60. koncertní sezona 2015 2016
Špalíček mimořádný koncert k 60. výročí Filharmonie Brno a Kantilény Stadion 28I4I2016
Pořad koncertu BOHUSLAV MARTINŮ Špalíček H 214 II I 100' balet se zpěvem o třech jednáních koncertní provedení
Předehra Povídám pohádku I. jednání Hra na pannu Hra na hastrmana Hra na vlčka Hra o kohoutkovi a slepičce Pohádka o kocourovi v botách II. jednání Pohádka o ševci a smrti III. jednání Předehra Legenda o svaté Dorotě Vynášení smrti Hra na královnu Pohádka o Popelce
Pavla Vykopalová soprán Tomáš Kořínek tenor Jiří Sulženko bas Kantiléna sbormistři Jakub Klecker a Michal Jančík Kühnův dětský sbor sbormistři Jiří Chvála a Petr Louženský Filharmonie Brno dirigent Jakub Klecker
Koncert se koná bez přestávky. Natáčí Český rozhlas.
O autorovi a skladbě Když získal čtyřiatřicetiletý Bohuslav Martinů (1890–1959), tehdy soukromý učitel hudby v rodné Poličce a občasný výpomocný hráč v České filharmonii, stipendium k několikaměsíčnímu studiu u proslulého Alberta Roussela v Paříži, patrně netušil, že v tomto městě stráví patnáct let a že se pak dalších dvacet let nebude už vůbec moci vrátit na rodnou Vysočinu. V Paříži, která byla v meziválečném údobí jako bezkonkurenční umělecká metropole západního světa přeplněna vynikajícími muzikanty ze všech možných zemí, se však původně neznámý a zcela chudý Martinů postupně prosadil jako respektovaný tvůrce: ač osobně skromný a nevýbojný, získal si jméno, jehož ohlas doléhal i k uměleckým institucím v jeho vlasti. V ohnisku různých proudů, škol a uskupení se rychle zorientoval a po prvních úspěších na poli světové avantgardy se jal stále výrazněji uplatňovat svůj tvůrčí charakter jako compositeur tchèque, český skladatel. Toto jeho úsilí vyústilo počátkem třicátých let neslýchaným plánem zpívaného baletu, využívajícího nenapodobitelné poetiky lidových her, dětských i obřadních; texty hledal v klasických sbírkách Sušilově, Bartošově, Němcové nebo Erbenově, řadu jich znal z vlastního dětství. Obtíž tkvěla nejen v tom, že po členkách ženského, nebo zpěváčcích dětského sboru musel vyžadovat herecké a baletní akce naplňující celovečerní představení, nýbrž také v nesnadném umění udržet a stupňovat celou dobu žádoucí napětí nepřetržitou řadou drobných scén motivovaných velice rozdílnými příběhy, hrami a rituály – tuto skutečnost mu ostatně vytkla kritika při prvním poválečném uvedení baletu v Praze. Vědom si těchto obtíží Martinů lákavou kompozici pořád odkládal: v Paříži sice napsal počátkem roku 1931 Legendu o svaté Dorotě, označenou už jako součást zamýšleného Špalíčku (název převzal z Alšova obrazového cyklu), ale – zahrnut objednávkami a výzvami – sliboval, že se do ní pořádně dá o prázdninách v Poličce, tam pak zase mluvil o soustředění po návratu do Paříže. To se pak skutečně dostavilo poté, co se oženil a přestěhoval (15. listopadu 1931) z pařížského centra do jakési chatové kolonie osídlené umělci, také českými: třetího dne se dal do práce, od níž pořádně nevstal ani o Vánocích, takže 11. února 1932 dokončil partituru závěrečného čísla – Svatebních košilí podle Erbena; ty pak v revizi skladby (1940) z baletu vypustil jako příliš ponuré vyústění díla jinak nádherně optimistického. V něm se mu dařilo spojovat řadu pohádkových příběhů nebo situací vždy jednou postavou; i když se některá z těch spojení jeví na první pohled jako neorganická, je tu vždy hudba, která všechno dokonale vysvětlí. Hlavní postavou prvního jednání je proslulý Kocour v botách, sympatická bytost z pohádek nejen českých. Ale než k němu balet dospěje, projde zpívanou předehrou a třemi soutěživými dětskými hrami, jež jsou provázeny tradičními texty: Panna, Hastrman i Vlček znamenají nejen obvyklou honičku, nýbrž i výlety do pohádkové fantazie; v té už pevně tkví mravoučný příběh o sobeckém Kohoutkovi, obětavé Slepičce a víceméně vypočítavými dalšími aktéry. Skutečným hrdinou se však stává zmíněný Kocour; jako jediným dědictvím po rodičích jím sice jeho pán, osiřelý selský synek, není
zrovna nadšen, ale tím víc se kocour snaží: pomůže mu ulovit a upéci zajíce, a když se znenadání objeví vznešený průvod s králem, kterého bolí zuby, neztratí kuráž a vyléčí nemocného soustem zázračné zaječí pečeně. Králi se nálada zlepší jen částečně – krutý černokněžník vězní jeho dceru a král, posílen jakousi nadějí v kocourovo umění, slibuje jeho pánovi její ruku za vysvobození. Oba pak vniknou do černokněžníkova paláce a ten je děsí svými proměnami ve lva a v krahujce; když se neprozřetelně promění v myšku, kocour ho zakousne. Ponurý palác se rázem promění v nádherné sídlo, kocour opatří synkovi přepychové odění a dostavivší se král už může jen nařídit slavnou svatbu s produkcemi primabaleríny, žongléra a akrobatů… Druhé jednání má od počátku do konce jedinou hlavní postavu – Ševce. Ten jako švec vystupuje jen na začátku; znechucen uličnictvím svých učňů a rozmary mladé zákaznice rozhodne se nechat řemesla a vydat se do světa. Je dobrého srdce – na trhu koupí koně a pustí jej na svobodu, osvobodí motýla od útoků čmeláka a s jeho pomocí pak ve smutném městě zdolá obra, věznícího princeznu. V dalším obraze osévá pole; havrani mu zrní zase vyzobávají, ale on je nechává – něco se přece ujme. O zrní však má zájem také Zelený myslivec – a dává mu za ně nějakou mošnu. Ta je ovšem kouzelná, a když pak švec v zakletém zámku prohraje v kartách s Černým mužem a Smrtí svůj vlastní život, zachrání se tím, že Smrt uvězní v mošně. Nese ji do pekla, ale čerti jej zaženou; propustí ji teprve na andělský pokyn před nebeskou branou, ona se ho zmocní a odevzdá ho nebi. Třetí jednání nabízí dva celky: Legendu o svaté Dorotě jako tradiční lidovou hru a mezinárodní Pohádku o Popelce ve výrazně české verzi, obohacené dalšími rituálními hrami. Rozkošný účin rádoby umělého literárního textu „doroťáků“ dokázal Martinů umocnit deklamačními zvláštnostmi a polyfonní kumulací na dramaticky vypjatých místech, aniž by setřel jeho poetické kouzlo; to je ovšem jiné nežli potom v příběhu skromné Popelky, která se z děje vynořuje nenápadně, jako by odmítala roli hlavní postavy. Její přítomnost v obřadu Vynášení smrti i pak ve Hře na královnu spíš jen tušíme; také na plese v zámku zní její valčíkové téma jakoby nesměle, bloudíc z jedné nádherné místnosti do druhé, takže závěrečný happy end působí zvlášť přesvědčivě, dotvrzen jadrnou svatební polkou. Na premiéru v pražském Národním divadle (19. září 1933 v choreografii výborného Joe Jenčíka, známého především z jeho působení v Osvobozeném divadle), kterou následovalo ještě uvedení Špalíčku v Brně (choreografka Máša Cvejičová), přijel Martinů se svou paní; v Československu se zdrželi až do února. Pražské zkušenosti, ostatně velmi kladné, zhodnotil pak skladatel v revizi díla (1940) spočívající v jeho instrumentaci pro velký orchestr – do té doby byla takto zpracována jen Legenda o svaté Dorotě a závěrečné (vyškrtnuté) Svatební košile. Brněnská filharmonie se do historie skladby zapsala jejím snímkem na CD s Františkem Jílkem (1989) a suitou z orchestrálních částí natočenou pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase v říjnu1990.
O účinkujících Pavla Vykopalová je absolventkou Státní konzervatoře Praha a následného soukromého studia u Jiřího Kotouče a u Marie Urbanové. Od roku 1999 je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde se představila téměř ve všech stěžejních sopránových rolích Mozartových oper. V roce 2003 debutovala jako Karolka z Její pastorkyně v pařížském Théâtre du Châtelet. Dnes je stálým hostem Státní opery Praha a od ledna 2009 členkou Národního divadla Brno. Na koncertních pódiích vystupovala s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno nebo s orchestrem Czech Virtuosi. Zpívala pod taktovkou dirigentů, jakými jsou Jiří Bělohlávek, Jiří Kout, Petr Vronský, Petr Altrichter, Kaspar Zehnder, Oliver Dohnányi, Sylvain Cambreling, Leopold Hager, Elijahu Inbal nebo Asher Fisch. Na podzim 2011 vystoupila jako Jenůfa v koprodukční inscenaci tří francouzských divadel (Rennes, Limoges a Remeš), v červnu 2012 s Českou filharmonií v Ravelově Šeherazádě a v Bernsteinově symfonii Kaddiš. V roce 2012 byla nominována na Cenu Thálie za roli Míly v Janáčkově Osudu. K jejím CD nahrávkám patří Rybova Česká mše vánoční (Multisonic), Rejchova Lenora (Orfeo) a skladby pro varhany a zpěv Bedřicha Antonína Wiedermanna (Rosa). Tomáš Kořínek, absolvent brněnské konzervatoře a JAMU, vystupoval už za studií jako stálý host opery v Plzni, kde pak v roce 2004 získal stálé angažmá. Je držitelem několika ocenění z tuzemských i zahraničních pěveckých soutěží, třikrát se objevil v širší nominaci na Cenu Thálie (2004 za roli Pedrilla v Únosu ze serailu, 2009 za Števu v Její pastorkyni a 2010 za Dona Ramira v Popelce). Vedle své domovské scény hostuje také v Národním divadle Brno (jako Hrabě Almaviva v Lazebníku sevillském, Danielli v Sicilských nešporách a Tamino v Kouzelné flétně) či v pražském Národním divadle (mj. jako Jurodivý v nové inscenaci Borise Godunova). Koncertně vystupuje s našimi předními orchestry (s filharmoniemi Českou, Pražskou komorní, brněnskou, královéhradeckou, zlínskou, teplickou atd.). Jako vyhledávaný interpret barokní hudby spolupracuje se soubory Czech Ensemble
Baroque, Musica Florea, Collegium Marianum atd., lidovou hudbu provozoval v cimbálové muzice Lipka (1993–2003). Jiří Sulženko zahájil svou hudební dráhu jako kontrabasista orchestru Národního divadla v Praze; zpěv absolvoval jako svůj druhý obor na Pražské konzervatoři. Po uměleckých začátcích v Olomouci a v Brně byl v letech 1991–2000 sólistou pražského Národního divadla. Od sezony 2012/2013 je opět sólistou Opery Národního divadla, od roku 2008 také sólistou opery v Saarbrückenu. K jeho janáčkovským rolím na zahraničních scénách patří Revírník v Lucemburku a na letním festivalu v Athénách, Stárek na festivalu v Salcburku, Placmajor v Opéra Bastille v Paříži, v madridském Teatro Real, v milánské Scale a na festivalech ve Vídni, Amsterdamu a v Aix-en-Provence pod taktovkou Pierra Bouleze. Koncertně zpíval v mnoha zemích Evropy, v USA, Japonsku, Brazílii a Austrálii, na festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Brucknerfest v Linci, v Ravenně, Edinburghu, Le Mans nebo v Perthu, v USA s New Jersey Symphony, v Japonsku s Jomiuri Nippon. Spolupracoval s řadou významných dirigentů (Sir Charles Mackerras, Zoltán Peskó, Zdeněk Košler, Bohumil Gregor, Václav Neumann, Zdeněk Mácal, Ondrej Lenárd, Aldo Ceccato, Sir John Eliot Gardiner, Leopold Hager, Jiří Bělohlávek, Esa-Pekka Salonen). Natáčel pro gramofonové firmy Supraphon, Orfeo, Discover a Ultraphon.
Kantiléna je sborem dětí a mládeže při Filharmonii Brno; její tři oddělení navštěvuje v současné době okolo 150 zpěváků ve věku 5 až 19 let. Vznikla roku 1956 jako Šlapanický dětský sbor z iniciativy Ivana Sedláčka, svého pozdějšího dlouholetého uměleckého vedoucího, roku 1967 se stala výběrovým tělesem s nynějším názvem a od roku 1984 působí při brněnské filharmonii. Za dobu své existence provedla na patnáct set koncertů doma, v sedmnácti evropských zemích, v USA, Kanadě, Japonsku a Rusku. Její repertoár sahá historicky od skladeb renesanční polyfonie až po tvorbu soudobou; s pořady duchovní hudby vystoupila už ve více než dvě stě padesáti chrámech u nás, v evropských metropolích a také v New Yorku. V řadě inscenací spolupracovala s Janáčkovou operou brněnského Národního divadla. Ze svých soutěžních úspěchů si Kantiléna nejvíce cení absolutních vítězství na soutěžích v italském Arezzu (1981) a belgickém Neerpeltu (1984 a 2006), triumfu na 5. světových sborových olympijských hrách ve Štýrském Hradci (2008), kde získala dvě zlaté medaile a stala se tak vůbec nejúspěšnějším evropským sborovým tělesem, Ceny publika a diplomu „Excellent“ ve švýcarském Montreux (2009) a 1. a 2. místa na soutěži ve velšském Llangollenu (2013). V loňském roce se zúčastnila Evropských sborových her a Velké ceny národů v Magdeburgu – ve dvou kategoriích získala zlaté medaile, v kategorii Duchovní hudba si vyzpívala absolutní vítězství. Michal Jančík je sbormistrem přípravného sboru Kantilénka i koncertní Kantilény. Absolvoval hudební vědu na Filozofické fakultě MU v Brně a řízení sboru na Ostravské univerzitě a na Janáčkově akademii múzických umění u Lubomíra Mátla. Ve sbormistrovské činnosti dosáhl již významných soutěžních úspěchů: ve Svátcích písní Olomouc, v soutěži ve španělském Malgrat de Mar, na celosvětové soutěži dětských sborů ve velšském Llangolenu 2013, v loňském roce získal s Kantilénou zlatou medaili v kategorii mládežnických sborů na sborové olympiádě v německém Magdeburgu. Vedl sbor Tin Tin Ensemble, jenž se specializuje na dílo Arvo Pärta, řídil i další sbory a komorní orchestry v Ostravě a v Brně. V současné době spolupracuje se soubory Ensemble Opera Diversa a Ars Brunensis Chorus a externě s Českou televizí při realizaci záznamů z oblasti klasické hudby.
Kühnův dětský sbor byl založen roku 1932 Janem Kühnem původně pro potřeby Československého rozhlasu v Praze a o dvacet let později začleněn k České filharmonii, jejíž součástí pak byl celá čtyři desetiletí. Prošly jím tisíce talentovaných dětí; z jeho nejnadanějších členů vyrostli významní umělci a umělkyně – dirigenti, režiséři, skladatelé, pěvci i instrumentalisté. V současnosti sbor navštěvuje téměř devět set členů, nejmladší od tří let. Svou tradicí a šíří svého uměleckého záběru je ojedinělou institucí svého druhu nejen v České republice, ale i v Evropě. Je pravidelně zván na velké hudební festivaly a realizuje samostatná koncertní turné. Vystoupil v Japonsku, Spojených státech, Kanadě, Mexiku, Singapuru, Malajsii, Jihoafrické republice či Austrálii a na Novém Zélandu; zpíval v milánské Scale, v newyorské Carnegie Hall, v Čajkovského sále Moskevské konzervatoře, na festivalu Bregenzer Festspiele. Zdobí jej vrcholné úspěchy z řady mezinárodních sborových soutěží (Paříž, Princeton, Wuppertal, Tolosa, Arezzo), z nichž zvláštní pozornosti zasluhuje zejména trojnásobné vítězství na soutěžích ve španělské Tolose v letech 1998, 2008 a 2013. Vedle samostatných koncertů spolupracuje systematicky s předními orchestry a operními scénami. Spolupráce s Národním divadlem v Praze, kde děti obsazují role v operách, trvá již od roku 1936. V natáčecích studiích zrealizoval přes 50 gramofonových nahrávek české i světové hudby – a bezpočet rozhlasových a televizních snímků. Jiří Chvála absolvoval obor dirigování na pražské HAMU, poté působil jako sbormistr Českého pěveckého sboru (později Pražského filharmonického sboru) a Kühnova dětského sboru, v jehož čele stojí od roku 1967. Navázal tak na odkaz zakladatele sboru a svého profesora na hudební fakultě Jana Kühna. Vedl sbor při spolupráci s významnými českými a zahraničními dirigenty, režiséry, komorními soubory a orchestrálními tělesy. Absolvoval s ním řadu turné, včetně prestižních festivalů doma i v zahraničí téměř na všech kontinentech, a realizoval desítky nahrávek. Přivedl jej k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Od roku 1958 působí na katedře dirigování HAMU v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován profesorem. Za svou dlouholetou uměleckou a pedagogickou činnost získal řadu uznání, mezi nimi Cenu Františka Lýska, Cenu Bedřicha Smetany, vyznamenání II. stupně ministra školství České republiky, ocenění Senátu Parlamentu ČR a Ministerstva kultury ČR.
Petr Louženský, od roku 2009 sbormistr Koncertního oddělení Kühnova dětského sboru, absolvoval na Pražské konzervatoři ve třídě Jana Riedlbaucha flétnu, u Miroslava Košlera a Miriam Němcové dirigování a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hebraistiku a arabistiku; dirigování pak také na pražské HAMU, kde je v současnosti doktorandem. Dlouhou dobu vedl Hostivařský komorní orchestr, se kterým se stal několikrát laureátem rozhlasové soutěže Concerto Bohemia a Celostátní soutěže ZUŠ. Byl dirigentem Pražského studentského orchestru, pravidelně spolupracuje (mimo jiné) s filharmoniemi ve Zlíně a v Olomouci a s Pražskou a Jihočeskou komorní filharmonií. Pod jeho vedením získal Kühnův dětský sbor v září 2010 Grand Prix na proslulé sborové soutěži v italském Arezzu a on sám Zvláštní cenu pro nejlepšího dirigenta soutěže. V roce 2013 pak dovedl svůj sbor k vítězství v soutěži ve španělské Tolose.
Kořeny Filharmonie Brno sahají do 70. let 19. století, kdy v Brně mladý Leoš Janáček usiloval o vznik českého symfonického orchestru. Dílo slavného skladatele 20. století je ostatně nejvýznamnější programovou položkou tělesa, které je považováno dodnes za jeho autentického interpreta. Filharmonie vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a od té doby patří svou velikostí i významem k české orchestrální špičce. Na svých turné provedla na tisíc koncertů v Evropě, ve Spojených státech, v Latinské Americe, na Dálném i na Blízkém východě. Je pravidelným hostem světových i českých festivalů, kde často spojuje umělecké síly s Českým filharmonickým sborem Brno. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi a pro řadu nahrávacích firem (Supraphon, Sony Music, IMG Records, BMG, Channel 4). Dynamicky také rozvíjí zakázkové nahrávání pro globální klientelu v rámci Czech Orchestra Recordings. Dějinami orchestru prošla řada českých a světových dirigentských osobností jako Břetislav Bakala, František Jílek, Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Charles Munch, Kurt Masur, Sir Charles Mackerras, Yehudi Menuhin, Aleksandar Marković. Filharmonie dnes nabízí ročně kolem stovky koncertů v rámci 12 abonentních řad, kromě cyklů orchestrálních spolupracuje také se specializovanými ansámbly. Tvářemi jednotlivých sezon jsou rezidenční umělci (Richard Blackford, Radek Baborák, Olga Kern, Vadim Gluzman, Fazil Say,
Benjamin Jusupov), v jubilejní sezoně jí je Alina Pogostkina. Od roku 2000 pořádá filharmonie letní open air festival na brněnském hradě Špilberku, od roku 2012 je pořadatelkou renomovaných tradičních festivalů Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby a Expozice nové hudby. Filharmonie Brno zaštiťuje mezinárodně proslulý dětský sbor Kantiléna, od roku 2010 se podílí na populárním edukativním projektu Mozartovy děti, v roce 2014 zakládá svou Akademii Filharmonie Brno. Filharmonie Brno je dnes nejen silným hráčem na poli symfonické hudby doma i v zahraničí, ale i předním organizátorem hudební sezony druhého českého města, aktivním festivalovým pořadatelem a kreativním lídrem orchestrální dramaturgie. Působí v krásném Besedním domě, brněnském „Musikvereinu“ z ateliéru Theophila Hansena z roku 1873 a těší se na nový moderní koncertní sál.
Jakub Klecker je uměleckým vedoucím a hlavním sbormistrem Kantilény. Po studiu na brněnské konzervatoři u Aleše Podařila a poté na pražské HAMU u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka působil jako dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno, v letech 2013 až 2014 na pozici šéfdirigenta. Jako operní dirigent nedávno debutoval s Verdiho Aidou v Norimberku, v NdB nastudoval Wagnerova Bludného Holanďana a Nedbalovu Polskou krev, absolvoval turné opery po Španělsku a poprvé v historii uvedl Dvořákovu Rusalku v Ománu. Od této sezony je novým hudebním ředitelem Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, současně působí jako pedagog dirigování na Hudební fakultě JAMU v Brně. Věnuje se rovněž symfonické tvorbě a spolupracuje s většinou českých i s předními evropskými orchestry a sólisty. Filharmonii Brno řídil na zájezdech po Japonsku (2007 a 2009), debutoval na festivalech Pražské jaro a Moravský podzim (2009), o rok později v italské Carniarmonii. V nedávné době účinkoval ve Smetanově Litomyšli, na Thurn-Taxis Schloßfestspiele a Hudebním festivalu Rheingau. S Kantilénou spolupracuje od roku 1993, nejprve jako zpěvák, poté jako druhý dirigent a korepetitor; v roce 2003 se stal jejím hlavním sbormistrem a v roce 2006 převzal funkci uměleckého vedoucího. Jiří Beneš
Zpívané texty a scénář I. JEDNÁNÍ Předehra T Povídám, povídám pohádku, že utek pes na zahrádku. S Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou, v té struze je stolička, na té stoličce mistička, na té mističce rybička. Sbor Rybička, rybička. T Kde je ta rybička? Sbor Snědla ji kočička. T Kde je ta kočička? Sbor Utekla do lesíčka. T Kde je ten lesíček? Sbor Shořel na prášíček. T Kde je ten prášíček? Sbor Voda ho vzala. T Kde je ta voda? Sbor Voli ji vypili. T Kde jsou ti voli? Sbor Řezníci je zabili. T Kde jsou ti řezníci? Sbor Všichni nebožtíci! S Povídám, povídám třetí, že je plná pec dětí, přišel na ně Michal, všechny je tam smíchal, jen našeho nechal! Sbor Našeho nechal! HRA NA PANNU S, T Jede, jede Pardion, jede, jede Šalamoun, jede, jede celé naše rytířstvo. Sbor Co žádáte Pardione? Co žádáte Šalamoune? Co žádáte, celé naše rytířstvo? S, T Vaši dceru krásnou, jako hvězdu jasnou, ona má tři dvory o devíti komorách! Sbor My vám ji nedáme, my si ji necháme, ona má tři dvory o devíti komorách! S, T Jede, jede Pardion… HRA NA HASTRMANA S Hastrmane, tatrmane, dovolíš nám plínky prát? T Dovolím, dovolím, ale neplašte mi moje rybičky. Jak mi rybičky splašíte, jedna z vás má budete! Sbor Peru, peru plínky na ty bílé vínky, peru, peru košile na ty boží neděle, peru, peru šátky na zelené svátky. Rybičky, zlaté rybičky! Hastrmane, tatrmane, dej kůži na buben, budeme ti bubnovati, až půjdeš z vody ven!
HRA NA VLČKA Sbor Žiju, žiju na vlčkově louce, vlček není doma, šel do Kozlova, šel do Kozlova pro čtyry ovce, pro pátého berana s železnýma rohama! S Vlčku! Vlčku! T Já jsem vlček, co chceš? S Když jsi vlček, chyť si ovečku! T Já nechci ovečku, já chci … tuhle pasačku! Sbor Žiju, žiju na vlčkově louce, vlček není doma, šel do Kozlova. S, Sbor Naše paní říkávala, abych dobře pásávala, a já pásat nebudu, raděj s vlčkem pryč půjdu! Sama jídá ryby, raky a mně dává syrovátky. Sama pije ze sklenice a mně dává ze střevíce, sama jezdí v kočáře a já musím na káře. HRA O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE T Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky. Kohoutek chtěl spolknouti jádro, aby to slepička nevěděla, ale jádro mu zůstalo v krčku. Běž honem, slepičko, přines vody, nebo umřu! Sbor Studánko, dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře! S Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek! Sbor Švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře! S Nedám ti šátku, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky! Sbor Mistře, dej střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi, bojím se, bojím, že umře! T Nedám ti střevíček, dokud mi nepřineseš od svině štětiny! Sbor Nedám ti štětin, dokud mi nepřineseš od sladovníka mláta. Nedám ti mláta, dokud mi nepřineseš od krávy smetany, od louky travičky, s nebe rosičky! S Nebe, nebíčko! Dej louce rosičky, louka dá krávě travičky, kráva dá sladovníkovi smetany, sladovník dá svini mláta, svině dá ševci štětiny, švec dá střevíce švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, má nožky nahoře! Bojím se, bojím, že umře!
POHÁDKA O KOCOUROVI V BOTÁCH Orchestrální číslo: selský synek je smuten, protože po rodičích zdědil jen kocoura, ten se ho snaží rozveselit Tanec se zajícem: oba honí zajíce, kocour ho chytí Pečení zajíce Sbor Hela, hela, helice, táta koupil zajíce. Zajíc se mu zatočil, korbel piva natočil. Píte, píte páni, a já budu s vámi, Věřte mi to nebo ne, že napíšu třicet dvě! Čáp sedí pod dubem, hraje v karty s holubem. A ty malá holubičko, půjč mi peněz na vajíčko. Až já půjdu do ráje, koupím ti tam korále, až já přijdu z ráje, přivedu ti krále, přivedu ti krále, krále, krále! Příchod krále a průvod: krále bolí zuby, kocour ho uzdraví a nabídne mu kus zajíce V paláci černokněžníka Tanec stínů Tanec lva: černokněžník se promění ve lva Tanec krahujce: černokněžník se promění v krahujce Tanec malé myšky: černokněžník se promění v myšku a kocour ho zakousne Proměna v nádherný palác Tanec kocoura Příchod krále a jeho družiny: synek se mezi tím nádherně oblékne a král mu dá princeznu Svatební slavnosti Tanec primabaleríny Tanec malé myšky a kocoura Produkce žongléra Tanec akrobatů Finále
II. JEDNÁNÍ POHÁDKA O ŠEVCI A KOUZELNÉ MOŠNĚ (SMRTI) Švec šije boty, učedníci jej zlobí Tanec děvčete a zkoušení střevíčků: švec se rozhodne, že půjde do světa Švec se chystá na cestu S Ztratila jsem pantoflíček ve pšenici, ztratila jsem pantoflíček v žitě! Jenom ty ho, můj Honzíčku, hledej, ztratila jsem pantoflíček levej!
Sbor Bota leze voknem, švec ji volá: Pojď sem! Máš-li něco roztrhaný, zašiju to koncem! Kramflekový šídlo, to dělalo dílo, vyskočilo na verpánek, přerazilo bidlo. Ten kulatej kámen, ten skočil do kamen, z kamen zase do police, už je tomu amen. Trh a tanec koně: švec koupí od cikána koně a pustí jej na svobodu Tanec motýla Tanec čmeláka: čmelák pronásleduje motýla a švec ho zažene Ševcův odjezd s motýlem T Jedeme, jedeme, chodníčka neznáme. Dobří ludé věďá, oni nám pověďá. Půjdeme dolinama, sám pan Kristus s náma! Dyž tam dojedeme, co tam jíst budeme? Ty šišečky z horů, co padají dolů. Dyž tam dojedeme, co tam pít budeme? Voděnku z Dunaja, milý pán Bůh s náma! Černé město truchlí, protože princeznu vězní obr Příchod princezny Příchod obra Zápas motýla s obrem: motýl tančí kolem obra, až jej unaví, švec ho zabije jeho vlastním kyjem Odjezd ševcův Kouzelná mošna Pole: švec je osévá, havrani mu vyzobávají zrní, Zelený myslivec mu za zrní dává kouzelnou mošnu Další putování ševce V zakletém zámku Černý muž a Smrt donutí ševce ke hře v karty, ten prohraje a Smrt si jej chce vzít Tanec smrti: švec chytne Smrt do mošny Putování ševce Sbor Smrti, smrti bílá, kdes tak dlouho byla? U studánky, u rubínky ruce jsem si myla, zámečkem, zámečkem jsem se zamykala, lístečkem, lístečkem jsem se odmykala, Před branou pekla: čerti vědí, co má švec v mošně, a zaženou jej Před branou nebe Tanec andělů: švec pustí Smrt z mošny Tanec Smrti: Smrt uchopí ševce Sbor Smrti, smrti bílá…
III. JEDNÁNÍ Předehra S Zastavte muziky před tím naším domem, ať já se rozlúčím s milým pánem Bohem. Zastavte muziky před naší zahrádkú, ať já se rozlúčím s tatíčkem i s matkú. Zastavte muziky před našima vraty, ať já se rozlúčím s chlapci a s děvčaty. Zastavte muziky ve vsi před tím dubem, ať já se rozlúčím s tím Poličským krajem! LEGENDA O SVATÉ DOROTĚ T (Teofil) Zde vám představuji krále Fabriciusa s pannou jménem Dorota nazvanou! Sbor Byla svatá Dorota nábožného života. Pěkně, čistě chodila, protože svatá byla. Byla svatá Dorota nábožného života, šla jednou přes králův dvůr, potkal ji tam sám pán krůl! B Nůže, co myslíš, Teofile, služebníče věrný můj, zdali by mne tato ctná a šlechetná panna Dorota chtěla? T Nejdůstojnější králi, to říci nemohu! B Doroto ctná, šlechetná panno, zdali si mě za pravého a věrného manžela vzíti míníš? Sbor Byla svatá Dorota nábožného života, šla jednou přes králův dvůr, potkal ji tam sám pán krůl. B Chceš, Doroto, chceš mou být, já si tě chci oblíbit. S (Dorotka) Nechci, králi, nebudu, slíbila jsem jinému, slíbila jsem jinému, Kristu Pánu samému! Soli, Sbor Král se na ni rozhněval, do žaláře vsadit dal. S (Anděl) Dorotko, Dorotko, nic si nestejskej, v svém velkém trápení si nezoufej. Pán Bůh mě posílá z nebe dolu, bych tě posilnil proti tomu, bys se srdnatě postavila, víru Kristovu nezapřela! B, Sbor Chceš, Doroto, chceš má být, já si tě chci oblíbit. Soli, Sbor Nechci králi, nebudu, slíbila jsem jinému, slíbila jsem jinému, Kristu Pánu samému! Král se na ni rozhněval, na oleji smažit dal, na oleji smažena, čím dál krásnější byla. T, B, Sbor Z oleje vyvedena, před krále postavena. T (Kat) Slavný pane králi, nevím, co se to s tou osobou děje! Čím více ji mučíme a smažíme, tím je krásnější, to vidíme, jako by olejem, řečeným „balšámem“ po celém těle pomazána byla! Soli, Sbor Král se na ni rozhněval a katu ji pod moc dal! T, B, Sbor Kat ji vede po mostě, rozmlouvá s ní po sprostě. Chceš, Dorotko, chceš má být, chci ti život zachránit! S Když já nejsem králová, nebudu ni katová, T, B, Sbor Kat se na ni oboří a mečem ji udeří,
když ji mečem udeří, ona se mu pokoří! B, T, Sbor Vezmi, kate, sekeru, setni Dorotě hlavu! S Ach! Soli, Sbor Lidé práce nechali a ku králi spěchali. Pane králi, pravda je, že Dorota svatá je? Již je Dorota sťata, duše do nebe vzata! Andělé duši vzali a tělo pochovali. Doneste jí lilie od panenky Marie. Doneste jí ovoce, od nebeského otce! S, Sbor Dorotko, ctná panenko, Krista Pána milenko. Přimlouvej ty se za nás! Ať uslyší Bůh hlas náš! Ať se k němu dostanem! Na věky věkův, amen! POHÁDKA O POPELCE Vynášení smrti Sbor Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi, s červenými vejci, žlutými mazanci! Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi, smrt plave po vodě, nové léto k nám jede, s červenými vejci, žlutými mazanci. Jaký je to mazanec, bez koření, bez vajec. Panímámo krásná, dejte lžíci másla, bude-li to maličko, přidejte nám vajíčko! Líto, nový líto, co jsi nám přineslo? Mnoho dobrého, kvítí pěkného, modrého, bílého i červeného! Smrt plave po vodě, nový líto k nám jede, s červenými vejci, žlutými mazanci. A ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito, a na všecko obilí, co nám pán Bůh nadělí. Svatý Petr hřímá, dá nám napít vína, abychom se napili, pána Boha chválili. Líto, nový líto… Smrt jsme vám vynesly, nové léto přinesly, s červenými vejci, žlutými mazanci. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené! Hra na královnu Sbor Naše královna bosa chodí, své bílé nožičky v rose brodí, prosíme, žádáme naší chudé královně. Kdyby královna měla otce, styděla by se jít za chodce, prosíme, žádáme naší chudé královně! Kdyby královna měla matku, v ničem by neměla nedostatku, prosíme, žádáme naší chudé královně! V rychtářově dvoře koníčky stavíme, za dary prosíme! Vyšla hospodyně a krále zdravila, královnu přivítala.
Kázala jim dáti vajec sedm košů a tři kopy grošů! Zámek postavíme z peří pávového, z kvítí májového! Ples na zámku: princ tančí s Popelkou a nechce ji pustit domů; Popelka uteče, ale ztratí střevíček Hra na zlatou bránu T Zlatá brána otevřena, kdo tudy přejde, hlava mu sejde. Sbor Zlatá brána otevřena, kdo tudy přejde, hlava mu sejde. Podle jámy myška, podle jámy, pojď, ty kocourku, pojď za námi, pojď za námi. Klíčky zvoní, fiala voní, brána otevřitá, mečem podepřitá, kdo se brány dotkne, tomu hlavu protkne. Tanec dam Tanec venkovských děvčat: zkoušení střevíčku; princ poznává Popelku Svatba T, Sbor Jdi jen, družbo, do komory, nevěsta za dveřmi stojí, pěkným bílým šátkem sobě utírá očíčka vobě. Vem ji jenom za ručičku, přiveď ty ji před mamičku, aby jí to odpustila, v čem ona jí ublížila! Sbor Sekejte, bednáři, na sudy, já budu třísky sbírat, ráno si zatopím, snídani přistrojím, ty se jen budeš dívat! Dělejte, truhláři, postýlku dubovou s nebesama, Marjánka ustele, pěkně si lehneme, přikryjem peřinama! T Oči všechněch tvorů v tebe doufají, Pane, a ty jim dáváš pokrm v čas příhodný! Otvíráš ruku svou a naplňuješ každý živočich požehnáním! Sbor Pane Bože, otče nebeský, požehnej nás i těchto darů, kteréž z tvé milosti přijímáme, skrze Ježíše Krista, spasitele a Pána našeho. Polka T, Sbor Už ji vedou, už ji mají, komu pak ji odevzdají, komu by ji odevzdaly, než ženichu do komory!
Libreto je převzato ze skladatelova autografu, uloženého v Centru Bohuslava Martinů v Poličce pod signaturou PBM Ac-137. Zveřejněno bude v publikaci Dělat opravdové divadlo (Martinů Studies 4), která vyjde v nakladatelství Peter Lang ve Frankfurtu. Za jeho poskytnutí děkujeme Institutu Bohuslava Martinů v Praze.
DnyBM2016_INZ_85x196_FilhBrno 22.03.16 21:37 Stránka 1
22.ročník
dny bohuslava martinů
Praha 20.11. — —— 22.12.
2016
a c www.martinu.cz
Proč potřebuje Brno a jeho filharmonie nový koncertní sál? • na pódium Besedního domu se orchestr v plném obsazení nevejde • Janáčkovo divadlo nemá vhodnou akustiku pro symfonickou hudbu • město nemá kam zvát špičkové zahraniční umělce • filharmonie často hlásí vyprodáno, nedostává se tak na všechny posluchače • v Brně chybí sál pro vrcholné skladby Leoše Janáčka s varhanními sóly • orchestr evropské úrovně potřebuje k dobrým výkonům odpovídající sál
Besední dům Velká symfonická díla orchestr zkouší ve vyklizeném hledišti Besedního domu, kde musí kvůli výrazné hlukové zátěži používat akustické zástěny. V nejexponovanějších místech skladeb se hladina hluku dostává až na 120 decibelů, což se rovná výstřelu z děla.
Janáčkovo divadlo Dostatečně velké jeviště i hlediště, které nabízí bezmála jedenáct stovek míst. To je důvod, proč orchestr provádí velká díla v Janáčkově divadle. Posluchači jsou tam ale bohužel ochuzeni o patřičný zážitek, akustické podmínky sálu totiž nejsou vhodné pro tento typ produkce.
Sál pro Brno
www.salprobrno.cz
Magdalena Kožená mezzosopranistka, patronka nového koncertního sálu „Brno je město mému srdci nejbližší a tak to i zůstane; proto nemůžu zůstat lhostejná, když vidím, v jak nevyhovujících podmínkách pracují moji kolegové z filharmonie a jak jsou ochuzováni posluchači brněnských koncertů. Je to asi tak, jako kdyby Kometa musela trénovat na zamrzlém rybníku a byly po ní vyžadovány špičkové výkony. Pokud Brno v nejbližších letech nepostaví nový koncertní sál, propásne významnou příležitost stát se pravou kulturní metropolí.“
Stavbu nového sálu podporuje spisovatel Milan Kundera
Milan Uhde spisovatel a dramatik „Vzpomínám si, že mi v roce 1946 říkal tatínek, že teď po válce dostane Brno velký koncertní sál už brzy. Za uplynulých sedmdesát let se ta představa změnila v sen. Je nejvyšší čas jej splnit a vypadá to, že je to reálné.“
Zveme Vás na Mladá krev aneb Hudba zblízka (IV), koncert Komorního cyklu členů Akademie Filharmonie Brno v Besedním domě 4. 5. 2016 v 19:30 Sólistka sezony potřetí, 4. koncert Filharmonie v divadle I v Janáčkově divadle 26. a 27. 5. 2016 v 19:30: Wagner Tannhäuser, předehra, Widmann Houslový koncert, R. Strauss Tak pravil Zarathustra; Alina Pogostkina – housle, Filharmonie Brno, dirigent James Feddeck Slavnostní závěrečný koncert Mozartových dětí, mimořádný koncert v Janáčkově divadle 19. 6. 2016 v 17:00: Hradišťan, umělecký vedoucí Jiří Pavlica, Filharmonie Brno a „mladí Mozarti“ z moravských ZUŠ, dirigent Stanislav Vavřínek
Mezinárodní hudební festival Špilberk velké nádvoří hradu 16. – 27. 8. 2016 1 16I8I2016 20:00 Orff Carmina burana, Dvořák Te Deum sólisté, Český filharmonický sbor Brno Filharmonie Brno, dirigent Leoš Svárovský 2 17I8I2016 20:00 Händel Mesiáš sólisté, Czech Ensemble Baroque, dirigent Roman Válek 3 18I8I2016 20:30 Kinokoncert I: Tři tenoři Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a José Carreras (záznam koncertu, Řím 1990) 4 23I8I2016 20:00 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers 5 24I8I2016 20:00 Hříšnice árie Salome, Elektry, Herodiady, Kundry, Medey a Marie Magdaleny z děl R. Strausse, Wagnera, Cherubiniho a Masseneta Dagmar Pecková, Filharmonie Brno, dirigent Stanislav Vavřínek 6 25I8I2016 20:30 Kinokoncert II: Bob Marley: Uprising Live! (záznam koncertu, Dortmund 1980) 7 27I8I2016 20:00 Dan Bárta & Robert Balzar Trio & Filharmonie Brno dirigent Ondrej Olos
Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Po začátku není vstup do sálu umožněn. Změna programu a účinkujících vyhrazena!
Koncert se koná za finanční podpory Nadace Bohuslava Martinů
Generální partner Filharmonie Brno
Hlavní mediální partner
Mediální partner
Za podporu a spolupráci děkujeme
Vydala Filharmonie Brno v roce 2016 nákladem 250 výtisků texty Jiří Beneš foto archív Filharmonie Brno foto na obálce Bohuslav Martinů produkce Printeco s.r.o. redakční uzávěrka 18. dubna 2016
Filharmonie Brno, příspěvková organizace Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno, T +420 539 092 801 www.filharmonie-brno.cz, www.salprobrno.cz
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Vybrané koncerty se konají za finanční podpory Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury ČR.
www.filharmonie-brno.cz