Ahoj všichni,

LEDEN

“HLAVOU PROTI ZDI“

2009/2010

Slovo redakce

Co nás čeká..

Ahoj všichni, přinášíme Vám první letošní číslo Razzačas. Po menší prosincové, „speciální odbočce“ se Vám do rukou dostává lednové číslo, ve kterém se dočtete zajímavé informace o Volejbalovém maratonu, který se uskutečnil v listopadu minulého roku, přinášíme Vám tradiční duel, dnes mezi Mgr. Marečkovou a studentkou 1. C, nechybí také rozhovor s učitelem, tentokrát jsme vyzpovídali Mgr. Krublovou. Rádi bychom Vám také poděkovali, že jste v tak hojném počtu podpořili charitativní sbírku pro nadaci Krtek, která se uskutečnila minulý měsíc. Děkujeme!

22.1. Uzavření klasifikace 26. – 27.1. Exkurze do Mystické mydlárny (3. r.) 29.1. Pololetní prázdniny 5.2. Ples Klubu rodičů 11.2. Školní kolo Zeměpisné olympiády 11.2. Den otevřených dveří V lednu probíhá chemická olympiáda „KSICHT“

Vaše redakce

Z obsahu..

REDAKCE RAZZAČAS MĚSÍČNÍK studentský časopis GSOŠ Frýdek-Místek

Důležité info: e-mail: [email protected] vychází: měsíčně tisk: sborovna sídlo: učebna A112  volně ke stažení: www.gsos.cz redakce:Barja, Mathiasek, Stoupa, Marion, Lenny, Papája, Pavlík, Matik, Saraon, Mgr. Lenka Urbancová, Mgr. Jarmila Molinová, Richie.

Poděkování: STROSS ENGINEERING s.r.o.

RazZaČas 12/2010 - 2

veřejnosti Ve čtvrtek dne 3. 12. proběhl na naší škole „ Den otevřených dveří“ . Této události se zúčastnili jak učitelé, tak i studenti, kteří byli ochotni vylézt z vyhřátých postelí a seznámit nové zájemce s naší školou. Celá akce začínala již kolem deváté hodiny ranní a už před devátou zde čekalo mnoho zájemců s rodiči či s kamarády. Hned u vchodu stáli oddaní učitelé, kteří hlídali celý chod programu. Společně s učiteli zde stáli i studenti, kteří si postupně „rozebírali“ účastníky. Do celé akce se zapojili všichni třeťáci. Ti, jeţ přišli a rozhodli se seznámit s gymnáziem a střední odbornou školou, mohli nahlédnout do odborných učeben, např. estetiky, kde se předváděla díla studentů, či chemie, kde jsme si mohli čichem a očima vychutnat zajímavé pokusy, nebo nahlédnout do fyziky, kde byly k vidění taktéţ velmi pěkné úkazy. Mnoha zájemcům se také líbily učebny anglického a německého jazyka. Většina byla zaskočena, ţe se na naší škole učí také španělština, latina či japonština. Někteří účastníci byli plaší a jen přikyvovali na naši sáhodlouhou prezentaci o škole, jiní (převáţně rodiče :D ) byli akční a ptali se na věci, které nás, jako průvodce, někdy zaskočily. Návštěvníci, jeţ se tohoto dne zúčastnili později, tzn. odpoledne, mohli také zhlédnout pokusy venku. Tím nejzajímavějším bylo jistě chození po ţhavých uhlících. Dobrovolní studenti byli ochotni budoucím ţáčkům vše předvést. Rozhovor s budoucí (snad) studentkou: - Je naše škola jediná, kterou sis vybral/a, nebo máš vybrané i jiné? - Navštívil/a jsi tady nějaké odborné učebny? Jaké? Líbily se ti? - Máš zde už nějaké přátele? - Potěšilo tě, že nemusíš dělat přijímací zkoušky? - Jaký je tvůj celkový dojem z naší školy?

-

Darja- zájemce o studiu na gymnáziu Je to jediná škola, kterou mám vybranou. Nezaujala mě žádná jiná, poněvadž jiné mají určité zaměření a to nechci. Navštívili jsme snad všechny učebny, ale nejvíce se mi asi líbila chemická a fyzikální a pokusy, které se tam předváděly. Ano, mám zde již pár přátel. Jestli se dostanu, alespoň nebudu sama. Podle mě je to rozhodně lepší, protože se nemusím aspoň učit :D !!! Dojem? Škola na mě velmi zapůsobila. Snad se tady dostanu a budu studentkou.

/EseMeSka/


Volejbal světového formátu - aneb Kdo vydrží víc ...? Naše škola si začíná budovat novou tradici, neboť již třetím rokem se jeden z poklidných a větrem ošlehaných listopadových dní změní ve vzrušující sportovní utkání. Prvotní vnuknutí na zahájení takového druhu zábavy dostal někdy v létě pan učitel Pavel Mynář a s pomocí paní Bednářové jej proměnil ve skutečnost. Letos byl den „D“ stanoven na pátek 21. listopadu. Vše mělo začít přibliţně ve tři hodiny odpoledne. Aby byla hra vyrovnaná a tím pádem i dostatečně napínavá, byli hráči rozděleni podle dovedností do dvou druţstev. Kromě studentů přišlo letošní souboj svými silami podpořit dvacet osm absolventů a devět vyučujících. Maratón roku 2009 byl, oproti předchozím dvěma letům, ve znamení teplých podzimních barev. Oranţovou se mohlo pyšnit třicet osm volejbalistů a zelenou nosilo jen o jednoho méně. Pro dobrou účast se mohlo hrát ve dvou tělocvičnách. Největší elán měli hráči samozřejmě v úvodu klání. S přibývajícím časem a únavou však elánu postupně ubývalo, ale čím více se utkání blíţilo ke svému konci, tím více obě druţstva oţívala, aby ze sebe vydala opravdové maximum. Ţivotně důleţité věci (dokonalý make-up, perfektně naţehlené oblečení a měkoučké peřiny) ustoupily na vedlejší kolej. Na řadu přišla improvizace, a tak se několik vyčerpaných aktérů svalilo na ţíněnky, nanošené do tříd. Ovšem někteří se spánku vzdali úplně. Pro tento den (a především noc) bylo důleţité jen jedno - udrţet se na nohou. Je obdivuhodné, ţe i přes značnou únavu si kolektiv na rtech udrţel úsměv a zápas tak byl odehrán ve velmi veselém duchu. Coţ potvrzují i slova Ady Paluzgové - jedné ze zúčastněných: „Bavilo mě to. Je sice pravda, že asi kolem páté ranní už mě dost bolely kolena, takže si člověk musel spočnout, ale jinak to bylo fajn. Seznámili jsme se s mnoha zajímavými lidmi a vytvořili nová přátelství. I organizace byla dobrá a protože srandy jsme si tady užili dost, tak pro mě to byla super akce, která by klidně mohla být častěji než jen jednou za rok.“ O občerstvení se postarali sami zúčastnění. Napekli, navařili a donesli vše, co by jejich hrdlo ráčilo pozřít. A tak byl na jeden den stvořen důmyslně řešený bufet, servírovaný přímo na pingpongových stolech. Třešinkou na dortu bylo opatřit donesené speciality vlastním názvem, a proto se nemůţeme divit, ţe vznikly pokrmy typu - něco v „papiňáku“ (toto tajemství pro mě zůstává doposud skryto) se jménem: „JERRYFLU (antivir H5N5)“ nebo pomazánka, do které bych se já osobně s naprostou samozřejmostí pustila, kdo by taky nechtěl ochutnat „Mírně páchnoucí vánek od Marušky.“ Zápas skončil po napínavých výměnách za stavu 103:85 výhrou oranţového druţstva. S tak neuvěřitelně vysokým skóre se ani nemůţeme divit reakci paní Bednářové: „S průběhem maratónu jsem velmi spokojená. Myslím, že byl dokonce vytvořen i určitý rekord.“ Po letmém průzkumu na jiných školách jsem došla ke stejnému závěru. A myslím, ţe se opravdu smíme pochlubit nejlepším výsledkem v historii 24hodinového maratónu. Také díky sponzorským darům některých rodičů se letošní volejbalová akce vydařila. Všechno jídlo se snědlo a odpadky byly ještě ten den uklizeny. Navíc letošní volejbalisté posunuli pomyslnou laťku pěkně vysoko, proto snaha o překonání nebude v budoucnu vůbec jednoduchá. Teď uţ se jen zbývalo rozloučit a jít se domů pořádně vyspat.

/KAČKA/


Duel Mgr.Kateřina Marečková vs. Katka Máčalová (1. C) * 1. kolo - První věc, která Vás napadne, když řeknu * Přepych: K. Máčalová - něco hodně luxusního Mgr. Marečková – bohatství Totalita: K. Máčalová - vůbec netuším Mgr. Marečková - byla jsem malinká  Láska: K. Máčalová - něco velkého, mocného, bez čeho by ţivot neměl smysl Mgr. Marečková - rodina, partner

Zaměstnání: K. Máčalová – práce Mgr. Marečková - radost, vděk, starost MHD: K. Máčalová - městská hromadná doprava =D Mgr. Marečková - přecpané ostravské tramvaje, kde člověk stojí na jedné noze, která ani není jeho – brrrr

Dítě: K. Máčalová á – to nejkrásnější stvoření na světě Mgr. Marečková – hmm, konec srandy  ne, první, co mě napadne je rodina Spánek: K. Máčalová – moje nejoblíbenější činnost =D Mgr. Marečková - hurááááááááá (jsem spáč, být po mém, tak v říjnu zalezu do pelechu a vylezu na jaře)

Česká republika: K. Máčalová á - krásná země Mgr. Marečková - místo, kde ţiju


Duel Mgr.Katka Marečková vs. Katka Máčalová (1. C) ¨

* 2. kolo - „Plejáda otázek…“ * 2. kolo - „Plejáda otázek…“ Vaše nejoblíbenější místo na světě je?

Co vás dokáže nejvíce zklamat? K. Máčalová - Kdyţ někdo naslibuje hory doly a skutek utekl. Mgr. Marečková - Lidi. K tomu asi není co dodat.

Kolikrát dokážete odpustit? K. Máčalová - Jednou. Kaţdý můţe udělat chybu. Mgr. Marečková - Pokud jde o maličkosti, tak jsem dost tolerantní, jedná-li se o něco zásadního, tak je to horší – kdyţ mě někdo zklame, tak si ho k sobě nepustím tak jako dřív – je to vlastně odpuštění? Co na světě by vám udělalo největší radost? K. Máčalová - Kdybych jezdila motokros =)). A taky, kdyby se vynalezl lék na HIV. Mgr. Marečková - Hodní a pracovití studenti. Co se musí stát, aby váš den byl úspěšný? K. Máčalová - Musím se pořádně vyspat =D. Mgr. Marečková - Musím stihnout vše, co jsem si na ten den naplánovala.

K. Máčalová - U babičky nebo někde v přírodě. Mgr. Marečková - škola – Vaše ne

Jaký filmový žánr se vám nejvíce líbí? K. Máčalová -Komedie. Mgr. Marečková - ráda se bojím, takţe thriller a horor Jste realista nebo snílek? K. Máčalová -Jak kdy, jak v čem. Mgr. Marečková - Snílek s nohama na zemi.

Vadí vám něco na sobě? K. Máčalová - Jistě. Ale to tady nebudu řešit. =D Mgr. Marečková - Fakt nejsem dokonalá? ale váţně – náladovost Co se vám nejvíce líbí na české politické scéně? K. Máčalová - Vůbec nic. Mgr. Marečková - No, tak to jste mě dostali  je to ostuda, ale tohle jde mimo mě – nevím, jestli se mám nad některými výroky smát nebo plakat, tak to radši ani nesleduju.

* 3. kolo - „Dvojí život“ * Váš den v těle amerického miliardáře? K. Máčalová -V první řadě, co bych udělala, by bylo, ţe bych si šla koupit tu nejlepší motorku a jela bych ji projet. Potom bych přispěla peníze do nemocnic, protoţe tam jsou peníze určitě nejvíc potřebné. Ono se to takhle lehko říká, ale kdybych byla miliardářka, třeba by to bylo úplně jinak. Ale motorkou bych jistě začala. =D Mgr. Marečková - Ráno vstanu a z drahokamy pošitého povlečení setřepu zbytky humrů, langust a krevet.

Stoupnu si na váhu, kde mi zlatá ručička ukáţe o dalších pět kilo víc neţ včera. Seţenu tedy svého pilota a za chvilku přistáváme na střeše mého oblíbeného fitness centra. Po půl hodině usilovného cvičení je čas na koupel a oběd s bankovními poradci (asi si myslí, ţe jim ho zaplatím). Zatímco si po obědě zdřímnu, má sekretářka obstarává dárky pro mé děti a ţenu. U večeře se tentokrát schází celá rodina, synové se vrátili z internátů a manţelka z lázní. Po večeři je třeba ještě zkontrolovat všechna konta (hlavně kolik utratila ţena a potomci) a poté rovnou do peřin.

/PAVLÍK/


Dne 27. listopadu 2009 přibližně v 18 hodin zachvátilo prostory restaurace U Hučky hrobové ticho. Jeho příčina se nacházela ve společenském sále. Už dlouho se tam scházeli mladí lidé v černém oblečení. V této lokalitě jsou takové jevy většinou vykládány jednoznačně – pohřeb. Jaké však bylo překvapení stálých hostů, když kolem nich se smíchem proběhla skupinka oněch dívek v černém! Záhadu pomohla jednomu štamgastovi vysvětlit až obsluha: „Jó, pane XXX, tady bude dneska ještě veselo, to jen stužkovací večírek v mafiánském stylu!!!“ A byl. Po příchodu všech očekávaných hostů byl přečten úvodní proslov, kterým celá třída přivítala zúčastněné. Po něm následovala výborná večeře a slavnostní přípitek. Večer tedy mohl být povaţován za důstojně zahájený. Nezbylo neţ přejít k věci, kvůli které jsme se sešli – pasování do stavu maturantského. Za doprovodu tematické hudby a dvou „statných bodyguardů“ na pódium vystoupila vybraná zástupkyně třídy, aby přečetla pasovací listinu. Poté vyzvala bosse, aby se chopili svého úkolu. V tlumeném osvětlení sálu byli ţáci jeden po druhém pasováni baseballovou pálkou, ostuţkováni a brčkem (prasečí chřipka řádí) si upili sektu ze společné nádoby. Totéţ absolvovala i třídní, jejíţ úkol byl ztíţen nutností dopít zbytek sektu, kterého nebylo zrovna málo… Statečně se toho však chopila a za bouřlivého potlesku zvládla i poslední kapku. Nádoba na sekt tedy mohla být slavnostně roztlučena, jak jinak neţ pálkou, která u toho bohuţel padla za oběť. Kaţdý z nás si z bývalé nádoby vzal střípek pro štěstí. A nyní byla řada na našem programu. Za doprovodu kytary zaznělo Quantum tarantulli a Na kolena vyšperkované předtančením rock´n´rollu dvou ţáků třídy. Aby si učitelé nepřipadali nezapojeni, byl jim zadán těţký vědomostní test s názvem: Jak znáte naši třídu? Nejlepším výsledkem zabodovala pochopitelně třídní, takţe mohla začít volná zábava… Mohu říct jen, ţe se tančilo aţ do tří do rána, podrobnější popis mi zakazuje desátý bod pasovací listiny : Co se na stuţkovacím večírku stalo, na stuţkovacím večírku zůstane provţdy. Byl to ale nejlepší večírek, jaký jsem kdy zaţila, a vím, ţe nemluvím jen za sebe.

/MARION/ Na obrázku společná fotografie ze stužkovacího večírku 4. D, téma: „Rebelové“


Rozhovor s učitelem ;

Mgr. Dagmar Krublová

Říká se, že žádný učený z nebe nespadl. Co jste studovala Vy? Musím přiznat, ţe jsem upadla několikrát a z nebe to nebylo … Jako první jsem začala studovat francouzštinu (v kombinaci s češtinou), ale studium jsem nedokončila – připadalo mi úplně odtaţené od praxe a taky mi to dost nešlo. Daleko víc mě bavilo se tento krásný jazyk učit a pouţívat ho, neţ jej studovat. Aţ poněkud později jsem pochopila, ţe pokud ho chci vyučovat, musím jej i vystudovat – prostě překousnout i to, co mě nebaví. Ale to uţ byla trošku jiná situace; francouzštinářů dostatek a angličtinářů poskrovnu. A tak jsem se znovu pustila do angličtiny.

Proč jste se rozhodla zrovna pro francouzštinu? Vždy jste měla ráda jazyky? K francouzštině jsem se tak trochu dostala díky tatínkovi, který ve Francii pracoval. Ještě jsem nezačala chodit do školy a uţ mě tatínek učil první říkanky a jazykolamy. A pak v Brně, odkud pocházím, byla jedna základní škola s rozšířenou výukou jazyků zaměřená na francouzštinu. Na gymnáziu jsem ale neměla moţnost pokračovat. Vedle povinné ruštiny, kterou si prošel kaţdý z naší generace, jsem se začala učit anglicky a koketovala jsem i s němčinou a španělštinou. A jestli jsem měla vţdy ráda jazyky? Bohuţel, bavilo mě všechno. Vůbec jsem nevěděla, co si ke studiu mám vybrat. A tak jsem si zvolila to, co mi tak trochu na střední škole chybělo.

Vystřídala jste řadu zaměstnání. Které Vám připadalo nejhezčí a naopak? Byla nějaká práce obzvláště zajímavá? Asi nejzajímavější bylo to, co vlastně dělám teď. Jednu dobu jsem učila v kulturním středisku v Brně - skupinu etiopských studentů francouzštinu přes angličtinu. Oni vlastně ani anglicky moc neuměli a čeština byla pro ně taky opravdu moc těţká. Ale jim šlo hlavně o to, aby se mohli domluvit v běţných ţivotních situacích. Měli jsme jasný a smysluplný cíl a nezávazné tempo … Ale toto nebylo moje první zaměstnání. Co mě opravdu bavilo, ale na celý ţivot to není, bylo doručování telegramů. Najdu adresáta? Co to bude za člověka? A taky záleţelo na tom, jakou zprávu nesete. (Jen si teď nejsem jistá, zda víte, co to byl telegram.) Práce na třídícím stroji České pošty, prodej ovoce a zeleniny, novin a časopisů, úklid v divadle a první relativně dobře placená práce v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka – svařovala jsem elektromotory do ledniček. Provoz byl částečně automatizovaný, ale i tak! Ten rámus, slovník, prach a pachy… A najednou jsem si uvědomila, ţe ten „papír“ chci a potřebuji.

/PAPÁJA/ RazZaČas 12/2010 - 8

Rozhovor s učitelem

Mgr. Dagmar Krublová A co Vaše koníčky? Prozradíte nám, jak ráda trávíte volný čas a co Vás baví? Ráda chodím do přírody nebo si tam vyjedeme s přáteli na kole, na běţkách… Pravidelně chodím do hospody a nepravidelně na koncerty a do divadla. (Pod „hospodou“ si hned kaţdý představí pivo, ale pro nás, vesničany, je to jediný „kulturní“ stánek, kde se řeší kaţdodenní problémy a nacházejí cenné rady.)

Mnoho lidí vyznává heslo ,,kniha a pes - nejlepší přátelé člověka". Máte nějakého domácího mazlíčka? Myslím, ţe některé z mých mazlíčků byste si mohli pohladit ve školní

knihovně, ale toho skutečného domácího bych Vám hladit neradila. Kdyţ se postaví na zadní, je větší neţ já, v létě si sám trhá třešně ze stromu. Tento „dárek“ od jednoho, dnes uţ bývalého, kolegy v létě rád zachraňuje „tonoucí“ a v zimě s radostí tahá běţkaře. A to si mi kolega dušoval, ţe maminka fenka je taková malinká, ţe z něj určitě nic velikého nevyroste … Dáváte přednost filmům nebo knihám? Jakou knihu nebo jaký film máte nejraději? Mám raději knihy; můţete je číst svým tempem a krásně u nich snít. Film zpomalit nemůţete. Jen si ho přehrávat pořád dokola. Nejraději se vracím k Saturninovi, je tak laskavý a zároveň kritický a vtipný.

Co Vám připadá dobré a co špatné na našem vzdělávacím systému? Tady bych zmínila onu, pro některé stále záhadnou, zkratku ŠVP. U mě osobně pozitiva stále nepřevaţují nad negativy, ale třeba se časem vyloupnou.

Prásknete nám na sebe, bez čeho nemůžete žít? Jaké jídlo máte nejraději? Váš oblíbený citát, den, období? Spánek. Tatarák. Citát: „A takhle celej otočit se můţeš? Tak vidíš.“ Den: 29.2. – jednou za 4 roky takový bonus, osmý den v týdnu, který bych uvítala častěji. Období: Přestoţe mám zimu ráda, vţdycky se moc těším na první sněţenky a jarní trávu – úplně cítím, jak jarní slunce tahá všechno spící z půdy ven.


FOTBALOVÝ ZÁPAS TROCHU JINAK

ANEB MUŽI VERSUS „ŽENY“ 1. listopadu se v areálu Stovek slavnostně otevíralo nové fotbalové hřiště nahrazující původní škvárové. Pro svůj prvotřídní vzhled, celoroční využitelnost a kvalitu se zařadilo mezi celorepublikovou špičku. Hřiště je vybaveno zastřešenými střídačkami, časomírou a šesti stožáry s osmnácti světlomety pro večerní, v zimních měsících i denní, osvětlení. Naše studentstvo mělo také patřit k těm, kteří nazují kopačky a jako jedni z prvních stanou na novém umělém travnatém povrchu… Své síly jsme měli změřit se studenty místeckého gymnázia. Jelikoţ proti nám tento soupeř nemohl pro nedostatek hráčů nastoupit, pojali jsme celé utkání jako recesi. Nasbírali jsme celkem 26 studentů, včetně několika z Gymnázia P. Bezruče, přičemţ nezáleţelo na tom, zda jste amatér či profesionál, muţ nebo ţena. Své pohlaví jste si prakticky mohli zvolit sami. Mělo se ukázat, zda budou na „place“ lepší muţi nebo ţeny, s tím, ţe muţi směli hrát převlečeni za ţeny a ţeny za muţe. Z našeho studentstva jsme tak utvořili dva týmy – druţstvo červených (aneb těch se sukní) a druţstvo v dresu modrobílém (s trenýrkami). Utkání začínalo o půl čtvrté. Kolem třetí se proto většina hráčů sešla v šatnách, kde probíhaly jejich poslední vizuální úpravy. Pánové to mají jednodušší – stačí obléct trenýrky, něco teplého pod dres, nazout vhodnou obuv a můţe se jít na věc. Červeným to trvá o něco déle - oblékají sukně, podvazky, nasazují paruky, vycpávají poprsí. Vše pod taktovkou hlavního organizátora a zároveň jejich kapitána (či kapitánky?) Mgr. Lepíka, který se svou bujnou kšticí, růţovou minisukní a punčocháči můţe konkurovat nejedné slečně lehkých mravů. Ostatní chlapci však nezůstávají o moc pozadu. Hra je opravdu „vyrovnaná“. „Ţeny“ mají jasnou převahu nad svým soupeřem – hraje jich 15 na 11 – těţko říct, co všechny chlapce tak táhlo do sukní. Největší třešničkou na dortu pro fotbalové profesionály byla penalta, k níţ došlo hned ze startu. Před branku je zcela nedobrovolně postavena jediná, z úst jednoho z účastníků „prsatá blondýna z chlapeckého druţstva“, která nakonec pokutový kop neproměnila. Tvrdá střela mířila přímo doprostřed brány a gólman si s ní s opravdu „velkými“ problémy nevím, jestli měli stejný názor i ostatní z jejího druţstva. Co se týče samotného zápasu, po celou dobu měli navrch modří. Vedli 1:0, 1:1, 2:1. V samém závěru se však červení konečně pochlapili a srovnali na 2:2, takţe zápas skončil remízou. Zda je ve fotbale lepší muţské či ţenské pokolení jsme se tak nakonec nedozvěděli. Hlavní prioritou celé akce tedy nebylo vyhrát, nýbrţ zúčastnit se a strávit tak příjemné nedělní odpoledne, coţ se, myslím, nakonec vydařilo. Z úst jedné z účastnic: „Bylo to celkem vydařené odpoledne, až na nepříznivé počasí a špatnou viditelnost v polovině zápasu. Škoda jen, že většina hochů brala zápas až moc profesionálně.“ Děkujeme tedy panu Lepíkovi a Mirku Šebestíkovi ze 3. D za skvělou organizaci a také všem, kteří si udělali čas a přišli fandit, včetně pana ředitele.

/MATÍK/

RazZaČas 12/2010 - 10

Billiardhokej neboli „šprtec“ je tradiční stolní hra napodobující lední hokej. Kořeny vzniku této úţasné hry je moţno najít na území bývalého Rakousko – Uherska. Právě zde se billiardhokej vyvinul ze své předchůdkyně – knoflíkové kopané. Pravidla hry jsou poměrně jednoduchá. Hraje se na dřevěném stole o rozměrech 120 x 60 cm, opatřeném mantinely a brankami. Ke hře se pouţívají malé plastové hokejky, hrací kameny (dřevěná kolečka různých barev nebo s počítačovými potisky týmů) a dřevěný puk. „Šprtec“ má základní rozestavení hracích kamenů podobné jako v hokeji, tedy 5 hráčů v poli, a brankáře. Hrají se 3 třetiny po 6 minutách. Pokud se zrodí remíza, je obvykle na řadě prodlouţení, které se hraje ve třech hráčích, s brankářem na kaţdé straně, a trvá 3 minuty. Pokud ani prodlouţení nerozhodne, jsou na pořadu dne nájezdy. Kaţdý hráč má 3 nájezdy, které provádí aţ třemi tahy hracího kamene do puku.

Proč o tom všem ale mluvím? Důvod je prostý. Mezi našimi studenty je hned několik vášnivých nadšenců této jedinečné formy stolního hokeje, sklízejících nejeden čestný titul. Můţeme tedy jmenovat Mirka Šebestíka ze 3. D či Alenu Bohdalkovou ze 2. A. Pravidelným účastníkem FSHL (Frýdecké stolní hokejové hry) se stal i další student naší školy - Filip Štůrala ze 3. D, který zatím sbírá cenné zkušenosti na „šprtcových“ stolech. Scházíme se pravidelně kaţdý pátek v 17 hodin v malé tělocvičně Sokola na ulici Novodvorské ve Frýdku. V republice se kaţdoročně konají turnaje pořádané UHSH (Unie hráčů stolního hokeje) nebo ČSSH (Český svaz stolního hokeje). Náš klub jezdí po celé republice na turnaje obou organizací. Tímto článkem chci vyzvat všechny odváţné duše, včetně profesorského sboru, aby přišli zhlédnout tuto hru naţivo, nebo si ji i sami vyzkoušeli. S případnými dotazy se, prosím, Obracejte na mě, tedy Miroslava Šebestíka ze 3. D. Rád poskytnu bliţší informace. Také můţete kouknout na naše webové stránky: fshl.sprtec.eu. RazZaČas 12/2010 - 11

Ahoj všichni,

Recommend Documents