Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Leden 2016 Číslo 1 Ročník 22  Úvodník P. Marek Glac  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře – liturgika Mše svatá – 2. část  Světec měsíce  Advent a Vánoce v přerovské mateřince  Slovo z Charity  Křesadlo 2015  Koledování v Kokorách  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Manželství – cesta ke svatosti  Toulky přerovským děkanátem  Jen tak ve stručnosti  Milosrdenství proměňuje svět  Svědectví pro evangelizaci  Informace …a mnoho dalšího...

Jako již tradičně na náměstí TGM v Přerově 4. neděli adventní představila farnost Přerov a společenství Lorenco

Živý betlém 2015 Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Leden v liturgii

Drazí Boží přátelé! Tak jsme vstoupili do nového roku. Jak bývá zvykem, také Vám možná mnozí pro něj přáli hodně radosti, zdraví, pohody, …atd. Tedy vesměs hodnoty, které tento svět plnohodnotně nemůže dát! Nicméně, my víme, kde jsou k nalezení… Víme, že přímo úměrně souvisejí s vnitřní otevřeností Boží přítomnosti v nás a tedy se SVÁTOSTNÝM ŽIVOTEM, MODLITBOU, atd. V poslední době, jsme často slýchali o postavách (Jan Křtitel, Panna Maria, Alžběta, Josef, tři mudrci, a další…), které jsou přímým svědectvím o tomto Božím procesu v člověku, který je povolaný ke zbožštění, což je uvědomělé vnímání své podstaty! Myslím, že tedy nejen vnitřně toužíme prožívat takovýto pokojný, šťastný život, vyplývající ze souzněním s Boží přítomnosti, a tedy i Jeho vůlí v nás, …ale také chceme o něm svědčit všude tam, kam jsme každodenně posíláni. K takto prožívanému každému dni v roce 2016 Vám ze srdce žehná + P. Marek František Glac

 Rozhovor. Milí přátelé, při doprovázení klientů na cestě k věčnosti se setkávám s lidmi různého vyznání. S lidmi z různých krajů a někdy i s těmi, kteří svůj život prožili daleko od své země. To, ale nebyl můj úmysl Vám psát. Spíše Vám chci napsat vzpomínky jedné ženy, která začala sama o sobě vyprávět a mně se zdá, že to nebylo jen pro mne. Paní žila na vesnici, kde nebyl kostel, ale pouze kaple. Do kostela se muselo pěšky nebo autobusem, který nikdy nejezdil tak, aby mohli lidé přijít na mši svatou. Paní byla aktivní žena Strana 2

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie Světový den modliteb za mír 2. 1. Sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve 6. 1. Slavnost Zjevení Páně Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně. Ke spojení se „třemi králi“ přispělo naplnění již starozákonních proroctví: Iz 60, 6 a Žalmu 72, 10n. Nejednalo se však o „krále“ ale o magoi, přičemž tímto výrazem byli zpravidla označováni perští mudrci a kněží, kteří rozuměli hvězdám, vykládání snů a ovládali veškeré tehdejší vědění. Pocházeli z Východu. Znalost židovských proroctví by poukazovala nejvíce na Babylónii. V evangeliu sv. Matouše stojí: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.“ (Mt 2) Nikde se v Písmu neuvádí počet mudrců, natož jejich jména. Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct. Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů. O mudrcích jakožto o „králích“ hovoří už například Tertulián nebo Caesarius z Arles. Jména Kašpar, Baltasar a Melichar jsou poprvé doložena na Západě v 6. stol. (v Excerpta Latina Barbari) a z téže doby je vyobrazení třech na fresce v S. Apolinare Nuovo v Raveně, čímž je dán i počet „tří králů. Kromě přesvědčení o naplnění starozákonních proroctví to také byla drahocennost jejich darů, která vedla k postupnému přesvědčení, že se jednalo o „krále“. Z prvních písmen jejich jmen pochází i zkratka K(C)+M+B, psané spolu s datem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání „Christus mansionem benedicat“ – „Kristus ať požehná příbytek“. Obchůzka duchovního, doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, měla nejméně od třicetileté války stejnou podobu. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou, na dveře či rám nad nimi se psala písmena K(C)+M+B a datum. Později se v některých vsích ujal této povinnosti kantor, který za ni dostával výslužku. Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v barokní době žáci jezuitských kolejí. Některé verše převzali malí koledníci, kteří obcházeli domy a recitovali různá přání. Masky „Tří králů“ byly jednoduché - papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou. A také začerněné tváře třetího krále. Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Poté následuje první část liturgického mezidobí. (Podle ČBK) 10. 1. Svátek Křtu Páně Na počátku veřejné činnosti Páně Bůh Otec sám vydává o Kristu svědectví. Tak jako kdysi Bůh mluvil hromovým hlasem na hoře Sinaj, když dával Izraelskému národu Zákon, tak nyní mluví Bůh, když prohlašuje Ježíše z Nazareta za svého Syna. V I. čtení Bůh ohlašuje příchod svého Služebníka, který bude hlásat evangelium, radostnou zvěst, který otevře oči slepým a propustí vězně, v evangeliu Bůh sám bezprostředně potvrzuje, že je to Ježíš, kterého křtí Jan Křtitel. Co říká tento Boží hlas nám? Neříká, že Ježíš je další prorok, který povstal za vlády císaře Tibéria, prorok, který by patřil do řady začínající Mojžíšem a přes velké proroky Starého zákona končící Janem Křtitelem. Ne, Ježíš stojí mimo řadu všech proroků a učitelů světa. On je ten, při jehož příchodu se otvírají nebesa – to znamená – přístup k Bohu se otevírá všem lidem. Skrze něho je Duch Svatý přítomen ve světě. On bude Ducha Svatého sesílat své Církvi až do konce světa. Co to znamená pro nás? Nikdo si nemůže hledat vlastní cestu k Bohu. Nikdo nemůže jít k Bohu vlastními prostředky, všichni jsme odkázáni na Krista. Nalézt Krista znamená – nalézt přístup k Bohu. Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

a vedla dlouhá léta pobožnosti u místní kaple ještě s jinými ženami. Vždy se tam zastavily děti nebo lidé, kteří šli kolem, neboť kaple byla uprostřed vesnice. Pokud paní mohla, tak svým starým autem vozila ženy do kostela, nebo na různé akce, které farnost s kostelem pořádala. Ženy však zestárly a auto také již nebylo pojízdné. Pak už nebyl nikdo, kdo by špatně chodící ženy do kostela vzal. Společenství církve se nezajímalo. Moc jí to bolelo a několikrát mi to opakovala. Pobožnosti u kapličky chvíli dělala ještě jedna starší žena, ale ta také přestala chodit. Vše na vesnici utichlo. Při smutném vyprávění si vzpomněla na svého otce. Měli koně a povoz, a tatínek vozil děti z vesnice do školy, když bylo špatné počasí a vozil i lidi na vozu do kostela. Často vzpomínám na rozhovory s touto inteligentní ženou. Jsou tu otázky: Proč máme prázdný kostel či kapli? Jak mezi sebou ve farnostech komunikujeme, kolik jsme odvezli svým autem lidí z naší ulice na konci města do kostela? Nebo si myslíme, že by nás to stálo moc peněz? Nabídli jsme svým starším rodičům odvoz na mši, či na některou z akcí, která je třeba v pozdních hodinách? Nebo se necháme umluvit rodiči, či prarodiči, že je nemusíme vozit, že nás nechtějí obtěžovat? Nebo že nemáme utrácet a dát to raději do kostela? Po zkušenostech z doprovázení mnoha lidí se zamýšlím nad posledními slovy svých klientů a nad předáváním evangelia. Libuše Calábková

17. 1. 18. 1. 20. 1. 21. 1. 24. 1. 25. 1. 26. 1. 27. 1. 28. 1.

To je náš úkol – najít Krista. Možná, že řeknete, už dávno jsme ho našli. Vždyť jsme byli přece pokřtěni. Mohu se zeptat: Stal se opravdu těžištěm vašeho života? Je on tím, kolem něhož se soustřeďuje váš život, vaše víra, vaše modlitba? Je ve vašem životě stále takovým bodem, ke kterému se obrací váš zrak? Je pro vás cestou, na které hledáte Otce? Nebo je pro vás Ježíš Ježíš a Bůh Bůh? Pro mnohé lidi dnes je Ježíš jakýsi vzorný člověk, ale Bůh je pro ně někde jinde. Boha hledají někde v přírodě, ale ne v Kristu. Pro nás se staví otázka takto: Jdeme opravdu k Bohu skrze Krista, našeho Pána, nebo uctíváme Boha a vedle Boha spolu s mnoha jinými svatými také Krista? Někteří dnešní lidé mají hlubokou úctu k Bohu, ale vztah ke Kristu na této stránce není. Ne, tak tomu u nás křesťanů být nesmí. „Skrze Krista k Otci“ musí hlouběji proniknout do našeho vědomí. V Kristově lidské tváři, v jeho slovech, v jeho životě musíme čím dál tím více vidět zjevení věčného Syna věčného Otce, abychom skrze Syna došli k Otci. Tento úkol nyní leží před námi. Dnes je neděle po slavnosti Zjevení Páně, svátek Křtu Páně. My si uvědomujeme, že jsme byli pokřtěni. Co se stalo při našem křtu? Stala se základní změna v naší lidské existenci. Naše existence dostala hlubokou bytostnou orientaci k Bohu, a to skrze Krista. Byli jsme v Kristu orientováni k Bohu, získali jsme v Kristu účast na Božím životě. Křest není jen událost, která se kdysi stala, ale je to základní bytostná orientace celé naší přirozenosti. Ale tato orientace se stala bez naší osobní součinnosti. Je proto zapotřebí, abychom ji osobně uskutečňovali, abychom ji převedli do svého vědomí, abychom si ji uvědomili, osobně na ni přistoupili. Pomůckou k tomu je obnova křestního slibu. Tu jsme vykonali při svém prvním svatém přijímání, při svátosti biřmování, při různých příležitostech církevního roku. O co při této obnově jde? O co by mělo jít, aby nebyla pouhou prázdnou formalitou, odříkáním několika naučených odpovědí? Mělo by jít přesně o to, co jsme si dnes řekli – že znovu vnitřně přijmeme svůj křest, že znovu přijmeme tu skutečnost, že jsme křesťany, že náš vztah k Bohu je plně zakotven v Kristu, v jeho Synu. Různými hříchy jsme totiž tento vztah pošlapali, anebo dokonce hříchy proti víře, dobrovolnými pochybnostmi a zapřením víry jej odvolali. Obnova křestního slibu má proto být i slavnostním odvoláním toho všeho, čím jsme tento vztah ke Kristu narušili. Má být novým ujištěním, které konáme Bohu, své Církvi a sami sobě, že i v tomto moderním světě chceme být skutečnými křesťany. (Podle stránek Fatym.cz) Sv. Antonín Veliký, opat Panna Maria, Matka jednoty křesťanů Začátek týdne modliteb za jednotu křesťanů Sv. Fabián a Šebestián, mučedníci Sv. Anežka Římská, panna a mučednice Sv. František Saleský, biskup a učitel církve Svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola Sv. Timotej a Titus, biskupové Sv. Anděla Mericiová, panna Sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve

31. 1. Sv. Jan Bosco, kněz

Jaroslav Branžovský

Vážení a milí čtenáři časopisu, u příležitosti nového roku 2016 Vám všem chci za nás, kteří se staráme o Vaši zákaznickou spokojenost a zásobujeme či Vás obsluhujeme v prodejně „Na faře“, poděkovat za Vaši přízeň i za to, že jste si našli v předvánočním čase cestu do prodejny a využili jste naší nabídky k obdarování Vašich milých. Věříme, že k nám i v tomto roce budete rádi přicházet. K tomu přejeme Vám i sobě mnoho Božího požehnání a stálou ochranu naší matky, Panny Marie. Alena Pizúrová Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Strana 3

Mše svatá Stavba mše Než se dostaneme k jednotlivým částem, projdeme si nejprve takový stručný, ale přitom ucelený pohled na průběh mše svaté. Můžeme přitom vyjít z určitého srovnání hlavních částí kostela s hlavními částmi mše svaté. Když člověk vchází do kostela, ocitá se nejdříve v předsíni, odtud postupuje do lodi kostela. Hlavním prostorem chrámu je ovšem svatyně neboli presbytář. Tímto rozdělením kostela na předsíň, loď a svatyni si můžeme znázornit i hlavní strukturu mše svaté, která je tvořena vstupními obřady, bohoslužbou slova a bohoslužbou oběti. Předsíň je určitým přechodem z ulice do chrámového prostoru. Necháváme za sebou starosti tohoto světa, abychom se věnovali starotem o Boží království. Tomu také mají posloužit vstupní obřady, abychom se připravili na to podstatné, co se bude dít. Máme nasměrovat svoji pozornost k tomu všemu, čím nás chce Bůh obdarovat a otevřít tomu své srdce. Takovému vnitřnímu nasměrování poslouží už společný zpěv a pak znamení kříže, kterým vyjádříme, že tu nejsme jen tak pro nic za nic, ale kvůli společenství s Bohem i mezi sebou navzájem. Zvlášť důležitý je úkon kajícnosti, který nám umožní vyjádřit naši touhu po Bohu, a tím i ochotu očistit se od všeho, co nám pro vytvoření důvěrného společenství s Ježíšem překáží. No a dříve, než začneme čerpat z nabízených milostí Bohem, do zpěvu „Pane smiluj se“ a vstupní modlitby vkládáme svoji důvěru, že od něj smíme tyto nezasloužené dary opravdu přijímat. Druhým místem kostela je loď s lavicemi, kde jsou věřící shromážděni. Tam také směřuje pozornost všeho toho, co se děje při bohoslužbě slova. Zde k nám přichází Bůh jako Otec k dítěti, aby k němu promluvil, aby ho vedl, povzbudil a poradil ve všem, kde je to třeba. Malé dítě poslouchá hlas rodičů nejvíce tehdy, když ho něco zajímá, když potřebuje s něčím poradit a podobně. Když je však zaujato něčím jiným, víme, jak snadno přeslechne, co mu rodiče říkají. I pro naši pozornost je důležité, nakolik jsme Bohem zaujati, nakolik nás zajímá, co nám On říká. Ovšem při četbě Písma sv. máme na to, co slyšíme jako Boží slovo, také odpovídat. Zvláště verše žalmů vyjadřují různými způsoby, jak může člověk odpovídat na to, když je Bohem osloven. Prostorem k tomu, abychom si zkusili uvědomit, jak Bohu odpovíme, je i chvíle ztišení po promluvě. Avšak nejdůležitější odpovědí na slyšené Boží slovo je naše víra. Tím, že přijímáme Boží slovo za své, naše víra roste. Proto i modlitba obsahující vyznání víry je nejvhodnější právě v závěru bohoslužby slova. Svoji víru ale vyznáváme i tím, že se s důvěrou k Bohu obracíme se svými prosbami. Pak se pozornost přenáší do třetího místa v kostele, do presbytáře, který můžeme naStrana 4

2. část

zývat svatyní chrámu. Poté, co se Bůh k nám obrací se svým slovem, se zase my při bohoslužbě oběti věnujeme tomu, co pro nás vykonal. Centrem pozornosti se stává Ježíšova oběť podstoupená pro naši spásu a jeho vítězství nad smrtí. A my jsme tu právě proto, abychom v sobě živili a stále obnovovali svoji účast na tomto Ježíšově vítězství. My jsme sice dostali tento nový život už při křtu, jenže život, který není vyživován potřebnou stravou, nutně odumírá. Nejdříve spolu s obětními dary přinášíme Bohu i sami sebe, a to proto, aby On mohl proměňovat naše životy. Když se totiž skrze službu kněze proměňuje chléb a víno v Tělo a Krev Kristovu, má docházet i k naší proměně. Jestliže Bůh má tu moc, že se z chleba a vína stává Ježíšovo obětované Tělo a prolitá Krev, pak má moc proměňovat i v nás vše, co je slabé a ubohé. Může to však učinit takovou měrou, jakou my se s tou Ježíšovou obětí spojíme, nakolik mu své starosti a problémy včetně našich hříchů odevzdáme. No a na závěr se také Ježíšovým Tělem a Krví sytíme jako pokrmem věčného života. V tuto chvíli nám Ježíš nabízí sám sebe tím nejdůvěrnějším způsobem. Takto jsme na úvod pouze stručně pojednali o průběhu mše svaté a jejím významu a je pochopitelné, že dokud někdo nevnímá smysl toho, co se zde děje, neví ani, proč by mu mělo stát za to do kostela chodit. Vstupní obřady S úvodní části mše svaté souvisí už i to, jak vypadá náš příchod na nedělní mši svatou. Nenechejme stranou ani takovou věc, jako je náš oděv. Je přirozené, že na každou slavnost se její účastníci také svátečně oblečou. A jakmile si uvědomujeme, že v kostele chceme prožívat sváteční slavnost, stane se pro nás samozřejmostí mít na sobě i oděv, který odpovídá sváteční atmosféře. Důležitější samozřejmě je, jak je člověk ve svém nitru připravený na to, co se má dít. Tak jako je připraven, uklizen a případně vyzdoben na slavnostní bohoslužbu kostel, podobně má být přichystán i chrám v našem srdci. Naší snahou má být vytvořit co nejlepší podmínky pro setkání s tím, kvůli komu přicházíme. To si připomínáme hned při vstupu, když namáčíme prst do kropenky a děláme znamení kříže. Že se to tak dělá, to víme všichni. Kdo z lidí v kostele by však byl ochoten například nekatolíkovi vysvětlit, proč se to dělá. Kdo ví, kolik lidí tento úkon dělá při vstupu do kostela naprosto mechanicky, aniž by mysleli na to, že tím mají něco vyjádřit. Přežehnání svěcenou vodou je znamením, že jsme byli vodou pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Při vstupu do kostela si tím připomínáme, že křtem jsme spojeni s Ježíšem a s církví, a že tedy patříme mezi ty, kteří mají při slavení eucharistické hostiny své důležité místo. Tím jsme oprávněni mít účast na slavení eucharistie. V nejstarších dobách církve totiž nepokřtění na mši sv. přístup neměli a katechumeni pouze na bohoslužbu slova. Potom je vhodné pozdravit se s hostitelem. Na jakékoliv oslavě je běžné, že se pozdravíme se známými. Proto by mohlo být přirozené, když si někdo v kostele přisedne k někomu známému, že se s ním pozdraví podáním ruky. Na prvním místě se však chceme pozdravit s Ježíšem, přítomným ve svátosti oltářní. Svůj pozdrav a úctu k němu vyjadřujeme i tím, kde a jak směrem ke svatostánku poklekneme. Je Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

úplně něco jiného, když opravdu nasměrujeme svoji pozornost ke svatostánku a při pokleknutí se v duchu s Kristem skutečně pozdravíme, než když někde vzadu kostela jen bezduše pokleknutí naznačíme. Uctivým pokleknutím současně vyznáváme, že nepoklekáme před nějakým posvěceným oplatkem, ale před živým Kristem skrytě přítomným ve Svátosti oltářní. Když přijdeme do pro nás neznámého kostela, je vhodné si nejdřív ujasnit, kde svatostánek je a zda je tam rozsvíceno věčné světlo. Jak mechanicky a neuvědoměle někdy lidé poklekají, to bývá vidět např. v Olomoucké katedrále. Prostě automaticky pokleknou směrem k oltáři, aniž by se zajímali, zda tam skutečně svatostánek je, který je přitom v boční kapli. Takže tam nechají Krista přítomného ve Svátosti oltářní zcela nepovšimnutého. To je ale něco podobného, jako když bychom se s hostitelem na nějaké slavnosti zdravili otočení k němu zády. Vstupní zpěv, znamení kříže a pozdrav Nyní už se dostáváme k začátku mše svaté. První část má název vstupní obřady. V této části je dobré, když si věřící uvědomí, že všichni společně mají pozvednout svůj hlas k oslavě Boží. V tom má nezastupitelnou úlohu zpěv. Osobnost kněze, který přichází k oltáři, má reprezentovat všechno to, s čím Kristus přišel na tento svět. Věřící se tedy spojí ve zpěvu, aby uvítali ve svém středu svého Spasitele se vším obdarováním, které on svému lidu nabízí. Není zrovna na místě, když je někdo ochoten zpívat jen rytmiku s kytarou a z kancionálu ne anebo opačně. Pozvedáme přece hlas k oslavě Boží a ne proto, abychom si zazpívali kvůli sobě pro své pobavení. To je možné u táboráku nebo v hospodě. Oslava Boží si zaslouží připojit se tak, jak to nejlépe dovedu. Jistěže v případě, že to nedovedu, tak se mohu připojit aspoň v duchu k textu písně. Všichni společně pak děláme znamení kříže, a tím vyznáváme hned na začátku svoji víru. Vyjadřujeme přesvědčení, že jsme se tu setkali jednak ve jménu Nebeského Otce, který nás sem pozval a shromažďuje si nás jako své děti. Dále ve jménu Syna chceme Boha oslavit za dar vykoupení. A ve jménu Ducha svatého se chceme otevřít všemu, co on v nás chce působit. Uvažme, kolikrát jsme schopni udělat kříž zcela bezmyšlenkovitě. Zkusme alespoň při mši svaté udělat kříž poctivě s vědomím, co tím vyjadřujeme. Nyní následuje pozdrav kněze s přáním, aby s vámi se všemi byl Pán. A věřící mu přání opětují slovy: „I s tebou“. Vidíme, jak se liturgie snaží napomáhat určitému rodinnému duchu, když si vlastně všichni věřící při tomto pozdravu s knězem tykají. Navíc se ten dialog „Pán s vámi, i s tebou“ opakuje při mši ještě třikrát.

svátost smíření. Ale i vzhledem k lehčím proviněním máme ukázat, že se s nimi nehodláme smířit. Pak je tato část důležitá i kvůli přistoupení ke svatému přijímání. Jedině s postojem pokory a pokání má smysl přistoupit ke svátosti oltářní. Bez toho nemůže mít tato svátost v našem životě skutečný význam. Proto je třeba, aby ten, kdo se opozdí a chce přistoupit k přijímání, si úkon kajícnosti vykonal individuálně. Liturgické formy, vyjadřující úkon kajícnosti, jsou celkem tři. První forma, která začíná slovy: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu, …“, obsahuje také bití v prsa a to při slovech: „Je to má vina“. Opět je to způsob, jak vnějším způsobem vyjádřit to, co se má odehrávat v nitru. Jistěže dělat takové gesto jen navenek ničemu neprospěje. Ovšem každý takový vnější úkon nám může napomoci připomenout si, s čím ve svém nitru při mši sv. chceme před Boha přistupovat.

Úkon kajícnosti Po úvodním pozdravu je možné upozornit na konkrétnější význam právě probíhající bohoslužby a pak následuje úkon kajícnosti. Věřící jsou vybízeni, aby litovali svých hříchů. To je věc velmi důležitá právě na začátku mše. Když si uvědomíme a přiznáme, že jsme lidé slabí a hříšní, tím jsme taky nejlépe připraveni na přijetí Boží pomoci a smilování. Bůh totiž může obdarovat svými dary jen toho, kdo je schopen uvědomit si a přiznat své chyby a slabosti. Teprve když člověk projeví kající smýšlení, má Bůh možnost uplatnit svůj vliv na rozvíjení dobra v lidském srdci. Jistěže pokud je duše člověka zatížena těžkým hříchem, pak to skutečný duchovní užitek přináší jenom v návaznosti na

Kyrie, Gloria, vstupní modlitba Na úkon kajícnosti navazuje zpěv Kyrie, neboli „Pane smiluj se“. Nestačí pouze s díky přijmout pozvání na hostinu, ale také uznat, že vlastně nejsme hodni toho, co nám při slavení eucharistie Pán Ježíš nabízí, a že jsme zde zcela nezaslouženě. Proto do oslovení „Pane, smiluj se“ máme vkládat své volání k Bohu s důvěrou, že on nám věrně nabízí své smilování a opět je připraven nás pozvednout tam, kde upadáme. A to je taky důvod k naší radosti. Takže pokud máme právě nedělní nebo sváteční bohoslužbu, je na místě rovněž slavnostnějším způsobem tuto radost vyjádřit a Boha náležitě oslavit. Tady už má kající ráz přecházet ke slavnostnímu zpěvu. Jakmile vyjádříme důvěru v Boží milosrdenství, může se naplno rozeznít oslava Boha. Používáme k tomu slova, která zazněla v noci při Ježíšově narození. Gloria in excelsis Deo …, Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Do tohoto zpěvu vkládáme všechny postoje lidského srdce, které mohou Boha oslavit: chválíme, klaníme se, velebíme, vzdáváme díky. Tento zpěv se vynechává v adventní a postní době, abychom si připomněli, že vždycky před tím, než vynikla Ježíšova sláva, předcházelo období pokory a poníženosti. Vstupní obřady končí tzv. vstupní modlitbou, latinsky zvanou colecta. Česky to znamená něco jako shrnutí. Do této modlitby mají být zahrnuty úmysly, se kterými přicházejí všichni přítomní věřící. I to, že kněz pozvedá rozepjaté ruce, může naznačit, že chce Bohu předložit modlitby všech přítomných. Po výzvě „Modleme se“ má každý v duchu připojit svoji mysl i srdce a předložit Pánu Bohu to, co je právě pro něj v tuto chvíli důležité. Kněz pak modlitbou z misálu předkládá určitý společný úmysl, k němuž se mohou všechny osobní úmysly přiřadit. Tato modlitba často vystihuje určité téma, liturgickou dobu nebo zaměření mše. Může se v ní odrážet i čtení, které se v ten den čte z Písma svatého. Takže při vstupních obřadech se sjednocujeme ve zpěvu, v oslavě Boží a při modlitbě, a tím vytvoříme společenství, které má být schopno s otevřeností Bohu naslouchat a svým shromážděním ukázat na Boží přítomnost mezi námi. P. Zdeněk Mlčoch

Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Strana 5

(pokračování příště)

Blahoslavený Jezus Hita Miranda Mučedník španělské občanské války Jezus Hita Miranda se narodil 17. 4. 1900 v Calahorra v provincii La Rioja ve Španělsku do křesťanské rodiny Manuela Miranda a Petry. Prožil šťastné dětství, v němž mimo jiné ministroval. Měl ale potíže v řeči a neústupnou povahu, která posilovala jeho vytrvalost. Po skončení základní školy zatoužil stát se knězem a nastoupil do diecézního semináře. O dva roky později ho touha po větší dokonalosti zavedla k marianistům (SM) do Marian Escoriaze. Projevoval oddanost Panně Marii, lásku ke studiu a žil duchem modlitby. V souvislosti s noviciátem o něm představený napsal: „Nebýt jeho koktavosti, je dokonalým vzorem kandidáta.“ Po dokončeném studiu na univerzitě v Zaragoze v r. 1921 začal působit jako učitel na různých řádových školách. Byl poslán do Suances (Santander), Escoriaze (Guipúzcoa), Vitoria, Ciudad Real, Jerez de la Frontera a Madridu. Projevil se jako velmi nadaný učitel. V jeho hluboké zbožnosti byla vedle mariánské oddanosti touha nezištně následovat Ježíše s úsilím o dokonalost. Připomínal si evangelní výzvu „Buďte dokonalí...“ (Mt 5,48) i další „Buďte svatí...“ (1Petr 1,16 s odvoláním na Lv 11,44) a připsal si: „Je užitečné, abych tři své touhy neustále choval v nitru duše.“ V době ukončení profese trpěl hlubokou krizí, protože představení nesouhlasili, aby se stal řádovým knězem. Ale povzbuzován duchovním vůdcem, i pro láskyplný vztah s Pannou Marií se smířil se situací, jakoby šlo o její rozhodnutí. Za vším byly zřejmě problémy s výslovností, se kterými si jako profesor při výuce studentů mohl lépe poradit. Na konci června 1936 byl poslán do Ciudad Real. Zde už byla chaotická a nebezpečná situace. Brzy následovalo rozpuštění řádu a Jezus Hita se ubytoval v penzionu, v němž se ukrývali i další duchovní. S vědomím nebezpečí se v modlitbě a kajícnosti připravoval na cestu mučednictví. Když ho pak milicionáři odváděli, vyzařoval klid a v jeho tváři se zračil úsměv. V noci byl zastřelen. Dne 1. 10. 1995 byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. v Římě, s dalšími 44 mučedníky ze španělské občanské války. tým spolupracovníků redakce

 Advent a Vánoce v přerovské mateřince . Poslední opakování textu, kontrola kostýmu, zaujmout svoje místo v zákulisí a …čekání… „Nesem vám noviny“,… Živý betlém pro naše malé školkové děti začíná. Kdopak je Josef? Honzíkův tatínek, Marie je Eliščina maminka, pastýř zase Bětuščina maminka… děti sedí na svých místech v sále a zpívají koledy a nemohou odtrhnout oči ze svých rodičů. Z Adámka se stal fotograf a vše fotí z první řady. Celý sál ztichne, když zaburácí mocný hlas římského vojáka. Dnes jsou děti právem hrdé na své mámy a táty. Vždyť najít odvahu a vystoupit před známými i neznámými lidmi vyžaduje velké vyjití ze sebe sama. „Narodil se Kristus Pán, veselme se…“ Bude tohle představení pro děti i nás dospělé skutečným prožitkem tajemství Narození? Snad ano, alespoň pro letošní rok. Věřím, že si pod stromečkem mezi spoustou dárků vzpomenou na malé Dítě, které nás svým narozením zachránilo a zachraňuje v každém okamžiku života, pokud Mu to dovolíme. Život s Kristem je život pro odvážné, kteří chtějí žít naplno. Říct ano, i když mám strach. Naši rodiče řekli své ano a děti říkají ano svým rodičům. Ano jejich odvaze. „Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám….“ Prskavky prskají jiskřičky, až děti oněmí a koledu dozpívají paní učitelky… Jé, jé…. Hrnou se ke stromečku, pod kterým leží dárky… Najdou hračky, které si přály? První rozbaluje žížalici, druhé auto, třetí šaty s korunkou… Potom rozbalují další a další… Jsou splněna všechna přání? Hlasitě děkujeme Ježíškovi, který je ukryt v srdcích těch, kteří připravili pohoštění na křesťanský Silvestr v sobotu před první nedělí adventní a všem, kteří zakoupením těchto dobrot přispěli částkou k zakoupení těchto dárků na přání našich nejmenších. A co si přát do nového roku? Buďme odvážní žít život naplno. Nechme každý den se Ježíše narodit i vstát z mrtvých. Vždyť Vánoce i Velikonoce jsou jedno. Iveta Frýdková Strana 6


„Mikulášské“ potraviny Na svátek sv. Mikuláše většinou očekáváme, že budeme obdarováni. Letos si lidé v přerovských kostelech a okolí mohli vyzkoušet, jaké to je být přímo svatým Mikulášem – člověkem štědrým a ochotným se rozdělit. Od 6. do 11. 12. pořádala Oblastní charita Přerov sbírku trvanlivých potravin na podporu lidí v nouzi. Lidé mohli svůj příspěvek donést přímo do kostela, kde se vybíralo do velkých košů, nebo v průběhu týdne na charitu či na faru. Do sbírky se zapojily i některé okolní farnosti (Horní Moštěnice, Beňov, Stará Ves, Kokory, Citov a Rokytnice). Nasbíralo se tak neuvěřitelných 2 586 kusů trvanlivých potravin. Na prvních místech se co do počtu umístily cukrovinky, v těsném závěsu za nimi těstoviny a nejrůznější druhy konzerv. Mezi „tradičními“ trvanlivými potravinami se letos objevilo i mléko, sádlo, kvasnice a jedno balení lega . I s těmi jsme si poradili a vše doputovalo k potřebným lidem. Trvanlivé potraviny budou průběžně poskytovány rodinám a osobám v nouzi, se kterými Oblastní charita pracuje. Sbírka je pro naše pracovníky velkým ulehčením – můžeme potřebným rovnou poskytnout co je potřeba a nemusíme je doprovázet do obchodu. V minulém roce se na Charitě shromáždilo 731 kusů trvanlivých potravin, které v průběhu zhruba 8 měsíců pomohly 52 rodinám a lidem v nouzi. Svatý Mikuláš měl určitě velkou radost, že se našlo tolik štědrých následovníků a pokračovatelů jeho díla. A nakonec ani ti nepřišli zkrátka – každý „Mikuláš“ si odnesl odměnu v podobě keramického andílka. Všem zapojeným dárcům patří velké a srdečné díky! Za Oblastní charitu Přerov Emilie Šmídová

 Křesadlo 2015. Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci - tak zní název ocenění, kterým olomoucký kraj odměňuje dobrovolníky z řad sociální služeb, volnočasových aktivit, zdravotnictví, ekologických aktivit, humanitární pomoci a rozvojových projektů a dobrovolných hasičů. Nominovat na toto ocenění mohou organizace i jednotlivci. Letos se Oblastní charita Přerov rozhodla přihlásit naše dvě dobrovolnice paní Marii Hučínovou a Cyrilu Punčochářovou. Už přes 20 let se obětavě věnují v Oblastní charitě Přerov dobrovolnické činnosti - vedou dětský charitní šatník, který provozujeme v garáži na faře v Předmostí. Bez našich dobrovolnic by šatník jen stěží fungoval. Není to práce jednoduchá – kromě třídění a uspořádání oděvů se zde setkávají s nejrůznějšími skupinami lidí, se kterými je potřeba vycházet. Službě se věrně věnují i přes mnohé potíže. Snad i proto se porota rozhodla z celkem 35 nominovaných cenou Křesadlo odměnit naše dobrovolnice. Převzetí proběhlo v pátek 18. 12. 2015 v arcibiskupském paláci v Olomouci. Bylo představeno celkem 8 oceněných, o jejichž konkrétní službě jsme mohli zhlédnout krátký filmový medailonek. Závěrem všem zúčastněným poděkoval sám otec arcibiskup Jan Graubner. Letos k ocenění přibyla ještě cena GOAL, která umožní 3 oceněným prožít týden v dobrovolnických organizacích v Kentucky v USA. Je to příležitost poznat, jak funguje dobrovolnická činnost na jiném kontinentu. Součástí předávání cen byl i předvánoční koncert Petry Janů. Za její profesionální výkon a zpívání koled byla odměněna neutuchajícím potleskem všech zúčastněných. Byl to velmi příjemný zážitek. Rádi bychom našim milým a oceněným dobrovolnicím poděkovali za jejich věrnou službu, kterou Charitě prokazují. Emilie Šmídová a Jaromír Punčochář st.

 Koledování v Kokorách . Stalo se již tradicí a i letos v kostele Nanebevzetí Panny Marie na sv. Štěpána po mši svaté zazněl vánoční koncert pod vedením paní Lídy Pískové. Posluchači si poslechli devět tradičních koled. Účinkovalo 18 dětí z farnosti. Některé měly svoje sóla ve zpěvu a jiné zase na hudební nástroj. Slyšeli jsme trubku a pozoun, 5x zobcovou flétnu, z toho bylo jednou trio a zazněla koleda Štěstí, zdraví, pokoj svatý. Na klarinet zahrála Eliška a na příčnou flétnu její sestra Anežka Jurečková. Saxofonu a keyboardu se ujali bratři Hluší. Děkuji všem za krásné vystoupení a paní Lídě Pískové, která se dětem věnovala a vše s nimi nacvičila. Lucie Kráčmarová Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Měsícem lednem končí první pololetí ve škole. A leden nám vypráví o jednotě a o společenství. Je toho mnoho, co můžeme dělat společně. Hrát si, zpívat, sportovat, jezdit na výlety…ale to vás všechno baví a děláte to hlavně pro sebe! Zkuste se zamyslet nad tím, co hezkého se dá dělat společně tak, aby z toho měl užitek druhý. Důležité je, být tady pro druhé lidi. To je první krok, abychom měli dobré srdce, a tak mohli ukázat kamarádům kolem nás, jak je Bůh milosrdný. Liba Calábková Společenství LORENCO POŘÁDÁ

DĚTSKÝ MAŠKARNÍ KARNEVAL v neděli 7. února v 16 hodin na Sonusu Program – pohádka, tanec a za dohledu rodičů je možno využít různých známých her. Těšíme se na Vás! SKUTKY MILOSRDENSTVÍ Boží láska k člověku se projevuje různým způsobem. Jeden z nich je milosrdenství. Ježíš říká: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Činy, kterými můžeme konkrétně napodobovat Boží lásku k lidem, někdy nazýváme „skutky milosrdenství“. Křesťané se o ně od nepaměti snažili a sepsali je do sedmi bodů. Protože člověk je tělo i duše, máme skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Které to jsou? Naši předkové uměli tyto „skutky“ vyjmenovat nazpaměť. Dokážeme to taky? Nestačí je však jen znát, důležitější je uvádět je do života, protože „víra bez skutků je mrtvá“ (Jak 2,26b). Vystřihni si obě kartičky se skutky jako záložky, vyzdob si je barevně a přemýšlej, jestli některé z nich můžeš uskutečnit a jak.

MASOPUST… aneb jak se ukončovaly plesy a zábavy V sobotu 6. února v 17:00 hodin na SONUSU. Všichni jste srdečně zváni! Zároveň bude akce „MISIJNÍ KOBLIH“ – koblihy se budou nabízet a prodávat za dobrovolnou cenu. Výtěžek je na podporu misií v Indii a Africe. Nabízíme tanec, vodění medvěda a další zábavu. Je vhodné přijít i v masce, či v dobovém oblečení. Srdečně Vás zve společenství LORENCO Prosím, kteří budete mít zájem pomoci při této akci, přijďte se domluvit vždy v neděli na Sonus od 17:00hod. Strana 8


Duchovní obnova Advent je doba stresu s nákupem dárků (např. jakou vybrat barvu ponožek), strachu před blížícím se zkouškovým („Dnes v noci už vážně konečně přečtu ty 4 knížky a naučím se na ty 3 testy!“), obav z předvánoční zpovědi (zvlášť pro ty, pro které se jedná o jednu ze dvou návštěv zpovědnice v roce), a hlavně neskutečného spěchu, ve kterém se zastavíme pouze po ránu, když trčíme v koloně aut u Předmostí. Křesťan ale ještě alespoň někde v koutku zmateného srdce tuší, že by to měla být i doba radostného očekávání, kdy by se lidé měli zastavit a ztišit. Protože při nadávání nad učením, nedostatkem sněhu nebo politickou situací, se člověk moc neuklidní, jsou tu duchovní obnovy, které jako policejní zpomalovací pásy dokážou člověka donutit v mžiku k zastavení a zklidnění. Jedna taková duchovní obnova se konala v sobotu 12. prosince na Sonusu a byla určena pro mládež. Jako téma zvolil přednášející kyjovský kaplan P. Pavel Macura citát: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“ Kdo očekával nudnou zdlouhavou přednášku, při které se bude moci v klidu prospat, ten musel být zklamán. Od první chvíle otec Pavel poutal naši pozornost, nejprve svým vzhledem („Je to sympaťák, že jo!“) a následně i celým programem. Po krátkém úvodu, kdy jsme se dozvěděli např. o jeho lásce ke košilím, jsme se nenápadně přesunuli už k danému tématu a naslouchali slovům o tom, co znamená být v dnešní době milosrdný. Nestihli jsme téměř ani vše vstřebat a už tu byla první společná aktivita, kdy jsme byli rozděleni do skupinek a diskutovali (nebo se hádali anebo mlčeli) o tom, jestli je důležitější „rozdat vše“ nebo „dát to chudým“. Poté přednáška pokračovala svižně dál, aby po nějaké době opět mohla být přerušena – tentokrát přestávkou s nařízeným zamyšlením nad svatou zpovědí a silenciem. Z toho měli sice někteří úplně stejnou radost, jako když vás rodiče vyženou v půli Harryho Pottera utírat nádobí, ale nakonec jsme se s tím úspěšně poprali a dali svými sepsanými dotazy otci zároveň prostor pro další pokračování v promluvě. Poté přišla druhá aktivita ve skupinkách, kdy jsme odhalovali například mechanismus odpuštění. Na závěr jsme dostali požehnání a otec Pavel se musel vydat zpátky za kněžskými povinnostmi. Než začala mše svatá, využili někteří čas k adoraci v kapli a jiní zase k bouřlivé diskuzi nad rolemi kněží a žen v církvi. Naštěstí výměna názoru skončila celkem poklidně zakousnutím štrúdlu a konstatováním, že ti druzí jsou se svým názorem prostě marní. Celé krásné odpoledne jsme nakonec uzavřeli společnou mší svatou v kostele na Šířavě, kterou celebroval náš milovaný kaplan pro mládež P. Zdeněk Mlčoch. Nakonec se poslední vytrvalci sešli na Sonusu, kde dobrotivě pomohli spořádat zbytek jídla a připsali si tak na nebeský účet dobrý skutek. Závěrem bych chtěl poděkovat všem účastníkům za jejich účast a skvělou atmosféru (a vynadat těm, kteří nepřišli kvůli vlastní lenosti), zvláště velké díky pak směřují k otci Pavlovi Macurovi za skvělý program, otci Zdeňkovi za mši svatou a k úžasným ženám, které se báječným občerstvením postaraly o to, že byl spokojeSETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ný nejen duch, ale i tělo. Těším se na další podobné společně Animátoři přerovského děkanátu zvou na modlitby prožité akce! Rosťa Brhlík mládeže, které proběhnou 8. 1. v 19:30 v Přerově, a poté následuje malé agapé na faře. Svatohostýnské požehnání do nového roku Příště 12.2. v Troubkách. Zvou animátoři děkanátu Pro někoho je konec roku příležitost k tomu, aby se zpil pod obraz a na chvíli zapomněl, jak se jmenuje, jiní lidé zase rádi riskují své oči a končetiny při odpalování dělobuchů, někteří ale již léta holdují tradičnímu předsilvestrovskému výšlapu na Hostýn. K této každoroční akci se nás letos sešel pěkný počet 3,5 plných aut mládeže a společně jsme po deváté hodině večerní za zvuků jakési diskotékové hudby z náměstí vyjeli směr Bystřice pod Hostýnem. Na parkovišti pod kopcem jsme zanechali vyhřátá vozidla, rozšířili řady o mládež z Lidečka a vyrazili statečně do zimy vzhůru za Pannou Marií. Cestou jsme se modlili, povídali si např. o tom, co všechno se může stát ministrantům o oltáře („Taky jsi už někdy vysypal kadidlo?“), a chvílemi hráli s projíždějícími auty a autobusy na schovávanou nebo hru „Zavřu oči, neuhnu!“ Na vrcholu se většina kluků vydala posílit řady u oltáře (v sakristii bylo místo i teplo) a ostatní se vecpali do davu v bazilice nebo kapli sv. Josefa. Společně jsme prožili krásnou adoraci (při Te Deu dav svým zpěvem skoro rozechvěl okna), otevření svaté brány (stačilo zaklepání berlou otce arcibiskupa) i slavnou mši svatou, kdy jsme namačkáni jeden na druhého v presbytáři i lodi mohli zažívat skutečně blízké společenství. Nakonec jsme radostně seběhli dolů a vydali se zpět domů za našimi spícími přepapanými příbuznými. Někteří z nás cestou stihli dokonce vykonat malou návštěvu na Přístavu v Rajnochovicích. Děkuji všem, kteří se nebáli trávit konec starého a začátek nového roku mimo vyhřátý gauč, a věřím, že jsme si u Panny Marie vyprosili na ten nadcházející rok spoustu krásného a úžasného. Rosťa Brhlík Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 O radosti jsme uvažovali v rámci Malé adventní duchovní obnovy s otcem Pavlem Hofírkem a s Františkou Böhmovou. Přejeme všem, aby právě radost nám křesťanům nechyběla, ale byla svědectvím o Milosrdném Bohu v našem srdci těm, kteří hledají….

Adventní jarmark s tvořivými dílničkami a hudebním vystoupením dětí a mládeže se uskutečnil 6. 12. v areálu Centra v Pavlovicích. PŘIPRAVUJEME: Kurz VÝCHOVA TEENAGERŮ začne od 6. ledna 2016 a potrvá 5 středečních večerů – 1x za 14 dní vždy od 17:30 hodin Info: tel.: 731 604 120, email: [email protected] Od 11.1. budou každé pondělí od 9:30 h MODLITBY MATEK, poté od 10 h BESEDY PRO MAMINKY: 11. 1. – ROZVOJ DĚTÍ DO 3 LET - MONTESSORI DÍLNIČKY – s Mgr. Markétou Zlámalovou - pro zájemce o klub ROSTEME SPOLEČNĚ ANEB MONTESSORI DÍLNIČKY pro rodiče s dětmi do 3 let, příspěvek 80 Kč 18. 1. – ROZDÍLY MEZI MUŽEM A ŽENOU aneb dobrodružství na celý život - s Petrem Školoudem 25. 1. – EKODOMÁCNOST aneb jak co nejméně škodit přírodě – s Hedvikou Krejčí 1. 2. – UŽ NE JÁ, ALE MY aneb začátky života v manželství – s Kateřinou Doleželovou 8. 2. – PŮST NENÍ JEN HLAD – s Hedvikou Krejčí Příspěvek za besedu 50 Kč/rodina (není-li uvedeno jinak). V průběhu besedy si děti mohou hrát pod dohledem v herně. Můžete přijít už v době od 9 hodin a využít prostory herny. ROSTEME SPOLEČNĚ – KLUBY RODIČŮ S DĚTMI inspirované Montessori pedagogikou – pro rodiče s dětmi do 1,5 roku a od 1,5 budou od 14.1. každý čtvrtek dopoledne, více informací najdete na webu. DĚTSKÝ KARNEVAL – pořádáme v neděli 24.1. od 14:30 hodin v sále Hradčanského hostince V pátek 5. 2. 2016 se od 17:30 hodin v sále kulturního domu v Pavlovicích u Přerova uskuteční akce s názvem VEČER PRO NÁS DVA. Zváni jsou manželé, partneři, snoubenci a všichni, kteří fandí manželství. Těšit se můžete na - příjemné posezení ve dvou s občerstvením a hudbou k poslechu i tanci - zamyšlení Ireny a Petra Smékalových nad tématy:  Když se láska vytrácí aneb čím ničíme naše vztahy  Když je v manželství dobře aneb jak vztahy opečovávat Přihlásit se můžete těmito způsoby: přes náš web www.raj-pavlovice.cz, emailem: [email protected] nebo na tel.: 731 604 120, příspěvek 200 Kč za pár uhraďte po potvrzení přihlášky dle dalších pokynů na účet CPR Ráj (akce se uskuteční v rámci Národního týdne manželství, který bude letošním roce v týdnu od 8. do 15.2. Letošní téma je MANŽELSTVÍ NENÍ JEN KUS PAPÍRU). Prosíme o modlitbu za tuto akci i za manželství a rodiny. Podrobnější info, přihlášky a plakátky naleznete na www.raj-pavlovice.cz, i tel. 731 604 120, najdete nás i na Facebooku: Centrum pro rodinu Ráj Požehnané dny přeje Strana 10

emailu: [email protected] Hana Školoudová

Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Ledna 2016

MANŽELSTVÍ - cesta ke svatosti Problémové dítě – 2. část – DOSPÍVÁNÍ Milí rodiče, milí čtenáři této stránky, v minulém čísle jsme začali vyprávění o dceři svatých manželů Martinových, Leonii, která byla pro své rodiče i vychovatele velkým oříškem. Byla umíněná, vzteklá, duševně opožděnější a měla i hodně zdravotních problémů. Když bylo Leonii dvanáct let, připravovala se k prvnímu svatému přijímání. Pro její mladší sestru Terezii to byl ten nejúžasnější den v životě: „Ježíš přišel ke mně!“ Pro Leonii to takové nebylo. A přesto tu bylo něco, co měla se svou mladší sestrou Terezií společné: pevná vůle. Tak pevná, že když si Leonie usmyslela, že něco chce mít, tak prostě šla za tím. Když je člověk tvrdohlavý, nemusí to znamenat jenom něco negativního. Když tuto vlastnost člověk s pomocí Boží ve svém životě usměrní, může z toho vyrůst nádherná, silná ctnost – vytrvalost. Vytrvalost v dobrém, takže mě nic, žádné nezdary neodradí. Maminka Zelie popisuje, jaká byla zbožnost její dcery v tom věku. Říká, že Leonii nebavily naučené modlitby. Že kdyby ji k nim důsledně nevedla, tak by se je dcerka nemodlila. Leonie nebyla nijak nápadně „zbožná“, ale zajímala ji postava Ježíše Krista – jeho život. Jednou když si ji maminka vzala vedle sebe a společně se modlily, po chvíli Leonie řekla: „Už nechci. Dost, to stačí. Ale povídej mi o Ježíši!“ A maminka jí začala vyprávět. Když došla k Ježíšovu ukřižování, smrti, k jeho posledním hodinám, tak se Leonie rozplakala. Leonii bylo dvanáct, pak třináct let, procházela pubertou a uvědomovala si, že její nezvladatelné chování působí druhým bolest a trápení. Trpěla komplexem méněcennosti. Když se dívala na to, jak její starší sestry jsou hodné, viděla, že není schopna se jim vyrovnat, nějak se změnit. Velmi ji to trápilo, byla z toho nešťastná. Její teta, sestra Marie Dozitea, v té době umírala. Leonie jí napsala dopis, ve kterém ji požádala, aby až přijde do nebe, vyprosila jí u Boha milost obrácení a – pozor – milost být pravou – skutečnou řeholnicí. Když rodina viděla, že tohle píše, že o toto žádá svoji tetu, byli z toho v šoku. Ona se zbláznila -se svou povahou, je nestálá, nezralá, zaostalá, pomalá ve všem. Prostě: ona nemůže být řeholnicí! Její starší sestra Marie chtěla, aby vymazala slovo „pravou“ řeholnicí. Ale Leonie trvala na tom, že to chce. Opravdu si přála být svatou. Z pohledu dnešní psychologie bychom se mohli snažit vystopovat, kde tkví kořeny toho, že Leonie měla takovou povahu, že byla tolik roztěkaná a neovladatelná. Někdo by mohl vidět příčinu v tom, že oba rodiče měli málo času. Hodně pracovali. Její otec byl nucen velmi často cestovat, musel vyřizovat hodně formalit ohledně krajkářství, které měli, často nebyl doma. Málo vstupoval do jejího života. Její matka byla často přepracovaná, musela mnohdy až do dvou hodin do noci pracovat, aby všechno stihla - všechny záležitosti spojené s krajkářstvím, které vedla. K tomu už navíc začínala vnímat, že je nemocná. Už neměla sílu. Tak by se mohlo zdát, že jednou z příčin Leoniny problematičnosti byl nedostatek času a sil pro ni ze strany rodičů. Ale zjistilo se, že kořen zmíněného Leonina chování byl asi někde jinde. Přišla na to nejstarší sestra Marie, která poukázala na vliv, který měla na Leonii jejich služebná. Ta byla pověřena tím, aby se o Leonii starala. Služebná ovšem využívala Leoniny pomalosti a slabosti k tomu, aby ji ovládala. Vedla ji k tomu, aby Leonie poslouchala jenom ji. Jakmile si to v rodině uvědomili, chtěli kvůli tomu služebnou vyhodit. Ale nakonec ji ve své domácnosti ponechali, jen už nesměla mít na Leonii žádný vliv. Tím, jak se přerušil tento negativní vztah mezi Leonií a služebnou, začalo se vše postupně měnit. Leonie se upjala na svou matku. Začala jí projevovat náklonnost, lásku. Nebylo tím vyřešeno všechno, ale byla to změna k lepšímu. V rodině pak nastala další tíživá situace. Matka už věděla, že její dny jsou sečteny. Rodina chtěla, aby Zelie ještě vykonala pouť do Lurd s prosbou za své uzdravení. Leonie byla v těch dnech mamince velmi blízko. Rozhodla se modlit se novénu na úmysl, aby si Bůh vzal k sobě spíše ji, než matku – tedy, aby raději zemřela ona, než matka. (Když to maminka slyšela, tak se tomu v posledních dnech svého života usmívala.) Tak se i u Leonie projevilo úsilí udělat něco pro druhého, darovat se druhému, obětovat se. Jednoho rána Leonie přišla ke své sestře Marii a řekla: „Cítím se špatně, Bůh odpověděl na mé modlitby – zemřu, umírám – a maminka bude žít!“ Marie se tomu zasmála, ale Leonie to myslela vážně. A byla tím, jak Marie zareagovala, zraněna a rozplakala se. Po čtvrthodině přestala a vzápětí začala uvažovat o tom, že koupí nějaké krásné vyšívané papuče. A Marie ji upozornila: „Před chvílí jsi říkala, že umíráš, a teď bys chtěla vyhazovat velké peníze?“ Jak je v tom vidět roztěkanost Leoniny povahy! Matka Zelie umírala. Ale umírala s nadějí, že Leonie nakonec v životě dobře obstojí. Po matčině smrti prodal tatínek krajkářství a odstěhovali se do Lisieux. Dvě nejmladší dcerky - Celina a Terezie - si tehdy hned každá vyvolily svou novou matku – jedna Marii, druhá Pavlínu. Leonie opět zůstala stranou. Zase to mohlo vypadat, že není k ničemu, že je neschopná. Ale když malá Terezie onemocněla onou záhadnou nemocí, z níž byla nakonec uzdravena (jak sama napsala) „úsměvem“ sochy Panny Marie, Leonie se o ni v nemoci starala a Terezie našla k Leonii nový vztah. Do té míry, že si ji pak zvolila za svou biřmovací kmotru. Začala v ní objevovat něco, co druzí neviděli… Z časopisu Karmel 4/2006 podle P.Mariana Masaříka, O.Carm. Fotografie rodičů Zelie a Ludvíka Martinových

Pokračování příště.


Hana Školoudová

Strana 11

Farnost Vlkoš u Přerova Obec Vlkoš je středně velká obec se 710 obyvateli, která leží uprostřed Hané. První zmínka o obci pochází z roku 1294, kdy bratři Hartleb a Vítek z Dubňan darovali polovinu Vlkoše Velehradskému klášteru. Součástí obce Vlkoš je také Kanovsko, které dříve tvořilo samostatnou obec. První zmínka o farnosti Vlkoš pochází z roku 1349. Ve farnosti tehdy působil P. Benedikt z Kaitzu a stál zde kostel zasvěcený sv. Jiří. K farnosti patřily ještě vsi Chropyně, Kyselovice, Kanovsko, Věžky a polovina Bochoře. Dnes k farnosti patří jen Věžky. První vlkošský kostel sv. Jiří byl vypálen za husitských válek. Druhý kostel, taktéž zasvěcený sv. Jiří, byl za třicetileté války vydrancován vojskem Bethlena Gabora a Valachy. Z tohoto druhého kostela se dochoval zvon z roku 1630, který je umístěn ve věži dnešního kostela. Dnešní kostel sv. Prokopa stojí na místě svých předchůdců. Kostel byl postaven mezi lety 1724-36 za přispění olomouckého kardinála Wolfganga Hannibala hraběte von Schrattenbacha. Kostel je vystavěn ve slohu románském, stojí na dubových pilotech a jeho základy jsou vyztuženy lomovým kamenem až do výšky 1 m nad okolní terén. V průběhu staletí prošel kostel již několikrát velkými opravami. První se uskutečnila v roce 1802, kdy byly opraveny pukliny ve zdech a kostel byl rozšířen o presbytář a sakristii. Nestabilní podloží bylo důvodem oprav na počátku 20. století, kdy za faráře Antonína Weissera byla vyměněna krytina a provedeny rozsáhlé vnitřní opravy. Ve zdivu se ovšem neustále objevovaly trhliny, zdi se vykláněly a klenba praskala tak, že puklinami širokými 7-8 cm bylo z půdy vidět dovnitř kostela. Kostel se podařilo zachránit generální opravou v letech 1968-74. Celé obvodové zdivo bylo stáhnuto ocelovými lany, kostel byl nově omítnut, krovy opraveny, střechy nově pokryty plechem, uvnitř byla vyměněna celá elektroinstalace, zařízeno topení a radikálně přestavěn kůr. Náklady na opravu byly v celkové hodnotě 3 mil. korun. Celá oprava byla provedena z dobrovolných darů farníků. Interiér kostela sv. Prokopa zdobí mozaiková okna z počátku 20. století, která zobrazují církevní symboly a několik svatých. Ve věži kostela se nalézají tři zvony – Panna Marie z roku 1630, sv. Prokop a sv. Josef z roku 1982. Předchozí zvony byly za II. světové války odvezeny a roztaveny. V každém kostele nalezneme také oltáře. Oltáře vlkošského kostela byly instalovány mezi lety 1843-54. Hlavní oltář zdobí socha sv. Prokopa, patrona kostela, a sv. Cyrila a Metoděje, patronů kaple na Kanovsku. Boční oltáře zdobí sochy Panny Marie a sv. Josefa. Ve Vlkoši nalezneme také drobné sakrální stavby. Na území obce se nachází 5 křížů, 2 kapličky, 3 obrázky (výklenky) a kaple sv. Cyrila a Metoděje. Nejstarší kříž pochází z roku 1838 a stojí u vchodu na hřbitov. Ostatní stavby jsou z mladší doby a nahrazují své dřevěné předchůdce. Drobné sakrální stavby nejsou jen památkou na časy minulé, ale i místem setkávání věřících u příležitosti májových pobožností. Farnost to není jen kostel a další památky, ale jsou to i farníci, z nichž někteří se rozhodli pro kněžskou službu. P. Apolinář Tomáš Hrabal (1865-1946) byl převorem bratislavského a pražského kláštera Milosrdných bratří. Během působení v Praze se zasloužil o vybudování moderní nemocnice Na Františku. P. Hrabal byl během svého působení jmenován notářem arcibiskupa pražského, čestným radou arcibiskupské konsistoře a provinciálním definitorem. P. Antonín Říkovský (1914-1980) byl děkanem ve Dvoře Králové nad Labem a také biskupským notářem. P. Rudolf Rozkošný (1875-1934) vstoupil v roce 1900 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1910 nastoupil na Svatý Hostýn, kde zůstal až do své smrti. P. Josef Tomčík vykonával kněžskou službu v Penčicích a poté v Andělské Hoře u Bruntálu. Pátým knězem z naší farnosti byl P. Oldřich Janoš. A jaká je naše farnost v současné době? Věřící se scházejí ke mši svaté v neděli a během týdne ve středu a v pátek. V neděli po mši svaté mají farníci možnost navštívit farní knihovnu a vybrat si ze široké nabídky knih. Rok v naší farnosti je velmi bohatý i na různé události. Farnost každoročně organizuje Tříkrálovou sbírku, které se účastní 18 dětí s vedoucími, farní tábor pro místní děti, Mikulášskou nadílku a Živý betlém. Ve farnosti je živá tradice májových pobožností, které se o květnových nedělích konají u křížů a kapliček v obci. Za úrodu na polích a zahradách děkujeme při mši svaté v měsíci září, jež je provázena krojovaným průvodem dětí a mládeže. Velmi oblíbeným je svátek sv. Martina, kdy po mši svaté následuje posezení farníků na faře. Nesmíme zapomenout na pouť na Svatý Hostýn, které se účastní kromě farníků z Vlkoše a Věžek také farníci z Říkovic a Žalkovic. V naší farnosti se také pravidelně setkává společenství modliteb matek, živý růženec a při nedělních mších svatých zpívá dětská schola. V roce 2015 se uskutečnila oprava věže našeho kostela, která je vysoká 51 metrů. Oprava trvala od konce srpna do konce listopadu. Během ní byly provedeny otluky a nanesení nových omítek, dány nové římsy, na věž byla položena nová měděná krytina, vyrobena nová báň. Během oprav byla z báně věže vyjmuta časová schránka, která skrývala dokumenty z roku 1885, 1930 a z roku 1972. Tyto dokumenty byly vystaveny na výstavě s názvem „Co ukrývala věžní báň kostela sv. Prokopa“. Velmi sledovanou akcí v rámci opravy bylo sundání kříže z věže a po nutných opravách jeho následné znovu usazení. Byla provedena i generální oprava hodin. Původní obyčejná skla byla nahrazena bezpečnostním lepeným sklem, z kovu vyrobeny nové číslice a ručičky. Vlkošská věž tak září nejen novým nátěrem, ale i krásnými hodinami a měděnou krytinou. Celkové náklady na opravy činí 2,6 mil. Kč. V současné době probíhá veřejná sbírka na tuto opravu. Přispět můžete na bankovní účet č. 263853689/0300. Předem děkujeme za každý Váš dar. Markéta Červinková Strana 12


Vstupujeme do nového roku 2016 Přehled hospodaření našich farností za rok 2015 vyjde po účetní uzávěrce v dubnovém čísle našeho časopisu. V této chvíli mohu říct, že v obou farnostech vstupujeme do nového roku v plusu a s finanční rezervou na běžné výdaje a malé opravy. Znovu děkuji všem dárcům a těm, kdo poskytli farnosti bezúročné půjčky. Děkuji také těm, kdo farnostem věnují své síly a čas v různých službách a aktivitách. A samozřejmě děkuji všem, kdo se za naše farnosti modlí. Pán Bůh zaplať. Největšími investičními akcemi loňského roku byly v Přerově druhá etapa generální opravy kaple sv. Jiří a oprava přízemí fary a v Předmostí oprava kříže u kostela. Pokud se nám podaří získat dotace také v roce 2016, tak plánujeme dokončit opravu kaple sv. Jiří opravami v interiéru. Podle okolností a možností budeme také pokračovat v dalších menších opravách fary v Přerově a na faře a v kostele v Předmostí. Do nového roku 2016 přeji všem Boží požehnání a pomoc a také dar radostného očekávání věcí příštích a důvěru v Boží prozřetelnost. Ekumenické bohoslužby Stejně jako každý rok i letos zvu k tradičním lednovým ekumenickým bohoslužbám, které budou 11. až 13. ledna 2016 vždy v 17:00 takto: v pondělí v prostorách Armády spásy, dále v úterý v evangelickém kostele a na závěr ve středu v husitské P. Pavel Hofírek modlitebně. Věřím, že se opět sejdeme v hojném počtu. POLEPŠENÍ nebo OBRÁCENÍ? Letos je pěkné téma, které nás všechny křesťany spojuje: Křest a jeho význam, křtem se stáváme Může člověk změnit sám sebe? všichni podobni Kristu ve službě kněze, proroka a pastýře. 9:00 První postní promluva v sále

Postní duchovní obnova

9:45 Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru s knězem 10:30 Druhá postní promluva v sále 11:15 Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke zpovědi nebo rozhovoru s knězem 12:00 Jednoduchý oběd na Sonusu 13:15 Křížová cesta v kostele 14:15 Třetí promluva v sále + dotazy a diskuze 16:00 Mše svatá v kostele 17:00 Malé pohoštění a posezení na závěr obnovy

Přerov Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince Sobota 13. února 2016 Přihlásit se můžete v prodejně na faře v Přerově nebo v zákristiích přerovských kostelů. Při přihlášení se vybírá příspěvek 50,- Kč na občerstvení. Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Postní doba Letos je popeleční středa už 10. února. Je tedy pomalu nejvyšší čas přemýšlet nad tím, jak prožít postní dobu, jaká si dát předsevzetí a o co se snažit. Postní doba může být zvláště požehnaným časem, ve kterém můžeme prohloubit svůj duchovní život. Doporučuji využít příležitost ke svaté zpovědi na začátek postní doby, která bude v pátek 12. února od 16:00 do 18:00 v kostele sv. Vavřince v Přerově. Vhodným vstupem do postní doby může být také účast na duchovní obnově. Postní doba je ovšem na prvním místě přípravou na slavení Velikonoc a na obnovu křtu. Velikonoce nás mají vrátit ke kořenům naší křesťanské víry. V postní době se snažíme odložit vše nepodstatné a zaměřit se na základy naší osobní víry. Postní obnova na Sonusu Každoroční jednodenní postní duchovní obnova na Sonusu bude v sobotu 13. února 2016. Letos jsem vybral toto téma: „Polepšení nebo obrácení? Může člověk změnit sám sebe?“ Téma změny k postní době patří a tak chci aspoň pár poznámkami povzbudit nejen k přemýšlení, ale také ke konkrétní snaze udělat něco pro naši změnu k lepšímu. Podrobnější informace o programu obnovy jsou na plakátku vlevo. Prosím, přihlaste se co nejdříve, abychom věděli, s kolika lidmi počítat a podle toho mohli připravit vše potřebné. Děkuji. P. Pavel Hofírek

Strana 13

 Milosrdenství proměňuje svět . Ve farnosti Kokory jsme prožili adventní dobu na téma „Milosrdenství proměňuje svět“, převzatého z katechetického centra biskupství brněnského. Dostala jsem možnost na konci mše svaté říci nejen dětem, ale i dospělým, jak se budeme snažit prožít letošní adventní dobu. Každý týden jsme měli konat daný skutek Milosrdenství. V 1. týdnu jsme v modlitbách mysleli na živé a zemřelé. Za účast na mši svaté děti přilepily do naší zeměkoule rybku. Druhou neděli u nás proběhla potravinová sbírka, kterou pořádala Oblastní charita Přerov. Dospělí tak vykonali skutek Milosrdenství: sytit hladové a dávat pít žíznivým. Tu možnost měly i děti, protože po mši svaté je navštívil svatý Mikuláš a děti štědře obdaroval a vyzval je, aby tak učinily i ony. Děti se úkolu ihned ujaly a ze svých balíčků darovaly chudým dětem. Do druhé části zeměkoule přibyly klasy obilí – symbol jídla. V třetím týdnu jsme se snažili oblékat nahé a ujímat se lidí bez domova. Mohli jsme tak darovat oblečení, které nenosíme, těm, kteří je potřebují. Modlili jsme se za imigranty. Symbolem k dolepení do zeměkoule byl strom, který přijímá každého člověka do svého stínu. V posledním týdnu jsme navštěvovali nemocné a mysleli na ně v modlitbách. Posledním symbolem byla květina, která každého potěší. Skutky Milosrdenství, které jsme konali během adventu, se budeme snažit konat i po celý Svatý rok Milosrdenství, který vyhlásil papež František. Lucie Kráčmarová

Někdy dostaneme, zač ani neprosíme Někdy koncem května 1961 jsem stál v trenýrkách před odvodní komisí a dostal nečekanou otázku: „Vy věříte v Boha?“ „Věřím“, odpověděl jsem. „Vždyť z Vás bude za čtrnáct dní inženýr.“ Já na to: „Právě proto.“ Viděli, že další přesvědčování nemá smysl, a zakončili: „Ale důstojník z Vás nikdy nebude!“ Myslel jsem si svoje a byl rád, že mám po odvodu. Měl jsem trochu jinou vojnu, než ostatní absolventi (byl jsem svobodník absolvent). Nespal jsem sám, ale na společné ložnici pro celou četu a vůbec jsem mohl zblízka poznat svoji generaci. K mému překvapení mně tři dny před koncem vojny oznámili: „Budete dělat důstojnické zkoušky!“ Vzpomínám si, že jsem dostal k rozebrání pistoli, kterou jsem však po celého půl roku neměl v ruce, a tak jsem rozebral samopal. Z marxismu jsem po chvíli své odpovědi ucítil, že to asi není v linii, tak jsem to vzal z opačné strany a byli spokojení. Vrchol přišel při pořadovém cvičení. Kluci mě měli docela rádi a to, co předvedli pod mým velením, bylo překvapením jak pro mne, tak pro komisi. Nastoupil jsem do Bohumína a po nějaké době dostal pozvánku z Vojenské správy, abych se dostavil s vojenskou knížkou za účelem povýšení. Na toho desátníka jsem nespěchal a tak, když jsem po čase jel služebně do Karviné, vzal jsem si VK a stavil se na VS. Tam mi ji vzali a po chvíli mi ji přinesl nějaký důstojník, slavnostně mi pogratuloval, já ji strčil do kapsy a jel domů. Kdyby se mě žena nezeptala, tak bych na to hned tak nepřišel. Podívala se do VK a tam na řádku pod svobodník absolvent bylo podporučík v záloze. Někdy dostaneme, zač ani neprosíme. Strana 14

Přes bylinky Pocházím z nevěřící rodiny, jako malá jsem sice k Bohu přirozeně tíhla, časem se to ale jaksi vytratilo. Zhruba od čtyř let (tj. od rozchodu mých rodičů) mě trápilo těžké astma, které v pubertě vygradovalo natolik, že mi nezabíraly žádné běžně dostupné léky. V období dospívání jsem spolu s maminkou prošla postupně obdobím východních metod jako jóga, tai-chi, chi-kung a různými ezoterickými praktikami. Přes veškeré sliby ani tyto věci na astma pozitivně nefungovaly, spíše naopak. V období, kdy už jsme vyzkoušeli opravdu téměř všechno včetně homeopatie, jsme se náhodou dostaly do prodejny bylin. Paní, která tam pravidelně obsluhovala, byla natolik duchapřítomná, že nám kromě bylinných čajů také doporučila četbu Písma a návštěvu kněze. Později jsem za ní chodila spíše na radu než na nákup – pomáhala mi vyrovnat se s nastalou situací v rodině (znovu po dlouhých letech jsme byli schopni si spolu povídat). Modlitby – četba žalmů – mi velmi pomáhaly na rozladěnou psychiku. Díky ní a díky knězi, kterého jsme začaly navštěvovat, jsem postupně přijímala, že mě Bůh má rád, a že o mě stojí. Postupně jsem opustila nekřesťanské duchovní cesty. Spolu s nápravou životosprávy i psychického rozpoložení se mi zlepšilo i astma, které dnes už téměř vůbec nepociťuji. Asi za rok jsem pak, jako sedmnáctiletá, přijala křest. Milostí Boží se velmi srovnaly vztahy v celé široké rodině, ke katolické církvi se začala hlásit i maminka, jako čtyřletý byl pokřtěn i můj bratr, ale především jsme se k sobě navzájem naučili být vstřícní a ohleduplní. Od modlitby žalmů, tak, jak jsem poznávala, že není jen Bůh Otec, ale také Syn Ježíš, jsem přešla ke „klasickým“ modlitbám, později jsem si zvlášť oblíbila růženec. Dnes už jen s úsměvem vzpomínám na doby, kdy jsme si říkaly: „Bože cokoli, ale ke katolíkům nikdy!“. Děkuji Bohu za nevyčerpatelný zdroj posily, kterou nám, katolíkům, skýtají svátosti. Až jako křesťanka jsem konečně pocítila naplnění a radost ze života. A když přijde období krize, kdy se mi opravdu nechce jít dál, mám to „štěstí“, že mohu říct: „Pane, vím, z čeho jsi mě vytáhl a kam se už nechci vrátit.“ Ono nakonec nic jiného nezbývá, než se zuby nehty držet víry, šlapat a občas se nechat Bohem kousek nést… Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Přežít nebo prožít mši svatou? Cyril Vojtěch Kodet „Oživení vztahu s Kristem je pro slavení eucharistie nesmírně důležité; bez něj nejsme schopni pochopit, natož prožít, oč vlastně při mši svaté jde. Avšak bude-li naše slavení eucharistie neseno láskou k němu, naše uši budou ochotně naslouchat Božímu slovu, oči budou chtít hledět na jeho tvář a srdce bude toužit zpívat mu chválu. Potom už nebudeme při mši jen diváky a pasivními účastníky, ale těmi, kdo jsou do děje vtaženi, plně uchváceni tím, co se zde odehrává. Mše svatá pro nás ztratí ráz pouhé povinnosti, stane se životadárnou součástí našeho života, potřebou a touhou srdce.“ (úvod knihy) Otec Vojtěch Kodet začíná svou knihu úvahou nad podobenstvím o pozvání na hostinu (Mt 22, 2-4). „Důležité, než se začneme věnovat průběhu mše svaté, je připravit půdu našeho srdce. Písmo nám v různých souvislostech ukazuje několik různých postojů, bez nichž pro nás mše svatá zůstane vždycky jen prázdným rituálem.“ Je to postoj očekávání, kajícnosti, pokory, důležité je připravit srdce. Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti na kříži, je to také hostina, na kterou nás zve Pán. Záleží také na naší připravenosti, zda my pozveme jeho. On přece prohlásil, že stojí u dveří a čeká na naše pozvání, aby mohl vejít a večeřet s námi. (Zj 3, 20). „Dobrá zpráva spočívá v tom, že neznáme jediný případ, kdy by Ježíš něčí pozvání odmítl. Kdykoli se sejdeme, abychom slavili eucharistii, on vždycky přijde. Kdykoli kněz vysloví slova proměnění, vždy sestoupí.“ Otec Vojtěch postupně prochází jednotlivé části mše svaté od políbení oltáře až k závěrečnému požehnání a vyslání. Zamýšlí se nad úvodním znamením kříže, pozdravem, úkonem kajícnosti. Vyzdvihuje důležitost naslouchání Božímu slovu, které jsme přece už tolikrát slyšeli a známe je možná i zpaměti. Na slyšené Boží slovo je třeba také odpovědět. Nežít ve svém vlastním náboženském světě, který se může lišit od toho, co od nás očekává Pán. Proč je důležité vyznání víry? Každým vyznáním víry si opakujeme dějiny spásy v kostce. Velký význam má obětování. Připojujeme se k oběti Kristově. Bohu obětujeme stejně jen to, co nám daroval. „Jsme ale pozváni, abychom Pánu darovali sebe samé, a nenastrčili za sebe jen nějaké dárky. Nejsme totiž pohané, kteří si chtějí naklonit božstvo nějakou úlitbou nebo rituálem. Pán chce s námi mít vztah. On nám také nedává jen „něco“ a občas (povzbuzení, občerstvení na cestě, odpuštění…), šel do vztahu s námi odjakživa naplno. Naše spása a odpuštění pramení z toho, že se s námi ztotožnil, stal se jedním z nás; vzal na sebe náš hřích a ve svém těle ho přibil na dřevo kříže. Daroval sám sebe, prolil svou krev, a tím nám dal vše ostatní. Svatý Petr Chryzolog kdysi prohlásil: „Ten, kdo chce dát samého sebe, má vždycky co nabídnout.“ “ „To, co mohu nabídnout Pánu, je sice pro záchranu světa naprosto nedostačující, podobně jako tenkrát nestačilo pět chlebů a dvě ryby. Přesto ale Pán ten můj nepatrný příspěvek přijímá. Pro něj je dostačující, dokonce za něj vzdává Otci díky. A když on vezme to mé „téměř nic“ do svých všemohoucích rukou, najednou dochází k proměně: on neproměňuje a neláme jen těch pět chlebů, ale proměňuje a láme mne, který jsem se nechal vyslat.“ Otec Vojtěch vychází z Písma svatého, z podobenství i zázraků Ježíše Krista. Uvádí také učení svatých a texty z prvních století. Rozjímání nad jednotlivými částmi je obohacující a osvěžující. Přeji duchovní užitek z této knihy. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2015, má 118 stran, cena 159 Kč. Jaroslav Branžovský Pátek 5.2. Sobota 6.2.

Neděle 7.2. Pondělí 8.2. Úterý 9.2. Středa 10.2. Čtvrtek 11.2.

Pátek 12.2. Sobota 13.2.

17:30 Pavlovice, KD 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:30 Předmostí 17:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 10:00 Pavlovice, fara 18:00 Předmostí, kostel 16:00 Centrum Sonus Popeleční středa 8:45 16:00 19:00 19:30 16:00 19:30 9:00

Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Troubky Centrum Sonus

17:30 Přerov, sv. Vavřinec Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 1, Leden 2016

Večer pro nás dva, viz str. 10 Mše svatá první soboty Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Masopust, viz str. 8 Karneval pro děti, viz str. 8 Beseda pro maminky, viz str. 10 Mše s udělováním pomazání nemocných Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Setkání s rodiči přípravy na první přijímání Modlitby matek Zpověď na začátek postní doby 16 - 18 Děkanátní modlitby mládeže Jednodenní postní duchovní obnova na Sonusu a v kostele sv. Vavřince Modlitby Fatimského apoštolátu Strana 15

Sob

n

Postní doba letos začíná velmi brzy: Popeleční středa je 10. února 2016. Příležitost ke svaté zpovědi na začátek postní doby bude v Přerově v pátek 12. února 2016 od 16:00 do 18:00 v kostele sv. Vavřince. Jednodenní postní duchovní obnova na Sonusu bude v sobotu 13. února 2016.

Pátek 8.1. Sobota 9.1. Pondělí 11.1. Úterý 12.1. Středa 13.1. Čtvrtek 14.1.

Sobota 16.1. Pondělí 18.1. Středa 20.1. Čtvrtek 21.1.

Sobota 23.1. Neděle 24.1. Pondělí 25.1. Úterý 26.1. Středa 27.1. Čtvrtek 28.1. Pondělí 1.2. Úterý 2.2. Středa 3.2. Čtvrtek 4.2.

19:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 17:30 Újezdec 10:00 Pavlovice, fara 17:00 Armáda spásy 16:00 Centrum Sonus 17:00 Evangelický kostel 16:00 Centrum Sonus 17:00 Modlitebna CČSH 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Fara v Přerově 18:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 17:30 Podolí 20:00 Přerov, Měšťák 10:00 Pavlovice, fara 18:45 Předmostí, fara 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 17:30 Čekyně 19:00 Centrum Sonus 9:00 Centrum Sonus 17:30 Újezdec 14:30 Hradčany 10:00 Pavlovice, fara 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 9:00 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Fara v Přerově 19:30 Fara v Přerově 10:00 Pavlovice, fara 18:45 Předmostí, fara Svátek Uvedení Páně do chrámu 19:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 17:30 Dluhonice 19:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Děkanátní modlitby mládeže Schůzka ministrantů Mše svatá v kapli v Újezdci Beseda pro maminky, viz str. 10 Ekumenická bohoslužba u Armády spásy Setkání společenství křesťanských žen Ekumenická bohoslužba u evangelíků Kavárna pro seniory Ekumenická bohoslužba u husitů Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Děkanátní školení požární ochrany Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Mše svatá v kapli v Podolí Farní ples v Městském domě v Přerově Beseda pro maminky, viz str. 10 Náboženství pro dospělé Mše pro děti s přípravou na první přijímání Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Mše svatá v kapli v Čekyni Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Mše svatá v kapli v Újezdci Dětský karneval, viz str. 10 Beseda pro maminky, viz str. 10 Pastorační rada farnosti Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Pastorační rada farnosti Přerov Modlitby matek Beseda pro maminky, viz str. 10 Náboženství pro dospělé Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v předvečer v 18:00 Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Mše svatá v kapli v Dluhonicích Zkouška scholy dospělých

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Mlčoch, Rostislav Dočkal, Jaroslav Branžovský, Alena Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 27. ledna 2016. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents