Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra Křesťanské sociální práce
Bakalářská práce
2011
Daniela Konvičná
Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra Křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce
Daniela Konvičná
Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Martina Dvořáková
2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Daniela Konvičná
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Mgr. Martině Dvořákové za její pomoc, vedení, připomínky a především velkou trpělivost, kterou mi během psaní této práce věnovala. Také děkuji svým blízkým za podporu a trpělivost nejen při psaní této práce, ale také při studiu.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1
Komunikace s osobami se sluchovým postižením ..................................................... 8 1.1 Osoby se sluchovým postižením.............................................................................. 8 1.2 Komunikace osob se sluchovým postižením ......................................................... 11 1.2.1 Mluvená řeč a písmo........................................................................................ 12 1.2.2 Komunikace s osobami s nedoslýchavostí....................................................... 13 1.2.3 Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími............................................ 14 1.2.4 Komunikace s osobami postlingválně neslyšícími .......................................... 17 1.3 Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením ................................. 18
2
Zaměstnávání osob se sluchovým postižením .......................................................... 22 2.1 Základní pojmy vztahující se k problematice pracovního uplatnění ..................... 22 2.1.1 Otevřený trh práce x chráněný trh práce.......................................................... 23 2.2 Legislativní rámec.................................................................................................. 25 2.3 Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh ...................................... 28 2.3.1 Výhody zaměstnávání osob se sluchovým postižením.................................... 29 2.3.2 Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením ......................................... 29 2.3.3 Úskalí zaměstnávání osob se sluchovým postižením ...................................... 32 2.4 Podporované zaměstnávání osob se sluchovým postižením.................................. 34
3
Případová studie........................................................................................................ 37 3.1 Cíl šetření............................................................................................................... 37 3.2 Metodologie ........................................................................................................... 37 3.3 Případová studie pan Jiří........................................................................................ 39 3.4 Případová studie slečna Jana.................................................................................. 43 3.5 Případová studie pana L......................................................................................... 48 3.6 Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se SP................... 52
Závěr ............................................................................................................................... 55 Resumé............................................................................................................................ 57 Literatura a prameny....................................................................................................... 58 Seznam příloh ................................................................................................................. 63 Přílohy............................................................................................................................. 64
Úvod „To nejdůležitější v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno.“ (P. F. Drucker)
Lidský přístup ve vnímání a chápání lidí se sluchovým postižením je základem pro opravdovou, plnohodnotnou a uspokojující mezilidskou komunikaci. Sluchové postižení představuje bariéru v komunikaci, která se odráží na rozvoj osobnosti člověka. Kdy tato bariéra má vliv na jeho uplatnění nejen v pracovním vztahu, ale i na rozvoj sociálních dovedností a schopností. Lidé se sluchovým postižením jsou často považováni za nesamostatné, závislé, což může být dáno i tím, že se sami podceňují. Pro osoby se sluchovým postižením, není práce jen způsobem získávání finančního zdroje, ale především je prostředkem seberealizace. Práce může jedincům se sluchovým postižením přinášet pocit sounáležitosti – pocit, že jsou právoplatnými členy společnosti. Vliv na rozvoj profesního života osob se sluchovým postižením má dosažený stupeň vzdělání, kdy osoby se sluchovým postižením jsou většinou odkázány na dostupné školy. Výběr školy a budoucího povolání je limitován sluchovým postižením, neboť ne všechna povolání může jedince se sluchovým postižením vykonávat. Proto jsou často voleny obory, které v současné době ztrácí na „popularitě“, čímž se snižuje možnost vhodné volby budoucího pracovního uplatnění. Komunikace s porozuměním mezi zaměstnavatelem a sluchově postiženým hraje z hlediska uplatnění na trhu práce klíčovou roli. Jedinec se sluchovým postižením musí mít schopnost komunikovat se svým zaměstnavatelem i spolupracovníky. Komunikace je nutným předpokladem k navázání kontaktu a dobrých vztahů na pracovišti, kde jedinec se sluchovým postižením je odkázán sám na sebe a bude se muset dorozumět se svým okolím, které ve většině případů komunikuje mluvenou řečí. Důležitou
rolí
jsou
i osobnostní
předpoklady
a
charakteristiky
jedince,
které komunikační proces ovlivňují. Vstup na volný trh práce lze umožnit osobám se sluchovým postižením prostřednictvím různých nástrojů, související technickým uzpůsobením, vzděláním,
6
podporou či jinými prostředky. Využití jednotlivých možností závisí na individuální situaci každé osoby se sluchovým postižením. Osoby se sluchovým postižením, ale i jinak zdravotně postižené osoby, které potřebují individuální přístup a podporu při získání a udržení pracovního místa, mohou využít služeb podporovaného zaměstnávání, které představuje nástroj pro tuto cílovou skupinu. Bez této podpory mají osoby se sluchovým postižením cestu na otevřený trh práce trnitou. Aby spolupracovníci či zaměstnavatelé byli schopni vnímat osobu s postižením jako člověka, nikoliv jeho handicap, je důležité, aby byli informováni o specifiku chování a projevech lidí se sluchovým postižením tak, aby jakýkoliv kontakt s touto osobu byl beze strachu či nejistoty z neznámého. Zároveň by zaměstnavatelé měli přehodnotit svou mylnou představu o lidech se sluchovým postižením. Každého neslyšícího je potřeba posuzovat jako individualitu. Stejně tak, jako slyšící lidé nejsou stejní, je tomu tak i u neslyšících. Téma bakalářské práce jsem si vybrala proto, že v Agentuře podporovaného zaměstnávání SPOLU Olomouc pracuji s lidmi se sluchovým postižením. Bakalářská práce navazuje na absolventskou práci a jejím cílem je implementovat vzniklou metodiku podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením do praxe. Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením je výsledkem vzniklé metodiky a analýzy dokumentace uživatelů služby, která je patrná na třech případových studiích, které jsou v praktické části bakalářské práce. V bakalářské práci užívám závorkových zkratek, u kterých je poznámka pod čarou, protože přímé odkazování dlouhých internetových zdrojů by vedlo k nepřehlednému rozložení textu.
7
1 Komunikace s osobami se sluchovým postižením 1.1 Osoby se sluchovým postižením „Je velmi těžké neslyšet a přitom žít mezi lidmi, kteří se navzájem dorozumívají zvukovým jazykem. Člověk má pocit, jako by žil za sklem: může sledovat, co ostatní dělají, ale neví, proč to dělají a o čem spolu mluví“. (Strnadová, 1995, s.22) Jsme odkázáni na sluchové vnímání. Schopnost slyšet je považována za zcela normální a přirozenou. Zvuky mají většinou konkrétní a předem domluvený význam pro komunikaci. Když schopnost slyšet je snížená či zcela chybí, dochází k mnoha problémům a překážkách v každodenním životě, které si člověk bez sluchového postižení vůbec neuvědomuje. (Potměšil, 2003) Význam sluchu nespočívá pouze ve výkonu sluchového orgánu, ale v uvědomění si významu slyšeného – rozumové a citové hodnocení, přemýšlení, rozhodování, zaujetí stanoviska a případné odpovědi. Známé zvuky, stačí malý podnět, a je vyvolaná přiměřená reakce. Neznámý zvuk ztěžuje naši orientaci, reagujeme zkusmo a dochází k potížím při správné reakci. Zvuk má význam pro rozvoj pohybové koordinace a rovnováhy, pro rozvoj řeči. (Pulda, Lejska, 1996) Do skupiny osob se sluchovým postižením můžeme zařadit osoby neslyšící, osoby nedoslýchavé, osoby ohluchlé a uživatele kochleárního implantátu. Mezi laickou veřejností je stále ukotvena představa, že ve většině případů se jedná pouze o osoby s úplnou ztrátou sluchu – tedy neslyšící. Každá výše uvedená skupina však vyžaduje v průběhu komunikace jiná specifika. (Martinková, 2010) Skupina osob se sluchovým postižením je velmi heterogenní – liší se nejen stupněm a druhem postižení, ale také dobou vzniku postižení, mentálními dispozicemi jedince, úrovní schopností, případným přidružením jiného postižení, způsoby komunikace aj. (Martinková, 2010)
Nedoslýchavost Může se pohybovat od minimálních ztrát sluchu, kdy si okolí nemusí vůbec ničeho všimnout, přes střední nedoslýchavost, která již představuje určité omezení sluchových vjemů zejména v nevyhovujících akustických podmínkách, až po těžkou
8
nedoslýchavost, která má již podstatný vliv na kvalitu komunikace a na přirozený vývoj mluvené řeči. (Souralová, Langer, 2003) Rozlišujeme typ převodní, kdy postižený dokáže rozeznat zvuky lidské řeči, a percepční, projevující se zkresleným vnímáním řeči .(Souralová, Langer, 2003) Nedoslýchavost dělíme: Velmi těžká nedoslýchavost – mluvená řeč je vnímána v těsné blízkosti u ucha, kdy podoba slyšeného je značně deformovaná. Úroveň komunikace nestačí pro běžnou potřebu, vyvinutá řeč je chudá obsahem a deformovaná ve zvukové složce. (Potměšil, 2005) Těžká nedoslýchavost – umožňuje slyšení mluvené řeči přibližně do vzdálenosti jednoho metru od ucha. Tato vzdálenost je považována za významnou a efektivní pro běžnou komunikaci. (Potměšil, 2005) Střední nedoslýchavost – „umožňuje poslech a rozumění mluvené řeči ve vzdálenosti jeden až tři metry od ucha mluvícího.“ V běžné komunikaci se objevují problémy, které jsou způsobeny nevyhovujícími akustickými podmínkami. (Potměšil, 2005, s.56-57) Lehká nedoslýchavost – porucha, která postiženému umožňuje využití sluchu pro běžnou komunikaci s jistým omezením, jenž je patrné v hlučném prostředí nebo při tiché mluvené řeči. (Potměšil, 2005)
Neslyšící Představuje nejtěžší stupeň sluchového postižení, který znemožňuje vnímání mluvené řeči a její přirozený vývoj a odkazuje tak člověka na vizuální způsob příjmu informací. (Souralová, Langer, 2003) Tento stupeň sluchového postižení můžeme rozdělit na úplnou (totální slyšení), znamená naprostou ztrátu sluchu, a praktickou, vyskytují se zde pouze tzv. zbytky sluchu. (Souralová, Langer, 2003)
Ohluchlost Většinu ze skupiny osob se sluchovým postižením tvoří lidé staršího věku, u kterých došlo ke ztrátě sluchu vlivem procesu stárnutí. (Martinková, 2010). Tyto osoby můžeme zařadit do kategorie osob ohluchlých.
9
Ohluchlost vzniká v období dokončování vývoje mluvené řeči, nebo vznikla již v utvořené mluvené řeči. Při této ztrátě sluchu se řeč nevytrácí, ale dochází postupně k jejímu deformování. (Potměšil, 2005) „Je veliký rozdíl mezi člověkem, který se už neslyšící narodil nebo o sluch přišel v raném věku, a mezi člověkem, který ohluchl až v době, kdy byl s to reflektovat svět okolo sebe.“ (Hudáková, Motejzíková, 2005, s.12)
Uživatelé kochleárního implantátu Nově se začíná vytvářet specifická skupina osob se sluchovým postižením, která využívá kochleární implantát. (Kučerová, 2008) Kochleární implantát je operován neslyšícím lidem. Umožňuje jim získávat sluchové vjemy. V některých případech po dlouhodobé rehabilitaci umožňuje jedincům rozumět mluvené řeči. Prostřednictvím kochleárního implantátu jsou někteří jedinci integrování mezi slyšící. V současné době je implantát operován pouze v pražském Motole. (Kochleární implantát)1 Kochleární implantát se skládá z několika částí: kochleární implantát samotný, mikrofon, řečový procesor a cívka, magnet. (Kochleární implantát) Mikrofon zachycuje zvuky a předává je do řečového procesoru, ten je dekóduje. Prostřednictvím cívky dekódovaný zvuk vysílá do implantátu, který stimuluje sluchový nerv. Neslyšící se však v rámci rehabilitace musí naučit rozlišovat tyto vjemy. (Kochleární implantát)
Období ztráty sluchu Prelingvální – ke ztrátě sluchu došlo před ukončením základního vývoje řeči, tedy asi do sedmého roku života. Ve většině případů se již nabyté řečové funkce ztratí. (Slowík, 2007) Postlingvální – ztráta sluchu v době, kdy je již základní řečový vývoj ukončen a orální řeč je dostatečně fixována, řečové projevy pak nezanikají. Může se měnit hlasitost řeči, její rytmus, intonace. Řeč může mít také své typické charakteristiky. (Slowík, 2007)
1
Kochleární implantát. [online]. [cit. 24.3.2011]. Dostupný
. Datum aktualizace neuvedeno.
10
z WWW:
Doba vzniku vady sluchu/ Hluchota
Nedoslýchavost
velikost ztráty sluchu Před osvojením mluveného Neslyšící lidé
Nedoslýchaví lidé
jazyka (prelingválně) Po
osvojení
mluveného Neslyšící/ohluchlí lidé
jazyka (postlingválně)
Nedoslýchaví lidé – většinou lidé se stařeckou nedoslýchavostí
Zdroj: (Hudáková,, Motejzíková, 2005, s.13)
1.2 Komunikace osob se sluchovým postižením Nelze přesně stanovit pravidla jednotná pro kontakt s lidmi se sluchovým postižením. Proto uvádím obecná pravidla a zásady komunikace s lidmi s postižením sluchu, kdy jsem se zaměřila na každou z těchto skupin zvlášť s ohledem na jejich komunikační potřeby. Nejdůležitější
skutečností
je,
zda
komunikace
probíhá
mezi
osobami
se sluchovým postižením (intrakulturní komunikace), či lidí se sluchovým postižením se slyšícími. (Kučerová, 2008) Neslyšící lidé, zejména ti, u kterých došlo ke ztrátě sluchových funkcí ještě před ukončením
vývoje
mluvené
řeči
(prelingválně
neslyšící),
představují
ve společnosti specifickou jazykovou a kulturní minoritu a označují se za Neslyšící (s velkým N). Vada sluchu pro ně není hendikepem, ale životným stylem. Zatímco ti s malým n se za vyčleněnou skupinu nepovažují a mají tendenci spíše se plně integrovat v běžné populaci. (Hudáková, Myslivečková, 2005) Slowík uvádí (Slowík, 2010, s. 12), že komunikace je vzájemná výměna informací, vzájemné setkávání, prožívání, sdílení, vzájemné kontakty a vztahy ve společnosti, nikoliv jen technická výměna informací. Komunikace vždy probíhá mezi komunikačními partnery. Sluchové informace nám pomáhají v orientaci v prostředí, při příjmu akustických informací a v rozvoji sociálních kontaktů. Je součástí dorozumívacího procesu. Ztráta sluchu významně zasahuje do života člověka a ovlivňuje jej. Sluchové postižení z hlediska
dopadu
na
komunikaci
člověka
způsobuje
komunikační
bariéru.
Její překonávání je uskutečňováno za podpory různých alternativních způsobů dorozumívání, které je často velmi náročné a vyčerpávající.(Martinková, 2010)
11
1.2.1 Mluvená řeč a písmo Člověk pomocí sluchu přijímá informace o dění ve svém okolí. Má význam pro podporu emocionální vazby, pro vývoj mluvené řeči a zároveň i pro rozvoj psychiky. Znalost mluveného jazyka má význam pro kontakt neslyšících se slyšící populací, ale zároveň je důležitým předpokladem pro rozvíjení schopnosti číst a rozvoj dalšího vzdělávání. (Janotová, 1990) Majoritní společnost užívá jako komunikační prostředek národní mluvený jazyk (český jazyk), přirozeným jazykem a komunikačním prostředkem osob se sluchovým postižením je znakový jazyk. Rozdílnost je způsobená chybějící možností vnímat mluvený jazyk. Přestože osoby se sluchovým postižením preferují vizuální příjem informací, mluvený jazyk je pro ně základním prostředkem pro získání informací. (Martinková, 2010) „Schopnost užívat mluvenou řeč (zvuková i grafická podoba) limituje začlenění osob se sluchovým postižením do slyšící společnosti.“ (Kučerová, 2008, s.5) U osob se sluchovým postižením z důvodu absence zpětné sluchové kontroly dochází k narušení všech fází mluveného projevu, čímž se mluvená řeč sluchově postižených stává nápadně odlišnou od mluvené řeči slyšících. (Martinková, 2010) Řeč neslyšících bývá často nesprávně používána jako ukazatel osobnosti sluchově postižených. Slyšící lidé se často domnívají, že mluvený projev neslyšících je dán tím, že lidé se sluchovým postižením neumí dobře artikulovat. Avšak kvalita mluveného projevu je závislá na době vzniku sluchového postižení, ale také na schopnosti neslyšících pracovat na rozvoji této dovednosti. (Janotová, 1990) Mluvená řeč neslyšících je často chudá, dysgrafická, deformovaná melodičnost nepřirozenou výslovností. Nebývá vždy dobře srozumitelná. (Janotová, 1990) Artikulace
osob
se
sluchovým
postižením
bývá
nápadná
a
někdy
až nesrozumitelná. Je ovlivněna sluchovou ztrátou – čím větší ztráta, tím silněji se projeví v artikulaci jedince. (Kučerová, 2008) Hlas sluchově postižených může být vysoký či nízký, nemusí odpovídat věku. Může být chraptivý, kolísat. Můžeme zaznamenat různé hlasové vady či špatnou koordinaci dýchání při mluveném projevu. (Krahulcová, 2002) Neslyšící jsou ve své snaze o komunikaci obvykle ochotni vyjít vstříc slyšícím, zvláště těm, ke kterým mají důvěru. (Janotová, 1990)
12
Často je veřejnost překvapená tím, že osoby se sluchovým postižením mají rozdílný styl písemného projevu. Porozumění i produkce písemné formy jsou ovlivněny jednak chybějícími sluchovými vjemy, ale také obtížností gramatiky českého jazyka. (Kučerová, 2008) U osob se sluchovým postižením je při využívání písemného projevu důležité, že pro většinu z nich je to cizí jazyk. Jeho pochopení a používání je pro ně náročné a představuje řadu určitých kompetencí k jeho zvládnutí. V psaném projevu se proto můžeme setkat s jistými zvláštnostmi. (Martinková, 2010) U neslyšících se některé struktury gramatiky znakového jazyka prolínají do psané podoby českého jazyka. Ukázka textu: Už dlouho jsem kašel kvůli prudušky malou astmatička používá sprej. Chci pracovat jako zahradnicka, zavolej sms. V práci byla pomocnice senza postižené v kuchyni, umyla nádobí, končí nemocna kvůli koleno operaci. Příjemce textu nemusí vždy správně dešifrovat písemné sdělení. Texty neslyšících bývají kratší, stejně jako používané věty. Jsou to převážně věty jednoduché. Texty nepůsobí dojmem celku, vztah mezi nimi nebývá naznačen spojovacími výrazy. Často volí nevhodná slova, problematika s rody či pády aj. (Komorná, 2008) Osoby se sluchovým postižením mívají často omezený rozsah slovní zásoby, potíže s porozuměním abstraktním pojmům, se synonymy, tvary známých slov v různých souvislostech, se rčeními apod. (Souralová, 2002)
Svět nedoslýchavého člověka, prelingválně neslyšícího člověka a člověka ohluchlého se v mnohém výrazně liší, tedy tito lidé mají naprosto jiné potřeby a požadavky (Hudáková, Motejzíková, 2005)
1.2.2 Komunikace s osobami s nedoslýchavostí Nedoslýchavost znamená pro člověka částečné omezení příjmu akustických informací. V různém rozsahu mají využitelné zbytky sluchu a jsou většinou schopni komunikovat mluvenou řečí, což je hlavním komunikačním prostředek se slyšícím okolím. Komunikace vyžaduje jistá opatření, kterým je odezírání, ale dá se říct, že nečiní ani jedné ze zúčastněných stran velké obtíže. Můžeme zaznamenat sníženou kvalitu artikulace některých hlásek, nebo řeč může být monotónní. (Hudáková, Motejzíková, 2005)
13
Pro porozumění je dobré, aby nedoslýchavý člověk viděl na obličej mluvčího. Obličej byl dobře osvětlený a nedoslýchavý nebyl oslněn. Důležitá je artikulace – zřetelná, pomalá, hlasitá. Kvalitu porozumění může stěžovat hlučné prostředí nebo nefunkčnost sluchadla. Nedoslýchaví mohou využívat při komunikaci technické pomůcky – digitální sluchadla, elektroakustické kompenzační pomůcky aj. (Martinková, 2010)
1.2.3 Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími Při komunikaci s neslyšícími lidmi musíme mít na paměti, že nemají možnost vnímat zvuky a porozumět mluvené řeči. (Martinková, 2010) Lidé prelingválně neslyšící používají v komunikaci s ostatními neslyšícími lidmi znakový jazyk. Se slyšícími lidmi se dorozumívají mluveným jazykem, podle svých schopností psanou formou jazyka, nebo využívají služeb tlumočníka znakového jazyka. (Hudáková, Motejzíková, 2005) Mluvený projev neslyšících je obtížně srozumitelný – mluvená řeč se utváří pouze na základě zraku a hmatu, což není pro vytvoření srozumitelné mluvní produkce dostačující. Stejně tak psaná podoba jazyka je ovlivněna charakterem sluchového postižení. (Martinková, 2010) „Komunikace v komunitě neslyšících probíhá v národním znakovém jazyce. Vždy se jedná o vlastní znakový jazyk daného společenství. Na světě neexistuje pouze jediná komunita neslyšících, ale existuje jich několik a odlišují se.“ (Kosinová, 2008, s.13) Slyšící lidé netuší, že pro neslyšící je český jazyk cizím jazykem. Český jazyk není mateřským jazykem neslyšících, jejich jazykem je jazyk znakový, ne znaková řeč nebo znakovaná čeština. (Procházková, Vysuček, 2007)
Pro porozumění je důležité udržovat takovou vzdálenost, kdy osoba se sluchovým postižením dobře vidí na obličej mluvčího a má dostatek prostoru i na gestikulaci. Příliš blízká vzdálenost způsobuje oddalování člověka se sluchovým postižením a příliš velká vzdálenost zase přiklánění. (Martinková, 2010) Při komunikaci prostřednictvím prstové abecedy, nesmí ruka zakrývat obličej, ale setrvávat na jednom místě (nestřídat prostor před tělem či ruce). Důležité jsou pauzy mezi slovy a doprovod mluveným projevem, kdy tempo řeči je stejné, jako tempo produkce prstové abecedy. (Martinková, 2010)
14
V psané podobě českého jazyka se preferují moderní komunikační technologie, kterými jsou sms zprávy, emailové zprávy, chat, icq, skype a v poslední době i facebook. (Martinková, 2010)
Český znakový jazyk Podle zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči (český znakový jazyk)2: „Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicí hlavy a části trupu.“ Je to systém založený na vizuálně-motorické komunikaci pomocí symbolů. Gramatika je nezávislá na jakémkoliv mluveném jazyce. Znakový jazyk slouží ke vzájemnému dorozumění neslyšících osob. Znakový jazyk není na území České republiky stejný, i zde existují různé dialekty. Nerozlišuje vykání ani tykání. Liší se dle individuálního projevu jednotlivých osob, dle jazykové kompetence uživatele, ale i danou situací. (Krahulcová, 2002) Znakový jazyk není mezinárodním jazykem. Národní znakové jazyky vznikly stejně přirozeným dlouhodobým vývojem jako národní jazyky mluvené. (Bímová, 2005) Znaková řeč neslyšících využívá českého znakového jazyka a znakované češtiny. Souhrn pohybových, mimických, dohodnutých výrazových prostředků, jejichž podstata spočívá v pohybech a postavení rukou a prstů, v mimice a dalších nonverbálních doplňujících komunikačních formách. Komunikaci znakovou řečí často doplňuje mluvená řeč, prstová abeceda, psaná forma. (Krahulcová, 2002) Znakový jazyk je tvořen systémem dohodnutých znaků, má svou psanou podobu. Můžeme hovořit o znakované zásobě a znakování, stejně jako o slovní zásobě a mluvení. Způsob kombinování znaků do vět a ucelení výpovědi je ve znakovém jazyce jedinečný. Důležité je doprovázení znakování mimikou. (Krahulcová, 2002) Znaková řeč neslyšících je tedy používána ve dvou základních formách. Jednou z nich je vlastní znaková řeč neslyšících (ryzí či přirozená), kterou používají neslyšící při neformální komunikaci mezi sebou. Druhou formou je znakovaná čeština. (Pulda, 1992)
2
Český znakový jazyk. [online]. [citováno 24.3.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
15
Znakovaná čeština Podle zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči (český znakový jazyk): Znakovaná čeština je uměle vytvořený jazyk, kterým se usnadňuje komunikace mezi slyšícími a neslyšícími. Využívají se gramatické prostředky češtiny, která je současně artikulována. S jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením ruky ukazovány znaky. Také lze využít prstového znakového jazyka. Česká věta
Znakovaná čeština
Český znakový jazyk
„Jak se jmenujete?“
JAK + SE + JMENUJETE
JMENO + VASE + CO
„Moje
maminka
pracuje MOJE + MAMINKA + MAMINKA + MOJE +
v bance
PRACUJE + V + BANCE
BANKA + PRACUJE
Zdroj: (Procházková, Vysuček, 2007, s.21)
Pro slyšící je osvojení znakované češtiny snadnější, než zvládnutí českého znakovaného jazyka, a to z důvodu, že se nemusí učit gramatický systém, ale znakuje jednotlivé slova (znaky), která aplikuje z dosavadní znalosti češtiny. (Pulda, 1992)
Tlumočník Osoba se sluchovým postižením má při komunikaci právo na tlumočníka, pokud o to požádá. Tlumočník je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace. Sám nic nevysvětluje, nepřidává ani neubírá. Převádí smysl sdělení. (Dingová, 2005) Tlumočník
respektuje
způsob
komunikace neslyšícího
klienta.
Tlumočí
do českého znakového jazyka, znakované češtiny a vizualizace mluvené češtiny. Nese odpovědnost za kvalitu své práce a je vázán mlčenlivostí. Tlumočník se učí znát kulturu neslyšících. (Dingová, 2005)
Daktylní forma řeči Původně nevznikla pro účely dorozumívání se osob se sluchovým postižením, ale pro potřeby mnichů tichých náboženských řádů, kteří byli vázání slibem mlčení, a pro zajištění chodu kláštera, kdy potřebovali takovou formu komunikace, kterou by se dorozuměli. (Martinková, 2010) Daktylní forma, neboli prstová abeceda, využívá různých poloh a postavení prstů, zastupující jednotlivá písmena abecedy v kombinaci s mluvenou řečí. Využívá se při odhláskování cizích slov, odborných termínů. Slova, pro něž nemají osoby
16
se sluchovým postižením znak, obvykle vyznačí právě prstovou abecedou. Tato forma je využívána při komunikaci neslyšících se slyšícími, neboť je podobná znakům s velkými tiskacími písmeny majoritního národa.
Psaný text Při komunikaci prostřednictvím psaného textu je potřeba volit jednoduché formulace, krátké výstižné věty, nepoužívat cizí slova. (Martinková, 2010) Chyby vyskytující se v psaném textu nejsou důsledkem nižší úrovně inteligence, ale vycházejí z potíží s majoritním mluveným jazykem. Pokud textu neporozumíme, je potřeba zachovat trpělivost a požádat svého komunikačního partnera, aby text napsal znovu a stručně. (Martinková, 2010) Papír a tužka – pokud neslyšící člověk nerozumí, snažíme se o přeformulaci řečeného či zapisujeme. Můžeme použít zápisu do PC. Poznamenáme všechny důležité informace např. čas, datum, adresu, číslo dveří, umístění kanceláře, apod. Je možné využívat moderní komunikační technologie, jako je přepis mluvené řeči – doslovný přepis z náslechu. (Liberdová, 2010) Projekt Escribe – měl by umožnit sledovat přepis řeči v reálném čase, a to přes internet. Systém funguje tak, že řečník má na sobě bezdrátový mikrofon a řeč je přes internet přenášena k přepisovateli. Po přepsání je text odesílán na server, odkud jej může neslyšící člověk sledovat. Zpřístupňují se tak kulturní, společenské či jiné akce. (Liberdová, 2010)
Bilingvální metoda Klade důraz na dovednost číst s porozuměním a dobře psát. Prvním jazykem je znakový jazyk, čeština je jazykem druhým. Systém českého jazyka je vysvětlován ve znakovém jazyce. Vše se zaměřuje zejména na psaný text, odezírání a mluvení se nevěnuje tolik pozornosti. (Petráňová, 2005)
1.2.4 Komunikace s osobami postlingválně neslyšícími Tyto osoby tvoří největší část ze skupiny sluchově postižených. Lidé postlingválně ohluchlí sice neslyší, ale vyrostli jako slyšící lidé. V komunikaci většinou preferují mluvený jazyk, odezírání nebo čtení a psaní. Velké množství později ohluchlých lidí nikdy nepřijme znakový jazyk. Postlingválně ohluchlí lidé jsou častými uživateli kochleárních implantátů. (Hudáková, Motejzíková, 2005)
17
Osoby postlingválně neslyšící mohou bez problému produkovat mluvenou řeč, i když kvalita může být postupem času snižována díky chybějící zpětné zvukové kontrole. Projev může být hlasitý nebo tichý a můžeme zaznamenat sníženou kvalitu artikulace. (Martinková, 2010) Osoby postlingválně neslyšící mohou využívat i způsoby komunikace uvedené v kapitole Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími.
Odezírání „Je mnohonásobně náročnější proces než poslouchání. Při odezírání se uplatňuje sluch a zrak, u neslyšících lidí pouze zrak.“ (Hudáková, 2005, s.42) Odezírání je vizuální vnímání mluvené řeči, kdy informace vnímáme zrakem a chápeme jejich obsah na základě pohybů mluvidel, mimiky, řeči, gestikulace rukou, postoje mluvčího. (Pulda, 1992) Možnosti odezírání jsou přímo závislé na vnitřních i vnějších faktorech, mezi které může patřit např. dostatečném osvětlení, optimální vzdálenosti, artikulace, využitelnost zbytku sluchu, dostatečná slovní zásoba, znalost gramatiky mluveného jazyka aj. (Pulda, 1992) „Celkově lze z mluveného jazyka odezřít asi jednu třetinu. Zbytek musíme uhádnout.“ (Hudáková, 2005, s.43)
Totální komunikace Označujeme tak komunikační prostředky sluchové, manuální a orální vedoucí k dosažení efektivního dorozumění se sluchově postiženými lidmi a mezi nimi navzájem. Totální komunikace usiluje jak o rehabilitaci, tak i o integraci. Integrace do světa slyšících a do světa neslyšících. Umožňuje volbu komunikačních prostředků tak, aby byla respektována individualita každého jedince, aby nebyly jednostranně usměrňovány. Totální komunikace je metodou, kterou mohou využívat i osoby prelingválně neslyšící. (Pulda, 1992)
1.3 Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením „Každý člověk mluví, nepohybuje jen ústy, ale i očima, tváří, hlavou, rukama a celým tělem.“(Strnadová, 2008, s.11) Slovní projev může mluvčí snadno kontrolovat, ale mimoslovní projev zcela potlačit nejde. Podle doprovodných neverbálních projevů dokážeme odhadnout, 18
v jakém duševním a emočním rozpoložení mluvčí je a jaký postoj zastává ke komunikačnímu partnerovi či sdělované věci. I z těchto důvodu je jednodušší lhát do telefonu než při komunikaci tváří v tvář. (Vávra, 1990) Neslyšící člověk při sledování mluvené řeči nemůže vnímat ironii či jiné podtexty, ale plně se soustředí na to, co vidí, a snaží se porozumět řeči těla. „Proto pro neslyšící osoby mají viditelné projevy větší význam, než jim přisuzují slyšící.“ Všímání mimoslovních projevů mluvící osoby umožňuje neslyšícímu odhalit smysl promluvy. (Strnadová, 2008, s.12) Slyšící lidé se při rozhovoru na sebe dívají přibližně polovinu doby, kdy spolu mluví, neslyšící lidé mají rozsah vzájemných pohledů daleko vyšší, neboť musí nepřetržitě sledovat znakování a svého komunikačního partnera. „Neslyšící člověk musí zrakem nahrazovat to, co u slyšících lidí zvládá sluch.“ (Strnadová, 2008, s.20) Projevy, které se vyskytují u všech lidí bez ohledu na sluch, bývají neslyšícími lidmi často využívány odlišným způsobem. Rozdílnost může být v četnosti pohledů, očním kontaktu při komunikaci, délce doteků, komunikační vzdálenosti, společenským pravidlům aj. Tyto rozdíly jsou zcela přirozené, ale pro mnohé slyšící osoby kontakt s neslyšícím může být zdrojem nejistoty, zmatku a nedorozumění. (Strnadová, 2008)
Je tedy důležité, aby spolupracovníci i zaměstnavatelé byli seznámeni se způsoby komunikace s osobami se sluchovým postižením, a tím jsme předešli různým situacím, které mohou mít negativní vliv na budoucí pracovní vztahy a výkon pracovní činnosti.
Důležitá pravidla Tato pravidla jsem čerpala z informačních materiálů, které byly vytvořeny pro spolupracovníky a potencionální zaměstnavatele a lze je nalézt v metodice podporovaného zaměstnávání pro osoby se sluchovým postižením, jenž je součástí mé absolventské práce.
Minorita neslyšících je jazyková a kulturní menšina (tzn. minorita s vlastním jazykem – znakovým jazykem, kulturou, zvyky, vtipy atd.)
19
Upoutání pozornosti před komunikací s osobami s vadou sluchu?
lehkým dotykovým signálem (poklepáním na rameno)
zamáváním do prostoru
světelnou signalizací (rozsvícením a zhasnutím světla)
Jak komunikovat se zaměstnancem se sluchovým postižením?
mluvení a odezírání
psaná forma komunikace
znakový jazyk (např. na školách pro neslyšící)
Odezírání (vhodnější pro osoby ohluchlé a nedoslýchavé) na co si dát pozor při odezírání:
není to automatické, že každý člověk se sluchovou vadou umí odezírat
udržovat zrakový kontakt
udržovat vhodnou vzdálenost
dobré světelné podmínky
mluvit v přirozeném tempu a rytmu, neslabikovat, nekřičet
neotáčejte se zády, když hovoříte
používat kratší, jednodušší věty
odezírající osoba by měla znát téma, o kterém se hovoří
při odezírání je důležitý psychický a zdravotní stav odezírajícího
odezírání je náročné na soustředění
Psaná forma jazyka (vhodná pro osoby neslyšící)
psaná čeština neslyšících se podobá vyjadřování psané češtiny cizinců
neslyšící se učí český jazyk stejně jako cizinci
neberte si osobně tykání (znakový jazyk, podobně jako angličtina, nerozlišují tykání a vykání)
možná komunikace s neslyšícím zaměstnancem:
emaily, ICQ, SKYPE, SMS
nepoužívat odborná slova, složitá souvětí
volit jednoduché věty, sdělovat stručné a konkrétní informace
Znakový jazyk
je to přirozený jazyk neslyšících (ne každý člověk se sluchovou vadou používá ZJ)
20
plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou, na mluveném jazyce zcela nezávislý
ZJ lze vyjádřit vše (vtip, pocity, emoce, abstraktní výrazy aj.)
nemá psanou podobu
není mezinárodní
znakový jazyk není pantomima
Komunikace s neslyšícím pomocí tlumočníka
tlumočník je osoba, která za úplatu převádí sdělení z mluveného jazyka do znakového jazyka a naopak
zásady komunikace:
při rozhovoru udržujeme kontakt a komunikujeme s neslyšícím, nikoli s tlumočníkem,
mluvíme svým obvyklým tempem,
tlumočníka
lze
objednat
v Centru
pro neslyšící
21
zprostředkování
tlumočníků
2 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením V dnešní době je mnoho osob s postižením vyloučeno ze společnosti a žijí bez zaměstnání v různých sociálních podmínkách. Je naší odpovědností vyjít těmto lidem vstříc a počítat s nimi tak, jako s každým jiným. Každý člověk se zdravotním postižením má stejná práva jako intaktní společnost. Společnost vytváří pro lidi příležitosti, osoby se zdravotním postižením mají na tyto příležitosti stejné právo jako my, ale je potřeba vytvořit podpůrnou síť, která jim umožní využít plně svých práv. Podpůrná struktura umožňuje dívat se na člověka s postižením jako na plnohodnotnou osobu, ale především se dostávají do popředí jeho schopnosti a dovednosti, nikoli postižení. (Dobré projekty)3 Osoba se zdravotním postižením, nebo též zdravotně postižený je termín, který v sobě zahrnuje rovněž osoby se sluchovým postižením. Všichni lidé se zdravotním postižením mají stejná práva jako každý jiný člověk, kromě jiných práv také právo na práci. Toto právo by mělo být každému člověku zajištěno prostřednictvím Všeobecné deklarace lidských práv, ovšem ve skutečnosti je situace zcela jiná. Lidé se zdravotním postižením jsou v mnoha oblastech stále znevýhodňováni. (Vysokajová, 2000) U osob se zdravotním postižením nelze chápat práci pouze jako způsob získávání finanční odměny a zdroj obživy, ale práce je pro ně možností, jak se rozvíjet, seberealizovat, zažít pocit sounáležitosti a začlenění se do společnosti. (Vysokajová, 2000)
2.1 Základní pojmy vztahující se k problematice pracovního uplatnění Problematika zaměstnávání osob se zdravotním, tedy i sluchovým postižením, je jak vidno komplikovaná, a jednoduchá řešení neexistují. Na jedné straně osoby se zdravotním postižením nedisponují zaměstnavateli požadovanou kvalifikací, na druhé straně nejsou zaměstnavatelé dobře informováni o nástrojích, které jim mohou 3
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. [online]. [citováno 24.1.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
22
zaměstnávání osob se zdravotním postižením usnadnit. Proto je potřebné vyvinout úsilí, jak při získávání kvalifikace požadované firmami, tak zlepšit informovanost zaměstnavatelů
o možnostech
i omezeních
v používání
finančních
nástrojů
podporujících zaměstnávání osob se zdravotním postižením. To vede k akceptaci, respektu a využívání pozitivního přínosu odlišností pracovníků dané organizace. (Nezaměstnanost)4 Právě správná a efektivní komunikace předchází na obou stranách negativním zkušenostem a je pro obě strany motivující. Důležité jsou také příklady dobré praxe, které ukazují, že zaměstnávání osob se zdravotním postižením je běžnou věcí, která se vyplácí. (Nezaměstnanost) Zaměstnání se promítá do kvality života a umožňuje plné zapojení člověka do společenského systému. Poskytuje ochranu před chudobou, ale zároveň umožňuje přístup ke vzdělání, osobnímu rozvoji aj. (Rákoczyová, 2005)
2.1.1 Otevřený trh práce x chráněný trh práce Trh práce Trh práce je prostor, místo, kde dochází k realizaci vztahu mezi tím, kdo práci nabízí, a tím, kdo o tuto nabídku má zájem a je ochoten práci „koupit“. (Kuchař, 2007) Trh práce a vlastní práce slouží k uspokojování základních potřeb každého jedince. S uplatněním na trhu práce a výběrem povolání souvisí dosažený stupeň vzdělání a praxe. Osoby se sluchovým postižením mají závažné omezení jak v pracovním uplatnění, tak i v přípravě na toto uplatnění. (Dvořáková, 1977) „Otevřeným trhem práce jsou míněna pracoviště, kde většina pracovníků nemá zdravotní postižení ani jiné znevýhodnění.“ (Kolektiv autorů, 2005, s.89)
Chráněný trh práce Je zaměřen na osoby s kombinací znevýhodňujících faktorů (věk, zdravotní omezení, individuální přístup aj.), které nejsou schopné zvládnout nároky volného trhu práce. Jsou to pracovní místa, prostřednictvím kterých stát podporuje rozvoj pracovních příležitostí osob se zdravotním znevýhodněním a které mají charakteristiku přátelského
4
Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: Datum aktualizace neuvedeno.
23
až rodinného pracovního prostředí. Patří sem: chráněné pracovní dílny, výrobní družstva, chráněná pracovní místa. (Červinka a kolektiv, 2009)
Nezaměstnanost Nezaměstnanost je narušení rovnováhy na trhu práce. Je to stav, kdy nabídka převyšuje poptávku, nebo kdy nabídka neodpovídá struktuře poptávky. Nezaměstnanost je zároveň rizikem v oblasti sociální, politické, hospodářské aj. (Kolibová, Kubicová, 2005) Dlouhodobá nezaměstnanost má negativní dopad na jedince, vyvolává strach z budoucnosti, poznamenává jeho sebevědomí, a to má negativní vliv na jeho úspěch v hledání dalšího pracovního uplatnění. (Rákoczyová, 2005) S největší nezaměstnaností se zdravotně postižení v České republice potýkali v letech 2000 a 2001, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 40 %. (Rákoczyová, 2005) Hospodářská recese se promítla i do oblasti zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, může potvrzovat rozdíl mezi počtem nově přijatých a uvolněných zaměstnanců za posledních 12 měsíců, roku 2010. Celkem 269 zaměstnanců – osob se zdravotním postižením – bylo během jednoho roku přijato, naopak 400 osob se zdravotním postižením o zaměstnání přišlo, což představuje pokles o jednu třetinu. (Nezaměstnanost)5 Zdravotně postižení patří obecně ke skupině osob s vysokým rizikem nezaměstnanosti, převážně dlouhodobé. Riziko souvisí také se stupněm dosaženého vzdělání, vyšší věkovou kategorií, motivací, změna původní profese – rekvalifikace, apod. (Rákoczyová, 2005)
Úřad práce Je zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti definován jako: „správní úřad, který poskytuje služby v oblasti zaměstnanosti, zprostředkování zaměstnání a provádění aktivní politiky zaměstnanosti.“ Úřad práce zprostředkovává zaměstnání, spolupracuje při řešení situace na trhu práce a zajišťuje poradenskou a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. (Leiblová, 2009, s.16 – 18)
5
Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
24
Úřad práce zároveň věnuje zvýšenou péči osobám, které jsou ze zdravotních důvodů, věkem, péči o dítě nebo z jiných důvodu ohrožení na trhu práce. Mezi tyto osoby jsou zahrnuty i osoby se zdravotním postižením. (Leiblová, 2009)
2.2 Legislativní rámec Každý stát musí legislativně zabezpečit podmínky, které umožní získat pracovní uplatnění osobám se zdravotním postižením. Česká republika má několik základních dokumentů, které obsahují nařízení týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením: Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. – ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (Listina základních práv a svobod, Článek 29) 12. února 2010 byla ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 10/2010 vyhlášena Úmluva o právech osob se zdravotním postižením – „chrání tyto osoby před diskriminací a pokrývá všechny oblasti práva. Zajišťuje, aby docházelo k lepší integraci osob se zdravotním postižením do společnosti.“ (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením)6 „Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu – upravuje podmínky slevy na dani při zaměstnávání osob se zdravotním postižením.“ (Kolektiv autorů, 2005, s.75) „Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění – vymezení podmínky získání invalidního důchodu.“ (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Zákon č. 262/2006 zákoník práce – uvádí, že zaměstnavatel je povinen upravit pracoviště, aby bylo vhodné pro osoby se zdravotním postižením, v případě potřeby vytvořit chráněné pracovní místo, zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvořit podmínky pro zaměstnání, oznámit ukončení pracovního poměru s osobu se zdravotním postižením úřadu práce. (Zákoník práce)7 Nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů. (Kolektiv autorů, 2005, s.75)
6
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. [online]. [citováno 26.4.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno 7 Zákoník práce 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. IN Úplné znění:Sociální zabezpečení 2010. Ostrava: Sagit, 2010.
25
„Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – upravuje způsobilost k právním úkonům.“ (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Vládní výbor pro zdravotně postižené občany – „Vládní výbor pro zdravotně postižené občany je stálým koordinačním, iniciativním a poradním orgánem vlády České republiky pro problematiku podpory zdravotně postižených občanů (…) zabývá se problémy, které nemůže samostatně vyřešit jediný resort. Jeho cílem je pomáhat při vytváření rovnoprávných příležitostí pro zdravotně postižené občany ve všech oblastech života společnosti.“ (Vládní výbor pro ZP)8 Hlavním poradním orgánem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany je Národní rada zdravotně postižených, která zastupuje organizace osob se zdravotním postižením v České republice. (Národní rada zdravotně postižených)9
Jedním z nejdůležitějších zákonů týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením (i sluchovým postižením) je „zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, který definuje pojem osoby se zdravotním postižením, vymezuje pojem pracovní rehabilitace, upravuje povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením.“ (Kolektiv autorů, 2005, s.75)
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením se věnuje přímo § 67 - 84 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Mezi povinnosti zaměstnavatele patří: Pokud zaměstnává více než 25 zaměstnanců, má povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši 4% podílu na celkovém počtu svých zaměstnanců. (zákon č. 435/2004 Sb.: § 80)10 V případě, že tuto podmínku nesplní, může využít i tzv. náhradního plnění – odebere výrobky od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením, nebo zaplatit odvod do státní pokladny. Možná je i kombinace obou možností. (zákon č. 435/2004 Sb: § 80)
8
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. [online]. [citováno 20.12.2010]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno 9 Národní rada zdravotně postižených. [online]. [citováno 20.12.2010]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno 10 LEIBLOVÁ, Z. (2009). Zákon o zaměstnanosti s komentářem.
26
„Podle údajů MPSV mělo v roce 2008 povinnost zaměstnat povinný podíl osob se zdravotním postižením celkem 25 339 zaměstnavatelů. 20 204 zaměstnavatelů (80 %) ji splnilo a zaměstnalo 179 859,44 osob se zdravotním postižením. Z následujících údajů vyplývá, že zaměstnavatelé jednoznačně preferují plnit povinný podíl přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postižením (dále jen OZP).“ (Nezaměstnanost)11 „Plnění závazků zaměstnáváním osob se zdravotním postižením:
56 % bylo splněno zaměstnáním OZP
37 % odebráním výrobků od zaměstnavatelů OZP
7 % odvodem do státního rozpočtu“ (Nezaměstnanost)
Podle prezentovaných čísel by se mohlo zdát, že současná situace je příznivě nakloněna osobám se zdravotním postižením, nicméně údaje z úřadů práce hovoří o opaku. K 31. 12. 2009 činil celkový počet evidovaných uchazečů o zaměstnání 539 136, z nichž 67 738 bylo OZP. Počet nabízených volných míst činil 30 927, z toho pro OZP pouze 1 771, což představuje 38 OZP uchazečů na 1 volné pracovní místo pro OZP. Situace pro OZP tedy nevyznívá nijak pozitivně. (Nezaměstnanost)
Mezi finanční výhody pro zaměstnavatele patří: „Chráněné pracovní místo (CHPM) vytváří zaměstnavatel pro osoby zdravotně postižené (dále jen OZP) na základě písemné dohody a úřadem práce, který poskytuje finanční příspěvek.“ (zákon č. 435/2004 Sb.: § 75) „Chráněná pracovní dílna (CHPD) je pracoviště zaměstnavatele vymezené dohodou s úřadem práce a přizpůsobené zaměstnávání OZP, kde je v průměrném ročním
přepočtu
zaměstnáno
nejméně
60 %
těchto
zaměstnanců.“
(zákon č. 435/2004 Sb.: § 76) Příspěvek na podporu zaměstnávání OZP – poskytuje úřad práce zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % OZP z celkového počtu svých zaměstnanců. (zákon č. 435/2004 Sb.: § 78) „Společensky účelnými pracovními místy (SÚPM) se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s ÚP a obsazují se uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem.
11
Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno
27
SÚPM se rozumí i takové pracovní místo, které bylo po dohodě s ÚP zřízeno pro uchazeče o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti.“ (zákon č. 435/2004 Sb.: § 113) „Příspěvek na zapracování může ÚP poskytnout zaměstnavateli na základě dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče se zvýšenou péčí.
Je
určen
jako
náhrada
za
snížený
výkon
stávajícího
zaměstnance,
který zapracovává nově přijatého pracovníka.“ (zákon č. 435/2004 Sb.: § 116) V praxi je také zaměstnavatelem zaměstnávajícím OZP využíván příspěvek na veřejně prospěšné práce. „Jsou časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech.“ (zákon č. 435/2004 Sb.: § 112) Sleva na dani z příjmu – jde o dvě slevy, první je sleva na dani poplatníka – snížení základu daně dle pobírání stupně invalidity – druhá je sleva zaměstnavatele OZP – v případě, že zaměstnavatel zaměstnává OZP, má nárok při plném pracovním úvazku zaměstnance na slevu z daně z příjmu ve výši 18.000,- Kč. V případě, že jde o OZP-těžce zdravotně postiženou, má nárok zaměstnavatel při plném pracovním úvazku zaměstnance na slevu z daně z příjmu ve výši 60.000,- Kč. (zákon č. 586/1992 Sb.)
2.3 Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh je ovlivněno řadou faktorů, které také pramení ze zdravotního omezení jednotlivce, ze situace na trhu práce, sociální politiky (politiky trhu práce), ale také rozvoje a celkového nastavení sociálních služeb. Přístup na trh práce je také ovlivněn fyzickými a sociálními podmínkami
–
mírou odstranění
bariér či
rozvojem
sociální odpovědnosti
zaměstnavatelů. (Rákoczyová, 2005) Schopnost osob se sluchovým postižením pracovat je dána také typem a mírou zdravotního handicapu. Omezení může znamenat např. problém při zapracování na nové pracovní místo, které je možné překonat prostřednictvím specializovaných nástrojů a programů (podporované zaměstnávání), ale mohou být bariéry přístupu na trh práce posilovány negativním postojem zaměstnavatelů. Často dochází ke stigmatizaci – nepřijetí pouze z důvodu zdravotního postižení. Nedostatečné povědomí o potřebách
28
a možnostech osob se sluchovým postižením patří mezi vyznané faktory míry nezaměstnanosti. (Rákoczyová, 2005)
2.3.1 Výhody zaměstnávání osob se sluchovým postižením Mezi nefinanční výhody, které jsou zmíněné – viz kapitola legislativní rámec můžeme také zařadit individuální schopnosti každého pracovníka. Tím je získání stabilních a motivovaných zaměstnanců – lidé se znevýhodněním si váží svého pracovního místa, a to i v případě práce, která je pro ostatní neatraktivní. Efektivnější
využití
kvalifikovaných
zaměstnanců
(osoby
se
zdravotním
znevýhodněním často pracují na pomocných pracovních pozicích). Efektivnější využití finančních prostředků vynakládaných na zaměstnance (osoby se zdravotním znevýhodněním často pracují na zkrácený pracovní úvazek). Využití pracovní asistence a další podpory při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením na trhu práce. (Kolektiv autorů, 2005, s.76)12 Shrnutí výhod vyplývají ze zaměstnávání osob se sluchovou vadou:
motivace pracovníka
stálost pracovníka (váží si práce a snaží se ji udržet)
podpora na pracovišti - pracovní asistence
využití pracovníka na kratší pracovní dobu (4 hod/den)
využití pracovníka na pomocnou pracovní sílu
tolerance – integrace – společné soužití
prestiž a publicita - ocenění zaměstnavatele roku (reklama)
zlepšení image firmy
spolupráce agentury
výhody zaměstnavatele spojené se zaměstnáváním osob se ZPS
(dotace a příspěvky na osobu zdravotně postiženou, daňové zvýhodnění)
2.3.2 Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením „Možnost pracovního uplatnění osob se sluchovým postižením je limitována jejich schopností dorozumívat se mluvenou řečí.“ Nedoslýchaví, kterým rozsah 12
Pracovní asistence – podpora uživatele naučení se základních pracovních dovedností potřebných pro výkon povolání. Cílem je osamostatnění uživatele. Zaměstnavateli je poskytnuta podpora při řešení otázek souvisejících, např. jak komunikovat s neslyšícím pracovníkem, jak uplatnit nárok na finanční výhody při zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, jak upravit pracoviště aj.
29
sluchového postižení umožňuje využívat mluvenou řeč, mají na trhu práce vždy lepší pozici, protože jsou schopni se lépe orientovat ve slyšící společnosti. (Souralová, Langer, 2005, s.35) Situace neslyšících je složitější, neboť pro své postižení jen velmi obtížně získávají komunikační kompetenci, jejíž úroveň je posuzována podle jejich schopnosti dorozumívat se mluvenou řečí. (Souralová, Langer, 2005) V minulosti se lidé se sluchovým postižením uplatňovali v oborech manuálních. Výběr oborů byl limitován zdravotním stavem, omezením vyplývajícím z nedostatečné funkce rovnovážného ústrojí a verbálními schopnostmi. V pozdějších letech byli zaměstnáváni ve strojírenství, potravinářském, masném, leteckém, automobilovém a obuvnickém průmyslu. (Souralová, Langer, 2005) „V současné době klesá poptávka po manuálních pracovních místech, která nevyžadují velkou kvalifikaci.“ Na těchto místech byly většinou zaměstnány osoby se sluchovým postižením. Stále existuje řada oboru – krejčí, švadlena, klempíř aj. – ve kterých je již omezena možnost pracovního uplatnění. Nové obory – administrativní pracovník, počítačový operátor atp. – se prosazují velice zpozvolna a ani jejich absolventi nemají zaručené získání pracovního uplatnění, neboť zaměstnavatelé často odmítají osoby se sluchovým postižením, které nemají praxi a navíc nemohou telefonovat. (Kuda, Červenková, 2005, s.12) Systém školní výuky je v současné době na relativné dobré úrovni. Osoby se sluchovým postižením mohou získat středoškolské i vysokoškolské vzdělání. Některé vysokoškolsky vzdělané osoby se sluchovým postižením působí na základních či středních školách pro sluchově postižené jako učitelé, vychovatelé nebo asistenti. Problém nastává po ukončení školní docházky. Existuje relativně vysoká míra možností úspěšné integrace do pracovního procesu. Je limitována řadou objektivních i subjektivních faktorů. Zaměstnavatelé vyžadují stále větší produktivitu práce a stále nové znalosti. Což klade obrovské nároky na psychiku handicapovaného jedince. Sluchově postižení, ale nejen oni, mají přístup k informacím ztížený. Adaptace jedince s postižením na nový či inovovaný druh práce je podstatně složitější než u zdravého jedince. (Frantík, 2005) V poslední době se vytváří mnoho projektů, které jsou zaměřené na osoby se sluchovým postižením a systém celoživotního vzdělávání těchto osob. První rovinou těchto projektů je méně nezaměstnaných osob se sluchovým postižením a druhou
30
je seznámit zdravé občany se zásadami správné komunikace se sluchově postiženými jedinci. (Frantík, 2005) Nejčastějšími překážkami při hledání zaměstnání jsou komunikační bariéry, nedostatečná úroveň vzdělání, obava zaměstnavatelů přijmout do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením. (Souralová, Langer, 2005) Příkladem komunikační bariéry může být i komunikace např. s úřady, kdy může vzniknout řada nedorozumění, které mohou mít pro osoby se sluchovým postižením až fatální následky – př. podepsání smluv, kterým nerozumí aj. Neslyšící nemají možnost řešit svou situaci za podpory tlumočníka, dostávají nabídky práce, které neodpovídají jejich schopnostem a dovednostem. (Kuda, Červenková, 2005) Kromě neochoty zaměstnavatelů zaměstnávat osoby nejen se sluchovým postižením se nám jeví i fakt, že osoby se sluchovým postižením nemají zájem se dále vzdělávat, případně hledat práci, spoléhají na invalidní důchod, na nějž mají nárok. (Kuda, Červenková, 2005) „Mezi pracovní uplatnění, která mohou osoby se sluchovým postižením vykonávat, patří:
řemesla (krejčí, švadlena, elektrikář, automechanik, čalouník, kadeřnice, práce v tiskárně, svářeč, kuchař, cukrář, pekař, zubní technik, malíř pokojů, lakýrník, truhlář, zahradník, zámečník atd.),
pomocné práce (hospodyně, etiketování a balení výrobků),
administrativní práce (skenování, vkládání dat, účetní, referent),
práce na počítači (správce sítě, grafik, programátor),
nebo se mohou uplatnit v pedagogické a sociální oblasti (pedagog, trenér, sociální pracovník, psycholog).“ (Specifika práce s lidmi s SP)13
Představu o vhodném pracovním uplatnění, obsahu a náplni jednotlivých pracovních pozicích je možné získat na internetovém portálu: Průvodce světem povolání (http://www.occupationsguide.cz) nebo Integrovaný portál typových pozic (http://www.istp.cz/charlie/expert2/act/index.act).
V současné době existuje řada výzkumů, které stanoví počty osob se sluchovým postižením, jejich vzdělání a vliv na získání pracovního uplatnění. Tyto výzkumy jsou
13
Specifika práce s lidmi se sluchovým postižením. [online]. [citováno 24.3.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
31
důležitým mezníkem pro poukázání na to, že nezaměstnanost je dána stupněm vzdělání, kdy středoškolské vzdělání v současné době není problematickou záležitostí pro osoby se sluchovým postižením, ale spíše vysokoškolské vzdělání a následné získání a udržení si pracovního místa. Zároveň je i problematickou oblastí volba budoucího povolání, kdy nemůžeme odhadnout vývoj na trhu práce – po kterých oborech je poptávka. Zároveň je zde komunikační bariéra a představa, že osoby se sluchovým postižením by měly pracovat samostatně tam, kde není potřeba náročná komunikace. (Kuda, Červenková, 2005) Možnosti pracovního uplatnění je potřeba vždy posuzovat zcela individuálně, podle dovedností a schopností jedince se sluchovým postižením a míry potřebné podpory při hledání a získání pracovního místa na otevřeném trhu práce. Na úřadech práce by byl vhodnou volbou alespoň jeden pracovník, který by komunikoval znakovým jazykem.
2.3.3 Úskalí zaměstnávání osob se sluchovým postižením Zaměstnavatelé nemají dostatek informací o možnostech zaměstnávání osob nejen se sluchovým postižením. Nemají dostatek informací o typech zdravotního postižení, a s tím souvisí nejistota, jakou konkrétní pracovní pozici mohou nabízet lidem s různými typy zdravotního postižení.“ (Zaměstnávání osob se ZP)14 Dalším problémem, který ztěžuje uplatnění osob se sluchovým postižením uplatnit se na trhu práce, je názor zaměstnavatelů, že tito lidé mohou podávat pouze omezený výkon, mají nižší produktivitu práce, jsou často nemocní a mají o práci menší zájem než lidé bez postižení. Tyto předsudky se odbourávají velice pomalu a obtížně. K tomu je zapotřebí dobré osvěty ve prospěch osob nejen se sluchovým postižením, neboť mnoho z nich může podávat srovnatelný pracovní výkon, jako kdokoliv jiný. (Patáčik a kol., 2005) Jednou z dalších věcí, které ztěžují přístup osobám nejen se sluchovým postižením na pracovní trh, je nesoulad mezi kvalifikacemi požadovanými zaměstnavateli a nabízenými osobami zdravotně postiženými (dále jen OZP). (Nezaměstnanost)
14
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením v ČR. [online]. [citováno 21.3.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
32
Zaměstnavatelé jsou málo ochotni vytvářet pracovní podmínky tak, aby pracovní místo mohl zastávat člověk s postižením. Předsudky brání také komunikaci mezi zaměstnavatelem, úřady a lidmi s postižením. (Frantík, 2005) Mezi další faktory, které podle zaměstnavatelů mohou zvýšit zaměstnávání OZP, patří snížení administrativní náročnosti uplatnění daňových slev a získání příspěvků úřadů práce při zřizování společensky účelných pracovních míst a jejich zvýšení. (Zaměstnávání osob se ZP) Zaměstnavatelé také volají po zvýšení společenského ocenění zaměstnavatelů OZP, o což se snaží různé organizace například prostřednictvím pořádání soutěží pro zaměstnavatele OZP (např. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Asociací zaměstnavatelů zdravotně postižených či občanským sdružením Rytmus, dále cena MOSTY udělována každoročně NRZP ČR, titul „Společensky odpovědný podnik“ aj.). (Zaměstnávání osob se ZP) Dalším problémem je bariéra v komunikaci či nedostatek informací o potřebách a schopnostech
osob
se
sluchovým
postižením.
Zaměstnavatelé
nevědí,
jak komunikovat neslyšícími uchazeči (posléze zaměstnanci). Chybí jim informace o kompenzačních pomůckách a úpravách pracovního prostředí, které napomáhají osobám se zdravotním postižením vykonávat určitou pracovní činnost. (Zaměstnávání osob se ZP) Pokud nabízené ekonomické výhody pro zaměstnavatele nepomáhají situaci v zaměstnávání osob se sluchovým postižením výrazněji zlepšovat, je potřeba větší osvěty. Více informací o komunikaci s osobami se sluchovým postižením a o možnostech v zaměstnávání těchto osob. (Zaměstnávání osob se ZP) K větší osvětě zaměstnávání osob se sluchovým postižením může pomoci i sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání či další organizace, které se touto problematikou zabývají. Při zrovnoprávnění podmínek na trhu práce je nutné minimalizovat informační bariéru a současně se zaměřit i na komplexní péči o osobnost jedince s postižením. (Frantík, 2005)
33
2.4 Podporované zaměstnávání osob se sluchovým postižením Vysvětlení podporovaného zaměstnávání, jako takového, a vytvoření metodiky práce s lidmi se sluchovým postižením byl cílem mé absolventské práce. V této části se chci pouze zmínit o výhodách podporovaného zaměstnávání a jeho významném aspektu nejen pro osoby se sluchovým postižením, ale i pro zaměstnavatele a spolupracovníky. Tuto část spatřuji důležitou pro dokončení teoretické části a propojení s částí praktickou.
Cílem je získat a udržet si takové zaměstnání, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, nadání i osobním možnostem. Zároveň jde o zvýšení jejich samostatnosti, rozvoj dovedností potřebných k nalezení, získání a udržení si práce, posílit jejich pracovní návyky. (Kolektiv autorů, 2005) Podporované zaměstnávání osob se sluchovým postižením se soustředí na schopnosti a dovednosti těchto osob, nikoliv na postižení. Poskytuje podporu podle potřeb jednotlivce a potřeb zaměstnavatele. (Dobré projekty)15 Výhody podporovaného zaměstnávání: umožňuje pracovat velkému množství osob nejen se sluchovým postižením, které byly dříve považovány za práce neschopné. Podporované
zaměstnávání
jim
umožňuje
vydělávat
mzdu,
zdokonalovat
své dovednosti a schopnosti. Nástup do práce je pro mnohé osoby se sluchovým postižením nejen možnost získat mzdu, ale zároveň se tato skutečnost zvyšuje sebevědomí, navazují nové vztahy a aktivně se podílí na životě ve společnosti. Rozhodují sami za sebe a plánují svojí budoucnost. (Dobré projekty) Rodiče získání pracovního uplatnění svého „dítěte“ staví do zcela jiné role. Ze závislosti, ochranitelství, obav či starostí o svého potomka a pasivního přístupu přecházejí do aktivní role v probíhajícím procesu. Bývají hrdí na své děti. Podpora rodiny či jiných osob je klíčovým aspektem, neboť umožňuje využít mnoha informací souvisejících s osobou se zdravotním postižením. (Kolektiv autorů, 2005) Významným aspektem podporovaného zaměstnávání je cílené zaměření na rozvoj pracovních dovedností a schopností. Podpora a poradenství, které je poskytováno stejnou měrou zaměstnavateli i zaměstnanci se sluchovým postižením. Jedinci 15
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. [online]. [citováno 24.1.2011]. Dostupný z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno.
34
se sluchovým postižením jsou schopni efektivně, účelně a přesně vykonávat jakékoliv práce, které by odpovídaly jejich schopnostem a dovednostem. Pracovní činnost vykonávají rádi, jsou vděční za pracovní příležitost a setrvávají na jednom pracovišti dlouhou dobu. (Dobré projekty) Při zaměstnávání osob se sluchovým postižením je potřeba soustředit se na potřeby zaměstnavatelů. Firmy si poslední dobou také uvědomují svoji společenskou odpovědnost a využívají různé prostředky (chráněné zaměstnávání aj.), aby tomuto společenskému poslání dostály. (Dobré projekty)
2.4.1.1 Model podporovaného zaměstnávání Hodnocení schopností – vytipování schopností a dovedností jedince se sluchovým postižením. Přání a tužby jedince a jeho možnosti. Pokud jedinec má malé pracovní zkušenosti či dovednosti, pracuje se na získání zkušeností tak, aby se mohl informovaně rozhodnout o možném pracovním uplatnění. (Kolektiv autorů, 2005) Hledání zaměstnání – musí odpovídat zájmům a schopnostem jedince. Důležité je porozumění uživateli i zaměstnavateli. Důležitá je analýza pracovních příležitostí v dané oblasti, než se osloví potencionální zaměstnavatel. (Kolektiv autorů, 2005) Vhodné zaměstnání – dochází k porovnání osoby se sluchovým postižením s konkrétním zaměstnáním. Nemusí nastat shoda mezi dovednostmi uchazeče a požadavky zaměstnavatele. Vždy se hledá kompromis mezi zájmy a dovednostmi osoby se sluchovým postižením a požadavky zaměstnavatele. Seznámení se s pracovním prostředím a zaměstnanci je pro osobu se sluchovým postižením velice důležité. Získat základní informace o chodu firmy (formálních či neformálních pravidlech). Seznámení se spolupracovníky a případné vysvětlení způsobů komunikace, ujasnění si rolí. Často osoby se sluchovým postižením přicházejí o pracovní místo z důvodu, že role mezi pracovníky nebyly dostatečně vyjasněné či nebyly předány informace o způsobem komunikace. (Dobré projekty) Trénink na pracovišti – naučení nutných pracovních, ale i sociálních dovedností přímo na pracovišti za podpory pracovního asistenta nebo odborného pracovníka. Cílem je posílit pracovní dovednosti uživatele a zlepšit jeho pracovní výkon. Pracovník se zaměřuje i na spolupracovníky tak, aby nedocházelo k sociální izolaci, aby byl vhodně přijat ostatními. Osoba, která podporuje, nemusí být vždy jen odborný pracovník nebo asistent, ale také osoba z firmy (vlastní pracovník), který chce jedinci
35
se sluchovým postižením pomoci při získání pracovních, ale i sociální dovedností na pracovišti. (Dobré projekty) Podpora zaměstnavateli – pracovník poskytuje informace zaměstnavateli, kolegům nového pracovníka. Informace mohou souviset s novými pracovními postupy, způsoby komunikace, kompenzačními pomůckami aj. Případně poskytuje podporu při řešení problémů, které se na pracovišti mohou vyskytnout. (Dobré projekty) Míra poskytované podpory je posuzována dle potřeby uživatele či zaměstnavatele a je průběžně hodnocena měněna. V průběhu spolupráce by měla být postupně snižována, neboť cílem PZ je osamostatnění uživatele služby. (Kolektiv autorů, 2005)
36
3 Případová studie Případové studie jsou zaměřené na osoby se sluchovým postižením, protože chci na nich demonstrovat implementaci metodiky podporovaného zaměstnávání v praxi. Klientela osob se sluchovým postižením je v Agentuře podporovaného zaměstnávání velká. Zároveň jako jediný pracovník SPOLU Olomouc v současné době absolvuji Kurz znakového jazyka a mám na starosti intervence s těmito uživateli. Nejprve bylo potřeba vytvořit metodiku
podporovaného zaměstnávání osob
se sluchovým postižením, která je součástí mé absolventské práce, a následně ji implementovat do praxe.
3.1 Cíl šetření Cílem šetření, tedy případových studií, je implementace metodiky podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením do praxe, tzn. aplikace vzniklé metodiky při práci s lidmi se sluchovým postižením v Agentuře podporovaného zaměstnávání a zároveň využití metodiky pro potencionálního zaměstnavatele a spolupracovníky, kteří
zaměstnávají
nebo
chtějí
zaměstnat
osobu
se
sluchovým
postižením
na svém pracovišti.
3.2 Metodologie Z hlediska metodologického bylo v bakalářské práci využito tří případových studií. Pro získání informací jsem zvolila metodu obsahové analýzy dokumentů (složky uživatele), které jsou v Agentuře podporovaného zaměstnávání využívány při práci s uživateli nejen se sluchovým postižením. Jedná se o složky uživatele, které obsahují, např. osobní dotazník uživatele služby, smlouvu o poskytování služby, průběžné jednání s uživatelem služby, individuální plán uživatele služby, podpůrné dopisy či pomůcky aj. Tyto složky jsou jak v elektronické, tak i tištěné podobě. Analýza těchto dokumentů byla zpracovávána v průběhu poskytování služby sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání pro osoby se sluchovým postižením. U stávajících a nově příchozích uživatelů služby se sluchovým postižením
37
se od března 2011 začala implementovat metodika podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením. Tato
implementace
probíhá
i
vůči
potencionálním
zaměstnavatelům
či spolupracovníkům, kteří jsou oslovováni při vyhledávání pracovního uplatnění osobám se sluchovým postižením. Zároveň implementace slouží pro zaměstnavatele, kteří sami osloví službu a uvažují o zaměstnávání osoby se sluchovým postižením na svém pracovišti. Informační materiály jsou v současné době prezentovány při komunikaci se zaměstnavateli a pomáhají zaměstnavatelům při řešení otázek souvisejících s komunikací s lidmi se sluchovým postižením. Také byl informační materiál implementován v kontaktu se státní službou. V současné době pracuji se šesti uživateli služby, kteří jsou osobami se sluchovým postižením, a další osoby jsou v pořadníku zájemců o službu. Tato případová studie byla provedena u tří uživatelů služby, aby zobrazila implementaci metodiky podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením v praxi. Jeden uživatel služby nalezl vhodné pracovní uplatnění a v současné době s ním bude ukončena spolupráce. Druhému uživateli je poskytována podpora při naučení základních pracovních a sociálních dovedností na pracovišti. Třetímu uživateli je poskytována podpora při získávání představy o pracovním uplatnění vedoucí k dosažení vhodného pracovního místa. Jednotlivé případové studie obsahují osobní anamnézu, rodinou anamnézu, cíl spolupráce a aplikaci metodiky u daného uživatele služby. Implementace metodiky u jednotlivých případových studií je rozdělena na dvě části, z nichž jedna je věnována samotnému uživateli služby a druhá je věnována zaměstnavateli. Samotná metodika podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením je uvedena v příloze této bakalářské práce. Uživatelé byli obeznámeni s použitím získaných informací do bakalářské práce a o jejím významu. S použitím informací souhlasili. U jednotlivých případových studií došlo k záměně jmen z důvodu zachování ochrany osobních údajů zmiňovaných uživatelů.
38
3.3 Případová studie pan Jiří Pohlaví: Muž Věk: 32 let
Rodinná anamnéza Rozvedený, bezdětný. Žije samostatně. Rodiče jsou oba slyšící. Zaměstnaný v Brně, chce se přestěhovat do Olomouce a nalézt si zde práci.
Osobní anamnéza Prelingválně neslyšící. Přiznán I. stupeň invalidity. Komunikace: znakový jazyk, odezírání – jednoduché a krátké věty, artikulace – potřeba hovořit pomalu a plynule. Krátká setkání (náročnost odezírání). Písemná forma komunikace – jednoduché a krátké věty – možná komunikace i přes email. Telefonický kontakt pomocí sms. Vzdělání: vyučen strojním zámečníkem – Brno Praxe: 1996 – 2011 montážní práce na kabině traktoru – firma ZETOR Práce na PC: uživatelsky Dovednosti: řidičský průkaz skupiny B Zájmy: Sport – fotbal, kolo. Ve volném čase opravuje kola u kamaráda.
Spolupráce Okolnosti ovlivňující zaměstnávání: invalidita I. stupně, zaměstnaný Spolupráce se SPOLU Olomouc: od ledna 2011 v rámci programu podporované zaměstnávání SPOLU Olomouc. Osobní cíl: •
podpora při vyhledání vhodného pracovního uplatnění – práce na plný i zkrácený úvazek – montážní práce, práce na výrobní lince, oprava kol, ne práce – ve skladu, kde by se „zahrabal“, úklidové práce; práce na směny možná – ne noční;
•
výše výdělku – tak, aby byl schopen samostatně žít
•
naučení dovedností souvisejících s vyhledáváním pracovního uplatnění – psát životopis a motivační dopis, orientace v nabídkách práce na internetu, v tisku atd.
39
•
podpora při oslovování potencionálních zaměstnavatelů – komunikace se zaměstnavatelem
•
podpora při získání pracovního uplatnění – komunikace na pracovišti
Metodika Pan Jiří byl v pořadníku zájemců o službu podporované zaměstnávání, dostal se na řadu (uvolnění kapacity) a na základě dopisu s termínem schůzky se dostavil do Agentury. V dopise byl informován o možnosti zajištění tlumočníka do znakového jazyka. Na dopis nereagoval, tlumočník nebyl zajištěn. Pan Jiří přišel do Agentury na doporučení přítelkyně (neslyšící), které jsme nalezli pracovní uplatnění. Ta ho také doprovodila na první schůzku, na které působila jako tlumočník a zároveň také navodila přátelskou atmosféru, díky níž byla lepší komunikace s panem Jiřím. Pan Jiří nechtěl tlumočníka. V případě, že přítelkyně s ním nebude moci jít na schůzku, je schopen odezírat či komunikovat s odbornou pracovnicí ve znakovém jazyce s podporou psaného projevu (vzhledem ke studiu znakového jazyka – odborná pracovnice). Prostřednictvím přítelkyně (znakovým jazykem) byl na první schůzce informován o cílech služby a možnostech spolupráce. Záznam z úvodní schůzky byl vyhotoven formou osobního dotazníku, který byl zařazen do složky uživatele služby. Pan Jiří dojíždí na schůzky z Brna. Bydlí tam, ale práci si kvůli přítelkyni hledá v Olomouci, kde spolu chtějí do budoucna žít. Na schůzky dojíždí jednou za 14 dní, dle vzájemné dohody. V průběhu spolupráce začal na intervence jezdit s panem Jiřím jeho otec, který chtěl vědět o situaci a zároveň se chtěl podílet na vyhledávání pracovního uplatnění pro svého syna. Otec se synem komunikuje výhradně mluvenou řečí, kdy syn musí odezírat. Případně mu informaci znovu řekne nebo znázorní gestem. Otec byl překvapen, že odborná pracovnice doplňuje mluvený projev o znakový jazyk. V průběhu jednotlivých intervencí vyplynula vhodnost služby podporovaného zaměstnávání a zhruba po třech schůzkách byla podepsána dohoda o spolupráci. Této schůzky se účastnil i otec pana Jiřího. Dohoda byla prostřednictvím znakového jazyka a psaného textu vysvětlena panu Jiřímu, který si ji zapůjčil domů a následně došlo k jejímu podepsání.
40
Při komunikaci je důležitá zpětná vazba pro pochopení předaných a získaných informací. Pan Jiří přikývne, ale při zopakování je patrné, že ne vše je správně pochopeno. S panem Jiřím jsme pracovali na vytipování vhodného pracovního uplatnění. Prostřednictvím počítačového programu a návrhu představ o pracovním uplatnění (formou obrázků a znakového jazyka) jsme vytipovali vhodné pracovní uplatnění (montážní práce, práce na výrobní lince, oprava kol, manuální práce – plný pracovní úvazek, z počátku může být i zkrácený, pracoviště v Olomouci s možností dojezdu i do Prostějova). Při vytvoření představy o vhodném pracovním uplatnění jsme sestavili individuální plán. Tento plán, za podpory odborného pracovníka, vytvářel sám pan Jiří. Podpora byla především formou úpravy písemného projevu, jenž je vzhledem ke sluchovému postižení omezen na volbu jednoduchých slov a vět, které je potřeba domýšlet a zasazovat si je do kontextu. V individuálním plánu jsme si stanovili cíle, které úzce souvisí se získáním dovedností potřebných k pracovnímu uplatnění. Např. vzhledem ke sluchovému postižení dělá panu Jiřímu problém písemný projev. Sám vyplní životopis – potřebuje ujištění o správnosti vyplnění a případné vysvětlení bodu v dotazníku – př. ukončené vzdělání – je potřeba pojem vysvětlit ve znakovém jazyce, pak je již schopen dopsat odpověď. Individuální plán je samostatnou součástí složky uživatele, jeho tvorba a vyhodnocování kroků je současně zaznamenáváno v průběžných jednáních. Největší problém při získávání pracovních dovedností a schopností souvisejících s vyhledáváním pracovního uplatnění byl nejen v psaném projevu, ale zároveň i v jeho porozumění. V inzerovaných nabídkách práce bylo zapotřebí vysvětlení zkratek či formulací.
Následná
podpora
při
aktivním
oslovování
zaměstnavatelů
–
zprostředkování telefonického rozhovoru, kdy odborný pracovník volal za pana Jiřího a následně mu přetlumočil obsah rozhovoru. Během spolupráce odborný pracovník reagoval na vhodné inzeráty, oslovoval zaměstnavatele a vyhledával možnosti pracovního uplatnění, vždy po konzultaci s panem Jiřím pomocí emailu či skypu, který umožňuje zahájit videohovor. Za období půlroku bylo kontaktováno cca 10 firem. Největším problémem při získávání práce (styku se zaměstnavatelem) bylo samostatné reagování pana Jiřího na nevhodné nabídky práce, kdy neporozuměl zcela obsahu inzerátu (zkratky, náplň 41
práce aj.) Dalším problémem byli zaměstnavatelé, kteří nechtěli přijmout pana Jiřího z obavy z komunikace a zvýšené možnosti pracovního úrazu, nebo z důvodu absence oprávnění na řízení vysokozdvižného vozíku nebo z nedostatečné kvalifikace či vzdělání. Vzhledem k prozatímnímu neúspěchu při hledání zaměstnání, jsme oslovili další firmy, ve kterých by pan Jiří mohl nalézt zaměstnání.
Oslovili
jsme
firmu
nedaleko
od
Prostějova,
která
má
zkušenosti
se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením – i sluchovým postižením, ale pouze s lidmi nedoslýchavými. Do této firmy pan Jiří za podpory odborné pracovnice poslal email, současně odborná pracovnice poslala informační materiál, který seznámil zaměstnavatele se způsoby komunikace při případném pracovním pohovoru. Na zaslaný email pan Jiří dostal kladnou odezvu a společně jsme se dostavili na pracovní pohovor. Zaměstnavatel byl seznámen se zaslaným emailem a informačním letákem, jak komunikovat s panem Jiřím. Před zahájením pohovoru se ujistil o způsobu komunikace s panem Jiřím, tzn. jak si sednout, jak mluvit apod. Odborná pracovnice vysvětlila zaměstnavateli svou roli při pracovním pohovoru a ve vztahu k panu Jiřímu. V průběhu pohovoru odbíhal zaměstnavatel od zrakového kontaktu s panem Jiřím k pohledu odborného pracovníka, který tlumočil do znakového jazyka – potřeba ujištění o správnosti kontaktu s panem Jiřím. Zaměstnavatel si nedokázal představit, jak by pan Jiří mohl ve firmě komunikovat s ostatními pracovníky. Tato situace byla objasněna – pan Jiří vysvětlil, jak komunikuje v současném zaměstnání (odezírání, ukázka či nákres nebo psaný text), předány informační materiály i pro potencionální spolupracovníky. Zaměstnavateli nabídnuta možnost využití pracovního asistenta a popsána jeho role na pracovišti. Při odchodu z pohovoru stručné shrnutí a formou zpětné vazby ověření si průběhu a závěru pohovoru – pochopení ze strany pana Jiřího. Zaměstnavatel se do 14 dní ozval s nabídkou pracovního uplatnění pro pana Jiřího. Nabídka pracovního asistenta – vzájemná shoda, jak zaměstnavatele, tak i pana Jirky, že v tuto chvíli nechtějí pracovního asistenta a zkusí začít spolupracovat bez podpory ze strany pracovníků podporovaného zaměstnávání. Zaměstnavatel obdržel doplňující informační materiály se způsoby komunikace s osobami se sluchovým postižením a také možnosti kontaktu s odborným pracovníkem pro případ řešení vzniklých problémů na pracovišti, tzn. způsoby, jak může opětovně 42
oslovit odborného pracovníka (skype,
oovoo, nabídka pracovního asistenta,
nabídka osobního jednání se spolupracovníky a vysvětlení způsobu komunikace s panem Jiřím atd.). Na pracovišti probíhá komunikace dvěma způsoby. Jedním je komunikace s nedoslýchavými spolupracovníky, která je pro pana Jiřího jednodušší – jednoduchý jazyk, odezírání, gesta. A druhým způsob je komunikace se slyšícími pracovníky, která není tak častá, ale je formou mluveného projevu – odezírání, ukázky práce, psaný text pomocí telefonu – sms. S kolegy, s nimiž je často v kontaktu, je komunikace bez problému. Výhled: Nyní dochází postupně k ukončení služby pro splnění cíle – získání pracovního uplatnění. Zaměstnavatel i pan Jiří se stále mohou opětovně obrátit na službu – v případě výskytu problému nejen v komunikaci, nebo v oblasti pracovní činnosti (např. převedení na jinou práci, naučení pracovní dovednosti, kontakt s ostatními spolupracovníky apod.).
3.4 Případová studie slečna Jana Pohlaví: Žena Věk: 25 let
Rodinná anamnéza Žije s rodiči, oba jsou slyšící. Bez sourozenců. Nezaměstnaná. Komunikace probíhá spíše přes tatínka, který znakuje.
Osobní anamnéza Prelingválně neslyšící. Přiznán I. stupeň invalidity. Komunikace: znakový jazyk – nízká úroveň, neodezírá. Písemná forma komunikace – jednoduché a krátké věty – možná komunikace i přes email či skype. Telefonický kontakt pomocí sms. Mluvený projev obtížně srozumitelný (zvuky). Vzdělání: Vyučená kuchařka Praxe: pouze v rámci školní praxe Práce na PC: uživatelsky Zájmy: kolo, počítač
43
Spolupráce Okolnosti ovlivňující zaměstnávání: registrovaná na úřadu práce cca 5 let. Invalidita I. stupně. Spolupráce se SPOLU Olomouc: od července 2009 v rámci programu podporované zaměstnávání SPOLU Olomouc. Osobní cíl: •
podpora při vyhledávání vhodného pracovního uplatnění – vytvořit představu
o
vhodném
pracovním
uplatnění
a
reálný
náhled
na své schopnosti a dovednosti •
výše výdělku není rozhodující – odpovídající práci
•
naučení dovedností souvisejících s vyhledáváním pracovního uplatnění – porozumět obsahu nabídek práce, psanému textu aj. Podpora při vytvoření emailové schránky – motivační dopis, životopis.
•
podpora při oslovování potencionálních zaměstnavatelů – komunikace se zaměstnavatelem
•
podpora při získání pracovního uplatnění – komunikace na pracovišti a naučení pracovního úkonu
Metodika Slečna Jana byla v pořadníku zájemců o službu podporované zaměstnávání, dostala se na řadu (uvolnění kapacity) a na základě dopisu s termínem schůzky se dostavila do Agentury. V dopise byla informována o možnosti zajištění tlumočníka do znakového jazyka. Na dopis nereagovala, tlumočník nebyl zajištěn. Slečna Jana přišla do Agentury na doporučení zprostředkovatelky z úřadu práce. Vzhledem k tomu, že odborný pracovník neznakoval, opakoval dotaz na zajištění tlumočníka, ale byl odmítnut. Na úvodní schůzku slečnu Janu doprovodil otec, který tlumočil do znakového jazyka. Prostřednictvím jeho přítomnosti došlo k zjištění základních informací, které byly zaznamenány v osobním dotazníku a v průběžném jednání ve složce uživatele. Zároveň došlo i k předání informací o službě a možnosti spolupráce. Slečna Jana je znakující, neodezírá a nekomunikuje mluveným projevem. Forma písemného projevu je dosti strohá – volba jednoduchých slov a vět, které je nutné dovysvětlit znakovým jazykem či piktogramem. 44
Jana chtěla schůzky bez otce, a proto neznakující odborný pracovník zvolil formu písemnou (počítač či psaný text na papír), kde byla potřebná stálá zpětná vazba a dovysvětlení některých slov (jednoduché věty, volba známých slov či piktogramů) V průběhu jednotlivých intervencí vyplynula vhodnost služby podporovaného zaměstnávání a cca po třech schůzkách byla podepsána dohoda o spolupráci. Této schůzky se účastnil i otec slečny Jany. Dohoda byla prostřednictvím znakového jazyka a psaného textu vysvětlena slečně Janě a zapůjčena domů, následně podepsána. Komunikace z počátku byla hodně problematická, Jana nechtěla tlumočníka, a tak docházelo často ke kuriózním situacím či nepochopení. Např. Slečna Jana donesla návrh profesí, označila pouze ,,pekařka, pracovnice u pásu“ – na dotaz, zda peče ráda a co peče či jak často, napsala – peče pouze o Vánocích a koláče. Při komunikaci je důležitá zpětná vazba pro pochopení předaných a získaných informací. Slečna Jana vypadá, že všemu rozumí, ale při zpětné vazbě na další schůzce dochází k nepochopení, neboť zadané „úkoly“ nejsou splněny, či donese zcela jiné dokumenty, než ty, které byly požadovány. Odborný pracovník spolu s Janou dlouho pracoval na utvoření představy o vhodném pracovním uplatnění (kolik hodin by mohla pracovat, jakou pozici, apod.). Slečna Jana neměla pracovní zkušenosti – pouze praxe ve škole, ale v oboru pracovat nechtěla. Dlouhodobost této problematiky byla dána špatnou komunikací, kdy odborný pracovník využíval psaný text, piktogramy, aby se vždy posunuli o krok dále. Nebyly použity počítačové programy či jiné internetové zdroje – odborný pracovník to posoudil jako nevhodné. V průběhu spolupráce a vytváření představ o vhodném pracovním uplatnění vzhledem k tomu, že slečna Jana nemá žádné pracovní zkušenosti a neví, jakou práci by mohla dělat, dohodli se s odborným pracovníkem na praxi ve firmách, které nabízejí jednoduchou manuální práci (např. doplňování zboží, třídění, skládání, aj.). Oslovení několika firem. V průběhu oslovování nabídka počítačového kurzu z Unie neslyšících, který absolvovala. V průběhu tohoto kurzu byla zjištěna u slečny Jany velmi nízká úroveň slovní zásoby českého jazyka, která vytvářela komunikační bariéru v průběhu činností na PC. Např. pokud jsou používány v programu stále stejné výrazy v nabídce možností (např. odstranit) je schopna si termín zapamatovat a naučit. V případě, že je slovo „odstranit“ nahrazeno slovem „vyjmout“, není schopna reagovat. Totéž při odstranění barevné výplně. Nerozumí výrazu „bez výplně“, apod.
45
I na základě tohoto kurzu se nám potvrdilo, že slečna Jana potřebuje podporu při vyhledávání nabídek práce, kdy není schopna porozumět obsahu textu a neví, o nabídku práce jde, a tím posoudit její vhodnost. Což se také promítlo při sestavování životopisu – neporozumění psanému textu, např. zájmy – nevěděla, co si pod tím představit. V průběhu oslovování firem pro možnou praxi kontaktovala naši organizaci sociální služba, která hledala někoho na třídění oděvů. Tato nabídka práce Janu zaujala a společně s odborným pracovníkem šli na pracovní pohovor. Na pracovní pohovor byl přizván i pracovní asistent, který tlumočil do znakového jazyka. Za podpory asistenta si Jana vyzkoušela práci, ale nebyla z ní nadšená, práci odmítla. Vzhledem k tomu, že odborný pracovník měl v komunikaci se slečnou Janou značné problémy (chyba spíše na straně odborného pracovníka) a slečna Jana nechtěla tlumočníka, došlo ke změně odborného pracovníka. Nová odborná pracovnice komunikovala znakovým jazykem. Jana potřebuje při komunikaci více trpělivosti, volbu jednoduchých a známých slov, případné doplnění informace prostřednictvím obrázků. Komunikace je následně bez problémů. Jana spolu s odbornou pracovnicí pracovaly na vytipování vhodného pracovního uplatnění a vytváření představy o možných pracovních místech a jejich náplní práce, s čímž také souvisí i získání zkušeností prostřednictvím praxe, se kterou Jana souhlasila. Od té doby začal vznikat individuální plán. Tento plán za podpory odborné pracovnice vytvářela slečna Jana. Podpora byla především formou úpravy písemného projevu, který je vzhledem ke sluchovému postižení omezen na volbu jednoduchých slov a vět, které je potřeba domýšlet a zasazovat si je do kontextu. Individuální plán je formou tabulky, kde jsou jasně stanové dílčí kroky – cíle, které souvisejí se získáním dovedností potřebných k pracovnímu uplatnění. Např. slečna Jana nerada uklízí – tam směřovat své pracovní uplatnění nechce, ráda by si vyzkoušela práci kuchařky, na zahradě, roznášení letáků. Na prvním místě zdůrazňovala práci v obchodě (doplňování zboží). Vzhledem ke sluchovému postižení dělá slečně Janě problém písemný projev. Podpora je poskytována od vyplnění životopisu – pochopení jednotlivých položek, až po samotné vyplnění. V inzerovaných nabídkách práce bylo zapotřebí vysvětlení zkratek či formulací. Následná podpora při aktivním oslovování zaměstnavatelů –
46
zprostředkování telefonického rozhovoru, kdy odborná pracovnice volala za slečnu Janu a následně jí sdělila obsah rozhovoru. Individuální plán je samostatnou součástí složky uživatele a jeho průběh a vyhodnocování kroků je současně zaznamenáváno v průběžných jednáních. Na základně individuálního plánu odborná pracovnice oslovila hypermarket v Olomouci,
kde
bylo
možné
praxi
dojednat.
Hypermarket
má
zkušenosti
se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením, převážně mentálním a tělesným, ale doposud neměl zkušenost s lidmi se sluchovým postižením. Hypermarket se obával komunikace Jany se spolupracovníky a zákazníky, neboť je pro ně tato komunikace velice důležitá. Proto odborná pracovnice samostatně navštívila zaměstnavatele, kde byla situace slečny Jany vysvětlena a vytipována vhodná pracovní pozice pro praxi. Hypermarketu nabídnuta pracovní asistentka (znakující), kterou zaměstnavatel uvítal pro „zjednodušení“ komunikace s ostatními spolupracovníky a navázání převážně sociálních vazeb, ale také pro získání pracovních zkušeností. Odborná
pracovnice
předala
informační
materiál
pro
zaměstnavatele
i spolupracovníky a sama vysvětlila zaměstnavateli způsoby komunikace se slečnou Janou. Pro hypermarket to byla zajímavá výzva a slečna Jana začala na pracovišti praktikovat. Při nástupu na praxi se zaměstnavatel snažil mluvit a směřovat pohled přímo na Janu, ale při ukázce náplně pracovní činnosti bylo za potřebí již podpory pracovní asistentky, aby mohla slečně Janě dovysvětlit slova, kterým nerozuměla a zjednodušit dlouhé věty, kterými zaměstnavatel hovořil. Slečna Jana za podpory pracovní asistentky doplňuje zboží v suchých potravinách, manipuluje s paletovým vozíkem. V této oblasti je podpora ze strany pracovní asistentky poskytována spíše formou „dohledu“, kdy slečna Jana potřebuje jen přikývnutím ujistit o správném vykonání práce. Větší podpora je věnována koordinaci následné pracovní činnosti – vyhledání a oslovení kompetentního zaměstnance. Z počátku byla komunikace a vysvětlování pracovní činnosti převážně na pracovní asistentce. V současné době jsou spolupracovníci seznámeni, jak s Janou komunikovat, a v případě, že si nevědí rady, obrací se na pracovní asistentku. Zaměstnanci se snaží slečně Janě vysvětlit pracovní činnost pomocí názorné ukázky, neboť na psaný text při práci není dostatek času. Slečna Jana v tuto chvíli je na praxi krátce, nemá dostatek pracovních ani sociálních zkušeností, aby mohla být na pracovišti zcela samostatně. Převážná podpora 47
ze strany pracovní asistentky je směřována na komunikaci se spolupracovníky a případné řešení dotazů ze strany zákazníků. Slečna Jana vykonává práci zcela samostatně, rychle se učí novým věcem a v naučení pracovních dovedností není do budoucna vidina větší komplikace. Když slečna Jana přišla do hypermarketu, i přes svoji „komunikační bariéru“ působila rozhodně, odhodlaně, byla plná nadšení a elánu, který byl příjemným překvapením pro zaměstnavatele. Toto odhodlání ji doprovází stále. Výhled: V průběhu praxe se nám ověřuje, že slečna Jana se rychle učí, je aktivní a má odhodlání pro výkon placeného zaměstnání. Jakákoliv manuální práce, třeba i doplňování zboží, pro ni bude tou správnou volbou. Na budoucím pracovišti tedy stačí „jen“ nalézt vhodnou metodu pro vzájemnou výměnu informací.
3.5 Případová studie pana L. Pohlaví: Muž Věk: 40 let
Rodinná anamnéza Svobodný, žije s přítelkyní – neslyšící. Rodiče jsou bez sluchového postižení. Nyní nezaměstnaný.
Osobní anamnéza Prelingválně neslyšící. Bez kompenzace. Přiznán II. stupeň invalidity. Komunikace: běžně využívá znakový jazyk, tlumočníka do znakového jazyka nechce – raději bude mluvit „rukama, nohama a písemně“. Používá různé posunky a znaky, které jsou známé i pro slyšící. Verbálně komunikuje – při mluveném projevu je špatně rozumět, odezírání – jednoduché a krátké věty, pomalé a plynulé tempo řeči, krátká setkání (náročnost odezírání). Pracovník musí artikulovat – potřeba hovořit pomalu a plynule, otevírat ústa. Písemná forma komunikace – heslovitě; tel. kontakt pomocí sms. Ukázka písemné komunikace: „Máš tady dopis. Pozor. Právě stojí potvrzenka 250,- Kč, já ukazoval ZTP ,ona dá slevu za 150 Kč, sem úleva, nezlob se. Rozumíš napsané. Prosím, bojovat o prácu.“
48
V případě nevyužívání znakového jazyka je potřeba se doptávat a používat zpětnou vazbu (porozumění obsahu sděleného). Špatný mluvený projev způsobuje řadu nedorozumění při jeho samostatné komunikaci s úřady či zaměstnavatelem. Vzdělání: Vyučen SOU pro tělesně postiženou mládež Brno – brašnář, sedlář. Praxe: 1 rok
foukač skla
2 měsíce
strojní šití
3,5 roku
výroba kožených výrobků
7 měsíců
lesní dělník – kácení a sázení stromů
11 let
pomocný stavební dělník
4 měsíce
úprava plastových výlisků
Spolupráce Okolnosti ovlivňující zaměstnávání: registrován na úřadu práce (cca 2 roky), invalidita II. stupně. Spolupráce se SPOLU Olomouc: leden 2011 v rámci sociální služby Sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání. Také spolupráce s Oblastní unií neslyšících v Olomouci a v Prostějově. Osobní cíl: •
podpora při vyhledání vhodného pracovního uplatnění – práce na plný úvazek (skladník, úklidové práce, montáž součástek); práce ráno i odpoledne, ne noční; ochota dojíždět do oblasti kolem Prostějova
•
výše výdělku cca 10.000 Kč / měsíc
•
naučení se dovedností souvisejících s vyhledáváním pracovního uplatnění – orientace v nabídkách práce, porozumět obsahu nabídky práce, psát životopis a motivační dopis, atd.
•
podpora při jednání na úřadech – komunikace znakový jazyk, podpora odborného pracovníka (dovysvětlení situace, apod.)
•
podpora
při
jak komunikovat,
oslovování způsoby
potencionálních oslovení,
zaměstnavatelů
spolupráce
při
–
oslovení
zaměstnavatele, vysvětlení možnosti spolupráce aj. •
podpora při získání pracovního uplatnění (komunikace na pracovišti, kompenzační pomůcky aj.)
49
Metodika Pan L. byl v pořadníku zájemců o službu podporované zaměstnávání, dostal se na řadu (uvolnění kapacity) a na základě dopisu s termínem schůzky se dostavil do Agentury. V dopise byl informován o možnosti zajištění tlumočníka do znakového jazyka. Na dopis nereagoval, tlumočník nebyl zajištěn. Pan L. je 2 roky v evidenci úřadu práce a do Agentury přišel na základě informace o možnosti spolupráce od Úřadu práce v Prostějově a Unie neslyšících v Olomouci. Pan L. dochází do Agentury jednou týdně na konzultace. Z počátku jsme hledali způsob komunikace a vzájemné předání informací. Nabídnut tlumočník, ale pan L. rezolutně odmítal a vyjadřoval vůči nám negativní postoj. Proto jsme využili znalostí znakového jazyka jednak kolegy (znakuje ve škole pro sluchově postižené žáky) a jednak odborné pracovnice (studuje znakový jazyk). Pan L. znakuje velice rychle, proto ke komunikaci také slouží psaný text (spíše hesla) na papír či do počítače. Případná gestikulace či posunky, které se běžně používají i u slyšících osob. Zároveň používá mluvenou řeč, ale ta je špatně srozumitelná. Často dochází k nedorozumění při jednání se zaměstnavatelem či s úřadem práce. Toto nedorozumění podtrhuje výbušnost a roztěkanost pana L. U pana L. je potřeba zjišťovat zpětnou vazbu, zda rozuměl sdělenému – mluvenému obsahu. Odborná pracovnice tedy volí při komunikaci jednoduché věty, lepší artikulaci a následně doplní komunikaci o písemný projev a současně využívá znakový jazyk. V průběhu jednotlivých intervencí vyplynula vhodnost služby podporovaného zaměstnávání a cca po třech schůzkách byla podepsána dohoda o spolupráci. Této schůzky se účastnila i přítelkyně pana L. Dohoda byla panu L. vysvětlena prostřednictvím znakového jazyka a psaného textu (počítač), ten si ji zapůjčil domů a následně došlo k jejímu uzavření. Při vytvoření představy o vhodném pracovním uplatnění jsme sestavili individuální plán. V individuálním plánu jsme si stanovili cíle, které souvisejí se získáním dovedností nutných k získání pracovního uplatnění. Např. vzhledem ke sluchovému postižení dělá panu L. problémy písemný projev a zároveň orientace v inzerátech, kdy pan L. nerozumí obsahu inzerátu a reaguje na nabídky práce, které pro něj nejsou vhodné. Odborný pracovník zde vysvětluje obsah inzerátu pomoci
50
znakového jazyka, obrázků či gestikulace atp. Následně podporuje uživatele při korespondenci formou emailu, při sestavení životopisu a formulaci motivačního dopisu. Pan L. je však schopen si sám vypsat životopis či dotazníky, které jsou běžné dostupné na úřadech. Podpora je dále poskytována – při telefonickém kontaktování zaměstnavatele se pan L. domluví s odborným pracovníkem na obsahu sdělení (co bude říkat, kam bude volat, apod.). Odborný pracovník telefonát vyřídí a po ukončení hovoru sdělí panu L. podstatné informace. Záznam z rozhovoru psaného do PC: „Paní říkala, že při obsluze stroje je potřeba slyšet. Stroj dává signál, začátek a konec práce. Potřeba mluvit se zákazníky. Paní volat za měsíc – hledat dále práci pro Vás. Odborný pracovník se souhlasem pana L. oslovuje zaměstnavatele a domlouvá termíny pracovního pohovoru, o kterých pak pana L. informuje. Pan L. také samostatně obcházel firmy, ale většinou neúspěšně, bez pracovního místa, neboť docházelo k nedorozumění při komunikaci se zaměstnavatelem, který mu vůbec nerozuměl a nevěděl, co pan L. po něm chce. Problematickou oblastí jsou tedy bariéry v komunikace a zároveň kvalifikace pana L. Při doprovodu pana L. na pohovor většinou zaměstnavatel komunikoval s odborným pracovníkem, nikoliv s panem L. Pracovník tedy vysvětlil zaměstnavateli svou roli (cíl služby, možnosti spolupráce, komunikační techniky a metody). Následně do rozhovoru zasahoval pouze v případě, že se vyskytly nejasnosti či bariéry v komunikaci. Snažil se o zajištění vzájemného porozumění. Odborný pracovník podporuje pana L. i při vyřizování osobních záležitostí – např. jednání na úřadu práce. Kde se také pan L. setkává s nepochopením a nedorozuměním. Pracovnice ÚP, vzhledem k neznalosti znakového jazyka a způsobu komunikace pana L., při každé návštěvě ukončila rozhovor po 2-5 minutách. Doprovod odborného pracovníka na jednání se zprostředkovatelkou – vysvětlení rolí – z důvodu, že zprostředkovatelka stále hovořila s odborným pracovníkem, nikoliv s panem L. Vysvětlení způsobů komunikace – možnosti znovuoslovení odborného pracovníka. Tím došlo ke zlepšení vztahů i komunikace mezi panem L. a zprostředkovatelkou. V současné době je pan L. schopen na úřad práce jezdit sám a vše si vyřídit bez podpory odborného pracovníka. Poskytnuta podpora při vyřešení osobní záležitosti na městském úřadu – při vyřizování poplatků za odpad. Doprovod odborného pracovníka na jednání 51
s úřednicí – vysvětlení rolí, vzhledem k tomu, že úřednice stále hovořila s odborným pracovníkem, nikoliv s panem L. – vysvětlení způsobů komunikace, předán informační materiál s možností opětovného kontaktování. Výhled: Pan L. nadále dochází do Agentury a aktivně spolupracuje při vyhledávání zaměstnání a získávání pracovních dovedností a schopností souvisejících s vyhledáváním pracovního uplatnění. Zajímá se o nové informace z oblasti pracovního trhu a možnosti rozšíření svých kompetencí.
3.6 Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením Cílem této práce není srovnání jednotlivých případových studií, což není ani možné, každý uživatel služby je jedinečnou bytostí, a s tím souvisí i rozdílnost jejich potřeb. Každý z uživatelů má jiné pracovní zkušenosti a kvalifikaci, je zde i věková rozmanitost, jiná úroveň komunikace či míra sluchového postižení. I motivace k vyhledávání pracovního uplatnění je u každého uživatele jiná, což má vliv na průběh spolupráce a míru potřebné podpory. Cílem je ukázat, jak probíhala a stále probíhá implementace metodiky podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením do praxe. Implementace probíhá v současné době u všech uživatelů se sluchovým postižením, ale pro vytvoření představy
jsou
zobrazeny
tři
případové
studie.
V Agentuře
podporovaného
zaměstnávání pracuji se šesti uživateli služby, kteří jsou osobami se sluchovým postižením. Před vznikem metodiky podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením byla služba poskytována dle stávajících pravidel, která jsou převážně zaměřená na osoby s mentálním (kombinovaným) a tělesným postižením. Metodika práce byla uživatelům se sluchovým postižením poskytována, ale s odstupem času a prostřednictvím její současné implementace, dřívější služba nesplňovala kritéria standardů kvality poskytované služby. Příkladem může být i ukončení spolupráce s uživatelem se sluchovým postižením, kdy nedostatečné informace, neznalost možností a způsobů komunikace s lidmi se sluchovým postižením vedla k ukončení spolupráce s tímto uživatelem. Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením na třech případových studiích je pouze jakousi sondou do této oblasti. 52
Má ukázat na jednotlivých případech, jak je důležité mít zpracovanou metodiku práce, ale zároveň umět tuto metodiku využít v praxi. Zajímavý by byl jistě pohled optikou samotných zaměstnavatelů. Bohužel tato práce má omezený rozsah, proto se nemohu zabývat problematikou zaměstnavatelů a jejich názorem. V první
případové
studii
byla
implementace
metodiky
podporovaného
zaměstnávání osob se sluchovým postižením aplikována již od samého zahájení spolupráce s uživatelem služby, přes spolupráci se zaměstnavatelem a spolupracovníky až po její plynulé ukončování. V druhé případové studii je poukázáno na to, jak se s uživatelkou pracovalo před vznikem metodiky, kdy docházelo k řadě nedorozumění a nepochopení, které vyústilo nejen ke změně odborného pracovníka, ale i potřebě vzniku a implementace metodiky do praxe. Zde je implementace metodiky patrná, neboť aktuálně probíhá zácvik na praxi, a tím právě dochází k jejímu uplatnění. Třetí případová studie je zaměřená na implementaci metodiky podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením nejen vůči uživateli samotnému, ale převážně vůči úřadům, institucím a zaměstnavatelům, s problémy v komunikaci se jedinci se sluchovým postižením potýkají dnes a denně, zejména při vyřizování pracovních či osobních záležitostí.
Jednotlivé studie velmi názorně vykreslují jejich rozdílné potřeby a nutnost individuálního přístupu. Každému uživateli se věnuje odborný pracovník, který využívá znalosti znakového jazyka či případně zprostředkuje tlumočníka nebo jiné online dostupné služby (spojení s online tlumočením přes internet), a to tak, aby uživateli byla individuálně a srozumitelnou formou poskytována podpora při naplňování cílů, tedy nalezení vhodného pracovního uplatnění. Spolupráce je vždy dlouhodobá a vyžaduje značné úsilí, trpělivost a aktivitu nejen ze strany odborného pracovníka, ale především ze strany uživatele služby. Motivace každého uživatele je rozdílná a má vliv na výsledek celého snažení. Osoby se sluchovým postižením se podceňují. Je to dáno tím, že nevěří svým schopnostem a zároveň se obávají uplatňovat svá práva, např. tlumočníka. Bez komunikačního prostředku, kterému by rozuměly, může dojít k řadě nedorozumění, nepochopení situace, což vede k nepříjemným situacím a pocitům. Nejen z tohoto lze usuzovat, že neslyšící často vykonávají práci, která zdaleka neodpovídá jejich schopnostem, dovednostem či vzdělání. 53
Z případových studií je patrné, že odborný pracovník se přizpůsobuje potřebám jednotlivého
uživatele a snaží
se mu
pomoci
v různých
oblastech
života
(např. úřad práce, podnikatelský záměr, bydlení aj.). Odborný pracovník doprovází uživatele při jeho snaze nalézt si pracovní uplatnění, tzn. podporuje ho v hledání pracovního místa, doprovází ho na pohovor, pomáhá mu při porozumění inzerátu, sepsání pracovní smlouvy, pracovní asistence aj. Cílem odborného pracovníka je, aby uživatel, který službou prošel, dokázal získané dovednosti a schopnosti využít i v budoucnu (při hledání nového vhodného pracovního uplatnění) nepotřeboval služeb Agentury podporovaného zaměstnávání. Odborný pracovník motivuje zaměstnavatele k vytvoření pracovní příležitosti pro osoby
se
sluchovým
postižením.
Podporuje
nejen
zaměstnavatele,
ale i spolupracovníky při vytváření pozitivního přístupu a odbourávání předsudků i komunikačních bariér vůči osobám se sluchovým postižením. V rámci
implementace
metodiky
podporovaného
zaměstnávání
osob
se sluchovým postižením se podařilo aktivněji navázat spolupráci s uživateli se sluchovým
postižením (odbourání komunikační bariéry mezi pracovníkem
a uživatelem), a zároveň se podařilo u některých oslovených zaměstnavatelů odbourat „pocit“ bariéry v komunikaci s jedinci se sluchovým postižením. U těchto zaměstnavatelů přestala být komunikační bariéra prvotním impulzem, proč nezaměstnat jedince se sluchovým postižením. V rámci implementace podporovaného zaměstnávání je stále potřeba pracovat na skupinových setkáních (job klubech), které stále nebyly uskutečněny pro různorodost komunikačních
technik.
Zároveň
je
potřeba
stále
pracovat
na
oslovování
potencionálních zaměstnavatelů a odstraňování bariér v komunikaci a v zaměstnávání osob se sluchovým postižením.
54
Závěr Problematika zaměstnávání a komunikace osob se sluchovým postižením se zaměstnavatelem či spolupracovníky je téma, které je potřeba řešit, a tím odstraňovat předsudky, které se v této oblasti vyskytují. Nalezení vhodného pracovního uplatnění pro osoby se sluchovým postižením je i nadále velice problematické – ke 31. 12. 2009 činil počet evidovaných uchazečů o zaměstnání z řad osob se zdravotním postižením 67 738. Počet nabízených volných míst činil pro tyto osoby pouze 1 771, což představuje 38 uchazečů – osob se zdravotním postižením na 1 volné pracovní místo pro tyto osoby. Situace pro osoby zdravotně postižené tedy nevyznívá nijak pozitivně. (Nezaměstnanost) Na trhu práce je mnoho nabídek práce, které by mohly vykonávat i osoby se sluchovým postižením, ale díky častým obavám zaměstnavatelů a pocitu komunikační bariéry s osobami se sluchovým postižením, jsou tyto pozice obsazovány jinými zájemci. Právě komunikační bariéra a neinformovanost je příčinou, proč lidé se sluchovým postižením nalézají pracovní uplatnění velice obtížně. Zároveň důležitým faktorem při vyhledávání pracovního uplatnění je zkušenost zaměstnavatele s lidmi se sluchovým postižením. Zaměstnavatel, který zaměstnává, nebo někdy zaměstnal osoby se sluchovým postižením a má s tímto dobrou zkušenost, má diametrálně rozdílný pohled na zaměstnávání této skupiny osob, než zaměstnavatel bez zkušeností. Rozdílnost pohledu je v tom, že zkušený zaměstnavatel nemá obavy se zaměstnáním lidí se sluchovým postižením – hodnotí spíše kvalitu člověka, jeho výkon, než samotné postižení, má znalosti o komunikaci s lidmi se sluchovým postižením, odbourává mýty a předsudky, které kolem osob se sluchovým postižením jsou. Kromě komunikační bariéry bývá dalším „handicapem“ těchto osob výše zmíněné vzdělání, ale také další kumulace handicapů, jako je např. vysoký věk, nulové pracovní zkušenosti, dlouhodobá nezaměstnanost a z tohoto plynoucí malá motivace atp. V případě nalezení vhodného pracovního uplatnění je nabídnuta podpora nejen uživateli služby, ale i zaměstnavateli. Ve většině případů právě záleží na stupni sluchového postižení a získaných možnostech komunikačních prostředků, které mohou při pracovním a sociálním uplatnění využít. Komunikace na pracovišti je také ovlivněna
55
tím, zda jsou mezi spolupracovníky osoby slyšící či osoby se sluchovým postižením. Osoby slyšící se snaží na pracovišti i o mluvený projev, i když to není pro některé z nich jednoduché. Vždy závisí na ochotě ostatních spolupracovníků – někdy se najde i někdo ochotný, kdo se sám naučí několik znaků. Také komunikace na pracovišti může být doplněna o psaný text (papír, PC, mobil, aj.) či názornou ukázku práce. Osoby nedoslýchavé mají v komunikaci a při získání pracovního uplatnění „lepší“ postavení, než osoby prelingválně neslyšící. Při komunikaci a práci s osobami se sluchovým postižením jsem mi potvrdilo, že leckdy musí čelit a překonávat mnohé problémy a životní „nástrahy“, které pro nás slyšící
nikterak
nevybočují
a
jsou
běžnou
součástí
každodenního
života.
Lidé se sluchovým postižením mají zájem nalézt a udržet si pracovní místo, stejně tak i vytvářet sociální vazby se spolupracovníky, a tím se rozvíjet ve všech oblastech lidského života. Cílem práce byla implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením – zaměřila jsem se na oblasti hledání a udržení si pracovního uplatnění
a
komunikaci
těchto
osob
s potencionálními
zaměstnavateli
či spolupracovníky. Teoretická část obsahuje informace potřebné k pochopení dané problematiky – charakteristiku osob se sluchovým postižením, způsoby komunikace a zaměstnávání těchto osob. Na teoretickou část navazuje část praktická, která vychází z poznatků metodiky podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením a prostřednictvím obsahové analýzy dokumentů (osobních složek) uživatele služby implementuje tuto metodiku do praxe. Poskytování sociální rehabilitace (sociální služby) v oblasti zaměstnávání osob se sluchovým postižením pomáhá odstraňovat bariéry a předsudky mezi majoritní společností a neslyšícími. Úspěšné zaměstnání jedince se sluchovým postižením je dobrým příkladem pro mnohé zaměstnavatele či spolupracovníky, ale i pro veřejnost. Ukazuje se, že tito lidé mohou najít své místo mezi slyšícími, v majoritní společnosti a být tak jejími rovnoprávnými a plnohodnotnými členy.
56
Resumé Bakalářská práce se zabývá implementací metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením. Práce má dvě části – část teoretickou a praktickou. Teoretická část je zaměřená na problematiku sluchového postižení, tzn. klasifikace sluchových vad, komunikační prostředky sluchově postižených. Značný prostor je věnován i problematice zaměstnávání osob se sluchovým postižením, jejím úskalím či výhodám. V praktické části prostřednictvím tří případových studií, vycházejících z analýzy dokumentů (osobních složek) uživatelů a z metodiky podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením, je metodika implementována do praxe.
Resumé This bachelor thesis deals with the Supported Employment Methodology for people with hearing impairments, and the implementation of the Methodology in practice. The thesis is divided into two parts – theoretical and practical. The theoretical part is focused on issues of hearing impairment; the Hearing Loss Classification, and the means of communication for the hearing impaired. A considerable space is devoted to issues of employment for people with a hearing impairment and the resulting advantages and disadvantages. In the practical part three case studies are demonstrated, drawing on document analysis (client documentation) and the Supported Employment Methodology for people with hearing impairments. Based on these results the Methodology was implemented in practice.
57
Literatura a prameny •
Bímová, P. (2005). Znakový jazyk jako základní atribut komunity neslyšících. In
Hudáková, A. (Eds.), Ve světě sluchového postižení. (s.15-19). Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených – Středisko rané péče Tamtam. ISBN 80-86792-27-7. •
Bulová, A. (1998). Uvedení do surdopedie. In Pipeková, J. (Eds.), Kapitoly
ze speciální pedagogiky. Brno: Paido. ISBN 80-85931-65-6. •
Červinka, T. (Eds.), (2009).
Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením,
důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. Olomouc: Anag. 4. vydání. ISBN 978-80-7263-529-0. •
Dingová, N. (2005). Tlumočník. In Hudáková, A. (Eds.), Ve světě sluchového
postižení. (s.37-41). Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených – Středisko rané péče Tamtam. ISBN 80-86792-27-7. •
Dvořáková, A. (1997). Pracovně rehabilitační péče a její hlavní problémy.
In Seminář o problémech hluchoty : Sborník referátů a sdělení ze semináře o problémech hluchoty. Praha: Magnet. •
Frantík, V. (2005). Projekt pro osoby se zdravotním postižením Plný život. In
Winkler, J. (Eds.), Účelové programy na lokálních trzích práce. (s.187-189). Brno: Masarykova univerzita. 1. vydání. ISBN80-210-3867-5. •
Hudáková, A. (2005). Odezírání. IN Hudáková, A. (Eds.), Ve světě sluchového
postižení. (s.42-44). Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených – Středisko rané péče Tamtam. ISBN 80-86792-27-7. •
Hudáková, A., Motejzíková, J. (2005). Terminologická džungle. In Hudáková, A.,
(Eds.), Ve světě sluchového postižení. (s.11-13). Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených – Středisko rané péče Tamtam. ISBN 80-86792-27-7. •
Janatová, N., Řeháková K. (1990), Surdopedie. Praha: Univerzita Karlova,
Státní pedagogické nakladatelství. •
Kacanu, E. (2001). Jsme invalidé. Praha: Mutagene. ISBN 80-86745-05-8.
•
Kolektiv autorů. (2005) Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání.
Praha: Rytmus, 1. vydání. ISBN 80-903598-0-9. •
Kolektiv autorů. (2008). Specifika komunikace osob se zdravotním postižením.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-1935-0. 58
•
Kolibová, H., Kubicová, A. (2005). Trh práce a politika zaměstnanosti : Distanční
studijní opora. Karviná: Slezská univerzita v Opavě. ISBN 80-7248-321-8. •
Komorná, M. (2008). Psaná čeština českých neslyšících – čeština jako cizí jazyk.
Praha: Česká komora tlumočníků do znakového jazyka. ISBN 978-80-87153-44-4. •
Kosinová, B. (2008). Neslyšící jak jazyková a kulturní menšina – kultura
neslyšících.
Praha:
Česká
komora
tlumočníků
znakového
jazyka.
ISBN 978-80-87153-94-9. •
Krahulcová, B. (2002). Komunikace sluchově postižených. Praha: Univerzita
Karlova, nakladatelství Karolinum. ISBN 80-246-0329-2. •
Krejčířová, O. (Eds.), (2005). Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním
postižením. Praha: Rytmus. ISBN 80-903598-1-7. •
Kuda, R., Červenková, A. (2005). Problematika zaměstnanosti osob se sluchovým
postižením. Zpravodaj, magazín informačního centra o hluchotě FRPSP, r.13, (s.12-15) •
Kuchař, P. (2007) Trh práce: Sociologická analýza. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1383-3. •
Leiblová, Z. (2009). Zákon o zaměstnanosti s komentářem. Olomouc: Anag.
5. vydání. ISBN 978-80-7263-533-7. •
Lejska, M. (2003). Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido.
ISBN 80-7315-038-7. •
Libelová,
E.
(2010).
Komunikační
potřeby
později
ohluchlých
lidí.
Sociální práce/sociálna práca, č. 4, (s.10-11). •
Martinková, E. (2010). Komunikace a osoby se sluchovým postižením.
In Jurkovičová, P. (Eds.), Komunikace a lidé se smyslovým postižením. (s.10-32). Olomouc: Univerzita Palackého, 1. vydání. ISBN 978-80-244-2649-5. •
Patáčik, V. (Eds.), (2005). Projekt pro matky s dětmi Návrat a projekt pro
handicapované Naděje. In Winkler, J. (Eds.), Účelové programy na lokálních trzích práce. (s.163-175). Brno: Masarykova univerzita. 1. vydání. ISBN80-210-3867-5. •
Petráňová, R. (2005) Čtení a psaní. In Hudáková, A. (Eds.), Ve světě sluchového
postižení. (s.45-50). Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených – Středisko rané péče Tamtam. ISBN 80-86792-27-7. •
Potměšil, M. (2003). Čtení k surdopedii. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci. ISBN 80-244-0766-3.
59
•
Potměšil, M. (2005). Problematika kombinovaných vad z pohledu surdopedie.
In Ludíková. L. (Eds.), Kombinované vady. (s.55-65). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1. vydání. ISBN 80-244-1154-7. •
Procházková, V., Vysuček, P. (2007). Jak komunikovat s neslyšícím klientem?
Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí. ISBN 978-80-86991-18-4. •
Pulda, M. (1992). Surdopedie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
ISBN 80-7067-190-4. •
Pulda, M., Lejska, M. (1996) Jak žít se sluchovou vadou. Brno: Institut pro další
vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 1. vydání. ISBN 80-7013-226-4. •
Rákoczyová, M. (2005). Integrace zdravotně postižených na trh práce. In Winkler, J.
(Eds.), Účelové programy na lokálních trzích práce. (s.69-78). Brno: Masarykova univerzita. 1. vydání. ISBN80-210-3867-5. •
Slowík, J. (2007). Speciální pedagogika. Praha: Grada publishing, 1. vydání.
ISBN 978-80-247-1733-3. •
Slowík, J. (2010). Komunikace s lidmi s postižením. Praha: Portál, 1. vydání.
ISBN 978-80-7367-691-9. •
Souralová, E., Langer, J. (2003). Speciální pedagogika osob s postižením sluchu.
In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kolektiv. Speciální pedagogika. (s.175-189). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 3. vydání. ISBN 80-244-1073-7. •
Souralová, E., Langer, J. (2005). Surdopedie. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci. 1. vydání. ISBN 80-244-1084-2. •
Strnadová, V. (1995). Jaké je to neslyšet. Liberec: TU.
•
Strnadová, V. (2008). Specifické neverbální projevy neslyšících lidí. Praha: Česká
komora tlumočníků znakového jazyka, o.s. 2. vydání. ISBN 978-80-87218-28-0. •
Vysokajová, M. (2000). Hospodářská, sociální, kulturní práva a zdravotně
postižení. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0057-9. •
Zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (2010) In
Úplné znění: Sociální zabezpečení 2010. Ostrava: Sagit. ISBN 978-80-7208-780-8.
60
Internetové zdroje •
Český
znakový
jazyk.
[online].
Dostupný
dne
24.3.2011
z WWW:
. •
Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením, Gong 2007. [online].
Dostupný dne 11.12.2010 z WWW: <www.ruce.cz>. Datum aktualizace neuvedeno. •
Integrovaný portál typových pozic. [online]. Dostupný dne 24.3.2011 z WWW:
. •
Kochleární
implantát.
[online].
Dostupný
dne
24.3.2011
z WWW:
. •
Listina základních práv a svobod. [online]. Dostupný dne 20.12.2010 z WWW:
. •
Národní rada zdravotně postižených. [online]. Dostupný dne 20.12.2010 z WWW:
. •
[online].
Nezaměstnanost
Dostupný
dne
5.10.2010
z WWW:
. •
Průvodce
světem
povolání.
[online].
Dostupný dne
24.3.2011
z WWW:
. •
Specifika práce s lidmi se sluchovým postižením. [online]. Dostupný dne 24.3.2011
z WWW: . Datum aktualizace neuvedeno. •
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. [online]. Dostupný dne 26.4.2011
z WWW: . •
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. [online]. Dostupný dne 20.12.2010
z WWW: . •
Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. [online].
Dostupný
dne
9.12.2010
z
WWW:
bin/khm.cgi?typ=1&page=khq:SB1998/15598A02_000.HTM&soubor=155/1998&platn e=4&druhv=0&oblastv=6&indexcis=1>. 61
•
Zákoník práce č. 262/20006 Sb. [online]. Dostupný dne 21.12.2010 z WWW:
. •
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. [online]. Dostupný dne 24.1.2011
z WWW: . •
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením v ČR [online]. Dostupný dne
24.1.2011 z WWW: .
62
Seznam příloh Příl. 1.: Metodika podporovaného zaměstnávání lidí se sluchovým postižením Příl. 2.: Ukázka psaného textu Příl. 3.: Představa o práci Příl. 4.: Individuální plán
63
Přílohy Příl. 1.: Metodika podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením (zdroj: Absolventská práce Podporované zaměstnávání lidí se sluchovým postižením a vnitřní metodika SPOLU Olomouc APZ) Metodika podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením vychází ze stávající
metodiky
podporovaného
zaměstnávání,
kterou
vydala
Česká
unie
podporovaného zaměstnávání převážně určenou pro osoby s mentálním postižením a která byla jedinou metodikou pro Agentury podporovaného zaměstnávání. Na základě přiřazení k příslušnému paragrafu zákona o sociálních službách, standardů kvality, příslušné prováděcí vyhlášky tohoto zákona, každá agentura si vytvořila vnitřní pravidla, kterými se řídí při práci s uživateli služby a zároveň při chodu organizace tak, aby službu byla poskytovala kvalitně a v souladu s příslušnými zákony. Vzhledem k tomu, že i v naší agentuře se dlouhodobě pracovalo převážně s lidmi s mentálním postižením, bylo zapotřebí vytvořit dle výše uvedených zákonů a vyhlášek metodiku,
která
by
upravovala
postup
práce
se
zájemci
a
uživateli
služby
se sluchovým postižením. Vzniklé metodické materiály a postupy jsou součástí absolventské práce - viz přílohy.
Ve vztahu k uživateli Z počátku je důležité posouzení vhodnosti služby pro daného uživatele. Tedy, zda je sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání vhodným nástrojem k naplnění cílů uživatele služby. Úvodní schůzka Se zájemcem o službu podporované zaměstnávání jsou přítomni dva odborní pracovníci. Při schůzce společně zájemce a pracovníci vyplní Předběžný dotazník, ve kterém pracovníci zjišťují osobní cíle, očekávání a požadavky zájemce. Současně tímto zjišťují, zda je pro zájemce sociální služba vhodná.
Uživatel musí být vhodnou srozumitelnou formou (individuálně volenou dle jeho volby a způsobu komunikace – znakový jazyk, psaný text, odezírání, aj.) informován o cílech služby, o možnostech poskytované podpory a průběhu poskytování služby. Záznam z úvodní schůzky pracovník vyhotoví formou předběžného dotazníku, který zařadí do pořadníku čekatelů. Záznam zpravidla provádí pracovník během společného rozhovoru se zájemcem. Pořadník čekatelů Zájemci jsou evidováni v pořadníku čekatelů podle data schůzky, na které byl vyplněn Předběžný dotazník. Čekací doba je dána kapacitou služby. Pracovník osloví zájemce telefonicky, formou sms či písemně a sjedná s ním osobní schůzku. Následuje období kontaktování, což jsou zpravidla asi 2 schůzky, na kterých pracovník dále podrobněji zjišťuje, zda je pro zájemce služba vhodná (během čekací doby se mohly některé rozhodné skutečnosti u zájemce změnit). Uživatel služby V případě, že služba je vhodná a uživatel chce spolupracovat při vyhledávání pracovního uplatnění, pracovník přizpůsobí jednání uživateli tak, aby porozuměl obsahu sdělení, v případě potřeby vytvoří pro uživatele i podpůrný záznam o obsahu jednotlivých intervencí. Pracovník k tomuto může využít různých alternativních forem záznamů (hesla, rukou psaný text, tlumočení do znakového jazyka, tlumočení online, volnější tempo řeči či jiné způsoby komunikace, které si uživatel zvolí apod.). Rovněž, po dohodě s uživatelem, může přizvat na schůzku člena rodiny, přítele, podpoří-li to porozumění uživatele. V komunikaci s osobami se sluchovým postižením je důležitá zpětná vazba, kterou si pracovník ověří, zda uživatel všemu dobře porozuměl. Uživatel si vždy volí způsob komunikace s pracovníkem, ten jej respektuje. V případě, že pracovník nekomunikuje formou znakového jazyka, informuje o tomto uživatele služby, a případně mu nabídne zajištění tlumočení do znakového jazyka či jinou formu komunikace. Vždy dodržuje základní pravidla komunikace s osobami se sluchovým postižením.
Postup při uzavírání smlouvy Zpravidla na třetí schůzce následuje uzavření písemné smlouvy o spolupráci mezi poskytovatelem služby a zájemcem o službu (dále uživatelem). Pracovník na schůzce opětovně uživateli vysvětlí průběh poskytování služby a ujistí se o jeho skutečném zájmu o spolupráci. Dále vysvětlí podmínky spolupráce, uvedené v písemné smlouvě, kterou zájemci zároveň předá. Pracovník přizpůsobuje jednání uživateli tak, aby porozuměl obsahu smlouvy, v případě potřeby vytvoří pro uživatele i podpůrný záznam o obsahu smlouvy jako přílohu. Pracovník k tomuto může využít různých alternativních forem záznamů (obrazy, hesla, piktogramy, fotografie, rukou psaný text, tlumočení do znakového jazyka, apod.), případně zapůjčí zájemci smlouvu domů. Rovněž, po dohodě se zájemcem, může přizvat na schůzku člena rodiny, přítele, podpoří-li to porozumění uživatele. Pracovník přizpůsobí materiály (smlouvu, pravidla pro podávání stížností, apod.) tak, aby uživatel služby rozuměl obsahu a účelu – přizpůsobí text pro uživatele formou piktogramů a obrázků, nákresů, příkladů apod. – vždy individuálně dle možností a schopností uživatele. Tento materiál je pak přiložen v osobní složce uživatele. Pracovník před uzavřením smlouvy dotazováním ověřuje, zda uživatel, se kterým uzavírá smlouvu rozumí podmínkám uvedených ve smlouvě. Přístup odborného pracovníka Pracovník průběh služby přizpůsobuje uživateli, vychází z individuálních osobních cílů. Osobní cíle poskytované služby formuluje uživatel ve spolupráci s pracovníkem, jsou zaznamenávány v individuálním plánu uživatele. Pracovník poskytuje službu uživateli (vede, provází, podporuje…) tak, aby uživatel měl možnost v průběhu poskytování služby své cíle přehodnocovat a měnit. Pracovník uživateli poskytuje potřebnou podporu, uživatel se na míře podpory domlouvá s pracovníkem. Pracovník podporuje uživatele v aktivitě, vede ho k co nejmenší možné závislosti, k vlastnímu „informovanému rozhodování“ a zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Pracovník spolupracuje se souhlasem uživatele s opatrovníkem či blízkou osobou.
Pracovník v rozhovoru klade důraz na osobnost jednotlivce, nikoliv na jeho funkční omezení. Nezdůrazňuje jeho omezení, ale dává do popředí jeho dovednosti. Individuální plán Individuální plán (IP) je sestavován zpravidla na období 3-6 měsíců a vyhotoven do 2 měsíců od uzavření Smlouvy o poskytování služby. Je vhodné, aby si uživatel se sluchovým postižením sám psal individuální plán podle toho, jak umí pracovat s českým jazykem a jak dalece český jazyk ovládá, aby zvolená forma pro něj byla srozumitelná. Individuální může psát na počítači, nebo písemnou formou. V případě neslyšících klientů může být psán i ve znacích. Může být použit i piktogram, obrázky, aj. Pracovník dbá na komunikační schopnosti neslyšících uživatelů individuálně podle jejich schopností komunikovat, aby je nepodceňoval ani nepřeceňoval. V průběhu plánování služby je důležitá analýza pracovního místa a pracovní činnosti. Při přípravě individuálního plánu se tak mohou s použitím osobního profilu a analýz naplánovat také potřebné úpravy pracoviště i činností (kompenzační a adaptační postupy). Individuální plán může být doplňován, měněn, přizpůsobován momentální situaci a potřebám uživatele, je možné si vytvářet krátkodobé plány v důležitých obratech, je-li více „věcí“ v rychlém sledu, má-li uživatel „nejasno“ v prioritách, apod. Plánování služby vede pracovník tak, aby toto bylo užitečné především pro uživatele služby: např. „odkud – kam“ se posouvá, pro jasný sled kroků „co nyní a co potom“, pro motivaci „čeho se dosáhlo a na čem je potřeba pracovat“, aby dospěl k osobnímu cíli, apod. Sestavování plánu se může, se souhlasem uživatele, účastnit i blízká osoba, partner, pracovní asistent, apod.
Po období zpravidla 3-6 měsíců uživatel a pracovník plán společně písemně revidují a aktualizují, je-li to pro uživatele vhodné, je možné plánovat a revidovat v kratších obdobích. Průběžné vyhodnocování kroků z individuálního plánu pracovník současně zaznamenává do průběžných jednání, a to tak, aby z nich bylo patrné, jak uživatel
postupuje při naplňování jednotlivých kroků z plánu, jak se na tomto podílí uživatel, jakou podporu mu poskytuje pracovník. Zda je dosahováno osobních cílů uživatele, je dané obsahem služby = nalezení nebo udržení si vhodného zaměstnání a naučení se k tomuto potřebných dovedností. Posouzení je především v kompetenci samotného uživatele, případně jeho zákonného zástupce či opatrovníka. Uživatel posuzuje-hodnotí dosahování cílů společně s pracovníkem na schůzkách, po jednotlivých aktivitách v terénu, při hodnocení individuálního plánu. Pracovník tak činí v průběhu poskytování služby po každém jednání s uživatelem, při hodnocení individuálního plánu, na poradách pracovníků a na individuálních supervizích s vedoucím pracovníkem. Dovednosti a schopnosti uživatele Odborný pracovník ve spolupráci s uživatelem vytváří osobní profil uživatele, tj. zjišťuje úroveň jeho dovedností a schopností pro sociální začlenění, pracovní uplatnění, druh a míru potřebné podpory. Podpora je poskytována jen tam, kde je potřebná. Největší
problematika
při
získávání
dovedností
a
schopností
související
s vyhledáváním pracovního uplatnění je v oblasti orientace v inzerátech – vhodnost nevhodnost, představa o vlastním pracovním uplatnění, porozumění psanému textu. Zde odborný pracovník vysvětluje obsah inzerátu, porozumění zkratkám, volání zaměstnavatelům na pracovní pohovory. Také může zprostředkovat telefonický hovor – kdy osoba se sluchovým postižením řekne odbornému pracovníkovi, co potřebuje vyřídit, kam potřebuje zavolat. Odborný pracovník telefonát sám vyřídí a po zavěšení telefonátu sdělí neslyšícímu podstatné informace (nejde o tlumočení). Pracovník podporuje/provází při vyhledávání, při jednání se zaměstnavatelem, při uzavření pracovní smlouvy, podle potřeby podporuje při zapracování a začlenění se do kolektivu pracovního prostředí.
Podpora při pracovním pohovoru a pracovní asistence Za specifikum můžeme pokládat i pracovní asistenci v souvisejících a následných službách podporovaného zaměstnávání a také přirozenou sociální podporu. Doprovod uživatele – na pohovoru zastává funkci odborný pracovník, podporuje uživatele a zajišťuje bezbariérovou komunikaci se zaměstnavatelem. Pracovník učí uživatele a zaměstnavatele rozlišovat služby a pozice pracovníka a tlumočníka a podle toho využívat jejich služby. Pracovník seznámí uživatele a zaměstnavatele s možností a postupem objednat si tlumočníka. Nástup do práce - odborný pracovník či asistent dochází dle potřeby klienta a zaměstnavatele. Pracovní asistenti – na pracovním pohovoru – tlumočí uživateli pracovní pohovor, a pokud uživatel nějaké otázce na pracovním pohovoru nerozumí, pracovní asistent mu to např. pomocí příkladů nebo synonym vysvětlí. Zajišťuje vzájemné porozumění mezi uživatelem a potencionálním zaměstnavatelem. Asistent na pracovišti – přítomnost pracovního asistenta nebo odborného pracovníka na pracovišti uživatele po celou pracovní dobu nebo její část. Asistent pomáhá uživateli přímo na jeho pracovišti najít nejvhodnější způsob komunikace, získat dovednosti a návyky potřebné k výkonu práce. Asistent pomáhá i spolupracovníkům, reagovat na případné problémy – např. jak komunikovat
se zaměstnancem se
sluchovým postižením,
jak
upoutat
jeho pozornost. Zjišťuje případné problémy, které mohou spolupracovníci s pracujícím – neslyšícím mít (i když o nich zaměstnavatel nemluví). Udržení si pracovního místa a ukončení spolupráce Zjišťování a ověřování předpokladů uživatele pro udržení si práce – pracovník ověřuje zvládnutí pracovních dovedností, komunikaci a sociální začlenění uživatele na pracovišti, od počátku nástupu do zaměstnání hledá pro pracujícího uživatele přirozenou podporu na pracovišti z řad spolupracovníků. Intenzita poskytované podpory se časem snižuje – od vedení, popisování a navrhování řešení až po náznaky, a zasahování pouze v případě, kdy je požádán o pomoc. Pracovník
hodnotí
výstupní
dovednosti
uživatele,
zjišťuje
spokojenost
zaměstnavatele s poskytováním služby, informuje uživatele a zaměstnavatele o možnosti
opakovaného využití služby, uzavírá s uživatelem písemnou dohodu o ukončení služby a vyhotovují závěrečný plán. Job klub – skupinové setkání Skupina musí být homogenní – uživatelé musí užívat jeden komunikační kód. V případě vyššího zájmu ze strany osob se sluchovým postižením se vytvoří dvě skupiny – nedoslýchavých, kteří komunikují mluvenou řečí a odezíráním, a neslyšících, kteří komunikují znakovým jazykem. V případě malého počtu zájemců, je možné vytvořit individuální Job klub, po domluvě s vedoucím odborných pracovníků. Je důležité mít dostatečné zázemí – uzavřená místnost, klidné prostředí, sezení uspořádat tak, aby na sebe všichni viděli – do půlkruhu. A dodržovat základní pravidla komunikace s osobami se sluchovým postižením. V případě, že pracovník nekomunikuje znakovým jazykem, může o spolupráci požádat např. tlumočníka do znakového jazyka či využít jiných metod komunikace, na kterých se domluví s uživatelem služby.
Ve vztahu k zaměstnavateli Na způsobu jak a jakou firmu oslovit se pracovník domlouvá s uživatelem služby. Pracovník spolu s uživatelem zváží, má-li napřed navštívit zaměstnavatele sám, anebo jít společně. Oslovení firmy se realizuje buď telefonicky, nebo e-mailem. V obou případech je nutné seznámit představitele firmy s tím, kdo jsme, co je služba sociální rehabilitace, proč osobu se sluchovým postižením zastupujeme, jakou podporu nabízíme a co od firmy očekáváme. Pokud pracovník volí formu telefonického oslovení, následně se domluví, že do firmy zašle e-mailem všechny informace, které představiteli firmy sdělil stručně telefonicky, domluví také s danou osobou, že ji znovu za několik dní kontaktuje, aby měla čas na prostudování materiálů, a po té si domluví osobní schůzku. Pokud pracovník domluví osobní schůzku s představitelem firmy, je nutné se na ni dobře připravit. Znovu si prostuduje veškeré materiály o uživateli služby, kterého bude
ve firmě představovat a promyslí si všechny možné varianty, kterými by mohl zaměstnavatele motivovat (snížená mzda, nabídnutí nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, daňové úlevy, apod.). Na osobní schůzku do firmy jde odborný pracovník sám nebo společně s uživatelem služby. Představitel firmy je většinou seznámen se zaslanými materiály, tedy se na schůzce zaměří na představení uživatele, o kterém se jedná (jeho dovednosti, schopnosti, vzdělání, pracovní potenciál apod.) a taktéž výhody pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením (daňové úlevy, využití aktivní politiky zaměstnanosti, pomoc při naučení dovedností na pracovišti, apod.). Na osobní schůzce musí pracovník mnohdy improvizovat, proto již uvedené zákonné normy a vyhlášky by měl dokonale znát a umět je přizpůsobit situaci. Během schůzky pracovník požádá představitele firmy o prohlédnutí a seznámení se s pracovištěm a s činnostmi, které firma vykonává. Seznámení s pracovištěm je důležité pro další průběh jednání, pracovník s představitelem firmy mohou společně vytipovat činnosti, které by osoba se sluchovým postižením mohla vykonávat, případně vyřeší konkrétní pracovní zařazení uživatele, o kterém se jedná. Odborný
pracovník
zaměstnavatele
informuje
o
možnostech
komunikace
s uživatelem, poskytuje konzultace při řešení případných problémů na pracovišti, pomáhá zaměstnavateli se zapracováním uživatele. Ze schůzky musí vyplynout závěr pro další spolupráci, tzn. jestli je uživatel přijat a za jakých podmínek, případně bude-li možné s firmou spolupracovat, v čem a jak. Informace pro zaměstnavatele Odborný pracovník informuje se souhlasem uživatele zaměstnavatele o jeho individuálních potřebách a reakcích. Dojednává způsoby komunikace, jednání a zadávání úkolů. Tím může předejít nedorozuměním na pracovišti. Odborný pracovník předává informační materiál, který umožní zaměstnavateli lépe se zorientovat v problematice osob se sluchovým postižením a s jejich způsoby komunikace. Tento informační materiál může být předán formou emailu či při osobním jednání. Na každém pracovišti se hledají vhodné možnosti a metody komunikace mezi pracovníky individuálně dle schopností a dovedností každého uživatele.
Každý zaměstnavatel by měl neslyšícího brát jako individualitu. Slyšící lidé také nejsou stejní, stejně tak by se mělo přistupovat i k neslyšícím. Je důležité, aby zaměstnavatel věděl, že si může dle potřeby zdarma objednat tlumočníka znakového jazyka (resp. využít jakéhokoli jiného komunikačního systému sluchově postižených), bude moci absolvovat kurzy komunikace sluchově postižených apod. Rozvíjející technika a technologie (např. používáním web kamery – možnost přímé komunikace s tlumočníkem či odborným pracovníkem a vyřešení případného problému) umožňují širší možnosti pracovního uplatnění osob se sluchovým postižením, a to nejen díky dostupnosti kompenzačních pomůcek, ale i vhodným přizpůsobením pracovního prostředí a pracovních podmínek. Důležité je, aby přijetí pracovníka se sluchovým postižením nijak nenarušilo chod firmy a způsobovalo jí organizační obtíže. V případě problémů souvisejících s pracovními nebo sociálními dovednostmi (komunikace) pracovníka se sluchovými postižením může zaměstnavatel opětovně využít služeb sociální rehabilitace metodou podporovaného zaměstnávání. Zaměstnavatel má kontakt na odborného pracovníka, který při potížích může do firmy dojít osobně, nebo prostřednictvím web kamery – přímá konzultace, jak se zaměstnancem se sluchovým postižením, tak i zaměstnavatelem (Skype, Oovoo – s odborným pracovníkem, prostřednictvím tlumočníka), nebo poskytnutím pracovního asistenta problém vyřešit. Lidé se sluchovým postižením někdy používají také různé typy komunikačních pomůcek, tabulky i elektronické pomůcky a je potřeba, aby se spolupracovníci s těmito pomůckami a způsobem jejich použití seznámili. V případě odlišné artikulace a gestikulace jde obvykle hlavně o to, aby si spolupracovníci na přítomnost klienta na pracovišti a komunikaci s ním zvykli. Důležitá je vzájemná adaptace. Odborný pracovník může spolupracovníkům zaměstnance se sluchovým postižením předat informační materiál, který jim umožní lépe se zorientovat v problematice osob se sluchovým postižením a specifiky jejich komunikace. Tento informační materiál byl vytvořen při tvorbě této metodiky a je poskytován jak zaměstnavatelům, tak i spolupracovníkům, kteří pracují či budou pracovat s lidmi
se sluchovým postižením. Materiál je součástí absolventské práce i propagačních materiálů SPOLU Olomouc APZ. Příl. 2.: Ukázka psaného text (zdroj: dokumentace uživatele služby)
Příl. 3.: Představa o práci (zdroj: dokumentace uživatele služby)
Příl. 4.: Individuální plán
Uživatel: Odborný pracovník: Datum vyhotovení: Datum kontroly: Zúčastněné osoby: Současná situace z pohledu odborného pracovníka: • • • • •
•
•
•
Slečna Jana nemá pracovní zkušenosti – praxe v rámci studia Komunikace během setkání formou znakového jazyka a psaného textu (volba jednoduchých slov, které Jana zná) Doma jí podporuje tatínek při vyhledávání nabídek práce. Tatínek jí doprovází na jednání na úřady. Pro případné vysvětlení nebo vyjasnění situace je možnost se na něj obrátit. Vytváříme si představu o práci – doplňování zboží, manuální práce např. u pásu. Nácvik dovedností související s vyhledáváním pracovního uplatnění – orientace v inzerátech – vysvětlování nabídek práce a slovíček, které nezná, používání emailové schránky, aj. Domluvení praxe v hypermarketu – nácvik pracovních dovedností a schopností, komunikace na pracovišti Zajištění pracovního asistenta – pomoc při nácviku pracovních dovedností a při komunikaci na pracovišti Nabídka aktivit ve druhém středisku SPOLU Olomouc či v Unii neslyšících – zatím nechce
Janin pohled: Pomoc neslyšící Pomoc při práci – asistent
Pomoc při komunikaci Chci pracovat Mít peníze Lidi kolem Úklidové práce – nechci, jen malý úklid Práce u pásu – nevím, zkusit Kuchařské práce – ne Doplňování zboží – (nadšení) chci práci Janin osobní cíl:
Najít si práci Ujasním si jaká
Naučím se hledat
práce je vhodná
práci
Prohlédnout fotky a
Životopis
Praxe – zadarmo – hypermarket
internet s prací
⇒KDO
⇒ praxe duben
⇒KDO
⇒DOKDY
⇒KDO
⇒DOKDY
Začneme hledat práci
⇒DOKDY
Mluvit o práci
Inzeráty a práce
Učit se práci – asistentce
⇒KDO
⇒KDO
⇒ během praxe
⇒DOKDY
⇒DOKDY
⇒KDO ⇒DOKDY
Email
Zaměstnavatel
Mluvení na pracovišti
⇒KDO
– dopis – email
⇒během praxe
⇒KDY
⇒KDO
⇒KDO
⇒KDY
⇒DOKDY
Naučím se, co dělat Hodnocení praxe a následné na pohovoru ve firmě vyhledání vhodného pracovního – u zaměstnavatele
místa
⇒KDO
⇒KDO
⇒KDY
⇒DOKDY
