6. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti

6.

Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti Témata: a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Prameny: Potůček, M.: Nejen trh. Praha, Slon 1997. Část A. Teorie a vztahy, s. 11-104. Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. Kapitola 4.: Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti; kapitola 5.: Hendrych, D. – Hoós, J. – Jenei, G. – Vass, L.: Politické instituce: stát, jeho uspořádání a role; kapitola 6.: Hoós, J. – Jenei, G. – Potůček, M. – Pomahač, R. – Vass, l.: Veřejná správa a řízení ve veřejné správě: přístupy a reformy. Potůček, M., Musil, J., Mašková, M. (eds.) 2008. Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska. Praha: Sociologické nakladatelství. Kapitola B1.: Benáček, Vl. – Frič, P. – Potůček, M.: Klíčové formy regulace ve vzájemných vztazích. Potůček, M.: Trh, stát a občanský sektor jako regulátory společenského vývoje. Powerpointová prezentace. Dostupné na http://www.martinpotucek.cz/index.php?option=com_rubberdoc&view=cat egory&id=45%3Aprezentace&Itemid=64&lang=cs&limitstart=40

Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti

a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Společenská regulace je vytvářením životních (materiálních, právních, kulturně-ideových) podmínek lidí takovým způsobem, aby obracely činnosti \ lidí předpokládaným směrem. Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru?

Tabulka: Modely udržování sociálního řádu Princip regulace

Specializovaná vědní disciplína

společenství

spontánní solidarita

sociologie

trh

rozptýlené soutěžení

ekonomie

stát

hierarchická kontrola

právo, politické vědy

asociace

harmonizace prostřednictvím organizace

teorie organizace, sociologie sociálních hnutí

Regulační model

Zdroj: Potůček (2005)


a) Regulační povaha trhu, státu a občanského sektoru Tabulka: Typy sektorů regulujících činnosti lidí Soukromý neformální sektor

Soukromý komerční sektor

Stát

Občanský sektor (neziskové organizace)

Zdroj: Wolfendenova komise (The Future 1978)

Tabulka: Doména občanského sektoru Sektor

Veřejný

Soukromý

Alokační mechanismus Kritérium činnosti

Veřejný rozpočet

Trh

Veřejný zájem

stát

občanský sektor

Zisk

-----

ziskový sektor

Zdroj: Potůček (2005)


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Otázka: V čem se liší regulační působení trhu, státu a občanského sektoru? Trh Z hlediska politické vědy je trhem zprostředkovaná směna statků svébytnou formou řízení, kontroly chování a organizace spolupráce mezi lidmi. Z pohledu ekonomické vědy je samoregulačním systémem, v němž poptávka a nabídka, dosažený zisk a ztráta alokují vzácné zdroje (při dodržení určitých omezujících předpokladů) efektivněji než jakýkoli z alternativních regulačních mechanismů. Trh je tedy nejlepším motorem, podněcovatelem a zprostředkovatelem ekonomického růstu. Fungování trhu je v ideálním případě založeno na dobrovolné kupní smlouvě mezi prodávajícím a kupujícím o směně zdrojů (statků). Ideální model tržní ekonomiky je modelem rovnovážným: v jednoduchém světě trhu s dokonalým konkurenčním prostředím vznikají takové ceny, které distribuují vstupy firem a statky prodávané jednotlivcům tak, že nikdo nemůže najít takovou jinou kombinaci vstupů a výstupů, která by zvýšila užitek alespoň jednoho z účastníků tržní směny, aniž by zároveň nesnížila užitek někoho jiného. Tím je maximalizována suma dosažitelného bohatství společnosti - a zároveň jsou nalezeny takové ceny vstupů a výstupů produkce a spotřeby, že nabídka všech statků je rovna poptávce po nich. Taková distribuce se v ekonomii označuje distribucí efektivní v Paretově smyslu.


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Trh (pokračování) Regulace prostřednictvím trhu tedy vychází z předpokladu, že jednotlivci maximalizují svůj individuální prospěch do té míry, do jaké jim to trh umožní. Jednotlivci (instituce) tedy sledují pouze své egoistické zájmy. Kouzlo neviditelné ruky trhu spočívá podle teorie Adama Smithe a následovníků právě v tom, že sledováním těchto čistě sobeckých zájmů prospívá každý z egoisticky se chovajících jedinců společnému blahu. Z tohoto „modelu člověka“ vycházejí teoretici neoliberalismu (Friedman, Buchanan, částečně Hayek) jako z univerzálního modelu vysvětlení lidských pohnutek a činů.

Sociologové a institucionální ekonomové ovšem soudí, že trh je podmíněn správou, politickou mocí, hodnotami a normami: zákony zajišťují osobní svobodu (včetně práva svobodně vstupovat do tržních vztahů - uzavírat kupní a pracovní smlouvy) a chrání soukromé vlastnictví. Politická moc je tedy předpokladem efektivní tržní směny. Předpokladem fungování trhu jsou také určité, všemi účastníky tržní směny sdílené hodnoty a normy. To vše dohromady tvoří jakési sociální „pouzdro“, „(které) je (...) nejlépe chápat jako vzájemně propojený soubor normativních, sociálních a vládních mechanismů, z nichž každý má odlišnou roli, ale může také v určitých mezích jeden druhého nahradit.“(Etzioni 1995:180).


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát představuje politickou formu organizace společnosti na určitém území, na kterém je schopen vnutit vůli přestavující státní zájem jednotlivcům, sociálním skupinám i celé společnosti; vykonává tím státní moc. Terminologická poznámka: Kromě pojmu stát se užívá i pojmů státní správa (výjimečně pouze správa). Veřejná správa je výkonem správních funkcí ve veřejném sektoru; sestává ze státní správy a samosprávy. Stát tak může přenést část výkonu státní správy na jiné subjekty, např. na kraje, obce či profesionální komory. Stát může prostřednictvím specializovaných orgánů působit jak na centrální, tak na regionální či místní úrovni.

Funkce státu: • zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti • respektování a ochrana lidských práv a svobod, včetně práv majetkových • formování institucionálního rámce hospodářské činnosti • zajišťování dalších veřejných funkcí: péče o veřejné zdraví, kulturu, vzdělání, sociální ochranu atp. Teorie role státu: • pluralismus / polyarchie • vláda elit • marxismus • korporativismus (státní, společenský)


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Stát

Klasické je dělení moci státu na moc legislativní, výkonnou a soudní. Ne vždy rozvinutým systémem moci je moc kontrolní. Demokratický stát užívá k regulaci tří základních nástrojů: • práva, • správních činností a • fiskální politiky (rozdělování peněz z veřejných rozpočtů). Autoritativní (a v zákonem stanovených situacích i demokratický) režim má k dispozici i • násilí. V obou dvou případech, zvlášť vypoukle pak ve druhém, lze k nástrojům regulace přiřadit i ideologickou indoktrinaci.

Představitelem legislativní složky státní moci je parlament. Ten lze chápat i jako jakési pojítko, zprostředkující článek mezi občany a státem. Právě tak se občané spolu se státem podílejí na výkonu vymezených správních činností prostřednictvím samosprávných orgánů tam, kde jsou ustaveny - zvláště na úrovni obcí a krajů.


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor Občanský sektor vyrůstá z podhoubí občanské společnosti; ta pak čerpá zdroje své existence z občanských postojů veřejnosti. Občanství je morální závazek jedince vůči zájmům společenství, v němž žije. Tento závazek vede lidi k tomu, aby udělali něco pro druhé či pro toto společenství jako celek.

„...je-li (pojem občanství) zaváděn v rodinách, kultivován ve školách, prosazován ve sdělovacích prostředcích, rozšiřován dobrovolnými asociacemi a přenášen z tribun prezidentů a dalších občanských vůdců, cítí se národ zavázán přispět ke blahu společenství, které sdílí.“ (Etzioni 1995) Občanskou společnost lze pak chápat jako „...nezávislou samoorganizaci společnosti, jejíž jednotlivé části se dobrovolně zapojují do veřejné činnosti, aby uspokojovaly individuální, skupinové či veřejné zájmy v rámci právně definovaného vztahu mezi státem a společností.“ (WeigleButterfield 1993) Občanská společnost se prosazuje prostřednictvím neustále se vynořujících, působících a zanikajících sociálních interakcí mezi občany; vytváří příležitost pro občany společně vyjadřovat své názory a hodnoty a promítat je do činů.


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Občanský sektor (pokračování) Občanský sektor (jinak též neziskový, nevládní nebo třetí sektor) je institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti. Tvoří jej neziskové organizace, které jsou formou dobrovolného sdružování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle. Činnost těchto organizací může směřovat pouze k uspokojení potřeb a skupinových zájmů samotných členů, nebo může být vedena snahou pomoci druhým či prosazovat nějaký zájem obecný (veřejný). Občanský sektor by nemohl existovat, byl-li by jedinec hnán pouze egoistickými pohnutkami; povaha člověka, s níž tyto instituce počítají a z níž vycházejí, je tedy povahou altruistickou, schopnou pomáhat druhým lidem a živé i neživé přírodě, bez nároku na protihodnotu. K vyjasnění povahy a souvislostí všech tří sledovaných regulátorů poslouží následující schéma:


b) Vstupní vymezení trhu, státu a občanského sektoru Model vztahů „stát – trh – občanská společnost“


c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru Otázka: Pro jaké úlohy se hodí veřejný sektor, kde je efektivní komerční sektor a kde se nejlépe uplatňuje občanský sektor? Proč?

Tabulka: Základní charakteristiky veřejného, komerčního a občanského sektoru Charakteristiky

Veřejný sektor

Komerční sektor

Občanský sektor

základní mechanismy fungování

správa

tržní směna

dobrovolné sdružování

rozhodovatelé

úředníci, odborníci, občané

jednotliví výrobci, spotřebitelé, spořitelé a investoři

vůdci a členové organizace

regule chování

nařízení

cenové signály a úpravy množství

dohody

kritéria rozhodování

cíle politik - a nejlepší způsoby jejich realizace

efektivita maximalizace zisku a/nebo užitku

zájmy členů/ veřejné zájmy

sankce

autorita státu s hrozbou přinucení

finanční ztráta

sociální nátlak

směr operací

seshora dolů

horizontální kontrakt

zdola nahoru Zdroj: Uphoff 1993, upraveno


c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru

Tabulka: Předpoklady různých sektorů pro poskytování služeb Kritéria:

Veřejný sektor

Komerční sektor

Občanský sektor

Stabilita

dobré

špatné

střední

Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslání

dobré

špatné

střední

Nestrannost

dobré

střední

špatné

Schopnost rychle reagovat na měnící se poměry

špatné

dobré

střední

Inovační schopnost

střední

dobré

střední

Tendence opakovat úspěch

špatné

dobré

střední

Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečné

špatné

dobré

střední

Ochota riskovat

špatné

dobré

střední

Schopnost vytvářet kapitál

střední

dobré

špatné

Profesionální přístup

střední

dobré

střední

Schopnost využít ekonomii množství

střední

dobré

střední

Schopnost najít cestu k různým skupinám lidí

špatné

střední

dobré

Vcítění se do potřeb klientů a ochota pomoci

střední

špatné

dobré

Celostní přístup k řešení problémů

špatné

špatné

dobré

střední špatné Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno

dobré

- s nejlepšími předpoklady veřejného sektoru:

- s nejlepšími předpoklady komerčního sektoru:

- s nejlepšími předpoklady občanského sektoru:

Schopnost vzbudit důvěru


c) Vlastnosti veřejného, komerčního a občanského sektoru

Tabulka: Vhodnost jednotlivých sektorů pro výkon různých úloh Úlohy:

Veřejný sektor

Komerční sektor

Občanský sektor

- vyhovující nejlépe veřejnému sektoru:

Obecná regulace

vhodné

nevhodné

záleží na okolnostech

Realizace specifických politik

vhodné

nevhodné


Zajištění rovnosti

vhodné

nevhodné

vhodné

Prevence diskriminace

vhodné

nevhodné


Prevence vykořisťování

vhodné

nevhodné

vhodné

Podpora sociální koheze

vhodné

nevhodné

vhodné

Ekonomické úlohy

nevhodné

vhodné


Investiční úlohy

nevhodné

vhodné


Vytváření zisku

nevhodné

vhodné

nevhodné

Podpora soběstačnosti

nevhodné

vhodné


Sociální pomoc


nevhodné

vhodné

Úlohy vyžadující dobrovolnou práci


nevhodné

vhodné

Úlohy vytvářející minimální zisk


nevhodné

vhodné

nevhodné


vhodné


nevhodné

vhodné

- vyhovující nejlépe komerčnímu sektoru:

- vyhovující nejlépe občanskému sektoru:

Podpora individuální odpovědnosti Účast na životě společenství

Zdroj: Osborne - Gaebler (1993:347) - upraveno

6. Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti

Recommend Documents