6.
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Prameny: Potůček, M.: Nejen trh. Praha, Slon 1997. Část A. Teorie a vztahy, s. 11-104. Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. Kapitola 4.: Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti; kapitola 5.: Hendrych, D. – Hoós, J. – Jenei, G. – Vass, L.: Politické instituce: stát, jeho uspořádání a role; kapitola 6.: Hoós, J. – Jenei, G. – Potůček, M. – Pomahač, R. – Vass, l.: Veřejná správa a řízení ve veřejné správě: přístupy a reformy. Potůček, M., Musil, J., Mašková, M. (eds.) 2008. Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha: Sociologické nakladatelství. Kapitola B1.: Benáček, Vl. – Frič, P. – Potůček, M.: Klíčové formy regulace ve vzájemných vztazích. Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory společenského vývoje. Powerpointová prezentace. Dostupné na http://www.martinpotucek.cz/index.php?option=com_rubberdoc&view=cat egory&id=45%3Aprezentace&Itemid=64&lang=cs&limitstart=40
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Společenská regulace je vytvářením životních (materiálních, právních, kulturně-ideových) podmínek lidí takovým způsobem, aby obracely činnosti \ lidí předpokládaným směrem. Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru?
Tabulka: Modely udržování sociálního řádu Princip regulace
Specializovaná vědní disciplína
společenství
spontánní solidarita
sociologie
trh
rozptýlené soutěžení
ekonomie
stát
hierarchická kontrola
právo, politické vědy
asociace
harmonizace prostřednictvím organizace
teorie organizace, sociologie sociálních hnutí
Regulační model
Zdroj: Potůček (2005)
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Tabulka: Typy sektorů regulujících činnosti lidí Soukromý neformální sektor
Soukromý komerční sektor
Stát
Občanský sektor (neziskové organizace)
Zdroj: Wolfendenova komise (The Future 1978)
Tabulka: Doména občanského sektoru Sektor
Veřejný
Soukromý
Alokační mechanismus Kritérium činnosti
Veřejný rozpočet
Trh
Veřejný zájem
stát
občanský sektor
Zisk
-----
ziskový sektor
Zdroj: Potůček (2005)
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Trh Z hlediska politické vědy je trhem zprostředkovaná směna statků svébytnou formou řízení, kontroly chování a organizace spolupráce mezi lidmi. Z pohledu ekonomické vědy je samoregulačním systémem, v němž poptávka a nabídka, dosažený zisk a ztráta alokují vzácné zdroje (při dodržení určitých omezujících předpokladů) efektivněji než jakýkoli z alternativních regulačních mechanismů. Trh je tedy nejlepším motorem, podněcovatelem a zprostředkovatelem ekonomického růstu. Fungování trhu je v ideálním případě založeno na dobrovolné kupní smlouvě mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Ideální model tržní ekonomiky je modelem rovnovážným: v jednoduchém světě trhu s dokonalým konkurenčním prostředím vznikají takové ceny, které distribuují vstupy firem a statky prodávané jednotlivcům tak, že nikdo nemůže najít takovou jinou kombinaci vstupů a výstupů, která by zvýšila užitek alespoň jednoho z účastníků tržní směny, aniž by zároveň nesnížila užitek někoho jiného. Tím je maximalizována suma dosažitelného bohatství společnosti - a zároveň jsou nalezeny takové ceny vstupů a výstupů produkce a spotřeby, že nabídka všech statků je rovna poptávce po nich. Taková distribuce se v ekonomii označuje distribucí efektivní v Paretově smyslu.
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Trh (pokračování) Regulace prostřednictvím trhu tedy vychází z předpokladu, že jednotlivci maximalizují svůj individuální prospěch do té míry, do jaké jim to trh umožní. Jednotlivci (instituce) tedy sledují pouze své egoistické zájmy. Kouzlo neviditelné ruky trhu spočívá podle teorie Adama Smithe a následovníků právě v tom, že sledováním těchto čistě sobeckých zájmů prospívá každý z egoisticky se chovajících jedinců společnému blahu. Z tohoto „modelu člověka“ vycházejí teoretici neoliberalismu (Friedman, Buchanan, částečně Hayek) jako z univerzálního modelu vysvětlení lidských pohnutek a činů.
Sociologové a institucionální ekonomové ovšem soudí, že trh je podmíněn správou, politickou mocí, hodnotami a normami: zákony zajišťují osobní svobodu (včetně práva svobodně vstupovat do tržních vztahů - uzavírat kupní a pracovní smlouvy) a chrání soukromé vlastnictví. Politická moc je tedy předpokladem efektivní tržní směny. Předpokladem fungování trhu jsou také určité, všemi účastníky tržní směny sdílené hodnoty a normy. To vše dohromady tvoří jakési sociální „pouzdro“, „(které) je (...) nejlépe chápat jako vzájemně propojený soubor normativních, sociálních a vládních mechanismů, z nichž každý má odlišnou roli, ale může také v určitých mezích jeden druhého nahradit.“(Etzioni 1995:180).
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát představuje politickou formu organizace společnosti na určitém území, na kterém je schopen vnutit vůli přestavující státní zájem jednotlivcům, sociálním skupinám i celé společnosti; vykonává tím státní moc. Terminologická poznámka: Kromě pojmu stát se užívá i pojmů státní správa (výjimečně pouze správa). Veřejná správa je výkonem správních funkcí ve veřejném sektoru; sestává ze státní správy a samosprávy. Stát tak může přenést část výkonu státní správy na jiné subjekty, např. na kraje, obce či profesionální komory. Stát může prostřednictvím specializovaných orgánů působit jak na centrální, tak na regionální či místní úrovni.
Funkce státu: • zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti • respektování a ochrana lidských práv a svobod, včetně práv majetkových • formování institucionálního rámce hospodářské činnosti • zajišťování dalších veřejných funkcí: péče o veřejné zdraví, kulturu, vzdělání, sociální ochranu atp. Teorie role státu: • pluralismus / polyarchie • vláda elit • marxismus • korporativismus (státní, společenský)
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát
Klasické je dělení moci státu na moc legislativní, výkonnou a soudní. Ne vždy rozvinutým systémem moci je moc kontrolní. Demokratický stát užívá k regulaci tří základních nástrojů: • práva, • správních činností a • fiskální politiky (rozdělování peněz z veřejných rozpočtů). Autoritativní (a v zákonem stanovených situacích i demokratický) režim má k dispozici i • násilí. V obou dvou případech, zvlášť vypoukle pak ve druhém, lze k nástrojům regulace přiřadit i ideologickou indoktrinaci.
Představitelem legislativní složky státní moci je parlament. Ten lze chápat i jako jakési pojítko, zprostředkující článek mezi občany a státem. Právě tak se občané spolu se státem podílejí na výkonu vymezených správních činností prostřednictvím samosprávných orgánů tam, kde jsou ustaveny - zvláště na úrovni obcí a krajů.
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor Občanský sektor vyrůstá z podhoubí občanské společnosti; ta pak čerpá zdroje své existence z občanských postojů veřejnosti. Občanství je morální závazek jedince vůči zájmům společenství, v němž žije. Tento závazek vede lidi k tomu, aby udělali něco pro druhé či pro toto společenství jako celek.
„...je-li (pojem občanství) zaváděn v rodinách, kultivován ve školách, prosazován ve sdělovacích prostředcích, rozšiřován dobrovolnými asociacemi a přenášen z tribun prezidentů a dalších občanských vůdců, cítí se národ zavázán přispět ke blahu společenství, které sdílí.“ (Etzioni 1995) Občanskou společnost lze pak chápat jako „...nezávislou samoorganizaci společnosti, jejíž jednotlivé části se dobrovolně zapojují do veřejné činnosti, aby uspokojovaly individuální, skupinové či veřejné zájmy v rámci právně definovaného vztahu mezi státem a společností.“ (WeigleButterfield 1993) Občanská společnost se prosazuje prostřednictvím neustále se vynořujících, působících a zanikajících sociálních interakcí mezi občany; vytváří příležitost pro občany společně vyjadřovat své názory a hodnoty a promítat je do činů.
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor (pokračování) Občanský sektor (jinak též neziskový, nevládní nebo třetí sektor) je institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti. Tvoří jej neziskové organizace, které jsou formou dobrovolného sdružování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle. Činnost těchto organizací může směřovat pouze k uspokojení potřeb a skupinových zájmů samotných členů, nebo může být vedena snahou pomoci druhým či prosazovat nějaký zájem obecný (veřejný). Občanský sektor by nemohl existovat, byl-li by jedinec hnán pouze egoistickými pohnutkami; povaha člověka, s níž tyto instituce počítají a z níž vycházejí, je tedy povahou altruistickou, schopnou pomáhat druhým lidem a živé i neživé přírodě, bez nároku na protihodnotu. K vyjasnění povahy a souvislostí všech tří sledovaných regulátorů poslouží následující schéma:
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Model vztahů „stát – trh – občanská společnost“
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Otázka: Pro jaké úlohy se hodí veřejný sektor, kde je efektivní komerční sektor a kde se nejlépe uplatňuje občanský sektor? Proč?
Tabulka: Základní charakteristiky veřejného, komerčního a občanského sektoru Charakteristiky
Veřejný sektor
Komerční sektor
Občanský sektor
základní mechanismy fungování
správa
tržní směna
dobrovolné sdružování
rozhodovatelé
úředníci, odborníci, občané
jednotliví výrobci, spotřebitelé, spořitelé a investoři
vůdci a členové organizace
regule chování
nařízení
cenové signály a úpravy množství
dohody
kritéria rozhodování
cíle politik - a nejlepší způsoby jejich realizace
efektivita maximalizace zisku a/nebo užitku
zájmy členů/ veřejné zájmy
sankce
autorita státu s hrozbou přinucení
finanční ztráta
sociální nátlak
směr operací
seshora dolů
horizontální kontrakt
zdola nahoru Zdroj: Uphoff 1993, upraveno
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru
Tabulka: Předpoklady různých sektorů pro poskytování služeb Kritéria:
Veřejný sektor
Komerční sektor
Občanský sektor
Stabilita
dobré
špatné
střední
Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslání
dobré
špatné
střední
Nestrannost
dobré
střední
špatné
Schopnost rychle reagovat na měnící se poměry
špatné
dobré
střední
Inovační schopnost
střední
dobré
střední
Tendence opakovat úspěch
špatné
dobré
střední
Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečné
špatné
dobré
střední
Ochota riskovat
špatné
dobré
střední
Schopnost vytvářet kapitál
střední
dobré
špatné
Profesionální přístup
střední
dobré
střední
Schopnost využít ekonomii množství
střední
dobré
střední
Schopnost najít cestu k různým skupinám lidí
špatné
střední
dobré
Vcítění se do potřeb klientů a ochota pomoci
střední
špatné
dobré
Celostní přístup k řešení problémů
špatné
špatné
dobré
střední špatné Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno
dobré
- s nejlepšími předpoklady veřejného sektoru:
- s nejlepšími předpoklady komerčního sektoru:
- s nejlepšími předpoklady občanského sektoru:
Schopnost vzbudit důvěru
Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti
c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru
Tabulka: Vhodnost jednotlivých sektorů pro výkon různých úloh Úlohy:
Veřejný sektor
Komerční sektor
Občanský sektor
- vyhovující nejlépe veřejnému sektoru:
Obecná regulace
vhodné
nevhodné
záleží na okolnostech
Realizace specifických politik
vhodné
nevhodné
záleží na okolnostech
Zajištění rovnosti
vhodné
nevhodné
vhodné
Prevence diskriminace
vhodné
nevhodné
záleží na okolnostech
Prevence vykořisťování
vhodné
nevhodné
vhodné
Podpora sociální koheze
vhodné
nevhodné
vhodné
Ekonomické úlohy
nevhodné
vhodné
záleží na okolnostech
Investiční úlohy
nevhodné
vhodné
záleží na okolnostech
Vytváření zisku
nevhodné
vhodné
nevhodné
Podpora soběstačnosti
nevhodné
vhodné
záleží na okolnostech
Sociální pomoc
záleží na okolnostech
nevhodné
vhodné
Úlohy vyžadující dobrovolnou práci
záleží na okolnostech
nevhodné
vhodné
Úlohy vytvářející minimální zisk
záleží na okolnostech
nevhodné
vhodné
nevhodné
záleží na okolnostech
vhodné
záleží na okolnostech
nevhodné
vhodné
- vyhovující nejlépe komerčnímu sektoru:
- vyhovující nejlépe občanskému sektoru:
Podpora individuální odpovědnosti Účast na životě společenství
Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno