Ahoj mámo Bailo

Ahoj mámo Bailo….

26.1.2015

Dlouho jsem o sobě nic neposlala . Budu se Vám snažit to vynahradit. Jako všem mým sestřičkám a bráškovi, jsou mi už 2 roky a 8 měsíců.

Moje dvounohá smečka páneček a panička a Danda a David a jeden minipes Jeremi, děda a dvě babičky jsou moc prima. Na paničku všichni volají „mamí“ - tak je to asi i moje máma…, myje mě, češe mě, mazlí mě, pitný režim mi zajišťuje a papání chystá, nosí mi mlsky, hraje si se mnou i blbosti vymýšlí, dobrou noc mi dává, s pusou na čumák mě probouzí a loučí se do práce, bolístky mi fouká a léčí, když se staly, klíšťáky vytahuje a proklíná je a když se na mě páneček zazlobí, schovávám se za ní… Páneček je taky moc prima a bezva. S ním si užiju bžundu na procházkách, běháme v lese do kopce, z kopce do houští, semo-tamo bafnem na srnky, proženeme kočku, hledáme se v kukuřici, taky mě mazlí a tulííí, vydrží moje přetahování o hračky, protože mámu v přetahování semelu hned. Moc se ji nesmím zakousávat do rukávu u bundy jako pánečkovi, když tak jenom někdy a já to tak miluju. Tuhle jsem si myslela, že to máma vydrží a měla z toho modřinky, ale nezlobila se…. . Jenom mě občas zlobí pidipes Jeremi. Je tak malý, ale jak si dovoluje, jako nějaká doga. Chvílemi by mě láskou snědl a jindy zase naopak, vyskakuje si na mě, štěká na mě, nechce mě pustit do domu, ani za mámou do kuchyně, občas si dovolí i kousnout „MĚ“!, ale má štěstí, že jsem trpělivá a kliďas. Jiný pes by z něj už nadělal sekanou a při velké šikovnosti

i klobásy

nebo taky mastný flek. Ale když je toho moc, tak zařvu BUF-BUF

, vycením tesák a je srovnaný hned.

1

Jako tuhle: jednou přivezla máma nákup a nosila tašky do kuchyně, u čehož nesmírně ráda a šťastná asistuju, přepočítávám je, kontroluju obsah a jestli nějakou tu

tašku nezapomněli v až jednou položila máma tašku s něčím na zem. Ta se vybulila a malý pidipes si do té tašky vlezl, taky bych tam vlezla, ale nevešla jsem se. Jenomže v té tašce bylo maso . Nikdo si nevšimnul, že se tam tajtrlík uhnízdil, tak jsem spustila pěknej randál, aby náhodou tu bílkovinu nespořádal sám, že se to rozléhalo celým domem jako v tunelu. Ta moje dvounohá smečka nechápala co se děje, tak jsem s tou taškou trochu zacloumala, a kdo že z ní vypadl? Čivaví blecha Jeremi. Ještě měl tolik drzosti, že řval po mě, já po něm , přece si to nenechám líbit, ale jak jsem výstražně ukázala svůj pravý špičák, tak to už páneček držel mě, máma skočila po Jerym, aby nás roztrhli. Ten mrňous má snad občas schízu, zapomíná, že má 1,60kg a já 33kg. Bojuje vždycky ze všech sil. Všechno se to semlelo dost rychle, ale po pravdě, mi nic nehrozilo, tak klídek. Tyto nákupy mám ráda, vždycky dostanu něco ze zvlášť voňavých pamlsků a najdu i tašku, ve které jsou. A máma, ta není vůbec lakomá, dává mi ochutnat, jestli ty šunky od kosti a sýry

uvařili v obchodě správně. Pokaždé jsou k sežrání…….

!!

A párkrát se tak i stalo, to byla bašta. Máma ty skvělé šunky odkládá vysoko na okenní parapet, říká „všechno vidím“, ale já taky!! Chudák pobíhá po kuchyni, nemá oči všude a já to jen v leže sleduju. Občas se zapomene, nechá ty dobroty v dosahu na stole, otočí se jinam, ale já jsem šikovná holka, ladně a v tichosti vyskočím na kuchyňskou linku ani drápky neťuknou o desku, tiše seberu papír i s tou dobrotou od kosti a za nejbližším rohem si ji rozbalím (přece nebudu žrát papír s folií a kazit si chuť) a dám si do nosu

.

Tuhle jsem se prozradila mlaskáním, fakt se to nedalo ovládnout, a stejně už na ně nezbylo.

Zbytek vybalování nákupu jsem sledovala z leže, ale z venku v bříšku chrochtala šunka od kosti.

2

, ale co, stejně mi už

Náš

je hotový, už neběháme

přes , výmoly ani hromady hlíny. Zahrada už má i trávu, sem tam i záhonky s kytičkama – máma se snaží…

A kolem domečku jsou chodníčky. Takže, když si dám pozor a neběhám zrovna podél plotu jako ĎÁBEL, nemám packy samé bláto jako dřív. Přes den už jsem sama venku, ještě na jaře 2014, než šli všichni do práce a do školy, musela jsem do školky (kotec)

.

Po poledni mě chodil děda vyzvednout po „O“, že jsem už velká holka a můžu být na naší obr zahradě sama. Vlastně až tak sama tu nejsem. Děda a babi už nechodí do práce a bydlí v domečku hned vedle, tak to střídám, hlídám i u nich a dělám jim venku společnost… Dnes už nechodím do školky vůbec. Kytičky nepřesazuju

, dohlížím, ať mámě dílo nikdo nezničí než ho dokončí, jen sem tam prohodím krosky

, naše k dědovi a dědovy k nám i občas někam jinam…

3

Jen když k nám přijedou pánečkovi kamarádi a přivezou dvě malý holky , které vypadají jedna jako druhá, vůbec to nechápu, kam se kouknu pořád ta stejná hlava, já snad vidím dvojmo, nedokážu je rozeznat. Když už jsou k nerozeznání, tak si je chci trochu oňufat, abych si v tom udělala jasno, pořád je okukuju, šťouchám do nich, nejde mi to na rozum a ony tak křičí, i když se na ně jenom zadívám, tak křičí, takže stejně musím do školky. Ale máma řekla, že já jsem tady doma, mám to v hlavě srovnané a holky si musí zvyknout.

Ale protože jsem mámina princezna , mazlík, kuřátko , láska , kouzlo, tak za normálních okolností můžu domů kdykoli za pánečkem a mámou, pokud nejsem ovšem jako čuník

. Ani v noci mě nenechávají venku. I pan policajt

si mě mají brát v noci domů. Tak mi máma každý večer osprchuje

urousané bříško, učeše a chodíme do hajan zkontroluju pokoj Davida

Sikora, říkal, že

nožky, někdy i

. Ještě než dojdeme do ložnice,

, jestli je na svém místě a jestli mám celou smečku hezky

doma pod střechou. Jenom k Dandě nechodím, protože opět čulibrk štěká bez důvodu, běhá jak zbavený smyslů, ještě by podklouzl a spadl přes schodiště a zábradlí z patra do přízemí. Taký mám své místečko v garáži, v obýváku, vlastně všude. A když už je večer, skoro noc a máma pobíhá mezi přízemím a patrem, páneček hraje s Davidem PC hry, tak se

sama odeberu do ložnice, lehnu si na své místečko , čekám až příjdou páneček s mámou a zahřívám mámě pelíšek. Taková jsem samostatná holka. Mám sice velkou zahradu, přesto miluju procházky. V lese se ze mě stává terénní vysavač, říká máma, lítám vlevo, vpravo, tam a zpátky s čumákem u země, aby mi nic neuniklo.

4

Ani krtek pod zemí. Občas mě páneček s mámou zkouší, jestli mám oči všude, jeden z nich se zapomene opodál, zda na to sama příjdu. A příjdu na to hned. Vím, že jsou kolem

nás i srnky a zajíci. Když šťournu do křoví, a trefím se, začne to kolem lítat, pískat přehlídka, jako v ZOO. To mě potom máma honem odvolává, že prý pozor na myslivce, ale nevím co to je, nic takového jsem neviděla, tak tomu nerozumím. Ale daleko od nich nechodím, Vždyť je musím mít pořád na očích a hlídat je, před myslivcem, ať se jim nic nestane. Druhý typ procházky je u nás mezi domky, přes dálnici na druhou stranu, protože kolem našeho domu je skoro samota, je tu jen jedná slepá ulice, pole a les. Na procházce přes silnici potkávám cizí lidičky, auta, máma říká, „chovej se jako dáma, hlavu vzhůru“, drilujou na mě poslušnost, chůzi u nohy, potkávání se z auty a cyklisty (ty fakt nesnáším) pak kočičky, jiné pejsky, někteří mají i charizma – to se pozná na první čuch. A já mám fakt čuchometr. Obzvlášť jeden, jmenuje se Laky , není žádného urozeného rodu jako já, ale povedl se. Oba při setkání kňučíme, zpíváme a přetlačujeme plot mezi sebou. Už jsme se setkali i doopravdy, byl divoký, lítal kolem mě jak torpédo, předváděl takový akrobatický prvky a prostocviky , nestačila jsem koukat, málem jsem zamotala mámu i sebe do vodítka, jak jsem ho sledovala. Ale máma mě nechtěla pustit, abychom při tom zběsilém seznamování neskončili přes pole, za lesem a za potokem ztracení a zoufalí. Ještě si rozumím se salašníkama, Těch asi tak potkáváme 6 a jeden je mi taky sympatickej, jen na té zahradě nikoho neznáme, nevím jak se jmenuje, tak si povídám s kámopejskem jen přes plot. Ovčáky nemám ráda, všichni za těmi ploty vyvádí, jako bych jim čuchla do misky a ti malí a menší a nejmenší hafani, těch si nevšímám. Jsou to takové hysterky, jako ten náš Jeremi . Mezi tím vším musím poslouchat, chodit u nohy, což mě fakt nebaví, chvíli to vydržím, sekám latinu a pak zkouším, jestli si všimnou, že je předbíhám, musím je chránit a to je dobré být krok napřed, ale ne, „chození u nohy“ taková blbost. Nedávno, jsem předvedla, že si umím packou otevřít

garážové dveře , ony asi půjdou otevřít všechny dveře, jen to není vyzkoušené. Ale branka u plotu asi nepůjde, nevidím kliku, tak to bude na jiném principu.

5

Protože kdyby to šlo, to by byla pecka. Zatočila bych s popelářema

týdně mi berou naši popelnici

, vždycky 1x

, na chvíli zmízí ve velké skříni a pak ji vrátí, pošťačka

mi sahá na schránku a na plot a do třetice policajt a rozvoz letáků jezdí na . Když dojde pan policajt Sikora pěšky, to není problém, jdu mu s pánečkem naproti, pozdravíme se, ale kolo mu nedaruju, to se neznám a ani jeho.

Ještě nemám ráda ty tmavé lidi. . Nějak divně mi smrdí a jednou šel takový člověčica proti nám (po chodníku) a z dálky volal na pánečka „Já se bojííim, pane, držte toho psa“ NO jen se boj, jednak se mi zvedlo sebevědomí, celá jsem rázem povyrostla, ale vzápětí jsem zaujala postavení tzv. ve střehu – v protažení mého ocasního kormidla do roviny trupu a vysunutí hlavy dopředu, trošku jsem zabouřkovala. Nejsem žádný „toho psa“ Jednak jsem fenka Airinka D. a jsme na mém území. Jako, že moje území je podle mého psího instinktu široko za plotem mé zahrady všechno. Tak ho páneček poslal, ať si přejde na druhou stranu. Nás byla většina a je tu úzký chodník. Jako kamzík přeskočil svodidla a když už nebyla žádná akce ani drámo, tak jsem poslala pozdrav „vrr. Buf-Buf“, ale že zrychlil.

Mrkla jsem na pánečka a věnovala mu své dog´s smile

jsem

a on, že

. Nejvíc těchto člověčic chodí kolem plotu, kde máme výběh pro

Bebe a Bebe. To je teprve pořádná psí hlídací služba. Nikdo se nesmí na mé svěřence ani podívat. Když je páneček přivezl, zdálo se mi, že to jsou divní pejsci

. Říkali bee-bee a misku s granulema jim máma nenosila. Zato pořád trhali tlamou trávu.

6

Pak mi máma vysvětila, že jsou to beránci, naše sekačky na trávu a že je mám hlídat a neubližovat jim, že to jsou teď moji noví kamarádi. Tak tomu jsem dobře porozuměla, protože když někoho (návštěvu) pouštíme přes bránu, taky naši říkají, že je to kamarád. Zapomněla mi říct, že si s něma můžu ovšem hrát. To teprve byla zábava. Hoňka s beránky, ta nemá chybu, lítám jako o závod, uši mi plápolají, ocas taky, ale v zatáčkách jsou Be-be a Bebe fakt dobří, sice ne jako já, snížím se, příkrčím se, a na rovince vyrazím kupředu plnou parou (jsem taková závodní , viděla jsem to v telce), ale rychlost mají dobrou. A když se dohoníme, skáču radostí jako kůzle. Ze předních na zadní, čtyřnož sounož vzhůru, ťapkou šťouchám, štěkám, na zádech se válím a parádní kousek se mi povedl, a ne jednou, když jsem beránkovi vyskočila na záda a on mě povozil, sice jen pár metrů, nevím jestli skotačil radostí, co se nám povedl za kousek nebo mě chtěl setřást, v každém případě jsem se bavila. Až jsem z něj zhučela, tak Bebe potom béééééčel, asi taky z radosti, no zábava k pokukání. Páneček se smál i máma a pořád pokřikovali prý honem mobil..! volat). Pak jsem se dověděla, že to chtěli fotit nešlo, to je spontánní zábava…nejsme v cirkuse.

(mají se koukat a ne někam , jestli to zopakuju na povel, ale to by

Do naší smečky ještě patří slečna Anička, holka od Davida, tu mám taky tuze ráda. Poznám ji na dálku, už když jde přes louku, neštěkám, ale tančím a zpívám u plotu. Už pro ni nikdo z rodinné smečky nemusí k brance, chodí sama a já ji pouštím i do domu. Dokonce se už nechá ode mě i olíznout. A poslední externí člen smečky je přítel od Dandy, Aleš. Pro toho

mám taky slabost, je to chlap a . Proto jezdí až večer, když skončí tréninky nebo zápas. Jeho přivítání mnou, nemůže nikdo přeslechnout a i jeho dostanu na kolena pro pár hubanů . Navíc, když dojde do obýváku, začnu mu nosit z předsíně dárečky v podobě boty, či čepice nebo posbírám své hračky a taky mu je dám…Máma říká, že u toho doslova mluvím po psím.

7

Spoustu vybraných fotek ještě pošlu, tady připojím pár za vše:

takhle spím 18.2.2014

tak zase vítám přátelé/ 28.6.2014

dávám pozor na palmu, aby neodešla

8

Já mimi/07/2012

ochrana proti slunci musí být/ 24.9.2014

9

ale i při práci, brousila jsem s pánečkem

Já a moje kost z parmské šunky 3.6.2014

Jsem mazel všech 12.6.2014

Loučí se Vaše Airinka. Určitě byste si mohli udělat výlet za mnou s mámou i další sestřičkou. Místa je tu pro 10 hovíků, misky půjčím i mou školku .

ÁJA 10