6. číslo podnikového časopisu
TECNOCAP SRO
Slovo generálního ředitele Dott. Alfonso D’Agostino Milé kolegyně a kolegové, vážení čtenáři, předkládáme Vám další číslo našeho časopisu, v němž přinášíme informace o novinkách z firmy, podíváme se do dávné historie závodu na Rozkoši a také na slunný jih Itálie. Nejprve mi však dovolte krátké ohlédnutí za uplynulým rokem, který znamenal další milník v historii firmy počet vyrobených víček totiž přesáhl hranici 850 mil. kusů, čímž jsme splnili ambiciózní plán. Tento výsledek by nebyl myslitelný bez společného úsilí všech zaměstnanců a já Vám za něj a za práci pro Tecnocap děkuji. Realizovali jsme řadu projektů zaměřených na růst efektivity, získali jsme nové zákazníky a zvýšili prodej téměř ve všech státech, kam exportujeme naše výrobky. Mezi nejvýznamnější odběratele patřilo Německo, Polsko, Maďarsko, Rakousko, země Beneluxu a pochopitelně Česká republika. Nejvýraznější nárůst jsme zaznamenali v sousedním Polsku, navíc pronikáme na nová teritoria, např. do států bývalé Jugoslávie. Posílení obchodních týmů se tak ukázalo jako správný krok, který nyní přináší ovoce. Personálně jsme posílili prakticky všechny úseky firmy a proto se u nás objevila řada nových tváří. Zkrátka loňský rok jednoznačně potvrdil rostoucí strategický význam střížovického závodu ve skupině Tecnocap.
V letošním roce chceme překročit hranici 900 mil. kusů a přiblížit se k miliardové hranici. Z tohoto důvodu pokračujeme v investicích do rozšíření a modernizace výroby. Některé projekty, např. nový mixer na těsnící hmotu, jsou již dokončeny, zatímco další jako instalace nové linky a lisu právě finišují. Zásadní význam bude mít rozšíření kapacity střediska lakovna-tiskárna, s jehož přípravou chceme letos začít. Ze strany zákazníků očekáváme stejně jako loni důraz na kvalitu výrobků, dodací termíny a flexibilitu, stále důležitější bude koordinace obchodních a výrobních aktivit s mateřským závodem v Itálii. Prioritou zůstává využití každé úspory při přípravě zakázky a vlastním výrobním procesu. Přál bych si, abychom i letos potvrdili dobrý trend z let minulých, upevňovali naši pozici na trhu a prezentovali se také jako stabilní a spolehlivý zaměstnavatel, který nabízí v krásném koutě jižních Čech jistotu zajímavé práce. Přeji Vám i Vašim blízkým krásný závěr jara a slunečné léto. Váš Alfonso D’Agostino
880 384 057
2011 682 291 033
2010 2009 2008 2007 počty vyrobených kusů v letech 2007-2011
611 975 629 593 542 367 472 572 000
Míchárna těsnící hmoty v novém V minulém čísle jsme Vás informovali o očekávané instalaci nového mixeru na přípravu těsnící hmoty. Nyní k tomuto zařízení přinášíme další podrobnosti. Jak je patrné z fotografií, instalace mixeru a jeho usazení na základovou desku nebylo jednoduché, neboť zařízení dopravil do míchárny autojeřáb pomocí otvoru ve střeše. Po připojení elektroinstalace a dalších přídavných zařízení byl zahájen zkušební provoz. Hlavní přednosti mixeru pro nás shrnul ing. Fleišman: „Nový mixer představuje zlepšení v několika ohledech. Jednak nám umožní výrazně zvýšit naši kapacitu při přípravě těsnící hmoty – jestliže staré zařízení umožnilo vyrobit za směnu 2 tuny hmoty, s novým můžeme vyrobit minimálně 3 tuny.
Pohled na část zařízení
Při míchání hmoty dosahujeme vyššího podtlaku, což má pozitivní vliv na kvalitu, a celý proces je nyní více automatizován, čímž je výrazně eliminována chyba lidského faktoru. Výrazně se ulevilo i samotné obsluze – každá nádoba s olejem má nyní samostatná míchadla, není tudíž nutné míchadla přenášet jako doposud. Pytle se sypkou surovinou se zvedají pomocí vakuového zvedáku na pásový dopravník, který je dopraví až k míchací nádobě. Dávkování olejů je automatické a zcela odpadá manipulace s míchací nádobou, protože hotová těsnící hmota je přímo z ní odčerpávána do připravených sudů“. Připomeňme, že současně s instalací mixeru byla v přípravně a sousedním skladu těsnící hmoty opravena podlaha. Zvolené řešení tzv. epoxidové stěrky (závěrečná povrchová úprava aplikovaná na betonovou podlahu) vyhovuje náročným hygienickým normám, provedení beze spár umožňuje lepší údržbu a povrch je odolný vůči nejrůznějším agresivním látkám.
Stěhování mixeru v říjnu 2011
Lis pro linku č. 5 a příprava linky č. 9 V úterý 24. dubna k nám dorazil nadměrný transport s upraveným lisem pro linku č. 5. Manipulace s desetitunovým kolosem byla náročná, nicméně pracovníci nástrojárny pod vedením Karla Vítka si s tímto úkolem poradili na výbornou. Jak upřesnil technický ředitel ing. František Kopeček, lis byl modernizován firmou Alfons Haar, která nově vyrobila nakladač, nakládací stůl, podávací osy a mazačku plechu. Stroj je vybaven řídícím systémem Mark V s českým komunikačním prostředím a spolu s lisem na lince č. 2 se zařadí mezi nejrychlejší stroje na dílně TWIST. Instalace lisu a zkoušky proběhnou v květnu. Kromě modernizace stávajících linek však plánujeme v květnu dokončení další, tentokrát již deváté linky. Podle Pavla Sidora, zástupce výrobního ředitele, poslouží nová linka zejména ke zpracování menších a náročněj-
Záběry ze stěhování lisu pro linku č. 5
ších zakázek. Umožní nám eliminovat ztrátové časy při přestavbě rychlých linek a tím plně využít jejich kapacitu v období sezóny. Zároveň budeme schopni nabídnout zákazníkům vyšší flexibilitu.
Úspěšná recertifikace systému managementu dle ISO 22000:2005 Letos v dubnu jsme prošli úspěšně auditem dle norem ISO. Jistě proto nebude na škodu shrnout základní principy a smysl certifikace. Tvorbou norem se zabývá mezinárodní společnost ISO (International Standard Organisation). Jednou z nejznámějších norem je norma ISO 9001, jež stanovuje požadavky na systém řízení kvality. Vznik normy si vynutil požadavek na udržení neměnné kvality výroby, aniž by každý výrobek musel být testován.
ISO 9001:2008 Norma sleduje principy řízení dokumentace, infrastruktury, lidských zdrojů, snaží se upozornit na důležitost komunikačních procesů se zákazníky, měření výkonnosti procesů a zajištění zpětné vazby prostřednictvím interních auditů. Norma ISO 9001 má velmi rozsáhlou působnost, sahá do různorodých odvětví společnosti produkujících kvalitní výrobky a služby.
ISO 22000:2005 Norma ISO 22000 se zabývá sledováním bezpečnosti potravin. Tomuto sledování předcházela státní kontrola zaměřená na hygienu a kvalitu potravin. Poprvé se objevily tyto kontroly v 19. století v USA. V rámci řízení bezpečnosti potravin specifikuje norma požadavky na řízení rizik ohrožujících kvalitu potravin od okamžiku výroby až po okamžik spotřeby. Přestože naše firma neprodukuje žádné potraviny, do potravinářského řetězce se zapojuje, neboť svými výrobky ovlivňuje kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin. ISO 22000 spojuje výhody standardů ISO 9001 a HACCP (Certifikát kritických bodů, jejíž název je odvozený od anglického názvu Hazard Analysis and Critical Control Points), v současné době je nejvíce se rozvíjející potravinářskou normou.
Interní a externí audity 2012 V rámci zkvalitňování systému společnosti byl v měsících únor až duben proveden interní audit. Tým interních auditorů tvoří ing. Hana Beranová, ing. Klára Zdeňková a ing. Michaela Fiedlerová. Auditován byl soulad procesů
s normami ISO 9001:2008, 22000:2005 v rámci oddělení obchodního, nákupního, personálního, technického, výrobního, technické kvality, IT a managementu společnosti. Interní audit byl proveden interními zaměstnanci společnosti, kteří absolvovali všechna povinná školení. V rámci tohoto auditu byla revidována interní dokumentace společnosti (směrnice, postupy), probírány změny v procesních přístupech a řešeny neshody z minulých let. Většina kontrolovaných oddělení velmi zodpovědně napravila neshody z minulých let a snaží se o další zlepšování. Pro každé oddělení byla vypracována zpráva shrnující doporučení a příležitosti pro zlepšování v rámci prováděných procesů a vymezeny silné stránky každého oddělení. Zprávy z interních auditů byly také jedním z podkladů recertifikačního a kontrolního externího auditu a byly velmi pozitivně hodnoceny. Dne 12. dubna 2012 probíhal ve společnosti Tecnocap s.r.o. kombinovaný recertifikační audit systému managementu dle ISO 22000:2005 a druhý dozorový audit dle ISO 9001:2008. Auditujícím subjektem byla opět společnost Bureau Veritas, se kterou společnost Tecnocap s. r. o. dlouhodobě spolupracuje v rámci auditorských služeb. Celodenní kontrola všech certifikovaných oblastí nepřinesla ani tentokrát žádnou neshodu s normou, pouze byly vymezeny doporučení a příležitosti pro zlepšování. Audit byl zahájen i ukončen za účasti vrcholového managementu, kterému byly sděleny všechny informace a potvrzeno vydání certifikátu. Společnost Tecnocap s.r.o. tedy úspěšně prošla recertifikačním auditem 22000:2005 a dozorovým auditem 9001:2008 a prokázala tak znovu svou kvalitu a nezávadnost prodávaných výrobků. Za tento pozitivní výsledek je potřeba poděkovat všem oddělením společnosti, jejichž zástupci ochotně spolupracovali při interních i externích auditech a zastupovali firmu v nejlepším světle. V roce 2013 čeká společnost Tecnocap s.r.o. recertifikační audit ISO 9001:2008 a první dozorový audit 22000:2005. Věříme, že stejně jako v minulých letech i tento audit dopadne ve prospěch Tecnocapu s.r.o.
Zeptali jsme se nových zaměstnanců Od loňského roku posílila náš tým řada nových zaměstnanců. Všem jsme položili dvě stejné otázky, a to zda-li o už Tecnocapu slyšeli před nástupem do firmy a co je na firmě příjemně překvapilo. Zde jsou jejich odpovědi:
Ing. Tomáš Fleišman, specialista kvality, 28 let, Ratiboř 1. Firmu jsem znal z minulého zaměstnání jako dodavatele. 2. Pracovní podmínky a dobrá týmová atmosféra na oddělení kvality.
Ing. Pavel Muzikář, specialista nákupu, 34 let, J. Hradec 1. Znal jsem Obal Rozkoš, nikoli Tecnocap. 2. Vstřícnost kolegů a příjemné prostředí.
Markéta Musilová, specialistka prodeje, 31 let, J. Hradec 1. Firmu jsem znala, věděla jsem, že jde o velkého zaměstnavatele v regionu. 2. Od prvního dne mi kolegyně pomáhaly se zapracováním a proto jsem se rychle aklimatizovala. Vím, že se na ně mohu kdykoli obrátit s dotazem, což už dnes nebývá samozřejmostí a vážím si toho.
Ing. Klára Zdeňková, controller, 26 let, J. Hradec 1. Ve firmě už pracovala moje babička, navíc pocházím z Kunžaku, takže jsem o Tecnocapu věděla. 2. Líbí se mi pracovní prostředí a oceňuji příjemnou spolupráci s vedením firmy.
Ing. Jan Kundrát, výrobní dispečer, 25 let, Lodhéřov 1. O Tecnocapu jsem nikdy předtím neslyšel, matně si vybavuji název Strojobal. 2. Překvapil mě objem výroby a rozsáhlý sortiment, který se vyváží do celé Evropy i mimo ni.
Dagmar Kalinová, mzdová účetní, 44 let, Počátky 1. Věděla jsem o Obalu Rozkoš, protože zavařuji, ale jméno Tecnocap jsem neznala. 2. Líbil se mi první dojem z firmy a to, jak mi kolegyně a kolegové pomohli při zapracování.
Jan Konášek, elektrotechnik, 27 let, Kunžak
Ing. Michaela Fiedlerová, specialistka kvality, 26 let, J. Hradec
1. Firmu jsem znal dobře, pracuje tu moje maminka a byl jsem zde i na brigádě.
1. Firmu jsem znala od známých, kteří zde pracují.
2. Velmi se mi líbí mezinárodní charakter firmy a široké spektrum činností, které práce obnáší.
2. Překvapila mě rozmanitost výroby, líbí se mi, že jde o mezinárodní firmu.
Lakovna-tiskárna má novou šatnu a umývárnu S rostoucí výrobou se zvyšuje i počet zaměstnanců a tomu je nutné přizpůsobit zázemí firmy. Z tohoto důvodu byla v únoru na středisku lakovna-tiskárna zahájena přestavba společenské místnosti na šatnu a umývárnu. V nově opravených prostorách nalezne zázemí až 48 zaměstnanců střediska, kromě tří sprchových koutů a toalet mají k dispozici též kuchyňský koutek.
Zvolené řešení výrazně uleví stávajícím šatnám, navíc budou zaměstnanci lakovny chodit z vrátnice přímo na pracoviště. V další etapě se zaměříme na rekonstrukci umýváren a toalet v hlavní budově.
POČÁTKY ZÁVODU (část 1.)
V dnešním čísle se společně podíváme na období od počátků výroby na Rozkoši až do konce druhé světové války. Přesné datum vzniku továrny neznáme, podle jedné verze začala výstavba již za napoleonských válek asi v roce 1804, jiné prameny uvádí léta 1813 nebo 1818. Historie nám z té doby zachovala jméno Ludvíka Langa, majitele továrny, za něhož byl podnik již v plném rozkvětu. Kmenová továrna rodiny Langových se měla nacházet ve Vídni. První bezpečné zprávy máme z roku 1839, kdy se Langova továrna představuje veřejnosti jako prosperující textilní podnik, přesahující významem místní rámec. Své výrobky uvádí na výstavě průmyslu v Praze jako jediná z Jindřichohradecka. V katalogu výstavy čteme, že „Langerova továrna na Rozkoši vyrábí tkaniny, které daleko převyšují obyčejnou jakost svým bezvadným, hustým a čistým tkanivem a zasluhují plně čestné uznání“. V bývalém Rakousko-Uhersku patřila již tehdy továrna ke špičce textilní výroby. Publikace „Průmysl
v Čechách“ z roku 1851 uvádí, že se v Rozkoši vyrábí lněné látky a sukna na 360 stavech, přádelnu uvádí do pohybu parostroj o síle 8 koní. V roce 1865 přádelna zaměstnávala jednoho ředitele, 4 úředníky, 5 mistrů, 15 řemeslníků a 314 dělníků. Tehdejší mzdy činily 35-74 krejcarů pro muže, 28-35 krejcarů pro ženy a 13-17 krejcarů pro děti. Pracovalo se 10-14 hodin denně, pro dělníky byl zřízen nemocenský fond s továrním lékařem, který léčil celé rodiny zdarma. Tehdejší historik J. Duhovský v díle „Čechy“ zdůraznil význam továrny nezapomenutelnými slovy: „Množství chudého lidu z města Strmilova a okolí nalézá hlavní obživu v přádelně Rozkoš nazvané, velkolepém to závodu průmyslovém, jenž k největším a nejstarším v Čechách náleží. Pěkné budovy tovární ladně vynikají ze zeleného stromoví při rybníku Hejtmanském“.
Asi nejstarší dochovaný snímek továrny, začátek 20. století
NA ROZKOŠI V roce 1897 začala jezdit úzkokolejná dráha z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. I když se doprava zdržovala překládáním zboží do malých vagónů, bylo zahájení železniční přepravy přínosem. Do továrny přicházely dělnice nejen z blízkého okolí, ale i ze vzdálenějších míst. Přespávaly po dvou u tzv. noclehárek ve Střížovicích a Vlčicích. Samy si zařídily v továrně kuchyni, kde si vařily a v létě se jedlo v Aloisovce – v zahradě u továrny. Správa závodu do kuchyně dodávala zdarma dříví a nechávala ji uklízet. V roce 1914 se ustavila ve Střížovicích organizace Sociálně demokratické strany dělnické. Vedl ji kovář Smrž, který se v mládí ve Vídni seznámil s marxismem. Ve Střížovicích již kovářství neprovozoval a proto mu říkali „studený kovář“. K založení vlastní odborové organizace však nedošlo. Válečná léta měla na závod negativní vliv. Nejprve byla práce nepravidelně zastavována a v roce 1916 byla zastavena úplně. Dělnictvo, zvláště ženy, dostávaly státní podporu a 3-4 dny byly zaměstnávány výrobou rohožek a bačkor. V roce 1918 zakoupili továrnu bratři Novotní, ale ani oni ji už nedokázali povznést na úroveň konce 19. století. Dne 19.12.1923 zachvátil závod požár, který zničil celý objekt. Příčinou byla pravděpodobně jiskra ze špatně chráněného komína lokomobily, kterou se tehdy vytápělo.
Budovy po požáru v roce 1923. Bratr továrního majitele, arch. Novotný z Počátek, provedl novostavbu předního traktu, ale zadní zůstal od požáru jen přikryt. Nadbytek pracovních sil zajišťoval rozběh závodu, takže se zdálo, že nastává nová éra. Pracovalo se ve dvou až třech směnách a zboží se prodávalo do Brna, Liberce a Zlína. Vodní turbína postavená v roce 1901 obstarávala pohon a aby vypouště-
ním rybníka Hejtman továrna netrpěla, rybník se raději nenasazoval, neboť s právem vodním patřilo továrně až do roku 1926 i právo rybolovu. Postupně však přicházela krize a v létech 1931-1935 pracovalo v továrně jen 20-40 dělníků, kteří dostávali výplaty nepravidelně. Už v roce 1933 bylo zahájeno dražební jednání, které se protáhlo do roku 1936, kdy Jan Satrapa koupil továrnu za 1.158.000 Kč. Dne 6. 2. 1936 usnesením soudu v Třešti byla továrna předána novému majiteli, Janu Satrapovi. Ten vyráběl v Krahulčí od roku 1928 vlastní plechové krabice na konzervy a rozhodl o přemístění výroby konzervových obalů do Střížovic. V dubnu 1936 schválil okresní úřad v J. Hradci provozní prostory a v květnu byla uzavřena dohoda se správou státních lesů a statků o odběru vody náhonem 180 m dlouhým pro dvě turbíny. Pro případ nedostatku vody nebo poruchy turbín byla zabezpečena dodávka elektřiny z jihočeských elektráren. Byl upraven park, zavedeno ústřední topení a 2. 6. 1936 zahájila nová provozovna FERREMBA, továrna na plechové obaly v Rozkoši, částečnou výrobu. Do konce června byl přestěhován i zbytek zařízení z Krahulčí a od 1. 7. 1936 běžel závod naplno. Zaměstnával přes 100 dělníků, většinou žen a nezaměstnanost doléhající v posledních létech na obyvatelstvo v této oblasti zmizela. Ještě v témže roce přistoupila Ferremba do kartelu Obal, sdružující všechny hlavní výrobce plechových obalů. Strojní zařízení bylo stále modernizováno, byl získán stroj na gumování víček tekutou hmotou a automatické letovací stroje. Vyráběly se krabice z pocínovaného plechu pro potravinářský průmysl, pro barvy a laky, dále lisované hračky a formičky. V roce 1940 se projevuje nedostatek cínu a začíná se proto pracovat s černým, chemicky zušlechtěným plechem. Důsledky druhé světové války na sebe nedávají dlouho čekat, 19. 3. 1942 je pro válečné účely zkonfiskován tovární zvon a místo obalů na potraviny, které jsou stále nedostupnější, chrlí stroje obaly na náboje, masky apod. Po skončení druhé světové války je zvolena závodní rada a již v létě 1945 pomáhá první brigáda dělnictva Ferremby při sklizni obilí a sena. Vzhledem k nízkému počtu zaměstnanců nedochází v říjnu 1945 ke znárodnění, avšak v průběhu roku 1946 je jmenován národní správce. Tím začíná další, poválečná etapa historie závodu. O ní ale zas příště.
AMALFSKÉ POBŘEŽÍ V minulém čísle našeho zpravodaje jsme se pokusili přiblížit vám historii i současnost města, v němž sídlí náš mateřský závod. Také tentokrát zavítáme na jih Itálie do provincie Salerno, ale z Cavy se vypravíme „ na dovolenou“ o pár kilometrů jihozápadněji na pobřeží Tyrhénského moře, abychom vám představili alespoň letem světem jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst Itálie, Amalfské pobřeží (Costiera Amalfitana). Putování začneme v největším městečku oblasti, v samotném Amalfi. Amalfi bylo založené již ve 4. století tohoto letopočtu patrně vojáky římského císaře Konstantina. Díky strategické pozici ve Středomoří se záhy stává centrem obchodu s Orientem a dochází k jeho prudkému rozmachu. V roce 839 zde po odtržení od knížectví Neapolského vzniká jedna ze čtyř tzv. Námořních republik (dalšími byly významné přístavy a centra obchodu Janov, Pisa a Benátky). Amalfské válečné lodě hrají důležitou úlohu v obraně proti Saracénům i Turkům. Obchodní loďstvo Republiky Amalfi křižuje vody Středozemního moře s náklady koření, drahokamů a vzácných látek z Orientu, do arabských měst na africkém pobřeží dopravují amalfské lodi dřevo, které je draze placeno zlatem. Podle zde vytvořeného námořního zákoníku (Tabula de Amalpha, Tabula Amalphitana – kopie ze 16. století je uložena v Městském muzeu) se dokonce řídila veškerá lodní doprava ve Středomoří až do 16. století. Nejslavnější a nejbohatší období končí v roce 1131 ztrátou nezávislosti a připojením k normanskému Sicilskému království. Další ránou rozvoji města bylo v roce 1343 zemětřesení, kdy následná vlna smetla do moře velkou část útesu na němž bylo Amalfi vybudováno a zničila loděnice i přístav. Kromě loďařství a mořeplavby bylo v minulosti Amalfi proslaveno také výrobou ručního papíru. Jednalo se o papír vyráběný podle receptur dovezených z Číny a arabských zemí z konopí, lnu a bavlny (tzv. bambagina). Z původních sedmi velkých papíren ve Valle dei Mulini (Údolí mlýnů), které zde byly ve 13. století jako jedny z prvních v Evropě, se do dnešní doby dochovala funkční jediná, patřící rodině Amatruda. V současnosti se specializuje na výrobu luxusního papíru, používaného například k tisku svatebních oznámení. Období Námořní republiky Amalfi je připomínáno tzv. Regatou. Každý rok v červnu se tento závod veslic koná v jednom ze čtyř měst bývalých Námořních republik. Je spojen s průvodem v historických kostýmech a s mnoha dalšími doproSprávné odpovědi:
vodnými akcemi připomínajícími slavnou námořní minulost města. S mořem je také spjata jedna místní kuriozita: náměstíčku před zdejším přístavem dominuje socha vynálezce lodního kompasu Flavia Gioi. Bronzová socha v blízkosti přístavu je sice pěkná, menší potíž je snad jen v tom, že tato osoba ve skutečnosti neexistovala… Největší a nejznámější památkou je rozhodně katedrála sv. Ondřeje (Cattedrale Sant‘ Andrea) z 9. století. Průčelí, k němuž nás od Fontana del Popolo vede impozantní schodiště, bylo zrekonstruováno ve století třináctém, kdy byly v místní kryptě uloženy ostatky sv. Ondřeje dovezené z Konstantinopole. Ani obdivovatelé přírodních krás zde nepřijdou zkrátka – azurové moře, malebné skalnaté pobřeží, kouzelná středověká městečka vystavěná na skalách jako vlaštovčí hnízda, stupňovitá políčka s vinnou révou, citroníky, olivovníky a nad tím vším blankytné nebe… Obrázky na pohlednicích se zdají až kýčovité. Pobřežní silnice spojující městečka od Vietri sul Mare přes Amalfi, Maiore, Minore, Praiano, Positano až do Sorrenta nabízí úchvatné scenérie, což by ovšem pro řidiče mohl být problém (jen zkuste neustále točit volantem tam a zpět na poměrně úzké silnici vysoko nad mořem a přitom se kochat tou nesmírnou krásou vůkol!) Proto se spíše doporučuje zapomenout na auto a vydat se poznávat místní přírodní krásy pěšky. Podmínkou jsou ovšem dobré pevné boty, v sandálech riskujete mnohem více než banální puchýře nebo podvrknutý kotník. Stezky po úbočích vysoko nad mořem totiž kromě romantiky mohou být i dost nebezpečné – příkré srázy, ostrá skaliska, klouzající štěrk či setkání s jedovatou zmijí nebo štírem by mohly příjemné putování kouzelnou krajinou změnit v nepříjemnou pouť po místních zdravotnických zařízeních. Jednou z nejhezčích stezek pro pěší túru je určitě Sentiero degli Dei (Stezka bohů) mezi Praianem a Positanem – pohledy na moře nebo třeba na západ slunce nad
1) Jaterník podléška 2) Blatouch bahenní 3) Bledule jarní 4) Kandík psí zub 5) Hlaváček jarní 6) Koniklec jarní 7) Violka lesní 8) Šafrán jarní 9) Dymnivka dutá
COSTIERA AMALFITANA mořskou hladinou jsou tu skutečně božské. Pokud jste zdatnými turisty, můžete se klidně vydat až do Sorrenta, proslulého citrusovými a olivovými háji, nebo zdolat třeba vrchol Capo Muro (1072 m.n.m). Další možností jak poznávat zdejší krásy je použití lodní dopravy. Můžete využít pravidelné lodní linky, které tu prakticky nahrazují městské autobusy a z mořské hladiny se tak kochat malebnými zátokami a rozeklanými útesy, porostlými tu a tam stříbřitě zeleným kobercem „macchie“ (název pro křovinatý porost zejména na skalnatém pobřeží ve Středomoří). U vesničky Conca dei Marini můžete na loďce navštívit také Smaragdovou jeskyni (Grotta dello Smeraldo. Možná není tak proslulá jako její větší sestřička Azurová jeskyně (Grotta Azzurra) na ostrově Capri, ale i tak vám fantastická hra barev vyrazí dech. Pravda, chybí tu nekonečné řady slunečníků na dlouhých plážích jak je zvykem třeba na Jadranu. Zdejší pláže jsou spíše malé, mnohdy dostupné jen z moře nebo po příkrých schodech v útesech, o to je však zdejší koupání romantičtější. I když v plné turistické sezoně už i tady romantika ustupuje komerci a masovosti, turismus se pomalu stává „průmyslovým“ odvětvím a pryč jsou časy z konce 19. a začátku 20. století, kdy sem jezdila převážně anglická šlechta. Spisovatelé a skladatelé, mezi jinými třeba Henrik Ibsen, André Gide, Victor Hugo, John Steinbeck, Richard Wagner zde hledali nejen odpočinek, ale i inspiraci pro svá díla.
Amalfské pobřeží (zdroj: www.giovis.com)
A co si odtud dnes běžní turisté nejčastěji kromě vzpomínek na azurové moře odvážejí ? Místní keramiku (na níž kralují mořské a námořní motivy a také žluté citrony), ale hlavně a především zdejší citrony v tekuté podobě - tedy jako likér limoncello. Zvláště vychlazený (podává se nejčastěji v namražených skleničkách) chutná skvěle, pije se jako aperitiv i digestiv, místní si jej dávají dokonce i do kávy, používá se také jako příchuť při přípravě mnoha typických krajových moučníků. Co dodat závěrem našeho letmého putování krajem vonícím citrusy, sluncem a mořem ? Snad nejraději Arrivederci a presto! – tedy Na brzkou shledanou!
Katedrála sv. Ondřeje v Amalfi. Foto: Alain Tougas
Jak jste na tom se znalostí jarní květeny? Po zimě konečně přišlo jaro a my máme příležitost zopakovat si běžné i vzácnější druhy jarních rostlin, s nimiž se setkáváme v přírodě nebo na zahrádce. Zkuste to s námi. Správné odpovědi naleznete na předcházející dvoustránce.
1) rostlina s květy modrými, vzácně růžovými nebo bílými, která se v minulosti využívala při onemocnění jater či žlučníku.
2) hojný na vlhkých a stinných místech; mladé listy prý sloužily v minulosti jako zelenina, šťáva z květů se používala na barvení másla.
3) známá jarní bylina z čeledi amarylkovitých, dnes bohužel ve volné přírodě ubývající.
4) bylina z čeledi liliovitých, kterou dnes najdeme divoce pouze na vrchu Medník u Sázavy, v minulosti ovšem prodávána v Praze po nůších.
5) krásná dekorativní bylina s velkými květy, rostoucí na výslunných kopcích a stráních, zákonem chráněna.
6) vzácný a chráněný druh, dnes už na jediné lokalitě na Třeboňsku a dále v Krkonoších a Jeseníku; příbuzné druhy nejčastěji s fialovými květy.
7) vytrvalá bylina hojná v listnatých i smíšených lesích; k rozšiřování jejich semen přispívají mravenci.
8) rostlina z čeledi kosatcovitých rostoucí hlavně na horských loukách, často se objevuje v různých barevných variacích; příbuzné druhy užívané jako koření.
9) bylina s proměnlivou barvou květů (od bílé po fialovou) rostoucí časně na jaře v listnatých lesích ještě před olistěním stromů.
