2011 Časopis obyvatel ÚSP pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích
Obsah únorového čísla: - Masopust a zvyky, Bez peněz, překlad z eperanta Vlasty Elsnicové - Áronie, Můj rodný kraj - 115 rad a léčivé účinky medu a skořice, - Fenek pouštní, Akce v roce 2010, rekapitulace PhDr. M. Běhalové - Z našich únorových setkání, Něco pro jarní úsměv - O slepeckého psa, který sám přišel o zrak, se stará jiný vodicí pes
Vydává Ústav pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích, Chrlické nám. 2, 643 00 Brno 545 558 131, fax: 554 558 188 Marie Janáčková E-mail:
[email protected], www.uspchrlice.cz
Masopust a zvyky Ing. Vladimír Kučera
Masopust je třídenní lidový svátek, který je ve své podstatě podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Masopust je vždy spojován s veselostí, zábavou, rejem masek, dobrým jídlem
a ještě lepším pitím. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“. Také toho dne. byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa, tancovali jen ženatí a vdané. Zato svobodná chasa se bavila většinou přímo na návsi, kde se tancovalo a popíjelo. Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení. Obchůzky masek neměly závazná pravidla. Záleželo na vtipu a pohotovosti “maškarádů“, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny – něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, atd. Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a v ní předvelikonoční půst. Někde zakončili muziku ještě „pochováváním basy“, symbolem toho, že v postu hudebníci nehrají. Tisklo se parte, jako pozvánka na pochovávání basy. Byl přítomen farář, plačky, co oplakávaly basu. Farář pronesl smuteční řeč, kde vzpomenul veselé i smutné historky za příslušný rok. Jinde pochovávali Baccha. O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již z 13.století. V novodobém pojetí je masopust neboli karnevalové období uváděno jako období od Tří králů do Popeleční středy. Popeleční středou začíná 40 denní postní období před Velikonocemi (končí na Velikonoční neděli). Maškarní zábava, která probíhala na masopustní úterý, byla vyvrcholením masopustu. Na Popeleční středu se naposled konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem. Dopoledne byla ještě povolena kořalka. Oběd už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.
Pranostiky: Masopust na slunci – pomlázka u kamen. Jaké je počasí o Popeleční středě - takové se drží po celý rok Suchý půst – úrodný rok. Bez peněz Překlad Vlasty Elsnicová z esperanta
Vyhýbají se mi. Protože mám boty roztrhané, a také mé oblečení není vůbec v pořádku. Mé kalhoty jsou velice krátké, kabát je příliš dlouhý, klobouk je malý, boty jsou velké. Až včera jsem si přinesl kravatu. Byla velice hezká a nová. Po poradě s kamarádem jsem jí vyhodil,
protože mi řekl: „Tato kravata logicky upozorní každého strážníka. Nehodí se k tobě. Už ze vzdálenosti několika kilometrů uvidí, že jsi ji ukradl.“ „Opravdu?“ zeptal jsem se. „Pochopitelně“, řekl. Byl starý, zkušený tramp, trestaný víc než patnáctkrát, nejčastěji kvůli malým krádežím, nebo kvůli nedovolenému chození po cizích cestách, nikdy to nebylo kvůli jeho síle. Byl starý muž. Následoval jsem ho a nechtěl jsem mít kontakt se strážníky. Znal jsem je. Už dvakrát mne zavřeli, a to nová kravata nespraví. Tedy jsem ji odhodil. Potloukat se dlouhými ulicemi se můžeme nejlépe dopoledne. Tou dobou jezdí nejméně aut. Kolem poledne řidiči jedí a ulice je poloprázdná. Nacházeli jsme se v horské krajině. Teď jsme s kamarádem šli podél dlouhé ulice. Cyklisté nás potkávali a předjížděli. Ženy se na nás dívaly se strachem. Stařec neustále vypadal rozzlobeně, proto se strachovaly, a to ho těšilo. Nešli jsme rychle. Je nutné jít pomalu, jestliže chceme dojít dál. Šli jsme však bez cíle. Dnes jsme došli asi patnáct kilometrů. Přenocovali jsme u jednoho venkovana. Řekl, že můžeme přenocovat, ale druhý den mu musíme pomoci sklidit seno. Pochopitelně jsme to slíbili, ale časně ráno jsme tajně odešli. Sklízet seno? A co ještě? Nebudeme pracovat. Nejsme hlupáci! Bylo by dobře, kdybychom dostali stálou práci, prostřednictvím které bychom získali mnoho peněz. Peníze postačí sotva na jedno jídlo, ale tolik almužny si můžeme i sami vyprosit. Nebo ukrást. Bohužel se nemůžeme skrýt, protože by naše boty byly vidět i v kapradině, ale to nám příliš nevadí. Nemáme peníze, nedostaneme peníze a dokonce je nepotřebujeme. Vůbec jsem neměl peníze. Pokud si pamatuji, měl jsem vždy jen tolik, kolik jsem potřeboval. Vždycky jsem žil ze dne na den. Totéž bylo i u mých rodičů. Jednou měl můj otec práci, podruhé ne, potřetí ji měla maminka, pak zase ne, a pak tu práci neměl nikdo, potom zas oba. Tehdy se otec opil. Já jsem nalezené dítě. Stará venkovanka mne nalezla v koši se vzkazem, že moje matka je chudá žena. Tomu vůbec nevěřím. Možná jsem produktem skandálu…
Čeho si málo všímáme Najdete je někde v lesoparcích, nebo v sídlištích zasazených do přírodních podmínek. Mají krásný vzrůst a velké nápadné plody, takže je nelze přehlédnout.
Arónie černá – temnoplodec je nejen okrasná, ale též pro člověka a jiné živočichy velmi prospěšná. Svými plody se podobá jeřábům, u nás se pěstují tři druhy. Má jedlé černé plody, sice s nižším obsahem vitamínu C, ale s velkým množstvím dalších fyziologicky cenných látek. Mají značný obsah železa a bóru, fluóru, manganu, mědi, kobaltu, molybdenu a jódu. Jde o prvek žádoucí zejména pro těhotné a kojící ženy a děti. U dětí má jód důležitou roli při rozvoji mozku a inteligence, při prevenci zubního kazu a s dalšími obsahovými látkami arónie i na posílení imunitního sytému. U dospělých i dětí je jód důležitý pro činnost štítné žlázy, hormonální rovnováhu (vysokým obsahem jódu je toto ovoce blízké plodům kivi). Přírodní šťáva a plody arónie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze (degenerativní onemocnění cévní stěny). Je ověřeno, že šťáva snižuje hladinu cholesterolu v krvi u takto nemocných. Zvyšuje se rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení
vysokého krevního tlaku. Veškeré výrobky z arónie mají blahodárnou funkci při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého, jak ho také nazýváme, se vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém. Dělají chybu ti, kteří léčivým účinkům nevěří a tyto stromy považují jen za okrasné. Výňatek z odborné literatury
Alena Ryšková
Ráda vzpomínám na město, které mi bylo rodištěm. Narodila jsem se v 59. roce minulé století a vlastně i tisíciletí a po mnoho let jsem žila ve Veselí nad Moravou. Moje maminka pracovala na dráze v kanceláři. Ve Veselí n.M. porodnice nebyla, tudíž si pro mne maminka musela do porodnice do Kyjova. Bydleli jsme v rodinném domku nedaleko Chaloupek. Byl poblíž trati, ale tam jsem nechodila. Domek neměl záchod, tak jsme museli chodit až na dvůr a já jsem se bála a bylo mi zima. Za krátko se domek v Jamách prodal. Za mého dětství zde bylo místo, kam přijížděly kolotoče. Jsou zde dva kostely, sv. Bartoloměje, kde se odbývaly pohřby, a starý kostel ze 13. století zasvěcený Panně Marii i s klášterem. Nyní je ve Veselí pěkný kulturní dům, kino a na hlavní cestě od náměstí spousta obchodů. Ještě donedávna byla ve Veselí velká dostihová dráha a přes silnici naproti stál kdysi pěkný zámeček. Již byl tak zdevastovaný, že snad nestál ani za opravu. Nedaleko dostihovky je dodnes splav a nedaleko je vybudováno přístaviště Baťova kanálu. Na rohu u řeky Moravy stála cukrárna, kterou měla moje teta. Dnes je tam pizzerie. Na Veselí se mně líbilo, že odsud bylo všude blízko. Někdy jsme jeli do Strážnice nebo do Rohatce, kde byla čokoládovna Maryša. Když jste jeli vlakem přes Rohatec a přistoupila děvčata, která v čokoládovně pracovala, po celém kupé se linula překrásná vůně čokolády. Z domku jsme se dostali do bytu na Hutníku. Veselí má dvě sídliště: Chaloupky a Hutník, kde byla velká moderní škola. Ze školy jsem měla jednu velkou kamarádku Janu, ani nevím, jak a kde žije, již tam nejezdím. Po přestěhování do bytu ubylo trochu práce na domku, ale maminka si bytu již moc neužila. Když mi maminka umřela, starala se o mne jen moje babička, maminčina maminka. Tatínek zemřel brzy po mamince. Babička se dostala později do Domova důchodců v Hodoníně, kde jsem ji pravidelně navštěvovala. Jelikož si mne po osiření moje tety brávaly jen na víkendy, vzala si mne do opatrování jedna zcela cizí paní Vojtěšková. Paní Vojtěšková mně tedy dělala maminku a její muž, pan Alois, tatínka. Ocitla jsem se náhle téměř o 100 km dál na sever. Žila jsem a chodila do školy v Litovli, kde jsem bydlela na internátě a z Litovle jsem později odešla studovat do Prahy do školy pro nevidomé. Bylo tam gymnázium pro slabozraké na Vinohradech s internátem nedaleko. Nepovedlo se mně školu dokončit, protože mne čekalo léčení. Procestovala jsem díky tomu Prahu, Kroměříž a skončila jsem na léčení v Brně. Od roku 1978 jsem se dostala do Ústavu do Chrlic, ale ne natrvalo. Ještě jsem nějakou dobu váhala, proto jsem odsud ještě musela do zařízení do Brna na Kamennou, kde byl bývalý
klášter. Jelikož byl v havarijním stavu, museli se místní obyvatelé přestěhovat. Někteří šli na Věstonickou, já jsem ještě šla na tři roky do domova o kousek dál. Pak jsem se rozhodla pro Chrlice. Od roku 2000 jsem tedy zde a již nemíním nikam odcházet. Dokonce jsem měla již to štěstí navštívit při jedné příležitosti i moje rodné Veselí. ---------------------------------------------------Hospodářský rozvoj Veselí souvisel s budováním dráhy Brno-Trenčanská Teplá. Bližší označení pro město i železniční stanici se datuje od roku 1883. Později byly spojeny lokality Předměstí, Město a Židovská obec. Koncem 20. století byly k Veselí n.M. připojeny okolní obce Zarazíce a Milokošť. Největším průmyslovým podnik ve Veselí byly Železárny.
Něco o medu a skořici. Převzato od našich čtenářů Je zjištěno,že směs medu a skořice léčí mnoho nemocí. Med se vyrábí ve většině zemí světa. Dnešní vědci jej doporučují jako velmi účinný lék na všechny druhy nemocí. Med může být užíván bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Ačkoliv je sladký, jestliže se bere ve správných dávkách jako lék, nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Léčení medem se skořicí podle studií západních vědců: Nemoci srdce: Jezte pravidelně k snídani med smíchaný s mletou skořici a mažte na chléb místo džemu nebo marmelády. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi a cévách a chrání pacienty před infarktem. Ti, kteří už infarkt prodělali a budou jíst toto denně, budou se držet míle daleko od dalšího infarktu. Pravidelné snídaně tohoto druhu ulevují při zadýchávání a posilují srdeční tep. V Americe a Kanadě se takto léčí senioři v domech s pečovatelskou službou, kteří jsou ve věku, kdy cévy a žíly ztrácejí svou pružnost a mohou se ucpávat. Med a skořice vracejí cévám a žilám jejich pružnost. Bolesti zubů: Smíchejte 1 lžíci skořice a 5 lžic medu. Aplikujte 3x na bolavý zub a bolest přestane. Nachlazení: Ti, kdo trpí na časté nachlazení, by měli užívat 3x denně 1 lžíci vlažného medu a ¼ lžičky skořice po dobu 3 dnů.Tím se vyléčí nachlazení, chronický kašel a pročistí průdušky. Potíže se žaludkem: Med se skořicí úspěšně léčí bolesti žaludku a chrání žaludek od vzniku žaludečních vředů. Svěží dech: Ranní vykloktání 1 lžící medu se skořicí smíchané s horkou vodou zpříjemňuje dech po celý den.
Malé poohlédnutí za akcemi v loňském roce PhDr. Markéta Běhalová
Rekreační pobyty: Lázně Velké Losiny- duben Vysočina, Mílovy- Blatiny, červen Chorvatsko, Makarská riviera - přelom srpna a září Větší kulturní a společenské akce v sálech ÚSP: Hana a Petr Ulrychovi ve společenském Maškarní ples Miroslav Donutil Pálení čarodějnic Módní přehlídka Chrlický slavík - soutěž ve zpěvu Kromě těchto akcí u nás vystupují pravidelně: žáci MŠ a ZŠ Chrlice, ZUŠ z Modřic, skupina studentů se zrakovým postižením z Kamenomlýnské ulice BAND(A), ZUŠ Jedovnice a další. Akce na nádvoří a v zahradě ústavu: Promenádní koncert na nádvoří s Irenou Kratochvílovou Promenádní koncert na nádvoří s Katkou Peclovou Táborák Ostatní akce Den otevřených dveří s vystoupením Hudců z Kyjova Výlety uživatelů: Otevírání studánky Bezdynky Travičná, salaš, Kněždub, Kyjov- družební setkání zrakově postižených Doubravice nad Svitavou, pštrosí farma - přátelské setkání se SONS Blansko, SONS Brno Výlety parníkem Kroměříž - Květná zahrada, koupaliště Bajda Vyškov Aquapark, Olšany - farma Bolka Polívky, Slavkov – prohlídka zámku a města Valtice – procházka do zámecké a bylinkové zahrady, návštěva zámku, Reistna- kolonáda, Koryčany, jízda na konících, návštěva motorestu Samota a okolní japonské zahrady Slovensko: Plavecké Podhradie – účast na Mezinárodním hudebním setkání Vystoupení, koncerty, kulturní akce mimo ústav: Hudební dýchánky v Technickém muzeu Brno 5x9 Semaforů - Jiří Suchý a jeho hosté v Dělnickém domě v Židenicích Koncerty Karla Gotta a Evy Urbanové v Hale Rondo HF JAMU a vystoupení studentů HF JAMU u nás Evy Pilarové v hale na Vodové ul. Vítání jara v Brněnské konzervatoři Komorní koncert v sále HF JAMU Vánoční koncert vážné hudby v Besedním domě Sbor Janáčkovy opery a pěvecký sbor Mladost ve Dvoraně VUT Brno Místodržitelském paláci
Moravské filharmonie Olomouc v Besedním domě Tmavomodrý festival v Bakalově sále Bílého domu Dvorana VUT v Brně Happening nevidomých Pod Smrkem Prezentace na Výstavišti Hospi Medica a Rehaprotex s vystoupením sboru Naděje Líšeňský profil na Karlově náměstí v Brně-Líšni Pěvecký sbor Sebranka Pěvecké recitály studentů Hudební fakulty JAMU Pěvecký sbor Mladost Folklorní soubor Gajdoši Brno Malé Hudební Družení – v kapli Rybova Česká mše vánoční v Besedním domě v Brně Akce v kapli: Bohoslužebné akce jednotlivých církví a koncerty Vystoupení našeho ústavního pěveckého sboru Naděje: V domovech s pečovatelskou službou a domovech pro seniory: Bílovicích nad Svitavou,Vyškově, Podolí u Brna, Rajhradu u Brna, Černé Hoře, Šlapanicích, Tuřanech, Mokré Hoře, Ivančicích, v Domově sv.Ludmily, ve Střelicích, na Zámečku v Habrovanech, v S-Centru v Hodoníně, na Absolutoriu VUT Kounicova ul. Kromě kulturních akcí v sálech pořádáme: Komponované večery, přednášky, celoústavní schůze uživatel atd.
Exkurze: Technické muzeum Tupesy- muzeum výroby keramiky, Velehrad - bazilika, Modrá - archeoskanzem slovanských hradišť
Hudební dýchánky v Technickém muzeu Swingový koncert (klarinet, saxofon, klavír) Vernisáž výstavy Rudi Lorence v Boskovicích Pěvecký recitál Hudební fakulty JAMU v MF Vystoupení pěvec. sboru Naděje v Žabčicích Vystoupení- Stará Líšeň Koncert na Hudební fakultě JAMU na Husově ulici Vystoupení sboru Naděje na Věstonické ul. Pietní vzpomínka, Bohoslužba slova a Rozhovory nad Biblí v ústavní kapli Blíže o akcích se rozepisuje PhDr. M.Běhalová ve svém článku
Z našich únorových setkání PhDr. Markéta Běhalová
Byl měsíc únor. Každý den, každá akce přinesla nějaké překvapení. Koncert Miloše Palečka a Jana Vancla - nejinak. Zazněly na něm krásné swingové melodie, tak trochu pro pamětníky, ale nejen pro ně. Hrálo se, zpívalo. Klarinet s klavírem jsme tu už dlouho neslyšeli. Naši lidé mají přehled o hudbě. Mnohé skladby znali, spolu s našimi hosty- hudebníky je prozpěvovali. Třeba aspoň v myšlenkách. Krásně nás to naladilo. Nahoře v MF sále u klavíru jsme přivítali i hosty z HF JAMU. Doc. Marta Vašková k nám chodívá rok co rok. Naše spolupráce je už opravdu letitá. Vždy přivede skupinku svých posluchačů, hrají nám a zpívají. V pěveckém recitálu přednášejí písně a árie. Tentokrát se představila Anna Dubnová, Alena Nevimová a Roman Hoza. To byly hlasy! Mikrofon nepotřebovali, zpěv zvládali na celý sál. Téměř jako bychom se ocitli někde v divadle nebo v opeře. Tannhäuser zpíval svou procítěnou píseň o Večernici, nádherně vyzněl i duet, ve kterém vystupovala Agáta z opery Čarostřelec od Carla Marii von Webera. Holka to byla opravdu němá, kapky krve nemá a princ po nějaké kněžně cizí házel očima. Před námi stál vyplašený kuchtík z opery Rusalka Antonína Dvořáka. Rozmlouval s hajným. Vyslechli jsme i Dvořákovy Milostné písně, Kaprálové Sbohem a šátečku. Výkony studentů, posluchačů HF JAMU, byly perfektní. Člověk by řekl téměř „profíci“, pěvci, herci v jedné osobě. Velmi pěkně zpívali, zřetelně vyslovovali, bylo jim vše rozumět. Dobře se to poslouchalo, hlasy byly krásné, melodické, někdy byly pohlazením, jindy hlasitě jásaly, rozechvívaly se, provolávaly, vypovídaly nejen o krásné hudbě, ale i o tom, kdo je zpíval. Každého úspěch, potlesk hřeje. Po jednotlivých výkonech následovaly půvabné poklony účinkujících. Všichni se šťastně usmívali. Byly to krásné chvíle. Hmatová výstava v Boskovicích
Multifunkční sál byl dějištěm i jiné události. Přijeli naši staří známí, folklorní soubor Stará Líšeň. Byli u nás již podvakrát. Soubor pracuje pod vedením sbormistryně paní Hanečkové. Paní Hanečková bude mít za rok krásné kulatiny, nikdo bychom jí těch devadesát nehádali. Proto je obzvlášť obdivuhodné, s jakou chutí, s jakým přesvědčením se věnuje vedení sboru, jak šíří a udržuje místní tradice, kulturu, písničky. Stará Líšeň nám tu kdysi předvedla své líšeňské plkačky, zpívali a mluvili tím jejich nářečím, jako kdysi jejich hospodyňky, trhovkyně. Měli to vtipné, odlehčené. I teď náš pan Rožnovský vzpomínal na časy, jak ještě jeho maminka chodila do Líšně na rynk. Prý: „Paničko, poďte si kópit tady to huso, má tři kila játra i s podsadami“- a byl jako doma. Určitě to bylo tak. Jejich píseň „Tancuj, tancuj“ má v repertoáru i náš pěvecký sbor Naděje. Kdo by neznal Talinský rybník, Červené jabĺčko, Čí to húsky na tej vodě nebo Koupím já si koně vraný. Dobře, že se tyto krásné písně zachovaly a pořád se zpívají, že pořád mohou přinášet radost. Neztrácejí nic na půvabu. Všichni jsme si je s chutí zazpívali. V jedno lednové odpoledne jsme přijali pozvání Muzea v Boskovicích. Muzeum pořádalo vernisáž, zahájení výstavy plastik, reliéfů, obrazů umělce, výtvarníka Rudy Lorence. Na výstavu jsme byli předem hlášeni, přesto jsme byli překvapeni, jakého milého přijetí se nám dostalo. Byli jsme vítáni jako vzácní, očekávaní hosté. Navíc, potkali jsme mnoho známých. Výstava byla určená i pro zrakově postižené. Vidící vnímali zrakem, ti ostatní hmatem. Obdivovali jsme jednotlivé exponáty. Vypovídaly o umělcově fantazii, o originalitě jeho nápadů. Výtvarník ke své práci využíval různé materiály- dřevo, kov, kůži, knoflíky, různé drobné doplňky a jejich kombinace. Nalézali jsme tu ptáky „bimbáky“- jeden pták měl název třískový, nohy však měl mosazné. Jiný pták se honosil ořechovými skořápkami, další mořskými mušlemi. Byl tu i čert, anděl, ježour a další. Naše babičky kdysi využívaly starodávné vidličky, i tady našly uplatnění- vidličky sloužily jako ruce některých dřevěných figurek. Dřevěná kachna
se zase důležitě nesla na mosazných nohách. Jako nohy posloužily kliky ode dveří. A tak jsme tu nacházeli vodovodní kohoutky, lžíce a lžičky, hřebíky a hřebíčky, vše podle umělcovy fantazie zakomponované ve vystavovaných exponátech. Zážitky tohoto dne byly nevšední. Do Chrlic jsme se vraceli s pěknými pocity. V záplavě světla nás vítalo noční Brno. Byly jsme doma. Hudební fakulta JAMU pořádá hodně večerních koncertů. Díky laskavosti Mgr. Nesvadbové jsme se jednoho z nich zúčastnili i my. Konal se na Husově ulici. Sólistka Eva Bergerová hrála na příčnou flétnu. Její přednes byl bravurní. Neméně strhující a povznášející byl i hudební projev jejich kolegů, kteří ji doprovázeli na housle, violu, violoncello, cembalo. Aplaus, úklony, projevy uznání neměly konce. Koncert byl krásný, velmi krásný. Vůbec nám nevadilo, že jsme se vraceli až v pozdních nočních hodinách. Stálo to za to. Akcí a zážitků by byla celá hromada, na to by nestačila ani celá Zornička. Určitě by v nich zaznělo i to, jak jsme byli s naším ústavním pěveckým sborem Naděje v únoru zpívat v Domě s pečovatelskou službou v Žabčicích a též v Domově pro seniory na Věstonické ulici v Brně. Všude to bylo skvělé. Pokaždé jiným způsobem. Lidé byli vděční, pozorně naslouchali, spolupracovali, děkovali. Byli šťastni, byli rádi. Za srdce nás to taky vzalo. Mnohé se nesmazatelně vrylo. Určitě by v povídání byla zmínka i o tom, jak jsme měli v naší ústavní kapli pietní vzpomínku na ty, kteří už nejsou mezi námi. Vzpomínka byla krásná, důstojná, taky nás oslovila. Vždyť to všechno byli jedni z nás, patřili k nám, byli to naši bližní. Jedni odcházejí, druzí přicházejí. Ale takový je už život. O tom, co jsme prožili, co máme za sebou, bychom mohli dlouho vyprávět. Ale zase někdy příště. Před sebou teď máme maškarní ples. To je další velká událost. A už pomalu řešíme moře. Že se to zdá brzo? Kdepak! Jedeme tam na přelomu srpna a září, ale těšit se můžeme už v předstihu. Radosti nikdy není na světě dost. O slepeckého psa, který sám přišel o zrak, se stará jiný vodicí pes Článek do Zorničku poslala Lenka Řehánková
Šedesátiletý Graham z Anglie si po šesti letech oddaného přátelství se svým slepeckým psem Edwardem vytvořil silné pouto. Bylo pro něj proto velice smutné, když se dozvěděl, že jeho pes trpí silným šedým zákalem. Onemocnění u něj vedlo tak daleko, že mu musely být obě oči odstraněny. Graham se však za žádnou cenu nechtěl psíka vzdát, a tak si jej nechal. Nyní oběma pomáhá jiný slepecký pes, kterého dostali. V současnosti se tak o Grahama Waspea i Edwarda, kteří oba přišli o zrak, stará dvouletý Opal. Všichni společně žijí v malém městě na východě Anglie. Edward se tak po šesti letech věrného pomáhání svému pánovi dostal do zaslouženého "psího důchodu". "Já i moje žena jsme plakali, když jsme se dozvěděli, že Edward postupně slepne, ale byli jsme odhodláni si jej nechat a pečovat o něj. O zrak přišel loni v říjnu, ale dokázal se tomu přizpůsobit neuvěřitelně dobře. On i Opal jsou velice přítulní a milují, když leží blízko u sebe," sdělil Graham o svém milovaném nyní osmiletém Edwardovi, který je jinak prý úplně zdravý.
Kdo se ožení, zjistí, co je štěstí, ale tehdy už je příliš pozdě.
Eskymácká moudrost: nikdy nejez žlutý sníh. Piješ? Pokud to je otázka, tak ne. Pokud to je návrh, tak ano! Černovláska na pláži: „Mám plnou hlavu písku.“ Blondýnka: „Zajímavé, mně se dostal jen do vlasů.“
Baví se dvě blondýnky na letišti: „Já nechápu, jak můžou ti teroristi tak velký letadlo vůbec unést.“ “Ty si ale kráva! Vždyť oni ho neunášej na zemi, ale ve vzduchu, když je tááákhle malinký!“
Jde blondýnka se psem po ulici, zastaví ji policajt a povídá: „Slečno, jak to, že Váš pes nemá košík?“ „My ale nejdeme nakupovat..“ „Aha, tak promiňte..“
Jestli byly použity snímky či texty těch, kteří jsou jejich autory, děkujeme jim za shovívavost a možnost otištění a za to, že mají pochopení pro naši práci, která přináší zpestření života slabozrakým a nevidomým uživatelům. Děkujeme
