Závěrečná zpráva 2012/13 Ruská federace: Novorossijsk, Kirillovka, Anapa, Varvarovka, Pavlovka Mgr. Eva Řezníčková Místa: Kirillovka, Český kulturně-osvětový klub Mateřídouška, Novorossijsk, Český krajanský spolek Nazdar, Novorossijsk, Dům národnostních menšin, obce Hejduk a Varvarovka. Kulturně-osvětový český klub Mateřídouška se nachází na ulici Krasnaja 19 v obci Kirillovka, která je součástí Novorossijka a má cca 1 000 obyvatel. V obci je kulturní dům, základní škola, několik dobře zásobených obchodů se smíšeným zbožím, restaurace a zdravotní středisko. Spojení s Novorossijskem je pravidelné a časté. V obou směrech jezdí maršrutky č. 15, 15A, 18 a 25. Klub Mateřídouška se nachází na zastávce Dům kultury v budově staré české školy. V jedné polovině budovy je obchod, o druhou polovinu se dělí český klub, Klub válečných veteránů a Obecní úřad v Kirillovce. Český krajanský spolek Nazdar se nachází v přízemí panelového domu na křižovatce hlavní ulice Vidova a Gordeeva /dům č. 4/ v Novorossijsku. Jde o velké a velmi pěkné prostory s krásnou třídou /často jsem ji využívala i k nacvičování českých tanců/, vybavenou kuchyňkou, společenskou místností, několika sociálními zařízeními, dvěma šatnami, kancelářemi pro předsedkyni, zástupkyni a rozestaveným bytem pro českého učitele. Krajané z Hejduku a Varvarovky svůj spolek nemají. V obou místech k setkávání a činnostem slouží místní kulturní domy. Dospělí krajané přicházejí na výuku dobrovolně z vlastního zájmu. Převážná většina dětí a studentů z Mateřídoušky a Nazdaru nejsou krajané. Klub Mateřídouška: výuku pravidelně navštěvovalo 8 dětí /6 – 12 let/, 12 studentů /15 – 23 let/, 15 dospělých /do 60 let/. Spolek Nazdar: 18 dětí /10 – 14/, 6 studentů /16 – 18/, 8 dospělých /do 65 let/. Varvarovka: 12 děvčat /9 – 12/, 20 krajanek /nad 55 let/. Ve Varvarovce byla pravidelná výuka ČJ zahájena v únoru 2013. Přijížděly krajanky z Anapy a Pavlovky. Výuka a veškeré aktivity se konaly v místním Kulturním domě ve Varvarovce. Zájmová činnost: kroužky /počty žáků, věk/ Klub Mateřídouška: workshopy navštěvovalo 8 dětí /věk 6 – 11/, taneční kroužek Sluníčko 8 /věk 6 – 11/, pěvecký kroužek Sboreček 8 /věk 6 – 11/, divadelní kroužek Kuřátka 8 /věk 6 – 11/, aerobic Berušky 8 /věk 6 – 11/, divadelní kroužek 20 /věk 18 – 60/, taneční kroužek 8 /věk 30 a více/, pěvecký soubor Kytice 10 /věk do 60 let/. Spolek Nazdar: Šikovné ruce /batikování, vyšívání, patchwork a drátování/ navštěvovalo 20 /věk 9 – 12/, kroužek hudebně pohybový 20 /věk 9 – 12/, kroužek vaření a pečení 5 /věk 18 a výše/, kroužek výtvarný a rukodělný 5 /věk 18 a výše/, pěvecký kroužek 18 /věk 9 – 65/.
Dům národnostních menšin (dále DNM): dětský folklórní soubor Jiskra (dále DSF) 16 děvčat /věk 8 – 12/ Varvarovka: DFS Varvarovský šáteček 12 /věk 9 – 13/, FS Varvarovské frajárky 20 /všechny nad 55 let/ Výuka: Na uvedených místem jsem se snažila o pestrou výuku všech věkových kategorií. Často zájemci o výuku přicházeli unaveni ze školy, z práce. Proto jsem program koncipovala tak, aby stále přitahoval jejich pozornost. Prokládala činnosti, hrála s krajany hry, s dětmi četla pohádky, zpívali jsme písničky, tancovali, učili se o Evropě a České republice /putování do minulosti i přítomnosti/, dramatizovali čtené texty, zkoušeli několik divadelních vystoupení, vyplňovali pracovní listy apod. Aby měli rodiče lepší přehled o dění v Nedělňáčku /spolek Mateřídouška/, Nazdaru, Domě národnostních menšin i ve Varvarovce, měli možnost docházet s dětmi. Často si natáčeli z výuky i krátká videa. Snažila jsem o vyučování hrou a zároveň děti naučit co nejvíce. Rozdílná úroveň znalosti českého jazyka nevadí. Není důležité, zda dítě umí číst a psát, stejně tak nemusí umět ani slovo česky. Přítomnost česky hovořící učitelky zajistí, že žádné z nich nezůstane nechápavě stranou. Spoustu slov si navíc navzájem přeloží a poradí samy děti. Nejdůležitější je prostě přimět děti pracovat, poslouchat a učit se. Když se kdokoli dětí zeptal, zda chodí do spolků rády, dostával všude opakovanou souhlasnou odpověď. Během školního roku se nastřádá spousta pracovních listů a prací dětí na volných listech, které je potřeba nějak uspořádat, uschovat, aby se jejich práce neztratila. Každé dítě si nakreslilo úvodní stranu Já a moje portfolio. Na konci roku si portfolia odnesly domů. Studenti byli úplní začátečníci. Vyučovala jsem podle učebnice Učíme se česky I. a II. /autorka PaedDr. M. Hanzová/. První díl plně vyhovuje těm, kteří se teprve začínají seznamovat s českým jazykem a s českým prostředím, druhý díl je zaměřen na komunikaci. Studentům jsem sestavila přehled mluvnice a pravopisu. Budou jej potřebovat, jelikož v letošním roce se rozhodlo odjet na placené roční kurzy českého jazyka do Prahy nebo Poděbrad celkem 9 studentů /Mateřídouška 6, Nazdar 3/. Dospělé krajany v Mateřídoušce i Nazdaru /všichni mírně pokročilí/ jsem vyučovala podle Čj I. a II. díl /autorka T. A. Acarkina/. S touto učebnicí mám u rusky mluvících krajanů ty nejlepší zkušenosti. Ke každé vyučovací hodině jsem připravovala pracovní listy, které si krajané postupně zakládali. Kromě základní gramatiky a vyjmenovaných slov jsem s krajany dopodrobna probrala slovní druhy. Učivo si dobře procvičili a osvojili. Ve Varvarovce jsem začala s výukou českého jazyka od začátku. Napsala jsem Písanky a pro všechny /děti i dospělé/ sestavila pracovní sešity se základními lekcemi konverzace a přehledem mluvnice a tvarosloví včetně slovníku k lekcím. Ve všech těchto spolcích dostali na závěr školního roku děti, studenti i dospělí osvědčení, diplomy, uznání a jiná ocenění za aktivity spojené s výukou českého jazyka.
Intenzivních kurzů českého jazyka, které byly zájemci velmi kladně hodnoceny, se v Kirillovce /klub Mateřídouška, 3. 6.–14. 6./ účastnilo 10 dospělých, v novorossijském DNM /příměstský tábor 17. 6.–28. 6./ byla účast 10 až 15 dětí denně, ve varvarovském Kulturním domě /1. 7.–19. 7./ docházelo pravidelně 12 krajanek nad 55 let a všechny děti, pro které byl organizován letní tábor, v Novorossijsku /spolek Nazdar, 22. 7.–2. 8./ projevilo o výuku zájem 8 dospělých. Další aktivity Krajané se zájmem a pravidelně docházeli do kroužků tanečních, rukodělných, pěveckých či divadelních a podíleli se aktivně na organizování výročních akcí. Ve spolku Mateřídouška aktivně v týdnu pracuje pěvecký soubor dospělých Kytice, děti se naopak mohou scházet jen o nedělích v Nedělňáčku. Kromě tvořivých dílniček byly všechny zapojeny v kroužcích pěveckém, dramatickém a aerobiku, jehož cílem bylo především zlepšit fyzickou kondici a pohybové dovednosti dětí různého věku /koordinaci, flexibilitu a rytmiku/. Zdejší děti nemají tolik pohybu, proto byl dětský aerobik také ideálním doplňkem jejich zdravého života a přípravou na příští rok, kdy jsem měla v plánu s nimi založit dětský taneční kroužek českých a moravských lidových písní a tanců. K mému velkému potěšení byl aerobic pro děti velkou zábavou a celé cvičení braly jako hru. Zvládly několik sestav s různými pomůckami – oblíbené byly míče, gumy, krabičky, krabice, plastové lahve s pískem nebo přinesené hračky. Kromě pro ně zpočátku úplně neznámých základních kroků aerobiku se naučily řadě říkadel, českému motivačnímu názvosloví i choreografii se spoustou variant k tomu. Písničky a adekvátní hudba pravidelně obohacovaly výuku českého jazyka. S dětmi jsem nacvičila dramatizaci několika českých pohádek /Perníková chaloupka, Vosa papírnice, Jak šli bratři pro kládu, Kuřátko a obilí, Karkulka apod./, s dospělými muzikál Červená Karkulka a celou řadu dalších vystoupení, která jsme předváděli v klubu krajanům při výročních akcích, českých svátcích apod. Okolí obce Kirillovky přímo vybízí k celé řadě aktivit. Pro rodiče a jejich děti jsem organizovala pravidelné a velmi úspěšné stezky s jednoduchými úkoly do okolí např. Budulínkovou stezkou, Za kamarády z pařezové chaloupky, S Ferdou a Beruškou na mravenčí paseku, Za sluníčkem s beruškami apod. Při spolku Nazdar z iniciativy předsedkyně Zinaidy Trendy byl v Domě národnostních menšin v Novorossijsku organizován koncem září 2012 český dětský folklórní soubor Jiskra jako v pořadí šestý národnostní taneční soubor. Přihlásilo se celkem 16 děvčat ve věku 8 – 12 let. Za přítomnosti choreografky Máji Raveljevně jsem učila děvčata české tance, říkanky, básničky, písničky, a to pravidelně každý čtvrtek od 16.00 – 18.00 hod. Děvčatům se činnosti velmi líbily a od listopadu 2012 začaly přicházet také na sobotní workshopy a výuku českého jazyka do spolku Nazdar, a to mnohdy i se svými rodiči. A co více. Společnými silami se konečně postupně podařilo vyzdobit třídu v Nazdaru dětskými kresbami a výrobky z letošních tvořivých dílen tradičních českých lidových technik /batika, pletení z proutí, ruční tkaní, vyšívání, malba na hedvábí, perníčky, drátování
atd./. K dnešnímu dni se děvčata naučila celkem 12 českých a moravských tanců a od ledna se dětský folklórní soubor Jiskra také pravidelně zúčastňuje tradičních novorossijských, anapských a krasnodarských mezinárodních dětských folklórních festivalů, pořadů o dětech a pro děti, dětských soutěží, her apod. Dospělí krajané z Nazdaru projevili velký zájem o vaření. Kromě českých knedlíků, omáček a tradičních polévek jsme před Mikulášem pekli a zdobili perníčky, na masopust smažili koblihy, na Velikonoce zadělávali na mazance. Krajanky z Nazdaru jsem naučila péci moravské svatební koláčky a zdobit domažlické koláče. Ve Varvarovce jsem členky dětský folklórní soubor Varvarovský šáteček kromě všech tanců Hanácké besedy naučila celou řadu říkanek, říkadel, básniček a českých a moravských písniček. Podařilo se mi v Pavlovce i Varvarovce obnovit některé české lidové zvyky a tradice /např. masopustní průvod, vynášení Moreny, velikonoční koledování i stavění máje s tanci na návsi/. Oživili jsme dávno zapomenuté české písničky, dětské hry a tance. Za svoji krátkou činnost se Šáteček několikrát zúčastnil místních přehlídek základní umělecké činnosti (ZUČ) v Anapě, odkud si vždy děvčata přivezla ocenění i zvláštní uznání. Nejdříve tancovala děvčata v místních školních stejnokrojích, ale ve velmi krátké době jim ředitelka Alla Nedzvědská nechala ušít české kroje, které jsme jen doplnily o červené šátečky a červené stuhy do vlasů. Tyto kroje děvčatům moc sluší a ony důstojně reprezentují krajanský folklór v místě i okolí. Folklórní soubor Varvarovské frajárky jsem naučila tancovat tři české tance v různých choreografiích. Zpíváme několik českých a moravských písní, a to především ty, které zde byly dříve velmi oblíbené. Krajanky přicházely pravidelně a za bohatým výčtem celého souboru se skrývá jejich poctivá práce. Cílem mé práce v oblasti folklóru /osobní koníček z mládí, byla jsem dlouholetou aktivní členkou souborů písní a tanců Jiskra Plzeň a Konrádyho dudácké muziky/ bylo udržovat, obnovovat a rozvíjet kdysi tak bohatou českou a moravskou lidovou kulturu a přiblížit ji krajanům v dnešním moderním světě daleko za českými hranicemi. Velké akce Klub Mateřídouška 15. září: oslavy 69. výročí osvobození Novorossijska (území Malé země), vystoupil pěvecký a taneční soubor Kytice. Krajané poprvé zatancovali několik českých tanců. 28. září: Den české státnosti, setkání s krajany. Členy souboru Kytice jsem naučila zpívat Svatováclavský chorál. 4. 10. – 6. 10. Český filmový festival v Kirillovce /každý den jeden film tematizující Prahu/. Od 25. května do 2. června 2013 se v Novorossijsku konaly Dny české kultury věnované krajanům a dalším zájemcům o českou kulturu. Jejich organizátorem je kulturně osvětový klub Mateřídouška. V letošním roce přijali účast: Irina Gusačenko – třetí sekretář Velvyslanectví ČR v Ruské federaci, Sergej Skorvid
(Moskva) – docent katedry slavistiky a středoevropských studií RGGU, bohemista a překladatel, Maxim Krivošejev (Moskva) – herec a zpěvák autorských a folklórních písní, „Volnica“ (Moskva) – jazz-folk-rock trio, z Prahy za DZS Olga Vlachová, za MŠMT Monika Slabá a za MZV Martina Václavíková. Vyhodnocení soutěže Krásná je naše dolinka s prezentacemi krajanů České dědictví UNESCO: Dvanáct českých divů světa. Večerní společný koncert souboru Kytice a skupiny Maxima Krivošejeva. 26. května: přednáška Sergeje Skorvida z Moskvy: Novogradka a Voskresenka Kalačinského kraje Omské oblasti, kde si Češi stále uchovávají českou řeč¨ a slavnostní koncert ke 150. výročí narození Jaroslava Hejduka /hlavního agronoma severního Kavkazu/ s dětským muzikálem Na mravenčí pasece a muzikálem Červená Karkulka, který nacvičili dospělí krajané. 10. června – 71. výročí vypálení obce Lidice /vyprávění, beseda a film o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné malé české vesničky/. Dům kultury Hejduk 6. října – 99. výročí založení obce Hejduku. Zajistila jsem promítání DVD „Добро пожаловать в Чешскую Республику“. 23. dubna – 150 let od narození Jaroslava Hejduka. Beseda s místními obyvateli o krajanech, kteří se zasloužili o rozvoj zdejší oblasti. Spolek Nazdar 28. října – Den vzniku samostatného Československa /setkání a beseda s pamětníky obce Hejduk/. Vernisáž výstavy fotografií T. G. Masaryk a Československá armáda. 5. dubna – I. ročník Nocování s Anderesem, zúčastnilo se celkem 15 dětí a 7 dospělých 5. července – Den slovanských věrozvěstů, dramatizace textu o Cyrilu a Metodějovi Dům národnostních menšin /výstavy/ prosinec: Kouzelné obrázky Josefa Lady /Ladovy kalendáře a beseda o malíři a ilustrátorovi/, organizoval Nazdar, Novorossijsk únor: František Synek /60 barevných fotografií českých lidových krojů a zvyků/, organizoval Nazdar, Novorossijsk duben: Dny kultury České republiky /promítání dokumentu ČT a prezentace knihy Daleko od domova - Far from home s fotografiemi J. Štreita a M. Sedláčka, které dokumentují život a kulturu české menšiny žijící v Krasnodarském kraji na severním pobřeží Černého moře.
Společné akce klubu Mateřídouška a spolku Nazdar: 21. února – Světový den mateřského jazyka /odevzdány literární práce k 1150. výročí Cyrila a Metoděje a výtvarné práce do mezinárodní soutěže Cestou dvou bratří/. květen – výstava výtvarných a literárních prací na téma: 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Varvarovka 6. dubna: Noc s Andersenem 22. dubna: Den země. Čištění potoka, sázení nových stromků, zábavný program pro děti a vyhodnocení projektu Zde začínají svahy Severního Kavkazu, který byl zaměřen na tradice a přírodu. 24. dubna: Den sv. Cyrila a Metoděje, Den slovanské kultury a vzdělávání. Spolupráce S Kulturním domem v Hejduku jsem pravidelně spolupracovala, paní ředitelce pomáhala s organizováním českých svátků, se založením Síně českých tradic, besedami pro krajany apod. Na VIII. dětském výtvarném projektu Cestou dvou bratří /v letošním roce mezinárodním/ jsem spolupracovala se sestrou představenou Marií Dudovou z Velehradu, která nám zaslala pro děti i studenty celou řadu omalovánek, samolepek, knižních publikací a zajímavých informací, podle kterých se krajané v průběhu roku seznamovali se životem a dílem světců. V květnu bylo 15 výtvarných prací dětí odesláno na Velehrad, kde se na Dnech dobré vůle dne 4. 7. pořádala slavnostní vernisáž. Další spolupráce byla s místní knihovou v sousední Metodějevce, kde jsem uspořádala výstavu a besedu o Cyrilu a Metodějovi a děti z Mateřídoušky vystoupily s programem. Příští rok by se místní knihovna také ráda zapojila do moc Nocování s Andersenem. Pro nocování nejsou v Mateřídoušce podmínky, je s vedoucí knihovny domluveno, bude-li mít český učitel zájem, může s kirillovskými dětmi nocovat v této knihovně. Velmi úspěšná byla spolupráce mezi českou učitelkou a knihovnicí ve Varvarovce, Zemfíra Vasiljevič je nakloněna všem aktivitám. A tak jsme s malými čtenáři uspořádali několik akcí, např. besedu o Josefu Ladovi /děti zkoušely vyrobit vlastní leporelo/, sledovaly Karafiátovy Broučky online, seznámily se s celou řadou českých pohádkových a večerníčkových postaviček, malovaly Večerníčka, skládaly čepice a uspořádaly jsme společně první pohádkovou Noc s Andersenem /v sobotu 6. 4./ a nacvičili pásmo říkadel a krátkou pohádku, kterou pak děti předvedly ještě několikrát před různým publikem. V Domě národnostních menšin v Novorossijsku jsem se seznámila s choreografkou Marií Raveljevnou, ve Varvarovce s choreografkou Natálií Valetovou. Naučila jsem děti i obě
choreografky celé řadě českých a moravských tanců. V příštím roce budou mít na obou místech zájem o pokračování v nácviku, jsou již přihlášené další děti i celé taneční skupiny. Podmínky pro výuku Kirillovka /klub Mateřídouška/ má pro výuku pouze jednu místnost. Vzhledem k tomu, že učím děti hrou, využívala jsem po dohodě s válečnými veterány k pohybové činnosti jejich sousední místnost. V ní jsme nacvičovali aerobik, dětské tance, hráli divadlo a zpívali písně. Nemohla jsem s dětmi dělat bohužel takové činnosti, jako je batikování apod. V klubu není zavedena voda, není zde vařič, děti si nemohou pořádně umýt ruce apod. Záchod je jen chemický, ale děti se jej naučily používat bez problémů. Místnost klubu je na druhou stranu velmi útulná a dobře vybavená. Všechny knihy jsou uložené ve skříních nebo na poličkách. Zájemci o výuku sedí kolem jednoho velkého stolu, což je velká výhoda pro učitele, neboť má každého „na očích“. Bydlela jsem v Kirillovce a klub jsem měla doslova „za rohem“. Novorossijsk /spolek Nazdar/ má naopak vše potřebné. Velká učebna s lavicemi také často sloužila k nácvikům tanců, malá místnost s knihovnou ke čtení a zájmovým aktivitám dětí. Společenskou místnost jsme používali k besedování a setkávání zájemců o českou kulturu. Kuchyňka je velmi dobře vybavena. Spolek má 3 WC, také sprchový kout a velkou šatnu. Učitel má možnost si své věci nechávat v jedné ze dvou kanceláří. Mně osobně ve spolku Nazdar velmi líbilo už proto, že jsem jej s dětmi i krajany celý vyzdobila jejich pracemi. Velké poděkování patří vedoucí spolku Zině Trendě a především jejímu vždy ochotnému synu Stanislavu, který byl mojí pravou rukou. Do Nazdaru jsem dojížděla 2 až 3x týdně, doprava je rychlá a celkem pohodlná. Do Varvarovky jsem jezdila autobusem s přestupem na místní dopravu v Anapě. Cestování, práce s krajany, učení s dětmi, nácviky tanců se soubory a opět cestování zpět mi zabralo celý den. Podmínky pro učitele Učiteli pomáhá zajišťovat ubytování předsedkyně klubu Mateřídouška. Vychází mu vstříc a podle jeho přání zajistí bydlení v Kirillovce nebo Novorossijsku. Já jsem dala přednost předměstí před městem. Během roku jsem se stěhovala kvůli údajnému prodeji domku. V současné době bydlím v domě krajana. Stravuji se sama, jsem spokojena. Podařilo /nepodařilo se Podařilo se mi založit 3 dětské folklórní soubory ve všech projevech: slovesném, hudebním, tanečním i výtvarném a 1 folklórní soubor dospělých. V Mateřídoušce i Nazdaru jsem připravila slavnostní program pro rodiče, ve Varvarovce akademii pro žáky místní školy a obyvatele obce. V Mateřídoušce jsem též založila folklórní soubor dospělých. Sešli jsme se několikrát, ale zájem postupně opadl. Nakonec se nenašel ani dostatečný počet zájemců. Mým přáním bylo, aby se krajané alespoň jednou také zúčastnili Krajanského festivalu v Praze. Na druhou stranu – ne všichni mohou ve svém věku tancovat.
Velmi dobře jsem motivovala studenty v obou spolcích při výuce českého jazyka, o čemž svědčí jejich nebývalý zájem o další studium v ČR. Snažili se, hodně se naučili a v lednu se rozhodli, že se přihlásí na roční kurz českého jazyka do Poděbrad. V budoucnu by chtěli dále pokračovat na některé vybrané vysoké škole v ČR. Ne všichni studenti a krajané však mohli pravidelně docházet na výuku českého jazyka. Proto jsem zavedla výuku „online“, která se velmi osvědčila. V obou spolcích Nazdaru i Mateřídoušce jsem si s krajany připomněla české státní svátky a všechny české zvyky a tradice. Nejvíce se krajanům líbil masopust. Pro každého zájemce jsem vytvořila zpěvníček s 30 lidovými písněmi, které se naučili zpívat. Na Velikonoce jsem s hochy pletla pomlázky, krajany seznámila s Morenou a létem a sestavila program, se kterým několikrát úspěšně vystupovali. Pro děti jsem během školního roku uspořádala několik výstav a besed nad knihami s vypravováním o českých ilustrátorech a spisovatelích, např. O. Sekora /Malované počasí, Ferdův slabikář, Mravenci se nedají ……./, Spejbl a Hurvínek – dřevěné loutky, Fr. Hrubín /Špalíček veršů a pohádek/, J. Lada /Lidová říkadla, bajky a vzpomínky na Hrusice/, M. Aleš /perokresby/, Erben /Nejkrásnější české pohádky/, J. Karafiát /Broučci/, J. Kožíšek /Ráno/. Problémy a doporučení Problémy, které se vyskytly, jsem se snažila řešit sama. Nikdy jsem nikoho neobtěžovala a nežádala o pomoc. Výhodou je, že se rusky velmi dobře domluvím /bez znalosti ruského jazyka to zde možné ani není/. Časté potíže byly s internetem /spojení přes modem/. Celou dobu mého působení jsem se snažila o navázání spolupráce mezi Mateřídouškou a Nazdarem. Nedařilo se mi to tak, jak bych si představovala, ale spokojena jsem nakonec byla. Děti a studenti se ochotně zapojili do projektů, které vyhlásil jeden či druhý spolek. Různé Do Krasnodarského kraje na černomořském pobřeží se začali Češi stěhovat na základě dohody mezi Ruskem a Rakouskem ve 2. pol. 19. století. Několik českých rodin přišlo do oblasti pod přístavem Tuapse již v roce 1868, ale první velký přísun byl o rok později, v r. 1869. Asi 360 českých rodin připlulo na parníku z Oděsy a usadily se v okolí Novorossijsku. Založily české vesničky, z nichž většina byla pojmenována podle svatých – Kirillovka, Metodějevka, Chlebovka, Borissovka, Vladimirovka nebo Hejduk. Ostatní rodiny se usadily v dnešní Varvarovce a Pavlovce nedaleko od Anapy, další odešly dále na jih k přístavu Tuapse a k Soči nebo překročily kavkazský hřeben k Majkopu. Další Češi přijeli v letech 1870 – 1871 po mnohaměsíční únavné cestě na koních a kravách přes dnešní Ukrajinu. Přistěhovalcům se žilo zpočátku těžce. Postavili si zemljanky, mýtili lesy a zvykali si na drsnou přírodu předhůří severního Kavkazu. Ve 30. letech 20. století bylo toto území po Volyni druhou největší českou komunitou v Rusku, kde si krajané vytvořili výraznou a kulturně aktivní menšinu. Mezi významné Čechy zdejšího kraje patřili především agronom Bedřich Hejduk a jeho syn Jaroslav, kteří se zasloužili ve velmi krátké době o obnovu válkami zuboženého kraje a dodnes jsou jejich jména skloňována ve všech pádech, pokud se týče vinařství. Další Češi byli např. významný geolog a chemik Josef Kučera - objevil na
začátku Kavkazského hřebene rozsáhlá ložiska vysoce kvalitního vápence, sládek Jaroslav Ostrý – začal v Novorossijsku jako první vařit české pivo v pivovaru Slávie, populární zpěvačka Růžena Sikora – jako jedna z prvních sovětských zpěvaček zpívala písně v cizích jazycích včetně češtiny či v neposlední řadě Zenon Svatoš – neúnavný pracovník a skvělý sběratel, člen expedice na Špicberky pod vedením V. A. Rusanova. Krajané obou spolků byli ke mně velmi milí, s vedoucími je radost spolupracovat. Obě paní předsedkyně se mi naopak snažily ve všem pomáhat a moji práci dovedly ohodnotit. Osobně velmi děkuji krajanům i studentům, kteří svojí motivací a zájmem vytvářejí ideální prostředí pro činnost spolků. Pro mě byl rok 2012/2013 nejen úspěšným, ale i velmi příjemným.