Ať ži je dr u žb a mlá dež e celého s v ě t a!

Ať ži je dr u žb a mlá dež e celého s v ě t a !

ZEMĚ VELKÉ BUDOUCNOSTI

Podívejte ,se na mapu Sovětského svazu. Všechnu pravou-část — od Uralu do Tichého oceánu — zaujímá Sibiř. Celé stovky států velkýchjako Belgie by se vešly na jéjl povrch. Třikrát by se tam stěs­ nala evropská část naší země. Je to nekonečná plocha souše, skrý­ vající ve svém nitru i na povrchu nespočetné poklady, namnoze ještě neobjevené a nevyužité.. V Sibiři je soustředěna víc« než polovina přírodního bohatství SSSR. Pro carské Rusko to byla opuštěná země, kam posílali odsou­ zence a tresťaftee. Carská vláda nebyla s to pochopit, jaká nepřed­ stavitelná bohatství tento zapomenutý kraj skrývá. Sovětská- vláda přistoupila k využití bohatství Sibiře podle dobře promyšleného plánu. Z počátku.byl na jejím prahu zřízeri v roce 1932 gigantický Uralsko-kuzněcký kombinát. Uralská ruda se spojila s kuzněckým koksovým uhlím a drahocenný hodnotný kov :',ačal v ohromném množství proudit do všech odvětví našeho národního, hospodářství. Na velikých sibiřských řekách vzniknou přehrady mo­ hutných hydroelektráren; v hlubinách tajgy rostou ríoyá města, žélezmční koleje protínají hekonečné prostory. Ale to vše jsou teprve první kroky k Vzkříšení veliké Sibiře k novému životu. Proto mů­ žeme právem tento kraj nezměrného přírodního bohatství, nevyčer­ patelných možností a netušených zdrojů nazvat — zemí velké bu­ doucnosti.

na tisíc roků pro všechny dosavadní i připravované parní elektrárny celého světa. Angarská kaskáda

Dále a dále hřmí expres po Zemi velké budoucnosti Roviny Zá­ padní Sibiře vystřídaly horské hřbety Sibiře Východní Zde mezi Jenisejem a pobřežím Tichého oceánu najdeme na světě nejmohut­ nější zásoby „bílého uhH“ . Tudy valí svoje vody největší řeky světa — Angara, Lena, Amur s přítoky, které samý mohou závodit velikostí a »možstvím vodý s největšími řekami Evropy. Na sibiřských řekách se plánují stavby gigantických kaskád hvdroelektrárén, vytvoření nových moří, lodních magistrál a zavlažovačích systémů- Rozsah těchto budoucích zařízení zanechá daleko za sebou vše, co dosud vykonala hydroenergetika cizích států f evropské části Sovětského svazu. Tak na příklad jednotlivé vodní stavby při­ pravované na Jeniseji a Angaře budou mohutností několikrát pře­ sahovat Kujbyševskou a Stalingradskou elektrárnu na Volze. Angarská; kaskáda spolu se všemi elektrárnami jejích přítoků mů­ že dát více energie, než dnes vyrábějí všechny elektrárny Francie. Švédská, Belgie, Holandska, Španělska, Dánska, Finska a Rakouska dohromady Uspoří každým rokem nejméně 50 milionů tun paliva. T o k -Angary zůstává po celý rök neproměnný Následkem toho spotřebují angarské hydroelekirárny. které budou mohutnější než Zapadni Sibiř největší elektrárny americké, daleko méně betonu a podobného sta­ Hned 'za lesnatými uralskými Hřbety začíná Západní Sibiř T a to - vebního materiálu. Přitom jejich turbogenerátory budou moci nor­ málně pracovat více než 7000 hodin v roce. To je u vodních turbin nížina je jednou z nejrozsáhlejších rovin celé zeměkoule. Na její plochu bychom mohli umístit Anglii, Francií, Španělsko, Itálii, Něpoměrně řídkým zjevem. Také bude možno velikou část potřebných, močko a ještě řadu jiných západoevropských států. přehrad zbudovat pouze z hlíny, bez betonu, takže elektrická ener­ gie z angarských elektráren bude nejlevnější v zemi. - Na nesmírných prostorách se tu rozkládá Barabinská a KulundinV přítomné době se staví první mohutná angarská hydroelektrárna ská step, úrodné plochy „Sibiřské (talie“ *4 Minusinské kotliny, a u Irkutska podle návrhu inženýra G. K Suchanova. Přehrada na jiné dosud nevyužité pláně, které se stanou světovýirii středisky pěs­ tování pšenice á hospodářského zvířectva. Angaře zdvihne vodu o několik desítek metrů a dokonce po/vedne i hladinu vedy v Bajkalském jezeře o 1^1.5 m. Nádrž této přehrady K tomu, aby mohla plně rozvinout své hospodářské možnosti, má se stane jedním ze zálivů Bajkalského jezera, které postoupí až Sibiř ohromné vlastní zdroje energie. Elektrifikace se tu již slibně k samému IrkutskU. rozvíjí Na horním Irtyši se- začala stavět Usť-Kamenogorská hydroelektrárna, rodí se také buc htarminská elektrárna. Na .Obu, jedni I tepelné energie se využije z tiejvětších řek světa, se buduje Novosibirská hydroelektrárna. Technikové už vypracovali plány na komplexní využiti vodních sil Elektrické energie lze prakticky využít na libovolném místě Ale tohoto mohutného toku. jsou jisté průmyslové obory, které mohou prosperovat pouze tehdy, Novosibiřská centrála bude zásobovat proudem i altajský kraj. m ajl-ll velice levný proud. S výsekou cenou proudu by se nevyplá­ l evné energie ^využijí 1 tamní průmyslové závody, ale také země ­ cely Tak na příklad „výroba hliníku spotřebuje na tunu čistého kovu dělství bude těžit z výhod elektrického proudu. přibližně 20 tisíc kilowattových hodin, tuna ještě lehčíhó kovu — Plánování rozsáhlých tepelných elektráren v Západní Sibiři je po­ hořčíku — 50 tisíc kWh. Tuna umělého kaučuku si vyžádá 17 ti­ depřeno nesmírnými zásobami uhlí. Mezí nejbohatší ložiska tu patři síc kWh Bude proto velmi výhodné umístit takový průmysl tam, Kuzbas. Zásoby uhlí v něm dosahují 450 miliard tun. Vystačily by kde by se dalo využít levné energie angarských elektráren.

Zdravíme V. světový fest ival mládeže a stu dentstva! Na jeho počest přinášíme v tomto čísle, články z populárních vědecko-technických časopisů pro mládež, které vycházejí v zemích mírového tábora.

VEDA

A

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

483

"’ Traïô S6 'straiïa ř SôvSîsEI vT33á fozTi531ý vÿS«9ovâï ve ^cfíbčfHl Sibiři průmysl, který má velkou spotřebu elektrické energie — zá­ vody na výrobu hliníku, závody na železné slitiny a pod. Ale herd možno tyto průmyslové obory úplně isolovat od jiného, průmyslu. Kolem hliníkových a jiných kombinátů se vytvoří i jiné závody a vzniknou nová průmyslová města. Ta spotřebují mnoho teplá k vytápěni obydlí, ohřátí horké vody a k jiným účelům. Výroba tepla z elektrické energie je však j i -n a . I. ■ ve velkém měřítku nevýhodná. Proto budou M i l ? "H1 /* j" JÜtmf- na Sibiři zároveň s hydroelektrámami vybu­ dovány i veliké parní elektrárny, které budou dodávat jak elektrický proud, tak 1 teplo. S jakým palivem budou tyto parní elektrárny pracovat? . Kamenouhelné pánve Už jsm e se zmínili o jedné z největších k a menouhelných pánvi světa — Kuzbasu. Aby­ chom se dostáli na území druhého velikého přirozeného uhelného skladiště, musíme pro­ jet asi 700 km na východ. Necháme za sebou široký Jenisej, Krasnojarsk a Tajšet a dosta­ neme Se v uhelné království. Na celém ohromném území až k Bajkalu nehluboko pod povrchem půdy leží mohutné vrstvy Irkutské pánve. Ale i toto bohatství ještě zastiňuje druhá pánev. Mezi velikými řekami Sibiře Jenisejem a Lenou a daleko po pravých přítocích Leny na nedozírném prostranství se rozkládá Tunguzská pánev. Je ještě málo prozkoumána a nikdo z geologů se dosud •nepokusil odhad­ nout její hranice a zásoby. Ale jistě je de­ setkrát a snad i stokrát mocnější než Kuzbas. Žde se také nacházejí mohutná ložiska železy, barevných kovů a p. Sama příroda .jako by se rozhodla nahromadit na tomto místě všechny podmínky pro velký metalurgický (hutnický) průmysl. Mnohé mocné vrstvy Ve všech třech pánvích vystupují až na povrch, nebo leží nehluboko pod příkrovem půdy. V takových místech je možno je dobývat pomocí exkavátorů které nakláda jí uhlí přímo do vagonů. Tím se cena uhlí veliçi snižuje a následkem toho klesá i cena elektrické energie. Uhlí patří k největším bohatství Sibiře. K o­ lem jeho ložisek vyrostou i mohutné chem ic­ ké kombináty. Budou se tu z uhlí vyrábět 1 synthetické organické látky, umělý kaučuk, plastické hmoty, stavební materiály, umělá vlákna, alkoholy, ethery, barvivá, léky, umě­ lá hnojivá.

Zem? zalévaná Cenou Na severovýchod od Irkutska leží část Sibiře, jejíž ohromné ener­ getické zdroje jsou jen velmi málo využity. Na mapě přetíná toto úze­ m í modravou páskou veliká řeka Léna, jedna z největších řek světa. Prameni v horách poblíž Bajkalu. Nabývá délky téměř 4500 km a sbírá vody s plochy větší než dva a půl milionu km2. Lena vylévá každým rokem do Severního ledového moře více než 5 miliard kubických metrů vody, která svým teplem taví 50—60 miliard kubických metrů polárního ledu. Toto teplo má veliký vliv na ledový režim celého se­ verního pobřeží. Až do Usť-Kuta je možno Lenu přebrodit. Pak přibírá postupně šedesát velikých přítoků. Za Olexinskem dosahuje šířky 2 km, u Jakutska 8 km, ještě níže až 30 km. Život Jakutska je nerozlučně spo­ jen s Lenou, ; Využití Leny a jejích přítoků bude třeba začít zásobními přehra­ dami na herních tocích. Vyrovnají nestejnoměrný tok řeky a zabráni dosavadním jarním záplavám. Zároveň tím umožní i rovnoměrnou čin­ nost připravovaných hydroelektráren, usnadni rozsáhlou vodní do­ pravu. ' ř Dálný Východ Sibiř končí daleko na východě naší země. Zde na severovýchodním a východním okraji Asie se rozkládá území sovětského Dálného Vý­ chodu, který zaujímá osminu povrchu celého Sovětského svážu. Příští rozvoj energetiky zde bude spojen š výstavbou závodů čer­ né i barevné, metalurgie, strojírenství, chemického a naftového průmyslu, s uhelnými doly, celuloskami a papírnami. Velkého vý­ znamu nabude i rozvoj zemědělství. Rozvoj energetiky tohoto kolo­ sálního území, pětkrát většího než Francie, bude mít nesmírný Význam. Zdroje energie tu nejsou ještě zcela prozkoumány. Ale dnes už zňámé zásoby uhlí, nafty, rašeliny a dříví spolu š mohutností řek zabezpečují libovolný rozmach industrialisace těchtd-krajů. Při plném využití mohou zdejší řeky spolu s Amurem dát’ ročně tolik elektrické energie, jako daly v roce 1954 všecky elektrárny země. Nové miliony hektarů poli Naše země zvýší v roce 1956 osevné plochy na 28—30 milionů hektarů. Je to již konečný stav ? Nikoliv. Soudruh Chruščev poukázal na bohatství půdy ná východě státu. Není pravda, že by Sibiř byla mračnou a chladnou zemí. Je to Baopak veliké slunečné území s velmi čistým ovzduším. Ve východní Sibiři bývá na příklad v roce 318 slunečných d n ů -----dvakrát více než v Moskvě a stejně jako v Jaltě, Podnebí Sibiře je sice drsné, ale jen v zimě. Ale i nízké teploty“ se tu dobře snášejí vzhledem k malému množství srážek. Léto Je krátké,, ale teplota dostupuje až 36°. Jsou tu ještě milióny hektarů neobdělané úrodné půdy, množství nevyužitých pastvin.

Nekonečné prostory Sibiře pokryje v budoucna hustá síť železnic i vodních dopravních cest. Uplyne ovšem ještě více let, než se podaří sestavit dopravní mapu tohoto gigantického územt a ještě vice, než bude uvedena y život, tedy stojíme s tužkou a mapy Sibiře a sníme « je jí budoucnosti.

484

VESA A

TE C H N IK A

M LÁ D E Ž I

STAVÍME ŽELEZNICÍ DO MONGOLSKÁ

Kladení koleji nové dráhy na trati z Ťi-ningu do Er-Iieftu.

CHINA RECONSTRUCTS

Už po dvě léta jsem vedoucím úseku na stavbě dráhy z Ťi-ningu do Er-lienu. Je to 210 mil dlouhý čínský úsek nové mezinárod­ ní trati, {»vili, která nás bude spojovat s Mon­ golskou lidovou republikou — a přitom zkrátí cestu mezi Pekinerrt a Moskvou na 721 íttiL Ačkoliv stavíwv. železnice již po dvacet let. byla právě stavba této Části nejzajímavější prací mého života. / Přestože na celé cestě nejsou hory ani v e liké řeky, nikdy jsem nepracoval na tak ob­ tížném území, jako v této části vnitřního Mongolská. Je pravda, že terén je tu všude poměrně rovný, ale je velmi řídce obydlen. Nenajdete tady žádný stavební materiál. Kaž­ dý kus dřeva se musí odněkud přivézt, na mnoha místech se nenajde ani kámen. Po­ trava, voda a obydlí pro 25.000 stavebních dělníků se stály nesmírným problémem. Také podnebí nám bylo krutým nepřítelem; pět měsíců ze dvanácti stál teploměr pod nu­ lou. V zimě tu panují pískové bouře a prud-*' ' ké vichřice.

obydlí s minimálním množstvím dřeva a pru­ hy plsti, jak jsou Mongolové zvyklí stavět svoje j u r t y ; obložili jsm e je slaměnými rohožemi s blátem. Byla to stanová obydlí, jejich ž stěny se od středního sloupu příkře svažovaly k stružkám, vyhloubeným kéiem nich, takže stavba zůstávala suchá a teplá. Jak jsm e začínali

V dubnu začal tát sníh a sněhové vánice ustoupily písečným bouřím. Dostali jsm e po­ kyny, abychom nezačínali před 1. májem. Ale do té doby jsm e vykonali tolik přípravných prací, že jsm e opravdu móhli v květnu začít plnou parou. ' Odborová organisace udržovala dobrou ná­ ladu tíhl, že organisovala pracovní soutěžení a schůze, na nichž dělníci debatovali, jak pře­ konat plán. Jednotlivé skupiny se vyzývaly k soutěžím. Výsledky nebyly posuzovány prostě jen podle položených mil, ale podle čtyř hledisek: kvality práce, rychlosti, hos­ podárnosti a bezpečnosti. Stavba tělesa dráhy byla rozdělena podle Přípravy ' T úseků, kladen! kolejí začalo z Ťi-ningu za měsíc po tom. Jakmile' skončili práci, přijal Začínal jsem pracovat v lednu 1953 s prv­ ní partou, která začala se stavbou adminis­ . po kolejích vlak a přivezl lidi i materiál pr# další úsék. Náš úsek přijal heslo: „A ť není trativních budov v Ťi-ningu na trati , Peking vlak zpožděn ani o minutu!“ Začali jsme zá­ —Paotou, kde je naše jižní konečná stan;ce. vodit — nejprve u lamačů kamene, kteří naJ I Tou dobou už byly plárty železnice s pomocí lámali •í kubický metr denně s deseti muži sovětských železničních expertů hotovy. Mê­ m ísto1šestnáctí. Tak se stalo, že i skupiny, la běžet téměř rovnoběžně s dosavadní silni­ které zůstávaly pozadu, překročily svoje úko­ cí, a dál pak mířila podle velbloudí stezky, v ely. Ženy dělníků, které žily na pracovišti, . doučí od Er-lienu na hranici Mongolské lido­ praly prádlo a za horkých dnů přinášely na vé republiky. Naším úkolem v róee 1953 bylo trať pitnou vodu. položit prvních 67 mil. V našem úseku bylo asi 25 míst, kde byly První starostí bylo připravit vše pro při­ plánovány dočasné přejezdy, pokud nebudou cházející dělníky. Postavili jsm e prozatímní

Veliké dopravní cesty (Pokračování článku z předcházející stra n y.) Konstruktéři angarské kaskády počítají pro budoucnost se stav­ bou hlubokovodní cesty se zdymadly od řeky Selengy od mongol­ ských hranic přes Bajkalské jezero dále po Angaře a jenisejské kaskádě. Povede přes celé řetězy ohromných jezer. Mořské parníky budou brázdit vody Obu, Jeniseje, Angary, Bajkalu, Leny l Amuru. Kolosální proud nákladů — dříví, kovů, strojů, chemických výrobků, chleba, tuků, masa, kožešin, uhlí, benzinu, kaučuku, poplyne, přetí­ naje ohromnou pevninu, k Severnímu ledovému moři 1 Tichému oceánu, na trasu Severní mořské cesty i na jiné zaoceánské linie. Veliké sibiřské vodní m agistrály'— obská, angaro-jenisejská, lenská, amurská — budou levnými dopravními cestami světových trhů. V budoucnu bude vytvořen souvislý dopravní systéin Sibiře, pro­

Mongolské ženy rozmlouvají s železničním personálem v jednom z prvních vlaků.

dokončeny příslušné mosty. Když jsem na to myslel, cítil jsem se nešťasten nad ztrátou času a peněz, neboť všechna tato provísoría bude jĚřeba zase strhnout, až dokončíme hlav­ ní trať. „Nemohli bychom postavit mosty zároveň se stavbou trati?“ .,tázal jsem se sám sebe. Předložil jsem tuto otázku dělníkům, z nichž, mnozí se mnou již pracovali na severozápadě, a oni se na tento problém dívali stejně. Byli to dobří lidé s velkými zkušenostmi a chá­ pali, co by to pro zemi znamenalo. Někteří naši ■technikově však mysleli, že by to byla práce nad síly a schopnosti oby­ čejných dělníků, při nejmenším že by to roz­ vrátilo naše pracovní plány. To mne rozčililo. „Vždyť já jsém byl před několika lety také jen obyčejným dělníkem, a dnes jsem vedou­ cím úseku!“ dokazoval jsem jim. „I když ne­ mám mnoho knižních technických vědomosti, přece věřím, že dokážeme postavit základy těchto mostů včas. Přijede-li vlak dříve, než bude celá věc hotova, můžeme položit na zá­ klady prozatímní mosty. To alespoň vyloučí zbytečné objížďky. Dělníci se mnou souhlasí a nenechají tento plán padnout.“ Když jsem dodal, že převezmu všechnu od­ povědnost na sebe, technikové odvolali své námitky. Dostali jsm e schválení správy stav­ by a reorganisovali jsme celý oddíl tak, že jsm e nejlepší a nejzkušenější dělníky zařadili ke stavbě mostů. Samozřejmě, nešlo vš.-ehna docela hladce. V jednom okamžiku byli už s kladením kolejí jen čtyři míle za námi a my čekali na technická data od stavební správy, bez nichž jsm e nemohli se stavbou mostní konstrukce začít. Dělníci byli netrpěliví Žá­ dal jsem tedy, aby mt bylo dovoleno provést výpočty vlastními techniky. Ti se skutečné

tínající všechno obrovské území statisíci kilometrů vodních, ze^®Ç’ ničních, automobilových i vzdušných cest. Dosavadní plocha obdě­ lávané půdy se rozšíří na stamiliony hektarů a zužitkují še obrov­ ské plochy dosud nedotčených sibiřských lesů, vyvolají se v život nová průmyslová centra. Ale -nové, v historii lidstva nevídané budo­ vání potřebuje i mnoho práce a předevSím mnoho stamilionů ku­ bických metrů zemních prací. Jak se s tím vypořádat? Zdokonalování dosavadních ftietod mechanisace zemních prací ne­ stáčí. Sovětští vědci pracují na tom, aby mohutné síly vybuchli nukleární energie bylo využito k budovatelským účelům. Kombino­ vanými řízenými hromadnými explosemi bude možno ^ v několika minutách nanést ohromné přehrady, rozrušit horské hřbety a od­ krýt naleziště cenných nerostů. V budoucnu budou inženyn s úsmě­ vem naslouchat vyprávění o rozsahu a rychlosti zemních prací v na­ ší době . In9* A. MARKIN y£D A

A

T E C H N IK A

M LÁ D E ŽÍ

485

Jak nová železn ice zkrátí cestu z M oskvy tío Pekinu. do toho opřeli a všichni’ jsm e pracovali ve dne í v nocí, abychom byli včas hotovi. Vlak přejel přes hotový most, aniž by ztratil jedi­ nou minutu. Dosažené úspory vedetií plně ocenilo. Já sám jsem byl jmenován vzorným pracovní­ kem a dostal jsem zvláštní vyznamenáni. Můj návrh však byl pouze jedním z 1500. které podali pracovnici na dráze z Ťi-ningu do E rlienu.

hudební a divadelní soubor. Mongolští pastev­ ci přicházívali zdaleka na naše představení. Byli překvapení, když zjistili, že „ženy", jež večer vypadaly tak krásně na jevišti, bylí mužové, kteří pracovali ve dne se Špičáky a lopatami. Boj s chladem a pískem

Vedle nefÆÎziaiyéhQ počasí nám nesmírné potíže činila písečná poušť, čtyři a p ® míle Stepí a p ou ští. . . široká, kterou jsme procbázeM za 26é, * ä ometrem. Časně v roce 1954 jsme opustili hornatý Sovětští odborníci, kteří nám pomáhali, roz­ kraj na jižní polovině trati a začali jsme p r a -/ hodli, že spodní vrstvy jsou dostatečně pevné, covat v suché stepi. Dvacet studni jsm e vy­ aby mohly nést těleso dráhy. Mohutné buldo­ kopali mezi 160. a 120. kilometrem, ale pouze zery a exkavátery byly zapřažepy. aby vyhlou­ tři z nich dávaly vodu. To nám nestačilo ; bily základy pro stavby, a jen poměrně málo proto jsme poslali čety, aby hledaly další dělníků pracovalo na povrchové úpravě. prameny. V sypkém písku se těžko chodilo a ještě hů­ S jednou z těchto čet jsem šel plné čtyři ře se dopravovaly náklady. Byli jsm e nuceni dni, aniž jsm e potkali živou duši. Konečně po obou stranách trati zhotovit prkenné chod­ jsme našli starého mongolského pastevce, níky, po nichž se mohl materiál vozit. který nás dovedl ke studni, na jejím ž povr­ Ale když přišel vítr, nadělal nám nesmírné chu byla tlustá vrstva ledu. Okolní lidé jí potíže. Odvál nám s trati spousty písku; »Od­ po léta nepoužívali. Byla považována za „n e­ borníci radili, abychom stavbu pokryli kame­ šťastnou*4, áč nikdo nemohl vysvětlit, Droc. ním nebo blátem; ale ani jedno, ani druhé ne­ Když nám to pastýř vykládal, dodal: ..Náš bylo nikde v dohledu. Konečně dělníci vyřešili dobrý Mao, který nám sem poslal odborníky, tyto potíže tak, že sehnali v okolí ne jiirubší aby nám poradili s chovem dobytka* posílá a nejtěžší písek, jaký mohli najít, a osadili teď vás, abyste postavili dráhu. Přináší všude - okolí trati křovím, které by písek upevnilo, Štěstí. Némyslím,* že by s vodou bylo něco V říjnu 1954 jsme dostali zprávu, že Sovět­ spatného." A skutečně nebylo — studna nám ský svaz vrátil Číně všechny podíly na že­ byla velmi užitečná. Jiní pastevci a lámové leznicích v čínsko-sovětském sektoru a ťoz fiám pak pomáhali najít další vodu a půjčili šířil pomoc, kterou tak laskavě poskytoval nám velbloudy i vozy k je jí dopravě: naší zemi. Tato spolupráce se Sovětským sva­ kamení na trať jsm e také nemohli nalézt zem, Čínou a Mongolskou lidovou republikou Projel jsem mnoho mil jeepem, než jsem na­ měla veliký význam pro urychlení práce na sel nízký pahorek, v němž jsm e mohli po­ naší trati. třebný štěrk nalámat. Ale okolní domorodí , Na oslavu toho se dělníci rozhodli' /a do­ Mongolové se zdráhali dovolit nám tómání končí dráhu ještě před začátkem raku 1955, i pahorku, protože měl na vrcholku „obo” ve kdy měl být zahájen provoz. Ža nejUoršíeh tvaru mohyly, posvátné pro lamaisty. ITesSpektovali jsm e jejich city 4 vyslali jsme ra­ il aby sbírali kameny nejrťLihějších velikostí po celém okolí. Všech 1500 kubických meírů kamenů, potřebných pro stavbu mostu, bylo sebráno ručně po jednom

povětrnostních podmínek zvýšili délku denně nakladených kolejí z 1,2 roíle nejprve na dvě míle, a pak dokonce na tři míle za den. V pro­ sinci, když se stavba blížila Er-lícnu, poblíže mongolských hranic, klesla teplota na minus 40 stupňů C. Doprava vázla. Nedostávalo se nám pitné vody. Potravou nám bjla rýže â sůl, jen ,m álo jiných věcí jsm e dostali. Ate naši Iidě pracovali s největším vypětím sil, až nakonec spatřili světla staničních Ludov v Mongolské lidové republice. Poslední úseky byly kladeny dnem í nocí při umělém světle, V kruté sněhové vánici byi postedwř kilometr trati položen 11. prosince roku 1954. Přítomnost a budoucnost

D o prvních 107 mil byl provoz na 'dráze otevřen už dříve. A ž do prosince 1954 dcvezla tisíce tun Uhlí, mouky a jiných zásob lidem ve stepi, a'vyvezla odtud mnoho vlny a jiných výrobků. Zboží, které dříve bylo dopravováno karavanou s velbloudy po celý měsíc, došlo teď za půl druhého dne na místo určení. Dries nosí lidé podél trati šerpy z .čín­ ského hedvábí a čtou pekinské noviny teprva tři dni staré. Ceny dováženého zboží kles*y. Až budou všechny instalace dokončeny, bu­ de naše trať nejmoderniejší v Číně. Bude mít dobře vybavené stanice, automatický signál­ ní systém (dodaný Sovětským svazem), a jmé prvotřídní vybavení. Před koncem tohoto to­ ku tu začne probíhat mezinárodní doprava. Vlaky z Moskvy do Pekinu zkrátí cestu o ce­ lý den. Ale my už tu tou dobou nebudeme. Já í ostatní stavebníci víme, že naším nejbližším úkolem je postavit jinou trať — daleko na severovýchodě. J ÎING WAN-ČENG China reconstructs, Čína

N O V IN KY POLSKÉ TECHNIKY

Obyvatelé stepi byli pohnutí; ríaštm úsilím. gSlyseli jsme, že dělnická třída vládne zemí,” řekl mi jed eš z nich. „Ale dosud j^me to je š te nepoznali. Teď víme, že jsou to takoví lidé, jako jsme my. A kterak dovedou pracovat !” Öko! pro rok 1934 Stavba pro rok 1954 začala v únoru ža ft»azu. Používal} jsm e metod, jimiž pracují za takového počasí v Sovětském svazu. Z m rzla půda byla trhána výbušninami. Beta» isme pokrývali: „přikrývkami“ z dvojité vrstvy prken, vyplněné pilinami, aby mohl tvrdnout pn správné teplotě. ' Dělníci byli vybaveni zvláštními plášť ka­ báty, čepicemi a kalhotami podšitými ovčí Kuzí, aby se udržovalo teolo Také jsm e vě­ novaly zvláštní péčf stravě: jeden z našich kuchařů, vzorný pracovník, dovedl uvařit mutna a vydatná jídla ze všeho, co bylo po Pečovali jsm e i o kulturu à rekreací. Měří •jsme hterářní a technické večerní kroužky. VĚDA A

TECH N IKA

m l á d e ž i

p o lsk ý patentní úřad přiznal patentní ’ ochranu dvěma wnálezům pracov­ níka reoakce časopisu Mtodý technik, Romana Buchonského.

vteřinu. Jak už bylo uvedeno, dají se jím vykonávat různé práce v domácnosti tím, že k motorko připojíme různá pra-v covní zařízení.

Prvním z nich je „ d o m á c í k o mb a j n“, na kterém vynálezce použil no­ vého druhu motoru — elektronkového motoru pulsaěního. řešícího výhodným ■ .způsobem problém posuvných pohybů. Tohoto motorku může : být použito ná všech drobných zařízeních, kde otáčivý pohyb má být přeměněn na pohyb po- . suvný, na příklad ve strojku na vyplétá­ ní oček, elektrickém strojku na stříhání, šlehači a j. Předností nového motoru je . jeho jednoduchost — nemá otáčejících se částí ani ložisek, není hovtřeba mazat Celý motorek se vlastně skládá z ;elek­ tronky a elektroňiagnetu. Má zcela ply­ nulou regulaci, otočením knoflíkem’ íhŮK žeme měnit počet impulsů od 4 d© 15 za

, £)ruhým vynálezem Romana Bûchons škého je pu Isa č n í p r a c k a , která- pracuje bez hluku a velmi dobře •se obsluhoje: V porovnání s jinými ty­ py praček má 7-*-.- podle- zprávy Mtodého technika — asi desetkrát větší rozkmit à* tím ř-éneťgie předávaná vodě je při­ měřeně . větší. Pere důkladně a neničí prádlo. Při prácí může být umístěná -i v. kptli, vědru.nebo umyvádle. Díky jed­ noduché konstrukci H[nemá žádných pruJin) je levnější, než jiná podobná zařízení. Polský průmysl začne brzo s výrobou «lektroncvého motorku i nové pračky.

G

u

t a

p

e

w

i a

m

á

s

o

u

p

e

ř

Gutaperča. . . Za svou kariéru vděčí hlavně elektrotech­ nice, a to především pro své výjimečné vlast­ nosti, pro něž se mimořádně hodí k výrobě podmořských kabelů. Po„mnohá desetiletí ne­ měla na tomto poli soupeře. Protože jí často nebylo dostatek, dělalo se mnoho pokusů, bo­ hužel většinou neúspěšných, o výrobu nějaké vhodné náhražky nebo aspoň o nalezení no­ vých rostlin, dávajících gutaperču. V j tomto směru byla práce přece jenom úspěšnější, V různých částech světa byly skutečně nale­ zeny rostliny, dávající rozmanité obměny té--

vzhledem podobnou parafinu. Právě uvedené podmínky procesu jasně naznačúji, proč jsme na syrithesu polyethylenu, museli tak dlouho čekat.. Podmínkou pro ni bylo zhotovení d o­ statečně odolné a přesné aparatury. Během 15 let vývoje podařilo se vypraco­ vat poněkud měně obtížné metody polymerisace. Použijeme-li .místo plynného kyslíku organických superoxydů, může reakce probí­ hat ve-vodní suspensi při teplotě 75" C a tla­ ku pouze 750 Atmosfér a dokonce i v ještě příznivějších podmínkách. Nezávisle na tom, které výrobní metody po-

Polyethylenová blána Je dokonalým balicím ma­ teriálem.

Lahvičky z polyethylenu se může použít i Jako rozprašovače.

to cenné suroviny. Největší význam měl ob­ jev eukomie, rostliny, kterou bude možno aklitnatisovat i ve střední Evropě, a zabez­ pečit tak rychlý rozvoj výroby plně Irodnotné gutaperčy. Ale zároveň se blížil 1 konec jejího m onopolu. . . Těsně před poslední válkou se podařilo vy­ robit novou umělou hmotu, o jakou se chemici už dávno snažili, zajímavou jak po stránce theoretické, tak i praktické: má mnoho cen­ ných vlastností, zvláště elektrických. Toutó novou hmotou je polyethylen, často nažyvaný také zkráceně pólythen. Vyrábí se z plynného nenasyceného uhlovodíku — ethy­ lenu, který se vyskytuje ve velikém množství v kOjksárenských plynech, V krajích s rozvi­ nutým zemědělstvím může být Zdrojem ethy­ lenu i líh (ethanol), který se ve styku s roz­ žhavenou kontaktní hmotou bauxitovou ža odštěpení vody mění v ethylen podle vzorce

užijeme, získáme parafinu podobnou, ale tu-*hou hmotu, jejíž chemické složení se dá (v porovnání s ethylenem) vyjádřit vzorcem :

e

n v w d u

MIESIÇCZNIK OLA MtOOZIEZY o Ü levnější, než by byl kabel gutaperčový. Použití polythenu neomezuje se však jen na elektrotechniku. Vyrábějí se z něho ná­ doby na přechovávání chemikálií (zvláště fluorovodíku); rozprašovače, které díky pruž­ ností svých stěn nevyžadují zvláštního .balón­ ku, nádobky a cestovní potřeby, které se neotlučou. ani nerozbijí : folie (blány) na baiení a pod. Polythenový pohárek můžeme pošlapat — narovnáme ho a je opět jako nový. Tento typ polythenu připomíná svou tuhost! olově­ ný plech. Jako balicí materiál vyznačuje se nepromokavostí a nepatrnou -prostupností i pro plyny. Je to ještě poměrně „mladá“ umělá hmo­ ta- Nevyrábí se ho také ještě mnoho — roz­ hodně méně, než je poptávka, a nejsou ještě prozkoumány všechny možnosti jeho použití. Pólythen úspěšně konkuruje s jinými umě­ lými hmotami a — jak vidíme na příkladu gutaperčy — má na svědomí i další-omezení úlohy přírodních,, surovin, jejichž procentní podíl na světovém hospodářství se stále ten•čí, i když absolutní hodnota jejich výroby ješ­ tě roste nebo se aspoň udržuje na dosavadní výši, Mgr Ing. STEFAN CHUDZYNSKÍ M lody tech nik — Polsko

(—CHs—“CHj—) n. Je pólythen tedy skutečně daleký a bohatý (o bohatství svědčí velikost hodnoty n) pří­ buzný parafinu, ale zároveň i parafinového oleje, zemních plynů a dokonce i nafty, ba-'' henního plynu a pod. Zatím co u parafinu se hodnota n (počet členů v řetězci molekuly) pohybuje mezi 10 až 15, je u polythenu n rovno 500—800. Předem se očekávalo, že pólythen jako čis­ tý uhlovodík bude, dobrým isolátorém. a sku­ tečnost tç> také potvrdila. Radar, tejeviše, vy­ sokofrekven čn í zařízení vděčí mu za svůj rozd­ voj. Hodil by se zřejmě i na isolaci normál­ ních vodičů, ale pro takové běžné upotřebeni bý byl příliš drahý.

Před několika léty byly dělány pokusy s je* ho použitím ke zhotovení podmořského kabe­ lu. Zkoušky dopadly velmi dobře. Díky velké Také naftový průmysl může dodávat ethy­ odolnosti proti účinkům mořské vody, větší len, a to bud jako odpadový produkt při t. zv. trvanlivosti a lepším isolačním vlastnostem ■ polyethylenu podařilo se z něho zhotovit ka­ krakování nafty, rozkladu těžších součástí b e l’ levnější a lepší než z gutaperčy. Ušetřilo . nafty při teplotě 400—500° G na lehčí uhlo­ vodíky typu benzinu, nebo jakö produktu p ose totiž i na ostatním materiálu, a to asi 10%' I zvolného okysličována jutě, potřebné na Elektrický kabel s hliníkovým pancéřem, chrá­ ní ethanu, obsažené­ opřádání . jednotli­ něný povlakem polyethylenu. ho v zemních ply­ v ých měděných drá­ nech.: tů, 13% na ocelo­ vém drátu tvořícím, ‘ CHa C H s + V ř O* pružný pancéř kabe­ ... CHí = CHs+H20. lu. Dokonce se uspo­ Konečně se dá řilo i 25% na samot­ vyrobit také tím, žs né mědi vodičů, pro­ do molekuly acetcletože úbytek proudu . nu vpravíme vodík: polythenem je pro je ­ ho vysokou isoUiční CHBCH+H j schopnost, nižší. Pro­ CHj = CH2. to je také možno yést polythenovým Zahřejeme-li ethý/ len v přítomnosti ma­ kabelem za minutu o lého' množství kyslí­ 10% víc slov než ka­ ku (asi J0O6%) na belem gutapérčovým. teplotu asi 200° C při . Celkem je kabel spo­ tlaku 1500 až 2500 ju jící Cap Verde s atmosfér, změní se 1758 mil v?dâlenou v tuhou průsvitnou Brazílii o U lehčí a ' hmotu bělavé barvy, CH s C H j O H '-* - CH2 = C H j + H 20

B U D ÍK B U D O U C N O ST I VÉDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

487

P

L

Y

N

O

V

Á

T

U

R

B

I

N

A

motor blízké budoucnosti

wo Mechanický pohon strojů prodělal řadu charakteristických vývojových období. Každé období znamenalo určitý krok vpřed v tech­ nickém pokroku lidstva, určité zdokonaleni ve výkonu a v úspoře pohonných látek. Každý ncwý typ motoru přinesl něco nového, nějaké zlepšení v tom či onom oboru. Charakteristickým byl vstup prvního průkop­ níka na tomto poli — parního stroje, který zrodil železnici, zahladiv staré formany, a způsobil hluboké sociální převraty pohonem továren, které pohltily tisíce řemeslníků, za­ bývajících se domácí rukodělnou výrobou. Tím ovšem byl vinen tehdejší sociální řád, nepřipravený na takové převraty. Dnes není stroj nepřítelem dělníků; naopak, je vítaným pomocníkem, který jím odebírá největší dři­ nu a pomáhá, jim vyrobit s menší námahou více.

Parní stroj však představoval velikou ko­ telnu a těžký pistovy stroj s ohromným ko­ lem. I když zůstal až podnes v činnosti, a pro­ dělal tolik zdokonalení,, že není svému pra­ otci příliš podoben, zůstalá mu jedna veliká závada — prašpatné využití tepelné energie. Proto se postupem času zrodila parní tur­ bina, která, zejména y tomto směru, původ­ ní pístový parní stroj předčí. Snaha sestrojit lehký motor, který by vy­ hovoval podmínkám vývoje letectví i auto­ mobilismu, vedla k rozvinutí a zdokonalení pístových spalovacích motorů. Ty měly kro­ mě toho tu výhodu, že se pohonné látky spa­ lovaly přímo ve válci, takže bÿly poněkud sníženy tepelné ztráty a bylo u nich dosaže­ no podstatně větší účinnosti než ü strojů, poháněných parou. Nehledíme-li k vodním turbinám, vázáným

na vodní toky, a k elektrickým motorům, upoutaným na přívodní kabel, znamená v po­ slední době velký pokrok zavedení tryskových motorů a plynových turbin. Z nich mají tryskové motory hlavní vý­ znam tém ěř výhradně v letectví, kdežto ply­ nová turbina se pro své znamenité vlastnosti hodí k použití v nejrůznějších odvětvích mo­ derní techniky. JEJÍ PŘEDNOSTI... Projekty plynové turbiny jsou vlastně až staršího data. I když byly již dávno známy jejich velké přednosti proti ostatním typům motorů, nemohly však být realisovány, dokud moderní technika nedala všechny předpokla­ dy k jejich konstrukci. Srovnejme ná příklad plynovou turbina s

L y ” .S.V f n r *>1 n a- Uhlí současně s horkým vzduchem přichází do kulového mlýnku H). Odtud se Jemné íásti odnášeli přous ,r,° cJ klwlP PIse odstředivou silou prach zpomalí, oddě lí od vzduchu a spadá do bunkru <í). Odtud se dopravuje prach trubici Ml ^ ř - ^ í ry ‘ SempHcházi vzduch, prošlý flitrem (ity, Stlačený kompresorem a předehřátý regenerátorem m Plyny ř ? řeSlm Procházejí čističem prachu (7) a. postupují do plynové turbiny (S), kde odevzdají lopatkám největší část své energie Jeltě horké plyny procházejí regenerátorem (#) do vzduchu. Na společné ose s turbinou je generátor (13) a spouštěcí elektromotor (li). Celá turbina se řídl s pul­ »

tu 112).

428

VE S A A TE C H N IK A K L A D K Z l

patrnými rozměry. Pístový spalovací moto? má u země váhu 0,4—0,5 kg na jednoho koně výkonu, turbinový 0,08—0,1 kg. Ale ve výšce 10 km je už turbinový motor desetkrát lehčí než pístový o stejném výkonu,

klasickým parním strojem . Jejî jednoduchosï přímo bije do očí. Nepotřebuje složitých zaří-> zení, nemá nemotorný, těžký kotel, velký kon­ densátor a celou řadu pomocných zařízeni. Lze ji ihned uvést v činnost i na krátkou dobu, aniž je -ji třeba předem hodinu vytápět.

V přítomné době je oficiální rychlostní re­ kord, dosažený na letadle s turboreaktivnlm motorem 1.212 km za hodinu. Projektují se letadla o mnoho převyšující rychlost zvuku (u země přibližně 122Ö km/hod.).

Ale pístový spalovací motor také nemá ko­ tel ani kondensátor. V čem tedy záleží výho-’ ? dy plynové turbiny proti těm to motorům, ' které turbina už vytlačuje z rychlostních le - ■ tadel ? Nuže, je to neobyčejně lehký motor. Váha na jednotku výkonu je značně menši než u mo­ torů jiných typů. Kromě toho nemá turbina sem a tam se pohybující součásti, písty a táhla, které omezují počet obrátek motoru. Tato výhoda, která snad není tak nápadná laikům, je rozhodnou pro inženýra. Plynová turbina má ještě jednu přednost: může být poháněna tuhým palivem." Přitom nebude účinnost motoru nižší, pýbrž právě naopak, vyšší *než u pístového spalovacího motoru, který pracuje s drahým tekutým palivem. Jaké účinnosti může plynová turbina do­ sáhnout? Ukazuje se, že již nejjednodušší plynová turbina, která bude pracovat s teplotou před turbinou 1250—1300°, dosáhne účinnosti ko­ lem 40—45 procent. Postavíme-li turbinu slo­ žitější, použijeme regenerátorů, v nichž se tepla, vycházejících'plynů využije k ohřátí vzduchu, zavedeme vhodné chlazení a Více­ stupňové spalování, stoupne nám účinnost turbiny na 55—60 procent. Tato čísla doka■zují, že plynová turbína může v hospodár­ nosti překonat všechny ostatní typy motorů. Proto není pochyby, že kromě letectví najde tento nový pohonný stroj využití I v jiných Oborech energetiky, v železniční dopravě, kde vytlačí parní stroj, v elektrárenství, kde předči parní^ turbinu. Plynovou turbinu lze právem považovat za motor nejbližší budouc­ nosti. JEJÏ

nedostatky...

n

Plynové turbiny používají dnes v letectví trysková letadla. Na společném hřídeli s ply­ novou turbinou je namontován kompresor, který podává motoru potřebný vzduch do spalovací komory. Kromě toho tato turbina pohání i pomocné přístroje, zejména čerpadlo, podávající palivo do motoru. Přitom se ovšem využívá jen malé části energie spalovaných plynů, které především působí svou reakčnl slou. Ale vedle toho se stavějí v letadlech turbiny o větším výkonu, než jaký potřebuje pohon kompresoru a čerpadla. Turbina pak poinocí převodů pohání ještě vrtuli, takže tu jdë a kombinovaný pohon reaktivním m oto­ rem i vrtulí. ť

Stacionární plynová turbina se y podstatě neliší od letecké; jen místo vrtule pohání elektrický generátor a žhavé plyny se n evypouštějí s vysokou energií do trysky, nýbrž se jejich pohybu do krajní možnosti využívá k pohonu lopatek. Kromě toho stacionární turbina, u níž nehrají lakovou úlohu rozměry . a váha, může mít řádu doplňujících zařízeni, která zaručují větší využití tepla i pohybové energie plynů a tím podstatně zvyšují je jí účinnost a snižují zbytečné ztráty. Plynová turbina vykazuje v každém sm ění neobyčejné hodnoty. Už jsm e se zmínili o p oj! žadované teplotě plynů před lopatkami oběž­ ného kola — 1250 až 1300®. To je ovšem tep­ lota tavení oceli. Plyn tak vysoké teploty se žene rychlostí několika set metrů za vteřinii na lopatky turbiny. Její rotor dělá více než tisíc obrátek v minutě. Taková rychlost vyžaduje neobyčejné přes­ nosti součástek. Ložiska hřídele, konajícího tisíc obrátek v minutě, musí být zhotovena s nejvyšší možnou dokonalostí. Stejně doko­ nalé musí být lopatky; je třeba, aby byly na­ prosto přesně vyváženy, neboť namáhání, kte­

NA LOKOMOÍ1VĚ

„ fu K o îtlD V k / m o J o f ré na ně klade vysóká odstředivá síla, je ner obyčejně veliké. Tyto mimořádné požadavky právě brání rozšíření plynových turbin. Je těžké-na jít ma­ teriály, které by delší dobu snesly těžkou práci v takovém žáru. Metalurgie (hutnictví) jen velmi zvolna do­ sahuje vyšších teplot, jaké snesou vyráběné slitiny. Za posledních 10— 12 let dosáhlá zvý­ šení teploty, o 100— 150**, což; znamená 10 12° za rok. Za těchto podmínek by dnes mohly pracovat plynové turbíny při teplotě okolo 700?. Ale právě neobyčejné účinnosti těchto strojů lze dosáhnout při vysokých teplotách plyiiů. Kdyby metalurgové zvyšovali vzdornost materiálů dosavadním tempem, mohli bychom postavit- účinnou turbinu, teprve ža padesát let. Proto konstruktéři hledají dnes jiné cesty. Snaží se chladit součástky plynové turbiny, vystavené nadměrným teplotám. Týká se to především lopatek turbiny. A skutečně byla už nalezena řada účinných opatřeni. Tak se navrhuje udělat lopatky duté a ze­ vnitř je chladit studeným vzduchem nebo kapalinou. Je ještě jiná cesta: lopatky se oví­ vají chladným vzduchem, který kolem nich vytvoří jakýsi obal ochranné vrstvy plynu. Je konečně možno zhotovit lopatky z pórovii tého materiálu a protlačovat jimi vhodnou kapalinu, jako b y se lopatky „potily“ . Ale všechna podobná zařízení jsou velmi složitá a kladou četné konstrukční překážky. Ale je tu je š tě jeden technický problém, chcem e-li využít výhod plynové turbiny ke Spalování tuhého paliva. Takovou látkou bu­ de především uhH, rozemleté na ne j jemně JSI ■uhelný prach. Ale při "shoření uhlí vzniknou jem né částečky popela, Jsou-li jejich rozměry větší než 10—15 mikronů, dopadají současně s proudem plynů na lopatky turbiny a rychle ničí jejich povrch. Doposud je těžké očistit plyny dokonale od takových větších částic,

Je známo, že železniční doprava, především parní lokomotivy, spotřebuje přibližně 30—35 procent všeho vytěženého uhlí. Proto by kaž­ dé zvýšení hospodárnosti parních lokomotiv znamenalo i nesmírné úspory uhlí, dobývané­ ho těžkou prací horníků. • , Spatná hospodárnost je tudíž největším ne­ dostatkem parních lokomotiv, ale není nedo­ statkem jediným. Víme, že pohyb lokomotivy zprostředkuje těžko pohyblivá soustava pístů, křižáků a táhel, která velmi snižuje účinnost a omezuje rychlost i výkon celého stroje. Je třeba dodat, že parní lokomotiva se špatně přizpůsobuje použití páry vysokého tlaku a teploty. Vadí už to, že mazání pístů se pro­ vádí přiváděním oleje do proudu páry a samo toto mazivo nesnáší dobře vysoké teploty. Co můžeme získat, použijeme-li místo par­ ního stroje plynové turbiny? Plynová turbina má řadu výhod před par­ ním strojem i pístovým spalovacím motorem. Obejde se bez vody a složitých zařízení k na­ pájení kotlů. Vystačí s nepatrným množstvím maziva. Pracuje dokonale i s málohodnotným tekutým palivem a může pracovat i s tuhým palivem — uhlím. Uhlí ÍJe možno použít dvo­ jím způsobem, jednak zplynováním ve zvlášt­ ních generátorech, jednak přímo použitím uhelného prachu, který se přivádí do spalova­ cí komory. „ Takovým způsobem je možno zvýšit účin­ nost lokomotivy s plynovou turbinou až ná 13—15 procent, místo 6—8 procent, dosaho­ vaných u nejlepších pářních lokomotiv. Tím dosáhneme značftého zvýšení hospodárnosti: žá prvé může plynová turbina využitkovat li­ bovolné palivo, i odpadové, za druhé spotře­ ba uhlí klesne 2 až 2,5krát, což při spotřebě, která činí na železnici 30—35 procent všeho dobytého uhlí, značí celkovou úsporu 15—18 procent všeho uhlí. S tohoto hlediska tná^po­ užití plynové turbiny obrovský hospodářský význam. V ELEKTRÁRNÁCH Velké tepelné elektrárny jáou dalším důle­ žitým spotřebitelém uhlí. Spálí přibližně 18 až 20 procent roční těžby veškerého uhlí. Ja­ ko pohonné stroje pracují tu nyní výhradně pam í turbiny, jejichž výkon v jednom agregátě dosahuje až 150 tisíc kW.

i V LETECTVÍ

Při pohonu plynovou turbinou v takovém velikém zařízení by bylo možno využít do Proč je vysoko v ovzduší účinnost plynové nejkrajnější míry všech metod, zvyšujících turbiny vyšší, než na zem i? Protože rozho­ hospodárnost, takže by se dosáhlo účinností dujícím činitelem není skutečná teplota ply­ 55—60 procent, to je 1,5— l,6krát více než nů, ale pom ěr teploty plynů k teplotě vnější­ u nejlepších parních turbin. ho vzduchu. A ve výškách, jakých dosahují haše dnešní letadla, je teplota vnějšího vzdu­ Postavení velikých plynových turbin o výchu velmi nízká. Proto se tu plynové turbiny „ konu 100— 200 tisíc kW bude zřejmě činit osvědčují a vítězí i svou malou váhou a n e- * potíže; doposud největší plynová turbina má výkon pouze 27 tisíc kW. Hlavní nesnáz spo­ čívá v konstrukci posledního stupně turbiny.

TEXHHKAMOAOAEJKW ’ 5 >K y P h a n m K B /* KC M

Všeobecně se stavějí plynové turbiny jak jednostupňové (na příklad jediný .otáčivý disk ' s pracovními lopatkami v trysce letadla), tók i vícestupňové. Tyto poslední vlastně před­ stavují několik jednoduchých turbin za sebou seřazených. Plyny se od prvního stupně k dalšímu roztahují a zaujímají větší prostor, takže rozměry kotoučů i délka lopatek se poVËDA

A

T E C H N IK A

M LÁ D E ŽI

489

Stupně zvětšují a na posledním stupni dosa­ hují největších rozměrů. Ale zvětšování po­ loměrů rotujících součásti má za následek zvyšování odstředivé síly. Hranice pevnosti materiálu však nedopustí libovolné zvětšova­ ní rozměrů posledních stupňů. V tom tkví největší potíže konstrukce plynových turbin pro veliké výkony. - Rozpočty ukazují, že hospodárné plynové turbiny velikých výkonů (řádově 100 000 kW) mohou být sestrojeny-jedině při značném zvýšení teploty plynů před turbinou. U par­ ních turbin o účinnosti 35 procent se dosahu­ je poměrného výkonu na jednotku plochy posledního stupně 16,5 tisíce kW na 1 m2. U plynové turbiny o teplotě plynů 600° do­ sáhneme výkonu pouze 4 tisíce kW na 1 m!. Celková účinnost takové turbiny nepřesáhne 22 procent. Zvýšíme-li však teplotu plynů na 1150°, stoupne výkon na 18 fišlc kW na 1 m2 a účinnost naroste na 35 procent. U dokona­ lejší plynové turbiny, která by pracovala při teplotě 1300°, bychom dosáhli výkonu 42,5 ti­ síce' kW na 1 m2 a účinnosti 53,5 procenta.

? AUTOMOBILU Jaké výhody přinese teto turbina automo­ bilu ? Především odpadne rychlostní skříň. Plynová turbina má krásnou charakteristiku tóhu při různých rychlostech a vývine nej­ vyšší sílu při rozjezdu s místa. Dále: automo­ bilová turbina pracuje s levným palivem, má nepatrné rozměry. Ale má-li žvítěMt," bude muset rozřešit ještě' řadu choulostivých otá­ zek. Automobilové turbiny jsou ve srovnání s .pístovými motory málo hospodárné. Auto­ mobily používají motorů o poměrně malém výkonu ; vzdyï i 25tunové nákladní auto má motor o výkonu přibližně 300 - koní, a to je pro plynovou turbinu nízký výkon. Turbina tú dosáhne velmi malých rozměrů *■ zaujme ve voze desetinu, objemu proti pístovému motoru, — a v důsledku toho bude její účin­ nost nepatrná, 12 až lt> procent. Přitom bude při snížení nákladjí ještě klesat. Turbinu bu^ de třeba dělat s velikým počtem obrátek (řá­ dů asi 30—40 tisíc obrátek v minutě, v ně­ kterých případech i 50 tisíc). Doposud .činí

ïïîRI'lliW IWi 11 M 11iluiJEtliilîl

íak velký počet obrátek' potíže. Tyto okol­ nosti a nevelká účinnost turbin v tomto pří­ padě budou největší překážkou v rozvoji to­ hoto druhu automobilového' pohonu. Je tedy nynější doba pro turbinové auto­ mobily zatím obdobím zrodu; ale není daleko chvíle, kdy se podaří sestrojit i hospodárné plynové turbiny malých rozměrů a výkonů. Veliké perspektivy se tu otvírají zejména tur­ bině, pracující s pevným palivem. Automobily jsou dnes hlavním spotřebitelem tekutých paliv a jejich převedení na pohon uhlím by mělo neobyčejný, národohospodářský význam. Předností plynové turbiny však vyniknou v budoucnu i v jiných oborech. Tak na při­ klad jí bude možno použít i k pohonu lodí, kde rovněž budou mít její malé rozměry a váha velký význam. Lz<e předpokládat^ že ply­ nová turbina přestane být v krátké době mo­ torem budoucnosti a nabude převahy všude, kde se dosud používá motorového pohonu. Doktor technických věd prof. V. UVAROV a asistent N. GRJAZANOV * Technika moloďoži, SSSR

LesyB O H AT S T VÍ ALBÁNIE

Strana práce i lidová vláda ihned učinily opatření na ochranu lesů, rozšíření jejich plochy a pravidelného využití. Lasy dodávají nezbytný materiál k znovuvybudováni Válkou zničeného národního hospodářství, spále­ ných domů, Škol, poškozených mostů atd. t e ­ sy hrají důležitou roli ve stavbě nových za­ řízení podle prvního pětiletého plánu. Dodáni va jí materiál na cenné výrobky pro vývoz a zabezpečují surovinami domácí průmysl a prů­ myslovou kooperaci. V přítomné době se pro­ Albánie je bohatá na lesy: 47 procent jejího vádí využití lesního bohatství země na •vě­ povrchu tvoří veliké lesní, plochy,' které hrají deckém podkladě a plánovitě. podstatnou rolí v rozvoji národního hospo­ Strana práce a lidová vláda věnují zvláštní dářství. péči lesnímu hospodářství. V březnu roku V minulosti, kdy byly u vlády protilidové re­ 1951 Ústřední výbor Albánské strany práce a žimy, bylo tohoto ohromného bohatství země mmsterská rada vydaly zákon o prvním pě­ využíváno zahraničními kapitalistickými spo­ tiletém plánu záchrany a meliorace lesů, kte­ lečnostmi. Tou dobou byly lesy vydány ná po­ rý počítá s vysazením 9000 hektarů lesa a spas bezohlednému vyhlazování; byly ničeny provedením melioračních prací na ploše 19* ti­ častými požáry a ziskughtivými vykořisťo­ síc hektarů vyplúndrovaného lefca. vateli. Albánští pracující' přijali rozhodnutí stra­ Plných 350 tisíc hektarů, lesa bylo takovým ny a vlády s nadšením. Ihned, se zavázali vy­ způsobem vypleněno, statisíce .hektarů půdy plnit tento plán ve čtyřech letech a v mno­ bylý docela zbavěny lesů. Fašističtí okupanti ha okresech i ve třech letech. V okresech zničili kolem 16 tisíc hektarů lesa. Peškopii, Pohradci, Puki, Hramše a jiných Po svóbození Albánie a ustanovení lidové mobllisovali dělnici všechny síly a zavázali se vlády se staly lesy národním majetkem. splnit plán dokonce už za tři roky.

Ministerská rada, vycházejíc vstříc nadšení pracujících, vydala doplňující nařízení, kterým bylo určeno splnit pětiletý plán ve čtyřech létech. Do dnešního dne dosažené výsledky dovo­ lují předpokládat, že bude pětiletý pláň zá­ chrany lesů nejen vyplněn, ale i překročen. Podle plánu se vysazování nových lesů na •ohromných plochách země pilně připravuje a dokonce už byly celé pusté kraje proměněny v lesní porosty. Současně s vysazováním lesů byly naplá­ novány stovky kilometrů nových automobilo­ vých' silnic. V průběhu deseti let po osvobo­ zení Albánie bylo také založeno mnoho parků a květinových sadů, do zeleně byly vsazeny kombináty, továrny a závody, dětské jesle, školy, nemocnice a pod, Díky rozhodnutím, přijatým stranou i vlá­ dou, vstoupilý lesy do popředí zájmů celé ze­ mě a zejména masy pracujících bylý povzbu­ zeny, aby věnovaly co největší pozornost a péči racionálnímu využití lesního bohatství. Pomaly totiž veliký význam, který. mají- lesy pro národní hospodářství a zejména pro rozVití zemědělství.

Novaja Albanija, Albánie

K obrázkům: V titulu:, Pokácené dříví se odváží horskými tratěmi do skladiM. — polé vlevo: Ófeélvóvé dříví je důležitou surovinou albán­ ského vývozu. — Vpravo: Pohled do dílny dřevařského kombinátu v Elbasaně, kde se suromna zpracovává.

490

VEDA A TE CH N IK A M LÁDEŽI

. V roce 1954 byï havarijní oddíl bulhar­ ského námořnictva postaven před veliký úkol: vyprostit z m ořských hlubin německou vo^ ; jenskou dopravní loď „Frankfurt", která byla potopena v bulharských vodách .

______ »

Hayna h t e x h m k a 3 a

M i i a A € i K T a

cnxcA HHe

ma

V potápěčské stanici je živo. Naposledy se ještě k on trolu ji. všechny potápěčské pří­ stroje a skafandry. Dva potápěči jsou připravení spustit se na dcúS moře. Instruktor Nikolaj Smirnov jim dává ještě poslední pokyny. Oba jsou sice již zkušeni odborníci, ale stoji před nimi vážný úkol. PotaI pčc-stachanov Christov již oblékl gum ový oděv., Na nohy obul těžké boty, zatížené olověnými podešvemi. Na hlavu nasadil kovovou kouli se skleněnými průhledy na všech stranách. Na záda mu upevnili doplní telné olověné závaží, na prsou má pancíř, kterým prochází kaučuková hadice přivádějící vzduch k dýcháni. Signálník Georgi Doněv ještě zkouší telefon. „H a lo ... slyšiš dobře?“ „Ano!“ hlási potápěč do mušlovitého mikrofonu. ■ „Pustit vzduch !“ velí instruktor Smirnov. v p Potápěč Mítěv energicky šroubuje kukU na skafandr a s lehkým J tísmevem na ni poklepává rukou. Byl dán signál, že ,se « o b o u potá­ pěči spustit pod vodu. Slézají s pracovní lodi po žebříku a za nimi i, se spouštějí hadice na vzduch a telefonní kabely. Telefonista Doněv *■ neustále s potápěči rozmlouvá. . Za několik okamžiků stojí Christov před potopenou lodí. Jeho ú kolem je zjistit je jí polohu a navrhnout předběžný plán na proraženi tunelů, kterými se provléknou záchranná lana. Veliká motorová stří> kačka, ' podobná požární, je připravena vrhat prudký proud vody, který za řízení potápěčů bude v měkkém bahně promývat otvory a průchody k protažení lan. ' Není to sama o sobě lehká práce, řídit vodní tok na správné místo ve zvířeném kalu a držet hadici dostatečnou silou. Ale tato námaha . je ještě ztěžována nepříznivými fysíologickými podmínkami. Tady v hloubce panuje již značný tlak vody, a vzduch, který dostávají) potápěči k dýchání, musí tento tlak překonávat. Dýchání je ztíženo , a každá práce, každý pohyb vyžadují nesmírné námahy, vyvolávají neobvyklou únavu. Proto také potápěči nevydrží dlouho pracovat; musí být brzy vystřídáni. Christov vylézá na povrch. Dloufao smývá bahno se skafandru. ‘ Ale 'výstup z moře není tak jednoduchý. Při dýchání pod vysokým tlakem se v 'k r v i rozpustilo zvýšené množství dusíku. Vystoupí-M potápěč opět do normálního tlaku, uvolňuje se mu z krve plyn ! v bublinkách, jako když se otevře láhev se sodovkou. To může způI sobit vážné potíže, ba i ohrozit potápěčům život ucpáním přívodu ;; krve na důležitá místa. Je třeba lidi pracující pod vodou proti této „kesonové nemoci“ chránit. Dělá se to tak, že potápěč vstoupí do tak i zvafté dekompresní komory, kde dostane n ejprve stejný tlak vzdu­ chu, jako měl pod vodou. Teprve ponenáhlu se tento tlak snižuje, až všechen plyn z krve zase beze škody zmizí. Konečně je Christov nad hladinou. Vystupuje na mateřskou loď, kde mú .jeho (fruhoyé pomáhají odšroubovat kovovou kuklu s hledím ;i snímají mu se Skafandru těžká závaží, aby se zase mohl volně pohybovat. . \ Takovým způsobem pracují všichni potápěči den ža dnem, týden za týdnem na osvobození lodi ^Frankfurt“ z objetí moře. Při tak ; složitých operacích, nezahálí ani ostatní posádka mateřské lodi. Mechanici, strojníci 1 topiči se starají, aby kotle dodávaly dosti páry I . pro čerpadla vzduchu i vody. Námořníci připravují lana 1 pontony, 6 ; které budou slaužit k vytažení lodí na povrch mořfi,, DOKONČENI PŘÍPRAVNÝCH PRACÍ Organisuje se závodění v práci. Byl vypracován časový graf práce • »p ro celou posádku, pro jednotlivé brigády i zvláště pro každého prai covníka. .Plnění plánu se každodenně sleduje a vyznačuje ná zvlášt-» nich diagramech. Potápěči zaznamenávají zvýšené úspěchy. .Přes zimu se dokončily přípravné práce. Byl vypracován opera-* tiyní plán vyzdvižení lodi. Byly provedeny potřebné výpočty, .Pjit*Hi ptná loď byla změřena. z toho se vypočetl: po^ ebn ý výtlak. gyišt I?. zjištěna její váha, nalezeno je jí těžiště. Prozkoumal se povrch m ořf ; ského dna, do kterého se l e i zabořila. Ovšem sílu POtčebttau Jfe T j f

;

uk

ha

gema

zdvižení nelze vypoèï- j tat docela přesně. Je 1 třeba se spokojit s.hru- ^ bým odhadem, ale i tak je možno aspoň p ři- ‘ Wižné určit, jaký tah1 a na kterých místech búde nutno vyvinout, aby byl koráb vytaženi z bahna a vyzvednut na povrch. Potřebnou tažnou sílu vytvoří pontony, kterým tu. také říkají bat— lony. jsou to veliké kovové válce dole otevřené. Jsou-li naplněny vodou, ponoří se do vodý po obou bocích korábu. K nim se připevní tažná lana, provlečená tunely proraženýmt pod ’ lodí. Potom se do válců začne čerpat vzduch. Tlakem vody budou balony stoupat a vyzvednou s sebou loď na hladinu moře. Začátkem měsíce června byly všechny přípravné práce ukončeny. Všechny tunely byly prokopány, protažena lana, balony k nim při­ pevněny. Zbývá ještě poslední operace — naplnit válce vzduchem. Tak se stane lóď „Frankfurt“ i s připevněnými pontony lehčí než voda a bude vynesena .na'povrch moře. VYTAHOVÁNI POTOPENÉ LODI Začátek zvedání byl ustanoven na 22. června. . . . O d samého rána panoval na potápěčské stanici čilý ruch; zá­ věrečné práce měli provést dva potápěči. Připevnili celkem 24 hadic, pro Každý balon tři. Pracovali usilovně, aby byli včas hotovi. Čer­ padla vzduchu byla prohlédnuta a vyzkoušena. Všechno bylo připra­ veno, aby se na druhý děn hned zrána mohlo začít s plněním válců vzduchem. Ale časně ráno vál ostrý vítr a vlny bránily potápěčům v práci Teprve kolem desáté hodiny vlnobití ^utichlo. Stroje začaly praco­ vat. Ručička manometru se dala do pohybu. Kompresory hučely a ha­ dicemi proudil do balonů vzduch. Za nějakou dobu se objevily na povrchu vody bubliny — známka, že jsou některé válce naplněny a vzduch uchází kolem. Na druhý den ráno se začaly plnit prostřední balony. Když se opět ukázaly bubliny, kde kdo pohlížel do, moře, zdali se začne loď ob­ jevovat. Nastal kritický okamžik. Na lodi zavládlo vzrušeni. Podaří se vyzdvižení podle plánu? Vynoří se loď nebo n e? Jak vypluje? V jaké poloze? Vzduch ještě dále proud'l do balonů. Kompresory hučí ještě moc­ něji. Pojednou se objevily na povrchu bílé plochy vytvořené proudící VtÆou. Skvrny se ‘ponenáhlu přioměmly v gejzíry — rostly, blížily se, až nakonec spiynuly v? jediný mohutný proud, a . . .pojednou se upro­ střed valící se vody objevil nos korábu. Diváci radostně vykřikli. .Vlna uspokojení se valiía po palubě. Udrží se loď na hladině? Nevysmekne se z objetí ocelových lan? Nevrátí se opět do hlubiny, kde po léta odpočívala? ■ Nastaly minuty napjatého očekávání. Nikdo z posádky ani nedý­ chal. Paluba se začala ponenáhlu dále vynořovat z mořských vln. Udrží se! Všechno je v pořádku! Čím dále tím větší část povrchu vy­ stupuje n advodu . Nejprvé se objevil ^nos, nyní i příď. Kompresory pokračují v práci. Během hodiny vypluly nad vodu í tnůstky a postupně krok za krokem se vynořila celá paluba. Konečné je „Frankfurt“ docela nad vodou. Vyhlíží dobře a drží se přím o : vé správné poloze; ’ . í ' , ' Nepopsatelná radost zachvátila všechny námořníky. Naskakuji do člunů a plují ke korábu. -Za několik minut šplhají jako akrobati po Svrchní stěně válců a po lanech. Už jsou na vytažené lodi, procházejí se po palubě. Uvazují vylovený koráb za mateřskou loď a tá je j pomalu vleče do přístavu.; . .. 2 • ... ,■ & /* Vylovení vojenské dopravní lodi „Frankfurt* znamená veliké ví­ tězství bulharského havarijního námořního oddílu. Až bude loď opra-* vena a Hově vystrdjeriaj stane se cenným přírůstkem pro bulharskoa n Srothufloíilu. 1 N auka I technika z a m laděžta — B ulharsko VEDA

A T E C H N IK A M L Á D E Ž I

491

VÉDA PROTI PADĚLKŮ Vnější vzhled museí se během posledního století mnoho nezměnil. Vyvíjelo se ovšem umístěni a způsob osvětlení vystavených předmětů; tím se zlepšila jejich přehlednost a zmizela i ponurost siní, připomínající krámky starožitníků. Zásadně však zůstalo uspořádáni stejné; obrazy na stěnách, sochy na podstavcích a jiné umělecké předm ěty za skleněnou ochranou vitrin. Zato se změnil způsob práce v musejních laboratořích a dílnách. Dříve byla jejich čin­ nost zaměřena více na výrobu okrasných rá­ mů,^ podstavců a vitrin, případně na jejich údržbu. Jen tu a tam se pokusili o opravu (restauraci) a dokonalou konservaci vlastního uměleckého díla. Vždyť v té době bylo málo vědeckých prostředků, kterými by se dala určit doba vzniku obrazu, jeho tvůrce a po­ dle kterých by bylo možno odhalit případné falsifikáty. Naše dnešní vědecké metody, vzniklé na základě fysikálních a .chemických poznatků, jsou daleko spolehlivější. Restaurace obrazů dosáhla značného stup­ ně dokonalosti, třebaže i nadále zůstává umě­ ním. Avšak bez dokonalých vědeqkých vědo­ mostí by restaurátor nemohl ani s největším uměleckým citem a dovedností plně zvlád­ nout svůj úkol. Každý obraz, jako konečně všechna umělecká díla, vytvořená z nějakého materiálu, má svůj vlastní fysikální a chemic­ ký život; působí na 'něj vnější vlivy, většinou škodlivé. Pozvolné umírání, které se u sta-? rých, věkem tmavých obrazů projevuje růz­ nými trhlinami, puchýři a oprýskanou mal­ bou, vyžaduje od restaurátora velkou vědec­ kou přípravu a takovou techniku práce, kte­ rá se opírá o dosavadní zkušenosti a novodo­ bé výzkumy v tomto oboru.

IF iV T E C H N fKUS

Časem vznikne i pátá vrstva, totiž prach, který se usazuje na obraze a velmi snižuje jeho působnost na diváka. Restaurace začíná právě odstraněním tohoto nánosu nečistoty. Občasně povrchové očistě se žádný óbráz- ne­ vyhne, chcem e-li vychutnávat jeho původní krásu, pokud se ovšem sama ve svých ba­ revných složkách nezměnila. Po očištění následuje konservace, která slouží k uchování pevného podkladu, vlast­ ních barevných vrstev, a jejím hlavním úkolem^je znovu stmelit uvolněné částečky barviva, upevnit podklad a zamezit započatému trouchnivěni vrstev. Potom, nebo zároveň s tímto úkonem ohdrží malba nový ochranný nátěr náhradou za několik dřívějších. Úmysl­ ně mluvíme o několika, poněvadž na starých obrazech velmi často najdeme více vrstev prů­ hledného laku. Dříve totiž dostal obraz po každém povrchním ošetření novou ochrannouvrstvu, která se zhusta vstřebala do drobno­ hledných rýh a skulinek barevného nánosu a I ním se pevně spojila. Starý, silně ztmavlý lak, musíme odstranit nejen pro obnovení původního výrazu, ale hlavně proto, že svým pozvolným smršťová­ ním ohrožuje celistvost barevné plochy. Síly, které zde vznikají, m ohou být tak" veliké, že Strhávají s sebou částečky barviva, a pakliže je včas neodstraníme, malba popraská a roz­ tříští še na malé kousky. Omlazování obrazů Uvažovalo se o způsobu, jak učinit pomocí bělidla nebo odbarvovače vnější vrstvu opět průhlednou, Takové řešení by však vrátilo malbě krásu jen dočasně, poněvadž by js táto trvalo nebezpečí popraskání a tvoření puchýř­ ků. To znamená, že není nutné odstraňovat ztmavlou vrstvu laku pro je jí zhoršené vlast­ nosti, pokud jde o světelnou propustnost, ný­ brž pro přímé ohrožení barevných vrstev. Bádáni v tomto oboru se nyní zaměřuje na způsob výroby takového laku, který by sé časem ani nesmršťoval, ani netmávl. Osvěd­ čilo se již více druhů silikátových sloučenin, alè k jejich všeobecnému použití se dosud -nepřistoupilo* poněvadž pouze dlouhodobá zkouška může dotvrdit předem určené vlastnosti.

časem se vyvinulo více způsobů, jak obno­ vit zašlé umělecké dílo, ale ne každý z nich sé hodí pro určitý obraz stejně. Vždyť se od sebe liší nejen použitý druh barev, kříd, ole­ jů a laků, ale i technika inalby, jakost plátna a ostatní složky, které jsou různé pro každé údobí, každou malířskou školu i jednotlivě malíře. S těmito okolnostmi mťhsi počítat vši­ chni restaurátoři. Bohudík nám zkušenosti ukazují, že obrazy jsou v průběhu doby vystaveny více vnějším íysikálním vlivům než účinkům změny che­ mické podstaty materiálu. Kdyby tomu bylo naopak, stáli by restaurátoři před daleko vět-N šími problémy. Chemické změny jsou značně složité a zvláště u starých obrazů lze je určit jen s ve­ likým^ obtížemi. Neznáme jednak vždy, a dost přesně druh použitého materiálu, jednak ví­ me nebo tušíme jen zhruba, jakými asi pro­ měnami prošel v těch mnoha desetiletích i staletích obraz a s ním barevný materiál. Fysikální změny vznikají sice také někdy vli­ vem proměn chemického složení láteR, ale můžeme je lépe a snáze určit a odstranit. „Složení“ malby

492 v£da a xechnika mládeži

vzniklým

Jak pracuje restaurátor?

Škody způsobené různými vlivy

Abychom lépe porozuměli, oč jde, podívej­ me se zblízka na celkovou stavbu obrazu —lépe řečeno na jeho jednotlivé vrstvy. Jen tak pochopíme, jakým vnějším i vnitřním vli­ vům a mechanickým silám je vystaven pevný podklad obrazu (plátno, dřevo, papír, hedvá­ bí pergamen, kov, , zeď atp ), a jemná blána z laku, která se vytváří na barevných vrst­ vách Pakliže zkoumáme „m echaniku" malby s takového hlediska, rozlišujeme čtyři složPevný podklad;- 2. podklad, vytvořený základní harvou; 3. vlastni barevné vrstvy malby a 4_ tenké ochranné vrstvy (blány), kteté buď vytváří malíř nanášením různých bezbarvých nátěrů, nebo které vzniknou poz­ ději samovolně z látek vylučovaných spodními

nost, případně se pod samovolně povlakem malba úplně ztrácí.

1. Podle mikroskopicky zjištěné struktury bar­ viva poznáme, zda domněle stará, vzácná malba nebyla vytvořena až daleko později objevenými druby barev. Mikroskopem a chemickou zkouš­ kou se odhalilo již mnoho padělků. 2. Nahoře: snímek dole zobrazené části obrazu pořízený pomocí ultrafialových paprsků. Na rozdíl od dolního je zde jasně viditelná skvrna na čepci. Malíř se zřejmě až během práce roz­ hodl na konečném uspořádání obrazu.

vrstvami. Tyto ochranné nebo vzniklé vrchní blány se dříve nebo později projevují jako škůdci, poněvadž mění svou původně prů­ hlednou barvu, Tím ztratí- obraz svou barev­

V dnešní době se zhruba postupuje tík, >e ,se nejprve rozpustí škodlivé krycí vrstvy. K tomu se používá většinou acetonu. Jsou restaurátoři, kteří pracují se zvláštním nias texovýiri přípravkem, o němž prohlašují, že vydrží nejméně 50 ist v původním stavu. Te- , prve po této době je nutno je j obnovit, re­ spektive opatřit obraz novým nátěrem. I ji­ nak se jeví mastex ja k o vhodný prostředek, neboť je j cdstraňújeme takovým rozpustidlem, které nijak nepůsobí na vlastní barevné vrstvy. Na základě výše zmíněných skuteč­ ností můžeme tvrdit, že je nutno, pokud tím nepoškodíme malbu, odstranit i nejnepatr­ nější zbytky starého, zkaženého krycího laku, které by mohly být i v malém množství pří­ činou zkázy uměleckého díla. Použitf ultrafialových a infračervených paprsků Pryskyřičné látky, používané pro ochranný nátěr, můžeme snadno pozorovat na povrchu obrazu pouhým okem. Při osvětlen! filtrova­ nými ultrafialovými paprsky jsou však m léč- ' ně fluorescenční a restaurátor při jejich od­ straňování' bezpečně rozezná docela nepatrné Stqpy. Ultrafialové paprsky nejen odliší jed­

notlivé, na sobě ležící vrstvy barev, nýbrž odhalí i přesné rozměry skrytých a jinak ne­ viditelných trhlin. Stejným způsobem slouží restaurátorům i infračervené paprsky. Metodu „stopování“ pom ocí ultrafialových a infračervených paprsků předcházela již dří­ ve prováděná zkouška roentgenem, která pro­ zradila techniku umělce a různé změny, kte­ ré během tvorby díla provedl. Ták můžeme stanovit způsob práce malířů, nábo dokonce odhalit starší, třeba 1 hodnot­ nější díla, skrytá pod vrstvou viditelné mal­ by, která může pocházet z doby daleko poz­ dější, nebo od jiného autora. Často se totiž stávalo, že byli umělci nouzí a nedostatkem donuceni malovat na starší, již použitá plát­ na. Tento způsob se stal právě u padělatelů skoro zvykem, neboť malovali buď na očiště­ né platno, nebo přímo na malbu starých obra­ zů, ' které si různým způáobem opatřovali. Umělečtí znalci se proto dlouho mýtili ve svých úsudcích o pravosti toho kterého pa­ dělku, poněvadž vesměs posuzovali stáří díla podle vazby a opotřební plátna. „Případ Meegeren“

Vermeerových děl se nám zachovalo; tím větší a bolestnější byla ztráta pro jťíw> domo­ vinu. Meegeren se hájil tvrzením, že se vlastně žádné vlastízrady nedopustil, poněvadž obra­ zy, které se dostaly do rukou okupantů, prý vlastnoručně padělal. Prohlásil, že po několik desátek let studoval Vermeerův způsob „vi­ děni“ a techniku, až si natolik ctsvojil uměl­ cův styl, že, se mu podařiío před válkou okla­ mat i rotterdamské museum. Později vyšlo najevo, že jeden ze světoznámých obrazů tamní galerie je rovněž pouze iskvélým M eegerenovým padělkem. : t Zprvu nebrali jeho slova vážně. Měli za to, že- se Meegeren pokouší zmírnit svou skuteč­ nou vinu. Ale vědečtí znalci brzy zjistili, že nelhal. Nadaný umělec padělatel ve své činnosti klopýtl na velmi nepatrném schůdku. Jeho napodobeniny byly dokonalé, až na to, že lazurovou barvu, která je tak nápadná ve Vermeerově barevné stupnici, koupil od jed­ né londýnské firmy, která mu dodala pouze náhražku požadovaného druhu. Úbázalo se, že místo lazuritu (akvamarinu) byl základem barviva kobalt, jehož užití pro barvy se roz­ šířilo až začátkem XIX. století, Jak by jím mohl malovat Vermeer již: v XVII. století?

V roce 1945 byl v Holandsku postaven před soud pro válečné zločiny známý sběratel Materiál prozradí vše uměleckých předmětů Meegeren. Byl obžalo­ Obor, který zkoumá složení barev z růz­ ván, protože vydal německým fašistům umě­ ných historických údobí, dosáhl vysoké úrov­ lecké klenoty nesrovnatelná ceny, mezí nimi ně. Odborníci vědí, že uměly ultramarin byl i tři obrazy od slavného nizozemského mistra objeven v roce 1828 a má mnohem pravidel-? XVII. století, Vermeera van Delfta. Jen málo

nější krystaly než původní nerostný ultrama­ rín, používaný s oblibou ve středověku. Ja> rovněž známo, že barvivo, zvané pruská modř, vytváří na podkladě drobné skvrnky a pů­ sobením alkálií ztrácí barvu. Jelikož se prus­ kou modři malovalo až od roku 1704, nemů­ že být pochopitelně součásti dřívějších obra­ zů. Na chrom, kobalt, zinek a kadmium při­ šla řada ještě později, a to až v XIX. století. S těmito zkušenostmi se většina padělatelů seznámila íeprve tehdy, kdy již bylo jejich „darebáctví“ odhaleno. K zjištění pravosti obrazů a složení barev, slouží ještě další důležité přístroje: mikro­ skop, spektrograf a kamera, založená na prin­ cipu lomu .světelných paprsků. Mikroskop umožňuje pozorování drobnohledných částic barevné vrstvy. Spektrografem se pak určuje přítomnost těch prvků, které jsou v rozlič­ ných' barvivech obsaženy jen v nepatrném množství. Pomočí spektrografu bylo nedávno zjištěno, že určité umělecké bronzové před­ měty z Číny, údajně prastaré, byly zhotove­ ny před deseti nebo dvaceti lety a svou na­ zelenalou patinu obdržely umělou cestou. Přišlo se totiž na to, že patina obsahovala arsen, který se v přírodní měděnee nevysky­ tuje. Rozličný způsob lomu světelných pa­ prsků v různých barvivech slouží také k bez­ pečnému určení složení barvy a tím I doby jejího vzniku. Věda a technika, jak je vidět, ztrpčila svý­ mi rozmanitými metodami život padělatělům obrazů. I fjn technik us — M aďarsko

LÉČBA RADIOAKTIVNÍMI PREPARÁTY V jedné z therapeutických klinik čeljabinského léčebného ústavu a v železniční nemocnici jsme začali používat k léčeni Basedovovy nemoci radio­ aktivního jodu. Lékaři Sovětského svazu používají ve své pra­ xi rozličných radioaktivních látek: kobaltu, sodíku, fosforu a jiných. Tyto preparáty pomáhají zjišťo­ vat některé choroby j i léčit nemocné. Na příklad použitím radioaktivní. ^ sodíku . snadno změříme rychlost krevního oběhu, která doplňuje krevná obraz pacienta. Radiofosforu se používá jako- lé­ čebného prostředku při některých onemocněních krve, krvetvorných orgánů i při jiných chorobách. Také usnadňuje zjišťování rakovinných nádorů, které přijímají tento prvek z krve vyšší měrou než normální tkáně a neškodné nádory. Nemocnému se při tom podává nepatrné, neškodné množství radioaktivního fosforu a zvláštní počítače zjišťují nahromadění, této látky v nemocném ústrojí. K lé­ čení některých forem rakovinných nádorů se použlvá radioaktivního kobaltu, který nejen že plně na­ hradí přirozený radioaktivní prvek radium, ala v intensitě záření ho i předčí. Při nemocech štítné žlázy — Basedovově nemoci — osvědčil se radioaktivní jod jako léčebný prostředek. Štítná žláza je v přední části hrdla. Měří 5 až 7 cm a váží 20—40 gramů. Patří ke žlázám s vnitř­ ní sekrecí, které vyměšují do krve y nepatrném množství účinné látky — hormony, regulující roz­ ličné druhy činnosti tělesných ústrojů. Hormon štítné žlázy, thyroxin, udržuje správnou výměnu lá* tek v organismu, řídí spotřebu kyslíku a má vektcý vliv na činnost srdce a na oběh krve. Ve štítné žláze je obsažen jod (10 až 15 miligramů), jeho$ největší Část připadá na tvorbu thyroxinu. Při Bas.edovově nemoci je normální činnost štít­ né žlázy porušena. Její aktivní tkáň se nadměrně rozrůstá, a tím v ní vzniká nadbytečné množ­ ství thyroxinu. Ten pak vyvolává v organismu váž­ né poruchy. Látková výměna se urychluje* zvyšu­ je se spotřeba kyslíku a pořušuje se energetická rovnováha těla. To vše má za následek celou řadu chorobných příznaků: zvýšení teploty, únavy a sva­ lové slabosti, narušení srdeční činnosti a nervového systému. V souvislosti se změnami tak zvaného vegetativního (útrobního) nervstva vznikají i jiné vážné příznaky, jako nenormálně vystouplé oči, zvý-« šení srdečních stahů, pocení, třesení rukou. Nemocný si stěžuje na zvýšenou dráždivost a ne­ spavost. > V lehčích případech se nemoc zlepšuje léčením malými částkami jodu á některými látkami, které brzdí činnost štítné žlázy, na příklad thiouracUem

(Alkiron). V těžkých případech se zpravidla při­ kročilo k operativnímu zákroku, kterým se odstra­ nila značné čáSt zbujelé žlázy, aby se snížila do­ dávka jejího hormonu krvi,. Ale objev radioaktivní­ ho jodu dal lékařům.do rukou nové možnosti léčení Basedovovy nemoci. Mnohé látky se při vpravení do živého těla' hro­ madí převážně v určitých orgánech a tkáních. Tak draslík a stroncium jsou pohlcovány zvláště kost­ ní tkání. fosfor rkostní tkání* krevními buňkami

Nemocná O., 39 let , přišla na ěeljabinskou kli­ niku s Jasně vyjádřenými příznaky Basedovovy nemoci. — Za pět a půl měsíce při kontrolní pro­ hlídce na klinice nebyly u ní nalezeny již žádné příznaky Basedovovy nemoci. a buňkami krvetvorných ústrojů. A jod, který se dostane do těla, se téměř úplně pohltí štítnou žlá­ zou. Zvláště mnoho jodu se v ní "nahromadí při Basedovově nemoci, kdy žláza obsahuje až 10.000krát více jodu než kterákoliv jiná tkáň. Radioaktivní jod se svými chemickými vlastnost­ mi neliší od obyčejného jodu á také se shromažďuje ve št|tné žláze. Všechny radioaktivní látky svým Zářením rozrušují živé tkáně: rychle omezují růst buněk a mohou způsobit i jejich úplný rozpad. I radiojod, hromadící se ve štítné žláze, snižuje její vývoj a tím také působí na snížení přírůstků hormonu thyroxinu. Vážná a důležitá je okolnost, že radioaktivní jod nemá —• jak je zjištěno — žádný vliv na ostatní ústroje a tkáně, protože $mi není téměř ’vůbec zadržován. Ba i ve štítné žláze působí jen ome­ zenou dobu, neboť se poměrně rychle rozpadá a ztrácí svou radioaktivnést. Za osm dhí se ho roz­ padne polovina a přibližně za dva měsíce není po něm ve štítné žláze ani stopy. V tom právě spo­ čívá Jeho výhoda* že je ho možno bez nebezpečí

použít vnitřně. Abychom to mohli ocenit, vzpon meňme jen,. že přirozený radioaktivní prvek ran dium se, z poloviny rozpadne za 1560 let. Kdyby* se dostal do těla, i v nepatrném množství, působit by na člověka zářením nepřetržitě po celý život. K úplnému vyléčení Basedovovy nemoci postač! pouze jedenkrát použít radioaktivního jodu. Jeho účinék se neprojeví ihned, nýbrž teprve asi za .3 až 4 týdny. Jen v ojedinělých případech je nutno podáváni jodu opakovat. Takováto léčba je celkem jednoduchá a nečiní pacientům žádných potíží. Potřebná dávka jodu se podává nemocným rozpuštěná ve vodě a pije se na lačný žaludek. Podle našich zkušeností je léčení Basedovovy ne­ moci radiojodem bez výjimky účinné. U většiny nemocných nastalo úplné vyléčení nebo aspoá značné Zlepšení. Dobré výsledky se dostavily nezá­ visle na době trvání choroby. Uveďme jeden příklad: Nemocná G., 391etá, při­ šla na kliniku s jasnými příznaky Basedovovy ne­ moci. Za sedm měsíců ztratila na váze kolem 20 kilogramů a následkem oslabení svalů už nemohla chodit. Štítná žláza byla nadměrně zvětšena a na první pohled byly nápadný chorobně vystouplé oči. Počet srdečních tepů značně převyšoval nor­ mu. Při stavu pacientky nebyl operativní zákrok možnv. Bylo rozhodnuto přistoupit k léčbě radio^ aktivním jodem. Již za několik týdnů se začal celkový sta? nemocné jasně zlepšovat. Projevila se chuť k jídlu, zlepšil se i spánek* teplota, dříve trvale zvýšená, klesla na normální hodnotu. Pacientka znovu začala přibírat na váze. Rozměry štítné žlázy se zmenšiíy a také oči nabyly dřívějšího výrazu. Srdeční čin­ nost se přitom podstatně zlepšila. Za pět a půi měsíce při kontrolní prohlídce na klinice nebyly už u nemocné nalezeny žádné pří­ znaky Basedovovy nemoci. Do té doby přibrala 16 kilogramů a tím téměř nabyla své původní váhy. Léčení radioaktivem jodem silně zmenšuje nut­ nost chirurgických zákroků při léčbě Basedovovy nemoci. Použití radioaktivních látek na klinikách naši země svědčí všeobecně o tom, že veliké objevy v* oboru atomové fysiky mohou posloužit blahu lidí. Sovětští lékaři věnují největší úsilí „tomu. aby, co možná nejúplněji využili nových léčebných pro** středků v boji za zdraví pracujících. Prof. G. F. BLAGMAN a prof. F. A. DYMŠIC, Čeljabinsk Znanáje sála, S S S R

VEDA A Ronruu Mf.lBiH 493

W O L F R A M —kov mnohostranného užitku j A ' Sli///,/

Dvacáté století p ři-. neslo do vývoje tech­ niky řadu nových ko­ vů, které nalezly n é jširší využftí v praxi. Začalo to . hliníkem, pak přišly další ko­ vy, dříve málo, zná?, m é: hořčík, wolfram, molybden, vanad, chrom, berylium — a každý z nich si na­ šel své užitečné místečko. v naší technice; v automobilismu, letectví, radiotechnice, zvu­ kovém filmu, telefonních automatech a po­ dobně. —-

Zvláštní význam při použití v technické praxi m ají kovy, které snášejí vysoké t eplo* ty, 1000° až 2000° C i více, aniž by se tavily. K nim patří především w o l f r a m , v někte­ rých jazycích zvaný „tungsten“ . Je to kov, který má ještě řadu jiných vynikajících vlast-

hranolků, které se ohřívají na 2000" C elek­ trickým proudem, až částečně slinou a pak se zpracují kováním a Válcováním na kom­ paktní kov. Pro železářské účely se však v y rájií f e r r o w o l f r a m přímou redukcí uhlíkem v elektrické peci. Práškový wolfram bývá šedý až tmavý, po­ dle toho, jak temné má zrno. Litý wolfram je belavý- se silným leskem. Je to velmi těžký kov, hustoty přibližně stejné jako zlato. Je­ den krychlový decimetr wolframu váží 19,1 kilogramu. Atomové číslo má 74, atomová váh£i-183,92. Za určitých okolností je kujný a tažný, má- velikou pevnost v tahu. Wolframo­ vý. drát te t vytáhnout až na průměry několi­ ka setin milimetru. Tak tenké dráty nalézá­ me na příklad v bateriových žárovkách.- Do průměru asi třetiny milimetru se dráty táh­ nou průvlaky z tvrdého kovu, tenčí dráty pak průvlaky diamantovými. Určitá nesnáz je v tom, že wolframové drátky za vyšší teploty rády překrystalisují.

Spojením vlákna wolframu á molybdenu lze vyrobit thermoelektrický článek, jímž se dají vzhleděrir '-k- vysokému bodu tání obou kovů měřit velmi vysoké teploty, prakticky asi- do 2400» C. Wolframu se také používá jako pří­ sady k výrobě dokonalých permanentních magnetů. Veliký význam má wolfram i při výrobě roentgenek. Tam totiž jde o dvě podstatné podmínky, Roentgenovy paprsky vznikají d8padem elektronů ria, antikathodu. Z dopadají­ cí energie se však pouze asi 0,8 procenta pro­ mění v záření, zbytek — 99,2 procenta — se změní v teplo Následkem toho se antikathoda Silně zahřívá a je velmi namáhána Proto je wolfram pro ni ideálním materiálem už pro své ryze- mechanické vlastnosti. Ale výtěžek záření ještě závisí na atomovém čísle, neboť čím vyšší atomové číslo kovu, tím lepšího vy­ užití energie se dosáhne. I v tomto směru wolfram velmi dobře vyhovuje. Pro svou odolnost proti vysokým teplotám hraje wolfram význačnou roli také v zařízení pro svářecí přístroje, používajíc! jednoatomověho vodíku. Teplotu plamene kyslikovo­ díkového hořáku lze totiž ještě zvýšit, jestliže těsně před zapálením proměníme vodík nor­ mální, tvořený molekulami o dvou atomech, ve vodík atomární. Molekuly vodíku se rozpa­ dají v atomy při teplotě asi 2000°, dosažené na příklad wolframovým vláknem elektricky

ností, pro něž je ho používáno jak v čistém stavu, tak i ve slitinách, zvláště s ocelí, kte­ ré dodává znamenitou tvrdost Objevil ho roku 1780 známý švédský che­ mik K. W. Schéěle, proto se mu dokonce z p o ­ čátku říkalo „scheelium“ . Je obsažen v růz­ ných minerálech, scheelitu, wolframitu, ferberitu a Jinde._ Značné množství těchto ne­ rostů dodává Čínská lidová republika. V roce 1938 dosáhla světová produkce wol­ framu 21.300 tun; z toho,velká část byla spo­ třebována jako přísada k oceli. Naproti tomu výroba čistého wolframu je značně obtížná a jeho zpracování na vlákna žárovek a elektro­ nek ^činilo dlouho nesmírné potíže. Tento kov má řadu znamenitých vlastností: vysoký bod tímí 3380° C- — nízký tlak par Ve vakuu (což hraje důležitou roli při výrobě elektro­ nek), velkou pevnost za tepla a dobrou schop- • nost emitovat elektrony.

epž prakticky znamená rozpad vlákna. Toto překrystaiisování se dá omezit nepatrným množstvím přísad, zpravidla křemičitanů. Po­ užívá se též slitin wolframu a molybdenu, který má velmi podobné vlastností. Z tako­ vých slitin se vyrábějí některé druhy žhavi­ cích vláken i kathody různých elektronek. V elektrotechnice má rovněž význam slitina niklu s wolframem.

Při výrobě vznikají nesnáze jednak s od­ straněním nečistot, které zpravidla ■kov d oprovázejí {fosfor, arsen, tantal), jednak s pře­ měnou křehkého či práškovitého kovu v pruž­ ná vlákna, která by snášela vysoké teploty bez průhybu, a pro vlákna odolná proti otře­ sům.

Z karbidu wolframu s přísadou kobaltu a niklu se vyrábějí tvrdé slitiny k řezání kovů: wtÿrf, pobědit a j. Vynikají tím, že podržují ve frézách, vrtácích, výstružnících velikou tvrdost i při silném Zahřátí. Připájejí se v po­ době destiček mosaznou pájkou na nástroj a ve vodíkově atmosféře se teprve vysokou teplotou spékají.

VÝROBA WOLFRAMU

Největšího významu však naby! wolfram při výrobě vláken do žárovek a elektronek. Wolframové vlákno teprve umožnilo vyrábět dnešní úsporné žárovky. Původní uhlíkové žárovky dávaly pouze 1,4 lumen na 1 W spo­ třebovaného proudu. Když se začalo užívat zuhelnatělých celuloidových vláken, dosáhlo se až 3,3 1m/W. Ale hned první wolframové žárovky měly účinnost 8 1 tn/W. Vlákno fcylo Ve vzduchoprázdně baňce a při vyšší teplotě se rozprašovalo a tvořilo v baňce černý po­ vlak. Žhavilo se tedy jen asi na 2100° C. Poz­ ději se začaly baňjcy plnit netečným plynem a žhavicí teplota vlákna stoupla na 2700» až 2800» C. Ospory proudu se dosáhlo i vinutím vlákna *do jem né spirálky. Žárovky plněné x e nonem dosahují dnes svítivosti až 25 lumen na watt. Z běžné praxe je dobře známo, že se wolframová vlákna' ani v žáru neprohýbají. Mají také kromobyčejnou pevnost v tahu — 500—600 kg na 1 mm2.

Wolframová ruda se zpravidla rozmělní a působením uhličitanu draselného se z ní vy­ loučí wolframan draselný, který převede na kysličník W O3. Ten se redukuje vodíkem na práškový wolfram. Prášek je pak lisován do

494

VEDA

A

T E C H N IK A

M LÁDEŽI

žhaveným. Plamen hořáku s atomárním vo­ díkem dosahuje teploty až'4000°C. Konečně velkého významu dosáhly v po­ slední době í sloučeniny wolframu jako ma­ teriál na výrobu zářivých hmot (tak zv. fos­ forů) pro zářivky a obrazovky. U zářivek jde o to, aby vznikající ultrafialové záření by­ lo, jemným povlakem na stěně trubice přemě­ něno ve viditelné světlo, Stínítko obrazovek je naproti tomu bombardováno elektrony a světélkuje jejich dopadem. Mezi takové lu­ miniscenční hmoty patří zejména i wolframan hořečnatý MgWÓí. Používá se. ho ve směsi s křemičitanem zinečhato-berylnatým »3 boritanem kademnatým. Poslední dobou se však od těchto luminiscenčních hmot upouští. Jsou dost drahé a kromě toho sloučeniny berylia jsou nesmírně jedovaté; už 25 milióntin gra­ mu^ berylia y 1 m3 vdechovaného vzduchu může^ způsobit nesmírně těžké plicní one­ mocnění: Sbírání střepů takové zářivky bylo tudíž spojeno s určitým -nebezpečím. Byly. proto sestrojeny levnější a Výhodnější lumi­ niscenční hmoty z různých simíků (ZnS, ZňS-Ag, ZnS-Cu, CdS-Ag a j.). Z jiftých četných sloučenin wolframu žádná nenabyla zvláštního praktického významu * v technice. Pro mladé amatéry, jimž je wol­ fram snadno dosažitelným materiálem ze žá­ rovek a elektronek, může mít význam okol­ nost, že je to kov poměrně dobře vzdorující kyselinám, takže se hodí v mnoha případech místo nedostupné platiny na elektrody růz­ ných elektrolytických přístrojů, na smyčky ~ ' pro vkládám chemikálií do plamene při spek­ troskopickém rozboru a podobně. Stiinta si tech nics Rum unsko

Od lupy k dalekohledu Chceme-li se zmínit o některém význačném oboru průmyslu Německé demokratické re­ publiky, pak jistě musíme na prvfm místě uvést optický průmysl, representovaný světo­ známou firmou Žeiss v Jeně. Jenské sklo a Zeissova optika si dobyly prvenství na všech světových trzích. f Zeissovy závody mají dnes za sebou více než stoletou tradici ve výrobě přesných op­ tických přístrojů, od obyčejné lupy až po slo­ žité mikroskopy a hvězdářské dalekohledy. V roce 1846 založil universitní mechanik Zeiss v Jeně malou dílnu, ve které vyráběl po ře­ meslníčku bez předchozích matematických propočtů své první mikroskopy. I tyto první přístroje byly v tehdejší době vysoce ceněny. Ale světoznámé úrovně dobyly Zeissovy mikroskopy, když se k řemeslníku Zeissovi přidružil vědec Abbe a sklářský tech­ nik Schott. Abbe, jako universitní profesor, vytvořil podnes platnou theorii mikroskopic­ kého zobrazení a pomohl i Schottóyi vytavit nové druhy vysoce hodnotného skla' Abbe sám byl synem dělníka z Eisenachu a ve snaze zachovat svoje i Zeissovo dílo zá­ jmům pracujících, založil v Jeně nadaci, která měla sloužit pokroku vědy a techniky a so­ ciálním zájmům pracujících. Ale tyto sociální utopie se za tehdejších poměrů v Německu nemohly uskutečnit. Jenské závody se stály nástrojem imperialistů. Sloužily již vilémovskému Německu a tím více pak hitlerovskému státu v přípravách a vedení dvou zločinných válek. V závodě, který podle přání tvůrců měl Sloužit blahu lidstva, se vyráběly dělostřelec­ ké měřící přístroje, cílovníky pro vrhání bomb a vojenské triedry. To bylo také důvodem, že po roce 1945 byly i Zeissovy závody na demontážní listině Spo­ jenecké kontrolní rady. Plným právem žádaly národy, které se zúčastnily války proti Hit­ lerovi, náhradu alespoň Části nesmírných škod, které napáchal německý fašismus ve všech částech Evropy. PO demontáži velikého strojního parku se zdálo, že je s Zeissovými závody navždy ko­ nec. Ale tady se ukázala velkorysost Sovět­ ského svazu. Továrny byly převedeny do ná­ rodního vlastnictví a za vydatné podpory so­ větských přátel se jenské dělnictvo pustilo do nadšené zňovuvýstavby svého optického průmyslu. Tovární haly zůstaly veíikomyslností sovětských úřadů nepoškozeny. Začaly docházet nové stroje, ještě modernější a vý­ konnější než dřívější. Dělníci, technici i vědci začali závodit, aby svými zkušenostmi obno­ vili chod závodu, který býval chloubou Ně-* mecka, a nyní patří jeho lidu. Dnes jsou Zeissovy závody, díky tomuto společnému úsilí, ještě větší než dříve. Prag? cuje v nich 18.000 dělníků, Což je více než dvojnásobek počtu v roce 1936. A všichni s nadšením pečují o to, aby závody nejen udr­ žely, ale ještě rozšířily svou někdejší světo­ vou pověst. V optickém oddělení nam soudruh pln pý­ chy ukazuje malou krabičku, vyloženou čer­ veným sametem. Jako kapky rosy na plátcích květů v ní leží několik nepatrných skleněných perliček.'Jsou to nejmenší Optické čočky, kte­ ré Zeiss vyrábí. Každá z nich je sotva tak velká, jak čtvrtina normální špendlíková hla­ vičky. 700.000 kusů těchto naprosto přesných čoček váží teprve jeden kilogram. Ale' ten kilogram by stál 21 milionů marek. ; Vedle toho vidíme zrcadlo teleskopu o prů­ měru dvou metrů, 2,7 tuny těžké. Jen vědecký výpočet skleněné části stál; rok namáhavé práce. Devět měsíců trvalo, než skleněný díl po odlití vychladl a mohlo se přistoupit k je­ ho opracování.

Ale hlavní roli stále hrají staré, osvědčené výrobky: Zeissův osvědčený fotografický ob­ jektiv Tessar, pověstné Zeissovy polní triedry, oblíbená brýlová skla Puktal, nové kufříkové zvukové promítačky pro úzký film, šířící zá­ bavu i poučení právě tak v německých vsích, jako v odlehlých končinách Číny. Pro lékaře byly vyrobeny pro operace lampy bez stínu, po Válce byl postaven Zeissův elektronový mikroskop a interferenční komparátor, umož­ ňující měření až na desetitisíciny; milimetru. Nyní bychom věřili, že má každý Němec dů­ vod být hrdým na to, že si němečtí pracující opět získávají svou kvalitní prací důvěru celé­ ho světa. Jména Zeiss však bylo poslední do­ bou zneužito. Několik bývalých zaměstnanců Zeissových závodů, kteří před obsazením Duryňska Sovětskou armádou prchli do západní­ ho Německa, se totiž již nějakou dobu bez ohledu na všechna zákonná ustanovení po­ koušejí vést s jenskými závody spor o jejich původní světoznámou značku. Založili si v Heidenheimu na Brenzu konkurenční závod a přivlastňují si pro tento podnik práva, která patří jedině a výhradně původnímu jenskému závodu. Smutné na tom je, že i západohěmecké úřady a soudy tyto machinace podporují. Ale není pochyby, že původní jenské závody zvítězí mezi čestnými lidmi — už i kvalitou svých výrobků. Naše barevné obrázky výmluvné líčí Chou­ lostivý a pečlivě propracovaný postup práce při výrobě optických zařízení. Základní pod­ mínkou je získat hodnotný materiál, vyrobit speciální, dokonalé sklo. Dnes se lijí zvláštní optická skla předem propočtených a přede­ psaných vlastností, určitého indexu lomu, také skla propustná pro různě vlnové délky světla (na příklad uviolové sklo, které; propustí jen ultrafialově paprsky a zadrží obyčejně světlo), skla, která mají přesně určenou tepelnou roztažnost (jenská skla pro teploměry). Blok skla se musí nechat pomalu chladnout, aby nestej­ noměrným chlazením nevznikalo vnitřní pnu­ tí, které rovněž působí na průchod světla. Na přvňím obrázku barevné dvoustrany je Vidět kilogramový blok speciálního skla a ve­ dle něho polotovary i hotové miniaturní čoč­ ky, z něho zhotovené. Vedle je zobrazeno, jak starý pracovník, soudruh Neumann, řeže dia­ mantovou pilkou skleněné bloky na díly, vhod­ né ke zpracování na jednotlivé čočky. Ty se pak nejprve lisují do vhodných tvarů a brousí Broušení, čoček se děje strojově. Postup ukazuje další obrázek. Čočky jsou upevněny na zvláštním držáku, k němuž přiléhá leštící miska. Poloměry obou těchto částí1přesně od­ povídají zakřivení broušených čoček. Broušení a leštění se provádí nesmírně jedi­ ným brusným práškem. Je to práce velmi choulostivá; další obrázek ukazuje soudruha Zipfela u takového leštícího stroje, ják nanáší zmíněnou leštíc! pastu na rotační kotouč. V jeho dílně musí být neobvykle čisto, pro­ tože se nesmí do brusného materiálu dostat prach nebo jiná zrnka látky, která by mohla poškodit jemný povrch čoček. Ve spodní řadě obrázků jsou jiné podrob­ ností z práce Zeissových závodů. Na prvním soudružka Lohbeinová pomocí mikroskopu vrtá achátové ložiskové kameny do nejmenších dámských hodinek. Vedle na stolku leží nový malý fotografický aparát „Werra“ , vyso­ ce kvalitní a přitom levný. U něho jsou zobra­ zeni jeho konstruktéři, soudruzi Broch a Wag­ ner. Každý jednotlivý Zeissův výrobek se po ce­ lou dobu výrobního procesu i po dokončení podrobuje mnoha kontrolám jakosti. Jeden takový způsob je znázorněn. Na obrázku vidí-

Zeissovy brýle, přiléhající těsné na oko.

tne čočku, na kterou bylo přiloženo kontrolní sklo. Interferencí světla mezi sklem a čočkou vznikají tak zváné newtonské pruhy, které na správně vybroušené ploše musí probíhat úplně pravidelně. Sebemenší chybička se pro­ jeví výchylkou proužků, takže se touto ces­ tou dá zjistit chyba řádu již desetitisíciny mi­ limetru. Tak daleko došla práce na výrobě čočky, jejíž hrubou formu lisuje na soused­ ním obrázku soudruh Weitzmann: od zhoto­ vení skleněného bloku přes vylisování hru­ bého tvaru a broušen! až ke konečné kontrole a zasazení do příslušného optického přístroje — na příklad oblíbeného prismatického diva­ delního kukátka „Theatis Gold“, jehož zkou­ šení provádí soudružka Ukenová na dalším obrázku. Vedle mikroskopů mají odedávna světovou pověst Zeissovy fotografické objektivy. Už v době'našich dědů, kdy ještě staré veliké fo­ tografické aparáty s dřevěnými stativy trpěly malou světelností a dávaly neostré a skreslené obrázky, byl Zeissův objektiv Tessar vý­ znamným přínosem k fotografické technice. Umožňoval momentní snímky i při špatné světelnosti a obrázky byly neobyčejně ostré a čisté, což dovolovalo i značné zvětšení bez zhoršení kvality obrázku. V tom to oboru skutečně vykonala fíirma Zeiss velkou průkopnickou p r á c i Nejen objektivy, a le i ostatní výstroj fotoaparátů se zdokonalila: m om entaí závěrky, clonfcy, hledáčky i dálkoměry. Na posledním nákresu je vidět sériovou vý­ robu aparátů „Werra“ . I tento moderní a do­ konalý přístroj má původní osvědčený objek­ tiv Tessar, ovsem dnes už se světelností4:2,8 s uzávěrem od 1 do Vaoo Vteřiny. Zásluha ta­ kových dokonalých objektivů spočívá především v tom , že si můžeme dnes vzít s sebou na cesty nepatrný kapesní fotoaparát, kdežto dříve nosili fotografoyé velké dřevěné bedny se stativy na zádech. Můžeme dále brát do­ konalé ttiomentní snímky ze sportovních zá­ pasů i za deště nebo pozdě večer při špatném světle. A přece nakonec s použitím dobrých zvětšovacích přístrojů dostaneme dokonalé fotografie normálního formátu. A všecky tyto veliké pokroky ,ve stavbě op­ tických přístrojů spočívají na velikém díle sy­ na prostého tkalcovského dělníka: Abbe ve spolupráci s podnikavým, řemeslníkem Zoissem vybudoval vědecké základy výroby doko­ nalých optických čoček na matematickém podkladě. *

*

*

Přejeme dělnictvu Německé demokratické republiky mnoho zdaru v další mírové práci, ve výrobě strojů a zboží, které slouží zvýšení blahobytu pracujícího lidu. Zeissovy závody jsou a jistě zůstanou výrazem oněch tvůrčích a budovatelských sil německého lidu, kterých jsme si vždycky vážili, a které jistě pro bu­ doucnost natolik zmohutní, aby se stalý baš­ tou a oporou světového míru a společné nňahy všech národů pro zvýšení blahobytu všech pracujících světa. VĚDA

A

T E C H N IK A

M LÁDEŽI 4 9 5

SVĚTOZNÁMÁ OPTIKA Naše obrázky předvádějí ukázky ze Zeissových závodů v Jeně v N D R . Vlevo nahoře je blok speciálního skla vážící 1 kg. Dalo by se z něho vyrobit 700 000 nejmenších čoček zobrazených p od ním. Vedle řeže s. Neumann diamantovou pilkou takové bloky na díly. Čočky jsou nalepeny na nosiči, kde jsou strojně broušeny. Leštění se provádí jem nou leštící pastou. — Vlevo dole se p od mikroskopem brousí achátová ložiska do hodinek. D va soudruzi Broch a Wagner vypracovali nový malý foto­ aparát. Při zkoušeni se čočky kontrolují interferencí; vznikají t. zv. New tónovy kroužky. Uprostřed pracuje veliký lis form u­ jící zhruba materiál na čočky. D ole zkoušeni divadelních ku­ kátek. Vpravo sériová výroba fotoaparátů na předešlém obrázku navrhovaných.

S V Ě T O Z N Á MÁ O P T I K A IB w B t

W E em

wm

obrázky předvádějí ukázky ze Zeissových závodů v Jeně R. Vlevo nahoře je blok speciálního skla vážící 1 kg. D alo I z něho vyrobit 700 000 nejmenších čoček zobrazených j ilm. Vedle řeže s. Neumann diamantovou pilkou takové | na díly. Čočky jsou nalepeny na nosiči, kde jsou strojně | eny. Leštění se provádí jem nou leštící pastou. — Vlevo í pod mikroskopem brousí achátová ložisjca d o hodinek, Boudruzi Broch a Wagner vypracovali ríový malý fotot. Při zkoušení se čočky kontrolují interferenci; vznikají Newtonovy kroužky. Uprostřed pracuje veliký lis form u-: limba materiál na čočky. D ole zkoušení divadelních ku. Vpravo sériová výroba fotoaparátů na předešlém obrázku iováných.

M ládežnický časopis NDR JUGBND UND TECHNIK přináší re­ portáž o jízd ě na skú tru , ja k é se u ž v N ěm ecku sério v ě vyrá b ějí. O tis­ kujem e ú ryv k y z rep ortá že v n a d ěji, ž e ta k é u nás budem e moci jednou referova t o podobném vozid le naší v ý rob y. Plni očekávání přijíždíme za pěkného rána vlakem do stanice Bir­ kengrund. Odtud není daleko do prům yslových podniků VEB v Lud­ wigsfelde. Už vidíme tovární halu, v níž še na běžícím pásu montuji skútry „Pitty“ . Jednotlivé súučásti sem přicházejí z pom ocných dílen už připravené. Montáž sé tu provádí na třináct taktů, z nichž každý trvá osm minut. První takt začíná nasazením rámu na pás, zavěšením motoru a přimontováním nádrže na. palivo.P osledn í stupeň má na ta bulce nápsáno: Makání, montáž plechového krytu,, sejm utí s pásu. Mezi těmito krajními body. po celých třináct taktů roste skútr krok za krokem. Ruce dělníků rychle, ale pečlivě provádějí svěřené úko­ ny; čeká se, že po zapracování se osmiminutová doba mezi posuvv pásu ještě zkrátí. První takt obstarává sám Erhart Groth. Uršula Biermannová v osm ém taktu se svým kolegou připevňuje ozdobnou lištou gumovou podlážku pro nohy a přidělává páku nožní brzdy s bowdenem. Á č je teprve rok v učení, jd e jí práce hbitě od cuky. Ale vtom už zaznívá houkačka — rozzáří se červená žárovka: nás se s lehkým kolébáním dává do pohybu. V devátém taktu se Marie T irpitzová ujímá stroje a připevňujě na řidítka spojku a bowden od zplynovače. Opět zazní houkačka a Pitty postupuje dále, až se konečně dostává do rukou zajížděčů, kteří ji prozkoušejí à odvedou do expe­ dice. Nám připadá úkol vyzkoušet a na dvousetkilom etrové dráze ověřit výkon této zajímavé motorky. Nasedáme — a na první sešlápnutí startéru m otor zabzučí. Může­ me tedy oba startovat. Levá ruka stiskne páku spojky, levá noha sešlápne' přední rameno dvoudílné rychlostní páky. A nyní, když se na nás tolik očí zvědavě dívá, musím e spojku pěkně měkce spustit. Stalo se — a naše Pitty se rozjíždí s jem ným bzukotem. Dali jsm e si na startu záležet, vždyť tu jde O Čest našeho' časopisu JUGEND UND TECHNIK. Dopadlo to dobře. Teď přehodit na dvojku. Několik okamžiků váhání, než levý p o d j pátek najde zadní rameno rychlostní páky — ale to jen napoprvé. Zjišťujem e rádi, žé je n a skútru technika jízd y celkem shodná s m o­ tocyklem. Všechny m anipulační páky jsou i tady na svých místech apoloha těžiště je tak příznivá, že se cítím e na Pitty hned jako doma. Protože prvních pět kilometrů projíždím e čtyřicítkou, máme tedy dost času se na stroji orientovat, Vlevo je spojka a přepínač světla s knoflíkem houkačky, vpravo otočná rukojeť pro přidávání plynu a ruční brzda pro přední kolo. Pod řídítky je malé prkénko, na němž zleva doprava je kontrolní lampička nabíjení akumulátoru, vypínač za|í palování a přepínač světla, tachometr,, kontrolní lampičky pro volno­ běh a chlazení motoru. Pod tím je věšýk na tašku, zcela dole vlevo kryt šestivoltové baterie a vpravo víko krabíce na nářadí. Mezitím jsm e přijeli na dálnici U Ludwigsfeldü. Klidně a rovno­ měrně pracuje motorek, který má obsah 125 cm 3 a trvalý výkon i,25 koně. Teď má ukázat, co dovede. Pravá ruka lehce otáčí držadlem a motor, aniž by se zahltil, hladce přechází na padesát, šedesát a k o­ n ečn ě'i na sédmdesát kilom etrů v hodině. Chvíli zůstáváme na této rychlosti — m otor je, jak se zdá, spokojen. Pak opět sejdem e na 60 km/hod. až do Michendorfu, kde opouštíme dálnicí a jedem e po normální., silnici. Tady nám přicházejí do cesty kopečky, ale ku pódivu Pitty je vybírá trojkou, jako by měla pod svým krytem nejméně deset koní. Na silnici jsou kaluže, a právě když chcem e největší z nich obe­ jet, objeví še proti nám ohrom ný autobus. Chtě nechtě musíme do vody. Rychlost nemůžeme v takovém okamžiku zmírnit — a tak se připravujeme na důkladnou sprchu, na jakou jsm e z m otocyklu zvyklí. Ale k našemu překvapení nedopadá na nás ani kapka vody. Pitty má tak dobře postavený kryt, že projíždím e kalužiny bez po­ hromy.

Je (to důležitá a významná vlastnost, protože na nové skútry čeká celá naše sportovní veřejnost a' zvlá&tě ,pak nadšená mládež, která s velkou oblilbou zkouší všechny nové vymoženosti na poli mo­ torismu. Kromě toho takový skútr slibuje stát se opravdu lidovým cestovním prostředkem, pohodlným, levným v provozu a spolehli­ vým, jak při cestě do zaměstnání, tak na- výletech. P ohled na m otor skú tru zprava i zleva.

Po třiapadesáti kilom etrech uděláme zastávku. Když se za chvíli rozjíždím e, přicházíme mezi Treuenbrietzen a Wittenbergern na veli­ ká stoupání. Také tady nevykazuje náš m otorek pražádnou únavu. Jeho chod je neustále klidný, rovnom ěrný; bez obtíží vybírá každý kopec. Na, zvláště příkrém svahu podrobujem e Pitty zatěžkávací zkouš­ ce. Když jsm e se vyšplhali se zdarem nahoru, obracíme a vracíme se do poloviny kopce zpět. Odtud pak se začínáme rozjíždět jedničkou, ale jde to tak dobře, že ještě před vrcholem přepínáme na dvojku. Ve W ittenbergu Pitty „nakrmíme“ . Dostává směs benzinu s mine­ rálním olejem v poměru 1:25, na pět litrů benzinu dvě desetiny litru oleje. Mezí Wittenbergern a dálnicí je sto kilometrů silnice ve špat­ ném stavu. Ale naše Pitty nás unáší přímo s radostí po jejím kostrba­ tém povrchu. Měkké pérování pirední vidlice s vůlí 70 mm přejímá na sebe všechny nerovnosti, a stejné pérování zadní části s příjemným koženým sedadlem působí tak příznivě, že bez potíží přijíždíme šede­ sátkou do Jiiterborgu. Krátká zkouška stačí, abychom se předsvěd5fii, že je na našem vozidle všechno v úplném pořádku.

Spolehlivá a pohodlná jízda á po špatných silnicích je jedním z prvních podmínek vozidla, které se má opravdu stát lidovým typem. Nemůže každý ibydlöt ve městě a jezdit pouze na výlety po betonových, silnicích. Skútru touidau jistě používat i dělníci, dojíždějící za prací do továren, na stevemiiÉtě nových závodů, přehrad, elektráren. Budou na něm jistě dojíždět i studenti do školy. Ti všichni musí používat nejrozmanitějších silnic a ta­ ké nemohou vždycky počkat, až vyjde sluníčko. S uspokojením tedy večer konstatujeme, že i po této stránce bude Pitty dobře vyhovovat. Po petčlivé prohlídce ji opatrně ukládáme pod střetihu do (kůlny, alby si po těžké práci odpočala. Posledních čtyřicet kilometrů si necháváme na příští den. Ráno na­ sedáme, přivíráme klapku zplynováče a po několikerém stisknutí plováčku prošlápneme nejprve riožní starter naprázdno. Pak otočím e klíč­ kem zapalovače na dvojku a na první šlápnutí motor běží. Před od­ jezdem nesmíme ovšem zapomenout zase otevřít vzdušní klapku kar­ burátorů;' Až do Luckenwaldu jedem e zvýšenou rychlostí, neboť máme před sebou bezvadnou silnici. Tady přijíždíme na cvičné území pro zkou­ šení m otorových vozidel. S kamarády z GST se chceme pokusit, jak náš m otorek vyjede příkrý svah, aby ukázal i po této stránce svou zdatnost. S rozjezdem vyjíždí nahoru dvojkou. Bez rozjezdu také vy­ jedeme jedničkou až na vrchol. To je skutečný výkon, jaký bychom od takového m alého' vozidla ani neočekávali. Na těchto písčitých svazích, na špatných polních cestách a na špatné silnici mezi Trebbinem a Ludwigsfeldem ukázal náš první skútr našeho národního m otorového průmyslu bezvadný výkon. Tyto výsled­ ky zkušební jízdy s n a š í, Pitty nás opravňují už předem blahopřát každému, kdo se pro koupi rozhodne. A co m ám e dodat našim čten ářů m ? Sbíhají se vám slin y, není-liž pravda? I u nás se stavba skú trů p řip ra vu je; ale dosud pod poklič­ k o u — k tero u se nám p řes všech n y poku sy a namáhání nepodařilo pózvednout. N echám e se ted y překvapit. — Kd y?

498 V Ě D A

A

T E C H N IK A

M LÁDEŽI

Vidu jižními Pchjong-anu <*í

Ä

Za ranního svítání jsme opustili okresní městečko Andžu. Náš vůz minul městské uli­ ce a rychle se rozjel po silnici pokryté ještě sněhem. Asi šest kilometrů od města je sídlo sta­ vební správy budující zavodňovací systém provincii Jižní Pchjong-an (Fenjan), Ale není snadné "překonat vozem tuto nevelikou vzdálenost. Silnice je totiž ucpána v obou směrech nákladními auty, které vozí mateteriál i stroje. Teprve asi za hodinu se nám podařilo dostat šc k budově, v níž j é umístěna stavební kancelář. Vychází nám vstříc hlavni inženýr Rim. Tong-hwal a delegát Ústředního výboru Strany práce v Koreji Pak ču-dong. Když se hlavní inženýr dověděl o účélu naší cesty, seznámil nás v hlavních rysech s projektem zavodňovací soustavy. Ukazuje na plán staveb řekl: „Tyto zavodňovací práče nebudou mít podle rozsahu sobě rovných v celé Koreji. V nedaleké budoucnosti, až Druhá etapa stavby skonči v roce 1957. V třetí etapě bude zavod­ dokončíme stavbu kanálu, objeví se na mapě naší vlasti jméno nové něno 25 tisíc čongbo půdy v pobřežních okresech Žlutého moře. řeky. Rovina Joldusamčchollí doposud trpící nedostakem vody, se pře­ Vyšli jsme od mapy na staveniště, fteka Čchongčchon-gang byla mění v zavlažovanou obilnou komoru, neboť 25 tisíc hektarů půdy do­ ještě pokryta ledem. Vítr hnal do břehu pichlavý písek. stane postačitelnou vláhu a urodí zemí 53 tisíc tun obilí.“ V . první stavební etapě zaujímá nejvýznačnějši místo Kymsongská’ čerpací stanice. Tady pracuje několik tisíc budovatelů. Rozlehlá rovina Joidusamčchollí byla od pradávna vyprahlou sUchou krajinou a sklizeň závišela na množství spadlé vláhy. Půda je zde Na proražení tunelu pro kanál byli povoláni specialisté, pověstní úrodná, ale pro naprostý nedostatek vody nikdy nemohli rolníci sklidit vrtáci šachet z Unsahských a Čonsonských dolů. Celá země pomáh^ více než 1,49 tuny obilí s hektaru. velikému dílů. K vybudování zemni přehrady sem přišla veliká skupina rolníků, ze K tomu veliké sucho v roce 1919 a tajfun, který řádil v roce 1923 státních statků z Čongdžu a Jonděchonu a zemědělců z okolních vesnie. nad okresy Andžu a Pchjong-won, ještě víte ochudily i tak bídně ži­ vořící zdejší rolníky. Na Kymsongská čerpací stanici už stojí veliké čerpací stroje, dokončuje se i nejtěžší práce, vybudování vodní cesty přes hory Historické rozhodnutí Korejské strany práce a lidové vlády, vydané v délce 1815 metrů. V roce 1948 o vybudování rozsáhlého zavlažovácího systému v provin­ Elektromontéři již provedli montáž stanice a postavili vedení vy­ cii Jižní Pchjong-an, bylo přijato s nadšením vším lidem a zvláště sokého ňapětí. Dříve neobydlené pobřežní kraje kolem řeky Čóngrolnictvem těchto okresů. Proto také po výzvě Korejské strany príice čchon-gangu postupně mění sypu tvářnost. Vyrostly tu stovky obyt-' vyšla na staveniště' mnohotislcová armáda budovatelů. ných domů, byla zbudována nová silnice, kulturní dům, léčebna, rozJeště před válkou byl tento velkolepý projekt uskutečněn na 70%’. dělovny zboží a pod. Ale válka dočasně stavbu přerušila: Osaměla síaveniště, pracující ode­ Také stavební usek Kosong žije plným životem. Zde budují t.řf šli na frontu. sta metrů dlouhý kanál. Šířka kanálu je 6,7 m, hloubka 4,4- m. K je ­ Vojna skončila. V tříletém plánu obnovy národního hospodářství ho vyhloubení bylo třeba přemístit více než 13 tisíc krychlových došlo i k dokončen! zavodňovacích prací.* metrů země. Pracují tu veliká rypadla, S jejichž pomocí se podařilo Dne 26. srpna roku 1954 vyšla Vyhláška ministerské rady Korejské až doposud přesně plnit plán výstavby. lidově demokratické republiky o stavbě zavodňovacího systému v pro­ Pák Ču-dong, zástupce Ústředního výboru Korejské strany práce, vincii Jižní Pchjong-an. Do úvodí řek Čchongčchon-gangu a Tädongnás osobné seznámil s dělníky čtvrté brigády. Přišli Sem v čele gěngu na rovinu JoldusamČcholli záhy začali přijíždět technici, ob­ s Ri Nak-sanem z dolů. Většina z nich jsou členy Korejské strany jevili se tu zeměměřiči, geologové a jiní specialisté. práce. Od prvního dne organisovali pracovní soutěžení a čestně si Udržuj! vydobytý putovní prapor. Tato brigáda plni denně plán na Hlavní inženýr nám ukázal na mapě nápadně vyznačený kanál, kte­ více než 250%. Jeden z členů brigády, Am Kwang-mo, plynule pře­ rý se táhne od linie, odůělující okresy Kačchon a Sunčchon. Od této kračuje Svoji normu na 270 i více procent a podněcuje svými vý­ hlavní vodní magistrály se táhnou na všechny strany početné zavla­ kony i ostatní pracující. žovač! kanály, pokrývající celou Joldusamčchollijskou rovinu. Pouká­ Mnoho sé tu hovoří o družbě. vznikající fftezi stavebními dělníky zal na mapě na místa, poznamenaná značkami, kde budou vybudována a místními rolníky. V prvních dobách, pokud ještě dělnici neniěli zdymadla, hráze, stavidla a mosty. vybudována svá sídliště, místní rolníci jim rádi přenechávali svoje Pro zavlažení této roviny nestačí vody z řeky čchongčchon-gangu, světnice, a sebrali pro ně několik set tun potravin. která se dotýká tohoto území. Proto je třeba mezi řekami Tädonggang Na zpáteční cestě jsme ještě zajeli na pátý stavební úsek. Zde a Čchcngčchon-gáng vybudovat průplav dlouhý 3540 metrů a v Jonjsme Se Setkali' s rolníky, kteří přišli z okresu Severní Hangjong. dongu postavit hráz. Na hranici okresů Kačchon a Andžu tím vznikne Byli oblečeni ve vatovanýoh kazajkách a na hlavě měli kožešinový Veliká nádrž o ploše 1500 čongbo*). čepice. Voda z řeky Tädonggang se bude v této nádrži hromadit. Aby sem Od prvního dne dosahovali vynikajících úspěchů. Druhá brigáda, bylo možno přečerpávat vodu z řeky Čchongčchon-gangu. staví se kterou vede Čeho Čong-bong, mnohokrát vydobyla prvenství v plně-! Kymsongská čerpací stanice, vyzbrojená ošmi elektromotory, z nichž ni pracovního plánu. . každý má výkon 350 koní, a osmi čerpadly, která budou každou vte­ Jak se přiblížil večer, utichla vánice. Práce všude pokračovala' řinu přečerpávat 5 tun vody. Takovým způsobem se u Kymsonf;ské plnvrn tempem i v noci ža svitu elektrických lamp. t čerpací stanice spojí vody Tädonggangu a čchongčchon-gangu, odkud Tato velkolepá stavba, která probudí k novému životu do nedávná ' se budou vlévat do kanálů po 55 tunách každou vteřinu. Tyto vody pusté kraje a ód základu změní tvář přírody, zanechala v nás nepak budou zavlažovat pole okresů Andžu, Mundek a Pchjong-won. vyhladitelný dojem. Zé srdce jsme přáli obyvatelům zdejší roving < Bude to velkolepá stavba. Jen v jednom z hlavních kanálů je nutňo šťastný rozkvět a vrátili jsme se do okresního města. [prorazit-na 16 místech tunely a v é s t vodu pohořím v celk«vé délce Odkudsi zdáli se k nám donesl hluchý, ale mocný výbuch. To tam daleko za námi pokračují zemní práce na staveništi neznajícím spán­ ; 11.000 metrů. ku, na stavbě zavlažovacího systému Jižního Pchjong-anu. I Celá práce je rozvržena na tři etapy. První etapa byla skončena 15. května roku 1955, ' . Kim Un-jong Jakmile se dokončí stavba Kymson^ské čerpací stanice, rázem bude Nova ja Kore ja, Korea" [■odstraněn nedostatek vláhy v Jongdamu, Jondžunu, Ripsoku a okres Mundek se stane obilnici, která dodá státu šest tišíc turi zrna navíc, V druhé etapě stavby se vybuduje hráz u Jonhunu v okrese Andžu. Bude tu také zřízena nádrž o- povrchu 1500 čongbo. Současně s tím /budou zřízeny kanály, jimiž bude regulován, přítok vody z řeky Josongť gangu k zavlažování polí.

iHOBAfl KOPEŠ

* ) 1 čongbo — asi 300 m* (pozn. přelil.). VĚDA

A

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

499

mladí žalují MLADÍ BOJUJÍ

* T 7 ir klagen an“ — „Ž a lu jem e" je název ff otřesného dokumen tu, vydaného ústřed­ ní radou FDJ (Svazu německé mládeže). Je to historie mučednictví vlastenecké německé mlá­ deže pod Adenauerovou vládou. Jak vyplývá z tohoto dokumentu, adenauerovské soudy od­ soudily v západním Německu během posledních let ve 425 procesech skoro 6500 mladých obrán­ ců míru celkem k více než tisíci rokům vězeni a k milionu marek pokuty. V téže době bylo přes 35.000 mladých odpůrců remiiitarisace ve vyšetřovací vazbě nebo bylo proti nim vedeno vySetřováni. Tito lidé ovšem ztratili práci a octli se na čem ýeh listinách. —- Není třeba dálo citovat z článku 'berlínského dopisovatele „T ry buny ludu‘% Mariana Podkowienského. Je moš­ n o vybrat Jiné podobné dokumenty ze života mládeže v kapitalistických a koloniálních ze­ mích. V „Kom somolské pravdě«4 z 21. května 1955 v článku J. Popova „L o v na vojáky** jo možno číst o neobyčejných dražbách, které pro­ bíhají v Jižní K oreji. Nejsou tu vydražovány umělecké předměty čl kožešiny. Dražební kla­ dívko tu odklepává prodej školních lavic, glo­ busů a jiných školních potřeb. Jihokorejští vlád­ ci se totiž rozhodli rozprodat budovy a májo« lek více než stopadesátt škol, aby m ohli do* plnit vojenský inventář.

dítě, aby jiné jejich děti nezemřely hladem. V Japonsku, v Indonésii i v afrických zemích jsou S—lfcieté děti« které m ají právo v tomto věku si šťastně hrát, nuceny až v dvanáctiho* dinové pracovní době pracovat téměř zadarmo.

*

Avšak mládež dnešní generace, která zčásti zažila hrůzy poslední války, přestože je v kapi­ talistických státech všemi prostředky udržována * v nevědomosti, už jenom trpně nežaluje. De­ V Anglii, a posléze 'i v Indii, byl .vynesen monstracemi, stávkami, manifestačními průvody zákaz vydávání am erických t. zv. ^»comics4*. a všestrannými protesty vymáhá právo na šťast­ Tuto změnu si vyžádala veřejnost, rodiče a učite­ n ý život. Mládež lidově demokratických zemi lé. Zatím co před čtyřmi roky byt každý, kdo se celým srdcem staví za úsilí všech neznámých V: Anglii protestoval proti hrůzostrašným krvá­ soudruhů vydobýt si doma také svobodu a Štěstí. kům, okamžitě označen za „komunistu“ , v uply­ Za všechny ať hovoří dopis dvaadvacetiletého nulých měsících schválil parlament zákon, kte­ Gřuenthera Thoenea z města Muendenu (Dolní rý označuje za zločin vydáváni nebo proděl Sasko), který byl odsouzen , k 18 měsícům vě­ krváků všeho druhu, jež otravuji dětskou dpši. zeni za to, že agitoval proti odvodům do wehr­ V archivu ČTK v Praze je možno uvidět sním­ machtu« Z vězení ve Wolíenbuettelu píše své ky 12—141eťých vrahů, kteří byli inspirováni ženě: „N em ysli ná naše rozloučení. Nesedíme k dvojnásobným vraždám či vraždě vlastních ve vězení jako provinilci, nýbrž jako lidé, kte­ íodičů četbou amerických «com ics« a neodpo­ ř í b oju jí za mír á svobodu Německa. Nechceme, vědnou výchovou. a by se naše země stala obětí napalmových a ato­ * m ových pum. Proto buď, m oje milovaná Boso, Cteme-li slova „T rh na děti", zni to neuvěří* vždy odvážná a silná, i když to nebude tak tělně drasticky. A přece jo na naáf bohaté Zemi lehké a jednoduché. Naše věc je spravedlivá dosti nešťastných rodičů* kteří prodávají síro a proto zvítězí . .

__V titulu: Francie: Členové svazu pokrokové mládeže (L’ Union des Vaillants et Vaillantes» sbírají , ™ lze podpisy proti znovu vyzbrojeni Něnjecka. — Nahoře vpravo: Maroko: Osmi a jedek í í P t Í f £!£■ PracuJ‘ v . marocke továrně na provazy. — Uprostřed: Italie: MajiiïBstace italské demo­ kratické mládeže v Turme. Na transparentu Je nápis: Mladí zemědělci nebudou liž potravou pro ? pro| îîîd: . V1 A : , Hry americlt> ch d*t£: Děti si hraji na lynch. — Dole vlevos SpančISfeO: Mladí španělští vlastenci vedení na popravu. — Dole vpravo: Rakousko: Nápisi v demon­ stračním průvodu rakouské mládeže volá po přátelství mezi rakouskou a sovětskou mládeží. Druhý napiš zdraví Johanna Kopleniga, předsedu Komunistické strany Rakouska. — Nad tím: Stávka studentů v New Yorku za demokracii ve výchově.

< 5 0 0 v *»A a n c m m ^ u m k b

ZLATÉ R Y B K Y K zadní straně obálky

s krátkým tělem, s vyčnívajícíma (teleskopic­ kýma) očima, s vlajícími ploutvemi. Dr. Čen Čeng uvádí, že přechod od částeč­ ného öchoceni v přirozených rybnících k do­ mácímu pěstování v umělých-nádržích přivedl i změnu chovu bez výběru k neúmyslnému výběru, což dalo vznik dvěma novým odrů­ dám. V dalším období pěstování v hliněných nádobách nebo akvariích přeměnila^ se ne­ úmyslná selekce v nepříznivých pomerečh ve vědomý výběr za příznivých- okolností. Jeho výsledkem byio šest .nových stálých odrůd. ZAČÍNÁ PLÁNOVANÝ VÝBĚR Čínští básníci psali o zlatých rybkách a ne­ sčetné staré knihy pojednávají 0 jejich c h o vu a ošetřování. Zlaté rybky pomohly dnešním Vědcům poznat, jak bylý ryby půvo&ně ocho­ čeny a jak vznikly jejich rozmanitě odrůdy, řrof. Čen Čeng, jeden z předních čínských zo­ ologů, se zabýval dlouhou dobu jejich studiem a z jeho prací uvádíme níže vypsané zajíma­ vosti. předk ově a

vý

voj

Všechny doma chované zlaté ryb ky. mají • stejného předka — ťá ju (Carrasius Auratus) — kaprovitou rybu, kterou najdete v Číně ; všude v rybnících i na kuchyňských pánvích. ; V původním stavu má ťi ju šedivou barvu, ale tu a "tam se mezi šedivými objeví také. oranžo­ vá rybička. •Mezi roky 968 a 975, za panování dynastie -Sung, měl jeden místní úředník v"četiangské provincii nádrž, v níž choval vodní živočichy. Mezi nimi bylo několik zlatých a oranžově, zbarvených ťi ju. V jedné knize z roku 1000 je zmínka o podobných rybkách, chovaných . v potůčku za pagodou Liou-che v Cháng-čou, ' v téže provincii. Až do dvacátého století nebyly vypěstovány . žádné nové odrůdy. Ale pak začal: císař Čao Kou chovat zlaté rybky v umělých nádržích sVého paláce v Chang-čou, které se stalo s íI delním městem sungské dynastie. Členové zahalčivé vládnoucí třídy následovali císařova příkladu a stavěli si vlastní rybníčky, kde .by­ ly zlaté rybky chovány a krmeny drobnými . buchankami. Začaly se ukazovat nové barevné r odstíny a vznikly 2 nové odrůdy -7-, bílá a teč­ kovaná. Historie vypráví, že jeden úředník . ze sungského dvora, když byl vyslán z Changčou do vzdáleného S’-čchuanu vezl s sebou 1 svoje zlaté rybky ve třech velikých lodích naplněných vodou, v níž byly dosud chovány. . V šestnáctém století se začaly zlaté rybky pěstovat i ve velikých -kamenných nádobách. Kdežto doposud si mohli stavbu nádrží v za­ hradách dovolit jen ti nejbohatší, šířilo se ny­ ní pěstování ozdobných rybiček v nádobách mezi lidem po celé Číně a zůstalo oblíbenou | zábavou všech vrstev až do dnešních dnů. Přenesení chovu .z rybníčků do nádob půso­ bilo i na fysický vývoj rybek. Až do té doby zůstávaly velikostí a tvarem podobny kapru, s malou hlavou, dlouhým, plochým tělem a krátkými, silnými ploutvemi. V novém pro­ středí se rybičky podle zákona o přizpůsobení začaly ponenáhlu měnit. Tělo se postupně zkracovalo a zaokrouhlovalo, ploutve byly del­ ší a jemnější. Tyto tvary se. lépe hodí k poma­ lému plování v omezené prostoře okrouhlých - nádob. Pěstitelé mohli nyní pozorovat zlaté rybky pozorněji a důkladněji než v rybnících- Proto se jim lépe dařilo vyvinout nové odrůdy tím, že z velikého množství drobných potomků vybírali pouze takové, kteří měli zvlášť krásné tvary nebo jiné vhodné vlastnosti. Mezi roky ; 1547 a 1643 vzniklo tak postupným Výběrem, šest dědičných variací: kropenatá, s dvojitou ocasní ploutví, s rozdělenými ploutvemi,

Nyní přišla největší změna. Počínajíc ro­ kem 1848 byla zavedena vědomě, plánovaná selekce, což do roku 1925 dalo vznik deseti novým variacím: černé teleskopické, modré, hnědé, se lví hlavou, s husí .hlavou, s očima na vrchu hlavy a jiné. Dnes, po lnových průzkumech, se poznalo, že ke vzniku nových variací rybek je třeba udržovat co nejpříznivější podmínky pro žá­ danou charakteristiku, a že 1 výběr je 'třeba pečlivě plánovat. To už přineslo oyoçe; Sunjatsenův park v Pekingu má .ikoutek zlatých rybek“ , kde najdete sedmadvacet odrůd.

drží až 20 let, ale brzy zhyne, nemá-li nutná životní podmínky. Autor článku také dlouho hovořil s tímto starým pěstitelem a mnohému se od něho naučil. Rybky v chladném období přezimujíc a neberou. V Pekingu je odnášejí do chráně-ť ných místností, kde zůstanou od poloviny lis­ topadu ďp poloviny března. Na jaře se mno­ ží; tou dobou je třeba tisíce a tisíce púlcty krmit drobnými vodními živočichy, buchankámi nebo na tvrdo uvařenými vejci. S pěstováním planktonu ke krmení má Su Kuo-ťing občas potíže. Když v Pekingu zřídili kanali-» Saci, plankton z rybníků zmizel. Ořad.y mu navrhovaly jinou potravu, sekaná ovčí játra nebo sušené hovězí maso, ale rybkám to nešlo k duhu. Proto si Su Kuo-ťing zřídil teď v pat­ ku vlastní nádrž še stojatou vodou, ve které si „vodní vši“ sám pěstuje. Ryby chová v dobré vodě — chlorovaná voda z vodovodu jim nesvědčí. V létě je třeba ji neustále opatrně obnovovat, aby se příliš neohřála. Musí se vyměňovat ponenáhlu, vždy jen asi polovina obsahu nádrže ; ryby jsou na stav vody velmi citlivé a hned hynou, stala-li se nějaká chyba. Sú Kuo-ťing je přesvědčen, že staré hli­ něné hrnce jsou pro .zlaté rybky lepší než skleněná akvaria; snad proto, že nevodí tak dobře teplo. Pěstuje ve svých nádržích různé vodní rostliny a řasy. Ty pohleují z vody kys­ ličník uhličitý a vypouštějí do ní rybám p o- ; třebný kyslík. Kromě toho chrání ryby před úrazem u tvrdých okrajů nádob. Ryby s vy­ pouklýma očima a s bublinatými výrůstky na těle si snadno ublíží nárazem o skleněnou stěnu akvaria. Také krmení je velmi choulostivé. Na pod­ zim ryby mnoho žerou, je třeba jim opatrně oddělovat potravu ve správném čase. Správ­ ná dieta je pro ně velmi důležitá, protože mají delikátní žaludek a chuť.k jídlu se mění s počasím. Přecpaná ryba dlouho leží na 3ně; je třeba ji nechat poněkud vyhladovět. Kroutí-li se na povrchu vody, má pravděpodobně parasity v kůži, V takovém případě je ošetřo­ vatel vkládá do dvouprocentního roztoku soli ve vodě, čímž se nezvaných příživníků zbaví. DAR INDII

Popis zlatých rybek v ilustrované en cyklo­ pedii San Č ej Tu-chu&j, tištěn é v roce 16071 -

m

Sunjatsenův park chová nejkrásnější odrů­ dy zlatých rybiček a je tím pověstný. Jeho odchovanci hráli nedávno i zajímavou diplo­ matickou úlohu. Když oslavoval Indický mi­ nisterský předseda Džavaharlal Nehru loni V listopadu svoje pětašedesáté narozeniny, poslal mu čínský premiér Čou En-laj dva­ cet nejvzácnějších odrůd rybiček, jako dárek pro indické děti. Syn Su Kuo-(inga je osob­ ně odvezl do Dillí (Delhi), kde byly veřejně vystaveny v zahradách ministrova sídla. Čín­ ský ošetřovatel -tam s nimi pobyl několik tý­ dnů, než se rybky aklimatisovaly, a učil in-* dické chovatele, jak s nimi m ají zacházet. Čen Čung-sien

CHOVATEL SU KUO-Ï1NG

Za pěkného letního dne se v parku sejdou doslova tisíce lidí a obdivují rybky umístěné ve více než sto dřevěných nebo hliněných 1 akvariích. Jsou okouzleni půvabnými tvary a ladnými ponyby těchto tvorů. Hlavní chovatel Sú Kuo-ťing po celý den neúnavně odpovídá na Steré dotazy zájemců, vysvětluje, jak je nutno rybky vybírat, jak ošetřovat, Jeho ro­ dina se už po pět generací zabývá cílevědo­ mou selekcí. Když on sám zde před 35 lety nastoupil službu, bylo tu asi 100 rybek; dnes už jich má přes 7000. Má pro svou odpověd­ nou práci několik pomocníků, z nichž jeden je jeho -synem. Vypráví zvědavým poslucha­ čům, že rybka, je -li správné ošetřována, vy­

LEGENDA K ZADNÍ STRANĚ OBÁLKY Názvy zlatých rybiček uvádíme podle čínských jm en v časopise China Recon­ structs: 1. Fénix? 2. Žabí hlava, 3. Per­ leťová škála, 4.. Lvi hlava, 5. Rudá hla­ va, 6. Dračí oči. ■

VEDA

A

T E CH N IK A

M LÁ D E ŽI

501

Řídí Doc. Ing. JIŘÍ ČELEDA, konsultuje Ing. ČESTMÍR SlMÂNÊ, laureát státní ceny Váženi a m ílí přá telé,' u veřejň u jem e dnes jm éna d eseti spdlnpracoviaáků., jejich ž -odpověM na šestou lek ci LU r-i T ajem ství h m oty — jsm e vybrali jako ň ejlep ši: 1. V á clav K lail, žák O U S P Z 16, T řem ošn á u Plzně, čp. 619. 2. Fráni. N cp i v oda, stud. V P S , O p očn o 205. 3. Josef Svec, D ou b ra včan y 15, p. Z ásm uky. 4. M iroslav Scliejbal, H olice II, V rch lick éh o 192. 5. T om áš šk rob á n ek , B řidličná, okr. Rým&řov, T ov á rn í 173. B lahopřejem e jim a p osüâm e po p ěkn é kn ize.

Zdeněk Zapletal, sifcud. PŠCH, Přeiroy, Stalinovo nám . 4. J. K araba, l>ra>howee, ok r. Piešťany. Em il K olařík, O strava %, E>r. M alého 15-A /8. B ohdan Zelin ka, absolven t 9. tř. jedenáotiletíky, Iga. H errmarma 2, L ib erec I. 10. B. Snášel, L ip n ík n ad B ečvou , Loseartova 70. «. 7. 8. 9.

8. THEORIE RELATIVITY 'Vážení přátelé, dnes nás čéká výlet, který svou podivností daleko zastiňuje všechny d o ­ savadní zážitky. Naším průvodcem bude vy­ nikající vědec, jeden ze zakladatelů moderní fysiky. 5 přívětivým úsměvem nás vítá ve své la­ boratoři. výraznou hlavu ověnčenou korunou stříbrných vlasů. — „Prostory, které vás zajímají, jsou zde dole,“ ukazuje na temný ©tvor v podlaze laboratoře, který se neslyš­ ně -rozevřel. — „V nich uchováváme to, ca jäte si tak přáli poznat. Bude to už váš dru­ hý výlet ve .skafandrech, ale pnak to n ejde!“ 1 Sestupujeme po kovových příčkách d o tem­ né šachty. Nyní je čas na skafandry, které jsme nahoře dostali. Sotva jsm e v nich, již sé *iad námi zavírá příklop a jsm e v nepro­ dyšně uzavřeně kabině, y úplně tmě. Náhle cítíme, že se kabina číms! plni — čímsi řiďounkým. nesm írně. pohyblivým, ale přitom těsné lnoucím k povrchu skafandru. „Tak to je ten náš podivný objev," ozývá sé v telefonu profesorův hlas. „Vyplnili jsm e jím celou podzemní dvoranu. Za chvilku se sami budete moci přesvědčit o jeh o zvlášt­ ních vlastnostech 1“ 1 Vtom se již objevu je kdesi pod námi svět­ lo. Kabina se dole otevírá a všichni opatrné sestupujeme do hlubiny, ná betonové dno obrovské zatopené haly, jejíhož konce vů­ bec nemůžeme dohlédnout. Zážitky z potopeného světa Ma první pohled se zdá, že kolem nás h ic němí, ®ebo nanejvýše jen obyčejný průzrač­ ný vzduch. Ale stačí se trochu pozorněji po­ dívat. aby člověk vycítil, že tu není něco v pořádku. Jsme všichni jakoby zamrzlí do obrovského kusu dokonale průzračného ledu* nebo skla. . „Ano.“ ozývá se profesor, „to je on, ten náš »elixír«, kterým t o tu máme všechno zatopeno. Musíme mít kvůli němu dokonce i speciální osvětlení, s obyčejným světlem bychom v něm měli velké potíže. Však se teprve podivíte, ca dovede! Dokud stojíme klidně, nebo dokud jen pomalu «hodíme, ne­ přijdeme na nic zvláštního. Zkuste to však jen s trochu rychlejším pohybem! Ukážu vám to nejdříve n a.n ějak é malé pohybující se částečce, třeba na elektronu. Vaše skafandry mají v dolním okénku zařízení, kterým m ů­ žeme v ohromném zvětšení vidět I elektrony a jiné částice. Zde na příklad se právě vznáší osamělý elektron. Podívejme se na něj blí­ že!“ Ve speciálním profesorově ©světlení se našim «zbrojeným zrakům zjevuje bezbar­ v í rosofovitá koale, která jeí uprostřed velmi hustá a silně láme světlo, takže «erazezíaáme, co je uvnitř. Obrys vůbec nelze rozlišit, protože neznatelně přechází do prostředí, jímž jsm e obklopeni. „T®, co vidíte, je vlastně jen p o l e elek­ tronu Husté pole nám brání vidět dovnitř. Ale ta teď celkem nevadí. Nestarejme se p %o a pozorujme, jak se celá tato rosolo-.

502

VEDA

A

T E C H N IK A

M L .A D E 2 I

vitá koule bude chovat, když ji uvedeme do pohybu. Nejlépe toho dosáhneme nějakým nárazem. Kolem dokola tu létá spousta oby­ čejných světelných částeček, fotorm. Po­ čkáme si, až nám některý z nich d o elek­ tronu vrazí.“ Jeden z nich na n ěj právě míří a kvapem se k němu blíží. Také on je jakousi rosolovi­ tou zhuštěninou s neurčitými obrysy a ne­ určitým nitrem. A již tu je srážka,* Elek­ tron se dává pod nárazem do pohybu a fo ­ ton se odráží přímo zpět. Ale co to ? Rych­ lost fotonu po srážce je úplně stejná jako před ní* Elektron pohyb získal, fotonu ne­ ubylo rychlosti — kde je tu potom zákon za­ chování energie? „N elekejte se,“ uklidňuje nás profesor. „Tyto zjevy, srážky fotonů s elektrony, po­ drobně zkoumal r. 1923 m ů j přítel Compton. Zjistil, že sé zachováním energie je to zde docela v pořádku. Jen si fotonu dobře vším nětel“ * ", pG ' pH Vskutku, teď teprve vidím e' Odražený fo ­ ton je m e n s í, je lehčí, jeh o vlny jsou delší! v „Ano, foton srážkou ztratil na váze, část ho ubyla. Zbylá část již je lehčí a nese proto při stejné rychlosti méně energie než dříve. Tuto energii má teď elektron, který ji sráž­ kou získal." .„Nu ano,“ namítáme, „ale kam se podala hmota, která fotonu ubyla? Nemohla se pře­ ce značit!“ „Nemohla, ba právě, že nemohla!“ sm ěje se profesor. „Však se také nezničila. Máme ji teď zd e!“ mávne rukou širokým pohybem do oblasti, kudy letí elektron. „Vplynula nám do té naší kapaliny tady kolem, vytvořila V ní »zhuštění« a elektron si teď to zhuštění s sebou vleče, jako kdyby se valil v nějaké mořské vlně. Jen si zkuste změřit, kolik náš elektron váží! Nechá te-li j e j do něčeho vra­ zit, nebo budete-li měřit jeho odchylku v magnetickém poli, zjistíte, že má teď zrn tělně větší setrvačné a gravitační působení, čili jak m y fysikové říkáme — že má větší Rmassutf. větší »setrvačnou hmotu« než před­ tím ; váží teď prostě více — přesně b tolik více, kolik ubylo na váze našemu fotonu! Abych vám to vysvětíš: Hmota je , ja lo v í­ te, plná pohybu. Tak trochu se podobá — pnamiňte m i to přirovnání — stádu neúnavně se pohybujících korní. Elektron nebo vnitro-, atomové hmotné pole lze přirovnat k lehoun­ kému vagonu, plnému nepokojných koní. Když jich část vypustíte ven, aby svou vlast­ ní «tnergií pádili kupředu, pak poběží plnou »koňskou« rychlostí. Tak je tomu, když fo­ ton -vylétne z atomu. Takové spřežení se nedá ve svém běhu zabrzdit. 1 když z něho biíUete odpřahat koně, zbytek poběží dál svou stej­ nou -rychlostí, pouze bude lehčí a bude y něm méně pohybu (méně •energie), protože je v něm méně koní. P roto se rychlost fotonu nezmění, když mu Ubereme nebo přidáme pohybující se hmoty,

Ale můžeme také nechat koně uvnitř va­ gonu, aby tam poskakovali a běhali dokola. Tak je tomu u atomu nebo u elektronu. Po­ hybující se hmota zde v ® , vlní a kolotá v různých elektromagnetických a jiných for­ mách pohybu. Takový pohyb nám nepomůže kupředu. Sudem e-li chtít, aby se »stádo« hnulo, musíme k vagonu připráhnout další' koně a nechat je táhnout. Círri víc jich přir •přáhneme, tím rychleji to pojede. : To jsme právě udělali při srážce fotonu s elektronem, kterou jsem vám tu předvedl. Z fotonu jsm e Bodpřáhlia část, jeho pohybu­ jící se hmoty a připrřáhli ji k elektronu. Právě ta kapalina kolem nás způsobila toto »přepřáhnutí«. Přejala, od fotonu část jeho tam ­ ty a vzniklo v oä zhuštění, jež v ní teď pře­ náší dál a dál a žene nám elektron kupředu. Při srážce se tedy nic neztratilo — ani hmo­ ta, ani je jí pobyta, její energie.“ Ano, w c se neztratilo. Co jeden pozbyl, to druhý získal. Hmota je - nezničitelná, a stej­ ně nezničitelný je i její pohyb, je jí energie. Pravdu m ěl Lomonosov. — „KoÜk hmoty jednomu tělesu ubude, tolik druhému se při­ druží __ Stejná pravidla ovládají i zákony pohybu . . . “ opakujeme si, hledíce zamyšle­ ně za letícím elektronem. Podivné zkrácení Ale tu nám úžas otevře oči. Co t o ? "Zdá se nám to, nebo nás kláme zrak? Vždyť ten elektron . . . „No, konečně!“ ohýbá se profesor smíchy. „Ale n ic ve zlém- také jsem se tvářil všeli­ jak, když jsem na to po prvé přišel. Nemý­ líte .se. elektron je skutečně pohybem smáč­ knut, ' jeho průměr měří ve směru pohybu méně, -než kolmo k němu. To všechno dělá ta podivná kapalina kolem nás. Jakmile ně­ jak Uvedeme dvě věci proti sobě do pohybu, naše »kapalina« mezi nimi jako by »zhoust­ la«, začne prostě působit jako nějaká zmenšu jící cylindrická čočka. Všechno, c o se proti sobě hýbe, je proti sobě zkráceno. A je to zkráceno tím víc, o m rychlejší je pohyb. Ostatně si to můžete sami zkusit, jestliže se trochu rozběhnete!“ Pokud vám to téžký skafandr dovolí, dá­ váte se do běhu. Všichni se rázem popadáme smíchy za žaludek. Profesorova kapalina, kte­ rou jste svým pohybem uvedl mezi námi a sebou do jakéhosi nepořádku, skresluje váš vzhledy k popukáni Šířka vám zůstala, ale záda a břicho se vám zploštily, nos se roz­ plácl. ,ft teď, když jste pootočil hlavu stra­ nou, se vaše hlava1v kukle smáčkla od ucha k uchu a podobá se hlavě lepenkové figurky s vyčnívajícím dlouhým nosem. Ale jsay na tom nejsm e ve vašich očích o n ic lépe. Když se skrz tu čertovskou čočku dutáte na nás, jsm e pro vás stejně skresleni jako vy prs nás: plochá záda, spláclé břicho, jako by nás .někdo přežehlil. " a -tu profesor, patrně aby nás vysvobodil, dává povel k poklusu. Jakmile se hneme ve

valem směru a běžíme za vámi stejnou rycHlosti, kouzlo pominulo. '»Napětí« v kapalině mezí námi prostě zmizí, kapalina mezi námi přestane působit jako »čočka« a vidíme sé navzájem zase v normálních rozměrech. Zato se teď "ono »zhuštění«, které bylo mezi námi, přeneslo do stran — mezi nás a stěny dvo­ rany. Teď je zase dvorana v křivém zrcadle: Z okén se staly úzké střílny, z kamen plo­ chá kulisa. Sami sobě připadáme normální, ale pracovníkům u přístrojů ve dvoraně při­ padáme zploštělí — a oni nám také. Je 'prostě vidět jedno: Kouzelná profeso­ rova kapalina, do které jsm e se tak bezsta­ rostně ponořili, je citlivá na pohybové r o z ­ d í l y . Dokud si předměty navzájem zacho­ vávají nezměněné rozložení, je vše v pořád­ ku «— bez ohledu na to, jak rychle se pohy­ b u jí Kapalina nedává o sobě Vědět. Jakmile se však cokoli začne proti něčemu jinému pohybovat pomaleji nebo rychleji — už je tu mezi nimi »napětí«, už je tu vzájem né skreslení délek a tvarů. „Ale tó není všechno. Zjistili jsme, že na­ še kapalina působí ' jako »čočka« nejen na délkové míry, ale dokonce i na č a s ! Jako nám zkracuje délky, tak nám zase naopak prodlužuje časy —* a prodlužuje je přesně

čeji vykročit — a hned se celý obraz pokřiví, všechno kolem še v tom směru zkrátí, lidé s e začnou pohybovat jako ve zpomateném filmu. Dokročíme — a kouzlo je zrušeni). Všechno zase sto j í . horřnálně, jako by se ne­ chumelilo. Ráz! — zkrácený svět, dva! —«J normální svět. Ráž, dva, ráz, dva! . Náš prů­ vodce se shovívavým úsměvem přihlíží této neobvyklé hře, jížt se nemůžeme nabažit. Ale pak nás přerušuje. — ;,Tak teď už můžeme začít s tím, proč jsem vás vlastně pozval. ■Uděláme si pár důležitých pokusů. Vraťme se k elektronu, který utrpěl Srážku s fotonem. Tamhle letí. “Jeden z vás bude tak laskav a bude je j stále sledovat, pokud mu nohy stačí!“ >

I rychlost má své meze

'Nejlepší běžec vyráží kupředu. My ostatní sledujeme jeho závod s elektronem, pomalu se vznášejícím kupředu,. Už jsm e si do té míry zvykli ha skreslující účinky kapaliny, že náhlé zhubnutí našeho běžícího přítele se obešlo již bez výbuchu smíchu. „Zopakujme si začátek, Eoton Vrazil do elektronu a uvedl je j do pohybu, a to tak, že ztratil Část své pohybující se hmoty. Z tra-

váha fflesa

Okm /sek.

_-i00.oookm./se/c 200.000km /sek. 300.000km ./sek — ■» re la tiv n í ry ch lo sf pohybu tělesa

* , * p,řl * > r z d ě n í. Vzájemným brzděním t«es (= snižováním jejich re­ lativní rychlosti) se x Jejich pole odvádí část pohybující se hmoty a tělesa tím navzájem ztrácejí na váze.

v takovém poměru, v jakém zkracuje délky. Tamten muž, který běží kolem nás v opač­ ném směru a je vzhledem k našim mírám náhodou právě třikrát »tenčí«, jeví se nám Skrz naši kapalinu třikrát zpomalfen. Jen si ; ho všimněte: všechno, co dělá, trvá třikrát déle, a kdybychom mohli vidět jeho srdce — i to by tepalo třikrát pomaleji. Ale nedejte se mýlit! Není to žádný abnormální tvor. Za. všechno může ta průhledná, »břečkaa tady kolem. Jako my skrze ni vidíme svého přítele za poklusu zploštělého a zpomaleného, tak ■ zase on vidí zploštělé a, zpomalené náš Vše­ chny. Kdybychom se obránili a běželi stejnou rychlostí za ním, neho kdybychom se oba zastavili, všechny rozdíly zmizí. Stane se pro nás. zase normálním člověkem, a stejně tak I my pro něho.“ Je to vskutku zajímavá podívaná. Kdyby-» chom to neviděli na vlastní oci, nikdy b y [ ehom mevěřili, že je něco takového možné. , Stójíme-li na místě, vše je normální, jako bychom byli obklopeni obyčejným průzrač­ ný**1 vzduchem. Ale stačí jen trochu prud­

cená hmota vytvořila v kapalině kolem elek­ tronu jakési »zhuštění«, které nám teď skresluje jeho délky a časy. Budeme srážku OpakSvat. Vyšleme za elek­ tronem další malinký foton. Hle, teď do něho vrazil a odráží s e ' zpět, zmenšený, lehčí. Elektronu přibylo na rychlosti, naměřili jsm ě teď rychlost zvětšenou asi o 5 c m : zá vteřinu." — „Tak co,“ voláme, „už to jde rych leji?“ „Ano,“ odpovídá přítel. „Asi o dvacet cen­ timetrů za vteřiu!“ Jak je to m ožné? My pět, on dvacet ? — ,-yUkaž metr !“ voláme. Napřahuje kolmo před sebe dřevěnou metroyou míru. Inu, ovšem, jé zkrácena, měří: přesně půl m eťru. „Ukaž hodinky!“ — Ano, vteřinóvá ručička jde v dalekohledu dvakrát pomaleji, jedno tik nutí za našé dvě. Přítel má pravduř Elektronu přibylo- na rychlosti 20 j e h o centimetrů za jednu j e h o vteřinu, ale to dělá jen 5 našich centimetrů za naši vteřinu. ; „V idíte!" září'profesor nad podařeným po­ kusem. „Druhý foton měl už těžší práci než

první! Musel pracovat ve zhoršených podmfnw kách, ve zhoustlé kapalině, v silném skres­ lení, jakoby pod zmenšující lupou. Kažaý jeho výkon se uplatní ve zmenšeném mě­ řítku. A přitom svým nárazem situaci ještě více zhoršil. Třetí foton to bude mít ještě těžší, čtvrtý ještě víc a tak dále.“ A profesor vysílá za elektronem další a další fotony. Náš běžící přítel již dávno od­ padl v tomto závodu a fotony stále prší do terče jako na střelnici a zanechávají v kapa­ lině kolem elektronu nová a nová kvanta své hmoty. Zhuštění stále vzrůstá, elektron je v něm stále více skreslen. Teď již je sploštěn na desetinu, ‘ teď na dvacetinu a .stejnou mě­ rou se zkracují též přírůstky na jeho rych­ losti. Teď již letí skoro tak rychle jako fotony, j ° zcela plochý a další přírůstky jsou už tak malé, že se vůbec nedají měřit. Novými nárazy fotonů přibývá již jen hmota, rosolo­ vitý »chvost« zhuštění roste. Elektron se tu chová: již skoro jako foton: zvětšuje se váha, ihása; ale rychlost še nemění. S úžasem po­ znáváme, že v té kapalině zde nelze vlastně žádné těleso urychlovat do nekonečná. Jak­ mile se dojde »k rychlosti fotonů, je konec. ..Ano,“ potvrzuje profesor, „a dokonce ne­ můžete dojít ani tak daleko. Kdybyste chtěli urychlit elektron přesně až na tuto hodnotu, museli byste mu gvénčí •dodat nekonečné množství hmoty.:. Jeho váha by vám tím vzrostla do nekonečna." „Ale vždyť fotony létají meznou rych­ lostí." namítáme, a nemají nekonečnou vá-' h ú!" ,,U fotonů je to něco jiného. Ty nemusíme urychlovat žádným přívodem pohybující se hmoty zvenčí. Řekl jsem vám přece,, že letí kupředu svou vlastní vnitřní energií. Nejlépe 1 nám to zasé osvětlí naše »koňské přirovnáni« : * Mezná rychlost — to je právě ta plná »koň­ ské« rychlost, kterou běží stádo, kdy* ' není ničím zatíženo,'Ale spřežení, které táhne va­ gon, v němž je část jeho koní uzavřena, ji nikdy nemůže dosáhnout. Museli byste při-, přáhnout nekonečné množství dalších koní, aby se >váha tažených koní mezi nimi »ztra­ tila«. Tím by vám váha spřežení narostla do nekonečna. A tak je tomu právě při urychlp-í Vání elektronů, f o t o n je prostě »voígé stá3b«, proto letí vždy meznou rychlostí. Elek. tron má část svého pohybu »zavřenu Ve va­ goně«, proto nikdy nemůže letět meznou rychlostí. A jaké je to při urychlování, takové je tq i při b r z d.ě n í. Když budete od vagonu o d přahovat jednoho kohě po druhém, pojede spřežení stále pomaleji a bude pořád lehčí. Když odpřáhnete posledního,, zůstane tu. va­ gon a v něm koně, pohybující se uvnitř. Tak i elektron nebo atom, když je j vzhledem k so­ be zastavíte: jé lehčí, ale nepřestává exis­ tovat. Zachovává si pořád ještě určitou' mass u —*tak zvanou »klidovou massue — a určitý vnitřní pohyb, určitou energii. (Viz obr.) Zato foton, protože' »odpřaháním koní« (t. j, ztrátou hmoty) neztrácí rychlost, letí meznou rychlostí až do poslední chvíle, až z něho nezbude vůbec nic. Říkáme, že fotony* mají »nulovou klidovou masu« — v klidu prostě neexistují. Ale obojí — i fotony i elektrony — jsoti přitom stejně hmotné. Obojí jsou pohybující se hmota, jen forma pohybu je u nich různá.“ ; Honba za fotonem «Mezná rychlqgt,“ pokračuje profesor, „má Ještě jednu zajímavou vlastnost. Podívejte se támhle na našeho přítele, jak se marně pachtí za elektronem. Sám běží rychlostí 2 m /sek, ale elektron již má skoro meznou. rychlost, t, j. 3 m /sek. Získává proto před naším běžcem každou vteřinu větší náskok» vzdaluje se od něho rychlostí 1 m /sek.“ „Dotáhni!“ voláme. „T e n metr te přece ne-« strhá!“ „Jaký m etr?" odpovídá rozzlobeně. „Vždyť mi ta potvora utíká rychlostí tří metrů!“ ’ p. Ano, zase jsm e zapomnělií Náš přítel má Jiné míry a jiný běh času- než m y! Pro nás letí elektron rychlostí 3 m /sek, vzhledem ke,

veda a technika

MLÁDEŽI 503

»zkrácenému« běžet jsm e naměřili rozdíl Ü m /sek , ale v jeho změněných mírách to dětí zase tři metry!

kročit meznou rychlost c = V k ; a že rych­ lost světla je právě touto meznou rychlostí a proto je ke všem tělesům stejná. Protože rychlost světla byla změřena (rov­ „Vskutku, tak je to i“ potvrzuje profesor. ná se 299.776 km /sek), moht odtud Einstein „Mezná rycMost má tu zajímavou vlastnost, vypočíst, jak veliká je konstanta k, ť* j. k o ­ ze se uplatňuje všem stejně, at se pohybují lik e n e r g i e v s o b ě h m o t a nese. jakkoli. »Pokřivení« délek a časů je při ní Rovná se zhruba 90 miliardám km*/sek1, to totiž už tak veliké, že smaže všechny rozdíly jest 9X 1 0 2® erg/g. Je to číslo ohromné. v rychlostech. Foton, který letí rychlostí Všechny dávky energie, s nimiž se běžně se­ 5 m /sek vzhledem k jednomu tělesu, letí tkáme, jsou proti němu tak malé, že k jejich stejnou rychlostí 1 ke všem ostatním, bez přeneseni stačí mizivě nepatrné množství ' ohledu na jejich vlastní pohyb. hmoty, které se vůbec neprojeví znatelnými Vítá, ono je to vlastně tak: Ta »mezná« změnami. Proto lidé tak dlouho věřili, že čas řychlost je tak trochu podvod. Kdybychom se a prostor jsou neproměnné, nezávislé na hmo­ Odtud si již snadno můžete sám vypočíst, pustili za fotonem a chtěli je j dohnat, namě­ tě, a že energie se přenáší sama, bez hmoty. j a k ' veliká je m e z n á r y c h l o s t . Vždyť řili bychom mnohem více než 3 m /sek. Před­ Ale při velkých rychlostech se rozdíly stá­ víte, že je ke všem tělesům stejná. Když tedy stavte si třeba, že jsm e vypálili za fotonem va jí znatelnými a byly prokázány nesčetnými jedno z těles bude foton, letící vzhledem raketu rychlostí řekněme 2 m /sek. Z ní by pokusy. Na př. roku 1908 a 1914 kontrolovali k nám meznou rychlostí » c « ( t j. v = c), posádka vypálila další raketu, a to rovněž Buchener a Neumann starší Kaufmannova mě­ musí letět rychlostí » c « i vzhledem k d r u ­ rychlostí 2 m /sek, m ěřeno vzhledem k první ření massy elektronů při velkých rychlostech h é m u ' tělesu (t. j. x = c). Dosadíme tedy Raketě. Z druhé rakety by vypálili další atd. a zjistili, že roste s rychlostí přesně tak, jak za v i za x společnou hodnotu e. -Rychlost Nuže: 1 kdybychom tak vystříleli sebevětší to předpověděla Einsteinova theorie. Při druhého tělesa u se vykrátí a vyjde nám, že počet raket, stále bychom foton nedohonili. 1 milionu voit, kdy rychlost elektronů již MěH bychom nekonečný řetěz raket, každá čili e = Vk. byla 95% rychlosti světla, naměřili massu následující o 2 m /sek rychlejší proti před­ asi třikrát větší. (Srovnej s obr.) Vidíme te­ . Vidíte: Všechno skutečně závisí na ener­ cházející; od nás by se ovšem jevil celý tea dy, že to, co jsm e poznali na svém. dnešním gii k. Čím větší vnitřní energii nese každý řetěz ke konci silně zhuštěn: rakety by tu »výletu«, se skutečně děje kolem nás, ale dě­ gram hmoty, tím’ větší je mezná rychlost a byly nesmírně kratičké a nakupeny jedna je se to teprve při rychlostech stomiliontím menší je zkrácení a skresleni. za druhou — a těsně před nimi by byl foton, krát větších. V mechanice měříme energii obyčejn ě na letící s nimi skoro stejnou rychlostí 3 m /sek. Ano, ukázali jsm e si tu náš obyčejný svět, ergy. Energií 1 ergu má dvougramové zá­ A le soudruzi v raketách by i z té , nejrych­ jak by se nám jevil, kdybychom byli stomivaží, když letí rychlostí 1 cm /sek. Vyjádřeno lejší vpředu stále viděli foton před sebou lionkrát Větší a rychlejší než jsm e: kdyby­ v soustavě centimetr-gram-^ekundové dělá unikat meznou rychlostí 3 m /se k — měřeno chom na každý metr chůze qj běhu ve sku­ to 1 gcm Všek*. K ostatním jednotkám ener­ v jejich mírách. Nezapomeňte, že zde vidíte tečnosti uraziW 100.000 km. gie, které již známe, má tyto vztahy: všechno »křivým sklem «! F oton -se vám zdá Vidíme, že k převratnému poznáni, že hmo­ blízko, ale odběhnete-li tam, »zakřivení skla« ta je vlastně v ustavičném úžasném vnitřním I kcal - 4,19 X 1018 erg se tím změnilo a vidíte je j zase o kus dát, pohybu, se muselo lidstvo dostat oklikou — 1 kWh = 3,6 X 10u erg. jako cestovatel na poušti fatu morganu. Tak přes objev drobných nesouhlasů V rychlosti i naše posádka v raketě: Protože letí za ním, světla a přes objev drobných odchylek v dél­ Naměřili jsm e, že v naší kapalině zde dole není už mezi nimi a fotonem tak silná »č o č ­ kách a časech. Sám Einstein, přestože toto la jí v sobě každý gram hmoty zhruba 90 tisíc ka« a nezmenšuje tolik jako naše. Rych­ zkrácení délek a zvětšení časů i massy obje­ ergů, takže lost fotonu se 'jim »natáhla do délky«. Na­ vil, nedovedl si z,počátku vysvětlit, odkud se k = 90.030 erg/ g == 90.000 cm 2/se k 2. táhla se přesně o tolik, kolik dohnal svým vlastně bere. Ve snaze podat výklad těchto ' pohybem. Fotony se prostě nikdy nedají do­ nových objevů vyslovil on i řada jiných fy ­ To je velmi málo, méně než půl milióntiny hnat. Jediný způsob, jak je zachytit, je — po­ siků různé dohady (na př. že svět, v němž kilokalorie na 1 gram. To znamená, že každá stavit se jim do cesty a počkat si na ně! žijeme, je vlastně jakýmsi čtyrrozměrným kilokalorie je nesena dvěma miliony gramů, »časoprostorem «, a že je zakřiven, že hmota t. j. dvěma tunami hmoty! Ty už způsobí Vidíte?, skoro to vypadá' tak, jako by p oje totožná s energii, že se může měni t v ener­ v poli pořádné zkrácení délek! Mezná rych­ fiyb hmoty byl vlastně nesmírně veliký, mno­ gii, že vůbec celý svět je .»relativní« atd.). lo s t tu proto vychází velmi malá: hem větší než se zdá. ale ta zatrachtilá ka­ Ale všechny ■tyto domněnky a výklady se palina nám je j zmenšuje, zkracuje j e j na 90.000 cm V sek2 = 300 cm /sek, dříve či později 'ukázaly být chybné. Dnes hranici pouhých tří metrů za vteřinu — ať víme, že příčinou všeho je hmotné póle. Ono čili pouhé 3 metry za Vteřinu — tak jak letíme jak rychle chceme. Příčinou je hmota je tou tajemnou „kapalinou“ , která všechno jsm e to viděli na vlastní o č i “ sama, nehoť ona nám při urychlování těles skresluje a křiví, ono je při vzájemném po­ Dveře kabiny zapadly a zahalila nás úplná vplývá do té naší kapaUny a dělá ňátn z ní , hybu těles zdrojem těch »napětí« á »zhuště­ tma. Cítíme, že kapalina odtéká, otevíráme »zmenšující čočku«.*’ ní«', která se jím mezi tělesy táhnou jako poklop a vracíme se zpět do normálního svě­ nějaké chvosty. Každá změna vzájemného ta. Navždy za námi zůstává podivuhodná Trochu počítáni pohybu věcí je spojena se změnou těchto profesorova laboratoř, kde se nic nemůže po­ hmotných „chvostů“ v poli — a právě tyto hybovat rychleji než 3 metry za vteřinu. , Pomalu se vracíme k otvoru výstupní ka­ změny polních forem hmoty jsou příčinou biny. skresleoí délek i časů a proměnlivosti mass. Einsteinova theorfe. „A proč, pane profesore, vplývá sdo kapa­ T o všechno vyplynulo teprve z nedávných ob­ liny vždycky tolik hmoty, že to zkrátí m ez­ Nuže, milí přátelé, tato naše cesta se ni­ jevů o existenci hmotného pole, o kterých nou rychlost zrovna na ty zpropadeně tři kdy neuskuteční. Náš bělovlasý průvodce, Einstein tehdy ještě nevěděl. metry í “ přidává se do hovoru náš udýchaný kterého jsm e tu poznali, je již čtyři měsíce Ale tím se vůbec nic nemění na platnosti jpřítel, „Na čem, to závisí?“ mrtev. Sami jste jistě uhodli jeho jméno. Je základních vztahů jeho théorie. Nic to ne­ „T o je prosté. Závisí to na tom , j a k b o ­ to profesor A l b e r t E i n s t e i n , jeden mění na skutečnosti, že každý gram hmoty h a t á j e h m o t a n a e n e r g i i a kolik ji z nejvýznačnějších fysiků naší éry. Ale i kdy­ obsahuje ; energii 9.10s®ergů, t. j. zhruba dovede v důsledku toho přenést. Pohleďte. by žil, nemohl by nás zavést do podzemní 21 miliard kcal neboli 25 milionů kWh, což Označíme si množství energie, které nese laboratoře. Žádná taková' laboratoř s tajem­ představuje jednoměsíční produkci větší každý gram hmoty v sobě, písmenem k ; pak nou kapalinou neexistuje. Einstein svými elektrárny. Zásluhou Einsteinovou se lidstvo můžeme napsat rovnici: skvělými pracemi ukázal, že svět, v němž ži­ po prvé dovídá o úžasných kvantech pohybu, jem e, je sám takovou „laboratoří“ , jak jsme která jsou spjata s každou částečkou hmoty, E = k . m; si ji tu vylíčil*! i zdánlivě klidnou a nehybnou. Ptáte se nyni, m je tu počet gramů, t. j. »massa« dané Koncem minulého století prokázali totiž jak tento pohyb prokázat, jak je j učinit vidi­ hmoty, a E je energie, kterou ta hmota v so­ fysikové přesnými měřeními, že se světlo telným — a jak ho využit? Této otázce bude bě nese. Všechno bude zálojet na tom »k«. šíří s t e j n o u r y c h l o s t í v z h l e d e m věnována celá poslední třetina naší univer­ Bude-li sk.

504

VEDA a

T E C H N IK A

M LAD E2I

l : \ A - vVk.

V e stejném poměru jsou prodlouženy časy á zvětšeny váhy (resp. massy) těles. Při s č í t á n í r y c h l o s t i dvou těles, z nichž jed n o letí rychlostí, u a druhé v opač­ ném směru rychlostí v, vychází zde pak pro jejich vzájemnou rychlost nikoli obyčejný součet u + v, na jaký jsm e zvyklí z normál­ ního světa, nýbrž o něco méně. Vypočetl jsem , že obě tělesa poletí proti sobě rych­ lostí u + v x = 1+uv/k

prüt. mfrnë se kolébaje v neslyšitelném rytmu. V duší mu rozkvétalo poznání, jako květ pod dotekem slunce. -, „Budeme účtovat,“ šeptal si a uhlíkaté oči se rozrůstaly, až nabyly podoby makového koláče i s těmi žlutohnědými okrají.

se JeStěJednou na model, ;pane. V tomto tunelu, mezí kabinou mech* nixu a kabinou pilotů, je m ísto... pro jednoho muže. Změřili jsme to přesně Dá' neviditetné spojeePa^ ° U Prvého křídla až k přepážce, můžeme odtud vést „ A v pravý čas usměrnit výbuch,“ zašeptal Wider,Li Wang se usmál. , r,chořeSn+^taki’--paí ej Přikážeme stadiu, aby se rozplynulo v nekonečnu. Nad námi dokola ‘ h u ^ t é ^ i e h o w í i t í " ! - ° C- f - který *vše « nic nevydává, Kolem a 5\ •*? Pohltí kazdy vykrik . . . 1 žal . . . i lítost. . . “ Wider těžce poMhustou slinu. Na čele mu vyskočily dvě, tři kapky rosnéhb potu. o c ë â ? !! i ’ial” C“ JS ® P°mysleI si- ..Jak to řekl s tou litostí? Všechno pohltí

3. ’ Letadlo burácelo jako dovádivý hrom. Plulo v modři, které nebylo konce, krâjeîd svými vrtulemi jasnozřivý vzduch a pod nim skotačivě ubíhaly hory, loukv, řekv. rýžoviště a . . . čas. -V kabině mechaniků sedil Jósua Wider v letecké kombinéze a klel: „Zase horko, k čertu, já se z toho zblázním.“ f Druhý mechanik, zaujatý svými přístroji, si ho nevšímal. Klidným hlasem odpovídal na dotazy hlavního •pilota, který seděl vpředu a zkušenými pohyby ovládal burácející stroj. Wider občas vstal, aby se podíval na vysunutá záda šéfpilota Bertyho. všechno se zatím dařilo. S pomoci zpravodajské služby získal místo prvního mechanika na „Indické královně . Podařil se mu také další husarský kousek, v je h o ! uskutečněni ani nedoufal. Obsluhující personál letadla, až na šéfpilota Bertyho, byli jeho lidé. I mechanik, který poctivě hlásí každou změnu v rytmickém toku motoru, i navigátor, sledující bedlivě kurs, druhý i třetí pilot, všechno je j e h o . . . je h o . . . ! „Koukal by dědek Grahamovic," usmíval se Wider pro sebe. „Tohle by se nepovedlo w e d ( tak někomu. Nu, staří mazáci.. Za tohle ale vysypou dclárky. . . hodně dolárků. Etam,“ oblízl se, „a poručík Milligan dodá -ýpy. Aspoň čtvrt roku mi dají pokoj, snad ' i.víc. K čertu, ta černovlasá, jakpak se jmenovala, M irina. M, ne . . . R im ifia ... hergot, člověk si ta jména nepam atuje. . . to nebylo špatné. Vlastně Tökjo není tak n ejhorsí. když se to vezme po té příjemnější stránce. Jenom to horko, prašivé h o r k o .,* Abych se také jednou podíval k nám. Čo tomu říkáš, Josefe? P i v o . . . chládek. t« hospoda na každém rohu.“ „Třináct třicet, mister Wider,“ pronikl do ’labužnického snění mechanikův hlas, « » . a! sebou trhl. Třináct třicet. V tuto dobu musí „indická královna“ změnit kurs. Nenapadni, n e h l u č n ě ! Vstal, úsměvně si zapálil cigaretu a šoural se do předního prostoru letadla; Fřimhouřil oci a podíval se na druhého pilota. Usmál se, když zpo­ zoroval je h o o b íič e j lesknoucí se potem. , • „Poseroutka,“ pomyslel, si pobaveně. „Dělá asi takovou práci po prvé. Nu, učit n bude, poslouchat se bude!“ , Widerovy kroky se změnily v krůčky. Nenápadně odsunul posuvná dvířka, která hö üeiila o d . sefpuotovy kabiny. Uviděl před sebou vysunutá záda Bertyho. „K čertu, ta kožená přilba vadí,“ zarazil se. „Budu to muset udělat jinak.“ - j î ï ï * ,’ •^ako by se Pťanlc nestaral o práci pilotu, vysunul z rukávu gumový obiíšelt, nsditý železem. *Znovu přimhouřil oči a trhavě kývl na druhého pilota. Viděl, jak se mu chvějí ruce a jeho či se potáhly sotva postřehnutelnou vlnou zděšení. Udělal ještě dva krucky! Levou rukou lehçe klepl na šéfpilotovo rameno. Berty jenom zavrtěl rukou* ale nepohnul se. Wider zaťukal ještě je d n o u ... siln ěji, . « * A e,rtyl!P hIava opsala maličký půlkruh směrem k ťukající r u c e ! . . V tom okamžiku šlehla přes celé jeho čelo ohnivá rána. fiizení mu uteklo kamsi do dálky. . , podlážka se mu zkrputila před o č im a ... modré nebe zčernalo jako uhel . . . . „Skočte k tomu r . . . l o s . . . ! l o s . . . ! " zasyčel Wider na dřuhého pilota a volnou rukou K a i5e « í* • Bertyho. Šéfpilotovo tělo se poddalo Wíderovu pohybu jako prázdný tnšcn. S tlumeným zahučením dopadlo na podlahu. Druhý pilot navyklým pohvbern Vklouzl za nzení, které mezitím třetí přepojil na sebe. Letadlo se jenom slabounce zachvělo, jako by se otřáslo zimnicí. ' . -* „Kurs,“ štěkl Wider na navigátora, který se vytřeštěně díval na pokroucené tělo. popoženu” “ Sem 113 mechanika. „Za druhou ruku, k čertu, nebo vás

mechanikem zatlačili Bertyho tělo do tunelu, který spo4°.Yal ^binu^ mechamk^s pilotním prostorem. Berty měl pootevřená ústa a na jeho cele narůstala černomodrá podlítala sražené krve. Druhý mechanik si olízl okoralé slabě zaskučel

S
r 80 Zadíval na Li Wanga. Před ním stál malý cMacík žlutohnSdéhS obličeje, s vysedlymi lícními koçtail a sraženou lebkou. Vlasy, podobné blýskajícím S vatek."1 $ tVarU mak°Véh° koláče 1 s témi nažloutlými okraji ! S K „Ďábel, sakra, úplný ďábel,“ zahučel. Najednou si vzpomněl ha poslední Li Wangova slova. V prostoru je prý místo P.r0 ■•- Jednoho muže. Jak to, pro j e d n o h o ? Co to vlastně znamená’ Neurčitá předtucha mu -zatanfiilá před očima. Cožpak on, Josef Winter, bývalý šéf úřadu Drö v h fdS Zalt Ä -r?ěkam ,do, zapáchajícího prostoru a bude‘se krčit před , *? 3outl, S & 'n.pétta. j S f f fMf M i f, tv SÄ J » Ä* * . '" • *

'

,tt vl*sin? 1 «

W lderov. OVČÍ ú i t

dèçko, ; Kolébá ,s* kolébá... a najednou .mu padá S ^ n d b potom druhé. Letadlo letí bez křídeT jako o h y If:oškubaný z ^ Ä a pták. ^ H fa u- + » v ;kOutku s nimvse točí on,,Josef Winter.. Kdepak Joséf Winter, depak Josef «r Jr’ ?ic takového... pouze číslo 110. Nejdříve odpadne nula, nula potom potom první Dnmí jednička, druhá.,, všechno se .»pletlo, zapletlo, zmuchlalo, — ' Wang, prvw jeanicKa, aruna.. zmuchlalo. Nad ním stolí ŽÍu&- Li Li ws™? ojí žlutý awse mu rozrůstají a šlehají ž nich plameny prorůsU. v imU -r0z ^ ' ,a šleha|1 2 nl™ Plameny prorůstající palčivě do mozku mozku. . . Widerovx Widerovi se. udělalo nevolno a prudce trhl hlavoii. hlavou. ÄPokoj R s modelem modelem" stái stói n nehybná Val V do d o jeho lehn zorniček. TTV»Kk*f sxí srií j ~ uL- iH sfüüü fi y a, ^ ovy ° 9 Ke ztrnule dívaly Uhlíkatéa /očí podobné vému koláči i s těmi žlutohnědými okraji...- ■ - , - , V-Ten chI®p něřtm omámil,“ Škytl Wider a prudce: zatřásl hlavou a? r Obličej zamíchal. Jako z veliké dálky slyšel jeho tichý, kostmi-pronikající-hjas.

E5S7.SÄSÄÄS«!'*

„Letadlo není myšlenka, pane. Nezkrotíte je ja k o o ř e . . . Počítejme s tím, že bu­ deme ‘muset sami řídit běh osudu. Poddá se osud, poslečhne, protože naše vule je : větší. Graham tak p o r u č il... nehlučně zmizí každá stopa. . . ticho se znovu rozkvete nad oceánem___“ Netopýří rukávy vytvořily vějíř nad šikmým temenem. „Poslyšte, pane ještě tuto zvěst. Letadlo nemá kurs do Honkonu!“ „ Cože?“ zamlel Wider. „Letadlo nemá kurs do HonkonU,“ opakoval úsměvné Li Wang. W iderovi se zdálo, že špatně slyší. Jeho malátnost. se proměňovala v bláznivý vztek, který riiu obracel vnitřnosti. Dech se mu zkrátil, oči $e podlily slabou, červení. „T y pse,“ zařval nepříčetně, „ty p s e . . . legraci si budeš dělat . , legraci? . Z aka-; zuje s e . . . nedovoluje s e . . . Ty smradlavý žide, já tě, j á . . . tě,“ škytl a^.vši silou se opřel o masivní podstavec, na němž Stál model, letadla. Násilím se přinutil ro­ zevřít očí a divoce zařičel: . , „ T y barevná opice, rpzmáčknu tě jako štěnici. . , jako . . . jako, * mozek mu vypo­ věděl službu a nemohl z něho vymačkat kloudné přirovnání. .v Prudkým pohybem uchopil Li Wanga za netopýří rukávy a druhou se rozmáchl proti jeho kulatému obličeji. Uhodil pouze do prázdna. Li Wang se prohnul jakotětiva luku a lehounce klepl Widers do ohryzku.^ Wider trochu poklesl, v kolenou. Od země viděl, žé v ruce Li Wanga se o b j e l a krátká dýka. Blýskla v zapadajícím slunci jako krůpěj krve. Li Wang se usmíval, černé uhlíkové oči vysílaly nenávist. „Nerad bych, pane,“ zaševelil,, „nerad bych použil násilí. Uklidněte se p r o s ím ..." Widerova ruka, směřující k pouzdru s pistolí, se zastavila a trčela ndhybňě do prosto­ jů . Pomalu se mu vracel klid. Nucené se zasmál a prohodil: „To dělá horko, trochu mi povolují n e r v y ... Jak jé to s tím kursem?“ Dýka z Li Wangových rukou zmizela jako kapka rosy pod žhavým paprskem. Úsměv, 'visící na tváři, znehybněl, uhlíkové oçi dale, ztmule mlčely- bez jedineho mi„Indická královna nemá, podle paších zpráv, kurs do Honkonu,“ lehounce zaševelil.. - „Jak to, že nemá?“ začal žnovu Widér, „vždýť to bylo dojednáno?“ „Ano, ale čínské úřady, se nabídly, že ji vypraví ze svého území. Zda se,, že něco

tuší»“ *

„Á f jdou k čertu, žluťáci,“ rozzuřil se Wider nanovo. „Člověk úž pomalu nebude kvůli nim ani pořádně spát. Ty barevné opice Vědí skoro všechno.“ „Prosím, pane, abyste nepoužíval toho výrazu,“ šeptl Li Wang a netopýři rukávy se mírně zvlnily. „Co jste to říkal,“ zavrčel Wider. I $ , 1 ,, S s v, . , T . „ Y -Ji , Přeji si, abyste nepoužíval výrazu barevná opice,1 zlehka odpověděl Li Wang a jeho oči začaly zase narůstat. „Používáte toho výrazu na obě Strany. Mohl by«h si myslet, že naše rasa je pro lidi vašeho druhu čímsi špinavým.“ Wider se pobaveně ušklíbl: * ' • . , „T q se podívejme, tak ono se vám to nelíbí? Pan Číňan se zlobí? No ovsem, vaše rasa! Měl byste si pamatovat, že v minulosti jsem byl šéfem rasového Oddělení. . . -h e ..» to se vám take nelíbí'? Vaše rasa je zrovna tak dobrá jako židovská, rozumíte! Všichni mi pijete kr e v . . . A vůbec, jak to mluvíte b těch komunistických neznabozích ?-“ Li Wang lehounce zavířil netopýřími rukávy. — .. „Rozcházíme se s pevninskými bratry ve věci názorů, nikoli pro barvu pleti. Můj čínský lid najde svoji cestu. Pracuji-11 pro vás, nedělám to pro peníze!“ Wider se rozesmál a bzučel místnosti jako čmelák. '> ; „To se povedlo, n á á á r a m n ě povedlo. Id e á ly ... ideáiy;" kvičel radostně aï mu ovčí obličej celý zvarhaněl. „Poslechněte vy b a r e v ... eh, pane Číňane. Víte vy vůbec proti čemu bojujete? Co chcete zničit? Byl jste poslední .dva nebo tři roky na pevnině?“ „Nebyl, neměl jsem příležitost." . . . , „Nebyl, neměl jsem příležitost,“ poškleboval se Wider, „ a chcete jít do něčeho; co vůbec neznáte. Člověče, vždyť vy se podobáte těm žluťákům na pevnině jako vejce vejci Ti také mluví o ideálech. Myslel jsem si, že jste rozumný Člověk, že chápete jiâsè postavení. Obchod je obchod a peníze jsou peníze. Ty ještě nikomu nesmrděly. SS

Ale nechte si, proboha, ideály. Za ty nic n ek ou píte.». Víte vy, koho m im e v tom le i tadle odprásknout.? Víte to, nebo n e ?“ dorážel urputně Wider, Li Wang kývl: „Delegáty na konferenci koloniálních národů v Bsndungu." „Nemluvte! To víme všichni. Ale víte přfesně koho? Na příklad ía čínskou delegaci?*V Li W?ngovy očí. začaly narůstat. Na hladkém čele přeběhly dvě krůpěje potu a za­ nechaly mastnou stopů, která se slabě chvěla. Jeho tělem střídavě probíhalo horko a zima. Odněkud z hloubi vykvétala nenávist k tomuto člověku, který vystřídal ničem­ nosti na židech zločiny na žluté rase. Prokletý člověte, proč zrovna jeho poslali za nim Proč zrovna on má být nástrojem pomsty? . . . Jaké pom sty? Kdo se chce komu mstít? Li Wang se chce pomstíť za to, že mu tehdy fekli, aby si rozmyslel s kým jd e 1 Jak to s kým jde? S těmi, kteří ‘ zaplatí. . . ale to n esou h lasí... n e . . . to není ono! Proč vlastně šel sloužit čang-kai-šekovi? A komu slou ží‘on ? Americkým pánům, kteří nenávidí žlutou rasu jako tenhle prokletý člověk. Každý si musí jednoho dne uvědomit, s kým j d e . . . ať chce nebo nechce! To je zákon života. Stát mezi tím je s m r t ! N e p ů jd e -liš bratry na pevnině, jde proti n im . . . proti n i m . . . a s kyrii? „Cou Ert-laj,“ slyšel, jak na něho pokřikuje ten ničemný, prqkletý géstapák. „Cou Ë’n -laj,“ abyste to tedy věděl, komunistický pán, Čou En-laj!“ _ 5 Li Wang se s námahou probrál k plnému vědomí: Měsíční úsměv mu zmizel s tváře* jenom uhlíkové oči hleděly bez pohnuti na poskakujícího Widera. „Není nám souzeno, pane, abychom vážili rozhodnutí nadřízených. Bylo ml mnoho­ krát řečeno, že zvědavošWse v naší službě nevyplácí!“ Wider si vzpomněl na rozhovor s neviditelným hlasem. Proč mu to pořád připo­ mínají ? I tenhl e. . . Zmlkl a optal se hlasem, do něhož se opět vloudil panovačný tón: •i,Hlásil jste to do Tókja? Nic nechci slyšet! Hlásil, nebo ne!“ Li Wang drobně kývl. „A cd Tókjo, h e?“ „Graham, Tökjo neodpovídá,“ dechl Li Wang. j ^ „Graham, Tókjo neodpovídá,“ opakoval pO něm Wider, „co to znamená? , „Znament , pane, že úkol trvá. Nic se nezměnilo. Naší povinnost! je dostat .Indickoü královnu* do Honkonu. . . za každou cenu, pane !“ „ z í každou cenu, pane,“ poškleboval se Wider, „ale jak, k čertů', já k ?“ „Vím o jedné možnosti, pa ne . . . Odjedete do I n d ie ..,“ ’ „Zbláznil jste s e ? “ vyvalil očí Wider. *, * ' !M , ' „Odjedete do Indie," pokračoval lehounce Li Wang, „ I pokusíte se získat místo mechanika v .Indické královně*. •NiC; jiného nepotřebujeme. Domluvíte se s piloty, aby zamířili do Honkonu. Po dobrém, n e b o ... rozuriilte m í?“ Wider proti své vůli kývl. * . ‘i ’ • J I „Tak je dobře, pane. Můžete třeba sám pomoci .Indické královně1, aby doletěla ad Honkonu. Mechanik má velikou moc ve vzdušném oceánu.“ „A kde budete v y ? “ zazubil se Wideř, kterému se to nechtělo líbit. r „Počkám na vás v Honkonu. Pomůžete mi, abych ukryl své malé tělo v prostoru, zde,“ ukázal Li "Wang na model letadla. „Opatříte mi p a d á k ... vyskočíme v pravý, čas. ,,Indická královna* se rozplyne jako sníh pod palčivým sluncem.“ - Wider chvíli uvažoval. Snad! je to nejlepší, co 'můžeme v dané situaci udělat Jenom, aby Li Wang neměl něco za -lubem., „Poslechněte vy,“ zavrčel, „souhlasím. . . al e. . rozumíte mi,“ a přistrčil pěst před Li Wangův Obličej. Netopýři ramena opsala ševelivě půlkruh'. „Přejde vás legrace,’“ přim houřil'oči W ideř,1„sťaňe-li se něco, , bude se účtovat, budou set skládat účty, rozum íte!" odpovědělo mu ticho, zvénčí Slabě zahvízdal vítr, obrazce, větví, vykreslené na stěně slunečním svitem, se slabě rozkmitaly. „Všechno to zde ševelí,“ , ušklíbl se ,Wider, „však vás to přejde. I ta pýcha nad vaší' rasou. Skoda, že jsem neřídil odděleni u vás. Přešla by vás le g r a c e ... Připravte mě na cestu.“ zarepetil a vyšel z místnosti. Li Wang pomalým pohybem přiklopil model letadla. Dvě, tři minuty s ů l jako vrbový 0RAHAB1-TOKJO NEODPOVÍDÁ,

27

PRO D O V E D N É RUCE

Z ivanová vířivá pračka

f

-í

i

!

Princip tohoto přístroje ukazuje obr. 1. j e to electromagnet napájeny střídavým prou­ dem ze sítě o 50 periodách prostřednictvím transformátora. Protože elektromagnetem stokrát za vteřinu projde proud a stokrát se přeruší,, uvede se kotva elektromagnetu do kmltavého pohybu. Ke kotvě je připevněna tyč, nesoucí na spodním konci kuželovitý ná­ stavec. Ten se vloží do nádoby s prádlem. Kmitavý pohyb uvede vodu do prudkého ví— ření, čímž se z prádla velmi, rychle uvolňují , Částice mýdla a s ním í k němu lnoucí ne­ čistoty. Sestrojení této pračky je velmi jednoduché i pro amatéra s méně vybavenou domácí díl­ nou. Nepotřebuje žádny motor, všechny sou­ části se dají vyrobit domácími prostředky. Její výroba vyjde velmi levně. Praní s ni je pohodlné, dá se provádět v každém prádel­ ním hrnci, nepotřebuje tedy zvláštní nádobu. Výhodou je, že následkem poměrně nepatr­ ných pohybů vody nepoškozuje ani ne jje m nější prádlo. Vypere kilogram špinavého prádla přibližně za 5 až 8 minut. Spotřeba proudu je asi 15 až 20 wattů, takže i po této stránce je praní velmi levné. NejdůJežitějŘí část — etektromagnet M zhotovíme z transformátorových plechů, kte­ ré nastříháme do tvaru, uvedeného na obr. 2 ,, P očet plechů závisí na jejich tloušťce. Použi­ jeme jich tolik, aby celková výška elefctromagnetu činila asi 30 mm. Jednotlivě plechy' mají být. od sebe isolovány; nodostaneme-li plechy s příslušným nátěrem, stačí je potřít vhodným isolačním lakem a polepit tenkým průklepovým papírem. Dbáme pak, aby í sta­ hovací šrouby byly proti kostře- isolovány a nedělaly krátké spojení škodlivým proudům. Kotva je zhotovena z měkkého železa roz­ měru 100X15 mm a má eelkevou tloušťku 30 mm- (stejné jako elektromagnět). Jak je smontován celý elektromagneť i s ‘'kotvou, ukazuje obr. 3. Nahoře je přidržován šrouby přes kaučukovou podložku k víku ko­ vového krytu, jak je vidět na obr. 8. Plechy jsou po straně staženy dvěma železnými držá­ ky v podobě protáhlého U, které jsou í s roz­ měry znázorněny na obrázku 4. Hořejší ohnutá . část měří 25 mm a přesahuje o 5 mm horní hranu plechů. Dole v ohnuté části jsou otvo­ ry pro regulační šrouby, které napínají spi­ rálové ocelové pružiny odtahující kotva konců efektromagneťa; Kotva je stažena čtyřmi patkami podle obrazu 9b, do nichž, jsou šrouby utaženy. Z obrázků 3 a 8 je zřejm é, že těmito- šrouby lze napětí pružin regulovat. To má značný význam pro práci pračky, jelikož se tím dá neregulovat kmitočet pohyblivé částí, aby byl v resonancí s kmitočtem proudu. Pátá patka podle nákresu 5a slouží k upevnění železné tyče, na jejím ž konci je plechový kužel, uvá­ dějící vodu v pohyb. Aby byl pohyb tyčě do­ statečně pružný, opírá* se zase spirálovou pružinou o spodní konec plechového- krytu. Nyní k elektrické části aparatury. Na střední trn elektromagnetu nasadíme cívka, znázorněnou na obr. 6. Zhotovíme jí z vhodného ísolaěního materiálu, pertřnaxu, celuloidu nebo podobné látky, z nouze z pa­ píru, který vineme stále na sebe a nasycu­ jeme hustým felihem. Rozměry jsou- na ná­ kresu vyznačeny! Cela rovněž c o nejpevněji priklížíme,, aby se nám při vinuti nerozvíraía. Je dobře, aby cívka ťěs-ně stáhla střední trn elektromagnetu, protože jinak se budou volné plechy vlivem magnetického pole chvět a za­ čnou drnčet. Můžeme tomu zabránit tak, že je dodatečně po nasazení cívky upevníme: nakapeme do nich vhodný isolační materiál, na příklad hustý roztek celuloidu v acetonu. Na cívku navineme 150 závitů isolovaného drátu o průměru 1,2 mm. Dáme přednost

drátu hedvábím (nebo alespoň bavlnou) opře­ denému před smaltovaným. Začátek a konec vinutí přípájíme ke konci vodivé šňůry se zástrčkou na druhém konči. Šňůru i vývody cívek dobře připeviAne k příčné liště na hor­ ním konci elektromagnetu a přetáhneme otvorem v krytu. Závity dobře utahujeme. Je-li cívka vinuta opředeným: drátem, [dosytíme hotové závity isatačhím lakem nebo roztokem celuloidu; v acetonu. Cívku navrchu obalíme pásem kfíihařského plátna nebo isolační páskou. Ceíé kmitá cí zařízeni uzavřeme do plecho­ vého krytu, feťeřý zhotovíme ze dvou samo­ statných částí. Svrchní část — víko, nese ce­ lý elektromagnet a nahoře má pevnou ru­ kojeť. Z čeho zhotovíte rukojeť? Musí se po­ hodlně držet v ' ruce a vzdorovat stálému chvění, které se na ni přirozeně přenáší z pohyblivého kužele. Dobrá by byla rukojeť litinová nebo mosazná. Hodí se však i rukojeť upravená žr dřevěného držadla elektrické žeh­ ličky. Každý amatér si ji seřídí, jak nejlépe dovede podle svých možností, aby mohl při praní držet celý aparát pevně v ruce Spodní část krytu, která s‘e nasadí a nanýtuje na víko, může být z libovolného plechu. Ovšem vzhledem k tomu, že se s celým za­ řízením pracuje ve vlhku, je třeba buď valát plech,, který nerezaví (hliník, mosaz, cínovaný plech a podobně), nebo celý kryt natřít vhod­ ným lakem na kov. Jak zhotovíme spodní kužel,, Znázorňuje obr. 7. Zde zvláště volíme materiál, který ne­ trpí mýdlovou vodou a roztokem sody. N e ­ lepší je hliník, ale i měděný plech nebo mo­ saz vyhoví. Sílu plechu volíme asi 0,5 m . Nebude jistě těžké podle nákresu si vyříz­ nout plášť a. jednotlivé částí spájet nebo sný­ tovat dohromady. Napájení přístroje- provádíme, jak bylo uve­ deno, pomocí transformátoru. Bylo by sbés možné připojit pračku přímo na síť, kdyby­ chom cívku vinuli přiměřeně větším počtesn závitů tenčího drátu, ale není radno používat

vysokého napětí tam, kde se pracuje ve vlh­ ku, neboť při sebemenší poruše, prodření isolace a podobně mohlo by dojít k smrtelnému úrazu. Transformátor buď koupíme hotový (asi 15 V na sekundärer při výkonu 2ö W ) nebo si j e j sami zhotovíme. Volíme zase jádře- z plechů 30X30 mm a vineme na n ě prim áni eívkir o 1000 závitech pro napětí 220 V (500 závitů pro 120 V ) smaltovaného drátu 0,4 mm, sekundární pak 70— 75 závitů drátu 1,2 mm. Transformátor dobře uzavřený v ple­ chovém uzemněném krytu s dostatečnými otvory pro chlazení umístíme na nepřístup­ ném místě a připojíme přes normální vypí­ nač na siř. Práce s touto pračkou je poměrně jedwoduchä. Prádlo v horkém roztoku mýdla a sa­ dy vložíme do prádelního hrnce, jehož prů­ měr je o něco větší než průměr kužele. Je-li třeba, pozměníme rozměry kužele podTe ná­ doby. Nedáváme příliš mnoho prádla, dbáme spíše o nadbytek vodý; Zapojíme prou# a držíme přístroj ve vodě, který se tak uvede do prudkého kmitavého pohybu. Za několik minut zvon vyjmeme. Ing. Gh. RADO STUNTA SI TEHNIKA, Rumunsko

VETJA A ‘ TECHNIKA MLÁDEŽI

ifc

-.

. ijm M M M im

507

m Ěm m l

fm

Pískový galvanický článek

k tú k ý

DÁLKOMĚR Tento jednoduchý a praktický dálkoměr se hodí zejména pro odhady vzdáleností před­ mětu od objektivu při fotografováni. Mnohé fotoaparáty mají totiž pro zaostřování přímá stupnicí v metrech, podle níž lze objektiv na­ stavit, aniž je třeba ostrost obrazu na mat­ nici sledovat. ' To je nesporná výhoda, ale předpokládá se, že umíte skutečně vzdálenost přesně .určit: jiáak se vám může stát, zvláště při slabém osvětlení a otevřené clonce, že obrysy foto­ grafovaného předmětu budou nejasné. Zhotovte si tedy podle připojeného obráz­ ku zařízeni, které Vám dovolí vzdálenost předmětu velmi přesně zjistit» Vidíte, že to je v podstatě čtvrtkruh, kte­ rý můžete lehce vyříznout z pětimihmetrové překližky. Na svrchní straně přístroje je upevněna vísírovacl trubka (není ostatně ani nutná), kterou si -snadno opatříte; může být z libovolného, materiálu, po případě j l slepíte z papíru. V rohu dálkoměru je otáčivě zavěšena ru­ čička, kterou je třeba vypilovat z kovu, na přiklad z mosazi, aby byla dosti těžká a vždycky visela správně svisle dolů. Ručičku upevníte šroubkem. Je dobře dát pod šrou­ bek mosazný kotouček a pod n ěj lehké pérko, kteřé by přitlačovalo ručičku ke škále. Nutné to však není a je tu dokonce nebezpečí, že by ručička mohla pod Üakem příliš silného pér­ ka váznout. Zbývá ještě zhotovit škálu. Vystřihnete ji ž tuhého papíru nebo z tenkého plechu podle vyobrazení tak, aby ručička pobíhala právě po jejím okraji. Nyní celý přístroj ocejchujte. Za tím úče­ lem si uděláte na podlaze křídou, nebo ven-~ ku na rovném dvorku hůlkou čáry vzdálené od sebe po jednom metru, od 1 do 10 m. Po­ stavíte se na začátku a namíříte trubku na první metr tak, že přístroj držíte přesně u oka. Nyní zadržíte prstem ručičku a tam, kam ukazovala, uděláte čárku označenou jed­ ničkou. Stejně pokračujete od 2 do lO metríj. Tím dostanete na proužku nerovnoměrně roz­ dělenou stupnici: první dílky budou veliké a čím rdále tím budóu těsněji u sebe.

Někdy velmi těžko sháníme vhodný zdroj elek­ trického proudu. V táborech potřebuj eine pohánět t.elefon, zabezpečovací zvonky, rozsvěcovat malé žárovky. Sít ,není na blízku. V .takovém případě si velmi lehce sestrojíme pískový článek, ÿ M ' Potřebujeme k němu půllitrovou plechovku od konserv nebo květináč. Takovou nádobu naplníme jemným, dobře vypraným a suchým pískem. Do­ prostřed umístíme uhlovou tyčinku ze staré kapesní baterie, která bude kladným pólem. Kol dokola vsadíme do válce stočený zinkový plech. Písek po­ tom naplníme nasyceným roztokem kuchyňské soli, který naléváme tak dlouho, pokud se vsakuje. Tlakový článek však nevydrží pracovat delší dobu nepřetržitě. Při trvalém zatížení poměrně rychle vyschne. Tyto nedostatky jsou však plně vyváženy jednoduchostí a lácí ve srovnání s jinými články. Podobně si můžeme sami zhotovit i dokonalejší galvanické články (s mědi a zinkem, suché č.lánky a pod.), které nám budou k různým účelům v letním táboře sloužit. -

KRYSTALOVÁ STANICE S BĚŽCEM Čtenář časopisu J u g e n d u n d T e c h n i k , Bernd Oppermann z Dorn-; dorfu, uveřejnil návod na krystalový přijímač s běžcem. Tento velmi jednoduchý a přitom výkonný aparát jé znázorněn na připoje­ ném obrázku. Ladění se neprovádí, otočným kondensátorem, nýbrž změnou indukčnosti kmitajícího okruhu; Stavba takového přijímače nevyžaduje žád­ ných zvláštních zkušenosti, a dá se pořídit jednoduchými prostředky. Zapojovací schema ukazuje, že se dá ladit samostatně jak anténní, tak i při*; jímací okruh, každý svým běžcem. •

___ /ITtpOJ.s*?** š r o to v a n é h o d nakr d e fe k io r tt*

Cívku navineme na pertinaxový válec 120 mm dlouhý o průměru 60 m m Použijeme k tomu smaltovaného drátu 0,5 mm. Doteky zhotovíme pomocí dvou mosazných tyčí, po nichž pojíždí běžec s pružným páskem na spodní straně. Mistof po kterém dotek přejíždí, očistíme od isolace smirkovým papírem. Krystalový detektor dostaneme v každém obchodě. Vyhledání citlivého místa vyžaduje chvilku pozornosti a citlivosti prstů,. Krystalový detektor si však můžeme i sami zhotovit. Roztavíme malý kou-: sek olova a přeléváme je několikrát, až zůstane čisté, bez škraloupu na po­ vrchu. Pak vychladlý kousek rozkrájíme na drobné kousky a smísíme se sirným květem v poměru 17 g olova na 3 g síry. Pak to všechiío roztavíme a taveninu rychle ochladíme; Tak vzniklý Isxystal potom rozštípeme na vhodné kousky.

»

Měření vzdálenosti provádíte podobně. Za­ míříte ná nohy osoby, kterou chcete fotogra­ fovat, ručičku přidržíte prstem a vzdálenost na škále hladce odečtete; Je samozřejmé, že přístroj bude přesně měřit jen vzdálenosti na úplné rovině a bude je správné ukazovat jen tomü, pro koho byl ocejchován nebo tomu. kdo je stejně vysoký. ZNANIJE SILA, SSSB

508

VĚDA A

TE C H N IK A

M LÁDEŽI

R

«

M

m

a

f

Čištění skvrn od inkoustové tužky, in­ koustová tužka je jistě dobrý a užitečný vy­ nález:; na navlhčeném papíře píše jako inkoust a nedá se snadno vymazat, Ale jé nepři jemná, ba nebezpečná, dostane-li se do oka, a způ­ sobí velmi obtížné skvrny na šatech a na prádle. Takové skvrny se dají vyčistit čistým li­ hem, z nouze i lihem k pálení. Třeme je del­ ší dobu hadříkem namáčeným v lihu, nakonec dobře vytíráme kouskem zcela čistého hadří-* ku. Když se líh vypaří, zůstane po něm oby­ čejně ještě slabá skvrna, která však zmizí, jestliže ji chvíli přetíráme různými sm ěry vlhkým kartáčem. Skvrny od rzi. Zreziyělé předměty můžeme velmi dobře vyčistit: Rozpustíme v petroleji parafin, až dostaneme nasycený roztok. Za tím účelem parafín nastrouháme a nasypeme

c

R

J

L

D

V

do lahvičky s petrolejem, kterou občas zakioktáme. Rozpouštění trvá 1— 2 dni. ^Rezivý předmět potřeme takto získaným roztokem, který necháme několik hodin pů­ sobit. Potom je j otřeme vlněným hadříkem, který odstraní parafin i rez. Ochrana stříbra před černáním. Je znám«, -ž e stříbrné předměty po letech na vzduchu černají. Je to vlivem sirovodíku, který mění stříbro v tmavý sírník. Abychom ozdobné stříbrné nebo- postříbřené věci proti vlivu si­ rovodíku ochránili, lehce je potřeme řídkým •roztokem kolodia v lihu. Tím vznikne na po­ vrchu kovu jemná, prakticky neviditelná blan­ ka kolodia,- která brání přístupu plynu. Chcem e-li předměty tohoto povlaku zbavit, stačí omýt je horkou vodou. NAUKA I IECHN1KA ZA MLADEŽTA, Bulharsko

PRO NASE ELEKTROTECHNIKY

ELEKTRICKÁ INDUKČNÍ PÁJEČKA Evtim Goranov a Simeon Simeonov * Obyčejnou elektrickou páječku musíme ne­ chat zapojenou aspoň deset minut, aby se řádně zahřála. Naše páječka pptřebuje k za­ hřátí pouze čtyři nebo pět vteřin. Nová páječka pracuje na principu elektro­ magnetické indukce. Je to v podstatě síťový transformátor, jehož sekundář o nízkém na­ pětí přímo žhaví měděný vodič, sloužící jako pájedlo, \tehled této páječky je nahoře, po­ drobnosti provedení vidíte na dolním nákresu. Nejdůležitější částí této praktické páječky je transformátor. Protože celkový výpočet transformátoru je obtížný*), přinášíme ko­ nečné výsledky a hranice, v nichž se budou součástky tranformátoru pohybovat. Můžeme použít vhodného hotového trans­ formátoru, jehož střední jádro má průřez nejméně 32 cm2. Takový transformátor jistě najdeme mezi většími Zvonkovými transfor­ mátory nebo je j vymontujeme ze starého amatérského radia. „ Je-H primární cívka v pořádku, použijeme ji b ^ e změny. Kdyby byla vadná, navineme si nový primář, a to tak, že na každý volt napětí sítě navineme 14,05 závitu. Je-li tedy síťové napětí 220 V, navineme '220X14,05 = 3091 závitů. Doporučujeme je navinout ve dvou stejných půlkách, které prp 120 V zapojíme paralelně. K vinutí použijeme smaltovaného drátu o průměru 0,17 až 0,2 mm. Mezi jednotlivé vrstvy vinutí navíjíme slabý papír. Hotový primár pak ovineme isolační páskou nebo jiným vhodným materiálem. Určitou potíž působí vinutí sekundáru. Sklá­ dá se pouze ze čtyř závitů O průřezu 25 mm2, což odpovídá u kruhového vodiče průmpru přibližně 5,6 mm. Jde tedy vlastně o silnou ; měděnou tyč, kterou budeme těžko shánět. Samozřejmě můžeme volit i tyč o čtvercovém průřezu nebo silné měděné pásy, které od sebe vhodnou látkou isolujeme. Ohýbárií sekundárního vodiče nejsnáze pro­ vedeme na dřevěné formě podle obr. 3. Formu si zhotovíme podle rozměrů navinuté první cívky, jejíž čela po jedné straně seřízneme těsně nad primárními závity, abychom na m: mohli hotový sekundář pohodlně nasunout. Na dřevěnou formu snáze silný vodič stočíme. Pak tyto závity také vhodně isolujeme navle­ čením tenké gumové trubky, isoiační páskou nebo podobně. Isolace tu nedělá zvláštních potíží, protože jde o velmi nízké napětí. Délku vodiče snadno vypočteme, k dyž ob­ vod primární cívky násobíme čtyřmi a přidáme : ještě 400 mm na přívody. Podrobnosti jé v i­ dět na nákresu. Tyto sekundární závity jsou pak spojeny nakrátko zase měděným vodičem, ale o men­ ším průřezu, aby se silně zahříval. Tento vodič tvoří vlastní pájedlo, žhavý zobák pájky. Jeho průřez je pouze 1,5 mma. Stočíme ho podle obr. 1 do zúžené smyčky, kterou můžeme do­ konce ve špicl poněkud spilovat (zvýší se tím odpor a tedy i zahřátí). Velmi důležité a současně i choulostivé je ispojení mezi silným Vodičem sekundáru a tou­ to tenčí smyčkou. Kdyby měl sp oj zbytečný odpor, omezoval by zkratový proud v sekun­ dáru a ohrožoval by dobrý výkon páječky. Sekundářem totiž prochází proud - kolem 50 A. Nejlepší dotek vytvoříme takto: Vrtačkou vyvrtáme do čela silnějšího vodiče otvor 1,5 až 2,2 mm do hloubky asi 10 mm. Potom k on -

NAUKA I TECHNIKA ZA MLADEŽTA Bulharsko

ce vodiče poněkud ©pilujeme do mírně ko­ nického (sbíhavého) tvaru a prořízneme je pilkou křížem podle obrázku. Pak si opatříme řezač závitu s otvorem 5,6 mm a nahoře vy­ řízneme šroubovitý závit. Nemáme-li takový tnástroj, postači, jestliže vezmeme ocelovou matici o vnitřním průměru 4,7 nebo 5 mm a násilím ji šroubujeme na cxpiloyané konce. Čistá měď je měkká a při náležité opatrnosti se nám podaří závit vytlačit. Do otvorů pak vložíme konee žhavicího vodiče a šroubovými maticemi co nejpevněji utáhneme. Tímto způ­ sobem dosáhneme stisknutí, které zaručí dob­ rý dotek. Nyní již můžeme transformátor podle ob­ rázku smontovat. Můžeme i vyzkoušet, zda se nám sprâ'Vnë zahřívá. Ovšem v tom to uspo­ řádání nemůžemé s ním pracovat. Je třeba Jej zamontovat do vhodné rukojeti; kterou vidí­ me v titulu. Sestavíme ji ze dvou č is tí z bukového prkénka o tloušťce 10 mm (je však možno po­ užít i jiného dřeva). Obě částí se vyříznou po­ dle vyobrazení. Strana, na kterou se připevní transformátor, se vyřízne tak, aby mohl k ru­ kojetí dobře přilehnout. Obě části se pak pev­ ně spojí dvěma šrouby. Páječku můžeme zapojovat prostě tím, ; že přívodní šňůru zasuneme do zdířek. Ale mů­ žeme také do rukojetí vmontovat tlačítkový vypinač, po případě sami sestrojit -jednoduché tlačítko ze zavíracího špendlíku, jak je nazna­ čeno na obrázku. Podrobnosti provedení pone­

cháváme čtenářům. Kontaktní destičky vy-’ řežeme z mosazného nebo jiného plechu o síle 1 mm a připevníme je k držadlu šťou by do dřeva. Transformátor upevníme k rukojetí třemí destičkami, vystřiženými ze železného plechu; p síle 1 mm, ohnutými’ pödle nákresu. Aby bylo dobře vidět na spájené místo, mů-’ žeme na konec přívodu sekundáru namontovat žárovku z kapesní svítilny. Pochopitelně v takovém: případě navineme na sekundář prcj žhavení žárovky ještě 35 závitů pro žárovku 2,5 V nebo 49 závitů pro žárovku 3,5 V. Toto žhavicí vinuti zhotovíme z drátu o průměru 0,4 mm. Podrobnosti montáže Celého přístroje jsotř vidět z obrázku. Při práci s páječkou musíme pamatovat, že pracuje jen potud, pokud pro­ chází primärem proud, tedy pokud je spojený* vypinač. Zahřívá se rychle a sdlně. Práce s touto páječkou také není nikterak nebez­ pečná, protože proud v sekundárním vinutí má napětí jen několik málo desetin voltú. Samo­ zřejm ě však musíme dobře v rukojeti upevnit a utěsnit přívodní šňůru, která přivádí do transformátoru síťové napětí, aby se nikde při práci neuvolnila a nezpůsobila nepříjemný do­ tek. Ale proti běžným elektrickým pájeckám zůstává zde přívodní šňůra studená, čili né-* musíme ji opatřovat porcelánoT^mi ísolátorky^ jako tomu je u páječky žhavené přímo prou­ dem ze sítě.

*) U nás je j najdete ve IL dílu příručky elektrotechnického kroužku; vydala Mladá fronta. VĚDA A T E C H N IK A ML.ADE2I

509

Z Af Í M A V É P R O B L É M Y

O d p o v ě d i Ha o tá z k y z č ís la 1 4 ,

CETLJ JSTE DOBŘE?

„Nauka i technika za mladežta". Ale přece jen stoji za toi aby* ehom řešitelům se správným vý­ počtem a výkladem ; poslali po-< tvrzenku, která je zároveň po­ ukázkou na slosování na konci ...... roku. ' ----- Nuže. narýsujte■: si kružnici o poloměru 2 cm a opište jí rovnoramenný lichoběžník, jehož plochá ;bilde-20 cm?» Vaším líko-1 lem je napsat nám, jak dlouhá byde jeho z’âkladna. 1 Předpokládáme, že jé vám jasné^ čb znamená „opsať* licho­ běžník: každá jeho strana se mu­

, T. P. Malininová je poslankyně Nejvyššího 'sovětu RSFSR a předsedkyně ..kolchozu „12. .říjcsn". — 2. Makadam je silniční vozovka bez štětu z vrstev štěrku. — 3. Kompostovaní zvýší kvalitu m rvy,'zadrží v ni dusík. .— 1 í - Vzdálénósti hvězd měříme podle parataxy, £odle jasnosti, podle spektroskopického přů, zkumu. ^— 5. Tepisově rakety vyrábíme v zá; vodě Artis ve Stětí, -i- 6. Saturn má 9 rníš, siců. — 7. Průměr zemské dráhy , je asi tři s^ m ilío n ů k m - 8. K3otóida' je^křivka, po. dle které je klopena silnice v zatáčkách. ZAJÍMÁ VÊ PROBLÉMY _ V Trisekce úhlu. V uvedeném případě není - úhel rozdělen na tři stejné díly, protože sce j. i} tětivy na obloucích o různých poloměrech neohraničují stejně ' dlouhé oblouky. — ; DO-RÉ-MI-FA . . . V prvním úkolu je známá píipň „OvÓácl, čtveráci“ . Druhý ňkol má dyě ' řéšertí. Jistě každý hned přišel na ta. že pis— / meno I znadí nulu a S jedničku, čili že SI = 10. Vyšetřit hodnotu ostatních písmen je u ž : eb 1 tíznější; na celý výklad by nám nestačilo místo; sdělujem e'proto jenom výsledky (dru- hé.řešen i v-závorkách): 0 == 1,1 = S, 2 = A • (D), 3 = D (0), 4 = O (F), 5 =» R (L), 6 = E (R), 7 = F (E). 8 = L (A ), 9 = M. ~ Kouzelné zrcadlo. Zrcadlo ukazujíc! nepře: vrácené obrazy - dostaneme, spojím e-li dyě dobře 7*broušená zrcadla v pravém úhlu. O dm ěny z č. 13 obd rží: Fr. G istr z T ě ftiic, p, Rzenec, Ant. l i a rabiš z K o zlo v ïc u Frenštátu p. Radhoštěm , Dr. T u reck o v á z Bousínova u Brna, Zd. Rous, stud. z J a b -lu rík y , svobod n ík J. N ovák, PS 30 K u chyňa u M alacek. O dm ěny z č. 14 Otiskneme příště. OBSAH : £erně velké budoucnosti (Technika molodoži), Ing A. Markin . , . . . Stavíme železnici do . Mongolská (China* re­ constructs, ting Wang-Čeng) . , , Gutaperè» má soupeře (Mlody technik, Mgr, Ing. Stefan Chudzynski) . . * , . ' plynová turbina, motor blízké budoucností (Technika molpdeiä, prof, V. Uvarov a asis. N Griazanov) . t Lesy — bohatství Albanie (Novaj a Albania) Záchrana lodi „Frankfurt“ (Nauka i technika ■za mladežta) . . *ÊÊÏ Proti padělkům (Ifju technikus) , | Lectw radioaktivními preparáty (Znanie -jstia, prof. G. F. Blagman a prof. P. A. Dymšic) , . ; JVolfram ~ kov mnohostranného užitku (Stíinta si tehnica) . Od řupy k ' dalekohledu , . V ’ * % Malý výlet se skütrem (Jugend und Technik) Vodu üznlmu Pchjong-anu (Novaja Koreja, K'm, Un-jong) . - . , ; . Mladí žaluji — mladí bojuji . / \ * j Zlaté rybky (China reconstructs, Cen Čunosien) . . . . . Lidová úniversfca .,Tajemství* hmoty**, osmi lekce třídí doc. ing. J. čeleda, konsultuje mg. C Simáné, laureát st. ceny) . . , , Graham Tókjé — neodpovídá (A. Jandera) Zvonová vířivá pračka (Stiinta si tehnika, .Ing Gh. Rado) . . . . . Praktický dálkoměr (Znánije-sila) ’. ! ” Pisi^ový galvanicky článek (Jugend und Technik) . . _ Krystalová stanice s běžcem (Jugend und" ' Technik) . . . . . - , Elektrická Indukční páječka (Nauka'i tech­ nik» za mladežta. Evtim Gorámov a Si- meqn Simeohov). , .

TURECKA VLAJK» ,#TYÄMI ČTYfiKAMl Nedávno projevili naSi čtená^ ři veliký zájem o úkol, jak ná' psát I sto Všemi; devíti číslicemi,' Proto dnes přinášíme1, podobnou hříčku, přetisknutou z bulharské- ho čásopisu Nauka i technika za mladežta". : . :Máte každé /číslo od-, i do* 10 : napsat čtyřmi čtyřkami. Je
PROBLÉM S LICHOBÉŽNÍKEM Není to příliš těžká úloha a není ani naše původní, otisku« jeme ji z Bulharského měsíčníku

-j

Na připojeném obrâzk'ü je ríakreslena turecká vlajka. Je ' to známý symbol, měsíční srpek; a hvězda. Po mnoho let se už vše­ obecně používá a je po celém světě známa. A, přece; raá tato vlajka s astro­ nomického hlediska jednu vážnou závadu. Dovedete ji najít a ozná­ mit nám ji ? Ověřte si tak své hvězdářské vědomosti a svůj dů­ vtip! ; —t

sí dotýkat obvodu kruhu. Zhru­ ba to; máte naznačeno na připo­ jeném obrázku, kde ovšem ne* jsou zachovány patřičné rozmě­ ry. LO& NA ROVNÍKU Je známo, že naše Země není přesně kulatá. Vlivem odstředivé sily je na rovníku poněkud vy­ dutá.- Následkem toho je rovník

Č E T U J STE D O B Ř E ? Jestliže . ano, za šlete odpověď na tyto otázky týka jící se hlavně obsahu '■ posted•

493

více vzdálen od středu Zemí než póly a proto je tam i‘ zemská přitažlivost menši. Ta se ještě snižuje tím. že na předměty pů­ sobí odstředivá síla. Z těchto poznatků máte vyře­ šit následující úkol: •Z Arrijssidélska vyplula lod o výtlaku i 20.000 tun a připlula na rovník.' Tira samozřejmě její váha klesla a sice právě o 0,4 procenta.*,Byta ponořena do vody 16 m'. O kolik se na rovníku vynoH, předpokládáme-li, že v tak malém íozrrtérf se plocha vodorovného řezu lodi nežrriéní?

nich článků, před vyjitím dalšího čísla m ší redakci. P ět nejlepýích odpovědí odměníme kniham i. O dpovědi a jm éna odm ěněných najdete v příštích Číslech.

1. Které nerosty se na­ cházejí na Sibiři?

2. Co je to „Basedovova nemoc“?

Î. Jaké výhody má ply­ nová turbina?

I. Jak se zdvíhají poto­ pené lodi?

5. Proč se dělají žárov­ ky z wolframu?

6. Kde se začaly pěsto­ vat zlaté rybky?

7. Co je to „Tessar**?

S. Co Jé to „skútr“?

494 495 493 499

000

501 502 505 507 508 508 508

Vedoucí redaktor Vladimír BABULA

509

r a d a i Ing. G. DRGON. Z .’ GREGOR, M. ILK, A. JANDERA. Z. KALOUS, Ing. V. MAROUSEK, Ing. J. RATH, J. RÛZICKA. I. SEDLÁČKOVA. J. SZABADI. S. ŠIBAL, Ing. VRANA.

První strana obálky: Malíř Miloslav Ponížil • Po. î “™v V. světovému festivalu mládeže ve Var-

d a ïce f B ? a  ^ epraIliâPï aI“ » - » -« 7 , 2J-00-Í2. _ Slovenská re*• Technická redaktorka A. wflnschová, — Rukopisy se nevracejí. Vydává ÜV CSM a Slovenský OV CSM v Mladé frontě

K BAREVNÝM STRANÁM

řro«ř»dn1 dvoustrana: P Trojan: Montáž zča so' £'Sh u? výstavbě“ k článku „Od tupý k dalekohledu na str. 495 Poslední -strana obálky: F. Skoda: “Montáž a použiZlatých rybek, převzatých z časopisu ..China reconstructs".

Redakční

7 &

L

V

Z

*

MLÁDEŽI — čtrnáctideník pro polytechnickou výchovu mládeže. Vychází. .maďarském Jazyee každý druhý pátek. Cena výtisku S Kčs, předplatné

každý poštovní ú ř sr/^ r t” * * ** KČS ROTéiřule Putovní novinová služba. Objednávky přijímá doručovatel. Tiskne: Mladá fronta, tiskařské závody, n p , Praha bařovJ T lil “ * * “ * ZáVOdy' n’ « Pra ha-Smichov, - T* o číslo ^ o « . červen« ^ . II 1 8 9 7 4

Z

á

b

a

v

n

P R A K TIC K Á LEPIDLA P o d le T ěch n ik y m oloď oži Truhlářský klih. T a b u lk u tru h lářsk éh o klibu roztlu čem e n a k o u síčk y , v lo ž ím e je do v a řiče M ihu (viz ob rá zek ) a p o lije m e vod ou tak, ab y je n m á lo p řesa h ovala . T e­ prve za 10— 12 h odin , k d y ž k lih n abob tn al, postavím e n á d ob u n a oh eň tak, a b y se v o d a kolem vařila, ale k lih se n ep řip a lov a l. P o ­ užívám e h o p ok u d j e je š tě h ork ý. KlihoVá pasta. C h ce m e -li sk lížit d řev o s kovem , sk lem n e b o kam enem , p ou žijem e klihové pasty, k terou dostan em e, k d y ž do horkého o b y če jn é h o k lih tí p řisy p em e je m ­ ně prosátý d ře v ě n ý p opel, až v zn ik n e h usté těsto. P ou žív á se rov n ěž za tepla. Knihařský klih. D o h ork éh o tru h lá řsk é­ ho M ih u p řilije m e g ly ce rin —■ 1 d íl p o d le váhy n a 20 dílů M ihu. Syndetikon. N a vá žím e si 120 g cukru, 30 g h ašeného vápn a, 120 g tru h lá řsk éh o klihu a 400 c cm v o d y . N e jp r v e rozp u stím e cukr, pak p řidá m e v á p n o a za h řív á m e h o­ dinu za stáléh o m ích án í. P rů h led n ý ro z­ tok slijem e a p řid á m e d o n ě h o k ou sk y tr uhlářského klih u . K d y ž M ih n abobtn á, „vařím e h o ja k c o b y č e jn ě , p ok u d se k ou sk y zcela n erozplyn oü . S y n d etik on j e u n iv e r­ sální lepidlo. Tekutý klih. D o sk len k y v o d y d á m e lžičku boraxu . P o rozpu štěn í p řidá m e do roztoku k ou sk y klih u . Z a deset h od in , sli­ jem e roztok a sv á řím e k lih v čisté v od ě.

D o ch ladn ou cíh o roztok u p řik a p á vá m e k y ­ seliny octov é, až d ostan em e klih , k terý netuhne a j e v d o b ře u zavřen é lá h v i stále připraven k u potřeben í. Škrobový maz. B r a m b o ro v ý šk ro b n e b o pšeničnou m ou k u rozm íčh á m e v e studené vodě a p a k lije m e ten k ý m p ram én k em za stálého m ích án í d o v a ř íc í v o d y , ab y se n e ­ dělaly hrudky. P ou žív á se je š tě h o r k ý k lepení papíru. Dextrin. S u ch ý b r a m b o r o v ý šk rob za h ří­ vám e na železném plátě op a trn ě n a tep lotu 400° až zhnědne a v y tv o ř í p olop rů zra čn é kousky. P ak' 10 g d ex trin u rozpou štím e v 25— 30 c c m studené v o d y a p řidá m e ještě 2 g cukru. H od í se k lep en í papíru. Kaseinové lepidlo se d o b ře h od í k p o ­ užití m ísto tru h lářskéh o klih u , n e b o k le ­ p en í porcelán u, U m ělých h m o t a p od. K a sein b u ď k ou p ím e v prášku, n e b o s i h o sam i zh otovím e. N echám e zk y sn ou t m lék o a p rolijem e h ustým plátnem . B ílý tv a roh v M ůcku plá tn a d o b ře p rom á ch á m e v e v o ­ dě a usuším e. P otom 9 d ílů k asein u a 1 d íl b oraxu rozm ích ám e v é 2 dílech v o d y na husté těsto, k n ěm u ž pak je š tě p řidá m e 2 díly v od y. Z a 2 h o d in y je le p id lo h it o v é k upotřebení, p otom ztvrd n e. P roti k lih u je pružnější a v z d o ru je v od ě. Celuloidové lepidlo dostanem e, rozp u stím e-li staré k ou sky film u (u m yté v h ork é vodě) n ebo jin é c e lu lo id o v é před m ěty

á

v

ě d

a

v aceton u . L ep ím e jín í film y a celu lo id o v é p ř e d m ě ty n eb o h ra čk y . L e p id lo na p lex isk lo. K ou sk y p lex isk la v lo ž ím e do sm ěsi a ceton u a eth ylacetátu a n ech ám e je ,n a tem ném m ístě po n ěk olik d m rozpouštět. M ůžem e lep id lo zh otov it je n z aceton u , ale pak se k ou sk y zcela n e ­ rozpustí. P le x is k lo p řed lep en ím za h řeje­ m e n a 40 stupňů.

MODEL P A R N l TU R BIN Y č a s o p is Ju g en d und T ech n ik přin áší je d ­ n o d u ch ý n á v o d n a sestrojen í m od elu parní tu rb in y v Z ten k éh o plech u si v y řízn em e k o to u č,“'k te r ý n asa d ím e n a h řeb ík tv o ř ící v o d o ro v n o u osu. K o to u č n a o k ra ji rozstří­ h á m e p od le v y o b ra ze n i a k o n ce n a točím e d o tv a ru lopa tek . V ed le u p evn ím e d o držák u n a stoja n ě zk u m av k u s v od o u . D o h rdla zk u m av k y za sad ím e zátku, k terou p roch á zí skleněná rou rk a, zašpičatělá a oh n u tá p roti lo p a t­ k á m ob ěžn éh o kola. P o d zk u m av k u p osta v ím e káhan. U v e d e m e -li v o d u d o varu , p rou d í p á ra tru bicí, n aráží n a lo p a tk y a u v ed e k o lo d o otá či­ v é h o p oh yb u . T en to p rostý m od el ukáže m ládeži sílu p á ry a v y sv ětlí n ázorně čin ­ n ost p a rn í a p ly n o v é tu rbin y. N Ä P IS Y N A KO VU V elm i z a jím a v ý způ sob h otov en í n ápisů na k o v u přin áší bu lh arsk ý časop is N A U K A I T E C H N IK A Z A M L A D E Z T A . Jistě p ři­ jd e Velm i v h o d i našim ku tilů m . D a jí se tak n a p řík la d d o b ře h o to v it destičky s adresou n a d v eře, ta bu lk y n a p řístroje a pod. K o v o v o u desku d o b ře o čistím e sm irk o­ v ý m p a p írem a zb a v ím e ji tu k u om y tím v benzinu. P ak j i m írn ě za h řejem e a n e­ ch á m e n a n í roztá t k ou sek v o sk u n e b o p a ­ ra fin u d o ten in k é rov n om ěrn é v rstv y . D o ztu h léh o v o sk u p a k v y r y je m e je h lo u až n a p o v rc h k o v u žádaný nápis P o to m si v ezm em e kou sek vaty, ta k v e ­ lik ý , ab y ce lo u d estičk u p ok ryl. V a tu n a­ m o č ím e d o 20— 30% roztok u k u ch yň sk é

soli, p oložím e n a n ápis a sv rch u za tížím e dru h ou k o v o v o u destičkou. O b ě destičky n y n í sp o jím e s p ó ly kapesn í ba terie n e b o jin é h o z d r o je stejn osm ěrn éh o p rou d u o n a­ pětí asi 3— 8 V . D eska s n ápisem m usí b ý t k la d n ý m pólem , sv rch n í destička zá p or­ n ým . N ech á m e p rou d p ů so b it p od le žádan é h lo u b k y asi tři až deset m inut. P otom vatu se jm e m e a d estičk u řádn ě o m y je m e čistou vod ou .

m

í

MLADA FRONTA, nakladat elst ví CSM, Praha II, Spálená 53

N , N. P a v liščik o v : Mladým přátelům přírody. S tou to k n ih ou p ro jd e m e p řírodou v e v šech je jíc h prom ěn ách, na jaře, v létě, n a podzim i v zim ě a k d o m á přírodu rád jistě nezůstane lh ostejn ý a bu de si spolu s au torem v ším at v šech p ro je v ů života, se k terý m i s e setkávám e všude, ať jste na za­ h radě, v lese, na lo u ce n e b o u rybníka. — Ilu strován o. J. B erán ek : Za okny laboratoře. P opu lárn ě v ě d e ck á p rá ce podá vá n e j­ p r v e stru čn ý ú v o d do o rg a n ick é chem ie, p o p isu je zařízení ch em ick é tov árn y a vlast­ n osti h la v n ích su rovin orga n ick é prům ys­ lo v é v ý r o b y . N á sled u jící k a p itoly sezna­ m u jí čten á ře s v ý r o b o u paliv, léčiv , plas­ tick ý ch h m ot, b a rv i v. K n ih a je psána srozu m iteln ě, za jím a v ě a p od á vá celk ov ý ob ra z o zp ů sob ech p rá ce v ch em ick ém prů­ m yslu. *-« Cena Váz. K čs 17,20. M . K u tilek : O vodě a pouštích. Jak v zn ik ly pou ště? J a k hospodařit s drah ocen n ou vláh ou , na k teré závisí vše­ ch en živ ot? Na ty to a m n oh o dalších otá­ zek o d p o v íd á zá b a v n ým způ sobem tato n e ­ v elk á k n ížk a česk éh o vodoh ospodáře, aniž b y ov še m ztratila n ěco ze sv ý ch v ěd eck ý ch zá věrů . O v ětrolam ech , přehradách, o ryb­ n íc íc h a m h oh ý ch za jím av ostech kolem, v o d y se d očtem e v této knize, která nás v zá v ěrečn é čá sti seznám í s p rvn ím n á ry , sem v elk o le p é h o plá n u n a zv eleb en í pří­ rod y. — Cena váz. K čs 17,60. A . I. M o lo d č ik o v : Jak člověk přetváří p ov a h u rostlin. K rá tk ý p ř íro d o v ě d e ck ý přeh led o D ar­ w in ov i, ru sk ém badateli T im irja zev ov i a M iču rin ov i. S ezn a m u je nás s prací akade­ m ik a L y sen k a a ostatních sovětsk ých a g rob iologů . — Cena brož. K č s 2,28. V . S a fo n o v : Země v květů (2. vydání). V této knize, v yzn am en a n é Stalinovou cen ou , p od á vá au tor ce lý d ram atický v ý v o j m od ern í a g rob iolog ie. P řed našim a očim a se r o z v íjí g iga n tick ý b o j s p řírod ou a vznik n o v é v ěd y, která i s e stává n ástrojem k ovlád n u tí p řírod y . P ře ložil Jiří S ixta a ilu strov ala H ana M ašková, —- Cena váz. K čs 26,— . I. V a silk o v — M . C ejtlin : Sluneční kámen. K n ih a o v zn ik u a v y u žití kam enného uhlí. Z a v á d í nás do prad á vn éh o g eologic­ k é h o ú d o b í zem ě, k d y uhlí vznikalo, 1 do m od ern ích zá v od ů a la boratoří, kde se u hlí n ejrozm a n itějším zp ů sob em zužitko­ v á v á a d á vá v zn ik n ou t dlou h é řadě "důle­ žitých V ýrobků, benzinerp či svítiplynem p o č ín a je a k o n če ba rv iv ý, lé k y a vonn ým i látk am i. — Cena váz. K čs 25,15. L ja p u n o v : B oj o rychlost. V ítězství tech n ik y zm ěn ilo p ojem času. C o d ř ív e trv a lo léta, trv á dnes m ěsíce. S troje, m ech an ism y a. au tom aty n eobv yk le zr y c h lily b ěh čaáU a h eslem tech niky n o ­ v é h o v ě k u se stalo heslo „r y c h le ji“ . V zn ik ­ lá n o v á od v ětv í, k terá m inulá století ne­ znala. V p řístrojích , p ra cu jících daleko r y c h le ji n ež člov ěk , slouží elek tron ; rake­ to v á tech n ika d ob yla n o v ý c h vítězství nad n e jm o c n ě jš í silou p řírod y — přitažlivostí zem sk ou , a tom ov á fy sik a pron ikla d o ato­ m o v é h o jádra. V této k n ize se v y p rá v í n e­ je n o n o v ý ch zá zra cích tech niky, ale o je d ­ n om z v e d o u cích sm ěrů tech n ick éh o p o­ k rok u — o b o ji o rych lost. — B oh atě ilus­ trov án o. Cena váz. K čs 21,15. T y to k n ih y k ou p íte v e v šech prodejn ách n .p . K N IH A , v p rod ejn á ch SPO TŘEBN ÍCH D R U Ž S T E V , n e b o p řím o v knihkupectví M L A Ď Á F R O N T A , P rah a II, Spálená 53.