Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Prosinec 2005

Číslo 11 Ročník 11 Úvodník

P. Pawel Bilinski Liturgický kalendář Krátké zamyšlení nad největším Božím tajemstvím Rok 2006 – rok diecéze Toulky přerovským děkanátem - Rokytnice Sociální učení církve Mater et Magistra Dětské okénko Stránka pro mládež Týden modliteb a vzpomínek na zemřelé Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek Světec měsíce sv. Jan – apoštol a evangelista Slovo z Charity Pořad vánočních bohoslužeb Informace … a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 11, Prosinec 2005

V tomto čísle, v rubrice Toulky přerovským děkanátem, se představuje farnost Rokytnice a ostatní farnosti, které spravuje P. Mariusz Radaczyňski.

Druhy příchod Pána V následujících nedělích si budeme hledět základního adventního námětu, jímž je druhý příchod Pána. Budeme uvažovat, jaké místo má eschatologické očekávání v křesťanském životě dneška. Člověk si velmi rád zjednodušuje život, „má rád jasno“. Buď žít s Bohem a mít teď od něho vše, nebo žít bez Boha a čekat vše od sebe - to je jedna z možných falešných alternativ. Křesťanská víra se těmto zjednodušením vzpírá. Bůh je za námi i před námi, nese nás i čeká nás, obdaroval nás, chce nám všechno dát... Je tedy dobré vidět, co nám dal už teď (2. čtení „skrze Krista... dal... bohatství všeho druhu“) co nám slibuje - co to znamená, že Ježíš Kristus přijde (2. čtení + evangelium). Z naší strany to všechno vyžaduje bdělost (evangelium) a hluboké přesvědčení, že Bůh je Otec, že nás utvořil, přichází, je Vykupitel (1. čtení). Když toto vše zvážíme, můžeme to promítnout do konkrétních situací, otázek, rozhodnutí našeho života. V nich pak máme zahlédnout, jak žijeme z tohoto bohatství, které nám Bůh dal. A současně, čím plněji toto bohatství Boží - ne tohoto světa pronikáme, tím víc můžeme chápat, co ještě chybí, čekat na dovršení. Ti, kdo Kristovo bohatství neznají, čekají buď na bohatství tohoto světa, které ale není ani klíčem k životu, ani klíčem k budoucnosti, nebo na katastrofu, která by udělala všemu konec. V posledních letech jsou témata jako katastrofy, konec světa, nenadálé světové neštěstí, přítomny v lidském myšlení i mluvení ve větším rozsahu. A zřejmě mnohé z toho je už po léta usazeno v našem podvědomí a tam koná své dílo. Myšlenky o hrozícím konci všeho vedou někoho k velké aktivitě, jiného k pasivitě, k úniku, k hledání sebepotvrzení. Zdá se, že někteří lidé se svými činy jakoby zoufale chtějí ujišťovat, že ještě žijí a že žijí naplno. Kde jsou doby velkých optimistů šedesátých a snad i sedmdesátých let, doby důvěry v pokrok techniky, v lidskou rozumnost, v netušený rozvoj? Dnes se uvažuje (a právem!) o možných kolapsech ekologických, hospodářských, genetických, politických, vojenských..., a to v kruzích lidí věřících i nevěřících. Co s tím vším má podniknout křesťan? Má „oprášit“ staré představy o konci světa? Nebo se přiklonit k optimismu navzdory všemu? Nebo se dát na sbírání takových soukromých zjevení, která o katastrofách mluví nebo je přímo slibují? Pokusíme se tuto a příští neděli hledat orientaci v textech Písma, které liturgie přináší. Evangelium končí imperativem: „Bděte!“ Proč? Hrozí nám nebezpečí? To možná také, ale varování evangelia není varováním před nebezpečími, která vytváří člověk. Navzdory všem katastrofickým předpovědím říká evangelium těm, kteří Ježíše přijali jako Pána: „Bděte - hrozí vám spása!“ Ano, spása především. Kdo by ji propásl, tomu ovšem hrozí zavržení. Ale Pán nepřišel jako posel zkázy, ale jako posel spásy! Přišel ji lidem získat, přijde ji v lidstvu dokonat. Bdi tedy, ať pro tebe nepřijde nadarmo! Bát se by ovšem nebylo tím nejlepším postojem, vždyť toho „pána“ z evangelia posílá Hospodin Otec, o němž mluví Izaiáš. Hospodin, který sice nechal svůj národ padnout jeho vlastní vinou, který ho nechal odvléci do zajetí, který dopustil, aby byl zbořen chrám, ale přesto je to Otec, který se svého nevěrného syna nezřekne. Je takový, jaký Strana 2

3. 12. 4. 12. 6. 12. 7. 12. 8. 12. 11. 12. 14. 12. 18. 12. 21. 12. 25. 12. 26. 12. 27. 12. 28. 12. 30. 12.

Prosinec v liturgii

sv. František Xaverský, kněz 2. neděle adventní sv. Mikuláš, biskup sv. Ambrož, biskup a učitel církve slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu 3. neděle adventní sv. Jan od Kříže, kněz a učitel církve 4. neděle adventní sv. Petr Kanisius, kněz a učitel církve slavnost Narození Páně – Boží hod vánoční svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty sv. Mláďátka, mučedníci svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa

První nedělí adventní jsme vstoupili do nového liturgického roku. Doba adventní je doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého příchodu Kristova na konci věků. Je to doba oddaného a radostného očekávání. Oltář se zdobí květinami jen střídmě, v neděli se vynechává chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu“, kněz při mši svaté používá ornát fialové barvy. I při hře na varhany a jiné hudební nástroje se má zachovat mírnost. „Co by ti prospělo, že Kristus přišel na svět, kdyby nepřišel i do tvého srdce?“(Origenes) Intenzivní prožívání adventu je ztíženo atmosférou předvánočních nákupů, shonu, uklízení, apod. Na adventní dobu bychom mohli vztáhnout francouzské přísloví: „Kdo se v pátek nepostí, ten se v neděli neraduje.“ Co můžeme udělat? Brzy se stmívá. Proč nevyužít dlouhých zimních večerů pro četbu Písma svatého, např. knihy proroka Izaiáše, z níž církev pro liturgii v adventu často vybírá vhodné texty. Nebo přečíst a osvojit si některou kapitolu Katechismu katolické církve. V rodině se sejít ke společné modlitbě u adventního věnce. Připravit se a přistoupit ke svátosti smíření. Jistě vás napadnou další možnosti. Vánoční doba začíná v předvečer slavnosti Narození Páně. Večerní mše svatá má sváteční vánoční ráz. Při této mši se již zpívá chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu“ a při slovech „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem“ se klečí. Vyjadřujeme tak úctu ke vtělení Božího Syna. Další mše o Narození Páně se slaví v noci, za svítání a ve dne. V Římě bylo zvykem slavit Narození Páně 25. prosince již v první polovině 4. století. Odtud se tento svátek brzy rozšířil i na Východ.


není nikdo druhý. Sám tento národ nakonec vysvobodí. A to, co Izaiáš jen tuší a napovídá, říká Pavel ve 2. čtení v plnosti: Bůh nám dal v Ježíši Kristu bohatství všeho druhu... Dal nám konkrétní bod jistoty v budoucnosti - druhý, definitivní příchod našeho Pána. A dal nám k tomu dar vytrvalosti, povolal nás a je věrný, jak nemůže být věrný žádný člověk. Jak se tedy může a má stavět křesťan vůči tomu všemu, o čem jsme uvažovali od začátku? Vůči obavám z katastrof, vůči pocitu, že tento svět je blízko konce? Troufám si říci, že má především stát v jistotě. Určitě ne v jistotě ze sebe sama, ale v jistotě z Boží věrnosti, z moci jeho vyvolení a jeho nepředstavitelného otcovství. A dále v jistotě, že ať bude cokoli, posledním slovem, poslední událostí, poslední tečkou, bude příchod ukřižovaného a vzkříšeného Pána - Spasitele a tedy také soudce. To nás ovšem vede k pokání, ale také k důvěře. Může nás to odvést od nepatřičné důvěry v člověka a důvěry v tento svět, ale nemá to vést k pocitům marnosti, k nihilismu. Protože křesťan by neměl skončit u ničeho jiného než u důvěry v Pána a Spasitele, který je projevem Otcovy lásky k nám, k tomuto světu. P. Pawel Bilinski

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,14). V nicejsko cařihradském vyznání víry se modlíme: „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.“ V té chvíli se lidstvo stalo nesmírně bohatým. Má mezi sebou samého Boha. Lidské přirozenosti se dostalo nejvyššího vyznamenání, neboť ji vzal na sebe sám Syn Boží, když své božství spojil s naší přirozeností. Přijal na sebe naši slabost a omezenost, a tak se nám stal zdrojem nevyčerpatelné síly. Oblékl naše smrtelné tělo a daroval nám tak nesmrtelnost. Přišel mezi nás, aby znovu vystavěl, co bylo zbořeno, zbloudilé aby přivedl zpět k Otci, aby v něm všechno dosáhlo plnosti a jednoty. Přišel mezi nás, aby otevřel oči slepým, vězně vyvedl ze žalářů, světlo přinesl těm, kdo bydlí ve tmách. (srv. Iz 42,7). „Kristus se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem“ (sv. Augustin). Právem tedy slavíme narozeniny našeho Spasitele, který svým vtělením spojil v osobě Slova přirozenost božskou a lidskou a svým časným zrozením v Betlémě zahájil dílo naší spásy, slíbené Bohem hned po prvním hříchu v ráji. A právem slavíme tento svátek s velkou radostí, které se nemůže vyrovnat žádná radost, protože žádný jiný předmět radosti se nemůže rovnat vědomí, že zrozením Boha v Betlémě nám byla plně otevřena láskyplná náruč nebeského Otce. (Dr. Reginald Dacík, Žij a modli se s církví)

Jaroslav Branžovský

Milí Boží přátelé, protože budeme tento měsíc slavit druhé největší svátky v našem církevním roce, a těmi bezpochyby Vánoce jsou, tak bych vám rád napsal pár řádků o tom, jak to bylo s Ježíšovým narozením, a zároveň bych se rád pokusil poodkrýt největší tajemství spásy a tím je Boží vtělení. V jedné křesťanské písni se zpívá: „..Celé věky čekali, kdy přijde Pán…“ Ano, celé věky čekal Izraelský národ a potažmo celý svět a celé tvorstvo na svého zachránce a starý zákon (SZ) se stává jednou velkou přípravou na příchod slíbeného Mesiáše, který má přijít, aby obnovil království v Izraeli. Ovšem starozákonní proroci vesměs čekali vyvoleného a Bohem pomazaného člověka, který obnoví Boží království v Izraeli a nastolí jako jediný kult víru v jednoho Boha Izraele. Jejich očekávání ale Bůh svou moudrostí a především láskou k nám podstatně překonává, a to tím, že posílá na svět svého Syna, který se stává člověkem – takovou milost a velkorysost Boží nečekal a ani nemohl očekávat žádný starozákonní člověk. Jako výchozí text tohoto tajemství si můžeme vzít prolog z Janova evangelia (Jan1,14) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To, že se Slovo stane člověkem, spolu s tajemstvím Trojice, zůstalo pro starozákonního člověka skryto. Pouze ve SZ můžeme zpětně najít jen nějaké náznaky tohoto tajemství (např. Iz 7.14). Bůh sám se zcela svobodně rozhodl že Slovo, jakožto druhá Božská osoba přijme na sebe naše porušené lidství: s jeho tělem, duší, myslí i s lidskou vůlí. Co je pro naši spásu velmi důležité – co by totiž Ježíš nepřijal za své, to by nemohlo být spaseno. Slovo se stalo člověkem od samého okamžiku své existence v těle, což bylo při početí.

Krátké zamyšlení nad největším Božím tajemstvím

Vtělení jakožto dílo celé Trojice Tajemství nejsvětější Trojice přesahuje veškerou lidskou moudrost a chápání, což je pochopitelné, protože ve chvíli kdybychom Boha poznali, pak už by to nebyl Bůh. My, křesťané, věříme v jednoho Boha, který je ve třech osobách, které jsou nositeli své vlastní identity. Každé této Osobě připisujeme určitou úlohu v dějinách naší spásy. Bohu Otci – stvoření, Bohu Synu – vykoupení a Bohu Duchu svatému – posvěcení. Trojici bychom mohli přirovnat ke „Třem mušketýrům“ (jeden za všechny a všichni za jednoho), neboli žádná z těchto osob nejedná samostatně, ale na každém díle se podílí společně. Tedy pokud říkáme, že Otec vše tvoří, tak musíme dodat, že skrze Syna v Duchu svatém. Pokud říkáme, že Syn nás vykoupil, musíme zároveň dodat, že byl poslaný Otcem v síle Ducha svatého. A pokud říkáme, že nás Duch svatý posvěcuje, nesmíme nikdy zapomenout dodat, že je poslaný Otcem a Synem. Z toho je tedy patrné, že i tajemství vtělení je dílem celé Trojice – vtělil se pouze jedině Syn, ovšem poslaný Otcem a v lůně Panny Marie je počat skrze Ducha svatého. Vtělení tedy představuje nejdokonalejší Boží dílo a je vrcholem i ústřední událostí dějin spásy. Díky vtělení jsme mohli poodhalit to, co SZ nikdy netušil a ani tušit nemohl - a to, že Bůh je ve třech osobách, a přitom sám. Ježíš ukázal, že Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 11, Prosinec 2005

Strana 3

podstatou niterného Božího života je láskyplný vztah jedné osoby ke druhé, který můžeme charakterizovat jako vzájemná vydanost mezi těmito osobami. Vtělení má tedy velmi úzkou vazbu na tajemství celé Trojice. Jednodušeji řečeno Ježíš, jakožto muž z Nazareta, nám zjevuje Boha ve své podstatě a stává se pro nás dokonalým zjevitelem Otce. Jako totiž Bůh Otec dává neustále do svého zájmu Syna, tak i Syn dává do svého zájmu Otce.

Jak je to s Ježíšovým lidstvím a Božstvím? Musíme si na prvním místě uvědomit a plně přijmout do své víry, že Ježíš Kristus, muž z Nazareta, byl pravý a 100% Bůh i 100% člověk. Zdůrazňuji to především proto, že je pro některé velmi těžké přijmout Ježíšovo plné lidství, stejně jako bylo pro Ježíšovy současníky náročné přijmout Ježíšovo Božství, protože s ním jedli, pili a rozmlouvali. Věčné Slovo vzalo na sebe naše Bohem stvořené a hříchem porušené lidství v okamžiku početí v lůně neposkvrněné Panny Marie. Z toho tedy plyne, že Ježíš byl Bohočlověkem už od početí, a ne, jak se někteří mylně domnívali jako např. adopcianisté, od okamžiku svého křtu v řece Jordánu, kde měl podle jejich učení být neosobní silou zbožštěn (tento blud byl odsouzený.). Panenské početí Panny z Nazareta má pro nás význam především jako znamení dvojího Ježíšova původu – a to Božího: z Otce skrze Ducha, a lidského: z Marie. To, že byl pravý Bůh, je důležité především proto, že jen Bůh může napravit to, co člověk zavinil hříchem a smířit nás sám se sebou. A že se stal člověkem je důležité nejen proto, že platí zásada, „co nebylo Slovem přijato nemohlo být ani vykoupeno“, ale i proto, že se pro nás Ježíš jako člověk stává následování hodný. Kdyby byl pouze Bohem, tak je nedosažitelný, ale jako člověk se stává našim ideálem, který je možné následovat. Tudíž jako člověk nám byl podobný ve všem kromě hříchu. Jinak řečeno prožíval jako my radost, zármutek, štěstí i bolest, tedy všechny lidské emoce a zároveň jeho lidské poznání bylo omezené a postupné – nebyl tedy nejlepší matematik, či učenec a nenarodil se jako ten, který uměl od začátku číst a psát, ale všemu se musel učit jako my. Máme to vyjádřené v hymnu v listě Filipanům: „..Nelpěl na tom, že byl rovný Bohu, ale sám sebe se zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí..“ Čeho se tedy Kristus zřekl: především užívání své Božské moci a Božského poznání a pokud dělal zázraky, tak ne nikdy pro svou vlastní potřebu, nýbrž pro službu druhým. Jaký byl primární účel vtělení? Otázka zní: „Bylo primárním účelem vtělení naše vykoupení od hříchu, nebo dovršení díla stvoření?“ Oba pohledy mají svou oporu v Písmu a jsou pravověrné, ale když řekneme, že primární bylo naše vykoupení od hříchu, tak zároveň podmíníme Kristův příchod na tento svět naším hříchem a vinou – což z jistého pohledu bychom Bohu omezovali jeho svobodu. Kristus nám totiž přinesl víc, než vykoupení od hříchu, v něm se zároveň dovršuje dílo stvoření a naše porušené lidství je pozdvihnuto k Bohu. Pokud by tedy Adam nezhřešil, Kristus by jistě přišel na svět jako vrcholný zjevitel Boha a zároveň jako zbožštitel člověka. Vždyť on svým ponížením nás přitáhl blíže k sobě a našemu lidství dal důstojnost.

Pár slov závěrem? Milí Boží přátelé! O vtělení by se dalo psát ještě mnoho pojednání a rozebírat ho z různých hledisek. Ale každé z těchto vyjádření je a bude vždy jen povrchní, protože se jedná o velké tajemství a zázrak Boží, kdy Bůh originálním a jedinečným způsobem přijímá naše lidství a stává se člověkem. Když si uvědomíme tuto skutečnost, ve které pravá Láska a Dokonalost se sklání k ubohému a hříchem zraněnému člověku, nezbývá nám nic jiného než žasnout. Proto přeji vám i sobě, abychom o Vánocích zakusili každý ve svém srdci alespoň na chvíli úžas a radost nad Boží nesmírnou láskou, která se v Ježíši Kristu stává člověkem, abychom my mohli být vyzdviženi blíže k Němu. Dej to Bůh!!! (hlavní zdroj informací: C. V. Pospíšil, Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel) Připravil jáhen Tomáš

PODOBENSTVÍ O PAVOUKOVI

Jakýsi pavouk měl velký hlad. Nemohl najít žádnou potravu. Tak si vzpomněl na umění, které ovládal jen on. Ze svého těla nechal vytéci nit. Tu nahoře pevně uvázal a spustil se po ní dolů a postavil svou síť. Z posledních sil napnul nití své dílo, které nasměroval do středu a rozpletl do stran. Bylo nádherné dívat se na jeho umělecké dílo, a možná, že na něj byl sám pyšný. Tak bylo mohutné. A když se na síti ráno jemně usadila rosa, zářila na vycházejícím slunci jako krystal. Už nemusel mít ani hlad, protože se v síti zachytily mouchy, komáři a hmyz všeho druhu. A měl potravu i do zásoby. Jen jedna věc mu vadila, když se těšil vždy znovu ze svého uměleckého díla: nit, která vedla shora dolů. Bylo jí ještě třeba? A tak ji prostě ukousl. Ale jaké zděšení: síť se zhroutila. Jeho dílo bylo zničeno. A to jen proto, že zapomněl na jedno: na význam nitě vedoucí vzhůru. Modlitba je jako nit vedoucí nahoru. Jí se můžeš přidržet a uspořádat svůj život. Strana 4

(Z knihy Nezapomeň snít)


Farní kostel sv. Marie Magdaleny

Faráři, kteří působili v Předmostí od roku 1661

Jan Spina, nar. ve Ktové v Čechách 1822, ord. 1847, přišel z fary ve Fryčovicích, přistěhoval se 5. 5. 1888. „Jsa již 41 roků knězem, chtěl jsem nyní po boku také výpomocného pana spolubratra, mladého kněze, ještě ve správě duchovní pracovati, a tu žádal jsem uprázdněnou faru v Předmostí, a prosil o ni osobně pana kardinála v Kroměříži, kterýž mě velmi přívětivě přijal a na mou 41letou práci v duchovní správě ohled bráti přislíbil,“ napsal P. Spina do Pamětní knihy o svém jmenování do Předmostí, kam byl přerovským děkanem Kajetánem Slámou instalován 6. 5. 1888. P. Spina trpěl vrozenou srdeční vadou, které podlehl v noci na 10. 5. 1893. „Byl všeobecně pro svou dobrotu, pohostinnost a lásku milován ode všech farníků a neměl žádného nepřítele. Pohřbu jeho se zúčastnilo, ač byl v sobotu, 36 kněží, kázal pan farář ze Staré Vsi P. Špička, Requiem měl přerovský pan děkan Sláma a pohřbil ho pan arcikněz z Velkého Týnce Chalupa. Též veliké množství lidu i z Přerova s panem hejtmanem Navrátilem a okresním sudím Kunovským se zúčastnilo pohřbu.“ Administrátorem byl ustanoven tehdejší kooperátor P. Valentin Hradil (nar. 1860 Komarovice u Kelče, ord. 1884), jemuž 5. 8. 1893 přišel na výpomoc novokněz P. Antonín Králíček z Vlčnova u Uher. Brodu, který 2. 9. odešel na kooperátorské místo do Přerova. Josef Matyáš, nar. 1833 ve Stříteži u Hranic, dosavadní farář ve Štarnově u Šternberka, přijel 28. 9. 1893. Odevzdávka, instalace a visitace byla dne 13. 10. 1893. P. Josef Matyáš působil v Předmostí necelých sedm let. 1. 2. 1901 se odebral na trvalý odpočinek do svého rodiště. (Zemřel v Přerově 28. 2. 1906.) Po odchodu P. Matyáše administroval farnost P. Vincenc Palkovský (nar. v Brušperku 1864, ord. 1888), z milodarů dal v kostele vydláždit presbytář a sakristii. Jan Podřický, nar. 1845, ord. 1871, dosavadní farář z Horní Bečvy, investován 25. 6. 1901, instalace byla 13. 7. 18. 1. 1903 byl založen spolek sv. Terezie (přistoupilo ihned 179 členek). 9. 5. 1903 v Předmostí vykonal generální visitaci arcibiskup ThDr. Theodor Kohn. Následujícího roku „vyznamenán byl zdejší farář Jan Podřický za svou kněžskou horlivost a dobrotu. Dostal právo nositi collare maius (= límec na taláře). ... Naposledy celebroval pan farář na blahosl. Jana Sarkandra 17. 3. 1911, při Pater noster byl zachvácen mdlobou, při níž sice neupadl, ale vědomí na několik vteřin ztratil. Vzpamatovav se dozpíval, horkým potem polit, Pater noster a dokončil mši sv. ... Od 1. 4. 1911 byl kooperátor P. Tomáš Jurásek ustanoven provisorem fary Předmostské, protože pan farář, jsa v Olomouci u lékaře, zastavil se též v konsistoři a o to žádal. Dne 30. 3. byla odevzdávka, při níž byl pan farář už na smrt zsinalý a sláb, že sotva se podepsal, nepožíval kromě kyšky a trochy kompotu ničeho. ... Zemřel 13. 5. večer. Pohřeb konal se 16. 5., právě v den jmenin zesnulého.“ P. Tomáš Jurásek (nar. 24. 11. 1877 v Chylicích, ord. 5. 7. 1900) posvětil 10. 9. 1911 přistavenou školní budovu v Dluhonicích. Od 1. 10. 1911 byl ustanoven administrátorem ve Skřípově ve Slezsku (pokračování příště) Připravila Zdeňka Mollinová

Jako rok 2005 byl v naší olomoucké arcidiecézi věnován kterého svobodně jmenuje a odvolává diecézní biskup. Gefarnosti s cílem oživit farnost jako společenství, bude rok nerálním vikářem musí být kněz ve stáří alespoň třiceti let. 2006 věnován diecézi. Proto si v následujícím článku K podpoře společné pastorační činnosti vytvářejí sousední připomeňme základní informace o diecézi, nebo s běžným diecéze na určitém území církevní provincie (v naší zemi chodem a fungováním diecéze souvisejícími. jde o provincii českou a moravskou). V čele církevní proDiecéze je část božího lidu, která je svěřena do pastýřské vincii je metropolita, kterým je arcibiskup diecéze, již řídí péče biskupovi v součinnosti s kněžími a je zpravidla vy- (v současné době je moravským metropolitou olomoucký mezena určitým územím tak, že zahrnuje všechny věřící, arcibiskup Jan Graubner). Metropolita je povinen si osobně kteří přebývají na tom území. Každá diecéze se dělí na nebo prostřednictvím zástupce vyžádat od papeže palium, menší části – farnosti. K podpoře pastorační péče společ- jež značí moc, kterou právem metropolita dostává ve nou činností se může spojit více sousedních farností do společenství s římskou církví pro svou provincii. zvláštních společenství, jako jsou děkanáty (v Čechách Biskupská konference jako trvalé zařízení je společenství používán výraz vikariáty). z některého státu, vykoRok 2006 – rok diecéze biskupů Hlavní zodpovědnost za chod diecéze návající společně některé pastorační má diecézní biskup, kterému je svěřena péče o diecézi; úkoly ve prospěch křesťanů na svém území. Biskupskou ostatní biskupové jsou nazýváni titulární biskupové (to konferenci tvoří zpravidla představení všech diecézí téhož jsou biskupové pomocní, někdy nazýváni světící, ustano- státu. K biskupské konferenci patří samým právem všichni vení z pastorační potřeby diecéze a biskupové emeritní, diecézní biskupové a jim na roveň postavení z území (např. kterými se stávají biskupové po dovršení sedmdesáti pěti opati), dále biskupové nástupci, pomocní biskupové a osroků svého života a jejichž žádost o zřeknutí se úřadu byla tatní titulární biskupové, kteří na tom území vykonávají přijata papežem). zvláštní úkoly na základě pověření Apoštolským stolcem, K tomu, aby byl někdo vhodný stát se biskupem, se mj. vy- nebo biskupskou konferencí. žaduje, aby byl alespoň třicet pět roků starý a byl alespoň Přejí nám všem, abychom rostli před Bohem v jedipět roků knězem. nečné křesťanské osobnosti, ale i jako společenství Božího V každé diecézi musí biskup ustanovit generálního viká- lidu, jako těch, kteří k sobě patří, navzájem se potřebují ře, který má řádnou moc, a který pomáhá biskupovi v ří- a jsou si vzájemným obohacením. zení diecéze. Zpravidla se ustanovuje jeden generální vikář, otec Michal Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 11, Prosinec 2005

Strana 5

Čtenářům děkanátního časopisu se tentokrát představuje rokytnický farář-administrátor P. Mariusz Radaczyňski. Jak napovídá mé jméno, určitě poznáváte, že pocházím z Polska, stejně jako tři další kněží našeho děkanátu. Ve farnosti Rokytnice u Přerova sloužím už nebo teprve - 10 let. Píši „už“, protože moji spolužáci v Polsku říkají, že jsem „ starý farář“ (oni jsou ještě kaplani). Slůvkem „teprve“ chci naznačit, že až nyní začínám hlouběji poznávat své farnosti. Farností mám totiž více: patří mezí ně ještě Brodek u Přerova, Citov a Majetín. Když se někdo zeptá, jak to zvládám, odpovídám: snažím se. Pro zvídavé bych měl také trošku vzpomenout na svá mladá léta. Kdyby padla otázka: kým bych se chtěl stál, kdybych nebyl knězem? Tak asi tatínkem. A pokud se jedná o zaměstnání, chtěl jsem stavět cesty, mosty, nadjezdy, dálnice … Ale Pán Bůh skrze lidi a události mi dával znamení, že jeho plán je jiný. A tak jsem po maturitě nastoupil do kněžského semináře. V roce 1991 navštívil náš seminář biskup František Vaňák, představil situaci v olomoucké diecézi a požádal o bohoslovce. Tehdy se v mém srdci ozvalo: jdi! Bylo nás tehdy více, asi deset, kteří se souhlasem našeho biskupa nastoupili do olomouckého semináře. Po úspěšném studiu a jáhenském svěcení jsem sloužil 1 rok v Kyjově, a po vysvěcení na kněze rok v Třinci. Mile vzpomínám na tato léta a kněze, kteří mě vedli a připravovali na samostatnou činnost. Otci biskupovi jsem navrhoval, aby mě tam ještě nechal, ale přece jsem sliboval poslušnost, a proto jsem přijal jeho rozhodnutí – potřební jsou faráři. Tímto způsobem jsem se octl v Rokytnici, kde vykonávám obyčejnou kněžskou práci. A abych nebyl sobec, představím také své farnosti. Každá farnost je trochu jiná: V Rokytnici se nachází pěkný barokní kostel, ve kterém se scházíme na bohoslužby - v neděli tak asi 110 lidí. Ze statistických údajů doplním ještě počet dětí v náboženství: 24, což není málo – asi třetina všech dětí ve škole. V Brodku u Přerova jsou mojí radostí děti a mladé rodiny v kostele (mám na mysli klasický model rodiny tzn. maminka, tatínek a děti). Citov je zvláštní tím, že kromě náboženství chodí děti do „klubu“ a do scholy, ačkoliv jejich rodiče v kostele nevidím. Majetín jsem „zdědil“ v roce 2000 od otce Cyrila Vrbíka, kterého jak pamatujeme zavraždili na faře v Dubu nad Moravou. V této farnosti je několik lidí a rodin, které se velice obětavě věnují službě nejen v kostele. Není zde dost místa, abych vyjmenoval osobně lidi, kteří mi pomáhají, ale chci na tomto místě poděkovat všem kostelníkům, varhaníkům, ministrantům, zpěvačkám a všem lidem, kteří tak často dobrovolně vykonávají svou službu a usnadňují nám pastoraci. Jako motto svého působení jsem se zaměřil na mladé pokolení. Ve svých farnostech připravuji spolu s mládeží už od deseti let tábory a jiné akce pro děti. Sice to zní hezky a máme se čím pochlubit, ale vidím potřebu trvalejší formace pro děti a mládež. Když někdo říká: stačí, že jsem byl u prvního svatého přijímání anebo biřmování, věřte mi – nestačí. Podle mých zkušeností v dnešní době vytrvá ve víře ten, kdo se chce aktivně zapojit do práce ve farnosti. A možností je dost. Zeptejte se svých kněží. Často se mě ptají, kde je lépe, tady nebo v Polsku? Jako odpověď poslouží jeden příběh. Neznáte, tak poslouchejte přečtete si: „U bran města seděl starý, moudrý člověk. Přiblížil se mladý, cizí muž, který se zeptal starce: jsou místní lidé dobří nebo zlí? Jaké lidi jsi potkal ve svém životě? – otázkou odpověděl mudrc. Jenom špatné, pořád jsme se hádali. – odpověděl mladík. Tady je to stejné. Mladý člověk odešel smutný. Za chvíli se zase objevil u brány jiný cizinec a položil stejnou otázku: Jsou místní lidé dobří nebo zlí? Jaké lidi jsi potkal ve svém životě ty? říká starý muž. Ve svém životě jsem potkal spoustu dobrých lidí. Bohužel musel jsem se s nimi rozloučit. Tady potkáš stejné lidí. Mladý člověk radostně kráčel ulicemi města.“ Závěr ať si udělá každý sám. Já mohu říct: dobří lidé tady jsou.

Toulky přerovským děkanátem

Strana 6


MATER ET MAGISTRA

Sociální učení církve Encyklika Jana XXIII z 15. května 1961

O nejnovějším vývoji života společnosti a o jeho utváření ve světle křesťanského učení

Předmluva k encyklice Mater et Magistra Předcházející papežové psali sociální encykliky pro učence, právníky a ekonomy. Papež Jan XXIII. mluví k lidem. Ti mu rozumějí a jsou rádi, že chápou, co jim papež hodlá říci. Smrt papeže Pia XII. ukončila jedno období církevních dějin. Papež Jan XXIII. a jeho nástupci začínají argumentovat empiricko - sociologicky. Po druhé světové válce společná snaha o obnovu odstranila dosavadní třídní rozpolcenost a vedla k pozoruhodným výsledkům. Papež Jan XXIII. si přál, aby základní zaměření encykliky bylo více pastorační. Množství nových problémů si vyžádalo spíše podat praktické návody k řešení, než objasňovat základní principy. Encyklika Mater et Magistra poukazuje na rostoucí množství sociálních vztahů mezi lidmi. Zdůrazňuje, že je nutno využít jejich předností a zmírnit jejich nevýhody. Musí se dbát principu subsidiarity. Hospodářský blahobyt národa se nemá posuzovat podle množství vyrobeného zboží, ale podle toho, jak spravedlivě se rozděluje. Dělníci se právem dožadují aktivní účasti na životě podniku. Příjem z práce má být větší než příjem z kapitálu. Sociální otázka se rozšířila na všechny vrstvy společnosti, národy i mezinárodní společenství a stala se otázkou světovou. Papež se obrací proti ideologiím, které se snaží získat masy, ale nezaměřují se k jednotlivému člověku. Ústředím papežových snah jsou tři duchovní síly – pravda jako základ, spravedlnost jako cíl a láska jako hnací síla. Úvod Matkou a Učitelkou národů je katolická církev. Je ustavena Ježíšem Kristem. Církev se má ujímat s mateřskou péčí života jednotlivců i celých národů, bdít nad nimi a ochraňovat je. Křesťanství chápe člověka v jeho celistvosti jako tělo i duši s rozumem a vůlí. Posláním církve je především přivádět duše ke svatosti, přesto se stará i o každodenní potřeby lidí v nejrůznější kulturních oblastech. Tím církev uskutečňuje pověření zakladatele Ježíše Krista. Má na mysli především věčnou spásu člověka. Při pohledu na hladovějící zástupy ukazuje na pozemské potřeby lidí. Tuto péči dokázal božský Spasitel nejen slovy, ale i skutky. Tak i církev dává dar sociální nauky a dar sociální činnosti. Papež Lev XIII. v encyklice Rerum novarum vyložil zásady pro řešení dělnické otázky ve smyslu křesťanského učení. Zde papež vystupuje jako obhájce a obránce práv chudých a utlačovaných. Vliv jeho učení je stále více patrný v zákonodárství mnoha států i dnešním lidem a poskytuje cenné podněty k posouzení sociální otázky a k převzetí patřičné odpovědnosti.

.

I. část Nauka encykliky Rerum novarum a její rozvinutí v učení Pia XI. a Pia XII.

Období Rerum novarum Lev XIII. promluvil k lidem v době hlubokých hospodářských a společenských proměn. V té době převládal naturalistický názor na život a tím i na hospodářskou činnost. Dle něho neexistuje vztah mezi hospodářskými zákony a mravním řádem. Jedinou pohnutkou hospodářské činnosti je osobní prospěch jako nejvyšší zákon. Stát má upustit od zásahů do hospodářské činnosti. Dělnická sdružení byla zakázána, uznávána byla jen v soukromé oblasti. Takto chápané právo silnějšího bylo uznáváno jako spravedlivé. Výsledek – zvrácené uspořádání celého hospodářského řádu. Bohatství se hromadilo v rukou několika málo lidí a většina obyvatel trpěla nouzí, tím se ohrožovalo zdraví tělesné i morální. Nelidské byly pracovní podmínky, zvláště žen a dětí. Cesty k nápravě Právě tehdy zazněl hlas papeže Lva XIII. v encyklice Rerum novarum se sociálním poselstvím. Hlásá práva dělníků a hájí je. Práce nesmí být hodnocena jako zboží, protože je projevem lidské osoby. Proto výše mzdy nesmí být ponechána hře zákonů trhu, ale má být podřízena spravedlnosti a slušnosti.

S vlastnickým právem spojuje prospěch vlastní, i zájem druhých lidí. Cílem státu je zajistit obecná dobra v pozemském řádu, chránit práva občanů a starat se o zlepšení životní úrovně dělníků na základě spravedlivých pracovních vztahů a slušnosti, aby netrpěla ani duševní důstojnost člověka.

Encyklika papeže Pia XI. Quadragesimo anno Církev má právo a povinnost přispět k řešení závažných sociálních otázek. Papež ukazuje, jak je třeba tuto nauku dále rozvíjet vzhledem ke změněným okolnostem doby. Otázka soukromého majetku se zakládá na přirozeném právu. Zdůrazňuje se sociální hledisko majetku a jeho funkce. Mzda dělníků není spravedlivá, často je tak nízká, že nestačí na uživení rodiny, a tím nutí k práci děti. Proto papež vyžaduje, aby pracovní smlouva byla doplněna některými prvky společenské smlouvy. Tak dosáhnou dělníci účast na vlastnictví a správě podniků a dosáhnou určitého podílu na zisku. Neomezená konkurence vedla k nahromadění bohatství do rukou několika málo jedinců, kteří nejsou vlastníky, ale pouze strážci svěřeného jmění a tím disponují. Tak nastoupila hospodářská diktatura a chtivost moci. Státní moc se ocitla v područí majetných jedinců, aby sloužila jejich zájmům. Tak celý vývoj vyústil v mezinárodní finanční imperialismus. Léčit tento hospodářský stav vyžaduje obnovením společenského řádu vytvořením sociální struktury. Je nutno, aby hospodářský svět získal úctu k mravnímu řádu. Nejvyšším měřítkem hospodářské činnosti nesmí být zájem jednotlivců nebo skupin ani bezuzdná a bezohledná moc silnějších. Druhou základní myšlenkou je požadavek sociální spravedlnosti, v níž se spojí vlastní zájem s cíli obecného dobra. Papež Pius XII. v rozhlasovém svatodušním poselství v roce 1941 připomíná padesát let encykliky Rerum novarum. Zdůrazňuje hodnoty hospodářského života – užívání hmotných statků, práci a rodinu. Zdůrazňuje, že se nesmí omezovat právo vystěhování do jiné země a naopak přistěhování se z jiné země. S rozvojem techniky a sdělovacích prostředků se zkracují vzdálenosti ve světě i ve vesmíru, je možno dosáhnout mnoha dříve nedosažitelných cílů. Zvyšují se rozdíly mezi skupinami lidí a tím vzrůstá i napětí mezi národy. Vše má souvislost s množstvím potravin a politickými změnami. Vlády zasahují hlouběji do hospodářského a společenského dění. Rostou kontakty mezi národy, a tím i jejich vzájemná závislost. (pokračování příště) Připravil František Adamík


Strana 7

Milí chlapci a děvčata, měsíc prosinec nám přináší ty nejkrásnější svátky - VÁNOCE. Na oslavu vánočních svátků se musíme pečlivě připravit. Proto nám církev nabízí čtyři ADVENTNÍ NEDĚLE, abychom se z lásky k Pánu Ježíši učili konat dobré skutky, modlit se, číst Písmo svaté, mít čistou duši a odříkat si to, co máme rádi. Až skončí doba adventní, můžeme se radovat z toho největšího daru, jaký kdy svět dostal: z narození Pána Ježíše Krista a také z toho, že my sami jsme mu mohli dát dar.

Dětské okénko

Na této stránce máte několik vánočních obrázků. Vaším úkolem je, vzít si Písmo svaté a ke každému najít správný text. Evangelisté popisují narození Ježíše Krista - každý v jiné kapitole. Když budete mít čas a chuť, můžete si z vyhledaných textů a obrázků vytvořit malé leporelo.

Strana 8


Vánoční symboly

Když se Kristus narodil, vědělo o tom jen velmi málo lidí. Většina lidí si myslí, že Bůh mluví jen v mimořádných událostech. Bůh ale hovoří tiše a skrytě a my potřebujeme ochotné uši a otevřené srdce, abychom slyšeli jeho hlas.

Může se tvé srdce jeslemi stát? Angelus Silesius Ach, kéž by se tvé srdce mohlo stát jeslemi! Pak by se Bůh stal jistě ještě jednou dítětem na zemi!! Když se tvé srdce stane jeslemi, Ježíš je pro tebe hvězdou, podle níž se můžeš orientovat A když tu hvězdu uvidíš, najdeš sebe samého, ale co více, pomůžeš svítit na cestu i svým bližním. Poznáš vánoční píseň, která je napsána v anglickém jazyce na vedlejším obrázku?


Strana 9

Stránka pro mládež

Velká špagetová loupež, aneb víkendovka ve stylu italské mafie (černé brýle s sebou)

V pátek 18. listopadu se nám do konferenčního centra na Sonus sjelo 14 delegátů z řad nejznámějších italských výrobců špaget. Vše probíhalo úplně v pořádku, kdyby… Kdyby se mezi ně nedostalo několik mafiánů z konkurenčního makaronového gangu. (Vy to možná nevíte, ale my se s nimi nepřátelíme, protože kdysi drze ukradli náš drahocenný váleček na těsto). Ti během soboty sebrali nejen suroviny na výrobu nových špagetových receptů, ale i špagety samotné. A tak jsme po Přerově hledali zmizelé ingredience a až na nádraží stopovali samotnou hlavu mafiánů, Velkého Makaróna, který ovšem k překvapení všech se svými věrnými obsadil naše konferenční centrum. Po dlouhém vyjednávání nás konečně pustili dovnitř.

Děti (pardon, delegáti) se tedy mohly pustit do výroby špagetových pokrmů, při jejichž ochutnávání a hodnocení jsme si my, organizátoři, opravdu přišli na své. Poté nás ještě čekal výlet (lodí, letadlem i na koni): do Las Vegas a večer složité získávání ztraceného válečku od někoho úplně cizího – představte si, oni to ti makaróni tehdy vůbec neudělali!! A tak byl večer zakončen velkolepým usmířením obou stran. Takže všechno dobře dopadlo, nezbývá než poděkovat všem, kteří se na přípravě celé akce podíleli a všem účastníkům, kteří si dokázali své role skvěle užít. Iva a Petra Svačinovy

Svatý Mikuláš má na celém světě několik podob Většina dětí bude v podvečer 5. prosince určitě čekat doma návštěvu, která chodí jen jednou za rok. Připravují se na ni už několik dní. Přijde totiž svatý Mikuláš se svou knihou hříchů a dobrých skutků, s čertem a hodným andělem. Svatý Mikuláš, biskup ve městě Myra v Malé Asii, se narodil kolem roku 250 v lykijském městě Pataře (v dnešním Turecku). Byl proslulý svým zbožným životem a dobročinností. Legenda vypráví, že v Pataře žil šlechtic, který z přílišné chudoby chtěl zaprodat své tři dcery, aby sebe a svou rodinu zachránil před smrtí. Když se to světec dozvěděl, hodil v noci tři váčky naplněné zlatem oknem do šlechticova domu. Tím rodinu zachránil. Svatý Mikuláš zemřel 6. prosince 327 v městě Myra. 1087 byly jeho ostatky převezeny z Myry do italského města Bari. Zde byla nad jeho hrobem postavena velkolepá Bazilika svatého Mikuláše. Kult sv. Mikuláše se rozšířil v 11. století do západní Evropy, ve 12. století do Německa, ve 13. a 14. století do celé Evropy, tedy i k nám. U nás je mu zasvěceno 114 kostelů a chrámů, nejkrásnější a největší v Praze. Legenda dala podnět k obyčeji, že se večer před svátkem svatého Mikuláše dávají dětem dárky. Svatý Mikuláš navštěvuje v období Vánoc pod různými jmény děti i jinde ve světě. V Německu jako Weinachsmann, v Anglii jako Father Christmas, ve Švédsku jako Nisse, v Turecku jako Noel Bata, ve Francii jako Pere Noel, v Nizozemí Sinter Klaas a třeba v Japonsku jako Santa Sana. Do Ameriky se dostal až v 19. století jako Santa Claus. Svatý Mikuláš je považován za ochránce dětí a lidí na vodách a mořích, je patronem šťastných manželství a obchodníků. Pranostiky – Když v listopadu zčervená obloha, Mikuláš prý peče cukroví, a andílci přikládají Zvyk u nás –dříve chodívali Mikuláš, Čert, Anděl, Mikuláška /měla bílou zamoučenou tvář/ a Židák, který rozdával drobné mince Oblečení – Ornát, alba, mitra, berla, dvě knihy – jedna je černá – kniha hříchů a druhá zlatá – kniha dobrých skutků Strana 10

Převzato z internetu


Ne, není to mýlka ani konvenční fráze. Totiž tento Týden modliteb a vzpomínek na zemřelé týden byl co do počasí neobyčejně krásným 1. 11. - 8. 11. Anno Domini 2005 obdobím, takže návštěva hřbitova byla tentokrát mimořádně krásnou záležitostí. Pro věřícího křesťana navíc ještě časem meditace „De novissimis“, tj. o posledních věcech člověka. A ještě víc možnost vykonat v mimořádně příznivých okolnostech dobré skutky – možnost získat našim zemřelým plnomocné odpustky. A tak všechny tyto okolnosti nás takřka vybízely k plnému „nasazení“. Už naše přerovské svaté pole působí neobyčejně pěkným dojmem. Těm, kteří se k tomu jakkoliv angažují, patří velký dík. Tady jde opravdu o altruistické nasazení, z něhož nevyplývají nějaké zisky, ale jinde snad nevídaná nesobecká činnost pro druhé. Procházíme jednotlivými cestami, nemusíme se brodit blátem, jak jsme byli zvyklí v minulých letech. Naše myšlenky se mohou soustředit k hlavnímu a nejpotřebnějšímu tématu – Co je lidský život? Jaký je jeho smysl? „Myslíš si stále a nedomýšlíš konců…“ Však také nápisy na hrobech překypují bohatstvím nejrůznějších myšlenek – „tatínku, nikdy na tebe nezapomeneme“, „největší bolest se rozpíná, když matky srdce utichá“, „živote, měl jsem tě tolik rád, pověz, proč umírám tak mlád“, „loučím se s vámi, milí kamarádi“. „neodešel, jen nás předešel“, „…proč?“, „nikde stálost, všude změna, to je zákon Všehomíra“, a opět „…proč?“. Z těchto chmurných myšlenek by závěrečná myšlenka byla opravdu skličující. Maně se naskýtá myšlenka: „Má vůbec život cenu?“ Kolikrát každým z nás zatřese myšlenka: „A co tedy opravdové tragédie? Co osiřelé děti? Co různé dopravní nehody, zaviněné darebáctvím někoho jiného?“ Ale najednou vidím nápis: „Zde jsem, Pane, očekávajíce Tvé vzkříšení.“ A kousek dál: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidskou mysl nenapadlo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ A tak, jak je nutno rozřešit tento naléhavý problém – problém života a smrti? Modlíme se: „Věřím v těla vzkříšení a život věčný.“ Bratře, sestro! Když stojíš u hrobu svých nejbližších, věříš opravdu, že toto tělo Tvé maminky, tatínka, manželky, kterou jsi tolik miloval, opravdu toto konkrétní tělo bude někde oslaveno, ne jako tělo zetlelé, ale – jak říká katechismus katolické církve (KKC, str. 260), si zaslouží opravdového seznámení s vrcholným pochopením – nutno říci největší událostí našeho života. Jde totiž opravdu o všechno. Snažíme se dobře žít, naplnit život opravdovými hodnotami a mít radost, když tak činíme. A máme vždy možnost nápravy, když selžeme, zvláště nyní v době nejmodernější, kdy jsme voláni k přemíře Božího milosrdenství. Ale skončit pozemský život bez naděje, že je všemu konec – to je opravdu tragédie. Naopak naděje ve vzkříšení – to je pravá hodnota, pro kterou stojí za to žít. A toto učení Církve nejsou těšínská jablíčka, ale nejhlubší realita pravdy zjevené. Tuto naději vyprošuje Karel Komárek Fotografie jsou z Dušičkové pobožnosti – Modliteb za zemřelé, která se konala v neděli 6. 11. 2005 na hřbitově v Přerově, za účasti P. Pavla Hofírka, P. Michala Šálka a jáhna Tomáše Strogana za katolickou církev, Libora Raclavského za pravoslavnou církev a Josefa Bobrovského za církev československou husitskou.

Tři věci Tři věci musíš přát sobě i druhým: zdraví, přátelství a radost. Tři věci musíš ovládat: svou povahu, svůj jazyk, své jednání. Tři věci musíš obdivovat: krásu přírody, staré lidi a děti.

Tři věci musíš dávat: útěchu smutným, co můžeš chudobným, slova pochvaly těm, kteří si ji zaslouží. Třem věcem se musíš vyhýbat: krutosti, pýše, nevděčnosti. Tři věci musíš zdokonalovat: odvahu, dobrotu a lásku k bližním.


Rostislav Dočkal

Strana 11

Oprava kaple

Jak jste si jistě všimli, tak práce na kapličce před kostelem letos skončily. Vzhledem k nečekaným výdajům navíc např. nutností udělat celou střechu novou oproti plánované částečné opravě, se do nákladů už nevešlo natření fasády. V pracích by se mělo pokračovat v příštím roce fasádou, restaurováním sochařské výzdoby, vitráží, dveřmi apod. Oprava kaple Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince v roce 2005 stála celkem 517.965,- Kč. Z toho byl státní příspěvek z fondu Regenerace 300.000,- Kč, účelová dotace z města Přerova 150.000,- Kč a z vlastních peněz farnosti bylo 67.965,- Kč. Státu i městu Přerov za jejich pomoc děkujeme a doufáme, že v příštím roce se podaří celou generální opravu dokončit.

Jen tak ve stručnosti

Topení v kostele

Také topení v kostele sv. Vavřince již funguje. Celá akce však není ještě uzavřená a zbývá vyřešit regulaci a ovládání vytápění. Také se teprve během zimy ukáže, kolik bude stát samotné vytápění kostela a jak moc často si budeme moci dovolit topení pouštět. Celková cena za instalaci topení bude kolem půl milionu korun. Zatím máme na tuto akci vybráno ve sbírkách a darech 295.896,Kč. S topenářskou firmou jsme se dohodli na splátkovém kalendáři, takže v příštím roce budeme postupně splácet vždy 30.000,- Kč měsíčně v deseti splátkách. Děkuji všem dárcům a prosím o další dary, abychom mohli postupně vše zaplatit. Děkuji.

Další opravy

Na faře se stále ještě pracuje. Nová betonová podlaha půdy je hotova a firma dodělává úpravu schodiště na půdu. Tím letošní práce skončí. Na tuto akci nové střechy na faře máme vybráno ve sbírkách, darech a půjčkách v této chvíli 406.337,Kč. Podle finančních možností budeme v příštím roce pokračovat. Zároveň s instalací nového topení jsme vymalovali a vylepšili zákristii v kostele sv. Vavřince. Děkuji všem, kdo se do těchto prací ochotně zapojili. Pán Bůh zaplať. Ještě plánujeme koupit nové koberce do presbytáře kostela sv. Vavřince, protože ty staré už mají nejlepší léta dávno za sebou. Na odvlhčení kostela v Předmostí máme vybráno ve sbírkách, darech a půjčkách zatím 81.476,- Kč. Na nové zábradlí ke vchodu do kostele sv. Magdalény máme vybráno v darech 4.500,- Kč. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Také děkuji za finanční dar na topení ve výši 2.000,- Kč členům společenství Živého růžence v Přerově. Za živé i zemřelé členy bývá vždy jednou za čtvrt roku sloužena mše svatá. Také při této příležitosti chci poděkovat všem, kdo se za naši farnost pravidelně modlíte. Děkuji.

Ekumenické modlitby

Také v příštím roce v lednu budou opět tradiční ekumenické modlitby. V nejbližších dnech se setkáme se zástupci ostatních církví a budeme domlouvat termíny a místa jednotlivých modlitebních setkání. Všechny zveme. Je dobré, když si opět znovu uvědomíme, že právě lidé z ostatních křesťanských církví k nám mají obzvláště blízko, protože nás spojuje víra v Ježíše Krista. To, co nás spojuje, by mělo být důležitější, než rozdíly, které mezi jednotlivými církvemi existují.

Pavel Hofírek

Fotografie na této straně jsou z žehnání adventních věnců v neděli 27. listopadu 2005 v kostele sv. Vavřince. Fotografie na straně 15 jsou z žehnání adventních věnců a začátku přípravy dětí na první svaté přijímání v Přerově v sobotu 26. listopadu 2005 také v kostele sv. Vavřince. Prosím, provázejme tyto děti svými modlitbami.

Strana 12


Svatý Jan, apoštol a evangelista

Učedník, „kterého Ježíš miloval“ (Jan 13,23). Spolu s Petrem a svým bratrem Jakubem byl svědkem vzkříšení Jairovy dcery, Ježíšova proměnění i úzkosti v Getsemanské zahradě. Jediný z apoštolů stál pod křížem na Kalvárii a umírající Kristus mu svěřil svou matku (Jan 19,26-27). Je autorem 4. evangelia, jehož hlavním účelem je zdůraznit, že Ježíš je Syn Boží – v reakci na šířící se gnostické bludy, které popíraly Kristovo Božství. Dalšími jeho knihami jsou 3 listy sv. apoštola Jana a Zjevení sv. apoštola Jana (Apokalypsa). Za císaře Domiciána byl poslán do vyhnanství na ostrov Pathmos. Konec života strávil pravděpodobně v Efesu. Zemřel kolem roku 100. Je patronem teologů, úředníků, notářů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, přátelství, proti otravám a spáleninám, bolestem nohou a padoucnici, proti krupobití a za dobrou úrodu. Jaroslav Branžovský

Knihy příběhů Možná se vám někdy stalo, že jste chtěli nějakou skutečnost někomu vysvětlit a stále se vám nedařilo najít vhodný příklad, vhodné přirovnání. Anebo jste se setkali s nějakou událostí a řekli si: to je jako nějaká jiná mnohem hlubší skutečnost. Knihy příběhů, které vám chci představit, splňují obě výše zmíněné myšlenky. Některé vyšly v nakladatelství Portál, jiné v Karmelitánském nakladatelství. „Příběhy pro potěchu duše“ a „Další příběhy pro potěchu duše“ Sestavil je Bruno Ferrero. Vyšly v nakladatelství Portál roku 1997. Obsahují krátké příběhy z běžného života i z historie pro zamyšlení. Doporučuji rodičům, vychovatelům, kněžím i každému z nás jako hodnotnou pomůcku pro rozjímavou modlitbu i pro chvíle oddechu. „Nevšední příběhy“ Sestavili Pierre Lefévre a Bruno Perrinet. Vydalo Karmelitánské nakladatelství. Historky z knížky Pierra Lefévra a Bruna Perrineta mají třeba jen deset řádků a jsou hutnou anekdotou. Anebo jako dvoustránková „story“ zasáhnou čtenáře svou hloubkou. Kdo by si nepřečetl, co se stalo anglické královně na výletě? Papeži, když zavolal na švýcarskou kliniku? Franku Sinatrovi, když si dával oběd? Doporučuji všem, viz u předcházejících knih. „Malé příběhy“ Sestavil Brian Cavanaugh. Knížka přináší krátké příběhy z celého světa, které jsou určeny všem věkovým kategoriím. Nechybí ani moudré myšlenky, vhodné pro kratičké zamyšlení během dne. Vydalo Karmelitánské nakladatelství. .

Milí farníci, bratři a sestry,

„Kolik váží sněhová vločka a jiné příběhy“ Sestavil Brian Cavanaugh. Vydalo Karmelitánské nakladatelství. Příběhy, anekdoty, legendy, bajky, minutové romány - všechny tyto krátké literární útvary použije B. Cavanaugh k jedinému cíli: aby dojal, potěšil a povzbudil svého čtenáře. „Kolik váží sněhová vločka“ je již třetí knížkou autorových malých zamyšlení a potěšení. Jsou tak malé, že se dají číst třeba ráno na cestě autobusem do práce nebo do školy. Jsou však tak milé, že vydrží na celý den. Přeji hezké čtení.

Jaroslav Branžovský

Slovo

rok uplynul jako voda a přípravy na Tříkrálovou sbírku 2006, jednu z největších z Charity… celorepublikových sbírek, jsou už opět v plném proudu. Než vás na počátku ledna 2006, letos již po osmé, osloví Tři králové a poprosí o příspěvek pro lidi v nouzi, ráda bych vás seznámila s tím, jak byl využit výtěžek Tříkrálové sbírky 2005. V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obcích vybralo celkem 624 266 Kč. Tato částka byla rozdělena na dvě části. Prvních 262 192 Kč bylo Sdružením Česká katolická charita použito na humanitární pomoc do zahraničí. V letošním roce především na pomoc oblastem postiženým tsunami. Druhá část 362 074 Kč se vrátila zpět do Přerova. Z této částky vyčlenila Oblastní charita Přerov dalších 50 000 Kč na pomoc lidem postiženým tsunami. Na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi bylo v Přerově využito 130 000 Kč. Za 80 000 Kč byly pořízeny polohovací postele a jiné kompenzační pomůcky, jako antidekubitní matrace, pokojová WC a jiné, pro trvale ležící klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Dalších 95 000 Kč pomohlo zajistit dobrý rozjezd nově zřízené chráněné dílny sv. Terezičky pro duševně nemocné. Zbývajícími 7 074 Kč přispěla Oblastní charita Přerov do nouzového fondu Arcidiecézní charity, který slouží pro přímou pomoc lidem a rodinám v nouzi tam, kde podpora přesahuje možnosti jednotlivých charit. Tříkrálová sbírka 2006 se bude v Přerově a okolí konat ve dnech 2. až 15. ledna 2006. Každá skupinka se skládá z vedoucího, vedoucí má u sebe průkazku vystavenou SČKCH a zapečetěnou pokladničku se znakem České katolické charity, a dvou až tří koledníků. Až tedy na ulici potkáte Tři krále nebo zazvoní u vašich dveří, prosím, nezavírejte před nimi svá srdce. Přinášejí požehnání do vašich domovů a váš příspěvek pomůže lidem, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Přejeme všem lidem dobré vůle krásné, požehnané a pokojné svátky vánoční a šťastné vykročení do nového roku. Za Oblastní charitu Přerov Martina Göblová Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 11, Prosinec 2005

Strana 13

Pořad vánočních bohoslužeb Půlnoční

Přerov

Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ

24. prosinec 2005 Sobota

25. prosinec 2005 Neděle

26. prosinec 2005 Pondělí

31. prosinec 2005 Sobota

15:00, 22:00

9:00, 10:30, 18:30

9:00, 10:30, 18:30

8:00, 17:00

7:30

7:30

24:00

7:30

7:30

23:00

9:00

9:00

Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

21:00

8:45

Farnosti děkanátu Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Domaželice Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice Pavlovice Penčice Polkovice Prosenice Radslavice Rokytnice Říkovice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky Vlkoš

† děkovná pobožnost

PŘÁTELSTVÍ

SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA

20:00

9:15

10:30

9:00

20:30 20:00

9:15

10:30

22:00

9:00

7:30

10:30

8:45

7:30

10:30

15:00, 22:00*

9:00, 14:00 adorace

20:00*

7:30

10:30*

17:00

7:30

23:00

9:00

20:00

10:30

21:00

7:30*

21:00 22:00

9:00

9:00

10:30 7:30

8:50

8:50

23:00

10:30*

10:30

21:00

7:30

7:30

21:30

22:00 22:00 22:00 24:00

* bohoslužba slova

10:30 7:45

9:30

10:45 8:00

9:00

7:30, 10:45 8:00

15:00

15:00 16:00 16:00

17:00, 23:00 adorace 18:00

17:00†

17:00

7:45

9:30

10:45 9:00

7:30

8:00

MATKY BOŽÍ PANNY MARIE 1. leden 2006 Neděle

9:00, 10:30, 18:30 8:45

7:30 7:30

9:15

9:00

10:30 9:00

7:30

10:30 9:00

9:00

10:30

10:30* 7:30

7:30

8:50

10:30* 7:45

8:00

17:00

16:00 †

10:45

17:00†

15:00

17:00

18:00, 23:00 adorace

9:30

9:00

7:30, 10:45 8:00

Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.

Odnepaměti pěli básníci a mudrci chválu na přátelství: to potřebuje člověk kromě lásky proto, aby duše netrpěla. Z pokladnice přátelství čerpají řečtí a římští básníci a filozofové; zvláště Řekové jsou považováni za národ, ve kterém bylo přátelství vysoce ceněno. Pro řeckého filozofa je přátelství vždy výrazem mravní čistoty. Pythagoras, který stál v čele filozofického spolku přátelství, nazývá tento vztah matkou všech ctností. Přátelství jsou schopni uzavřít mezi sebou jen dobří lidé, ti, v nichž je dobré jádro. Kdo se soustředí jen na sebe, je svým vlastním zajatcem a není přátelského vztahu schopen. I když byly splněny všechny lidské předpoklady ke vzniku pravého přátelství, vždycky si lidé uvědomovali, že najdou-li dva cestu k sobě, je to dar od Boha. Platon, nejvýznamnější z řeckých filozofů, to vyjádřil slovy: „Bůh vytváří přátele; to on přivede přítele k příteli.“ Koneckonců je to Bůh, kdo svádí k sobě lidi se stejným souzněním duše. Přátelé často sami nevědí, proč se spřátelili a jak jejich přátelství vzniklo. Zrod tohoto vztahu je vždy obklopen čímsi tajemným. Najednou je tu. Bůh otevřel dveře v mém srdci právě tomuto člověku. Řecký filozof Aristoteles rozeznává tři druhy přátelství: přátelství pro prospěch, z touhy nebo z dobré vůle. První dva typy jsou v zásadě egoistické a vydrží většinou jen krátký čas. Jen přátelství uzavřená z dobré vůle jsou trvalá a zaslouží si být označena jako přátelství; v něm je vidět, že si oba přejí totéž nebo – jak říká Aristoteles – že přátelům je vše společné. Co Aristoteles napsal o přátelství, rozvádějí dále římští filozofové Cicero a Seneca. Pro ně znamená přátelství shodu ve všech svatých i světských věcech, spojenou s dobrou vůlí a náklonností. Podle Cicerona charakterizuje přátelství: „Idem velle atque idem nolle – Totéž chtít a totéž nechtít.“ (z knihy Přátelství – Anselm Grün) Strana 14


dokončení ze strany 16 Sobota 24.12. Štědrý den Neděle 25.12.

Slavnost Narození Páně 16:30 Přerov, sv. Vavřinec Pondělí 26.12. Svátek sv. Štěpána 16:30 Přerov, sv. Vavřinec Úterý 27.12. 9:00 Centrum Sonus Středa 28.12. 19:00 Fara v Přerově Sobota 31.12. Silvestr Neděle 1.1. Středa 4.1.

Slavnost Matky Boží Panny Marie 15:00 Předmostí

Čtvrtek 5.1. Pátek 6.1.

18:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Fara v Přerově 20:00 Centrum Sonus Slavnost Zjevení Páně

Neděle 8.1. Pondělí 9.1. Úterý 10.1. Středa 11.1. Čtvrtek 12.1. Pátek 13.1. Sobota 14.1. Pondělí 16.1. Čtvrtek 19.1. Pátek 20.1. Sobota 21.1. Neděle 22.1.

19:30 19:30 16:00 17:30 18:45 16:00 17:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus

19:00 17:00 18:00 18:45 9:00 17:30 20:00 17:00 18:45 20:00 19:30

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, Klub SME Centrum Sonus


Mše svaté: Přerov 15:00 a 22:00 Předmostí 21:00 viz str. 14 Mše svaté jako v neděli viz str. 14 Vánoční besídka u jesliček Mše svatá jako v neděli viz str. 14 Koncert duchovní hudby Vánoční turnaj ve stolním tenise Redakční rada časopisu Mše svaté: Přerov 17:00 Předmostí 15:00 viz str. 14 Mše svaté jako v neděli viz str. 14 Adorační den farnosti Předmostí Tichá adorace od 14:00 do 17:00. Společné zakončení adorace v 17:00 hod. Mše svatá s přípravou dětí na první přijímání Schůzka lektorů a akolytů Modlitby matek Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Koncert duchovní hudby Setkání mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Setkání s rodiči dětí přípravy na první přijímání v Přerově Besedy nad katechismem Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu Program pro mládež děkanátu Schůzka ministrantů Besedy nad katechismem Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Farní ples Setkání mládeže

Strana 15

Vánoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v sobotu 17. prosince 2005 od 8:00 do 11:00 hod. a ve čtvrtek 22. prosince 2005 od 15:00 do 17:00 hod. V Předmostí v pondělí 19. prosince od 17:00 do 18:00 hod.

Informace Pátek 2.12. Sobota 3.12. Neděle 4.12. Pondělí 5.12. Středa 7.12. Čtvrtek 8.12.

Pátek 9.12. Neděle 11.12.

18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 19:00 Fara v Přerově Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 20:00 Centrum Sonus Vidče Čtvrtek až neděle 17:00 Centrum Sonus 18:45 Fara v Přerově 19:30 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus

19:30 Centrum Sonus Pondělí 12.12. 17:30 Centrum Sonus Úterý 13.12. 16:00 Centrum Sonus 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Středa 14.12. 17:00 Centrum Sonus Čtvrtek 15.12. Pátek 16.12. Sobota 17.12. Neděle 18.12. Pondělí 19.12. Úterý 20.12. Středa 21.12. Čtvrtek 22.12. Sobota 24.12.

19:00 18:00 18:45 8:00 9:00 14:00 20:00 9:45 15:00 16:00 17:00 17:30 18:00 19:00 15:00 20:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Přerov, nám. TGM Centrum Sonus Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu Program pro mládež děkanátu Pobožnost první soboty 2. adventní podvečer – Sv. Tomáš Morus Mikulášská besídka pro děti Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Pastorační rada farnosti Přerov Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Modlitby matek Víkendová akce pro tatínky s dětmi „S tebou mě baví svět“ Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Koncert duchovní hudby 3. adventní podvečer Kamil Koula: O svatém Františku Setkání mládeže Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání s rodiči dětí přípravy na první svaté přijímání v Přerově Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu Program pro mládež děkanátu Vánoční svatá zpověď v Přerově do 11:00 Schůzka ministrantů Křty dětí Koncert duchovní hudby Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Živý Betlém na náměstí v Přerově Setkání seniorů Vánoční svatá zpověď v Předmostí Dogmatika s jáhnem Koncert duchovní hudby Setkání vedoucích dětí a mládeže Vánoční svatá zpověď v Přerově do 17:00 Modlitby matek Nebude ranní mše svatá dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Michal Šálek, jáhen Tomáš Strogan, J. Branžovský, A. Pizúrová, R. Dočkal, V. Zavadilík. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka lednového čísla je 28. prosince 2005.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents