Středoškolská odborná činnost 2009/2010 Obor 16 - dějepis
Kultura Moravské malované keramiky a záchranný archeologický výzkum ve Štěpánovicích na Třebíčsku Katolické gymnázium v Třebíči Seminární práce z dějepisu
Autor: Karel Müller Septima Katolické gymnasium Otmarova 22 647 01 Třebíč Konzultanti práce: Mgr. Jan Knotek, Mgr. Drahomír Havlíček, Mgr. Milan Vokáč, Ph.D. Vedoucí práce: Mgr. Drahomír Havlíček Okříšky 2010 Kraj Vysočina
Prohlašuji tímto, že jsem práci vypracoval samostatně a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další informační zdroje včetně internetu. V Okříškách dne 15.2.
Karel Müller
Anotace: Kultura Moravské malované keramiky je drtivé většině společnosti absolutně neznámá. A to samé práce archeologa, téměř nikdo neví, co se skrývá pod nánosem vědeckého prachu. Většinou jsou představy společnosti o archeologovi jako o Indiana Jonesovi, což má od reality opravdu daleko. Píši zde o dvou tématech a to MMK a práci archeologa, kterou jsem poznal na záchranném archeologickém výzkumu ve Štěpánovicích. Dále zde poskytnu materiál z centra experimentální archeologie ve Všestarech, a tak bude mít čtenář možnost porovnat nálezy a dnešní rekonstrukce. Klíčová slova: archeologie – naleziště – nálezy - Moravská malovaná keramika – objekty - Všestary
Poděkování: Tuto seminární práci bych nemohl napsat bez pomoci a kontrole faktické stránky textu prováděnou Mgr. Janem Knotkem, který mi poskytl dostatek potřebné literatury a poskytl mi inspiraci. Dále bych chtěl poděkovat Milanu Vokáčovi, který mi ukázal mnoho z práce archeologa a dovolil mi získávat důležité zkušenosti pro budoucnost. Také bych chtěl poděkovat panu Drahomíru Havlíčkovi, který mi pomohl s jazykovou stránkou textu a dále mému příteli Lukáši Kobylkovi, který strávil nad mojí seminární prací nejednu hodinu, aby mi ukázal, kde jsou mé publikační nedostatky. Díky těmto lidem a nejen jim jsem mohl napsat následující text. Děkuji vám všem.
Obsah: 1. Moravská malovaná keramika……………………………………………………….…...7 1.1 Periodizace MMK……………….……………….………………….................................7 1.2 Rondely……………….……………….……………….……………...............................12 1.3 Figurální plastiky lidu MMK……………….……………………….............................13 1.4 Neolitické domy a jejich funkce……………….…………………….............................14 1.5 Pohřební ritus kultury MMK……………….……………………….............................16 2. Záchranný archeologický výzkum ve Štěpánovicích…...................................................17 2.1 Přírodní podmínky okolí Jaroměřic n. Rokytnou……………….................................17 2.2 Geografický popis naleziště……………….……………………….................................17 2.3 Práce na nalezišti………………………………………………………………….……..18 2.4 Nálezy...........................................................................................................……..............19 2.5 Zpracování materiálu..………………………………………………………………….24 Přílohy………………………………………………………………………….…………….27 Obrazová příloha……………………………………………………………………………28
Úvod: Hlavním záměrem této práce bylo, věnovat dostatek prostoru archeologické práci, jakou jsem ji osobně poznal a kultuře Moravské malované keramiky, která je, dle mého názoru, nejvyspělejší kulturou konečné fáze neolitu na našem území, a tak považuji za vhodné seznámit s ní čtenáře. Jelikož její pozůstatky byly nalezeny ve Štěpánovicích nedaleko od Třebíče, považuji za politování hodné, že je ve středoškolských učebnicích a skriptech o kultuře MMK jen minimum zmínek. Osobně si myslím, že by se zde měla vyskytovat, už jen pro svoji důležitost a obohacení moravského kulturního fondu. Toto téma jsem si zvolil, protože se archeologií a historií zabývám již od mládí a právě v červenci roku 2009 jsem měl možnost zúčastnit archeologického výzkumu ve Štěpánovicích, kde jsem si mohl sáhnout si na naší historii a okusit alespoň část z práce archeologa. Tato cenná zkušenost na mne zapůsobila, a tak jsem se rozhodl napsat seminární práci na téma neolitického osídlení jižní Moravy. Předpokládám, že díky zpracování těchto témat se seznámím s odbornou literaturou a budu muset přečíst větší počet vysokoškolských výtisků, abych získal důležité informace. Jelikož se mi podařilo získat stovky fotografií a desítky obrázků, tak výrazně doporučuji spolupracovat s obrazovou přílohou, neboť jak se říká, že jeden obrázek vydá tisíc slov.
‐ 6 ‐
1. Moravská malovaná keramika Tato pozdně neolitická kultura je jednou z nejvýznamnějších neolitických na moravském území. Je to přímý potomek kultury Lengyelské, která se objevila v západním Maďarsku a nazývá se podle naleziště u města Lengyel, kde odkryl pater Mór Wosinsky mezi lety 1882-1888 na devadesát hrobů a značné množství objektů, kde se poprvé nacházela malovaná keramika charakteristická pro Evropské území.1 Abych získal více detailních informací o této kultuře, kontaktoval jsem docentku Kazdovou z MU. Bohužel jsem se opět setkal s nezdarem jako u Doc. Tichého. Lengyelská kultura zasahuje od západního Slovenska (naleziště Svodín), přes severní Rakousko (Wolsbach), jižní Moravu (Štěpánovice) a některé oblasti Polska a Chorvatska. Kultura MMK je plně vyvinutá a v mnohém převyšuje svého současníka, kulturu s vypíchanou keramikou, na kterou v pozdějších fázích měla vliv. Za prvního archeologa, který objevil MMK, je považován Jaroslav Palliardi.
1.1Periodizace MMK Doba trvání kultury Moravské malované keramiky je na našem území asi 900 let. Zasahuje do konečné fáze neolitu a do mladého eneolitu, takže se o ní nedá mluvit jako o čistě neolitické kultuře, ale její větší část patří do mladší doby kamenné. Dle propočtů uhlíku C142 lze MMK datoval do rozmezí let 4600-3700 př. n. l., přičemž se dělí na fáze I. a II. Tyto se dělí dále na samostatné podskupiny ,,a” a „b”. Ohledně periodizace MMK se vedly debaty, a dokonce se i od původní Palliardiho-Vildomcovy verze na chvíli odklonilo, ale nakonec se vědecká
společnost
dohodla
původní verzi.
Obrázek 1: rozšíření MMK, 1‐ Ia, 2‐ Ib, 3‐ IIa, 4‐ IIb
1
Život a smrt v mladší době kamenné, Čižmář Z., str. 88 Výsledky pomocí této techniky se v poslední době ukázaly jako nepřesné, a proto se snaží dnešní archeologové využívat přesnější dendrochronologickou metodu‐ datování pomocí dřevěných pozůstatků. (Pozn. autora)
2
‐ 7 ‐
na
Fáze I Ia Tato fáze probíhala v mezi léty 4600-4300 př. n. l. a vyznačuje se příchodem lidu s kulturou MMK na jih moravského území a do oblasti okolo Vídně. Tito přistěhovalci začali zakládat početná sídliště, která se nacházela ve sprašových oblastech, poblíž vodních ploch. Důležitým faktorem pro osídlení byla nejen nadmořská výška ale i bonita půdy3, bylo důležité, aby byla úrodná a propustná, a to proto, že spraše jsou úrodné půdy, vodní toky jsou zdroje pro zavlažování a pro osobní účely. Sídliště jsou převážně neopevněná, také jsou mnohé obytné areály zastavěny plánovitě, což svědčí o jisté vyspělosti této kultury. Tato fáze je charakteristická polychromní4 malbou keramiky. Barvy na keramice jsou: červená, žlutá a málokdy černá a bílá. Nádoby se barvily až po výpalu. Pro tuto fázi jsou charakteristické hřibovité nádoby, mísy na duté vysoké nožce, tenkostěnné pohárky, naběračky s tulejí a další typy. Můžeme uvažovat už o zoomorfních5 a antropomorfních6 plastikách. Ze vzorů, které užívali na své keramice, mohu jmenovat například: čtverce, spirály, meandry, klíny anebo kolečka. Fantazie byla velice různorodá. Z kamenné industrie se zde objevuje obsidián z jihozápadní Evropy, ale drtivě zde převažuje rohovec z Krumlovského lesa. ŠI se používala na škrabadla, srpové čepelky (důkazem je rozbor jejich povrchu, kde se nachází kyselina křemičitá a ta dokazuje užívání při sekání obilí)7, vrtáky a do srpů. Z KBI se zde vykytují malé (asi 5-10 cm) sekerky a kopytovité klíny. Do fáze Ib přechází zcela plynule.
3
Hodnota půdy pro zemědělskou rostlinnou výrobu, která zahrnuje jak produkční schopnost půd, tak jejich využitelnost a zpracovatelnost. Jedná se buď o jednolité pokrývání velkých ploch stejnou barvou, nebo o členitou barevnou výzdobu. (Pozn. autora) 5 Připomínají zvíře. (Pozn. autora) 6 Připomínají člověka nebo jeho část. (Pozn. autora) 7 Ústní sdělení mgr. Jana Knotka 4
‐ 8 ‐
Ib V absolutním datování lze toto období vsunout mezi roky 4300-4100 př. n. l., ale žádná čísla v pravěké historii nemohou být brána jako zcela přesné. V této části vývoji kultura MMK začala upevňovat svůj vliv a také začala expandovat do dalších oblastí. Například do střední a severní Moravy, ale také i do východních Čech, kde jsou však nálezy sporadické. V Rakousku byla síť sídlišť hustější. K razantním změnám v této fázi příliš nedocházelo, pouze se přestalo užívat ryté výzdoby keramiky. Dále pokračuje polychromní výzdoba, žlutá akorát dostává větší prostor. Do obliby se začíná více dostávat plastické zdobení keramiky, přibývají tzv. soví hlavičky a nové druhy výčnělků- bochánkový, plochý a s důlky. Sídliště zůstávají v zásadě podobná první fázi, akorát se objevují i opevněná jako například první hradiště v Evropě Falkenstein- Schanzboden. Novinkou pro tuto fázi je užívání křišťálu, ten nahradil stávající funkci obsidiánu (Jaroměřice n Rokytnou, Štěpánovice), zřejmě z důvodu lepší dostupnosti z oblasti v okolí Brtnice. KBI získává na vyspělosti, pravděpodobně vlivem z JV. S koncem této fáze se ovšem objevuje problém. Mezi fázemi I a II se nenalézá přímá souvztažnost, a proto se musí vyskytovat i fáze Ic, která je doposud neznámá, objevují se některá naleziště, která by mohla zapadat do hypotetické Ic, ale zatím není tato fáze vědeckou veřejností plně prozkoumána. PhDr. Ivo Rakovský, CSc. se pokusil ze svých výzkumů popsat fázi Ic, ale důkazy z hmotných pozůstatků jsou zatím neprokazatelné.
‐ 9 ‐
Fáze II IIa Tuto fázi lze chronologicky vymezit na 4100-3900 př. n. l. a na západ. Sídliště se už nezakládají na rovinách, nýbrž se upřednostňují výšinná sídliště, což byl důsledek tlaku kočovného lidu s kulturou Zvoncových pohárů. Keramika dospívá v této fázi k vyšší technologické kvalitě. Začíná se užívat nepravá terra sigilata8 a nigra9. Barvení keramiky ustupuje do pozadí, přežívá už jen červená a bílá, s převažující bílou, neboť bylo zbytečné malovat červenou barvou na červenou terru sigilatu. Vzory na keramice se příliš neliší od minulých fází. Dále přežívá plošný nátěr, negativní nátěr a malba s vyškrabávanými vzory. Na některých nádobách se objevuje zdobení pomocí vpichů a teček, což může znamenat vliv kultury s Vypíchanou keramikou. Na nádobách většího významu se objevují výčnělky, jako například kulovité pupky, soví hlavičky a ježovité výčnělky. Broušená, kamenná a kostěná industrie zůstává nezměněna od předchozích fází. A z této fáze se nám zachoval náš první kovový předmět a to měděný kroužek (Střelice-Sklepě). Do fáze IIb přechází zcela plynule.
8
Terra sigilata‐ je velice kvalitní keramika z období římského impéria, keramika MMK se jí vzhledově podobá, a tak dostala název Nepravá terra sigilata. (pozn. autora) 9 Stejný případ jako u keramiky typu terra sigilata (pozn. autora)
‐ 10 ‐
IIb Tato část vývoje MMK se datuje do období 3900-3700 př. n. l. V této fázi se dokončuje kolonizace, přibývají sídliště opět ve východních Čechách a ve Slezsku. K významnému zdroji informací patří již dnes zatopené hradisko u Kramolína, kde se nacházela důležitá a vyspělá hrnčířská dílna. Její archeologická kopie se nalézá např. v CEA10 Všestarech a jedná se o dvoukomorovou keramickou pec.11 Osidlování výše postavených poloh pokračuje. Malování na keramice v této fázi začíná být vzácné a začíná převažovat plastická výzdoba (velké pupky, soví hlavy). Do této fáze lze zahrnout i naleziště ve Štěpánovicích. Zdroje, ze kterých se vyráběla štípaná industrie, jsou ze vzdálených oblastí, což dokazuje zlepšení obchodních cest. Také v v tomto období začíná rozdrobení jednotné kultury MMK na menší poddruhy a přílivem lidu kultury Zvoncových pohárů začíná mizet. Pokračuje sice ještě ve fázi IIc, ale ta už ukazuje jen slabé přežívání lidu s MMK a konečnou asimilací se silnějšími kulturami. Obrázky některých typů keramik fází MMK jsou vloženy v příloze.
Stupně a 1
b
červená a žlutá pod barvou rytý ornament žlutá a bílá mizí ornament
c 2
a
bílá a červená výrazná profilace nádob, vrchol lengyelu
b plastický ornament, mizí malba Tabulka 1: periodizace MMK
10
centrum experimentální archeologie Ústní sdělení mgr. Jana Knotka
11
‐ 11 ‐
1.2 Rondely Typickým fenoménem pro pozdní neolit a hlavně pro MMK jsou rondely. Díky letecké archeologii se podařilo objevit tyto prastaré svatyně. Zde cituji o rondelech z knihy Utajené dějiny Čech od autora…: „Je to zejména překvapivé množství rondelů, kruhových svatyň, jejichž průměr se pohybuje od osmi do stovek metrů. Hustě pokrývají velkou část Moravy, Čecha a Rakouska. Konstrukci mají jednotnou: obvod kdysi tvořil vyhloubený příkop, často doplněný palisádou z dřevěných kůlů. Do nitra vedly čtyři vstupy orientované podle nebeských těles. Rondely jsou příbuzné s kamennými kruhy- kromlechy a jejich vývoj směřoval k britskému Stonehenge, řeckým chrámům tholosům, římským cirkům a křesťanským rotundám. Dnes jsou považovány za nejstarší typ uměle stavěných svatyní.”12 Snad bych jen doplnil, že rondely se nachází po celém osídlení Lengyelského komplexu. Druhy rondelů nejsou uniformní, liší se regionálně, a proto nemusí být jejich charakteristika dokonale přesná, jak ji popisuje A. Česal. Rondely mohly mít od dvou do čtyř vchodů a průměr až do 200 m. Jejich využití se odhaduje jako náboženské místo. Uvnitř rondelů se nenalezly kůlové stavby, proto je můžeme považovat za posvátné místo. Také bývaly zakládány na vyvýšených místech s dobrým rozhledem do krajiny, anebo se objevují uvnitř ohrazení sídlišť. V jejich areálech bylo nalezeno velké množství figurálních plastik, a tak můžeme uvažovat nad obětištěm, kde Obrázek 2: typy rondelů
byly místo živých obětí, obětovány sošky.
Dokonce i v nedávné době byl nalezen jeden z největších rondelů na jižní Moravě. Za objevitele je považován pan Kotrba, který spolupracoval s Dr. Vokáčem. Do obrazové přílohy přidávám fotku rondelu z CEA ve Všestarech.
12
Česal A., Utajené dějiny Čech, Ivo Železný nakladatelství a vydavatelství spol. s.r.o. 2001, Praha, str.48
‐ 12 ‐
1.3 Figurální plastiky lidu MMK Duchovní život lidí MMK lze považovat za velice bohatý. Důkazem toho jsou různé typy sošek z tohoto období. Začněme s tzv. venušemi. Po obyvatelích kultury MMK nám tu zbylo na stovky sošek neolitických venuší. Ty se značně liší od paleolitických, poprsí pro neolitika už nehrálo tak důležitou roli, a tak ustupuje do pozadí. Co získává na pozornosti, je převážně střední část sošky, zadnice, ta je nyní důležitou složkou. Objevují se sedící, „trůnící” sošky, pravděpodobně šlo o kněžky, tyto plastiky ale zabírají jen nepatrné procento výskytu. Dalším důležitým faktorem je poloha rukou. Nejen díky tomuto činiteli se rozlišují typy venuší ale také naleziště, kde byly objeveny. Nejstarší typ venuší na našem území je tzv. Střelický typ, tento druh má horizontálně modelované ruce (pahýly) a patří do období Ia. Dalším typem jsou pokročilejší venuše Mašůveckého typu (naleziště Hluboké Mašůvky). Tento náleží do období IIa a a je charakteristický
spojenými
nohami,
výraznými
chodidly, vcelku dobře zpracovaným obličejem a hlavně s rukama v uctívačském gestu. Zjednodušení nastává v období IIb, kdy výtvarné schopnosti ustupují do pozadí, sem patří tzv. Štěpánovický typ objevený Jaroslavem Palliardim, jde o venuši se soví hlavou a Obrázek 3: neolitická venuše v adorační poloze z Hlubokých Mašůvek
s rukama v žehnajícím gestu. Na konci období MMK dochází k úpadku a sošky se velice zjednodušují a schematizují. Veliký rozkvět zažívají také zoomorfní a antropomorfní plastiky. Jde o sošky připomínající zvířata (býk, prase, pták atd.), lidi nebo části lidí (nádoby ve tvaru lidské nohy nebo například mísa s lidskými obličeji). Těchto plastik je menšina oproti počtu lidských sošek. Mají velkou uměleckou hodnotu, a tedy můžeme předpokládat, že populace MMK byla velice kulturně vyspělá.
Obrázek 4: zoomorfní plastika z Hradiska u Křoměříže
‐ 13 ‐
1.4 Neolitické domy Neolitické domy se podobaly dnešní srubům a jejich konformita byla vysoká. Domy byly dlouhé až 20-40 m a široké 5-9 m. Často v nich žilo více rodin společně, tudíž v tomto domě mohlo žít i na 40 obyvatel. Pravděpodobně společně žily rody matky, dcery, vnučky a jejich rodiny. Dále popíši jejich stavbu. Nejprve se muselo vyhledat nějaké příhodné místo pro stavbu poblíž vodního zdroje a v oblasti, kde je úrodná půda. Tehdejší lidé používali materiál, který byl k jejich sídlišti nejblíže, a proto pomocí dedrologie13 můžeme poznat, co tehdejší době rostlo v jejich okolí. Takto díky dendrochronologii víme, že v okolí Štěpánovic rostly před 6000 lety duby a habry. Dále lidé z období MMK vykopali tzv. kůlové jamky, které se nám dodnes zachovávají. Měly funkci pro upevnění kůlu v zemi, průměrná hloubka je asi 70-90 cm a průměr okolo 0,5-1 m. Do nich se zasypávala část kůlů, které měly držet ve vzpřímené poloze. Kůly byly vzpřimovány po řadách, v našem případě byly tři řady po 6 kůlech, a tvořily půdorys lichoběžníku,
který
se
zužuje
směrem na sever a rozšiřuje na jih. Na střechu neolitici použili klády, které se opíraly o středovou linii většinou 5 kůlů. Tyto trámy byly přidělány ke středovým kůlům buď
Obrázek 5: Stařeneolitický dům a půldorys
svazováním
pomocí
lýkových
provazů anebo osekáním konců trámů tak, aby do sebe vhodně zapadly. Stavitelé kůly na koncích opalovali kvůli zlepšení kvality materiálu, a tak se nám mohou dochovat uhlíky v kůlových jamkách. Jako střešní krytinu používali rákos nebo jiný materiál, který svazovali do snopů a ty poté skládali na konstrukci střechy. Životnost rákosové střechy je v našich podmínkách až 20 let, doškové až 120 let.
13
nauka o stromech a dřevinách (pozn. autora)
‐ 14 ‐
Poté museli primitivní zemědělci zarazit menší větve mezi kůly a do mezer vpletli proutí. Na proutí nanesli značné množství hlíny (tzv. mazanice), kterou museli vykopat nejčastěji v nejbližší okolí domu, a tak vznikaly tzv. hliníky, které se postupem času zaplňovaly nepořádkem z místa, kde lidé žili. Nakonec celou zeď pokryli senem a mechem pro izolaci. Stěny často dosahovaly tloušťky až půl metru. Dále se proti zimě bránili tím, že dům rozdělili na hlavní síň a dvě předsíně. V nich žil dobytek, a tak primitivní zemědělec nemusel daleko chodit krmit zvířata a ta stejně jako lidé vylučovala teplo. Když byl důvod k odchodu, např. pole přestalo mít dostačující úrodu, nájezd nepřátelského kmene atd., tak lidé svoje domy zapálil. Tím se nekvalitně vypálila hlína ve vymazaných stěnách a nám se dochovala ve formě mazanice. V závěru neolitu a tedy i v období MMK se začaly domy zmenšovat a diferencovat. Hlavní rozdíl spočíval v tom, že se mladěneolitické domy začaly zkracovat a profilově měnit. Osobně se domnívám, že zkrácení domů mohlo vést k většímu rozlišování majetku na „můj” a „náš”.
Obrázek 6: Mladěneolitický dům dle nalezené plastiky (vpravo) se vzory MMK
‐ 15 ‐
1.5 Pohřební ritus kultury MMK Pohřební ritus MMK se dá charakterizovat jako velice různorodý. Z nalezišť víme, že lidé této kultury pohřbívali své nebožtíky rozličným způsobem. Například se nám dochovaly jak hromadné hroby (Džbánice) tak pohřby jednotlivců (Katovice, Vyčapy), anebo nerituální pohřby pod základy staveb (Vedrovice). Dále se objevují smíšené hroby se zvířaty (Džbánice, Rajhard) a hroby s těly bez hlav či jinak poničených (Těšetice Kyjovice). A v neposlední řadě se u nás objevuje žárový ritus (Jaroměřice n. Rokytnou), ten má ale nízké zastoupení. A dokonce se našly i hroby s pohozenými těly (Těšetice Kyjovice). V některých oblastech se objevují jak žárové tak kostrové pohřby ve stejných vrstvách, což svědčí o biritualitě.14 Jedinci, kteří byli uloženi samostatně do hrobů, většinou leží na pravém boku s hlavou k severu a tváří k východu. Jejich hroby převážně obsahují různorodé milodary. „V mužských hrobech se nacházela od počátku neolitu bohatší výbava (kopytovité klíny, spondylový šperk, kančí kly), rozdíly v milodarech tedy závisely na věku a pohlaví. Další typy milodarů se však neliší druhem ani počtem (nádoby, štípané nástroje). V zahraničí jsou nástroje a šipky v mužských hrobech, nádoby a drobné nástroje v ženských. Keramiku obsahovalo 70 % hrobů. Určitým rysem jsou přídavky pouhých zlomků keramiky.“15 Některé druhy pohřbů (pohození, pohřebení u základů domu, odseknutí hlavy atd.), které dnes nesouhlasí s našimi normami, ovšem neznamenají, že tehdejší lidé byli nekulturní, ba naopak mohlo to souhlasit s jejich kulturou. Dále hromadné hroby mohou svědčit o nebezpečí příchozích kmenů (kultura Zvoncových pohárů), se kterými se pravděpodobně obyvatelé MMK dali do boje, ale nakonec byla kultura MMK potlačena a asimilována.
14
Podborský V. a kol., Pravěké dějiny Moravy Knotek J., Kamenná vrtaná industrie z východních Čech a jižní Moravy,(Technologie vrtání ve vztahu k různým druhům materiálu), 2009, Hradec Králové
15
‐ 16 ‐
2. Záchranný archeologický výzkum ve Štěpánovicích Naleziště, kde jsem měl možnost zúčastnit se archeologických prací, leželo v těsné blízkosti silnic II/360, která vede ze Štěpánovic do Jaroměřic nad Rokytnou. Tato silnice se měla rozšiřovat a náhodou se zde nalezlo několik objektů, a tak byli zavoláni archeologové a stavební práce se musely pozastavit. Výzkum zde probíhal od 26. června do 14. července. V tomto stanoveném období se muselo vykopat bezmála 60 objektů. Vykopávky totiž měly být hotovy doslova v šibeničním termínu, a to jen proto, že v tomto období archeologové nepřekáželi firmě, která zde pracovala. Patnáctého července už na našem místě kopaly stroje.
2.1 Přírodní podmínky okolí Jaroměřic n. Rokytnou Podle dnešních klimatických podmínek spadá zájmové území do oblasti mírně teplé, okrsku mírně teplého, mírně vlhkého, vrchovinného. Geomorfologicky leží zájmové území v pahorkatině Moravskobudějovické. Okolí Jaroměřic je tvořené poměrně členitým terénem. Hlavní terénní deprese probíhá směrem od severozápadu obloukem k jihozápadu a protéká jí řeka Rokytná… Sledovaný prostor se nachází převážně v povodí řeky Moravy, částečně v povodí řeky Jihlavy. Hydrografickou síť tvoří řeka Rokytná se svými přítoky… Severozápadní, severní a část jižního území pokrývaly dříve listnaté lesy.16
2.2 Geografický popis naleziště Silnice II/360 vede skrz několik polí, které s ní přímo sousedí. Terén je zde mírně zvlněný, směrem na Třebíč se zvedá a na Znojmo se pomalu mění na nížinu. Okolí je nyní osázeno převážně jehličnatými lesy. Naleziště a okolí leží na sprašovém podloží, které bylo velice vhodné pro neolitické zemědělce. Výkopové práce se táhly v celkové délce 300 m vlevo směrem na Jaroměřice a 60 m z pravé strany týž směrem. Celková šířka naleziště byla v průměru 8 m. Některé objekty dokonce i zasahovaly do krajnice silnice a tím byly částečně znehodnocené. Průměrná nadmořská výška je zde 450 m. n. m. Zhruba 100m od prací se nachází vodní zdroj- potok.
16
Koštuřík Pavel, Neolitické sídliště s malovanou keramikou u Jaroměřic n. R., 1979, Academia Praha
‐ 17 ‐
2.3 Práce na nalezišti Na nalezišti ve Štěpánovicích bylo odkryto okolo šesti desítek objektů. Bylo nalezeno na deset tisíc střepů, desítky odštěpků ŠI, dále několik kusů KBI. Výzkum se dostal i do regionálních novin, například do Třebíčského deníku.17 Jako každý jiný výzkum, započal tento také tím, že archeolog provedl na budoucím nalezišti průzkum a zde předběžně označil budoucí objekty. Poté se začalo s prací s důležitým varováním nešlapat do černých skvrn, ty totiž znamenají, že na daném místě je objekt a na jeho povrchu se mohou ležet artefakty, které by mohly být odneseny na botě. Dále se provázkem stanoví přes objekt profil, a začne se vyzvedávat jedna polovina. Dle všeobecného názoru, že archeolog pracuje převážně se štětečkem, by nebylo možné vykopat jámu 4x 8 m. A proto na řadu přichází krompáče, lopaty a hlavně malé motyčky- „škrabadla”. Jimi se povrch objektu zaškrábne až na dno (mezitím se objevují různé nálezy, které se musí pečlivě uschovat v příslušném pytlíku). Až se „zaškrabe” objekt i okolo, aby byl vidět kontrast mezi okolím, tak přijde fotograf a nafotí objekt. Poté se může pokračovat s vyzvedávající prací. Mezitím, když jsou odkryté objekty, tak je nutno je zakreslit do plánů (tuto práci jsem měl možnost vykonávat osobně a nejen díky tomu zde můžete nalézt kopie nálezové dokumentace). Ve Štěpánovicích byly objekty zakreslovány v poměru 1:20 a dále byl zhotoven celkový obraz celé východní části naleziště. V obrazové příloze se nachází postup, jak probíhalo vykopání objektu 519, doporučuji nahlédnout.
17
http://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/hlinene-telo-venuse-nasli-archeologove-20090709.html
‐ 18 ‐
2.4 Nálezy Nejen z keramiky, která se zde nalezla lze usoudit, že zdejší osada patřila do období IIb MMK. Z nálezů můžeme pozorovat, že vyráběli kvalitní keramiku, což ovšem pro celé období neolitu neplatí. Keramická výroba v neolitu dosahuje opravdového vrcholu. Není možné říci, že neolitičtí lidé keramickou výrobu vymysleli, protože už v paleolitu lidé znali výrobu keramických nádob či sakrálních předmětů (viz. Věstonická Venuše). Jelikož usedlý styl života povoloval větší užití keramiky, tudíž se začala vyrábět více. Jak říká magistr Knotek: „Lidé v paleolitu už výrobu keramiky znali, ale jelikož byli lovci, tak se nemohli táhnout za mamuty s křehkými keramickými nádobami. Zkuste si to sami.” Neolitická keramika je tvarově velice různorodá. Z počátku byla vyráběna pravděpodobně hnětením, dále nalepovací metodou. I když je to vědeckou společností doposud neuznané, tak se domnívám, že v posledních fázích neolitu muselo existovat něco na způsob hrnčířského kruhu, protože tenkostěnnou neolitickou keramiku, kterou jsem měl možnost mít v rukou, už by bylo téměř nemožné vyrobit jinak, než na něčem podobném hrnčířskému kruhu. Dále byly vykopány různé druhy štípané industrie ať už různé nožíky nebo miniaturní čepelky. ŠI se v neolitické době využívala jako srpové čepele, škrabadla a příčné šipky. Neobvyklá věc, která se vyskytla, bylo, že se našlo mnoho větších kousků křišťálů pravděpodobně z oblasti dnešní Brtnice.18 Což je pro tuto oblast unikátem a my můžeme jenom spekulovat nad tím, proč si neolitici ze Štěpánovic donesli tyto blýskavé kameny. Můj názor je, že se jim asi jednoduše líbili. Ovšem za touto zdánlivou ješitností se skrývá fakt, že tyto kameny byly opracovány, což ukazuje na jejich technologickou a kulturní vyspělost, protože křišťál se nedá z praktického hlediska využít. Dle odkrytých objektů pomocí kůlových jam lze usoudit, že se zde v IIb nacházel dům, bohužel půdorys pokračoval směrem pod silnici, a tak se nemohl odkrýt celý dům. Pro porovnání zde poskytuji fotku kůlových jam z naleziště, neolitický dům z centra experimentální archeologie ve Všestarech a kopii nálezové dokumentace19 ze Štěpánovic.
18
Ústní sdělení Dr. Milan Vokáč, 2009 (pozn. autora) šrafované čáry jsou konec naleziště, plánek je překreslen v poměru 1:20, kopie toho plánu je možné nalézt v příloze
19
‐ 19 ‐
.
Obrázek 7: Neolitický dům z CEA ve Všestarech
Obrázek 8: Kůlové jámy ze Štěpánovic
Obrázek 9: Kolečka s číslem přes 300 a označením KJ jsou kůlové jámy
‐ 20 ‐
Z mnoha objektů, které byly odkryty, zde uvedu jenom typizované. Například objekt 513 sloužil pravděpodobně jako zásobní jáma pro potraviny. Toto neolitické smýšlení ohledně skladování potravina má dodnes pokračovatele a to v potomcích zemědělců v technicky zaostalých oblastech jako například Filipíny nebo Afrika. Tento objekt má klasický podkopaný tvar, opět bude možné nalézt celý plánek v příloze.
Obrázek 10: Obj. 513(114), skladiště potravin
Jáma, kterou bych mohl vyzvednout, je objekt č. 508, velký hliník, ve kterém zde byly nalezeny kousky malované keramiky, spousta střepů různé hodnoty a několik kusů ŠI. V 508 byla také odkryta pec na pálení keramiky. Tento objekt měl na délku bezmála osm metrů a na šířku minimálně čtyři metry. Opět kopii toho objektu naleznete v příloze. Většina předmětů, které jsou zobrazeny v obrazové příloze, patří do toho objektu.
‐ 21 ‐
Další která
se
zajímavostí, vykopala,
bylo
několik kamenných sekerek, odborně se jim říká kamenná broušená industrie20. KBI se vyráběla
soustavným
broušením kamene o druhý, podkladový
kámen.
Ve
starším neolitu se začínají objevovat jako první kusy KBI tzv. kopytovité klíny, ploché sekery. Postupem času se
objevují
ruční
Obrázek 11: Kamenná sekerka, Štěpánovice
mlýny,
drtiče a brousky. Vrtaná industrie se objevuje až později a znamenala další malou revoluci v uchycení sekerky do topora. Experimentálně bylo dokázáno, že provrtání kamene a zasazení do topora je efektivnější než předešlé způsoby úchytu. Mgr. Jan Knotek ve své práci dokazuje, že provrtání břidlice typu Jistebsko trvalo cirka 600 hodin, ale např. u břidlice typ Želešice to trvá při 40 mm necelých 30 hodin, u metabazitu typu západní Morava 25 hodin. Důležitým faktorem ohledně časového rozpětí je zde typ materiálu a jak široký má být otvor. A přichází s novou ověřenou hypotézou, že při vrtání mlatu nebylo potřeba vody, právě naopak, vrtání probíhalo za sucha. Pro bližší informace bych doporučil jeho magisterskou práci.21 Finálně se v pozdním neolitu objevuje vrtaná zbraň, která se jmenuje sekeromlat.
20
KBI (pozn. autora)
21
Knotek J, Kamenná vrtaná industrie z východních Čech a jižní Moravy, 2009, Hradec Králové, 69.s.,Pedagogická Fakulta Univerzita Hradec Králové ‐ 22 ‐
Vraťme se opět k objektu 508 neboli hliníku. Výraz hliník se v odborné společnosti používá pro jámu, velkých rozměrů (až 4x6 m), pravděpodobně využívanou pro získávání hlíny- mazanice na stěny domů (viz. kap. 2.4 Stavba domů). Dále se tento vykopaný prostor používal sekundárně jako místo pro odpadky z vesnice. Skončila zde drtivá většina rozbitých nádob, zbytků potravin anebo odpadu z výroby ŠI. V hliníku ve štěpánovicích se nalezly i pozůstatky keramické pece. Druhotně se také hliníky využívaly jako hroby. Z CEA ve Všestarech jsem získal fotku rekonstruované pece, tak vám předkládám možnost porovnat pozůstatky a skutečnost.
Obrázek 13: konstrukce keramické pece v CEA ve Všestarech
Obrázek 12: zbytky keramické pece, Štěpánovice
‐ 23 ‐
2.5 Zpracování materiálu Po skončení prací se ještě několik dní plavil materiál u blízkého potoka. To znamená, že se jako při rýžování zlata proséval některý vykopaný materiál. Díky této technologii bylo nalezeno několik další kusů ŠI a křišťálů. Dále se vykopané artefakty uložily ve skladišti muzea v Jihlavě. Za několik týdnů je brigádníci (studenti archeologie) pečlivě omyli a vyřadili soudobé nebo omylem vyzvednuté věci (kameny atd.), může se dosti často stát, že na povrchu objektu se najde střep z 19. Století a omylem se zařadí mezi ostatní. Poté střepy pokračují do muzejní laboratoře, kde se archeologové pokouší slepit některé střepy, které by mohly jít poté na výstavu (viz. obrazová příloha). Když jsem podruhé navštívil Muzeum Vysočiny v Jihlavě, tak jsem si ozkoušel tuto, dle mého názoru, nevděčenou práci. Po pravdě řečeno musím říci, že je to mravenčí práce (ve Štěpánovicích bylo nalezeno na 10 000 střepů) a nutně to potřebuje zájem o daný obor a velkou píli. Výsledky ovšem stojí za to. Nakonec archeolog napíše nálezovou zprávu a pravděpodobně ji vydá v nějakám sborníku, to ale může být i rok po ukončení výzkumu. Tímto končí všechna práce ohledně výzkumu. Někdy ovšem má ještě několik přednášek ohledně výzkumů, kde prezentuje svoji činnost.
Obrázek 14: Konečná fáze výzkumu, dokumentace střepů a lepení do větších celků, Muzeum Vysočiny v Jihlavě
‐ 24 ‐
Závěr: O výzkumu ve Štěpánovicích jsem toho mohl napsat více, ale to by přesahovalo moje dosavadní vzdělání na poli archeologie. Moje práce by se totiž podobala nálezové zprávě a tuto práci raději přenechám povolanějším. Během psaní seminární práce jsem se snažil zkontaktovat odborníky, bohužel jsem skončil s nezdarem. Při psaní jsem byl konfrontován s různými vysokoškolskými texty, a tak jsem se mohl už dopředu seznámit s mým zájmovým okruhem. Pracoval jsem při psaní této práci jak se starší literaturou ze 70. let, tak i s novějšími výtisky. Abych získal některé knihy, tak jsem musel například navštívit Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity a tam zakoupit skripta pro studium archeologie na vysoké škole. Ovšem největším zdrojem informací mi byli živí lidé- Mgr. Jan Knotek a Mgr. Milan Vokáč, Ph.D. Dále jsem byl na podzim roku 2009 navštívit centrum experimentální archeologie ve Všestarech, kde jsem měl možnost získat cenné fotografie a znalosti. Dále jsem získal cenné zkušenosti ze záchranného výzkumu ve Štěpánovicích. Za politování hodné považuji chování, s jakým zacházela pracující firma s archeology. Osobně se mi nelíbil šibeniční termín výzkumu, protože jejich práce musela pokračovat. Muselo pracovat o víkendech, s přesčasy a často i ve spěchu, protože mnohdy nespolupracovalo počasí. V této práci jsem se pokusil dostatečně nastínit, jak vypadá archeologický výzkum, ale každý výzkum je jiný a metody se mohou často různit. Nyní je výzkum dále zpracováván na Masarykově univerzitě v Brně.
‐ 25 ‐
Použitá literatura: Buchvaldek M. a kol., Dějiny pravěké Evropy, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Praha 1985 Česal A., Utajené dějiny Čech, Ivo Železný nakladatelství a vydavatelství spol. s.r.o. 2001, Praha Čížmař Z., Život a smrt v mladší době kamenné, 2008, Znojmo, Zdeněk Čížmař (ed.) Knotek J, Kamenná vrtaná industrie z východních Čech a jižní Moravy, 2009, Hradec Králové,
69.s.,Pedagogická Fakulta Univerzita Hradec Králové Podborský V. a kol., Pravěké dějiny Moravy, Muzejní vlastivědná spol. v Brně, 1993 Podborský V., Dějiny pravěku a rané doby dějiné, MU FF, Brno, 2008 Koštuřík P. a kol., Pravěk Třebíčska, Muzejní vlastivědná spol. v Brně, Západomoravské muzeum v Třebíči. Brno Tichý R., Pravěk Evropy I, Gauedeamus, 2006, Hradec Králové
Tichý R., Expedice Monoxylon, Společnost experimentální archeologie Hradec Králové při ústavu Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a JB production, 2001, Hradec Králové, ISBN 80-238-739-1
Zdroje pro obrázky: Tichý R., Expedice Monoxylon, Společnost experimentální archeologie Hradec Králové při ústavu Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a JB production, 2001, Hradec Králové, ISBN 80-238-739-1 Podborský V., Dějiny pravěku a rané doby dějiné, MU FF, Brno, 2008 Čížmař Z., Život a smrt v mladší době kamenné, 2008, Znojmo, Zdeněk Čížmař (ed.)
Obrázky malíře Libora Baláka
‐ 26 ‐
Poznámky: Životopis Jaroslava Palliardiho Narozen 10.2.1861 v Telči, zemřel 12.3. 1922 v Moravských Budějovicích. Po studiích práv se usadil jako notář v Moravských Budějovicích a od 80. let 19. století se začal soustavně zabývat archeologií; specializoval se na studium mladší doby kamenné. Jím shromážděná sbírka (spravuje ji Archeologický ústav Moravského zemského muzea) podávala ucelený přehled moravského neolitu. V letech 1893 – 1900 redigoval Časopis vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci, kde také publikoval větší část svých prací. Některé jeho příspěvky byly uveřejněny i v Památkách archeologických, v Časopisu Zemského musea v Brně a v Pravěku. Nejvýznamnější práce Die neolitischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich (1897) a Die relative Chronologie der jüngeren Steinzeit in Mähren (1911) vyšly v rakouských časopisech. Palliardiho chronologie mladší doby kamenné se stala na dlouhou dobu vzorem a vodítkem pro československé i zahraniční archeology22.
22
http://www.mzm.cz/mzm/osobnosti/jaroslav_palliardi.html
‐ 27 ‐
Obrazová příloha Kapitola 1:
Obrázek 1: Rondel
Obrázek 2: rekonstrukce rondelu, CAE Všestary
‐ 28 ‐
Hmotná kultura MMK:
Obrázek 3: antropomorfní plastika
Obrázek 4: Naběračka s tulejí
‐ 29 ‐
Obrázek 6: Vyšší hrnec, MMK Ib
Obrázek 5: Detail vzoru MMK Ia
Obrázek 7: Tenkostěnný pohárek, MMK Ib
Obrázek 8: Váza, MMK Ib
‐ 30 ‐
Obrázek 9: váza s vhloubenou a plastickou výzdobou, MMK IIa
Obrázek 10: Mísa, MMK IIa
‐ 31 ‐
Obrázek 11: Mísa na nožce, MMK IIb
Obrázek 12: Váza, nepravá terra nigra, MMK IIb
‐ 32 ‐
Kapitola 2:
Obrázek 13: obj. 519 při obhledání naleziště
Obrázek 14: obj. 519 při vykopání poloviny a profilu
‐ 33 ‐
Obrázek 16: obj. 519 jak je zaznačen v dokumentaci
Obrázek 15: obj. 519 po celkovém výkopu
Obrázek 17: půdorys obj. 519 v dokumentaci
‐ 34 ‐
Obrázek 18: Tenkostěnný pohárek, Štěpánovice
Obrázek 19: Zoomorfní plastika na boku, Štěpánovice
Obrázek 20: Keramická nožka, Štěpánovice
‐ 35 ‐
Obrázek 21: Tři kusy malované keramiky, Štěpánovice
Obrázek 22: Fragmenty malované keramiky, Štěpánovice
Obrázek 24: Fragment tenkostěnné keramiky s malbou, Štěpánovice
Obrázek 23: Detail
‐ 36 ‐
Obrázek 25: Nohy venuše od pasu po kotníky, Štěpánovice
Obrázek 26: Objekt 501(102), kde byly nalezeny nohy z vedlejšího obrázku
Obrázek 28: Váza z předchozího obrázku při vykopávání
Obrázek 27: Keramická váza při zpracování v muzeu
‐ 37 ‐
