Ahoj isšťáci a isšťačky předem Vám přeju veselé Vánoce plné bohatých dárků pod stromečkem a šťastný nový rok. Na začátek zmíním asi tu nejpodstatnější změnu, jež se udála v našich řadách. A to tu, že bývalá šéfredaktorka Míša
odstoupila ze své funkce a redakce mne schválila jako nového šéfredaktora našeho školního časopisu. Předem doufám, že změny ve vedení, nijak neovlivní kvalitu časopisu a pokud ano, tak jedině dobrým směrem. Za zmínku asi
bude stát to, že od nového roku, připravujeme malé omlazení grafiky a vzhledu časopisu a také zajímavé trvalé rubriky. Kluky bude asi nejvíce zajímat ta část, jež bude věnována motorizmu a testům nových, rychlých a
exkluzivních automobilů. Dívky zase potěší stálá rubrika kluci versus holky. A myslím ,že všichni ocení stránky plné vtipů a zábavy. To Vás ve škole alespoň trochu pobaví.
S pozdravem šéfredaktor Jiří W.
POSLEDNÍ ROK SBÍRKY NA IRENE AWUOR ZAČAL ADOPCE NA DÁLKU 2010/2011 – PRŮBĚH SBÍRKY – ZATÍM VEDE TŘÍDA 4PM Sbírka sedmým a zároveň posledním rokem začala a já se těším na příspěvky od dalších tříd, které se k činu ještě nerozhoupaly.
Třída
Částka
Třídní pan(í) učitel(ka)
4. PV
61,00 Kč
Čežíková (ještě doviberou)
1. NP
467,00 Kč
Synáčová
3. A
500,00 Kč
Heichlová
4. PM
1 220,00 Kč
Bartyzalová
3. PE
726,00 Kč
Fales
VÁNOČNÍ SVÁTKY JSOU DEPRESIVNÍ Aneb moje zamyšlení nad vánočními svátky, Vánoci a Silvestrem. Podle mě jsou vánoční svátky samy o sobě depresivní, natož Vánoce. Jen si vemte-tolik shonu, tolik půjček a především tolik sebevražd. Sebevraždy proto, že lidé jsou sami-nikdo nechce být sám na Vánoce. Podle statistik je úmrtnost na Vánoce daleko větší než kdykoli jindy. Jinak jsou Vánoce svátky klidu, míru, pohody a přecpávání. Poslední dobou jsou Vánoce čím dál víc o penězích než o tom být s rodinou. Každý rok celá rodina vydělává na jediný den v roce. Vánoce mají být o lásce, o tom, že jsou lidi rádi s rodinou, že se mají mít rádi. Proč to tak není? Proč to nemůže být
jako dřív? Proč je tu jen shon? Protože jsou tu jen peníze, lidem jde jen o peníze. Lidé se honí ,aby měli dost dárků pro všechny, aby svým dětem splnili vše, co si přejí, co chtějí. Proč? Aby nebyly děti zklamané… Tak z nich rodiče takto vychovávají rozmazlené ,,spratky“. Proč mít doma obyčejné dítě, když můžete mít ,,zmetka“? Každoročně stojí české Vánoce miliony. Lidé si půjčují, zadlužují se, nakupují a nakupují. A tohle na splátky a tohle na splátky a tohle ve slevě… Nebo šetřit, šetřit, šetřit…
Co pak máte z celého roku krom šetření a myšlení na Vánoce? Jistě, pro obchodníky je to nejlepší příležitost jak prodat spousty nepotřebných věcí. Jak se zbavit všeho, co za celý rok neprodali. Proč to před Vánoci nedat do slev? A Češi jsou takoví, že jdou po slevách, tzv. „lovci slev“. Ano jdeme jen po tom, co je nejvýhodnější, upíšeme se ke smlouvě, kterou si ani nepřečteme. Pak nemá být náš stát v dluzích. A samozřejmě - jak to řešit? Zvýšením daní. Pak si budeme půjčovat ještě víc a bude to čím dál horší.
Neříkám, že by se Vánoce měly zrušit, to ne, jen říkám, že by se Češi měli naučit číst to, co podepisují. Můj názor na Silvestr? Jen další možnost jak se opít… K čemu je alkohol? Je to jen další výplach mozku. Co ty ranní kocoviny? Oslavit ano, ale nepřehánět. A zase další peníze za alkohol, za pohoštění, prskavky, dělobuchy a další pyrotechniku a mnoho dalšího. Pak samozřejmě úrazy, nehody a smrt. Jako každý rok. Člověk se přeci nemusí vyloženě opít, jen aby oslavil Nový rok. Nový rok by se měl strávit s osobami, které máme rádi, ať je to rodina, přátelé nebo všichni… Rezi
Vánoce a Silvestr ve Vietnamu Žije mezi námi mnoho lidí pocházejících z Vietnamu, i ve škole máme dost spolužáků vietnamské národnosti, proto mě zajímalo, jestli a jak slaví Vánoce. Vyzpovídala jsem svoji spolužačku Andreu Nguyen. Jak slavíte Vánoce ve Vietnamu? My je neslavíme. Jen kdo chce. Moje rodina ne. Spíše jen mladí nebo křesťané. Protože máme hodně bohů a nedá se to zkombinovat. O Vánocích jsou kostely i ulice plné. V ulicích máme trhy. Kupujeme dárky, přání, svíčky, hvězdičky, Santy Clause, ozdoby a další věci. Ale nemáme stromeček,
ani křesťané. Proto zdobíme větve, třeba broskev, nebo tak. U nás se nedávají dárky v rodině, spíše mezi přáteli a kamarády . Tady u vás máte zajímavé Vánoce, ne jako u nás. My si dáváme dárky a hned je otevřeme, protože nemáme, na rozdíl od vás, volno. Když někomu rodiče dají volno na druhý den, tak jen z rodinných důvodů. Pamatuji si, jak nás paní učitelka varovala každý rok, abychom dávali pozor, kvůli dopravě, právě kvůli tomu, že budou plné ulice. Tak aby se nestal úraz. Jak slavíte Silvestr?
Máme různé oslavy a průvody. Nemáme konkrétní datum. Většinou ale slavíme v únoru, každý rok je jiný. Řídí se podle měsíčního kalendáře. Ne jako u vás. Každý rok má svůj název podle zvířete, které ten rok ,,vládne“.Zvířat je dvanáct -myš, buvol, tygr, kočka, drak, kohout, kůň, kozel, opice, prase, had a pes. Jsou to obrovské slavnosti a moc si to užíváme. Jsem ráda, že jsem s Andreou mohla udělat rozhovor o tom, jak slaví tyto svátky u nich. Je to zvláštní. Pro ně je Silvestr daleko důležitějším svátkem než Vánoce. My to máme naopak. Děkuji moc Andreo . Rezi
Adopce Vyhrál levhart! Učňové chtěli osla! Naší školou nedávno proběhla anketa, jež měla za účel zjistit, jaké zvíře chtějí studenti adoptovat a zvolit si jej za maskota školy. Výsledky dopadly
následovně: 1.místo levhart sněžný a to se 121 hlasy. 2. místo šimpanz učenlivý se 114 hlasy. 3.místo lemur vari se 104 hlasy následovaný tučňákem, oslem, lenochodem a na posledním místě sovou. Podle statistik maturitní obory hlasovali nejvíce pro šimpanze, levharta, lemura a tučňáka. A naopak učňovské obory zase hlasovaly nejvíce pro šimpanze a osla. Asi největším překvapením
je, že sova, jako symbol moudrosti, se umístila se 7 hlasy na posledním místě.... asi to něco o nás vypovídá. O dalších událostech ohledně adopce Vás budeme informovat.
G.V. Den otevřených dveří ISŠTE Sokolov, aneb Redaktoři vyzvídali na rodičích. Ve dnech 19. a 20. listopadu se na naší škole, a nejen v ní, konal Den otevřených dveří. Byla zde představena celá plejáda oborů, jež se na naší škole vyučují. Od automechaniků, elektrikářů, až po management. Výstava neprobíhala jen v budově naší školy, ale také ve sportovní hale, tam po boku jiných škol. Ani naše redakce nezůstala pozadu. V druhé budově v učebně číslo 206 jsme prezentovali náš školní
časopis a také výuku dějepisu a českého jazyka, s čímž nám
Přicházejících dětí a jejich rodičů jsme se také ptali, s jakou
rodiče dětí již na škole studovali, a tak již znali učitele, kteří zde ještě učí. Také nám říkali, že máme pověst dobré, i když náročné školy – což nás potěšilo.A jinak k nám chodili spíše proto, aby naši školu poznali, protože o ní dosud nic neví, ani neslyšeli.. A tak doufáme, že se rodičům a budoucím žákům v naší škole zalíbilo ( i velice pomáhali naši dva představou do naší školy přesto, že se zde staví a je to přece jenom znát) a redaktoři Marek Obzina šli. A odpovědi někdy a Stanislav Kameník.. zněly v tom smyslu, že začnou na naši školu od příštího roku chodit. Jiří Werner
STUDENTI ISŠTE SOKOLOV NAMALOVALI, JAK ,,POMÁHAJÍ” Dne 15. listopadu 2010 proběhlo ve vestibulu školy ISŠTE Sokolov vyhodnocení již pátého ročníku celoškolní výtvarné soutěže tentokrát na téma "ISŠTE POMÁHÁ aneb co pro mě znamená slovo pomoc". Soutěže se zúčastnilo celkem 42 žáků s 20 pracemi.
Výtvarná díla byla zhotovena různými technikami a lze konstatovat, že všechny práce byly velice zdařilé a přesně vystihly téma – potřebu pomáhat. Projevily se v nich i zkušenosti žáků z charitativních činností, které škola pravidelně organizuje, jako je např.
Bílá pastelka, Adopce na dálku, Sbírka nepotřebných věcí pro potřebné lidi a mnoho dalších. S vystavenými díly našich mladých umělců se můžete seznámit na mini výstavě v přízemí školní budovy č. 2. Ing. Eva Fikarová
Rozhovor Jak každý jistě ví, máme zde na škole divadelní kroužek, který vede paní učitelka Sponiarová. Proto jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor: 1. Jak a kdy jste se dostala k divadlu? - "Poprvé na SŠ ( studovala jsem Gymnázium zde v Sokolově), v 15 letech." 2. kdy a jak Vás napadlo zřídit divadelní kroužek zde na ISŠTTE a co Vás k tomu vedlo? - "Chybělo to tu, dříve něco podobného bylo. A i když začátky byly těžké, že se měnilo hodně herců, teď je to vše v pořádku. Tímto bych Vás Išťáky též chtěla pozvat na chystané divadelní představení POMÁDA, které se koná na přelomu Března a Dubna." 3. Přála jste si být vždy učitelkou? - "Ne! Až na VŠ pedagogické mě to začalo bavit." 4. Proč jste šla na ISŠTE: - "Já osobně si myslím, že je to dobrá škola. Je tu jiný přístup ke studentům než žákum na ZŠ. Na ZŠ žák musí chodit, i když propadne nebo udělá problém. Tady na SŠ nemusí být nikdo - když nechce:-) , a když udělá problém, tak ho vyloučí. To je podle mého názoru lepší." 5. Souhlasite se Státní Maturitou? - "Ne"
Paní učitelka se svými,,herci"
6. Co si o tom myslíte? - "Jsou zmatené, staré nejsou špatné!!!" Děkuji mnohokrát paní učitelko :-)
W.A.L.L.E.
Učitelé, zloději času? Ano. Zná to snad každý školák i student ISŠTE. Každé všední ráno vstávat z teplé vyhřáté postýlky a ,,těšit“ se do školy. Mimo to se spousta z nás připravuje i na příliš stresové chvilky a často nudné školní hodiny. Například místo toho, abychom si užívali krásného počasí, chodíme do školy. Ale položme si otázku, opravdu chodíme do školy jak otroci? Pravda je trochu jinde. Ano, učitelé jsou někdy zákeřní a občas někteří nás motivují k tomu, abychom je neměli rádi. Ale musíme si uvědomit jednu věc.
Učitelé nás o čas neokrádají.. Dozvíme se, oč jim vlastně jde. Jde jim o to, co nám často připomíná i naše rodina: „Uč se, jinak budeš dělat za malý plat mizernou práci.“. Škola je vlastně taková před práce. Zpravidla se musíme učit i to, co si myslíme, že nikdy nebudeme potřebovat. Pravda je ta, že musíme mít všeobecný přehled, musíme vědět alespoň trochu z každého. Víme, že práce trvá osm hodin, škola se skládá z určitých časových úseků a je přípravou do práce. Díky ní budeme moci dostávat
dobrý plat a mít dobrou budoucnost. A jaké z toho plyne ponaučení? Když se podíváme hlouběji do srdce každého učitele, zjistíme, že učitelé nejsou hrubí nebo že by byli nespravedliví. Učitelé dobře ví, co je to práce, a i když nás to často nenapadne, učitelé jsou lidé úplně stejní jako my. Jen jim jde o to, aby svou práci konali správně, s dobrými výsledky a s čistým svědomím. Bohužel často své učitele ani nechceme chápat, vidíme je jen jako nutné zlo, až pozdě si uvědomíme, že učitel byl
zábavný, chytrý a například měl stejné zájmy jako my. Tak se na ně nezlobte, protože to myslí s námi dobře, myslí na naši budoucnost a jsou rádi, když uvidí naši aktivitu, pak teprve je bude bavit chodit do školy. A když to bude bavit je, určitě tím nadšením nakazí i nás.
Autor: OziiK
JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT… NA ISŠTE Dnes si přečtete básně od tajemného Romea – přeje si zůstat inkognito Tak se potěšte příjemnými verši (to v prvním případě) a rozesmutněte nad četbou druhé básně. Pastýř: Sladká slova, která se říkají jen tak. Vratká touha, která přesedá jako zmatený pták. Duha, která září barvami radosti. Nevím pořád, čím to je, že jsi mě dostala do pasti. Vedeš mé srdce jako pastýř stáda ovcí.. Takovou ty nade mnou vládneš mocí. Zbožňuji tě, toužím po tobě, chci tě, potřebuji tě, miluji tě. Tak to vše k tobě cítím, budoucnost bez tebe nevidím, Jsi symbol krásy, jinak to nevidím. A pořád se mi honí hlavou: ,,Zbožňuji tě, toužím po tobě, chci tě, potřebuji tě, miluji tě.“ Jsi pro mě vším, teď už to vím. Krása není v dokonalosti, ale ve vášnivosti. Vášeň, tu ty nepostrádáš, višeň, přesně takovou chuť máš. Našel jsem v tobě svoji spásu, v tom vidím tvoji krásu. Děkuji bohu za tebe, jsi anděl, co patří do nebe. Nechci si od tebe jen brát, chci ti také všechno dát. Nechci si s tebou jen hrát, chci se o naši lásku hřát. Romeo
Odkaz: Mračna se stahují nad mým světem, já přemýšlím, jaký jsem dal odkaz svým dětem. Pomalu můj plamen zhasíná a mé druhé já pomalu usíná. Snažím se lapat po dechu, připravuji se na nejhorší. Říkám si proč, svědomí mi říká, list otoč, Ale už to nejde, chci žít, ale tahle cesta nevede do těch krásných míst. Život je pomíjivý, proč jsem byl tak náruživý. Můj život stál za pár slz, tentokrát už to nedokážu přenést skrz, nemůžu, jsem unaven, sám sobě nepomůžu, život můj byl zastaven. Všichni, co jste tu zůstali, nebojte se – jsem rád, že jsme s poznali – zasmějte se. Takhle to má být, nikdo nemůže na věky žít. Toto je odkaz všem, které jsem měl to štěstí poznat. Děkuji… Romeo
Návštěva firmy AMATI-DENAK v Kraslicích. Dne 18. listopadu 2010 navštívila třída 4PS firmu AMATI-DENAK Kraslice. Ve firmě byla domluvena praktická ukázka výrobních přípravků. Exkurze měla navázat na teoretickou výuku v předmětu strojírenská technologie a napomoci studentům při návrhu konstrukce přípravků v následujícím technologickém cvičení.
Po prezentaci přípravků jsme si prošli výrobu hudebních nástrojů. Amati je firma, kde se setkáte s velkým množstvím technologii - od předvýrobních středisek – přípravna materiálu (střihání strojní i ruční, tažení trubek), lisovna (ražení, kování, tváření), revolvery, automatické soustruhy, bezhroté broušení, středisko NC strojů, omílána, dřevodílna přes střediska zabývající se montáží jednotlivých typů hudebních nástrojů až po speciální střediska jako lití do forem s vytavitelným modelem nebo galvanizovna. Miroslav Soukup
Kam jsem se to proboha dostal? Přihlášku jsem samozřejmě přišel podat na poslední chvíli. Nejsem ze Sokolova, takže pro mou největší potíží bylo najít ISŠTE, kam jsem se hlásil. Pořád jsem bloudil okolo jakéhosi staveniště a hledal něco, co vypadá jako škola. Nakonec jsem si všiml nápisu na budově. Pro jistotu jsem se ještě zeptal kolemjdoucích, a když jsem se dozvěděl, že TOHLE je ta škola, byl jsem upřímně
šokován. Podivné betonové budovy ve stádiu přestavby mi vzdáleně připomínaly ubytovnu pro bezdomovce. Přesto jsem sebral všechnu odvahu a se sebevědomým výrazem jsem vykročil dovnitř. Mou předchozí školou byl krásný zámeček uprostřed parku, kde byl každý student ihned při příchodu srovnán do latě. Když jsem ale procházel chodbou, připadal jsem si
jak v Chodovském bronxu. Žáci nesundávali čepice v budově, naráželi do sebe a vzduchem létaly mraky prachu a vulgárních slov. V tu chvíli mi došlo, že tu prožiji minimálně dva roky do maturity. Na žádnou jinou školu jsem přihlášku nepodával. Sám sobě si přeji upřímnou soustrast i hodně štěstí a doufám, že to tu není tak hrůzostrašné, jak to vypadá.
Naše reklama
A na konec hrstka vtipů Říká tchyně zeťovi: "Kdybys místo každého piva radši snědl jedno jablko!" - "Kdo by to vydržel, sežrat každý den tři kila jablek?!" Vypráví pan Kalianko: "Představ si - někdo zvoní, otevřu a před dveřmi tchyně od mé bývalé ženy s dvěma kufry a ptá se, zda TADY může zůstat." - "To je drzost, doufám, že jsi ji vyrazil." - "Kdepak, řekl jsem jí 'Ale klidně, jak dlouho chcete' a zabouchl jsem jí dveře před nosem!"
Odchází kolega od Pepy a ptá se: "Co dělá tvoje tchyně, když se nehádá?" - "Spí!" Zvoní telefon: "Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupné 100 000 dolarů!" - "A když odmítnu zaplatit?" – "Tak ti ji naklonujeme!" Baví se dva kamarádi: Včera jsem byl s tchyní v ZOO." - "No a jak?" - "Nevzali ji!" Je rybář na rybách a chytí zlatou rybku, ta mu řekne, že když jí pustí, tak že mu splní tři přání, ale jeho tchýně bude mít vždycky dvakrát víc, než on. Rybář nakonec souhlasí a přeje si vilu s obrovskou zahradou. Jeho druhý přání je Ferrari... Když večer znovu přijde k jezeru, tak povídá rybce: "S tou tchýní je to nesnesitelný, moje poslední přání je, abych měl 37 stupňů horečku..."
Francouzský a český právník se baví o justici a Francouz se ptá. "Jaký je u vás nejvyšší trest za dvojženství?" "Dvě tchýně." „Miláčku, co dáme moji mamince k vánocům? Vloni jsme jí koupili křeslo, co by se k tomu hodilo?“ „Co třeba elektricky proud?“ Jde chlápek po ulici, v ruce urnu a evidentně má skvělou náladu. Usmívá se, poskakuje a piská si. Vidí ho jiný a říká: „Vy jste hroznej. Trochu úcty, ne? A vůbec, proč mate tak dobrou náladu?“ „To mate tak, to je tchýně. Celej život se flákala, nic nedělala. Tak teď jí dám do přesýpacích hodin a bude makat jak barevná.“ „Pane doktore, každou noc se mi zdá hrozný sen. Jdu po ulici a vidím svou tchýni, jak vede na provázku krokodýla. A ještě teď se třesu strachy, když vidím ty žluté oči, zelenou kůži s puchýři a ohromná zubiska, co mě chtějí roztrhat!“ Doktor zvolá: „To je strašné, i mně z toho běhá mráz po zádech. „Ale to ještě nic není, pane doktore, teď vám popíšu toho krokodýla!“
