Konverze na ekologické hospodaření a projektování ekologických farem

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta

Konverze na ekologické hospodaření a projektování ekologických farem Odborná monografie

Jan Moudrý a kol. 2007

Odborná monografie je dílčím výstupem projektu Leonardo da Vinci programme Evropské unie HU/05/B/F/PP – 170018 „ECOLOGICA Development of central data bank on European level for the education of ecological farming advisers.“. Jejím cílem posloužit jako podpora pro elearningové kurzy.

Kolektiv autorů: Ing. Jan Moudrý, Ph.D.1 prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.1 Ing. Petr Konvalina1 Ing. Jana Kalinová, Ph.D.1 Lektor: Ing. Perla Kuchtová, Ph.D.2 Ing. Josef Škeřík, CSc. 3 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra agroekologie,

Studentská 13, 370 05 České Budějovice 2

Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních

zdrojů, Katedra rostlinné výroby, AF III/314, 165 21 Praha 6 - Suchdol 3

Poradce pro ekologické zemědělství, člen rady svazu PRO-BIO a pracovník Svazu

pěstitelů a zpracovatelů olejnin, Na Fabiánce 146, Praha 8, 182 00, Březiněves

© Jan Moudrý 2007, ISBN ....

Obsah 1. Vymezení pojmu přechodné období 2. Předpoklady přechodu na ekologický způsob hospodaření 2.1 Stanovištní podmínky 2.2 Struktura podniku 3. Plánování přechodu na ekologický způsob hospodaření 3.1 Kroky přechodu na ekologické zemědělství 3.2 Struktura plodin 3.3 Výživa a hnojení 3.4 Bilance živin 3.5 Výběr druhů a odrůd plodin vhodných pro ekologické systémy hospodaření 3.6 Zpracování půdy v ekologickém zemědělství 3.7 Plánování regulačních opatření proti plevelům 3.8 Ekonomika podniku v přechodném období 4. Zásady registrace ekologicky hospodařících subjektů 5. Zákony vztahující se k projektování ekologického hospodaření 6. Připravované změny zákonů 6.1 Obecné zásady 6.2 Zvláštní zásady vztahující se na zemědělskou produkci 6.3 Zvláštní zásady vztahující se na zpracování ekologických potravin 6.4 Zvláštní zásady vztahující se na zpracování ekologického krmiva 6.5 Zákaz používání GMO 6.6 Zákaz používání ionizujícího záření 6.7 Obecná pravidla zemědělské produkce 6.8 Pravidla rostlinné produkce 6.9 Pravidla živočišné produkce 6.10 Přechod 7. Postup pro registraci ekologicky hospodařícího podniku 8. Doporučená osnova popisu ekologického podniku 9. Možné výjimky při projektování ekologického hospodaření 10. Použitá a doporučená literatura

Abstrakt: Publikace je zaměřena na konverzi na ekologické zemědělství a projektování ekologických farem. První část publikace se zaměřuje na přechodné období (konverzi) a obsahuje vymezení základních pojmů, předpoklady a plánování přechodu na ekologické hospodaření a zásady registrace ekologicky hospodařících subjektů. Druhá část je zaměřena na vlastní projektování ekologických farem, zákony vztahující se k projektování ekologického hospodaření, postup pro registraci ekologické farmy, doporučenou osnovu popisu ekologického podniku a seznam možných výjimek při projektování ekologického hospodaření. Abstract: Publication is focused on conversion to organic farming and designing of organic farming. First part is focused on conversion to organic farming and contains basic definition, proposals and plans for conversion and registration basic of farms. Second part of publication is focused on designing of organic farming, legislation, instructions for registration of organic farm, recommended schema of description of organic farm and list of possible exceptions for designing of organic farming.

1. Vymezení pojmu přechodné období Přechodným obdobím se podle zákona o ekologickém zemědělství rozumí období, v průběhu kterého se uskutečňuje přeměna zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství. Účelem přechodného období je odstranit vliv negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí a zavést metody hospodaření respektující tento zákon. Délka přechodného období činí podle zákona o ekologickém zemědělství 2 roky u orné půdy, luk a pastvin, 1 rok u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce a 3 roky u stávajících trvalých kultur (vinic, chmelnic, sadů). Uváděné období je minimální lhůtou. Vlastní přechod až k dosažení rovnováhy biologických procesů v půdě a zvýšení přirozené stability v osevních sledech i chovu zvířat, trvá déle, minimálně jednu rotaci osevního postupu, tj. 6 let i více. Vzhledem ke změně hospodaření dochází během konverze k řadě změn v agroekosystému. Některé změny (nárůst druhové diversity včetně zaplevelení, pokles produkce biomasy resp. výnosů) se projevují téměř okamžitě, jiné (zvýšení přirozené úrodnosti půdy, obsahu organické hmoty v půdě, stability systémů) se projevují až v delším časovém období. Omezení až odstranění řady podpůrných prostředků (syntetické pesticidy, rychle rozpustná hnojiva, premedikace aj.) běžně používaných v konvenčním systému k jeho umělé stabilizaci vede v době konverze ke stresu a snížení produkce. Čím vzdálenější je konvenční systém přirozenému, tím je snížení produkce větší a tím obtížnější, nákladnější a obvykle i delší je konverze. V extrémních případech je konverze ekonomicky nereálná.

2. Předpoklady přechodu na ekologický způsob hospodaření Konverze na ekologický způsob hospodaření je zásadní systémová změna. Nezbytnou podmínkou pro zahájení projektu je důkladná analýza subjektivních i objektivních předpokladů pro konverzi konvenčního systému na ekologický.

2.1 Stanovištní podmínky Úroveň přirozeného produkčního potenciálu půd významně ovlivní konverzi. Čím je vyšší, tím méně dodatečných vstupů je zapotřebí pro dosažení efektivního výnosu, tím je stanoviště vhodnější pro ekologický systém hospodaření a tím snadnější a rychlejší je konverze. V příznivých podmínkách se však též lépe zúročí další vklady do půdy a proto je zde naopak tendence provozovat intenzivní konvenční zemědělství. Půdy s hlubším orničním horizontem, příznivým vodním režimem, pH 5,5 - 7,5, obsahem humusu nad 1 % jsou odolnější vlivům polutantů. Tyto půdy lépe imobilizují rezidua pesticidů a těžké kovy, rychleji narůstá jejich biologická aktivita. Půdy poškozené emisemi nebo nevhodnou zemědělskou činností jsou nevhodné pro bioprodukci. Před zahájením konverze je vhodné prověřit úroveň kontaminace pozemků a rozhodnout o způsobu nápravy nebo vyloučení z potravinářské produkční činnosti. Z hlediska možného poškozování přírodních zdrojů (zvláště vody) zemědělskou činností je vhodné doporučit ekologické systémy hospodaření právě na územích se zvláštním ekologickým režimem (národní parky, chráněné krajinné oblasti, pásma hygienické ochrany vodních zdrojů). Přitom je nutné respektovat předepsaný režim chráněného území. Vzhledem k nepříznivým agroekologickým podmínkám pro intenzivní zemědělskou produkci je možné doporučit ekologické systémy hospodaření do horských a podhorských oblastí.

Striktní oddělení plochy ekologického systému hospodaření od konvenčního, vyžaduje přímo zákon o ekologickém zemědělství z důvodů eliminace negativních vlivů. Proto mají tyto plochy tvořit uzavřený celek oddělený přirozenými bariérami (živé ploty, aleje, travní pásy) chránícími porosty i půdu před kontaminací cizorodými látkami. Přípravnou etapou projektování konverze z konvenčního na ekologický systém hospodaření je i posouzení z hlediska marketingového. Poloha podniku vzhledem ke zpracovatelským a odbytovým možnostem bude ovlivňovat rozhodování o struktuře podniku, produkčnímu zaměření a formě prodeje výrobků. Větší odbyt bioprodukce lze očekávat ve větších městech, v místech využívaných turisticky či jinak frekventovaných. Dopravní vzdálenosti a náklady s nimi spojené jsou limitující zvláště při denní nebo časté dodávce produktů (mléko, zelenina, čerstvé zboží s krátkou lhůtou trvanlivosti). Významné je i zjištění polohy zpracovatelských kapacit pro uvažované komodity. Problémy zpracování a odbytu mohou někdy způsobit vyřazení jinak vhodné komodity z plánu produkce. Také při vlastním zpracování produkce a organizování odbytu hraje poloha podniku a podmínky okolí významnou roli.

2.2 Struktura podniku Obtížnost konverze a technická, organizační a ekonomická náročnost projektu přechodu na ekologický systém hospodaření je tím větší, čím vzdálenější je stávající konvenční systém hospodaření od principů trvale udržitelného rozvoje, resp. podmínek zákona o ekologickém zemědělství. Čím jednostrannější je zaměření podniku (úzký osevní postup či monokultury, velká specializace v chovu zvířat ap.), tím obtížnější je konverze. Nevýhoda menší pestrosti je kompenzována zpravidla nižšími náklady. Při přechodu specializovaných podniků je nutné pečlivější plánování vzhledem k chybějícími ekologickému a ekonomickému vyrovnání rizika pestrou strukturou. Nejvíce problémů lze očekávat v podnicích bez živočišné výroby s vysokým zorněním a zastoupením tržních plodin a v podnicích se zavedenými intenzivními kulturami (chmelnice, sady, vinice). Obdobně ve specializovaných podnicích živočišné

produkce (výkrm prasat, brojlerů apod.), zvláště chybí-li pevná vazba na půdu a nevyhovují-li technické parametry staveb a zařízení podmínkám zákona, je konverze obtížná a ekonomicky nerentabilní. Za optimální, typicky ekologické podniky, byly dosud považovány smíšené farmy s vyváženou rostlinnou a živočišnou produkcí, pestřejším sortimentem produkce, využívající převážně statková krmiva a hnojiva, málo závislé na vnějších vstupech. V současnosti největší přírůstek podniků přecházejících na ekologické zemědělství tvoří podniky v horských a podhorských oblastech s převahou trvalých travních porostů a pastvou skotu či ovcí, kde je konverze organizačně, technicky i finančně nejméně náročná. Příliš široký sortiment produkce zvyšuje organizační nároky, náklady na technické vybavení a obvykle snižuje rentabilitu výroby. Velikost podniku nehraje při konverzi podstatnou roli. Tab. 1: Vztahy mezi stanovištními podmínkami a provozními faktory Přírodní stanovištní

Hospodářské

podmínky

stanovištní

→ Struktura využití půdy → Výnosy → Osevní postupy → Mechanizace

podmínky → Poptávka → Kontingenty → Dopravní náklady → Zvýšení výnosů a výkonů

Struktura

Provozní předpoklady

→ Specializace

→ Úroveň a stabilita

→ Diverzifikace

výnosů → Pružnost produkční struktury → Ulehčení práce → Časová úspora → Ulehčení práce → Volný prostor na jednání

→ Snižování nákladů Podle: Doluschitz, R. (1997): Unternehmensführung in der Landwirtschaft, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart

Lidský faktor Konverze na ekologický systém hospodaření předpokládá určitou změnu hodnotového žebříčku, ujasnění si postojů, vlastních schopností i analýzu důvodů, které

nás k úvahám a změně systému hospodaření vedou. Podle průzkumů jsou uváděny zejména následující důvody: -

šetření životního prostředí,

-

podpora ohleduplného chovu zvířat,

-

získání dotací či představa vyšších příjmů,

-

možnost odbytu bioproduktů,

-

produkce hodnotnějších potravin pro vlastní potřebu,

-

výskyt pozemků v oblastech s limitovanými vstupy,

a další. Pouze ekonomické důvody by neměly být pro zahájení konverze dostačující. Při rozhodování je nutné vyhodnotit své povahové vlastnosti, jako je ochota rozumě riskovat, vytrvalost, pevná vůle, schopnost vysokého pracovního nasazení, vysoký stupeň přizpůsobivosti a organizační schopnosti Základním předpokladem jsou odborné schopnosti a to, jak obecné, teoretické i praktické, tak pro ekologický systém hospodaření specifické znalosti a zkušenosti. K jejich získání či doplnění slouží mj. kurzy, návštěvy demonstračních farem a poradců specialistů na ekologické systémy hospodaření. Nejdůležitější osobní předpoklady : -

velikost domácnosti

-

struktura rodiny

-

spolupráce

-

věk

-

mobilita, flexibilita

-

školní vzdělání

-

odborné vzdělání

-

kvalifikační profil

-

osobní rozvojové cíle

-

mentalita

-

podnikatelský duch, rizikové chování

-

zdraví

-

nástupnická situace

3. Plánování přechodu na ekologický způsob hospodaření 3.1 Kroky přechodu na ekologické zemědělství Opatření informací -

studium knih, časopisů

-

informace od svazů

-

nalezení odborného poradce

Navázání kontaktů -

návštěva ekologických podniků

-

návštěva úvodníchkurzů

-

rozvinutí představ

-

kontaktování kontrolní organizace

Plánování přechodu -

společně s poradcem

-

možnosti uplatnění na trhu

-

bilance, vazby

-

členství ve svazu ekologických zemědělců

-

smlouva s kontrolní organizací

Realizace přechodu -

uskutečnit plán konverze

-

navázat kontakt s partnerem na trhu

-

vyměnit si zkušenosti se spolupracovníky

-

kontrolovat úspěch přechodu

Podle: Reiner Doluschitz, Ruth Schwenninger- Nebenerwerbslandwirtschaft, 2003

Plánování přechodu na ekologický způsob hospodaření Úvodní součástí projektu konverze na ekologický systém hospodaření v rostlinné výrobě je analýza stávající situace v podniku na úseku pěstování rostlin, která sestává z následujících úseků:

Rozbor produkce – přehled pěstovaných druhů a odrůd, struktura plodin, osevní postup resp. sledy plodin na jednotlivých honech, výnosy hlavního produktu v 3-5letém období zpětně (kniha honů, karty plodin, údaje o prodeji ...). Analýza výživného stavu pozemků, záznamy o hnojení organickými a průmyslovými hnojivy, vápnění, dávky hnojiv, způsob aplikace (karty plodin, knihy honů, záznamy o agrochemickém zkoušení půd, analýzách rostlin ap.). Hodnocení úrovně ochrany rostlin proti plevelům, chorobám a škůdcům. Stav zaplevelení, způsoby regulace a škodlivých činitelů, druhy, dávky, doba a způsob aplikace pesticidů, morforegulátorů, použití jiných opatření v ochraně rostlin. Hodnocení technických zásahů (meliorace, rekultivace) a jiných opatření v rostlinné výrobě. Vlastní projektování konverze je zaměřeno na vypracování dílčích etap: Struktura plodin a osevní postup cílový a návrh přechodných opatření pro jeho zavedení Bilance živin a plán hnojení Návrh vhodných druhů a odrůd pro podmínky stanoviště Systém zpracování půdy včetně protierozních a zúrodňovacích opatření Návrh opatření pro regulaci plevelů, chorob a škůdců 3.2 Struktura plodin Konvenční specializované systémy se vyznačují zjednodušenou strukturou plodin až přechodem k monokultuře. Malý počet plodin v osevním postupu vede ke zkrácení intervalu rotace. Častější výskyt téhož druhu resp. skupiny plodin na pozemku způsobuje jednostranné využívání půdy a zvyšuje potřebu dodatkových vstupů (hnojiva, pesticidy ...). Pro trvale udržitelné zemědělství a pro ekologické zemědělství zvlášť, je osevní postup stěžejním systémovým opatřením. Vhodným střídáním plodin lze udržet a zlepšit přirozenou úrodnost půdy, stabilizovat procesy humifikace a mineralizace, zvýšit využitelnost vody a živin, mikrobiální aktivitu půdy, příjem dusíku, potlačit napadení kulturních rostlin chorobami a škůdci, omezit konkurenci plevelných rostlin, regulovat účinek růstových látek z posklizňových zbytků, zvýšit biodiverzitu a stabilitu agroekosystému a zefektivnit produkci.

Osevní postup je preventivním racionálním opatřením. Jeho vhodné využití přispívá ke zvýšení výnosů o 5 - 20 % a omezuje nutnost použití materiálových vstupů.

sušina hlavního produktu v t/ha

Graf 1: Vliv struktury osevního postupu na produkční schopnost polních plodin

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

100 % obilnin nehnojeno hnojeno

RU ČÁ LU RU - Ruzyně

50,0 % obilnin 16,6 % okopanin 33,4 % luskovin

50,0 % obilnin 33,4 % okopanin 16,6 % luskovin

RU ČÁ LU ČÁ - Čáslav

RU ČÁ LU LU - Lukavec

Trvale udržitelné zemědělství musí vycházet z následujících zásad střídání plodin: -

Výběr kulturních plodin a jejich zastoupení v osevním postupu musí akceptovat stanovištní podmínky.

-

Struktura plodin musí umožňovat střídání plodin obohacujících půdu o organickou hmotu (zdroje uhlíku), s plodinami ochuzujícími (odběratele uhlíku).

-

Plodiny zhoršující strukturu půdy a její fyzikálně-chemické vlastnosti je nutné střídat s plodinami, které tyto vlastnosti zlepšují.

-

Střídat plodiny se specifickými nároky na živiny, zvláště plodiny výrazně odčerpávající dusík s plodinami dusík fixujícími (bobovité).

-

Zohledňovat vliv plodin odčerpávajících značné množství vláhy (vojtěška) na vodní režim půdy.

-

Střídat plodiny se slabším kořenovým systémem s mohutně kořenícími druhy stejně jako mělko a hlubokokořenící plodiny.

-

Nedostatečnou recyklaci organické hmoty z kořenových i nadzemních posklizňových zbytků nahrazovat pěstováním meziplodin.

-

Vyšší druhovou pestrostí (zařazováním meziplodin, směsí odrůd či druhů, rozšířením osevního postupu) rozšířit diverzitu systému s cílem omezení škodlivých činitelů a podpory mikrobiální aktivity půdy.

-

Střídat plodiny málo a značně konkurenceschopné proti plevelům, k regulaci plevelů využít systémových opatření jako osevní sledy, meziplodiny, podsevy aj.

-

Vybírat druhy a odrůdy rezistentní a tolerantní k významným škodlivým činitelům (choroby, škůdci), udržet dostatečný odstup v osevním postupu mezi plodinami napadenými stejnými chorobami a škůdci.

-

Organizací osevního postupu zajistit co nejdelší pokryv půdy zelenými rostlinami během roku s cílem imobilizace a recyklace živin, regulace plevelů, omezení evaporace a eroze.

-

Plodiny střídat tak, aby po sklizni předplodiny bylo zajištěno dostatečně dlouhé období na přípravu půdy k následné plodině.

-

Omezit pěstování rostlin po sobě. Při opakovaném pěstování skupiny plodin střídat alespoň druhy, odrůdy, jarní a ozimé formy. Náročné druhy resp. odrůdy při opakovaném pěstování zařadit před méně citlivé.

Při sestavování osevních postupů je nezbytné přihlížet k hospodářským aspektům, jako jsou zejména: -

Potřeba objemných i jadrných krmiv z vlastní produkce vyplývající z krmné bilance podniku.

-

Potřeba vlastních osiv a sadby resp. zajištění jejich smluvní produkce.

-

Uzavřené či předpokládané hospodářské smlouvy o prodeji tržních plodin.

-

Ekonomické, politické a produkční aspekty omezující pěstování plodin (kontingenty, ceny, dotace, limity ve vztahu k ochraně přírodních zdrojů ap.).

-

Stavební, technické a technologické vybavení podniku či smluvní zajištění pěstování, posklizňové úpravy eventuálně skladování produkce.

-

Pracovní a odborná kapacita podniku ve vztahu k zamyšlené změně struktury pěstovaných plodin.

V zemědělském podniku s vyváženým zastoupením rostlinné a živočišné produkce, zvláště při převaze chovu polygastrických zvířat je při určení struktury plodin méně

obtížné výše uvedené zásady dodržet. Rozhodující pro určení struktury plodin je potřeba vlastních krmiv a následně zajištění tržní rostlinné produkce vázané smlouvami. Kulturní plodiny lze seskupit podle typických vlastností ve vztahu k půdní úrodnosti resp. dalším plodinám v osevním postupu do dvou základních skupin a to na zlepšující a zhoršující. Detailněji lze rozčlenit plodiny do skupin: 1) jeteloviny (víceleté či vytrvalé leguminózy v monokultuře či směsi s travami) 2) luskoviny (převážně jednoleté leguminózy na orné půdě schopné fixovat dusík) 3) okopaniny (plodiny obvykle hnojené hnojem a pěstované jako širokořádkové kultury) 4) obilniny 5) tržní plodiny (převážně jednoleté plodiny pro produkci semen, vlákna, ...) 6) meziplodiny 3.3 Výživa a hnojení Jedním ze základních principů ekologického zemědělství je co nejvíce uzavřený koloběh živin, minimální ztráty živin a omezený přísun živin do systému. Ekologicky přijatelné je hospodaření zabezpečující, aby nejméně ½ vyprodukované biomasy

zůstala

v agroekosystému

ve

formě

posklizňových

zbytků

nebo

se

prostřednictvím cyklické kompenzační vazby v zemědělské soustavě část nadzemní hmoty po transformaci v živočišné výrobě vracela do půdy zpět ve formě chlévského hnoje. 3.4 Bilance živin Významnou součástí ekologického hospodaření je bilance živin v osevním postupu. Poskytuje základní informaci o tom, kolik živin se získá v rostlinné výrobě, kolik se ztrácí prodejem, kolik představují ztráty živin a organické hmoty v podniku a kolik zůstává na hnojení.

Postup při bilanci: 1) Stanoví se struktura osevu, předpokládané výnosy a celková produkce.

2) Vynásobením produkce x obsah živin v jednotlivých plodinách se vypočítá potřeba živin za všechny osevní postupy a celková potřeba živin. 3) Vynásobením množství tržní produkce (včetně živočišné produkce) x obsah živin se vypočítá množstvím živin, které představuje ztrátu prodejem (exportuje se za hranici subjektu). 4) Bilance zdroje živin a) ze srážek Vynásobením plochy pěstovaných plodin (i TTP) x množství dusíku v srážkách na ha (v závislosti od množství srážek představuje 15 - 30 kg N.ha-1) se vybilancuje množství N ze srážek. b) z posklizňových zbytků c) ze statkových hnojiv Při kalkulaci počítáme na 1 VDJ 8,5 tun chlévského hnoje a 5 tun močůvky. Obsah živin NPK: chlévský hnůj 4,8 - 1,06 - 5,15. Močůvka 2,3 - 0,18 - 3,23 kg.t-1. d) zdroje živin celkem (a + b + c) 5) Bilanci živin v podniku vypočteme podle vzorce: zdroje živin – potřeba živin = schodek a nebo přebytek živin. Mírné přebytky neřešíme, živiny ze zeleného hnojení evidujeme jako rezervu. Pokud máme v bilanci živin schodek, nahradíme ho zeleným hnojením. 6) Produkce živin ze zeleného hnojení Při bilanci postupujeme takto: Výměra meziplodin x výnos (10 t . ha-1 x příslušný obsah živiny) jedné tuny biomasy použité na zelené hnojení představuje 5 - 0,35 3,49 kg NPK. 7) Výsledná bilance živin pro kalkulaci živin ze zeleného hnojení. Dusík a) Z hlediska inputu N do půdy jsou výbornými předplodinami vojtěška setá, kukuřice na zrno, jetel luční, slunečnice, mák, řepka olejka a hrách setý se zapracováním slámy do půdy. Input N do půdy je více než 100 kg . ha-1. b) Dobrými předplodinami jsou: kukuřice na siláž, ozimá pšenice a oves, po sklizni zůstává v půdě průměrně 51-61 kg N . ha-1.

c) Slabými předplodinami jsou: ozimé žito, jarní a ozimý ječmen a cukrová řepa, jejichž rostlinné zbytky obsahují v průměru méně jak 26 kg N . ha-1. Při zaorávce slámy je třeba doplnit 5-10 kg N na jednu tunu slámy. Tab. 2: Množství dusíku fixovaného jednotlivými leguminózami Plodina Množství fixovaného N (kg.ha-1) za rok Jetel bílý, tráva 150-200 Jetel červený 230-460 Vojtěška 300-550 Fazol 150-390 Hrách 105-245 Lupina 100-150 Podle: LAMPKINA, 1990

Tab. 3: Ztráty (v %) při klasickém a anaerobním uložení chlévského hnoje Hnůj 1. Z hnojiště 2. Anaerobně ošetřený

Hmotnost 21,0 14,3

Sušina 44,7 25,2

Organické látky 43,5 22,2

N 46,4 34,6

Fosfor Obsah fosforu v rostlinných zbytcích je relativně nízký. Nejvíce ho obsahují zbytky máku setého, řepky olejky, vojtěšky a kukuřice na zrno. Zbytky těchto rostlin zanechávají v půdě cca 16-23 kg P . ha-1, ze kterých následné plodiny mohou potenciálně využít 10-15 kg P . ha-1.

Schéma 2: Bilance transportu fosforu v závodě zaměřeném na produkci mléka od dojnic s oběhem živin

Polní a stájová bilance Stáje : Bilance

Příjem potravou 65,8 kg P2 O5/ ha

-14,3 kg P2 O5/ ha

Příjem organickým i hnojivy 51,5 kg P2 O5/ ha

: Výdej m lékem

19,1 kg P2 O5/ ha

Pole / louky a pastviny : Bilance -14,3 kg P2 O5/ ha

Příjem m inerálním i krm ivy: 4,8 kg P2 O5/ ha

: Bilance

-14,3 kg P2 O5/ ha

Bilance dvora

Podle: Bernhard Freyer, 2003

Draslík Z hlediska vnosu K do půdy posklizňovými zbytky lze plodiny hodnotit následně: -

Výborné předplodiny: mák setý a slunečnice roční do půdy vrátí průměrně 195 až 249 kg K . ha-1, z čehož se v prvém roce uvolní 136 - 150 kg K . ha-1.

-

Velmi dobré předplodiny: kukuřice na zrno, oves setý a řepka olejka v průměru zanechávají v půdě 127 - 167 kg N . ha-1, ze kterých se v prvém roce může využít 76 až 85 kg K . ha-1.

-

Dobré předplodiny: vojtěška, jetel luční, hrách setý se zaorávkou slámy, brambory a ostatní obilniny se zaorávkou slámy obsahují v průměru 57 - 93 kg K . ha-1, z čehož se uvolní 30 - 52 kg K . ha-1.

-

Slabé předplodiny: všechny obilniny u nichž se nezaorává sláma, kukuřice na siláž a na zrno, cukrová řepa. Pro následné plodiny je z těchto zbytků využitelných pouze 30 kg K . ha-1. Při bilanci živin s posklizňových zbytků postupujeme tak, že množství živin vynásobíme plochou pěstovaných plodin. Po kalkulaci zdrojů a potřeby zpravidla bývá bilance mírně přebytková. Při určité

hustotě chovu zvířat (minimálně 0,7 VDJ na ha zemědělské půdy. Nejvhodnější řešení je 1 VDJ na ha zemědělské půdy).

Pro komplexní posouzení hospodaření se živinami je třeba kvantifikovat ztráty živin v podniku. Všeobecné ztráty živin kvantifikujeme takto: -

ztráty živin z produkce plodin (doprava, konzervování, příprava krmiv a manipulace s nimi),

-

ztráty na hnojištích (závisí od způsobu ukládaní chlévské mrvy, jejího ošetřování a skladování hnojůvky),

-

ztráty při aplikaci živin.

3.5 Výběr druhů a odrůd plodin vhodných pro ekologické systémy hospodaření Cílem trvale udržitelného a tedy i ekologického zemědělství není maximalizace výnosu, ale optimální využití stanovištních podmínek pro produkci. První zásadou při výběru druhů a odrůd je určení vhodnosti pro dané stanoviště. Z podmínek stanoviště lze odvodit potřebu konkrétních znaků tvorby výnosu a schopností eliminovat tlak škodlivých činitelů. Důkladná znalost požadavků jednotlivých rostlinných druhů na prostředí (srážkové a teplotní poměry, hloubka půdy, půdní druh, pH, výživný stav atd.), ale i vlastností (ranost, rychlost růstu, odolnost proti chorobám, škůdcům, poléhání, konkurence proti plevelům atd.) je nezbytnou podmínkou pro výběr druhu a odrůdy. Vhodný výběr je předpokladem eliminace stresů a harmonického vývoje kulturních rostlin. V zavedeném ekologickém systému, který využívá v co nejširší míře všechna dostupná preventivní opatření k eliminaci stresu rostlin a eliminaci škodlivých činitelů, je vývin kulturních plodin harmoničtější. Tak tomu však není v období konverze, kdy přerušení konvenčních metod pěstování a vyloučení podpůrných a regulačních prostředků udržujících uměle stabilitu produkčního systému může způsobit snížení jeho produktivity nebo úplné zhroucení. V ekologickém systému hospodaření lze pěstovat všechny druhy kulturních plodin. Efektivnost jejich pěstování je však omezena limity danými zákonem o ekologickém zemědělství a prováděcí vyhláškou. Především je zakázáno používat lehce rozpustná hnojiva, syntetické herbicidy, fungicidy, insekticidy i další pesticidy, růstové regulátory.

Je zakázáno používat i geneticky manipulované organismy. Všechna tato omezení materiálových vstupů, pro konvenční zemědělství běžných intenzifikačních faktorů, nutí k hledání racionálních opatření kompenzujících daná omezení. Nejstabilnějšími plodinami v systému rostlinné produkce jsou jeteloviny, jetelotrávy a trvalé travní porosty. Udržení kvality těchto porostů i produkční schopnosti metodami povolenými v ekologickém zemědělství (hnojení organickými hnojivy, spásání, mechanické ošetřování) resp. vyloučení nepovolených vstupů, nečiní velké problémy. Proto je konverze podniků s převahou trvalých travních porostů resp. vysokým podílem jetelovin v osevním postupu mnohem snadnější než u farem s převahou náročných tržních plodin na orné půdě. Výnosy pícnin neklesají o více než 10 % a obvykle se udržují po konverzi na původní úrovni. Naopak nejobtížnější je zařazení tržních plodin, cukrovka, řepka s propracovanými intenzivními technologiemi značně závislých na vnějších vstupech a s menší odolností proti škodlivým činitelům. Z obilnin je méně náročné na dodatkové vstupy, více flexibilní a tedy vhodnější pro ekologické systémy hospodaření ozimé žito a oves, náročnější je tritikale a ozimý ječmen a nejvíce náročná pšenice a jarní ječmen. Ostatní plodiny se nachází z hlediska vhodnosti pro zařazení v ekologickém mezi těmito krajními skupinami. Specifické postavení mají speciální kultury (ovoce, zelenina, vinná réva, chmel aj.). U nich lze nalézt značné druhové a odrůdové rozdíly z hlediska schopnosti tolerovat efektivně absenci dodatkových vstupů. Konverze jejich porostů na ekologický způsob hospodaření je náročnější i z hlediska jejich založení (hustota, monokulturní – jednoodrůdová výsadba, organizace porostu podle podmínek konvenčního pěstování, specifické problémy s chorobami a škůdci ap.). Proto jsou u těchto kultur uplatňovány převážně metody integrované produkce, ale existují, zvlášť u nově zakládaných kultur, příklady ekonomicky konkurenceschopných provozů pěstujících tyto plodiny podle směrnic ekologického zemědělství. Odrůdy speciálně určené pro ekologické zemědělství neexistují. V současné době se šlechtí i odrůdy na vysokou rezistenci či toleranci k významným chorobám i škůdcům. Konfliktem systémového charakteru bude zákaz používat v ekologickém zemědělství geneticky upravené rostliny, u nichž právě otázky rezistence jsou dosaženy zásahem do genomu).

Tab. 4: Vlastnosti kulturních plodin Plodina

Kořeny množství hloubka

Snášenlivost Předplodinová

Pokryvnost

Krycí

Pšenice ozimá

+

++

+

hodnota +

půdy +

plodina +++

Pšenice jarní

+

+

+

-

+

++

žito ozimé

++

++

++

++

++

++

ječmen ozimý

+

+

+

+++

+

+++

ječmen jarní

+

+

++

++

+

++

oves

++

++

++

-

+

++

pohanka

+

+

++

++

-

proso

++

+++

+

-

+

++

peluška

+

+

+

+

++

++

bob

++

+++

+

-

+++

++

vikev jarní

+

+

+

+++

+++

-

řepka jarní

+

+

+

++

+++

-

řepice jarní

+

+

+

-

++

-

řepka ozimá

++

+++

+

+++

+++

-

řepice ozimá

++

++

+

+++

+++

-

brambory

+

+

++

+++

+++

-

cukrovka

+

+

+

-

++

++

kukuřice

+

+

++

-

+

+++

krmná řepa

+

+

+

-

++

++

obj.

+

+

+

-

++

++

polocukrovka

+++

+++

+

+++

+++

+

jetel

+++

+++

+++

+++

+++

-

jetelotráva

++

+++

++

+++

+

+++

vojtěška

+++

+

+++

+++

+++

-

luční porost +++ dobrá

++ vyhovující

+ špatná

- nevhodná

Konkurenceschopnost druhů či odrůd vůči plevelům je získána rychlostí růstu, tvarem a velikostí listové plochy, alelopatickými účinky i jinými formami kompetice. Velmi důležitá je tolerance ke stresovým faktorům (sucho, zamokření, extrémní teploty, zasolené půdy aj.). Staré krajové odrůdy se vyznačují obvykle vyšším obsahem specifických látek, určitými parametry kvality, ale nižším výnosem a nepříznivou reakcí, např. poléháním při

vyšší intenzitě hnojení. V současných podmínkách nejsou dostatečně odolné proti chorobám a škůdcům. Lze je doporučit k pěstování v rámci specifických kontraktů se zpracovateli, kdy cena zvláštního výrobku nahradí nižší výnos.

3.6 Zpracování půdy v ekologickém zemědělství V ekologickém zemědělství zaujímá zpracování půdy významné postavení. Závisí na něm úprava a vytváření podmínek pro mikrobiální život a zpřístupňování živin v půdě rostlinám, kvalitní založení porostu a jeho optimální růst a vývoj během vegetace. Zpracování půdy představuje soubor zpravidla na sebe navazujících mechanických zásahů do půdy, které upravují poměr mezi pevnou, kapalnou a plynnou fází půdní a ovlivňují strukturu půdy a její fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Struktura půdy je ve značné míře podmíněna způsobem zpracování při optimální vlhkosti půdy, podílem organického hnojení, tlakem zemědělské techniky na půdu. Za strukturní je považována půda obsahující více než 60 % strukturních vodostálých agregátů. Kritická objemová hmotnost středně těžké půdy je 1,45 - 1,60 t . m-3. V ekologickém zemědělství má mimořádný význam pórovitost půdy. Ovlivňuje vodní a vzdušné poměry půdní, tepelný režim, transport živin, usměrňuje mikrobiální aktivitu a růst kořenů. Optimální podmínky pro růst většiny plodin jsou při celkové pórovitosti 50 60 % a obsahu vzduchu v půdě 20 - 25 %. Pro rychlejší oživení půdy se v období konverze zapravuje do půdy větší množství organické hmoty (jetelovin, meziplodin a posklizňových zbytků, organických hnojiv). Čím více organické hmoty je na povrchu, tím náročnější je drcení, rozptýlení a zapravení hmoty. V této fázi je orba (s předradličkou, při zaorání drnu) důležitým zásahem. Rozklad organické hmoty lze regulovat hloubkou i způsobem jejího zapravení v relaci k množství a druhu zpravované hmoty a k půdnímu druhu. Na těžkých a vlhčích půdách zapravujeme biomasu mělčeji, na sušších a lehčích hlouběji. 3.7 Plánování regulačních opatření proti plevelům

V ekologickém zemědělství činí největší problémy v porostech kulturních plodin vytrvalé plevele, zvláště pýr plazivý a pcháč oset. Postup při plánování regulačních opatření proti plevelům v rámci projektu konverze na ekologický systém je následující: 1) Analýzu

opatření

proti

plevelům

provádíme

v konvenčním

systému

v předchozích 3 - 5 letech (informace o zaplevelení, použité druhy herbicidů a jejich aplikace, úroveň dalších přímých a nepřímých regulačních opatření). 2) Důkladné zmapování výskytu plevelů na pozemcích, určení významných druhů plevelů, jejich abundance, dominance. 3) Zpracování návrhu preventivních opatření pro jednotlivé pozemky i v celém podniku. 4) Návrh na doplnění technických prostředků a organizačních opatření k realizaci bodu 3. 3.8 Ekonomika podniku v přechodném období Výchozím podkladem pro vyhodnocení efektivnosti projektovaného systému ekologického hospodaření je analýza hospodaření jednotlivých odvětví podniku ve stávající situaci při konvenčním hospodaření. Čím detailnější je propočet (až na jednotlivé komodity), tím je lepší předpoklad pro určení změn resp. budoucí struktury podniku. Rozhodujícím předpokladem objektivní kalkulace nákladů na jednotlivé položky je podchycení veškerých nákladů, což se někdy v rodinných farmách neděje (práce rodinných příslušníků, využití námezdních sil, zapůjčené techniky). Stejně tak je nezbytné do výpočtů rentability zahrnout veškeré příjmy. Ekologie a ekonomika nejsou v protikladu. Je dosti příkladů, které dokazují, že nerespektování ekologických zákonitostí vede po určité době k poškozování až zničení jednotlivých druhů a později k nevratnému poškození celého systému. V ekologickém zemědělství jsou jiné relace mezi výnosy a náklady. Všeobecně jsou výnosy plodin na jednotku plochy nižší. V relaci k tomu bývají v ekologickém zemědělství obvykle vyšší náklady na jednotku produkce a nižší náklady na jednotku plochy. Nižší výnosy jsou kompenzovány vyššími cenami. Relace mezi výnosem, náklady

a cenou jsou u různých plodin (komodit) rozdílné a ovlivňují vhodnost jejich zařazení do ekologického hospodaření. Případ od případu se však výrazně liší především vlivem schopností podniku minimalizovat investiční náročnost konverze, co nejlépe využít mechanizace a snížit pracovní náklady, projít konverzí s co nejmenším snížením produkce, resp. rychle překonat produkční depresi. Zušlechtění výrobků na farmě využití forem přímého odbytu může být příčinou výrazných změn rentability. Změny v nákladových relacích při přechodu na ekologický způsob hospodaření: Snížení nákladů Pěstování rostlin

Chov zvířat

-

vyřazení herbicidů a dalších prostředků ochrany rostlin

-

vyřazení minerálních lehce rozpustných hnojiv

-

ukončení moření osiva

-

vyřazení části léčiv, specifických látek (synchronizace říje)

-

vyřazení krmných přísad, přípravků

-

omezení nebo vyřazení krmných směsí

Zvýšení nákladů Pěstování rostlin

- použití prutových bran, pleček, aj. mechanických prostředků či plamenových přístrojů proti plevelům - podsevy, meziplodiny (osivo, práce) - vyšší péče o statková hnojiva - vyšší podíl ruční práce při pěstování brambor, zeleniny, ovoce - sklizeň, posklizňová úprava, zpracování, balení, prodej

Chov zvířat

- zvýšení podílu statkových krmiv, objemných krmiv -

zkrmování vlastních jadrných krmiv

-

vyšší spotřeba mléka sajícími telaty

-

nákup zvířat pro chov z ekologicky hospodařících podniků

-

dodatečné náklady za porážku, uložení, zpracování, odbyt

-

prodloužení odbytových cest a forem, doprava, komunikace

-

nákup zvířat pro chov z ekologicky hospodařících podniků

-

dodatečné náklady na porážku, zpracování, chlazení

Při plánování přechodného období je nutné co nejpřesněji odhadnout výši budoucích výnosů, nákladů a cen. K tomu je možné využít zkušeností z podniků hospodařících v obdobných podmínkách. V závislosti na druhu plodiny, stanovištních podmínkách a dosavadní úrovni agrotechniky lze odhadnout snížení výnosů o 30 - 50 %. Menší snížení výnosů v období konverze i po ní lze očekávat čím vyšší je přirozená úrodnost stanoviště, čím flexibilnější a méně náročné jsou plodiny, čím nižší je množství vstupů resp. intenzita produkce před konverzí. Pokles výnosů bude v úzké závislosti na změně osevního postupu (podíl leguminóz, zlepšujících plodin) i rozsahu a způsobu aplikace statkových hnojiv. Změna agrotechniky a řízení produkčních procesů v době konverze je rozhodující. Největší snížení výnosů lze očekávat při pouhém vyřazení nepovolených postupů a látek aniž jsou nahrazeny adekvátními vstupy či opatřeními při současné harmonizaci celého systému. Protože se v praxi toto často do značné míry děje, dochází mnohdy i v odborných kruzích k zaměňování ekologického zemědělství a zemědělství s nízkými vstupy. Nízké vstupy zvenčí neznamenají nízké celkové vstupy do produkčního procesu. Předpokladem je fungující koloběh živin a energií v podniku. Je-li v praxi pokles výnosu vyšší než 30 %, musí zemědělec hledat chybu především u sebe, kdy zřejmě nedodržel některou důležitou pěstitelskou zásadu. Po přechodném období, nejdéle jedné rotaci osevního postupu, výnosy opět rostou a stabilizují se na 80 90 % původní úrovně. Čím je přirozená úrodnost půdy vyšší, tím je snížení výnosů při konverzi menší. Výkupní ceny rostlinných bioproduktů v zahraničí jsou o 50 - 250 % vyšší než ceny konvenčních produktů. U nás je rozdíl zatím pouze 10 - 15 %. I vzhledem k exportnímu kurzu koruny je výhodné směřovat odbyt na export. Hlavně v době přechodu je nutno orientovat se na plodiny, u kterých je snížení výnosů minimální (žito, oves, špalda, pohanka) nebo kde je větší úspora nákladů než pokles výnosů. U řady produktů (brambory, zelenina, ovoce) lze efektivně využít přímý prodej a získat celé

obchodní rozpětí při zachování prodejních cen srovnatelných s konvenčními či dosáhnout většího zisku. Vyvážený poměr pícnin a tržních plodin je předpokladem ekologické, a tím i ekonomické stability, protože udržuje dlouhodobě příznivou úroveň výnosů tržních plodin. Podniky bez chovu hospodářských zvířat orientované na tržby z polních plodin musí zařadit zelený úhor (snížení celkových tržeb). Čím menší je podnik, tím je tato varianta ekonomicky méně únosná a tím více je třeba zavést alespoň doplňkový chov zvířat (pastva koz, ovcí, skotu bez tržní produkce mléka, smluvní odchov jalovic či pastevní výkrm). Živočišná produkce v konverzi Při chovu hospodářských zvířat dochází obvykle k menším zásahům do produkčního procesu a proto snížení užitkovosti bývá nižší (v průměru o 10 - 15 %). Čím více se blíží způsob chovu i krmná dávka přirozeným metodám, tím menší snížení produkce lze v konverzi očekávat. Obvykle se snižuje v době konverze zatížení zemědělské půdy dobytčími jednotkami. Rozhodující je výchozí stav. Při zatížení zemědělské půdy skotem v České republice (0,7 DJ/ha a nižším) nemusí ke snížení dojít vůbec. Plocha krmných plodin se v konverzi zvětšuje. Pokles podílu jadrných krmiv v krmné dávce (až o 40 %) může vést spolu s dalšími změnami k přechodnému snížení užitkovosti dojnic. U ostatních druhů a kategorií hospodářských zvířat je snížení produkce menší. Vždy je však závislé na výchozí užitkovosti, úrovni chovu, složení původní krmné dávky ap. Rozdíly mezi konvenční a ekologickou živočišnou produkcí, resp. užitkovostí jsou menší než v rostlinné produkci. Tomu také odpovídají nižší cenové rozdíly. V prvních letech konverze jsou tržby za živočišné produkty nižší i proto, že tyto produkty jsou certifikovány v kvalitě „bio“ až na závěr konverze. Poptávka se soustřeďuje převážně na rostlinné produkty. Náročné hygienické předpisy (pasterizace mléka apod.) jsou mj. příčinou menšího rozšíření živočišných produktů i zájmu o ně.

Podle dostupných údajů klesá dojivost v ekologických podnicích o 10 %. Obdobné snížení se předpokládá i u přírůstků při výkrmu. U většiny podniků s chovem skotu se během konverze zvyšuje (až o 50 %) plocha krmných plodin (pícnin na orné půdě a trvalých porostů – zvláště pastvin) až o 50 % klesá obvykle spotřeba jadrných krmiv. Nakupované krmné směsi (hlavní zdroj úspor a současně hlavní příčina poklesu produkce) jsou nahrazovány vlastními jadrnými krmivy. V ekologickém zemědělství je preferováno co největší využití objemných krmiv pro produkci mléka. Při vysoké kvalitě pícnin (zvláště konzervovaných) může být dosahováno dojivosti až 4500 l za laktaci pouze z objemných krmiv. Dalším faktorem měnícím pozitivně nákladové relace je rostoucí dlouhověkost. Užitkovost i efektivnost produkce je negativně ovlivněna zákazem využití velkokapacitní, industriální technologie a používání speciálních krmných směsí. Při zkrmování obilí v podniku se nedosáhne vyšší efektivnosti ve srovnání s přímým prodejem „bioobilí“. Volný chov drůbeže je méně rentabilní než intenzívní výkrm v klecových velkochovech. Ekonomika výkrmu skotu je problematická, rozdíly mezi podniky jsou velké. Nákup telat pro výkrm je obtížný a riskantní, odchov telat je náročný, mají-li být dodržovány předpisy. Mezi podniky jsou velké rozdíly v přírůstcích. Pro pastevní výkrm jsou vhodná masná plemena nebo jejich kříženci s domácím červenostrakatým skotem. Je vhodné výkrm provozovat jako doplňkovou činnost (využití přebytku pícnin, odpadu rostlinné produkce a výkrm zvířat vyřazených z chovu). Pokud bude příznivě dotován chov krav bez tržní produkce mléka, je tento způsob produkce masa vhodný. Nákladové relace v konverzi Variabilní náklady V době konverze poklesnou variabilní náklady téměř vždy. Nejvyššího snížení (60 100 %) doznají náklady na pesticidy a průmyslová hnojiva. V projektu není žádoucí vyřadit všechna minerální hnojiva, ale používat nadále vápenatá a povolená fosforečná, draselná a další minerální hnojiva. Také syntetické pesticidy je nutno nahradit povolenými

prostředky. Nákup a aplikace některých biologických prostředků ochrany rostlin bývá subvencována státem, což se projeví také na snížení variabilních nákladů. Náklady na osiva mohou být stejná, ale i vyšší. Dosud docházelo ke snížení ceny osiv o náklady na moření a použití vlastních osiv. Po ukončení výjimek ze zákona zřejmě budou ceny osiv vyšší vlivem podmínky použití osiva produkovaného pouze v ekologických podnicích. Tab. 5: Nákladovost systémů hospodaření dle intenzity vstupů Pracovní nároky Termínově vázané práce Kapitálové nároky Výnosy Dosažitelné tržní ceny Peněžní vyrovnání/prémie Náklady + vysoký, 0 střední, - nepatrný

intenzivní + + + + 0 0 +

extenzivní 0 0/0/+ + -

eko-zemědělský + 0/0/+ + -

Podle: Doluschitz, Schwenninger, 2003

Pracovní náklady Všeobecně se dá při přechodu na ekologické hospodaření očekávat větší potřeba práce. Velikost těchto změn je však závislá na zaměření podniku před konverzí a rozsahu prováděných změn podnikové struktury. Projekt ekologického hospodaření musí být reálný, tj. musí vycházet z počtu pracovních sil, které jsou k dispozici, a jejich přiměřeného nasazení. Podle zkušeností vzrostla nejvýrazněji potřeba pracovních sil v prvním roce konverze, ve druhém roce se dále zvyšovala a pak se ustálila na úrovni předpokládané projektem. V rodinném hospodářství je možno překonat vyšší pracovní nároky v době konverze vyšším pracovním nasazením členů rodiny a zachovat nízkou úroveň mzdových nákladů, zvláště při pěstování plodin náročných sezónně na čas (léčivky, brambory, ovoce, zelenina) nebo při nepravidelné potřebě zpracování, balení či odbytu některých produktů. Přijímat natrvalo stálé pracovníky je velmi problematické a neefektivní. Ve větším podniku, při větší potřebě práce je vhodnější využití sezónních pracovníků. Je nutné co nejvíce promýšlet možnosti úspory pracovních nákladů změnou organizace práce (pastva

místo denního krmení do žlabu), provedením některých prací dodavatelsky nebo využitím sběru plodin (brambory, ovoce) zákazníkem jako formy přímého odbytu. Vždy je třeba vyhodnotit náklady variantního řešení. Podle rozsáhlých analýz v Německu byla zjištěna v ekologicky hospodařících podnicích v průměru o 10 - 20 % větší potřeba práce než v konvenčních. Velký vliv mělo výrobní zaměření, technické vybavení podniku a organizační schopnosti rolníka. Čím větší byl podnik, tím menší byly rozdíly. Příčina je kromě efektu větší koncentrace i v tom, že větší podniky se častěji zaměřují na pastevní odchov skotu a pěstování obilnin, resp. tržních plodin, které při přechodu nepřináší výrazné zvýšení potřeby práce. Menší podniky ve snaze zvýšit tržby se orientují na intenzivnější produkci z hlediska potřeby práce (pěstování okopanin, zeleniny, zpracování produktů a přímé formy prodeje). Největší zvýšení potřeby práce vzniká u zeleniny (až o 80 %) a u brambor (o 30 %) náhradou chemické regulace plevelů a škůdců ručním či mechanickým ošetřením (plečkování, vláčení, pletí, sběr mandelinky). Významné zvýšení pracovních nákladů je zaznamenáno při zpracování primární produkce (čištění, sušení, mletí, výroba tvarohu, jogurtů, sýrů). Největší potřeba práce vzniká při balení a přímém prodeji produktů. Pokud existuje volná pracovní kapacita (nejlépe v rodině) a další okolnosti tomu napomáhají (dopravní vzdálenosti, výhodné ceny a možnosti odbytu, využití stávajících investic, zkušeností apod.), je přímý prodej vhodný a může vést ke zvýšení příjmů rodiny. Při nedostatku pracovních sil naopak může přímý prodej znamenat ztrátu. Každopádně je před investováním do zpracování a přímého prodeje nezbytné důkladně prozkoumat možnosti odbytu, a to samostatně, nezávisle na výrobních nákladech. Je nutno vyhodnotit náklady na zušlechtění produktu a prodej a porovnat je se zvýšením tržeb. Odbytovou studii je vhodné zpracovat za pomoci odborníka. není vyloučeno, že nejen nedostatek pracovní kapacity, ale i celkové vyhodnocení efektivnosti zpracování a prodeje způsobí, že zemědělec dá alespoň po dobu konverze přednost prodeji základní produkce rovnou velkoodběrateli. Do budoucna lze očekávat nárůst zájmu velkoodběratelů i příznivější ceny. Protože podmínky odbytu jsou velice odlišné, je třeba v každém podniku postupovat individuálně. Konverze nemusí být vždy spojena se zvýšenou potřebou pracovních sil. Například při přechodu z produkce mléka na pastevní odchov skotu bez tržní produkce mléka při omezení ploch pracovně náročných plodin apod. může dojít i ke snížení potřeby práce.

Náklady na investice Při plánování přechodu je nutno koordinovat svoje představy s předpoklady i v oblasti investic. Snažíme se o maximální využití stávajících stavebních i strojních investic. U investic lze podle projektovaných změn při přechodu na ekologický způsob hospodaření předpokládat: Stavební investice -

rozšíření prostor pro uskladnění konzervovaných pícnin,

-

rekonstrukce stájí na volné ustájení, popř. stelivový provoz,

-

rozšíření výběhů, pastevního areálu, přístřešků, napajedel,

-

úprava hnojišť, jímky pro kejdy, močůvku, kompostovací plochy,

-

zařízení na zpracování mléka (paster, chladicí zařízení),

-

porážka, zařízení na úpravu, chlazení skladování masa,

-

rozšíření a rozdělení skladovacích prostor pro tržní plodiny (větší sortiment),

-

zřízení čisticí a třídící linky, sušárny, zařízení na loupání, kartáčováním mletí a balení rostlinných produktů.

Strojní investice -

mulčovače, kypřiče, brány (prutové, síťové) plečky, rotační kypřiče,

-

technika na ošetření statkových hnojiv (nakladače, překopávače, vrstviče),

-

aplikační zařízení na statková hnojiva (rozmetadla, cisterny s aplikačním zařízením na močůvku, kejdu).

Při plánování investic je třeba stanovit jejich minimální potřebu a pořadí důležitosti při pořízení. V přechodném období lze předpokládat zvýšení nákladů na strojní vybavení i vzhledem k rozšíření sortimentu pěstovaných plodin. Je nutno vyhodnotit využití vlastních a možnosti zapůjčení cizích technologií a strojů (sousedská kooperace či služby). Rozhodnout je třeba vždy na základě ekonomické analýzy, která bere v úvahu i předpokládaný vývoj cen. Zařízení pro další zpracování a přímý odbyt přináší též vyšší náklady na stavby, resp. jejich úpravy a vybavení. Při přímém odbytu rostou náklady na obaly, reklamu, telefon, poštovné poplatky, popřípadě i na dopravu. Tab. 6: Faktory ovlivňující investiční a finanční plánování

1

Cílová orientace rozhodující alternativy

2 3

(např. druh, velikost, forma vlastnictví investice) Poskytování dat Podnikový rozvojový plán

‫ٱ‬ ‫ٱ‬ ‫ٱ‬

4

(např. schopnost prodlení, prognózy) Financování a doprava

‫ٱ‬

5

(např. zásoba, zdroje, vlastní výkony, dopravní prostředky) Ukazatele rentability

‫ٱ‬



(např. metoda kapitálové hodnoty a metoda anuity, interní úroková míra, 6

platební perioda) Daňové aspekty

‫ٱ‬

(např. povinnost vedení účetnictví, daň z příjmů, živnostenská daň, daň 7

z obratu) Doplňující rozvahy

‫ٱ‬

(např. vyvolané investice, eventuálně pracovní kapacity, stabilita rámcových 8

podmínek) Rozhodnutí

‫ٱ‬

(např. podle míry individuální náročnosti, rizika, likvidity, daňových výhod, 9

tržní situace) Provedení, kontrola, oprava

‫ٱ‬

(např. plánovací shoda, krizová strategie, „pojistná brzda“) Podle: Doluschitz, Schwenninger, 2003

4. Zásady registrace ekologicky hospodařících subjektů Žadatel o registraci pro ekologické zemědělství tj. osoba, která hodlá zemědělsky podnikat v souladu se zákonem č. 242/2000 Sb. „O ekologickém zemědělství“ je povinen podat žádost. Žádost se podává Ministerstvu zemědělství ČR. Žádost může být podána pro pěstování rostlin, pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat nebo pro chov hospodářských zvířat pokud již dříve byl žadatel registrován (na téže ekofarmě) pro pěstování rostlin. Žádost o registraci je povinna podat také osoba, která hodlá být považována za ekologického chovatele včel. Žádost musí obsahovat: -

informace o žadateli včetně dokladu opravňujícího žadatele k podnikání,

-

údaje o hospodářských budovách a provozních zařízeních, která budou používána k ekologickému zemědělství,

-

označení pozemků a přehledně vyznačené mapy pozemků na nichž bude ekologicky žadatel hospodařit (údaje z katastru nemovitostí, doklad o vlastnictví či nájmu pozemků).

Součástí žádostí o registraci je řada příloh ze kterých je zřejmý stav hospodaření konvenčním způsobem v podniku v předešlém období. Souběžně jsou přikládány přílohy, obsahující návrh způsobu ekologického hospodaření na dobu nejméně tří následujících let. V návrhu jsou zahrnuty: Projekty k žádosti o registraci pro pěstování rostlin -

návrh osevního postupu, druhy pěstovaných plodin, zvláště plodin určených na zelené hnojení,

-

druhy a roční dávky všech hnojiv včetně statkových hnojiv a pomocných půdních látek,

-

způsoby a metody ochrany rostlin a použití přípravků podle povinné evidence,

-

způsoby zajištění ochrany ekologického zemědělství před negativními vlivy zemědělské činnosti (eliminace rizik konvenčních postupů ze sousedních ploch izolačními pásy, živými ploty, větrolamy, cestami, vyloučení zakázaných přípravků a postupů včetně GMO a produktů z nich.

Přílohy k žádosti o registraci pro chov hospodářských zvířat -

individuální soupis a stavy jednotlivých druhů, plemen a věkových kategorií hospodářských zvířat a počet velkých dobytčích jednotek na 1 ha zemědělské půdy,

-

obrat stáda, způsob reprodukce hospodářských zvířat,

-

technologie chovu, způsob ustájení, rozmístění skladovacích prostorů pro statková hnojiva včetně kapacity a doby skladovatelnosti a způsobu nakládání s nimi,

-

bilance krmiv, konzervace a skladování krmiv, přehled používaných krmiv, premixů a doplňkových látek s uvedením podílu vlastních a nakupovaných krmiv v případě žádosti o registraci pro pěstování rostlin a chov zvířat obsahuje žádost obě výše uvedené skupiny náležitostí (9.1 a 9.2).

Žádá-li žadatel o registraci pro více ekofarem, jsou předkládány základní údaje pro každou farmu samostatně. Žadatel je povinen uhradit správní poplatek související s registrací a poskytnout součinnost osobě pověřené ministerstvem při ověření skutečností uvedených v žádosti. Přechodné období je zahájeno dnem doručení žádosti o registraci na Ministerstvo zemědělství. Po ukončení přechodného období, pokud žadatel splnil požadavky stanovené zákonem č. 242/2000 Sb. a prováděcím předpisem, je mu ministerstvem zemědělství do 30 dnů vydáno rozhodnutí o registraci. Podrobnosti týkající se rozhodnutí o registraci a jejím zrušení stanovuje zákon. Obdobně zákon ukládá povinnosti týkající se změn pozemků nebo osob na ekofarmě. Podrobný výčet dalších náležitosti žádostí o registraci a vzory příloh jsou součástí skript „Projektování ekologických systémů hospodaření – cvičení“.

5. Zákony vztahující se k projektování ekologického hospodaření K registraci ekologického zemědělství se úzce vztahuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Od 30.12.2005 začal platit zákon č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon

č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Ze zákona č. 242/2000 Sb.

byla odstraněna duplicitní ustanovení s evropskou legislativou EZ (Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. vyšlo ve Sbírce zákonů jako zákon č 30/2006 Sb., dne 2.2.2006). Od 1.2.2006 začala také platit nová prováděcí vyhláška MZe č. 16/2006 Sb. a současně byly zrušeny prováděcí vyhlášky č. 53/2001 Sb., 263/2003 Sb. a 174/2004 Sb. Registrace pro ekologické zemědělství Od roku 2006 se mění postup při registraci v ekologickém zemědělství. Žadatel zkontaktuje kontrolní organizaci, přihlásí se u ní ke kontrole a certifikaci a uzavře s ní

smlouvu o kontrole. Po provedené vstupní kontrole podniku vystaví kontrolní organizace příslušné potvrzení (přílohu žádosti o registraci)

6. Připravované změny zákonů V současné době platné normy a zákony budou pozměněny, přičemž platnost změn nabude účinnosti k 1. 1. 2009. Některé změny týkající se problematiky projektování ekologického hospodaření jsou obsaženy v následujících bodech: Ekologická produkce sleduje tyto obecné cíle: a) zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který: i) respektuje přírodní systémy a cykly a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi, ii) přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, iii) odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje, jako je voda, půda, organická hmota a vzduch, iv) dodržuje přísné normy pro dobré životní podmínky zvířat a zejména uspokojuje jejich druhově specifické etologické potřeby; b) zaměřuje se na získávání produktů vysoké jakosti; c) zaměřuje se na získávání celé řady potravin a jiných zemědělských produktů, které odpovídají spotřebitelské poptávce po zboží vyprodukovaném za použití postupů, jež nepoškozují životní prostředí, zdraví lidí, zdraví rostlin nebo zdraví a dobré životní podmínky zvířat. 6.1 Obecné zásady Ekologická produkce se řídí těmito zásadami: a) vhodné plánování a řízení biologických postupů založených na ekologických systémech využívajících vlastní přírodní zdroje způsoby, které: i) využívají živé organismy a mechanické způsoby produkce, ii) provozují pěstování plodin a živočišnou produkci vázané na půdu nebo akvakulturu, která jsou v souladu se zásadou udržitelného využívání rybolovných zdrojů,

iii) vylučují používání GMO a produktů získaných z GMO či získaných za použití GMO s výjimkou veterinárních léčivých přípravků, iv) jsou založeny na posouzení rizik, a případně na použití bezpečnostních a preventivních opatření; b) omezení využívání vnějších vstupů. Pokud je využití vnějších vstupů nutné nebo pokud neexistují vhodné řídící postupy nebo způsoby podle písmene a), omezí se na: i) vstupy z ekologické produkce, ii) přírodní látky nebo látky z nich odvozené, iii) minerální hnojiva s nízkou rozpustností; c) použití syntetických chemických látek je přísně omezené na výjimečné případy, v nichž: i) neexistují vhodné postupy řízení a ii) vnější vstupy uvedené v písmenu b) nejsou na trhu dostupné nebo iii) použití vnějších vstupů uvedených v písmenu b) přispívá k nepřijatelným dopadům na životní prostředí; d) v případě potřeby a v rámci tohoto nařízení úprava pravidel ekologické produkce s ohledem na hygienickou situaci, regionální rozdíly v podnebných a místních podmínkách, stupeň rozvoje a zvláštní chovatelské postupy.

6.2 Zvláštní zásady vztahující se na zemědělskou produkci Kromě obecných zásad uvedených v článku 4 se ekologické zemědělství řídí těmito zvláštními zásadami: a) zachovávání a zlepšování živé složky půdy a přirozené úrodnosti půdy, stability půdy a její biologické rozmanitosti, předcházení zhutnění a erozi půdy, jakož i boj proti nim a vyživování rostlin zejména prostřednictvím půdního ekosystému; b) minimalizace využívání neobnovitelných zdrojů a vstupů nepocházejících z vlastního hospodářství; c) recyklace odpadů a vedlejších produktů rostlinného a živočišného původu jako vstupů do rostlinné a živočišné produkce; d) zohlednění místní nebo regionální ekologické rovnováhy při rozhodování o produkci;

e) péče o zdraví zvířat založená na podpoře přirozené imunologické obrany zvířete, jakož výběr vhodných plemen a chovatelských postupů; f) péče o zdraví rostlin založená na preventivních opatřeních, jako je výběr vhodných druhů a odrůd odolných vůči škůdcům a chorobám, vhodné střídání plodin, mechanické a fyzikální způsoby a ochrana přirozených nepřátel škůdců; g) provozování živočišné produkce, která je vázána na půdu a přizpůsobení se danému místu; h) dodržování vysoké úrovně dobrých životních podmínek zvířat s ohledem na jejich zvláštní potřeby; i) získávání produktů ekologické živočišné produkce ze zvířat, která byla od narození nebo vylíhnutí po celý svůj život chována v ekologických zemědělských podnicích; j) výběr plemena s ohledem na schopnost zvířat přizpůsobit se místním podmínkám, na jejich vitalitu a jejich odolnost vůči nákazám nebo zdravotním problémům; k) krmení hospodářských zvířat ekologickým krmivem složeným ze zemědělských složek získaných z ekologického zemědělství a z přírodních nezemědělských látek; l) uplatňování chovatelských postupů, které zlepšují imunitní systém a posilují přirozenou obranyschopnost vůči nákazám, zejména zajištění pravidelného pohybu a přístupu na otevřená prostranství a případně na pastviny; m) vyřazení chovu uměle vzniklých polyploidních živočichů; n) v případě akvakulturní produkce zachování biologické rozmanitosti přírodních vodních ekosystémů, stále zdravého vodního prostředí a kvality okolních vodních a suchozemských ekosystémů; o) krmení vodních živočichů krmivem z udržitelného rybolovu ve smyslu článku 3 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (1), nebo ekologickým krmivem složeným ze zemědělských složek získaných z ekologického zemědělství a z přírodních nezemědělských látek. 6.3 Zvláštní zásady vztahující se na zpracování ekologických potravin Kromě obecných zásad uvedených v článku 4 se výroba zpracovaných ekologických potravin řídí těmito zvláštními zásadami: a) ekologické potraviny se získávají z ekologických zemědělských složek s výjimkou případů, kdy složka není v ekologické podobě na trhu dostupná;

b) použití potravinářských přídatných látek, složek nezískaných z ekologického zemědělství, jejichž hlavní funkce je technologická nebo spočívá ve smyslové stimulaci, mikroživin a činidel je omezeno tak, že k němu dochází v minimálním rozsahu a jen v případě nevyhnutelné technologické potřeby nebo z důvodů zvláštních nutričních požadavků; c) nepoužívají se látky nebo zpracovatelské metody, které by mohly uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o pravou povahu produktu; d) potraviny jsou pečlivě zpracovávány, pokud možno za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů. 6.4 Zvláštní zásady vztahující se na zpracování ekologického krmiva Kromě obecných zásad uvedených v článku 4 se výroba zpracovaného ekologického krmiva řídí těmito zvláštními zásadami: a) ekologické krmivo se získává z ekologických krmných surovin s výjimkou případů, kdy krmná surovina není v ekologické podobě na trhu dostupná; b) použití doplňkových látek v krmivech a činidel je omezeno tak, že k němu dochází v minimálním rozsahu a jen v případě nevyhnutelné potřeby technologického nebo zootechnického rázu nebo důvodů zvláštních nutričních požadavků; c) nepoužívají se látky nebo zpracovatelské metody, které by mohly uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o pravou povahu produktu; d) krmivo je pečlivě zpracováváno, pokud možno za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů. 6.5 Zákaz používání GMO 1. GMO a produkty získané z GMO či získané za použití GMO se nesmí používat jako potraviny, krmivo, činidla, přípravky na ochranu rostlin, hnojiva, pomocné půdní látky, osivo, vegetativní rozmnožovací materiál, mikroorganismy a zvířata v ekologické produkci. 2. Pro účely zákazu uvedeného v odstavci 1 ohledně používání GMO nebo produktů získaných z GMO jako potraviny a krmivo se mohou hospodářské subjekty spolehnout na označení produktu nebo na jiné průvodní dokumenty připojené či poskytnuté v souladu se směrnicí 2001/18/ES, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne

22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1) či nařízením (ES) č. 1830/2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů. Hospodářské subjekty mohou předpokládat, že při produkci zakoupených potravinových a krmivových produktů, nejsou-li tyto označeny nebo není-li k nim přiložen dokument podle vedených nařízení, nebyly použity žádné GMO nebo produkty získané z GMO, pokud neobdrží jiné informace, podle nichž značení dotyčných produktů těmto nařízením nevyhovuje. 3. Pro účely zákazu uvedeného v odstavci 1 ohledně produktů, než nejsou potravinami ani krmivem, či ohledně produktů získaných za použití GMO požádají hospodářské subjekty používající tyto produkty konvenčního zemědělství zakoupené od třetích stran prodejce o potvrzení, že dodané produkty nebyly získány z GMO či získány za použití GMO. 4. Komise rozhoduje o prováděcích opatřeních pro zákaz používání GMO a produktů získaných z GMO či získaných za použití GMO postupem podle čl. 37 odst. 2. 6.6 Zákaz používání ionizujícího záření Používání ionizujícího záření pro ošetření ekologických potravin či krmiv nebo surovin použitých v ekologických potravinách či krmivech je zakázáno.

6.7 Obecná pravidla zemědělské produkce Celý zemědělský podnik je řízen v souladu s požadavky vztahujícími se na ekologickou produkci. V souladu se zvláštními podmínkami, jež se stanoví postupem podle čl. 37 odst. 2, však může být zemědělský podnik rozdělen do zřetelně oddělených jednotek či prostorů akvakulturní produkce, které nejsou všechny řízeny podle pravidel ekologické produkce. Pokud jde o zvířata, jsou vyžadovány různé druhy. Pokud jde o akvakulturu, může se jednat o stejné druhy, jsou-li prostory produkce odpovídajícím způsobem odděleny. Pokud jde o rostliny, vyžadují se různé odrůdy, které lze snadno rozlišit.

Nejsou-li v souladu s druhým pododstavcem využívány k ekologické produkci všechny jednotky zemědělského podniku, udržuje hospodářský subjekt pozemky, zvířata a produkty využívané pro ekologickou produkci nebo z ní získané odděleně od ostatních pozemků, zvířat a produktů využívaných v jednotkách pro konvenční produkci nebo z ní získaných, a vede odpovídající záznamy dokazující toto oddělení. 6.8 Pravidla rostlinné produkce I. Kromě obecných pravidel zemědělské produkce stanovených v článku 11 se na ekologickou rostlinnou produkci vztahují následující pravidla: a) ekologická rostlinná produkce využívá způsoby obdělávání a pěstitelské postupy, které zachovávají nebo zvyšují obsah organických látek v půdě, zvyšují stabilitu půdy a její biologickou rozmanitost a předcházejí zhutnění a erozi půdy; b) úrodnost a biologická aktivita půdy se udržuje a zvyšuje víceletým střídáním plodin, včetně luštěnin a jiných plodin využívaných jako zelené hnojivo a používáním chlévské mrvy či organických materiálů, pokud možno kompostovaných, z ekologického zemědělství; c) je povoleno používání biodynamických přípravků; d) kromě toho se hnojiva a pomocné půdní látky mohou používat jen za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle článku 16; e) nepoužívají se minerální dusíkatá hnojiva; f) veškeré používané způsoby rostlinné produkce brání přispívání ke znečištění životního prostředí nebo jej snižují na minimum; g) prevence škod způsobených škůdci, chorobami a plevely je založena především na ochraně přirozenými nepřáteli, volbě druhů a odrůd, na střídání plodin, pěstitelských postupech a termálních procesech; h) v případě zjištěného ohrožení plodiny se přípravky na ochranu rostlin mohou použít jen za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle článku 16; i) pro produkci jiných produktů než osiva a vegetativního rozmnožovacího materiálu lze používat pouze ekologicky vypěstované osivo a rozmnožovací materiál. Za tímto účelem musí být matečná rostlina v případě osiva a rodičovská rostlina v případě vegetativního rozmnožovacího materiálu pěstována v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení

po dobu minimálně jedné generace, nebo v případě trvalých plodin po dvě vegetační období; j) produkty pro účely čistění a dezinfekce se v rostlinné produkci použijí jen za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle článku 16. II. Sběr volně rostoucích rostlin a jejich částí, rostoucích přirozeně v přírodních oblastech, lesích a zemědělských oblastech, je pokládán za způsob ekologické produkce, pokud: a) tyto oblasti nebyly v průběhu nejméně tří let před sběrem ošetřeny jinými produkty než produkty schválenými pro použití v ekologické produkci podle článku 16; b) sběr nemá vliv na stabilitu přírodního stanoviště nebo na zachování druhů v oblasti sběru. 6.9 Pravidla živočišné produkce 1. Kromě obecných pravidel zemědělské produkce stanovených v článku 11 se na živočišnou produkci vztahují tato pravidla: a) pokud jde o původ zvířat: i) ekologicky chovaná hospodářská zvířata se rodí a jsou odchována v ekologických zemědělských podnicích, ii) pro účely plemenitby lze za zvláštních podmínek dovážet do zemědělského podniku zvířata, která nepocházejí z ekologického chovu. Tato zvířata a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení období přechodu podle čl. 17 odst. 1 písm. c), iii) zvířata, která se v zemědělském podniku nacházela na počátku období přechodu, a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení období přechodu uvedeného v čl. 17 odst. 1 písm. c); b) pokud jde o chovatelské postupy a podmínky ustájení: i) osoby chovající zvířata mají nezbytné základní znalosti a schopnosti s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat, ii) chovatelské postupy, včetně intenzity chovu a podmínek ustájení zaručují splnění vývojových, fyziologických a etologických potřeb zvířat,

iii) hospodářská zvířata mají stálý přístup na otevřená prostranství, nejlépe na pastviny, kdykoli to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí, nejsou-li na základě právních předpisů Společenství uložena omezení a povinnosti týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat, iv) počet hospodářských zvířat je omezen, aby se minimalizovala nadměrná pastva, udusání půdy, eroze nebo znečištění způsobené zvířaty nebo roznášením jejich hnoje, v) ekologicky chovaná hospodářská zvířata jsou chována odděleně od ostatních hospodářských zvířat. Spásání běžných pozemků ekologicky chovanými zvířaty a spásání ekologicky udržovaných pozemků zvířaty mimo ekologický chov je však za určitých omezujících podmínek povoleno, vi) vazné ustájení nebo izolování hospodářských zvířat je zakázáno, pokud se nejedná o jednotlivá zvířata a o omezenou dobu a pokud to není na místě se zřetelem na bezpečnost, životní podmínky zvířat nebo veterinární důvody, vii) doba trvání přepravy hospodářských zvířat je co nejkratší, viii) jakékoli utrpení, včetně mrzačení, musí být udržováno na co nejnižší úrovni, a to během celého života zvířete, včetně samotné porážky, ix) včelíny jsou umístěny v oblastech, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Včelíny musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci produktů včelařství nebo špatný zdravotní stav včel, x) úly a materiály používané ve včelařství jsou vyrobeny převážně z přírodních materiálů, xi) usmrcení včel v plástech je jako metoda spojená se sklizní včelařských produktů zakázáno; c) pokud jde o plemenitbu: i) při rozmnožování se používají přirozené metody. Je však povoleno umělé oplodnění, ii) rozmnožování nesmí být navozeno za použití hormonů nebo podobných látek, nejsouli tyto hormony nebo látky součástí veterinárního léčebného ošetření v případě konkrétního zvířete, iii) nepoužívají se jiné druhy umělého rozmnožování, jako jsou klonování a přenos embryí, iv) vybírají se vhodná plemena. Volba vhodného plemene přispívá k předcházení jakéhokoli utrpení a k vyloučení potřeby zvířata mrzačit; d) pokud jde o krmivo:

i) krmivo pro hospodářská zvířata se získává v prvé řadě ze zemědělského podniku, kde jsou zvířata držena, nebo z jiných ekologických zemědělských podniků ve stejném regionu, ii) hospodářská zvířata jsou krmena ekologickým krmivem, které splňuje požadavky na výživu zvířete v různých stadiích jeho vývoje. Část přídělu může obsahovat krmivo ze zemědělských podniků, které přecházejí na ekologické zemědělství, iii) hospodářská zvířata s výjimkou včel mají stálý přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu, iv) jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného původu, krmné suroviny živočišného a minerálního původu, doplňkové látky v krmivech, určité produkty používané ve výživě zvířat a činidla se používají pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle článku 16, v) nepoužívají se růstové stimulátory ani syntetické aminokyseliny, vi) kojená mláďata savců jsou krmena přírodním, nejlépe mateřským mlékem; e) pokud jde o prevenci nákaz a veterinární péči: i) prevence nákaz je založena na výběru plemena a linie, chovatelských postupech, vysoce kvalitním krmivu a tělesném pohybu, odpovídající intenzitě chovu a přiměřeném a vhodném ustájení, udržovaném v hygienických podmínkách, ii) nákaza se řeší okamžitou léčbou, aby se zabránilo utrpení zvířat; je-li to nutné, mohou se za přísných podmínek použít syntetická chemická alopatická veterinární léčiva včetně antibiotik, pokud je použití fytoterapeutických, homeopatických a jiných přípravků nevhodné. Stanoví se zejména omezení týkající se průběhu léčby a doby ošetřování, iii) použití imunologických veterinárních léčiv je povoleno, iv) povoluje se ošetření týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat stanovené na základě právních předpisů Společenství; f) pokud jde o čistění a dezinfekci, použijí se produkty pro účely čistění a dezinfekce budov a zařízení pro živočišnou výrobu pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci. 6.10 Přechod Na hospodářství, které zahájí ekologickou produkci, se vztahují tato pravidla:

a) období přechodu začíná nejdříve v okamžiku, kdy hospodářský subjekt oznámí svoji činnost příslušným orgánům a podřídí svůj podnik kontrolnímu systému podle čl. 28 odst. 1; b) během období přechodu platí všechna pravidla stanovená tímto nařízením; c) pro jednotlivé druhy rostlinné nebo živočišné produkce se stanoví konkrétní období přechodu; d) v zemědělském podniku nebo jeho jednotce, které se zčásti zabývají ekologickou produkcí a zčásti jsou v přechodu na ekologickou produkci, udržuje hospodářský subjekt ekologicky produkované produkty a produkty z období přechodu odděleně a zvířata odděleně nebo tak, aby jejich oddělení bylo snadno proveditelné, a vede příslušné záznamy dokládající toto rozdělení; e) za účelem stanovení období přechodu uvedeného výše lze vzít v úvahu období, jež bezprostředně předchází začátku období přechodu, jsou-li splněny jisté podmínky; f) zvířata ani produkty živočišného původu získané v období přechodu uvedeném v písmenu c) nesmí být uváděny na trh označené výrazy uvedenými v článcích 23 a 24 a rovněž nesmí být takové výrazy použity při jejich propagaci.

7. Postup pro registraci ekologicky hospodařícího podniku V roce 2007 pověřilo MZe 3 právnické osoby kontrolní činností v ekologickém zemědělství – KEZ o.p.s., Biokont CZ s.r.o. a ABCERT. Tyto organizace zároveň pomáhají zájemcům o ekologické hospodaření s přípravou registrace podniku. Pro tu je potřeba učinit následující kroky: 1) Uzavření smlouvy o inspekci a certifikaci – formulář smlouvy je volně ke stažení na stránkách kontrolních organizací, nebo je jimi na vyžádání zasílán poštou. Smlouvu lze také uzavřít až při vstupní kontrole. 2) Příprava na vstupní kontrolu – termín kontroly se dohaduje s inspektorem příslušné organizace, přičemž lze vyžádat podrobné pokyny, jak a co připravit. Bez vstupní kontroly se nelze registrovat na MZe ČR. 3) Po úspěšné vstupní kontrole následuje vyplnění žádosti o registraci na MZe ČR (lze registrovat i více činností současně), kontrolní organizace vystaví potvrzení pro MZe ČR a poskytne další potřebné informace.

V systému ekologického zemědělství lze vyrábět biopotraviny, bioprodukty nebo obchodovat, jako certifikovaný podnik nebo farma. Doporučuje se záměr přechodu na ekologické zemědělství konzultovat s poradci nebo přímo s kontrolními organizacemi. Podnikat lze jako: - zemědělec (ekologický podnikatel) - výrobce biopotravin (výrobce biopotravin) - výrobce krmiv (výrobce a dodavatel ekologických krmiv) - výrobce osiv a sadby (dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu) - obchodník (osoba uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu) V závorce je uveden přesný název žádosti o registraci, přičemž žádosti lze stáhnout i z webových stránek kontrolních organizací. Na Ministerstvo zemědělství ČR musí být společně zaslány následující dokumenty: 1x potvrzení kontrolní organizace o provedené vstupní kontrole 1x kopie osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele a/nebo živnostenského listu a/nebo kopie výpisu z obchodního rejstříku (stačí vždy neověřená kopie) 1x vyplněná Žádost o registraci osoby podnikající v ekologickém zemědělství (s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1000,- Kč) Datum doručení žádosti na MZe je současně datem zahájení podnikání v ekologickém zemědělství (datem registrace nebo datem zahájení přechodného období na pozemcích, které je potvrzeno do LPISu).

8. Doporučená osnova popisu ekologického podniku (převzato ze stránek kontrolní organizace Biokont – www.biokont.cz, autor Ing. Jan Slavík)

Jméno, podnik: Odpovědná osoba: IČO: DIČ: Adresa: Mobil: Tel: E-mail: Datum zahájení přechodného období: Datum zahájení BIO: Aktualizace popisu provedena dne: 1. Zdůvodnění přechodu na ekologický způsob hospodaření. Vlastní názor nového ekologického podnikatele. 2. Podmínky hospodaření. Popis polohy podniku, pozemků, umístění skladů, stájí, klimatické podmínky, nadmořská výška, možnosti odbytu, vzdálenost znečišťovatelů- spaloven, průmyslových aglomerací, atd. 3. Rostlinná produkce. Datum poslední aplikace chemie na pozemcích. Způsob hospodaření-obdělávání. Bonita, úrodnost. Osevní postupy. Boj s plevely.

Soupis orné půdy: Číslo

Katastrální území

Orná půda celkem

Soupis travních porostů:

Kód bloku (č. parcel

Výměra v ha

Datum zahájení přechodného období

Datum poslední aplikace chemie

X

X

Číslo

Katastrální území

Kód bloku (č,.parcel

Výměra v ha

Travní porosty celkem

Datum zahajení přechodného období

Datum poslední aplikace chemie

X

X

Datum zahájení přechodného období

Datum poslední aplikace chemie

X

X

Soupis sadů: Číslo

Katastrální území

Sady celkem

Kód bloku (č. Výměra v ha parcel

Dále dle potřeby soupis ostatních ploch, rybníků a dalších pozemků podle kultur. Přiloží se mapy s vyznačením čísel a hranic jednotlivých pozemků. Lze použít i přiložený LPIS. 4. Živočišná produkce. Jednotlivá čísla hospodářství s uvedením přihlášených druhů zvířat. Počty a plemena chovaných zvířat, způsoby chovů, ustájení, způsob reprodukce, krmení, napájení. U stájí a výběhů uveďte druh podlahy, plochu celkem i na jedno zvíře. Jednotlivé budovy popište, zakreslete do map uveďte parcelní čísla, stáří, vzhled, zachovalost a pod. Letní krmná dávka

- Skot - zelená píce, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Ovce - zelená píce, obilní šrot, mínerální liz, sůl. - Kozy - zelená píce, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Koně - zelená píce, seno, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Prasata - zelená píce, obilní šrot, okopaniny, mléko, sůl. - Drůbež - zelená píce, obiloviny, mléko, sůl.

Zimní krmná dávka - Skot - suchá píce, senáž, okopaniny, jablka, minerální liz, sůl. - Ovce - suchá píce, senáž, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Kozy - suchá píce, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Koně - suchá píce, seno, obilní šrot, minerální liz, sůl. - Prasata - suchá píce, senáž, obilní šrot, okopaniny, mléko, sůl.

- Drůbež - suchá píce, senáž obiloviny, okopaniny, mléko, sůl. Zásady welfare chovu zvířat - nadstandartní podmínky. Sklady chlévské mrvy (hnojiště), močůvky ... životní prostředí. Způsob léčení zvířat, důraz na prevenci. Způsob přepravy zvířat. 5. Koordinace rostlinné a živočišné produkce. Vytvoření úplně uzavřeného okruhu. Zabezpečení vlastních krmiv. Soulad rostlinné a živočišné produkce. 6. Plán aplikace chlévské mrvy. Plán aplikace hnojiv, dávky, způsob vedení evidence (uchování 7 let), atd. 7. Hospodářské budovy a stavby. Zakreslení do map veškerých budova staveb, uvedení parcelních čísel, velikost v m2 nebo m3, kapacita, zachovalost, způsob využívání. Jedná se o seníky, sklady, půdy, sklepy, kůlny, přístřešky, sýpky, hnojiště, močůvkové jímky atd. 8. Mechanizační prostředky: Traktory, kombajny, šrotovníky, mačkače, dojící zařízení, senomety, zrnomety, samosběrací vozy, žačky, brány, pluhy, vlečky, obraceče, shrnovače, kultivační stroje, PC. Pod traktorem při zastavení nesmi být olejová skvrna.

9. Personální zajištění. Počty a kategorie pracovníků. Propojení s konvenční výrobou 10. Zpracovatelské kapacity. Finalizace produktů ekologického zemědělství. Vlastní zpracování BIO produktů. Prodej. 11. Vlastní kontrolní systém:

a) Kontrolu rostlinné výroby provádím v době vegetace nejméně jedenkrát za týden. Při kontrole posuzuji vláhu, růst, zdravotní stav, zralost, zaplevelenost, neporušenost, potřebu agrotechnických opatření zda pozemek někdo nepoškodil, nebo jinak nevyužil. Mimo vegetační období provádím kontrolu jedenkrát za měsíc. Posuzuji stav pozemku, zda někdo něco na pozemku neodložil, nebo jinak nevyužil. b) Kontrola chovů zvířat provádím nejméně jednou denně. Při kontrole sleduji především zdravotní stav, výživný stav, značení zvířat, chování zvířat, krmnou dávku, potřebná chovatelská nebo veterinární opatření, neporušenost ohrad, větrání a čistotu ve stájích, stav podlahy, podestýlku, čistotu zvířat, žlabů a napajedel. Pro přepravu zvířat je nutné používané vozidlo nejdříve vyčistit zkontrolovat podlahu, zda není kluzká a nikde nejsou ostré hrany. c) Kontrola skladů (seník, stodola, půdy, sýpka, sklep, hnojník, močůvková jímka) je prováděna denně současně s odběrem krmiva pro zvířata. Při této kontrole sleduji množství, zda nedochází ke zcizování, plnění protipožárních opatření, kvalitu, zda nedochází ke znehodnocení, zaplísnění, zatékání ze střech nebo k jinému poškozování skladištními škůdci nebo poškozování vod a životního prostředí Hlodavce likvidují kočky. Pokud jsou dávány pastičky - uvede se jak často se kontrolují. d) Kontrolu vstupů (nákupů) provádím průběžně při nákupu a přejímce. Posuzuji především složení, zda dodávaný produkt je ve shodě s NR 2092/91, zda je použitelný v EZ, certifikáty, požadovaná kvalita, množství, označování, balení - neporušenost, plomby, dokladovost. O kontrole se vždy provede záznam na příjmovérn dokladu (na dodacím listu nebo faktuře - datum a podpis - potvrzení o provedené kontrole). e) Kontrola při prodeji je prováděna průběžně při uskutečnění prodeje. Posuzuje se především, zda prodávaný produkt souhlasí s požadavky zákazníka, množství, kvalita, dokladovost, balení, označení produktu (BIO, kód kontrolní organizace, kopie osvědčení o původu bioproduktu-platnost certifikátu), solventnost odběratele, u zvířat podmínky v jakých budou přepravována a dále chována, aby nestrádala. f) Pokud se zjistí podezření na nesoulad s Nařízením Rady, ihned oznámím tuto skutečnost telefonicky, případně faxem Biokontu CZ. Pokud se podezření potvrdí,

vyrozumím odběratele a provedu stažení všech produktů které nevyhovují Nařízení Rady od všech odběratelů. Potom se provede finanční vyrovnání a pošlu písemné zdůvodnění a vysvětlení zjištěného nesouladu s Nařízením Rady. g) Odběr vzorků se provádí při prodeji obilovin tak, aby byl dosaženo co největší věrohodnosti z celkového množství. Dále pro posouzení kvality krmiv. Veterinární potvrzení se předkládá při každém prodeji zvířat na jatka nebo mimo okres. V případě potřeby se provádí i další rozbory v akreditované laboratoři. Každý produkt se vloží do sáčků (2 ks), jeden se uloží doma v chladničce a druhý zašle do akreditované laboratoře. h) Pokud nastane v činnosti našeho podniku jakákoliv změna, oznámím tuto novou skutečnost písemně, bez zbytečného odkladu Biokontu. i) Všechny kontroly a záznamy provádím osobně nebo se napíše, kdo za danou oblast je odpovědný. O provedených kontrolách se nevede mimo bod 11.d) evidence. Ačkoliv současná legislativa EU a ČR nepředepisuje zpracování projektu jako podmínku k zahájení konverze na ekologický způsob hospodaření, je velmi vhodné tento projekt přesto zpracovat, nejlépe ve spolupráci s poradcem (EPOS – spolek poradců pro ekologické zemědělství, respektive poradci registrovaní MZe ČR specializovaní na poradenství v ekologickém zemědělství). Zásady zpracování projektu jsou obsaženy v předchozím modulu (Konverze na ekologický systém hospodaření).

9. Možné výjimky při projektování ekologického hospodaření Seznam výjimek, o které je možno u kontrolních organizací žádat obsahuje následující body: 1. Zkrácení doby přechodného období 1.1 Zkrácení přechodného období pozemku podle NR 2092/91 P I A. odst.1.2 1.2 Zkrácení přechodného období podle NR 2092/91 P I A. odst.1.4

1.3 Zkrácení přechodného období na 12 (6) měsíců u pastvin a výběhů pro prasata a drůbež podle NR 2092/91 P I B. odst. 2.1.2 1.4 Zkrácení přechodného období podle NR 2092/91 P I B. odst. 2.3.1 (celá farma PO) 2. Nákup konvenčních ovocných dřevin a dalších výpěstků, na které se nevztahuje výjimka MZe ČR 2.1 Nákup konvenčních ovocných dřevin a dalších výpěstků, na které se nevztahuje výjimka na nákup osiv a sadby nepocházejících z ekologického zemědělství podle NR 2092/91 čl. 6 odst. 3 (NK ES č. 1452/2003 čl. 5 odst. 1 písm. a) až d) 3. Možnost užití přípravků pro ochranu rostlin 3.1 Užití výrobků uvedených v NR 2092/91 příloze II pro ochranu rostlin před škůdci, chorobami a plevely podle NR 2092/91 P I A. odst. 3 4. Povolení souběžné produkce nesnadno odlišitelných odrůd rostlin 4.1 Povolení podle NR 2092/91 P III A.1 odst.3 písm. a) až d) 5. Použití hnojiv 5.1 Užití dalších doplňkových organických nebo minerálních hnojiv uvedených v NR 2092/91 příloze II. podle P I A. odst. 2.2 5.2 Užití vhodných přípravků s mikroorganismy, které nejsou geneticky modifikované ve smyslu NR 2092/91 čl. 4 bod 12 podle P I A. odst. 2.4

6. Povolené úpravy zvířat 6.1 Provádět vyjmenované úpravy zvířat podle NR 2092/91 P I B. odst. 6.1.2 7. Použití konvenčních krmiv, pastva 7.1 Časově omezená pastva konvenčních zvířat odděleně od ekologických zvířat na ekofarmě podle R 2092/91 P I B. odst. 1.7 7.2 Pastva ekologických zvířat na společných pozemcích podle NR 2092/91 P I B. odst. 1.8

7.3 Snížení podílu sušiny objemných krmiv v denní krmné dávce na počátku laktace na 50 % podle NR 2092/91 P I B. odst. 4.7 7.4 Použití konvenčních krmiv v roční krmné dávce zvířat při nedostupnosti ekologických krmiv podle NR 2092/91 P I B. odst. 4.8 7.5 Povolení vyššího podílu konvenčních krmiv v dané oblasti z důvodu neúrody krmiv podle NR 2092/91 P I B. odst. 4.9 8. Nákup zvířat 8.1 Povolení nákupu zvířat z konvenčních chovů do ekologické jednotky pro založení prvního stáda nebo hejna podle NR 2092/91 P I B. odst. 3.4 ; (přechod K zvířat do PO - P I B. odst.3.3) 8.2 Povolení obnovení nebo opětovné vytvoření stáda/hejna z konvenčních chovů podle NR 2092/91 PI.B odst. 3.6 8.3 Povolení nákupu mladých samic z konvenčních chovů k obnově a doplnění stáda podle NR 2092/91 P I B. odst. 3.8 8.4 Povolení nákupu jedné mladé konvenční samice k obnově a doplnění stáda v malém chovu podle NR 2092/91 P I B. odst. 3.9 8.5 Povolení nákupu až 40% mladých konvenčních samic k obnově a rozšíření stáda podle NR 2092/91 P I B. odst. 3.10 9. Vazné ustájení 9.1 Povolení uvázání jednotlivého zvířete podle NR 2092/91 P I B. odst. 6.1.4 9.2 Povolení vazného ustájení skotu ve stájích postavených před 24.8.2000 podle NR 2092/91 P I B. odst. 6.1.5 9.3 Povolení vazného ustájení skotu v malých chovech se zabezpečeným celoročním výběhem podle NR 2092/91 P I B. odst. 6.1.6 10. Léčení zvířat a zařazení zvířete znovu do přechodného období, souběh ekologických a konvenčních zvířat 10.1 Povolení léčení hormony jednotlivého zvířete MVDr. podle NR 2092/91 P I B. odst. 5.5 písm.a) ; zdolávání nákazy v oblasti podle NR 2092/91 P I B. odst. 5.5 písm. b) 10.2 Povolení zařadit zvíře znovu do přechodného období při léčení více než 2, max. 3 dávkami alopatických léčiv podle NR 2092/91 P I B. odst. 5.8

10.3 Povolení souběhu chovu ekologických a konvenčních zvířat výzkumným hospodářstvím podle NR 2092/91 P III A.2 odst. 4 11. Výroba ekologických krmných směsí na stejném zařízení s konvenčními, oddělení 11.1 Výroba ekologických krmných směsí na stejném zařízení jako krmné směsi, které nejsou zahrnuté v NR 2092/91 podle NR 2092/91 P III E. odst. 3 b) 12. Možnost souběžného sběru (svozu) mléka, vajec a vaječných výrobků 12.1 Možnost souběžného sběru (svozu) mléka, vajec a vaječných výrobků podle NR 2092/91 P III B. odst. 4

10. Použitá a doporučená literatura: 1. DEMO, M., LÁTEČKA, M.: Projektovanie trvalo udržateľných 2. DOLUSCHITZ, R.: Unternehmensführung in der Landwirtschaft, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 1997 3. LACKO/BARTOŠOVÁ,M. A KOL.: Udržatelné a ekologické polnohospodárstvo, SPU Nitra, 2005, 575s.

4. poľnohospodárských systémov v krajine. SPU, Nitra, 2004, 723. 5. REINER DOLUSCHITZ, RUTH SCHWENNINGER: Nebenerwerbslandwirtschaft, 2003 6. SATTLER F.: Praktiker - Reihe - Umstellung auf den Ökolandbau, Ulmer (Eugen) 2004 7. ŠARAPATKA, B., ČÍŽKOVÁ, S., SUCHÁNEK, B.: Ekologické zemědělství v mikroregionu Jeseníky, Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 84 s. 8. ŠROLLER, J., a kol.: Pěstitelské soustavy v marginálních oblastech, zemědělské informace ÚZPI Praha, 6/2001, 45 s. 9. VÁCHAL, J., MOUDRÝ, J.: Projektování trvale udržitelných systémů hospodaření, Jihočeská univerzita Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2002, 238 s.