HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD
4/2016
NEJLEPŠÍ ZAMĚSTNANCI SKUPINY SD
Z OBSAHU aktuality 8
velkostroje pro povrchové dobývání 12 Rýpadlo RK 5 000 se loučilo se svou generací inženýrů z PRODECA Celou sílu svého mládí a talentu vtělili do unikátního díla zvaného RK 5 000. Reportáž z návštěvy posledního korečkového rýpadla provozovaného v ČR.
hobby je víc než hra 32 Protiprašná opatření jsou účinná Měření účinnosti zkrápěcích rotačních jednotek na trasách uhelných odtahů v DB prokázala snížení celkové prašnosti o 72 %.
Vyřezávaný betlém Zdeňka Vejražky Seznamte se s tvorbou zručného řezbáře, jehož dílo mimo jiné vytváří správnou adventní atmosféru v obci Březno.
aktuality 10
sport 43
HORNICKÉ listy 4/2016
Medaile Georgia Agricoly Nejvyšší báňské ocenění udělované ČBÚ za přínos rozvoji českému hornictví letos získali Vladimír Budinský a Josef Hejsek.
HORNICKÉ listy 4/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD
Mistr světa Jan Zajan Koordinátor staveb a inženýringu PRODECO Jan Zajan je úřadujícím mistrem světa ve vzpírání kategorie M 40 do 85 kg Masters.
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail:
[email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2016: 15. 12. 2016 UZÁVĚRKA ČÍSLA 1/2017: 10. 3. 2017. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz a mobilní aplikaci Hornické listy pro zařízení se systémem Android na Google Play https://goo.gl/eOk0rc
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vánoční svátky a konec roku jsou přede dveřmi. Ještě než se rok 2016 naplní, rád bych vám všem poděkoval za odvedenou práci ve skupině Severočeské doly a zároveň se krátce ohlédl za uplynulými dvanácti měsíci. Navzdory pokračující transformaci evropské energetiky, která stlačila na trzích cenu elektřiny na nejnižší hodnotu za posledních čtrnáct let, se nám díky členství ve Skupině ČEZ dařilo zajišťovat spolehlivé dodávky uhlí do tradiční energetiky, ačkoli plánované objemy byly ovlivněny požadavky pozvolného nabíhání moderni‑ zovaných zdrojů mateřské společnosti. Díky optimalizaci investic v procesním řízení za pomoci nových progresivních postupů a metodologie můžeme plnit zvolenou investiční strategii. Protože máme dlouhodobě potvrzenou poptávku po našem uhlí, můžeme realizovat investiční záměry týkající se nejen obnovy dobývací techniky (například zakladač ZPDH 6 300 od dceřiné společnosti PRODECO) a úpravárenské technologie, ale také zefektivnění rozhraní mezi těžbou a elektrárnami (alternativní způsob napájení DNT ze sousední Elektrárny Tušimice). Loňskou radost z vládní úpravy limitu těžby na DB vystřídala řada činností nejrůznějších profesí, které zapracovávají podmín‑ ku hranice těžby stanovenou na 500 m od zastavěného území sousedních obcí do detailní báňské studie podpořené odbornými posudky a potřebnými technickými dokumenty, vyčíslují přesnou výši uhelných zásob, nebo se podílejí na výkupech potřebných pozemků. Zejména pak se připravujeme na náročný proces EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí) a získání povolení k hornické činnosti až k horizontu let 2035, respektive 2050. Ruku v ruce s efektivním využitím ekonomicky vytěžitelných zásob uhlí věnujeme mimořádnou pozornost bezpečnosti práce. Prevenci vzniku pracovních úrazů chápeme jako nedíl‑ nou součást hornické činnosti. Naše dobré výsledky v oblasti bezpeč‑ nosti práce potvrzuje nejen prestižní cena Zlatý Permon, kterou za loňský rok udělil Český báňský úřad DNT, ale především minimální počty úrazů způso‑ bených při náročné hornické práci. Daří se nám také uplatňovat a dodržovat principy CSR (Corporate Social Responsibility – společenské odpovědnosti). Zahrnutí sociálních a environmentálních principů k vlastní podnikatelské činnosti je dnes pro řadu firem novinkou. V našem vnímání potřeb regionu však podpora a pomoc jeho obyvatelům včetně propracovaného dárcovského a sponzor‑ ského programu patří k tradičním hodnotám Severočeských dolů prakticky už od jejich vzniku. Za důležitou pro naši činnost považujeme také již dlouho férovou komunikaci s bezprostředním okolím. A to se nám daří. Nepochybně i tyto nadstandardní trans‑ parentní vztahy sehrály zásadní roli pro úpravu limitu těžby na DB. Chci Vám popřát klidné prožití konce letošního roku a do toho příštího pevné zdraví. Ať je rok 2017 pro všechny šťastný a úspěšný. Zdař Bůh! Ivo Pěgřímek předseda představenstva a generální ředitel
2/3
slovo generálního ředitele
hlavní téma
SDMM 2016: Setkání manažerů skupiny SD sledovalo svodné informace o aktuálním dění a dlouhodobé budoucnosti
HORNICKÉ listy 4/2016
Znovu po roce se sešli manažeři skupiny SD s členy představenstva – 15. listopadu na DNT a 16. listopadu na DB, aby se seznámili se současnou situací a výhledem do dlouhodobější budoucnosti Severočeských dolů v kontextu stále velmi složitých externích globálních, evropských i národních vlivů, kterým musí čelit i mateřská Skupina ČEZ na trhu s elektřinou. Skupina SD pokračuje ve strategii Efektivní a bezpečná těžba a i při poklesu cen bude nadále hlavně záležet na množství vytěženého uhlí, rozumně nákladném provozu i přiměřené zaměstnanosti. Generální ředitel Ivo Pěgřímek o cenách elektřiny a uhlí i o dalších faktorech Cena elektřiny byla letos nejnižší za posledních 14 let (na jaře se přiblížila k hranici 20 €/MWh) z důvodu dalšího prohlubování klíčových trendů – rozko‑ lísanosti cen uhlí, přetrvávajících regu‑ latorních nejistot a rychlého zlevňování výroby z OZE. Novou konkurenci pro konvenční výrobu elektřiny přináší také rozvoj technologií a služeb – například bateriových systémů pro uskladňování elektřiny. Další vývoj jejích cen bude určován i nadále vývojem globální eko‑ nomiky, evropskou regulací a trendem cen zmíněných nových technologií. Na pozadí těchto vlivů však Skupina ČEZ – díky výrazným úsporám stálých nákladů a snížení finanční expozice v zahraničí – stále patří k nejzdravějším energetikám v EU s potvrzeným ratingem A- se sta‑ bilním výhledem. ČEZ v současné době dokončuje program obnovy uhelného portfolia včetně nového zdroje v Ledvi‑ cích. Severočeské doly zmodernizovaly velkokapacitní skládku na DNT a učinily přípravné kroky v návaznosti na loňskou korekci limitu na DB, která znamená možnost těžby dalších 100 až 150 mil. t bílinského uhlí pro teplárenství a nový zdroj v Ledvicích.
Strategie Efektivní a bezpečná těžba přináší výsledky ve snižování úrazovosti – na DNT byl letos zatím pouze jeden pracovní úraz.
Výroba a bezpečnost práce Výrobní ředitel Jiří Neruda zpřehlednil výsledky těžby uhlí a skrývky na obou lokalitách za období leden až říjen 2016. Na DNT je už roční rozpočet těžby skrývky splněn, na DB stihnou do Vánoc odtěžit zbývající 3 mil. m3. Objem těžby uhlí odpovídá požadavkům odběratelů. Účastníci mítinku se rovněž dozvěděli plánované roční objemy těžby skrývky a uhlí, dodávek pro ČEZ a stavy dobyvatelných zásob do roku 2021. Pokud jde o objemy tříděného uhlí z DB, měly by se stabilně pohybovat kolem 1,9 mil. t ročně. Pro získání POPD DB po modifikaci limitu již bylo vyhotoveno báňské řešení. Výrobní ředitel poděkoval dceřiným společnostem PRODECO, Revitrans a SD - Kolejová doprava za dobré výkony údržby i za investice do strojního vybavení v oblasti zemních a rekultivačních prací, přepravních výkonů a dopravy uhlí. Věnoval se také problematice bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Vyzdvihl vynikající výsledky ve snižování úrazovosti na DNT (letos zatím pouze 1 pracovní úraz se záznamem) a apeloval na nutnost zlepšení nedobré situace na DB (letos zatím 8 úrazů). Plán odbytu letos nebude splněn Vystoupení obchodního ředitele Ladislava Febera poskytlo detailní pohled na předpokládaný a skutečný odbyt hnědého uhlí v roce 2016. Roční rozpočet představoval 23,6 mil. t, očekávaná skutečnost bude nižší, což se samozřejmě odrazí i v tržbách za uhlí. Důvody jsou zřejmé: klesající cena elektřiny, nižší dodávky do elektráren ČEZ, zpoždění nového zdroje Elektrárny Ledvice a úsporná opatření v komunální sféře. V roce 2016 obchodní úsek zřídil obchodní dispečink, připravil novou strategii prodeje tříděného uhlí, uzavíral dlouhodobé kupní smlouvy na dodávky prachového uhlí a zabezpečoval
4/5 Generální ředitel Ivo Pěgřímek s dalšími řečníky SDMM 2016: (zprava) Walter Fiedler a Jiří Postolka.
finanční podporu od SD pro obyvatele při obnově kotle (zatím vyplaceno již víc než 2 tisíce žádostí). Rok 2017 má při‑ nést zvýšení externích tržeb za prodej tříděného uhlí. Záměry investiční výstavby Technický ředitel Walter Fiedler shrnul ukončené a rozpracované akce v roce 2016. Na DB bylo již dokončeno všech 9 akcí, včetně zpětného odběru produkce z depa mourů a obnovení drtící techniky v ledvické úpravně, re‑ konstrukce a opravy technologických zařízení v lomovém provozu. K rozpra‑ covaným akcím patří zejména nový za‑ kladač pro technologický celek TC2 (PRODECO) a dodávka pásového vozu, ale také přemístění uhelných odtahů v Jižních svazích a stabilitní opatření výsypek Svoboda a Červený vrch. Na DNT byla úspěšně završena moder‑ nizace velkokapacitní skládky včetně centrálního velína a čerpací stanice ČS 266. Rozpracována je moderniza‑ ce a generální oprava rýpadla a úprava koncepce zásobování elektřinou. Zá‑ měry investiční výstavby 2017–2021 počítají na DB například s novým ko‑ lesovým rýpadlem pro TC2, revitalizací stavebních objektů v ledvické úpravně a homogenizací uhlí. Na DNT to bude
Obchodní ředitel Ladislav Feber: Připravili jsme novou strategii. Výrobní ředitel Jiří Neruda: Uhlí nakopeme, nadrtíme, prodáme.
hlavní téma
HORNICKÉ listy 4/2016
Severočeské doly mají stabilní a kvalitní pracovní kolektiv. Daří se vyřizovat povolení pro báňskou činnost, mít potvrzenou poptávku po uhlí, naplňovat investiční strategii a udržovat dobré vztahy s okolními městy a obcemi. SD mají budoucnost.
realizace alternativního způsobu napá‑ jení z Elektrárny Tušimice, modernizace strojů, výstavba nádrže a posílení čistír‑ ny důlních vod Březno i hlavní čerpací stanice. Walter Fiedler také informoval o úkolech útvaru ekologie pro nadchá‑ zející proces veřejných projednávání dokumentace EIA. „Území už nesmí‑ me zatížit hlukem a prachem ani o píď,“ zdůraznil. Pochválil rotační zkrápěcí jednotky vlastní výroby s vynikající účinností snižující prašnost o 72 %. Je jich nasazeno celkem 51 a příznivě ovlivňují hodnoty imisí prachu. Prostě peněž bude méně – konstatoval finanční ředitel Jiří Po‑ stolka když podrobně probral poklesy tržeb za uhlí v kontextu s vývojem od‑ bytové těžby uhlí od roku 2014 s výhle‑ dem do roku 2021. V uvedeném blízkém období budou zřejmě na přebytkovém trhu klesat rovněž ceny za tunu uhlí. V takové situaci bude hlavně záležet na množství vytěženého uhlí v dobře sladěném poměru dodávek pro ČEZ, externích dodávek a objemu produk‑ ce tříděného uhlí. Stálé provozní ná‑ klady musí být v rozumném poměru k objemu těžených hmot (těžba v DB bude samozřejmě dražší), osobní ná‑ klady uvažují s nárůstem odrážejícím očekávaný inflační vývoj při relativně stabilním stavu zaměstnanců. Dobrou zprávou je, že v příštím roce se neuva‑ žuje o propouštění. Perspektiva je nadále optimistická a budoucnost dlouhodobá V závěru mítinku generální ředitel Ivo Pěgřímek potvrdil, že průměrný stav 4 900 zaměstnanců je považován za stabilní pro celý střednědobý hori‑ zont. Do roku 2021 bude třeba obměnit 550 zaměstnanců novou generací za odchody do důchodu. Podle možností SD jako zaměstnavatele a odhadované míry inflace by měly růst tarifní mzdy kolektivní vyjednávání by mělo brzy najít oboustranně uspokojivé řešení. Stabilní a kvalitní pracovní kolektiv je pro SD základem. Daří se vyřizovat povolení pro báňskou činnost, mít potvrzenou poptávku po uhlí, naplňovat investiční strategii, udržovat dobré vztahy s okol‑ ními obcemi. „Jsme významnou, uzná‑ vanou firmou s budoucností,“ uzavřel přesvědčivě Ivo Pěgřímek SDMM 2016. text a foto: Tomáš Vrba
Finanční ředitel Jiří Postolka: Bude záležet na rozumně nákladném provozu. Technický ředitel Walter Fiedler: Kromě investic do technologických zařízení realizujeme řadu ekologických staveb a opatření.
Severočeské doly jsou významnou a uznávanou firmou s dlouhodobou budoucností a potvrzenou poptávkou po těženém uhlí. Přes nepříznivé vnější tržní, legislativní a klimaticko-politické vlivy se daří naplňovat strategii při přijatelné ekonomice. K jistotám patří stabilní a kvalitní pracovní kolektiv. Úspěšně se vyřizují povolení pro báňskou činnost a dál kultivují dobré vztahy s okolními obcemi i s regionem.
Tři otázky pro: Tomáše Sedláčka předsedu představenstva a generálního ředitele Revitrans Revitrans disponuje početným vo‑ zovým parkem včetně doplňkové mechanizace. Jak probíhá jeho modernizace? Celkem vlastníme nějakých 670 do‑ pravních prostředků. Sami jich provo‑ zujeme zhruba 270 a 400 vozidel pro‑ najímáme do skupiny SD. Letos jsme pořídili pro skupinu SD 40 nových vo‑ zidel, z toho 11 bylo pro naši společ‑ nost. Kromě sklápěcích vozidel, která převažovala, to byl třeba také 30t au‑ tojeřáb. V rámci protiprašné prevence dvě velkoobjemové cisterny na zkrápění komunikací. Obnova strojového parku probíhala i v DDM, kde se v letošním roce objevilo 14 nových strojů a 2 prošly kompletním rebuildingem. Nechyběly mezi nimi nové pásové čističky DPD, nebo supervýkonný 100t trubokladač. V rámci DDM provozujeme na obou lo‑ kalitách 198 dozerů, nakladačů, bagrů a speciálních strojů. Do širokého spektra vašich činností patří realizace rekultivací. Můžete tuto oblast přiblížit? Skrývka ornice z předpolí a její ná‑ sledné uložení dosáhla letos na obou lo‑ kalitách SD objemu 270 tis. m3. Zároveň jsme nově zrekultivovali 80 ha, o které se průběžně budeme dál starat. Vysá‑ zeli jsme přes 1 milion sazenic a po‑ stavili na 14 km oplocenek bránících
ničení mladé výsadby. Na DNT jsme v souladu s požadavky orgánů ochrany přírody a krajiny vytvořili plochy pro bu‑ doucí biotopy (2 mokřady a 1 remízek). V souladu s POPD a EIA podporujeme hnízdění chráněných ptačích druhů a v ornitology požadovaném období přerušujeme v určených lokalitách naše činnosti, abychom umožnili vhodné pro‑ středí k hnízdění.
Rok 2017 je přede dveřmi. Jaká zají‑ mavá zakázka vás kromě zajišťování přepravních služeb a rekultivací čeká? Určitě to bude přemístění tras uhel‑ ných odtahů na Jižních svazích DB, které budeme realizovat společně ve sdružení s Prodecem. Zatím probíhá přípravná fáze. Je vypsáno výběrové řízení na projektanta této stavby. Se zahájením prací se počítá v příštím roce.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2016: leden až listopad
Počet evidovaných úrazů 2016
2015
DB
38
35
DNT
15
Správa a. s. SD celkem
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2016
2015
+3
13
11
+2
13
+2
1
1
0
1
2
-1
0
1
-1
54
50
+4
14
13
+1
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
aktuality
aktuality
Měření potvrdila účinnost zkrápění na DB umožňují regulovat množství vody a ne‑ jsou náročné na kvalitu vody,“ připomněl zámečník Alois Macháč, který dosud s kolegy přímo v bílinské dílně vyrobil pro potřeby uhelného lomu už 51 spo‑ lehlivých a hlavně účinných rotačních jednotek. Potvrdilo to nedávné měření akreditované laboratoře. Bylo zjištěno, že celková prašnost se díky původním zkrápěcím zařízením snižuje o 72 % a prašný spad pak o 67 %. Porovnávány byly koncentrace prachu při vypnutém a spuštěném odprašovacím zařízení.
Zručný zámečník Alois Macháč z provozního úseku Těžba uhlí spolu s kolegy z dílny vyrobil už 51 efektivních pomocníků omezujících prašnost.
Jedním z prostředků používaných v DB k eliminaci prašnosti je zkrápění přesypů DPD a PVZ v provoze lom. Se zkrápěním trasy uhelných odtahů za‑ čali už v roce 2008. Systém zkrápění se postupně zdokonaloval a rozšiřoval. V současné době tady funguje (v zá‑ vislosti na teplotě vzduchu od jara do
podzimu) 28 zkrápěcích míst. Ta jsou osazena rotačními zkrápěcími jednot‑ kami vlastní konstrukce, které vyrábějí přímo v dílně šikovní zámečníci úseku Těžba uhlí. Tyto nové rotační jednotky nahradily původní systém zkrápění vy‑ bavený axiálními tryskami. „Naše rotační zkrápěcí jednotky mají vyšší účinnost,
HORNICKÉ listy 4/2016
Hornické listy bodují v celostátním měřítku Možná znáte sdružení CZECH TOP 100, které každoročně sestavuje uzná‑ vané žebříčky nejvýznamnějších firem České republiky. Jsou publikovány a diskutovány ve většině solidních médií. CZECH TOP 100 vyhodnocuje také nej‑ lepší výroční zprávy a souběžně i časo‑ pisy pro zaměstnance či pro zákazníky. ČEZ figuruje vždy na předních místech všech těchto žebříčků skládaných ze stovky předních českých firem. Letos se na výsledkovou listinu nej‑ lepších firemních časopisů 2016 dostaly také naše Hornické listy a hned obsa‑ dily výbornou desátou příčku ze sta. Prvenství získal časopis AGROFERT magazín, druhé bylo periodikum Čes‑ koslovenské obchodní banky KOMPAS a třetí místo patří i nám dobře známému
čtvrtletníku Proud ČEZ. Slavnostní vy‑ hlášení prvních 15 nejvýše oceněných časopisů (ze 100 přihlášených) se usku‑ tečnilo na Staroměstské radnici v Praze 24. listopadu 2016. „Redakční rada Hornických listů si velmi váží tohoto vysokého ocenění. Děkuje šéfredaktorovi Tomáši Vrbovi za jeho invenci, píli a všestrannou tvůrčí činnost. Děkuje samozřejmě i vám, za‑ městnancům skupiny SD a čtenářům Hornických listů, neboť je to časopis o vašich příbězích, radostech i problé‑ mech – je to časopis o vaší firmě. Tento úspěch nás zavazuje, a proto se vyna‑ snažíme i nadále být vaším co nejlepším časopisem,“ uvedl předseda redakční rady, ředitel strategie a komunikace Rudolf Kozák.
NOVÁ ČERPACÍ STANICE NA DNT Povrchový důl je jako nejhlubší místo z celého okolí citlivý na pří‑ toky povrchových a podzemních vod. Proto musí být problematice jeho odvodňování věnována ná‑ ležitá pozornost.
Velitel hasičů Břetislav Ondrák symbolicky přejímá klíčky od nové hasičské cisterny CAS 30 – Tatra 815-731 R 32 6×6.
Hasiči DB měli na konci roku napilno Během celého roku 2016 potvrzovali hasiči z DB svoji vysokou profesionali‑ tu a spolehlivost. Aby mohli co nejlépe zmáhat požáry, požární asistence, či prvotní předlékařskou pomoc, absolvují taktická cvičení, různé speciální kur‑ zy a průběžně modernizují hasičskou techniku. Na začátku prosince se rozšířil jejich vozový park o CAS 30 – Tatra 815731 R 32 6×6. Tato nejnovější hasičská cisterna disponuje nádrží na vodu s ob‑ jemem 9 tis. l a menší nádrží na pěnidlo o objemu 800 l. „Pro naše zásahy v dole
je určující především výborná průchod‑ nost terénem, kterou poskytují kyva‑ dlové polonápravy odpružené pneu‑ matickými pružinami, přičemž regulací tlaku v pružinách lze měnit světelnou výšku vozidla,“ upřesnil velitel HZS DB Břetislav Ondrák. Během posledního čtvrtletí probíhalo také proškolování zdravotníků – posádek sanitních vozidel. Školení zdravovědy absolvují členové sboru pravidelně ve dvouletém cyklu pod profesionálním vedením záchranář‑ ky Jitky Chvátalové ze ZZS ÚK.
V prostoru dopravníků DPD na prvním skrývkovém řezu DNT byla na konci listopadu zprovozněna nová čerpací stanice ČS 266, jejímž do‑ davatelem byla dceřiná společnost PRODECO. Úkolem nové stanice bude odvodnění těžebního prostoru v jižní části porubní fronty lokality Libouš II – sever a zároveň ochrana nové trafostanice DT 66 před vod‑ ním živlem. ČS 266 umožní také dočerpávání nadlimitního množství vody z prostoru východního křídla a tamějších čerpacích stanic ČS 216 a ČS 271. Vzhledem k dalšímu po‑ stupu rýpadla SchRs 1 550/K 109 bude odčerpávat vodu z prosto‑ ru vrchu Farářka. Čerpací stanice ČS 266 je plně automatizovaná. Kromě výkonných podávacích a horizontálních čerpadel, sacích potrubí je její součástí také rozvod‑ na. Výtlaky z nové čerpací stanice jsou zaústěny do nádrže Libouš jih vzdálené zhruba 1 500 m. Montážní práce na nové čerpací stanci začaly v srpnu. Dokončeny byly ve stano‑ veném termínu 28. listopadu.
8/9
aktuality
svět dolů
Právě vyznamenaní Josef Hejsek a Vladimír Budinský s předsedou ČBÚ Martinem Štemberkou.
Zasloužili se o české hornictví: Vladimír Budinský a Josef Hejsek
HORNICKÉ listy 4/2016
Každoročně kolem svátku sv. Barbory, patronky havířů, uděluje Český báňský úřad v Praze resortní medaili Jiřího Agricoly těm výjimečným horníkům a báňským odborníkům, kteří přispívají významnou měrou k rozvoji českého hornictví. Jiří (Georgius) Agricola byl česko‑saský renesanční učenec a jako první sepsal ucelené dílo o hornictví a hutnictví, dodnes uznávané v celém světě. Letos jeho medaili na doporučení Severočeských dolů získali Vladimír Budinský a Josef Hejsek. Pomyslně tak byli povýšeni do „šlechtického“ hornického stavu. Zeptali jsme se na jejich čerstvé dojmy. VLADIMÍR BUDINSKÝ Od svého nástupu do SD v roce 2006 se aktivně podílel na pozitivním vnímání hornictví u široké veřejnosti. Jako ře‑ ditel strategie a komunikace byl vůdčí osobností v přípravách EIA a povolení hornické činnosti na DB a DNT a pře‑ devším úprav limitu těžby na DB. I přes změnu působení v rámci Skupiny ČEZ (od roku 2015 ČEZ Distribuce) dál jako vice prezident EURACOAL a Skupiny uhelných expertů UNECE hájí roli uhlí v evropské energetice. Kromě „interních“ problémů jako je geologie, dobývací technologie nebo
sanace a rekultivace musí v poslední době těžaři řešit stále víc a víc i důle‑ žité vlivy „externí“ – vyjma ekologie zejména pak vztahy se sousedními obcemi. Jak v tomto smyslu vnímáte vaše nejvyšší hornické ocenění? Nejvyšší hornické vyznamenání je pro mne velice významné ohodnocení a moc si ho vážím. Téměř deset let práce v Se‑ veročeských dolech bylo mým nejkrás‑ nějším zaměstnáním v životě. Dostal jsem příležitost změnit severočeskou krajinu tím, že jsem mohl pomoci pro SD dvakrát posunout linii těžby na dole Bílina, poprvé v roce 2008 a podruhé 2015. Podařilo se nám to díky dobré komunikaci s lidmi
Úpravě limitu na DB předcházela pro Vladimíra Budinského také řada jednání na všech úrovních přímo v terénu.
aktuality v okolí DB. A právě to nám pomohlo získat souhlas obcí a měst s našimi záměry. Letos v říjnu jste zažil ještě jednu vý‑ znamnou hornickou akci, a to v ce‑ losvětovém měřítku – jako delegát a řečník 24. světového hornického kongresu v Riu de Janeiru. Můžete přiblížit obsah svého referátu? Letošní kongres zastřešovalo heslo „Hornictví ve světě inovací“ a jeho jednotli‑ vá témata přilákala víc než 430 referátů ze 44 zemí světa. Nakonec jich k prezentaci bylo vybráno 246 a já jsem ve svém refe‑ rátu, který byl na programu technických sekcí 19. října, mohl konkrétně na příkladu korekce limitu těžby na DB popsat důle‑ žitost strategie CSR, tedy společenské firemní odpovědnosti, pevně provázané s podnikatelskou strategií Severočeských dolů. Bylo to na den přesně od 19. října loňského roku, kdy padlo vládní rozhod‑ nutí. Právě provázanost obou strategií umožnila získat podporu a konsensus lidí z okolí DB se záměry SD. Akceptace těžby ze strany veřejnosti – jak v nejbliž‑ ším okolí dolů, tak i v kraji a na celostátní úrovni je základním předpokladem pro realizaci strategie těžební společnosti. Příběh SD je v tomto smyslu pozitivním příkladem a všichni víme i o negativních příkladech, kdy se přes jasné geologic‑ ké, technické i ekonomické argumenty záměr neuskutečnil, neboť neexistovala akceptace jeho realizace. Referát v Riu se setkal s velkým zá‑ jmem, protože i v zemích, kde jsou tě‑ žební aktivity jako významný tvůrce HDP obecně vítány víc než v EU, jsou těžaři rovněž konfrontováni s odporem místních obyvatel. Lze říci, že v demokratických zemích naráží těžba na podobné sociální Skrývka na DNT byla dlouhá léta důvěrně známým prostorem Josef Hejska.
a politické překážky prakticky všude. Jde o to, jak se podaří transparentní dialog s přesvědčivými argumenty. V Riu jsem samozřejmě také popsal obecně situaci těžebního průmyslu v ČR a připomenul, že Praha byla místem ko‑ nání 2. světového hornického kongre‑ su v roce 1961. Dnes má kongres přes 40 členských zemí. Jsem rád, že mohu v rámci kongresu prezentovat Severočes‑ ké doly a celé české hornictví. JOSEF HEJSEK Svůj profesní život spojil s těžbou uhlí v roce 1974. Lépe řečeno těžbou nadloží. Na DNT začínal od píky, od přestavbáře Závodu Skrývek, přes vedoucího výroby, hlavního inžený‑ ra až po ředitele Závodu. Své báňské zkušenosti využil například při pře‑ konávání tzv. kralupské deprese na vnitřní výsypce, nebo během spolu‑ práce s VÚHU na řešení rozpojitelnosti hornin. Od roku 2007 jako schopný manažer řídil dceřinou společnost SD – Rekultivace, a to až do odchodu do důchodu v roce 2013. Jaký je první pocit při přebírání hornic‑ ké medaile s Agricolovými portrétem a přísně evidovaným pořadovým čís‑ lem (laureátů není mnoho), navíc pod státní vlajkou a tradičním havířským praporem? Pocity mám jednoznačně slavnostní. V přítomnosti předsedy báňského úřadu, ministra, a mezi ostatními kolegy, kteří dlouhodobou a obětavou prací aktivně přispívají k rozvoji těžby, cítím patřičnou hrdost na hornický stav. Moje medaile má číslo 497 a jsem samozřejmě pyšný, že jsem byl poctěn tímto vzácným oce‑ něním. Beru to jako symbolickou tečku za mojí dlouhou hornickou cestou, která byla spjata s DNT. Vím, že od nás takto už byli vyznamenáni třeba Martin Vrubel, Jirka Neruda nebo Jarda Tourek. Těší mě, že jsem v téhle dobré společnosti. Je vůbec možné krátce popsat téměř čtyřicet let práce na DNT? Co vám hornická profese a věrnost povolání dala či naopak vzala? Myslím, že výrazně převažuje to pozi‑ tivní. Jsem příkladem člověka, který se postupně z nejnižší pozice dostal až na post ředitele. Moc mi v tom pomohli ši‑ kovní a poctiví lidé kolem. Měl jsem štěstí na spolupracovníky a nemyslím tím ani
Vladimíru Budinskému předal medaili předseda ČBU Martin Štemberka. K vyznamenání Josef Hejskovi blahopřál ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek.
zdaleka jen ty na manažerských postech, ale i lidi v dělnických profesích. Od všech jsem se hodně naučil. Zjistil jsem, že i ne‑ gativní zkušenost se v budoucnu hodí a člověk se vyvaruje dalších přešlapů. Za nejlepší období považuji dobu, kdy jsem působil jako hlavní inženýr Závodu Skrývek a mým ředitelem byl Jiří Neruda, který je skutečným odborníkem ve svém oboru. Podílel jsem se na řešení těžby v oblastech s obtížně rozpojitelnými jílov‑ ci. Výsledky systematicky prováděných měření rypných odporů a stanovování tvrdosti dobývaných hornin byly využity při rekonstrukci rypných orgánů stávají‑ cích velkostrojů a při zadání parametrů pro rýpadlo SchRs 1320/K 110. Velmi rád v této souvislosti vzpomínám na spolu‑ práci s uznávaným báňským odborníkem Janem Žďárským, někdejší oporou VÚHU v Mostě, mimochodem také držitelem medaile Jiřího Agricoly. text a foto: Tomáš Vrba
HORNICKÉ listy 4/2016
velkostroje pro povrchové dobývání
Karel Bartoš, Petr Buryšek, Karel Drož, Ladislav Hanuška a Břetislav Šmíd ze společnosti PRODECO se v uplynulých desetiletích podíleli na projektování, montáži, modernizacích a generálních opravách řady velkostrojů na všech těžebních lokalitách podkrušnohorské pánve. Patřilo k nim také největší tuzemské korečkové rýpadlo RK 5 000/R 10, které právě teď, po 34 letech, končí svůj provoz. Byli jsme u jejich symbolického loučení s výjimečným strojem, který díky řadě unikátních řešení patří mezi evropskou špičku v oblasti velkostrojové techniky.
12/13
RK 5 000 SE LOUČÍ SE SVOU GENERACÍ INŽENÝRŮ
velkostroje pro povrchové dobývání Vzpomínkové fárání u posledního mo‑ hykána typu RK 5 000 Na podzim vydala Severní energetická tiskovou zprávu, že po 34 letech bude na konci letošního roku odstaveno na lomu ČSA unikátní RK 5 000.0/R 10 – poslední korečkové rýpadlo provozované v Čes‑ ké republice. Projekce a konstrukce ko‑ rečkových rýpadel s řadou inovativních a unikátních řešení byla v letech 1952 až
1988 chloubou výrobního programu tep‑ lické pobočky Vítkovických železáren (od 90. let PRODECO). Celkem jich zde podle vlastní původní dokumentace vytvořili se‑ dmnáct. Tato korečková rýpadla několi‑ ka výkonnostních řad spolehlivě sloužila těžařům nejen v severočeském hnědo‑ uhelném revíru, ale také v Polsku, Bul‑ harsku, Rusku a na Ukrajině. Z kdysi bo‑ hatého vítkovického výrobního portfolia
těchto strojů zůstaly do současné doby v provoze pouze dva, z toho v polských Suwalkách je to typ RK 400. 4. Po uza‑ vření lomu PKAZ v Chabařovicích, kde až do poloviny 90. let byla nasazena dvě korečková rýpadla typu RK 400 (výrobní čísla 2 a 7) a také nejvýkonnější RK 5 000.1, zůstal tedy posledním tuzemským repre‑ zentantem prototyp největšího českého korečkového rýpadla RK 5 000.0/R 10, nasazený od roku 1983 na lomu ČSA. Právě s tímto unikátním strojem, jehož kvalitu prověřila léta spolehlivého provo‑ zu v obtížných dobývacích podmínkách, a který se díky progresivní technické úrovni právem řadí mezi evropskou špič‑ ku v oblasti dobývacích velkostrojů, se v samém závěru jeho provozního cyklu přišly symbolicky rozloučit legendy v obo‑ ru konstruování a zprovozňování velko‑ strojové techniky PRODECO – pánové Bartoš, Buryšek, Drož, Hanuška a Šmíd. Sychravé podzimní počasí umocňovalo tak trochu již sentimentální vzpomínky na padesátiletou koexistenci stoje a jeho tvůrců, která začala už na konci 60. let při zpracování projektové dokumenta‑ ce a pokračovala montáží, pozdějšími drobnými úpravami a vylepšeními až po realizaci generálních oprav.
HORNICKÉ listy 4/2016
PRODECO: Důležitá data korečkových rýpadel
1952
1958
1963
V Komořanech bylo dokončeno neotočné korečkové rýpadlo na kolejovém podvozku D 800.1 – vůbec první velkostroj postavený podle vlastní projektové a vý‑ robní dokumentace vytvořené konstruktéry teplické pobočky Vítkovických železáren (od 90. let PRODECO).
Dalším vývojovým stupněm korečkových rýpadel byl typ DO 800.4 – první otočný velkostroj z Vítkovic na kolejovém podvozku. Ve výrobním programu figurova‑ lo v letech 1958 až 1969 a celkem jich bylo tuzemským a východoevropským odběratelům dodáno 10 kusů.
RK 400.2 bylo prvním tuzemským korečkovým rý‑ padlem na kráčivém podvozku. Celkem bylo v letech 1963 až 1983 vyrobeno 7 exemplářů. Kromě tuzem‑ ských hnědouhelných lokalit našlo uplatnění také v Polsku a Rusku.
14/15
Korečková rýpadla byla průkopníky povrchové těžby v SHR První korečková rýpadla se v Evropě uplatňovala už od poloviny 19. století. Ni‑ koliv v hornictví, ale při stavbách želez‑ ničních tratí, vodních kanálů – mimo jiné i při budování Suezského průplavu (1859). Prim přitom hráli konstruktéři z Německa, kde v lübecké strojírně vyrobili roku 1882 první korečkové rýpadlo pro odtěžování uhelného nadloží. Vývoj korečkových rý‑ padel šel rychle kupředu. Postupně se zvětšovaly objemy korečků ze 180 l až na 1 200 l. Původní kolejové podvozky doplňovaly housenicové. Zavádění prv‑ ních korečkových rýpadel pro kontinu‑ ální povrchovou těžbu v severočeském hnědouhelném revíru začalo v roce 1942 (lom Quido na Komořansku), kdy na nově otevřených lomech v centrální mostecké části pracovaly první velkostroje včetně otočného kolejového korečkového rý‑ padla německé provenience DS 800. Ano, první rýpadla z Vítkovic byla korečková Nepočítáme‑li dokončení rozestavě‑ ných korečkových rýpadel a zakladačů, které zůstaly po odsunu Němců v cen‑ trální části revíru, bylo vůbec prvním
velkostrojem vytvořeným podle vlastní technické dokumentace neotočné koreč‑ kové rýpadlo D 800.1 s obsahem korečku 800 l a teoretickým výkonem 1 050 m3/h. Tento průkopník korečkových rýpadel vyrobených v Československu se po‑ hyboval po kolejovém podvozku a mohl těžit pouze spodní řez. V letech 1952 až 1954 byly vyrobeny celkem tři exempláře. První otočným rýpadlem z Vítkovic bylo
DO 800.4 z roku 1958. Otočnost horní stavby umožňovala těžbu ve spodním i horním řezu. Rozvíjející se velkolomovou těžbu negativně ovlivňovaly časté skluzy a propady – projevy předešlého hlubin‑ ného dobývání. Řešením bylo snížení tla‑ ku rýpadla na terén. To vedlo vítkovické konstruktéry k vytvoření jejich proslulých kráčivých podvozků kuželovitého tvaru ovládaných vysokotlakou hydraulikou.
1982
1988
2016
Na velkolomu ČSA byla dokončena montáž RK 5 000 – prvního ze dvou největších tuzemských korečkových rýpadel na kráčivých hydraulických podvozcích urče‑ ných pro těžbu v nejtěžších geologických podmínkách revíru.
RK 5 000.1/R 11 nasazené v lomu Chabařovice bylo nejen v pořadí 17. korečkovým rýpadlem vyvinutým ve Vítkovicích (PRODECO), ale zároveň posledním rýpa‑ dlem tohoto typu vůbec. V roce 1997 bylo sešrotováno v souvislosti s předčasným uzavřením lokality PKAZ.
Na konci roku bylo vyřazeno z provozu skrývky lomu ČSA poslední provozované korečkové rýpadlo v České republice – RK 5 000.0/R 10. Tím se po 64 letech uzavřela etapa působení korečkových vel‑ kostrojů v SHR.
Tak šel čas s RK 5 000/R 10 1982 na lokalitě ČSA byla ukon‑ čena montáž prototypu prvního tuzemského ko‑ rečkového rýpadla TC2 1983 zahájen zkušební ověřova‑ cí provoz a o rok později bylo rýpadlo uvedeno do trvalého provozu 1985 do turasové šachty mezi výsypem korečkového žla‑ bu na příhradovém výlož‑ níku a kruhovým dopravní‑ kem ve střední stavbě byl zabudován jednorotorový drtič s pevnou protistěnou, což výrazně zlepšilo prů‑ chodnost těženého mate‑ riálu po dopravních linkách stroje, zároveň došlo k do‑ sednutí kulové dráhy oto‑ če horní stavby; RK 5 000 získalo zlatou medaili na Mezinárodním strojíren‑ ském veletrhu v Brně 1988 výměna kulové dráhy – původní koule ø 125 mm nahrazeny ø 250 mm, kulová dráha má průměr 16 m a její segmenty byly opotřebeny vahou horní stavby, k další výměně kulové dráhy došlo v roce 2002
Prvním tuzemským rýpadlem s kráči‑ vým podvozkem bylo RK 400.2 z roku 1963. Korečkové rýpadlo řady RK 400 představovalo také historický milník za‑ hájení kontinuální těžby v revíru. V roce 1962 byla na dole Antonín Zápotocký v Chabařovicích/Úžíně prvně zkušeb‑ ně nasazena dálková pásová doprava spojující vítkovické rýpadlo RK 400.2/R 8 a zakladač ZP 1 500.1/Z 65. Převratnou novinkou řady RK 400 nebyl jen kráčivý podvozek, ale také nové řešení předávání těženého materiálu na dálkovou pásovou dopravu nebo železniční vagóny. U typu RK 400 to obstarával kruhový vynášecí dopravník (talíř) ve střední části stroje, z něhož se těžený materiál shrnoval plu‑ hem na předávací pás. Zatímco kolejová, otočná a kráčivá korečková rýpadla řady D 800, DO 800, RO 400 a RK 400 výkono‑ vě patřila do technologického celku TC1 se jmenovitým výkonem max. 2 500 m3/h, na konci 60. let byl konstruktérům tep‑ lické projekční kanceláře Vítkovic zadán úkol vytvořit korečkové rýpadlo o výkonu 5 000 m3/h s vyšším rypným odporem ur‑ čené pro těžbu v nejtěžších podmínkách Velkolomu Československé armády.
mostu. Jednalo se o tzv. projekt prv‑ ního stupně, který byl na čas přerušen projekčními pracemi u velkostrojů TC3 určených pro Důl Bílina. Tedy teprve po skončení prací na K 10 000 a ZP 10 000 byl finalizován projekt RK 5 000 a následně zahájena jeho výroba a montáž,“ uve‑ dl Karel Drož – dlouholetá opora týmu konstruktérů PRODECO, který se spolu s kolegou Jiřím Friedrichem na RK 5 000 podílel také na řešení pohyblivého proti‑ závaží – tím je zde vyvažovací montážní jeřáb. Vlastní výstavba RK 5 000 probíhala v letech 1979 až 1982. V červnu 1983 byl pak zahájen ověřovací provoz. Tak jako u ostatních korečkových rýpadel patří
RK 5 000 – nejvýkonnější korečkové rýpadlo vyrobené v ČR „Vzpomínám si, že prvotní projekční práce na RK 5 000 začaly už v roce 1968, krátce poté, co jsem nastoupil do tehdejší projekční kanceláře Vítkovic. Konkrétně jsem se podílel na projekci spojovacího Porovnání technických parametrů RK 5 000 a K 2 000
HORNICKÉ listy 4/2016
2005 PRODECO provedlo roz‑ sáhlou generální opravu týkající se korečkového vodiče, ocelové konstruk‑ ce hlavního podvozku, výměny kabeláže a také osazení novými pohony kruhového dopravníku 2015 v rámci plánované střed‑ ní opravy byly mimo jiné vyměněny otěrové lišty korečkového řetězu, opra‑ veny korečky a vyměněny všechny jejich břity 2016 22. prosince byly odtěženy poslední kubíky skrývky (v letech 1982 až 2016 odtěžilo téměř 154 mil. m3) a rýpadlo bylo odstaveno z báňského provozu
Teoretický výkon (m /h) 3
RK 5 000
K 2 000
5 000
5 500
Provozní hmotnost (t)
5 400
5 700
Instalovaný výkon (kW)
6 200
2 × 1 000
Měrná rozpojovací síla
120–180 kN/m
168 kN/m
Počet členů posádky
6
5
Výška/délka (m)
40 / 158
52 / 190
Počet a objem korečků
38 / 3 600 l
15 / 1 300 l
k výhodám RK 5 000 schopnost vyná‑ šet natěžené hmoty z úpadních řezů na výše situovanou pracovní plošinu. Navíc díky své konstrukci a výkonu umožňuje těžbu hmot s rozpojovací silou 120 kN/m a krátkodobě i 180 kN/m. Tah v korečko‑ vém řetězu může dosáhnout hodnoty až 330 t, neboť síla se rozloží do více korečků v záběru. Pro srovnání: zesílené koleso‑ vé rýpadlo K 2 000/K 101 má maximální obvodovou sílu na kolese 127 t. Robust‑ nost RK 5 000 dokládá také objemová hmotnost těženého materiálu dosahující hodnoty až 1,7 t/m3. Rýpadlo se pohy‑ buje po kráčivém podvozku o průměru 33 m, který je tvořen vnějším kuželovým
Břetislav Šmíd si připomenul konstrukci převodové skříně pohonu turasu korečkového řetězu.
Rozloučení Karla Bartoše s unikátním rýpadlem.
Karel Drož zavzpomínal na svoji projekční práci podvozku vynášecího mostu. Ladislav Hanuška v kabině řidiče přemítal o svých návrzích úpravy RK 5 000, například kulové dráhy.
pláštěm a vnitřní opěrnou deskou se čtyř‑ mi hydraulickými válci zdvihu a dvěma posunu. Rypným orgánem je korečkový řetěz s 38 korečky umístěný na příhra‑ dovém čtyřdílném vodiči s vodicím žla‑ bem, který pohání 2 elektromotory, každý o příkonu 1,6 MW. Rychlost korečkového řetězu dosahuje 1,23 m/s. Díky svým do‑ sahovým parametrům (výškový řez 17 m a hloubkový 22,8 m) a vysoké rozpojovací síle splňuje RK 5 000 předpoklad efektivní těžby na nejnižších skrývkových řezech se složitými geologickými podmínkami včetně nástrah způsobených předešlou hlubinnou těžbou. Tak jako všechny pro‑ totypy, také v případě RK 5 000 provoz ukázal, že je potřeba provést několik díl‑ čích úprav. Jednou z nich bylo umístění jednorotorového drtiče na přesyp koreč‑ kového vodiče. Tím se zlepšila průchod‑ nost toku těženého nadloží, které odtud přes spojovací most míří na DPD. „V roce
1986 došlo také k výměně kulové dráhy, kdy původní dráha s koulemi o průmě‑ ru 125 mm opotřebovanými vahou horní stavby byla nahrazena novou se 168 kusy koulí s průměrem 250 mm,“ upřesnil ve‑ doucí odboru inženýringu PRODECO La‑ dislav Hanuška, který v polovině 80. let první návrh této nové kulové dráhy RK 5 000 zpracovával. Jeho zkušenosti s nej‑ větším korečkovým rýpadlem jsou však mnohem obsáhlejší, neboť sem například v roce 2003 jako na jedno z prvních rý‑ padel instaloval aerosolové stabilní hasi‑ cí zařízení Gabar, což je moderní řešení protipožární ochrany nahrazující starší systémy s plynným hasivem vyvinuté ve společnosti PRODECO. Možnost rozlou‑ čit se s unikátním rýpadlem si nenechal ujít ani Karel Bartoš, špičkový konstruktér velkostrojů z PRODECA, který se ve svém náročném oboru pohybuje neuvěřitelných pět desetiletí. „Na přelomu 70. a 80. let
jsem patřil do týmu konstruktérů RK 5 000 vedeného Václavem Týčem. Konkrétně jsem měl na starosti převodovky a odlitky pro korečkový vodič. Vzpomínám si, že původní projekt počítal se 4 převodovka‑ mi pohonů otoče horní stavby. Když jsem přepočítával výkony, vyšlo mi, že tento počet je nedostatečný a je potřeba 6 kusů
16/17
Petr Buryšek se zapojil už do montáže velkostroje na počátku 80. let.
velkostroje pro povrchové dobývání převodovek. Nakonec se mi podařilo tým přesvědčit a dodnes pohání otoč ‚mých‘ šest převodovek. Na RK 5 000 byla také nově konstruována soustava lanových závěsů korečkového vodiče tak, aby měla větší životnost. Jako zodpovědný projek‑ tant jsem se tehdy podílel na vytvoření únavového stroje k testování životnosti konstrukce lan,“ připomněl Karel Bartoš. Petr Buryšek: Můj profesní život se prolíná s RK 5 000 Také dlouholetý pracovník PRODECA, schopný technik a skutečný profesionál, Petr Buryšek, který do vítkovické projek‑ ce nastoupil v roce 1974 a nepřetržitě zde aktivně působil až do letošního odchodu do důchodu, byl s králem korečkových rýpadel RK 5 000 spjat téměř čtyři deká‑ dy. „S nadsázkou by se dalo říct, že můj pracovní život rámuje životnost RK 5 000. Intenzivně jsem se s tímto unikátním velkostrojem začal setkávat už při jeho montáži, kterou prováděly Hutní montáže Ostrava, neboť jsem v roce 1981 vystřídal do té doby zodpovědného projektanta RK 5 000 inženýra Týče. Po dokončení montáže 27. června 1982 jsem byl také u ověřovacího provozu. Nechyběl jsem ani u všech důležitých úprav – například
při výměně kulové dráhy – nebo u ge‑ nerálních oprav realizovaných v letech 1994, 2000 a 2005. Ty se týkaly zejména nejvíce namáhaných částí – třeba výměny vedení korečkového řetězu a kruhového dopravníku včetně pohonů, nebo nainsta‑ lování nového řídicího systému. Myslím, že rýpadlo RK 5 000 splnilo očekávání do něho vkládaná. Obstálo v náročných provozních podmínkách při rozpojování obtížných partií nadložních hornin nad uhelnou slojí. Dokázalo tyto partie – čas‑ to přerubané historickou hlubinnou těž‑ bou – spolehlivě rozpojit a odtěžit. Navíc jsme veškeré poznatky získané ve zku‑ šebním provoze prototypu RK 5 000.0 zapracovali do úprav jeho následovní‑ ka RK 5 000.1, uvedeného do provozu v roce 1988 na lomu Chabařovice. Vládní usnesení o územně ekologických limitech v roce 1991 však rozhodlo o uzavření této hnědouhelné lokality. Proces probíhal v letech 1994 až 1997 a znamenal likvi‑ daci všech zdejších rýpadel – včetně RK 5 000.1, které bylo sešrotováno. Od té doby bylo posledním v tuzemsku pro‑ vozovaným korečkovým rýpadlem právě „erkáčko“ RK 5 000 na ČSA. Zdá se, že jeho čas se na konci letošního roku také naplnil,“ rekapituloval Petr Buryšek.
A jak to bude dál? Celých 34 let tvořilo RK 5 000 s dál‑ kovou pásovou dopravou šíře 1 800 mm a zakladačem ZP 6 600/Z 84 technolo‑ gický celek odtěžující nadloží z nejnižšího skrývkového řezu lomu ČSA. Průměrný výkon se pohyboval kolem 2 000 m3/h. Letos na konci prosince ukončilo RK 5 000 těžbu. Během 34 let vytěžilo téměř 154 mil. m3 těžených hmot a potře‑ bovalo k tomu 90 600 provozních hodin. Na začátku roku 2017 čeká stroj zhruba ti‑ sícimetrová cesta na montážní místo, kde bude odstaveno. „Zde střeženo trvalými hlídkami bude RK 5 000 čekat na konečné rozhodnutí o svém dalším osudu. O likvi‑ daci v současné době neuvažujeme, pro‑ tože vláda ve svém usnesení č. 827/2015 si dala za úkol každoročně v letech 2016 až 2020 vyhodnocovat plnění cílů a opat‑ ření Státní energetické koncepce. MPO by mělo do konce roku 2020 vládě před‑ ložit analýzu potřeb hnědého uhlí v ČR. O potřebnosti odstavovaného RK 5 000 tak nelze nyní zodpovědně rozhodnout,“ uvedl Pavel Kounovský, výrobní ředitel a závodní lomu ČSA společnosti Severní energetická. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, archiv PRODECO
HORNICKÉ listy 4/2016
Pomalu stárnou lidé, stárnou věci i velkostroje: (zleva) Břetislav Šmíd, Ladislav Hanuška, Karel Bartoš, Karel Drož, Petr Buryšek a RK 5 000.
1952
D 800.1
Komořany SHR 1954
D 800.2
Holešice SHR 1954
D 800.3
Holešice SHR 1958
DO 800.4
Ervěnice SHR 1960
DO 800.5
Ledvice SHR 1960
DO 800.6
Tarnobrzeg, Polsko 1961
DO 800.7
Stara Zagora, Bulharsko 1961
RO 400.1
Želénky SHR 1963
RK 400.2
Úžín SHR 1968
DO 800.9
Volnogorsk, Ukrajina 1969
DO 800.10
Volnogorsk, Ukrajina 1975
RK 400.3
Kaliningrad, Rusko 1976
RK 400.4
Suwalki, Polsko 1977
RK 400.7
Chabařovice SHR 1982
RK 5 000.0
Ervěnice (ČSA) SHR 1983
RK 400.5
Jaworzno, Polsko 1988
RK 5 000.1
Chabařovice SHR
18/19
PRODECO: Korečková rýpadla
Vladimír Herškovič při zásahu pod dohledem hasiče Jana Duchoně.
Praktické ukázky výbuchů vybraných průmyslových prachů a uhelného paliva
HORNICKÉ listy 4/2016
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je předpokladem efektivní a bezpečné těžby – tedy klíčové firemní strategie v rámci skupiny SD. Bezpečnost práce zahrnuje celou řadu závažných témat, včetně mimořádných událostí a protivýbuchové a protipožární ochrany. Těmto i dalším tématům bylo věnováno letošní podzimní školení s praktickými ukázkami a nácvikem, realizované za pomoci odboru personální práce SD. V měsíci září 2016 proběhlo ve Sloupu v Čechách školení zaměřené na zajištění BOZP na pracovištích Severočeských dolů. Tematicky se týkalo protivýbucho‑ vé a protipožární ochrany, mimořádných událostí při hornické činnosti, postrojů pro práci ve výšce, OOPP, analýzy rizik a PTCH. Školení bylo doplněno o prak‑ tické ukázky výbuchů vybraných průmy‑ slových prachů. Otázka bezpečného provozu prašných technologií je nadmíru aktuální. Škody, způsobené chybami v technologických procesech, kde se zpracovává nebo vzni‑ ká hořlavý a výbušný prach, bývají obvyk‑ le značné. Nebezpečí výbuchu hořlavého
prachu v průmyslových provozech tedy nelze podceňovat. Každý požár hořla‑ vého prachu může velmi snadno přejít ve výbuch a naopak, každý výbuch pra‑ chu může snadno přejít v hoření zbytku nezreagovaného prachu (při výbuchu prachu v optimálním případě shoří nej‑ výše polovina rozvířené hmoty prachu). Z tohoto faktu vyplývá, že se při eliminaci nebezpečí výbuchu zákonitě musí sou‑ časně řešit i požární ochrana, respektive zabránění nebezpečí vzniku požáru. Jednotlivé přednášky zajišťovali zá‑ stupci OBÚ Most, HBZS Most, KO‑ RUS EU, VVUÚ Ostrava‑ Radvanice a OBHP SD.
OBÚ Most Přednášku Mimořádné události v pů‑ sobnosti OBÚ v Mostě přednesl Radovan Reiner. Zároveň seznámil účastníky s po‑ žadavky vyhlášky ČBÚ č. 392/2003 Sb., a to zejména té části, která se týká ostat‑ ních technických zařízení se zaměřením na řád jejich prohlídek a zkoušek, včetně potřebné provozní dokumentace k tech‑ nickým zařízením mimo vyhrazená zaří‑ zení. Rovněž upozornil na přípravu novely zmíněné vyhlášky. Další část, která navazovala na téma mimořádných událostí, přednesl Miroslav Trčka. Jednalo se o bezpečné používá‑ ní autogenních souprav v provozu při
svět dolů
HBZS Most Radim Slabák vystoupil s tématem důlního neštěstí na dole Nelson III v Oseku u Duchcova (144 obětí), kte‑ ré bylo po katastrofě na dole Marie v Příbrami (319 obětí) druhou největší katastrofou v dějinách hornictví v ČR a největší v našem regionu. V přednášce mimo jiné porovnal používané záchra‑ nářské techniky tehdy a nyní. Stanislav Sehnal a Jan Janoušek při‑ pravili přednášku na téma Lezecké vyba‑ vení používané pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Seznámili účastníky s vybavením pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou a se způsoby jeho po‑ užití. Následovala praktická ukázka jedné z lezeckých činností, kterou byla záchra‑ na postiženého lezce na laně shora dolů: slaněním zachránce k postiženému a jeho následné spuštění; připoutáním postiženého k zachránci a jejich společné spuštění. KORUS EU Tomáš Hříbal a Martin Pilař prezentovali společnost Korus EU, která je pro SD současným dodavatelem OPP. Téma‑ tem přednášky byla norma EN 388 proti mechanickým rizikům. Účastníci školení byli detailně seznámeni se způsobem testování a měření jednotlivých úrovní normy – odolnosti proti oděru, prořezu, protržení a proti propichu. Na závěr pro‑ běhla praktická ukázka OPP s diskusí Ukázka aktivní simulace výbuchu hliníkového prášku.
20/21
montážích a opravách zařízení. Sezná‑ mil účastníky školení s hlavními částmi Rozhodnutí OBÚ v Mostě, které řeší bez‑ pečnostní prvky souprav, jejich používání, zkoušky a evidenci. Poukázal na požární nebezpečí při používání těchto zařízení.
Spouštění v podání lezeckého instruktora Stanislava Sehnala a „figuranta“ Jana Janouška.
o jejich vhodnosti a využití, kde si každý mohl vystavené produkty vyzkoušet. VVUÚ Ostrava‑Radvanice Aleš Rajský v rámci svého přednáško‑ vého cyklu představil Akreditovanou zku‑ šební laboratoř VVUÚ, Ostrava‑Radvanice – Pracoviště osobních ochranných pro‑ středků proti pádu z výšky a do volné hloubky. V úvodu informoval o legislativ‑ ních požadavcích pro uvedení OOP na trh, pokračoval rozsahem zkoušených OOP v návaznosti na zkušební a měřící zaříze‑ ní využívaná v tomto procesu. Následná fyzická prezentace typických zástupců pracovních a sportovních (horolezeckých) OOP porovnala rozdíly mezi těmito ka‑ tegoriemi, a to jak v oblasti konstrukce, váhy či provedení, tak i rozdíly cenové. Vystoupení bylo doplněno videozáznamy z konkrétních statických a dynamických zkoušek OOP. Dalším přednášejícím byl Stanislav Cáb. Soustředil se na analýzu rizik s té‑ matem Správná praxe při zavádění Ex ochrany. Jednalo se o analýzu rizik výbu‑ chu v průmyslových provozech, s klasifi‑ kací prostorů do zón a rozborem možných iniciačních zdrojů výbuchu – mapováním prašnosti. Součástí přednášky bylo také představení prvků ochrany proti výbuchu,
instalované na jednotlivých zařízeních provozu hrubé třídírny úpravny uhlí Ledvice. Jaromír Matějů pozval všechny pří‑ tomné na ukázku aktivní simulace vý‑ buchu hořlavých prachů (navážka zhru‑ ba 5 kg): hnědé uhlí, černé uhlí, káva a hliníkový prášek. Ukázky byly povo‑ leny na základě žádosti VVUÚ, a. s. se sídlem Ostrava‑Radvanice, Pikartská 1337/7 ze dne 18. dubna 2016 o povo‑ lení trhacích prací malého rozsahu pro praktickou ukázku výbušnosti uhelných a průmyslových prachů iniciovaných vý‑ buchem malé náložky trhaviny, která je na Obvodním báňském úřadě pro úze‑ mí krajů Libereckého a Vysočina (OBÚ se sídlem v Liberci) evidována pod č. j. SBS 12914/2016. Simulaci provedl střelmistr Jakub Zdebski. HZS DNT a OBHP SD Jak je všeobecně známo, zážitky jsou nesdělitelné, a proto připravili ha‑ siči Zdeněk Hanzal a Jan Duchoň ve spolupráci s bezpečnostním technikem Markem Herčzíkem pro účastníky ško‑ lení možnost vyzkoušet si sami nácvik hašení hasicími přístroji. text: Marek Herčzík foto: Radim Slabák
svět dolů
Mistr ÚDUT Kurt Semerák si váží ocenění své práce z rukou generálního ředitele SD Iva Pěgřímka.
HORNICKÉ listy 4/2016
Jitka Plodková, specialistka controllingu SD, kromě výborné práce v zaměstnání si osvojila znakovou řeč pro pomoc neslyšícím.
Oceněný úpravárenský předák z DB Michal Kozák si rozuměl s ředitelem strategie a komunikace SD Rudolfem Kozákem. Kromě příjmení je spojuje volnočasové rybaření.
Ocenění nejlepší V tradičním čase, na tradičním místě a s tradiční noblesou – tak probíhá slavnostní ceremoniál vyhlašování nejlepších za‑ městnanců ze skupiny SD. A bylo tomu tak i letos. Ve čtvrtek 3. listopadu se v reprezentativních prostorách hotelu Nástup sešlo 22 pečlivě vybraných pracovníků nejrůznějších profesí z obou těžebních lokalit a dceřiných společností SD. Každo‑ roční oceňování těch nejlepších má v Severočeských dolech pevnou tradici. Vůbec poprvé proběhlo v roce 1999. Letošní ceremoniál se uskutečnil už posedmnácté a prestižní skupina vyznamenaných pracovníků se rozšířila na celkových 447 osob. Oceněným osobně za mimořádné pracovní nasazení poděkovali představitelé vedení SD. Kromě generálního ředitele SD Iva Pě‑ gřímka, finančního ředitele Jiřího Postolky, technického ředitele Waltera Fiedlera, výrobního ředitele Jiřího Nerudy a personálního ředitele Josefa Molka se slavnostní akce zúčastnili také František Maroušek, generální ředitel PRODECO, Petr David, generální ředitel SD – Kolejová doprava a Tomáš Sedláček, generální ředitel Revitrans. Stavovskou příslušnost umocnila působivá interpretace hornické hymny v podání dětského pěveckého sboru
22/23 Za pohotovost a zabránění rozšíření požáru na DNT byl po zásluze oceněn Martin Švarc, řidič PVZ, který rád využil příležitosti rozhovoru s generálním ředitelem SD.
ích zaměstnanců Fontána. Role průvodců slavnostním večerem se opět profesi‑ onálně chopili Ivana Šimicová a Rudolf Kozák, kteří příjemnou formou představili všechny oceněné a zbavili je případné trémy. Firemní strategie klade na sociální oblast velký důraz a za vysokou osobní zodpovědnost a poctivost v práci své lidi dobře odměňuje a váží si jejich věrnosti. Také v letošní skupině oce‑ něných nechyběli zástupci dělnických profesí, manažeři, ale i ti, kteří v Severočeských dolech působí po celý svůj profesní život a odvedli zde poctivý kus práce. Na Klínovci se opět všichni dobře bavili. Ocenění měli možnost se neformálně setkat s představiteli vedení SD a především lépe poznat jeden druhého. I když většina se zde viděla vůbec poprvé, brzy k sobě našli cestu a hovořili nejen o práci. „Myslím, že nebudu mluvit jenom za sebe. Naše‑ ho ocenění si vážíme. Den na Klínovci neměl chybu. Slavnostní předávání nás potěšilo, stejně jako uvolněná atmosféra setkání s managementem a ostatními oceněnými z nejrůznějších provozů SD,“ shrnul svoje dojmy čerstvě oceněný Josef Vojtěch. text: Tomáš Vrba foto: Daniel Šeiner, Tomáš Vrba
Generální ředitel PRODECO František Maroušek srdečně poblahopřál dlouholeté opoře tušimické obrobny – soustružníkovi Ivanu Kostihovi.
Dárek na památku slavnostního aktu – kvalitní hodinky – udělal radost všem oceněným, stejně jako (zprava) Karlovi Tlustému, řidiči Revitrans, a Jiřímu Fáberovi, provoznímu zámečníkovi z DB.
Ocenění letos získali: DUFEK MIROSLAV řidič silničních vozidel – Revitrans provoz Tušimice FÁBER JIŘÍ provozní zámečník – PÚ Skrývka sever DB FAIGL VÁCLAV technolog obrábění – PRODECO provoz Bílina GUTVEIS JAROMÍR provozní elektrikář – PÚ Lom DNT HÁJKOVÁ JIŘINA referent řízení vývoje výrobního portfolia SD HRABA JIŘÍ strojvedoucí – SD – Kolejová doprava provoz Bílina HRDINA VIKTOR manažer útvaru controlling SD
Mezi oceněnými nechyběli ani zaměstnanci SD – Kolejová doprava. Specialistovi BOZP Vladimírovi Jindrovi (vlevo) gratuloval generální ředitel Petr David.
HUSÁK DANIEL technik investiční výstavby SD JÁNOŠÍK JIŘÍ klapkař velkostroje – PÚ Skrývka jih DB JINDRA VLADIMÍR specialista BOZP – SD – Kolejová doprava KARÁSKOVÁ NATAŠA referent personálních a sociálních služeb SD KOSTIHA IVAN soustružník a zástupce mistra – PRODECO provoz Tušimice KOZÁK MICHAL předák strojní – Úpravna uhlí Ledvice KRPÁLEK IVAN provozní zámečník DB PLODKOVÁ JITKA specialista controllingu SD
Neformální rozhovor o společném hobby – cyklistice: (zleva) Martin Švarc, řidič PVZ z DNT, Viktor Hrdina, manažer útvaru controlling SD, a Jaromír Gutveis, provozní elektrikář z DNT.
POJAR JOSEF hradlař – SD – Kolejová doprava provoz Mělník PŘEVRÁTIL JAROSLAV provozní technik – Revitrans provoz Bílina
HORNICKÉ listy 4/2016
SEMERÁK KURT mistr - PÚ ÚDUT ŠVARC MARTIN řidič PVZ – PÚ Lom DNT TLUSTÝ KAREL řidič pracovních strojů – Revitrans provoz Bílina VEJRAŽKOVÁ BOŽENA referent personální administrativy SD VOJTĚCH JOSEF mechanik strojní – PÚ Skrývka DNT Všem srdečně blahopřejeme!
Z ocenění řidiče z tušimického Revitransu Miroslava Dufka bude mít jistě radost široká rodina včetně devíti vnoučat.
svět dolů
Zámečníci Jaroslav Duben a Josef Vla‑ sák, mistr zauhlování Jan Křikava a ve‑ línářka Irena Konečná z ledvické SD – Kolejové dopravy poskytli při nedávné mimořádné události okamžitou pomoc a přispěli k záchraně života svého kolegy Karla Jošta. Jeho kardiologické problémy vyvrcholily přímo na pracovišti, kde upadl do bezvědomí. Naštěstí se to stalo u ve‑ lína a přítomní kolegové operativně bez váhání poskytli náležitou předlékařskou první pomoc. Zároveň okamžitě zavolali sanitku zdravotní záchranné služby. Do příjezdu zdravotníků a městské policie prováděli srdeční masáž. Jako první do úseku zauhlování Elektrárny Ledvice do‑ razili policisté, kteří použili automatizovaný externí defibrilátor k obnovení srdeční čin‑ nosti. To se nakonec plně podařilo zdra‑ votníkům sanitky, která na místo dorazi‑ la 14 minut od nahlášení. Pana Jošta se podařilo zachránit a byl léčen v ústecké kardiologické klinice. „Pomoc kolegovi je přece samozřejmost. Karlovi přejeme, aby se rychle zotavil,“ uvedl Josef Vlasák.
24/25
Pomohli zachránit život kolegy
Pracovníci z ledvické SD – Kolejové dopravy, kteří poskytli okamžitou pomoc: (zleva) Josef Vlasák, Jaroslav Duben, Irena Konečná a Jan Křikava.
Jak pokračuje environmentální dozor na DNT prašnosti a hluku v okolí dolu. Lukáš Ko‑ pecký, vedoucí oddělení komunikace a vnějších vztahů, podrobně představil komplex ochranných opatření ŽP v oko‑ lí DNT. Technický ředitel Walter Fiedler přítomné seznámil s hledáním dalších možností zdokonalování účinnosti zkrá‑ pění důlních komunikací. Členové výboru konstatovali, že ochranná opatření defino‑ vaná v platném povolení hornické činnosti jsou bezezbytku plněna (na snímku zleva: starostové Roman Brand a Petr Beran při diskusi s ředitelem strategie a komunika‑ ce Rudolfem Kozákem).
Členové monitorovacího výboru envi‑ ronmentálního dozoru z Března, Droužko‑ vic, Spořic a Černovic, společně se speci‑ alisty na životní prostředí a rekultivace SD a nezávislým garantem z oblasti ochrany životního prostředí, systematicky sledují v souladu s platným povolením hornické
činnosti dodržování ekologických opatře‑ ní na DNT. Letos absolvovali kontrolní ex‑ kurzi v provoze DNT (na fotografii manažer útvaru těžba Pavel Smatana a droužkovic‑ ký starosta Milan Živný) a v listopadu se sešli v Černovicích na společném jednání, kde byly prezentovány výsledky měření
svět dolů
Představitelé Skupiny ČEZ se setkali se starosty měst a obcí našeho regionu Skupina ČEZ pozvala primátory, starosty a další zástupce místní samosprávy v Ústeckém kraji na tradiční – tentokrát podzimní společné setkání. Uskutečnilo se 24. listopadu v mosteckém centru Benedikt, kde zaplněný konferenční sál vyslechl řadu aktuálních informací z elektráren Ledvice, Počerady, Tušimice a Prunéřov. Prezentovány byly rovněž ČEZ Distribuce, ČEZ Teplárenská, ČEZ ESCO a samozřejmě člen Skupiny ČEZ – Severočeské doly. Závěr patřil informacím z Nadace ČEZ a diskusi.
HORNICKÉ listy 4/2016
ČEZ pro Ústecký kraj V úvodním slovu ocenil 1. náměstek a zástupce hejtmana Ústeckého kraje Martin Klika důležitý přínos plynoucí z velkorysé finanční podpory a pomoci ČEZ. Bez této podpory by se například těžko dostavil úspěch zimní olympiády mládeže 2016. I v budoucnu hodlá kraj díky Skupině ČEZ pokračovat prioritně ve finanční podpoře škol. Bylo rovněž zdůrazněno, že největším zaměstna‑ vatelem Ústeckého kraje jsou s téměř 5 000 zaměstnanci Severočeské doly, od roku 2006 člen Skupiny ČEZ. Informace z elektráren Ředitel elektráren EPL Jiří Šinágl se soustředil na výklad situace v Elektrár‑ ně Ledvice, která právě zaznamenala 50 let existence a čeká na uvedení no‑ vého zdroje 660 MW do plného komerč‑ ního provozu. Vysvětlil složité technické problémy na většinou prototypových zařízeních, jež zapříčinily posunutí plá‑ novaných termínů uvedení do provozu a ukončení záručního provozu. Nový zdroj – nadkritický blok s účinností ne‑ tto 42,5 % – splní požadavky na nové technologie i nejpřísnější emisní limity a podle plánu bude v provozu do roku 2052. Na každou vyrobenou MWh by měl spotřebovat 656 kg bílinského hně‑ dého uhlí. V Počeradech končí záruční
Nový zdroj Elektrárny Ledvice 660 MW by měl na každou vyrobenou MWh spotřebovat 656 kg bílinského hnědého uhlí.
provoz paroplynové jednotky, která byla do provozu uvedena v říjnu 2014. Letos dosahovala její čistá účinnost 53,55 %. Ředitel Elektrárny Počerady Jiří Kulhánek informoval o ekologických projektech realizovaných v rámci investiční‑ ho programu a o akcích pro zvýšení efektivity a spolehlivosti. Elektrárna Počerady má dnes stávající instalovaný výkon 5 × 200 MW, palivo dodávají Vršanská uhelná a Severočeské doly. Elektrárna se připravuje na nové ekologické limity – v této fázi se navrhují varianty a odhadují potřebné úpravy. Realizuje se rekultivace bývalého odkaliště popela a postupná asanace a rekultivace úložiště Třískolupy, jehož životnost se má prodloužit do roku 2024. Co je nového v elektrárnách Tušimice a Prunéřov (ETP‑KO EPR2) od posledního setkání v roce 2015 přišel starostům říci ředitel Otakar Tuček. Tušimice po komplexní obnově, která prodloužila životnost o 25 let, pracují v základním za‑ tížení s 39% čistou účinností a s roční výrobou 5,5 TWh. Prunéřov 1 směřuje k trvalému odstavení provozu od roku 2020 s postupným snižováním výkonu od roku 2018. Pruné‑ řov 2 po komplexní obnově pracuje s čistou účinností 41 % a ročně vyrobí 5,5 TWh oproti původní produkci 4,7 TWh. Jedním z cílů obnovy bylo umět spalovat tušimické hnědé uhlí s vyšším obsahem síry a nižší výhřevností, což bylo splněno. Řeší se účelné využití uvolněného území Tušimice – výstavba propojovacího kanálu inženýrských sítí, budovy korporátního datového skladu, distribučního centra popílku. Rozvojový pro‑ gram počítá v budoucnu i s výstavbou zeleninových skleníků a sádrokartonového závodu. Informace z SD Aktuální situaci na lokalitách DB a DNT přiblížil generální ředitel SD Ivo Pěgřímek. Zaměřil se na dopady plynoucí z usnesení vlády o prodloužení životnosti lomu Bílina do roku
26/27 Generální ředitel SD Ivo Pěgřímek přiblížil aktuální situaci na těžebních lokalitách DB a DNT.
2050–2055 s uvolněním 100–120 mil. t uhlí navíc. Protože modifikace limitu se samozřejmě nerovná povolení k těž‑ bě, začaly práce s výkupem pozemků, s přípravou podkladů pro zdárný proces EIA a získání povolení hornické činnosti. Doly Bílina řeší v těchto souvislostech například těžbu zásob v prostoru pla‑ viště Venuše. Ivo Pěgřímek hovořil také o záměrech investiční výstavby jak na DB, tak na DNT a o průběžném plnění plánu sanace a rekultivace. Ostatní informace ze Skupiny ČEZ Vladimír Budinský z ČEZ Distribuce seznámil starosty s novou strukturou obsluhy klientů a vysvětlil právě zave‑ dený regionální klientský přístup. Bylo ustaveno 5 regionálních reprezentantů pro kontakt s veřejnou správou a stát‑ ními institucemi. Generální ředitel ČEZ Teplárenská Petr Hodek podrobně komentoval příklady spolupráce v Ús‑ teckém kraji, kam firma celkem ročně směřuje 4 548 TJ tepla a vytápí přes 83 tisíc domácností. Energetiku jako fenomen inovativní technologie pro města – Smart Cities – prezentovala ředitelka ČES ESCO Eva Zubričanová a závěr obstaral Daniel Novák, manažer Nadace ČEZ, s připomenutím termínů grantových programů podpory regionu. text a foto: Tomáš Vrba
Ledvická starostka Zdeňka Fritscherová využila seminář k setkání s Jiřím Šináglem, který je pověřený vedením Elektrárny Ledvice. Setkání Skupiny ČEZ se zúčastnil také teplický primátor a senátor Parlamentu ČR Jaroslav Kubera.
HORNICKÉ listy 4/2016
profil
Markéta Šetková Jako vedoucí odboru financování se spolu se svým týmem úspěšně stará nejen o správné fungování finančních toků – platební styk a řízení likvidity, správu prostředků na vázaných účtech, pojištění majetku společnosti a odpovědnost za škody – ale do její gesce patří také příprava výroční zprávy. Za dvacet let svého působení v odboru financování získala Markéta Šetková dokonalý přehled o širokém spektru i neustálých proměnách světa financí. Ten jí maximálně vyhovuje. Nemá totiž ráda stojaté vody, ani na pracovišti. Díky své inovátorské povaze neustále pátrá po progresivním řešení problémů a systematicky vyhledává nové odborné poznatky a zkušenosti. Její naturel nejlépe vystihuje citát spisovatelky Rowlingové: „Lhostejnost a pasivita může způsobit větší škodu než neúspěch.“ Nahlédněte do světa financí Severočeských dolů prostřednictvím Markéty Šetkové.
Zajímalo by nás, co pro vás bylo po vysoké škole nejdůležitější při výběru firmy, do které byste nastoupila. Vět‑ šina českých vysokoškoláků v prů‑ zkumech uvádí přátelské pracovní prostředí a kreativitu práce. Musím konstatovat, že průzkumy ne‑ lžou. A po 21 letech je to stále stejné, ale‑ spoň u mě tak tomu bylo a je. Všeobecné renomé firmy, náplň práce a přátelské prostředí – to byla hlavní kritéria, která ovlivnila moje rozhodnutí nastoupit v roce 1995 do Severočeských dolů. Pamatuji si, že jsem na fakultě zahlédla na nástěnce inzerát hledající absolventy VŠE do od‑ boru financování SD. Prvním člověkem ze Severočeských dolů, se kterým jsem se setkala, byl Zdeněk Tejkl, tehdejší vedou‑ cí odboru financování. Pozitivně na mě pak zapůsobil i nový kolektiv, a i nadále se cítím v našem týmu dobře. Jen musím s úsměvem konstatovat, že na předá‑ ní v inzerátu slibovaného podnikového bytu nikdy nedošlo. K volbě zaměstnání v Severočeských dolech přispělo i přání vrátit se ze studií v Praze do rodného Chomutova a mít nablízku rodinu.
V roce 2009 jako první žena ze Severočeských dolů obdržela od tehdejšího generálního ředitele Martina Romana cenu pro nejlepší pracovníky Skupiny ČEZ – Čézar.
28/29
Svět financí je i mým světem
profil ČNB Jiřím Rusnokem, který nám přiblížil režim kurzových intervencí ČNB. Zákla‑ dem pro získání zpětné vazby naší práce jsou investiční výbory, kterých se s kolegy z úseku financování mateřské společnosti ČEZ účastníme. Jaké informační zdroje vám v práci pomáhají? Nejhodnotnějším zdrojem je pro nás Bloomberg Terminal, což je informační systém poskytující on‑line zprávy a data z finančních trhů. Slouží nám zároveň jako obchodní platforma. Používáme ale i další finanční servery a dostupné analytické informace renomovaných bankovních domů. Pro správné načasování obchodů je nutné všechny tyto zdroje denně moni‑ torovat a reagovat na aktuální změny trhu. Odbor financování SD: (zleva nahoře) František Smutný, Eva Petríková, Radek Šlapák, Josef Zelenka, Markéta Šetková; (zleva dole) Martina Vlačihová, Lenka Trunečková a Kateřina Langhammerová.
HORNICKÉ listy 4/2016
Jak jste vnímala, že pracujete v nej‑ větší tuzemské hnědouhelné těžební společnosti. Jak na vás působilo hor‑ nické prostředí? O hornictví jsem měla vcelku konkrétní představu díky tatínkovi, který byl svého času zámečníkem v hnědouhelném hlu‑ binném dole. Věděla jsem, že práce horní‑ ka je fyzicky i psychicky náročná, a v mých očích zejména ta pod zemí i nebezpečná. Kolegů z provozu si vážím. Myslím, že i naše práce v odboru financování je úzce spojena s provozem těžby. Naše příjmy se generují z prodeje uhlí, a to by bez lidí v provozu nebylo možné vytěžit. Na nás pak je, co nejlépe se postarat, aby peněžní toky byly efektivní, volné prostředky ne‑ zahálely, ale přinášely zisk a v neposlední řadě, aby byl majetek racionálně pojištěn. Můžete víc přiblížit úkoly vašeho odboru? Zjednodušeně tvoří naši pracovní ná‑ plň tři základní činnosti, a to zajišťování platebního styku a řízení likvidity, správa prostředků na vázaných účtech a pojist‑ ná agenda. Specifickou činností je pak tvorba výroční zprávy. Pochopitelně mám na mysli zpracování informací od přísluš‑ ných odborných útvarů naší společnosti a zapracování do jednoho komplexního celku, nikoliv grafickou podobu zprávy. Oddělení řízení likvidity pod vedením Evy Petríkové spravuje bankovní účty SD a do‑ hlíží na rovnováhu mezi příjmy a výdaji tak, aby byly potřebné finanční objemy
k dispozici v požadovaném čase. Záro‑ veň provádí veškerý platební styk v naší firmě. Oddělení obchody - kapitálové trhy, které vede František Smutný, má na starosti zhodnocování dlouhodobě disponibilních finančních prostředků, jež vznikají odvodem povinné tvorby rezervy na tzv. vázané účty, a to nejen pro SD, ale i pro mateřskou společnost ČEZ. Správa prostředků na vázaných účtech spočívá zejména ve správném načasování investic do státních dluhopisů. Na vázané účty SD se ukládá rezerva na sanace a rekultivace a rezerva na důlní škody. Objemově nej‑ většími rezervami ČEZ jsou ale rezervy na vyřazování jaderného zařízení z pro‑ vozu pro elektrárny Dukovany a Temelín. Důležitou činností odboru je také správa pojistné agendy těžebního i netěžebního majetku v co nejefektivnějším poměru cena/riziko. Pro představu: šíře pojištění zahrnuje obří velkostroje i třeba běžná služební osobní auta. S vaší prací je spojena i vysoká zodpo‑ vědnost. Jakou máte zpětnou vazbu? Stále se učíte a získáváte zkušenosti? Celý svůj život se snažím profesně růst. Díky své inovátorské povaze hle‑ dám progresivní řešení problémů, a tak získávám nové odborné poznatky a zku‑ šenosti. Finance jsou dynamickým obo‑ rem. Proto je nutné neustále se vzdě‑ lávat a neztrácet kontakt s novinkami a lidmi z oboru. Například nedávno pro mě bylo inspirující setkání s guvernérem
Svět financí vás nepochybně baví. Kdo se u vás doma stará o rodinnou kasu? Samozřejmě, že já, jako ekonom. Man‑ žel je technik, a tak se skvěle doplňujeme. text: Tomáš Vrba foto: Miloš Žihla, Tomáš Vrba, archiv ČEZ
Markéta Šetková vedoucí odboru financování Po úspěšném absolvování Fa‑ kulty financí a účetnictví na VŠE v Praze nastoupila v roce 1995 do finančního odboru SD. Postupně si dále rozšiřovala vzdělání studiem Executive MBA v oblasti Leadership a strategický management, složila makléřskou zkoušku u Komise pro cenné papíry. Za své vysoké pra‑ covní nasazení a profesionalitu zís‑ kala prestižní cenu ČÉZAR (2009) a v roce 2014 převzala ocenění pro nejlepší zaměstnance skupiny SD.
Základní škola Čestmíra Císaře v Hostomicích Jednou ze škol z okolí Dolů Bílina je hostomická spádová základní škola, kam za vzděláním dojíždějí také děti z Ledvic, Ohníče a Světce. Škola v Hostomicích funguje ve dvou budovách, z nichž jedna byla v roce 1964 postavena jako náhrada za základní školu v Ledvicích, která ustoupila těžbě uhlí. Prosadil to tehdejší ministr školství a kultury, hostomický rodák Čestmír Císař, který byl pak jedním z aktérů reformního hnutí roku 1968. Hostomice se k němu hrdě hlásí a od roku 2013 nese zdejší základní škola jeho jméno. Současnou tvář školy nám představil ředitel Aleš Žák. Historie české školy v Hostomicích sahá až do roku 1893. Můžete přiblížit, čím žije v současné době? Naše škola je školou rodinného typu. Vyučování probíhá ve dvou budovách. V jedné historické, která byla otevřena už v roce 1893, aby podpořila český živel v pohraničí, a ve druhé relativně nověj‑ ší ze 60. let. V současné době se u nás vzdělává 246 žáků ve 13 třídách, a to od 1. až do 9. ročníku. Pozitivní je, že počet žáků se v posledních letech mírně zvyšuje. Zodpovědně mohu říct, že máme kvalitní pedagogický sbor. Všichni učitelé mají příslušné pedagogické vzdělání a pracují s vysokou odborností. Také materiální vybavení školy je vynikající. Všechny třídy jsou opatřeny novým stavitelným sedacím nábytkem, tabulemi, skříněmi. K výuce nám slouží 7 interních tabulí. Máme také Paní učitelka Dana Boušová při výuce v šesté třídě.
Ředitel školy Aleš Žák.
počítačovou učebnu. Sám učím tělocvik, takže rád konstatuji, že k výuce využíváme nejen vlastní tělocvičnu, ale také venkovní hřiště s umělým trávníkem. Jsme prostě školou plně srovnatelnou s vzdělávacími zařízeními ve velkých městech. Měřítkem kvalitního vzdělávacího cyk‑ lu bývá úspěšnost přijetí žáků a jejich další studium na středních školách. Jak se to daří u vás? V minulém školním roce od nás vychá‑ zelo 24 žáků, z nichž 16 bylo přijato na
střední školy a gymnázium. Osm se roz‑ hodlo pro učební obor. Radost nám dělají především ti, kteří ve studiu pokračují na teplickém gymnáziu, které dlouhodobě patří k nejlepším v Ústeckém kraji. Ve vestibulu nechybí logo Severočes‑ kých dolů – partnera školy. Jak probí‑ há spolupráce? Nedávno jsme díky podpoře Severo‑ českých dolů kompletně vybavili jednu tří‑ du včetně interaktivní tabule. Se zástupci SD pravidelně spolupracujeme na začát‑ ku školního roku, kdy pro nás připravují pěkné uvítací listy pro každého prvňáčka a osobně se účastní spolu se starosty Hostomic a spádových obcí jejich prvního školního dne. Přínosné jsou také přednáš‑ ky o rekultivační činnosti a tvorbě krajiny po těžbě, exkurze do důlního provozu, nebo projekty pořádané společně s Eko‑ logickým centrem Most. Od Skupiny ČEZ jsme získali oranžové hřiště, které díky multifunkčnímu charakteru opravdu hojně využíváme. Pevně věřím, že spolupráce se všemi uvedenými subjekty bude pokračo‑ vat i nadále. Štěstí máme také na osvíce‑ né vedení městyse Hostomice v čele se starostou Ivanem Holatou, které vychází naší škole maximálně vstříc. text a foto: Tomáš Vrba
30/31
školy v okolí našich dolů
hobby je víc než hra
Vyřezávaný betlém Zdeňka Vejražky Velkým koníčkem Zdeňka Vejražky, provozního zámečníka úseku OČV z DNT, je odjakživa práce se dřevem. Svoji techniku postupně zdokonaloval a zapojoval se do řezbářských sympozií. Díky zručnosti a talentu se mu tak ze dřeva vylouplo už více než 70 soch a skulptur. Svými řezbářskými výtvory dělá lidem radost. Jeho práce můžeme totiž vidět třeba v Kadani, Hrušovanech, Údlicích a v Březně. Právě na březenském náměstí už druhým rokem dotváří adventní atmosféru jeho skvostný betlém. Zatím má 23 soch, ale Zdeněk Vejražka je připraven ho postupně rozšiřovat o další postavy. „Doma betlém nemám. Chodím se na něj dívat v Březně, když projíždím z práce,“ říká zámečník z DNT a šikovný umělecký řezbář v jedné osobě.
Jak dlouho se věnujete práci se dřevem? Co si pamatuji, už jako malého kluka mě bavilo opracovávat na chalupě sa‑ morosty a vytvářet různé další věci ze dřeva. Lidovému řezbářství se aktivně věnuji posledních devět let. Zabírá mi podstatnou část volného času. Vzpomenete si ještě na svůj vůbec první vyřezaný výtvor? Určitě. Dodnes ho mám na zahradě. První věc, kterou jsem dělal, byl indián‑ ský totem. To byly ale skutečně začátky. Neměl jsem prakticky žádné zkušenosti a používal amatérské řezbářské nástroje. Postupně jste si tedy vylepšoval tech‑ niku zpracování a pořídil profesionál‑ ní vybavení. Protože jsem neabsolvoval žádnou řezbářskou školu, snažil jsem se na sobě pracovat a vylepšovat techniku. Pravidelně jsem se účastnil sochařských sympozií. Klidně i čtyřikrát do roka. Tam jsem se hodně naučil. Přínosem byly i kontakty s ostatními řezbáři. Být po‑ hromadě s partou podobně zaměřených lidí mi dalo hrozně moc. Člověk vidí, jak to dělají ostatní. Zároveň jsem se postupně vybavoval odpovídajícím vybavením na zpracování dřeva. Používám různé profily dlát, kte‑ rá si často nechávám dělat na zakázku u kováře, nebo si některé vyrábím sám. Na prvotní zpravování dřeva používám mo‑ torovou pilu, různé paličky a dláta.
Rozbrušovačky se speciálními kotou‑ či – rašplovými, ubíracími a brusnými – si objednávám přes internet v speciálkách s řezbářskými potřebami. Důležitá je také povrchová úprava dřeva. První fází je konzervace proti škůdcům a houbám. Proti nepřízni počasí ošetřuji své skulp‑ tury terpentýnem, voskem a fermeží, jako se to dělávalo kdysi. Laky, mořidly a lazurami pak dociluji ztmavení povrchu. Jaké dřevo upřednostňujete? Tvrdá dřeva jako jsou duby, akáty a ja‑ sany. Ta jsou zárukou dlouhé životnosti
Zatím jste vytvořil zhruba 70 zahrad‑ ních soch a skulptur. Jaké motivy ve vaší tvorbě převažují? Jak jsem říkal, nechávám se inspirovat prostředím, kde bude dřevěná socha umístěna. Vycházím také ze zadání. Nejžádanější postavou je vodník. Těch jsem udělal alespoň dvacet. Klidně se ale pustím do rozměrnějších věcí, jakou byl například 3,5 metrů vysoký totem pro trempskou osadu. V posledních dvou letech pracuji hlavně na biblických po‑ stavách z betléma, který dělám pro obec Březno. Kolik soch stihnete za rok vyřezat? Záleží na velikosti, propracova‑ nosti a především mých časových
možnostech, neboť řezbářství se věnu‑ ji samozřejmě pouze ve volném čase. Takže ročně to bude tak osm výtvorů, víc jich určitě nestihnu. Vaše díla krášlí veřejné prostory v řadě obcí na Chomutovsku, ale nejvíc jste asi spjatý s Březnem. Jak vznikla spolupráce s touto obcí, která je vyhlášená vzornou úpravou veřej‑ ných prostranství? Před lety si mě všiml pan starosta Valenta na sympoziu v Boleboři. Mojí první prací v Březně byla zmiňovaná úprava zbylých pařezů. Vznikla tak ori‑ ginální lesní galerie, která udělala míst‑ ním lidem radost. Loni o Vánocích jsem na náměstí představil první vyřezané postavy betlému. Letos jsem se pak účastnil zdejšího řezbářského sympozia v parku. Tam jsem pracoval na postavě kováře – dalším přírůstku do betléma. Betlém na březenském náměstí je skutečně nádherný. Působivě osvět‑ lený evokuje tradici klasických čes‑ kých Vánoc. Budete ho průběžně doplňovat? Ano, pokud bude zájem ze strany obce. Tahle práce mě skutečně baví. Kvůli rozsahu díla (zatím čítá 23 skulptur) mi s figurami zvířat pomáhá kolega Luboš Sládek. Marii, Josefa, Je‑ žíška, tři krále, pastýře a další ústřední postavy jsem už vy‑ tvořil. Rád bych napřesrok přidal muzikanty. text a foto: Tomáš Vrba
32/33
vyřezaného díla. Nejsem vybíravý a vždy vycházím z toho, jaké jsou výchozí pod‑ mínky. Klidně udělám sochu i z paře‑ zu. Tak tomu bylo nedávno i v Březně, kde jsem vytvořil pařezový pohádkový háj v prudkém svahu podél silnice na Chomutov na kraji obce. Postupně zde vzniklo zhruba pětadvacet dřevěných skulptur nejrůznějších motivů od zvířat, květin až po lidské tváře. Pro konkrétní ztvárnění jsem se rozhodl vždy až na místě. Inspirovaly mě vlnící se kořeny.
z historie těžby uhlí na Bílinsku
Důl Rudiay II v Chudeřicích Tentokrát náš seriál zaznamenává existenci šlechtického důlního podnikání rodu Lobkoviců na Bílinsku - hnědouhelného dolu Rudiay II v Chudeřicích s hlubinným, kombinovaným a posléze povrchovým způsobem těžby. Celková produkce dosáhla zhruba 10 mil. tun uhlí. Historie tohoto dolu není moc dlouhá, trvala jen 56 let, ale těžba uhlí v tomto prostoru je velmi stará. Na pozemcích patřících majitelům bílinského zámku, starobylému rodu Lobkoviců byla těžba uhlí zahájena už roku 1750. Tedy o rok dříve než na dole Rudiay I v Bílině – důlní provoz nechal vybudovat kníže Ferdinand Filip z Lobkovic (1724–1784). Důl se jmenoval Josef. Těžil primitivním způsobem štolou a jen do úrovně hla‑ diny spodní vody. Těžba se počítala na kbelíky. Podobný způsob těžby probíhal nedaleko na pozemcích pražského ar‑ cibiskupství u Světce asi od roku 1760. Řádný hlubinný důl vybudovali Lob‑ kovicové roku 1896 na svých pozemcích na parcele 342/1 obce Chudeřice na důlní míře Josefi V. mezi Chudeřice‑ mi a Chotovenkou. Poměrně rozsáhlé důlní pole se skládalo z důlních měr Josefi I až XXII, malých důlních měr Josefi 1 až 312, důlní míry Franziska, Josef, Golz a Dubinka. Kníže Mori‑ tz Lobkovic (1831–1903), pán na Bílině, pojmenoval nový hlubinný důl Rudiay II podle sesterského dolu v Bílině. Název dolu zůstal nezměněn po celou dobu
Pohled na areál hlubinného dolu kolem roku 1920.
provozu. Původ názvu Rudiay nezná‑ me. Těžní jáma byla hluboká 54 m, měla průměr 3,8 m a byla vyzděna až na hlavu uhelné sloje. Postupně byly vyraženy dvě jámy větrné vtažné a tři jámy výdušné. Současně byla u dolu postavena elektrárna, která dodáva‑ la elektrický proud i do města Bíliny.
HORNICKÉ listy 4/2016
Mapa z roku 1898 s umístěním dolu Rudiay II severovýchodně od Chudeřic.
Důl se nalézal na pozemkové parcele č. 342/1 obce Chudeřice na důlní míře Josefi V. Budova těžního zařízení měla číslo popisné 31. Prvních 684 tun uhlí vytěžili horníci koncem roku 1897. Důl byl připojen 15. prosince 1898 želez‑ niční vlečkou dlouhou 2,1 km do stani‑ ce Světec – Chotějovice. Vlastní areál dolu tvořila strojovna, třídírna, kotelna, elektrárna a obytný dům. Důlní provoz byl bez plynů a v provozu se používaly karbidové lampy s otevře‑ ným ohněm. V dolovém poli byla těžena uhelná sloj mísovitě uložená, zapadající směrem ke Světci, a na jižním okraji vy‑ tvářela výchoz, kde přecházela v méně kvalitní uhlí, místy až kapucín. Uhelná sloj byla průměrně 26 m mocná, pře‑ vážně jednotná, ale místy se dělila na tři sloje. Od Chudeřic byla sloj uložena ve výchozu a směrem ke Světci zapa‑ dala do hloubky. Při hlubinném způsobu těžby se používala nejčastější metoda v revíru – komorování na zával. Hned na začátku hlubinné těžby došlo 18. červ‑ na 1898 ve 14:00 hodin k velkému výronu vody ze starých důlních děl a část dolu byla zaplavena. Na povrchovém provozu se spouštěly uhelné pilíře. Hloubka lomu byla kolem 50 až 60 m. Důl zpočátku
Třídírna uhlí u Chotějovic kolem roku 1938.
34/35
těžil kombinovaným způsobem hlubinně s povrchovým dobýváním. Hlubinná těž‑ ba byla ukončena roku 1916. Povrchová započala roku 1910 a od roku 1917 již báňský provoz operoval výhradně pou‑ ze povrchovým způsobem. V počátcích byly prováděny veškeré těžební práce ručně, ale postupně byla nasazena lopa‑ tová parní a následně elektrická rýpadla. Přepravu zemin a uhlí zajišťovala důlní kolejová doprava. V roce 1907 na hlubin‑ ném dole Rudiay II pracovalo 159 horní‑ ků a 37 povrchových dělníků. Průměrná roční těžba činila zhruba 150 000 tun uhlí. Při povrchovém způsobu těžby zde bylo zaměstnáno až 550 lomových horníků v období druhé světové války a roční výkon dosahoval až 600 000 tun uhlí. V závěru své existence dosáhl důl těžby skoro 1 milionu tun uhlí ročně. Třídírna u dolu byla v činnosti do roku 1935, kdy Lobkovicové zakoupili od fir‑ my Weimann areál třídírny lomu Valerie u Chotějovic, původně ve vlastnictví Chotějovického uhelného těžařstva. Třídírna uhlí nebyla v provozu od roku 1916 a tak ji zmodernizovali a převedli sem těžbu z lomu Rudiay II. Uhlí bylo dopravováno úklonnou řetězovou drá‑ hou; byla v provozu až do roku 1965. Důl za druhé světové války nebyl zabrán německou firmou SUBAG a zůstal v ru‑ kách rodu Lobkoviců až do znárodnění. Nadzemní budovy hlubinného dolu byly zasaženy skrývkou lomu č. II koncem roku 1945. V roce 1946 byl včleněn po‑ vrchový důl do struktury Severočeského
Důl Rudiay II
Chudeřice
Letecký pohled z roku 2016 na rekultivovanou výsypku Jirásek s vyznačeným umístěním dolu Rudiay II.
hnědouhelného revíru. Povrchový provoz zůstal v činnosti do 6. dubna 1952, kdy byl sloučen se sousedním lomem Patria a přejmenován na nový důl Alois Jirá‑ sek. Jako jeho úsek byl pak provozován do roku 1960. Důl Rudiay II v období 1896 až 1952 vytěžil zhruba 19 miliónů tun uhlí. Vyuhlený prostor byl postupně
zaplavován splavnou výsypkou a ná‑ sledně zasypán zakladači a kolejovou dopravou z nově otvíraného úseku Eme‑ ran povrchového dolu Jirásek. Od roku 1973 probíhala dlouhodobá rekultivace a dnes je tady krajina polí a luk. text: Zdeněk Dvořák foto: archiv OMG DB Parní lopatové rýpadlo na skrývce v roce 1921.
Vánoční atmosféra na náměstí v Mělníku.
Mělník Důvodů, proč jet právě teď do Mělníka, je několik. Může to být vaše přání poznat toto město jindy než o tradičním vinobraní, nebo touha podívat se, jak vypadá Mělník v čase vánočním či novoročním. Kdo bude chtít, může to stihnout ještě letos. Většinou známe pohled na Mělník z dálnice, jako místo s charakteristickým panoramatem nad řekou. Bližší poznání nám toho však napoví mnohem více. Interiér jedné z mnoha hospůdek.
Nejstarší zmínky o Mělníku jsou z po‑ čátku 9. století, když pak z desátého století pochází první záznamy o hradu. Z toho období existují i první informace o pěstování vína v této lokalitě. Samo‑ zřejmě na víno v Mělníku narazíme hned na několika místech. Tak jak šla stale‑ tí, město si ponechalo svůj typický ráz, především však bylo spíše střediskem zemědělské oblasti než průmyslovým městem. Jeho ráz se znatelně změnil počátkem 20. století, kdy byl postaven přístav na Labi a významně dobudováno centrum města. Pojďme se však Mělníkem projít, na‑ sát jeho atmosféru, která je tolik typic‑ ká pro malá středočeská města. Města
s malými uličkami a obchody se zbožím běžné potřeby. S obchody, které ne‑ byly vymýceny konkurencí obchodních řetězců postavených na okraji města. S přívětivými malými hospůdkami, po‑ dobnými těm pražským. To všechno najdete v historickém centru Mělníka. Zpravidla přijíždíte po dálnici, kde zvolíte odbočku do Mělníka, nebo přijedete od Slaného a rovněž se připojíte na tuto cestu. Přejedete přes Labe, které je v tomto místě již na naše poměry dost mohutné. Poslední řekou, která zvyšu‑ je jeho průtok, je Ohře vlévající se do Labe po několika dalších kilometrech. Za mostem projedete první kruhovou křižovatku a na druhé vyjedete prvním
výjezdem. Pokračujete po Bezručově ulici asi 600 metrů, a pak zahnete do‑ prava do kopce, abyste zaparkovali na náměstí Karla IV. Tady stojí typický ob‑ chodní dům z druhé poloviny 20. století, právě takový, jaký stával v Teplicích nebo v Liberci. Zaparkujete, vydáte se do his‑ torického středu města. Přímo naproti vám se vypíná Pražská brána, která je jedním ze vstupů do historického cent‑ ra. Projdete užší ulicí a po pravé straně začíná podloubí lemující celou jednu stranu půvabného náměstí. Jistě vás zaujme budova radnice, ale vydejte se prozkoumat dvorky, které jsou ukryty za podloubím. A právě tam najdete nejednu příjemnou hospůdku se zajímavým inte‑ riérem. Poté co obejdete náměstí, za‑ hněte doprava směrem k zámku, k věži kostela, která vyčnívá nad Mělník a tvoří jeho typickou dominantu. Projdete širo‑ kou Svatováclavskou ulicí, kolem kostela, až na hranu terénního zlomu. A otevře se před vámi široká niva Labe. V dáli na ob‑ zoru spatříte Říp, přímo pod sebou pak svahy vinic a soutok několika vodních toků. Ale pozor: To, co přitéká zprava, je Vraňansko-Hořínský plavební kanál, uprostřed je Vltava a teprve úplně vlevo uvidíme Labe. Vraňansko-Hořínský ka‑ nál se odděluje od Vltavy ve Vraňanech a opět se s ní spojuje právě u Mělníka. Spousta lidí ho mylně považuje za Vltavu. Kam povedou vaše další kroky? Nemu‑ síte moc rozmýšlet, protože ať zamíříte doleva či doprava, všude narazíte na kouzelné uličky. Nezapomeňte alespoň nahlédnout na nádvoří zámku, případně si dopřát dobrý čaj v zámecké restau‑ raci spolu s velkolepým výhledem do krajiny. Pokud však chcete poznat něco
36/37
tip na výlet
Vstup do zámku a věž kostela.
Nádvoří zámku.
Pohled na soutok Vltavy a Vraňansko-Hořínského kanálu, Labe je mimo záběr.
skutečně zajímavého, co byste jinak dle poznatků autora nalezli jen v místě vzdá‑ leném zhruba 1 200 kilometrů, musíte se vrátit zpět k Pražské bráně. Uvnitř je kavárna a galerie ve věži. Obojí vedené na profesionální úrovni. Protože je to vlastně věž, nejde to nahoru jinak, než po strmých schodech. Kavárna je hned v prvním patře, ale místa je málo, a tak je rozšířena o další dvě patra. Ovšem personál do těch dvou vyšších nešplhá. Vrtá vám v hlavě způsob obsluhy hostů? Dívejte se pozorně a objevíte uprostřed patra malý výtah. Je to vlastně jen ta‑ kový tácek na laně. Na papírek napíše‑ te objednávku, sami si ji spustíte dolů. Baristka vám připraví kávu a vše zase pomocí toho prostého výtahu doslova vytáhne nahoru. Vy si pak vychutnáváte dobrou kávu a zároveň vnímáte onu ne‑ opakovatelnou atmosféru starobylé věže. Až dopijete, zajděte ještě nahoru, pohled na Mělník skutečně stojí zato. A cestou dolů v přízemí zaplatíte. Opouštíme Mělník s příjemným poci‑ tem a myšlenkou navštívit i nějaké další zajímavé a malebné městečko, které není až tak daleko od nás. Tedy těšme se i v příštím roce, s Tipem na výlet. text a foto: Jan Říha
tip na výlet
HORNICKÉ listy 4/2016
Na návštěvě u Charlieho Od května letošního roku je veřejnos‑ ti přístupná vila krále komiků Charlieho Chaplina v Corsier‑sur‑Vevey nad Že‑ nevským jezerem – v nádherné alpské scenérii. Anglický rodák Charlie Chaplin (*1889) se brzy po svém příjezdu do USA v roce 1912 stal nejpopulárnější filmovou hvězdou na světě. Podařilo se mu úspěš‑ ně přejít z krátkých němých grotesek k celovečerním zvukovým filmům, ve kte‑ rých kromě humoru nechybělo ani hlubší poselství. Díky svému talentu dokázal nejen bravurně hrát hlavní role, ale také psát scénáře, režírovat, skládat filmovou hudbu. Byl také schopným producentem a obchodníkem – zakladatelem filmové společnosti United Artists. Ovlivněn drs‑ ným prostředím dětství v londýnském předměstí si ve svých dílech všímal soci‑ álních témat. Humanistické a pacifistické přesvědčení mu neprávem dalo nálepku komunisty. Byl obviněn z neamerické čin‑ nosti a po premiéře filmu Světla ramp mu byl znemožněn návrat do USA. A právě tehdy, v roce 1952, se začala psát švý‑ carská kapitola tehdy 63letého Chaplina. S početnou rodinou se natrvalo usadil v luxusní rezidenci obklopené rozsáhlým parkem. Právě tato etapa životní etapa byla údajně pro geniálního komika tou nejšťastnější. Zatímco v dětství poznal bídu chudinských čtvrtí, v Hollywoodu obrovské pracovní vypětí (jen třeba v roce 1914 natočil neuvěřitelných 35 grotesek) a neskutečné bohatství, tady na břehu Ženevského jezera si vytvořil skutečný domov početné rodiny. Když se sem Chaplin se svojí čtvrtou o 34 let mlad‑ ší manželkou Oonou, dcerou slavného dramatika Eugena O'Neilla, na konci roku 1952 nastěhoval, měli už čtyři děti. Další čtyři se narodily tady. Mohlo by se zdát, že vzhledem ke svému věku v tomto ma‑ lebném koutě frankofonní části Švýcarska jen relaxoval. I když preferoval rodinný ži‑ vot, zároveň tady skládal hudbu ke svým němým filmům, napsal životopis (1962) a připravoval svůj poslední film Hraběn‑ ka z Hongkongu (1966). Obklopen svými nejbližšími zde ve spánku na Boží hod vánoční v roce 1977 zemřel a je pochován na místním hřbitově. text a foto: Tomáš Vrba
Tulákovy atributy
Obnošené klaunské boty, buřinka, vycházková hůlka a směšný knírek – jednoduchá a přitom geniální maska antihrdiny, smolaře a věčného tuláka, kterého ale milovaly miliony lidí na celém světě. Dříve než před kamerou si tyto rekvizity Chaplin vyzkoušel v kabaretech a music‑hallech.
„Den bez smíchu je pro mě promarněným dnem.“ Charlie Chaplin Vila v Corsier‑sur‑Vevey
Panské sídlo z roku 1840 s přilehlým 5hektarovým pozemkem Chaplina nadchlo hned, jak ho poprvé v roce 1952 spatřil. Spokojeně zde žil 25 let až do své smrti. Do Ameriky se vrátil na skok v roce 1972, kdy mu byl udělen Oscar (je ve vile samozřejmě vystaven) za celoživotní přínos kinematografii. Nyní je Chaplinovo sídlo kompletně zpřístupněno veřejnosti. V místech, kde v době Chaplinova života stály hospodářské objekty a bazén, byla citlivě umístěna podzemní část expozice se skutečným hollywoodským ateliérem – prostředím, kde tvořil nejslavnější filmový mág všech dob svá autorská díla. Už v prvním roce otevření se muzeum zařadilo k nejnavštěvovanějším ve Švýcarsku.
Filmové studio
38/39
V Chaplinově muzeu najdete také v podzemí vybudované interaktivní filmové studio. Expozici oživily a rozhýbaly moderní technologie. Počátky kinematografie přibližuje dobová střižna, osvětlovací technika a kulisy ze slavných filmů.
U Chaplina v obýváku
Většina místností vily (celková rozloha 500 m2) včetně prostorného obývacího pokoje je ponechána v původním stavu. Autentičnost doplňují stovky fotografií, obrazů a osobních věcí. Na rozdíl od tuzemských hradů a zámků tady nemají návštěvníci žádná omezení a mohou se posadit třeba do Chaplinovy pohovky.
Charlie a Oona Jídelna pro celou rodinu
Tady za tímto stolem se scházela celá početná rodina. Autentický porcelán, příbory, vše je připraveno pro osm strávníků (6 dětí a 2 rodiče). S chodem domácnosti pomáhala trojice služebnictva. V letních měsících dávala rodina ale přednost venkovní terase, odkud je nádherný výhled na okolní hory. Tady navštěvovaly Chaplina nejvýznamnější osobnosti 20. století – namátkou Winston Churchill, Néhrú s dcerou Indirou Gándhíovou, nebo Sophie Lorenová a Jean Cocteau.
Vzali se v roce 1943 a od té doby byla Oona manželovi oporou až do konce života. Měli spolu osm dětí. Vkus paní Chaplinové je patrný na zařízení jejich sídla, které i po více než padesáti letech je stále dokonalé. Chaplinovi se neuzavírali životu ve vsi. Pravidelně se například účastnili oslav vinobraní. Podle starousedlíků zde byli šťastní. Je to patrné i z tváří voskových figurín, které pro zdejší expozici vytvořilo proslulé Museé Grévin z Paříže. Několik figurín zachycuje Chaplina v různých etapách života. Na snímku sledují manželé Chaplinovi Charlieho grotesky v domácím kině.
jubilanti
Dvojnásobný
HORNICKÉ listy 4/2016
V letošním roce zaznamenal kapelník Dechového hornického orchestru Severočeských dolů Josef Zástava hned dvě jubilea. Oslavil nejen krásné 75. narozeniny, ale také 15 let v čele hornické kapely. Jeho muzikantská dráha však začala mnohem dříve. Už v roce 1956 byl prvně angažován jako hráč na klarinet a saxofon do velkého orchestru. Jako kapelník Dechového hornického orchestru SD se věnuje kromě dirigování také aranžím, výběru repertoáru a kompletní manažerské agendě 25členného hudebního tělesa, které ročně absolvuje zhruba 50 vystoupení. Pod vedením kapelníka Zástavy byla hornická kapela po zásluze oceněna Českým Permonem v kategorii hornický folklór.
Jak jste se dostal k muzicírování? Nebylo k tomu daleko, vyrůstal jsem v rodině učitele hudby. Můj otec v Cho‑ mutově od války učil na hudební škole u profesora Řáhy hru na housle, ale skvě‑ le hrál i na klarinet a saxofon. Já po něm zdědil hru na stejné nástroje. Na housle jsem hrál deset let, ale kdybych na ně sáhl nyní, asi bych jim ublížil. Zbyl mi klarinet a saxofon. Už v roce 1956 mě otec zave‑ dl do velkého orchestru ČSD Chomutov a postupně jsem prošel i dalšími místními malými i většími kapelami. Hudba mě provázela i na vojně. Na začátku 60. let jsem ji absolvoval v Posádkové hudbě v Litoměřicích. Po návratu domů jsem vystřídal několik malých chomutovských kapel a nakonec zakotvil ve Staročeské dechovce v Jirkově. Po odchodu starších muzikantů mě postavili do jejího čela. Dirigujete Dechový hornický orchestr Severočeských dolů. Máte sám nějaký vztah k hornictví? Přímo ne, ale prostřednictvím svých žáků. Až do odchodu do důchodu jsem byl nejprve mistrem odborné výchovy a po absolvování pedagogické fakulty i učitelem v učilištích, která vychováva‑ la budoucí pracovníky revíru, tedy i pro těžební lokality Severočeských dolů. Posledních osmnáct let jsem působil na středním odborném učilišti ve Velebudi‑ cích. V 80. letech zanikl velký orchestr ČSD Chomutov a jeho člen, bývalý hor‑ ník Franta Tlustý, se v roce 1989 zasadil o založení hornické kapely a stal se sám jejím kapelníkem. Po dvanácti letech mi funkci předal, letos je to už patnáct let. Čeho se vám podařilo za ta léta docílit? Chomutov ve výchově mladých hu‑ debníků pokulhává a s dorostem to není o mnoho lepší ani v okolních městech. Hráli jsme většinou v patnácti šestnácti muzikantech a získat další nástroje bylo velmi těžké. Proto jsem se spojil s kolegy v Litvínově a Mostě a nakonec se mi po‑ dařilo orchestr rozšířit na pětadvacet hrá‑ čů se zpěvy. Jsme klasickou dechovkou, ale mám tak širokou skladbu muzikantů, že záměnou nástrojů můžeme okamžitě přejít na taneční hudbu. Proto jsme zvá‑ ni i k hraní na plesech a na zámeckých
akcích. Během letních prázdnin absolvu‑ jeme v parku u chomutovského divadla středeční promenádní koncerty, ale hlav‑ ně reprezentujeme Severočeské doly na hornických slavnostech nejen v Česku, ale i v zahraničí. Takové zájezdy jsou už vícedenní, a protože část orchestru tvo‑ ří muzikanti pracovně činní a nemohou každou cestu absolvovat, pomáhá mi s obsazením kolega v Lounech. Máme dva výborné zpěváky, Zdeňka Valentu z Mostu a Jaroslavu Koubovou z Chomu‑ tova, oba vyhráli ve svých kategoriích ce‑ lostátní soutěž ve zpěvu. Když je potřeba, jezdí nám vypomáhat ještě Olga Filípková ze Žatečanky. Jak funguje spolupráce se Severočes‑ kými doly? Máme jistotu. Pro Severočeské doly hrajeme všechny koncerty, které si dají do programu v rámci nejrůznějších hor‑ nických akcí. Při oslavách Dne horníků hrajeme celý týden ve většině podkruš‑ nohorských měst od Kadaně až po Bílinu. Rádi reprezentujeme SD na vrcholných oslavách, jakými jsou například setkání hornických měst. To letošní se uskuteč‑ nilo v Příbrami, kde to už dobře známe. Jezdíme tam také pravidelně zahajovat slavný hornický bál. Ostatní vystoupení pro kapelu ale zařizuji sám. Ročně ode‑ hrajeme zhruba 50 koncertů. Jak bylo Ranní narozeninové dostaveníčko pod okny jubilanta.
40/41
jubilant Josef Zástava řečeno, vystupujeme nejen u nás, ale také v zahraničí. Hráli jsme v hornických městech na Slovensku, v Německu, Ra‑ kousku a Maďarsku. Všude nás publikum výborně přijalo. V Příbrami vám také byla před časem udělena prestižní hornická ocenění. Ano. V roce 2012 tady náš hornický orchestr získal za dlouhodobou práci ve prospěch hornického stavu od sdružení hornických a hutnických spolků prestižní hornické ocenění – Českého Permona v kategorii hornický folklór. O rok později jsme opět v Příbrami obdrželi od Minis‑ terstva hospodárstva Slovenské repub‑ liky čestné vyznamenání za zachovávání hornických tradic. Na konci roku vás čekala dirigentská lahůdka. Prozraďte jaká? Když jsem v říjnu oslavil pětasedmde‑ sátiny, můj kolega z Loun mi dal k tomuto jubileu možnost dirigovat 10. prosince v lounském divadle padesátičlenný or‑ chestr u příležitosti tamního vánočního koncertu. Nastudovali jsme Uherský tanec č. 5 od Johannese Brahmse. A v Chomutově viděli naši kapelu poslu‑ chači během dvou vystoupení u vánoč‑ ního stromu na náměstí. text: Václav Sedlák, Tomáš Vrba foto: Miloš Žihla, Tomáš Vrba
jubilanti
HORNICKÉ listy 4/2016
Jubilanti skupiny SD (říjen – prosinec) Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Krebs Karel elektrikář velkostroje Záruba Zbyněk řidič shazovacího vozu Žaludová Irena vážná
PÚ‑SJ PÚ‑SS PÚ‑ÚU
30 let Slaný Ivan Bureš Roman Kučera Martin Hejna Pavel Bayer Roman Vávra Martin Sazima Miroslav Kasl Jiří Friede Stanislav Novotný Stanislav Svoboda Miroslav
řidič shazovacího vozu provozní elektrikář řidič shazovacího vozu provozní zámečník elektrikář velkostroje elektrikář velkostroje řidič velkostroje řidič PVZ provozní elektrikář provozní zámečník strojník v úpravně
PÚ‑SJ PÚ‑SJ PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑TU PÚ‑TU PÚ‑TU PÚ‑ÚU PÚ‑ÚU
40 let Křížek Vladimír Sojková Eva
provozní zámečník vybírač hlušiny
PÚ‑SS PÚ‑ÚU
Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Fischer Miloslav provozní zámečník Holasová Jaroslava vzorkař Panová Natália strojník v úpravně Holý Martin ved. řidič VLS Krstev Todor Stojanov strojník v úpravně Hanták Václav provozní elektrikář Polda Václav zámečník VLS Richtr Antonín provozní elektrikář Focht Stanislav zámečník VLS Majer Petr elektrikář VLS
Skrývka OŘKJ ÚDUT Skrývka ÚDUT ÚDUT Skrývka OČV Skrývka Skrývka
30 let Svoboda Jaroslav Veitz Radek Luťcha Jiří Seman Pavel Herčzíková Alena Szabóová Olga Šebrle František Svoboda Zdeněk Kóňa Michal Pastor Pavel
strojník v úpravně řidič VLS řidič PVZ provozní elektrikář tech. fotogrammetr vážná provozní zámečník strojník v úpravně stroj. vysokotl. čerpadel provozní elektrikář
ÚDUT Lom Lom ÚDUT OMG ÚDUT Skrývka ÚDUT ÚDUT Lom
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 20 let Svárovský Petr ekolog Grim Jan předseda odborů Macháček Zdeněk vedoucí programátor ICT
Odb. ekologie Odbory Útvar ICT
30 let Jirout Petr Patrák Jaroslav Jedrysková Adriana
specialista správy systému řízení ÚŘS ved. oddělení infrastrukturní podpory Útvar ICT referent obchodu Odb. obchodní
40 let Stojčenko Ladislav Tučková Helena
ved. oddělení správy majetku referent pozemků
Útvar SM OPÚR
Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.: 20 let Slavík Martin provozní zámečník
provoz Bílina
30 let Kučerová Lenka Jílek Miroslav Klokočník Adolf Bubeník Jaroslav
provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina
manipulační dělník provozní zámečník provozní zámečník provozní zámečník
Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.: 20 let Fuzák Miroslav řidič pracovních strojů 30 let Havlíček František Krejčí Zdeněk Sobotka Josef 40 let Stohr Karel
mistr řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů střelmistr
DDMT AUT DDMT DDMT VTP
Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.: 20 let Petrovec Vladimír mistr Šebek Ladislav mistr Kouba Miloš vlakvedoucí – ved. posunu Varga Pavel strojvedoucí
PT PT PM PL
30 let Čuřík Tomáš Báčová Eva Hulínská Drahormíra Pospíšil Jaromír
TZP PT PL PL
strojvedoucí hradlař hradlař ved. provozu
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
42/43
sport
Mistr světa Jan Zajan Na říjnovém Mistrovství světa Masters ve vzpírání, které se uskutečnilo v německém Heinsheimu, zvítězil v kategorii M 40 do 85 kg s hodnotami 115 kg v trhu a 141 kg v nadhozu (v celkovém dvojboji 256 kg) vzpěrač Jan Zajan, koordinátor staveb inženýringu PRODECO. Jak hodnotíte letošní sezonu? Celý rok byl pro mě mimořádně úspěšný. Měl jsem dobrou formu a přes drobné zranění zápěstí pravé ruky se mi dařilo podávat výborné výkony. Na jaře jsem na mistrovství ČR veteránů vytvořil tři české rekordy – v trhu 125 kg, v nadhozu 144 kg, v celkovém dvojboji pak 269 kg. Úspěšná série pokračo‑ vala i na ligových závodech. Z Brna jsem přivezl další rekord, a to 146 kg v nadhozu. Perfektně jsem si užil svoji účast v olympijském parku Rio – Lipno. Na jihu Čech jsem prožil krásný týden. Věnoval jsem se zájemcům o vzpírání, účastnil několika exhibicí a zažil krásná setkání s našimi olympioniky judisty Lu‑ kášem Krpálkem a Pavlem Petříkovem. Na začátku října mě čekalo MS v Hein‑ sheimu. I když jsem měl natrénováno,
zapůsobila nervozita. Výsledek mohl být ještě lepší, ale i tak jsem s umístěním hodně spokojený. Podařilo se mi zvítězit v nabité kategoii, kde se o titul utkalo 23 borců z celého světa. Na stupních vítězů jsem stál společně s Rusem Re‑ viakinem, který byl druhý, a Polákem Wesiolekem. Po celý šampionát jsem mohl hrdě nosit dres s logem PRODE‑ CO, za což ještě jednou moc děkuji. S úspěšnou, ale náročnou sezonou jsem se rozloučil na Velké ceně města Plzně 17. prosince. Letošním vrcholem bylo jednoznačně mistrovství světa. Upravoval jste kvůli tomu přípravu? Bylo to moje první MS, takže jsem neponechal nic náhodě a snažil se co nejlépe připravit. Rád bych poděkoval
trenéru Václavu Proftovi. Je mi vždy oporou a poskytuje cenné rady i po tak‑ tické stránce. Pod jeho vedením jsem makal celé léto. O dovolené jsem pak trávil v posilovně minimálně 10 hodin týdně, k tomu přidal ještě kolo, plavání. Takhle intenzivní trénink jsem dosud neabsolvoval. Často jsem měl pocit, že si sahám na hranice svých možností. Nepochybně jste měl během sezony upravený jídelníček. Vánoční svátky jsou za dveřmi. Budete také během nich dodržovat zásady zdravé výživy? Potřebuji si odpočinout a mít pohodu. K tomu patří tradiční sváteční pokrmy české kuchyně, kterou mám rád. Takže o Vánocích se v žádném ohledu ome‑ zovat nebudu. Už se těším. text a foto: Tomáš Vrba
PF 2017 Energie z kvalitního uhlí Vám rozsvítí vánoční stromek a bude Vás hřát nejen o Vánocích, ale i po celý rok 2017.