7. číslo podnikového časopisu
TECNOCAP SRO
Slovo generálního ředitele Dott. Alfonso D’Agostino Milé kolegyně a kolegové, vážení čtenáři, dovolte mi, abych Vám nejprve touto cestou poděkoval za odvedenou práci v letošním roce. Oceňuji především, jaké úsilí jste věnovali plnění svých pracovních povinností. Výsledkem je navýšení výroby o 13 % oproti roku 2011 a zlepšení kvality našich produktů. Za dosažení těchto ukazatelů patří velký dík všem pracovníkům. V letošním roce jsme navíc využili v širším rozsahu nepřetržitého provozu, což by bez Vaší ochoty nebylo možné. Sezóna tedy byla dlouhá a náročná. V roce 2011 jsme dosáhli maxima výrobních kapacit, proto bylo v roce 2012 zrealizováno mnoho investičních projektů. Byla rozšířena tiskařská kapacita novou jednobarevnou tiskárnou, přebudováno balící centrum. Výrobní kapacita byla navýšena přidáním nové výrobní linky číslo 9 a modifikací lisu na lince 5, čímž byla výrazně zvýšena kapacita této linky. Velkých změn doznal i náš dceřiný závod na Ukrajině. Od minoritního vlastníka byl odkoupen jeho podíl a Tecnocap se tak stal 100% majitelem tohoto závodu. V prosinci letošního roku dojde také k přejmenování závodu z Agrocap LLC na Tecnocap LLC, aby byla zdůrazněna příslušnost závodu ke skupině Tecnocap. Do roku 2013 vstupujeme plni optimismu a odhodlání. V plánu jsou opět velké investiční zakázky, které nám
umožní dále navyšovat výrobní kapacitu, zlepšovat kvalitu našich výrobků a díky tomu upevňovat a vylepšovat naši pozici na odbytových trzích. Jako významná firma v jindřichohradeckém regionu bychom se chtěli více zapojovat do místních aktivit a podporovat také regionální sdružení. V článku uvnitř časopisu Vám blíže představujeme dvě z těch sdružení, které jsme se rozhodli podporovat. Ve spolupráci s danými organizacemi jsme pro Vás připravili na počátek příštího roku dárek v podobě produktů od jedné z těchto organizací. Věřím, že oceníte nejen dobrou myšlenku podpory osob s mentálním a fyzickým postižením, ale že se Vám dané výrobky budou také líbit a že udělají radost Vám nebo Vašim blízkým. V dnešní nespojité době plné turbulencí ekonomických, politických, ale také morálních, bych Vám rád předal trošku klidu a jistoty. Rok 2013 bychom chtěli věnovat péči o zaměstnance, zvyšování kvality jejich pracovního života a podpory harmonizace života pracovního a osobního. Přeji Vám klidné a příjemné prožití vánočních svátků se svými blízkými a úspěšný vstup do nového roku. Váš Alfonso D’Agostino
Obchodní setkání Letos na podzim se uskutečnilo tradiční setkání obchodních zástupců skupiny Tecnocap. Jednání bylo rozděleno na tři části. První setkání bylo zaměřeno na region jižní, západní a střední Evropy, druhé na oblast východní Evropy, Ukrajiny a Ruska, a třetí pro oblast Spojených států amerických a Kanady. Zástupci jednotlivých regionů prezentovali vedení skupiny Tecnocap předpokládané výsledky ke konci roku 2012, plán na rok 2013, detailně se probírala situace významných zákazníků, stejně jako
Závod ve městě Zhovkva akční plány, budoucí projekty a očekávání pro další roky. Říjnové setkání ve Střížovicích, stejně jako listopadové ve městě Zhovkva na Ukrajině, bylo významné nejen v přenosu a prezentaci výsledků vedení firmy, ale umožnilo rovněž výměnu obchodních zkušeností a taktik mezi obchodními zástupci a napomohlo ke stanovení strategie pro jednotlivé trhy pro příští období. Podstatná byla diskuze týkající se možných úskalí a specifických problémů na jednotlivých trzích.
Komunikace ve skupině Tecnocap Komunikace firmy má zásadní vliv na její fungování, konkurenceschopnost a prosperitu. Nejedná se pouze o komunikaci vnější, ve smyslu styku s obchodními partnery – dodavateli, zákazníky, bankami – ale zejména komunikaci interní zaměřenou na zaměstnance. Na počátku byl Tecnocap pouze lokálním výrobcem. Po několika akvizicích a mnoha investicích se ovšem z místní firmy rozrostl do podoby významné mezinárodní společnosti. Počet zaměstnanců ve skupině se několikanásobně zvýšil a v rámci spolupráce a každodenní komunikace se prolínají ve skupině různé národnostní, jazykové a kulturní entity. Setkávají se zástupci různých věkových skupin, osoby rozličného vzdělání i náboženství, životních i pracovních zkušeností. Z tohoto důvodu vzrostl význam komunikace v jednotlivých závodech i ve skupině jako takové a komunikace se stává horkým tématem. Skupina Tecnocap vnímá komunikaci jako podstatnou část obchodního úspěchu a rozhodla se proto na toto téma zaměřit. V rámci skupiny byl sestaven tým, který bude koordinovat výměnu informací mezi jednotlivými závody a v rámci skupiny. Členy týmu jsou Antida Giordano (Tecnocap SPA, Itálie), Hana Beranová (Tecnocap
SRO, Česká republika), Olga Stepaniuk (LLC Agrocap, Ukrajina) a Richard Smith (Tecnocap LLC, Spojené státy Americké). Mezi projekty nově sestaveného komunikačního týmu patří zlepšování interní komunikace ve smyslu šíření podstatných informací ve správný čas a správné kvalitě. Dále externí komunikace zaměřená na zákazníky, dodavatele, banky, ale i potenciální investory, média a všechny ostatní subjekty existující v okolí firmy. Způsoby, jakými může firma tyto subjekty ovlivňovat, jsou například webové stránky, informační brožury, články v časopisech a odborných magazínech, výstavy a expozice. Proto realizační tým připravuje zcela nové informační brožury, sjednocení webové prezentace skupiny Tecnocap (identická pro všechny závody ve skupině), certifikaci udržitelnosti a společenské odpovědnosti stejně jako certifikaci environmentální odpovědnosti.
Tecnocap pomáhá Občanské sdružení Proutek Tecnocap je významnou firmou Jindřichohradecka a proto se snaží prostřednictvím podpory místních sdružení napomáhat rozvoji našeho regionu. Mezi podporované subjekty patří občanské sdružení Proutek, občanské sdružení Okna, různé regionální sportovní oddíly a kulturní akce zaměřené zejména na děti. Občanské sdružení Proutek pomáhá lidem s postižením žít plnohodnotný život uprostřed běžné společnosti. Jeho hlavními činnostmi jsou chráněná dílna pro lidi s mentálním postižením na statku v Plasné a chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením v Plasné a v Jindřichově Hradci. Chráněné bydlení je forma běžné domácnosti, ve které žijí lidé, kteří ve svém samostatném životě potřebují podporu – tu jim poskytují asistenti, pracovníci Proutku. Cílem této podpory je naučit tyto lidi žít bez potřebné asistentské podpory. Chráněná dílna nabízí zaměstnání lidem s mentálním postižením, kteří se nemohou uplatnit
na běžném trhu práce, a pomáhá jim tím v začlenění se do společnosti. Zaměstnanci chráněné dílny pracují na zkrácený pracovní úvazek a pobírají mzdu. Historie Proutku sahá do roku 2000, kdy se na statku v Plasné začalo realizovat chráněné bydlení a první projekt „Mezi koly“. Tradice předvánočního trhu nesoucí název Otevřený se zrodila v roce 2002. Mezi další známé aktivity Proutku patří Koledování s Proutkem, Akce CIHLA v jižních Čechách, velikonoční „Otevřený dvůr“ a různá benefiční vystoupení. Tecnocap byl jako partner občanského sdružení Proutek prezentován v zimním vydání „Proutkovin“, který vyšel jako příloha Deníku Jindřichohradecka 24.11.2012. Výrobky z chráněné dílny budou předávány obchodním partnerům firmy Tecnocap jako vánoční dárky. Bližší informace naleznete na stránkách sdružení www.proutek.cz.
Občanské sdružení Okna Občanské sdružení Okna (Otevřenost Komunikace Naděje Aktivita) podporuje osoby se zdravotním handicapem a jejich rodiny v aktivním, smysluplném a důstojném způsobu života, napomáhá jejich zapojení do běžných společenských aktivit a vytváří nové příležitosti pro seberealizaci a osobní růst. Chráněné dílny Oken fungují od roku 2007 a v současné době provozují své aktivity v pěti dílnách: výtvarné, textilní, knihařské, košíkářské a dřevodílně. Výrobky jsou prodávány na benefičních akcích, galeriích, nebo vyráběny na zakázku. Sociálně terapeutická dílna „Okénko“ poskytuje klientům pomoc nebo podporu při péči o svou
osobu, rozvíjí soběstačnost a podporuje jejich sociální začlenění. V červnu letošního roku zahájilo občanské sdružení Okna provoz Prodejní galerie v centru Jindřichova Hradce, v zrekonstruovaných prostorech domu Sv. Floriána v Růžové ulici. Mezi další aktivity Oken patří „Den Oken dokořán“, „Květinové odpoledne“, „Cesta tam a zase zpátky“. Tecnocap podpořil občanské sdružení Okna při propagaci jejich Prodejní galerie Okénko. Reklamní spot se objevoval v autobusech hromadné dopravy v měsících říjen a listopad 2012. Bližší informace na www.okenko.eu
Zeptali jsme se nových zaměstnanců Také v průběhu letošního roku se mezi námi objevily nové tváře. I jich jsme se zeptali, zda-li o Tecnocapu slyšeli již před nástupem do firmy a co je na firmě příjemně překvapilo. Zde jsou jejich odpovědi
Mgr. Andrea Venturini, zástupce výrobního ředitele, 37 let, Jindřichův Hradec Pana Venturiniho jsme vyzpovídali o něco více – přeci jen se nestává často, že do firmy nastoupí rodilý Ital s velmi dobrou znalostí češtiny.
Ing. Ladislav Černý, controller, 34 let, Bílkov 1. Tecnocap jako takový jsem neznal, ale znal jsem Obal Rozkoš, protože zde v minulosti pracovala moje maminka. 2. Ochota a vstřícnost kolegů z Finančního útvaru, příjemné pracovní prostředí.
Co Vás přivedlo do České republiky? Řekl bych, že náhoda. Před 12 lety, když se blížil konec mého vysokoškolského studia v rusistice, bylo velmi jednoduché získat na naší fakultě stipendium do Čech – bohemistů je v Itálii málo. Zalíbilo se mi tu tolik, že jsem v Itálii poté úspěšně absolvoval obor bohemistika. Před 7 lety jsem se přestěhoval do Prahy a od loňského února bydlím v Jindřichově Hradci. Co Vás v České republice nejvíce překvapilo? Už si ani nepamatuji, co mě tehdy nejvíc překvapilo. Ale město mě skutečně fascinovalo. Ale co mě doopravdy překvapilo a překvapuje dodnes, je dokonale fungující MHD oproti Itálii. Postrádáte tu něco? Stýská se mi především po moři. A trochu mi vadí krátké české léto. Kde jste pracoval před nástupem do Tecnocapu? Byl jsem zaměstnán jako manager v malé firmě poblíž Jindřichova Hradce, která se zabývá zpracováním dřeva
Klára Budíčková, recepční, 21 let, Český Rudolec 1. Tecnocap pro mě nebyl neznámý, znala jsem firmu od kamarádů, kteří tady loni byli na brigádě. 2. Každý den prochází přes recepci spousta lidí a překvapilo mě, že jsou v podstatě všichni příjemní.
Jaký byl Váš první dojem z Tecnocapu? Co na mě udělalo ohromný dojem, byl rozsah výroby a pořádek ve výrobních prostorách. Tichý tanec vík. Kromě toho velice oceňuji, jak je firma strukturovana a jak probíhá odborná spolupráce v rámci mezinárodní společnosti. V neposlední řadě pracovní ovzduší, které je velmi přijemné až přátelské, to vše na profesionální úrovni. Čeho byste chtěl ve firmě dosáhnout? Nemám pro sebe předem určené cíle, snažím se pracovat tak, abych pomohl firmě k dosažení jejích cílů. Osobní úspěch v práci měřím především svojí spokojeností, a mohu bezpochyby říci, že každý den chodím do Tecnocapu rád. Mám tu obrovskou výhodu, že mluvím jak italsky, tak česky a mohu tím vyrovnat kulturní nedorozumění, které občas vznikají mezi italským a českým “světem”. Čemu se rád věnujete ve volném čase? Volný čas trávím s rodinou. Mám rád staré motorky, chtěl bych si koupit starou Jawu a pořádně ji renovovat. A samozřejmě na ní jezdit!!
Jiří Hojek, investiční technik, 26 let, Strmilov 1. Díky tomu, že zde pracují moji známí a také příbuzní, znal jsem Obal Rozkoš i Tecnocap. 2. Velmi oceňuji pomoc kolegů z Technického útvaru při zapracování, vycházejí mi vstříc a tím je pro mě vše snažší.
POČÁTKY ZÁVODU (část 2.)
Minulé vyprávění jsme zakončili v roce 1946, kdy byl do čela závodu jmenován národní správce. V tomto pokračování se podíváme až do poloviny nelehkých let padesátých. Výroba se postupně začala vracet do mírových kolejí, nicméně továrna se potýkala s nedostatkem zaměstnanců – část dosadil pracovní úřad jinam, část jich odešla do pohraničí. Vítanou posilou proto bylo 24 mužů a žen ze slovenské Nitry, kteří byli ubytováni v administrativní budově a později ve Vlčicích a ve „Mlýnku“. Rok předtím schválilo Ministerstvo sociální péče zřízení „Nadlepšovacího pensijního fondu úředníků a dělníků firmy Ferremba“. Jeho účelem bylo poskytovat zaměstnancům příplatky k důchodu, zpravidla po uplynutí osmi let ve službách závodu. Fond dotovala soukromá firma Jan Satrapa po dobu tří let vždy částkou 500.000 Kčs, po znárodnění již dotace ustaly. Při měnové reformě však propadla první dotace ve prospěch státu a další dvě dotace ve výši jednoho mil. Kč (200.000 Kč v nové měně) byly převedeny po ukončení činnosti fondu na Státní úřad důchodového zabezpečení. Vra¶me se ale zpět do poválečné doby. Aby mohlo být okolí Znojma snáze zásobováno plechovkami na okurky, byla na jejich výrobu ve Znojmě zřízena pobočka, která v červenci 1946 už zaměstnávala 14 pracovníků. Ze Střížovic do tohoto závodu odešli i s rodinami Karel Benda (vedoucí závodu) a Ladislav Lojda (technický vedoucí). O rok později byla do Střížovic zakoupena linka Bliss a nůžky Scroll. Výroba činila zpočátku 43 tisíc plechovek za směnu. Není bez zajímavosti, že dodávku zajistil bývalý majitel závodu Michle, továrník Paulus, který sloužil za války v Anglii jako příslušník československé zahraniční armády. Události roku 1948 měly pochopitelně i dopad na střížovickou továrnu. Zástupci závodní organizace Revolučního odborového hnutí (soudruzi Hanousek a Dubský) se zúčastnili odborářského sjezdu, na základě jehož usnesení byl nejprve jmenován správcem Emil Zoul. Závod byl zároveň začleněn do národního podniku Spojené smaltovny a závody na kovové zboží. Následoval celozávodní sjezd, jehož příprava prý byla dosti chaotická, nebo¶ ve Střížovi-
cích nikdo ani netušil, proč se akce koná. Ze závodu ve Znojmě tehdy dorazil soudruh Lojda ještě s jedním funkcionářem, oba vybaveni plnou mocí k hlasování za celé osazenstvo. Výsledkem bylo ustanovení ing. Václava Černého do funkce vedoucího závodu. Následuje ustavení závodních milic a z členů komunistické strany je vytvořena jednotka lidové milice pro případné obranné akce. Smutná zpráva přichází v květnu 1948. Ve Studené ve věku 69 let umírá Jan Satrapa, bývalý majitel závodu Ferremba. Pohřbu se účastní téměř všichni zaměstnanci. Bouřlivou situaci roku 1948 odlehčuje kronikářovo konstatování, že dokud byl závod součástí Spojených smaltoven, „dostávaly zaměstnané soudružky, když se provdaly, úplnou výbavu smaltovaného nádobí.“ Rokem 1948 končí dvouletý plán a v lednu 1949 začíná první pětiletka. V roce 1950 byly zavedeny pravidelné autobusové linky, čímž se značně zjednodušila přeprava zaměstnanců. V témže roce vystoupily továrny na plechové obaly ze Spojených smaltoven a byly sloučeny do podniku s názvem Obal, národní podnik, výroba jemných plechových obalů a tub, Praha. Byl odhlasován šestidenní pracovní týden s pracovní dobou od 6 do 14 hodin s přestávkou na oběd v délce 15 min., pozdější odpolední směna pracovala od 14 do 22 hodin. Začátkem září 1951 se začal používat proban-butan při letování na poloautomatech BAX, na lince Bliss a na ohřívání gumových hlav. Do té doby se na letování používaly páry z lehkého benzínu, gumovací hlavy se ohřívaly proudem. V červenci následujícího roku proběhla reorganizace podniku, v čele i nadále zůstal ing. Černý. Na příkaz Krajského velitelství Státní bezpečnosti byla 4.9.1952 zrušena funkce bezpečnostního referenta a tyto povinnosti přešly na vedoucího závodu. Byla upravena a rozšířena jídelna s kuchyní, provedena rekonstrukce turbíny a instalována nová rozvodna. Malá turbína z roku 1936 byla odstraněna.
NA ROZKOŠI V roce 1953 se objevily reklamace Masny Krahulčí na plechovky Luncheon Meat. Není bez zajímavosti, že některé případy byly vyřizovány za přítomnosti Státní bezpečnosti. Další potíže nastaly v únoru, kdy Veřejná bezpečnost vyšetřovala okolnosti prodeje plechovek zaměstnancům. Ti na plechovky měli sice nárok, ale zřejmě s nimi čile obchodovali. A když jeden z nich hrubě napadl příslušníka Veřejné bezpečnosti, který ho právě kvůli prodeji vyšetřoval, byl příděl plechovek pro zaměstnance značně omezen. V den pohřbu Klementa Gottwalda (19.3.1953) se v závodě konala smuteční slavnost. V témže měsíci se výrazně zhoršilo zásobování plechem a situace trvala až do května. Nově byla zavedena výroba krabic z pozinkovaného plechu a z černého, oboustranně lakovaného plechu. Začátkem dubna dorazila kompletně vybavená motorová požární stříkačka. Hlavní událost roku 1953 však přišla 1. června: tehdy vstoupilo v platnost usnesení vlády Republiky Československé a ÚV KSČ o provedení měnové reformy a zrušení lístků na potravinové a průmyslové zboží. Zaměstnanci závodu byli s tímto usnesením seznámeni téhož dne na celozávodní schůzi soudruhem Lhotským z okresního výboru KSČ. Když se tentýž soudruh nevhodně vyjádřil o ušetřených penězích, začala se schůze vymykat řízení a byla ukončena. Peníze pro zaměstnance byly vyměňo-
Snímek zaměstnanců a jejich dětí z roku 1947
vány následující dva dny v poměru 1:50, mimo to bylo možné směnit na každého rodinného příslušníka, který námezdně nepracoval, 300 Kč v poměru 1:5. Vedle těchto událostí působí zpráva o tom, že dne 3.6.1953 napadlo do rána tolik sněhu, že byly polámány stromy a rozváleno obilí, takřka nezajímavě. Ve druhé polovině roku byl nedostatek proudu, tovární elektrárna stála, nebo¶ rybník musel být pro nemoc ryb sloven a plnil se pomalu. Okresní výbor KSČ prošetřoval anonymní dopis, podle nějž se v závodní kantýně prodávaly alkoholické nápoje. Koncem roku byla v závodě zřízena lékařská stanice. Na přelomu ledna a února 1954 proběhla všenárodní příprava civilní obrany. Počátkem dubna vystřídal dosavadního ředitele ing. Černého soudruh Adolf Lukes, který do té doby působil ve smaltovnách v Českých Budějovicích. Z kapacitních důvodů byly zaměstnancům půjčovány domů pracovní stolky na spínání pásků vík Fenix; tato domácí práce ustala po zavedení druhé směny na lince Fenix. Poslední rok první pětiletky proběhl bez výrazných otřesů: v březnu 1955 byla zrušena jednotka lidové milice, akce na přechod zaměstnanců z průmyslu do zemědělství se setkala s minimálním ohlasem, v srpnu byl uspořádán zájezd na Moravu a Slovensko. Splnění plánu za rok 1955 bylo oslaveno 14.11. celozávodní schůzí.
Fotbalový zápas Česko - Itálie Milovníci fotbalu měli 21. září 2012 jedinečnou příležitost shlédnout utkání mezi fotbalovými týmy Tecnocap s.r.o. a Tecnocap S.p.A. Hrálo se v Kunžaku na místním hřišti a ani chlad blížícího se podzimu neodradil hráče od heroických výkonů a diváky od povzbuzování. Naši italští kolegové byli od počátku v lehké nevýhodě, nebo¶ v poli hráli pouze v šesti a nemohli tak střídat. Ještě před zápasem předali našemu týmu dar v podobě velmi pěkné plakety zhotovené na počest tohoto utkání. Barvy týmu Squadra azzura hájili Marco Grimaldi, Guerino Lambiase, Raffaele Sorrentino, Antonio Vigilante, Daniele Vigilante, Maurizio Salsano a Vincenzo di Domenico. Za náš tým nastoupili Jiří Ferdan, Pavel Janák ml., Jiří Eder, Martin Lehejček, Pavel Jirků, Vladislav Koutný, Josef Brtník, Pavel Marek, David Rozporka a v brance Radim Kovář. Utkání řídil p. Pavel Janák a nutno říci, že zárodky konfliktních situací a poznámky ze strany hráčů řešil rázně a nekompromisně. Hrálo se čistě a hráči i diváci si zápas užívali, zejména v situacích, kdy se hráči dohadovali mezi sebou.
Mírná počáteční převaha Italů vyústila ve vedoucí gól. Naši však postupně srovnali krok a krátce před koncem prvního poločasu vyrovnali. Po prvních třiceti minutách byl tedy stav nerozhodný 1:1. Od druhého poločasu už začínal být patrný úbytek sil na straně hostů a domácí začali sázet do branky jeden gól za druhým. Konečný výsledek 6:1 proto ani nevypovídá o síle obou týmů. Dobrá nálada tým hostů neopustila, konec zápasu oslavili zpěvem národní hymny, jak je patrné ze snímků.
Ukrajinské Vánoce Ve čtvrtém čísle našeho časopisu jsme Vám představili italské Vánoce. Dnes si přiblížíme tradici vánočních svátků na Ukrajině.
Ekvivalentem českého Štědrého dne je na Ukrajině Sviata Vecheria (Svatá večeře). Přípravě večeře je zasvěcen prakticky celý den, neboť tradice ukrajinské večeře počítá s dvanácti chody dle symboliky Ježíše Krista a jeho dvanácti apoštolů. Prvním a hlavním chodem je „kutia“ – sladká varianta českého kuby připravené z krup, rýže, máku, medu, ořechů, rozinek apod. Mezi další jídla připravovaná k večeři patří borshch (polévka z masa a červené řepy) podávaná s „vushka“ (vařené knedlíky plněné nasekanými houbami a cibulí). Následují rybí variace – pečená, smažená, v aspiku. Tradiční jsou také „varenyky“ (plněné těstovinové taštičky zelím, bramborami) podávané s kysanou smetanou, dále „holubtsi“ (zelné závitky plněné směsí kořeněného masa). Na závěr tradiční večeře se podává „uzvar“ (nápoj ze sušeného ovoce). Na závěr večeře se zpívají „Koliadky“ – ukrajinské koledy. Nejznámější je „Boh predvichny“.
které předtím vhodili stříbrnou minci. Na sváteční stůl položí do každého rohu pod ubrus česnek a peníze, což má přinést zdraví a bohatství pro příští rok. Pod ubrus se vloží také sláma a pod stůl seno, což je symbolikou jesliček, ve kterých se Ježíš narodil. Oproti tradici známé v České republice, kde si svobodné dívky házejí pantoflem, aby zjistili, zda se příští rok provdají, ukrajinské svobodné dívky si tahají zpod ubrusu stéblo slámy a pokud je zelené, brzy se vdají. Zajímavá je také tradice podpory rodinné pospolitosti, kdy hospodyně po večeři sváže neumyté lžíce k sobě a přes noc je tak nechá, aby rodina zůstala pohromadě. Sviaty Vechir (Svatý večer) je oslavován 13. ledna jako oslava příchodu nového roku. Nazýván je také Malanka. Zpívají se koledy nazývané „Shchedrivky“. V tento den se také připravuje druhá Svatá večeře, tentokrát je ovšem méně štědrá. zdroj: http://uk.wikipedia.org
Na rozdíl od většiny zemí světa slavící narození Krista 25. prosince začínají Vánoce na Ukrajině až 7. ledna. Důvodem je používání juliánského církevního kalendáře, který je od kalendáře gregoriánského o 13 dní posunut. Novoročně-vánoční čas trvá na Ukrajině dvacet dní, končí tedy svátkem Sv. Jana Křtitele, který odkazuje na biblický příběh křtu Ježíše v řece Jordán. Na Ukrajině se v tento den světí voda v kostelech nebo na březích řek a věřící si ji odnášejí domů, kde je celý rok pečlivě uschována, neboť má chránit před nemocemi.
Na Štědrý večer je na Ukrajině také dekorován vánoční stromeček, který je nazýván „Novorichna Jalynka“. V regionech západní Ukrajiny je tradicí „Didukh“, svazek pšenice zformován do tvaru se čtyřma nohama a mnoha dalšími malými svazky – což symbolizuje prosperitu do dalšího roku. Připravován je také betlém, tzv „vertep“ znázorňující výjevy z Bible ohledně Ježíšova narození. Tradici českého Ježíška, který naděluje dárky, zastupuje na Ukrajině „Did Moroz“ - Děda Mráz, který nosí 19. prosince dětem dárky do bot za oknem. Ukrajinci silně prožívají křesťanský rozměr Vánoc, ale přijali i mnoho pohanských pověr. V den svaté večeře, 7. ledna, by se měl celý den držet půst. Věřící vstávají toho dne velmi brzo ráno, z obavy, aby podle pověry během roku nikdy nezaspali. Poté se umyjí vodou, do
Svazek pšenice zvaný Didukh“
NEAPOLSKÉ BETLÉMY Spolu s neapolskou pizzou a pravou neapolskou kávou je i neapolský betlém jedním z fenoménů, které dělají Neapol Neapolí. Tvorba betlémů se zde v průběhu staletí rozvinula ve svébytný umělecký obor a dodnes se tu jedná o tradici živější než kdekoliv jinde. A protože v čase blížících se Vánoc je téma jesliček právě aktuální, dovolte nám tuto tradici trochu přiblížit. Italský výraz pro betlém je „il presepe“, v neapolštině pak „o’Presebbio“. Pochází z latinského slova „praesepium“ čili žlab nebo jesle. První zmínka o betlému v Neapoli pochází již z roku 1025, kdy je jmenován kostel Panny Marie od Jesliček. Scéna Ježíšova narození byla zřejmě v kostele nějakou formou ztvárněna a odtud pak vzešlo jeho jméno. První skutečný betlém však zachycuje až dokument z r. 1324, který hovoří o vánočním výjevu v jedné z kaplí v Amalfi. Neapolská královna Sancia Aragonská, manželka krále Roberta z Anjou, darovala r. 1340 klášteru klarisek pro jejich nový kostel skvostný betlém v ceně několika kop zlatých dukátů. Dodnes se z něj zachovala figurka Madonny, jež je ke shlédnutí v muzeu San Martino. Druhým nejstarším dochovaným betlémem je mramorové dílo sochaře Antonia Rossellina z r. 1475 (dodnes k vidění v kostele Sant´Anna dei Lombardi) a dalším pak jsou jesličky z umělecké dílny bratří Giovanniho a Pietra Alemannových z r. 1478, z něhož přežilo do současnosti deset dřevěných figurek. Jen pro srovnání – do Prahy přinesli tradici jesliček jezuité r.1566 a nejstarším dodnes zachovaným betlémem je polychromovaný betlém z kapucínského kostela Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí, jenž byl vytvořen r.1700. Z nejzajímavějších historických betlémů, které jsou dodnes v Neapoli ke spatření, můžeme jmenovat osma-
Správné odpovědi:
1c; 2b; 3b; 4c; 5a; 6b; 7a; 8c; 9a; 10c
dvacet figur, které r. 1507 vyřezal pro kostel San Domenico Maggiore lombardský sochař Pietro Belverte a umístil je do jeskyně, postavené uvnitř chrámu z kamenů dovezených z Palestiny. Významným bodem ve vývoji neapolských betlémů je pak rok 1532. Tehdy totiž sochař Domenico Impicciati vytvořil vůbec první betlém z pálené hlíny, terakoty, a to navíc nikoliv pro kostel, ale pro soukromého zákazníka, jistého šlechtice a královského dvořana ze Sorrenta. Jeho podobu nesla jedna z figur, což byla další novinka. Skutečný rozmach betlémů přineslo ale teprve barokní období, které rovněž zavedlo četné inovace. Figury, původně pouze v životní velikosti, se zmenšovaly (nejběžnější byly sošky vysoké 60 centimetrů), takže jejich instalace nevyžadovala tak velký prostor. Figurky se také poprvé dočkaly skutečného ošacení, pravých šperků či jejich napodobenin a dalších ozdob. Roku 1627 se objevil první „montovaný“ betlém, který se stavěl pouze o Vánocích a poté byl rozebrán a na celý rok uložen (do té doby byly betlémy instalovány v chrámech anebo palácích trvale). Rok 1640 přinesl další „objev“ – dřevěné části postav z betlému byly upevněny na kovové dráty, takže se z nich vlastně staly loutky, jež mohly zaujímat mnohem přirozenější pozice. V baroku se zrodila nejen teatrálnost neapolských betlémů, ale rovněž jejich další typické rysy: humor, smysl pro drobný detail a tendence mísit dohromady náboženské a světské prvky (tento rys se u českých betlémů objevil teprve v 19. století, do té doby se do striktně náboženského tématu neodvažoval nikdo zasahovat). Mezi figurkami se objevovali nejen „hlavní účinkující“, tedy Svatá rodina, pastýři a králové, nýbrž i postavy z lidu. Řemeslníci, pouliční prodavači, pradleny, m욶ané, rolníci, vinaři, žebráci, ševci, hospodští, služky, děvečky, zloději, mniši, muzikanti, potulní herci anebo různí mrzáci. Prostě lidé, mezi nimiž se podle obecné představy Kristus narodil, přičemž chybět nesměla
pochopitelně ani nejrozmanitější zvířata, a¶ domácí nebo divoká, ptactvo, stromy a rostliny. Na scéně se objevují nejen papírové napodobeniny neapolských paláců, kostelů, m욶anských domů i venkovských stavení ale třeba také zmenšené kopie předmětů denní potřeby, od košů na ovoce, lisů na vinnou révu až po zlatavé šunky visící v komínech. Za charakteristicky neapolský prvek lze považovat zasazení postav do krajiny s ruinami řeckých a římských chrámů, které mělo znázorňovat vítězství křes¶anství nad pohanským náboženstvím. V betlémech nesměly chybět některé postavy nesoucí specifické symbolické významy, kterým dali Neapolitánci mnohdy dokonce jména. Patří mezi ně například Benino či Benito neboli spící pastýř (probuzení ze spánku je chápáno jako znovuzrození skrz křes¶anskou víru). Cicci Bacco zase znázorňuje antického Baccha, boha vína (víno je zde symbolem poslední večeře Páně), jenž je často zobrazován před tavernou opilý a se džbánem v ruce. Typickou scénou neapolských betlémů je i tržiště, kde trhovci znázorňují jednotlivé měsíce v roce. Řezník anebo uzenář představuje měsíc leden, únor je zastoupen prodavačem sýrů, březen prodavačem právě vylíhnutých kuřat, duben prodavačem vajec, květen ženou, která nabízí třešně, červen pekařem se stánkem plným chleba, červenec prodavačem rajských jablíček, srpen prodavačem melounů, září rolníkem prodávajícím zrno na setbu, říjen prodavačem vinných hroznů, listopad prodavačem kaštanů a prosinec prodavačem ryb. Zlatý věk neapolských betlémů nastává v 18. století, kdy vznikají první dílny na „masovou“ výrobu figurek, které si tak konečně mohli dovolit nejen bohatí m욶ané anebo aristokracie, ale i obyčejní lidé. Podle záznamů se v Neapoli nacházelo na počátku 18. století na čtyři sta míst, kde se betlémy o Vánocích předváděly, nepočítaje v to soukromé betlémy. Tradice betlémů v Neapoli nikdy nezanikla a žije dodnes. Jejím symbolem se stala ulice San Gregorio Armeno ve staré části města, v níž se soustřeďují dílny na výrobu betlémů a obchody, které prodávají vše, co s betlémy souvisí. V předvánoční čas se krámky a venkovní pulty zaplní zbožím, z něhož až oči přecházejí. Najdete zde nejen klasické figurky, ale i inovované modely, mezi nimiž nechybějí známí neapolští rodáci jako Totó, Vittorio de Sica nebo Sophia Loren, ale ani legendární postavy historie nebo momentálně populární
osobnosti politického, kulturního či sportovního života – třeba Neapolitánci stále zbožňovaný Maradona nebo oblíbené žertovně pojaté verze Silvia Berlusconiho. Nejnavštěvovanějším betlémem jsou jesličky v kostele Gesú Nuovo na náměstí San Gesú. A nejen ve vánoční čas směřují zájemci do historické expozice neapolských betlémů v muzeu San Martino Certosa, umístěném v bývalém klášterním komplexu vysoko nad městem (prudkého stoupání se ale nebojte, kousek od muzea se nachází konečná stanice lanovky). Největší zde vystavený betlém čítá několik tisíc figur. Na nich může návštěvník vidět, co je skutečně pro neapolský betlém nejtypičtější: naprostý realismus a smysl pro detailní humornou drobnokresbu. Vždy¶ například i „tváře“ zvířat, psů, koček či ovcí, mají osobitý výraz. Betlémy přitahují i zájem stále nových generací umělců, přičemž mnozí se na návrhy a výrobu betlémů přímo specializují, a to někdy vskutku originálním způsobem – jako například výtvarník Aldo Caliro, který vytváří miniatury betlémů ve všem, co ho napadne: ve stolní lampičce, v přívěscích, v mušlích a dokonce v zrncích kávy anebo v čočce. Neapolský betlém je stále živoucím fenoménem. Nikoliv pouze náboženským objektem anebo uměleckým dílem, ale přímo symbolem kulturní identity, jednoty i specifičnosti Neapolitánců a nedílnou součástí jejich života.
Katedrála sv. Ondřeje v Amalfi. Foto: Alain Tougas
Zimní olympijské hry Zima klepe na dveře a tak jsme pro Vás připravili test z historie zimních olympijských her. Správné odpovědi naleznete na předcházející dvojstránce. 1) První zimní olympijské hry se konaly ve francouzském Chamonix. Víte ve kterém roce? a) 1916 b) 1920 c) 1924 2) Kdy získalo Československo vůbec první medaili na zimních hrách? a) v roce 1928 zásluhou Josefa Německého (běh na lyžích, bronz, St. Moritz) b) v roce 1928 zásluhou skokana na lyžích Rudolfa Burkerta (bronz, St. Moritz) c) v roce 1932 zásluhou krasobruslaře Karola Divína (stříbro, Lake Placid) 3) Který sportovec získal pro Československo historicky první zlatou olympijskou medaili na zimních hrách? a) hokejisté v roce 1948 ve švýcarském St. Moritzu b) Jiří Raška ve skoku na lyžích na středním můstku roce 1968 v Grenoblu c) krasobruslař Ondřej Nepela v Sapporu 1972 4) Zlatý úspěch hokejistů z Nagana (1998) má v paměti snad každý. Vzpomenete si, kdo tehdy vstřelil jediný vítězný gól ruskému týmu? a) Jaromír Jágr b) Vladimír Růžička c) Petr Svoboda 5) Letos je tomu deset let, co Aleš Valenta získal v Salt Lake City zlato. Jako první skočil na sněhu skok s pěti vruty. Jak se tento skok nazývá v angličtině? a) double-full, double-full, full b) double-full, full, full c) half randy full
6) Kdo je nejúspěšnějším sportovcem zimních olympiád se ziskem 8 zlatých a 4 stříbrných? a) norský biatlonista Ole Einar Bjorndalen b) norský běžec na lyžích Bjorn Dahlie c) ruská běžkyně na lyžích Raisa Smetaninová 7) Poslední zimní olympiáda, která se konala ve stejném roce jako ta letní, byla: a) v roce 1992 v Albertville (Francie) b) v roce 1988 v Calgary (Kanada) c) v roce 1984 v Sarajevu (Jugoslávie) 8) Kdo byl vlajkonošem naší výpravy v roce 2010 na hrách v Calgary? a) Martina Sáblíková b) Lukáš Bauer c) Jaromír Jágr 9) Olympijská medailová bilance Kateřiny Neumannové je obdivuhodná. Zkuste uhádnout, kolik medailí má ve sbírce: a) jednu zlatou, čtyři stříbrné, jednu bronzovou b) dvě zlaté, dvě stříbrné, jednu bronzovou c) jednu zlatou, dvě stříbrné, čtyři bronzové 10) Pořadatelským městem příštích zimních olympijských her v roce 2014 bude: a) Pchjongčchang (Jižní Korea) b) Salzburg (Rakousko) c) Soči (Rusko)