Analýza hospodaření ekologických farem zaměřených na rostlinnou produkci ve Švýcarsku a v ČR

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Analýza hospodaření ekologických farem zaměřených na rostlinnou produkci ve Švýcarsku a v ČR Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Jan Křen, CSc.

Bc. Kateřina Mokrá

Brno 2010

1

Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Akademický rok: 2008/2009

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Zpracovatelka

Bc. Kateřina Mokrá

Studijní program

Zemědělská specializace

Obor

Agroekologie

Název tématu:

Analýza hospodaření ekologických farem zaměřených na rostlinnou produkci ve Švýcarsku a v ČR

Zásady pro vypracování:

1. Prostudujte odbornou literaturu a zdroje informací k dané problematice 2. Proveďte charakteristiku stanovištních podmínek ve kterých se farmy nacházejí 3. Shromážděte podklady o používaných osevních postupech a pěstebních technologiích z dostupné agronomické evidence 4. Shromážděte podklady o hospodaření farem z dostupné účetní evidence 5. Proveďte komplexní hodnocení hospodaření farem 6. Vyhodnoťte vybrané indikátory trvalé udržitelnosti hospodaření a použijte je ke stanovení rozdílů mezi farmami 7. K prováděným analýzám a hodnocení použijte plodle možností speciální software.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza hospodaření ekologických farem zaměřených na rostlinnou produkci ve Švýcarsku a v ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ………………………. 3

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji Prof. Ing. Janu Křenovi, CSc., vedoucímu své diplomové práce, a panu Prof. Ing. Josefu Zimolkovi, CSc., za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytli při vypracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat švýcarským farmářům, Judith Aebli a Danielu Liechti, za jejich obětavost, poskytnutí veškerých informací a cenných rad a za zkušenosti získané na farmě roční praxí. Také bych chtěla poděkovat panu Horákovi za poskytnutí důležitých informací potřebných k vypracování této práce. Diplomová

práce

vznikla

s využitím

výsledků

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

4

ANOTACE Diplomová práce Analýza hospodaření ekologických farem zaměřených na rostlinnou produkci ve Švýcarsku a v ČR se zabývá komplexní analýzou hospodaření a hodnocení systému rostlinné produkce ekologických farem. Švýcarská farma se nachází v osadě Stuhlen v kantonu Curych ve východní části Švýcarska. Podnik hospodaří na půdě o výměře 543 arů. Předmětem činnosti farmy je prodej rostlinné produkce a ekologických produktů na trhu. Česká ekologická farma se nachází na Českomoravské vrchovině v kraji Vysočina. Podnik je zaměřený na rostlinnou i živočišnou produkci, hospodaří na půdě o výměře 38 ha. Předmětem zemědělské činnosti podniku je produkce tržních plodin i plodin pro pokrytí potřeby krmiv chovaných hospodářských zvířat. Analýza a hodnocení farem byly prováděny na základě výsledků hospodaření pomocí vybraných

agronomických,

ekologických

a

ekonomických

indikátorů.

Podle

vypočtených hodnot jednotlivých indikátorů byl vyhodnocen způsob hospodaření ekologického podniku. Klíčová slova: ekologické zemědělství, bilance živin, agronomické indikátory, ekonomické indikátory

ANNOTATION The diploma thesis Analysis of farming of organic farms centred on crop production in Schwitzerland and in Czech Republic deals with complex analysis of farming and assessment of cropping system of organic farms. Swiss farm is located in colony Stuhlen in canton Zurich in the east of Switzerland. The farm has 543 are of area. The subject of agriculture activity of farm is sale of plant production and organic products on the market. Czech organic farm is located in CzechMoravia Highland in region Vysocina. The farm is centred on plant and animal production. The acreage is 38 ha. The subject of agriculture activity of farm is production of cash crop and crop for cover of feeds of farm animals. The analysis and assessment were carried out on basis of agronomic records using selected agronomic, ecological and economic indicators. Method of farming was assessed on basic of calculated values of particular indicators. Key words: organic agriculture, nutrient balance, agronomic indicators, economic indicators

5

OBSAH 1 Úvod………………………………………………………...………………………..9 2 Cíl práce...................................................................................................................11 3 Literární přehled……...…………………………………………………………12 3.1 Historie zemědělství ve Švýcarsku………………………………...……………12 3.1.1 Zemědělský zákon…………………………………………………...…...13 3.2 Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Švýcarsku…………...…………14 3.2.1 Dotace v ekologickém zemědělství……………………………...……….16 3.2.2 Ekologické programy……………………………………..……......……..18 3.2.3 Organizace Bio Suisse………………………………………...…….……19 3.2.4 Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství ……………………….......19 3.2.4.1 Mezinárodní síťové propojení…………..…………………..…..20 3.2.5 Kontrola a certifikace………………………………………………....…..21 3.3 Historie a vývoj ekologického zemědělství v České republice……………...….23 3.3.1 Definice ekologického zemědělství……………………………...…….…24 3.3.2 Kontrolní organizace…………………………………...………………....25 3.3.3 Dotace v ekologickém zemědělství……………………...……...………..26 3.4 Zásady a cíle ekologického zemědělství………………………..…….………..27 3.4.1 Zásady pěstování rostlin…………...……………………….……...……..27 3.4.2 Zásady chovu zvířat………………………………………….…...………28 3.4.3 Skladování a zpracování produktů…………………………….…...……..30 3.5 Metody ekologického zemědělství………………………………...….………...31 3.5.1 Biologicko-dynamické zemědělství……………………...…….……...….31 3.5.2 Organicko-biologické zemědělství………………………….….………...32 3.5.3 Integrovaná produkce…………………………………...……….…...…..32 3.5.4 Alpské zemědělství……………………………………....……………….33 3.6 Vliv ekologického zemědělství na životní prostředí………………..…….……34 3.6.1 Bio chrání ptactvo…………………...…………………….……………...34 3.6.2 Bio pečuje o půdu……………………………...………………….……...34 3.6.3 Bio chrání vodu a vodní zdroje……………………………………....…...35 3.6.4 Bio šetří energii……………………………...……………………….…...35 3.6.5 Bio přispívá k stabilizaci klimatu……………………………………...…35

4 Metody a materiály…………………………………………….……….…….....37 6

4.1 Farma Stuhlen…………………………………….………………….….……..37 4.1.1 Klimatické podmínky…………………………………...……...….……..37 4.1.2 Reliéf terénu……………………………………...……………………….38 4.1.3 Pedologické podmínky…………………………...………….………...…39 4.1.4 Geologické podmínky……………………………………...………….….39 4.1.5 Hydrologické podmínky……………………………...……………….….40 4.1.6 Historie farmy a její současná charakteristika…………...…………….…40 4.1.7 Rostlinná produkce…………………...……………………………….….41 4.1.7.1 Osevní postup………………………...……………………….….48 4.1.8 Živočišná produkce………………………………...………………….….49 4.1.8.1 Hnojení………………………………...…………………….…....50 4.1.9 Hospodářské budovy a technické vybavení farmy…….……………..…..51 4.1.10 Ochrana rostlin…………………...…………………….………………..52 4.1.11 SWOT analýza ekologické farmy Stulen…………….…...……………..54 4.2 Farma Baucis…………………………………………………………...………55 4.2.1 Klimatické podmínky…………………………...…….…………...……..56 4.2.2 Reliéf terénu……………………………...…………………….…………56 4.2.3 Pedologické podmínky…………………………...…….………...………57 4.2.4 Geologické podmínky…………………………...……….……………….57 4.2.5 Hydrologické podmínky…………………………………...…….……….57 4.2.6 Chráněná krajinná území……………………………………...….………57 4.2.7 Rostlinná produkce………………………………………...…….……….58 4.2.7.1 Osevní postup…………………………………………....……….61 4.2.8 Ochrana rostlin…………………………………………....………………62 4.2.8.1 Preventivní opatření……………….……………………....……...62 4.2.8.2 Přímé zásahy……………………………….……………….…….63 4.2.9 Živočišná produkce………………………………………………….……63 4.2.9.1 Charakteristika chovaných plemen……………...…………..……63 4.2.9.2 Ustájení zvířat…………………………………….…...…….……64 4.2.9.3 Produkce statkových hnojiv………………………………….…..64 4.2.10 Hospodářské a technické vybavení farmy…………………………....…65 4.2.11 Agroturistika………………………...……………………………….….65 4.2.12 SWOT analýza farmy …………………………………………………..66 4.3 Výběr indikátorů a jejich nastavení…………………………..…….……….….67 7

4.3.1 Výpočet hodnot indikátorů………………………………...………….….68

5 Výběr a metodika výpočtu indikátorů trvalé udržitelnosti…....…...…71 5.1 Výrobnost osevního postupu……………………………………….…………….72 5.2 Roční bilance organické hmoty………………………………………….……….73 5.3 Roční bilance dusíku……………………………………….…………………….73 5.4 Roční bilance fosforu…………………………………………………..………....75 5.5 Roční bilance draslíku…………………………………………….………….…..76 5.6 Index pokryvnosti půdy, pokryvnost půdy na podzim……………….……….….76 5.7 Ekologická infrastruktura……………………………………………….…….….76 5.8 Spotřeba ochranných prostředků………………………………………….….…..77 5.9 Příspěvek na úhradu………………………………………………….…….….….77 5.10 Rentabilita nákladů………………………………………………….………..…77 5.11 Podíl dotací na zisku………………………………………………….…….…...78 5.12 Celkové hodnocení……………………………………………….……………..78

6 Závěr………………………………………………………...……………………...80 7 Seznam použité literatury……………………………………………...……...83 8 Přílohy……………………………………………………………………………..86

8

SEZNAM TABULEK V TEXTU Tab. č. 1: Charakteristika průměrných klimatických podmínek za období (1961-1990) Tab. č. 2: Přehled pěstované zeleniny na švýcarské farmě Tab. č. 3: Osevní postup na švýcarské farmě Tab. č. 4: Zastoupení složek v ovčím hnoji (%) Tab. č. 5: Parametry požadované pro kompost Tab. č. 6 : Přehled nejčastěji používaných rostlinných přípravků na švýcarské farmě Tab. č. 7: Přehled průměrných měsíčních teplot a srážek Tab. č. 8: Celková výměra zemědělské půdy farmy Tab. č. 9: Osevní postup za poslední 3 roky Tab. č. 10: Celková produkce statkových hnojiv za jeden rok Tab. č. 11: Stanovení agronomických, ekologických a ekonomických indikátorů Tab. č. 12: Průměrné hodnoty jednotlivých indikátorů obou sledovaných farem Tab. č. 13: Bilance dusíku u jednotlivých plodin za sledované období Tab. č. 14: Rentabilita nákladů sledovaných plodin za sledované období v procentech Tab. č. 15: Podíl dotací na zisku v jednotlivých letech sledovaného období Tab. č. 16: Porovnání vypočítaných hodnot indikátorů švýcarské a české farmy

SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ V TEXTU Graf č. 1: Struktura půdního fondu ve Švýcarsku Graf č. 2: Rozloha zemědělské půdy a počet farem v jednotlivých kantonech Švýcarska Graf č. 3: Vývoj plochy ekologické půdy a počtu ekologických farem ve Švýcarsku Graf č. 4: Vyplacené dotace v ekologickém zemědělství ve Švýcarsku (Ø rok) Graf č. 5: Rozloha ekologické půdy a počet ekologických farem v krajích ČR Graf č. 6: Hodnocení plnění limitů farem v jednotlivých letech (%) Graf č. 7: Vyjádření rozdílu bilance dusíku bez symbiotické fixace a se symbiotickou fixací Graf č. 8: Celkové hodnocení let 2005 - 2007 Graf č. 9: Srovnání plnění indikátorů švýcarské a české farmy Obr. č. 1: Loga švýcarských bioproduktů Obr. č. 2: Logo českých ekologických produktů Obr. č. 3: Rozdělení pozemku na parcely

9

1 ÚVOD Ekologické zemědělství podporuje hospodářský a sociální rozvoj v méně příznivých a zaostávajících venkovských oblastech a odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které plní nejen funkci produkční, ale i mimoprodukční. Tato funkce zahrnuje vliv zemědělství na životní prostředí, na vzhled krajiny i na udržení osídlení venkova. Rozvoj diskuze o vlivu lidstva na životní prostředí vedlo až k vytvoření myšlenky trvale udržitelného rozvoje a trvale udržitelného zemědělství. Existuje mnoho definic, které popisují setrvalé zemědělství. Krátkou, ale výstižnou definici popisuje Jackson (1984): „Setrvalé zemědělství nevyčerpává půdu, ani neochuzuje lidi.“ Nakonec se většina odborníků a nejrůznějších organizací shodla na stručné a přijatelné verzi: „Setrvalé zemědělství je zemědělství, které je ekologicky únosné, ekonomicky přijatelné, sociálně spravedlivé a humánní.“ Ekologickou únosnost definoval již v roce 1949 Leopold: „Naše aktivita je správná, vede – li k zachování celistvosti, stability a nádhery živého společenstva. Je ale špatná, když směřuje kamkoliv jinam.“ Ekologicky vhodné zemědělství musí být také šetrné z hlediska ochrany neobnovitelných zdrojů a omezování toxicity v potravních řetězcích, půdě, vodě a ovzduší. Ekonomická přijatelnost jsou vyrovnané náklady a výnosy, které na základě dotací vytvářejí ekonomickou ziskovost zemědělství. Ekonomickou přijatelnost nelze redukovat pouze na zemědělce, zpracovatele, obchodníka nebo spotřebitele. Při respektování přírodních zákonů ponesou hospodářské důsledky všichni, bez ohledu na ceny a zisky. Sociální spravedlnost zajišťuje základní potřeby, na které mají lidé právo, možnost přístupu k zemědělské půdě, pěstovat kulturní plodiny a tím předejít chudobě. Důležitá je dostupnost přiměřených zdrojů, technická pomoc a poradenství. Současně musí být respektována práva zaměstnanců na farmách i městských obyvatel. To však vyžaduje spravedlivé mzdy, bezpečné pracovní prostředí, vhodné životní podmínky a zajištění kvalitních a zdravých potravin. Humánní zemědělství musí být založeno na respektování v mezilidských vztazích, respektování zvířat a uznání jejich práv. Bez silné sociální společnosti a kultury plné života nemůže zemědělství prosperovat ani vzkvétat. „Agrobyznys“ či „industrializace“ odráží základní posun k monetární ekonomii, ve které je všechno ohodnoceno určitou cenou. Tento systém vede k přeceňování významu trhu i

10

konkurence a následné izolaci a odcizení lidí. Tímto způsobem se rozbíjí venkovská společenstva a upadá i jejich význam. Potom nemůže být zemědělství ani humánní ani setrvalé.

11

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je komplexní analýza a hodnocení systému rostlinné produkce ekologické farmy ve Švýcarsku a v České republice. K tomuto účelu byl z množství použitelných indikátorů vybrán užší soubor, u kterého byly při zohlednění lokálních podmínek nastaveny optimální nebo mezní hodnoty – požadované hodnoty těchto indikátorů. Na základě podkladů a výsledků o hospodaření jsou analyzovány a vyhodnoceny jednotlivé indikátory. Vyhodnocení výsledků je provedeno graficky, což umožňuje lepší přehlednost a názornost získaných výsledků.

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie zemědělství ve Švýcarsku Zemědělství v 19.století bylo ovlivněno industrializací, často bylo dováženo levnější obilí ze zahraničí, tuzemská produkce i stupeň soběstačnosti prudce klesaly. Během první světové války nastaly značné nedostatky zásobení obyvatelstva důležitými potravinami. K podobnému vývoji došlo na jaře roku 1938, byl schválen federální zákon o zajištění dodávky životně důležitého zboží. Druhá světová válka vyřešila tzv. pěstební boj. Švýcarské zemědělství mohlo úspěšně zvyšovat svoji produkci, aby nedocházelo k opakujícím se nedostatkům potravin. Od roku 1951 byl v zemědělském zákoně pevně stanoven úkol zásobování, ve kterém byl propagován zdravý rolnický stav a výkonné zemědělství. Tato politika vedla do slepé uličky: následkem byla nadprodukce a vysoká cenová úroveň. Intenzivní zemědělství zapříčinilo narůstající ekologické problémy. Hlavním cílem moderního zemědělství je výroba potravin, která následuje po ekologických a trvalých opatřeních, jak požadovalo referendum švýcarského národa 9.června roku 1996 v souvislosti se schválením nového zemědělského paragrafu ve spolkové ústavě. Na začátku 21.století bylo zemědělství a jeho politika ovlivňováno úspornými opatřeními svazů a nasycenými trhy, které jsou více liberalizovány poklesem cen produktů. Liberalizace trhu s obilím v roce 2001, která umožnila otevření trhu se sýry v EU v roce 2007 a zrušení kontingentace mléka v roce 2009, patří mezi některé výzvy, se kterými se švýcarské rolnictvo musí vypořádat. Od roku 2001 se mohlo z jednání Světové obchodní organizace WTO (kolo jednání Doha) očekávat podstatné snížení ochrany hranic a vnitřního trhu, podpory a vývozní subvence s nimi spojenými. Realizace Doha – závazků je podle prozatímních vyjednáváních z července 2006 stále otevřená. Pokud by měla být jednání dříve nebo později uzavřena, mohlo by zavedení těchto opatření trvat 5–10 let. Vzhledem ke špatné finanční situaci svazu jsou příspěvky do zemědělství redukované od roku 2006 o 130 milionů franků (910 milionů Kč). Spolková rada v roce 2006 rozhodla zahájit rozhovory s EU o vzájemných volných obchodních jednáních v oblasti zemědělství. Zvláště průmyslová výroba a sektor služeb se zajímají o dobré hospodářské vztahy s EU. Smlouva by usnadnila místnímu zemědělství a potravinářství vstup na trh se 450 miliony konzumenty. Na druhou stranu by nátlak ceny způsobil rozsáhlé strukturální změny.

13

lesní půda, 1 271 645 ha

28% 26%

neproduktivní půda, 1 157 745 ha trvalé travní porosty, 1 089 947 ha

,

orná půda, 410 958 ha vodstvo, 173 967 ha 10%

31% 1%

trvalé kultury, 24 214 ha

4%

Graf č. 1: Struktura půdního fondu ve Švýcarsku

3.1.1 Zemědělský zákon Zemědělský zákon SR 910.1 byl poprvé schválen roku 1951. Cílem zákona je zajistit zdravý vztah farmáře k zemědělské produkci, aby mohlo být zajištěno obyvatelstvo potravinami i v krizové situaci. Státní kontrolní zemědělství s pevnými cenami a převzetím garance vedlo k nadprodukci a vysokým nákladům pro využití přebytku. V 90. letech byla cenová a příjmová politika nejdůležitější částí reformy. Současný stav znění zákona je platný k 29.dubnu 1998. Od tohoto roku se svaz stará o to, aby zemědělství poskytlo přes trvalou a na trh zaměřenou produkci příspěvky na udržení přírodní obživy, ošetření kulturní krajiny a decentralizaci osídlení země. Svaz také určuje cenovou poptávku a nabídku. Finanční podpory ze svazu obdrželi farmáři pouze v případě, že dodržovali přísná pravidla týkající se ekologie a chovu zvířat. V tomto smyslu nejsou jen producenti potravin, ale také nesou velkou zodpovědnost za udržování přírodní obživy a péče o kulturní krajinu.

14

200 180 160 140 120 100 80 60 40 20

W aa d W t al lis G en f Be Fr rn ei So bur lo g N thu eu e n rn bu rg Ba Ba Ju se sel ra l-L -S an tad ds t ch a A ft ar ga Zü u ri c Sc G h l A ha ar pp ff us en ha A zel use pp l A n en . ze Rh ll . I St . Rh . G Ga . ra ll ub en ün Th den ur g Lu au ze rn U Sc ri h O wy bw z N al d id w en al de n Zu Te g ss in

0

rozloha zemědělské půdy v tis.ha

poče t fare m ve 100

Graf č. 2: Rozloha zemědělské půdy a počet farem v jednotlivých kantonech Švýcarska

3.2 Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Švýcarsku Ekologické zemědělství má ve Švýcarsku velkou prioritu. V 90.letech silně vzrostl počet zemědělských podniků hospodařících ekologickým způsobem. Do roku 2005 obdrželo 11% podniků ekologickou značku Knospe, kterou symbolizuje bílé poupě v zeleném kruhu. V horských oblastech se ekologické zemědělství značně rozšířilo. Švýcarští konzumenti spotřebovali biopotraviny za 160 franků na hlavu a rok, jednalo se především o zeleninu, ovoce a vejce. Rakousko a Švýcarsko jsou na prvním místě v Evropě z hlediska přechodu z kulturní krajiny na ekologické zemědělství. V roce 1992 Švýcarsko oznámilo konec klecového chovu drůbeže. Užívání antibiotik v krmivech pro zvířata a aplikace hormonů jsou od roku 1998 zakázány. Na vývoji ekologického zemědělství se zasloužili filozof Rudolf Steiner, švýcarští biologové Maria a Hans Müller a německý lékař Hans Peter Rusch. Rudolf Steiner, zakladatel antroposofie, poskytoval základy pro biologicko-dynamický způsob hospodaření, které tvořily jeho přednášky „Duchovně vědecké základy k zemědělské prosperitě“. První úspěšná činnost pro ekologické zemědělství vznikla během antroposofického hnutí Rudolfa Steinera, na kterou postupně vyvinul biologickodynamické způsoby hospodaření. Základní kámen organicko-biologického zemědělství položil Němec Justus von Liebig, Francouz Raoul H. Francé a Brit Sir Albert Howard. Justus von Liebig je zakladatelem

15

minerální teorie a osnov moderního zemědělství. Také vyvinul novou představu o koloběhu látek a teorii humusu, nato stanovil pravidla o osevním postupu, zeleném hnojení a pícninách. Raoul H. Francé je zakladatelem půdní ekologie. Na vývoji organicko-biologického zemědělství se podíleli Maria a Hans Müllerovi a H. P. Rusch. Pro organicko-biologické zemědělství byla agrární politická práce Hanse Müllera a jeho manželky Marie Müller prostřednictvím přednášek rozhodující. Ve spolupráci s doktorem a mikrobiologem H. P. Rutschem se orientovali na biologicko-dynamické metody a od roku 1949 ovlivňovali koncepci organicko-biologického způsobu obhospodařování. Rok 2008 zaplatil ve Švýcarsku podle odhadu 500 milionů franků za bioprodukty, tj. asi 5x více než v roce 1993. Podobně se pohyboval i počet ekologických podniků: v roce 1990 jich existovalo 803 a v roce 1998 odhadem 4 800. Švýcarský spolek Ing.agronomů a Ing.- potravinářů (SVIAL) pořádal v září roku 1998 konferenci pod názvem „Biologické zemědělství – určení polohy“. Obhospodařované užitkové plochy ekologických farem v roce 2008 - zemědělská půda – 114 134 ha - orná půda – 8 582 ha - 4 915 ha obilí - 533 ha brambory, cukrová a krmná řepa - 250 ha olejniny - 2 884 ha ostatní orné plochy - trvalé travní porosty – 102 642 ha - trvalé kultury – 1 131 ha - ostatní zemědělsky využívané plochy – 1 179 ha

16

12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

rozloha ekologické půdy v 10 ha

2004

2005

2006

2007

2008

počet ekologických farem

Graf č. 3: Vývoj plochy ekologické půdy a počtu ekologických farem ve Švýcarsku

3.2.1 Dotace v ekologickém zemědělství Výše

a

podmínky

dotací

poskytovaných

v

ekologickém zemědělství

jsou

charakterizovány v zákoně o zemědělství SR 910.1 (29.4.1998), ve Stanovení o dotacích pro zemědělství SR 910.13 (7.12.1998), ve Stanovení Švýcarského národohospodářského odboru (EDV) o etologickém programu (25.6.2008) a ve Stanovení o zemědělských definicích SR 910.91 (7.12.1998). Ekologická kompenzace Příspěvky za ha/rok údolní zóna – 1 500 franků pahorkatá zóna – 1 200 franků horská zóna I. a II. stupně – 700 franků horská zóna III. a IV. stupně – 450 franků Zvláštním ustanovením je minimálně 6 let odpovídající využívání plochy, jakost kosení louky musí odpovídat kvalitě krmiva. Na extenzivně využívaných loukách nesmí být používány žádná hnojiva ani ochranné rostlinné prostředky. Kosení luk se provádí alespoň jednou ročně. Nejdříve povolené termíny kosení: v údolí a pahorkatinách 15.června, horská zóna I, II: 1.července, horská zóna III, IV: 15.července Houštiny, pole a houštinové okraje nesmí být hnojeny ani ošetřovány ochrannými

17

rostlinnými přípravky. Podle předpisů by měl travinný lem tvořit šířku 3 metry, které by se měly alespoň každé 3 roky kosit. Termíny kosení jsou stejné jako u extenzivně využívaných loukách. Pro rozmanitý úhor na polních plochách a trvalých kulturách v údolí jsou vymezeny dotace ve výši 2 800 franků na ha/rok. Švýcarská výzkumná instituce doporučuje používat směs osiva tuzemských rostlin, kterou je vhodné pěstovat minimálně 2 roky a maximálně 6 let na stejném místě. Kosení je prováděno mezi 1.říjnem a 15.březnem. Rotační úhor na otevřeném poli nebo na trvalých kulturách v údolích je dotován výší 2 300 franků na ha/rok. Podmínkou je minimální šířka 6 metrů a plocha o velikosti 20 arů. Plocha musí být zaseta mezi 1.zářím a 30.dubnem. Doporučená je směs osiva. Kantonální odborné středisko na ochranu přírody může povolit speciální směs nebo ozelenění. Kosení se provádí v období 1.října-15.března. Mezi polní pásy, které jsou dotovány sazbou 1 300 franků, patří extenzivní okrajové pásy polních kultur. Ustanovením je minimální šířka 3 metry a maximální 12 metrů. Je zakázáno používat ochranné rostlinné prostředky a dusíkatá hnojiva. Na celé délce pole musí být zasety kulturní plodiny, obilí, řepka, slunečnice nebo luskoviny na zrno. Okraj polní plochy v údolních a horských zónách I a II je podporován dotační sazbou 2 300 franků na ha/rok. Švýcarská výzkumná instituce doporučuje používat směs osiva tuzemských rostlin. Minimální šířka je 3 metry, maximální 12 metrů. Zakázáno je používat hnojiva a ochranné rostlinné prostředky. Jedna polovina okraje musí být jednou ročně pokosena. Vysokokmenné a ovocné stromy, které jsou dotovány 15 franky za strom/rok, zahrnují peckovice, jádrové ovoce, kaštany a ořešáky. Minimální výška kmene u slivoňovitých stromů musí být 1,2 metrů a u ostatních 1,6 metrů. Používání ochranných prostředků a upevňovacích pásků na kmeny je zakázáno, s výjimkou u stromů mladších 5 let. Podmínkou je pěstování minimálně 20 stromů v podniku.

18

chov hospodářských zvířat, 183 363 000 CHF ekologické vyrovnání, 124 927 000 CHF

26%

letní příspěvky, 91 381 000 CHF 38%

extenzivní produkce obilí a řepky, 31 255 000 CHF

19%

1%

biologické pěstování, 27 135 000 CHF příspěvky na ekologické nařízení kvality, 14 638 000 CHF příspěvky na ochranu vod, 4 024 000 CHF

7% 6% 3%

Graf č. 4: Vyplacené dotace v ekologickém zemědělství ve Švýcarsku (Ø rok)

3.2.2 Ekologické programy V ekologickém zemědělství jsou přípěvky dotačních sazeb následující (ha/rok): speciální kultury – 1 200 franků ostatní otevřené polní plochy – 800 franků ostatní zemědělsky využívané plochy – 200 franků plochy v zahraniční hospodářské zóně - 75% - příspěvkový rozpočet ve vnitrozemí

Etologické příspěvky jsou založené na: 1. systému přátelského chovu zvířat ve stájovém prostředí a podporované na jednu velkou dobytčí jednotku (VDJ)/rok – program BTS hovězí dobytek starší 120 dní, koně starší 30 měsíců, kozy a králíci starší 1 rok – 90 franků prasata bez selat – 155 franků slepice, kohouti, kuřata a krůty – 280 franků Tento program požaduje určité podmínky chovu zvířat: skupinový chov, minimálně 15 Luxů denního světla ve stáji a alespoň 2 různě přizpůsobené stájové oblasti. 2. pravidelném výběhu do volného prostranství (VDJ/rok) – program RAUS hovězí dobytek, koně a ovce, kozy a králíci – 180 franků chov prasnic – 360 franků

19

prasata bez selat – 155 franků slepice, kohouti, kuřata a krůty – 280 franků Koncept programu RAUS objemové krmivo (suchá píce): 1.května-31.října – vstup na louku alespoň 26 dní v měsíci, 1.listopadu-30.dubna - výběh minimálně 13 dní v měsíci pro prasata a králíky: každý den vícehodinový výběh pro užitkovou drůbež: ve dne přístup k venkovnímu prostředí, každý den přístup na louku detailní požadavky Ustanovení etologického programu se nachází na webové stránce www.blw.admin.ch > Themen > Direktzahlungen und Strukturen > BTS und RAUS

3.2.3 Organizace Bio Suisse Bio Suisse je vrcholný orgán švýcarských podniků s vlastní značkou Knospe (poupě). Držitelů značky je okolo 5 700 farmářů a zahradníků, kteří jsou registrováni v 32 členských organizacích. Bio Suisse byl založen roku 1981. Knospe, označující švýcarské bioproducenty a jejich bioprodukty, garantuje dodržování směrnic Bio Suisse a tím velmi vysoký standard bioproduktů od veškerých zemědělských podniků. Přes 700 zpracovatelských a obchodních podniků má s orgánem Bio Suisse uzavřenou licenční smlouvu a stanovené šetrné zpracování bioproduktů. Toto shromáždění delegátů je nejvyšším orgánem ve Švýcarsku, je volené 100 delegáty na 4 roky z 32 členských organizací, které pořádají dvakrát ročně schůze. Prezidenti členské organizace jsou nejdůležitějšími kontaktními partnery pro záležitost kantonálního organizačního stupně, který poskytuje služby ve vzdělání, konzultace i přímé uplatnění na trhu. Členem je i výzkumná instituce pro ekologické zemědělství (FiBL) se sídlem ve Fricku, která patří k národní a mezinárodní nejproslulejší výzkumné a poradenské instituci v oboru zemědělství.

3.2.4 Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství (FiBL) byl založen v roce 1973 jako privátní nadace, která svou práci začala vykonávat roku 1974 v Oberwilu v kantonu Baselland a od roku 1997 sídlí ve Fricku v kantonu Aargau. Jedná se o celosvětově vedenou výzkumnou organizaci pro ekologické zemědělství, která zaměstnává přes 120 odborně proškolených pracovníků. FiBL se podílí na významných internacionálních projektech – ve výzkumu, poradenství i rekvalifikaci za účelem vývojové spolupráce. 20

K této instituci patří vinice, ovocný sad, zemědělský podnik s obchodem a restaurací, které jsou provozovány ekologickým způsobem. Od roku 1973 institut zpracovává vědecké základy biologického pěstování a správného chovu zvířat. Prostřednictvím podpory, přímých kontrolních opatření a zlepšení pěstební techniky je ochrana proti chorobám a škůdcům osvědčená. Zvěrolékaři se zabývají zdravím mléčných žláz a parazity, optimalizují chov, krmení, pastvinný režim a testování homeopatických a rostlinných preparátů. Socioekonomické odvětví analyzuje hospodářské nedostatky podniků, bioceny kryjící náklady, podporující opatření agrárně politického charakteru jako jsou otázky uplatnění na trhu. Od roku 2005 provádí instituce výzkum pro biologické pěstování vinné révy a vinné sklepnictví. Kromě toho pořádá mnoho projektů a hodnocení na více než 200 vinných podnicích v celém Švýcarsku. V Therwillu u Basileje probíhá již od roku 1978 dlouhodobý pokus DOK, který srovnává biologicko-dynamické a biologicko-organické zemědělství s konvenčním. S tímto pokusem bylo vyhodnoceno ekologické pěstování jako velmi významné ve srovnání s konvenčním. Vedle jednotlivých podniků a poradenství existují kurzy, měsíčníky Bioaktuell a internetové stránky www.bioaktuell.ch. V asociaci pro ekologické poradenství (BBV) spolupracují kantony, FiBL a privátní organizace. 3.2.4.1 Mezinárodní síťové propojení FiBL spolupracuje v mnoha projektech a odborných komisích s odborníky ve Švýcarsku i v zahraničí. 1. Výzkum Institut je důležitým partnerem ve výzkumných projektech EU. S evropskými partnery jsou řešeny otázky jakosti potravin, zdraví zvířat, dalšího vývoje a agrární politiky, optimalizace pěstební techniky a ochrany rostlin. 2. Poradenství a vývojová spolupráce Odborně kvalifikovaní zaměstnanci poskytují poradenství v mnoha zemích světa. Prominentní příklad internacionální FiBL práce je skladba certifikační organizace v Indii nebo produkce biocitrusů na Kubě. 3. Spolupráce v mezinárodní organizaci Kompetence instituce u internacionálních organizací je velice žádaná. FiBL spolupracuje v komisi Codex-Alimentarius organizace světové výživy (FAO) a účastnila se na vypracování evropských akčních plánů pro biologické zemědělství a

21

biopotraviny. Kromě toho instituce spoluzaložila mezinárodní společnost výzkumu biologického pěstování ISOFAR. Ve světovém vrcholném orgánu IFOAM získala FiBL svoji kompetenci v mnoha grémiích (směrnicové komité, regionální odvětví EU, komise Codex-Alimentarius). FiBL založil nezávislou instituci FiBL Německo (2001) a FiBL Rakousko (2004), je spoluzakladatelem Bioinstituce v České republice (2004) a Instituce pro biologické zemědělství zaměřené na agrární kultury v Lucembursku (IBLA, 2007). Financování Výzkumnou instituci a její poradenské služby financují Spolkový úřad pro zemědělství (BLW), Spolkový úřad pro životní prostředí (BAFU), Státní sekretariát pro hospodářství (SECO), Ředitelství pro vývoj a spolupráci (DEZA), kantonální zemědělské úřady, obce jako privátní organizace (Coop, Bio Suisse, Hiscia, Migros) a individuální osoby. 3.2.5 Kontrola a certifikace Bio Suisse klade důraz na největší hodnotu a na nejvyšší kvalitu produktů Knospe. Potraviny z kontrolovaného ekologického zemědělství s označením Knospe mají dlouhou tradici, proto může být Švýcarsko označováno jako původní průkopnická země ekologického zemědělství. První pěstební směrnice byla schválena roku 1981 a současně bylo vytvořeno registrované označení Knospe pro produkty kontrolovaného ekologického zemědělství. Všichni farmáři, kteří svůj podnik obhospodařují podle směrnic Bio Suisse, jsou alespoň jednou ročně kontrolováni. Vedle hlavních kontrol a provozních

prohlídek

jsou

prováděny

namátkově

dodatečné

kontroly.

Ve

zpracovatelském a obchodním provozu jsou posuzovány původ surovin, toky zboží, receptury, zpracovatelské

postupy, skladování zboží a jejich označení. Teprve po

úspěšných kontrolách a certifikacích obdrží farmáři stejně jako zpracovatelské a obchodní podniky doklad a certifikát na bioprodukty. Přísné externí kontroly jsou však jen částí kvalitní záruky, stejně tak důležitý je i provoz interního kvalitního systému. Provoz, který vyrábí nebo obchoduje s bioprodukty, má vlastní zodpovědnost, samokontrolu a povinnou péči v centru. Kontroly provádějí uznané inspekční instituce, které jsou akreditovány z úřadu pro metrologii (METAS). Bio Suisse má více povolených certifikovaných institucí, které vystavují certifikáty na produkty podle směrnic Bio Suisse.

22

Použití značky Knospe je v podobě licenčního poplatku, který se hradí z vlastních nákladů. Náklady na kontrolu a certifikaci jsou stanoveny podle tabulky tarifů kontrolní a certifikované instituce.

Obr. č. 1: Loga švýcarských bioproduktů (vlevo je označení produktů obsahující více než 90% švýcarských ekologických příměsí, vpravo je označení produktů, které obsahují více než 10% zahraničních ekologických příměsí)

Důležité události 4.září roku 1976 se konalo první sezení koordinační skupiny biologického zemědělství. Cílem této skupiny bylo najít pro všechny směry biologického zemědělství společný cíl, aby spolu mohli být aktivní vůči úřadům, prosadit si oficiální ocenění a ochranu proti šarlatánství. 13.ledna 1981 se uskutečnilo oficiální předání směrnic na spolkový úřad pro zdravotnictví s cílem dosáhnout právní regulace pro zemědělství. 1.září roku 1981 bylo založeno „Sdružení švýcarských biologických organizací“ (VSBLO) se sídlem v Oberwillu v kantoně Baselland. 12.prosince 1982 potvrdil spolkový úřad zapsání Knospe jako obrázkové logo s číslem 317 249. V roce 1989 se připojila Bio-zelenina k VSBLO, aby se všechny švýcarské podniky zaměřené na bioprodukci oficiálně sdružily pod jednu střechu. 29.dubna 1993 obchodní řetězec Coop představil na biodvoře Martina Müllera „Naturplan“ vstup do obchodů s biopotravinami. 31.října 1995 vstoupil obchodní řetězec Migros na trhy s biopotravinami, představil v Curychu svoje vlastní biosměrnice a také svoji vlastní etiketu.

23

18.září 1997 jazykolam VSBLO ( francouzsky ASOAB) byl definitivně zrušen. Vrcholový svaz biozemědělců se bude ve všech jazycích nazývat jednoduše „BIO SUISSE“. 14.února 2000 Bio Suisse založila společně s organizacemi zaměřenými na chov dobytka „Biopool AG“, aby mohla vstoupit úspěšně do systému od obhospodařování po uvedení biomasa na trh.

3.3 Historie a vývoj ekologického zemědělství v České republice V Československu byly první důležité zmínky o ekologickém zemědělství publikovány na sklonu socialistické éry, tj. v letech 1985-1987. Jednalo se o jednoduché zprávy, které přetiskovaly odborné časopisy. V roce 1989 byl zaregistrován přechod prvních tří farem v ČSR na ekologický způsob obhospodařování. V letech 1990-1991 vzniklo pět svazů ekologického zemědělství: PRO-BIO Šumperk, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice. Největší a nejstarší je svaz PRO-BIO, který dodnes působí na celém území České republiky. Od roku 1990 jsou poskytovány dotace, vývoj ekologického zemědělství byl určován výší a strukturou finančních podpor. V roce 1992 byly dotace bez náhrady zrušeny a znovu zavedeny v roce 1998. Od tohoto roku se rozvíjí ekologické zemědělství převážně v horských a podhorských oblastech na trvalých travních porostech. Zrušení vyplácení dotací v roce 1992 podnítilo rozvoj odděleného zpracování ekologických produktů, rozvoj domácího prodeje biopotravin a jejich export. V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. V roce 2008 bylo kontrolováno 1 054 ekologických zemědělců, 214 výrobců biopotravin včetně vlastnoruční distribuční činnosti, 78 osob uvádějících biopotraviny a bioprodukty do oběhu (mimo maloobchodníků), 15 výrobců ekologických krmiv a osiv a 2 samostatně registrovaní ekologičtí

včelaři.

Zaregistrováno

bylo

zhruba

341 632

hektarů

ekologicky

obhospodařované půdy, což mírně přesahuje hranici 8 % celkové výměry zemědělské půdy. Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy tvoří trvalé travní porosty (82,4 %), orná půda (10,3 %), sady a vinice (0,9 %) a ostatní plochy (6,4 %).

24

600 500 400 300 200 100

Pr ah

a Ji ho če sk K ý ar lo va rs ký V ys K rá oč lo in ve a hr ad ec ký Li be re ck ý Pa rd ub ick ý Pl ze ňs ký St ře do če sk ý Ú ste ck ý Zl ín sk O ý lo m ou ck ý

Ji ho

M or av

sk os

lez sk ý m or av sk ý

0

rozloha ekologické půdy ve 100 ha

počet ekologických farem

Graf č. 5: Rozloha ekologické půdy a počet ekologických farem v krajích ČR 3.3.1 Definice ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je v České republice i v Evropě uznávanou metodou, která je přesně definována v zákoně č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství: „Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečisťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat“. Od 1.května 2004 se na Českou republiku vztahují Nařízení Rady EU č. 2092/91 a č. 1804/1999, kterými je ekologické zemědělství upraveno v zemích Evropské unie. Zjednodušená definice podle PETRA a DLOUHÉHO

(1992)

charakterizuje

ekologické

zemědělství

jako

vyvážený

agroekosystém trvalého charakteru, který se zakládá na lokálních a obnovitelných zdrojích. Ekologické zemědělství spočívá na filozofii holistického chápání přírody (z řečtiny holos = celek), podle kterého je příroda jednotným celkem. Člověk je chápán jako součást přírody a z hlediska jejích zákonů je roven ostatním živočichům. Přírodní řád je chápán jako dokonalý vzor pro lidskou činnost. Člověk by se neměl pokoušet násilně ovládat přírodu, ale měl by jednat ve shodě s ní na základě morální a etické odpovědnosti za zachování mnohostranných forem života na Zemi (MOUDRÝ, 1997). Některé principální rozdíly mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím lze následně stručně shrnout:

25

Ekologické zemědělství

Konvenční zemědělství

1. Upřednostňování kvality

1. Upřednostňování kvantity

2. Pestrý osevní postup

2. Jednostranný osevní postup

3. Mnohostranný provoz

3. Silně specializovaný provoz

4. Používání organických statkových hnojiv

4. Používání anorganických, lehce

5. Pěstitelský systém působí preventivně proti výskytu chorob, škůdců a plevelů

rozpustných hnojiv 5. Používání pesticidů

6. Ekologická a biologická rovnováha se klade před ekonomické požadavky

6. Ekonomická rentabilita se klade před požadavek ekologické a biologické rovnováhy

3.3.2 Kontrolní organizace Každý ekologický zemědělec, výrobce i distributor biopotravin je povinnen se řídit pravidly, která jsou stanovena zákonem. Každý ekologický podnikatel je minimálně jednou v roce podroben řádné kontrole, která probíhá ve všech stupních. Díky tomuto kontrolnímu řetězci je kontrolní orgán schopen garantovat spotřebitelům vysokou míru jistoty, že mají k dispozici značené kontrolované a kvalitní biopotraviny. Ministerstvo zemědělství pověřilo kontrolou ekologického zemědělství v celém rozsahu obecně prospěšnou společnost KEZ o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství), která je nevládní neziskovou organizací založená v roce 1999. Organizace je akreditována jako kontrolní a certifikační organizace u Českého institutu pro akreditaci a provádí osvědčování bioproduktů a biopotravin. Díky programu kontroly a certifikace dosáhla KEZ o.p.s. celosvětově platné akreditace v rámci Akreditačního programu IFOAM. V České republice provádí kontroly a certifikace Biokont CZ s.r.o. a ABCERT GmbH. Společnost Biokont CZ je kontrolní a certifikační organizace v ekologickém zemědělství s přístupem do centrálních evidencí v ČR, registrovaná v Official Journal of the European Union (2007/C 35/04) v Bruselu. Mezinárodní kód organizace je CZBIOKONT-03. Zaměstnanci této společnosti se jako první v ČR profesionálně zabývají ekologickým zemědělstvím, kontrolou a certifikací a vytvořili první kontrolní systém a kontrolní organizaci v ČR. Společnost ABCERT vznikla v roce 2002 splynutím kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti vyvíjely od roku 1992 aktivní a úspěšnou činnost v oblasti bio-kontroly. V říjnu 2005 byla založena pobočka firmy ABCERT pro Českou republiku se sídlem v Brně, která od 1.ledna 2006 vykonává kontrolní činnost s

26

pověřením Ministerstva zemědělství ČR. Díky zázemí poboček provozovaných na území SRN a v Jižním Tyrolsku v Itálii, s nasazením více než 100 kompetentních a zkušených spolupracovníků, je schopna efektivně a flexibilně uspokojovat požadavky a přání zákazníků. Společnost ABCERT je největší certifikační organizací v SRN s celkovým počtem 10 000 kontrolovaných zemědělských podniků a 1 000 zpracovatelů biopotravin.

Obr. č. 2: Logo českých ekologických produktů 3.3.3 Dotace v ekologickém zemědělství Rychlý rozvoj ekologického zemědělství a růst počtu ekologických farem byl v posledních letech především způsoben obnovením státní finanční podpory. První finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků byly uvolněny již koncem roku 1990. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly hlavním důvodem nárůstu ploch na cca 15 000 ha. V letech 1993-1997 nebyla státní podpora pro ekologické zemědělství poskytována, její znovuzavedení v roce 1998 bylo hlavní příčinou dynamického nárůstu počtu ekologicky hospodařících farem. Státní podpora je ekologickým zemědělcům od roku 1998 poskytována na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství. Dále byly finančně podporovány aktivity na údržbu krajiny a programy na pomoc příznivým oblastem. Vždy se jednalo o společné programy Ministerstev zemědělství a životního prostředí. Registraci zemědělců a vyplácení dotací zajišťovalo ministerstvo zemědělství. Tento program byl již připravován s ohledem na vstup ČR do EU a v souladu s agroenviromentálními programy EU. Pro rok 2003 byly výše finančních dotací pro ekologické zemědělství následující: trvalé travní porosty – 1 000 Kč/ha 27

orná půda – 2 000 Kč/ha trvalé kultury – 3 500 Kč/ha zelenina na orné půdě – 3 500 Kč/ha Po vstupu ČR do EU začal platit Horizontální plán pro rozvoj venkova (HRDP), jehož součástí jsou agroenviromentální programy. Pro rok 2004 byly plánovány následující výše podpor pro EZ: travní porosty – 1 100 Kč/ha orná půda – 2 000 Kč/ha trvalé kultury – 12 235 Kč/ha zelenina na orné půdě – 11 050 Kč/ha V letech 2007 – 2013 jsou dotace vypláceny podle Plánu rozvoje venkova a výše dotačních sazeb jsou následující: travní porosty – 15 524 Kč/ha orná půda – 4 266 Kč/ha trvalé kultury – 1 954 Kč/ha zelenina na orné půdě – 23 368 Kč/ha

3.4 Zásady a cíle ekologického zemědělství 3.4.1 Zásady pěstování rostlin V ekologickém pěstování rostlin je zakázáno používání chemických syntetických produktů, jako jsou fungicidy, pesticidy a insekticidy, dále umělá hnojiva, růstové regulátory a antibiotika, rovněž i geneticky modifikované organismy a jejich produkty. Místo toho jsou půdy obohacovány o dávky hnoje nebo kejdy a zeleného hnojení z vlastní produkce. Ekologické postupy jsou využity i v ochraně proti škůdcům a plevelům (např. mechanické vláčení nebo termické ožehnutí plamenem). Vedle rostlinných preparátů (extrakty z kopřivy, přesličky, pelyňku nebo vodních řas, z pyrethrinu, což jsou účinné látky kopretin, nebo olejové emulze na bázi parafínových, rostlinných nebo živočišných olejů, bez zahrnutí chemicky syntetizovaných insekticidů), jsou pro mnohé oblasti schváleny přímo definované anorganické ochranné prostředky, např. měďnaté soli jako mořidlo osiva nebo sírový knot jako fungicid. Při pěstování jsou preferovány osvědčené a odolné druhy, aby se předcházelo různým chorobám a škůdcům a mohly být zajištěny co nejlepší růstové podmínky.

28

Prostřednictvím speciálních pěstebních metod, jako jsou Ecofarming a Permakultur, je testováno a usilováno o to, aby s minimálním využitím vnějších vstupů se dosáhlo maximálních výnosů. (Šarapatka, Urban, 2006) Švýcarské zemědělství obhospodařuje kolem milionu ha půdy, asi 35% se nachází ve středu země na území kantonů Bern, Fribourg, Jura, Neuchatel a Solothurn. Méně než 60% zemědělsky využívané půdy tvoří louky a pastviny, které jsou nevhodné pro pěstování kultur, proto jsou trvale zatravněné. Přehled některých pěstovaných druhů zeleniny a vinné révy: Brambory – ve Švýcarsku zajišťují 90% soběstačnost, ročně se spotřebuje asi 43 kg brambor na obyvatele, což je ve srovnání s těstovinami (40 kg) a rýží (24 kg) nejvíce. Brambory se řadí na 3. příčku nejvíce spotřebovaných plodin, za pšenici a kukuřici. Řepka – nejdůležitější olejnatá plodina švýcarského zemědělství. Průměrné množství produkce řepky za rok je 45 tisíc tun, které slouží nejen na přípravu pokrmů, ale asi 1 000 tun se spotřebuje na výrobu biodieselu a mazacích prostředků. V roce 2003 pěstovalo řepku asi 6 000 zemědělců na necelých 15 000 ha půdy, produkce pokryla přes 1/5 spotřeby. Zelenina – Švýcarsko produkuje více než 80 druhů zeleniny, průměrná roční spotřeba na hlavu činí asi 73 kg. 40% vyprodukované zeleniny jde do zpracovatelského a konzervárenského průmyslu a přímého sezónního prodeje, zbylých 60% se skladuje. Biozeleninu produkuje asi 4 000 zemědělců na půdě o rozloze 8 500 ha. Vinná réva – plocha vinné révy zaujímá 15 000 ha půdy, ročně se produkuje kolem 50 milionů litrů vína, z toho 70% tvoří červené. Importováno je přibližně 160 milionů litrů vína, z toho 90% červeného. Nejznámější vinařské oblasti se nacházejí na jihu Švýcarska v kantonu Wallis, kde se pěstuje vinná réva na 5 000 ha půdy, a Lavax u Ženevského jezera. Ve Švýcarsku existuje přibližně 6 500 vinařských provozů. 3.4.2 Zásady chovu zvířat Chov hospodářských zvířat je nedílnou součástí ekologického zemědělství. Kromě správného ustájení je nezbytná preventivní péče o zdraví hospodářských zvířat. Jedním z cílů zemědělské politiky EU je zlepšení chovů a welfare, na které je v programech rozvoje venkova vyčleňováno stále více finančních prostředků. Chov hospodářských zvířat má obecně pro zemědělství nezastupitelnou roli. Hospodářská zvířata plní významnou úlohu v produkci organických hnojiv pro půdní úrodnost. Jedná se především o býložravce, z nichž největší význam pro zemědělství má skot.

29

Po zavedení předpisů zemědělské produkce bylo schváleno nařízení ES 1804/1999, ve kterém jsou pevně dodržovány principy a specifická kontrolní opatření pro ekologickou výrobu masa a dále zpracování živočišných produktů. Ekologická živočišná výroba je založena na základě dobrých životních podmínek chovu, tzn. preferování ekologické rozmanitosti, preferování plemen, která jsou nejlépe adaptována svému prostředí, a rezistence proti nemocem. Tím byla předepsaná extensivní produkční forma. Akvizice krmivových prostředků byla reglementována, zkrmování živočišné moučky a dlouhý transport živého jatečního dobytka na velké vzdálenosti jsou zakázané. Na začátku roku 2008 založili někteří výrobci krmiv obchodní společnosti pro ekologickou živočišnou stravu. Geneticky modifikovaná zvířata a z nich vyrobené produkty nejsou slučitelné s principy ekologického chovu hospodářských zvířat. (Šarapatka, Urban, 2006) Ochrana zvířat (Capaul, 2006) Chov zvířat v ekologickém zemědělství nelze provozovat bez přímé vazby na půdu. Počet zvířat na jednotku plochy musí být omezen tak, aby se minimalizovaly negativní vlivy na životní prostředí Předpisy požadují příbytek v dostatečné velikosti, přiměřené větrání a dostatek světla. Ekologický chov zvířat zamítá metody hromadného chovu, které vedou ke zvýšení výnosu, odchov zvířat z úzkých prostorů a neustálé osvětlení. V každém případě musí být zajištěn volný pohyb zvířat, dále musí být respektovány jejich přirozené aktivní a klidové fáze. Správná výživa zvířat je založena na ekologickém hospodaření s produkty. Živočišné proteiny smí být zkrmovány jako příměs do krmiv. U savců je předepsána určitá doba kojení. Aby zvířata byla chráněna před různými infekcemi a nemocemi, musí být o ně postaráno co nejlepším způsobem. Vedle preferovaných odolných plemen musí být dbáno na faktory okolních podmínek a vyrovnanou výživu. Měla by se poskytovat preventivní opatření zdravotních problémů, splňovat opatření pro ekologické podniky a ihned v případě potřeby zahájit léčebný proces. Zároveň by měly být nasazeny rostlinné nebo homeopatické prostředky a stopové prvky jako medikamenty. Používání syntetických chemických produktů nebo antibiotik je v každém případě zakázáno.

30

Důrazně je zakázáno používat prostředky zvyšující užitkovost a podporující růst, techniku na synchronizaci cyklů plodnosti nepřirozenou cestou, jakož přenos embryí a genetická manipulace. Existují také předpisy o správném transportu zvířat. Stres pro zvířata musí být zredukován na minimum, uklidňovací prostředky po dobu transportu jsou zakázány. Hovězí dobytek - Švýcarsko má průměrně 1,6 milionu kusů hovězího dobytka, který tráví 5-7 měsíců v roce na pastvě. Nejpopulárnější plemena jsou strakatý, hnědý a holštýnský dobytek, která tvoří 4/5 celkové produkce. Farmáři dojí ročně asi 3,8 miliard litrů mléka, z toho 4/5 jsou zpracovány na sýr, máslo, smetanu, jogurt a sušené mléko. Na obyvatele připadne průměrně 500 litrů mléka a 56 kg masa za rok. Vepřové – Průměrný počet prasat ve Švýcarsku je 1,5 milionu a zároveň vepřové je nejoblíbenější maso. Vepřová produkce je po mléčné a rostlinné produkci 3. nejdůležitějším produkčním zaměřením. Ovce – tvoří přibližně 450 tisíc kusů, během letních měsíců pobývají v Alpách. Jedna mateřská ovce s jehňaty spotřebuje denně průměrně 2,5 kg sena nebo 15 kg trávy. Kozy – nachází se převážně v horských oblastech, jejich počet dosahuje pouhých 67 500 kusů, před 100 lety jich bylo asi 360 tisíc. Kozy jsou podle výběru krmiva velmi vybíravá zvířata, nejvíce jim chutná hustě olistěná zeleň. V případě větší konzumace oblíbené stromové kůry mladých stromů může dojít k nepříjemné chuti mléka, která je způsobena obsahem hořkých rostlinných šťáv. Koně – existuje přes 10 tisíc provozů asi s 50 tisíci kusy. Podle velikosti, plemena a práce spotřebuje kůň 30 kg trávy nebo 7 kg sena denně. 3.4.3 Skladování a zpracování produktů (Bio-Suisse, 2007) Úspěšné skladování zeleniny musí splňovat určitá pravidla: - Uskladněny mohou být kvalitní a zdravé produkty, které byly ve správném čase sklizeny. - Všeobecně by měla být snížena teplota podle druhu skladovací zeleniny. Tím bude oddálena respirace a prodloužena doba skladování. - Každé zmrazení produktů ruší látkovou výměnu a to vede k ireversibilnímu poškození a následnému úmrtí buněk. - Zpracování produktů zahrnuje kvašení, hluboké zmrazení, pasterizaci, sterilizaci, nakládání do oleje, blanžírování, zahušťování, sušení a vločkování.

31

Při zpracovatelských postupech je možno použít: 1. následující přísady v Knospe - kvalitě: - zelenina, plody - olej, ocet, syrovátka, byliny, koření, citrónová šťáva a citrónový koncentrát 2. biologické přísady - med, přírodní vitamín C - rozmarýnový extrakt - citrónová šťáva a citrónový koncentrát

3.5 Metody ekologického zemědělství 3.5.1 Biologicko-dynamické zemědělství Biologicko-dynamické zemědělství je nejstarší systém ekologického zemědělství, který vznikl v roce 1924. Na základě svého poznání skrytých zákonitostí přírody a lidské společnosti vytvořil Rudolf Steiner, zakladatel antroposofie, koncepci nového zemědělství. Doporučil používání speciálních biodynamických preparátů, které podle jeho vize zlepší úrodnost půdy a odolnost plodin vůči chorobám a škůdcům. Největší důraz byl kladen na použití těchto preparátů při přípravě kompostu a použití měsíčního kalendáře pro výsev a výsadbu biodynamických plodin v optimálním období. Biodynamické zemědělství hodnotí pěstování zemědělských plodin, chov zvířat a zemědělského hospodaření všeobecně jako součást kosmických procesů s vlivem planet, hvězd, měsíce, slunce, souhvězdí a jejich umístění ve zvěrokruhu. Steiner popsal přípravu a použití devíti preparátů, bylinných a minerálních směsí, které podle něj zlepšují úrodnost půdy a odolnost plodin vůči chorobám a škůdcům. Podle Steinera přenášejí tyto preparáty vesmírné síly do půdy. Účinnost těchto preparátů je dlouhodobě zkoumána, především ve vztahu k běžnému ekologickému zemědělství. Mezi preparáty, které se používají jako postřiky plodin a půdy, patří močůvka z kravského hnoje a křemenný prášek. Preparáty přidávající se do kompostu představují květy řebříčku obecného, heřmánku pravého, pampelišky lékařské a kozlíku lékařského, dále listy kopřivy dvoudomé, kůra dubu letního a stonky a listy přesličky rolní. Metoda biodynamického zemědělství se v 30.letech rozšířila po celém světě, nejvíce však v Evropě (Švýcarsko, Německo, Holandsko, Skandinávie atd.). Biodynamičtí

32

zemědělci uvádějí svoje produkty na trh pod značkou Demeter a roku 1932 založili svůj svaz Demeter. (Šarapatka, Urban, 2006) 3.5.2 Organicko-biologické zemědělství Organicko-biologické zemědělství začali šířit po 2. světové válce německý lékař Hans Peter Rusch a švýcarští biologové manželé M. a H. Müllerovi. Jejich první diskuze o problémech humánní medicíny se týkaly významu mikroorganismů, tedy léčení pooperačních ran a složení střevní mikrofóry, v oboru pěstování rostlin se zabývali vlivem společenstev půdních mikroorganismů na zdravotní stav rostlin. V teorii organicko-biologického zemědělství byla rozpracována teorie koloběhu colibakterie a laktobakterie mezi rostlinnou potravou, zvířaty, výkaly a půdou. Rusch tak rozpracoval myšlenku živoucí substance důležitou pro rozvoj tohoto zemědělství. Organickobiologické zemědělství vychází z faktu, že kvalitní plnohodnotné produkty je možné získat pouze ze zdravé půdy. Rovnováha v půdě je považována za tak dokonalou, že ji není možné narušovat necitlivými ani rušivými zásahy. Rusch vyvinul test pro hodnocení hnoje a půdy za účelem určit kvalitu a kvantitu živoucí substance a následně odvodil paletu požadavků na hnojení a zpracování půdy: - není možné používat minerální hnojiva a pesticidy, neboť mají negativní vliv na edafon a kvalitu potravin - doporučené používání symbioflor-humusfermentu, který je složen z bakterií, horninových mouček a léčivých rostlin s cílem zvýšení aktivity edafonu - zavedení plošného kompostování a rozprostření hnoje na povrchu půdy - organická hnojiva se nezapravují, chrání půdní život před klimatickými extrémy - organický odpad z domácností se vrací zpět do půdy Dr. Müller pořádal přednášky, poradenství v zemědělských podnicích a zabýval se otázkami tohoto zemědělského systému, který byl dále rozpracován s doporučením co nejdelšího pokryvu půdy zeleným porostem nebo užití širokého spektra plodin v osevním postupu. Organicko-biologické zemědělství se nejvíce rozšířilo v německy mluvících zemích a ve Skandinávii. K této metodě se hlásí svazy, např. Bioland, Naturland a Bio Ernte. (Šarapatka, Urban, 2006) 3.5.3 Integrovaná produkce (IP) Integrovaná produkce je další metoda zemědělství, která tvoří spojovací článek mezi 33

industrializovaným konvenčním a ekologickým zemědělstvím. IP využívá zejména metody, které mají minimální důsledky na životní prostředí. Definice IP je podle Mezinárodní organizace na biologické a integrované hubení (OIBL) následující: „Integrovaná produkce je zemědělský systém na produkci potravin, který využívá přírodní zdroje a mechanismy na maximální využití a umožňuje dlouhodobě možné a kompatibilní zemědělství“. Všechny využívané biologické metody, pěstební techniky a chemické procesy byly zkoumány pod aspektem vytvoření rovnováhy mezi ochranou životního prostředí, hospodárností a sociálními potřebami. Z definice IP vycházejí následující cílové formulace: integrace přírodních zdrojů a regulačních mechanismů za účelem redukce vnějších vlivů všech charakterů (hnojiva, voda, energie) jistota smluvní produkce potravin a dalších výrobků zejména využitím technologií a produktů, které šetrně obcházejí životní prostředí a snižují kontaminace zachování rozmanitých funkcí v zemědělství a hospodárnosti zemědělských výnosů (Capaul, 2006)

3.5.4 Alpské zemědělství Ve Švýcarsku existuje Švýcarský alpský hospodářský svaz (SAV), který sdružuje členy zainteresované do alpské politiky, hospodářství a společnosti. Konference SAV poskytují rekvalifikace a péči o alpské obyvatele. Svaz SAV vydává časopis Montana, který informuje o aktuálních tématech horských zemědělských oblastí. Zemědělství a alpskému hospodářství je věnována zvláštní pozornost, zájemci se mohou za určitý poplatek stát členy a předplatit si časopis. Ve švýcarských Alpách je přibližně 380 tisíc kusů dobytka, z toho 130 tisíc krav a 200 tisíc ovcí tráví léto v Alpách. Produkce kozího a kravího mléka se provádí na 1 700 horských pastvinách, která odpovídá asi 2% celkové produkce mléka ve Švýcarsku. Z velké části je přímo v Alpách produkován sýr, který bývá označovaný jako „alpský sýr“ a je zvláště aromatický a velmi oblíbený. V létě 2007 bylo ve Švýcarsku vyrobeno celkem 4 907 tun alpského sýra. Důkazem oblíbenosti švýcarských alpských sýrů je statistika konzumace sýrů na hlavu, která v roce 2007 nabrala rekordní hodnotu: 20,7 kg/hlava/rok, z toho 16 kg tuzemského sýra. K nejznámějším a nejoblíbenějším sýrům patří Le Gruyére, Emmentaler, Appenzeller, AlpenTilsiter a Valdor.

34

3.6 Vliv ekologického zemědělství na životní prostředí Vliv ekologického zemědělství na přírodu je charakterizován následujícími principy: optimalizace výnosu co nejuzavřenější koloběh látek z provozu žádné chemicko – syntetické pesticidy žádná průmyslová hnojiva mnohostranný osevní postup šetrné zpracování půdy a dlouhodobá půdní péče spravedlivý způsob chovu hospodářských zvířat produkce bez genetické techniky žádné radioaktivní ozařování potravin 3.6.1 Bio chrání ptactvo Podle Fullera (1999) ptáci dávají přednost ekologickému zemědělství, na polích bylo zjištěno o 25% více ptáků než při konvenčním způsobu obhospodařování, na podzim a v zimě činí rozdíl více než 44%. Větší pestrost rostlin, remízky, zatravněné okraje polí, menší plochy pozemků, menší hustota klasů v obilí, ozelenění ploch, strniště a zelený pokryv půdy i v zimě vytvářejí příznivé podmínky, např. pro skřivana polního. Už po jednom roce přechodného období se zvýšil počet skřivana polního dvojnásobně. Hnízdící vlaštovky a dravci dávají přednost potravě z ekologických ploch. Na podzim a v zimě bylo na ekologicky obhospodařovaných polích nalezeno podstatně více semen a hmyzu pro zpěvné ptactvo a také více potravy pro dravce. Rösler (2003) uvádí, že ptáci dávají přednost ekologickým sadům, do kterých přilétá podstatně více druhů ptáků i ve větším počtu než do integrovaných sadů. 3.6.2 Bio pečuje o půdu Půdy v ekologickém zemědělství nepodléhají tak snadno zhutnění a erozi a obsahují více než 40% mykorrhizy ve srovnání s integrovaným zemědělstvím. Půda v ekologických sadech a vinicích je celoročně ozeleněna, tím je chráněna před nepříznivým působením slunce, vyplavováním živin a erozí. Ekologické zemědělství a Bio Suisse nepovolují pěstování rostlin na minerální půdě a podobných substrátech. Rostliny se pěstují pouze na přirozené půdě, která se vytvořila na daném stanovišti z půdotvorného substrátu. V zemědělských podnicích Bio Suisse musí tvořit podíl zelených ploch minimálně 20%. Nejméně 50% orné půdy musí být přes zimu pokryto

35

porostem. Podle Nařízení Rady č. 2092/91 není stanoven podíl pokrytí orné půdy porostem v zimním období. Bio Suisse zakazuje používat rašelinu jako organickou látku do půdy. Ekologičtí zemědělci ve Švýcarsku tím napomáhají k zachování cenných rašelinišť. Podle Nařízení Rady č. 2092/91 je použití rašeliny omezeno na zahradnictví, zelinářství, pěstování květin a školkařské výpěstky. 3.6.3 Bio chrání vodu a vodní zdroje Ekologičtí zemědělci hnojí půdu takovým způsobem, aby neznečišťovali podzemní vodu dusičnany. K hnojení se používají kromě hnoje a močůvky také komposty a zelené hnojení. Do osevního postupu je vhodné zařazování luskovin, které odebírají dusík z půdy a tím omezují jeho vyplachování do podzemní vody. Nižší obsah dusičnanů na ekologicky obhospodařovaných plochách je dán menším zatížením půdy chovem hospodářských zvířat, zákazem syntetických hnojiv a pokud možno celoročním pokryvem půdy. Podle Nařízení Rady č. 2092/91 je maximální průměrné množství veškerého dusíku 170 kg/ha/rok, tj. 2 VDJ/ha. V České republice je maximální zatížení zvířaty v LFA oblasti 1,5 VDJ/ha. Podle průzkumů bylo zjištěno, že v ekologickém zemědělství

se

vyplavuje

o

40-64%

méně

dusičnanů

než

v konvenčně

obhospodařovaných zemědělských podnicích. Studie FAL (Spolkový ústav pro zemědělství) Braunschweig ukazují, že ekologicky obhospodařované plochy poskytují lepší ochranu před povodněmi. Vysoká infiltrační schopnost půdy s neporušenou strukturou může snížit intenzitu povodní. 3.6.4 Bio šetří energii V ekologicky obhospodařovaných podnicích je výdej energie o 30-50% nižší. Příkladem je hnojení, při použití hnojné dávky nižší o 50% je výnos jen o 20% nižší než v integrovaném zemědělství. Podniky hospodařící podle směrnic Bio Suisse nesmí v zimě přitápět ve sklenících, mohou pouze udržovat teplotu nad bodem mrazu. Tím se sníží spotřeba topného oleje. Výroba pesticidů a lehce rozpustných dusíkatých, hořečnatých a fosforečných hnojiv, které se v ekologickém zemědělství nepoužívají nebo jen ve velmi omezených dávkách, spotřebuje velké množství energie. Základem ekologického zemědělství je hospodárné využívání přírodních zdrojů a s tím související omezení dlouhých transportů. Letecký transport produktů s logem Knospe je zakázán. 3.6.5 Bio přispívá ke stabilizaci klimatu Ekologicky obhospodařovaná orná půda ukládá větší množství uhlíku do humusu, tím 36

se omezuje nárůst atmosférického CO2, jehož emise je až o 50% nižší v přepočtu na ha. Vázání CO2 je podstatně vyšší při pestřejším osevním postupu s víceletými jetelotrávami a při hnojení hnojem. Je to dáno zvyšováním obsahu humusu v půdě, delší dobou zeleného pokryvu půdy meziplodinami a mohutnějším kořenovým systémem hlavní plodiny. Dále je omezen počet chovaných zvířat na plochu, v důsledku menšího zatížení plochy hospodářskými zvířaty se snižuje produkce amoniaku a ohrožování přírodních ekosystémů, lesů a zemědělsky využívaných ploch.

37

4 METODY A MATERIÁLY 4.1 Farma Stuhlen Ekologicky hospodařící farma Gemüse Gärtnerei Aebli-Liechti, která se nachází v malé osadě Stuhlen, funguje již od roku 1915 a od roku 1928 je veškerá činnost prováděna biologickým způsobem. Farma zaměřená na rostlinnou produkci se nachází ve Švýcarsku v kantonu Curych u městečka Ebmatingen, které je od města Curych vzdálené asi 15 km jihovýchodním směrem. Farma leží na území obce Maur v trojúhelníku obcí Ebmatingen, Maur a Fällanden. Zemědělský podnik spadá do ochranné zóny bezprostředně blízkého jezera Greifensee, které má délku 6 kilometrů a maximální šířku 1,6 kilometrů. Jedná se o druhé největší jezero tohoto kantonu. Farma obhospodařuje celkem 543 arů zemědělské půdy, z níž je: - 141 arů orné půdy - 7,0 arů fóliovníků - 1,3 arů léčivých bylin - 1,2 arů jednoletých plodin (salát, hrách, fazol, slunečnice, kukuřice) - 1,5 arů víceletých plodin (mrkev, petržel) - 2,6 arů jahod - 2,0 arů rebarbory - 2,0 arů hroznového vína - 5,5 arů bobulovin - 30,0 arů umělé louky - 209,0 arů přírodní louky - 72,0 arů extenzivní louky Z již uvedených 543 arů zemědělské půdy je 467 arů ve vlastnictví farmy, které se nachází v bezprostřední blízkosti domu. Zbylých 76 arů je půda pronajatá, ležící na území obce Maur, je pronajímána místním biofarmářem, který je zaměřen především na živočišnou produkci. Pronájem půdy platí vždy od srpna do října následujícího roku. 4.1.1 Klimatické podmínky Z dlouhodobějších pozorování a měření teplot na meteorologické stanici CurychFluntern vyplývají následující hodnoty: průměrná teplota v lednu je -1°C až +1°C, v nejteplejším měsíci, tj. v červenci, se pohybuje průměrná teplota od 16 do 19°C. Průměrná roční teplota je v rozmezí 7 do 9°C. Roční úhrn srážek činí 1000-1500 mm.

38

Podrobnější klimatické podmínky dlouhodobého pozorování (dlouhodobý normál) za období 1961 - 1990 jsou zobrazeny v následující tabulce. Tab. č. 1: Charakteristika průměrných klimatických podmínek za období (1961-1990)

leden

únor

březen

duben

květen

červen

červenec

srpen

září

říjen

listopad

prosinec

rok

Klimatické

23,1

17,9

12,8

4,3

0,2

0,0

0,0

0,0

0,0

0,5

9,7

19,8

88,3

Počet ledových dnů

9,6

4,8

1,3

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

1,8

8,6

26,1

Počet letních dnů

0,0

0,0

0,0

0,1

1,6

6,2

11,5

8,8

2,0

0,0

0,0

0,0

30,2

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,3

1,7

0,6

0,0

0,0

0,0

0,0

2,6

-0,5

0,9

4,2

7,8

12,1

15,2

17,6

16,7

13,8

9,3

3,9

0,6

8,5

85

97

82

95

113

124

135

129

85

98

82

84

1287

11,2

10,4

11,7

12,2

12,8

13,0

11,9

12,2

9,0

8,5

10,7

10,6

134,2

42

76

118

139

166

178

211

192

158

105

58

38

1482

25,8

19,6

18,4

10,5

0,5

0,0

0,0

0,0

0,0

5,8

10,7

20,6

45,7

2,4

2,4

2,6

2,3

2,0

2,0

1,9

1,7

1,9

2,0

2,1

2,3

2,1

84,2

79,4

73,9

71,2

71,8

72,4

71,3

75,8

78,9

83,7

83,8

84,6

77,6

charakteristiky Počet

mrazových

dnů

Počet dnů s max. teplotou 30°C a více Teplota

vzduchu

(°C) ve 2 m

Srážky (mm) Počet

dní

se

srážkami 1 mm a více Absolutní sluneční svit (hod) Počet

dnů

se

sněhovou pokrývkou Rychlost větru (m/s) Relativní (%)

vlhkost

Zdroj: Meteoschweiz 4.1.2 Reliéf terénu Reliéf terénu obhospodařované půdy je velmi členitý. Pozemky na pronajaté půdě se nachází téměř v rovině nebo v mírném sklonu, vlastní pozemky jsou však situovány v dosti prudkém svahu. Nejnižší hranice pozemků je v nadmořské výšce 500 m.n.m., nejvyšší v 550 m.n.m.. Z toho vyplývá stoupání ve sklonu asi 14%. Toto vysoké převýšení zapříčiňuje větší náchylnost erozní činnosti, náročné ruční obhospodařování, omezenou nebo nemožnou manipulaci s technikou, ale také zhoršení systému

39

hospodaření při nepříznivých klimatických podmínkách. Ke snížení erozní činnosti slouží zatravněné terasy mezi jednotlivými hony, které nelze jinak efektivněji využívat. 4.1.3 Pedologické podmínky Nejvyšší zastoupení má půdní typ kambizem a ilimerizovaná hnědozem. Kambizemě se vyskytují na bazických půdotvorných substrátech, které jsou velmi skeletnaté. V chladnějších polohách vrchovin s vyššími srážkami se zvyšuje obsah humusu a hloubka prohumóznění. Půdotvorný substrát ilimerizovaných hnědozemí tvoří spraše a sprašové hlíny, někdy i jemné váté písky. Půdy jsou hluboké, živinami dobře zásobené a s malým množstsvím skeletu. Spodní části profilu bývají vápnité. Z hlediska zrnitostního složení jsou zastoupeny půdy písčitohlinité až hlinité. Převažujícím půdním druhem jsou půdy střední. Reakce půdy je alkalická, hodnota pH je 7,4-7,8. Půdy jsou slabě humózní, obsah humusu tvoří 2-4,9%. Na čtyřech parcelách byly v únoru 2008 provedeny rozbory půdy a následně stanoveny plány hnojení. Rozbory půdy byly prováděny vodní metodou a metodou AA- EDTA. Výsledky rozborů jsou uvedeny v příloze. Metoda AA-EDTA: extrakce amoniumacetat – EDTA v poměru 1:10 je agresivní extrakční prostředek, který slouží ke stanovení hůře ředitelných frakcí fosforu, draslíku, hořčíku a vápníku. Vychází se z toho, že extrahované živiny mohou být z rostlin dlouhodobě využívány. Při vysokých zdrojích živin se může hnojení redukovat nebo dokonce i úplně vynechat. Vodní metoda jako extrakční prostředek je převážně ředitelná. Charakterizuje momentální stav dostupných živin v půdě. Celková analýza metody AA-EDTA a vodní metody (AAE10/H2O10) zkoumá půdu dvojnásobně. Analýza je dobrý základ pro aktuální výpočet hnojiva a důležitá především pro zeleninové kultury ve sklenících a fóliovnících, ale i pro ovocné, bobulovité kultury a vinařství. Analýza je také účelná pro zvláštní půdní poměry: - vápenaté půdy s pH hodnotou větší než 6,8 - problémy se zásobením živin jednotlivých kultur 4.1.4 Geologické podmínky Geologická struktura Švýcarska je výsledkem kolize desek Afriky a Evropy za posledních milion let. Švýcarsko je rozděleno do pěti hlavních regionů:

40

jádro Alp tvoří žula pohoří Jura je mladé zvrásněné, tvořené vápencem částečně plochá a částečně kopcovitá plošina středozemí leží mezi pohořím Jura a Alpami na tuto plošinu navazuje Pádská nížina v jižním cípu Tessina a Mendrisio náhorní plošina kolem Basileje patří k nejvyšší části severního Švýcarska. 4.1.5 Hydrologické podmínky Hydrografickou síť v okolí farmy tvoří soustava menších vodních toků, které ústí do blízkého jezera Greifensee a odvádějí přebytečnou vodu, zvláště v období dešťů a tání. Značná členitost a svažitost terénu způsobuje rychlý odtok srážkových vod. K závlaze slouží podzemní voda čerpaná ze studny. 4.1.6 Historie farmy a její současná charakteristika Farma byla založena roku 1915, podnik koupili manželé Hofstetterovi. Původní výměra obhospodařované půdy byla 7 hektarů včetně lesních pozemků. Na farmě byla pěstována veškerá zelenina, ovoce a choval se skot mléčného typu. Vyprodukované mléko bylo prodáváno v sousední vesnici Maur. V roce 1928 přešla rodina Hofstetter na vegetariánskou stravu, veškerý skot byl prodán a podnik se více zaměřil na pěstování zeleniny, ovoce a obilí a tím rozšířili svoji pestrou strukturu o další méně známé plodiny. Ve stejném roce přešli z konvenčního obhospodařování na produkci biologickou. Od roku 1933 jezdili farmáři prodávat vypěstovanou produkci dvakrát týdně do Curychu na trh. Na farmě pracovali manželé Hofstetterovi a jejich šest dětí, během sezónních prací pomáhali i jejich rodinní příslušníci. Paní Hoffstetter psala praktické příručky o biologickém obhospodařování pozemků a pořádala kurzy pro získání praktických informací v odborné praxi. V roce 1967 zdědil farmu syn Werner, který ji dále obhospodařoval do roku 1983. Poté byla farma pronajímána více či méně kvalifikovaným farmářům. V roce 1988 se nájemci stali současní majitelé, Judith Aebli a Daniel Liechti, kteří vystudovali zemědělskou školu a odbornou praxi získali prostřednictvím pobytů na farmách ve Švýcarsku a v Irsku. Roku 2001 byla farma získána do jejich vlastnictví. Farmu obhospodařují majitelé a jeden až dva zahraniční praktikanti nebo zaměstnanci, kteří přijíždějí většinou z Polska, Ruska, Ukrajiny, Moldávie, Slovenska či České republiky. Farmáři si vybírají praktikanty na 3-4 měsíce nebo zaměstnance na 7-9

41

měsíců. Práci v zemědělství zprostředkovává švýcarská pracovní agentura Agroimpuls, která spolupracuje s dalšími zahraničními agenturami. V České republice se konkrétně jedná o agenturu INTERPRAX Consulting s.r.o., která nabízí jednak práci i studium v zahraničí a sídlí v Olomouci. Na farmě se pracuje celý rok, pouze od března do konce ledna se jezdí prodávat zelenina na trh. Asi 99% produkce je prodáno na trhu na Bürkliplatz v Curychu, zbylé 1% přímo na farmě, kde nakupují spoluobčané osady nebo známí z přilehlých obcí. Oficiálně žádný přímý prodej „ze dvora“ neexistuje. 4.1.7 Rostlinná produkce Farma nabízí široký sortiment čerstvé a skladové zeleniny, bobuloviny, ovoce, jablečný mošt, vlastní produkty, marmelády, sirupy, kysané zelí a květiny. Rostlinná produkce zahrnuje přes 70 druhů zeleniny a ovoce, včetně odrůd. Farma je specializovaná na saláty, které jsou velice oblíbené, dokonce i hořké saláty a to především v zimě, ale také na rajčata a chilli papričky, jejichž semena jsou objednávána z Anglie. Z celkové vlastní plochy tvoří pouze 24% orná půda, zbytek jsou travní plochy a fóliovníky, v kterých se pěstuje skleníková zelenina. Podnik má především vlastní pěstební materiál i sazenice a osiva. Pouze v prvních jarních měsících se objednávají sazenice z biofarmy Beata Juda z Thägerwil z kantonu Thurgau, která je zaměřená pouze na produkci sazenic všech druhů zeleniny a rozváží je po celém východním Švýcarsku. Dalším dodavatelem je pan Martin Gysin z kantonu Thurgau, který pěstuje brambory varného typu C, odrůdu Šarlot, a červené a bílé zelí, které farmáři kupují k přímému prodeji nebo produkci kysaného zelí. Roční produkce zelí činí asi 150 litrů. Tabulka č.2: Přehled pěstované zeleniny na švýcarské farmě Kultura

Odrůda

Kedlubna

Azustar, Logo

Květák

Remont,

Průměrný

Cena v Fr./kg

výnos v kg/ar

(Fr. = 17 Kč)

1 000-1 500

2-3 Fr./ks

Ardego, 140-200

5-7

Candid C. Brokolice

Green Variant, Fiesta

90-130

8-10

Řezaný salát

Strubelpeter, Red Ice

100-150 / řez

10-12

Asijské listy

Mizuna,

Red

Giant,

Hon Tsai Tai, Autumn poem

42

1,6-1,8 Fr./svazek

Petržel

Grün Perle, Giganto

Fenykl

Zefa Fino

150-200

6-8

Pórek

Hilari, Atlanta

150-500

8-10

Naťový celer

Utah

400-600

6-8

Celer bulvy

Prinz

250-400

5-7

Rané brambory

Charlotte

200-250

3-4

Hrách

Nordland,

Norli,

1,2 Fr./svazek

E. 60-100

10-12

Douce Rebarbora Mangold

350-450 Silber,

Feurio,

6-8

Gelb 700-1 000

7-8

Johnnys Catalogna

Catalogna

200-300

Ředkvičky

Cherry

600-1

6-8 000 2-3 Fr./svazek

svazků po 10 ks Mrkev

Napoli

400-600

3-4

Topinambur

Topinambur

400-800

5-6

Rukola

Rucola

60-80

32-35

Rajčata

Küsnachter,

Cristal, 800 – 1 200

6-9

Douglas Pastinák

Turga

400-500

5-7

Cukety

Gundoo

350-450

7-9

Řepa červená

Bolivar,

Carillon, 450-600

4-6

Chioggia Špenát

Dolfin

90-120

8-12

Mrkev žlutá

Žlutá

400-700

4-6

Mrkev bílá

Bílá

400-700

4-6

150-300

12-13

Petržel Růžičková kapusta

Lunet, Profiline, Estate

90-150

12-13

Fazole popínavé

Selma zebra

150-250

10-12

200-250

8-10

Kadeřávek Endivie

Nuance, Chrono

250-350

7-10

Nüsslisalat

Cirilla

100-150

35-45

Čínské zelí

Bilko

400-600

7-8

43

Pak Choi (salát)

Mei Ching Choi

Vodnice

Tunder

Tuřín

Bauer

350-450

5-7 4-6

Herbst, 800-1 200

5-7

800-1 000

6-8

100-150

12-14

Marktgärtner Zimní řeřicha

Zimní řeřicha

Česnek Šalotka

Milrac

Cibule

Jet Set, Červená

Hlávkový salát

Dynamite, Alaya, Enya 500-1 500 ks

2-3 Fr./ks

Fazole zelené

Calvy

100-150

8-12

Kukuřice cukrová

Tasty Swet, Radiance

120-180

6-8

Rybíz

černý,

9-12 500-800

5-6

bílý,

5-6 Fr./500g

ostružiny,

5-8 Fr./500g

červený Maliny,

angrešt, minikiwi Jahody

Petma, Wädenswiler

8-10 Fr./500g

Papriky

500-800

10-12

Chili papričky

400-500

24-25

Lilek

500-900

8-12

Red Giant

1,8 Fr./svazek

Okurky

600-1 200

6-8

Tykve

600-800

8-9

Čekankové puky

30-50 ks/m2

12-13

Přehled pěstovaných biobylinek - bazalka pravá se výborně hodí na pokrmy s rajčaty a do těstovin - česnek medvědí nakrájený nadrobno se přidává do salátů, silná cibulová chuť dává polévkám a omáčkám výrazné aroma - dobromysl obecná neboli oregáno svědčí především v rajčatových salátech, na pizzách a v omáčkách na těstoviny - z kerblíku třebule se používá pouze čerstvý list, jehož jemná anýzová chuť je u nás známá především z kerblíkové polévky, koření se jím omáčky a posypává vaječná a rybí jídla

44

- čerstvé listy máty peprné se mohou přidat do salátů, koktejlů, zákusků, likérů, zmrzliny, výborně se také hodí k rybě, sýru a tvarohu - libeček lékařský má silné aroma maggi, používá se k dochucení polévek a omáček - rozmarýna lékařská se spolu s oregánem používá k masu, divočině, omáčkám, polévkám a sýrovým pokrmům - saturejka se hodí ke všem jídlům z luštěnin, ale také na drůbež i tučná masa, saláty, majonézy nebo houbová jídla, podporuje chuť k jídlu a trávení - tymián jako sušený má ještě silnější aroma než čerstvý, používá se do svíčkové omáčky i k rybě na grilu, telecímu masu, játrům nebo houbám

Méně známé druhy zeleniny (Keller, Lüthi, Röthlisberger, 1996) - Kapusta kadeřavá, kadeřávek (čeleď Brassicacea, brukvovité) je druh zimní zeleniny, která má svůj původ v Řecku. V římské kuchyni patřila tato plodina k delikatesám. Dnes se nejčastěji pěstuje ve střední a západní Evropě a v severní Americe. Výrazné škody mohou způsobit bílé mušky nebo choroba hernie, která nezničí jen sklizeň, ale zabrání i dalšímu pěstování kapusty na poškozené půdě na několik let dopředu. Kapusta při mrznoucích teplotách získává intenzivnější chuť a vyšší obsah cukru. Spolu s bílým zelím vyznačuje kapusta zvláštní vlastnost: vysoký obsah vitamínu C (100mg/100g) zůstane při skladování a při přípravě částečně zadržen, proto jsou tyto druhy převážně v zimě vhodné jako dárce vitamínu C. Důležitou poznámkou je, že lehce podušená kapusta obsahuje dvakrát více vitamínu C než stejná dávka čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. Kromě konzumace je možné kapustu použít i na dekoraci do kytic. - Pak Choi (čeleď Brassicacea, brukvovité) je německy nazývána jako hořčičná kapusta, která je příbuzná čínskému zelí. Listy jsou tmavě zelené, podobné mangoldu. Pak Choi je používán jako zelenina i salát. Obsahuje větší množství vláhy, proto by měla být čerstvě zpracována. Díky obsahu hořčičných olejů má antibiotické, antiseptické a čistící účinky. Dále je Pak Choi zvláště bohatý na draslík, vápník, karoten a vitamín C. Pro rostlinu jsou důležité pěstební podmínky charakteristické vlhkému teplu asijských klimatických zón. Sklízí se asi do poloviny října. - Catalogna (čeleď Asteraceae, hvězdicovité) je plodina s dlouhými zelenými listy, podobná pampelišce. Rostlina dorůstá asi do výšky 40 cm a sklízí se celá listová růžice. Její intenzivní hořkost se redukuje krátkým povařením a pokapáním

45

citrónovou šťávou. Velké škody způsobují srnky, které mají v oblibě konzumaci hořkých rostlin, proto se doporučuje pozemek obehnat plotem s elektrickým proudem. - Red Giant neboli hořčice čínská (čeleď Brassicacea, brukvovité) je druh asijského salátu, který má nafialovělé listy velikosti mangoldu. Svojí intenzívní hořčičnou chutí je v Asii vysoce ceněna. Kvete drobnými žlutými květy, které jsou vhodné nejen ke konzumaci, ale i na dekoraci salátů. - Mizuna (čeleď Brassicacea, brukvovité) je japonská zelenina, která má ostré špičaté listy, tvoří mnoho výhonků velmi jemné chuti. Listy i mladá květenství se v kuchyni využívají jako čerstvý syrový salát, špenát nebo jako přílohy k pokrmům. Listy jsou hodnotné především pro vysoký obsah vitaminu C, draslíku a vápníku. Nízký obsah cukrů předurčuje tuto zeleninu jako vítané zpestření pokrmů pro diabetickou i redukční dietu. - Rukola neboli roketa (čeleď Brassicacea, brukvovité) není pěstována pouze jako salát, ale i pro získávání oleje ze semen. Pochází z centrální Asie a pěstuje se na písčitohlinitých půdách slunných míst. Nezbytné je dostatečné zásobení vodou. Mladé listy se používají na salát, starší listy chutnají velmi intenzivně až skoro ostře, proto se mohou použít jako bylinkové koření. Rukola se sklízí před kvetením, jinak jsou listy hořké. Kvůli své intenzivní chuti se používá pouze jako příměs do salátu, rizota, polévek nebo na pizzu. Saláty s rukolou jsou zvláště typické pro Toskánsko, odkud pochází její název. Zelenina obsahuje velké množství hořčičných olejů odpovídající hořké, aromatické a lehce ostré chuti, která je podobná ředkvi nebo řeřiše. Na základě vysokého obsahu jodu je vhodné rukolu doporučit osobám s problémy se štítnou žlázou. Dalším pozitivem pro tuto zeleninu je obsah velkého množství glukosinolátu, betakarotenu, kyseliny listové, vitamínu C, železa a draslíku. Rychle klíčící zelenina podporuje chuť k jídlu a čistí krev. - Nüsslisalát (čeleď Valerianaceae, kozlíkovité) nazývaný také jako polní salát je dobrá meziplodina, kultura pro sklizené pole, která se pěstuje od října až do března. Nüslisalát je nejdůležitější salát v zimním období, obsahuje velké množství minerálních látek, především železo, vitamíny A a C. Jedná se o plodinu, která je velice náročná na pěstování, sklizeň i přípravu. Salát je výhodnější pěstovat ze sazeniček s kořenovým balem asi 3 x 3 cm, a ve sponu 10 cm. Výsev ze semen je velice náročný na přetrvávající plevel. Po celou dobu vegetačního období je nutno pole přikrývat netkanou textilií, která chrání salát před padlím, slimáky, sněhem a dalšími negativními vlivy. 46

- Fenykl (čeleď Apiaceae, miříkovité) je stará, původně středozemská kulturní rostlina, která ve střední Evropě příležitostně zdivočela a vyžadovala teplé stanoviště s mírně suchou, na živiny bohatou hlinitou půdou nebo spraší. Zahradní fenykl se vyskytuje ve třech formách: fenykl jako zelenina, fenykl jako koření a fenykl divoký. Tyto varianty se rozlišují v použití i v růstu. K konzumaci a zpracování slouží bulva a semena, která jsou srovnatelná s anýzem. Koření se používá při pečení chleba nebo do čaje při žaludečních a střevních potížích. Fenykl patří tradičně k rybám, mořský okoun nebo červená mořská parma ogrilovaná na sušeném fenyklu chutná delikatesně. Také v indické kuchyni jsou fenyklová semena velice oblíbená a rozšířená, jsou součástí směsi koření zvané Panch Phoron a často konzumovaná po jídle, obalená či neobalená v cukru, zajišťují svěží dech v ústech. Hlíza fenyklu je velice chutná v salátech a nejlépe skladovatelná při 0-5°C a vlhkosti 90-95%. Fenykl obsahuje éterické oleje, kyselinu křemičitou, škrob, vitamíny A, B a C. Ve 100 g fenyklové hlízy je obsaženo 93 mg vitamínu C, 494 mg draslíku, 109 mg vápníku, 49 mg hořčíku, 86 mg vody a energetická hodnota je 101 kJ. - Mangold (čeleď Chenopodiaceae, merlíkovité) je zeleninová kulturní forma řepy příbuzná s cukrovou, krmnou a červenou řepou. Svými asi 30 cm dlouhými listy poskytuje mangold zeleninu špenátového charakteru. Existují početné druhy odrůd s různými zbarveními listů (bílé, žluté, červené a světle až tmavě zelené), které mohou být hladké nebo svraštělé. Dvě nejznámější kulturní formy mangoldu jsou stonkový a řezaný (listový). Mangold s bílými nebo červenými stonky se vyznačuje silně vyčnívajícím žebrováním listů, které mají aromatickou příchuť. Rostlina se sklízí postupným odlamováním jednotlivých listů od léta do podzimu. Řezaný mangold po seříznutí vyžene opět nové listy, které mohou být znovu sklizeny. Je odolný proti zimě a obsahuje hodně draslíku, vitamínu A a E, dále sodík, hořčík, draslík a železo. V kořenech je obsaženo velké množství cukru, který se dříve získával vyvařením kořenů. Listy se řadí mezi potraviny s velmi vysokým obsahem kyseliny šťavelové, proto není vhodné konzumovat listy syrové, při vaření se obsah kyseliny redukuje. - Špenát (čeleď Chenopodiaceae, merlíkovité) je důležitá listová zelenina, která byla kultivovaná v jihozápadní Asii. Pro jarní sklizeň se špenát vysévá v září nebo začátkem března, pro pozdní sklizeň se výsev provádí v srpnu. Pro pěstování se používají výhradně výživné látky, žádná stájová hnojiva. Podle některých výzkumů se vykazuje jako dobrý prostředek na prevenci rakoviny. Ve špenátu jsou ve vysokých koncentracích obsaženy karotenoidy a karotenový pigment lutein, který má 47

antioxidační účinky. Špenát se odedávna doporučoval na regulaci vysokého krevního tlaku, anémii a také na zácpu. Současné výzkumy prokázaly přítomnost fytohormonů, působících na vývoj svalstva člověka. - Čekankové puky (čeleď Asteraceae, hvězdicovité) tvoří listovou růžici, která vyrůstá z kořenů. Dříve se používaly staré metody, jako je sázení kořenů do písku, dnešní moderní produkce má asi čtyři rozdílné stupně. Asi nejpoužívanější způsob začíná v květnu vysetím semen do půdy. Sklizeň probíhá na přelomu září a října, kořeny jsou zbaveny natě a uloženy do skladovacího prostoru. V listopadu jsou kořeny znovu očištěny a umístěny do nádob zatopené vodou. Optimální teplota prostředí je asi 5°C. Nastává proces růstu čekankových puků, během kterého musí být kořeny řádně přikryté, aby k nim neproniklo žádné světlo, jinak by listy zezelenaly a obsahovaly škodlivé látky. Proces trvá 3 – 4 týdny. V moderním pěstování čekankových puků se odhaduje výnos asi 150 tisíc čekankových kořenů na hektar. Čekanka se se svojí slabě hořkou chutí používá do salátů. Podle belgických informací se čekanka ve Francii, Holandsku a Belgii konzumuje nejčastěji dušená. Evropské odhady ukazují průměrnou roční spotřebu, v Belgii asi 8 kg na osobu, ve Francii 4 kg a v Holandsku přibližně 0,3 kg. - Rebarbora (čeleď Polygonaceae, rdesnovité) obsahuje kyselinu šťavelovou. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, dále obsahuje hořčík a fosfor. Rebarbora účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu a je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti střev a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky. - Velmi významným jarním salátem je smetanka lékařská (čeleď Asteraceae, hvězdicovité), jejíž produkce je bezproblémová a s nulovými náklady. Obsahuje velmi důležité látky, např. cholin, vitamín A, pryskyřice, triterpen, a velké množství draslíku. Ze žlutých květů se vyrábí velice chutný sirup nebo želé pomazánka. Zajímavostí je, že včelstvo na 1 kg medu musí snést nektar ze 100 tisíc květů. Mladé, lehce hořké listy jsou vhodné na přípravu salátů. Jako delikatesa chutná smetanka lékařská se slaninou a smetanovou omáčkou.

48

4.1.7.1 Osevní postup Pro ekologické zemědělství je osevní postup stěžejním systémovým opatřením. Výhodným střídáním plodin lze udržet a zlepšit přirozenou úrodnost půdy, stabilizovat procesy mineralizace a humifikace, zvýšit využitelnost vody a živin, mikrobiální aktivitu půdy, potlačit napadení kulturních rostlin chorobami a škůdci, zvýšit stabilitu agroekosystému a v neposlední řadě také zefektivnit produkci. Pro zeleninu na otevřené půdě existují dva druhy osevního postupu, které nejsou striktně rozděleny podle náchylnosti, ale podle čeledí. Zelenina může být pěstována nejdříve po 7 letech na stejné parcele. Hlavním problémem jsou zpravidla vysoké vlivy plevele, především u nüsslisalátu a osiva. Osevní postup na parcele Altigel je rozdělen do 6 honů. Po 4 letech následují 2 roky umělé louky. V prvním a čtvrtém honu jsou rostliny hvězdicovité, které jsou každé 2 roky přerušeny. Porost husí packy a trav se nachází v druhém a třetím honu. S malým podílem těchto obou čeledí nejsou žádné problémy. Rozvržení honů má poskytovat růst podniku a při ostatních rozdělovacích experimentech by měly vznikat ještě menší plochy.

Tab. č. 3: Osevní postup na švýcarské farmě část parcely

2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017

2/3 A

x

x

1

2

3

4

x

x

1

2

1/3 A+B+D1

4

x

x

1

2

3

4

x

x

1

1/2 F+1/2 C

2

3

4

x

x

1

2

3

4

x

E3+D2+1/2 C 3

4

x

x

1

2

3

4

x

x

3/4 E

1

2

3

4

x

x

1

2

3

4

1/2 F+1/4 E

x

1

2

3

4

x

x

1

2

3

A: hon 1 – rostliny křížokvěté (brokolice, zelí, kapusta, kedlubna, květák), hvězdicovité (slunečnice) B: hon 2 – rostliny okoličnaté (mrkev), hrách C: hon 3 – dýně, fazole, cukrová řepa D: hon 4 – cukrová kukuřice, jahody, čekanka

49

1/2 F

1/4 E

3/4 E

1/3 A

2/3 A

1/2 C

1/2 F

E3

B

1/2 C

D1

D2

Obr. č. 3: Rozdělení pozemku na parcely

4.1.8 Živočišná produkce Na farmě jsou chovány ovce, které jsou netržním produkčním artiklem. Plemeno ovcí se nazývá podle místa původu a zbarvení, Fuchsfarbenes Engadinerschaf, pochází z oblasti Engadin v kantonu Graubünden, ovce jsou zbarvené v odstínu lišek. V tomto kantonu se mluví rétorománským jazykem, proto je také možné toto plemeno uvádět pod názvem Besch da Pader. Engadinerská ovce je statné a nenáročné plemeno, které při správném chování a krmení není zatěžujícím hobby. Ovce mají vysoce kvalitní mléko, středně hrubou vlnu a jejich odolné paznehty a jistá chůze byly v horách speciálně zdůrazňovány. V roce 1938 byly engadinerské ovce se snahou o lepší vykrmení vytlačovány z alpského hospodářství. V roce 1992 byl založen Švýcarský spolek chovu engadinerských ovcí (SEZ), který v roce 1995 byl přijat do Švýcarského svazu chovu ovcí. Cílem chovu je snaha o produkci moderních ovcí, jež splňují agrární rámcové podmínky, mezi které patří kvalitní vynikající maso a nenáročnost na práci a kapitál. Tomu odpovídají následující chovné cíle: 1. Odolnost a schopnost pohybu v terénu 2. Plodnost 3. Dobrá produkce mléka a vlastnosti chovu 4. Vysoká životnost 5. Střední výkrmová schopnost 6. Libové maso 7. Střední až hrubá vlna Současný stav ovcí k prosinci roku 2009 činí 21 kusů, z toho 1 beran a 7 jehňat.

50

4.1.8.1 Hnojení Jeden ze základních principů ekologického zemědělství je co nejuzavřenější koloběh živin, minimální ztráty živin a omezení přísunu cizích živin do systému. Ekologicky přijatelné je hospodaření, které zabezpečuje, aby minimálně polovina vyprodukované biomasy zůstala v agroekosystému ve formě posklizňových zbytků nebo se prostřednictvím cyklické kompenzační vazby část nadzemní hmoty po transformaci v živočišné výrobě vrátila zpátky do půdy v podobě chlévského hnoje. Organická hmota je důležitou zásobárnou živin a energie, stabilizuje půdní prostředí a plní v půdě řadu funkcí: - je zdrojem živin pro pěstované rostliny - je zdrojem energie pro půdní mikroorganismy - zlepšuje fyzikálně chemické vlastnosti půdy - zlepšuje vodní režim půdy - snižuje ztráty živin vyplavením z půdy - posiluje imunitní systém rostlin - zlepšuje asanační a pufrovací schopnost půdy

Obsah humusu v půdě je relativně nízký, proto je nezbytný pravidelný přísun organické hmoty do půdy. Ten je zajišťován posklizňovými zbytky, kořenovými zbytky pěstovaných rostlin, kompostem a chlévským ovčím hnojem.

Tab. č.4: Zastoupení složek v ovčím hnoji (%) Zastoupené složky ve stájovém hnoji

Hnůj na podestýlce se slámou (zastoupení v %)

Voda

64,6

Organické látky

31,8

Celkový dusík

0,83

Kompost je stabilizované organické hnojivo, které obsahuje 30-50% organických látek a mělo by splňovat následující parametry: Tab. č. 5: Parametry požadované pro kompost Parametr

Hodnota

Vlhkost

40 – 60%

51

Obsah spalitelných látek

Min. 25%

Obsah celkového dusíku

Min. 0,6%

Poměr C:N

Max. 30:1

Hodnota pH

6,0 – 8,5

Zastoupení nerozložitelných příměsí

Max. 2%

Homogenita celku

± 30%

Podle: Bujnovský, R. 2000. Zásady správného používania hnojiv- Kódex správnej poľnohospodárskej praxe v Slovenskej republike. Bratislava: MP SR a VÚPOP, 2000. 34s. ISBN 80-85361-71-X

Chlévský ovčí hnůj a veškerý biologický odpad se ukládá na kompost, který tvoří 3-4 vedle sebe rovnoběžné pásy přikryté zelenou tepelně nepropustnou tkaninou. Tím vzniká vysoká teplota v rozmezí 52-62 °C, která urychluje proces zrání a rozkladu organického materiálu. Tento proces závisí na teplotě okolí a trvá 6-12 týdnů. Kompost důkladně promíchá pojízdným pásovým strojem a zapraví se do půdy. Průměrná roční produkce ovčího hnoje činí 14 tun / 2 VDJ. Celkový stav zvířat vychází na 2 velké dobytčí jednotky, k dispozici jsou 3 ha pastvin. Zatížení půdy u ovcí činí 0,6 VDJ/ha. 4.1.9 Hospodářské budovy a technické vybavení farmy Hospodářské vybavení podniku je dostačující. Součástí farmy je zavařovací kuchyně, chladící boxy, stodola a otevřená garáž. Výstavba zavařovací kuchyně musela splnit požadavky potravinářského inspektorátu, aby mohly být produkovány marmelády, sirupy, ovocný ocet a kysané zelí pro prodej na trh. Kuchyně byla vybudována v roce 2002 a o rok později byla schválena inspektorátem. Je vybavena moderně nerezovým zařízením a kvalitativně ohodnocena jako velmi dobrá. V podzemí stodoly se nachází sklep, který slouží jako sklad zeleniny a zároveň přípravna. Dobře fungující přírodní sklep s průměrnou roční teplotou 3-5°C, s přístupem k ručnímu výtahu a s přírodní podlahou byl vybudován v roce 1947. V zadní části je skladována zelenina a brambory, v přední části je připravována čerstvá zelenina na trh, kde se nachází dvě velké nádoby o objemu 70 litrů a 30 litrů na mytí zeleniny. V první úrovni se nachází dílna a pracovna, která se napojuje na chlév s ovcemi. Je zde sklad pro cibuli, česnek, materiál na trh a také nezbytná skříňka první pomoci.

52

Druhé podlaží slouží jako skladovací prostor na tkaniny, hnojiva, osiva a nářadí a druhá strana stodoly je využitá jako seník. V třetí úrovni se nachází sklad na láhve na mošt, ochranné sítě a pomocné materiály k obhospodařování pozemků. V otevřeném přístřešku je uschováno ruční nářadí, zemědělská technika, zavlažovací potrubí a pomocný materiál pro fóliovníky. Chladící box zabudovaný do svažitého terénu v blízkosti domu má rozměry 4 x 5 x 2 metry a slouží k uchovávání skladované zeleniny, která se zde uskladňuje od podzimu až do jara, při teplotě asi 3-5 °C. Chladící box pro ovoce, zvláště pro jablka, musí být oddělený od zeleniny, neboť jablka uvolňují látky způsobující stimulaci procesu zrání až přezrání. Technické vybavení je uspokojivé a představují je traktory se závěsy, stroje na přepravování a zpracování půdy, kypřiče, sekačky, oborávačky, secí strojky a půdní frézy. Nejvýkonnějším traktorem je Hürlimann H-305-XE, který je určený především k orbě a zpracování půdy. Jeho výkon je 36,8 kW. Druhý traktor je značky Agriful 35, který se používá k transportu sklizené zeleniny z pole, k mulčování a sušení sena. Velice důležitým prostředkem je tzv. huki, což je pásový pojízdný stroj s korbou až na 500 kg. Ovládání je jednoduché pákové. Huki je šetrný pro přejížděnou půdu při transportu kompostu, trávy, potřebného materiálu, apod. 4.1.10 Ochrana rostlin Základní preventivní ochranou v boji proti rostlinným škůdcům a chorobám jsou vhodné a charakteristické podmínky pro růst a vývoj jednotlivých rostlin. U skleníkových kultur je nutné dodržovat vhodnou teplotu a větrání. Velice výhodná a bezproblémová je výstavba skleníku s automatickou regulací teploty. V zimním období je zde využíváno plynové topení, které udržuje pro růst sazenic teplotu nad bodem mrazu. Další vhodná metoda ochrany proti škůdcům je používání netkané textilie a mikrosítě, které zabraňují slimákům a ostatním nežádoucím škůdcům okusování a napadání rostlin. Nejčastějšími rostlinnými škůdci jsou mšice, housenky a slimáci, kteří přenáší viry, vypouští jedovaté látky a sají buněčné šťávy, což zapříčiňuje deformace listů a výhonků a změnu jejich barvy. Proti slimákům existuje několik metod na ochranu rostlin:

53

- hubení slimáků otrávenými zrny představuje čistou a

úspěšnou metodu. Známý

prostředek Schneckenkorn Ferramol je jed, který je zvláště šetrný k přírodě a ostatním zvířatům. Schneckenkorn je voděodolný, takže ho nerozpustí zalévání ani déšť. Je neškodný pro rostliny i zvířata, např. ježka, želvy nebo kočky. - další jednoduchou a úspěšnou, ale méně obvyklou metodou je zakopání plastového nebo skleněného pohárku do země asi do poloviny naplněného pivem. Díky jejich oblíbenému pivnímu pachu jsou slimáci přitahováni do pohárku a utopeni. Ochrana rostlin a prevence hrají v ekologickém zemědělství důležitou roli, neboť největší poškození úrody způsobují právě choroby a škůdci. Každý ekologický rostlinný přípravek musí mít povolení k jeho používání. Švýcarský Spolkový úřad pro zemědělství (BLW) vede seznam registrovaných přípravků, které musí mít pro každé použití povolení. Každý prodejce ochranných rostlinných prostředků vede katalog produktů.

Tab. č. 6 : Přehled nejčastěji používaných rostlinných přípravků na švýcarské farmě Obchodní

Kategorie

Účinná látka

označení Armicarb

Oblast

Dávka

Firma

použití fungicid

Kalium

– Rajčata,

Bicarbonat

okurky,

4,8 kg/ha

–

5 Andermatt Biocontrol

cukety, nüssli, bylinky Audienz

insekticid

Spinosad

Košťálová

0,2 – 0,3 Omya,

(fermentační

zelenina,

l/ha

produkt

pórek,

z půdních

cibule, lilek,

organismů)

okurka,

Andermatt Biocontrol

paprika, cukrová kukuřice Delfin

insekticid

Bacillus

Košťálová

thuringiensis

zelenina

1 l/ha

Andermatt Biocontrol, Biogarten

54

Fenicur

Ferramol

fungicid

moluskicid

Scheckenkorn Natural

insekticid

Fenyklová

Rybíz,

silice

angrešt

4 l/ha

Bio – Agar – Counsel

Eisen – III – všechno

12

Phosphat

kg/ha

Rohner

20 l/ha

Andermatt

Mastné

koření

–

kyseliny

50 Agentur

Biocontrol

(draselné soli) NeemAzal

insekticid

T/S

Azadirachtin

Rajčata,

1,2 – 3 l/ha Andermatt

A

okurky,

Biocontrol

papriky, feferonky, bylinky, lilek Zdroj: FiBL, 2009 4.1.11 SWOT analýza ekologické farmy ve Stuhlen Silné stránky - zkušenosti s hospodařením v dané oblasti a znalost místních poměrů - rozmanitá struktura rostlinné produkce a výroba domácích produktů - pěstování zeleniny a léčivých rostlin v režimu ekologického zemědělství s certifikátem BIO - schopnost čerpání dotací - dobré jméno a kvalita farmy a dobré vztahy s dodavateli a odběrateli - stálá síť zákazníků - pořádání meetingů a poskytování poradenské činnosti Slabé stránky - špatně situované pozemky obhospodařované půdy - z velké části ruční obhospodařování a omezené využití techniky - nekvalifikovaní zahraniční pracovníci s nízkou znalostí jazyka Příležitosti - zvýšení objemu produkce zeleniny - možnost poskytování služeb jiným zemědělským podnikům

55

- zahájení výroby vlastních biopotravin, především pekařských výrobků - využití vlastního rekreačního zařízení k provozování agroturistiky - rozšíření živočišné výroby s možností prodeje živočišných produktů a rozšíření klientely Hrozby - možnost vstupu konkurenčních podniků na trh - zvýšení zaplevelení pozemků trvalými plevely - zdravotní stav farmářů - vysoké výkyvy produkce v závislosti na počasí

4.2 Farma Baucis Ekologická farma Baucis se nachází v obci Lesoňovice na Českomoravské vrchovině asi 50 km severozápadně od Brna, mezi městem Bystřice nad Pernštejnem a obcí Štěpánov nad Svratkou. Z hlediska administrativního členění spadá obec Lesoňovice do okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. První písemné zmínky o obci pocházejí z roku 1348, od roku 1980 je obec součástí města Bystřice nad Pernštejnem, které má přibližně devadesát tisíc obyvatel. Farma Baucis hospodaří ekologickým způsobem od roku 1993, její činnost je zaměřena na rostlinnou produkci, pěstování zeleniny, obilí a brambor, a poskytování práce a služeb v oblasti zemědělství a provozu agroturistiky. Od 30. září 1994 je farma zaregistrovaná do kontrolní organizace KEZ (Kontrola ekologického zemědělství) a do Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Vyprodukované zemědělské bioprodukty zásobují rozsáhlou síť bioprodejen a restaurací v České republice se zaměřením na brněnský region. Farmu obhospodařuje majitel pan Aleš Horák, jako jediný stálý pracovník, s pomocí svých rodičů a sestry. Výměra farmy je 38 ha, z toho 22 ha tvoří orná půda, na které jsou pěstovány obilniny, luskoviny, brambory a zelenina. Farma nabízí široký sortiment zeleniny: brokolici, brukev, celer, cibuli, cuketu, dýně hokaido, endivie, fazole, hrách, jahody, kapustu, kapustu růžičkovou, kadeřávek, kopr, mrkev, okurky, papriky, pastinák, petržel, pórek, rajčata, reveň, ředkev, ředkvičky, řepu, řeřichu, saláty, šalotku, špenát, tuřín, vodnici, zelí bílé, zelí červené, zelí kruhárenské, zelí na uskladnění a zelí pekingské.

56

Z obilnin farma pěstuje oves pluchatý, oves bezpluchý, pšenici špaldu, pšenici jarní, pohanku, proso a žito. Na mezích podél pozemků ekofarmy rostou třešně, višně, jabloně, švestky, mirabelky, rybíz a angrešt. Farma Baucis pěstuje dvě odrůdy brambor varného typu BA Karin a Rozára. 4.2.1 Klimatické podmínky Farma se nachází v bramborářsko - obilnářské výrobní oblasti, pro kterou je typické mírně teplé až chladné a mírně vlhké až vlhké vrchovinné klima s nízkou pravděpodobností

suchých

vegetačních

období

(5-15%).

Nadmořská

výška

obhospodařovaných pozemků se pohybuje v rozmezí 550-600 m n. m., orná půda je v nadmořské výšce 570-600 m n. m. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6,5-7°C, nejvyšší teploty připadají na červenec a srpen, nejnižší na leden a únor. Průměrný roční úhrn srážek činí asi 651 mm, z toho 200 mm jsou srážky sněhové, nejvyšší množství srážek spadne v červenci a srpnu. Následující tabulka ukazuje přehled průměrných ročních teplot a úhrn srážek v jednotlivých měsících. Tab. č. 7: Přehled průměrných měsíčních teplot a srážek Měsíc

I

Teplota -3,9

II

III

IV

V

-2,5

1,4

6,2

37

32

47

VI

VII

VIII IX

X

XI

XII

11,9 14,6 16,6 15,6 11,8 6,6

1,4

-2

64

49

41

(°C) Srážky 42

75

77

80

53

54

(mm)

Z celorepublikového průměru je Vysočina vyhodnocena za jeden z nejčistších krajů. Kvalita ovzduší v kraji Vysočina je nejvíce ovlivňována emisemi z malých stacionárních zdrojů a z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. V okresech s příznivými podmínkami pro zemědělskou produkci jsou charakteristické vyšší emise amoniaku. 4.2.2 Reliéf terénu Terén v bramborářsko-obilnářské výrobní oblasti je většinou mírně až středně zvlněný s nižším zastoupením půd silně svažitých. Pozemky orné půdy se nachází na náhorní rovině nad obcí Lesoňovice a jsou mírně svažité. Další pozemky s trvale travními

57

porosty jsou situovány ve svažitých kopcích, proto jsou využívány pro výrobu sena a ke spasení dobytka a koz. Expozice pozemků je jihozápadní (JZ). 4.2.3 Pedologické podmínky Podle

charakteristiky

bramborářsko-obilnářské

výrobní

oblasti

zde

převažují

kambizemě (hnědé půdy) na krystaliniku, hlinitopísčité až písčitohlinité, s nižším podílem mělkých a silně skeletovitých půd. Stupeň zornění je nižší, avšak neklesá pod 50%. Půdy jsou středně hluboké, jejich mocnost ornice je 15 - 25 cm. Hodnota pH je mírně kyselá až slabě zásaditá a pohybuje se v rozmezí 5,3-6,7. 4.2.4 Geologické podmínky Českomoravská vrchovina je mírně zvlněná a rozlehlá geomorfologická podsoustava v jižní části České vysočiny. Spolu s Šumavou patří k nejstarším pohořím Českého masívu. Vznik pohoří se datuje do období kolem devonu a karbonu. Docházelo k příkrovovým pohybům a variskému vrásnění linie táhnoucí se od Francie přes Německo, Šumavu až k Vysočině. Povrch Vysočiny tvoří převážně hlubinné vyvřeliny, granity (žuly) a krystalické břidlice. Českomoravská vrchovina je tvořena Jihlavskými vrchy, které jsou se svým vrcholem Javořice, 837 m, nejvyšší, a Žďárskými vrchy s vrcholem Devět skal, 836 m, které jsou v tomto kraji nejvýznamnější. 4.2.5 Hydrologické podmínky Hydrologická síť je v této oblasti tvořena několika menšími bezejmennými vodními toky, které odvádějí veškerou přebytečnou vodu, zvláště v období dešťů a tání. V závislosti na půdním zrnitostním složení jsou vodní poměry vyskytujících se půd rozdílné. Značná členitost a svažitost terénu způsobuje rychlý odtok srážkových vod. Na pozemku se nachází malý rybník, který slouží k závlaze náročné zeleniny. 4.2.6 Chráněná krajinná území V kraji Vysočina bylo k 31.12.2006 registrováno celkem 170 maloplošných chráněných území a 2 chráněné krajinné oblasti – CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory, které tvoří 8,8 % celkové rozlohy kraje. Chráněná území v blízkosti farmy jsou NPP Švařec, PP U Hamrů, PR Ochoza, PP Nad koupalištěm, PP Svratka a PR Údolí Chlébského potoka.

58

Tab. č. 8: Celková výměra zemědělské půdy farmy půda

výměra (ha)

plodina

výměra (ha)

trvalé travní porosty 9 pastviny

7

orná půda

22

obiloviny 10 brambory 5

celkem

zelenina

3

pícniny

4

38

22

4.2.7 Rostlinná produkce Farma nabízí široký sortiment zeleniny, kromě hlavních a nejznámějších druhů zeleniny je vhodné pro zákazníky zvýšit pestrost sortimentu o méně známou zeleninu, která byla v minulosti u nás pěstována a může sloužit jako doplněk klasické zeleniny, např. mrkev, cibule nebo salát. Netradiční odrůdy mohou sloužit v mnoha směrech: - časná sklizeň - nové chuťově odlišné odrůdy - mrazuodolnost - poskytování potravy a vhodného prostředí pro hmyz - zužitkování a zastíněné části zahrady

Méně známé druhy zeleniny (Kott, Moravec, 1989) - tuřín bílý a žlutý, botanicky brukev řepka tuřín (čeleď Brassicacea, brukvovité) je stará kulturní kořenová zelenina a krmná plodina, která pochází ze Středomoří. Tuřín tvoří větší bulvu, která má nasládlou a peprnou chuť a jejíž část vyčnívá nad zemí. Tvar bývá kulovitý, pokožka bílá nebo žlutá, v horní části zelená nebo fialová. Rostlina je menšího vzrůstu s drobnými žlutými květy. Tuřín je nenáročná mrazuvzdorná zelenina, vysoce výnosná a rychlého růstu, nesnáší sucho a čerstvě hnojenou půdu. Její skladovatelnost i značná biologická hodnota charakterizují zeleninu jako vysoce ceněnou především v oblastech s méně příznivými růstovými podmínkami. Tuřín se konzumuje vařený, v polévkách a přílohách, mladé bulvy jsou velice chutné i syrové. - brukev řepák vodnice, častěji je uváděna jako vodnice (čeleď Brassicacea, brukvovité)

59

je plodina pěstovaná pro své kulovité bulvy, které se konzumují jako zelenina, někdy se konzumují i listy. Bulvy jsou bílé kromě nadzemní části zbarvené do červena, fialova nebo do zelena. Vodnice se konzumuje syrová nebo tepelně zpracovaná, její chuť připomíná nepálivou ředkvičku nebo kedlubnu. Je nenáročná dvouletá plodina s krátkou vegetační dobou. Velikost bulv závisí na odrůdě i na době růstu: vodnice pro lidskou konzumaci mají v průměru 5-15 cm, krmné bulvy dorůstají až do hmotnosti 1 kg. Pěstování vodnice má v Evropě dlouhou tradici, v českých zemích je jako zelenina poměrně neznámá. - černý kořen (čeleď Asteraceae, hvězdicovité) se původně nazývala hadí mord španělský, tento název získala z lidového moudra, které praví, že pokud se tento kořen vloží hadovi do úst, tak had zahyne. Zelenina je odolná proti mrazu, proto je pěstována po celé Evropě a Asii, ale za největší pěstitele na světě jsou považovány Francie, Belgie a Nizozemsko. Kořeny vyšlechtěných druhů černého kořene mohou dosahovat délky až 40 cm a průměru 4 cm. Na povrchu černého kořene se nacházejí jemné proužky a kořínky, dužnina je sněhově bílá a křehká. Po jakémkoli fyzickém zásahu vytéká z kořene hustá bílá šťáva, tzv. latex, který po několika minutách zasychá a v místě poškození či řezu utvoří bílý film. Podle listů se rozlišují 3 odrůdy černého kořene: Latifolia - široké listy ve tvaru elipsy, Glastifolia - podlouhlé kopinaté listy a Strictifolia - čárkovité listy. Lodyha vyrůstající ve druhém roce pěstování černého kořene může dorůst až do výšky 120 cm. Příjemnou vůni žlutých květů lze zjistit pouze dopoledne, odpoledne se květy již zavírají. Koncem srpna či během září je možné sbírat semena, která následně mají klíčivost až dva roky. Černý kořen je velice nenáročnou plodinou, ale v České republice se pěstuje velice zřídka, a to odrůda Libochovický, jež byla vyšlechtěna z variace jednoletý obrovský. Černý kořen vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva. Pokud je půda příliš hrubá, kořeny se pokroutí a zeslábnou. Sběr se provádí v pozdním podzimu před příchodem přízemních mrazíků, které by mohly negativně ovlivnit jeho kvalitu a s tím i jeho chuť. Pro zimní uskladnění kořenů je nutné je před uložením do vlhkého písku svázat do svazků a následně zabalit do fólií, aby kořeny nevysychaly. Černý kořen je nutné před přípravou pečlivě omýt a oloupat. Černý kořen se dá konzumovat syrový i dušený, jako přísada do zeleninových salátů nebo k masu, ale i smažený. Kořen má nasládlou chuť připomínající pastinák, latex z něj vytékající má chuť hořkou, proto je nutné zabránit tomu, aby se dostal do připravovaného pokrmu. V černém kořenu se nachází vysoký obsah sacharidů a 60

inulinu, proto je velice vhodný pro diabetiky. Je dobrým zdrojem vitamínů, nejvíce jsou zastoupeny vitamíny A, B1, C a E. Je vhodný pro pacienty trpící revmatismem. Jedná se o velice chutný a zdraví prospěšný druh zeleniny. - štěrbák zahradní, endivie, (čeleď Asteraceae, hvězdicovité) je původem dvouletá plodina, ale kulturní formy se v našich podmínkách pěstují jako jednoleté. Z vřetenovitého kořene vyrůstá růžice přízemních, světle zelených zkadeřených listů. Konzumní částí jsou vybělené listy pro přípravu salátů, mají jemně nahořklou chuť. Štěrbák obsahuje více vitamínu C než salát setý. Rostlina obsahuje nahořklý glykosid intybin, který se úpravou neztrácí a dodává pokrmům zvláštní chuť. Pro některé konzumenty je nahořklá chuť nepřijatelná, ale podařilo se vyšlechtit kultivar s minimálním množstvím glykosidu, takže je možné se setkat i se sladkým štěrbákem. Rostlina se vyskytuje ve formě jarní, která brzy dozrává a upravuje se zpravidla tepelně, dále ve formě ozimé, která je hojně olistěná a používá se na přípravu salátů. - topinambur (čeleď Asteraceae, hvězdicovité) pochází ze Severní Ameriky a do Evropy se poprvé dostal v roce 1616. Rostlina dorůstá až do výšky 2 m, není náročná na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy, proto je vhodná pro pěstování v podhorských i horských oblastech. U nás zplaňuje zejména na březích řek, v příkopech, na mezích i na místech nedávných zemních prací. V současné době se začíná její pěstování ve světě obnovovat, vzhledem k obsahu dietně příznivého polysacharidu inulinu, proto jsou vhodné pro diabetiky. Hlízy navíc obsahují vitamíny A, B1, B2, C a D. Největším pěstitelem v Evropě je Francie. Využívají se hlízy, případně i nať jako vydatná a dobře silážovatelná pícnina. - pastinák setý (čeleďApiaceae, miříkovité) pochází ze Středomoří, v USA je divoký pastinák považován za invazní druh škodlivého plevele. Rostlina je nenáročná, pro její růst je nejvhodnější stanoviště na slunci či v polostínu, optimální půda je písčitá, vlhká a dobře hnojená. Užívání pastináku zlepšuje chuť k jídlu a pomáhá při čištění močového měchýře od močových kamenů. U velmi citlivých jedinců však může jeho užívání vyvolat alergickou reakci. Nejhodnotnější jsou kořeny pastináku, které mají nasládlou chuť podobnou petrželi. Lze konzumovat pastinák syrový nebo vařený v salátech či polévkách. Plody mohou být použity dokonce jako kořenící přísada do polévek nebo omáček. Pastinák je bohatší na vitamíny a minerály než jeho blízce příbuzná mrkev. Obsahuje velké množství draslíku (600 mg na 100 g) a je cenným zdrojem vlákniny. Při sběru divoce rostoucího pastináku je nutné ho rozlišovat od 61

bolehlavu plamatého (Conium maculatum), jehož všechny části jsou smrtelně jedovaté. Nejlépe lze rozeznat tyto dvě rostliny důkladným prohlédnutím jejich stonku. Pokud je hladký, bez chloupků a s nafialovělými pruhy či tečky, jedná se o bolehlav. Obě rostliny mají odlišné i květy a listy. - tykev hokkaido (čeleď Cucurbitaceae, tykvovité) je u nás prozatím málo známý druh tykve zelené. Tykev je jednoletá, bujně rostoucí plodina s mohutnými kořeny. Je teplomilná a nenáročná na kolísání teplot. Vodu i živiny čerpá z velkých hloubek. Lodyha je dužnatá, silná, hranatá a poléhavá. Listy jsou dlanité s dlouhými stonky a drsně chlupaté. Květy jsou žluté, plodem je dužnatá bobule různého tvaru i barvy (tykev hokaido dorůstá malé velikosti, oranžové barvy). Dužnina je nevýrazně vybarvená a málo sladká. Plod bývá nejčastěji zpracováván na kompoty, k přípravě marmelád a náplní do pečiva, k přímému konzumu, ale i ke zkrmování a má dietetický význam.

Řešení odbytu Farma je dlouholetým dodavatelem biozeleniny a cereálií na Moravě. Struktura prodeje je následující: Smluvní zákazníci

80 %

Odběr „ze dvora“

15 %

Biojarmarky, výstavy

5%

Mezi smluvní zákazníky patří Hnutí Duha Brno, Bratislavská ulice 31, kde pan Horák prodává zeleninu a obiloviny každý pátek. Další stálou síť zákazníků tvoří Klub přátel ekofarem v Praze Ďáblicích. Farma je schopná dopravit potraviny přímo do domu na trasách Lesoňovice – Brno (Tišnov, Blansko, Boskovice) a Lesoňovice – Praha (okolí D1 a Mladá Boleslav, Kolín, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Žďár nad Sázavou). Z těchto prodejních možností je zřejmé, že farma Baucis má odbyt vyřešen velice dobře.

4.2.7.1 Osevní postup Čtyřhonný norfolský osevní postup hlavní plodina 1. jetelotráva

zelené hnojení mulčování druhé seče

62

2. ozimé žito

vydrol žita + doprovodné rostliny (plevel)

3. brambory, zelenina

doprovodné rostliny

4. obilná směska + podsev jetelotrávy

Tab. č. 9: Osevní postup za poslední 3 roky Hon č. 2004

2005

1

Brambory

Jetel

2006 0,67ha

+ Žito + jetelotráva (=JT)

jetelotráva 2

Brambory 0,9 ha +oves

Žito

Oves ∆JT

3

Oves ∆JT

Jetel

Brambory

4

Pšenice

jarní

0,57ha Pšenice

jarní,

+zelí,

žito

0,5ha, cibule,

červená

mrkev, Brukve, zelí, kedlubny, řepa, brokolice, kapusta

brambory 0,3ha

brambory

5

JT

JT

6

Zelenina 0,2ha, oves ∆JT Zelenina 0,2ha, JT 0,8ha, Zelenina – mrkev 1,0ha,

JT

0,8ha, brambory 0,2ha

brambory

kapusta, zelí, kedlubny

7

Zelí 0,5ha, oves ∆JT

Zelenina 1,5ha

Pšenice červená

8

Zelenina 0,3ha, žito

Oves 0,5ha

Jetel

4.2.8 Ochrana rostlin 4.2.8.1 Preventivní opatření Ke snížení výskytu chorob a škůdců a zvýšení biodiverzity přispívá pěstování zeleniny a obilovin ve smíšených kulturách, vyvážené osevní postupy a ponechání pestrosti plevelů. Čím je pestřejší zaplevelení, tím více si plevele vzájemně konkurují a tím méně pak škodí kulturním rostlinám a ochrana proti nim je lepší. Při ekologickém hospodaření není vhodné úplně zničit veškeré plevele a další škodlivé činitele, ale udržet jejich výskyt pod prahem škodlivosti. V ekologickém zemědělství jsou někdy plevele označovány jako „doprovodné rostliny“. K regulaci chorob přispívá výběr odolných odrůd a řidší hustota porostu – řidší porost méně polehá a výskyt houbových chorob je nižší. Proti škůdcům jsou zeleninové kultury chráněny netkanými textiliemi, které na jaře chrání proti mrazu a slouží k rychlejšímu prohřátí půdy. V teplém ročním období

63

zabraňují výměně vzduchu, proto se využívají jen zřídka, např. při silných dešťových srážkách. Důležité je vhodné zpracování půdy pro omezení nadměrného výskytu plevelů. Jedná se o orbu, vláčení a proorávku po vzejití plevelů a pletí u zeleniny. Pro udržení vhodného mikroklimatu náročné teplomilné zeleniny slouží fóliovník, ve kterém musí být zajištěna dostatečná výměna vzduchu. Z organických hnojiv jsou používány nižší dávky hnoje a močůvky a zařazovány plodiny na zelené hnojení (jetelotrávy), které se druhou sečí používají jako mulč. To má příznivý vliv na zdravotní stav rostlin a působí i preventivně proti všem organismům, které zhoršují zdravotní stav

pěstovaných plodin. Dalším hnojivem je kompost a

v případě potřeby úpravy pH dolomitický vápenec. Z agrotechnických opatření se využívá zatravnění svahů luk proti možné vodní erozi. 4.2.8.2 Přímé zásahy Veškeré ochranné prostředky musí být v souladu se zákony pro ekologické hospodaření. Pan Horák nakupuje u firmy Biocont (Biologická ochrana rostlin) prostředek proti plísni u brambor – Novodor. U náročných druhů zeleniny jsou používány selektivně výluhy z bylin proti škůdcům a houbovým chorobám. Jedná se o rostlinné kvašené jíchy připravované z vody a z rostlinných částí (z kostivalu, pampelišky a kopřivy). Na přípravu 10 litrů vody je potřeba průměrně 1 kg čerstvé natě nebo 150 g sušených bylin. Mezi agrotechnické zásahy patří vláčení branami a kypření půdy proti nadměrnému výskytu plevelů. Provádí se proorávka brambor, plečkování mrkve a mulčování. 4.2.9 Živočišná produkce V uzavřeném ekologickém systému je kladen důraz na chov pouze tolika zvířat, kolik hospodářství uživí. Tento požadavek je splněn díky omezeným kapacitám stájí. Živočišná produkce je zaměřena na chov skotu s tržní produkcí mléka jako podstatný zdroj příjmů. Současný stav zvířat k 31. 12. 2009 tvoří červenostrakatý skot – pět krav, tři telata a dvě jalovice, a koza bílá bezrohá krátkosrstá – šest koz, pět kůzlat a jeden kozel. 4.2.9.1 Charakteristika chovaných plemen Český strakatý skot je původním plemenem skotu na území České republiky. Je součástí

64

celosvětové populace strakatých plemen shodného fylogenetického původu, rozšířené pro svoje vynikající vlastnosti a široké využití na všech kontinentech. Chovný cíl plemene je zaměřen na vysokou a hospodárnou produkci kvalitního mléka a masa. V dlouhodobější perspektivě charakterizuje cílový požadavek mléčnou užitkovost 6 000 až 7 500 litrů mléka s obsahem bílkovin nad 3,5 %, masnou užitkovost průměrného denního přírůstku nad 1,3 kg v intenzivním výkrmu býků a jateční výtěžnost nad 58 %. Širší typová variabilita strakatého skotu v rámci populace a jeho adaptabilita na rozdílné chovatelské podmínky usnadňuje chovatelům volbu vhodného produkčního využití a pohotové reagování na měnící se požadavky trhu. Umožňuje jak efektivní využití ke spolehlivé kombinované produkci, tak specializované využití k výrazné mléčné nebo masné produkci. Strakatý skot se osvědčuje pro užitkové křížení s dojnými plemeny i pro chov bez tržní produkce mléka. V podmínkách regulovaného odbytu mléka pomocí mléčných kvót a vyššího ocenění kvality jatečního skotu klasifikačním systémem SEUROP plní chov strakatého skotu reálná očekávání a potřeby všech chovatelů plemene. Koza bílá bezrohá krátkosrstá je rané plemeno, středně velké, s pevnou kostrou, dobře osvalené, s přiměřeně širokým a hlubokým trupem, na dostatečně silných končetinách, odolné, vysoce plodné a s dobrou schopností zhodnotit píci. Živá hmotnost koz je 45-60 kg, u kozlů 65-90 kg, výška v kohoutku je u koz 70-80 cm a u kozlů 75-85 cm. 4.2.9.2 Ustájení zvířat Skot je celoročně ustájen ve chlévech na slámové podestýlce volným způsobem. Podestýlka je denně měněna. V létě jsou krávy s telaty denně vyháněny na pastvu v blízkosti chléva. V roce 2007 byla zatravněna část honu Nad chaloupkou, proto nebude pozemek nadměrně zatěžován. Do budoucna je v plánu celoroční pasení skotu. Snížením stavu skotu se výrazně zlepšilo ustájení, v chlévech je dostatek místa pro odpočinek i pohyb. Kozy jsou také volně ustájeny na slámové podestýlce, která se mění podle potřeby. Celkový stav zvířat vychází na 8 velkých dobytčích jednotek, k dispozici je 9 ha pastvin. Zatížení půdy u skotu a koz je 0,8 VDJ/ha. 4.2.9.3 Produkce statkových hnojiv Z hlediska pěstování a hnojení patří zelenina mezi nejnáročnější kultury zemědělské

65

výroby. Aplikace hnojiv musí přihlížet k celé řadě faktorů. Je nutno brát zřetel na sortiment používaných hnojiv, druh zeleniny, fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Tab. č. 10: Celková produkce statkových hnojiv za 1 rok 1 VDJ

8 VDJ

produkce hnoje

5 t/rok

40 t/rok

produkce močůvky

3 t/rok

24 t/rok

Statková hnojiva, hnůj a močůvka, jsou využívány ke hnojení trvale travních porostů a dále brambor, obilovin i zeleniny. 4.2.10 Hospodářské a technické vybavení farmy Nejstarší hospodářské stavení je vybudováno v podobě klasického čtvercového statku s dvorem uprostřed. V tomto statku je obytná část, tři chlévy, stodola, sýpka, půda, garáž a sklepy. Další budova je rodinný dům v blízkosti statku. Malý objekt nad domem slouží pro účely agroturistiky. Zastavěná plocha hospodářských budov je 738 m². V současnosti není dobře vyřešena finalizace produktů. Úprava zeleniny probíhá na dvoře bez přístřešku. Jako skladovací prostory pro uskladnění zeleniny jsou využívány sklepy a část stodoly, půda slouží jako sklad pěstebního a pomocného materiálu. Pan Horák do budoucna zvažuje rekonstrukci staré stodoly a její přestavbu na přípravnu zeleniny a sklad. Technické vybavení v rostlinné produkci je uspokojivé a je schopné zajistit všechny potřebné pracovní operace. Některé stroje jsou již zastaralé, ale postupně probíhá jejich výměna za novou, moderní a výkonnější techniku. Mechanizační prostředky představují dva traktory značky Zetor, malotraktor, kombajn Bizon, diskový podmítač, kultivátor s branami, traktorové plečky, mulčovače, fekální vůz, rozmetadlo, nakladač, pluh, návěsy a dva čtyřkolové přívěsy. 4.2.11 Agroturistika Farma nabízí ubytování pro sedm osob v domě v blízkosti hospodářských budov. Existuje zde možnost spát na zahradě ve stanech. Pan Horák přednostně ubytovává ty, kteří chtějí pomoci s pěstováním zeleniny. Ubytování není přepychové, dům je staršího charakteru, teplá voda teče pouze za svitu slunce, odpadní voda se používá na zalévání zahrádky, topení je zajištěno dřevem – všechno podle ekologického způsobu myšlení. Zemědělský podnik je přihlášený do programu WWOOF – Světová organizace 66

pro dobrovolníky v ekologickém zemědělství. Farmu Baucis již navštívilo mnoho domácích i zahraničních hostů, kteří měli zájem se něco dozvědět o ekologickém zemědělství a přitom pomoci. Většina prací kolem zeleniny na farmě je jednoduchá i pro děti nebo starší lidé. Hosté mají k dispozici půjčení kol, v Lesoňovicích se nabízí možnost hrát stolní tenis nebo navštívit posilovnu. Nedaleko farmy je malý rybník, kam mohou zájemci zavítat v letních dnech. Sportovní hala v Bystřici nad Pernštejnem má nové koupaliště s krytým bazénem. Na farmě je možnost si vypůjčit vybavení na lezeckou stěnu. K dispozici je k nahlédnutí malá knihovna o ekologickém zemědělství, netradičních zdrojích energie, alternativních stravovacích systémech a zdravém životním stylu. V blízkém okolí se nachází zříceniny Zubštejn, Pyšolec a Aueršperk a hrad Pernštejn. Všechny turistické zajímavosti jsou vyznačeny v turistických mapách. Farma nabízí jednoduchou vegetariánskou nebo vitariánskou stravu, od 15. července na přání doplněnou čerstvými zeleninovými biošťávami. Pan Horák se zajímá a poskytuje poradenství o léčení tzv. nevyléčitelných nemocí (např. rakovina, roztroušená skleróza, artróza, alergie, cukrovka) přirozenou stravou. 4.2.12 SWOT analýza farmy Baucis Silné stránky - zkušenosti s pěstováním zeleniny - vytvořená síť stálých zákazníků - stabilní sortiment zeleniny - certifikace produkce rostlinné výroby podle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství - členství v organizaci PRO - BIO a WWOOF Slabé stránky - malý zisk omezuje realizaci nákladnějších projektů - dodávky zeleniny pouze v nezpracované formě Příležitosti - doposud nevyužité pěstební plochy, vhodné půdy pro pěstování kořenové zeleniny - zlepšení zpracování a uskladnění zeleniny - rozšíření sortimentu o živočišné produkty - následné rozšíření klientely

67

Hrozby - nezískání certifikátu podle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství - vysoké výkyvy produkce zeleniny v závislosti na počasí - zdravotní stav farmáře

4.3 Výběr indikátorů a jejich nastavení K celkovému zhodnocení rostlinné produkce v podniku jsem si vybrala následující indikátory: 1. agronomické indikátory - výrobnost osevního postupu - roční bilance organické hmoty - roční bilance dusíku - roční bilance draslíku - roční bilance fosforu 2. ekologické indikátory - index pokryvnosti půdy - index pokryvnosti půdy na podzim - ekologická infrastruktura - spotřeba prostředků na ochranu rostlin 3. ekonomické indikátory - příspěvek na úhradu - rentabilita nákladů - podíl dotací na zisku

Stanovení agronomických indikátorů vychází z použitých metodik (KŘEN 2000), z úrodnosti půdy, z výživy rostlin a z oficiálních statistik (Zelená zpráva 2004, Situační a výhledová zpráva – Půda listopad 2009, Zemědělství 2008 a materiály Svazu ekologických zemědělců). Získané parametry jsou stanovovány pro zemědělství obhospodařované konvenčním způsobem, proto došlo u některých parametrů ke korekci, aby se přiblížily ekologickému způsobu obhospodařování.

68

Nastavení ekonomických indikátorů vychází ze standardů pro zemědělské technologie (KAVKA, 2000). Stanovení ekonomických parametrů ztěžuje pohyblivost cen vstupů i výstupů v zemědělství v jednotlivých letech.

Tab. č. 11: Stanovení agronomických, ekologických a ekonomických indikátorů Název indikátoru

Jednotka

Limitní hodnoty

AGRONOMICKÉ INDIKÁTORY Výrobnost osevního postupu

OJ.ha-1

> 32

Roční bilance organické hmoty

t suš.ha-1

≥1

Roční bilance dusíku

saldo kg.ha-1

≥1

Roční bilance fosforu

saldo kg.ha-1

≥1

Roční bilance draslíku

saldo kg.ha-1

≥1

Index pokryvnosti půdy

index

0,5 - 0,8

Pokryvnost půdy na podzim

% plochy

> 50 - 60

Ekologická infrastruktura

% plochy

>5

Spotřeba ochranných látek

kg.ha-1

3,5 - 6

Příspěvek na úhradu

Kč.ha-1

> 7 000

Rentabilita nákladů

%

>5

Podíl dotací na zisku

%

< 75

EKOLOGICKÉ INDIKÁTORY

EKONOMICKÉ INDIKÁTORY

4.3.1 Výpočet hodnot indikátorů Výrobnost osevního postupu (VOP) K výpočtu VOP je nutno znát výnosy hlavního a vedlejšího produktu u všech pěstovaných plodin v podniku v daném roce. Výnosy jednotlivých plodin se pomocí koeficientů přepočítávají na obilní jednotky (OJ), které jsou udávány v metrických centech (q). VOP = plocha x výnos hlavního (vedlejšího) produktu x koeficient x 10 = počet OJ. Vypočítaná produkce v OJ se sčítá u všech plodin, váženým průměrem se vypočítá za celý osevní postup a uvádí počet OJ na jeden ha orné půdy. Indikátor slouží ke zjištění

69

produkční úrovně hospodaření a poukazuje na to, zda daný způsob odpovídá podmínkám výrobní oblasti. Roční bilance organické hmoty (RBOH) je definována jako poměr ročních přísunů a odběrů organické hmoty. Přísun představují posklizňové zbytky, zelené hnojení, organická hnojiva a případně i ponechaný vedlejší produkt (sláma, řepný chrást). Odběrem se rozumí odhadovaná ztráta půdní organické hmoty rozkladem nebo možnou erozí. K výpočtu je nutné mít k dispozici výměru jednotlivých plodin, případně výnos vedlejšího produktu, který je zapravován do půdy. Údaje o množství sušiny posklizňových zbytků zanechávaných jednotlivými plodinami a údaje o sušině jednotlivých organických hnojiv vychází z literatury nebo z rozboru statkových hnojiv. Roční bilance NPK se vypočítá jako rozdíl živin ve vstupech (hnojiva) a výstupech (produkty) na všech pozemcích a u všech plodin. K výpočtu bilance je nutno znát výnosy hlavních a vedlejších produktů. Odběr živin na tunu produkce jednotlivých plodin a obsah živin v organických hnojivech vychází z literatury. Bilance je vyhodnocena jako rozdíl množství dodaných a odebraných živin (saldo). Index pokryvnosti půdy (PP) vyjadřuje stupeň pokrytí půdy pozemku porosty plodin nebo posklizňovými zbytky plodin během celého roku. Hodnotou charakterizující farmu je vážený průměr všech pozemků na farmě včetně ekologické infrastruktury a půdy dlouhodobě uvedené do klidu. Pro výpočet je nutno znát informace o datu setí (sázení), respektive vzcházení a datu sklizně plodiny. Počet dní mezi datem vzcházení a datem sklizně násobený výměrou daného honu udává celkové pokrytí půdy. Výsledky pro jednotlivé hony se sečtou a vydělí se celkovou výměrou orné půdy a 365 (počet dní v roce). Pokryvnost půdy na podzim (PPP) představuje procentický podíl zastoupení ozimých plodin, včetně ozimých meziplodin, ve struktuře zemědělského podniku na podzim v říjnu. Při výpočtu se celková výměra plodin kryjících půdu na podzim dá do poměru k celkové výměře orné půdy v podniku. Ekologická infrastruktura (EI) je procentické vyjádření zemědělsky nevyužívaného území nacházející se v okolí obhospodařované půdy z celkové plochy zemědělského katastru. EI zahrnuje krajinné prostory, prvky často zemědělsky nevyužívané v těsném sousedství ploch s kulturními plodinami, které slouží jako útočiště volně žijících druhů fauny a flóry. Do EI patří remízky, meze, solitérní dřeviny, lesní porosty, stráně atd. Tento indikátor je stanoven odhadem.

70

Spotřeba prostředků na ochranu plodin uvádí množství použitých ochranných prostředků v rámci pěstebních technologií jednotlivých plodin. Spotřeba ochranných látek na úrovni zemědělského podniku se počítá váženým průměrem spotřeby pro jednotlivé plodiny při zohlednění jejich plochy. Při stanovení požadovaného rozsahu se berou v úvahu bezpečnostní a hygienické předpisy a lokální hlediska (pásma ochrany vod, rekreační zóny, apod.) Příspěvek na úhradu (PNÚ) je rozdíl mezi tržbami (výnos x realizační cena) a přímými náklady. Počítá se u tržních plodin. Rentabilita nákladů (Rn) se vypočítá podle vzorce: Rn = (zisk z 1 ha/ náklady na 1 ha) x 100 (%) Podíl dotací na zisku (PDZ) vyjadřuje, kolika procenty se dotace podílí na čistém zisku na orné půdě. Počítá se podle vzorce: PDZ = 100 - [(zisk bez dotací/zisk s dotacemi) x 100]

71

5 VÝBĚR A METODIKA VÝPOČTU INDIKÁTORŮ TRVALÉ UDRŽITELNOSTI Následující tabulka znázorňuje průměrné hodnoty jednotlivých indikátorů na úrovni obou hodnocených podniků.

Tab. č. 12: Průměrné hodnoty jednotlivých indikátorů obou sledovaných farem Název indikátoru

Jednotka

Limitní

Farma

hodnoty

Stuhlen 2005

2006

2007

Farma Baucis

AGRONOMICKÉ INDIKÁTORY Výrobnost osevního postupu

OJ.ha-1

> 32

40,20

39,60

36,20

34,60

Roční bilance organické hmoty

t suš.ha-1

≥1

4,80

4,81

4,50

5,60

Roční bilance dusíku

saldo kg.ha-1 ≥ 1

-5,20

-78,60

-71,40

-73,80

Roční bilance fosforu

saldo kg.ha-1 ≥ 1

-23,40

-13,60

-4,80

1,70

Roční bilance draslíku

saldo kg.ha-1 ≥ 1

-53,45

17,35

15,60

18,40

Index pokryvnosti půdy

index

0,5 - 0,8

0,87

0,74

0,76

0,81

Pokryvnost půdy na podzim

% plochy

> 50 - 60

53,57

62,30

71,20

86,50

Ekologická infrastruktura

% plochy

>5

12,00

15,00

15,00

15,00

Spotřeba ochranných látek

kg.ha-1

3,5 - 6

4,30

3,67

4,30

4,50

Příspěvek na úhradu

Kč.ha-1

> 7 000

-

16 030

15 270

12 680

Rentabilita nákladů

%

>5

-

28,60

12,70

35,40

Podíl dotací na zisku

%

< 75

-

36,40

38,70

40,37

EKOLOGICKÉ INDIKÁTORY

EKONOMICKÉ INDIKÁTORY

Z vypočítaných hodnot vybraných indikátorů nejsou splněné některé parametry. U švýcarské farmy jsou indikátory počítány z průměrných teoretických údajů (viz. Keller, Lüthi, Röthlisberger: Gemüsearten, 1996), proto jsou hodnoty indikátorů pouze orientační. Parametry nejsou splněny u roční bilance dusíku, fosforu a draslíku. U české ekologické farmy nesplňují parametry roční bilance dusíku v letech 2005 – 2007, bilance fosforu v letech 2005, 2007 a pokryvnost půdy na podzim, v roce 2005 je lehce převýšená a v dalších letech má stoupající tendenci. Následně budou jednotlivé indikátory okomentovány a znázorněny graficky, což umožní lepší přehlednost a určení nejproblematičtějšího indikátoru. 72

K přehlednějšímu a názornému určení problematických oblastí slouží grafické vyhodnocení jednotlivých indikátorů obou farem za sledované období. Vypočítané parametry, které plní jednotlivé indikátory na úrovni celé farmy, jsou znázorněny procentuálně. Rok 2005 PDZ RN

PNU

VOP 100 80 60 40 20 0

Rok 2006 RBOH RBN

RN

RBP

EI

PNU

RBK SOL

VOP 100 80 60 40 20 0

PDZ

RBOH RBN

RBP

EI

RBK SOL

IPP

IPP PPP

PPP

Indikátory švýcarské farmy

Rok 2007 PDZ RN

PNU

VOP 100 80 60 40 20 0

VOP 100

RBOH

80

SOL

RBN

RBOH

60 40 20

EI

RBP

RBN

0

EI

RBK PPP

SOL

RBP

IPP PPP

IPP

RBK

Graf č. 6: Hodnocení plnění limitů farem v jednotlivých letech (%)

5.1 Výrobnost osevního postupu Na výrobnosti osevních postupů má vliv řada faktorů, které mohou být podnikem ovlivnitelné i neovlivnitelné. Mezi neovlivnitelné faktory patří klimatické a stanovištní podmínky, v kterých farma hospodaří. K ovlivnitelných faktorům patří zejména zastoupení plodin na orné půdě ( např. výnos pšenice jarní je vyšší než ovsa setého), zařazení plodin v osevním postupu, množství dodaných živin a pěstební technologie. Obě farmy splňují limitní hodnoty ve sledovaném období. V roce 2005 byla u české farmy zaznamenána nejvyšší hodnota vypočítaného indikátoru, v následujících letech hodnoty pozvolna klesaly vlivem snížení výnosu obilovin. Na výrobnosti osevního postupu mělo v roce 2007 vliv také počasí, kdy na polích ležela dlouho sněhová pokrývka a tím se oddálily jarní práce spojené s přípravami půdy k setí.

73

5.2 Roční bilance organické hmoty Indikátor bilance organické hmoty byl splněn u obou farem za celé sledované období. V podnicích jsou posklizňové zbytky zeleniny zapravovány do půdy, pouze vedlejší produkt obilovin (sláma) je odklízen. Organická hmota je do půdy dodávána ve formě chlévského hnoje a kompostu. V roce 2007 hodnota bilance patrně vzrostla. Důvodem zvýšení přísunu organických látek do půdy bylo zavedení pěstování meziplodin, vyšší dávky statkových hnojiv a zvýšení pěstebních ploch jetelovin, které jsou bohatým zdrojem posklizňových zbytků. Vyšší bilance organické hmoty je lepší, než kdyby byla bilance vyrovnaná nebo dokonce i záporná. To potvrzuje Klír (1997), který uvádí, že obsah a kvalita organické hmoty přímo či nepřímo ovlivňuje ostatní složky půdní úrodnosti, jež je udržována v půdách s dostatečným obsahem humusu. Na těžších a vyvinutějších půdách, jako jsou černozemě a hnědozemě, je stabilita organické hmoty vyšší, zatímco lehčí a méně vyvinuté půdy (hnědé půdy, podzoly) vyžadují pravidelný přísun organické hmoty. Pomocným ukazatelem v oblasti této problematiky jsou indikátory index pokryvnosti půdy a pokryvnost půdy na podzim.

5.3 Roční bilance dusíku Roční bilance dusíku u švýcarské farmy je lehce v záporných hodnotách, zato u české farmy je značně pod dolní hranicí, což vykazuje, že se jedná o nejproblematičtější oblast ze všech vyhodnocovaných indikátorů. Bilance dusíku je stanovována jako rozdíl množství dusíku dodaného ve formě statkových hnojiv a odebraného ve formě sklizené úrody. Bilance se provádí na všech pozemcích a u všech plodin, včetně jetelovin, které mají schopnost poutat vzdušný dusík symbiotickou fixací. V bilanci není započteno ponechání dusíku v půdě po zaorání jetelovin. Důvodem, proč není symbiotická fixace jetelovin zahrnuta do bilance, je její obtížné stanovení. Názory autorů na tuto problematiku jsou různé a měření symbioticky vázaného dusíku na farmě neprobíhala. Bilance je tímto velmi ovlivněná, neboť spotřeba dusíku jetelovinami je poměrně vysoká. Jeteloviny jsou vzhledem ke své vysoké produktivnosti značně náročné na živiny, ale díky mohutnému kořenovému systému jsou schopny čerpat živiny i z hlubších vrstev půdy a opatřit si převážnou část dusíku ze vzduchu prostřednictvím symbiózy s hlízkovými bakteriemi na kořenech rostlin. Zbývající množství dusíku odčerpávají z půdní zásoby.

74

Následující graf slouží ke zjištění rozdílu mezi bilancí dusíku bez symbiotické fixace a

rok 2007

-20

rok 2006

0

rok 2005

bilancí dusíku, ve které byla symbiotická fixace započítána.

-27,4

-40

-37,1 -44,5

-60 -80

-71,4

-73,8

-78,6 -100 stávající bilance dusíku

bilance dusíku se symbiotickou fixací

Graf č. 7: Vyjádření rozdílu bilance dusíku bez a se symbiotickou fixací a se symbiotickou fixací Graf znázorňuje značný rozdíl mezi bilancemi a jeho přiblížení parametru ke spodní hranici limitu při započtení symbiotické fixace. Pokud by byl do bilance započítán i dusík ponechaný v půdě po zaorání jetelovin, dá se v tomto případě předpokládat další snížení záporné bilance dusíku. Problém činí, jak již bylo zmíněno, stanovení množství zanechaného dusíku v půdě. K hodnocení tohoto indikátoru může posloužit i následující tabulka s hodnotami bilance dusíku jednotlivých plodin: Tab. č. 13: Bilance dusíku u jednotlivých plodin za sledované období 2005

2006

2007

průměr

pšenice jarní

-23,3

-35,9

-40,1

-33,1

oves setý

-81,4

-77,95

-46,8

-68,717

brambory

-57,2

-50,3

-58,2

-55,233

mrkev

-73,6

-85,3

-86,4

-78,433

zelí

-85,4

-80,8

-78,5

-81,567

kedlubna

-76,2

-62,4

-57,1

-65,233

červená řepa

-56,5

-63,2

-72,6

-64,1

ostatní zelenina

-62,4

-53,9

-63,8

-60,033

jetelotráva

-89,3

-57,6

-104,1

-83,667

vojtěška

-152,7

-123,5

-81,4

-119,2

jetel

-87,6

-95,6

-123,2

-102,13

75

Z tabulky lze vyčíst, že k největšímu překročení limitu dochází právě u jetelovin, které jsou značně náročné na živiny, jak už bylo zmíněno výše. Ovšem jsou schopné tuto potřebu pokrýt symbiotickou fixací vzdušného kyslíku. Kromě jetelovin dochází také k velkému překročení bilance u mrkve, zelí, kedluben a červené řepy. Negativní roční bilance dusíku u zeleniny je ovlivněna zařazením v osevním postupu. Tyto plodiny jsou v osevním sledu zařazovány po jetelovinách, které nejsou hnojeny, a protože není započítána symbiotická fixace vzdušného dusíku, neplní tyto hodnoty požadovaný limit. Potřebnou dávku dusíku poskytuje z velké části dusík zanechaný předplodinou, což dokazují poměrně vysoké výnosy zeleniny. U porostu trav jsou deficity dusíku velmi vysoké. Důvodem je, že tyto porosty nejsou hnojeny žádnými statkovými hnojivy, výjimečně močůvkou a jejich nároky na dusík jsou poměrně vysoké. Podle Klíra (1997) je spíše žádoucí deficitní stav bilance dusíku než kladné hodnoty z důvodu možnosti vyplavení nitrátů do hlubších vrstev půdy nebo únikem plynných forem dusíku do ovzduší.

5.4 Roční bilance fosforu Bilance fosforu má u švýcarské farmy zápornou hodnotu. Podle Richtera (2003) jsou příznaky nedostatku fosforu za normálních podmínek málo výrazné. Avšak nedostatek fosforu nepříznivě působí na kořenový systém a zpomaluje růst nadzemních orgánů. U české farmy jsou hodnoty v letech 2005, 2006 smírně pod úrovní hranice, v roce 2007 se hodnota pohybuje v kladných číslech. U obou farem je fosfor aplikován ve formě statkových hnojiv. U bilance fosforu je rozhodující celková bilance za podnik, protože fosfor je v půdě málo pohyblivý a lze jím hnojit i do zásoby. To dokazuje i Richter (2007), který uvádí, že se na lehkých půdách ročně vyplaví 3 – 5 kg fosforu na hektar, na středních půdách 2 – 3 kg fosforu a na těžkých půdách méně než 2 kg fosforu. V případě nadbytku fosforu

nebyly zaznamenány žádné symptomy na středních a

těžkých půdách, protože mají vysokou schopnost poutat fosfor. I přesto mohou nadměrné dávky fosforu způsobit škody z přehnojení. Vyplavování fosforu z půdy je velmi malé a ročně se ztratí u půdy lehké 3-5 kg, u střední 2-3 kg a u těžké méně než 2 kg fosforu na ha.

76

5.5 Roční bilance draslíku Bilance draslíku u švýcarské farmy opět nabývá záporné hodnoty. Příčinou může být nadměrné množství srážek, které v průměru dosahují až 1300 mm/rok. To potvrzuje i Richter (2007), který uvádí, že o intenzitě vyplavení draslíku rozhoduje sorpční kapacita půdy a úroveň srážek. Množství odčerpaného draslíku sklizněmi činí v průměru 80 – 250 kg.ha-1. Jeho množství se mění během vegetace odčerpáváním rostlinami, mineralizací a hnojením. Průměrný odběr draslíku živinami činí 80 – 250 kg/ha. Největší vliv na ztráty má povrchový smyv, který vyplaví 13 – 60 kg fosforu na hektar. U české farmy je hranice limitu splněna, i když hodnoty mírně kolísají za celé sledované období. Richter (2007) uvádí, že celkový obsah draslíku v půdě je vyšší než obsah dusíku nebo fosforu, což farma splňuje. Stejně jako u fosforu je aplikace draslíku prováděna ve formě statkových hnojiv.

5.6 Index pokryvnosti půdy, pokryvnost půdy na podzim Oba tyto indikátory splňují limitní hranice u obou farem za celé sledované období. Pozitivní vliv na zvýšení hodnot obou indikátorů mělo zavedení pěstování meziplodin. Zvláště viditelný je pozvolný nárůst hodnot u pokryvnosti půdy na podzim. Tyto indikátory ukazují stav ochrany půdy proti erozi i proti vyplavování živin, což je důležité především v podzimním období.

5.7 Ekologická infrastruktura Limitovaný parametr je splněn ve všech letech sledovaného období. Na švýcarské farmě se se zvyšováním zemědělsky nevyužívaného území začalo v roce 1988 s příchodem současných majitelů. Postupně byly vysazovány ovocné dřeviny, které v současné době lemují okraje téměř všech honů. Mezi hony s větší svažitostí byly vytvořeny terasy, aby se zredukovala případná vodní eroze. Takto vytvořené a udržované plochy mají vysokou diverzitu fauny i flóry, která může přispívat ke zvyšování výnosů pěstovaných plodin (např. vyšší výskyt opylovačů, drobní živočichové lovící hmyz nachází úkryt v hromadách dřeva). Na české farmě se začalo se zvyšováním zemědělsky nevyužívaného území v roce 1993. Podle Křena (2003) je hlavním problémem při zvětšování plochy neochota některých zemědělců zmenšovat produkční plochu ve prospěch trvalých travních pásů potřebných

77

k ochraně příkopů. Pro atraktivnější infrastrukturu pro lidé i živočichy lze na farmách zakládat různé vedlejší prvky, např. zástřeší z rákosu, porosty vrby nebo ptačí budky. Tyto plochy plní funkci nejen ochrannou a stabilizující, ale i krajinotvornou a estetickou.

5.8 Spotřeba ochranných prostředků Vypočítané

hodnoty

spotřeby již

zmíněných

ochranných

prostředků

splňují

požadovanou limitní hranici u obou farem. U české farmy došlo k pozvolnému nárůstu v důsledku používání rostlinných jích i jako tekutého hnojiva. Rostlinná jícha jako hnojivo může být aplikována během vegetačního období v poměru ředění 1:10 nebo jako postřik na listy v poměru zředění 1:20. Hodnoty obou farem dosáhly 40 – 50 % standardní spotřeby ochranných prostředků, což lze považovat za ambiciózní cíl. Při stanovování tohoto indikátoru byly brány v úvahu bezpečností a hygienické předpisy a lokální hlediska (např. pásma ochrany vod, rekreační zóny apod.).

5.9 Příspěvek na úhradu Příspěvek na úhradu je jedním z ukazatelů životaschopnosti farmy. Obecně je definován jako rozdíl tržeb a přímých nákladů. Tento indikátor je stanovován pouze u tržních plodin, protože stanovení plodin sloužící jako krmivo živočišné produkce je velmi složité. Nastavení limitní hodnoty pro daný indikátor je vyšší než uvádí literatura (Novák, Hanibal, Kubíková, 1998), neboť byla zohledněna vyšší cena bioproduktů ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. Indikátor splňuje limitní hodnoty v celém sledovaném období, i když má klesající tendenci. Důvodem jsou výkyvy výnosů tržních plodin v jednotlivých letech a vyšší spotřeba nebo cena ochranných prostředků.

5.10 Rentabilita nákladů Rentabilita nákladů udává, kolik procent zisku přinese jedna koruna vložených nákladů. Tento požadavek byl splněn za celé sledované období. Rentabilita nákladů je oproti příspěvku na úhradu počítána u všech pěstovaných plodin a proto je vypovídací schopnost tohoto indikátoru o ekonomice podniku vyšší.

78

Tab. č. 14: Rentabilita nákladů sledovaných plodin za sledované období v procentech 2005

2006

2007

pšenice jarní -83,4

21,8

86,3

oves setý

9,2

-59,4

75,8

brambory

156,3

75,8

-4,3

zelenina

32,5

12,3

-17,5

5.11 Podíl dotací na zisku Limitovaná hodnota indikátoru je splněna ve všech letech sledovaného období, i když má průběžně rostoucí trend. V roce 2007 se podíl zvýšil až o 10%. Důvodem je kolísání výnosů a jejich prodejní cena a také zvýšení dotačních titulů pro jednotlivé kulturní plodiny. Tab. č. 15: Podíl dotací na zisku v jednotlivých letech sledovaného období 2005

2006

2007

Zisk bez dotací (Kč)

550 435

508 961

590 213

Zisk s dotacemi (Kč)

866 618

810 641

989 542

Dotace celkem (Kč)

316 183

301 680

399 542

Podíl dotací na zisku (%)

36,4

38,7

40,37

5.12 Celkové hodnocení K celkovému hodnocení hospodaření obou farem slouží následující grafy, kde jsou znázorněny průměrné hodnoty za celé sledované období a srovnání plnění indikátorů obou farem. Průměrné hodnoty za sledované období PDZ RN

Srovnání české a švýcarské farmy

VOP 100 RBOH

Farma Baucis Farma Stuhlen

RBN

50

VOP 100 PDZ

80

RBOH

60

RN

RBN

40 20 PNU

0

PNU

RBP

EI

RBP

EI

RBK SOL

0

RBK SOL

IPP

IPP PPP

PPP

Graf č. 8: Celkové hodnocení let 2005 – 2007

Graf č. 9: Grafické srovnání plnění indikátorů švýcarské a české farmy

79

Tab. č. 16: Porovnání vypočítaných hodnot indikátorů švýcarské a české farmy VOP

BROH RBN

RBP

RBK

IPP

PPP

SOL

EI

PNÚ

RN

PDZ

Baucis 36,80

4,97

-74,6

-5,57

17,12

0,77

73,3

4,16

15

11,8

25,6

39,9

Stuhlen 40,20

4,8

-5,2

-23,4

-53,4

0,87

53,6

4,3

12

-

-

-

Z grafu 5 je patrné, že stabilními oblastmi jsou výrobnost osevního postupu, roční bilance draslíku, index pokryvnosti půdy, pokryvnost půdy na podzim, spotřeba ochranných látek, ekologická infrastruktura, příspěvek na úhradu, rentabilita nákladů a podíl dotací na zisku, které zcela splňují limitní hodnoty. Nízký procentuální parametr vykazuje bilance dusíku, která svou hodnotou splňuje limitní hranici pouze na 25%, tudíž se nachází v oblasti nepříznivých hodnot. Při srovnání plnění agronomických a ekologických indikátorů švýcarské a české farmy lze vyvodit, že u švýcarské farmy se bilance dusíku nenachází v tak záporné oblasti, zato bilance fosforu a draslíku jsou oproti parametrům české farmy hodně pod dolní hranicí limitu. Důvodem rozdílnosti parametrů těchto bilancí jsou, jak už bylo výše zmíněno, nedostatečné podklady ke komplexnímu hodnocení hospodaření švýcarské farmy. Proto jsou použity teoretické údaje, které jsou pouze orientační, a reálná situace může být rozdílná.

80

6 ZÁVĚR Vypracovaná diplomová práce se zabývala analýzou a hodnocením systému rostlinné produkce a srovnáním hospodaření na švýcarské a české farmě. Komplexní hodnocení švýcarské farmy proběhlo na základě stanovení agronomických a ekologických indikátorů, u kterých byly z důvodů nedostatečných podkladů použity pouze teoretické údaje. U české farmy bylo stanovení agronomických, ekologických a ekonomických indikátorů prováděno v letech 2005 – 2007. Hodnocení systému bylo provedeno na orné půdě na úrovni celého podniku. Vypočítané výsledky lze následně shrnout: - Výsledek bilance dusíku na švýcarské farmě je lehce pod hranicí limitu, k čemuž není potřeba větší pozornost ani řešení. Naopak na české farmě je bilance dusíku nejproblematičtější a nejvíce diskutovanou oblastí. Požadovaná hodnota tohoto indikátoru nebyla splněna v žádném roce sledovaného období. Pro přesnější analýzu by bylo vhodné využít speciální software, např. REPRO, který do bilance zahrnuje i symbiotickou fixaci. - Pro přiblížení k požadovanému parametru nebo snížení záporné bilance by byla vhodná vyšší aplikace hnoje a močůvky, které jsou na půdu aplikovány v malé míře. Tím by se vyřešila špatná situace bilance dusíku u trav pěstovaných na orné půdě, které jsou téměř nehnojeny, a zamezilo by se odčerpávání živin z půdní zásoby. Při hnojení močůvkou a hnojem je tomu třeba věnovat pozornost, neboť se jedná o draselno – dusíkaté hnojivo, které může mít příznivý vliv na rozvoj ruderálních plevelů, především při vyšších dávkách a nerovnoměrné aplikaci. - U švýcarské farmy je problematickou oblastí bilance fosforu a draslíku, která se pohybuje pod dolní hranicí požadovaného limitu. V tomto případě bych doporučovala aplikovat minerální hnojiva. Zdrojem minerálního fosforu jsou mleté fosfáty a Thomasova moučka. Fosforečná hnojiva se zapravují do půdy s organickými hnojivy. Výhodná je aplikace mletých fosfátů na stelivo, do ukládaného hnoje nebo do zakládaného kompostu. Tím se omezí ztráta živin a vytvoří se lepší stájové mikroklima. V případě draslíku by se jednalo o chloridy, sírany a jejich soli (karnalit, polyhalit, apod.). Draselná hnojiva se podobně jako fosforečná zapravují do půdy přednostně s organickými hnojivy. - U české farmy se bilance fosforu v prvním roce sledovaného období nachází pod

81

hranicí limitu, poté se hodnota snižuje a v roce 2007 již nabývá kladné hodnoty. Jeho vyplavování z půdy je velmi malé, ročně se průměrně ztratí 2 – 3 kg fosforu na hektar. Bilance draslíku plní požadovaný limit za celé sledované období. Jeho pohyblivost v půdě ve srovnání s dusíkem je pomalejší. - Ostatní agronomické indikátory splňují požadované limitní parametry ve všech sledovaných letech a jeví se jako bezproblémové. Zvyšující se hodnota indikátoru indexu pokryvnosti půdy a pokryvnosti půdy na podzim je jedna z mnoha kladných vlastností pěstovaných meziplodin. - Ekonomické indikátory plní limitní požadavky ve všech letech sledového období, i přesto, že příspěvek na úhradu má klesající tendenci, která je způsobená nižšími výnosy kulturních plodin a rostoucími náklady na ochranné prostředky. Ekonomické hospodaření celého sledovaného období lze zhodnotit jako velmi dobré. - Podíl orné půdy (40% zemědělské půdy), struktura pěstovaných plodin, používaný osevní postup a jeho výrobnost (40,2 OJ.ha-1) odpovídají velikosti švýcarské farmy a půdně – klimatickým podmínkám. Rostlinná produkce farmy je velmi rozmanitá s prvotřídní kvalitou. Na svoji rozlohu má farma dostatečný odbyt a stále rostoucí poptávku po vlastně vyprodukované zelenině. Vybavenost farmy hospodářskými stroji a technikou je na dostačující úrovni. Struktura stáda ovcí plemene Fuchsfarbenes

Engadinerschaf

zajišťuje

výměnu

genofondu

a

nedochází

k příbuzenské plemenitbě. Průměrný roční přírůstek jehňat je 5. - Podíl orné půdy na české farmě tvoří 58% celkové zemědělské půdy, který se stávajícím osevním postupem, jeho výrobností (36,8 OJ.ha-1) a strukturou pěstovaných plodin odpovídá velikosti podniku a půdně – klimatickým podmínkám. Kvalita, struktura a odbyt rostlinné produkce je na velmi dobré úrovni. Technická vybavenost farmy odpovídá potřebným pracovním operacím. Do budoucna je v plánu rekonstrukce stodoly a její přestavba na sklad a přípravnu zeleniny, neboť její finální úprava

probíhá

na

dvoře

bez

přístřešku.

Struktura

živočišné

produkce

(červenostrakatý skot, koza bílá bezrohá krátkosrstá) se zaměřením na tržní produkci mléka odpovídá celkovému zatížení půdy, které vychází na 0,8 VDJ/ha.

Návrh opatření, která by umožnila zlepšení ekonomické úrovně a konkurenceschopnosti farem při zachování stávající obhospodařované půdy: 1. u švýcarské farmy - zvážit zavedení chovu koz, neboť stále stoupá poptávka po kozím mléce (nutno brát 82

v úvahu zvýšení nákladů na pořízení techniky pro získávání a zpracování kozího mléka) - využít minerální hnojiva povolené pro EZ k zajištění vyvážené bilance živin - zavést evidenci výnosů rostlinné produkce 2. u české farmy - zvážit zavedení chovu ovcí s masnou užitkovostí, protože roste poptávka po jehněčím mase - využít minerální hnojiva povolené pro EZ k zajištění vyvážené bilance živin - zvýšit pestrost rostlinné produkce na české farmě o další méně známé druhy zeleniny - využít ubytovací kapacity mimo sezonu na víkendové pobyty s pořádáním odborných seminářů zaměřených na zdravý styl života, léčitelství, apod.

83

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bio Suisse, Richtlinien – für die Erzeugnung, Verarbeitung und den Handel von Knospeprodukten. Basel. 2007. 58 s. Bio Suisse, Weisungen zu den Richtlinien Lizenznehmer und Hofverarbeiter. Basel. 2007. 110 s. Bio Suisse, Weisungen und Merkblätter zu den Richtlinien – Produzenten. Basel. 2007. 90 s. Bioinstitut, o.p.s. 90 argumentů pro ekologické zemědělství. 2.vyd. Praktická příručka. Olomouc. 2007. 16 s. BUJNOVSKÝ, R., Zásady správného používania hnojiv - Kódex správném poľnohospodárskej praxe v Slovenskej republike. Bratislava: MP SR a VÚPOP. 2000. 34s. ISBN 80-85361-71-X CAPAUL, G.A. Landwirtschaftliches Handbuch: Pflanzen und Tiere 2006. Basel. 2006. FLÜCKIGER, R., RÖSCH, J., STURNY, W., VÖKT, U. Bodenkunde. 3. vyd. Münsingen: Fischer Druck AG. 1996. 96 s. FULLER, J.R. A comparison of bird populations on organic and conventional farm systém in southern Britain. Bristol. 1999. 34 s. JACKSON, W., BERRY, W., COLMAN, B., Meeting the Expectations of the Land. San Francisco: North Point Press. 1984. KAVKA a kolektiv, Standardy zemědělských výrobních technologií. 2. vydání. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky. 2000. ISBN 80-7084-159-1. KELLER, F., LÜTHI, J., RÖTHLISBERGER, K. Gemüsearten. Basel: Werner Druck AG. 1996. 316 s. KLÍR, J. Setrvalé zemědělství. Praha: ÚZPI. 1997, 40s. KOTT, L. – MORAVEC, J., Pěstování a použití méně známých zelenin.1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 1989. 272 s. KREUTER, M-L. Biologická ochrana rostlin. 1.vyd. Česlice: Rebo Productions CZ. 2002. 95 s. ISBN 80-7234-234-7. KŘEN, J. a kol. Metodická podpora výuky předmětu „Systémy rostlinné výroby“. Indikátory a metody pro komplexní hodnocení systémů rostlinné produkce. MENDELU v Brně, Agronomická fakulta. Ústav obecné produkce rostlinné. 2003.

84

KŘEN, J., MÍŠA, P., HARTMAN, I. Tvorba, testování a optimalizace prototypů trvale udržitelné rostlinné produkce. Metodika. Brno. 2000 MALÝ, I. a kolektiv. Polní zelinářství. Těšnov: Agrospoj. 1998. 196 s. MOUDRÝ, J. Bioprodukty. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR. 1997. 19s. Ministerstvo zemědělství České republiky. Situační a výhledová zpráva PŮDA. 2009. Ministerstvo zemědělství České republiky. Zpráva o stavu zemědělství „Zelená zpráva“. 2004 NOVÁK, J., HANIBAL, J., KUBÍKOVÁ, Z. Příspěvek na úhradu a možnosti jeho využití v podmínkách českého zemědělství. Informační studie. Praha: Výzkumný ústav zemědělský. 1998. ISBN 80-85898-69-1. PETR, J; DLOUHÝ,J. a kol. Ekologické zemědělství. Praha: ZN Brázda. 1992. ISBN 80-209-0233-3. 312 s. RICHTER, R. Multimediální učební texty z výživy rostlin. [online]. MENDELU v Brně, Agronomická fakulta. Ústav agrochemie a výživy rostlin. 2007. Dostupné z: http://www.af.mendelu.cz/agrochem/multitexty/index.htm RÖSLER, J. Natur- und Sozialverträglichkeit des Integrierten Obstbau. Dissertation Universität Kastel. 2003 URBAN, J., ŠARAPATKA, B. a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PROBIO Svaz ekologických zemědělců. 2006. 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0. VOSTAL, J., Základy výživy a hnojení hlavních plodin. Praha. 1994. 94 s. Zákon č. 242/2000 Sb. O ekologickém zemědělství s prováděcími vyhláškami a komentářem. Praha: MZe ČR, 2001. 78 s. Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství (FiBL). Handbuch Gemüse 2008. Wabern – Bern: Benteli Hallweg Druck AG. 2008. 320 s. Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství (FiBL). Betriebsmittelliste 2009. Laufenburg: Binkert Druck AG. 2009. 80 s.

Internetové zdroje: Schweizerische Eidgenossenschaft, 2010: Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft.

Databáze

online

[cit.

2010-03-25].

Dostupné

http://www.admin.ch/ Hösli, G., 2001: Schweizerischer Alpwirtschaftlicher Verband. Databáze online [cit. 2010-02-12]. Dostupné na http://alpwirtschaft.ch/ 85

na

Biokont, 1991: BIOKONT CZ. Databáze online [cit. 2010-02-13]. Dostupné na: http://biokont.cz/ Bio-Suisse, 2010: Bio Suisse. Databáze online [cit. 2010-01-30]. Dostupné na: http://www.bio-suisse.ch/ MZe, 2009: Ministerstvo zemědělství. Databáze online [cit. 2010-04-10]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/ministerstvo-zemedelstvi/ Hösli, G., 2003: Das Engadinerschaf. Databáze online [cit. 2009-12-13]. Dostupné na: http://www.engadinerschaf.ch/ Niggli, U., 2008: FiBL. Databáze online [cit. 2010-12-13]. Dostupné na: http://www.fibl.org/de/schweiz/standort-ch.html Hösli, G., 2009: Gut, gibts die Schweizer Bauern. Databáze online [cit. 2010-12-13]. Dostupné na: http://www.landwirtschaft.ch/de/ Meteoschweiz, 2005: Schweizerische Eidgenossenschaft. Databáze online [cit. 2010-1213]. Dostupné na: http://www.meteoschweiz.admin.ch/web/de/wetter.html Červená, V., 2008: PRO – BIO. Databáze online [cit. 2010-02-12]. Dostupné na: http://www.pro-bio.cz/

86