40
Mount Everest je nejvyšší hora na Zemi (od moøské hladiny). Vrchol hory je hranièním bodem mezi Nepálem a Tibetem, v souèasné dobì se nejvyšší bod nalézá na tibetské stranì. V Nepálu je hora nazývána Sagarmatha (Sagaramâthâ, do nepálštiny pøevzato ze sanskrtu, kde znamená „Tváø nebes“). Tibetský název zní Qomolangma („Matka svìta“). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i èínské Zhûmùlangma Fçng, èeským pøepisem Èu-mu-lang-ma feng). U nás i jinde ve svìtì zdomácnìlo jméno Everest, které hoøe dal Brit Sir Andrew Waugh (hlavní zemìmìøiè pro Indii). Sir George Everest byl pøedchùdcem Sira Andrew Waugha. Zajímavé je, e dnešní bìná výslovnost jména Everest je jiná ne by mìla být, to jest správnì [maunt ivrist]. Èínský deník People’s Daily publikoval roku 2002 èlánek, v nìm se ohrazuje proti pøetrvávajícímu pouívání anglického názvu v západním svìtì. Autor doporuèuje pouívání tibetského jména hory
Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. kvìtna 1953 Novozélanïan Edmund Hillary s nepálským Šerpou Tenzingem Norgayem. (Dodnes ale existují spekulace, e prvním èlovìkem na vrcholu mohl být George Mallory v roce 1924, který pøi svém pokusu zahynul.) Everest má dvì hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu, ale existují i další ménì èasté cesty. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky ménì obtíná ne severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanìjší. Jihovýchodní cestou šli také Hillary a Tenzing. Výbìr prvovýstupu byl ovšem pøedurèen politickou situací v oblasti, nebo Tibet byl v roce 1949 uzavøen pro cizince. Vìtšina pokusù o výstup je bìhem dubna a kvìtna pøed letní monzunovou sezónou, kdy se také sniuje rychlost tzv. tryskového proudìní. Nicménì k pokusùm o výstup dochází i po letní monzunové sezónì v záøí a øíjnu, ale výška snìhové pokrývky èiní výstupy mnohem obtínìjšími.
ŽELIVÁČEK '06
Radhanath Sikdar, indický matematik a zemìmìøiè z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo urèil Everest jako nejvyšší horu svìta pomocí trigonometrických výpoètù na základì mìøení teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Pøed prùzkumným mìøením byl vrchol zemìmìøièi nazýván pod jménem Peak XV. Hora je pøiblinì 8850 metrù vysoká. Ani vláda Nepálu ani vláda Èíny zatím s naprostou jistotou nestanovila pøesnou výšku a proto je stále oficiálnì výška Everestu 8848 metrù n. m. První pøesnìjší mìøení v roce 1856 zjistilo výšku 8839 m, ale výška byla prakticky zaokrouhlena na 8840 m. V padesátých letech 20. století indiètí zemìmìøièi uèinili pøesnìjší mìøení, které se pøiblíilo dnešním mìøením a výpoètùm výšky Everestu 8848 m. Dnes je obecnì pøijímána hodnota 8850 m zjištìná pomocí pøístroje GPS umístìném na vrcholu hory v roce 1999. Everest stále roste díky pohybùm tektonických desek, pøedpokládaný rùst je 3 a 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok. Koneènì podle èínských mìøení z kvìtna 2005 je výška hory 8844 metrù, co je o celé 4 metry ménì, ne se bìnì uvádí. Je dùleité zdùraznit, e Everest je horou, její vrcholek je nejvýše nad moøskou hladinou. Za nejvyšší horu svìta mùe být pokládána také Mauna Loa na Havaji, která je nejvyšší horou od základny, je je ukryta pod moøskou hladinou na oceánském dnì. Mauna Loa takto pøesahuje 9 kilometrù, ale nad moøe èní pouhými 4170 metry. Druhou horou, je aspiruje na nejvyšší horu svìta, je Chimborazo v Ekvádoru. Vrchol Chimboraza je od støedu Zemì o celých 2168 metrù dále ne Everest – tedy Chimborazo mìøí 6384,4 km a Everest pouze 6382,3 km. Pøíèinu v takovém rozdílu je nutné hledat v zemské rotaci, která deformuje tvar Zemì. Paradoxem je, e uvaujeme-li výšku nad moøskou hladinou, pak Chimborazo se svými 6310 metry nad moøem není ani nejvyšší horou And. Pro zajímavost lze uvést, e nejhlubší místo oceánského dna prohlubeò Chellenger (en: Challenger Deep) v Mariánském pøíkopu je hloubìji pod moøskou hladinou ne je Everest nad ní.
ŽELIVÁČEK '06
1
Lvíčata – Katka Novotná
U je to tady! Vysvìdèení jsou rozdána a dìtem zaèaly vytouené prázdniny. Ty nejstateènìjší ze všech dìtí se sešly s rodièi v pátek okolo 16. hodiny u autobusù na Opatovì, které je meteleskublesku odvezly do stanového tábora u Lukavce. Bohuel zaèalo pršet, a tak ubytování se a vybalování probíhalo ponìkud neorganizovanì a o to rychleji. Všech 15 Lvíèátek a Tygøíkù se uchýlilo do Malíkárny, kde si s spolu s Káèou, Monikou a ùou zahráli seznamovací hry. Veèer se dozvìdìla nebohá Lvíèátka a Tygøíci, e se ocitli hluboko ve vesmíru a spoleènými silami musí sbírat Sluneèní prach jako palivo do své kosmické rakety, aby se dostali zpátky domù na Zemi. Sluneèní prach jim bude udìlován za rùzná vítìzství ve hrách, za úklid ve stanu èi celodenní chování. Naštìstí jim slíbil svou pomoc pøi cestì mezi galaxiemi vesmírný stopaø Mintaka, který jim daroval kouzelné náramky pro štìstí. Nejmladší táborníci – Lvíèata a Tygøíci nejen lezou na Mt. Everest, ale také se toulají ve vesmíru. Tygři – Zuzka Vojáčková
Koneènì! Vysvìdèení je odklizeno nìkam hluboko do šuplíku, poslední zamávání rodièùm a frèíme zase po roce do Lukavce. Letos hrajeme na výstup na Mount Everest a tak u v autobuse co má pøedstavovat jakoby letadlo s kterým letíme do Himalájí, nám letuška rozdá pasy aby nás vpustili do zemì. Cesta rychle utíká a my si sdìlujeme rùzné záitky co jsme proili pøes rok. Co èert nechtìl bohuel zaèalo pršet a tak kdy jsme dorazili ke køíku nebylo to zrovna pøíjemné. Pomalu se odebíráme do tábora, naštìstí naše zavazadla nám odvezou, kde na nás èeká vrátnice ve které se musíme prokázat svými pasy a potom nás teprve pustí do našeho tábora. Rychle si najdeme naše kufry, batohy a tak rùznì a snaíme se v tom nevlídném poèasí zabydlet v našich stanech. Jeliko pøijeli i nìjaké nové dìti tak jim jdeme ukázat tábor. Veèer si sníme ještì pøipravenou veèeøi od maminek, zahrajeme si pár her a potom si u zalezeme do stanù a kvùli dešti ihned usneme. Vlci – Kuba Hedl
Kdy jsme pøijeli, museli jsme šlapat bahnitou cestou k táboru. U závory do tábora nám zkontrolovali cestovní pas, orazítkovali a pak jsme byli vpuštìni do tábora. Rozebrali jsme si stany a šli do zadní místnosti, kde jsme hráli seznamovací hry. K veèeøi jsme mìli to, co jsme dostali od rodièù. Vojta se rozdìlil s Honzou o svoji veèeøi. Pak byla veèerka a šli jsme spát. Medvědi – Ondřej Kubart
V pátek v den vysvìdèení jsme se ve ètyøi hodiny sešli poblí stanice metra Opatov. Okolo pùl páté jsme koneènì vyrazili. Po pøíjezdu do Shanghaie jsme prošli pasovou kontrolou. V tu
2
ŽELIVÁČEK '06
dobu pršelo a nepøíjemnì foukal vítr, proto musela být kontrola urychlena. Po této akci jsme si vybalili do stanù. K veèeru se šlo zpívat a pak byla veèerka. Lišky – Klára Valdhansová
Po pøivítání se všemi známými, ale i s nováèky jsme nakonec naloili i zavazadla a v 16:38 se koneènì naše letadla od spoleènosti Lukavec Air odpoutala od runwaye. Aby nedošlo k nìjakým pranicím, letìla v jednom letadle dìvèata a v druhém kluci. Jedinou výjimkou byli Vašek Kubaèák a Filip Hrubant, kteøí mìli tu èest letìt s dívkami. Poslední zamávání starším horolezcùm, kteøí ji nároèný výstup na Everest nezvládnou a u se vznášíme oblaky smìrem do Shanghaje. Cestou nám letuška sdìlila vše potøebné a vybídla k pøípravì a pøekontrolování pasù. Kolem 17:45 jsme pøistáli na Shanghajském terminálu. Po pøíletu na urèené místo a zjištìní, e nemusíme tahat ty hroznì tìké kufry do tábora, jsme v mírném dešti spìchali k celnici na kontrolu pasù, kde nás èekali celníci Mikuláš Burgr a Jonáš Hecht, kteøí nám zkontrolovali pasy, dali nám razítko pro vstup do zemì a nasmìrovali nás do našich bivakù. Kdy se všem podaøilo najít svá zavazadla a trochu se zabydlet, odebrali jsme se do Úschovny, kde se konala naše první porada pøed výstupem. Dozvìdìli jsme se organizaèní minimum a znovu se pozdravili a seznámili se s novou liškou Sašou Seidlovou a pøivítali mezi sebe i Lišky z Laosu (loni Idefixy) Báru Pospíšilovou a Elišku Kolomazníkovou. Po veèeøi jsme si zazpívali a šli se chystat na první noc na táboøe. Sojky – Anička Franková, Káča Moravčíková
Jako kadý rok jsme dostali vysvìdèení a hurá na tábor. Mìli jsme sraz na Opatovì, odkud nás autobusy odvezli do èínského mìsta Šanghaj. Letos nás èeká nároèný výstup na nejvyšší horu svìta na Mt. Everest. V autobuse nás stevardka Kaèka uvítala na palubì letadla spoleènosti Lukavec Air cestujícího na trase Praha – Šanghaj. Také nám zkontrolovala naše cestovní pasy, zda obsahují potøebné údaje, fotku a obrázek horolezce.Kdy jsme pøijeli do Šanghaje, tak pršelo. Ne jsme se ubytovali, museli jsme celníkùm Mikulášovi a Jonášovi ukázat cestovní pasy, kam nám dali razítko a napsali horolezecký oddíl. Pak u jsme si sehnali kufry, s kterými nám pomohli nosièi Vojta , Honza i ostatní. Já jsem v oddíle Sojek, našimi vedoucími je Týna a Káèa a instruktorka Bára. Jakmile jsme si vybalili, èínská prùvodkynì Týna nás seznámila z celou Šanghají. Protoe pršelo, šli jsme hrát seznamovací hry do malíkárny. Týna nám vybrala pasy, èetla z nich informace o kadé z nás, ale bez jména a my jsme museli hádat, kdo je kdo. Horolezkynìmi našeho horolezeckého oddílu Mexojsko jsou: Klaudie Endtová, Anièka Franková, Kaèka Veselá, Lucka Vavrušková, Martina Týfová, Klára Pravdová, Andy Koníèková, Bára Svìdíková, Aneka Herzánová, Laura John, Eliška Prokopová, Kajda Vlasatá a Anèa Borská.
ŽELIVÁČEK '06
Vašek Kubaèák Honza Hájek Honza Švábek Milan Vìrteláø Stefan Zvolenský Filip Hrubant Petr Jína Sjezd na snowboardu – Tygøata a Lvíèata Jára Malík (00:003:5) Honza Koláø (00:06:3) Manuel John (00:06:8) Matìj Køepelka (00:08:7) Dominika Wollmanová (00:10:2) Dominik Štemberk Ota Novotný David Švábek Boris Novák
39
Šimon Hájek Honza Kahoun David Štefec Petr Bìlecký Pavel Jína Lukáš Seiler
Pavel Fischer Bety Zemanová Nela Èíková Gigi Franková Dan Beneš Bára Polášková Anièka Pávová Vojta Kadaòka PavelKadaòka
38
ŽELIVÁČEK '06
ŽELIVÁČEK '06
3
Pak jsme si zahráli ještì tleskanou, abychom si naše jména potrénovali a po té se pøesunuli do úschovny, kde jsme si spoleènì se všemi zazpívali nìkolik táborových písnièek. Dobrou noc. Horolezecké prolejzaèky (dolní cíp lesa L) – Kulich a Kuba Slalom(velké dìti), sjezd (malé dìti) na snowboardu (na cestì za stany) – Káèa Vázání obøího uzlu (pøed bránou na høišti) Hod snìhovou koulí na cíl (u rybárny) – Monika Matìjková Biatlon (na louce na cestì k saunì) – Týna a RoPo Krasobruslení (zadní louka) – Terka, Vojta a Monika T. Skok do hloubky (u táboráku) – Èenda Skok do dálky (horní cíp lesa L) – Jonáš
Slalom na snowboardu – Velké holky Kaèka Veselá (00:24:5) Karolína Vlasatá (00:25:3) Šárka Špotová (00:27:1) Klára Valdhansová (00:28:4) Andy Koníèková (00:33:2) Aneka Herzánová Eliška Kolomazníková Terka Nejedlá Bára Antošová Anièka Franková Klára Pravdová Kaèka Koláøová Slalom na snowboardu – Velcí kluci Martin Sedláèek (00:13:7) Honza Neuwirth (00:20:3) Martin Èermák (00:21:1) Matìj Štìtkáø (00:22:2) Standa Krejèí (00:23:1) Michal Košálek Nicholas John Mikuláš Zelinka
Anèa Borská Dáda Souèková Lenka Nìmcová Bára Pospíšilová Saša Seidlová Eliška Prokopová Claudie Endtová Laura John Andy Stanovská Verèa Koláøová Bára Svìdíková
Patrik Malík Dimo Felcman Tomáš Hanzálek David Stanovský Martin Tichý Jakub Hedl Kryštof Waage Pavel Øehák
Lvíčata – Katka Novotná
Nyní Vám pøedstavím náš oddíl stateèných Lvíèat: nejmladší, ale nejvìtší sympaák Matìj Køepelka spal s Pavlem Fisherem alias Komárem (podle kterého je kadý okøídlený hmyz zákeøný komár). Nejkrásnìjší kluk tábora Manuel John tvoøil nerozluènou dvojici s vášnivým fotbalistou Járou Malíkem. Pùvabnost a šlechetnost naší Lví tlupì dodávali Lvice Lucie Štefcová, Dominika Wollmanová, Nela Èíková a Anièka Pávová. A samozøejmì nesmíme zapomenout na Jindru Mládka, Moniku Týfovou a Káèu Novotnou, kteøí se o celou tuto tlupu po ètrnáct dní starali. Ráno po snídani se náš oddíl vydal spolu s Tygry do Kopanin, kde jsme hráli fotbal nebo stavìly domeèky pro zvíøátka. Poté jsme se seznámili s oddílem pùvabných Lišek pøi akèních hrách jako je rozdupka, sardele a jiné. Po obìdì Lvíèátka musela vybojovat bìháním po èínských úøadech rùzná razítka a povolení, aby jsme od èínského ministra získali povolení k výstupu na Mount Everest. Po veèeøi, pøi èekání na pøíjezd ministra, jsme si krátili èas hraním Rybièek, Fresbee, Polívka se vaøí nebo Cukrkávy a trochu seznamovacích her, nebo vedoucí zjistili, e Lvíèata mají dìravou pamì. (Pøedevším Anièka, která si do pùlky tábora nemohla zapamatovat jméno své spolubydlící ve stanu. Pozn. jednalo se o Nelu) Vlci – Petr Jína
Poèasí se zlepšilo a tak zaèal druhý den v táboøe. Pak byla rozcvièka. Pøed obìdem jsme šli hrát s Honzou do Pentagonu hry a podívat se po okolí, do Kopanin. U Koníka jsme hráli na slepého mnicha. Obìd byl výborný. Potom jsme si šli házet s létajícím talíøem. K veèeøi byl chleba s pomazánkou. Po veèeøi se šla hrát vlajka. A pak se šlo po namáhavém dni spát. Medvědi – Ondřej Kubart
Dnešní den byl plný spìchu. Bylo velice horko a my jsme museli získat povolení k výstupu na Mount Everest. To spoèívalo v neustálém obcházení rùzných úøadù a institucí, dohadování s nepøíjemnými úøedníky, z nich nìkteøí ani nevìdìli, co mají na starosti. Tato akce trvala nìkolik hodin, protoe jsme potøebovali mnoho osvìdèení a povolení pro celý oddíl. Medvìdi byli nejrychlejší. Veèer pøijel ministr turistiky a všem nám povolil cestu na Mt. Everest.
4
ŽELIVÁČEK '06
Lišky – Lenka Němcová
Ráno jsme mìli budíèek. Dopoledne jsme šly do lesa ke Kopaninám. O kus dál byli Lvíèata a Tygøíci. Potom se k nám pøidali a hráli jsme dvì seznamovací hry. My si moc Lvíèky a Tygøíky nepamatujeme. Šly jsme nazpátek a pøedbìhli jsme Lvíèky a Tygøíky. Po poledním klidu jsme lítali po úøadech a sbírali povolení pro stanování a výšlap na Mount Everest. Hlavní papír jsme mìli u Vojty. Bylo to super. Po tomhle všem jsme šli hrát vlajku. Vlajku jsme hráli asi pùl hodiny, a kdy jsme mìli namíøeno do tábora, zastavili jsme se u krmelce a hráli jme Molekuli. Po stáhnutí vlajky jsme šli na zadní louku a èekali na znamení. Pak jsme šli k ministrovi pro svolení k výstupu na Mount Everest. Pan ministr mluvil èínsky a, ale k tomu mìl dvì Gejši znalé èeštiny a ty nám to pøekládaly. Psi zaèali štìkat. Lišky – Tereza Kujanová
Ráno nevypadalo moc rùovì, ale spíš mlhavì, ale naštìstí nepršelo. Ihned po budíèku jsme se protáhly a probudily pod vedením Vojty Kolomazníka. Po snídani jsme vyrazily trénovat do Kopaninského lesa. Tam jsme si zahrály golf v extrémních podmínkách a vyrobily si horolezecké oznaèení Lišek z Laosu. Pak se k nám pøidaly skupiny Lvíèat a Tygøíkù. S nimi jsme hrály hru se jmény a míèem a vymìní se ten, kdo má modré holiny. Pak jsme se zkusili bez mluvení seøadit podle abecedy, co nám moc nešlo, ale nakonec jsme si poradili. Závod ve stavbì nejdelšího øetìzce ze šišek byl velmi tìsný. Pak jsme se staly všichni kuøaty a prošli si zdlouhavý a nároèný proces evoluce v rekordním èase. Mezitím se nám ztratila evolucí netèená ùa a my se jí vydali hledat. Naštìstí si s sebou vzala píšalku a tak jsme jí našli a dovedli zpìt. Pøi cestì se však pár Lvíèat a Tygøat trochu namoèilo v potoce a taky naše Bára Pospíšilová. Pak u jsme nemeškaly a vydaly se zpìt do Shanghaje na odpolední dobití energie v podobì guláše. Po poledním klidu nás svolala trubka a my se vydaly na strastiplnou cestu po úøadech, abychom získaly povolení k výstupu na Mount Everest. Teda úøedníci jsou vánì hrozní. Samá pauza, chtìjí vyplnit hromadu formuláøù, rùzné protokoly, spoustu znalostí ze zdravovìdy, uzlování, pøírody, stavby stanù, vybavení a jiné dùleité vìci pro pøeití nejen na Everestu, ale i v pøírodì vùbec. Nakonec se nám všem podaøilo získat všem všechna potvrzení a po veèeøi jsme si mohli vyzvednout i koneèné povolení k výstupu od samotného ministra. Sojky – Klaudie Endtová, Káča Moravčíková
Hned po budíèku byl raníèek (rozcvièka pro celý tábor). Kadý oddíl stál v øadì vedle sebe a spoleènì se dreli za ruce, vdy vybìhl první z øady a bìel na poslední místo, pak mohl vybìhnout další. Tímto zpùsobem jsme museli pøekonat zadní louku. Dopoledne jsme šli hrát hry do lesy. Nejdøíve jsme hráli hru se šátky, které byli pøivázány okolo stromu.U stromu byl hlídaè se zavázanýma oèima, úkolem jednotlivce bylo rozvázat jeden šátek, ani by ho hlídaè pøistihl, také jsme hráli asociace a nakonec jsme hráli hru, co se
ŽELIVÁČEK '06
37
V podveèer jsme si zahráli Rozdupku a Maršála a špióna. Potom jsme zùstali rozdìleni na dvì drustva a stavìli jsme nejdelší øadu z šišek. K veèeøi jsme mìli buøtguláš. Pak se zpívalo u ohnì.
Medvědi – Ondřej Kubatr
Po obvyklých kadodenních èinnostech jsme si vyøezali lodièky. Kadá mìla jedineèné jméno jako tøeba Èokoláda nebo Karimatka a mnoho jiných. Poté se uskuteènil zvod od lávky ke hrázi. Lišky se kupodivu sbalili vcelku rychle, ale Medvìdi byli pøeci jen rychlejší. Cesta do lesa poblí studánky u Koníka, kde budeme stavìt most pøes øeku, abychom se dostali do hor, probìhla rychle. Setkali jsme se zde se Sojkami, Vlky, Tygry a Lvíèaty. Poté Kolouch pøivezl jídlo. Všichni mlaskali a slintali, protoe si nemuseli vaøit sami. Po veèeøi byl táborák. Vìtšina døeva samozøejmì nanosili Medvìdi. Pak jsme šli hrát sardele a pak spát. Lišky – Bára Pospíšilová
Ve støedu jsme pøišli z puáku. Ne jsme však vyrazili, dali jsme si závody v lodièkách. Pak jsme museli vyluštit zprávu psanou morseovkou. V ní bylo napsáno, e v 7 hodin se u studánky Koník máme setkat s èínským ministrem dopravy (cestovního ruchu). Ten však nedorazil. Cestou ke koníkovi spadl Vašek Kubaèák do bahna. Asi v 11 hodin jsme hráli sardele. No a pak jsme šli spát. Lišky – Tereza Kujanová
Ráno jsme kolem pùl deváté byli u všichni na nohou a cpali se snídaní. Po snídani jsme našli na stromì dopis od Èínského ministra dopravy, e se s ním máme setkat na místì zvaném Koník v sedm veèer a prosil nás, abychom mu druhý den ráno pomohli opravit eleznièní most vedoucí do Lu-Kavce. Celý dopis byl psán obrácenou morseovkou se spoustou chyb. Asi Èíòané neumí tak dobøe èesky. Pak jsme si poupravili naše lodièky z kùry a zaèal závod na potoce. Nìkteøí mìli menší lodièky, nìkteøí vìtší a Vašek Kubaèák mìl pøekrásnou obrovskou plachetnici, která bohuel dostala jméno Queen Mary a také jako Queen Mary dopadla – potopila se velmi záhy. Vyplouvali vdy ètyøi soupeøi a dva postupovali. Závody vyhrál Krtek Stanovský, ale jen tìsnì. Balení bylo rychlé, ale zbylo po nás pìkné mnoství odpadkù, které musel Ondøej Kubart posbírat. Doplnili jsme si zásoby vody ve studánce a vyrazili smìrem ke studánce u Koníka.
36
ŽELIVÁČEK '06
Mezitím Eliška Kolomazníková a Bára Pospíšilová zjistily, e u potoka je vrstva bahna s pískem a tak se jim to zalíbilo, e se zuly a patlaly si v nìm nohy. Za chvíli se pøevlíkly do plavek a pøedvedly bahenní zápasy. Najednou se sebìhli ostatní a fandili jim. Pak Mikulda Zelinka zkoušel lávku pøes potok, ale jeho testem opravdu neprošla a tak se zøítil do potoka. Veèer obveseloval Patrik Malík holky hraním na kytaru, kterou drel všemi rùznými zpùsoby. Vašek Kubaèák staèil pokácet ètyøi stromky tak rychle, e si vedoucí ani nevšimli, e zmizela sekera. Mìl proto spoleènì s Fífou Hrubantem, který zase odkládá sekyru zaseknutím do ivého stromu, pøipravit povídání o tom, jak se zachází se sekyrou, z èeho nakonec bohuel sešlo. Kdy padla tma, tak jsme sedìli u ohnì a zpívali a povídali si. Lukáš Seiler si kolem jedenácté hodiny vzpomnìl, e nemá karimatku, jinak jsme šli všichni spát. Dobrou noc.
Medvědi – Ondřej Kubart
Probudili jsme se do drsného rána. Poté jsme se nasnídali. Za chvíli dorazil Ondroj s Kulichem, kteøí nám šli pro èerstvé housky a chleba a do Pacova. Ve volných chvílích mezi vaøením a nošením døíví probíhaly bahenní zápasy. Venca se uplatnil jako výborný komentátor. Zajímavý zápas byl mezi Krtkem Stanovským a jeho sestrou Andy. Andy nedobrovolnì vstoupila do zápasu poté, co ji Krtek hodil do bahna. Andy byla bìhem nìkolika minut vyøazená. Po nich se uskuteènilo nemálo dalších bitek. K veèeru jsme hráli ještì hry „Rozdupka“ a „Maršál a Špión“. Veèer se ještì pøed spaním hrálo u ohnì na kytaru. Lišky – Dáda Součková
Ráno byla vìtšina z nás vzhùru u kolem sedmé. Ondra Kubart s Kulichem byli u dávno na cestì do Pacova, aby nám ulovili nìjakou tu snídani. Trvalo jim to ale tak dlouho, a jsme nakonec nevydreli a snìdli jsme vèerejší peèivo a uvaøili si èaj. Po snídani jsme šli sbírat borùvky a napùl cesty jsme se zastavili a zahráli si dvì hry. První spoèívá v tom, e se utvoøili dvojice, domluvili si dvojslovné heslo, zavázali se oèi a jeden je rozmístí po lese. Musí na sebe volat a najít se po hlase. Druhá byla dost zábavná. Na cestì se ohranièil úsek a kdo jej prošel nejrychleji se zavázanýma oèima, ten vyhrál. Nejlepší byla Kaèka s Šárkou. Úplnì sešly z cesty a vzaly to kolmo pryè. Pak jsme si posbírali kùru na lodièky pod borovicí napadenou nìjakým broukem, která byla úplnì holá a kùra, která z ní spadala byla na lodièky úplnì ideální. V táboøe jsme si uvaøili obìd – bramborové knedlíky s uzeným masem a zelím. Po obìdì zaèali zápasy v bahnì. Bylo to super, jen kdyby to bahno nešlo tak špatnì dolù. Fífa Hrubant chtìl všem ukázat, jakého našel hezkého brouèka, ale nakonec si místo toho znenadání zaèal vyklepávat triko. Prostì byl milý brouèek rychlejší.
ŽELIVÁČEK '06
5
zmìnilo. Vdy jeden odešel pryè z kruhu a ostatní zmìnili tøi vìci, pak se dotyèný vrátil a musel uhádnout, co se zmìnilo. Odpoledne jsme si museli sehnat povolení k výstupu na Mt. Everest. Abychom ho získali, museli jsme obìhat pøíslušné úøady. Abychom vìdìli, jak postupovat bylo nutné si potøebné údaje zjistit na informacích. Kde byl nepøíjemný úøedník JiPo, který moc toho nevìdìl, nebo mìla zavøeno. Bylo hodnì úøadù, kadý potøeboval nìjaké potvrzení, aby mohl vydat jiné. Koneèné osobní povolení k výstupu jsme získali na oblastním úøadu turistiky, kde byl nerudný a puntièkáøský Vojta. Po veèeøi celý tábor šel hrát do lesa vlajku. Kdy jsme se vraceli do tábora, byla ji tma. Do Šanghaje pøijel samotný èínský ministr turistiky na Mt. Everest, aby nám udìlil skupinové povolení pro celý náš horolezecký oddíl. Èínský ministr mluvil pouze èínsky, abychom mu rozumìli, pøijeli s ním dvì pøekladatelky – gejši. Pøed ministra postupnì pøedstupovali jednotlivé oddíly. Kadý èlen oddílu musel pøedloit cestovní pas, osobní povolení k výstupu a osvìdèení o revizi bivakù. U to vypadalo, e my sojky ádné skupinové povolení nedostaneme. Kdy jsme pøedstoupili, chybìlo nám osvìdèení o revizi bivakù, ministr nám odmítl povolení dát. Smutné jsme odešli a zaèali pátrat, kde osvìdèení je. Pak ho naštìstí Anièka a Klaudie donesli. Mohli jsme pøedstoupit podruhé a skupinové povolení nakonec získat. Kdy èínský ministr zavøel svùj úøad, my jsme s mohli odebrat do svých bivakù a odpoèinout si a naèerpat síly na další den.
Lvíčata – Katka Novotná
Dnes po ranní rozcvièce v podobì Molekuly hýbejte se, hýbejte (která všechny rozespalé hezky rozhýbala) a po vydatné snídani nás èekala zkouška pamìti, kterou museli všichni zvládnout, aby mohli pokraèovat po cestì galaxií. Jednalo se o pamatovací štafetu, kterou vysvìtlím rovnou na pøíkladu: Manuel si pøeèetl básnièku napsanou na stromì, (napø. Naše koza strakatá mìla pìkná kùzlata, sousedovic vedlejší mìla ještì pìknìjší) poté bìel k Járovi, kterého se snail tuto básnièku, nebo její èást nauèit. Jára nato bìel ke Komárovi, který po jejím nauèení utíkal za Nelou a ta za Lucií, která zase za Dominikou, ta za Anièkou, a básnièka dorazila k Matìjovi, který tuto básnièku odøíkal porotì. Po této namáhavé zkoušce, kterou naštìstí všichni zvládli, jsme si sedli na louku na sluníèko a zkoušeli šifrování a morseovku pomocí Galaktického prùvodce, kterého kadému Lvovi a Tygrovi poslal galaktickou poštou Mintaka. Pøed obìdem jsme stihli ještì zahrát Letadla v mlze, ulovili jsme pár Lišèích ocáskù a vykoupali dìvèata ve vanièkách. Po obìdì odešla Lvíèata spolu s celým táborem lovit medvìdy. Kdy se z jistì úspìšného lovu vrátili, èekaly je Trhy v Šanghaji. Dìti mohly navštívit napøíklad Kulichovu èajovnu, Kristýnin tetovací salón, Michalovu keramickou dílnu, Honzovi Mládkovské hlavolamy, nechat se vyfotit na památku u pravého šanghajského fotografa Vojty, vyrobit si mramorované pohledy u Káèi a Moniky nebo umýt si unavené nohy v Katèinì M. lazebnictví. Poté si šla
6
ŽELIVÁČEK '06
Lvíèata zabalit vìci na puák a do našeho oddílu pøibila lvíèata Bára Polášková a Boris Novák s Honzou Mottlem. Po veèeøi nám Mikuláš otevøel Casino, kde dìti vyhrávaly Lukavecké dolary v prší, kostkách, ruletì a jiných karetních hrách. Pro zbohatlíky zde byl i luxusní V.I.P. salonek s pùvabnými dámami Monikou Týf., ùou a Katkou M. Pokud ale nìkdo naopak všechny své peníze nedopatøením prohrál musel se odebrat na sociálku za Týnou, která jednotlivým chudákùm, kteøí si vymýšleli srdceryvné pøíbìhy, dávala po jednom dolaru. Další monost byla peníze si pùjèit v Bance. Bohuel se mezi námi našli i tací, kteøí chtìli zbohatnout špatnou cestou a ukradli Ondøejovi karty na jeho hru Mezi kozy. Vzhledem k tomu, e se ani po opakované výzvì nikdo nepøiznal a karty nevrátil, muselo být Casino zavøeno. Vlci – Štefan Zvolenský
Ráno jsme vstali a šli si vyèistit zuby a potom jsme šli na snídani. Potom jsme šli hrát hry a vrátili jsme se do tábora a mìli jsme pøipravená stanovištì a hráli jsme hry napø. hlavolamy, keramiku atd. Veèer jsme mìli casino. V casinu jsme hráli ruletu, karty atd. Nejvtipnìjší byl Patrik Malík z medvìdù, který kdy vše prohrál na sociálce u Týny skoro celý nahý a øíkal: „Paní, prosím vás, vidíte, jak vypadám? Jsem hubený, jak nìjaké párátko. Paní, prosím vás, dejte mi alespoò 3 dolary. Zabili mi 5 dìtí a k tomu matku. Podpálili mi barák.“ Týna mu øekla: „Tak jo, tady máš tøi dolary.“ a pak Patrik øekl: „Dìkuji mladá paní.“ Medvědi – Ondřej Kubart
Dopoledne se hrála hra Hon na medvìdy. Naštìstí to nemìlo nic spoleèného s námi medvìdy. Po poledním klidu se otevøely Shangaijské trhy. Na nich jsme si mohli vyrobit misku z keramické hlíny, zajít do èajovny a nechat se namalovat nebo zajít do lazebnictví. Veèerní hra Casino byla skvìlá. I kdy pár jedincù ihned zkrachovalo èi nakradlo peníze, skoro kadá hra bavila. Byla zde ruleta, kostky a nìkolik her s kartami. Lukavecké dolary se rychle toèily. Lišky – Šárka Špotová
Dnes jsme vstávali pozdìji, ne jindy, protoe je nedìle. Hned jak jsme se oblékly a vyèistily zuby, šly jsme na snídani. Ráno na nástupu jsme se dozvìdìli, e ještì nemùeme odejít do prvního základního tábora, protoe nastaly komplikace s cestou – bouøky a snìení. Dopoledne se náš oddíl rozhodl, e pùjdeme ke Koníkovi hrát hry. Nejdøív jsme se musely všechny navléknout do jednoho lana, dìlaly jsme obrazovou galerii, stavìly jsme domeèky pro skøítky a pak se vrátily do tábora na obìd. Po poledním klidu jsme se pøevlékli do krojù a vyrazili jsme na shanghajské trhy – keramika, hlavolamy, malování na tìlo, mytí nohou a èajovna.
ŽELIVÁČEK '06
35
skupinek na vaøení. Vedoucí skupinek byli Andy Stanovská, Bára Pospíšilová a Mraveneèek (Verèa Koláøová). Kluci udìlali ohništì a nakonec si všichni opekli špekáèky. Veèer se u táboráku zpívalo a nakonec šlo spát. Lišky – Tereza Kujanová
Ráno jsme se po snídani zaèaly balit na putování do LU-KAVCE. Zapakovaly jsme se s mírnými potíemi, ale v celku rekordním èase a vyrazily jsme spolu s Medvìdy. V Lukavci nám vedoucí nakoupili jídlo na putování a my si nakoupily kazyzuby. Dokonce i v cukrárnì u paní Kubíkové nám otevøeli. S nacpanými batohy jsme vyrazili dál po cestì, kterou nám urèovala mapa od Èínského ministra pro cestovní ruch. Cesta po slunci byla nároèná a to pøedevším proto, e vìtšina Medvìdù a nìkteré Lišky nemìli nic na hlavu. Potom se Martinovi Sedláèkovi pøetrhl popruh od batohu, ale stateènì ho nesl dál. Nìkterým nešastníkùm jako tøeba Elišce Kolomazníkové, se u batohu bimbal spacák, co taky výraznì zpomaluje v chùzi. Chudákovi Mraveneèkovi (Verèa Koláøová) se kluci smáli, protoe byla dokonale schovaná za svým obrovským a ne pøíliš pohodlným batohem velmi dokonale. Asi tak v pùli cesty pøiznala, e si nese celý ešus a ještì k tomu i celý ešus Andy Stanovské a Báøe Hrzánové frisbi. První zprávu s mapou našla Saša Seidlová na lesní køiovatce. Krátce jsme se posilnili na borùvkách a doplnili tekutiny. Ondøejovi Kubartovi, sedícímu u cesty, málem pøejel nohy traktor. Aèkoliv mìl traktorista spoustu místa jinde, ještì mìl nemístné poznámky k našemu Ondøejovi. Ondøej reagoval úplnì klidnì, jako kdy je ve slubì, ani zvýšil hlas jen prohlásil: „Jó kdyby tady byly koleje tak bych stáhnul šraòky a traktor bych si vychutnal, nebo do nìj narazil drezínou a by z nìj byla placka“. Pak u jsme pochodovali po trase, kterou nás vedla druhá mapa. Trochu jsme zabloudili a tak jsme to vzali zkratkou pøes potok, kde jsme pøedvedli témìø kaskadérské skoky a lehce podmáèenou loukou a k hrachovému poli. Tam jsme zahlédli cestièku, ale také vesnici Frantovy Lhotice, kde jsme hledali další mapu. S ní jsme mìli dojít a ke studánce kousek od Mezilesí. Chvíli poté se u Bára Pospíšilová a Verèa Koláøová loudaly natolik, e se jich vedoucím zelelo a batohy jim vzali. Nutno však dodat, e Bára s sebou táhla z Lukavce i igelitku se sladkostma. V Mezilesí jsme si dali pauzu a èekali na JiPa, a nám doveze proviant a stany. Za dvacet minut mìl dorazit, ale po pùl hodinì èekání jsme si poèkali ještì dalších dvacet minut. Nìkterým se to nelíbilo, ale kdo remcal, asi pøíštì ponese stany a jídlo sám. Kdy dorazil, pobrali jsme si vìci a vyrazili jsme na místo putování. Tam jsme si odloili náklad, odpoèali si a obèerstvili se a vydali jsme se pro poslední zprávu ke studánce. Pak jsme se vrátili zpìt a rozdìlili se do skupinek, ve kterých si budeme celý puák spoleènì pøipravovat chutné krmì a udrovat oheò. Vytvoøili jsme si ohništì a postavili si stany, abychom zahnali déš a mohli spát venku pod širákem. Se sbíráním døeví byli trochu problémy, protoe nìkteøí Medvìdi pøinášeli z lesa klády místo klackù, ale pak se podaøilo a my si své buøtíky pøeci jen opekli.
34
ŽELIVÁČEK '06
Kdy jsem došli na místo. Vybalili jsme si spacák, karimatku a sundaly boty smradlavé ponoky a šli jsme se umýt. Pak byla veèeøe – vepøo-knedlo-zelo. Kdy jsme dojedli, tak jsem šli spát.
Medvědi – Ondřej Kubart
Pondìlí – den D. Odchod na puák. Nìkteøí na nìj byli natìšení ji pøi pøíjezdu a nìkterým se nechtìlo z postelí. Byli jsem pøekvapení, jak jsou Lišky neschopné. Zatímco Medvìdi – táborová elita – mìli zabaleno bìhem nìkolika málo minut, pro nìkteré Lišky bylo balení takøka nesplnitelným úkolem (nutno dodat, e vybavenost Medvìdù odpovídala rychlosti). Medvìdi museli pomáhat s balením Lišek a nìkteøí chudáci museli jejich vìci dokonce nést. Na cestì bylo mnoho zastávek, napøíklad v Lukavci. Vìtšina lidí zašla do Jednoty, nìkdo do cukrárny a pár lidí okukovalo „znaèkové“ zboí od Vietnamcù. Bìhem cesty Medvìdi vymysleli píseò o našem instruktorovi Ropovi: „Jsem pták Ropák, seeru co vidím, jestli to však chytím. Teï jsem tady, ale pak pøíjde doba lidí a já poteèu v ropovodu. Hou, hou, hou.“ Po dlouhé chvilce ticha Ropo projevil radost z písnì slovem: „hustý“. Po dojití na místo u potoka Voèadlo jsme se rozdìlili do skupin. Skupiny si udìlaly ohništì a jídlo. Pak se šlo spát. Lišky – Bára Antošová
Po „slastném“ zvuku trumpety, který je v táboøe znám jako budíèek, jsme se všichni probudili a vstali. Po dobré snídani jsme zaèali balit na puák. Nìkdo mìl velký batoh, nìkdo malý, ale nakonec jsme všechny své vìci do batohù „nacpali“ (po malé pomoci klukù z Medvìdù, napø. Kuby Antoše, nebo Standy). Vyfasovali jsme svaèiny a mohli jsme vyrazit. Došli jsme k prvnímu stanovišti, kde jsme našli mapu s vyznaèenou cestou kudy dál (mapu našla Saša Seidlová). Po dlouhé cestì jsme se koneènì dostali do vesnièky Mezilesí, kde jsme nabyli síly na poslední úsek cesty. Kdy jsme dorazili na místo, starší èlenové (myšleno tak, e ti èlenové, kteøí v Mezilesí u byli – Jakub Antoš, Bára Antošová, Dáda Souèková, Kaèka Koláøová, èi Šárka Špotová) vzpomínali a srovnávali vzhled celého místa s minulou výpravou do Mezilesí. Nakonec všichni postavili stany (i kdy vìtšina lidí spala pod širákem) a rozdìlili jsme se do
ŽELIVÁČEK '06
7
Lišky – Tereza Kujanová
Byl to slunný den. Dopoledne jsme se dozvìdìly, e musíme ještì zùstat ve slunné Shanghaji. Po snídani jsme proto vyrazily ke Koníkovi, kde jsme udìlaly malou lesní galerii, ve které byly pøedevším pravìké obrazy a odkazy. Párkrát jsme si zamotaly ruce a zase rozmotaly, pøièem pokadé vzniklo více ne jedno koleèko. Lano, s kterým jsme se pøetahovaly, nebylo na pøetahování nejvhodnìjší, take jsme si lehce obrousily dlanì, ale i tak to byl urputný boj. Seøadit se podle velikosti bez mluvení se ukázalo jako nepøekonatelný problém, protoe moc z nás potichu nebylo. Zato domeèky se nám vánì povedly. Terka Nejedlá postavila fotbalové høištì i se støídaèkami a bránami. Verèa nám dokonce ukázala i plnì funkèní jezírko a ohništì a pak u byl èas vrátit se na obìd. Po obìdì to propuklo. Objevily jsme se na trzích v Shanghaji. Byly tu rùzné stánky. U Honzy Mládka jsme si mohli vyzkoušet hlavolamy, u Michala Weigla uplácat nìco z hlíny. Bára Herzánová s Týnkou Kubartovou nám udìlaly krásné èínské tetování a Káèa Moravèíková nám zregenerovala nohy v lázních s vonnými solemi. Tady se líbilo dokonce i klukùm, kteøí se za normálních okolností neradi koupou. U Kulicha s Ropem jsme se osvìili bylinnými èaji v tajemném prostøedí za svitu svíèek. Káèa Novotná nás nechala vytvoøit si krásnou mramorovanou pohlednici a u Terky Kujanové jsme zmìøili své síly pøi shazování se z lavièky za pomoci dvou tyèí obalených na konci molitany. Kdy jsme u mìli trhù dost, šli jsme se obèerstvit a posilnit na veèeøi. Po veèeøi jsme byli pozvaní do kasina. Kadý horolezecký oddíl mìl k dispozici urèitý obnos, který si mohl vyzvednout v bance. Hry byli rùzné od prší, pøes oko a kostky a po ruletu. Byla jenom škoda, e se našli i zlodìji, kteøí krupiérùm kradli bankvky a ostatním jejich Lukavecké dolary. Kromì obyèejného kasina zde byla i honosnìjší VIP zóna, kam mohli jen movitìjší a kde byl stanoven minimální vklad. Asi kolem deváté hodiny kasino zavøelo. Sojky – Lucka Vavrušková, Káča Moravčíková
Dnes jsme stávali velmi rychle, protoe by poplach. Pøišla zpráva ze základního tábora. „LU-KAVEC PRO SANGHAI – STOP- VAZENI HOROLEZCI – STOP – U NAS HROMY BLESKY – STOP – NENI HEZKY – STOP – ZELEZNICE MIMO PROVOZ – STOP – NENI MOZNOST DOPRAVY – STOP – ODLOZTE SVUJ ODJEZD – STOP – VYCKEJTE NA DALSI ZPRAVY – STOP – KONEC – STOP – LU-KAVEC PRO SANGAI – STOP!“ To znamenalo, e se dnes nemùe vydat do základního tábora. Následoval náhradní program Po snídani jsme se vydali do lesa ke koníkovi, kde jsme hráli štafetu s básnièkami. Na louce jsme pak hráli Twistra, abychom si vyzkoušeli naši gymnastickou obratnost. Pøi zpáteèní cestì Martina upadla a zvrkla si kotník. Katka s Týnou ji musely zbytek cesty nést. Pokoušeli se dovolat klukùm do tábora, take JiPo na nás èekal u lesa, aby Martinu naloil do auta. Kolem poledne jsme se vrátili do tábora na obìd, kde jsme si pochutnali na bájeèné rajské omáèce. Po poledním klidu nás èekali èínské trhy, abychom poznali èínskou kulturu pøed tím, ne se vydáme do základního tábora a dále pokoøit nejvyšší horu svìta. Celkem nás na èínském
8
ŽELIVÁČEK '06
trhu èekalo 7 stánku, kadý si mohli vybrat a jít kam chtìl. Na výbìr bylo z èínské èajovny, kde se podával pravý èínský èaj a peèivo, dále jsme si mohli nechat na tìlo namalovat nìjaký symbol. U tohoto stánku bylo nejvíce návštìvníkù. Mohli jsme si také nechat umýt nohy v lazebnictví, potrápit mozek u lamohlavù, vymodelovat nìco zajímavého z keramiky nebo zápasit na kládì. Všichni jsme si èínské trhy dobøe uili. Veèer se nám otevøelo Casino, kde si kadý mohl vybrat ze široké nabídky zábavy. Mohli jsme si zahrát napø. karty, ruletu a další. Vyhrávali jsme a prohrávali peníze, tak jak nám štìstí pøálo. Potom jsme všichni honem skoèili do spacákù a tìšili se na druhý den.
Jestli jsi došel zvídavý ètenáøi a sem, tak nezoufej, nebo i tìchto dnech se nìco dovíš, ale a na konci v èásti „Putování, aneb Puáky“. Pùvodnì se všichni mìli vrátit ve støedu veèer do tábora. V Himalájích však spadl eleznièní most (to by se u Èeských drah nemohlo stát) a tak všichni museli pøespat tam kde konèila tra a druhý den postavit most a dojet do základního tábora pod Mt. Everestem. Do stanice Lu-kavec. Naštìstí poèasí bylo skvìlé a tak všichni spali „Pod širákem“ v lese.
ŽELIVÁČEK '06
33
Vlci – Nicholas John
Dnes ráno jsme se probudili jako vdy v 7:00. Všichni byli vzrušeni, protoe jsme šli na puák. Take všichni se šli rychle nasnídat, aby si pak mohli zabalit batohy. Kdy byli koneènì v 11:15 byli všichni hotovi, tak jsme odešli se sojkami na puák. Prošli jsme vesnicí Køešín, pak jsme ještì prošli blízko vleku a pak po 2 km jsme koneènì došli na místo, kam jsme mìli namíøeno. Všichni se hned šli koupat do potoka, co byl poblí. Pak jsme zaèali stavìt stany. Potom se zase nìkdo šel koupat a jiní zaèali rozdìlávat oheò na veèeøi – k veèeøi byl zjednodušený sítòák. Po veèeøi se všichni nìkam rozptýlili do stanù, nebo k ohni, nebo do lesa. Pak šli všichni spát. Vlci – Martin Tichý
Na puák jsme šli hned po obìdì. Vlci a sojky si oddychli, kdy u jsme byli na místì. Bylo horko a proto jsme se šli ochladit do blízkého potoka. Kdy jsme se vykoupali, zaèali jsme stavìt stany. za deset minut jsme u byli hotový. Pak nás vlky a sojky Jonáš rozdìlil na 4 skupinky na vaøení. Kadá skupinka si postavila ohništì, aby mohla vaøit. K veèeøi byl Seetonùv hrnec. Za pár hodin jsme šli spát. Nìkteøí do stanù, zbytek pod širák
Lvíčata – Katka Novotná
Po snídani nás èekala stavba mostu, který smetla povodeò. Nejhezèí a nejbytelnìjší mìla samozøejmì Lvíèata a Tygøi. Poté jsme museli uklidit po našem noclehu a zahráli si ještì pantomimu, kdy se po dvojicích pøedvádìla a hádala nejrùznìjší zvíøátka. Díky mostu jsme se dostali do vesnice Lu-kavec pod Mt. Everest, kde nás hlasitì pøivítali horolezci a místní obyvatelé. Po obìdì pro nás pøipravil Honza Motl závody ve stylu Vesmírných kovbojù. Kadý mìl i své mimozemské jméno napø. Capruta, Zelený lev, Tøíhlavý pes, Spíïa, Vodní drak atd. Lvíèata zkoušela pracovat s bièem: ve shazování polínek lasem byla nejlepší Anièka Pávová s 6 shozenými poleny. Na druhém místì pak byla Nela Èíková a na tøetím Manuel. Pak se Lvíèata pøetlaèovala: nejlepší byli se stejným poètem vítìzství: Boris, Dominika a Nela. Na konec v saunì nahánìla vesmírné krávy, kde byli všichni dobøí, protoe se jim a na pár výjimek ádná neutopila nebo neuplavala po potoce. Po veèeøi zkoušela ještì práci s lasem.
Vlci – Martin Tichý
Kdy jsme se probudili, krásnì svítilo slunce. Snídanì se dala jíst. Po snídani jsme se šli nìkteøí koupat. Kolem dvanácté jsme rozdìlali oheò. K obìdu byly vrtule s omáèkou. Po obìdì jsme hráli hry. Kámen Nùky papír. K veèeøi byly špízy. Pak jsme šli spát.
Vlci – Martin Tichý Vlci – Honza Hájek
V noci ze støedy na ètvrtek jsme spali pod širákem v zadním lese. Tu noc u byly všechny týmy pohromadì.
Kolem osmé byly všichni vzhùru. Snídanì byla kolem deváté. Po snídani jsme si balili. Kdy jsem zabalili skládali jsme stany. K obìdu byl buøtguláš. Po obìdì jsme vyrazili ke studánce u Koníka.
32
ŽELIVÁČEK '06
jsme napø. museli zdolávat zapeklitou opièí dráhu. Napø, obìhnout Trnávku a podlézt jednu pøekáku. Kvùli tomu hroznému vedru jsme se museli jít vykoupat do nedalekého jezu,který byl sice ohromnì studený, ale za to tak osvìující. První do vody skoèila Kaèka a za její hrdinstí jsme jí velmi obdivovali. V poledne nás pøijel navštívit Vojta, pøivezl poštu, a dal si s námi ty výborné ovocné knedlíky. Po veèeøi jsme si zahráli ještì pár her a pak šup k táboráku, ti co chtìli šli ještì kolem desáté hodiny veèerní hrát svìtlušky a sardele do lesa. Výborná byla malá Bára od Hada, která jednu hru vyhrála i kdy nechodí ani do školy. Svìtlušky jsou hra pøi které se dìti musí potichu pøiblíit k osobì na konci vymezeného okruhu, ovšem ta osoba pokud je uslyší nebo uvidí na nì posvítí a oni se musejí vrátit na zaèátek a tím prohrávají. Sardele je zase hra kdy se jeden èlovìk také schová do lesa do vymezeného okruhu a má sebou píšalku a prùbìnì píská a my ho musíme najít, kdy ho najdeme musíme se k nìmu nenápadnì pøikrèit a neprozradit ho, prohrává ten kdo ho najde poslední.
Lvíčata – Katka Novotná
Nastalo bourání a odchod z puáku do Radìjova (který se z jedné hodiny na ètyøi protáhl, nebo jsme za Arneštovicemi zahnuli o køiovatku døíve ne jsme mìli) kde nás vyzvedli auty Jindra a Honza Mottl a po skupinkách postupnì odvezli do tábora, nebo o svátcích nejezdí autobusy. Po (u nìkterých jedincù donucené) vykoupání ve vanièkách jsme si vzali spacáky a karimatky a odešli do Pentagonu na celotáborové pøespání, kde všichni unavení návratem z puáku a celodenním vedrem ihned usnuli. Tygři – Zuzka Vojáčková
Dnešek je smutný u musíme opustit Trnávku a vrátit se. Po snídani zaèínáme s balením stanù a hlavnì svých vìcí, které jsou roztroušené snad všude. Naštìstí jsme to všechno zvládli na jednièku a všude je uklizeno a my máme zabaleno. Zamykáme chatu a chystáme se k odchodu, jdeme do jedné nedaleko vzdálené vesnice kde nás má vyzvednout Jindra s Hadem, bohuel jdeme ohromném vedru a hlavnì taky zabloudíme, protoe nemáme vùbec ádný orientaèní smysl, ale naštìstí potkáme velmi hodnou paní se psem a ta nám poradí. Ovšem dìti byly naprosto skvìlé a cestu zvládli naprosto výbornì a tak za odmìnu dostali zmrzlinu. Ovšem aby toho nebylo málo, nìkteré holky dostali vši a tak jsme všichni šli do tábora se šátkem na hlavì. Po strastiplné cestì jsme dorazili k autùm a dojeli do tábora kde jsme ihned zaèali s odvšivováním. Bylo to rozhodnì velké dobrodruství na které jen tak nezapomeneme. (Na ten poák nebo na ty vši?)
ŽELIVÁČEK '06
9
Ráno po budíèku jsme sbalili vìci do baohù a nasnídali jsme se. Pak jsme šli opravovat eleznièní mosty pøes øeku nedaleko studánky U Koníka. Stavìli se tøi mosty podle toho, kdo byl s kým na puáku. My jsme stavìli most se Sojkami, Medvìdi s Liškami a Lvíèata s Tygøaty. My jsme stavìli padací most s Ondrou, stanicí, skálou a tunely. Lvíèata a Tygøata mìla nízký, ale velmi pevný most s vysokou nosností. Nosnost tohoto mostu pøedvedl Honza Motl tak, e si na nìj stoupl. Poslední most mìli Lišky a Medvìdi. Ti ledabyle naskládali kameny na sebe a dali na to klacky a šišky a to bylo vše. Kdy byly mosty postaveny a pøedvedeny ostatním, tak jsme si šli pro batohy. S batohy jsme vyrazili do tábora LU-KAVEC. Zde jsme si vybalili vìci z batohù a nechali jsme vìci vyvìtrat a usušit mokré vìci. Po nìjaké chvíli jsme mìli obìd. Po obìdì byl polední klid a po nìm nám dali úkol, aby si kadé drustvo vytvoøilo nìjakou znaèku na bodovací tabulku, podle které se budeme øídit, jak jsme vysoko na hoøe Mt. Everest. Odpoledne mìla kadá skupinka vlastní program. My jsme šli na lodièky. Rozdìlili jsme se na dvì skupinky. V jedné lodièce byl Jonáš a Honza a v druhé lodièce byli Vojta a Èenda. Vojtova skupinka se nemohla dostat na rybník, protoe Vojta poøád blbnul. Mezitím skupinka Honzy plula po rybníku a také se koupali ve vodì. Nakonec se skupince Vojty podaøilo vyplout. Pak se dostali ke skupince Honzy. Tam se trochu vymìnili èlenové lodièek. Chvíli jsme se všichni koupali, a potom jsem já Honza, Nicholas a Stefan rozhodli pøepadnout Èendu a Vojtu, kteøí byli sami na jedné z lodí. Jak jsme se prali, tak Èenda naklopil loï a nalil do ní vodu. Loï se zaèala potápìt. Vojta naposlední chvíli chytil lano. Èenda a Jonáš mu pomohli dopravit loï na bøeh, kde jsme loï vylili. Mezitím se ostatní koupali a dívali se na nì, jak se s tím perou. Kdy nás to pøestalo bavit, tak jsme jeli na bøeh. Pøevlékli jsme se a šli jsme do vanièek. Pak jsme mìli veèeøi. Po veèeøi jsme šli mít nádobí a nìkteøí ještì potom do vanièek. Pak jsme šli spát. Medvědi – Ondřej Kubart
Dnes po snídani jsme šli v lese pøes potùèek u Koníka stavìt mosty, abychom se eleznicí dostali do základního tábora Lu-kavec. Ondroj Kubart nám pøesnì øekl, jaký materiál smíme pouít. Po stavbì jsme pøijeli vlakem do tábora. Za velkého potlesku rozzáøených Tibeanù. Lišky – Sašenka Seidlová
Po probuzení u Pentagonu Ondøej zahájil akci „Stavìní mostù“ a my spolu s medvìdy zaèali stavìt. Problém byl, e jsme inteligentnì zapomnìli provázek a tak náš eleznièní most pøes potok vypadal trochu nestabilnì, lépe øeèeno jako horská dráha. Nakonec nám ho po dlouhých øeèích uznali a my pak zjistili, e celou dobu tam byly provázky náhradní, ale zvládli jsme to. Pøece jenom toho bylo u dost a tak jsme se ještì po pár hrách vrátili do tábora s tichými vìtami jako: „No koneènì…“ nebo „Hurá…“.
10
ŽELIVÁČEK '06
Lišky – Tereza Kujanová
Ranní probuzení v lese bylo pøíjemné. Zabalili jsme si spacáky a ostatní vìci a nasnídali jsme se. Pak jsme se všichni pøesunuli k potoku, kde jsme mìli za úkol postavit most pro èínskou eleznici, abychom se mohli dostat do LU-KAVCE. My jsme stavìli s Medvìdama, Sojky s Vlkama a Lvíèata spolu s Tygry. Náš most byl postaven nejrychleji, ale popravdì øeèeno bych po nìm ani nechtìla jet. Byl dost køivý a to støídavì na obì strany a nebyl ani pøíliš pevný. Zato okolo mostu to bylo pìkné i zastávka tam byla. Potom jsme se vrátili na místo pøespání a zahráli si „vymìní se ten, kdo má modrý holinky….“, potom parlament. Pak jsme po sobì posbírali všechny papírky a vyrazili jsme ke krmelci. Cestou nám Èenda šlapal na paty a mlel nìco o tom, e u je obìd, pøièem obìd mìl být a za tøi ètvrtì hodiny. U krmelce jsme se seøadili do vlaku a vyrazili jsme. V LU-KAVCÍ nás vítali místní a ostatní horolezci. Obìd a setkání s ostatními bylo radostné. Sojky – Klára Pravdová, Káča Moravčíková
Dnes jsme se probudili v lese nedaleko Pentagonu. Po snídani jsem vyrazili na stavbu mostù. Vdy jsme stavìli dva oddíly dohromady: Sojky s Vlky, Lišky s Medvìdy a Lvi s Tygøíky. U našeho mostu hned Dimo, Petr a další Vlci skoèili do vody a zaèali nabírat jíl na stavbu. Sojky shánìli materiál a stavìli okolí mostu napø. pøíjezdovou cestu, nádraí atd. Jakmile jsme dostavìli most, mohli jsme vyrazit jako vlak do základního tábora, protoe eleznici u nic nechybìlo. V základním táboøe nás vítala celá skupina horolezcù. Po návratu na nás èekali vanièky s teplou vodou, o kterou se postaral Vojta. Odpoledne jsme hráli hry na zadní louce. K veèeøi byl chleba s tvarohovou pomazánkou. Po veèeøi jsme šli na lodièky. Ještì pøed tím si Martina šlápla šikovnì na høebík, take teï kulhá ještì víc. Na veèerním nástupu horolezecké oddíly postoupili výše k vrcholu Mt. Everestu. Po nástupu jsme šli všichni honem spát. Dobrou noc.
ŽELIVÁČEK '06
31
Trénink pøistání létajícího talíøe (hod fresbee na cíl) 1. místo: Jára, Bára; 2. místo: Boris, Anièka, Komár; 3. místo: Matìj, Lucka, Dominika, Nela, Manuel Fyzická pøíprava na let (opièí dráha) 1. místo: Manuel; 2. místo: Jára; 3. místo: Lucka Svaèina ve stavu bez tíe (snìzení sušenek pøivázaných na provazu bez rukou) 1. místo: Manuel; 2. místo: Anièka; 3. místo: Bára Výdr v toèivosti (nebo-li dobìhni ke kládì, kolem které se 5x otoè a pak utíkej do cíle ani by si se moc motal) 1. místo: Bára; 2. místo: Nela; 3. místo: Komár Zkouška kosmické ohebnosti (aneb, kdo se dotkne bez pokrèení v kolenou vlastních palcù u nohou a hloubìji) 1. místo: Manuel; 2. místo: Nela; 3. místo: Dominika Náš odpolední program Vám popíše Manuel (který pochází ze Švýcarska): Nach dem Mittagessen spielten wir ein ganz gutes Spiel. Wir spielten Lodì. Das geht so, du bist ein Schiff, und hast ein weißes Tuch um dich, das war dein Leben. Du konntest entweder ein Pirat sein der konnte die Fracht Schiff toten oder ein Schiff. Die Fracht Schiff transportierte entweder Früchte und Gemüse Waren 5 Gold stücke wert, dann gab es Süßigkeiten die waren 20 Goldstücke wert. Ja und dann gab es øepa und uhlí die waren 10 Goldstucke wert und dann gab es nach èokoláda und die war dann gar 50 Goldstucke wert. Mann konnte sie auch zwei mal teurer machen oder drei mal und so weiter und so weiter. Das Ziel war so viel zu verdient wie man konnte. Wir waren natürlich zwei Gruppen. Nachher mussten wir wieder holz hohlen für den táborak. Zum Abendessen gab es ja die ovocni knedliky. Nach dem gab es wieder den taborak. Am táborak gaben sie uns die odmìny von den soutìe.* Tygři – Zuzka Vojáčková
Lvíčata – Katka Novotná
Dnes se konala od rána zimní olympiáda. Soutìilo se v rozmanitých disciplínách jako je Hanèin bìh, Biatlon (kde bohuel byly moc velké lye na naše malé lví tlapy, proto se bìelo bez lyí pouze s hùlkami), skok ve snìnicích, vázání obøího uzle, jízda na Snowboardu (kde s pøehledem všechny porazil Jára), vrh snìhovou koulí, sbìrací bìh a nebo rùzné lanové prolézaèky. Nejoblíbenìjší ovšem bylo krasobruslení, kdy si vdy dvojice pøipravila jednominutovou exhibici, kterou poté pøedvedla porotì za doprovodu písnièky It’s raining man. V našem oddílu byli nejlepší Jára a Manuel, kteøí pøedvedli rùzná salta, stojky a kotouly. Po ukonèení her se bohuel rozpršelo a tak se naše tlupa uchýlila do Malíkárny, kde kadý hrát co chtìl – nìkdo si razítkoval, vyrábìl pohlednice domù a nìkdo hrál Aminu (oblíbená desková hra, kdy soutìící se snaí zachránit irafu Aminu), karty, mikádo a jiné deskové hry.
Probudili jsme se do opravdu nádherného dne, nasnídali jsme se a rozhodli se e pùjdeme na borùvky aby nám Jindra mohl potom udìlat ovocné knedlíky. Šli jsme do lesa kousek nad Javáky akorát e dìti nesbírali moc borùvky do kelímku, ale spíš do pusy take zprvu èisté dìti jako Gigi, Bety, Honzík a Káa byly rázem lesní pøíšerky s úplnì fialovou pusou. Odpoledne jsme mìli olympiádu, napø. mìli jsme navázané na stromì rùzné šòùrky a na nich sušenky a my jsme je museli co nejrychleji sníst. Nejlepší rout byl Honza Koláø. Potom * Po obìdì jsme hráli skvìlou hru. Hráli jsme Lodì. Jde o to, e jsi loï a máš u sebe bílý papírový prouek, co je tvùj ivot. Mùeš být buï pirát, který mùe krást náklad lodí nebo nákladní loï. Nákladní loï pøeváela ovoce a zeleninu za 5 zlatákù, sladkosti za 20, øepa a uhlí za 10 a èokoláda za 50. Své zboí jste si ale mohli zhodnotit dvakrát nebo i vícekrát tolik. Cíl byl tudí vydìlat co to nejvíce šlo. Hráli Tygøi proti Lvùm. Potom jsme museli pro døevo na táborák. K veèeøi byli borùvkové knedlíky. Potom byl zase táborák, bìhem kterého se rozdávali odmìny z dnešních soutìí.
30
ŽELIVÁČEK '06
ŽELIVÁČEK '06
11
Po veèeøi se dìti dozvìdìly, e se jejich oblíbení vedoucí schovali v lese pøed strašlivým Yettim a ony je musí najít. Káèa byla schovaná pod pláštìnkou ve køoví kolem kterého chodila Lvíèata stále dokola, ale nikoho nenapadlo se do toho køoví podívat. A po napovìzeni Moniky ji našli a my se mohli se svíèkami (protoe u byla tma, jak dlouho hledali) vrátit do tábora, kde jsme spolu se tøemi Tibetskými mnichy uctili boha hor, aby nás chránil pøi výstupu na Mt. Everest. Lvíčata – Katka Novotná
Tygři – Zuzka Vojáčková
Naše ji desetièlenná tlupa se vydala s Tygry do Lukavce, který je vzdálen necelé 2 km od našeho tábora. Zde jsme nejdøíve zavítali do místního obchodu a poté hned na dìtské høištì, kde si dìti hrály na skluzavkách a houpaèkách a do 13hodiny, kdy nám jel autobus do Hoøepníka. Z Hoøepníka pod vedením Honzi Mottla jsme se prosekávali lesem, skákali pøes potoky, šplhali pøes skály a jinak probojovávali další 3 km a na naše puákové místo. Po stavbì stanù a vybalování jsme si zahráli v lese oblíbenou rozdupku, kimovku a také pøehazovanou. Kadý nasbíral pár vìtvièek na veèerní táborák, pøi kterém si za hry na kytaru a zpívání kadý opekl buøty.
Ráno jsme se probudili opìt do krásného slunného dne a díky tomu jsme mohli zaèít horolezecké hry. Disciplíny byly následující, biatlon, jízda na snowboardu, krasobruslení co bylo úplnì nejvtipnìjší.Velmi krásnou jízdu na bruslích mìly všichni, ovšem velmi elegantní Betty a Gigi, Zvláš kdy tuto disciplínu provádìli velcí kluci. Dále jsme skákali do dálky a do hloubky. Všichni jsme to bez vánìjších zranìní pøeili, naše fyzické schopnosti byly provìøeny a my se s klidným srdcem mùeme vydat na nejvyšší horu. Po poledním klidu jsme se vydali do lesa ke krmítku sbírat chrastí na táborák. Po tak úmorné práci jsme si dopøáli chvíli relaxace na lodièkách na rybníce, kde jsme se nauèili i trochu pádlovat. Veèer pøišel do tábora yetti a vystrašil naše šerpy a my jsme se je museli vydat hledat do lesa za silnicí, kde se pøed yettim schovali. Šerkové byly naši vedoucí. Nakonec jsme je všechny zdravé našli a yettiho zahnali. Pøi cestì nazpátek jsme si zapálili u køíku svíèky, a šli zpìt. Stanuli jsme pod majestátním Mount Everestem, kde u na nás èekal bùh hory. Byly jsme svìdky obøadu uctívání hory nìkolika mnichù.Rozestoupili jsme se do kruhu kolem nich a poloili tam své svíèky. Po skonèení obøadu jsme se odebrali do svých skromných pøíbytkù a plni záitkù jsme usnuli.
Tygři – Zuzka Vojáčková
Naše letošní putování smìøuje na pøekrásnou Trnávku. Do Lukavce, vesnice kousek za táborem jsme se vydali pìšky a èekali na autobus, èekání jsme si krátili nakupováním rùzných dobrot a hraním u Høíbku. No a jak se krátil èas pomalu jsme došli na námìstí a nasedli do autobusu smìr Hoøepník. Cesta dlouho netrvala a za nedlouho jsme tam byly. A protoe jsme se opravdu u velmi na Trnávku tìšili cesta lesem z Hoøepníka byla velmi rychlá a hlavnì dobrodruná, protoe nebyla zrovna moc dobøe pøístupná. Kdy jsme koneènì došli na Trnávku, nejdøíve jsme ven vyndali stany a pomohli je dìtem postavit. Po tom jsme celý vyhládlý z cesty snìdli celou veèeøi,málem i s Jindrou který nám tak výbornì vaøil. Samozøejmì jsme hráli i rùzné hry jako napø. kámen nùky papír, kdy proti sobì bìhají dvì drustva a dávají si kámen nùky papír a díky tomu postupují blí a blí tomu druhému drustvu. Potom jsme si udìlali táborák a chvíli si vyprávìli zábavné historky ze ivota a potom unaveni ulehli do stanù a vedoucí do Trnávky.
Vlci – Dimo Felcman
Tento den byl zvláštní tím, e se konaly horolezecké hry, které mìli provìøit naše fyzické a psychické schopnosti a dovednosti. Zaèaly ranní rozcvièkou a Hanèiným bìhem. Horolezecké hry mìly 10 disciplín, které jsme procházeli z celím oddílem. Na prvním stanovišti byl slalom na snowboardu. Michal Košálek z našeho oddílu byl v tom nejlepší. Potom jsme šli na rybaøení, k druhému stanovišti, kde jsme házeli snìhovou (toaletovou) koulí. Pak jsme šli na krasobruslení a potom k Èendovi skákat do hloubky. Další stanovištì, které jsme navštívili, bylo vázání uzle, kde celý oddíl mìl za úkol udìlat z lana ambulanèní uzel. Potom jsme šli ke krmítku na bìh na snìnicích. Pak jsme šli k Èepici na lanové prolejzaèky
Lvíčata – Katka Novotná
Medvědi – Ondřej Kubart
Po vydatné snídani jsme vyrazili do lesa na borùvky, aby nám Jindra mohl uvaøit borùvkové knedlíky k veèeøi. Po návratu nás èekala galaktická olympiáda. Soutìící museli zvládnout disciplíny jako:
Po ranním nástupu a bodování poøádku zaèly horolezecké hry. V tìchto hrách byly rùzné disciplíny jako krasobruslení, jízda na snìném prknì, hod snìhovou koulí a podobnì. Ještì po obìdì probíhaly nìkteré disciplíny.
12
ŽELIVÁČEK '06
Po veèeøi pøi veèerním nástupu bylo vyhlášení a vdy jsme obsadili první tøi místa. Pak pøibìhl Kuba Antoš a Michal Weigl a øekli nám, e se ztratili šerpové a musíme je jít hledat. A jsme je našli, tak od Køíku jsme nesli do tábora zapálené svíèky a modlili jsme se, aby jsme mohli na Mt. Everest. Pak jsme u šli spát. Lišky – Andy Stanovská
ŽELIVÁČEK '06
29
Lvíčata – Katka Novotná
Nadešlo smutné louèení a odjezd z tábora. Dìti stateènì pomáhaly s bouráním stanù a nošením zavazadel k autobusùm, které je okolo 14 dovezly zpátky do Prahy k rodièùm. Konec letošního vyprávìní, pøíští rok se na Vás všechny bude zase tìšit Káèa Novotná a Monika Týfová! Tygři – Zuzka Vojáčková
Dnes jsme hráli horolezecké hry. Jako první disciplína byl Hanèin bìh. Pozdìli jsme hráli i ostatní hry: biatlon, skok do hloubky, vázání uzlù, èlunkový bìh, prolézaèky, hod snìhovou koulí, krasobruslení a slalom na snowboardu. Byli jsme rozdìleni do tøí kategorií: malí, velké holky a velcí kluci. Veèer pøišel Yetti a naši vedoucí se rozutekli po lese. Museli jsme je najít. Pak jsme se pomodlili u boha hory, který nám slíbil, e nás ochrání a šli jsme spát. Lišky – Tereza Kujanová
V pátek ráno jsme po snídani rychle umyly nádobí a nastoupily jsme na Hanèin bìh, kterým zaèínaly letošní horolezecké hry. Tradièní rozcvièky se neúèastnili jen marodi a ti které zrovna jako na potvoru zaèalo nìco bolet tìsnì pøed závodem…. Po rozcvièce, kterou pro nás pøipravily Týna Kubartová a Katka Moravèíková, jsme zaslechli „pøipravit, pozor, teï“ a na to teï jsme se všichni vyøítili okolo brány a ïolíku k Elku. Kolem Elka se bìí místy brázdama a pak dole Elkem pøes potok, kolem krmelce pøes bainku na louce do cíle v táboøe. První dobìhl Standa Krejèí, který pøedbìhl i Kulicha. Kulich nevyuil nepøítomnost Dana Souèka a první místo si nechal opìt vyfouknout. Pak jsme dosupìli i my, ostatní smrtelníci. Kdy jsme se vydýchaly a nasvaèily, zapoèaly horolezecké hry. U Katky Moravèíkové jsme jezdily slalom na snowboardu. Kadý stál na skateboardu a odráel se pouze hùlkami, pøièem takto musel pøekonat slalomovou dráhu. Nejrychleji to zajela Andy Stanovská. Poté jsme se pøesunuly k Bránì, kde nás Honza Koza zkoušel z uzlù. Nebyly to však obyèejné uzle, ale kouzelné uzle. Teda spíš obøí uzle. Všechny jsme se chytly lana a zamotaly jsme se do nìj dokonale. Na druhý pokus nám to naštìstí vyšlo a náš èas, aèkoli nebyl nejrychlejší, byl alespoò jedineèný: 04:44:44. Od uzlù jsme se øítily k Týnì Kubartové, která byla u sauny. Biatlon byl bìh s hùlkami a sestøelování balónkù šipkama. U potoka nás èekala Bára Vavrušková se èlunkovým bìhem. Èenda nás vyzkoušel ze „skoku do hluboké vody“ u ohništì. Tahle disciplína nám šla moc dobøe. Stály jsme na lavièce a pøedvádìly jsme co nejhlubší pøedklon. Nejlepší Lišky byly Verèa Koláøová a Klára Valdhansová. U Majdy Novákové, Vojty Kolomazníka a Terky Kujanové jsme pøedvedly krasojízdu na bruslích. Bruslilo se na louce pøed výše zmínìnou porotou na písnièku „It´s raining man“. Mìly jsme chvíli na pøípravu a pak to vypuklo. My jsme narozdíl od Medvìdù zvolily rytmické a ladné pohyby, protoe sloité zvedaèky, které pøedvedli Medvìdi byly na nás moc fyzicky nároèné. Bylo vidìt, e i porotu to zaujalo. Nejvíce tato disciplína bavila Dádu Souèkovou a Lenku Nìmcovou. Dáda Souèková byla oèividnì ve svém ivlu.
Smutné ráno. Poslední den tábora! No nic co naplat, však ono to zase uteèe jako voda a my se tady zase sejdeme. U od rána jsme zaèali pomalu bourat tábor,abychom pomohli vedoucím kteøí tam zùstávali do soboty. Nosili jsme prkna s postelí, podláky a matrace a pøitom jsme objevovali vìci, které jsme bìhem tábora ztratili. Za chvíli jsme se dozvìdìli e autobusy u dorazili ke Køíku a my se musíme vydat domù. Byl poslední nástup, kde jsme si všichni podìkovali e jsme to ve zdraví zvládli, zvolali tøikrát huráááá a zase za rok. Cesta k autobusu byla opravdu smutná, nìkteøí breèeli a druzí je utìšovali e rok uteèe jako voda. Nastoupili jsme do autobusù, naposled zamávali našim kamarádùm a vyrazili do Prahy.
28
ŽELIVÁČEK '06
hou. Po pøekonání potoka pokraèovali horolezci po lesní pìšinì podél jeho toku a na mítinku, kde na nì èekal výtvarný úkol (Miki). Museli nakreslit portrét svého kamaráda, aby pak všechny portréty svého oddílu mohli vyvìsit na vrcholu Mt. Everestu. Po úspìšném nakreslení portrétù vyrazili horolezci na poslední záchytný bod s obèerstvením, kde dostali energetický nápoj (Michal), aby mohli zdolat poslední a nejstrmìjší stoupání (kopec vedle køešínské sjezdovky). Po zdolání tohoto kopce, koneènì horolezci stanuli na kýeném vrcholu a aby potvrdili svùj výstup, vyvìsili své portréty a oddílové vlajky.
ŽELIVÁČEK '06
13
Od krasobruslení jsme se dostaly ke Kulichovým prolézaèkám v Elku. Jediný, kdo nelezl, byla Bára Pospíšilová, protoe mìla ráno nìco s loktem a bylo jí to zakázáno, aby se jí to nevrátilo, naèe vykouzlila moc pìkný výraz v oblièeji a naštvanì si sedla. Od lan jsme se došmodrachaly k Jonášovi, který mìl svùj stadión u krmelce. Vyzkoušel nás ze skoku na snìnicích. Myslím, e jsme si ve všech disciplínách vedly docela dobøe. Veèer bylo vyhlášení výsledkù a krasobruslaøská exhibice vítìzù. Pak jsme se pøidali všichni. Sojky – Marťa Týfová, Káča Moravčíková
Lvíčata – Katka Novotná
Dnes se celý den balilo, uklízelo a bouraly se ji nìkteré neobydlené stany. Trochu pršelo. Tak na všechny pøišel velký smutek z odjezdu. Lvíèata obdrela za cestu na Mt. Everest dobroty a velikánský mandarinkový kompot, který s chutí snìdli. Také se s nimi rozlouèil Mintaka, který jim pogratuloval za úspìšný návrat na Zemi a daroval kadému galaktický diplom a samolepku lva na památku. Veèer po oblíbeném táboráku s oblíbenými scénkami (herecký tým Vojta a Jonáš –Paní teèe Vám z tašky mlíko – To nevadí, já mám doma kytaru) ještì kadý dostal od Tibeanù karabinku, aby nezapomnìl na úspìšný výstup na Mt. Everest. Lišky – Tereza Kujanová
Ráno nás èekala nepøíjemná vìc a toti balení. Mezi balením jsme se však stihly vykoupat a dojít na chrastí na táborák. Odpoledne jsme opìt trávily dobalováním a hraním her v táboøe. Veèer jsme se všichni sešli u táboráku. Moc se nám ale nechtìlo zpívat. Vojta Kolomazník nám zahrál pár scének a kdy padla tma, tak si nás dal zavolat èínský ministr. Došli jsme k Robinovì kládì, kde nás za svitu lucernièek a louèí èekal ministr spolu se dvìma mnichy. Všem nám vìnoval malou karabinu a pochválil za skvìle zvládnutý výstup na Mount Everest.
Ráno bylo sluneèné, ale smutné, protoe se opìt musíme rozlouèit. Ještì e alespoò uvidíme své rodièe. Ještì však ne pøijely autobusy, tak se nám spoleènými silami podaøilo sloit vìtší èást tábora. Všem, kteøí nám pomohli moc dìkujeme. Ulehèili toti spoustu práce tìm, kteøí zùstali na bourání a mohli se zabývat úklidovými pracemi, kterých je, aè se to moná nezdá, také dost. Kolem 12 h jsme se u objímali a plakali u autobusu. Káèa Koláøová chodila se sluneèními brýlemi a tvrdila, e vùbec nebreèí. Po rozlouèení se s vedoucími jsme nasedli do letadel a odletìli zpìt do Prahy do svých domovù. Mùeme jen doufat a tìšit se zase za rok. Ahoj!
Dnes v noci jsme mìli hlídky, take ráno se nám nechtìlo vstávat. Hlídky byly zdaøilé. Vtávat jsme museli, protoe byl nástup na hru. Hráli jsme hru Evoluce. Byla to fakt velká sranda, hlavnì kdy Klára pøedvádìla opici. Po snídani nám vedoucí oznámili, e se dne konají horolezecké hry. První disciplínou byl tradièní Hanèin bìh. Pøed Hanèiným bìhem nechybìla samozøejmì rozcvièka, kterou nám pøedvádìli Týna, Káèa a osminásobný vítìz Ondroj. Po namáhavém bìhu jsme si chvilku odpoèinuli a pak vyrazili na další disciplíny horolezeckých her. Celkem nás èekalo dalších 7 stanoviš: Hod snìhovou koulí na cíl, biatlon, krasobruslení, skok do hloubky, slalom na snowboardu, vázání uzlù a horolezecké prolejzaèky. Byla to velká legrace. Horolezecké hry nám pøerušil obìd, ale hned po poledním klidu zase pokraèovaly. Jakmile jsme dokonèili všechny disciplíny, museli jsme jít štípat døíví a nìkteøí se šli uèit morseovku a uzle. Nejlíp to samozøejmì šlo Báøe S. Dále následovala veèeøe a po ní vyhlášení horolezeckých her. Na závìr bylo vyhlášení krasobruslení, vítìzné páry nám pøedvedli svùj výkon. Po nìkolika minutách se pøidali vedoucí a nakonec jsme bruslili úplnì všichni. Námìstí se promìnilo v ledovou plochu. Pak jsme stáhli vlajku a odebrali se do stanù. Za nìkolik minut byl nástup na hru. Ztratili se vaši vedoucí horolezci, musíte je najít. Tak jsme se odebrali do lesa za silnici Káèu hledat. Vùbec se nám to nedaøilo. Tak jsme volali, Káèo, my u budeme hodný? Udìláme všechno, co budeš chtít. Ozvi se? Po asi hodinovém hledání jsme koneènì Káèu našli. Mohli jsme se tedy odebrat zpìt do tábora. Cestou kadý dostal svíèku. V táboøe nás èekal obøad uctívání bohù. Modlili jsme, aby nás bohové pustili na vrchol Mt. Everestu. Uprostøed tábora byli tøi mniši, kteøí se modlili, postupnì jsme se pøidali všichni. Po chvíli se objevili bùh hory a øekl, e nás ochrání pøi výstupu na Mt. Everest. Pak u jsme šli rychle spát.
Lvíčata – Katka Novotná
Hned po snídani se vydal celý tábor po oddílech do Jelenova, kde je rybníèek na koupání pro plavce a pro malá Lvíèata potok na èvachtání. Všechny dìti se nadšenì vrhli do potoka a zaèali stavìt hráze.
14
ŽELIVÁČEK '06
Na cestì na Mt. Everest se vyskytují prapodivná, pro nás neznámá, zvíøata. Dìti vdy po oddílech mìli zjistit jejich jména, která mìli vedoucí, kteøí byli roztroušeny po lese, pøilepena na èele. Dìti museli si název zapamatovat a utíkat ho øíci své zapisovatelce Monice Týf. Nejvìtší zvíøátko byl ovšem Jipo, který ztratil v moèálu botu a musel se v blátì pìknì rachtat ponoøený a po pas. Bohuel ani díky pomoci našeho stateèného Manuela se bota nenašla. A pokud neodplula po potoce do moøe, bude tam pro další generace skryta jako suvenýr z naší výpravy na Mt. Everest. Další, kdo stojí za zmínku, byl Vojta Kolomazník, kterého role zvíøátka tak pohltila, e se zaèal ivit dokonce koøínky a listy nejrùznìjších keøù (doufám, e nebyli jedovaté). Nebudete vìøit jak krátká chvíle staèí na zbourání na tak dlouho a pracnì stavìné hráze. A jakou zpùsobila povodeò! Veèer byl táborák se zpíváním a scénkami, kde napøíklad Anièka Pávová, Matìj Køepelka a Tygr Ota Novotný zahráli vtip o Pepíèkovi a rádiu. Tygři – Zuzka Vojáčková
Zase onen otravný hlas trubky nás vytahuje z našich vyhøátých pelíškù, nu co se dá dìlat. Vyèistili jsme si zuby a rychle na výteènou snídani od naší skvìlé Ireny. Po snídani jsme se pøipravovali na celodenní výlet do Jelenova, kam jsme se tìšili na rybník. My jsme vyrazili jako poslední, ale dorazili jako druhý co byl na nás opravdu nevídaný výkon. Kadého hned zaujal potok, který odtékal z rybníka a tak kluci na nìm hned udìlali hráz. Po nìjaké dobì se potok zaèal vylévat ze svého koryta a byl èím dál tím vìtší a vìtší. A najednou se z mírumilovného potùèku stala dravá øeka. Výbornými staviteli hráze byl Honzík Koláø a Manuel. A tak jsme rychle museli zaèít upouštìt vodu, která pøitékala, rychleji a rychleji. Ale nakonec jsme ji pøemohli a nikam nás neodnesla. Zahráli jsme si také hru na zvíøátka: vedoucí a instruktoøi mìli na èele cedulku s vymyšlenými jmény zvíøat a my èleni jsme ji museli pøeèíst. Jene to nebylo tak jednoduché, protoe vedoucí, jako neposedná zvíøátka stále nìkam utíkala nebo si nìkde hrála. Byla to hodnì zábavná hra, hlavnì kdy Jipo chtìl pøebìhnout potok, bohuel tam sklouznul a zùstala mu v tom blátivém potoce bota, kterou jsme samozøejmì nenašli. A tak tam hodil i tu druhou, protoe co taky s jednou botou, e jo? Na louce nám ještì ukázali pøed blíícím se memoriálem jak se staví rychle stan a potom u jsme vyhládlí spìchali do tábora. Ale cestou jsme se stále zastavovali a udibovali výborné lesní jahody. Veèer nás èekal ještì táborák, kde jsme zhlédli pár výborných scének a zpívali písnièky. Ale potom u nás opravdu pøemohl spánek a všichni s velkou chutí zalezli do stanù a do spacákù,po tak vyèerpávajícím dnu plném záitkù. Medvědi – Ondřej Kubart
Po vydatné snídani všichni nafasovali balíèky s jídlem, proto jsem se mìli vydat k nedalekému rybníku. první jsme na místo dorazili my, Medvìdi spoleènì s Liškami. Chvíli po nás pøišly i ostatní oddíly.
ŽELIVÁČEK '06
27
Dál jsme pokraèovaly skrz les, po poli kolem Šavrdova mlýna, po proudu potoka do lesíka, kde nás pøivítal RoPo se svou bezednou studánkou. Mìly jsme kadá vypít co nejrychleji hrnek vody a doplnit si zásoby vody do lahví. Pak jsme putovaly lesem a k JiPovi, kde jsme pøekonávaly znaènì provìšenou lanovou lávku. Bára Herzánová musela vysvìtlit Jindrovi Mládkovi, jak se jí podaøilo znièit jeho neznièitelný hlavolam. Za lávkou jsme došli po proudu a k Mikimu Burgrovi a namalovaly si u nìj buïto autoportrét, nebo portrét ve dvojici navzájem. Také jsme se posilnily sušenkou, kterou jsme od Mikuláše dostaly a pak jsme šlapaly dál lesem. Cesta byla dost svaitá a krkolomná vèetnì obrovského spadlého stromu. K úpatí kopce k Michalovi Weiglovi jsme dorazily spoleènì se Lvíèátky.To u jsme popíjely pomeranèový juice a pøipravovaly jsme se na vrcholové lezení. Byla tam opravdu velmi strmá stráò. Dolù vyselo lano nahoøe pøivázané ke stromu a my po nìm ruèkovaly hore. Na vrcholku bylo krásnì. Vztyèili jsme lišèí vlajku a povìsily jsme zde své portréty na znamení dobytí vrcholu. Zaèaly jsme urychlenì sestupovat zpìt, protoe zaèalo zlovìstnì hømít. Dolù jsme válely sudy po louce podél vleku, kde se v zimì lyuje, nebo jsme pøedvádìly stylové lyaøské oblouky. Sotva jsme se dostaly ke spodní stanici lyaøského vleku, zaèalo pršet. Schovaly jsme se pod støechu a po chvíli se k nám pøipojili i Lvíèátka a Vlci. Ještì se ani nestaèil proèistit vzduch a u pøestalo pršet. Náš sestup mohl tedy pokraèovat pøes Køešín, kde jsme doplnily zásoby a vyrazily jsme zpìt do tábora.
Dne 13. 7. 2006 po dùkladné snídani zaèal závìreèný výstup na Mt. Everest. Horolezecké oddíly vyráeli v tom poøadí jakého dosáhli v dosavadním prùbìhu výstupu. Po cestì na vrchol èekalo horolezce 9 kontrolních stanoviš s úkoly a obèerstvením. Na prvním stanovišti (Bára V. ) postihla horolezce snìná slepota a museli pøejít po úzké kládì pøes horský potok (Robinova kláda). Odtud je šifra poslala na druhé stanovištì k rybníku u Èáslavska, kde na horolezce èekalo plavání v rybníce (Kolouch), aby se osvìili pøed dalším nároèným výstupem. Další cesta vedla do lesa pod Štìdrovicemi, kde horolezci museli ze svého obleèení uvázat co nejdelší lano (Vojta), protoe svoje si zapomnìli v základním táboøe. Dál cesta vedla lesem a k místu kde se døív dìlali sítòáky. Tady je postihla nehoda, jeden z horolezcù se vánì zranil a ostatní pro nìj museli udìlat nosítka a dál ho nést (Kuba). Zranìného horolezce musel jeho oddíl donést a na starou hráz rybníka, kde je èekal další úkol. Tentokrát museli horolezci potrápit svoje hlavy a rozluštit zapeklitý hlavolam (Èenda). Další trasa vedla podél potoka a k obèerstvovací stanici. Tady horolezci museli vypít povinnì jeden hrníèek horské vody (RoPo), aby mohli pokraèovat v další cestì. Ta je zavedla k záludné provazové lávce pøes potok s ledovou vodou (JiPo), pøes který se potøebovali dostat. Menší horolezci smìli pouít lávku tvoøenou padlým kmenem, ale ti ostatní nemohli jinak ne po provaze. Obèas to vypadalo, e nìkdo v ledové vodì skonèí, ale nakonec všichni potok pøekonali suchou no-
26
ŽELIVÁČEK '06
ho Pavel utìšoval, e se nic nestalo, e si vezme suché ponoky a e boty uschnou díky vìtru pøi rychlé chùzi. Kdy se koneènì dostala na nás øada s hlavolamem, dozvìdìli jsme se z šifry, e máme pokraèovat a k lanové lávce, kterou všichni naštìstí zdolali, ani by se vykoupali v potoce. O kousek dále na nás èekala malba portrétù, které jsme pøivázali na dlouhý provaz k naší oddílové vlajce. Bohuel nás pod samotným vrcholem pøedbìhl oddíl Lišek, ale protoe oddíl Tygrù zabloudil, dorazili jsme na vrchol hory tøetí z šesti oddílù. Po návratu do tábora na nás èekala hostina, po které kadá druina zahrála scénku. Naše si vybrala pohádku o Krysaøi z Hammel, kterého hrál Manuel. Obyvatele mìsta hrál Jára s Monikou, dìti Lucka a Dominika a myši Anièka, Matìj, Komár a Vojta Kadaòka. Lišky – Tereza Kujanová
Ráno jsme pøipravily snídani, umyly nádobí a na nástupu se dozvìdìly, e vyráíme na závìreèný výstup na Mount Everest po Medvìdech ve tøiètvrtì na deset. Mìli jsme tedy dost èasu na pøípravu na cestu, take u po pùl jsme èekaly pøed Malíkárnou. Potom nám Terezka Lánovská vydá první šifru. Tu jsme zvládly rychle a vyrazily jsme k Robinovì kládì. Tam nás èekala Bára Vavrušková a øekla nám, e nás postihla snìná slepota a my musíme poslepu pøejít kládu pøes potok a dojít poslepu a k silnici. Šlapalo se nám dobøe. U silnice jsme si sundaly šátky a vyrazily k molu rybníka Šebíøe. Tam nás u z dálky zdravili Medvìdi. Kdy jsme však pøišly blí, zjistily jsme, e nás nevítají, ale køièí, e jsme podvodníci a e jsme mìly jít poslepu, a k rybníku. Nevím, jaké mìli informace Medvìdi, ale naše byly jasné – k silnici. Nìkdo tedy øíkal e medvìdí informace jsou z jízdního øádu Dobøíš – Paøí, ale není to informace potvrzená ze dvou nezávislých zdrojù. Kdy Medvìdi odešli, tak jsme mìli èas splnit náš úkol. Honza Kolomazník nás nechal obeplavat bóji ve vodì, co jsme všechny v tom vedru jedinì uvítaly. Pak jsme si pøeèetly instrukce na další cestu a vyrazily jsme dál. Loukou pøes potok do lesíka, kde nás èekal Vojta Kolomazník. U Vojty jsme si vytvoøily nejdelší horolezecké lano ze svého obleèení. To pro nás byla hraèka, protoe naše horní díly od plavek se dají natáhnout do neuvìøitelné délky, co je výhodnìjší, ne triko. Pak jsme vyrazily na další výstup, kde nás èekal Kuba Antoš. Nechal nás se posilnit chleby se sýrem a øekl nám náš další úkol: „Zranil se nám Mraveneèek (Verèa Koláøová)“ a tudí ji musíme nést v nosítkách, které si samy vytvoøíme a k dalšímu výškovému táboru. V dalším výškovém táboøe nás èekal Èenda Kolomazník. Nejprve jsme se osvìily v potoce, protoe pøed námi byli Lvíèata. Pak jsme dostali jablka a døevìný hlavolam, který jsme mìli rozmotat. Hodnou chvíli jsme se s ním praly, ale moc valný výsledek se nám nepodaøil, jedinì e jsme ho dokonale zašmodrchaly, take nám ho musel Èenda rozmotat. Poté ho vzala do rukou Bára Herzánová a to nemìla dìlat. Tvrdila toti, e staèí pouít hrubou sílu a krouek, který se mìl vyndat se dá pøetáhnout pøes širší stranu hlavolamu ven. Èenda na to jen pokrèil rameny a tak se do toho Bára opøela a … rup….. Ještì štìstí, e s sebou mìla Dáda Souèková náplasti a tak jsme ho mohly slepit. Pak si vzala do rukou hlavolam Bára Antošová a té ho šlo vyndat velmi rychle.
ŽELIVÁČEK '06
15
U rybníka byl mimo jiné i potok, take se zaèala stavìt hráz. Asi po hodinì od dokonèení hráze se potok podivuhodnì rozšíøil a jeho hladina se zvedla nad úroveò nìjakých keøíkù a stromù. A do zaèátku hry se vìtšina koupala. Potì se vìtšina pøítomných vedoucích a instruktorù nenápadnì vytratila do lesa a my jsme mìli za úkol zjistit zvíøecí jména vedoucích a co nejvíce jich zapsat. Po etapce nám Kulich a Kolouch názornì pøedvedli, jak postavit stan typu „A“, co budeme potøebovat na Memoriál. Po návratu do tábora jsme náš oddíl èekalo dokonèení pyramidy na táborák. Kdy jsme se naveèeøeli, za chvíli jsme se odebrali k táboráku, kde se kromì písnièek hrály i scénky. Nejdøíve odešli spát malí, i kdy nìkteøí s pláèem, protoe chtìli ještì chvilku zùstat. Nakonec jsme se odebrali na kutì i my, protoe zítra nás èeká nároèný Memoriál. Lišky – Verča Kolářová
V sobotu jsme šly do Jelenova k rybníèku. Tam se nás pár vykoupalo v rybníku a nìkteøí stavìli hráz na potùèku. Potùèek byl nejdøív malý, ale pak se vlivem hráze trochu rozlil a tak byl všude monì. Byly tam všechny oddíly. Pak jsme hrály hry. Napøíklad na himalájská zvíøata atd. A pak jsme šly zpátky do tábora. Lišky – Tereza Kujanová
Po snídani jsme se vydaly k rybníèku u Jelenova. Tam jsme odpoèívaly, koupaly se a èekaly, a dorazí ostatní. Rybníèek je moc hezký. V prùmìru mìøí asi 8 m a uprostøed je malý ostrùvek se tøemi bøízami a borùvèím. Kdy dorazili ostatní, tak se Lvíèata a Tygøata cachtala v potùèku a stavìla hráz. Po chvíli se k nim pøidali i Vlci a ti vzali stavìní hráze ve velkém, take zaèala voda v potùèku pìknì rychle stoupat. Po chvíli jsme se sebìhli všichni a zaèali klukùm fandit. Hráz byla opravdu dokonalá a tak k radosti ostatních a zoufalým pohledùm stavitelù se zaèala voda vylévat ze svých bøehù a za chvíli si u našla nové koryto. Mezitím nás Èenda obveseloval svými nenadálými pády (skoky) do vody v obleèení. Kolem ètvrté hodiny jsme hráli na zvíøátka – lovce. Vedoucí byli zvíøátka a mìli na èelech lísteèky s roztodivnými jmény. Naším úkolem bylo dohonit vedoucí, pøeèíst si jejich jméno, zapamatovat si jej a dobìhnout zpìt a tam ho zapsat. Chudáka zvíøátko Michala Weigla zahnaly dìti do potoka a chovaly se k nìmu tak ošklivì, e nebohé zvíøátko se muselo bránit vydatným støíkáním vody. Po høe nám Honza Kolomazník a Honza Mládek pøedvedli stavbu stanu typu A, neboli hovorovì Áèka. Šlo jim to skvìle. Pak u jsme se vypravili zpìt do tábora. Sojky – Andy Koníčková, Káča Moravčíková
Jako kadý den probìhla ranní hygiena, pøed kterou jsme si zahráli ranníèek, tentokrát jsme rozvazovali gordický uzel. Po ranním nástupu jsme rychle oškrábali brambory, abychom mohli vyrazit na celodenní výlet do Jelenova. Po cestì jsme sbírali jahody a borùvky. Kdy jsme dorazili k rybníku,
16
ŽELIVÁČEK '06
všichni sedìli na dece a nikdo se kvùli špinavému rybníku nechtìl koupat. Jediný Štefan a Dimo se snaili naházet ostatní do rybníka. Byla to legrace. Pak jsme odpoèívali, povídali a nìkteøí kluci stavìli hráz, a všechny málem vyplavili. Odpoledne jsme hráli etapku. Museli jsme v lese zjistit, jaká divoká neznámá zvìø se tam pohybuje. Pak u jsme si sbalili vìci a vyrazili zpìt do tábora, kde nás èekalo filé s bramborovou kaší a velmi dobrá rajská polévka. Veèer byl táborák, kde Aneka okouzlovala svým zpìvem. Pak u jsme se odebrali do svých spacákù a vyèerpaní rychle usnuli.
ŽELIVÁČEK '06
25
Po obìdì jsme se vypravili do Jelenova. Cestou jsme sbírali lesní plody. Došli jsme k rybníku a voda byla teplá. Kus od rybníka byl malý potok. Udìlali jsme na nìm velkou hráz, která zaèala pøetékat a poøád jsme jí zvìtšovali a se potok vylil z koryta a zaplavil okolí. Potom jsme hrály evoluci a JiPo ztratil botu ve smradlavý bainì. Potom jsme znièili hráz a šli jsme do tábora. V táboøe jsme se šli koupat do vanièek. Pak byla veèeøe. Lišky – Tereza Kujanová
Støeda byla odpoèinková. Koupaly jsme se, odpoèívaly, závodily na lodièkách a štípaly døíví. Sojky – Anna Laura John, Káča Moravčíková Lvíčata – Katka Novotná
Dnes byl Memoriál. Jedná se o závod ve dvojicích, které musí obìhnout rùzná stanovištì, kde prokáí své znalosti v rùzných oborech jako jsou: stromy a kytky, stavba stanu, svìtová pohoøí, uzle, mapové znaèky, první pomoc, kimovka (pamì) a obratnost (pøekonání sauny pomocí dvou lan nataené mezi stromama ve výšce 6ti metrù) Z našeho oddílu byli nejlepší Jára a Manuel, kteøí se umístili 2. v kategorii malých dìtí a z kategorie vedoucích Lvice Monika Týfová, která vyhrála spolu s Honzou Mládkem od Vlkù. Jeliko po obìdì se zvedl velký vítr pouštìli nìkteøí vedoucí draka na poli a dìti hrály s nejodvánìjšími vedoucími Bárou Hrzánovou a Terezou Kujanovou od Lišek a Jonášem od Vlkù hry v úschovnì, napøíklad Mafiány, tichou poštu, podlézání tyèe atd. Kdy u zmínìným vedoucím síly nestaèily odebrala se naše tlupa do Malíkárny, kde jsme zkoušeli lipogramy – kadý si namaluje rty rtìnkou a obtiskne na papírek, který pak odevzdá Káèe, tak aby jeho obtisknuté rty nikdo nevidìl. Jednotlivé oèíslované obtisky se pak ukazují ostatním, kteøí typují èípak by to mohly být rty. Nejlepší v hádání byla Lucka se 4 uhodnutými rty a pak hned Nela s Dominikou. Jakmile pøestalo pršet rozebìhli se všichni po táboøe se rtìnkami a razítky a snaili se co nejvíce orazítkovat vedoucího Koloucha a Jonáše, který si hroznì potrpí na èistotu, proto se snail co nejvíce bránit, ale nakonec byl pøesilou pøemoen a náleitì orazítkován a jinak poèmárán. Tygři – Zuzka Vojáčková
Dnes se nám vstávalo podstatnì hùøe po vèerejším výletì, ale co naplat. Ovšem nejvìtší pøekvapení nás èekalo na nástupu, dva stany tygrù dostaly za špatný úklid prase. Kdy jsme se po nástupu šly podívat, opravdu jsme se zhrozily, všechno mìli na podlákách, kalhoty, ruèníky, trièka, …fùùùj! No a potom samozøejmì nastal generální úklid. Ted k pøíjemnìjší stránce dne, memoriálu. To je závod, který kadý rok na táboøe bìháme. Je to na poèest tøem lidem, kteøí døíve jezdili do Lukavce, ale bohuel tragicky zahynuli. Rozdìlíme se vdy do dvojic a na rùzných stanovištích musíme vdy splnit rùzné úkoly, které provìøují naše tábornické schopnosti. Vdycky to zaèíná tím e hned po startu nakreslíme v Malíkárnì obrázek a potom u mùeme vybìhnout na tra. První disciplína je stavìní stanù na èas, za bránou. Dále pokraèujeme do Ïolíku kde poznáváme na slepé mapì pohoøí. Na
Noèní spánek nám pøerušilo v pùl jedné vstávání na noèní bojovku. Vedoucí Kolouch,, Vojta, Jindra a JiPo nás se zavázanýma oèima odvezli asi 2–3 km od tábora. Naším úkolem bylo co nejrychleji najít cestu zpìt do tábora. Vyloili na nìkde v lese na silnici. Nejdøíve jsme nevìdìli, kde jsme, ale pak si Aneka s Andy vzpomnìly, e pøi cestì za pokladem jim zde vynadala nìjaká paní, e nemají bìhat po poli. V tu chvíli u jsme tedy vìdìli, kde jsme a najít cestu zpátky byla hraèka. Po návratu do tábora jsme šli honem spát. Ráno byl budíèek výjimeènì v osm hodin. Dopoledne se konala druhá fáze na lodièkách. Nejzábavnìjší bylo lovení barevných a rùznì velkých ryb. Odpoledne mìly pokraèovat závody, ale bohuel zaèalo pršet, proto jsme hráli hry v úschovnì. Nejdøíve jsme vyplòovali test Týnky, pak jsme hráli s Káèou hru s kartami. Po odpolední svaèinì jsme se pøesunuli do zadní místnosti, kde jsme hráli Báry hru se zvíøaty. Po celém dni jsme si rychle vyèistily zuby a zalezli do spacákù.
Lvíčata – Katka Novotná
Jeliko nám poèasí a bohové pøáli, nadešel den výstupu na Mt. Everest. K naší Lví skupinì se pøidal ještì fotograf Pavel Kujan, který byl velikou oporou celé skupiny a hlavnì jejích vedoucích. Podle šifer jsme postupnì zdolávali rùzná výšková stanovištì, na kterých nás èekalo plnìní jednoduchých úkolù. Nejdøíve musel Jára doplavat doprostøed jezera a obeplout posvátné vemeno v podobì nafouknuté rukavice. Na dalším stanovišti jsme museli sestavit co nejdelší provaz pouze z našeho vlastního obleèení (podaøilo se nám ale vyuít i mikinu domorodce Vojty, ani by o této skuteènosti vìdìl, tudí jsme urèitì vyhráli v této disciplínì) Jeliko nám byla zima, jak jsme se museli svlíknout, hodnì rychle jsme pokraèovali po fáborkách dále k vrcholu. O pár km pozdìji jsme museli nést jako zranìnou Lucku k dalšímu stanovišti na ruènì vytvoøených nosítkách, kde na nás èekal tìký hlavolam. Pøi èekání a medvìdi, kteøí nás pøedbìhli, rozluští tento úkol, se Lvíèata zabavovala stavbou hrází u potoka, v kterém si smoèil svou tlapu Matìj Køepelka. Hroznì ho tato nehoda vzala a tak strašnì naøíkal a plakal i kdy
24
ŽELIVÁČEK '06
ku a pak pøišlo Mìsteèko Palermo. A nakonec jsme hráli Vláèek. To jsme se museli plazit pøes záda ostatních èlenù našeho týmu. Po obìdì jsme šly do sauny a okolo ètvrté jsme se vydaly na závody lodièek ve sprintu. První místo vyhráli Medvìdi. O pùlnoci nás probudili a naházeli do aut, museli jsme si cestou zavázat oèi, aby jsme nevìdìly, kam jedeme. Vysadili nás v Štìdrovicích, koukly jsme se na jízdní øád a šly jsme. Do tábora jsme dorazili asi za tøiètvrtì hodiny. Pak jsme se Sašou a Bárou šly na hlídky a byly jsme tam od jedný hodiny do osmi. Sojky – Kačka Veselá
Ráno nás ze spaní vytrhl budíèek. Bylo hrozné horko. Dopoledne jsme se šli koupat do sauny, abychom se trošku osvìili. Vùbec nám nevadilo vlézt do studené vody. Odpoledne jsme s medvìdy vyrazili na nákup do Lukavce. Všichni jsme si kupovali zmrzlinu, aby nám nebylo takové horko. Kdy jsme si doplnili zásoby sladkostí, vydali jsme se na zpáteèní cestu do tábora. Odpoledne se konali závody na lodièkách. Zvítìzili medvìdi se svým sehraným týmem.
Lvíčata – Katka Novotná
Dnes se pokraèovalo v závodìní na lodièkách, kde posádka Jindra, Jára, Anièka, Komár a Matìj museli zvládnout slalom a jiné disciplíny. Poté si šli Lvi smoèit svá zpocená tìla do potoka . Bohuel ale zaèalo pršet a tak místo vodní pøehazované jsme se uchýlili do Malíkárny, kde si Lvíèata a nìkteøí Tygøi navlékali náramky a náhrdelníky z korálkù. Po obìdì se konala Jonášová etapka: „Jeliko pøi výstupu na Mt. Everest nás potká krutá zima, musíme se teple obléknout“. Bìhem 3 minut jsme museli na Komára navléci, co nejvíce kusù obleèení. Myslím, e mu pod 18 vrstvami rùzných trièek, mikin, svetrù, bund, kalhot, kraasù, èepic a ponoek rozhodnì zima nebyla, ovšem na první místo nestaèila. Veèer byl táborák se zpíváním a scénkami. Medvědi – Ondřej Kubart
Dnešní den zaèal nezvykle brzy. Asi v jednu hodinu v noci jsme byli probuzeni k noèní høe. Byli jsme poslepu odvezeni auty na neznámé místo v lese, odkud jsme se mìli vrátit do tábora. I kdy se øidièi snaili nás všemonì mást, poznali jsme pomìrnì snadno silnièku v Kopaninském lese. Návrat do tábora byl u hraèkou. Vlci – Honza Švábek
Budíèek byl v 8:00. K snídani byl rohlík s máslem a marmeládou. (Do obìda asi vlci trávili a nic nedìlali, jinak by to urèitì Honza napsal).
ŽELIVÁČEK '06
17
hoøe u lesa musíme prokázat e umíme uvázat základní uzle. O trochu dále jsme poznávali mapové znaèky a honem dolu do lesa a tam nás provìøili s azimutem, u krmítka jsme rychle odøíkali pár kytek a honem k táborovému kruhu kde jsme dostali pár otázek ze zdravovìdy. U potoka za hrází jsme si procvièili pamì s kimovkou. A chvíli pøed námi odkryli pár pøedmìtù, které jsme si museli zapamatovat a po jejich zakrytí odøíkat. Tìsnì pøed saunou nás pøeci jenom dostihla morseovka a potom u jsme museli jenom pøejít lano nad saunou a pak honem rychle do tábora, abychom se umístili co nejlépe. Na obìd jsme se vrhli jako stádo hladových tygrù, co mi ostatnì jsme. Po obìdì se zatáhla obloha, šli jsme proto do úschovny zahrát si pár her. Hráli jsme Palermo, pøi kterém se vyøádí pøedevším trochu krutìjší jedinci, sedíte v krouku a starosta Palerma urèí dva detektivy a dva vrahy. Ti se vdycky domluví kdy mìsteèko usne koho zabijí pak se probudí detektivové a ty se domlouvají kdo by mohl být vrah. Po probuzení se mìsteèko radí kdo by mohl být vrah a potom nìkoho obviní a z toho vznikají velmi komické situace.Kdy obyvatelé nìkoho urèí a popraví ho, pak se dozvìdí jestli to byl vrah nebo nevinný obèan. My jsme to ovšem hráli ve zjednodušené verzi, protoe ještì nejsme tak zdatní vrahouni a teprve se to uèíme. Vlci – Pavel Jína
Budíèek byl v osm hodin. Po budíèku se šlo na ranní hygienu. K snídani byl èaj s houskou a marmeládou. A pak zaèal Memoriál. Soutìilo se v devíti disciplínách. Memoriál trval do odpoledne. Memoriál mìli i vedoucí. K obìdu byl segedýn. Po obìdì jsme se koupali v rybníce na loïkách. Veèer se porazítkovávali vedoucí i dìti. Na nástupu se vyhlašovali místa v Memoriálu. Oddíl vlkù obsadil druhé a tøetí místo, první místo obsadili Medvìdi. Pak byl nástup na veèerní hygienu, potom se šlo spát. Medvědi – Ondřej Kubart
Tento den to fièelo u od rána. Hned byl nástup a po nástupu zaèal Memoriál. V této høe jde o to umìt dobøe morseovku, kimovku (zapamatovat si pøedmìty bìhem krátké doby a pak je vyjmenovat), mapové znaèky, uzle a další dovednosti. Závod se bìhá kadoroènì na památku našich kamarádù, kteøí u bohuel nejsou mezi námi. V kostce jde o to ubìhnout tra v co nejkratším èase a pøitom dostat co nejménì trestných bodù. Na prvním místì se samozøejmì umístili Medvìdi, a tak se elita tábora ukázala v dobrém svìtle. Po tomto nároèném dnu se šlo spát brzo. Lišky – Eliška Kolomazníková
Dnes se bìel memoriál. Vdycky bìela jedna dvojice na èas a po stanovištích i na trestné body. Stanovištì byli – stavìní stanu, urèení hor, uzlù, mapové znaèky, azimut, urèování kytek, zdravovìda, morseovka, pøelézání pøes øeku.
18
ŽELIVÁČEK '06
Odpoledne se mìly konat závody lodièek, ale protoe byla bouøka, tak se nekonaly. Všichni jsme šli do Úschovny hrát hry. Nakonec jsme šly do zadní místnosti dìlat bambulky. Pak jsme šli na veèeøi. Po veèeøi jsme šli na veèerní hygienu. Dobrou noc. Sojky – Anča Borská, Káča Moravčíková
Dnes byl budíèek a v 8 hodin, tak jsme si mohli pøispat. Hned dopoledne se bìel memoriál. Vìtšina vedoucích a instruktorù se odebrala na svá stanovištì. Memoriál startovala Káèa od Malíkárny, kde kadý musel nakreslit Yettiho a napsat jméno pasty, kterou si èistíme zuby na táboøe. První stanovištì bylo hned za bránou. Co nejrychleji jsme museli postavit stan, Zde velel Michal, neustále tam nìco a nìkoho kritizoval. Buï byl špatnì vypnutý stan nebo špatný postup pøi stavbì. Áèko se prostì rychle postavit nedá. Potom jsme mìli bìet do ïolíku ke Kulichovi poznávat pohoøí. Já jsem byla ve dvojici s Kajdou, samozøejmì jsme toto stanovištì pøebìhli a bìeli rovnou k Týnce na uzli. To se podaøilo ještì nìkterým šastlivcùm. Týnka nás odeslala nazpátek. Po Týnce následovalo poznávání znaèek u Jonáše, po nìm azimut u Mikiho a poznávání rostlin u Jindry. U ohništì nás Terka zkoušela z první pomoci. Pak jsme bìeli po hrázi k ùe na kimovku, kde jsme si otestovali pamì a dále u Robinovy klády jsme museli u Majdy prokázat znalosti z morseovky. Úplnì nakonec nás èekalo zdolání lanovky u Vojty a Kulicha. Nejvìtší legrace byla, kdy Michal K. sklouznul z lana a jenom bezmocnì visel na sedáku nad saunou. Po dìtech bìeli vedoucí dvojic, všichni bìeli jako o ivot. Odpoledne se mìli konat závody na lodièkách, ale bohuel se k nám blíila bouøka. Celý tábor se sešel v úschovnì. Nejdøíve jsme chtìli všichni hrát mìsteèko Palermo, ale bylo nás moc. Proto jsme po oddílech mìli vymyslet pøíbìh od jednoho písmene. Nakonec jsme hráli hru podlézání násady od koštìte. Násada se postupnì sniovala a my jsme ji musela podlézt tak, abychom se ji nedotkli. Na nástupu se vyhlašoval memoriál. Z vedoucích se na 1. místì skonèil Honza s Monikou. Veèer jsme mìli volno, take jsme si mohli s holkami povídat a pak u honem do hajan.
ŽELIVÁČEK '06
23
Tygři – Zuzka Vojáčková
Od rána bylo hned hrozné vedro a tak jsme se velmi rádi vydali koupat do sauny, kde jsme hráli hru na lovení drahého kamení, co byly sklenièky a v nich vdycky napsané nìjaké drahé kameny na papírku jako tøeba diamanty, ovšem v jedné z nich byl ukrytý ten poklad nejvìtší a to výborné bonbony, nejlepší lovec byl Honza Koláø po nìm hned Gigi a Bety nezaostal ani Dan. Po obìdì a poledním klidu jsme se chvíli cachtali v rybníce a potom jsme trénovali na lodièkách. Opravdu jednou dobrý vodák bude Betty Zemanová, která pádlovala naprosto na jednièku. Pøed námi toti bylo vodní klání, právì na lodièkách. Úkolem bylo dostat se z druhé strany rybníku co nejrychleji na druhou. My jsme bohuel prohráli, protoe jsme se nìjak neshodli ve stejném smìru pádlování, ale nám to nevadilo, protoe i prohrávat se musíme nauèit. Po veèeøi jsme si zahráli ještì pár oblíbených her, napø.na vrátného ve tmì.Jeden èlovìk stojí uprostøed louky má zavázané oèi a ostatní coby zlodìjové se k nìmu musí potichu pøiblíit a on jakmile uslyší nìkoho ukáe smìrem k nìmu a pokud se strefí ten dotyèný jakoby zkamení. Vyhrává ten kdo se ke stráci dostane nepozorován, teda hlavnì neslyšen a dotkne se ho. Vlci – Petr Bělecký
Byli jsme v saunì a hráli jsme s Tygry hru, která se jmenovala dukáty. A jedna sklenice se rozbila, protoe nìkdo tu sklenici hodil o zeï. Jezdili jsme závody na loïkách. V mladších dìtí byli první Lvi a druzí Tygøi. Ve starších dìtech vyhráli Medvìdi, druhé Lišky, tøetí jsme byli my, Vlci a ètvrté byly Sojky. Potom jsme se šli koupat do rybníka. Potom jsme šli na lodièky a ty lodièky jsme potápìli. Potom jsme skákali z lodièek. V noci jsme hráli noèní hru. Nejdøív nám zavázali oèi a jeli jsme autem. Nazpátek jsme šli pìšky. Medvědi – Ondřej Kubart
Lvíčata – Katka Novotná
Nejstateènìjší Lvi – Jára a Manuel šli dnes Poklad. Ostatní spolu s Tygøaty a Michalem Weiglem, Dominikem, Kubou Antošem od Medvìdù, Bárou Hrzánovou od Lišek a marodama Laurou John a Martinou Týfovou od Sojek šli do Lukavce. Zde dìti nakupovaly nejdøíve na trišti rùzné drobnosti jako vìjíøe èi chlupaté tuky a nebo vìtráèky, poté v samoobsluze zmrzliny a jiné sladkosti. Nejvìtší pozdviení v krámì udìlal Komár, kdy si na jednu tyèinku vzal veliký nákupní vozík, který je dvakrát tak veliký jako on. Vìtšinu èasu jsme strávili na dìtském høišti na prolézaèkách, houpaèkách a skluzavkách. Nové skluzavce neodolal ani dvoumetrový Kuba Antoš, který díky své výšce mìl drobné problémy v zatáèce, ale napodruhé ji profrèel i s lízátkem v puse.
Po probuzení jsme šli na snídani a mezitím se bodovalo. Vlajku èistoty získal stan è. 31. Potom jsme škrábali brambory – k obìdu toti budou karbanátky. No a obìd byl a za dlouho, tak jsme šli hrát ještì do lesa hry s Liškami. Pak jsme se vrátili na obìd, a jeliko máme dnes slubu v kuchyni, museli jsme ještì umýt hromadu špinavého nádobí. Po poledním klidu jsme se vydali do Lukavce doplnit zásoby. Po návratu zaèaly závody na lodièkách. Po zábavných lodièkách byla veèeøe a pak asi za hodinu veèerka. To jsme ale ještì netušili co nás zítra ještì pøed budíèkem èeká. Lišky – Katka Kolářová
Dopoledne jsme s Kulichem, Bárou a Jakubem šli do lesa hrát hry. Hráli jsme nejdøív hru, kdy Tomáš Hanzálek stál se zavázanýma oèima mezi dvìma stromy a snail se chytit ostatní, kteøí mìli za úkol probìhnout, ani by se jich dotkl. Pak jsme hráli Cukr, káva… dále Rozdup-
22
ŽELIVÁČEK '06
konce našel oøíšek, který ihned snìdl a zbytek osiva zasel. Martin Sedláèek vyluštil šifru s osivem tak rychle, e mì to pøekvapilo. Pak u nám dalo zabrat jen hledání rybníèku a dál jsme si pelášili pro poklad. Drak Šmak ho zanechal v jámì uprostøed bøezového hájku a nám chudákùm zbylým stateèným vedoucím vysoko na stromì. Naštìstí jsme slíbili JiPovi ne pùl princezny a celé království, ale èást pokladu, kdy nám pro nìj vyleze, take jsme ho získali také. Ještì jsme si zahráli na brtníka a rozdupku, kdy dorazil i Honza Mládek se svou skupinkou a spoleènì jsme se vydali zpìt do tábora. Cesta zpìt u nebyla tak dlouhá, take nám to rychle uteklo. V táboøe jsme si zalepili pár puchýøù, naveèeøeli jsme se a zalezli do svých spacákù (samozøejmì s vyèištìnými zuby). Sojky – Kajda Vlasatá
Vedoucí dne Kulich. Ráno jsme samozøejmì vstávali v 7 hodin s nadšeným úsmìvem. Hned od rána jsme se horlivì chystali na poklad draka Šmaka, který odstartoval po snídani zprávou zašifrovanou v morseovce. Z toho byla jistì vìtšina nadšená. A na pár jedincù ji nikdo nemohl rozluštit. Mluvím konkrétnì o naší skupince „Kulichovcù“ (Kulich, Lucka Vavrušková, Gigi, Klára Valdhansová, Mraveneèek, Dimo, Nicholas, Pavel Jína, Anèa a já). Klára nás z této bryndy doslova vytáhla. A mùeme vyrazit. Cesta naší skupince trvala pøiblinì 8 hodin. Ušli jsme 20 kilometrù. Šifry jsem radìji ani nepoèítala. Konec se blíí. Díky Pavlovi, který si pomyslnou cílovou rovinku rozdal se skupinkou Jonášovcù, kterou vyhrál, jsme skonèili na 3. místì. Celkové poøadí: 1. Vojtovci, 2. Káèánci, 3. Kulichovci, 4. Jonášovci, 5. JiPovci a 6. Honzovci. Vedoucí skonèili na 1. místì z vedoucích…. k mému údivu. Po návratu do tábora nás všechny bolely nohy a byli jsme rádi, e na táboøe existuje místnost „táborová koupelna“. V 10 hodin všichni radostnì a s úlevou usnuli.
ŽELIVÁČEK '06
19
Po návratu ostatních z pokladu a po veèeøi jsme hráli oblíbený fotbal èi ještì oblíbenìjší vybíjenou na louce za stany, jeliko dìti nebyli ještì dostateènì unaveny. Tygři – Zuzka Vojáčková
Dnešní den je ve znamení pokladu Draka Šmaka, na nástupu jsme se rozdìlili do šesti skupinek ve kterých absolvujeme poklad. Poklad je v podstatì celodenní výlet, tak si pøipravujeme svoje fyzické síly a hlavnì svùj mozek aby jsme to dobøe zvládli, protoe budeme luštit rùzné zapeklité šifry. Máme sebou mapu a tak po šiføe, kterou vyluštíme v táboøe se mùeme vydat na cestu. Kdy dojdeme na urèité stanovištì musíme nejdøív najít znak, který je tøeba v podobì nakresleného obrázku na stromì a potom teprve mùeme rozbalit obálku se stejným znakem, kterou si neseme u z tábora. V obálce je šifra, kterou musíme vyluštit a ta nás pošle potom zase o kousek dál. Poklad není jenom o bezhlavém soutìení, ale hlavnì taky o poznávání krásné pøírody, nikam se moc neeneme a prostì si to uíváme. Ale tohle to jsme slyšeli jenom z doslechu,my malý jsme toti šli do Lukavce.Ale i v na pokladì jsme mìli své zástupce Betty a Gigi, kteøí si vedli velmi dobøe. My v Lukavci jsme šli ke Høíbeèku a tam jsme hráli rùzné hry a i to nás docela unavilo. Dokonce jsme vyzkoušeli i nové Lukavecké høištì. Po návratu do tábora jsme vzdali hold zdatným soutìnicím z pokladu, a docela rádi si zalezli do svých spacákù a ponoøili se do snù. Vlci – Honza Kahoun
Dnes ráno jsme vyšli pro poklad draka Šmaka. Bylo 6 skupinek: Vojta Kolomazník, Jonáš Hecht, JiPo, Honza Mládek, Kulich Kujan, Katka Moravèíková. Vojta Kolomazník byl 1., 2. Katka Moravèíková, 3. Jonáš Hecht, 4. Kulich Kujan, 5. Honza Mládek a 6. byl JiPo. Já jsem šel s Vojtou Kolomazníkem. Asi nejtìší pro nás byla šifra se sudoku. Jonáš dlouho vedl, ale my jsme ho pøedbìhli (kvùli jedné šiføe). Šli jsme asi 8 hodin. Medvědi – Ondřej Kubart
Lvíčata – Katka Novotná
Po oškrábání brambor, které u šlo skoro všem malým lvùm, vyrazila naše tlupa do blízkého lesa, kde nejdøíve kadý vyplnil anketu pro Miss tábor (soutìilo se o nejkrásnìjšího chlapce, dívku, vedoucí a o nejchytøejšího chlapce, dívku, vedoucí) a pak hráli rozdupku a jiné hry. Protoe bylo velké teplo šli jsme se ještì vykoupat do potoka. Po obìdì se konaly závody na lodièkách, kde naše posádka: Káèa, Jára, Manuel, Domèa a háèek Lucka jednoznaènì porazila Tygøí lodièku. Po veèeøi a po vyhlášení výsledkù ankety Miss tábor (kde nejkrásnìjšího chlapce tábora vyhrál Manuel), jeliko všichni byli vyèerpání vedrem a celodenním dovádìním, jsme hráli u jen fotbal, vybíjenou nebo si házeli fresbee.
Ráno jsme vstali a šli na snídani. Hned po snídani jsem vyrazili na celodenní výlet (takzvaný poklad draka Šmaka). Byly tam rùzné otázky, na které jsme museli pøijít, jinak jsme nemohli pokraèovat dále v cestì za pokladem. Napøíklad tam byly rùzné tajné šifry a hlavnì morseovka, kterou jsme museli umìt špièkovì, jinak jsme nemohli vyluštit trasu cesty a tak jak u bylo øeèeno pokraèovat na cestì za pokladem. Všichni se navzájem pøedbíhali, ale ke konci se u závodilo rozkouskovanì. O 1.–2. místo závodil rychlík Vojta Kolomazník a snaivá Kaèka Moravèíková, o 3.–4. místo závodili vysoký Jonáš Hecht a inteligentní Kulich Kujan a nakonec závodil pomalý JiPo a ještì pomalejší Honza Mládek. Ale stejnì mùe vyhrát jenom jeden. A na konec to vyhrál rychlík Vojta Kolomazník, který se poøád vytahoval a nemohl uvìøit, jak to mohl vyhrát on.
20
ŽELIVÁČEK '06
Lišky – Terka Nejedlá
V pondìlí 10. 7. jsme se dozvìdìli, e drak Šmak nám schoval svùj poklad. Cesta byla dlouhá. Umístìní: 1. Vojtova skupinka, 2. Katky skupinka, 3. Kulichova skupinka, 4. Jonášova skupinka, 5. Jipova skupinka, 6. Honzova skupinka. (poznámka pøí zalamování textu – výsledné poøadí se liší od poøadí jak ho zaznamenal o nìco výše Honza, ale není to podstatné. To dùleité e poklad draka Šmaka vyhrál Vojta Kolomazník a spol. je zachováno). Kdy jsme dorazili do tábora, kadý hned upaloval do svých stanù a byli jsme rádi, e jsme v táboøe. Jen Terka zdravotnice Lánovská ošetøila pár puchýøù. Dnes také bohuel odjel Vašek Bìlík, který si zlomil nohu, ale urèitì se na nás pøijede ještì podívat. To víte, my lištièky, máme krátké noièky. Vedoucí – Terka Kujanová
Jako kadý rok provází poklad pár nesnází. Budíèek v 7 hodin jsme málem prošvihli, protoe Kulich nevìdìl, e je vedoucím dne. Pak se ještì hledala státní vlajka, ale po nástupu u bylo všechno v poøádku. Kolem deváté vyrazily všechny dìti a po nich i vedoucí pod mým dozorem. Ve skupince panovala veselá nálada a vzpomínali jsme na poklady a hry z dávných let minulých. První skupinky jsme potkali ve Velké vsi na návsi. Tam došlo k menšímu nedorozumìní se šiframi, protoe jich bylo na vratech více a tak ne jsme staèila varovat, aby šifru nestrhávali, tak u ji mìli vedoucí dole a vyluštìnou (popsanou). Bohuel se všichni na mì zaèali durdit, aèkoliv jsme šifru schovala a na ostatní ještì zbyly. Mé skupince bylo ovšem jasné, e jí budou potøebovat k luštìní další šifry, take nevím, proè se èílili. Nicménì jsme se stateènì hrnuli vpøed, aèkoliv nás bolely noièky. Pøece se nenecháme zahanbit! Pak jsme se rùznì míjeli s dìtmi. Teda øeknu vám, e vedoucí umí mít dotazy stejnì zbyteèné, jako nìkteré dìti a obèas i horší. K Janu Nepomuckému jsme dorazili mezi prvními, ale chvíli jsme pobíhali sem a tam, abychom zmátli ostatní (teda spíš jsme nemohli najít dohledávky). Pak jsme vyrazili chvíli za Jonášovou skupinkou. Mìli jsme jít do kopce a neodboèovat. Také tam bylo nìco o krmelci, ale tomu nikdo nevìnoval zvláštní pozornost. Na první køiovatce šel Jonáš Hecht jinou cestou, ne my. Ondøej Kubart tvrdil, e rovnì znamená jít tou prostøední cestou a já s ním souhlasila a myslím, e i ostatní. Po chvíli jsme se s Jonášem Hechtem opìt sešli a hledali jsme u haldy. Moje skupinka si sedla a kromì Móni Matìjkové a Ondøeje Kubarta se nechtìli zvednout a i oni se brzy pøidali k ostatním. Zatímco se dìti hemily po lese, vedoucí sedìli. Pak dìti našli a vedoucí sice znervóznìli, ale sedìli dál. Pak byla vyslána Monika Matìjková, která našla jakýsi znak. Za chvíli pøibìhl Jonáš s tím, e jsme sice našli šifru správnou, ale vynechali jsme mezitím dvì další. Jonáš tedy zavolal Vojtovi Kolomazníkovi a zjistil, e jsme šli špatnì. Vùbec jsem to nechápala. Podle mých instrukcí jsme byli správnì i nákres místa odpovídal. Vedoucí tedy vyluštili šifru, kterou u mìli otevøenou a šifru, kterou jsme právì mìli mít a odpoèinuli jsme si. Po krátké pauze jsme se vyøítili na silnici a sbírali jsme borùvky a jahody jako hrom. Kdy kolem procházely ostatní
ŽELIVÁČEK '06
21
skupinky, všichni jsme hlasitì mlaskali a pochvalovali ovoce tak, e prùvodci ostatních skupinek mìli co dìlat, aby se jim týmy nerozutekly do borùvèí. Kdy jsme se dostateènì nacpali, vyrazili jsme po lesní silnici k místu, kde jsme vynechali šifru. Vypadalo to tam dost podobnì. Chvíli nám trvalo, ne jsme našli 1. dohledávku – provázek na stromì, ale pak u to šlo hladce. Dohledávka dvakrát køíila silnici, ale to nás nezmátlo. Dokonce se nás chytla i JiPova skupinka, která u hledala dohledávky tak dlouho, e je všichni pøestali hledat a místo toho leeli, sbírali borùvky a stavìli domeèky. Kdy jsme našli znak, vyrazili jsme dál, nebo jsme mìli šifru u vyluštìnou. Trochu jsme to sice zmotali, ale rozhodnì jsme nepodvádìli. Cestou jsme sbírali jahody a borùvky a pokraèovali a k posedu, kde jsme potkali další. Tady byl Ondøej Kubart u tak netrpìlivý, e konec šifry doluštil jen tak ledabyle a vyšlo mu: „Pokraèujte dál po lesní silnici, a narazíte na pøedchozí skupinku.“ Po opravení jsme pokraèovali k jedné a druhé závoøe. U klád jsme potkali Káèinu (Moravèíková), Kulichovu (Kujan) a Vojtovu (Kolomazník)skupinku. Tam jsme zjistili, e znak, který jsme mìli u vyluštìný od pøedtím, byl jen znakem lesákù a jen náhodou byl úplnì stejný, jako na naší obálce. Tady to taky zaèalo být zajímavé. Já sama jsem z instrukcí moc nepoznala, kudy, e to vlastnì máme jít, ale potom, co jsem se o tom s Vojtou poradila, došla jsme k závìru, e kus dál lesem po silnici a pak doleva lesem z kopce podél potùèku a k rybníku. Potí byla v tom, e cestou mìli být na stromech písmena se znakama, pomocí kterých se luštila následující šifra. Vedoucí však našli cestu vlastní a tak jsme došli k rybníèku bez jediného písmene. Kdy jsme našli šifru, tak jsem to ostatním pøiznala. Ondøej Kubart to zkoušel luštit pomocí poètu opakujících se znakù, ale vzhledem k tomu, e tam nebyly ani mezery, tak to bylo marné. Týna Kubartová, Monika Matìjková, Majda Nováková, ùa Vojáèková, Bára Vavrušková a Èenda Kolomazník, kdy se to dozvìdìli, tak sebou plácli na zem a odmítli jít zpìt. Vytáhla jsem svùj nákres a s Ondøejem jsme ho zkoumali. Trochu divný mi pøišlo, e podle nìj jsme mìli pøijít z opaèný strany, ale to jsme brzy zavrhli a vydali jsme se zpìt. Vyšli jsme a k silnici, kde jsme potkali JiPovi hledaèe draèího pokladu: Báru Pospíšilovou, Dádu Souèkovou, Báru Svìdíkovou, Járu Malíka, Patrika Malíka, Davida Štefce, Honzu Kahouna, Martina Sedláèka a Kubu Hedla. Ti šli také špatnì a tak jsme se spolu s nimi spustili ze stránì zpìt dolù k rybníèku a cestou jsme dokonce našli i ony lísteèky. Po vyluštìní šifry, jsme se rozdìlili na dvì drustva. Jedno – Týna Kubartvoá, ùa Vojáèková, Èenda Kolomazník a Ondøej Kubart se vrátili do tábora a my ostatní – já, Bára Vavrušková, Monika Matìjková a Majda Nováková jsme se pøidali k JiPovému hvìzdnému týmu. Cestou si Bára Pospíšilová nièila boty a šla se sešlápnutou patou, protoe mìla puchýø, i kdy by bylo lepší, kdyby si vzala poøádné ponoky a boty si zavázala a utáhla. Dáda Souèková s Patrikem Malíkem poslouchali hudbu, take nikoho, ani JiPa neslyšeli. Bára Pospíšilová s Bárou Svìdíkovou se loudaly a za nimi ještì skuhral Jára Malík, který ovšem pøi kadé pøíleitosti zapomnìl na skuhrání a dìlal blbosti – sbíral borùvky, pobíhal sem a tam, švihal holky kopøivama a podobnì. V Kateøinkách jsme si vyzvedli šávu a pokraèovali jsme dál. Majda s Móòou rozveselovali JiPa. Všichni jsme se divili draèímu osivu, které bylo souèástí šifry a Patrik Malík v nìm do-
