Časopis přerovského děkanátu Květen 2009 Číslo 5 Ročník 15
V sobotu 25. dubna 2009 se na Horním náměstí v kapli sv. Jiří konala poutní mše svatá, kterou celebroval otec Jiří Kvapil. Čtyřicáté výročí smrti kardinála Josefa Berana
Úvodník
Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie
Liturgický kalendář
Stránka pro mládež
P. Pavel Hofírek
Rosteme ve víře…
Vítězná od věků, vítězství svého, ví, že se dočká...
Rosteme ve víře…
Dětské okénko
Z Centra pro rodinu Ráj Dopletná 2009
Ukřižovaný král
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Církevní památky
Kaple Rozeslání svatých Apoštolů v Radvanicích
Jen tak ve stručnosti Církevní školství
Postní doba se sv. Pavlem Světec měsíce
Hospodin rozjasnil svou tvář Informace
... a mnoho dalšího...
Květen v liturgii To bylo krásné počasí o Velikonocích, že ano? Lidé se velmi často baví o počasí, což je psychologicky docela zajímavý jev. Například v tom, že se baví o něčem, co nemohou ani ovlivnit, natož tak změnit. Asi podobně jako se bavíme o situaci v naší vrcholné politice či o světové ekonomické krizi. Nejspíš je to snazší téma hovoru, než mluvit o věcech, které změnit můžeme a u kterých se přímo vnucuje otázka: „Co s tím tedy uděláš?“ Když mluvíme o počasí, tak nám nikdo nebude nic vyčítat, ani nás kritizovat, ani od nás něco očekávat či chtít… Ukázat chci ale na něco jiného. U toho počasí většinou snadno poznáme a s lidmi se shodneme na tom, kdy je zima, kdy je horko, kdy je „že by ani psa nevyhnal“ a kdy je prostě „hezky“ či „krásně“ - tak jak bylo o těch letošních Velikonocích. Stejně tak většinou snadno chápeme důsledky, které z toho počasí plynou. Když je dlouho sucho, tak bude chabá úroda; když dlouho prší, tak se v řekách zvedne voda; když je dlouho zima, tak si letos za topení připlatíme. Když je škaredě, tak lidé na farní akci nepřijdou, protože se jim nebude chtít ven, a když je hezky, tak také na farní akci nepřijdou, protože půjdou raději na procházku, na zahrádku nebo z města pryč… To je asi všechno logické a známe to. Jenže občas se objeví ještě jiná situace. Tak jako o těch letošních Velikonocích. Všichni jsme poznali, že je krásně, a že je teplo. Nikdo si nestěžoval a všichni jsme byli počasím potěšeni. Přesto se mnohým zdálo, že něco není v pořádku. Ztratilo se jaro. Víme, že po zimě přichází jaro a pak léto, ale letos máme dojem, že léto převzalo od zimy štafetu přímo. A tak to přece být nemá. Jak říkám, ne že by nám to vadilo, z tepla máme radost a sluníčko je příjemné, ale přece jen máme obavu, že něco není v pořádku. Nevíme přesně co, ani proč, ani co z toho vzejde, ale cítíme, že něco nesedí. Podobně je to také v duchovním životě. Většinou snadno rozeznáme, kdy je v našem vztahu k Bohu „léto“ a kdy „zima“. Většinou dobře víme, co je v našem životě dobré a co zlé. Také často víme, jaké naše jednání a slova budou mít důsledky, co způsobí a kam povedou. Ovšem někdy se objeví situace či stav, kdy si říkáme „tady není něco v pořádku“. Nevíme přesně co, nedokážeme to pojmenovat, nevíme, co s tím dělat, ani Strana 2
3. 5. Čtvrtá neděle velikonoční Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu 4. 5. Sv. Florián, mučedník 6. 5. Sv. Jan Sarkander, kněz a mučedník 8. 5. Panna Maria, Prostřednice všech milostí 13. 5. Panna Maria Fatimská 14. 5. Sv. Matěj, apoštol 16. 5. Sv. Jan Nepomucký, kněz a mučedník, hlavní patron Čech 20. 5. Sv. Klement Maria Hofbauer, kněz 21. 5. Slavnost Nanebevstoupení Páně 26. 5. Sv. Filip Neri, kněz 31. 5. Slavnost Seslání Ducha Svatého Křesťané slaví seslání Ducha svatého na apoštoly a na Ježíšovu matku Marii, shromážděné ve večeřadle (Sk 2,1-13). Duch svatý tak posvětil církev jako nový Boží lid a zahájil její misijní šíření. Seslání Ducha svatého slavila už starokřesťanská církev, ale první ověřené zprávy pochází až ze 3. století. Brzy se objevila snaha připodobnit tento svátek Velikonocům, proto se již ve 4. století slavila vigilie (předvečer) s oktávem (následných 8 dní) a připojil se také další sváteční den – „svatodušní Pondělí“. Po Velikonocích se v západní církvi staly Letnice druhým svátkem, v němž dříve bylo možno světit křestní vodu a udělovat svátost křtu. Liturgická barva je červená - na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil Duch svatý na apoštoly. Letnice také navazovaly na tradici předkřesťanských svátků. Český kronikář Kosmas psal roku 1092 o knížeti Břetislavovi II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a hadače pohanské. Vykořenil také „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“. („Církevní rok a lidové obyčeje“, Vlastimil Vondruška; vydalo nakladatelství DONA v roce 1991 v Českých Budějovicích.) Starozákonní Letnice byly u Židů původně zemědělským svátkem díkůvzdání Hospodinu za žně (šavuot - svátek týdnů). Oslavovaly se 7 týdnů (50 dnů) po Velikonocích, což křesťanství převzalo. Později se z nich stala oslava darování Zákona Mojžíšovi na hoře Sinaj.
Oporou mravního života křesťana jsou dary Ducha svatého. Trvale příznivě uzpůsobují člověka, aby byl ochoten jednat podle hnutí Ducha svatého. Sedm darů Ducha svatého jsou: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží. Ve své plnosti přísluší Kristu, Davidovu Synu. Doplňují a přivádějí k dokonalosti ctnosti těch, kteří je přijímají. Činí věřící ochotnými pohotově poslechnout božských vnuknutí. Dobrotivý je tvůj Duch, ať mě vede rovným krajem (Ž143,10). Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové... Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi (Řím 8,14.17). Plody Ducha jsou dokonalosti, které Duch svatý v nás utváří jako prvotiny věčné slávy. Tradice církve jich vypočítává dvanáct: „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22-23). (Podle Katechismu katolické církve) Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
kam to povede. Třeba se ani nejedná o věci špatné či nepříjemné, jen máme takový zvláštní pocit, že něco „nesedí“, že něco není tak „jak to má být“. Věřím, že víte, o čem mluvím. Nemám žádný návod, jak posoudit a co dělat v takových situacích. Jen chci říct, že se takové věci stávají, a že naše tušení bývají správná, a že je dobré být citliví a vnímaví i na to „nejasné“ a „nesrozumitelné“. V takových chvílích máme zbystřit svůj duchovní zrak, prohloubit modlitbu a rozšířit své srdce. Připravit se na cokoliv. Možná se stane něco nepříjemného, možná se něco „pokazí“, možná se naopak v našem životě „rozjasní“ či uvidíme věci, které jsme ještě neviděli. Může se stát cokoliv a je dobře být připraven. Dokonce se může stát, že těmito „nečitelnými“ znameními našich tušení a pocitů nás Bůh zve k něčemu novému. A přeslechnout, nevidět - to by byla škoda.
P. Pavel Hofírek
Po celý měsíc květen uctíváme v našich kostelích Pannu Marii při májových pobožnostech. Oslavujeme matku Boží a povzbuzujeme se k následování jejích ctností. „V nás, katolících, je dost mariánské úcty, ale zdá se, že je v nás málo mariánského života. Panna Maria je častým hostem v našich myšlenkách a slovech, ale zřídka se objevuje v našich skutcích. Loretánské litanie je třeba recitovat s pokorným obdivem, ale i s potřebou nezůstat na místě. Je čas vystoupit z postoje mariánských pochlebovačů a postavit se do řady mariánských následovatelů. Upřímný pohled na Pannu Marii, skutečná úcta k ní vedla vždy ke skutkům. Když mi ukápne z oka slza lítosti, že jsem svým životem od ní tak daleko, musí hned na to padnout z čela kapka potu, oznamující mou vůli, dostat se k ní blíž, stát se jí podobnější. Tyto dvě kapky charakterizují ty, kteří Pannu Marii upřímně ctí a opravdově milují.“ (Mon Calepin)
Vítězná od věků, vítězství svého, ví, že se dočká... (V. Renč: „Pražská legenda)
(kapitolka z „Mariánského dějepisu“)
Krásný měsíc máj přímo evokuje vzpomínku na Královnu máje, Pannu Marii, která v tomto údobí, Jí výslovně zasvěceném, bývá často vzývána a opěvována. Není však bez zajímavosti, podívat se na „Mariánský dějepis“ našich zemí, vždyť právě u nás, na Moravě, je Matka Boží vzývána jako Vítězná Ochránkyně Moravy (Sv. Hostýn) a v sousedních zemích je tomu podobně: tak v Polsku se setkáme s Královnou Polska (Čenstochová), na Slovensku s Pannou Máriou Sedembolestnou – hlavnou Patrónkou Slovenska (Šaštín), v Rakousku s Velkou Matkou Rakouska (ale také slovanských národů, Maďarů – Mariazell), v Čechách zase s paladiem (= ochranným obrazem, záštitou) země české (Stará Boleslav). Z tohoto důvodu nechceme zůstávat v této dějepisné připomínce pouze v úzkém moravském kontextu, ale uvědomit si také spojitosti s historií (i současností) okolních zemí. Počátky mariánské úcty u nás se kladou – a dlužno podotknout, že právem – již do doby působení slovanských věrozvěstů, sv. Cyrila a Methoda (a nepochybně i jejich západních předchůdců – misionářů). Kdo alespoň trochu něco ví o šíři a nádheře kultu Bohorodičky na křesťanském Východě, ten zajisté nebude pochybovat, že mnohé jeho prvky přenesli sv. Bratři i k nám. Je známo, že sv. Method byl pohřben ve svém katedrálním chrámě právě pod oltářem P. Marie. S působením jejich misie legenda spojuje i původ milostné sošky v brněnských Tuřanech (tzv. Panna Maria v trní) a některých dalších. Také sousední Čechy nezůstaly pozadu: již brzy po svém křtu (z rukou sv. Methoda) kníže Bořivoj zakládá na Hradě pražském kostelík Panny Marie, a také původ paladia staroboleslavského se klade do souvislosti s naším slovanským věrozvěstem, který jej měl věnovat jako vzácný dar při sv. křtu Bořivojově manželce Ludmile. Ta posléze obrázek-relief z korintské mědi předala svému vnuku, sv. Václavovi; když byl zavražděn, měl jej Václavův věrný sluha, blah. Podiven, zakopat do země, odkud byl po staletích „náhodně“ vyorán jedním sedlákem. V předtuše své smrti si prý k němu připutoval vyžádat posilu i sv. Jan Nepomucký. paladium bylo zřejmě později přetaveno do dnešní podoby (ikonograficky se velmi podobá Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Jaroslav Branžovský
Madoně svatovítské ze 14. století). Jeho kult se velmi rozvinul v době baroka, od té doby mezi poutníky a ctiteli nechyběli ani členové císařské rodiny, včetně samotné Marie Terezie. V současné době je úcta k paladiu někdy spojována nejen se staroboleslavskou svatováclavskou tradicí, ale také s připomínkou blah. Karla Rakouského, posledního císaře podunajské monarchie a českého krále (+ 1922), který na zámku v Brandýse nad Labem (Brandýs tvoří se Starou Boleslaví souměstí) prožil nejkrásnější období svého pohnutého života; jeho syn, dnes šestadevadesátiletý dr. Otto von Habsburg, se při své loňské účasti na každoročně pořádaných jarních slavnostech, nazvaných „Audience u císaře Karla“, po skončení mše sv. v basilice paladiu taktéž poklonil, navázav tak na tradici svých zbožných předků. O rozvoji mariánské úcty po celou dobu raného a vrcholného středověku svědčí četná díla duchovního umění, výtvarného i slovesného. K mongolskému (tatarskému) vpádu na Moravu v r. 1241 se zase váže legenda spojená s rozvojem mariánského kultu na našem nejslavnějším poutním místě, Sv. Hostýně. Velkým ctitelem Matky Boží byl, jak známo, císař Karel IV., zakladatel četných mariánských chrámů na Novém Městě pražském, ale i na hradě Karlštejně či v dalekém Norimberku; tento panovník je také na votivní desce Jana Očka z Vlašimi Strana 3
zobrazen jako klečící – v pokorném gestu úcty před Bohorodičkou. On také daroval brněnským augustiniánům nádhernou ikonu, nejstarší deskový obraz na Moravě, nazývanou mj. „Palladiem Moravy“ Madonu svatotomskou, uctívanou dnes v opatském chrámu na Starém Brně. Jeho přítel a spolupracovník Arnošt z Pardubic, první arcibiskup pražský, již v mládí zakusil v Kladsku jistý mystický zážitek, spojený s obrazem Panny Marie, který Votivní deska Jana Očka z Vlašimi jej přivedl na cestu obrácení (zemřel v pověsti svatosti) a velké úcty ke Kristově Matce (připisovalo se mu mj. autorství spisu „Mariale“); nakonec byl dle svého přání v mariánském kostele v Kladsku i pohřben; zde jeho klečící socha na náhrobku vzhlíží k milované Paní dodnes. Připisuje se mu také autorství milostné sošky, uctívané v tzv. „Mariánském hradu“, tj. na Svaté Hoře u Příbrami. Jeden z jeho nástupců, muž svatého života, Jan z Jenštejna, podobně vynikal horlivou eucharistickou a mariánskou úctou; o jeho podílu na zavedení svátku Navštívení Panny Marie již byla v našich „Kapitolkách“ řeč. Velmi krásné myšlenky o Matce Boží se zachovaly též z pera Mistra Jana Husa; teprve po jeho smrti, v době husitského běsnění a všeobecného rozvratu, začala být úcta mariánská více napadána, nikoli však umírněnými utrakvisty (kališníky), kteří si ji pak i nadále uchovali a jejichž hlavní oporou se posléze stal chrám Matky Boží před Týnem. Velký rozmach mariánského kultu nastal až v dobách katolické reformy, kdy se valná část obyvatelstva vrátila k plnosti pravdy v Kristově Církvi (někdy bohužel i za cenu nátlaku a násilí). Jak císařové, tak také biskupové a jednotlivé řády se zapojili do podpory rozvoje katolické zbožnosti a tedy i úcty k Matce Páně. Nebývalý rozvoj (vznik či obnova) poutních míst, mariánské družiny, dojemné písně lidového i umělého původu, bohatá literární produkce – to vše z valné části přispělo k obrácení obyvatelstva v našich zemích. Zatímco se rozvíjela četná regionální poutní místa, neustávaly pouti ani na místa mezinárodní, jako bylo třeba Panna Maria ze zbořeného sloupu rakouské Mariazell, kde se – jak výše řečeno – stala Panna Maria nejen Matkou Rakouska, ale také Matkou Maďarů a slovanských národů; zástupy poutníků k Ní proudily z celého území podunajské monarchie a zde, u Ní, nacházely jediný společný zájem a společný jazyk – jazyk srdce. Jeden z našich biskupů se kdysi vyjádřil, že nepochybně především Její zásluhou došlo i k pokojnému rozdělení republiky v 90. letech, a že právě zde, stejně jako na ostatních poutních místech (a nikoli v kancelářích politiků), se píší opravdové dějiny... Ačkoliv nastoupivší doba osvícenství rozvoji mariánského kultu nepřála, nepodařilo se jí příliš ovlivnit prostou lidovou zbožnost, Matce Boží zajisté tak milou, která si i nadále žila svým vlastním životem. V 19. století do ní vstoupil nový fenomén – mariánská zjevení, mající význam pro celý svět (Paříž – Rue de Bac, La Saletta, Lurdy, ve 20. století Fatima). Masově se šíří tzv. „zázračná medailka“, vznikají četné „lurdské jeskyně“ apod. Do té doby jsou soukromá zjevení známá samozřejmě i u nás – často stojí na počátku Strana 4
vzniku některých poutních míst – ale pouze s významem osobním nebo regionálním. Za připomenutí stojí také obdivuhodná zbožnost některých vzdělaných kněží té doby: o P. Františku Sušilovi, naší asi největší obrozenecké osobnosti, se traduje, že kdykoliv při procházení přírodou udělal někde zastávku, smekal a ukláněl se na pozdrav směrem ke Sv. Hostýnu. Také Stojanova činnost a zásluhy o horu, kde se uctívá „Matka, která divy tvoří“, je dostatečně známá. Sbírka kázání s názvem „Maria“ vyšla kupř. i J. Š. Baarovi. Opravdovou národní tragedií se však dá nazvat potupa, které byla Matka Boží vystavena v samotném počátku Československé republiky, když byl dne 3. listopadu 1918 stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, postavený jako poděkování za ukončení třicetileté války. Na odčinění této urážky měl na pražských předměstích vzniknout „věnec“ nových kostelů (mezi ně patří např. známý kostel P. Marie, Královny míru, v Praze – Lhotce). O obnovu sloupu se vedou již po mnoho let různá jednání a modlitební iniciativy, nově vytvořená socha byla prozatím umístěna alespoň u Týnského chrámu. Další významnou událostí bylo převezení staroboleslavského paladia po skončení 2. světové války do Prahy, kde se před ním v několika kostelích konaly děkovné pobožnosti. Když v r. 1993 vznikla samostatná Česká republika, rozhodli se naši biskupové svěřit (zasvětit) náš národ Panně Marii. Tehdejší protesty některých občanů, ale zejména i vysoce postavených politiků, svědčí o mnohém… Bohuslav Balbín napsal kdysi památná slova: „Milá byla Panna Maria Čechům, milí byli Čechové Panně Marii“. Nepochybuji o tom, že totéž platí i o nás, Moravanech. Záleží na každém, zda tato slova budou platit i v budoucnosti. Nevím, jestli bude znovu stát Mariánský sloup na staroměstském náměstí, i když v to pevně doufám. Je však nepochybné, že můžeme postavit oslavný „pomník“ Matce Boží svým životem, následováním Jejích ctností, svými modlitbami. Jestliže nás ve Fatimě vyzvala ke smíru (zvláště o prvních sobotách v měsíci), pak můžeme být těmi, kteří Jejího volání uposlechnou, a budou tak odprošovat za urážky a zároveň vyprošovat milost a požehnání nejenom pro sebe a své blízké, ale i pro naše země, pro sjednocující se Evropu, ba i pro celý svět...
jáhen Miroslav
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Bratři a sestry, jak víme, svatý Pavel se obrátil ke Kristu na základě jeho zážitku u Damašku. K podrobnějšímu pohledu na tuto událost si opět dovolím užít část zpracování osoby sv. Pavla podle P. Tichého a P. Marečka. Naše představy o povolání Pavla za apoštola jsou ovlivněny velmi pestrým vyprávěním ve Skutcích apoštolů. V této souvislosti se rovněž hovoří o jeho obrácení. Toto hodnocení zajisté není nesprávné. Líčení v knize Skutků apoštolů je třeba náležitým způsobem hodnotit, ve srovnání s Pavlovým osobním svědectvím v jeho listech, které poskytují poněkud odlišný obraz o této události. Ve Skutcích apoštolů se třikrát setkáváme s líčením Pavlova povolání. Nejpodrobnější zpráva se objevuje v Sk 9,1-31. Později se pak Pavel ve dvou řečech vrací k této události: v řeči adresované židovskému lidu v jeruzalémském chrámě po svém zatčení (Sk 22,3-21) a v řeči před králem Agrippou II. (pravnuk Heroda Velikého a syn Heroda Agrippy I.; je o něm řeč v Sk 12), jeho sestrou Berenike, římským prefektem Festem, veliteli a předními muži města (Sk 25,23) během svého zatčení (Sk 26,2-23). Líčení Skutků apoštolů lze shrnout následujícím způsobem: Pavel byl vybaven dopisem velekněze a měl s veškerou rázností zasáhnout proti (žido)křesťanům v Damašku. Když se blížil k městu, náhle ho obklopilo světlo z nebe (22,6: kolem poledne – oslnivé světlo; 26,13: v poledne – světlo nad slunce jasnější, které obklopilo mne i ty, kteří tu cestu konali se mnou). Pozoruhodné je, že zde není bezprostředně řeč o nějakém vidění Krista! Pavel padl na zem (26,14: též ti, kdo šli s ním, padli na zem). Teprve skrze hlas, který slyší pouze Pavel, se dává Kristus poznat (26,14: hlas mluvil hebrejsky). Pavlovi je Pánem uloženo, aby šel do města. Až tam mu bude řečeno, co má dělat (9,6; 22,10). Opět si zaslouží povšimnutí, že Pavel nedostává žádné bezprostřední pověření ohledně povolání. Pavel na tři dny oslepl kvůli tomuto světlu. Během tohoto času nic nejedl a nepil. Toto líčení není ve skutečnosti žádným příběhem povolání, avšak obrácení. Vyprávění je zakončeno tím, že Ananiáš (křesťan pocházející ze židovství), který byl možná představeným křesťanské obce v Damašku (srov. 22,12), je Pánem ve vidění vybídnut, aby vyhledal Pavla. Skrze jeho vkládání rukou Pavel opět nabývá zraku, přijímá Ducha svatého a nechává se pokřtít (9,17-18). Přiměřeně tomuto líčení obdržel Ananiáš – již před Pavlem! – zprávu, že Pavel je určen k tomu, aby se stal misionářem mezi všemi národy (9,15). V celém vyprávění Pavlova obrácení zastávají významnou roli „vidění“, která z něho činí (podobně jako v případě události o Petrovi ve Sk 10,10-16) příběh s motivem „přemožení“. Tak jako Pavel – Šavel, který „soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně“ (9,1), je přemožen ze samotného nebe (9,3-6), rovněž oprávněný strach Ananiáše je překonán skrze vidění (9,13-15). Lukáš tedy ve svém vyprávění chce sdělit, že to nebyli lidé, kteří zdolali Šavla, nýbrž že byl přemožen nebeským Pánem a to pouze z milosti (srov. Gal 1,12-15). Lze tvrdit, že událost obrácení v Sk 9 je schematizována podle předlohy, se kterou je možné se setkat též v židovských příbězích obrácení, především v Héliodórově legendě. Héliodór, kancléř syrského krále Seleukose IV. Filopatora (187175 př. Kr.: jeho říše zahrnovala Sýrii, Mezopotámii a Irán), je jím pověřen, aby se zmocnil jeruzalémského chrámu. Při vstupu do chrámu je mu zabráněno světelným zjevem z nebe, padá na zem, objímá ho hluboká temnota. On upouští nejen od svého úmyslu, nýbrž se rovněž přiznává jako žák a slibuje, že bude sdělovat všem lidem velikost tohoto svatého místa (srov. 2Mak 3,23-36). ¨ Pokud jde o Pavlovy listy, v nich sice nenajdeme žádnou zprávu o události u Damašku, nicméně apoštol stále znovu dělá narážky na ni. Zdá se, že u svých křesťanských společenství předpokládá známost toho, co se mu přihodilo. Má na mysli událost u Damašku, když hovoří o svém povolání za apoštola a nazývá se: „povolaný za apoštola“ (Řím 1,1), „z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše“ (1Kor 1,1; 2Kor 1,1), „apoštol pohanů“ (Řím 11,13) nebo ve zostřeném vyjádření „apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem“ (Gal 1,1). Již z toho je jasné, že to, co se mu přihodilo, nebylo pouze obrácení, nýbrž, že tuto událost pocítil jako povolání. Zvláštní okolnosti jeho povolání mu dávaly vědomí, že za svou apoštolskou existenci vděčí výlučně Boží milosti. Pavel se o této milosti zmiňuje v četných souvislostech (Řím 1,5; 15,15; 1Kor 3,10; Gal 1,15). Nejkrásnější formulace se asi objevuje v 1Kor 15,10: „Milostí Boží jsem to, co jsem.“ Ve spojitosti s událostí u Damašku mluví Pavel o zjevení nebo o tom, že viděl Vzkříšeného: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána?“ (1Kor 9,1). Pro tyto výroky je opět důležité, že pověření k bytí apoštolem se shoduje se zjevením Vzkříšeného. A tak se Pavel může připojit v 1Kor 15,8 k seznamu velikonočních svědků se stejnou formulací „zjevil se“, jak je to řečeno o Petrovi, Dvanácti, Jakubovi a dalších. Jen pomocí výrazu „naposledy i mě“ posouvá časovou hranici a pomocí potupného slova „nedochůdče“ dává najevo svou dřívější činnost pronásledovatele. Před Damaškem byl Pavel přemožen Bohem, byl vzat do služby, do níž se sám nechal vzít. Být zasažen a nechat se zasáhnout patří nerozlučně k sobě. Proto může Pavel líčit damašskou událost v listě Filipanům tak, jako by se zakládala též na jeho vlastním rozhodnutí: „Ale v čem jsem (dříve) viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.“ (Flp 3,7-8). P. Zdeněk Klimeš Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Strana 5
Čtyřicáté výročí smrti kardinála Josefa Berana.
V sobotu 29. prosince 1888 v Plzni se ve zbožné učitelské rodině narodil budoucí arcibiskup pražský a kardinál Josef Beran. Z rodinného prostředí si odnesl lásku k Panně Marii a Eucharistii, ale na jeho budoucí kněžské povolání zatím nic neukazovalo. Josef se někdy zamýšlel nad vznešeností kněžského povolání, ale když v patnácti letech pozoroval studenty z kadetky, uvažoval o možnosti být vojákem z povolání. Nakonec se před samou maturitou na gymnáziu rozhodl pro medicínu. Chtěl být lékařem, odstraňovat lidské neduhy a bolesti, léčit nemoci. Jako ostatní studenti i on chodil do tanečních hodin. Byl dobrý zpěvák, rytmus mu nedělal potíže, a proto byl i dobrým tanečníkem. Jediné, co mu vadilo, byla jeho malá postava, kterou zdědil po své mamince. Později, již jako kněz, říkal svým nejbližším: „Jak často jsem byl sklíčen pro svůj malý vzrůst. Jak nyní za to Bohu vděčím! Kdo ví, zda bych poslechl jeho volání, kdybych měl urostlou postavu.“ Na jeho rozhodnutí být knězem měl vliv jeho profesor náboženství Kudrnovský. Tatínek tehdy Josefovi řekl: „Jestliže tě Bůh volá, jdi za jeho hlasem, ale buď hodný, dobrým knězem.!“ Po studiích v Římě byl 10.6. 1911 vysvěcen na kněze. Svého kněžství si velmi vážil a symboly kněžství nikdy neodkládal. Jen jednou na dlouhou dobu tří let, když ho zatklo gestapo. Působil v Chýši na Žluticku, Proseku u Prahy, v Michli, v Útulku sv. Josefa pro hluchoněmé v Krči. Roku 1932 byl jmenován rektorem pražského semináře. Studenti v něm viděli otce, přísného sice, ale přitom dobrotivého, který měl pochopení pro jejich problémy. Podporoval a rozvíjel různé aktivity podporující duchovní život a život z víry, ať již se jednalo o „Legio angelica“, která soustřeďovala hochy kolem svatostánku a kromě znalostí jim vštěpovala pochopení pro krásu a hloubku liturgie, nebo Katolickou charitu v Dejvicích. Kolik se zde mezi chudé rozdalo jídla, šatstva a peněz. 6. června roku 1942 byl zatčen a po měsíci transportován do Terezína. Později byl poslán do koncentračního tábora v Dachau. Zde byl zaměstnán jako metař. Metl hlavní lágrovou třídu. Jednou, když byl na tom tělesně i duševně velmi zle, prosil Boha, aby mu alespoň nepatrným náznakem ukázal, že jej neopustil. Najednou zahlédl něco malého, lesklého. Bylo to zabalené cukrátko. To jej naplnilo jistotou, že o něm Bůh ví, a že jej neopustil. 4. listopadu 1946 byl jmenován biskupem. Svěcení se konalo v neděli 8. prosince 1946. Arcibiskupskému svěcení byl přítomen tehdejší předseda vlády Klement Gottwald s chotí a generál Ludvík Svoboda. Při svěcení došlo ke zvláštní příhodě, které si všimli jen ti, kteří stáli nejblíže: Když podával pan arcibiskup ke konci obřadů jednomu ze spolubratří pozdravení pokoje, spadla mu mitra. Jeho sestra i matka tím byly znepokojeny, zda to není nějaké zlé znamení. Jako své heslo si zvolil „Eucharistie a práce“. Ráno už v půl páté klečel v kapli na klekátku, kde se modlil breviář, růženec a přípravu na mši svatou. Zde také po mši svaté setrvával v díkůčinění a vyprošoval požehnání pro celou arcidiecézi. Byl nenáročný, nikdy se nevařilo podle jeho vůle. Pečoval i o duchovní život svých podřízených, ač k projevům vnější zbožnosti nikoho nenutil. Po únoru roku 1948 se musel nejednou vážně rozhodovat. Např. když se stal prezidentem Gottwald a žádal, aby arcibiskup vykonal děkovné bohoslužby, nebo, když mu nabídli emigraci. Komunisté viděli, že se arcibiskup těší přízni lidu a ovlivňuje veřejné mínění, a proto se něj zaměřili. Roku 1949 o Slavnosti Těla a Krve Páně v neděli, kdy se měl konat průvod po Hradčanském náměstí, připravila Státní bezpečnost (tajná složka tehdejší policie) akci, při které téměř znemožnila věřícím se zúčastnit této slavnosti a prostory katedrály zaplnili příslušníci Lidových milicí (ozbrojené složky komunistické strany) a bezpečnosti, kteří nevybíravým způsobem narušovali bohoslužby. Od 19. června 1949 se stal vězněm ve svém vlastním domě. Bylo mu sděleno, že musí být „v bezpečí před spravedlivým hněvem lidu, kterému se zpronevěřil.“ V tomto „bezpečí“ byl bez řádného soudu na různých místech internován až do roku 1965, kdy byl v lednu jmenován kardinálem a bylo mu umožněno vycestovat do Říma, ovšem s tím, že si vláda jeho návrat nepřeje. V jakém bezpečí asi pobýval si můžeme představit podle vzpomínky jednoho člověka, který jej navštívil: „Bylo mi divné, že po celou dobu návštěvy se pan kardinál často díval z okna v místnosti, kde jsme seděli. Za oknem jsem nic zvláštního nepozoroval. Až později jsem se dozvěděl, že v místě internace měl často zastřen pohled z okna, a proto tento pohled byl pro něj tak vzácný.“ V cizině sloužil pan kardinál krajanům a emigrantům. Jeho zásluhou vznikl v Římě nedaleko Vatikánu Český poutní dům Velehrad, který slouží poutníkům z České republiky a jehož pohostinnosti jsem loni mohl také využít. 17. května roku 1969 kardinál Josef Beran umírá. Pohřeb se konal 22. května v bazilice sv. Petra v blízkosti oltáře, zasvěceného sv. Václavu. Pohřben je ve vatikánské kryptě v mariánské kapli v blízkosti hrobů Pia XII. a bl. Jana XXIII., nedaleko hrobu sv. Petra. Hrob kardinála Berana nás tak bude stále spojovat s místem, které je symbolem jednoty církve a vyzývat k věrnosti zástupci Ježíše Krista, Svatému otci. Jaroslav Branžovský
.POUŤ SENIORŮ.
Strana 6
Pouť se koná v úterý 26. května 2009.
do poutního chrámu Neposkvrněného Početí v Uherském Brodě a nového chrámu Svaté rodiny v Luhačovicích. Odjezd je v 8:00 hodin od kostela na Šířavě, návrat asi v 15:30 hodin. Přihlásit se a zaplatit můžete v sakristii kostela sv. Vavřince i sv. Michala. Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
KLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ
(4. část) PŘENESENÍ MATEŘINCE DO PŘEROVA A ZASVĚCENÍ KONGREGACE Po skončení 1. svět. války a rozpadu RakouskaUherska došlo v naší zemi k silnému protikatolickému hnutí s heslem „Pryč od Říma!“ Právě v této době, v roce 1918, byla do čela kongregace zvolena sestra M. Pavlína Černošková. Volba české generální představené ovšem ještě více zvýšila národnostní napětí mezi českým a německým obyvatelstvem v Moravské Třebové. Proto 15. října 1918 došlo v kongregaci k rozhodnutí o dočasném přemístění sídla celé generální rady do Přerova, kde zůstalo až do roku 1950, kdy byl zdejší klášter tehdejším komunistickým režimem zrušen. Další velkou kongregační událostí této doby bylo její neodvolatelné zasvěcení Božskému Srdci Páně v oběť smíru a Neposkvrněné Panně Marii jako Královně a Matce. K tomuto zasvěcení došlo 8. prosince 1918 a bylo do jisté míry odezvou na stržení a rozbití Mariánského sloupu, k němuž došlo 8. listopadu 1918 v Praze.
DUCHOVNÍ VEDENÍ Duchovní vedení zdejší komunity po příchodu na Šířavu nadále vykonával P. Arnošt Vychodil (spirituálem byl ustanoven od roku 1857). V posledním roce jeho života mu s řízením a zpovídáním vypomáhal i nově příchozí přerovský kooperátor P. Ignác Zavřel. Po smrti P. Arnošta Vychodila (18. 5. 1882) převzal na krátký čas tento úkol spirituál olomouckých voršilek P. Josef Schäffe. Dalšími spirituály v šířavském klášteře byli postupně od roku 1884 P. Kajetán Sláma, 1896 P. František Pazdírek, 1914 P. Jan Skýva, 1915 P. Arnošt Škrabal. Mimo to počali v posledním desetiletí 19. století do Přerova dojíždět i redemptoristé, kteří zde pravidelně konali každou sobotu pro sestry duchovní promluvy a 1x za rok exercicie.
MÍSTNÍ PŘEDSTAVENÉ Po dobu působení komunity v Přerově se v úřadu místní představené domu vystřídala řada sester: Filomena Haass (1856-57), Hildegarda Zöllner (1857-61), Celestina Schmied (186163), Jana Šoustalová (1863-76); Hedvika Kroutilová (1876-88), Pavlína Zatloukalová (188893), Hildegarda Zemanová (1893-96); Kalasancie Pokorná (1896-1915); M. Natalie Fuksová (1915-19), M. Immaculata Sládečková (191926, 1929-34), M. Jakobiria Dvořáková (192628), M. Roberta Přádová (1928-29), M. Bohuslava Hluchá (1934-39), M. Terezita Hrušková (1939-40), M. Alžběta Rašková (1940-41), M. Marta Plevová (1941-42), M. Růžena Procházková (1942-43), M. Blandina Cahlová (194344), M. Jindříška Knapová (1944 - do odsunu v roce 1950).
CT. MATKA MARIE PAVLÍNA ARNOŠTA ČERNOŠKOVÁ Ctihodnou Matku Marii Pavlínu Černoškovou můžeme právem řadit mezi velké osobnosti kongregace. K jejím zásluhám patří především nezměrné úsilí a podíl na vypracování nových konstitucí a na celkové reorganizaci kongregace. Pod jejím vedením byl do kongregace nejen vložen duch smíru, ale též stála u zrodu mnoha nových apoštolátních směrů kongregace. Ctihodná Matka Pavlína se narodila 5. prosince 1883 v Žalkovicích u Přerova. V letech 1895-98 navštěvovala v Přerově klášterní měšťanskou školu na Trávníku a poté studovala na učitelském ústavu v Brně. Již ve svých 11 letech složila slib ustavičné čistoty a o dva roky později se nabídla Spasiteli v oběť smíru. Po ukončení měšťanské školy se přihlásila do kongregace tehdy ještě Školských sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Neposkvrněného Početí Panny Marie a následně po studiích v Brně byla 20. srpna 1903 přijata do noviciátu v tehdejším mateřinci v Mor. Třebové, přičemž svou první profesi složila 22. srpna 1905. Ve svých 25 letech byla v roce 1908 jmenována kongregační novicmistryní v Přerově, a přitom také započala práci na nových kongregačních Konstitucích. 19. května 1918 ve věku 35 let byla generální kapitulou postulována za generální představenou kongregace a následně 19. června 1918 na tento úřad potvrzena Apoštolským Stolcem. Tuto službu vykonávala po tři volební období až do roku 1936. Tehdy byla opětovně jmenována do úřadu novicmistryně v Přerově, který zastávala až do roku 1945. V roce 1950 byla s ostatními sestrami odsunuta z Přerova do Filipova a po ročním pobytu zde postupně přemísťována do Jiřetína, Hejnic, Oseka u Duchcova a v roce 1953 do Broumova. Od roku 1955 po rezignaci tehdejší generální představené spočinulo na ní jako na generální vikářce opět vedení celé kongregace. Ačkoli v posledních letech několikrát těžce onemocněla, přesto tuto službu zastávala až do své smrti. Zemřela 21. prosince 1958 v Charitním domově pro řeholní sestry v Broumově. Pohřbena byla do kongregačního hrobu v Olomouci. KLÁŠTERNÍ ČINNOST Hlavní činnost sester přerovského kláštera na Šířavě byla od počátku zaměřena na výchovu a vzdělávání dívek a žen. Činnost se následně rozšířila i o další aktivity jako například: zřízení „Útulny blahoslavené Anežky Přemyslovny pro výchovu dětí zanedbaných a opuštěných“ v roce 1919 (zrušena byla v roce 1934), tiskový apoštolát, činnost v misijní oblasti, ošetřovatelská činnost (v období války), dívčí duchovní obnovy a exercicie (po válce).
OBECNÁ ŠKOLA 3. listopadu 1858 byla i přes protesty místního učitelstva odevzdána sestrám též II. třída dívčí školy. Protože se stav žaček blížil počtu 200, otevřely sestry hned tři třídy, které byly umístěny v přízemí nového kláštera. Po dostavbě druhé části kláštera (roku 1865) byla zdejší škola rozšířena o IV. a V. třídu. V tomto roce školu navštěvovalo 449 žákyň. Ve školním roce 1878/79 přibyla ještě VI. třída. V letech 1882-90 byly v ní zřízeny paralelní třídy. Ve školním roce 1891/92 ji navštěvovalo 869 žákyň, 1925/26 285 žákyň a v roce 1929/30 220 žákyň. Zásluhou místní představené a správkyně školy, sestry Pavlíny Zatloukalové, obdržela klášterní obecná škola výnosem Zemské školní rady č. 1910 z 25. února 1889 právo veřejnosti. Po jeho získání mohla tato soukromá škola udělovat žákyním právoplatné vysvědčení, potřebné pro další studium.
MATEŘSKÁ ŠKOLA K dalšímu rozšíření výchovné činnosti ve zdejším klášteře došlo v roce 1883, kdy byla 6. ledna slavnostně otevřena mateřská škola, povolená výnosem Zemské školní rady v Brně z 6. listopadu 1882 č. 8627. Prvními pěstounkami v ní byly sestry Otilie Ševčíková a Brigita Matyášová. Ve školním roce 1929/30 do ní chodilo 116 dětí. (Pokračování příště)
Připravujeme se na návštěvu Svatého otce Benedikta XVI. v České republice 26.-28. září 2009 www.navstevapapeze.cz
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Strana 7
Milí chlapci a děvčata! Předposlední měsíc školního roku je plný svátků a celý je zasvěcen Nebeské mamince - Panně Marii. Kolik krásy tento měsíc dostal od našeho Stvořitele nemůžeme svými slovy vůbec popsat. Celé stvoření chválí Boha a Maria je tu prostřednicí. Nezapomeňte děti na MÁJOVE POBOŽNOSTI k úctě Panny Marie!
Druhou neděli v květnu slaví svátek všechny maminky. Básník Jaroslav Seifert napsal báseň První dopis mamince: „...Maminko moje milovaná....přeji Ti dnes v den Tvého svátku....“ nezapomeňte vašim milým maminkám popřát!
Strana 8
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Kříž
Na Zelený čtvrtek je po mši adorace. Ještě než začala, dělali ministranti potřebné úpravy presbytáře na další den. Nic zvláštního, pomyslím si a rozjímám dál. Po chvíli zvednu oči. Ale nic nevidím. Dřevěný kříž, který stává kousek od oltáře, je pryč. Svatostánek je prázdný a otevřený, aby tuto skutečnost nikdo nepřehlédl. Najednou se mě zmocňuje děsivý pocit nicoty a prázdnoty. Uvědomím si, že kdykoliv se v kostele modlím, moje oči se opírají právě o dřevěný kříž nebo o svatostánek (i na něm je kříž). Ale teď je v presbytáři děsivé prázdno. Holý a prázdný oltář, pár židlí. Nic víc. Najednou jakoby se zastavil čas a obyčejné věci ztratily smysl. Po chvíli si uvědomím, že Pán Ježíš je jen pár metrů vpravo, kde bude za chvíli i Boží hrob. To mě uklidní. On je pořád tady, všechno je OK. Ale má modlitba se stáčí trochu jiným směrem. Dochází mi, jak často nadávám, brblu a stěžuju si na svůj PODĚKOVÁNÍ kříž, který nesu. Jak moc ho někdy nechci a mám sto chutí od něj Chceme moc poděkovat všem dobrovolníkům, utéct. A přitom právě kříž je to, o co se můžu opřít. Právě kříž mě kteří byli ochotni podstoupit bojové táborové často podpírá na mé cestě k Němu. Stěžuju si na kříž, ale teď jasně podmínky a chtěli nám jet na tábor vařit. vidím, že bez něj to nejde. Je středem mého bytí. Kdyby z mého Nabídky Vás všech si velmi vážíme, sami víme, života kříž zmizel stejně jako z presbytáře, co by mi zůstalo? Můj že uvolit se někomu pomoci často nebývá lehké. život a činy by těkaly ze strany na stranu a neměly by oporu, pevný Kuchařský team byl tedy dán dohromady, už se bod – stejně jako moje oči v prázdném presbytáři. na jeho umění moc těšíme ☺. V sobotu už je kříž na svém místě. A přece je jiný. Stojí obráceně Ještě jednou velký dík všem ochotným, kéž Vám a je přes něj přehozena bílá rouška. Už to není jen tak nějaký kříž. Pán odplatí vaši ochotu a přičte Vám ji na Vaše Je oslavený. Je to nástroj mé spásy. I té tvojí. Nás všech. A máme nebeská konta. tu čest, že jej taky můžeme nést a mít na tom všem podíl. Doufám, Táborový team že stejně jako Jeho kříž, bude i ten můj jednou oslavený. A pevně věřím, že ten tvůj taky. Nesme své kříže hrdě. Protože my nejsme jenom diváci. Emily Samozřejmě jsou i jiné možnosti letních táborů, například nabídka na www.mala.antiochia.cz.
Soustředění Božího Bangu – 17. – 19. 4. 2009 V pátek, 15:40, jsme se sešly na vlakovém nádraží v Přerově a vláčkem vyrazily, směr – Němčice nad Hanou. Po malé zajížďce do nedalekých Nezamyslic☺ jsme šťastně dorazily na faru, kde nás čekal otec Tomáš Strogan. Po příjezdu jsme šli na mši svatou, kterou krásně doprovodila nejen zpěvem, ale i divadelním představením místní schola. Večer jsme si zahráli oblíbené hry: Prasátko, zagikej! a Čokoládu. Sobotní dopoledne jsme strávili trénováním nových písní. Odpoledne jsme si na krásně rozkvetlé farní zahradě zahráli Vyvolávku a šli jsme opět cvičit ☺. Po malé procházce a náročném vytahování špekáčků z lednice jsme si udělali táborák ☺. Po této skvělé večeři jsme zjistili strašlivou věc... Ztratily se nám naše dvě zpěvačky, Lída a Verča. tento nekalý čin měla na svědomí italská mafie. Po dlouhém vyjednávání a následujících 20 záludných otázkách nám holky propustili! Když nás byl opět plný počet (23 osob), mohli jsme jít s klidem spát!☺ V neděli v 10:30 jsme šli na mši svatou, kterou jsme doprovodili svým zpěvem. V 12:28 nám jel vlak zpátky do Přerova. Děkuji otci Tomášovi za poskytnutí střechy nad hlavou. Mojí mamince za výborný sobotní oběd, Viktorovi, Emily, Zuzce, Verunce a Klárce za skvělé muzikantské výkony! A na závěr... vám všem, holky! Že jste jely a chválily Pána svým krásným zpěvem!☺ Díky! Byl to opravdu DOBRÝ NÁPAD!☺
Verča Tesková
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Strana 9
Dopletná 2009.
Dne 18. dubna se konalo setkání pletařek obvazů pro malomocné „DOPLETNÁ 2009“. Setkání se zúčastnilo více než 80 žen – pletařek, plus další hosté. Vzácným hostem byl otec biskup Josef Hrdlička. Po přivítání panem Ing. Vladimírem Výletou, který celé setkání organizoval, nám zazpíval pěvecký krojovaný pár z Kyjova nejdříve velikonoční a pak slováckou píseň. Po úvodních písních následovala promluva otce biskupa. Ocenil naši snahu pomáhat potřebným v daleké zemi mírnit jejich bolesti. Tím, že pleteme obvazy, dáváme něco přímo ze sebe - naši práci, při které myslíme na ty, kteří budou naše obvazy používat. Dále se ujal slova pan Ing. Kopečný, mluvil o pronásledovaných křesťanech na celém světě, zvláště v muslimských zemích. Při poledním jednotném obědě nám opět zazpívali zpěváci z Kyjova slovácké písničky. Po něm byla volná beseda při kávě a přinesených dobrotách, výměna zkušeností ze skupinek, předávání upletených obvazů a nákup příze. Před patnáctou hodinou bylo setkání ukončeno a všichni se rozjeli do svých domovů. Jen pro zajímavost, od roku 2007, kdy posíláme obvazy do Kyjova (předtím jsme je posílaly do Prahy), upletly naše ženy 2 420 obvazů, za což všem upřímné „Pán Bůh zaplať“. Pleteme stále a pokud Vám zbude nějaká ta „korunka“, můžete přispět na přízi u Žofie Kornelové. Žofie Kornelová
Ukřižovaný král.
Dne 29. března 2009 jsme si v Říkovicích, v kostele sv. Anny, mohli připomenout ukřižování Pána Ježíše. Farníci zhlédli divadelní scénku, při které děj začíná v Getsemanské zahradě, kde Jidáš Iškariotský zradí svého Pána a přivede velekněze a učitele zákona. Aby jim dal najevo, koho se mají zmocnit, smluvil si se strážemi: ,,Koho políbím, ten to je“. Role Jidáše se ujal Milan Nevřala. Ještě než vojáci odvedli Ježíše, Petr neohroženě bránil svého Mistra a zvolal: ,,Mistře, svůj život chraň. Mohu Tě bránit, mám s sebou zbraň“. Postavu sv. Petra hrál Martin Pospíšilík. Aby mohl příběh pokračovat, bylo zapotřebí zahrát postavu správce provincie - Poncia Piláta. Pilátem se stal, alespoň na chvíli, Josef Zanáška. Jak je nám všem známo, měl Pán Ježíš u sebe učedníky, kteří se učili jeho nezdolné lásce a víře. Mezi ně byli zahrnuti: Radomír Bednarský a David Hovád. Roli Pána Ježíše ztvárnil Josef Hovád. Příběh končil ukřižováním, ke kterému zněl zpěv našich herců s doprovodem varhan. Scénka byla ve formě lyriky. Za výkon můžeme poděkovat všem, kteří do scénky vložili hodně své píle a času, ale i paní katechetce Ing. Mgr. Elen Pospíšilíkové, které tímto děkujeme. Dík také panu Pospíšilíkovi, který celou hru natočil na kameru. Poděkování patří i otci děkanovi Sławomiru Sułowskému. Ještě jednou všem děkuji a věřím, že tato scénka, nebyla poslední. Josef Hovád
POZDRAV ZE SEMINÁŘE Drazí čtenáři, chtěl bych Vás srdečně pozdravit ze semináře. Poslední dva měsíce toho moc nového nebylo, kromě víkendového pobytu s otcem arcibiskupem na seminární chatě v Žibřidovicích. To, že biskupové se svými bohoslovci stráví jeden víkend v roce, je dlouhá tradice a musím říci, že i dobrý nápad. V únoru a březnu jsme byli čtyřikrát ve středu odpoledne v Kroměříži a hráli jsme hokejové zápasy s týmem Arcibiskupského gymnázia. Každý náš zápas byl lepší a lepší, ale i přesto jsme na výhru letos nedosáhli. Bylo to způsobené i počtem našich hráčů, když nás jelo 12, tak to byl úspěch. Hodně nám ovšem ve hře pomáhal i náš spirituál P. Jan Szkandera. Ty z Vás, které více zajímá život v semináři, bych chtěl odkázat i na články v Oldinu a jednou za čtvrt roku v časopise pro ministranty Tarzicius. Také kdo má přístup na internet, může navštívit seminární stránky www.knezskyseminar.cz. Na tento víkend se naše řady rozmnoží o 20 bohoslovců z Prahy, kteří s námi stráví tři dny. Další víkend v květnu nás čekají rekolekce, ale kdo je bude udělovat, se dopředu nikdy nedozvíme. Na fakultě máme před sebou ještě měsíc přednáškové období a potom začnou zkoušky a závěr ročníku. Odjezd ze semináře je plánován na den před jáhenským svěcením, které bude 20. června. Bohoslovci mají povinnosti i o prázdninách. Po prvním ročníku jsou to tři týdny praxe s mládeží a týden práce v semináři. Srdečně Vás zdraví
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Lukáš Urban
Strana 10
Ohlédnutí za jarními programy:
Postní duchovní obnova pro ženy a matky Po dlouhé době jsem měla možnost znovu se více zamyslet a zhodnotit svůj „duchovní“ život. Bylo to na postní duchovní obnově pro maminky v Pavlovicích ve dnech 13.-14. března. Téma celé obnovy bylo: BŮH V ŽIVOTĚ ŽENY. Měli jsme celkem tři přednášky. Jednu v pátek a dvě v sobotu. Po přednášce jsme se vždy sdílely v malých skupinkách. Každá přednáška předkládala spoustu myšlenek k promyšlení. Vůbec první věcí, která pro mě byla důležitá, bylo umět se přijmout jako žena a být Bohu za své ženství vděčná. Z přednášky Žena a společenství (od M. Kaňovské) jsem si odnesla, že se musím naučit přijmout sebe, a pak můžu přijmout druhé. Druhá přednáška Modlitba manželky a matky (od H. Školoudové) mě oslovila v tom, že bych se měla více odevzdávat Bohu a nechat se vést. Nejvíce mě oslovila přednáška Františky Böhmové O vděčnosti a důvěře, která byla pro mě velmi silným zážitkem. Uvědomila jsem si, že bych měla více Bohu důvěřovat. Hlavní věc, se kterou jsem odcházela z této přednášky a z celého duchovního ztišení, bylo, abych dokázala být radostná a vděčná za cokoliv – „Radujte se v Pánu vždycky ...“ Snažím se teď vidět věci pozitivně (i když musím umývat nádobí a mně se nechce - poděkovat Bohu za to, že máme co umývat ☺) Na duchovní obnově jsem nebyla už velmi dlouho, byl to pro mě velký duchovní zážitek. Musím říct, že mi tento víkend dal více než jsem očekávala. Byl pro mě opět „duchovním nakopnutím“ do všedních dní. Veronika Rychtová Duchovní obnova pro manžele na Velehradě Závěr velikonočního oktávu jsme strávili na Velehradě, kde jsme se v rámci Duchovní obnovy pro manžele vzdělávali v oblasti manželské spirituality. Načerpali jsme spoustu nových poznatků z poutavých přednášek otce Jana Balíka a obohatila nás svědectví některých účastníků. Příjemné prostředí exercičního domu Stojanov, pohostinnost „neviditelných“ sestřiček, velebnost velehradské baziliky, sluníčkem ozářená probouzející se příroda a úsměvy všech přítomných nám daly prožít nezapomenutelný víkend. Děkujeme obětavým organizátorům Hance a Petrovi Školoudovým, kteří nám umožnili zúčastnit se tohoto setkání. Antonín a Helena Horákovi
Manželské večery 15.dubna skončil v Pavlovicích už třetí kurz Manželské večery, který pořádalo CPR Ráj. S manželem jsme prošli tímto kurzem už podruhé. Vlastně jsme tentokrát ani svoji účast neplánovali, ale byli jsme požádáni, abychom kurzem provázeli ostatní. To spočívalo hlavně v organizačním zajištění večerů, neboť celý kurz je nahrán na DVD (takže se stačí naučit ovládat dvě tlačítka – PLAY a STOP). Přestože jsme první kurz absolvovali teprve před rokem (a měli bychom ho tudíž mít vzhledem k jeho intenzitě ještě slušně v paměti), shodli jsme se, že i tentokrát byl pro nás velkým přínosem. Protože jsme už věděli do čeho jdeme, nečekalo nás tolik překvapení v našich partnerských rozdílnostech jako poprvé. Ale i přesto se objevily některé oblasti, o kterých jsme spolu ještě nemluvili a zde byla příležitost je otevřít a prodiskutovat. Taky jsme oprášili pravidla a postupy, které se z naší vzájemné komunikace potichoučku vytratily. Zároveň jsme je mohli prakticky využít při otevírání bolestivých zranění a nedorozumění a při řešení konfliktů, takže u nás už „nelítá tolik nádobí“ a sousedi si užívají více klidných večerů. Velkým znovuobjevením byla pro nás myšlenka, že se budeme soustředit na přání a potřeby toho druhého, ne na svoje. Aby on se cítil dobře a milován. A tím se pak budu cítit dobře i já, protože partner bude spokojený a i on se bude snažit o moje dobro. Tak jak o tom píše Gary Chapman v knize Pět jazyků lásky. Tomuto tématu je vyhrazen poslední večer kurzu. Autor knihy oněmi pěti jazyky lásky nazývá tyto: slova ujištění, pozornost, dárky, skutky služby, fyzický kontakt. Určitě bychom každému doporučili mít tuto knihu doma a zkoumat, jakým jazykem „mluví“ náš partner, protože málokdy se stane, že by se oba partneři v tomto shodovali. Zpravidla každý dělá pro druhého to, co sám potřebuje, protože je mu to vlastní. A ačkoliv to myslí dobře a vyjadřuje takto svoji lásku, jeho protějšek nechápe, že ho má rád (např. některou ženu, aby se cítila milována, může více potěšit pomocná ruka v domácnosti a v péči o děti, než dárečky a pozornosti). Tak i my dva se snažíme poznávat toho druhého, a to teprve po několika letech manželství. Nutno říci, že často zbude jen snaha a někdy ani ta ne. A tak někdy cítíme, že tyto naše nezdary nás o to více vedou k pokoře před Bohem, který má tu moc našemu snažení přidat i výsledky. Strana 11
Zdeněk a Veronika Rychtovi
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Pozvánky na květen:
Zveme vás na Pěší pouť na Svatý Hostýn v pátek 8. května 2009 na svátek Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Půjde několik skupin poutníků z různých míst našeho regionu, různě dlouhé trasy. * Skupinka tradičních poutníků z Vlkoše a okolí vyjde okolo 5 hod. * Skupinka rodičů s malými dětmi půjde z Bystřice p.H. okolo 10 hodiny. z Vlkoše. Kontakt a bližší info – otec děkan 731 402 146 nebo paní Kontakt a bližší info - Hana Školoudová Marta Hánečková 606 837 345 731 604 120 * Skupinka - Pouť napříč Záhořím - vyjde v 5 hod. z Oseka n.B. a má * Skupinka rodin z Hranického děkanátu v plánu 25 km dlouhou trasu především po lesních a polních cestách. půjde z Tesáku. Kontakt – paní Marie Kontakt a bližší info - Zdeněk Krejčí 777 984 190. Kaňovská 736 239 179. Ve 12,30 hodin budou na Sv. Hostýně na louce hry a soutěže pro děti. Ve 14 hodin všichni společně oslavíme na Svatém Hostýně mši svatou, kterou bude sloužit otec děkan P.Sławomir Sułowski. Pojďme si vyprosit přímluvu Panny Marie pro naše rodiny a děkovat za milosti, které denně přijímáme. Den otevřených dveří v Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích – ve středu 13.května – celodenní program od 8, 30 do 18 hodin. V 10 hodin přednáška Lenky Pchálkové na téma: Rodinné oslavy aneb jak slavit s dětmi, možnost objednání oběda, odpoledne programy pro děti a mládež i pro seniory. Bližší info na tel: 731 604 120 nebo www.raj-pavlovice.cz
Na přátelské setkání „Poznejme se navzájem“ v neděli 24.května 2009 od 14 hodin zveme rodiny z farností děkanátu Přerov. Kromě táboráku a přátelského posezení na zahradě Centra v Pavlovicích nás čeká tradiční ČTYŘBOJ FARNÍCH DRUŽSTEV o Putovní pohár otce děkana. Tento rok byl pohár v držení rodiny Mužíkovy z Pavlovic, rok předtím byl v Troubkách u Burianů. Kdo si ho odveze letos? Třeba to budete právě Vy. Přihlášky telefonicky nebo emailem do 18.5. (
[email protected], P. Školoud 739 245 905). Těší se na Vás otec děkan Sławomir Sułowski a tým z Ráje!
Kaple Rozeslání svatých Apoštolů v Radvanicích
Radvanice až do roku 1792 sestávaly ze dvou samosprávných obcí se společným rychtářem: půhončí (svobodné, „pohončí“) a selské (poddanské, tzv. „veselské strany“, náležející k panství Veselíčko). Přifařeny byly k Oseku až do 3. března 1953, kdy byly přefařeny k Prosenicím. Po zrušení úřadu půhončích Josefem II. přešla „pohončí“ obec „dobrovolně“ do poddanství lipenského. Rychtářem ale stále zůstával její příslušník. Někdy od poloviny 18.st. stála na návsi dřevěná zvonice. Zpráva o císařském patentu z 28. března 1848, nařizujícím zrušení roboty do roka, se v krátké době dostala i do Radvanic. Tehdejší obecní představený František Zapletal svolal všechny usedlíky na schůzi, na níž jim sdělil některé podrobnosti o této dalekosáhlé změně a „dal rokovati o tom, co by se mělo podniknouti na oslavu takové pamětihodné události.“ Nakonec se všichni shodli na postavení velké kaple, v níž by se mohly konat i bohoslužby a hned si rozdělili úkoly. František Zapletal byl pověřen, aby u konsistoře v Olomouci vymohl povolení ke stavbě, zajistil stavebního mistra a dal na Sv. Kopečku pořídit oltář a potřebné vnitřní zařízení. Do pamětní listiny do báně věžičky později napsal: „Z pohončí strany se na to stavení všechno vápno a kamení darovalo, kterýžto kamení ale zdejší domkáři a vejminkáři bezouplatku nalámali. Veselská strana naproti tomu všechno potřebný dřevo a desky darovala, jinší ale se všeobecně rovno nakládalo, i fůry k tomu dělaly. Ta oustava kaple krom fůr koštuje na stříbře 1680 Fr.“ Hofeři, domkáři a výměnkáři měli za povinnost nalámat každý tři kubické sáhy kamene (asi 20 m3) nebo místo toho přispět 6 Fr. (zlatých rýnských). Půhončí se museli postarat o kámen, cihly, vápno a písek. Na „Skalách“ usadili najaté Valachy, kteří cihly pro stavbu dělali a pálili. Sedláci se zavázali kromě potřebného dřeva dodat povozy na svážení staviva. Práce započatá v jarních měsících postupovala tak rychle, že „Valaši nestačili ani cihly dělati“. Vedl ji stavební mistr Štajgr z Tršic. 17. září 1848 byl na věži nové kaple vztyčen kříž, zavěšen zvon ze zrušené obecní zvonice a 24. října 1848 byla kaple slavnostně posvěcena. Mše svatá se v ní každoročně sloužila o svátku Rozeslání sv. Apoštolů nebo v jeho oktávu. Na oltáři stála pod obrazem dřevěná socha Matky Boží Svatokopecké, kterou roku 1991 někdo ukradl. 31.5.1900 při bouři udeřil do kaple blesk, který „strop, stěny a oltář porouchal“. 8. úora1906 byla „P. Josefem Žídkem, farářem v Přívoze, posvěcena Křížová cesta, kterou Radvanští svým nákladem pořídili“. Roku 1921 dali radvaničtí kapli vymalovat. Peníze vybrali po obci. „Hlavní zásluhu má Innocenc Kalman, kostelník a domkař v Radvanicích, která k tomu dal podnět a sbírky pořádal. Kapli maloval Karel Čada, malíř světnic v Oseku.“ Další důkladnou opravou prošla kaple v letech 1934-1935. 6. května 1935, když „se právě dokončovaly opravné práce“, ji navštívil při generální vizitaci osecké farnosti biskup Jan Stavěl. Po opravě obdržela kaple v r. 1936 nový mešní indult. Starý zvon půhončích byl v roce 1942 odebrán pro válečné účely. Po válce se jej podařilo najít a vrátit, ale byl natolik poškozen, že bylo vidět jen obraz sv. Vavřince s palmovou ratolestí v pravici a nápis na horní části „S. LAVRENC – ORA PRO NOBIS – A. 1736.“Když v roce 1948 slavili radvaničtí 100 let od postavení své kaple, dali ji nejenom důkladně renovovat, ale tehdejší MNV také dal nepoužitelný historický zvon přelít, aby mohl dále sloužit svému účelu. V létě 1956 kapli ozdobně vymaloval malíř Jan Daněk z Letovic. Generální opravu kaple provedli „přispěním Místního národního výboru a obětavé veřejnosti“ v létě 1970. Na kapli byla dána nová vazba a krytina, znovu postavena věžička a kaple omítnuta. Podle článku Richarda Konečného v Záhorské kronice 1948 sestavila Zdeňka Mollinová Strana 12
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Kolik nás bylo? V neděli 19. dubna 2009 proběhlo stejně jako v celé republice i v našich farnostech sčítání účastníků nedělních bohoslužeb. Podrobnější výsledky budou k dispozici po zpracování sčítacích lístků. Dnes jen k celkovému počtu. Bohužel ne všichni věřící přistoupili ke sčítání stejně zodpovědně. Tak se stalo, že ne všichni lístky odevzdali a i mezi odevzdanými bylo pár nevyplněných. Při sčítání před pěti lety v roce 2004 bylo v Přerově 890 a v Předmostí 180 účastníků bohoslužeb. Letos bylo v Přerově rozdáno 927 lístků, vrátilo se 895 a vyplněno bylo 887. V Předmostí bylo rozdáno 199, vrátilo se 195 a vyplněno bylo 192. Jsou to čísla přibližně stejná jako před pěti lety a tak bych výsledek viděl optimisticky: V kostele nás neubývá a můžeme říkat, že v Předmostí chodívá do kostela 200 lidí, v Přerově 900 a v celém městě dohromady je to 1.100 lidí, kteří chodí každou neděli do kostela. Opravy Podle předběžných informací bychom měli dostat dotaci z Olomouckého kraje 500.000,- Kč na dokončení opravy fasády kostela v Předmostí. Celá akce má stát 1.160.000,- Kč a tak potřebujeme získat ještě zbylých 660.000,- Kč. Ve sbírkách a darech máme v tuto chvíli vybráno na fasádu 156.139,- Kč. Budeme žádat o dotaci také Ministerstvo kultury, ale výsledek je nejistý. Zbývá nám tedy vybrat ještě opravdu hodně. Navíc potřebujeme sehnat půjčky celkem za 500.000,- Kč, abychom mohli všechno zaplatit po dokončení prací, protože kraj posílá peníze až zpětně po kontrole provedených prací a po zaplacení všech faktur. Prosím vás tedy o bezúročné půjčky pro farnost Předmostí; jedná se jen o pár měsíců, protože po ukončení akce na konci roku budeme moci peníze vrátit. Je to také jeden ze způsobů podpory farnosti, protože kdokoliv jiný by po nás chtěl zaplacení nemalého úroku. Ve farnosti Přerov máme od začátku roku vybráno na splátky střechy fary 149.973,- Kč. První letošní splátku 200.000,- Kč musíme zaplatit do konce června. Všem dárcům děkuji. Volby farních rad Na základě stížnosti některých farníků z Předmostí na způsob volby ekonomické rady farnosti Předmostí mne otec arcibiskup požádal, abych se v příštích volbách vrátil k tradičnímu způsobu, kdy hlasují všichni dospělí přítomní na bohoslužbách. Proto plánované volby ekonomické rady v Přerově proběhnou při mších některou neděli asi ještě do konce školního roku tímto způsobem. Volby pastoračních rad budou nejdříve po prázdninách. Církevní mateřská škola v Přerově Termín otevření školky v září tohoto roku se ukázal jako nereálný. Počítáme tedy s tím, že školka bude otevřena v září roku 2010. Dále se řeší umístění školky, kdy jednou z variant je budova v ulici Sokolská, ale pokud by se objevilo i jiné vhodné místo, tak se o něm dá uvažovat. S tím budou souviset i finanční náklady na úpravy a opravy objektu, čímž nenápadně vyzývám případného štědrého sponzora, aby se přihlásil na faře. V rámci přípravné skupiny uvažujeme o vydání informačních letáků o křesťanské školce či zveřejnění více informací na internetu. Také hledáme vhodný jednoslovný název pro naši školku. Nápady posílejte na adresu farnosti. Pokud by chtěl někdo přispět na tisk letáčků apod., tak budeme také rádi. Co s farou v Předmostí Budova fary v Předmostí je ve špatném stavu a potřebuje generální opravu, navíc je současnými farními aktivitami využita jen z velmi malé části. Uvažujeme tedy, jak lépe prostory fary využít. Po setkání s ekonomickou radou farnosti Předmostí jsem napsal dopis na arcibiskupství, zde v budoucnu plánují farnost Předmostí obsadit vlastním farářem nebo zda můžeme hledat i takové využití farní budovy, při kterém by již nezůstal prostor pro bydlení kněze. V odpovědi nám arcibiskupství dává možnost hledat jakékoliv pastoračně moudré využití budovy fary s tím, že v případě obsazení farnosti Předmostí vlastním farářem by tento mohl bydlet na faře v Přerově. Podmínkou ovšem je, aby v Předmostí zůstal zachován prostor pro farní aktivity jako je vyučování náboženství, setkávání farníků apod. Přemýšlím tedy o vzniku takového centra v budově fary, které by bylo otevřené pro všechny věkové skupiny a nejen pro členy farnosti. Takto široce pojatá aktivita by ovšem nemohla stát na dobrovolnících, ale vyžaduje už profesionálnější přístup. Jednalo by se tedy o projekt hodný podpory evropských dotací. Kdo by se chtěl zapojit do přípravy a realizace takového projektu komunitního centra v Předmostí, ať se obrátí přímo na mne. Čeká nás Volby ve společenství františkánů v Přerově Chci připomenout blížící se Každé společenství františkánů má svou radu, která se volí na období tří let. svatodušní svátky. V pátek 29. května Přerovské společenství se setkalo na centru SONUS v sobotu 25. dubna 2009 bude příležitost ke svaté zpovědi a a po společné mši svaté v 9:00 hodin se konala volební kapitula, kterou jako v sobotu 30. května bude svatodušní zástupce národní rady řídila sestra Lubomíra Františka Kmentová spolu vigilie, která začne v 18:30 mší svatou s otcem Bonaventurou Štivarem OFMCap. a bude pokračovat modlitbami a Ministrem byl zvolen Petr Antonín Prinz, zástupkyní ministra Eva Jeronýma adorací. Všechny zveme. Prinzová, formátorem Bořek Leopold Pardubický, sekretářkou Veronika V sobotu 6. června bude tradiční Klára Rychtová a pokladníkem František Antonín Cigánek. putování přerovských rodin na Hostýn. Kontakty naleznete na webu: www.frantiskani.php5.cz Petr Prinz P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Strana 13
Církevní školství.
Vážení čtenáři, jak jste již možná slyšeli, pro školní rok 2009/2010 se město rozhodlo v objektu na Sokolské ulici zřídit obecní školku. Musím přiznat, že mě tato zpráva trochu „rozladila“. Nicméně ani takovéto rozhodnutí nás nesmí odradit do dobrého úmyslu! Naše „pracovní skupinka ŠKOLKA“ bude dál pracovat a snad se nám podaří s pomocí Boží církevní školku otevřít v roce následujícím. Pro zajímavost uvádíme přehled církevních škol působících v olomoucké arcidiecézi. Více na www.ado.cz Zřizovatel: Arcibiskupství olomoucké Církevní školy Církevní základní škola v KROMĚŘÍŽI Církevní základní škola ve VESELÍ NAD MORAVOU Církevní základní škola ve ZLÍNĚ Katolická základní škola v UHERSKÉM BRODĚ Základní škola Salvátor ve VALAŠSKÉM MEZIŘÍČÍ Arcibiskupské gymnázium v KROMĚŘÍŽI Cyrilometodějské gymnázium v PROSTĚJOVĚ Stojanovo gymnázium, VELEHRAD CARITAS - Vyšší odborná škola sociální OLOMOUC Školské zařízení Církevní dětský domov Emanuel, STARÁ VES Jiný zřizovatel Církevní školy
Školská zařízení
www.czs-km.cz www.zsveseli.cz www.czszlin.cz www.kzsub.cz www.zs-salvator.cz www.agkm.cz www.cmg.prostejov.cz www.sgv.cz www.caritas-vos.cz www.emanuel.caritas.cz
Základní škola sv. Voršily v OLOMOUCI (Římská unie řádu sv. Voršily) www.zcsol.olomouc.indos.cz Církevní střední odborná škola BOJKOVICE (Česká kongregace sester dominikánek) www.csosboj.uhedu.cz Církevní gymnázium Německého řádu v OLOMOUCI (Řád bratří a sester Německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) www.cgnr.cz Stojanova kolej, OLOMOUC Teologický konvikt, OLOMOUC www.konvikt.signaly.cz Alena Pizúrová
Postní doba se svatým Pavlem.
Ve farnosti Říkovice jsme letošní postní období prožívali se svatým Pavlem. Bylo to prožívání formou soutěže. Každý týden byly rozdány kartičky s otázkami, na které se mělo odpovědět. Pustili jsme se do řešení otázek. Některé byly lehké, přímo se sypaly z rukávu. No některé daly i zabrat. S těžkými otázkami nám pomohly vývěsky nebo čtení z Bible a jindy jsme sáhli i pro moderní informační systém – internet. Dozvěděli jsme se, co svatý Pavel dělal, napsal, kde všude byl, co se mu přihodilo i jaká byla jeho osobnost. Po šesti týdnech jsme s napětím očekávali výsledky soutěže. Na 2. neděli velikonoční pan děkan P. Sławomir Sułowski po mši svaté slavnostně odevzdal ceny všem soutěžícím. Výsledky soutěže:
- kategorie manželé, rodina: 1. Tomíškovi Jindřich a Krystyna, Tomíšková Anna a Macháček Martin,. Vlachová a Zapletalová 2. Kouřilovi 3. Pospíšilovi - kategorie jednotlivci: 1. Pitner František, Pitnerová Bohumila, Smékalová Emilie, Vlasáková Anna 2. Venená Emilie 3. Zbořilová Anna - kategorie jednotlivci do 15 let: 1. Pospíšilík Martin 2. Bednarský Radomír 3. Zanáška Josef
Svatý Pavel udělal radost všem říkovickým farníkům. Strana 14
Elen Pospíšilíková
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
Svatá Rita z Cassia
Pochází z Roccaporena, obce u města Cassia, v italském kraji Umbria (ve stejném kraji je např. Assisi). Stala se manželkou, matkou, přičemž se procvičovala v trpělivosti a lásce, prožívajíc kruté zkoušky. Mezi ně patřila i vražda manžela a příprava synů na pomstu, jak bylo zvykem. Bůh pro její modlitby dalšímu zlu zabránil tím, že syny vzal k sobě. Rita po mnohých překážkách, v zázračném doprovodu tří světců, vstoupila do kláštera. Vynikala v kontemplaci o utrpení Páně a odměnou jí byla otevřená rána z trnové koruny na čele. Pro pověst svatosti a divů dostala titul: „svatá v nemožných záležitostech.“ Bývá vzývána v bezvýchodných situacích a obtížných zkouškách jako patronka zoufajících žen i žen neplodných a rodičovství; nešťastných manželů; vzývána při manželských problémech a pomocnice proti neštovicím. Její nezávaznou památku slavíme 22. května. Jaroslav Branžovský
Přečetli jsme a doporučujeme. Hospodin rozjasnil svou tvář
Jiří Reinsberg Otce Jiřího Reinsberga znají určitě křesťané zejména v Čechách a hlavně v Praze. Tam prožil celý svůj kněžský život. Jeho mnohdy svérázné promluvy přitahovaly nejenom věřící, ale oslovoval i mnoho hledajících, zejména z řad intelektuálů, umělců a vědců. U něj nacházeli opravdu žité křesťanství i promluvy okořeněné vtipem, nebo anekdotou. Jak mohl tak dlouho a požehnaně působit v centru Prahy i za vlády komunistické strany? Jak zní jedno přísloví: „Pod svícnem je největší tma.“ Kniha, která je psána jako rozhovor P. Reinsberga a Bohumila Svobody nám nabídne nejen něco z mládí, studií v Římě a působení P. Jiřího v Praze, ale také nám zprostředkuje někdy zajímavé postřehy a pohledy na duchovní život. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2003, má 232 stran včetně obrazové přílohy, doporučená cena je 238Kč. Je možno si ji také zakoupit v naší farní knihovně. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský dokončení ze str.16 Neděle 24.5. 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, U nemocnice Úterý 26.5. Středa 27.5. Čtvrtek 28.5.
Pátek 29.5. Sobota 30.5.
Pondělí 1.6. Středa 3.6. Čtvrtek 4.6. Sobota 6.6.
19:30 Fara v Přerově Uherský Brod 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 16:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:00 Fara v Přerově 9:00 18:30 19:15 17:30 17:30 19:30 15:00 17:30
Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Svatý Hostýn 17:30 Kostel v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009
První svaté přijímání v Přerově Mariánská pobožnost u kapličky Panny Marie v Přerově pod nemocnicí U čaje s farářem pro mladé Pouť seniorů do Uherského Brodu Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro školní děti Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Předškoláci Liturgika s kaplanem Katecheze pro dospělé Modlitby matek Svatodušní zpověď od 16:00 do 18:00 Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září Schůzka ministrantů Svatodušní vigilie – Mše svatá Svatodušní vigilie – Modlitby a adorace Biblická hodina s jáhnem Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Setkání liturgické skupiny Úklid kostela, skupina „B“ Setkání dospělých po biřmování Putování přerovských rodin na Hostýn Mariánské večeřadlo Florbal – Muži Strana 15
j
Májové pobožnosti v Přerově jsou každý květnový den vždy v 18:00 a to v pondělí a čtvrtek v kapli sv. Jiří, v úterý v kostele sv. Michaela a ve středu, pátek, sobotu a neděli v kostele sv. Vavřince. Májové v Předmostí jsou v pondělí v 17:15, úterý až sobotu v 18:30 a v neděli po mši. Pátek 1.5. Sobota 2.5. Neděle 3.5. Pondělí 4.5. Středa 6.5. Čtvrtek 7.5.
Pátek 8.5. Sobota 9.5. Neděle 10.5. Pondělí 11.5. Úterý 12.5. Středa 13.5. Čtvrtek 14.5.
Sobota 16.5. Neděle 17.5. Pondělí 18.5.
Středa 20.5. Čtvrtek 21.5. Sobota 23.5.
9:00 9:00 18:00 19:00 10:30 19:30 17:30 18:30 19:30 15:00 16:30 17:30 19:30 9:00 19:00 10:30 17:30 16:00 16:00 16:00 17:30 18:30 8:45 17:30 19:00 19:30 9:00 16:00
Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Kostel v Předmostí Přerov, U Tenisu Újezdec, kaple Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, U Tenisu Kozlovice, kaple Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Kojetín
9:45 Fara v Předmostí 14:00 Areál v Čekyni 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Nanebevstoupení Páně 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Přerov, U Tenisu
Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2
Strana 16
telefon: 581 217 079
[email protected] www.farnostprerov.cz
Státní svátek, ranní mše svatá v 9:00 Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Florbal – Děti Poutní mše svatá v kapli v Újezdci U čaje s farářem pro mladé Biblická hodina s jáhnem Mše svatá s přípravou na první přijímání Setkání liturgické skupiny Úklid kostela, skupina „B“ Předškoláci Liturgika s kaplanem Adorace za nové aktivity ve farnosti Státní svátek, ranní mše svatá v 9:00 Florbal – Muži Mše svatá v kapli v Kozlovicích Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Setkání františkánského společenství Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Modlitby Fatimského apoštolátu Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Setkání dospělých po biřmování Katecheze pro dospělé Modlitby matek Schůzka ministrantů Děkanátní modlitby za nová kněžská a řeholní povolání a za rodiny 16:00 růženec - 17:00 adorace - 18:00 mše Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den rodin v Čekyni Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství seniorů Biblická hodina s jáhnem Svatý Pavel v textech Písma, Předmostí Mše svatá s přípravou na první přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Úklid kostela, skupina „C“ Zpovídání a nácvik prvního přijímání Florbal – Muži pokračování na str.15
Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Klimeš, Miroslav Jáně, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka červnového čísla je 27. května 2009.
Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.
Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 15, Květen 2009