Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

V neděli 29. května 2011 se v kostele sv. Vavřince konalo první svaté přijímání dětí z farností Přerov a Předmostí.

Červen 2011 Číslo 6 Ročník 17

 Putování po významných i méně známých poutních místech - Štípa

 Pěší pouť na Svatý Hostýn

 Blahoslavený J. H. Newman

 Víkend matek

 Kříž

 Jen tak ve stručnosti

 Dětské okénko

 Svátek Božího těla

 Liturgický kalendář

 Stránka pro mládež

 Fotografie z Noci kostelů

 Rosteme ve víře - Liturgika

 Z Centra pro rodinu Ráj

 Informace

 Úvodník P. Pavel Bilinski

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

 Dopletná 2011

... a mnoho dalšího...

Srdce Ježíšovo V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, ženy, muži i děti potřebují naléhavě poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudky, ani nenávistí. Toto srdce touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, a když vidí lidskou nedůvěru svěřit se Božímu srdci, které chce rozdávat útěchu, naději a odvahu. Úcta k božskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Ježíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu nepodmíněnou lásku k člověku. Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky... Kdyby svět zapomněl na „srdce“, zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska, a že má své srdce otevřené pro každého člověka. Je pro nás útěchou a oporou, že nad každým člověkem bdí Boží srdce, které má nekonečnou lásku i moc a říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3). „Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl“. (Žl 73,24). U člověka vyjadřuje srdce jeho celkový charakter. Pravá podstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v nitru, v srdci. Bůh se nedívá na to, co pokládají za hlavní lidé. „Člověk se dívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce“ (1Sam 16,7). Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlení a cítění, zaslíbil Bůh: „Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám Strana 2

Červen v liturgii Sv. Justin, mučedník Slavnost Nanebevstoupení Páně Sv. Karel Lwanga a druhové, mučedníci Sv. Norbert, biskup Sv. Efrém Syrský, jáhen a učitel církve Sv. Barnabáš, apoštol Slavnost Seslání Ducha Svatého Sv. Antonín z Padovy, kněz a učitel církve Sv. Vít, mučedník Slavnost Nejsvětější Trojice Tajemství nejhlubší, nejmocnější, nejplodnější, základ všech ostatních tajemství. Blažený život, který je formován pevnou vírou v toto tajemství. Proč zjevil Kristus Pán ono tajemství? Abychom se mu klaněli, Boha pro ně velebili a jím formovali své duše. Ta tajemství říkají: Otec – rozšiřuje na nás své otcovství a chce v nás mít adoptivní syny, kteří by byli odleskem jeho podstaty, leskem jeho slávy. Syn - touží dát nám milost synovství Božího, skrze naše znovuzrození. Touží v nás mít bratry, sobě co nejpodobnější, aby nás Otec mohl milovat tou samou láskou. Otec nás vyvolil v Synu, Otec nás miluje v Synu. Syn byl ideou a vzorem. Duch Svatý – Láska – je důvodem, aby Bůh i tvorům dal podíl na svém životě, kráse, blaženosti. To vše si připomínáme, po tom toužíme každým znamením kříže. To nesmí být jako jiné znamení a ta slova jako jiná modlitbička: To má vždy být kratičké zasvěcení se Nejsvětěší Trojici v duchu ukřižovaného Božího Syna, znamená to – dát se obejmout Trojjediným Bohem. A každé Sláva Otci,… má být pokorná a vroucí touha po oslavě Boha, snaha sklonit i staleté kmeny a horstva a roztočit světy nebeské ke cti a slávě Boží. Má to být taková bohopocta, aby mohla být připojena k věčnému hymnu chval v nebesích, jež vzdávají nejčistší nebeští duchové a svatí svým neutuchajícím Svatý, Svatý, Svatý… (biskup Josef Hlouch, Minutěnka) 21. 6. Sv. Alois Gonzaga, řeholník 23. 6. Slavnost Těla a Krve Páně Slavnost Těla a Krve Páně se slaví vždy ve čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice, lidový český název Boží tělo odpovídá překladu dřívějšího latinského názvu „festum corporis Christi“ V roce 1264 jej pro celou církev zavedl papež Urban IV. Tomuto papežovu kroku bezprostředně předcházel zázrak, který se odehrál roku 1263 v italské Bolseně (nedaleko Orvieta). Na své cestě do Říma se tam zastavil velmi zbožný český kněz, řečený Petr z Prahy. Trpěl velkými pochybnostmi o skutečné přítomnosti Krista v eucharistii a doufal, že setkání s papežem Urbanem IV. mu pomůže pochybnosti rozehnat. V kostele sv. Kristiny sloužil mši a v okamžiku proměňování se celá hostie kromě míst, kde ji kněz držel prsty, proměnila v tělo. Tělo natolik krvácelo, že se kapky krve před zraky všech přítomných rozstříkly na korporál a čtyři mramorové dlaždice. Hluboce pohnutý kněz poté navštívil papeže, který zrovna pobýval v Orvietu. Místní biskup byl okamžitě pověřen vše přezkoumat. Na místě shledal, že se jedná jistě o zázrak. Vzal korporál s sebou a šel za papežem. Ten mu šel sám vstříc se zástupem zbožných lidí a všichni se relikvii klaněli. Obyvatelé Orvieta na památku zázraku vystavěli gotický chrám, který je vlastně velkým relikviářem a bývá nazýván „zlatou lilií italských katedrál“. Průvod Božího těla je doložen poprvé v Kolíně nad Rýnem mezi lety 1274 a 1279. A už ve 14. století nacházíme jeho nadšené přijímání a jeho okázalé slavení ve většině zemí. Procesí po cestách každodenního života (z homilie papeže Benedikta XVI.) Neseme Krista přítomného v podobě chleba do ulic našich měst.

1. 6. 2. 6. 3. 6. 6. 6. 9. 6. 11. 6. 12. 6. 13. 6. 15. 6. 19. 6.


vám srdce z masa“ (Ez 36, 26). Svatý Petr napsal, že křesťan je ten, kdo miluje “z čistého srdce“. Ale o jakém srdci je řeč? O srdci novém! Člověk už kdysi o nové srdce prosil: „Stvoř mi čisté srdce Bože“ (Žl 51,12); a sám Bůh dar nového srdce slíbil: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Nové srdce bylo stvořeno v každém pokřtěném člověku. Jen ho musíme přimět, aby tlouklo, musíme ho trénovat. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás. P. Pavel Bilinski

24. 6. 27. 6. 28. 6. 29. 6.

Svěřujeme tyto ulice, tyto domy – náš každodenní život – jeho dobrotě. Naše ulice jsou Ježíšovými ulicemi! Naše domy jsou domy pro něj a s ním! Jeho přítomnost proniká náš každodenní život. V tomto gestu stavíme před jeho oči utrpení nemocných, osamělost mladých i starých, pokušení, stra-chy – celý náš život. Procesí chce být velkým a veřejným požehnáním pro naše město: Kristus je – osobně – Božím požehnáním pro svět, paprsek jeho požehnání dopadá na nás na všechny. V procesí Corpus Domini – jak jsme řekli – doprovázíme Ježíše na jeho cestě do celého světa. Právě tak odpovídáme také na jeho přikázání: „Ve-změte a jezte …Pijte z něho všichni.“ (Mt 26,26ad). Jíst tento chléb zname-ná vstupovat do společenství s živou osobou Pána. Toto společenství, ko-munio, tento čin přijetí, toto „jíst“, je skutečně setkáním dvou osob. Zna-mená nechat se proniknout životem Toho, který je Pán, Toho, který je můj Stvořitel a Vykupitel. Cílem tohoto přijímání je přiblížení mého života jeho životu, má proměna a připodobnění Tomu, který je živou Láskou. Toto při-jetí proto skrytě zahrnuje adoraci, zahrnuje vůli následovat Krista, násle-dovat Toho, který nás předchází. Adorace a procesí jsou tedy součástí jediného gesta přijetí, odpovídají na jeho příkaz: „Vezměte a jezte.“ Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Sv. Cyril Alexandrijský, biskup a učitel církve Sv. Irenej, biskup a mučedník Sv. Petr a Pavel, apoštolové

30. 6. Sv. prvomučedníci římští

Svátost biřmování Svátost biřmování patří mezi tzv. „iniciační svátosti“, tzn. mezi „svátosti uvedení do křesťanského života“, s nimiž tvoří nedílnou jednotu. Jsou to křest, eucharistie a biřmování. Tyto svátosti se nazývají iniciační proto, že patří k rozvoji křesťanského života v duši každého člověka: křtem tento život začíná, biřmování dovršuje křestní milost darem Ducha Svatého a eucharistie tento život živí Tělem Kristovým. Tato svátost je tedy nedílnou součástí křesťanského života. Spojuje totiž pokřtěné dokonaleji s církví a obdařuje je zvláštní silou Ducha Svatého, aby byli více schopni bránit víru slovem i skutkem jako Kristovi svědkové. Svátost biřmování je svátostí Ducha Svatého. Duch Svatý sestoupil nejdříve na Pannu Marii při andělově Zvěstování a způsobil v ní početí Božího Syna, na samotného Krista sestoupil při Jeho křtu v řece Jordánu a ukázal tím, že On je ten, který má přijít, totiž Mesiáš, Pomazaný Král, Spasitel a Boží Syn. V evangeliu jsme slyšeli, jak Kristus při poslední večeři apoštolům dává přislíbení, že až On odejde, nebeský Otec pošle jiného Pomocníka, který s nimi zůstane navždy, Ducha pravdy. Tento příslib uskutečnil Kristus v den svého Vzkříšení, když dechl na své učedníky a řekl jim: „přijměte Ducha Svatého“, a zcela mimořádným a slavnostním způsobbem, se tento příslib uskutečnil v den Letnic, kdy na ně sestoupil Duch Svatý v podobě ohně. Od tohoto okamžiku apoštolové cítili, že jsou plni Ducha Svatého a neohroženě začali hlásat „velké Boží skutky“. Od té doby apoštolové udíleli nově pokřtěným vkládáním rukou dar Ducha Svatého, který přivádí k plnosti křestní milosti. Původně se tedy svátost biřmování udělovala jednoduchým způsobem, vkládáním rukou na hlavu a modlitbou k Duchu Svatému. Aby se lépe vyjádřil dar Ducha Svatého, velmi brzy se ke vkládání rukou přidávalo pomazání vonným olejem, křižmem. Toto pomazání vysvětluje jméno „křesťan“, což vlastně znamená „pomazaný“, a pochází od jména samotného Krista, kterého „Bůh pomazal Duchem Svatým“. Proto se také tato svátost na Východě nazývá „myropomazanie“, od slova „myrum“ – křižmo, české slovo „biřmování“ je odvozeno od latinského slova „confirmatio“, což znamená upevnění, utvrzení, protože tato svátost posiluje člověka v tom, co v něm započalo křtem. Svátost biřmování patří k integritě křesťanského života. Církevní právo v kán. 889 praví, že „věřící jsou povinni tuto svátost přijmout ve vhodnou dobu“. Bez svátosti biřmování je svátost křtu sice platná a účinná, ale uvedení do křesťanského života zůstává nedokončené. Proto také církev předepisuje, aby každý, kdo má v církvi převzít další úřad, např. má být kmotrem při křtu, má být biřmovaný. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

Jaroslav Branžovský

Biřmování se také nazývá „svátostí křesťanské dospělosti“. Člověk se stává duchovně dospělým, přijal vše, co patří k integritě, všechny iniciační svátosti. Praxe udělování biřmování je v různých zemích různá: někde ji přijímají již děti po prvním svatém přijímání, naši biskupové rozhodli, že tuto svátost přijímají mladí nejdříve ve věku 14 let, aby se mohli zralejším způsobbem na tuto svátost připravit, aby přijetí této svátosti bylo skutečnou „konfirmací“, upevněním již dospělé víry, dospělého rozhodnutí člověka, který ví, čemu a komu věří, pro jaký život se rozhoduje. Řádným udělovatelem svátosti biřmování je biskup, v některých případech je však může udělovat i kněz, když jej biskup pověří, nebo když se člověk ocitá v nebezpečí smrti, nebo když kněz křtí dospělého. Skutečnost, že svátost biřmování zpravidla uděluje biskup, ozřejmuje, že biřmování uskutečňuje hlubší zakořenění a spojení biřmovaného s církví, že hlouběji vrůstá do poslání církve vydávat v tomto světě svědectví Kristu, a také přebírá svůj díl odpovědnosti za život církve ve své farnosti. Svátost biřmování uděluje biskup pomazáním křižmem při vkládání rukou na čelo a slovy: „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“. P. Jacek Brończyk

Strana 3

Štípa Na našem červnovém putování po poutních místech se zastavíme v nedaleké Štípě u Zlína. Titulem zdejšího poutního kostela je Narození Panny Marie. Počátky poutního místa Štípa jsou zastřeny tajemstvím. Z historických pramenů se nedá bohuţel vyčíst, odkdy a z jakého důvodu se rozvinulo toto poutní místo. Podle odhadů historiků se na pouť do Štípy hojně chodilo jiţ ve čtrnáctém století. Uctívána je zde socha Panny Marie, dnes umístěná na hlavním oltáři, která patří do trojice nejstarších mariánských soch na Moravě; Tuřany, Ţarošice, Štípa. Původ sochy je neznámý; dochovaná zboţná ústní tradice mluví o objevení se sochy ve štípském háji, kam měla být přenesena z blízkého Kostelce. Nad sochou postavená kaplička byla postupně rozšiřovaná aţ do podoby malého kostela. Tento dnes nazývaný Starý kostel slouţil poutníkům aţ do poloviny 18. století, kdy byl nedaleko dobudován Nový kostel – poutní místo, jak je známe dnes. Štípa patřila k Lukovskému panství, které ve středověku poměrně často měnilo svého majitele. Šternberkové je nejprve předali pánům z Kunštátu, kteří jej asi o padesát let později darovali dvěma sirotkům z rodu Nekešů z Landeka. Poslední dědičkou tohoto rodu pak byla Lukrecie Nekešová z Landeku, manţelka válečníka a boháče Albrechta z Valdštejna. Lukrecie před svou smrtí zavázala svého manţela, aby ve Štípě vybudoval velký kostel a přenesl do něho sošku Panny Marie Štípské a při novém kostele aby nechal postavit také klášter. Toto všechno se mělo stát proto, aby se rozšířila mariánská úcta, skrze níţ by lidé znovu nacházeli cestu zpět do katolické církve. Tato poslední členka význačného katolického rodu Nekešů ve své poslední vůli stanovila, ţe na zaplacení těchto nových objektů odkazuje manţelovi celý svůj velký majetek. Albrecht chtěl okamţitě vyplnit přání své zesnulé choti a jiţ v roce 1615 dává naváţet potřebný stavební materiál, povolal z Itálie stavitele, kameníky a umělce a jiţ za rok (1616) byl posvěcen základní kámen nového štípského kostela. Současně se stavbou kostela začala také stavba kláštera po obou stranách svatyně. Mezitím se Valdštejn obrátil na okolní řády, který z nich by byl ochoten převzít nový klášter ve Štípě. Františkáni z Uherského Hradiště, stejně jako jezuité z Olomouce Valdštejnovu nabídku odmítli. Nakonec ji přijali členové kartuziánského řádu z Dolan u Olomouce. Jiţ na sklonku roku 1616 byl zde ustanoven první kartuziánský převor P. Petr Fišer, který měl na starosti stavbu kostela i kláštera. Dne 17. listopadu 1618 přijeli do Štípy další tři řeholníci. Stavební práce však byly přerušeny vypuknutím povstání proti králi Ferdinandovi II. na Moravě v roce 1620. Morava se tak připojila k českému povstání, které začalo uţ v roce 1618, kdy začala třicetiletá válka. Na Moravě uţ nebylo bezpečno. Pod záminkou politického spiknutí byli v únoru 1620 ze Štípy odvlečeni i tři kartuziánští mniši do Olomouce, kde byli uvrţeni do ţaláře. Zde se setkali s přítelem, holešovským farářem Janem Sarkandrem, který tam byl mučen na skřipci. Lukovské panství bylo daleko od Valdštejnova sídla v Jičíně. Proto Valdštejn lukovské panství v červnu 1623 prodal, odstěhoval se do Jičína a tam také přenesl i štípskou kartuziánskou fundaci. Rozhodl se, ţe místo ve Štípě vybuduje kartuziánský klášter a kostel v Čechách. Oboje vybudoval. Jsou to ony známé Valdice u Jičína. Toto Valdštejnovo rozhodnutí se však stalo pro Štípu osudným. V té době byl jiţ kostel vystavěn po klenbu a zdivo kláštera mělo poloţeny trámy pro strop. Další budování ustalo a nedostavěné objekty se tyčily k nebesům neuvěřitelných 124 let. Severní strana plánovaného kláštera byla brzy po přerušení stavby kostela zcela rozebrána, zůstaly jen základy. Po různých peripetiích se Lukovské panství dostalo do rukou rodu Seilernů, kteří se zaslouţili o budování poutních míst Svatého Hostýna a Štípy. Po osmnácti letech štědrého působení Seilernů mohl být nový kostel v r. 1765 vysvěcen. Jiţ o rok dříve byla do nehotového, ale jiţ poţehnaného kostela slavnostně přenesena zázračná soška Panny Marie. Této slavnosti se zúčastnilo 35 tisíc věřících z celé Moravy i ze Slovenska. Kronikář uvádí, ţe při přenášení milostné sošky mohli poutníci vidět zvláštní úkaz na obloze: vedle slunce byly dvě jasně svítící hvězdy. Mnozí z očitých svědků tento hodinový úkaz na obloze slavnostně potvrdili svým podpisem na pergamenové listině 28. května 1799. Nynější mariánská svatyně je rozsáhlá jednolodní, převáţně barokní stavba, která spolu s klášterní budovou tvoří jednu z největších a nejkrásnějších církevních staveb olomoucké arcidiecéze. Klenba je vyzdobena obrazy představujícími Nanebevzetí a Navštívení Panny Marie, doplněna menšími obrazy, znázorňujícími víru, naději a lásku a nástroje umučení Páně. Hlavní pouť ve Štípě bývá v neděli následující po svátku Narození Panny Marie (8. září). Libor Churý, jáhen Strana 4 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

 Blahoslavený John Henry Newman, kardinál. Před dvaceti lety, 21. ledna 1991 prohlásil nyní již blahoslavený Jan Pavel II. kardinála Newmana za ctihodného a loni 19. září při své pastorační návštěvě ve Velké Británii jej Benedikt XVI. beatifikoval. Newman se narodil v Londýně 21. února 1801. V roce 1824 se stal duchovním anglikánské církve a od r. 1831 byl univerzitním kazatelem v Oxfordu. Od počátku r. 1833 se účastnil anglikánského reformního hnutí, známého pod jménem puseyismus,jemuž dala vznik kniha Johna Keblea Národní apostase (National Apostasy), osvětlující mravní úpadek soudobého anglikanismu. J. Keble, bratři Froudeové, W. G. Ward, T. Williams, dr. Pusey a J. H. Newman, anglikánští duchovní a nadšení ctitelé anglikánské církve, utvořili v Oxfordu volné sdružení za účelem obnovy církevního náboženského života v Anglii. Sledovali dvojí cíl: vyprostit anglikánskou církev ze státního otrockého područí a postavit ji na vlastní nohy. Prvního mohli dosáhnout povalením liberalismu, druhého pak důkazem, že anglikanismus není pouhou součástí anglické národní myšlenky a místní křesťanskou sektou, nýbrž původní, pravou a obecnou církví Kristovou. Vypověděli tedy neúprosný boj liberalismu a vrhli se horečně na studium křesťanského starověku a dějin anglické reformace. Vedoucí úloha připadla jeho nejbystřejším hlavám: Dr. Puseyovi a Newmanovi. Pusey a Newman šli ruku v ruce až do roku 1837. Počínaje následujícím rokem se jejich cesty rozcházejí. Newman, který vynikal nad Puseye důmyslností, všestranností, hloubkou a důsledností, byl při důkladném studiu prvotní církve a zvláště při svém badání o arianismu a monofyzitismu zachvácen odůvodněnými pochybnostmi o pravosti anglikánské církve. Čím usilovněji tuto záležitost studoval a čím hlouběji bádal, tím více si uvědomoval, že anglikánská církev se nalézá v tomtéž postavení k Obecné Církvi, v jakém byl kdysi arianismus a monofyzitismus. Jinými slovy, že Řím je v právu a anglikanismus v neprávu. Počal si blíže všímat učení sv. Otců a učení Říma. Pochybnosti rostly hrozivým způsobem. Srovnávaje učení prvotní církve s katolickým učením a s 39 články anglikánského učení, nalézal ke svému zděšení nové a nové důkazy v neprospěch anglikánské církve. Římské učení se mu jevilo znovu a znovu v souladu s učením prvotní církve tím víc, čím více se rozcházelo s učením anglikánským. Nakonec pozvolna dospíval k přesvědčení, že tzv. anglikánská církev je pouhou kacířskou sektou. Marně se snažil zachránit ztracenou věc anglikanismu spisem Via media, v němž se pokusil o důkaz, že anglikánská církev je anglickým útvarem Obecné Církve, jako jím je na východě církev řecká a na západě církev římská. Bližším šetřením později mohl zjistit jen fakt, že Via media je pouhým „papírovým systémem“ bez jakéhokoliv historického základu, a že je jen jedna Apoštolská a Obecná Církev Kristova, kterou v žádném případě není anglikánská církev, kterou však v každém případě může být církev římská. Ať dělal, co dělal, v jeho mysli se proti jeho vůli zhušťovalo a krystalizovalo přesvědčení: římská církev je přece jen Církví Obecnou a anglikánská nemůže být její částí, protože ztratila spojení s římskou církví. V roce 1843 veřejně odvolal všechno, co kdy tvrdého a nespravedlivého napsal proti Římu a vzdal se vykonávání anglikánského duchovního úřadu. Opustit anglikánskou církev však nemínil. Chtěl v ní vytrvat až do smrti, ovšem jako její laický člen. Zklamal-li se v anglikanismu tak velice už jednou, jakou mohl mít záruku, že se nezklame podruhé? Ke katolické církvi cítil odjakživa nechuť: katolíky osobně vůbec neznal a na katolických bohoslužbách nikdy nebyl. Přesto se mu stalo jasným, že zbývá jediná alternativa: buď cesta do Říma, nebo cesta k ateismu. Jevil-li se mu anglikanismus poloviční cestou k Římu, v liberalismu viděl poloviční cestu k ateismu. Liberalismus z duše nenáviděl už od mládí a cesta do Říma mu byla zatarasena balvanem, kterým ji zavalil protestantismus. Tím balvanem bylo nařknutí Říma, že zkazil prvotní křesťanské učení. Myšlenku o rozvoji křesťanského učení ve svých náboženských rozpravách používal sice už od roku 1836, avšak jen povšechně a ojediněle. Tentokrát ji však uplatnil systematicky. Výsledek práce měl rozhodnout o jeho poměru k církvi anglikánské a římské. Postupem práce nabyl úplně jasného přesvědčení: že Řím je proti anglikánské církvi úplně v právu a za druhé, že všechno, co se Římu vytýkalo jakožto zkažení křesťanské víry, je pouze přirozeným rozvojem zjevené křesťanské pravdy, úplně zákonným a nutným. Tím padly poslední Newmanovy překážky, a dříve nežli práci ukončil, rozhodl se bez výhrad vstoupit do katolické Církve. Učinil tak koncem r. 1845. Jakkoliv nabyl pevné přesvědčení o pravosti katolické Církve, přece nebyl s to říci, přiměl-li ho k tomuto kroku rozum nebo svědomí. Byl to - po těžkém boji, který trval plných sedm let - sice krok velmi krušný, avšak na každý pád osvobozující a vykupující... Co Newman hledal v katolické Církvi? Na tuto otázku odpověděl vstupem do chudé a přísné řehole oratoriánů. O tom, co v katolické Církvi našel, nás zpravuje jeho soukromý list lordu Bashfordu z roku 1868 (tedy 22 let po přestoupení): „V katolické Církvi jsem našel nadbytek zdvořilosti, ale pramálo přízně u osob zaujímajících vysoké postavení, kromě několika málo výjimek. V katolickém náboženství však je hloubka a síla, je v něm plnost uspokojení v jeho vyznáních, v jeho teologii, v jeho svátostech, v jeho kázni, neméně je v něm též svobody a opory. Srovnám-li však s tímto vším chladné neporozumění, byť i upřílišené, jež našinec zakouší pro svou osobitou minulost, váží toto tak málo, jak málo váží pouhý prach. V tom se tkví pravá a tajemná síla Církve, v tom je princip její neomylnosti a pouto její nerozborné jednoty. V tom je její vážná opravdovost a začátek odpočinutí v nebesích." V roce 1878 jej papež Lev XIII. brzo po svém nastolení jmenoval kardinálem. J. H. Newman zemřel roku 1890 v Birminghamu. Tam se na jeho prostém hrobě nalézá nápis, který si za života sám napsal: Ex umbris et imaginibus in Veritatem (Ze stínů a obrazů k Pravdě). Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011 Strana 5

Kardinál Newman byl mužem modlitby a ctitelem Panny Marie. Měl rád modlitbu sv. růžence a učil ji modlit konvertity. Doporučoval jim mít u jednotlivých desátků před očima obraz tajemství a zaměřit na ně svého ducha, aby se z modlitby stalo rozjímání za zřetelného vyslovování jejích slov. V jeho modlitbách vynikala odevzdanost v různých formulacích, např.: „Udělej se mnou, co chceš. O nic nesmlouvám. Nechci se předem dovědět, jaké máš se mnou úmysly.“ – „Chci dělat všechno, co Ty chceš. Obětuji svá přání a svá potěšení, slabosti i plány, názory, které mě vzdalují od Tebe a vrhají mě zpět ke mně samému.“ – „Chci být tím, čím mě chceš mít, chci všechno to, co chceš se mnou udělat.“ – „Dovol mi, abych všechno přinesl před Tvou tvář, abych se zeptal na Tvůj souhlas při všem a mohl všechno vykonat s Tvým plným požehnáním.“ – „Jako jsou sluneční hodiny závislé na slunci, tak jsem závislý na Tobě. Ať vždy je tomu tak, můj Pane Ježíši Kriste. Zcela se Ti odevzdávám.“ Z Newmanových modliteb září také pokora a důvěra. Vedle vytrvalosti jsou to velmi významné ctnosti pro růst v duchovním životě. Jaroslav Branžovský

 Kříž . Jidáš vyběhl z večeřadla ke Kaifášovu domu, který stál o dvě ulice dál na sever a jeho dvůr měl společný vchod s domem Annáše. Sluha si nočního návštěvníka prohlédl v mihotavém světle lampy a řekl mu, aby počkal. Jidáš čekal. Třásl se rozčilením. Šel prodat Krista, svého Mistra. Tu zlou myšlenku mu vnukl satan, když ve středu před Velikonocemi odcházeli apoštolové s Ježíšem z chrámu. Jidáš tam zůstal. Vymluvil se, že musí ještě něco zařídit, blíží se svátky a jako pokladník má ještě mnoho práce. Ježíš se na něj podíval, pak se beze slova otočil a vyšel z chrámu. Vydal se do Betánie, aby se rozloučil s matkou. Podle představ Jidášových mohl Kristus dělat zázraky, to mu nevadilo, jen kdyby při tom zůstal v Galileji. Všichni by byli bývali časem zbohatli, jen kdyby si nepostavil hlavu a nepředváděl svou moc chrámovým kněžím. Ale to on nechtěl a teď se ještě snaží „zdolat“ velekněze. A ono se stejně už všude šeptá o úkladech proti Ježíšovi. Až Ježíš zemře, mudroval Jidáš, Kaifáš dá apoštoly obklíčit a ukamenovat. Ale on, Jidáš, je rozumný člověk a s penězi po boku je povinen myslet na budoucnost. Nebylo by lepší, kdyby teď Kaifášovi nabídl, že Ježíše vydá? A třeba za výhodnou cenu, a ještě mu to bude přičteno k dobru, nebude ani psancem, protože Kaifáš mu bude dlužit cenu jednoho života. A přitom Jidáš věděl, že tu na Ježíše nečeká jiný trest než smrt, neboť rouhačství bylo horší než vražda. Jidáš se zahalil do pláště a vykročil z chrámu po schodech přes nádvoří ke kněžským síním a tam řekl, že chce mluvit s Kaifášem. Snažili se ho odbýt, ale když řekl, že by mu mohl za peníze poskytnout důvěrnou informaci, vedli ho na dvůr veleknězova domu. Ten k němu s několika staršími sešel po schodech. Udavač si prohlížel jednoho z nejmocnějších, který se snížil ke zrádci. Začali vyjednávat. „Co mi chcete dát,“ Jidáš měl na mysli peníze, „když vám vydám Nazaretského?“ Kaifáš u vědomí toho, že zrádce je spoluviníkem toho rouhače, řekl stroze: „Třicet stříbrných.“ Pokladník souhlasil, byl srozuměn. Dohodli se, že bude-li možno zajmout Krista v noci a bez nebezpečí z rozruchu, vrátí se Jidáš a dá veleknězi potřebnou informaci. A tak tu v noci stojí udavač před Kaifášem znovu. Velekněz se Jidáše zeptal, kde ten zločinec je teď a ten mu přesně popsal dům. Kaifáš mu přikázal, aby počkal na dvoře. V deseti minutách byl zpět. Mluvil stručně. Přijde chrámová stráž s velitelem. Tady počkají na římské legionáře. Sám půjde k Pontskému Pilátovi a požádá ho, aby mu pro zatýkání ve večeřadle přidělil setníka. Přitom řekl, že Jidáš jako věrný syn Judeje, musí ráno dosvědčit, že Ježíš hlásal, že je Mesiáš, Syn Boží – teda dokázat svému dobrodinci rouhačství, za něž je trest smrti, a to před soudem slovy: „Slyšel jsem, jak se tento člověk prohlašuje Bohem a Synem Božím,“ a ukázat na něj prstem. To začal Jidáš odmítat. Kaifáš se jen pousmál a upozornil zrádce, aby zůstal na místě. Byl už skoro půlnoc, když apoštolové v čele s Ježíšem vyšli z večeřadla. Ježíš sešel na dvůr první, aby poděkoval otci mladého učedníka Marka. Pak se dali na jih liduprázdnými ulicemi k hradbám a Zřídelní bráně. Šli pomalu s časStrana 6

tými zastávkami a Ježíš mluvil: „Požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby byl s vámi navěky, Ducha Pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Ale vy ho poznáte, protože zůstane s vámi a ve vás.“ V měsíčním polosvětle se rozhlédl kolem sebe a pocítil u apoštolů strach. „Nenechám vás jako sirotky, vrátím se k vám,“ řekl. Tak je seznámil se Svatým Duchem – vyslovil řecké slovo Parakletos – Utěšitel a ten bude jejich duchovím rádcem. Zastavili se, byli už klidnější. Kristus pokračoval: „Ještě krátký čas a svět mě už nespatří. Vy mě však uvidíte a vy také budete žít. Ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mě a já ve vás.“ Opět vykročili kupředu a sestupovali po širokých schodech, takže mohli jít v jedné řadě. Juda, jindy mlčenlivý a nenápadný se zeptal: „Pane, z jakého důvodu se chceš zjevit nám a světu ne?“ Ježíšova odpověď mnohé vysvětlila. „Každý, kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Toto jsem k vám mluvil, pokud jsem zůstával u vás. Ale Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám říkal. Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj vám dávám. Ne jako svět dává, já vám dávám.“ Bylo už po půlnoci, když minuli Starý rybník a za Zřídelní bránou zahnuli vlevo na prašnou cestu podél východních hradeb. Nalevo minuli vesnici Gihon, která se krčila pod městskou zdí, a šli dál po druhé straně potoka Cedron. Všude kolem tábořilo tisíce rodin a dohořelá ohniště žhnula ještě v nočním vánku. Apoštolové byli už unaveni. Od svítání v Betánii, kde Ježíš ponechal svou matku v péči Marie a Marty, se nezastavili. Kromě toho jim Ježíš pověděl tolik věcí, že je z toho až brněla


hlava. Nestěţovali si, věděli, ţe si to vše musí zapamatovat, mají-li šířit jeho zvěst. Ale nohy jim vypovídaly sluţbu a oči se jim klíţily. Byli asi 200 metrů od malého lisu v údolí, jeţ odděluje Jeruzalém od Olivové hory a Getsemanská zahrada byla vzdálena asi půl kilometru. Jeţíš uţ nepromluvil, dokud nedošli k jeskyním s velkými otáčivými lisy na olej z oliv. Nedaleko hlavní silnice, vedoucí do Jericha, odbočili z cesty, a kráčeli v měsíčním světle mezi nízkými olivami na úpatí hory. Vstoupili do velké vápencové jeskyně. U vchodu do ní pronikalo olivovým listím trochu měsíční záře a na stěně rozsvítil jeden z apoštolů několik starých lamp, takţe v slabém šafránovém světle viděli Krista o něco lépe. Takhle vypadal, takhle mluvil, snaţili si vrýt do paměti kaţdé slovo a kaţdé gesto. Pošle jim Utěšitele, - Ducha Svatého. Jedenáct muţů začínalo tušit existenci Boţí Trojice. Určitě ale nechápali podstatu tajemství. Poučeni Kristem postoupili ve svém myšlení od jediného Boha, jimţ byl Hospodin, nejprve k Bohu Otci a Bohu Synu a této noci téţ k Duchu Svatému, který s nimi tvoří Svatou Trojici, nedělitelnou. Jeţíš pokynul Petrovi, Jakubovi a Janovi a vyšel z jeskyně. Dílo bylo dokonáno. Skončila kázání, zázraky, proroctví a výuka apoštolů. Zbývala hodina a půl jeho svobody. Nikdy nevyjádřil s větší jasností důvod své pozemské činnosti lépe, neţ slovy: „Aby všichni byli jedno.“ Věděl ale také, ţe chvíle nynější zkoušky bude dlouhá a strašná a ţe jeho boţská schránka ho neušetří ani trochu bolesti a hanby, protoţe předem ví o všech hrůzách, které přijdou. Zbývalo jen čekat. Jidáš, kterého přibliţně v té době zavolali k veleknězi, řekl, ţe pochybuje, ţe by se Jeţíš s apoštoly vracel aţ do Betánie, protoţe tak dlouhá cesta by všechny vyčerpala ještě více. Také vyzradil, ţe jsou dvě místa, kam by Jeţíš mohl odejít, kdyby nebyl uţ ve večeřadle. První byl olivový lis na úpatí Olivové hory, nebo velká jeskyně asi ve třetině cesty na vrchol hory, kde Jeţíš s apoštoly někdy přespával. Nad Jeruzalémem stále ještě svítil úplněk a jen od severovýchodu bylo slyšet zvuky. To oddíl římských vojáků vycházel z brány tvrze a jejich kroky se rozléhaly po kamenném dláţdění. Normálně velel takové četě setník, ale po Kaifášově zásahu to byl sám vojenský tribun – významný činitel císařského Říma, i kdyţ rouhání nebyl zločin proti Římu a jeho bohům a bůţkům. Byla to záleţitost čistě ţidovská, takţe on měl jen přispět k tomu, aby chrámová stráţ vykonala rozkazy nejvyššího kněze. V čele oddílu a vzadu byly neseny lampy. U Malé brány, za níţ bylo vidět Golgotu, zatočili doleva, k jihu. Tou dobou doběhl celý udýchaný do Getsemanské zahrady mladý Marek. Vrazil do jeskyně na kraji cesty, probudil osm spících apoštolů a řekl jim, ţe dům jeho otce byl přepaden vojáky, zákoníky i staršími a farizeji, prohledán a ţe se ptají po Kristovi. Apoštolové ho vyslechli a zřejmě se domnívali, ţe prohlídkou domu to končí. Opět klidně usnuli. Jeţíš se zastavil pod stromy v Getsemanské zahradě. (Getsemane znamená „lis na olej“ – pozn. autor) V ornamentech listí, postříbřeného měsíčním světlem, jej spatřili Petr, Jakub a Jan. Šli za ním, uviděli jej a slyšeli jeho hlas: „Má duše je smutná aţ k smrti.“ Šli blíţe. Mistrův obličej dostával barvu popela ve světle měsíce s tmavšími skvrnami, svaly okolo úst se zdály ochablé, ostatní zůstávalo skryto. Apoštolové mu chtěli nějak pomoci, nějak ho potěšit, ale Kristus jen pokynul rukou. Jako člověk byl vázán na svůj nervový systém Středoškolačka, 43 let, po mateřské dovolené, hledá práci v Přerově a blízkém okolí i na částečný úvazek. Tel. 731 621 291

a jako Syn Boţí věděl, co ho čeká. Apoštolové odvrátili svůj zrak, poněvadţ nepovaţovali za správné nejednat podle jeho přání. „Zůstaňte tady a bděte,“ řekl naléhavě. Mlčky přisvědčili a pozorovali ho, jak odchází o kus dál k velké ploché skále, kde poklekl. V náporu smrtelné úzkosti se opřel celým tělem o skálu a zvolal: „Otče, je-li moţno, odejmi ode mne tento kalich. Ale ne jak já chci, nýbrţ jak chceš Ty.“ Ti tři, kteří seděli v zahradě opřeni o olivy, usnuli vyčerpáním také, i kdyţ Jan se probouzel a slyšel v nočním tichu Kristův hlas. A tak Jeţíš byl v zahradě skutečně sám. Modlil se, vstal, téměř strnulý šel kousek zpět k oněm třem spícím muţům, jeho vlasy obyčejně hladce splývající na ramena teď byly rozcuchány, a lepily se na zpocené čelo. Kdyţ viděl, ţe Petr, Jakub a Jan spí, vykročil zpět ještě hlouběji do olivového háje i do říše bolesti. Tentokrát poklekl a čelo opřel o kámen skály a nakláněl se dopředu a dozadu, jakoby tím chtěl zmírnit bolest. Chvílemi se modlil šeptem, rychle, jindy pomalu, zřetelně a jasně. Přišel na svět, aby zemřel pro člověka, a smrt si vybral, aby ji přemohl. Slaný pot na jeho obličeji začal měnit barvu. Potemněl a zrudl a Jeţíš si uvědomil, ţe je to krev. Doslova se potil krví. Lepila se na jeho tváře a stékala nebo zasychala na vousech. Podkoţní kapiláry se rozšířily tak, ţe se dostaly do styku s potními ţlázami a praskaly. Krev se mísila s potem. Svatý Lukáš, který byl lékařem, později napsal: „Jeho pot se změnil v kapky krve...“ Pomalu s pomocí rukou se Jeţíš zvedl a šel k muţům, kteří byli za něj ochotni poloţit ţivot. Spali. Opět poklekl, aby řekl Otci, ţe utrpení přijímá. Ţádnému z proroků nezjevil Bůh tolik o budoucím Mesiáši jako Izajášovi. Na sedmset let dopředu popisoval tento prorok ţivot Jeţíše Krista, ţe stojí zato, abychom si přečetli na závěr dnešní kapitoly, co Izajáš pravil: „Všechny nepravosti lidstva sloţil na něho Pán, a váha hříchu lidstva obtíţila jeho ramena, kdyţ opět poklekl, aby řekl Otci, ţe kalich utrpení přijímá.“ (Pokračování příště) Rostislav Dočkal

Táboroví vedoucí shání stará bílá prostěradla (bez vzoru) pro účely letošního i příštích farních táborů. Kontakt: Jana Lehká 734 435 067 Gabriela Tšponová 604 939 779 Předem děkujeme.


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Když se vás někdo zeptá: „Co patří k měsíci červnu“, každý z vás odpoví, „no, přece končí škola!“ Než odejdete ze školních lavic na prázdniny, je dobré se rozloučit s kamarády a svými učiteli. A hlavně nezapomeňte přijít do kostela a poděkovat Pánu Bohu za jeho pomoc a všechny dary, které jste dostali. BOŽÍ TĚLO Je červnový den a voda v řece je sluníčkem prohřátá. Líně se pohupuje ve svém korytě, jakoby se chtěla zastavit. Řeka Bečva obtéká vyvýšený břeh na levé straně, kde stál hrad, dnes už jen zbytky hradu a utíká směrem z města. Od řeky vede úzká ulice na náměstí s kašnou a krásným kostelem svatého Vavřince s kapličkou Panny Marie Bolestné. Větřík mírně zafouká a sluníčko vyšle své hřejivé paprsky a za chvíli se objeví krásné vlnky, celé stříbrné a mezi nimi Bečvinka. Pozvedne se a slyší, jak bílý si holoubek vrká „Boží Tělo, Boží Tělo“. „Co to vrkáš holoubku?“ Holoubek si sedl na mostní pilíř. „Když vyletím nad město, vždy se toužím podívat do oken kostela, kde lidé slaví mši svatou. Kněz promění chléb v Tělo Kristovo. Někdy také vidím lidi klečet a modlit se před nádhernou třpytivou monstrancí, ve které je Tělo Pána Ježíše. Je to velký dar a lidé jej přijímají s úctou. Když je první svaté příjímání, děti se musí připravit. Je velká slavnost.“ Vítr se utišil a vlnky zmizely. Holoubek již chtěl letět za svými přáteli, když voda se začeřila a vlnka znovu volá: „To není všechno!“ Holoubek ji odpoví: „Určitě ne. Pán Ježíš, při poslední večeři vzal chléb a proměnil ho ve své Tělo, aby ho lidé mohli jíst. Všichni, kdo jedí z tohoto chleba, jsou spojeni a jsou si velmi blízko. Vytváří společenství lidí, které má tento svět posvěcovat.“ Holoubek poskočil a zatřepal svými krásnými křídly a otočil se směrem k městu. Tam na náměstí se dříve o Božím Těle chodilo průvodem. Kněz nesl monstranci pod baldachýnem, lidé zpívali a modlili se. Děti házely před Pána Ježíše květiny. Byla to opravdová slavnost, a kdo šel okolo, i když nevěřil v Pána Boha, zastavil se a podíval. Možná to nevěřícím lidem nebylo lhostejné, jak se věřící radují a slaví. A tak se stejně jako ty ptali mne a svých kamarádů, co to slaví a co je to Boží Tělo. Byl krásný letní den, květiny v plné kráse rozkvetly, aby vydaly svědectví o svém Stvořiteli. Sbor ptačích zpěváčků přehlušoval jedoucí auta a holoubek se svými přáteli přelétal nad Bečvou, kde se tiše loučil se svou milou přítelkyní Bečvinkou. Až lidé najdou společnou cestu k sobě a spojí se s pokorou v jeden proud, potom znovu vyjdou, aby slavili Boží Tělo a posvětili město. V některých evropských městech mají věřící krásný zvyk vyzdobit hlavní ulice, kudy půjde průvod Božího Těla květinovými koberci. Z okvětních lístků sypaných na podklad s předkreslenou šablonou budoucího obrazu či ornamentu vytvářejí časně ráno květinový koberec, který mívá šíři 2 metry a délku až 1 kilometr. Slavnostní průvod pak jde vyzdobenou ulicí. Když někam přijede představitel státu, rozprostře se před ním červený koberec. Pro Krista, který je Králem celého světa, se rozprostírá koberec z květin. Po tomto koberci kráčí pod baldachýnem jen kněz s Kristovým Tělem v monstranci. Všichni chtějí být u toho, až bude Ježíš Kristus pod způsobou chleba nesen městem. Jemu – Králi světa - chtějí všichni vzdát poctu. V krásných bílých šatech a slavnostním oblečení přijdou děti, které letos přistoupí k prvnímu svatému přijímání, v průvodu jdou také školní děti, ministranti i všechna církevní společenství a spolky. Vždyť při tomto průvodu sám Ježíš žehná celému městu, aby se všem jeho obyvatelům pokojně žilo ve svých domovech.

Vážení, na konci školního roku chci děkovat všem, kdo přicházeli a vytvářeli radostnou atmosféru při zkouškách a různých vystoupeních dramatického kroužku během liturgického roku. Děkuji také těm, kdo nás přišli podpořit. Společné chvíle bývají plné napětí, smíchu, ale také obav, jak to zvládneme. Převlíkáme se do různých kostýmů, a tak se vlastně stáváme „malými herci“. Fotografie jsou z vystoupení, které bylo tento rok poprvé. Byl to masopust, kde byla opravdu krásně předvedena Moravská beseda. Všem přeji mnoho Božího požehnání o prázdninách a dovolené. Liba Calábková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

Blahořečení Jana Pavla II. V sobotu 30. 5. se v Olomouci sešla malá pětičlenná skupinka z Přerova, která se připojila k dalším poutníkům na zájezd do Říma. Po desáté hodině přijel autobus, který měl ještě další zastávky v Prostějově, Brně a Mikulově a poté byl autobus zcela zaplněn poutníky z různých míst naší republiky, a také jsme měli dva poutníky z Polska. Průvodce nám dělal pan Adam z Prostějova se svojí paní. Cestou nás upozorňoval na zajímavé pamětihodnosti v naší zemi. Kolem půl jedné jsme opustili hranice a naše cesta směřovala do Rakouska. Zde byl velmi pěkný pohled na okolní krajinu. Nechyběla ani modlitba růžence, a také jsme vyslechli čtení a evangelium určené pro 2. velikonoční neděli. Po večerní modlitbě jsme zhlédli velmi zajímavý a inspirující dokument o životě Jana Pavla II. Poté jsme si dali dobrou noc a uchýlili se k spánku, každý po svém, našli se odvážlivci, kteří si lehli do uličky v autobuse, aby měli více pohodlí. Před pátou hodinou ranní nás autobus dopravil do Říma a vesele jsme se vydali rychlým krokem do Vatikánu. Cestou jsme se rozdělili a míjeli davy lidí z různých koutů světa a snažili se najít co nejlepší místo, odkud jsme mohli sledovat celý průběh mše svaté. Někteří se do ulice vedoucí na náměstí sv. Petra (přímo proti bazilice) dostali až po namáhavém protlačení se skrz dav rozvášněných Italů. Mezi zpěvem Kyrie a Gloria jsme vyslechli několik slov o životě Jana Pavla II. a poté papež Benedikt XVI. prohlásil svého předchůdce papeže Jana Pavla II. za blahoslaveného. V tom okamžiku zazněl mohutný potlesk všech zúčastněných. Během toho byl odhalen obraz nově blahoslaveného, zavěšený na bazilice. V tomto okamžiku, dotvářejícím slova Benedikta XVI., jsme si velmi silně uvědomili tuto skutečnost – svatý otec Jan Pavel II. je blahoslavený! Poté následoval další průběh mše svaté v latinském jazyce, po níž byla možnost vydat se na procházku po Římě s průvodcem. Někteří se vydali po vlastní ose k památníku Viktora Emanuella, ke Koloseu a zpět na náměstí sv. Petra, kde vystáli několikahodinovou frontu do Svatopetrské baziliky, aby se poklonili zde vystaveným ostatkům Jana Pavla II. Atmosféra na náměstí byla silně dotvářena úryvky z promluv JPII. a písněmi ze světových dní mládeže, které tento papež založil. Večer jsme měli sraz u Obelisku, ke kterému jsme se úplně nedostali, bránily nám v tom zátarasy, které ještě nebyly odstraněny. Vznikl tak trochu zmatek, ale nakonec jsme se šťastně sešli a vydali na zpáteční cestu. Večer jsme byli sice všichni unavení, zato plně inspirováni osobností tohoto velkého papeže. Jana, Jirka, Jana, Emily jsme jim dali, tak hlavně diskuzí, ve které měli prostor poMilí farníci, zdravím vás ze semináře. V uplynulých týd- ložit jakékoli otázky. Během týdne jsme měli asi 12 vyučonech jsme prožili několik zajímavých událostí. Velkou ra- vacích hodin v různých typech škol, od gymnázií, přes dost jsme zažívali spolu s kluky z královéhradecké diecéze, zdravku, učiliště až po základní školy. Přes týden také prokteří se po více než roce čekání konečně dočkali nového bíhala každý den dopoledne adorace v naší kapli, kde se diecézního biskupa. Mons. Jan Vokál přijal biskupské svě- střídali ti, kteří zrovna nebyli ve školách a modlili se za cení v Římě a hradečtí kluci byli přitom. V květnu bylo průběh misií. Všechny studenty jsme zvali na odpolední slavnostní uvedení do úřadu, které bohužel připadlo na da- doprovodný program, který probíhal v kavárně ÕDE, ktetum, kdy se v semináři pořádal ministrantský den, a tak rou spravují sestry Neposkvrněného početí Panny Marie. jsme nemohli jet do Hradce. Ministrantský den je vždy vel- Studenti nás tam mohli každý den odpoledne zastihnout ká akce, přijede mnoho ministrantů (i ministrantek) a bo- a popovídat si. Pořádali jsme také promítání filmu Misie s hoslovci pro ně chystají velkou hru. Letos přijelo více než diskuzí a dvě zajímavé cestopisné přednášky. Také jsme 500 ministrantů a okolo 60 ministrantek z brněnské diecé- zvali na florbal, který si mohli zájemci zahrát v prostorách ze. Setkání se podařilo, pršet začalo těsně po skončení, ti kláštera kapucínů. Každý den jsme se večer sešli a sdíleli co se ztratili, byli nalezeni a počet přeživších bohoslovců naše dojmy ze vstupů do škol. Z misií mám docela kladné zůstal nezměněn. Po odchodu ministrantů jsem si mohl po- pocity. Příjemně mě překvapily diskuze se studenty. Bylo prvé zahrát i velkou hru bohoslovců s názvem ,Ukliď si ale pro mě docela překvapivé, že studenti neměli velké svůj seminář´. První květnový den se pořádala již 4. pouť předsudky o Církvi. Často jsem se setkal s nevědomostí, bohoslovců na Svatý Hostýn. Tam jsme děkovali přede- ale s útoky na Církev málokdy. Dalším překvapením bylo, vším za kněžská povolání a prosili o pomoc do dalších jaký efekt má veřejně se před studenty představit a říci, že dnů. Hned odpoledne jsem jel do Jablunkova, kde jsem byl jsem věřící člověk, římsko-katolický křesťan, který se napozvaný na první sliby, které skládaly dvě sestry alžbětin- víc připravuje ke kněžství. Stačilo říci jen to, a často násleky. Tam jsem pro změnu děkoval za řeholní povolání, kte- dovala dlouhá diskuze, zda je v dnešním světě normální věřit? Jak se můžeme nechat omezovat vírou? Proč se někrá jsou i v dnešní době aktuální a velmi potřebná. Každý rok chodí studenti konviktu na tzv. misie. Jedná se o do dobrovolně vzdá možnosti manželství a vše vsadí na jetýden, kdy vyjdeme do středních škol a gymnázií, kde má- dnu „nejistou“ kartu? Celkově v tom vidím velkou příležime připravený program pro studenty. Letošní misie se ko- tost. Mladí lidé jsou spíše zvědaví, než předem rozhodnutí naly v Olomouci. Už v březnu jsme se rozdělili do čtyř a záleží na nás, jak je dokážeme oslovit. Někdy stačí nestyskupin a začali se připravovat. Každá skupinka měla tedy dět se za svou víru a otevřeně podle ní jednat, třebaže to trochu jiný program, ale vždy bylo různými formami před- není vždy lehké. A právě v těch těžkých situacích dáváme stavené křesťanství. Moje skupinka se hodně zaměřila na největší svědectví okolnímu světu, lidem kolem nás. Jenda Berka aktivní zapojení studentů, a to jak formou úkolů, které S prosbou o modlitbu zdraví Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011 Strana 9

Pozdrav z konviktu

Zprávičky z minulých dní: VELIKONOČNÍ PLES Ve velikonočním oktávu v sobotu 30. dubna pořádalo CPR Ráj v pavlovickém Kulturním domě tradiční velikonoční ples. Proběhl v příjemné atmosféře za doprovodu úžasné třicetičlenné kapely Leopardi ze ZUŠ z Lipníka nad Bečvou. Tahle mladá dechová kapela hraje hudbu, která po chvilce chytí za srdce a v něm už zůstane. Dokonce jsme tančili i na speciálně upravenou píseň Včelka Mája, což jsem zprvu odmítala, ale pak jsem přišla na to, že je to fajn, dostat se zpátky do dětských let a zazpívat si a zatančit zároveň. Dokonce jsem si tu písničku zpívala ještě několik dní po plese. Přestože se tento ples konal v netradičním čase, ničemu to nevadilo. Ba naopak, mělo to úžasné kouzlo, tančit v době, kdy ostatní pálí čarodějnice anebo grilují na zahrádkách. V.R. DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V TÝDNU PRO RODINU – na všech farách, kde má CPR Ráj pravidelné programy – v Domaželicích, v Pavlovicích a v Přerově proběhly ve dnech 10.-12. května dny otevřených dveří. Nabízeli jsme prohlídky ve vnitřních i venkovních prostorách, ukázky našich aktivit pro maminky s dětmi (Dopoledne s Kašpárkem: maňáskové divadlo, cvičení na overbalech, Radovánek), děti a mládež (street dance, klubko), ženy (břišní tance), děti i dospělí (tvořivé dílny). Dívčí skupina z Exit klubu v Oseku nad Bečvou si připravila hudební vystoupení, kterým obohatila příjemné posezení v nově zrekonstruovaném klubu Stodola v Pavlovicích. Děkujeme všem, kteří nás přišli navštívit, a těšíme se na další setkávání s vámi. V.R.

Pozvánky na červen:  KUKÁTKO DO NEBE - modlitba za děti a s dětmi, drobná katecheze pro děti - kaţdý pátek 9 – 10 hod – liché týdny v Oáze (10. a 24. 6.), sudé týdny v Ráji (3. a 17. 6.)  SETKÁNÍ CHLAPŮ – v novém klubu Stodola v Pavlovicích v liché středy – 8. 6., 22. 6. vţdy od 20 hod  HORO, HORO OTEVŘI SE – pro rodiče s dětmi - v pátek 10. 6. v Předmostí - od 15,30 hod v Oáze tisk obrázků na trika, v 16,30 hod. se přesuneme na Hradisko – hry, poklad, táborák. S sebou: světlé triko na tisk, buřta, hudební nástroje. Cena: na poklad 40 Kč, potisk 1 trika 40 Kč. Prosíme o nahlášení předem. (774 523 522, [email protected])  PORADNA PRO MUŢE A ŢENY – ve středu 15. 6. 2011 – v Pavlovicích s Bc. M. Řezníčkovou (nutno se předem objednat V. Rychtové na tel. 732 550 219, první setkání zdarma, další příspěvek 70 Kč)  POUŤ RODIN DĚKANÁTU PŘEROV ZA OBNOVU RODIN A KNĚŢSKÁ POVOLÁNÍ - CPR Ráj zajišťuje v Centru Sonus a na farní zahradě od 16 do 17,50 hodin individuální hlídání dětí od 0 do 2 let, na které je nutné se předem objednat nejpozději do 15. 6. 2011 na telefon: 731 604 120 u H. Školoudové a doprovodný program pro děti od 6–ti let. Církevní mateřská škola zajišťuje doprovodný program pro děti od 2 do 6 let.

Pozvánky na léto:  TÁBORÁK a OLYMPIÁDA RODIN bude v pátek 1. července 2011 od 17 hodin na zahradě v Pavlovicích. Těšit se můžete na jízdu na koni, netradiční soutěžní disciplíny, hravé koutky pro malé děti, bazének s míčky, skákací trampolínu i popovídání a setkání s přáteli. Více informací: 731 604 120 u H. Školoudové  HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE S DĚTMI v Ráji v Pavlovicích – od 1. července do 26. srpna 2011 kaţdý všední den od 8 do 12 hodin, příspěvek 30 Kč na rodinu, není nutné se předem přihlašovat  DEN PRO MAMINKY – ve čtvrtek 14. července – přednáška s besedou, výroba originální nákupní tašky, biblické tance, relaxace, odpočinek, hlídání dětí, možnost objednání oběda. Je nutné se předem přihlásit u Věry Zapletalové - email: provoz.raj @seznam.cz, tel.: 605 335 694.  TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – KERAMIKA TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ – ve čtvrtek 18. srpna od 16 hod. Je nutné se předem přihlásit u Hedviky Krejčí na tel.: 774 984 190.  PRÁZDNINOVÉ TÝDNY PRO DĚTI: 11. – 15.7. v Domaţelicích a v Dřevohosticích, 18. - 22.7. a 25. - 29.7. v Pavlovicích a 22. – 26.8 . – Oáza Předmostí - děti budou sváženy autobusem do Pavlovic .  Je moţné se ještě přihlásit na tyto pobytové akce: TAJEMSTVÍ SKŘÍTKŮ PERMONÍKŮ - Tábor pro maminky s dětmi 18. – 24. 7. v Miloticích u Zlatých Hor. DOVOLENÁ RODIN 30.7. – 6.8. - Vernířovice – Hotel Reoneo. Bliţší inf. a přihlášky u Hanky Školoudové na tel.: 731 604 120, email: rodiny.prerov.cz www.raj-pavlovice.cz Krásné dny všem lidem dobré vůle přeje Veronika Rychtová Strana 10 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

 Pěší pouť na Svatý Hostýn. 8. května slaví církev svátek Panny Marie – Prostřednice všech milostí. Každoročně tento den probíhá pěší pouť na Svatý Hostýn. Protože letos vyšel svátek na neděli, vyrazili poutníci už v sobotu. Naše skupina vyšla brzy ráno z Vlkoše, v Říkovicích se přidali Přerováci a ve Staré Vsi místní a farníci z Přestavlk završili celkový počet na 24 účastníků. Sešly se skutečně všechny věkové kategorie. Představte si, že rozdíl mezi nejstarším a nejmladším poutníkem byl 70 let!!! Když jsme došli k věži nad Starou Vsí, poprvé jsme v dálce uviděli náš cíl – Svatý Hostýn. Naším opravdovým cílem ale bylo vyprosit si u naší nebeské Maminky milost pro nás a naše blízké, odevzdat jí naše starosti i radosti a plně se odevzdat do její péče. V karlovickém lese při snídani jsme se telefonicky spojili s P. Slávkem Sulowskim, který nás pozdravil a na dálku nám požehnal. Cestou jsme měli dost času popovídat si nejen o běžných problémech našeho života, ale i o naší víře a o radosti, kterou nám vnáší do srdce. Nezapomněli jsme samozřejmě ani na modlitbu, v lese u mariánského obrázku desátek růžence, v kapli v Pacetlukách (kde na nás jako každý rok čekala místní kostelnice) litanie a také mariánské písně. Cesta nám pěkně ubíhala a po Prusinovicích a Hlinsku jsme již odbočili na Slavkov a před námi se tyčila každoročním poutníkům dobře známá louka na Svatý Hostýn. To je opravdová zkouška odolnosti na závěr, ale přece to nikdo kousek před cílem nevzdá! A tak jsme všichni úspěšně dorazili až nahoru, kde už na nás čekala skupina z Oseka, Hranic a zbytek účastníků, kteří přijeli auty. Ve 14 hodin se dostavil i P. Bedřich Horák, který pro nás sloužil mši svatou. V přímluvách jsme vzpomněli na kněze, jmenovitě P. Slávka, zakladatele naší pouti a P. Pavla Hofírka, který ten den oslavil narozeniny. Požehnáním na závěr naše pouť skončila. Co dodat? Počasí bylo jako každý rok krásné a kaž-dý poutník si odnesl domů nevšední zážitek. Chtěl bych touto cestou taky poděkovat všem za účast, za krásnou pohodu během cesty a P. Bedřichovi za ochotu, s kterou se nás ujal. Škoda jen, že tato pouť nemá v Přerově větší tradici, ale snad se i to zlepší a příští rok nás bude ještě víc. Ondřej Tšpon

 Dopletná 2011 .

 První školní rok. v Mateřské škole sv. Josefa v Kojetíně . Blíží se konec školního roku. V naší mateřské škole je to první školní rok trvání naší školičky. Měli jsme možnost vzájemně se poznat, najít si cestičku jeden k druhému, mít se rádi a rozdávat radost. Zvykaly si na nás také babičky a zaměstnankyně stacionáře místní charity, s nimiž sdílíme jednu budovu. Při různých příležitostech jsme jim předvedli, co jsme se naučili, a tak jsme se vzájemně obohatili. Postupně jsme si zkrášlovali prostředí školky a v dalším vybavování chceme podle možností pokračovat. Hlavně však chceme být dobří, rozdávat radost a pokoj, které jsou darem od Pána Boha. Marie Přecechtělová, ředitelka Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

Již počtvrté se sešlo v Přerově v sobotu 7. května v 9:30 hodin přes 80 žen z celé Moravy, které pletou obvazy pro malomocné. Setkání zahájil p. Ing. Výleta přivítáním všech hostů. Pro informaci všem pletařkám i přispívajícím na přízi uvedl: „V roce 2010 bylo posláno na 18 adres v leprosáriích v Africe, Indii a Nepálu celkem 69 balíků s hotovými obvazy. Do balíku se vejde 320 kusů obvazů, celkem za rok 22 080 ks. Spotřebováno bylo 812 kilo bavlněné příze. Za přízi bylo zaplaceno 66 739 Kč. Poštovné činilo 100 805 Kč. Na poštovné přispěla Arcidiecézní charita Olomouc, Diecézní charity Brno, Hradec Králové a Ostrava. Na nákup příze přispěli Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Zlínský kraj a město Kyjov. Ke zpestření setkání pletařek přispěla přerovská schola Boží bang několika písněmi a jejich vystoupení se velmi líbilo. Hostem našeho setkání byl Msgr. Vojtěch Šíma, rektor Arcibiskupského semináře v Olomouci. Poděkoval pletařkám za jejich práci, kterou nezištně pomáhají mírnit bolesti nemocných leprou ve vzdálených zemích. Následoval společný oběd, po něm diskuse a výměna zkušeností, předávání upletených obvazů a nákup přízí a beseda u kávy a přinesených dobrot. Na závěr jsme se rozloučili a rozjeli do svých domovů. Již se těšíme na příští rok 2012 na 5. jubilejní setkání. Žofie Kornelová Strana 11

 Víkend matek. O víkendu 6. až 8. května se v Újezdě u Uničova uskutečnil již jubilejní 10. ročník tradičního duchovně sportovně relaxačního víkendu pro maminky, na kterém se sešlo 25 maminek z přerovské farnosti. Společné setkání jsme zahájili v pátek v podvečer mší svatou, již sloužil otec Zdeněk Klimeš. Po večeři následovalo seznamování se staronových a nových maminek a povídání o novinkách v našich rodinách a životech. To se pro obsáhlost protáhlo až do noci. Sobotní ráno jsme slavili mši svatou s otcem Jaroslavem Knichalem, který nás celým víkendem věrně provázel. Zúčastnil se jí i bratr jáhen, který nás přijel navštívit se svou dopolední přednáškou. K svátku matek od něj každá z nás dostala milou pozornost v podobě květu gerbery. Na oběd jsme se přesunuli do restaurace ve Šternberku a otec Jaroslav nás po něm potěšil pozváním na výborný zmrzlinový pohár. Po nasycení těla jsme se vydaly ovlažit i duši při prohlídce nádherného šternberského kostela Nanebevzetí Panny Marie s nyní nově rekonstruovanými freskami. Byl to krásný zážitek a nebýt nám zima, jistě bychom se tam rádi všichni zdrželi déle. Při prohlídce nás provázel a průběh oprav komentoval otec Antonín Pechal. Pro zahřátí nás potom na faře pohosti l kávou a čajem. Zbytek velmi příjemného odpoledne jsme strávily hraním volejbalu, povídáním a jinými odpočinkovými činnostmi a po večeři jsme se pak sešli v kapli ke společné modlitbě a adoraci. Večer se odehrával v duchu karnevalu – rejem nejrůznějších veselých masek, tancem a zpěvem jsme snad důstojně oslavili jak společné jubilejní výročí, tak narozeniny otce Jaroslava a na dálku i otce Pavla Hofírka. Po nedělní snídani a nutném úklidu jsme víkendový pobyt zakončili mší svatou, rozloučily se a vydaly se zpátky za našimi nejbližšími, na které jsme se již velmi těšily. Doufáme, že se za rok sejdeme ve stejně hojném počtu na stejném místě a budeme zdárně pokračovat v milé tradici. Děkujeme všem, kteří přispěli k úspěšnému průběhu celé akce. Závěrem pár dojmů zúčastněných maminek: „Co by poprvé účastna jsem nevěděla, do čeho jdu. Teď už vím, že by mi příští rok chybělo, kdybych jet nemohla.“ J.S. „Přiznám se, že jsem na mé první setkání maminek jela s rozporuplnými pocity. Nevěděla jsem, co mne čeká, a nechtělo se mi odjíždět od devatenáctiměsíční dcerky, ale zároveň jsem o této akci hodně slyšela, a tak jsem ji také chtěla zažít na vlastní kůži. Dnes již vím, že příště, dá-li Pán, jedu znova, protože setkání maminek bylo príma. Hodně prospělo nejen mně, ale i manželovi a dcerce. Všem zúčastněným moc děkuji za krásný víkend.“ T.T. „Původně se mi nechtělo opouštět rodinu, ale opět se mi potvrdilo, že pár dní věnovaných odpočinku a modlitbě pomůže obnovit síly a přinese nové odhodlání i chuť v radosti a pokoji žít i obyčejné, všední dny.“ J.P. Mirka Punčochářová

Strana 12


Svatodušní svátky Velikonoční dobu uzavírá slavnost Seslání Ducha svatého. Můžeme říci, že je to třetí největší svátek v církevním roce hned po Velikonocích a Vánocích. Nebo můžeme vidět Letnice jakou součást Velikonoc, jako událost, ve které dochází naplnění a uskutečnění to, co nám Kristus daroval skrze svoji smrt a vzkříšení. Ve chvíli přijetí Ducha svatého člověk prožívá, že události Velikonoc nejsou jen minulostí, ale naopak Kristovo vítězství je současností našeho života. V Duchu svatém je Bůh přítomen v našem životě právě teď. Teprve přijetím Ducha svatého se stává náš křesťanský život opravdovým. Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen jakousi filozofií či eticko-náboženským systémem. Bůh by nám byl vzdálený. Ve skutečnosti je nám Bůh úžasně blízký a to právě v oživující síle svého Ducha. Duch svatý proměňuje náš život a jen v Duchu jsme schopni žít skutečný vztah s Bohem. Také vztahy k druhým lidem jsou zcela jiné, pokud jsou neseny silou Ducha svatého. Těžko se to popisuje, těžko vysvětluje, těžko uvěří, kdo nezažil. Proto je prosba o dary Ducha svatého tak důležitá. Říkáme tím, že nejen chceme být s Bohem jednou v budoucnu v nebi, ale že s ním chceme být právě teď. Voláme ho, aby proměnil naši přítomnost, nás samotné. Na svatodušní svátky je jistě vhodné se připravit přijetím svátosti smíření. Příležitost k tomu bude v Přerově v pátek 10. června od 16:00 do 18:00 hod. Kromě samotné slavnosti při nedělních mších svatých se nabízí také možnost slavení svatodušní vigilie. Ta začne v Přerově v kostele sv. Vavřince v sobotu 11. června v 18:30 mší svatou a po mši budou modlitby vigilie dále pokračovat se zakončením zhruba ve 22:00. Všechny ke společné modlitbě zveme.

rozhodnutím jednotlivce, ale je neseno a formováno vírou a celkovým postojem všech členů křesťanského společenství. Jinak řečeno: Boží povolání je sice v nejhlubším slova smyslu osobní, ale rozhodně to nikdy není soukromá věc. Boží povolání je tak velký úkol, že jej nikdy nemohu naplnit sám, nutně potřebuji ty druhé. Boží povolání je zároveň povoláním ke vztahu - nejen k Bohu, ale také k druhým lidem. Konkrétně povolání k životu v manželství a rodině ze své podstaty předpokládá vztah k druhému člověku a je nemyslitelné jako „moje soukromá záležitost“. Stejně tak povolání ke službě kněze je nemyslitelné bez farníků, ke kterým je kněz poslán. Naší společnou modlitbou za povolání vyjadřujeme, že jsme ochotni nést odpovědnost nejen za naplňování svého osobního povolání, ale také odpovědnost za povolání těch druhých. Setkání spolupracovníků Děkuji těm, kdo pomáhali s organizací Noci kostelů v Přerově. Těm, kdo pomáhali s prvním svatým přijímáním dětí. Těm, kdo finančně podporují naše farnosti. Děkuji všem, kdo jakkoliv pomáhají. Jako poděkování zvu stejně jako loni všechny spolupracovníky našich farností Přerov a Předmostí k posezení na farní zahradě, případně v sále centra Sonus, které se uskuteční v pondělí 27. června od 17:00 hod. Je pro mne vždy velkou radostí, když si znovu uvědomuji, kolik lidí v našich farnostech pomáhá, kolika lidem na našem farním životě skutečně záleží.

Opravy a finance Ve farnosti Přerov vybíráme peníze na splacení našich dluhů za novou střechu a za nová okna na faře a za zřízení církevním mateřské školy v centru Sonus. Do konce června musíme zaplatit poslední splátku střechy fary 306.224,- Kč. Celkově spolu s půjčkami od farníků má farnost Přerov dluh jeden milion korun, který je třeba postupně splatit. Prosím o štědrost a všem dárcům děkuji předem. Pán Bůh zaplať Ve farnosti Předmostí začali práce v kostele Děkanátní pouť sv. Magdalény: generální oprava varhan a Děkanátní modlitby za rodiny a kněžská a výmalba presbytáře. Celkově se jedná o práce řeholní povolání budou letos v Přerově v hodnotě 695.000,- Kč. Kraj nám přislíbil dotaci v kostele sv. Vavřince v sobotu 18. června. 345.000,- Kč a z ministerstva kultury doufáme Modlitby začnou v 16:00 a vyvrcholí mší svatou v příspěvek 150.000,- Kč. Na farnost tak ovšem s otcem arcibiskupem v 18:00. Celý program zůstává stále ještě velká částka 200.000,- Kč. najdete na straně 14 a všechny do Přerova V tuto chvíli máme na opravy kostela vybráno srdečně zveme. ve sbírkách a darech celkem 55.000,- Kč. Letos se snažíme udělat celé setkání ještě Na opravu varhan a na výmalbu presbytáře bohatší a také přístupnější i pro rodiny s dětmi. Hlídání nám tedy ještě chybí 145.000,- Kč. dětí a program pro děti si vzali na starost Centrum pro Zároveň se zdá být nezbytné provést aspoň nejnutnější rodinu Ráj a Církevním mateřská škola v Přerově. Po mši opravy také na faře v Předmostí, aby tam po prázdninách svaté bude pro školní děti následovat předávání mohla pokračovat činnost Centra pro rodinu a farní vysvědčení z náboženství a pro všechny bude připraveno aktivity. Zatím jsme ale ještě nedospěli k závěru, z které posezení na farní zahradě s občerstvením. strany s opravami začít. Navíc bude třeba počkat, až jaké Cílem je, aby se modlitba za povolání stala záležitostí budou finanční možnosti farnosti po zaplacení oprav všech věřících a mohli se jí účastnit všichni, byť děti třeba v kostele. jen na mši svaté. Zkušenost společenství v modlitbě i při Věřím, že se nám letos opět podaří kus práce a bude to přátelském setkání by měla vést k pochopení, že také vidět. Kéž by se také dařily věci duchovní, které vidět zaslechnout a poslechnout Boží povolání není jen osobním nejsou. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011 Strana 13

 Svátek Božího Těla. „Boží Tělo“ – tak se dodnes označuje svátek Těla a Krve Páně, slavený už více než 700 let. Neodmyslitelně k němu patříval slavnostní eucharistický průvod obcí, který se dnes koná už jen někde – ve městech i na vesnicích tuto tradici potlačila od roku 1942 nacistic-ká a pak komunistická totalita. Přípravy k němu začínaly už několik dní předem všeobecným úklidem obce a chystáním cesty pro průvod. Velkou poctou byly „oltáříčke“ čtyř zastavení průvodu na katastru obce. Ty stavěla každá vybraná rodina u své usedlosti, od nejjednodušších, sestavených ze stolů a prken, překrytých prostěradly a šátky, po drahé, profesionálně vyrobené oltáříky, za které by se nemusely stydět ani obecní kaple či kostel, jak to bylo ještě před padesáti lety v Předmostí. U některých gruntů byly dokonce pro oltáříky postaveny ve zdi zvláštní výklenky – „božitělovy kapličke“, jak jsou dodnes vidět v Penčicích nebo ve Vlkoši. Základem výzdoby oltáříků byly „lipke“ – mladé lípy nebo aspoň velké lipové větve, zasazené do země. Až do roku 1942 se v kostelních účtech přerovské farnosti pravidelně opakoval honorář kostelníkům za jejich obstarání a dovoz. Ve městě se lipky zasazovaly do stojanů jako vánoční stromky (kvůli dláždění). Na vsi se pro ně vykopaly jámy, do kterých se zasadily nejen u jednotlivých zastavení, ale vysázela se „álija“ od kostela po celé trase průvodu. Průvod šel přesně vyznačenou cestou, danou tradicí. Pro pana faráře s Nejsvětější svátostí byl na silnici či cestě vysypán kobereček z čerstvě posečené trávy, na který kromě něho nesměl „nigdo stópnóť“. Okraje koberce byly lemovány listy kapradí nebo jehličnatými větvičkami, nejparádněji býval upraven přímo před oltáříky, pokud nestálo klekátko pro kněze na skutečném koberci. Děvčata tu položila do trávy věnečky z polních květin nebo vytvořila vzory z utrhaných květů. Nejvíce květů však spotřebovaly družičky, které „stlaly cestu Kris-tu Pánu“. Každá měla bílý košíček naplněný natrhanými lístky pivoněk, růží a vůbec všeho, co právě kvetlo a vonělo, z něhož rozhazovala květy na cestu Sanctissimu. Ještě v 19. století se při průvodu nosívala Nejsvětější svátost v uzavřeném ciboriu, pokrytém ozdobným pláštíčkem. Našim pradědečkům ale pro Pána Ježíše ani to nejlepší nebylo dost dobré, a tak se našli dobrodinci, kteří kostelu darovali monstranci, jako r. 1880 František Davídek z Dluhonic, nebo krásný nový baldachýn, jako farníci r. 1868 v Přerově. Nesení baldachýnu bylo výsadou nejdůležitějších osob ve farnosti – tak P. Zavřel poznamenal v Pamětní knize: „Pro památku stůjtež zde jména P.T. měšťanů, kteří nosili baldachýn r. 1909: 1) p. Josef Blažek, měšťan a voskař, kostelní hospodář - nejdéle - od let asi 1880 2) p. František Mareš, měšťan a kožešník 3) p. Jan Lešnovský, měšťan a výrobce pump 4) p. Jindřich Charbut, měšťan a hodinář 5) p. Alois Mühlberger, měšťan a bývalý obchodník 6) p. František Tšpon, měšťan a provazník 7) p. Arnošt Gregr, měšťan a zámečník, vypomáhal p. František Šofrla, perničkář a voskař 8) p. Josef Vyplel, měšťan a krejčí. Šest nese baldachýn, dva lucerny.“ (Už se nenosily cechovní postavníky – svícny na tyčích s tlustými a často zhasínajícími svícemi, zato „dvanácte Sokolů s tasenými rapíry po stranách baldachýnu kráčelo“.) Strana 14

Průvod Božího Těla (P. Kunický – r. 1968, Předmostí) V Přerově bylo první zastavení vždy u radnice na Dolním (Masarykově) náměstí, druhé na Horním náměstí u čp. 21, třetí bylo „hraběcí“ u zámku a čtvrté opět na Dolním náměstí u Psotovy lékárny. Vždy se ho zúčastnila i přerovská vojenská posádka a čestná rota „střílela při oltáříčkách“. V Předmostí se prý střílívalo z hmoždíře, jinde nejčastěji z „národního děla“ (do otvoru ve dně červenobíle pomalovaného sudu se zasunula bambitka a její výstřel sud zesílil na ohlušující dělovou ránu). A čím ta sláva končila? Dá se říci, že mimořádnou směnou městských metařů, za kterou dostali od kostelního výboru slušně zaplaceno. Nastoupili okamžitě, jakmile průvod přešel, a do poledne muselo být dláždění čisté. Na vsi vyrukovala čeleď a zbytky rozšlapaného zeleného koberce shrabala a rozhodila po polích, „abe bela požehnaná óroda“. Z Pamětní knihy far.i Přerovské, P. Jana Vyhlídala a Otakara Bystřiny sestavila Zdeňka Mollinová


Neděle 26.6. Pondělí 27.6. Úterý 28.6. Středa 29.6. Čtvrtek 30.6. Pátek 1.7.

Sobota 2.7. Pondělí 4.7. Úterý 5.7. Středa 6.7. Čtvrtek 7.7. Sobota 9.7. Středa 13.7. Čtvrtek 14.7. Čtvrtek 21.7. Neděle 24.7. Neděle 7.8.

10:30 Lověšice, u kaple 19:30 Centrum Sonus 17:00 Fara v Přerově 16:00 Centrum Sonus Slavnost sv. Petra a Pavla 9:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 17:00 Pavlovice, fara 17:30 Předmostí 16:00 Centrum Sonus 15:00 Morkovice Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Lidečko 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 14:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Předmostí, kostel Přerov

Poutní mše svatá v Lověšicích Příprava mládeže na biřmování Setkání spolupracovníků farnosti Přerov Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 27.6. v 18:00 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Táborák a olympiáda rodin CPR Ráj Mariánské večeřadlo Začátek přípravy rodičů na křty dětí Primiční mše svatá: Libor Churý Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Podolí 9:30 Ranní mše svatá v 8:00 Úklid kostela, skupina „A“ Primiční mše svatá: Pavel Martinka Modlitby Fatimského apoštolátu Úklid kostela, skupina „B“ Adorační den farnosti, zakončení v 18:00 Hodová mše svatá v Předmostí Svatovavřinecké hody v Přerově

V letošním roce - v pátek 27. 5. - se v Přerově poprvé konala akce s názvem Noc kostelů. Kostely sv. Vavřince a Michaela Archanděla, jakož i kaple sv. Jiří na Horním náměstí byly otevřeny pro veřejnost. Farnost připravila pro všechny zájemce nejen nevšední podívanou, jakou skýtá nočně osvětlený liturgický prostor, ale i bohatý doprovodný program ve formě koncertů i besed. Nechyběla ani přednáška o historii. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 6, Červen 2011

Strana 15

Sob

n

Pouť děkanátu Přerov za obnovu rodin a za nová kněžská a řeholní povolání bude v sobotu 18. června 2011 od 16:00 v kostele sv. Vavřince v Přerově. Podrobný program najdete na straně 14. Všechny ke společným modlitbám zveme.

9:00 Svatý Hostýn

Sobota 4.6. Neděle 5.6. Pondělí 6.6. Úterý 7.6. Středa 8.6. Čtvrtek 9.6. Pátek 10.6. Sobota 11.6. Neděle 12.6. Pondělí 13.6. Úterý 14.6. Středa 15.6. Čtvrtek 16.6.

Neděle 19.6. Pondělí 20.6. Středa 22.6.

Čtvrtek 23.6.

Sobota 25.6.

Předmostí Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

14:00 19:30 17:30 18:00 16:00 19:00

Čekyně, tábor Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Pavlovicích Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec

15:00 17:30 19:00 16:00

Sobota 18.6.

Pátek 24.6.

17:30 8:45 16:00 16:00 18:30 20:00 8:45 17:30 19:45 15:30 16:00 18:30

9:45 Fara v Předmostí 10:30 Čekyně Přerov, Michalov 16:00 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 20:00 Pavlovice, fara Slavnost Těla a Krve Páně 19:45 Fara v Přerově Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 9:30 Olomouc, katedrála

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Putování přerovských rodin na Svatý Hostýn, sraz dole na parkovišti v 9:00 Mariánské večeřadlo První svaté přijímání v Předmostí Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání františkánského společenství Mše svatá pro školní děti Setkání chlapů v klubu Stodola Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Akce CPR Ráj v Předmostí, viz str. 10 Svatodušní svatá zpověď 16:00 – 18:00 Svatodušní vigilie: Mše svatá 18:30 a Modlitby vigilie od 19:15 asi do 22:00. Den rodin v Čekyni Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Modlitby Fatimského apoštolátu Setkán společenství křesťanských žen Setkání katechetů děkanátu Přerov Poradna pro muže a ženy, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „C“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Pouť děkanátu za obnovu rodin a za nová kněžská a řeholní povolání, str. 14 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Hodová mše svatá v kapli v Čekyni Ekumenické setkání v parku Michalov Setkání společenství seniorů Úklid kostela, skupina „A“ Příležitost ke zpovědi před Božím Tělem Mše svatá pro školní děti Setkání chlapů v klubu Stodola Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Modlitby matek Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 20.6. v 18:00 Kněžské svěcení: L. Churý, P. Martinka dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 29. června 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents