BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků
Obsah: Volejbal mladších žáků (5.) 6. a 7. třída Etapa začátečnického volejbalu Etapa rozvoje herních činností Cílové stavy ve volejbalu mladších žáků (technicko-taktická stránka herního výkonu) Volejbal starších žáků 8. a 9. třída Etapa zvládnutí herních činností a zrodu první herní specializace Cílové stavy ve volejbalu starších žáků (technicko-taktická stránka herního výkonu)
99
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků V jaké posloupnosti a v jakých souvislostech mají být HČ nacvičovány Dostáváme se k tomu, co trenéry mládeže jistě velmi zajímá. Nestačí totiž popsat správnou techniku provedení herní činnosti, vyjmenovat možné chyby a sestavit výčet průpravných a herních cvičení. Trenéry zajímají odpovědi na další otázky: V jakém sledu nacvičovat jednotlivé herní činnosti? Kdy začínat s nácvikem určité činnosti? Do jaké míry má být jedna činnost zvládnuta, aby mohla být nacvičována nová? Jak se mají vázat jednotlivé činnosti k sobě? Hráč proniká do tajů herního prostředí tak, jako člověk vrůstá do prostředí, které ho obklopuje – to je základní teze naší metody vrůstu. Pokud má její naplnění platit důsledně, je třeba si všímat nejen jak se vyvíjí zvládnutí určité činnosti a herní chování hráče, ale také jak se rozšiřuje repertoár herních dovedností použitelných v utkání a hlavně jejich souvislostí a posloupností. Čili nejen směrem do hloubky, ale také do šířky. V podstatě je to podobné jako u rozvoje jedné herní činnosti: jde o kvalitu zvládnutí základní techniky, ale i množství použitelných variant, jimiž hráč disponuje. Pokud trenéři pochopí správné použití metody, dojdou záhy k tomu, že vývoj v nácviku jednotlivých herních činností má svoji logickou cestu.
Volejbal mladších žáků – (5.) 6. a 7. třída Již poněkolikáté v této knize připomínáme, že všechny časové údaje je třeba relativizovat. Všechna doporučení je třeba brát jako vzor, nikoliv závazné dogma. Ve volejbalu mladších žáků rozlišujeme dvě základní etapy: Etapa začátečnického volejbalu Etapa rozvoje herních činností
Etapa začátečnického volejbalu Tři základní odbití – báze pro budoucí herní činnosti Začátečnický volejbal je fáze, kdy do hry zatím ještě nevstoupil útočný úder. Nacvičují a uplatňují se tři základní odbití, obouruč vrchem, obouruč spodem a jednoruč spodem ve funkci spodního podání. V zásadě by vývoji mladého hráče neublížilo, kdyby se odbití nacvičovala v libovolném pořadí. Jsou však jisté důvody, proč začít odbitím obouruč vrchem: je nejjednodušší a použitím pouze této jediné dovednosti lze hrát průpravné hry. Jak však popíšeme v kapitole ŽS/5 lze velmi záhy po základním osvojení OOV začít s nácvikem obou dalších odbití. Vše, co se bude ukazovat jako funkční pro uplatnění v průpravné hře, je mladému volejbalistovi prospěšné. Jestliže se nám podaří hned v začátcích nácviku přivést žáky (hráče) k tomu, že hrají s radostí a spontánně, umí správně volit jednotlivá odbití, můžeme konstatovat, že jsme byli ve fázi začátečnického volejbalu úspěšní. Vedle toho stále precizujeme techniku provedení, ale nezapomínejme nikdy, že naším hlavním úkolem je naučit schopnosti „hrát“ a naším cílem vývoj herního chování.
100
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků 5. třída, začátek i konec začátečnického volejbalu, ale… Nácvik začíná zhruba v 5. třídě. Tento údaj je orientační, ale má jakousi logickou zdůvodnitelnost (druhý stupeň ZŠ, existence sportovních tříd). Celá etapa začátečnického volejbalu může být ukončena i v 5. třídě, ale může pokračovat dále. Závisí jednak na fyzickém vývoji dětí, ale i na vůli učitele přistoupit k nácviku útočného úderu. Názory mohou být různé: někdo upřednostňuje rozvoj mezihry a pozdrží nácvik útočného úderu, jiný začne s jeho nácvikem, jakmile pozná, že se u žáků vyvinuly základní fyzické předpoklady. Je to věc míry. Pokud učitel nebude ohrožovat zdraví dětí předčasným zahájením nácviku útočného úderu nebo na druhé straně nebude chtít hrát začátečnický volejbal až do 8. třídy, je to skutečně individuální záležitost, kde by se každý měl řídit podle citu. Ať tak či tak, jakmile vstoupí do hry útočný úder, charakter volejbalu se začíná měnit.
Etapa rozvoje herních činností Útočný úder a vrchní rotované podání Se zařazením a uplatněním útočného úderu mohou mimořádně fyzicky disponovaní hráči získávat převahu třeba i tehdy, když jsou jinak herně průměrní. K nácviku útočného úderu přibývá logicky i vrchní rotované podání a není důvod s nácvikem těchto dvou prvků neučit hráče smečované podání. Čili je tu odpověď na další otázku: první nacvičovanou herní činností v této etapě je útočný úder, s ním samozřejmě vrchní rotované a smečované podání. Hráči zvládli v období začátečnického volejbalu tři základní odbití a nyní první herní činnosti. Z toho vyplývá i podoba průpravných her v této fázi. Útočný úder navíc hráče baví a je vlastně po celý volejbalový věk nejdůležitější herní činností. Charakter průpravné hry je ještě podobný začátečnickému volejbalu, ale je (zatím sporadicky) narušován útočným úderem nebo tvrdým podáním. 6. třída (opět relativně)… Z hlediska věkového je to zhruba období 6. třídy, ale rozhodujícím kritériem je zvládnutí požadavků začátečnického volejbalu a již zmíněné faktory: dostatečné fyzické vybavení hráčů a záměr trenéra.
Nahrávka – podpora útoku; přihrávka – základ útoku a protiváha podání S rozvojem schopnosti používat útočný úder a vrchní podání se vyvíjí jak jejich podpora, tak protiváha. Po počátečních fázích vývoje útočného úderu a vrchního rotovaného podání u žáků budou dalšími nacvičovanými herními činnostmi nahrávka a přihrávka. Je to znovu logické: hráči již zvládli základy těchto činností v začátečnickém volejbalu (OOS, OOV). Pro plynulý průběh průpravných her s uplatněním útočného úderu a vrchního podání je potřeba podání přihrát (přijmout, zpracovat) a míč správně nahrát k útoku. Zároveň se samozřejmě vyvíjí nejen schopnost uplatnění útočného úderu, ale i přechod od vrchního rotovaného ke smečovanému podání. 6. – 7. třída Výše jsme konstatovali, že první herní činností je útok, resp. vrchní podání. Přihrávka a nahrávka přicházejí sice následně, ale velmi záhy a vyvíjejí se kontinuálně s útokem a podáním.
Nástup obranných činností: vybírání a bloku – jako reakce na vývoj útoku Ve fázi, kdy jsou hráči relativně schopni útočný úder provést i připravit (přihrávka, nahrávka), je nutné zahájit nácvik „obranných“ prvků (herních činností), aby hra nebyla jednostranná. Nastupuje nácvik vybírání a blokování. Je znovu přirozené, že vybírání by mělo mít přednost, protože hráči již zvládli přihrávku (odbití spodem) a mají tedy vytvořenou jakousi technickou bázi. Navíc průpravnou hrou bez bloku znovu pod-
101
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků porujeme rozvoj mezihry. Tento postup však nemusí být dogmatem a jako reakcí na rozvoj schopnosti hráčů útočit se může přistoupit okamžitě k nácviku blokování. Věrni hlavní tezi metody vrůstu navíc připouštíme i to, že například nácvik útočného úderu může být od počátku doprovázen základním nácvikem bloku. Konec 7. třídy – konec období mladších žáků Končí věk mladších žáků a charakter volejbalu je zhruba ve fázi zrodu „obranných“ činností.
Cílové stavy v jednotlivých kategoriích Pokud čtenář přijímá fakt, že předepsané požadavky („normy“) na kvalitu herního výkonu jsou relativní a že je stále musí vztahovat ke konkrétním podmínkám, pak můžeme bez nebezpečí nesprávné interpretace stanovit, co by měl zvládnout hráč v jednotlivých věkových obdobích čili jakési cílové stavy v jednotlivých kategoriích.
Cílové stavy ve volejbalu mladších žáků (technicko-taktická stránka herního výkonu) Odbití obouruč vrchem (OOV) Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout technicky správné odbití ve formě nahrávky, přihrávky, útočného úderu, vybírání a uplatnit ho v herních podmínkách. Odbití před sebe a nad sebe na místě Odbití před sebe a nad sebe po pohybu Odbití pod úhlem (na místě i po pohybu) Odbití obouruč vrchem za hlavu Zvládnout pohyb do místa odbití a jeho zakončení (zastavovací dvojkrok) Podle zásad správné techniky OOV, viz A 1 Plnění didaktických úkolů A 3.1 – A 3.6 Uplatnění OOV v průpravných hrách A 3.10 – A 3.11
Odbití obouruč spodem (OOS) Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout technicky správné odbití ve formě přihrávky, nahrávky, vybírání v poli a uplatnit ho v herních podmínkách. Odbití spodem v ose těla, mimo osu těla a přes osu těla Pohyb do místa kontaktu s míčem Odbití po pohybu Podle zásad správné techniky OOS, viz B 1 Podle didaktických úkolů B 3.1 – B 3.5 Uplatnění OOV v průpravných hrách B 3.10 – B 3.11
102
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Přihrávka Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout OOV a OOS ve formě přihrávky. Použití OOS a OOV v nácviku herních činností (A 3.7, B 3.6, C 3.2) Zvládnout základy přihrávky v ose těla. Zvládnout základy přihrávky mimo osu těla. Plnění didaktických úkolů C 3.1, C 3.3 (vybraná průpravná cvičení)
Nahrávka Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout OOV a OOS ve formě nahrávky. Použití OOV a OOS v nácviku herních činností (A 3.7, B 3.6, D 3.1) Nacvičovat nahrávky před sebe, za sebe, „metr“. Plnění didaktických úkolů D 3.2 - D 3.3 (vybraná průpravná cvičení)
Útočný úder Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout OOV ve formě útočného úderu. Použití OOV v nácviku herních činností (A 3.7) Zvládnout odbití jednoruč vrchem ve formě útočného úderu. Zvládnout správnou techniku jednotlivých fází útočného úderu: rozběh a odraz, úder do míče a dopad po úderu. Podle zásad správné techniky útočného úderu, viz E 1.1 Plnění didaktických úkolů E 3.1 – E 3.4 Další úkoly: Nacvičovat útočný úder po vysoké nahrávce a uplatnit ho v herních podmínkách. Nacvičovat útočný úder po vysoké nahrávce ze zóny IV a ze zóny II („po ruce“ i „přes ruku“). Plnění didaktického úkolu E 3.5
Podání Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout vrchní rotované podání a uplatnit ho ve hře. Podle zásad správné techniky vrchního rotovaného podání, viz F 1.1 (F 1.1.1 – F 1.1.9) Plnění didaktických úkolů E 3.1 – E 3.2 (útočný úder) Plnění didaktických úkolů F 3.1 – F 3.2
Blokování Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout techniku práce paží a rukou při blokování. Další úkoly:
103
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Nacvičovat blokování na místě. Podle zásad správné techniky blokování, viz vybrané body G 1.1 (G 1.1.1, G 1.1.2, G 1.1.8, G 1.1.9) Plnění didaktických úkolů G 3.1 – G 3.2
Vybírání Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout používání základních odbití (OOV, OOS, OJS) jako vybírání v poli. Plnění didaktických úkolů A 3.7 (B 3.6) Zvládnout pádovou techniku (specifickou volejbalovou gymnastiku). Plnění didaktického úkolu H 3.1 Další úkoly: Nacvičovat vybírání zkráceného úderu a ulívky. Plnění didaktického úkolu H 3.2 Nacvičovat základy vybírání míče po tvrdém úderu. Plnění didaktických úkolů H 3.3, H 3.4 Podle zásad správné techniky vybírání, viz H 1.1 (H 1.1.1 – H 1.1.5) i variant, viz H 1.2 (H 1.2.2)
Herní kombinace Cílový stav: Zvládnout: Útočné kombinace s vysokými nahrávkami před a za nahrávajícím hráčem Příjem podání v pěti hráčích Obranné postavení hráčů při útoku soupeře bez bloku
Herní systémy (průpravné hry, utkání) Cílový stav: Ve volejbalu mladších žáků se mají vyskytovat: Minivolejbal (3:3) – bez specializovaných hráčů Midivolejbal (4:4) – bez specializovaných hráčů Šestky: herní systém bez specializovaných hráčů s nahrávajícím hráčem v zóně III (II)
Poznámky k procesu V každém cvičení dbát na správné technické vykonání jakékoliv HČ. Postupně redukovat množství použitých cvičení – dbát na jejich důsledné vykonávání. Především v 6. třídě upřednostňovat průpravné hry se sníženým počtem hráčů před hrou v šestkách. Specifické pohyby nejen využívat, ale i nacvičovat. Využívat systémy bez specializovaných hráčů.
Volejbal starších žáků – 8. a 9. třída Charakter volejbalu v tomto období je hlavně obdobím rozvoje a zvládnutí techniky HČ. Jeho konec je však také prvním významným mezníkem ve vývoji mladého volejbalisty.
104
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Etapa zvládnutí herních činností a zrodu první herní specializace Zrod první herní specializace: nahrávač – útok po rychlejších nahrávkách (8. třída) Samozřejmě, že s rozvojem organizace útoku a obrany se začnou rodit útočné a obranné herní kombinace. O jejich speciálním tréninku tato kniha nepojednává, ale z hlediska posloupností nácviku volejbalu je nutné je správně časově zařadit. S rozvojem útočných kombinací však souvisí další důležitý mezník, který je pro nácvik herních činností velmi podstatný. A to je zrod první specializované funkce: nahrávače. Vybrat správného hráče pro tuto funkci je jeden z nejtěžších a nejdůležitějších úkolů v mládežnickém volejbalu. Necháme nyní stranou psychologické a taktické předpoklady pro činnost nahrávače a všimneme si jenom těch, které jsou důležité z hlediska posloupností nácviku. Jsme ve fázi, kdy jsme již hráče naučili základní nahrávku, ale speciální nahrávačská technika se od obecné poněkud liší (viz zásady správné techniky nahrávání). Proto schopnost zvládnout nahrávačskou techniku odbití musí být jedním z kritérií výběru nahrávače. Trenér přirozeně pozná, že někteří hráči mají či nemají organizační, psychologické, taktické a jiné schopnosti pro nahrávačskou funkci (k tomuto tématu se budeme ještě mnohokrát vracet v dalším dílu knihy). Nutné je však už teď rozpoznat schopnost hráčů zvládnout nahrávačské odbití. Je to záležitost poměrně složité koordinace a nedostatky ve zvládnutí této techniky se v budoucnu odstraňují stejně těžko jako nedostatky ve schopnosti rychlého rozhodování, periferního vidění či schopnosti brát na sebe zodpovědnost za vedení útočné koncepce družstva. Zrod nejjednodušších útočných kombinací s rychlou nahrávkou je navíc dalším časovým momentem, kdy už musíme nacvičovat činnost se specializovaným nahrávačem. S vývojem útočných kombinací se vyvíjí i schopnost hráčů útočit po rychlé nahrávce.
Specializovat do herních funkcí již v kategorii žáků? Z hlediska časových posloupností a souvislostí nácviku herních činností je nutné ještě rozhodnout, kdy „načasovat“ zrod dalších herních funkcí. To znamená přihrávajícího smečaře, diagonálního hráče, středového hráče a libera. Naše stanovisko je následující: najít nahrávače je složitým úkolem i proto, že musíme rozhodnout relativně brzy, to je v momentu, kdy se ve hře začnou objevovat útočné kombinace s rychlými nahrávkami. O rozdělení hráčů do dalších herních funkcí můžeme rozhodnout později. Zde se naopak musíme pokusit získat čas. Pro vývoj hráčů ve všech útočných funkcích je nutné rozvíjet všestrannost. Potřebujeme, aby všichni hráči uměli smečovat z vysokých nahrávek i z rychlých, aby všichni uměli přihrávat, blokovat na místě i po přesunu, podávat, vybírat v poli. U nahrávače je prvním kritériem, aby zvládl především nahrávačskou techniku a určitě nepotřebujeme, aby uměl smečovat v prvním sledu a naopak není nutné, aby středový hráč uměl nahrát vystřelenou nahrávku za hlavu. U ostatních hráčů však požadujeme všestrannost a na určení jejich specializací se můžeme zaměřit později. Známe reálné problémy z praxe: již v žákovské kategorii se hrají specializované systémy s jedním nahrávačem, středovými hráči, smečaři. Typický obraz hry je potom, že na středu „trčí“ dva vysocí, kteří jenom srážejí míče a na smečařských postech hrají malí šikovní a všestranní smečaři. Máme „ideální model“ úspěšného žákovského (ještě i kadetského) mužstva. Naším cílem však není úspěch v žákovské či kadetské kategorii. Pokud tento fakt nerespektujeme, dochází k tomu, co dobře známe: malé, šikovné hráče z logických důvodů pro vrcholový volejbal ztrácíme a v kategorii dospělých mezi dlouhými marně hledáme přihrávajícího smečaře. Vysocí hráči neumí přihrávat, hrát v poli (již od počátků jsou střídáni liberem)
105
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků a neumějí časovat rozběh na úder po vysoké nahrávce. Naše doporučení tedy zní, snažte se všechny hráče vést k všestrannosti a pozdržte specializaci smečař – blokař – diagonální hráč nejdéle, jak vám to charakter hry dovolí. Střídejte hráče v jednotlivých herních funkcích, vývoj hráčů vám potom sám možná ještě více napoví.
Nová herní funkce: libero, nové otazníky Dalším specifikem je herní funkce libera. Ani zde nevadí, jestliže se hráči v této funkci střídají. Poslední vývoj volejbalu nám však naznačuje, že libero bude pro obranu a přihrávku stejně důležitým hráčem jako nahrávač pro ofenzivu. Ukazuje se, že pro funkci libera budeme muset hledat velmi odolné hráče a silné osobnosti. Libero nebude zdaleka doplňkovou funkcí, jak by se při jejím zrodu mohlo zdát. Máme zatím velmi málo zkušeností, ale je možné, že příprava a specializace libera se v budoucnu bude podobat specializaci nahrávače.
„Hotová technika“ na konci žákovského věku (na konci 9. třídy) Podali jsme jasné stanovisko, jak by se měl vyvíjet nácvik jednotlivých herních činností v časových souvislostech a posloupnostech. Nemluvili jsme o obranných a útočných kombinacích z výše uvedených důvodů. Nevysvětlili jsme časové nuance nácviku jednotlivých herních činností (například: kdy učit ulívku a kdy vytloukání bloku). To vše už je velmi individuální, ale pro práci s mládeží nám vyplývá jeden jasný závěr:
Zvládnutí zásad správné techniky HČ – úkol žákovského volejbalu Přestože stále operujeme s jistou relativitou, která je samozřejmostí při popisování tak pravděpodobnostního fenoménu jakým je sportovní hra, nemůžeme se přesto vyhnout v určitých uzlových momentech vývoje hráče vyžadovat určitý dovednostní a herní standard. Tímto standardem je na konci žákovského věku zvládnutí základní techniky provádění všech herních činností, popsané v příslušných kapitolách. Znovu předkládáme jakousi orientační normu.
Cílové stavy ve volejbalu starších žáků (technicko-taktická stránka herního výkonu) Přihrávka Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout přihrávku v ose těla i mimo osu těla. Nacvičovat přihrávku smečovaného (rotovaného) a plachtícího podání. Přihrávka spodem (v ose i mimo osu těla) Přihrávka vrchem Podle zásad správné techniky přihrávky, viz C 1 Plnění didaktických úkolů C 3.3 – C 3.4
106
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Další úkoly: Nacvičovat techniku přihrávky a součinnosti přihrávajících hráčů: Plnění didaktického úkolu C 3.5 Počátek nácviku přihrávky v řetězci činností: Plnění didaktického úkolu C 3.6 (vybraná cvičení)
Nahrávka Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout správnou techniku odbití obouruč vrchem i spodem ve formě nahrávky. Plnění didaktických úkolů A 3, B 3 Nácvik odbití spodem přes osu těla jako nahrávky bagrem Zvládnout vysokou nahrávku před sebe a za sebe. Zvládnout vysokou nahrávku z pole Podle zásad správné techniky nahrávky na místě, viz D 1.1 (především D 1.1.3 – D 1.1.5) Plnění didaktických úkolů D 3.1 – D 3.2 Další úkoly: Nacvičovat nahrávku po předchozí akci. Plnění didaktického úkolu D 3.3 Nahrávači Cílový stav: Zvládnout všechny druhy nahrávek uvedené výše s důrazem na přesnost a rezistenci (odolnost) vůči rušivým vlivům. Zvládnout specifickou nahrávačskou techniku (zdůrazněná činnost palců). Zvládnout různé způsoby provedení a druhy nahrávek: Způsoby provedení Nahrávka za hlavu Nahrávka ve výskoku Nahrávka ve výskoku za hlavu Některé speciální techniky (jednoruč) Druhy nahrávek Vysoká do zón II a IV (z místa, po naběhnutí, před sebe i za sebe) Polovysoká nahrávka do zón II a IV Vystřelená nahrávka do zón II a IV Nahrávka na rychlík – úder č.1 Podle zásad správné techniky nahrávky, viz D 1.1, varianty D 1.2 Plnění didaktických úkolů D 3.1 – D 3.2 (některá cvičení z D 3.3 a D 3.4) Další úkoly: Nacvičovat nahrávku po předcházející činnosti. Nahrávka po dopadu z bloku Nahrávka po zásahu v poli Podle didaktického úkolu D 3.3 Nacvičovat nahrávku v proměnlivých herních situacích: Podle didaktických úkolů D 3.4 - D 3.5
Útočný úder Hráči bez určení specializace Cílový stav:
107
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Zvládnout správnou techniku útočného úderu, především časování. Plnění didaktického úkolu E 3.5 Podle zásad správné techniky útočného úderu, viz E 1.1 Stálé opakování obsahu didaktických úkolů E 3.1 – E 3.4 Zvládnout modifikace techniky útočného úderu. Zvládnout techniky variant útočného úderu (ulívka, lob, drajv) a jejich uplatnění ve hře. Zvládnout různé druhy útočného úderu. Útočný úder po vysoké, polovysoké nahrávce ze zón II a IV Útočný úder po vystřelené nahrávce Útok po metrové a nahrávce č.1 Podle variant techniky E 1.2 (všechny body) a E 1.3 (výše uvedené druhy útočného úderu) Plnění didaktických úkolů E 3.5 – E 3.6 Další úkoly: Nacvičovat útočný úder v proměnlivých podmínkách herních situací. Plnění didaktického úkolu E 3.7
Podání Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout správnou techniku smečovaného podání a uplatnit ho v herních podmínkách. Podle zásad správné techniky smečovaného podání, viz F 1.1 (F 1.1.10 – F 1.1.11) Plnění didaktických úkolů E 3.4 – E 3.5 (útočný úder) Plnění didaktických úkolů F 3.3 – F 3.4 Další úkoly: Nacvičovat techniku plachtícího podání. Podle zásad správné techniky plachtícího podání, viz F 1.2 (F 1.2.1 – F 1.2.7) Podle didaktických úkolů pro nácvik plachtícího podání F 3.6 - F 3.7
Blokování Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout blok na místě a po krátkém přesunu. Podle zásad správné techniky blokování, viz G 1.1 Plnění didaktických úkolů G 3.2 - G 3.3 Další úkoly: Nacvičovat blok po dlouhém přesunu Plnění didaktického úkolu G 3.4 Nacvičovat skupinový blok. Plnění didaktického úkolu G 3.5 Nacvičovat blok podle charakteru herní situace. Plnění didaktického úkolu G 3.6 (G 3.7)
Vybírání (hra v poli) Hráči bez určení specializace Cílový stav: Zvládnout vybírání útočného úderu.
108
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Plnění didaktických úkolů H 3.3 - H 3.4 Zvládnout „specifickou lokomoci“, pádovou techniku bez míče i s míčem. Nácvik činnosti v obraně bez míče Vybírání těžkých míčů v převalu (děvčata) anebo ve skoku letmo (chlapci) a uplatnit ve hře Plnění didaktických úkolů H 3.1 - H 3.2 Zvládnout vybírání ulívek i odražených míčů. Plnění didaktických úkolů H 3.2, H 3.5 Podle zásad správné techniky vybírání, viz H 1.1 (H 1.1.1 – H 1.1.7) i variant H 1.2 (H 1.2.1 – H 1.2.3) Další úkoly: Nacvičovat vykrývání vlastního útočníka. Plnění didaktického úkolu H 3.6 Nacvičovat vybírání v kontextu proměnlivých herních situací. Plnění didaktického úkolu H 3.7
Herní kombinace a systémy Útočné kombinace (ÚK) Útočné kombinace s jedním útočníkem ÚK bez signálu Po vysoké nahrávce podél sítě Po vysoké nahrávce z pole Po přihrávce ÚK s jednoduchým signálem Útoky v prvním sledu Útoky ve druhém sledu Útoky ve třetím sledu Útočné kombinace se dvěma útočníky ÚK bez signálu Po vysoké nahrávce podél sítě Po vysoké nahrávce z pole Po přihrávce ÚK se signálem S nahrávačem předním S nahrávačem zadním Útočné kombinace se třemi útočníky Obranné kombinace Obranné kombinace s jednoblokem S jednoblokem v zónách II a IV 1-2-3 1-1-4 S jednoblokem v zóně III (proti prvnímu sledu, proti útoku ze zóny VI) 1-2-3 1-1-4 Obranné kombinace bez bloku Založení protiútoku Po tvrdém úderu soupeře Po míči zadarmo Kombinace s postavením před akcí Kombinace přihrávajících hráčů při příjmu podání soupeře
109
BS/7 – Posloupnost nácviku HČ v kategorii žáků Se dvěma přihrávajícími hráči Se třemi přihrávajícími hráči Se čtyřmi přihrávajícími hráči Kombinace ve vyčkávacím postavení při vlastním podání S nahrávačem zadním S nahrávačem předním Herní systémy (HS) Herní systém 4:2 (s nahrávkou zadního nahrávače), HS 5:1 Bez specializace smečař - blokař (přestože praxe je jiná, navrhujeme: každý hráč v zóně III útočí ze středu v prvním sledu)
Poznámky k procesu V každém cvičení důsledně dbát na správné technické provedení jakékoliv HČ, ale stále mít na paměti uplatnění ve hře (viz metoda vrůstu). Používat menší počet cvičení v tréninkové jednotce a dbát na důsledné a přesné vykonávání herních činností s minimem chyb. Dát žákům prostor hledat vlastní řešení a pouze je situačně komentovat, a tím ovlivňovat vývoj taktického myšlení.
Použitá a doporučená literatura ke kapitole BS/7 viz BS/12
110