Časopis přerovského děkanátu
Únor 2009 Číslo 2 Ročník 15 Úvodník
P. Jiří Koníček
Liturgický kalendář Rosteme ve víře… Svatý Pavel a Církev
Rosteme ve víře… Ut unum sint Harfa podobenství
Východní liturgie na Šířavě
Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie Dětské okénko
Stránka pro mládež
Z Centra pro rodinu Ráj Slovo z Charity
Tříkrálová sbírka 2009
Církevní památky Kostel sv. Jana Křtitele v Prosenicích
Jen tak ve stručnosti Křesťanské školní zařízení v Přerově Světec měsíce
Svatá Agáta, panna a mučednice
Mariánské svátky
během liturgického roku
Informace
… a mnoho dalšího…
14. února si připomeneme 1140 let od úmrtí svatého Konstantina-Cyrila
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Únor v liturgii V měsíci únoru si církev liturgicky připomíná dvě výrazné události: Uvedení Páně neboli Hromnice, spojené s žehnáním svící, a památky zjevení Panny Marie v Lurdech. Obě události jsou spojeny s Pannou Marií a světlem svící, a přivádějí nás ke Kristu Ježíši – Světlu světa, osvěcujícímu každou temnotu. Tajemství spojitosti Panny Marie a Světla svící je možné pochopit při návštěvě tohoto místa zjevení. Proto jsem se rozhodl v jubilejním roce 150. výročí zjevení Panny Marie v Massabiellské jeskyni v Lurdech vydat se na pouť a účastnit se první československé vlakové pouti do Lurd. Radost byla umocněna i tím, že se do Lurd ve stejném termínu vydal i poutník nejvzácnější, papež Benedikt XVI., se kterým jsme mohli prožívat tuto mimořádnou pouť. Se Svatým otcem jsme nejen mohli prožívat pouť a slavit liturgické slavnosti, ale především nám ve svých homiliích jako nejvyšší Učitel odhaloval tajemství a uváděl do pravd spojených s událostmi, které se na tomto místě obdivuhodně uskutečňují. Na závěr mariánského světelného průvodu pozdravil papež na náměstí Panny Marie Růžencové účastníky průvodu a v krátké promluvě připomněl význam tohoto poutního místa: „Lurdy jsou jedním z míst, která Bůh vyvolil k tomu, aby v něm nechal zazářit zvláštní paprsek své krásy.“ Papež uvedl, že přicházíme do Lurd na pouť, abychom ve šlépějích Bernadetty vstoupili do „mimořádné blízkosti mezi nebem a zemí, která nikdy nepominula a nepřestává se upevňovat.“ Poutní mše svaté s papežem se uskutečnily v neděli 14. 9. 2008 na svátek Povýšení svatého Kříže na prostranství zvaném Prerie, nedaleko baziliky, a v pondělí sloužil mši svatou spojenou s udělováním svátosti nemocných na svátek Panny Marie Bolestné přímo na náměstí Panny Marie Růžencové. Svatý otec přišel a vystupoval jako pokorný poutník a dobrý pastýř, který povzbuzuje své svěřené stádce, zvláště ty, kteří jsou skleslí stářím a nemocí, aby poukázal v kom máme pravou naději na veškeré uzdravení a oživení, kdo je pravým světlem našeho života, tím je Kristus, a že na této cestě nás provází přímluva a ochrana Panny Marie jako ženy oděné Sluncem s Měsícem pod nohama. Svatý otec ve svých vystoupeních přednesl slova přinášející veliké povzbuzení. Mimo jiné v promluvě uvedl: „Před 150 lety, 11. února 1858, na tomto neobydleném místě zvaném Massabiellská jeskyně spatřila Bernadetta Soubirousová, prosté děvče z Lurd, světlo a uvnitř tohoto světla mladou Strana 2
2.2.
Svátek Uvedení Páně do chrámu Světový den zasvěceného života V Druhé knize Mojžíšově (Exodus) čteme tento příkaz Hospodinův o prvorozencích: „Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!... Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.“ (Ex 13, 2.14-15) Prvorozenec byl ve starověku pokračovatelem rodu, dědicem rodového majetku i požehnání, byl prostě zárukou rodinné prosperity. Ztráta prvorozence znamenala Boží trest, který jde skutečně na podstatu, těžko se mohlo stát něco horšího. A tento trest sesílá Bůh na utlačovatele svého lidu. Anděl Zhoubce obchází domy v egyptské zemi a pobíjí všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Je to výmluvné znamení odnětí požehnání, předzvěst jistého konce. Jako symbol se netýká samozřejmě Egypťanů jako takových, ale toho nepřítele, který tísní a vězní vyvolené v okovech hříchu - ďábla. Některé domy však nechává Anděl Zhoubce bez povšimnutí - ty, jejichž dveře byly označeny krví beránka, který byl zabit místo prvorozenců. Beránek nevinný, čistý, bez poskvrny je obětován za prvorozené Izraele, za jejich záchranu a požehnání. Po tomto Božím zásahu mohou Izraelci skutečně odejít ze země otroctví, jsou svobodni - i když problémy budou pokračovat. Od té doby musí být každý prvorozenec zasvěcen Bohu - jako připomínka této události, ale především na znamení, že život prvorozeného, tedy požehnání, spása, není samozřejmost, ale dar Všemohoucího. Kromě toho měla být za každé narozené dítě přinesena oběť - beránek jako celopal (to byl totální a neodvolatelný dar Hospodinu) a hrdličku nebo holoubě jako oběť za hřích (když byl někdo nemajetný, stačily dvě hrdličky nebo holoubata). Ne že by porod nebo početí dítěte byl hřích - spíše naopak, neplodnost byla považována za velkou hanbu a trest Boží. Slovo hřích tu vlastně ani neznamená provinění, ale obřadní nečistotu, nezpůsobilost k bohoslužbě, jako všechno, co nějak souviselo se sexuální oblastí. Byla to především obrana před kultem plodnosti, který byl rozšířen v okolních národech; tam naopak všechno sexuální bylo božské. Dále to byl významný poukaz na dědičný hřích, kterému je každý podroben už od svého početí. V oběti beránka za novorozeně se nám symbolika přímo vnucuje: život člověka a jeho posvěcení není zadarmo, stojí krev nevinného beránka. Toho skutečného Beránka Pán pošle, až přijde plnost času. To všechno můžeme pochopit a dokonce obdivovat výstižnou symbolickou mluvu těchto starozákonních nařízení. Ale cítíme, že pro Dítě Ježíše se to nějak nehodí. V něm se přece naplňují všechny tyto obrazy, on sám je Dárce života a požehnání, pravý a neposkvrněný Beránek. Jeho Matka je čistá Panna, která nepotřebuje žádné očišťování. Přesně to je předmětem úvah sv. Tomáše v Teologické sumě (ST III, ot. 37). Zdá se, že nebylo vhodné zasvěcovat Ježíše jako prvorozence ani za něj podávat oběti, protože: Neotevřel lůno rodičky (viz Ex 13, 2). Jeho matka zůstala pannou před porodem, při i po porodu. Nemůže být darováno někomu to, co už má. Ale Kristus člověk byl od počátku spojen s Bohem v jednotě Osoby, nebylo ho tedy třeba zvlášť Bohu zasvěcovat. Mimo to Kristus je pravá oběť, naplnění všech těchto předobrazů. Jak může být podána obrazná oběť za jedinou skutečnou oběť? A když už oběť, proč nebyl za pravého Beránka obětován aspoň beránek, ale hrdlička či holoubě?
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
krásnou, nade vše krásnou“ paní. Není divu, že Maria je krásná, takže při zjevení z 25. března 1858 oznamuje svoje jméno takto: „Jsem Neposkvrněné Početí.“ Lurdy jsou jedním z míst, která Bůh vyvolil k tomu, aby v něm nechal zazářit zvláštní paprsek své krásy. Odtud plyne důležitost, kterou zde má symbol světla. Počínaje čtvrtým zjevením zažehla Bernadetta, jež přicházela k jeskyni každé ráno, pokaždé požehnanou svíci a držela ji v levé ruce, až se jí Panna ukázala. Záhy Bernadettě začali lidé dávat svíce, aby je postavila na zem do jeskyně. Zakrátko pak sami lidé začali na toto místo světla a pokoje klást svíce. Matka Boží dala na srozuměnou, že jsou jí milé tisíce svíček, které od té doby nepřetržitě svítí v Jeskyni zjevení k její oslavě. Od onoho dne před jeskyní dnem i nocí, v zimě i v létě, září planoucí keř zažehnutý modlitbami poutníků a nemocných, kteří vyjadřují své starosti a potřeby, ale především svou víru a naději. Maria nás učí modlit se a činit z naší modlitby úkon lásky k Bohu a lásky k bližním. Když se modlíme s Marií, přijímáme do svého srdce ty, kteří trpí. Jak by se pak v důsledku toho neproměnil také náš život? Proč by se naše bytí a celý náš život neměl stát místem pohostinnosti pro naše bližní? Lurdy jsou místem pokoje, protože jsou místem společenství, naděje a obrácení.“ Papež vyjádřil poslání těch, kdo do Lurd přichází: „Do této lurdské svatyně, k níž křesťané celého světa obracejí pohled od doby, kdy zde Panna Maria nechala zazářit naději a lásce, obdarovala nemocné, chudé a především nepatrné, jsme zváni, abychom objevovali jednoduchost svého povolání: ve skutečnosti stačí milovat“, vyjádřil papež velmi stručně poslání těch, kdo do Lurd přicházejí. Právě o svátku Uvedení Páně zaznívají aktuálně slova Svatého otce Benedikta XVI. o světle, které zažíháme v tomto čase, kdy si připomínáme příchod Světla světa - Ježíše Krista. Slova papeže mohou být výzvou a přáním všem lidem dobré vůle: „Zjevení byla obestřena světlem a Bůh zažehl v pohledu Bernadetty plamen, který obrátil nesčetná srdce. Kolik lidí sem přichází v naději, že snad tajně dosáhnou nějakého zázraku, a pak na zpáteční cestě, po duchovní zkušenosti autenticky církevního života, mění svůj pohled na Boha, na druhé i na sebe sama. Rozhoří se v nich malý plamen, zvaný naděje, soucit a něha. Nenápadné setkání s Bernadettou a s Pannou Marií může změnit život, protože jsou na tomto místě v Massabielle, aby nás vedly ke Kristu, který je naším životem, naší silou a světlem. Kéž vám Panna Maria a svatá Bernadetta pomohou, abyste žili jako děti světla a dosvědčovali každý den svým životem, že Kristus je naše světlo, naše naděje a náš život!“ P Jiří Koníček
Tomáš odpovídá: Kristus chtěl být podřízen Zákonu Mojžíšovu z více důvodů. (Rozebírá je podrobněji u obřízky, ale jsou platné i zde.) Jednak chtěl takto schválit ustanovení Zákona daná Mojžíšovi, a tak jakoby na svém těle spojit Starý zákon s Novým. Jednak se nechtěl neplněním Zákona vyloučit ze společenství Izraele, ke kterému byl poslán. Dále nám tím dal příklad poslušnosti a pokory. A především chtěl být „podroben Zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou Zákonu podrobeni, abychom tak byli přijati za syny“ (Gal 4, 4-5). S námitkami se vyrovnává takto: Podle Řehoře Nysského Kristus naplnil příkaz Exodu jedinečným způsobem. Pouze on totiž otevřel lůno Panny tak, že nepřestala být pannou, nic před ním ani po něm toto lůno neotevřelo. Jeho zasvěcení v chrámě se nestalo pro něj samého, jako by předtím Bohu nepatřil, ale kvůli nám, abychom se naučili sami sebe odevzdávat Bohu (přestože i my mu svým způsobem odjakživa náležíme). Stejně tak oběť, která za něj byla přinesena, neměla výkupný, ale spíše „pedagogický“ smysl. V jeho osobě byl obraz spojen s pravdou, a tak byl obraz schválen. Před dokonalostí symbolu dal Pán přednost chudobě. Zbývá otázka, proč se Panna Maria podrobila očistnému rituálu, když na ní nelpěla žádná nečistota, ani obřadní. I kdyby však potřebovala nějaké očištění, spíše by jí ho udělil Původce milosti, její Syn, než nějaké obřady Starého zákona, které k němu jen ukazovaly. Odpověď je prostá - Maria byla skutečně čistá, a Zákonu se podrobila ze stejných důvodů jako její Syn: z pokory a poslušnosti, aby nepohoršila své krajany, aby potvrdila pravdivost Zákona. Podívejme se tedy na Hromnice v nové perspektivě: Ježíšek nepřichází do chrámu jen jako nemohoucí pasivní nemluvně, Maria ho tam nenese jako nepoučená matka, aby učinila zadost letitým rituálům. To přichází druhá božská Osoba, aby potvrdila a dovršila zjevení Boží ve Starém zákoně. Kristus bere na sebe starozákonní předpisy, aby je proměnil ve skutečnost. Už dnes nám v liturgii zaznívá motiv Velikonoc - do chrámu přichází jediný pravý neposkvrněný Beránek. Marii vidíme jako vědomou spolupracovnici na díle spásy - ona dobře ví, že nepřichází do chrámu jako „nečistá“, ale jako matka Syna, jako jeho spolupracovnice a „spolutrpitelka“, jak jí to také Simeon hned potvrdil. To je také jedna z mnohých inspirací, které tento svátek může přinést do našeho života - učit se od Marie aktivně, vědomě spolupracovat na díle spásy především v úkonech, které jsou nám nařízeny zdánlivě zvnějšku, které jsou povinné a děláme je proto, že prostě musíme. Málokdo si může vybrat, pokud chce zůstat člověkem, neřku-li křesťanem, jestli bude chodit do práce, do školy, učit se, nakupovat, uklízet, starat se o děti, chodit v neděli do kostela. Ale každý si může vybrat, jestli z těchto svých závazků udělá nepříjemnou povinnost nebo vědomou a dobrovolnou účast na díle spásy.
3. 2.
Sv. Blažej, biskup
6. 2.
Sv. Pavel Miki a druhové, mučedníci
5. 2. 11. 2. 21. 2. 22. 2. 23. 2. 25. 2.
Sv. Agáta, mučednice Panna Maria Lurdská, Světový den nemocných Sv. Petr Damiani
Svátek Stolce sv. Apoštola Petra
Sv. Polykarp, biskup a mučedník Popeleční středa
Podle časopisu Amen 2/97 Jaroslav Branžovský
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Strana 3
Svatý Pavel a Církev
Jak uvádějí Církevní dokumenty, tak jednota Církve Kristovy není rozbitá, neboť jak víme, Kristova Církev žije dál, plně se pak uskutečňuje v katolické církvi, která si jako jediná po staletí uchovala vše, co předal apoštolům sám Pán Ježíš Kristus. Kdo mluví o nás, křesťanech, ten mluví také současně o Církvi. Tak je to pravdivé a právě tak také důležité. „Být křesťanem,“ má co do činění s tím, „žít v Církvi.“ Z druhé strany také není možné být křesťanem bez Církve. Dnes ovšem nemnozí říkají, že se to neshoduje s jejich názorem. To, že by měli být křesťany a žít v Církvi, to je pro ně naprosto nepřijatelné. Ovšem díky už dvoutisícileté zkušenosti skrze celé dějiny Církve se stalo zřejmým, že nikdo nemůže být dobrým a řádným křesťanem mimo společenství spoluvěřících, kteří žijí v a s Církví. Sám Apoštol Pavel učinil tuto zkušenost hned po svém obrácení. On sám zakouší pomoc od jiných Ježíšových učedníků, kteří jemu pomáhají porozumět, co to znamená následovat Ježíše Krista a žít v Jeho Církvi. Odpovídajícím způsobem se také svatý Pavel učí, jak se má potýkat se spornými otázkami, které řešil s jinými apoštoly a věřícími. Tak nás také Skutky apoštolů zpravují o pro tehdy mladou Církev hrozivé a důležité diskuzi, která má za následek svolání prvního velkého koncilu apoštolů v Jeruzalémě. Jedná se zde o otázku křesťanské identity, která je úzce spojena s Židovstvím a přijetí do Církve mnohých lidí, pocházejících z pohanství, kteří předtím nebyli Židy. Spor je prudký. Pro Pavla je přitom ve hře pravda evangelia a svoboda víry. Na konci stojí potěšitelný výsledek: Jednota Církve nebyla rozbita. Církev žije. Jiný povahový rys Církve je spojen úzce s Pavlem a jeho misijní činností. Až dodnes jsou všichni křesťané pozváni, aby dosvědčovali svoji víru a přitom padají všechny hranice. Pavel přitom asi před dvěma tisíci lety udělal
jeden důležitý krok. Došel totiž do Řecka – pro věřícího židokřesťana poměrně neznámého světa. Později podniká svatý Apoštol Pavel mnohé misijní cesty. Dnes známe jeho cesty přes Středozemní moře až do Říma přesně. Hranice různých zemí nejsou pro něho žádnou překážkou stejně jako jazykové bariéry. První obec věřících na severu Řecka zakládá Pavel ve Filipech. Přichází také až do Atén a Korintu. V centru Atén – ve známém Aeropágu nad tržištěm, před nad tím vším zvedající se Akropolí – koná jednu ze svých nejznámějších misijních promluv. Když pak ve své řeči přichází až k Ježíši Kristu, kdy mluví o Jeho smrti a vzkříšení, říkají lidé, že o tom si doposlechnou někdy jindy. Pavel ví, že Církev musí ještě růst, než lidé přijmou za své vyznání víry o Ježíši Kristu a podle toho a z toho pak budou žít. Tak budou pomalu všechny rozdíly odstraněny. Církev se pak stane touto cestou místem jednoty všech v Boha věřících lidí, bez ohledu na jejich původ a ražení. Katolická církev v současnosti prožívá onen „Rok svatého Pavla“. Důležité je žít Církev jako společenství věřících a dynamicky až misionářsky uprostřed tohoto světa svědčit. Kvůli tomuto nemůže být ve smyslu svatého Pavla Církev vůbec dostatečně veliká, když svoji pravou velikost rozumí v Kristově smyslu, aby zde byla podle vůle Boží pro všechny lidi. Velikost Církve záleží právě v tom, že své poselství od Boha zvěstuje a žije tak, aby nikomu nebyl uzavřen přístup do Království nebeského. Také aby každému byla otevřena možnost obrácení se. V Církvi mají všichni pokřtění přijít k Pánu Ježíši do stejné blízkosti jako oni učedníci, kteří byli vysláni na misii. Církev je podle Pavla životní prostor všech lidí, kterým Ježíš Kristus daruje účast na svém životě. P. Zdeněk Klimeš
UT UNUM SINT
V průběhu křesťanských dějin došlo k mnoha roztržkám, při nichž se někteří jednotlivci nebo i celá společenství oddělila od putující Církve, kterou Pán založil na Petrově skále. S politováním musíme konstatovat, že příčinou mnohých těchto roztržek byla lidská slabost, neláska, nedorozumění, ba i hřích, a to někdy na obou stranách. Zprávy o tom máme už z dob prvotní Církve, stačí si přečíst některé novozákonní epištoly. Od počátku jsme však také svědky snah po urovnání takových roztržek či navrácení se těch, kdo upadli do bludu nebo omylu. Je krásné, že v měsíci lednu, jak se již stalo zvykem, se křesťané různých vyznání scházejí k modlitbám za jednotu všech Kristových učedníků. Není náhodou, že Církev všechny tyto snahy svěřuje přímluvám Matky Boží; vždyť právě Ona je nejenom „prvotinou a předobrazem Církve“, ale také její Matkou, jak to zdůraznil i druhý vatikánský koncil. Víme, že i v našich dějinách se vyskytly mnohé iniciativy na udržení či obnovu jednoty křesťanů. Stačí připomenout všem dobře známé dílo sv. věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří se ještě dlouho před rozkolem snažili překlenout postupně narůstající odstředivé tendence mezi Východem a Západem: věrozvěsti, přišedší k nám z východní kultury, kterou dokázali organicky propojit se západními prvky, byli věrnými vyslanci Byzance, což jim však nikterak nebránilo v jejich oddanosti římskému Apoštolskému stolci. O úsilí císaře Karla IV., „tatíčka“ Stojana a jeho velehradských kongresech byla v našich „Kapitolkách“ řeč již dříve. Málokomu je však známo dílo pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna a ideové pozadí jím zavedeného svátku Navštívení Panny Marie. Arcibiskup Jan, který vynikal svou úctou k nejsvětější Eucharistii a k Matce Boží, a který byl za svého života obdařen i mnohými mystickými dary, zemřel v pověsti svatosti (jeho jméno si však ponejvíce spojujeme s postavou mnohem známějšího generálního vikáře, sv. Jana Nepomuckého). On byl hlavním propagátorem zavedení svátku Navštívení, jakožto
Strana 4
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
léku na západní rozkol, který vznikl v roce 1378 volbou vzdoro-papeže Klementa VII. Jenštejn se o papežském schizmatu dozvěděl dvanáct dní před příchodem posla, který tuto neblahou zvěst přinesl. Jak? Na základě prorockého snu, v němž spatřil satana, jak vytrhává klíče sv. Petra z rukou právoplatného papeže Urbana VI. a svěřuje je nově zvolenému vzdoropapeži. Theologický výklad nastalého rozkolu pak podává v traktátě De consideratione et lacrymis militantis Ecclesiae: schisma zapříčinily hříchy křesťanů; Bůh dopouští rozdělení, aby jednou nastalo o to pevnější spojení. (Osobně se domnívám, že podobný výklad lze vztáhnout na všechny křesťany: Pán touží po naší jednotě; kvůli hříchům dopouští však lidmi vyvolaný rozkol, aby – jak je Jeho zvykem – z tohoto zla vytěžil nakonec dobro, které už ostatně v mnoha ohledech vidíme. To však nic nemění na Jeho přání „aby všichni jedno byli“ a naší povinností o to všemi prostředky usilovat.) Rozkol má v Jenštejnově podání přispět k očistě Církve. K jeho překonání má pomoci především přímluva Panny Marie; víme, že bývá často označována jako „prosící všemohoucnost“, protože Pán neodmítne vyslyšet žádnou z Jejich proseb. Vnuknutí k zavedení svátku Navštívení však arcibiskup obdržel až v masopustě roku 1386 a ve své arcidiecézi jej zavedl 15. června téhož roku. Ačkoli se v té době nezmiňuje o jeho „ekumenickém“ rozměru, činí tak v dopise papeži Urbanovi, kterého žádá o zavedení svátku v celé Církvi. Slibuje si od toho rozmnožení mariánské úcty, s ní ruku v ruce jdoucí mravní obnovu křesťanstva, a tím tedy i odstranění příčiny rozkolu. Symbolika svátku je přitom jednoznačná: svatá Alžběta představuje Církev zestárlou hříchy světa, Maria pak vnáší nového, svěžího ducha a zároveň je i nositelkou Krista. Krásnou modlitbu za jednotu Církve, adresovanou Panně Marii ve spojitosti se svátkem Navštívení, napsal Jenštejnův životopisec, převor roudnického augustiniánského kláštera, Petr Klarifikátor (část z ní je obsažena i v breviáři jako součást modlitby se čtením v den památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů); v ní volá: Pospěš, jsme jímáni, jsme rozdělováni! Povstaň, věrná, povstaň, milostivá, pospěš! Sami nemůžeme povstat pod tíží svých hříchů, abychom Ti ukázali svou bídu. Tobě, jež nás miluješ, postačí slovo…Ty, útěch ubohých a opuštěných, útočiště hříšníků, povstaň, přítelkyně, spoj úmluvou míru rozdvojené, rozloučené, Ty, v Níž se spojily v podivuhodnou jednotu tak různé přirozenosti, spoj poutem lásky naše vůle, úmysly, smysly a názory tak rozdílné. Přijď nám na pomoc! Kéž by i nás Jenštejnův příklad inspiroval k mnohem větší modlitební aktivitě za jednotu všech pokřtěných, jak o to prosil Pán Ježíš ve své velekněžské modlitbě. Panna Maria-Matka jednoty, obzvláště uctívaná na Velehradě, nám bude v tomto úsilí zajisté velkou pomocnicí, ochránkyní a přímluvkyní.
HARFA PODOBENSTVÍ
(K výročí úmrtí sv. Konstantina-Cyrila)
Kterak, ó Cyrile, posvátná harfo podobenství,
kterak, ó Metode, vévodo, šermíři Páně, zemi tu ježatou ještě takto jste oblíbili si...
(Jan Zahradníček: Korouhve)
Mnohé se změnilo a četné generace se vystřídaly od chvíle, kdy jeden z Bratří-věrozvěstů naposled spatřil světlo tohoto světa, aby vešel do Světla nepomíjejícího... Stalo se tak ve Věčném Městě, u „prahů apoštolských“, čtrnáctého dne, měsíce února, léta od narození Páně osmistého šedesátého devátého. Letos je tomu tedy celých 1140 let. V čem nám může být ještě odkaz sv. Konstantina-Cyrila přínosný? Chceme-li zachovat „dědictví otcův“, pak nezbývá nic jiného, než vracet se k počátkům. Ostatně Církev Kristova tak činila vždy: život Pána Ježíše, učení apoštolů a jejich žáků, jakož i církevních Otců křesťanského starověku bylo pro ni vždy něčím směrodatným. Připomeňme si tedy i my počátky našeho křesťanství, kdy světlo víry zazářilo do hlubokých temnot, aby v nich vykřesalo poznání jediného pravého Boha a s ním spojený zázrak křesťanské kultury; div, který přetrval tisíciletí, a za jehož uchování nese odpovědnost každý z nás. Mladší z obou věrozvěstů, Konstantin, se narodil v rodině vysokého správního úředníka byzantské říše v řecké Soluni (Thesalonika) asi v roce 827. Ačkoli se vyskytly teorie o možném slovanském původu obou bratří, většina badatelů předpokládá jejich řecký původ, což nic nemění na skutečnosti, že vyrostli na území Slovany obývaném, díky čemuž se přiučili i jejich jazyku. Zatímco starší Metoděj (původně pokřtěn jménem Michal) se věnoval politické činnosti a následně vstoupil do kláštera na Olympu, Konstantin se vysoké politice vyhýbal, nechal se vysvětit na kněze a zastával některé funkce v rámci byzantské části Církve (byl knihovníkem archivu při chrámu sv. Matky Boží Moudrosti v Konstantinopoli a posléze i sekretářem patriarchy). Touže po samotě s Bohem a dostatečném prostoru pro kontemplativní modlitbu, odebral se do ústraní kláštera, odkud však byl povolán jako profesor na patriarchální školu při chrámu sv. Apoštolů. Pro svou moudrost, zbožnost a vzdělání byl označován přívlastkem Filosof; na křesťanském Východě je pod tímto přízviskem znám dodnes. Kromě toho se zúčastnil jako vyslanec mise ke kalifovi Mutawakkilovi a posléze v roli theologického poradce putoval spolu s byzantskou delegací na Krym k Chazarům, kde poblíž Chersonu nalezl ostatky římského papeže a mučedníka z prvních dob křesťanství, sv. Klimenta I. Na žádost velkomoravského knížete Rastislava (pravoslavná církev jej uctívá jako světce) ho byzantský císař Michal III. vyslal spolu s bratrem Metodějem jako misionáře na Moravu. Konstantin se na tento úkol připravoval modlitbou i prací. Slovanský jazyk mu byl znám, jak řečeno výše, již od dětství. Bylo však třeba do tohoto jazyka (jednalo se vlastně o jeho jihoslovanské, bulharsko–makedonské nářečí) převést také Boží slovo a základní liturgické knihy. Proto bylo nutno vytvořit slovanské písmo, které do té doby neexistovalo. A právě zde se projevilo jazykové nadání Konstantinovo. Zajisté ne bez Boží inspirace, jak potvrzují i legendy, vytvořil na podkladě řecké alfabety novou abecedu – hlaholici. V té potom zapsal svoje geniální (a to i z pohledu dnešní jazykovědy) překlady biblických a liturgických knih. Prostý lidový jazyk, obohacený naším věrozvěstem o nové výrazové prostředky, schopné vyjádřit hluboké theologické pravdy, byl tak povýšen na spisovný a posvěcen tím, že se stal jazykem liturgickým, což byla v té době výsada toliko několika národů. Doposud nepříliš rozvinutá slovanská kultura tak byla během krátké doby pozvednuta mezi ostatní vyspělé kultury, které Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Strana 5
se vyvíjely a zdokonalovaly po dlouhá staletí. Po úspěšném působení na Velké Moravě, kde byli oba svatí bratři obviňováni ze zavádění nepřijatelných novot se společně odebrali do Říma, aby před náměstkem Kristovým vydali počet ze své činnosti a požádali o schválení slovanských liturgických knih. Během cesty došlo v Benátkách k setkání s tzv. „trojjazyčníky“, kteří zastávali myšlenku, že Boha lze důstojně chválit toliko ve třech starobylých liturgických jazycích (hebrejsky, řecky a latinsky), což Konstantin přesvědčivými argumenty vyvrátil. V Římě pak byli oba věrozvěsti slavnostně uvítáni samotným papežem, neboť s sebou přinášeli ostatky sv. Klimenta. Schválením slovanské liturgie a vysvěcením Metoděje a některých žáků na kněze bylo jejich dílo – alespoň dočasně – korunováno viditelným úspěchem. Ve Věčném Městě se však Konstantin rozstonal; chtěje skončit svůj život jako mnich v tichu kláštera, vstoupil do tamějšího řeckého monastýru a přijal řeholní jméno Cyril. Před smrtí prosil svého rodného bratra a věrného spolupracovníka na Pánově vinici, aby pokračoval v započatém díle; poté odevzdal svou duši do rukou Božích. V čem tedy může být odkaz sv. Cyrila pro nás aktuální? Především v jeho smyslu pro katolicitu Církve. Ve své široce otevřené náruči je opravdu schopna obejmout mnohé: křesťany východní i západní, liturgii byzantskou i římskou (ať už v její formě řádné či mimořádné), latinu jako mateřský jazyk římské Církve, jejíž jsme nedílnou součástí, stejně jako řečtinu či staroslověnštinu obřadu byzantského; zároveň si je vědoma nutnosti hlásat evangelium srozumitelným jazykem, a to právě i v liturgii; pevně zakotvena v tradici je schopna otvírat se věcem novým a vnímat vanutí Božího Ducha, naslouchat, co říká Církvi právě pro tu kterou dobu nebo pro určitou konkrétní situaci. Církev tak zůstává naší starou, moudrou Matkou a zároveň stále svěží, mladou, krásnou a přitažlivou Snoubenkou Kristovou. Každému z nás pak může Konstantinova osobnost imponovat svou hloubkou a produchovnělostí, touhou po poznání i snahou po harmonickém skloubení modlitby a práce, ba co více – po jejich vzájemném proniknutí. Jeho vroucí touhou bylo nasytit naši kulturu duchem evangelia, a tak ji povznést mezi ostatní civilizované kultury světa. Může konstatovat, že Východní liturgie toto společné úsilí obou sv. Bratří bylo nakona Šířavě nec korunováno úspěchem a přineslo nemalé Již více než rok se plody. v Přerově pravidelně konají Naši úvahu můžeme zakončit slovy Proo nedělích svaté liturgie glasu, tedy Konstantinovy básnické předmlusvatého Jana Zlatoústého vy k evangeliu, který je zároveň krásným v byzantsko-slovanském pozváním k naslouchání vtělenému Slovu: obřadu. … slyšte nyní svým rozumem, Od ledna letošního roku slyšte všichni lidé slovanští, se změnil čas slyšte Slovo, od Boha přišlo, konání bohoslužeb. slovo, jež krmí lidské duše, Jsou slouženy každou slovo, jež sílí srdce i rozum, neděli v 9 hodin v kostele slovo to, jež vede k poznání Boha. sv. Michaela na Šířavě. jáhen Miroslav Jáně Nově slouží svaté liturgie otec Jiří Kvapil z Olomouce, o jehož duchovní cestě připravíme rozhovor pro příští číslo časopisu. Prinzovi
V týdnu od 12. do 18. ledna se konaly Společné ekumenické modlitby za jednotu křesťanů, a to v prostorách Církve československé husitské, Českobratrské církve evangelické a Armády spásy. Strana 6
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
KLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE
III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ
Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám přinést prostřednictvím našeho časopisu výňatek z diplomové magisterské práce P. Mgr. Jaroslava Přibyla, kterou pod vedením PhDr. Vojtěcha Cekoty zakončil r. 2001 studium na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. Za jeho svolení děkujeme a přejeme hezké čtení. (Redakčně upraveno.)
Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu svatého Františka z Assisi v Přerově na Šířavě byl prvním českým ženským kongregačním domem u nás. Téměř stoletá činnost zdejších sester v období 2. pol. 19. století a 1. pol. 20. století byla velkým přínosem nejen pro samotné město Přerov, ale i pro celé jeho široké okolí. Jejich význam spočíval zvláště ve vzdělávání a náboženské výchově dívčí mládeže, později pak také ve výpomoci v duchovní činnosti a v oblasti apoštolátu. Proto je téměř až zarážející, jak malá pozornost byla klášteru dosud věnována. Kromě rukopisu „Dějiny kongregace“, uloženého v Kongregaci sester Neposkvrněného Početí Panny Marie, doposud neexistuje literatura, která by uceleným způsobem o tomto klášteře pojednávala. Většina dřívějších autorů ve svých místopisných dílech zachycuje pouze strohé informace o vzniku kláštera, případně kusé zprávy o klášterních školách, např. Gregor Wolny, František Bayer, Rudolf Kreutz, Florián Zapletal a další. Důsledkem neinformovanosti spolu s vymíráním starší generace místních obyvatel, ovlivněných samotnou výchovou na těchto klášterních školách, je postupné mizení povědomí o významu a vůbec existenci kláštera na Šířavě. Proto bych chtěl svou prací přispět k opětovnému oživení povědomí o tomto klášteře. Jednotlivé údaje byly čerpány z dostupné literatury a materiálů zapůjčených Kongregací sester Neposkvrněného Početí Panny Marie, dále bylo použito spisového materiálu znovuobjeveného na přerovské římskokatolické faře, který se týká především vzniku zdejší komunity sester a budování kláštera. Velkým přínosem byly též archivní prameny, uložené ve Státním okresním archivu Přerov, především fond Okresního národního výboru Přerov, obsahující zprávy z období likvidace kláštera, a fond Dívčí klášterní školy v Přerově 1891 - 1942, převážně třídní katalogy, obsahující údaje o žákyních těchto škol, které na sestry dodnes vzpomínají.
POČÁTKY A ROZVOJ KLÁŠTERA VZNIK KONGREGACE Kongregace sester Neposkvrněneho Početí Panny Marie III. řádu svatého Františka z Assisi je českého původu. Prvotní název kongregace „Školní sestry III. řádu svatého Františka pod ochranou Neposkvrněného Početí“ se používal do roku 1923, kdy byl změněn na nynější. Původním úmyslem při jejím založení v Přerově bylo především založit klášter, ve kterém by české dívky nalezly útulek své nevinnosti a chválily Boha mateřskou řečí, protože v té době u nás nebylo českých klášterů, ale také se věnovat vyučování ženské mládeže, o což se hned od svého počátku tyto sestry snažily. Kongregace povstala ze dvou samostatných nepatrných větví, k jejichž sloučeni došlo v roce 1856. První větev, zvaná německá, vznikla v Moravské Třebové již roku 1845. Za zakladatelky této komunity můžeme považovat Paulinu Romanu Marschner, Terezii Titzer a Annu Treu, které byly členkami III. řádu svatého Františka a pod vedením P. Petra Friedlanda OFM se rozhodly žít Bohu zasvěceným životem. Dům založený touto řeholní komunitou se posléze stal i prvním mateřincem kongregace. Druhá, česká větev, má své počátky v Přerově. Komunita zde byla založena v roce 1851. Zakladatelkami byly dvě prosté dívky, jednatřicetiletá Františka Březinova z Přerova a devatenáctiletá Anežka Bezlojová z Velkého Týnce u Olomouce. Jejího vedení se od počátku ujal P. Antonín Štěpaník.
POČÁTKY NA HORNÍM NÁMĚSTÍ Za jeden z prvotních záznamů, vztahujících se k počátkům vzniku přerovské kongregační rodiny, můžeme považovat dopis P. Antonína Štěpaníka, zaslaný tehdejšímu přerovskému faráři a děkanovi P. Františkovi Navrátilovi, jenž je datován k 3. lednu 1851: „Jistá Františka Březinová z Přerova, po dlouhé již časy, jak praví, chová v sobě žádost po dokonalejším duchovním řeholnickém životě, což se jí však nikterak nechce poštěstiti. Byv k tomu cíli o přispění požádán, a uváživ okoličnosti, které přijetí jejímu v jakýkoli řád stojí na odpor na příklad: nedostatek německé řeči a jiných věd potřebných a povinnosti k starému otci, spolu pak znaje potřeby našeho času, našeho národu a jmenovitě nábožných dcérek slovanských, pronesl jsem ze srdce v tom
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
ohledu plného, že by vlastní její dům v klášter se mohl proměnit, klášter školních sester moravského nářečí, že tu má pro sebe zákony: spolkový a svobodného vyučování. Abych však v tak důležité věci nebyl rádcem neopatrným, ponavrhlť jsem, aby Františka vše tuto svému otci a panu děkanovi přednesla, ostatně před světem zamlčela. Já jsem se ale odhodlal pana podbiskupa, s nímž jsem již kdysi v podobných okoličnostech vyjednával, o tom zpraviti. Což se skutečně stalo s prospěchem, neboť mnohého v té věci ponaučení jsem obdržel ústně i písemně, všeho Vaší důstojnosti sdělím příležitostně...“ Z literatury se pak dovídáme, že tyto dvě dívky opravdu začaly žít společným komunitním životem, a to podle výše uvedeného návrhu P. Antonína Štěpaníka v domě č. 2 na Horním náměstí v Přerově, který k tomuto účelu darovala Františka Březinová. Druhá dívka, Anežka Bezlojová, věnovala své věno ve výši 1200 zlatých ve stříbře, z něhož byl zaplacen dluh, jímž byl tento dům zatížen. Jeho výše činila asi 700 zlatých ve stříbře. Tak bylo zajištěno místo pro další rozvoj této nově se rodící komunity, nad kterou od jejího vzniku držel svou ochrannou ruku tehdejší děkan kapituly a světící biskup v Olomouci Rudolf z Thysebaertu. P. František Navrátil k tomu napsal: „Od roku 1850 se v našem městě, mimo dřívější nadace, projevil náboženský vzestup v hnutí, které v současném lepším vztahu státu a církve vytvořilo malou kongregaci Chudých Školských Sester pod protekcí J. biskupské Milosti veledůst. pana Rudolfa, svobodného pána von Thysebaert, předběžně vedenou místním kněžstvem, kterážto se spravuje pravidly III. řádu sv. Františka a jako terciářky sídlí v darovaném soukromém domě...“
PŘÍSTAVBA DOMU Nejprve však bylo nutno dům rozšířit, neboť by nestačil pro potřeby rodící se komunity, proto bylo rozhodnuto o přistavění celého nového zadního křidla domu. Se stavbou se započalo na jaře 1851 a již v srpnu téhož roku byla dokončena. Dílo se podařilo diky mnoha dobrodincům, kteří pro tento účel darovali peníze nebo pomohli při samotné stavbě, kterou řídil místní stavitel Jan Mrkva. Na druhou stranu ovšem bylo mezi Přerovany i mnoho těch, kteří celé činnosti nepřáli a činili si z díla posměch. (Pokračování příště)
Strana 7
V neděli 22. února se bude na centru Sonus konat již tradiční maškarní karneval, který začne v 15 hodin. Všechny děti zveme!
Milí chlapci a děvčata! Na začátku měsíce února oslavíme svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově Hromnice. Na konci měsíce - 25. února prožijeme Popeleční středu, kterou začíná pro nás, křesťany, čtyřicetidenní postní doba. K čemu slouží půst si vyluštěte v následující doplňovačce.
Strana 8
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
SPOLČO CETILETÝCH
Scházíme se každé pondělí v 19 hodin v bočním křídle fary v Přerově Chceme stmelit všechny „ceťáky“, kteří ještě nemají manželské či rodičovské povinnosti, navzájem si pomoci nést naše kříže života a povzbudit se . Na programu jsou písně, modlitby chval, hry, zábava, témata pro diskuse, sdílení se i duchovní část s modlitbou. Srdečně Vás zvou Emily a Jirka
Milí čtenáři, všechny Vás srdečně zdravím z olomouckého semináře. Je to již delší dobu, kdy jsem se s Vámi sdílel se zážitky ze semináře. Stále zde zažívám nové a nové zkušenosti, jak ve studijním životě, tak v duchovním a seminárním. Večer před odjezdem na Vánoce proběhl adventní podvečer. Vše začalo zpívanými nešporami v kapli svatých Cyrila a Metoděje u nás v semináři, které vedl otec arcibiskup. Byli POZDRAV ZE SEMINÁŘE zde pozváni i další významní hosté a především vyučující z fakulty. Během slavnostní večeře zazněly písně v podání seminárního sboru a vystoupila se svým pásmem poezie i paní Martina Pavlíková. Všichni jsme si navzájem dlouho do noci vykládali a nakonec popřáli do nového roku. Na fakultě nás vyučují novým poznatkům o Bohu, o tom, jak správně chápat svět (filosofii) a v neposlední řadě také cizím jazykům. Zejména mám na mysli němčinu, latinu a řečtinu. Díky konviktu jsem už letos skládal závěrečnou zkoušku z živého jazyka, a tak mám o předmět méně. Když se to ještě podaří, v letním semestru bych mohl mít za sebou i latinu. Příští rok přibude ještě hebrejština, tak se máme na co těšit. Během letošních Vánoc naše seminární společenství přišlo o čtyři spolubratry. Snad jste již zaznamenali, že za farnost Přerov v semináři bojuji už sám. (Alespoň pro tento rok.) Bohužel ze zdravotních důvodů musel odejít i můj spolužák a kamarád z ročníku. Dále studium ukončil, z důvodu nalezení jiného životního povolání, bohoslovec třetího ročníku, a jak již víte, na konci roku nám zemřel spolubratr za litoměřickou diecézi. Nyní je nás v Olomouci 64 bohoslovců. Poslední týdny probíhalo a ještě probíhá zkouškové období. Ve škole není výuka a člověk na fakultu chodí, jen když jde na zkoušku. S pomocí Boží, a také trochu i svou zásluhou, jsem zkoušky úspěšně složil během prvních dvou týdnů po Vánocích. „Zkouškové“ je slovo, které už dlouhou dobu nechceme nikdo slyšet. Mně se na něm ovšem líbilo, že jsme měli posunuté ranní vstávání. Bylo to sice jen o dvacet minut, ale byl jsem i za ně velmi rád. Oproti konviktu je náš ranní program v kapli stále stejný. Jako první modlitba se recituje, často i zpívá, anděl Páně. Následuje apoštolát modlitby, k němuž jsme přidali jako poslední prosbu i přímluvu za farnosti. Každý den pamatuje seminář zvlášť na tři farnosti, jednu z každé diecéze: Olomouc, Brno a Ostrava-Opava. Vždy, když slyším nějakou známou a hlavně blízkou farnost, povzbuzuji spolubratry, aby se ještě více za ni modlili. Hned jakmile skončí apoštolát, modlíme se ještě ranní chvály, dále přichází na řadu 30 minut rozjímání. Po rozjímání je tak sedm minut přestávka a začíná mše svatá, po mši snídaně a škola, ve zkouškovém období studium. Čtvrtek je „latinský den“ základní modlitby, mše a modlitby před jídlem jsou v latině. Prváci mají ještě v semináři jiné postavení než starší bohoslovci. Odlišujeme se, že přes týden máme ranní program a modlitby nešpor v kapli Panny Marie. Jen o víkendech a na mše, které slouží pozvaní hosté, jsme spojeni s bohoslovci v kapli sv. Cyrila a Metoděje. Byl jsem rád za návštěvy nového litoměřického biskupa otce Jana Baxanta. Ještě nenosíme kolárek a kleriku. Za chvíli se i tento rozdíl změní, protože kleriky obdržíme těsně před Velikonocemi. Už nás i měřili a proběhly zkoušky klerik a nyní se pro nás kleriky dokončují. Už se těším na víkendové rekolekce. Ty poslední nám dával otec biskup Hrdlička. Tématem bylo Kněžství jako služba Bohu a lidem. Chtěl bych všem poděkovat za podporu, která se mi od farnosti i farníků dostává. Jak finanční, tak i duchovní. Hlavně prosím pamatujte na mě i na mé spolubratry a představené v modlitbě. S přáním všeho dobrého bohoslovec Lukáš Urban
NO STRESS!
Právě to je heslo letošního úžasného roku. Volně přeloženo – buď v pohodě ☺ Cokoliv, hlavně se nenechat znechutit. Je to důležité zejména teď – na začátku roku, v pochmurném únoru plném učení, zkoušek a vyhlídka na prázdniny – daleká. Ale No stress! Máš tolik zkoušek, že už ani pořádně nevíš, jak se jmenuješ? No stress! Ve škole pořád otravují, že maturita je za dveřmi? No stress! Příprava akcí je v plném proudu a animátoři na tebe tlačí, že ještě nemáš program? No stress! Kámoši kolem tebe chytají depresi? No stress! Leze ti na nervy, jak se brzo stmívá a je pořád zima? No stress! Nenech si vzít chuť do života, mám pro tebe dobrou zprávu! Na zkoušku máš tři pokusy a své jméno nalezneš v občance. Maturita trvá dohromady jen hodinu, což z pohledu věčnosti nic není, a přežije ji každý. Animátoři jsou stresaři, neber je až tak vážně. Zapoj Ducha svatého a na program se bude vzpomínat další dvě století. Pro depkoidní kámoše uspořádej párty, jejíž hlavní chod bude kopec čokolády – uvolníš jim hormony štěstí. A co se týče počasí – ze zimních měsíců už zbývá jen únor a ten je nekratší ze všech! Jaro je za dveřmi a s ním i sluníčko, více světla a tepla. Nemluvě o tom, že v těsném závěsu za jarem je léto a s ním i prázdniny! ☺ No, myslím, že pozitivních zpráv je rozhodně víc, tak se jich nebojme (nekoušou☺) a vpusťme je mezi sebe. Mají zvláštní schopnost vytvářet pohodu, na tvářích úsměv a do srdcí přináší radost a naději. A právě tyto věci by měli kolem sebe šířit Boží děti. A ještě jedna rada, jak si zaktivovat život, aby za něco fakt stál. Nezapomeň, že „minulost patři Bohu a jeho milosrdenství. Budoucnost je prozřetelnost. Ale přítomnost je Tvoje!“ Je to úžasný dar, okamžik, který můžeš měnit, naplňovat nebo... promrhat. Záleží na tobě a tvé volbě. On ji bude respektovat ☺ Ale ...No stress ☺ Emily
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Strana 9
Milí rodiče, jistě jste si všimli, že cena letošního tábora je o něco vyšší, než byla v minulých letech. Není to jen z důvodu, že všechno zdražuje, což má dopad i na organizaci tábora, ale především proto, že v minulých letech jsme měli k dispozici výbornou táborovou základnu, za kterou jsme neplatili nájem, jen něco málo za elektřinu. Letos tomu tak bohužel není, musíme uhradit pronájem základny, dodávku vody apod. Cena je stanovená tak, aby pokryla všechny nutné náklady dvoutýdenního táborového života. Věřím, že chápete naši situaci, a že to nebude důvod, který by vás odradil od toho, abyste nám opět na dva týdny svěřili vaše báječné ratolesti. Díky ☺. Emílie Šmídová zástupce hlavního vedoucího
Bez nadpisu
Ráno se vzbudím. Spala jsem zase jen 5 hodin. Celý týden se honím za časem, snažím se dohnat ztracený čas. Proč? Abych získala vědomosti, titul, vzdělání; udělala radost rodičům; občas protože mě to baví – občas z povinnosti. Jsem z toho unavená a nelíbí se mi to. Tajně se v duchu lituji, jaký jsem vytížený chudáček. Dnes byl (pro mě výjimečný) den. Seděla jsem v čajovně se svými nejlepšími kamarádkami (bohužel nevěřícími). Známe se tak dlouho, že si můžeme doplňovat věty a víme, jak která na určité situace reaguje. Hodně jsme toho spolu prožily. Jedna z nich nám začne vykládat o nemoci její maminky a nakonec nám oznámí, že umřela a minulý týden měla pohřeb, a proto nemohla dojít. V té chvíli mě první napadlo, že není věřící. Že její maminka stála před Bohem, kterého nezná, o kterém možná někdy někde slyšela a jehož narození slavila každý rok co by Vánoce - svátek rodiny. Všechno pomíjí. Věci zanikají, city pomíjí, tělo chátrá. Všechno pomíjí. Jen jedno ne. Hned nato jsem si uvědomila své myšlenky v obchodním domě ani ne před hodinou, když jsem si prohlížela sukni, na kterou jsem neměla peníze. Měla bych si najít brigádu, potřebuji nové tenisky a nemám peníze. Mamince o ně říct nemůžu, vím, že teď je hrozně moc výdajů… Co je v životě opravdu důležité? (Myslím, že odpověď známe všichni. Vy kteří ne – na to musíte přijít sami…) Pořád si říkáme, že je čas. Mám přece před sebou tolik let života. Možná mám, možná mě zítra cestou do školy přejede tramvaj – to nevím. Co ale vím je, že nechci jednou stát před Bohem a odpovídat na otázku: ,,Proč jsi se se mnou neusmířila? Dal jsem ti tolik příležitostí. Čekal jsem.“ Nevím, co odpovědět. A co ty? Na co čekáš?
Klára M. Vondráková
Celodenní postní duchovní obnova v centru Sonus bude v sobotu 28. února 2009 od 9:00 hod. na téma
„Když se řekne půst“ – O postu ze všech možných stran…
Duchovní obnovu povede P. Jan Linhart, spirituál Teologického konviktu v Olomouci Tradiční program začíná v 9:00 - Je zajištěn jednoduchý oběd – V závěru mše svatá – Zakončení asi v 17:30 Přihlásit se můžete v Přerově na faře nebo v zákristiích přerovských kostelů - Příspěvek 50,- Kč
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Strana 10
9.–15. února 2009 je NÁRODNÍ TÝDEN MANŽELSTVÍ – je to impuls, jak uskutečnit sen o hezkém vztahu na celý život. Bližší info na: www.tydenmanzelstvi.cz
Naše Centrum se do této iniciativy zapojí několika akcemi: 10.2. v úterý od 9,30 – přednáška Lenky Pchálkové na téma „KOMUNIKACE V MANŽELSTVÍ 12.2. čtvrtek celý den od 8,30 – DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ na Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích 12.2. čtvrtek od 17,30 – přednáška manželů Oldřicha a Elišky Zlámalových na téma „CESTOU MANŽELSTVÍ…“ Chystáme postní ztišení pro různé generace: Přihlášky na tyto programy na tel. 731 604 120 nebo na e-mail:
[email protected]
Postní duchovní obnova pro maminky na téma: „BŮH V ŽIVOTĚ ŽENY“ Termín: 13.-14. března 2009 (od pátečního večera do sobotního večera), přednášky: Žena a společenství - M.Kaňovská, Modlitba manželky a matky - H.Školoudová, Vděčnost a důvěra - F.Bohmová. Kapacita je omezená – bližší informace a přihlášky do konce února.
Postní duchovní zamyšlení pro chlapy nad tématem „MUŽSKÁ SPIRITUALITA“ Termín: 14.–15. března 2009 (od sobotního večera do nedělního odpoledne), přihlášky do konce února.
Jednodenní postní duchovní obnova pro střední a starší generaci s MUDr. Jitkou Krausovou – psychoterapeutkou olomouckého arcibiskupství. Termín: 21.března 2009 – téma bude upřesněno. Přihlášky do 12.3., kapacita omezená. Nabídka pravidelných programů: Pro mládež:
EXIT CLUB– každý pátek od 17 hodin
PŘÍPRAVA SNOUBENCŮ NA MANŽELSTVÍ - Probíhá individuálně nebo ve skupince několika snoubeneckých párů formou tří interaktivních besed s manželskými páry o tématech manželského života. Setkání probíhají většinou v pondělní večery, dle domluvy i jinak. Přihlášky telefonicky, e-mailem či osobně. Pro manželské páry:
Kurz MANŽELSKÉ VEČERY - Témata jednotlivých večerů jsou: Vybudovat pevné základy, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Dobrý sex, Láska v akci, Slavnostní závěrečný večer. Kurz trvá 8 večerů v týdenních sledech – středy 4.2. – 1.4. 2009.
Další pravidelné programy: břišní tance, cvičení pro ženy a dívky, angličtina pro dospělé, miniexit – klub pro děti, zrcadlo – odpoledne pro maminky, kavárna pro každého… Informace na webu: www.raj-pavlovice.cz
MANŽELSKÉ SPOLEČENSTVÍ - Povzbuzení na cestě k partnerovi a k Bohu – četba písma, modlitba, zamyšlení nad tématy z manželského a rodinného života - 1x měsíčně sobota večer od 20 hodin – většinou před 1. nedělí v měsíci – nejbližší termín: 28.2. Pro chlapy:
SPOLČO CHLAPŮ - sudé týdny v měsíci – úterý od 19,45 hodin - společné úvahy nad rolí muže a otce, zpěv, bubnování, modlitba –17.2., 3.3., 17.3. atd. Pro Maminky:
MODLITBY MATEK - 1x měsíčně – 1.čtvrtek v měsíci od 20 hodin – 5.3., 2.4. Pro rodiče s dětmi:
KUKÁTKO DO NEBE– křesťanské programy pro rodiče s dětmi - drobné katecheze, dramatizace biblických příběhů, písničky, tanečky - 2. a 4. pátek v měsíci 13,30 – 15 hodin – 13.2., 27.2., 13.3., 27.3.
KLUB KAŠPÁREK - hravý klub pro rodiče s nejmenšími dětmi – každé úterý 8,30 – 11,30 hodin KERAMIKA - pro děti i dospělé – úterý od 15,30 do 17,30 hodin – kapacita je omezená, přihlaste se - tel. 731 604 120
Strana 11
Školoudovi
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Tříkrálová sbírka 2009
Milí bratři a sestry, Tříkrálová sbírka 2009 skončila a právě teď je ten správný čas seznámit vás s jejími výsledky. Sbírka se konala ve dnech 2. - 11. ledna 2009 a kromě Přerova se do ní zapojilo dalších 36 obcí. Letos koledovalo 137 skupinek. Celkem jsme vykoledovali 616 806 Kč. V samotném Přerově činil výtěžek 100 692 Kč. Vybraná částka byla odeslána na konto Charity Česká republika a po jejím přerozdělení se zpět do Přerova vrátí 65%. Oblastní charita Přerov chce finanční prostředky, získané ze sbírky, využít na pomoc pro rodiny s dětmi, které se během roku dostanou do tíživé životní situace. Dále na koupi kompenzačních pomůcek pro imobilní a částečně mobilní klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Na humanitární pomoc České katolické charity v zahraničí je určeno 10% z celkové částky. Česká katolická charita pomáhá v zemích jako je Pákistán, Rumunsko, Etiopie a v řadě jiných zemích podle aktuální potřeby. Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a dětem z farností a vedoucím skupinek, studentům, pedagogům a ředitelům středních škol, které se do sbírky zapojily – Střední zdravotnické školy a Střední školy gastronomie a služeb. Děkujeme také otci Pavlu Hofírkovi a všem kněžím přerovského děkanátu, primátorovi města Přerova, pracovníkům Magistrátu města Přerova a starostům okolních obcí, řediteli a pracovníkům Policie ČR a Městské policie Přerov, bez jejichž podpory by sbírka nebyla možná. Děkujeme i všem, kdo nepřehlédli naši výzvu, neváhali otevřít svá srdce a přispěli do kasiček. Martina Krejčířová
Kostel sv. Jana Křtitele v Prosenicích
Velké a Malé Prosenice spolu s obcí Buk byly přifařeny k Předmostí. Protože „ležely na obchodní silnici do Přerova, vzdáleny od něho 3/4 (poštovní) míle“, bylo roku 1784 vyhověno jejich žádosti o zřízení lokální kuracie, tzv. „josefinské kaplanky“, financované státním Religionsfondem. Odfařeny byly v roce 1786, ale teprve roku 1787 byl dostavěn kostel a přízemní budova malé fary o třech místnostech. Malý zvon „Sv. Florián“ daroval novému kostelu předmostský farář František Schaurek. Prvním lokálním kurátem byl jmenován Kamil Kříž, řádový kněz ze zrušeného kláštera trinitářů v Holešově, který v Prosenicích zemřel roku 1792. Kostel sv. Jana Křtitele byl vystavěn z kamene a cihel, měl rovný dřevěný strop a šindelovou krytinu. Od roku 1820 došlo ke značným vylepšením, střecha kostela byla pokryta taškami a na útraty farníků byl kostel opatřen sanktusovou věžkou, která doposud chyběla. Farníci také obstarali v roce 1850 u přerovského malíře Josefa Halašky nový obraz pro čerstvě „štafírovaný“ hlavní oltář, dali postavit dva nové boční oltáře a zvětšit hudební kůr, na který byly postaveny nové varhany. V roce 1901 musel být rozebrán hroutící se dřevěný strop. Ing. Palát z Olomouce jej nahradil klenutým, ukotveným na železných traverzách. Okna byla zasklena barevným sklem, položena nová dlažba a postaveny dubové lavice pro věřící. V následujícím roce bylo zařízení kostela zcela obnoveno – Gustav Přeček kostel vymaloval, opravil a pozlatil oltáře a zprostředkoval nákup nových obrazů na boční oltáře v Královském uměleckém ústavu v Mnichově, přerovský akademický malíř František Sklenář prosenickým okopíroval Křížovou cestu Josefa Führicha z kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vídni, která v oné době byla považována za vrcholné dílo církevního umění. Už v roce 1911 měl kostel elektrické osvětlení, napájené turbinou zdejšího mlýna. Důkladně byl obnoven v letech 1925 – 1929. Do oken byly vloženy figurální sklomalby, původní dřevěný hlavní oltář nahrazen mramorovým, na věž umístěny hodiny. 15. 5. 1927 posvětil nový hlavní oltář při generální vizitaci olomoucký arcibiskup ThDr. Leopold Prečan. Dnešní vzhled získal kostel v 70. letech 20. století, kdy byly opraveny krovy, do věže umístěna nová zvonová stolice, střechy pokryty plechem, celý kostel byl omítnut a nově vymalován. Uvnitř bylo instalováno ústřední vytápění. Dalších 20 let čekal na důkladnou úpravu presbytáře podle návrhu ing. arch. Václava Vrby z Ostravy. Nový mramorový ambon a obětní stůl tvořící jednotný celek s původním oltářem byl posvěcen 13. 12. 1998 biskupem Mons. Josefem Hrdličkou. Strana 12
Zdeňka Mollinová
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Rok 2008 Přehled pastoračních údajů a financí za rok 2008 vidíte v tabulkách. K některým údajům dále uvádím hlavní položky. Částky jsou zaokrouhleny a uvedeny v tisících korun. Rok 2008 Celkový stav na začátku roku 2008 Stav účtu na začátku roku Dluhy k 1. lednu 2008
Příjmy roku 2008 Sbírky Dary Příjmy za církevní činnosti Příspěvek státu či obce Nájmy a ostatní příjmy Přijaté půjčky
Výdaje roku 2008 Bohoslužebné výdaje Mzdové výdaje Režijní výdaje Opravy Odeslané sbírky Na potřeby diecéze Havarijní fond Na seminář Na církevní školství Na charitu Svatopetrský haléř Na misie Na Svatou zem Na pomoc Haiti Dary a charitativní výdaje Nákup majetku a ostatní výdaje Vrácené půjčky Celkový stav na konci roku 2008 Stav účtu na konci roku Dluhy k 31. prosinci 2008
Přerov
Předmostí
+ 328
+ 225
2.310 1.097 533 7 320 168 185
710 230 38 1 440 1 0
453 125
225 0
2.210 33 92 393 1.201 238 70.200,14.900,28.789,20.595,19.165,29.948,34.061,4.518,15.795,13 135 105
651 4 0 63 505 49 11.400,1.500,6.457,4.991,5.268,5.461,9.515,1.149,3.353,3 27 0
553 1.311
284 0
- 758
+ 284
Rok 2008
Křty Biřmování Svatby Pohřby Náboženství
Přerov
95 38 8 66 130
Předmostí 3 7 0 11 18
Přerov Dluhy k 1. 1. 2008: půjčky od farníků 125. Příspěvek státu či obce: město 270, kraj 50. Nájmy a ostatní příjmy: nájmy 78, na režijní výdaje fary 43, za reklamu 27. Režijní výdaje: topení 133, vodné-stočné-dešťová voda 53, tisk časopisu 63, elektřina 55, telefon a internet 16, katolický týdeník 41, poplatky bance 3. Opravy: první splátky střechy fary 1000, dokončení opravy kaple Panny Marie Bolestné 146, nová podlaha místnosti v bočním křídle fary 28, sádrokartonová příčka Sonus 7, oprava rozvaděče Šířava 5, oprava topení na faře 5. Nákup majetku a ostatní výdaje: katechetické pomůcky 15, software 8, židle na faru 8, tabule Sonus 7, ornáty 5, promítací plátno Sonus 4, nápis Sonus 4, koberec na faru 3. Dary a charitativní výdaje: dary našim bohoslovcům 10, dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2, pro ministranty děkanátu 1. Dluhy k 31.12.2008: zbývající splátky střechy fary 1106, půjčky od farníků 205. Stav účtu na konci roku: dary na bohoslovce 5.
Předmostí Dary: na kapli v Dluhonicích 10. Příspěvek státu či obce: ministerstvo kultury 220, arcibiskupství 150, město 70. Režijní výdaje: plyn 28, elektřina 24, vodné-stočné-dešťová voda 6, poplatky bance 2, kontrola komínů a ostatní 3. Opravy: věž kostela 464, projektová příprava 15, úprava farní zahrady 10, výmalba kostela 8, oprava kněžského hrobu 7, oprava hasicích přístrojů 1. Dary a charitativní výdaje: dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2, pro ministranty děkanátu 1. Nákup majetku a ostatní výdaje: travní sekačka 13, nástěnka 6, ornát 4, katechetické materiály 3, látka na oblečení ministrantů 1. Stav účtu na konci roku: na fasádu kostela 111, dary na kapli v Dluhonicích 34.
Co plánujeme? Přerov: Konečná cena nové střechy na faře je 2.106.000,- Kč a v roce 2008 jsme zaplatili první milion. V tomto roce musíme splatit další splátku 400.000,- Kč a měli bychom vrátit také půjčky farníkům 205.000,- Kč. V této chvíli máme po lednové účelové sbírce vybráno ve sbírce a v darech 30.394,- Kč. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Pokud by nám to finanční situace dovolila, tak plánujeme vyměnit aspoň několik oken na faře; to se naštěstí dá dělat postupně. Předmostí: Letos chceme dokončit opravu fasády kostela. Cena zbývajících prací je zhruba 1.160.000,- Kč. Budeme žádat o dotace a pak uvidíme, jakou část prací bude možno udělat v roce 2009 a kolik bude třeba letos vybrat ve sbírkách a darech či případně i v půjčkách. V této chvíli máme na fasádu vybráno ve sbírkách a darech od minulého roku a z letošního ledna celkem 129.838,- Kč, v čemž je také započítán dar společenství Živého růžence 1.100,- Kč. Všem dárcům děkuji. Podle situace chceme také pokračovat v úpravách farní zahrady a dokončit první část výmalby kostela. Církevní školka: Vše dostává postupně reálnější obrysy a v této chvíli již potřebujeme konkrétněji znát názory a potřeby těch rodičů, kterých se bude případná školka týkat. Prosím přijďte na setkání nebo se ozvěte. Viz strana 14. Postní duchovní obnova: Proběhne letos jako obvykle první postní sobotu a povede ji P. Jan Linhart. Prosím, přihlaste se co nejdříve, ať víme, s kolika účastníky počítat. Děkuji. Více informací je na straně 10 a bude na plakátcích. 40DA Čtyřicet dnů bez alkoholu, akce zvláště vhodná pro postní dobu, běží také letos. Více najdete na: www.40DA.cz P. Pavel Hofírek
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Strana 13
Křesťanské školní zařízení v Přerově.
Milí čtenáři, v minulém čísle časopisu jsme Vám slíbili zveřejnění výsledků ankety, která proběhla v přerovských kostelech a nejbližších farnostech v neděli 14. prosince 2008. Anketa zjišťovala podporu zřízení některého typu křesťanského školského zařízení v městě Přerově. Z výsledků ankety tedy vyplynulo: V rámci ankety bylo rozdáno 1000 anketních lístKřesťanská Křesťanská Křesťanská ků, odevzdáno bylo celkem 820 „vyplněných“ anškolka základní škola střední škola ketních lístků. Ankety se zúčastnilo celkem 152 ro- Chci, aby byla dičů, kteří mají alespoň jedno dítě ve věku do 15 zřízena a budu ji 357 dotázaných 402 dotázaných 212 dotázaných (43%) (49%) (26%) let k datu vyplnění ankety. Zbývající účastníci anke- ochoten podpořit 10 dotázaných (1%) ty byli lidé, kteří mají již dospělé děti - celkem 652 Nesouhlasím s tím Nevyjadřuji se 166 dotázaných (10%) dotázaných. Věkové rozložení dětí, které bychom měli k dispozici umístit do nově vzniklého křesťanského zařízení bylo následující: 31 dětí ve věku do 4 let, 61 dětí ve věku od 5 do 11 let, 18 dětí ve věku od 12 do 15 let. Z toho vyplynulo grafické znázornění umístění dětí:
(Někteří z dotazovaných zatrhli více než jeden typ školního zařízení.)
matřeská škola počet dětí
31
základní škola 61
střední škola 18
Z uvedených výsledků ankety je tedy zřejmé, že jediný typ školního zařízení, který by v současné době bylo možno realizovat (z důvodu obsazení dětmi) je založení křesťanské mateřské školy. Zřízení základní či střední školy zatím není v Přerově možné vzhledem k nízkému počtu dětí, které by tyto školy navštěvovaly. Pro úplnost informací je však ještě dodat, že anketní lístky v mnoha případech vyplňovali oba rodiče, takže celkové číslo dětí bude poněkud nižší. Již od konce září (po návštěvě otce arcibiskupa, který vyslovil přání, aby v Přerově vzniklo vhodné školní zařízení) se pravidelně schází pracovní skupinka lidí, kteří jsou ochotni se zapojit do realizace založení a otevření křesťanské školky v Přerově. Výsledek ankety nám potvrdil náš předpoklad, že nejpotřebnějším zařízením v současné situaci je právě křesťanská školka. Na základě výše uvedeného výsledku, jako argumentu potvrzujícího zájem farnosti, jsme začali jednat o vhodném prostoru ke zřízení školky. Rýsuje se několik možností, ale je také nutno znát Váš názor na polohu objektu. Abychom mohli dále pokračovat v realizaci záměru otevření školky, je třeba, abychom věděli představy Vás, rodičů, kteří jste se v anketě vyjádřili, že byste své dítě do školky umístili, pokud bude k 1.10.2010 zřízena. Z ankety známe pouze věk a přibližné bydliště: z Přerova 13 rodičů - 15 dětí Děti ve věku 1 rok 13 z Předmostí 4 rodiče - 5 dětí 2 roky 9 z Vlkoše 1 rodič - 1 dítě 3 roky 6 z Horní Moštěnice, Beňova, Domaželic 2 rodiče - 2 děti 4 roky 3 z okolních farností 7 rodičů - 8 dětí Chtěli bychom tedy Vás, rodiče, pozvat na setkání, ze kterého vyplyne společná představa o tom, jak by měla naše školka vypadat – z hlediska umístění (polohy objektu ve městě a jeho dostupnosti), charakteru, toho, co od ní očekáváme, jejího programu a snad i personálního obsazení.
Setkání se uskuteční ve středu 18. února 2009 v 17 hodin v sále na centru Sonus v Přerově.
Ještě jednou Vás všechny zveme – rodiče, ale i ty, kteří by v křesťanské školce chtěli jakýmkoli způsobem působit. Chceme pozvat i stávající křesťanské učitelky mateřských škol, aby se s námi přišly podělit o své poznatky a zkušenosti z praxe. Vaše podpora a názory jsou pro nás cenné a důležité, i když s námi třeba nebudete chtít úžeji spolupracovat. Má-li někdo z Vás nějaké jiné, vhodnější řešení či názor a nemůže se výše uvedeného setkání zúčastnit, budeme rádi, když jej sdělíte otci Pavlu Hofírkovi, který celou naši práci podporuje, je s ní seznamován a schvaluje dílčí kroky. Kontaktovat jej můžete osobně na faře, telefonicky na čísle 581 217 079, nebo e-mailem
[email protected]. Pro předškoláky a jejich rodiče pořádáme každých 14 dní vždy ve čtvrtek v 16:30 hodin na Sonusu předškolní výuku náboženství a samostatný program pro jejich rodiče. Zveme všechny rodiče dětí jakéhokoliv předškolního věku, a také katechety na ukázkovou hodinu spojenou s následnou diskusí, kterou pro si nás připravil P. Jiří Kaňa 26. února 2009 Strana 14
Alena Pizúrová
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
Svatá Agáta, panna a mučednice
Narodila se na Sicilii v zámožné rodině, vynikala nadáním i tělesnou krásou. Jeden z odmítnutých nápadníků se pomstil tím, že ji udal jako křesťanku. Císařský náměstek Quintianus v době pronásledování křesťanů chtěl získat ji i její majetek. Veškeré jeho úsilí, aby odpadla od Krista, bylo marné. Její srdce zůstalo neporušené a pevná mysl se nedala oblomit ani pozdějším hrozným mučením, při kterém její tělo nejkrutějším způsobem zohavili. Při mučení zemřela. Její úcta byla rozšířena již v nejstarších dobách a její jméno bylo zařazeno do první eucharistické mešní modlitby (Římského kánonu). Je vzývána jako patronka Katánie (města na Sicílii pod sopkou Etnou), horníků, kojných, pastýřek, tkalců a zlatníků. Ochránkyně proti ohni, výbuchu sopky, zemětřesení, také proti rakovině prsu. Jaroslav Branžovský
Přečetli jsme a doporučujeme
Mariánské svátky během liturgického roku
Helena Švubová Během liturgického roku slavíme v církvi téměř dvacet slavností, svátků, nebo památek Panny Marie. Některé kalendáře udávají 18, některé 17. Schází v nich památka Panny Marie Guadalupské 12. prosince. Spolu s památkou Panny Marie Fatimské jsou obě památky poměrně nové, dostaly se do kalendáře roku 2000 a 2002. Panna Maria Guadalupská je u nás málo známá, přestože byla již roku 1910 papežem Piem X. prohlášena za patronku a ochránkyni celé Latinské Ameriky a toto prohlášení bylo v letech 1933 a 1945 Svatým Stolcem obnovováno. V knize Mariánské svátky během liturgického roku nám Helena Švubová představuje postupně od Slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie všechny ony Mariánské svátky, které během roku prožíváme. Každý díl provází obrázek Panny Marie. Dozvíme se, proč slavíme daný svátek, jaká byla historie jeho slavení, i co to pro nás může znamenat v našem životě, jaké poučení a posilu si můžeme odnést do našeho života. „Všechna velikost a čest Marie je v jednom titulu – Matka Boží. Nic většího už o ní nelze říct. Život Mesiášovy matky nebyl tak nádherný, jak by se dalo čekat podle Magnifikat. Přijetí Božího úkolu, to nebylo jen jásání, to byla námaha a trápení po celý život.Tvrdá chudoba, ztráta domova, emigrace do ciziny, život bezdomovců. A po návratu? Život prosté rodiny tesaře v malém galilejském městečku. A závěr života ještě bědnější než všední den v Nazaretě. Takový byl život Matky Boží. Pro ni to bylo sebeobětování až do posledního okamžiku života. A co to znamená pro nás? Obrovský zisk toho nepodstatnějšího: Bůh už není abstraktní pojem, ale stojí tu před námi jako člověk z masa a kostí, člověk jako my, s datem a místem narození, bydlištěm, státní příslušností, s datem a místem úmrtí. Člověk jako my, a přece Bůh – Boží Syn. Maria je Matka Boží, Bohorodička. V tom spočívá její velikost.“ (1. ledna, Slavnost Matky Boží, Panny Marie). Knihu vydala Matice Cyrilometodějská r. 2008, má 45 stran, doporučená cena 69 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský dokončení ze str.16 Neděle 1.3. 19:30 Pondělí 2.3. 18:45 Středa 4.3. 16:00 18:00 19:00 Čtvrtek 5.3. 8:45 17:30 19:00 19:30 Sobota 7.3. 8:00 Neděle 8.3. Pondělí 9.3. Středa 11.3. Čtvrtek 12.3.
9:00 16:30 14:30 17:30 17:30 16:00 16:30
Fara v Přerově Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, Šířava Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009
U čaje s farářem – pro mladé Svatý Pavel v textech Písma, Předmostí Přednáška křesťanské akademie Mše svatá pro školní děti Setkání liturgické skupiny Úklid kostela, skupina „A“ Setkání dospělých po biřmování Katecheze pro dospělé Modlitby matek Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Ekumenická postní modlitba Biblická hodina s jáhnem Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Kavárna pro seniory Předškoláci Strana 15
„Ze zákulisí loutkového divadla“ j
Včetně ukázek, pro malé i velké, všechny zveme. O loutkoherectví bude mluvit principálka Mgr. Marie Veřmiřovská ve čtvrtek 12. února 2009 v 17:00 hod. v centru Sonus v Přerově.
Sobota 7.2.
Pondělí 9.2.
Čtvrtek 12.2.
Pátek 13.2. Neděle 15.2. Pondělí 16.2. Středa 17.2. Čtvrtek 19.2.
Sobota 21.2. Neděle 22.2. Pondělí 23.2. Středa 25.2. Čtvrtek 26.2.
Pátek 27.2. Sobota 28.2.
8:00 9:00 9:00 16:30 16:00 17:30 18:00
Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Kostel v Předmostí
18:45 Fara v Předmostí 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:30 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 9:00 Centrum Sonus 9:45 Fara v Předmostí 15:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus Popeleční středa 19:00 15:00 16:30 17:30 19:00 16:00
Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec
9:00 Centrum Sonus
Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2
Strana 16
telefon: 581 217 079
[email protected] www.farnostprerov.cz
Latinská mše svatá Setkání františkánského společenství Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Kavárna pro seniory Biblická hodina s jáhnem Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Svatý Pavel v textech Písma, Předmostí Úklid kostela, skupina „B“ Předškoláci Ze zákulisí loutkového divadla Liturgika s kaplanem Adorace, modlitba za nové aktivity Modlitby Fatimského apoštolátu U čaje s farářem – pro mladé Setkání společenství seniorů Začátek přípravy rodičů na křty dětí Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Setkání rodičů „školka“ viz str. 14 Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Setkání dospělých po biřmování Katecheze pro dospělé Modlitby matek Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Karneval pro děti Biblická hodina s jáhnem Mše svaté s udělováním popelce: Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Předškoláci + P. Jiří Kaňa viz str. 14 Liturgika s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Příležitost ke svaté zpovědi na začátek postní doby od 16:00 do 18:00 Postní duchovní obnova na Sonusu P. Jan Linhart - Když se řekne půst více informací na str. 10 pokračování na str.15
Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Klimeš, Miroslav Jáně, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka březnového čísla je 25. února 2009.
Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.
Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 15, Únor 2009