DOMÉNOVÁ JMÉNA A JEJICH OCHRANA Z HLEDISKA PRÁV K OCHRANNÉ ZNÁMCE

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Tereza Chalupová

DOMÉNOVÁ JMÉNA A JEJICH OCHRANA Z HLEDISKA PRÁV K OCHRANNÉ ZNÁMCE

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michal Růžička, CSc.

Katedra: Ústav autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního

Datum vypracování práce: březen 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 31. března 2012

Tereza Chalupová

Poděkování

Děkuji panu JUDr. Michalovi Růžičkovi, CSc. za vedení a konzultaci této diplomové práce.

V Praze dne 31. března 2012

Tereza Chalupová

Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 1 1. Doménová jména z technického hlediska ....................................................................... 3 1.1 IP adresa ........................................................................................................................ 3 1.2 Systém doménových jmen ............................................................................................ 3 1.3 Organizace správy systému doménových jmen ............................................................ 4 1.4 Doménové jméno .......................................................................................................... 6 1.4.1 Struktura doménového jména ................................................................................. 6 1.4.2 Doména nejvyšší úrovně ........................................................................................ 7 1.4.3 Nové generické domény nejvyšší úrovně ............................................................... 8 1.4.4 Doména druhé úrovně ............................................................................................ 9 2. Registrace doménových jmen ........................................................................................ 10 2.1 Zájmové sdružení CZ.NIC .......................................................................................... 10 2.2 Registrátoři .................................................................................................................. 11 2.3 Princip „first come first served“.................................................................................. 12 2.4 Pravidla tvorby domény druhé úrovně ........................................................................ 13 2.5 Odpovědnost CZ.NIC za porušení práv třetích osob .................................................. 14 2.6 Doba trvání registrace ................................................................................................. 15 3. Doménová jména z právního hlediska .......................................................................... 15 3.1 Právní povaha doménových jmen ............................................................................... 16 3.1.1 Doménové jméno a věc v právním smyslu........................................................... 16 3.1.2 Doménové jméno a práva ..................................................................................... 16 3.1.3 Doménové jméno a jiná majetková hodnota ........................................................ 17 3.1.4 Doménové jméno a nehmotné statky ................................................................... 17 3.1.5 Věc v právním smyslu podle nového občanského zákoníku ................................ 19 3.2 Doménové jméno jako předmět subjektivních práv.................................................... 20 3.2.1 Doménové jméno a věcná práva........................................................................... 20

3.2.1.1 Vlastnické právo ............................................................................................ 20 3.2.1.2 Držba .............................................................................................................. 21 3.2.1.3 Zástavní právo................................................................................................ 22 3.2.2 Doménové jméno a práva k nehmotným statkům .................................................... 23 3.2.3 Doménové jméno jako předmět absolutních subjektivních práv (shrnutí) .............. 24 3.2.4 Doménové jméno a relativní subjektivní práva ....................................................... 24 4. Doménové jméno a ochranná známka .......................................................................... 25 4.1 Spekulativní registrace doménových jmen ................................................................. 25 4.2 Dvojí postavení doménových jmen ............................................................................. 28 4.3 Právní úprava ochranných známek ............................................................................. 29 4.4 Pojem ochranné známky ............................................................................................. 29 4.5 Označení nezpůsobilá známkoprávní ochrany ............................................................ 31 4.5.1 Absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti ............................................................ 31 4.5.2 Relativní důvody zápisné nezpůsobilosti ............................................................. 35 4.5.2.1 Podobnost označení, výrobků nebo služeb .................................................... 37 4.5.2.2 Pravděpodobnost záměny .............................................................................. 39 4.5.2.3 Ochranná známka s dobrým jménem............................................................. 40 4.5.2.4 Všeobecně známá známka ............................................................................. 41 4.5.2.5 Ochrana nezapsaného označení ..................................................................... 41 4.6 Vznik známkoprávní ochrany ..................................................................................... 42 4.7 Práva vlastníka ochranné známky ............................................................................... 42 4.7.1 Zásada teritoriality známkoprávní ochrany .......................................................... 44 4.7.2 Zásada speciality známkoprávní ochrany............................................................. 45 4.7.3 Užití v obchodním styku ...................................................................................... 46 4.7.4 Zaměnitelnost doménového jména s ochrannou známkou ................................... 47 4.8 Omezení známkoprávní ochrany................................................................................. 47

4.8.1 Pluralita vlastníků ochranné známky.................................................................... 48 4.9 Vymáhání práv k ochranné známce ............................................................................ 49 5. Řešení sporů o doménu „.cz“ ......................................................................................... 51 Závěr .................................................................................................................................... 53 Seznam zkratek ................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury a pramenů ............................................................................... 56 Příloha č. 1 – Generické domény nejvyšší úrovně ........................................................... 62 Resumé ................................................................................................................................. 64

Úvod Síť Internet se stala nejvýznamnějším objevem v moderní historii lidstva. Rostoucí význam sítě Internet vyvolal zároveň řadu právních otázek a problémů. Vzhledem ke globálnímu charakteru sítě Internet, neexistenci centrální správy této sítě a absenci zvláštní právní úpravy ve většině právních řádů by se mohlo zdát, že síť Internet je oblastí právem neupravenou. Jednání v elektronickém prostředí je však stejně právně uchopitelné a postižitelné jako jakékoliv jiné jednání. Jednou z právních otázek, kterou přinesl rozvoj informačních a komunikačních technologií, je i problematika přidělování, registrace a užívání doménových jmen. S rozvojem sítě Internet došlo k přesunu množství lidských činností, včetně činnosti podnikatelské, do tohoto elektronického prostředí. Podnikatelé využívají síť Internet k prezentaci a provozování své podnikatelské činnosti zejména prostřednictvím svých webových stránek. Doménová jména tak podobně jako obchodní firma, ochranná známka a další obdobná označení mohou v dnešní době představovat významnou součást obchodního majetku. Z toho důvodu vznikla potřeba poskytovat doménovým jménům právní ochranu. Současně se však s rozvojem sítě Internet otevřel další prostor pro protiprávní poškozující jednání, které může spočívat právě i v registraci a užívání doménového jména. Zejména se v této souvislosti jedná o tzv. cybersquatting neboli spekulativní registraci doménových jmen. Tato práce se zabývá právními aspekty doménových jmen a soustředí se především na doménová jména registrovaná v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“. Předtím je však třeba zmínit i technický aspekt doménových jmen, od kterého se odvíjí vlastnosti, které z doménových jmen činí významnou hospodářskou hodnotu. Cílem této práce je vymezit doménové jméno z právního hlediska, dovodit právní instituty, které jsou aplikovatelné na doménová jména a které mohou poskytovat doménovým jménům právní ochranu. Tato práce se zabývá zejména možností známkoprávní ochrany doménových jmen. Institut ochranné známky zastává v právní problematice doménových jmen dvojí postavení. Jednak registrací doménového jména mohou být porušována práva k ochranné známce, jednak

1

institut ochranné známky představuje jeden z nejvýznamnějších prostředků právní ochrany doménových jmen. Jednání v síti Internet, jejichž důsledkem je porušení práv k ochranné známce, tj. především registrace shodných nebo podobných označení zaměnitelných s ochrannou známkou jako doménová jména, představují často zároveň i jednání nekalosoutěžní, zejména se jedná o skutkové podstaty klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. Tato práce se nezabývá však nekalosoutěžním, popřípadě též trestněprávním charakterem tohoto jednání, ale omezuje se pouze na posuzování takového jednání z hlediska zásahu do práv k ochranné známce. Diplomová práce je dokončena k právnímu stavu ke dni 31. března 2012.

2

1. Doménová jména z technického hlediska 1.1 IP adresa Internet je celosvětový informační systém navzájem propojených počítačových sítí („síť sítí“), který umožňuje prostřednictvím soustavy protokolů TPC/IP1 komunikaci počítačů a přenos dat po celém světě. Aby takovéto propojení mohlo probíhat, musí být každé zařízení připojené k síti Internet jednoznačně identifikováno. K tomu slouží tzv. IP adresa (Internet Protocol Adress), která představuje jednoznačnou celosvětově unikátní síťovou číselnou adresu. IP adresa je podle starší verze protokolu IPv4 tvořena 32 bitovým číslem rozděleným do čtyř částí oddělených tečkami zapisovaných čísly od 0 do 2552. Z důvodu omezeného počtu IP adres a v důsledku prudkého rozvoje sítě Internet se postupně přechází na novou verzi protokolu IPv6, kde se IP adresa o délce 128 bitů zapisuje jako osm skupin po čtyřech číslicích šestnáctkové soustavy oddělených dvojtečkou3.4 Původně byly IP adresy přidělovány z jednoho centra, avšak s rozvojem sítě Internet se tato koncepce stala neudržitelnou. Dnes jsou IP adresy přidělovány přímo poskytovateli připojení k síti Internet, přičemž přidělování IP adres je koordinováno pro Evropu střediskem RIPE (Resaux IP Europeene).

1.2 Systém doménových jmen Číselné IP adresy jsou nepraktické a pro uživatele sítě Internet obtížně zapamatovatelné. Z tohoto důvodu začala být jednotlivým IP adresám přiřazována symbolická jména. Původně byly všechny počítače připojené k síti Internet registrovány v jediné databázi, která byla spravována jediným subjektem, a to Network Information Center (NIC). Tato databáze musela být aktualizována při každém připojení nového počítače k síti, což vzhledem k razantnímu rozvoji sítě Internet se stalo značně 1

Transmission Control Protocol/Internet Protocol př. 193.84.252.1 3 př. 2001:0718:1c01:0016:0214:22ff:fec9:0ca5 4 PETERKA, Jiří. IP adresy [online]. CHIPweek, 1998, č. 15. [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: . 2

3

nepraktickým. Navíc stále častěji docházelo ke konfliktům mezi přidělovanými jmény. To vedlo k potřebě vytvoření hierarchického systému jmen, který by byl spravován decentralizovaně více subjekty. V roce 1982 byl zaveden koncept systému doménových jmen (Domain Name System). Symbolické doménové jméno je rozděleno na jednotlivé hierarchicky uspořádané složky (tzv. domény) řazené zleva doprava od nejnižší po nejvyšší úroveň. Každé doméně je přiřazen tzv. name server (jmenný server), který shromažďuje informace potřebné pro převod doménových jmen na IP adresy a naopak a tento převod automaticky provádí.5 Stromová struktura doménových jmen umožňuje rozdělení do zón, které mohou být samostatně spravovány. Tyto zóny je možné dále rozdělit a správu jejich částí svěřit dalším subjektům. Možnost delegování pravomocí a distribuovaná správa jsou základními vlastnostmi systému doménových jmen. Systém doménových jmen představuje ucelenou soustavu, jejíž součástí jsou, kromě konkrétních převodních mechanismů, pravidla o zřizování domén, o přidělování doménových jmen a jejich tvorbě, o delegaci pravomocí a odpovědnosti za jednotlivé domény.6 Na základě tohoto systému byla vytvořena globální, jednoznačná, logická a hierarchicky strukturovaná soustava doménových jmen. Protože místo v síti Internet musí být jednoznačně identifikováno, může být každé doménové jméno přiřazeno pouze jedné IP adrese. Není možné, aby jedno doménové jméno odkazovalo na různé IP adresy, přičemž ale různá doménová jména mohou odkazovat na stejnou IP adresu. Doménové jméno musí být stejně jako IP adresa celosvětově unikátní, proto může být přiděleno pouze jednou.7

1.3 Organizace správy systému doménových jmen Ačkoliv síť Internet není centrálně spravována a nemá jediného provozovatele, určité činnosti je třeba k zajištění efektivního fungování sítě Internet koordinovat a 5

RUFF, Andreas. DomainLaw: der Rechtsschutz von Domain-Namen im Internet. Berlin: Springer, 2002. 255 s. ISBN: 3-540-43442-9. s.7. 6 PETERKA, Jiří. Jména v TCP/IP sítích - I. [online]. Computerworld, 1998, č. 44. [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: . 7 BEIER, Dietrich. Recht der Domainnamen: Kennzeichen- und wettbewerbsrechtliche Aspekte des deutschen, internationalen und ausländischen Rechts. München: C.H.Beck, 2004. 564 s. ISBN: 3-406-514960. s. 3

4

provádět jednotně. Jedná se zejména o správu a přidělování IP adres a doménových jmen. I když by se dalo předpokládat, že doménová jména jako omezené statky budou spravovány státními institucemi, není tomu tak a správa doménových jmen podléhá soukromým subjektům. Zastřešující institucí pro koordinaci, správu a přidělování doménových jmen a IP adres je organizace ICANN8. Organizace ICANN je nezisková veřejně prospěšná společnost založená podle práva státu Kalifornie dne 18.9.1998 se sídlem v Marina del Rey v Kalifornii. Správu sítě Internet až do založení organizace ICANN vykonávala na základě dohody s vládou USA organizace IANA9, která je nyní součástí ICANN. ICANN koordinuje přidělování doménových jmen, IP adres a prostoru v síti Internet. Je centrální autoritou spravující jak generické, tak národní domény nejvyšší úrovně. Organizace ICANN svou činností a prostřednictvím sdružování skupin s různými zájmy týkajících se fungování sítě Internet usiluje o ochranu stability sítě Internet, podporu soutěže, reprezentaci internetové veřejnosti a rozvoj pravidel ochrany sítě Internet.10 Organizační struktura ICANN je s ohledem na množství podřízených organizací a komisí značně složitá. V čele organizace ICANN stojí představenstvo složené z 21 členů, zástupců podřízených organizací a komisí. Mezi nejdůležitější podřízené organizace patří Governmental Advisory Committee (GAC) sdružující zástupce vlád a mezinárodních vládních organizací, Adress Support Organization (ASO) sdružující regionální registrátory, Country Code Names Supporting Organization (ccNSO) sdružující národní registrátory a Generic Names Supporting Organization (GNSO) sdružující registrátory generických domén nejvyšší úrovně.11 Vlastní správa doménových jmen je přenesena na jednotlivé soukromoprávní instituce. Doménová jména jsou spravována odlišně v závislosti na druhu domény nejvyšší úrovně, pod kterou jsou registrována. Národní domény nejvyšší úrovně jsou spravovány a doménová jména jsou registrována jednotlivými národními registrátory, jejichž činnost 8

Internet Corporation for Assigned Names and Number / Organizace pro řízení a správu systému doménových jmen. 9 Internet Assigned Numbers Authority. 10 ICANN. Bylaws for Internet Corporation for Assigned Names and Namber [online]. 2011 [cit. 2012-0224]. Dostupný z WWW: . 11 ICANN. Groups [online]. 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: .

5

koordinují oblastní registrátoři12. Generické domény nejvyšší úrovně spravují akreditovaní registrátoři13 pod autoritou ICANN. Registrátoři mohou správu delegovat na další subjekty. Důsledkem je, že doménová jména v určité doméně nejvyšší úrovně registruje více subjektů.

1.4 Doménové jméno Doménové jméno je, jak je výše uvedeno, jakýmsi zástupným označením IP adresy, jehož primární funkcí je zjednodušení přístupu k počítači připojenému do sítě Internet. Jedná se o sled znaků přiřazených konkrétní IP adrese. Z technického hlediska doménové jméno jednoznačně identifikuje konkrétní místo v síti Internet prostřednictvím IP adresy, které bylo doménové jméno přiřazeno.14 Kromě této primární identifikační funkce plní doménová jména i řadu dalších funkcí, které z hlediska uživatele sítě Internet často převládají, i když se jedná o funkce sekundární. Mezi tyto funkce patří zejména funkce vyhledávací, informační, propagační a soutěžní.15

1.4.1 Struktura doménového jména Doménové jméno je tvořeno souhrnem domén všech hierarchicky propojených úrovní.16 Hierarchická struktura doménového jména a jeho členění na domény oddělené od sebe navzájem tečkou umožňuje mimo jiné zvětšení prostoru pro tvorbu doménových jmen. Domény jsou řazeny od nejvyšší úrovně po nejnižší, zleva doprava. Doménové jméno musí obsahovat nejméně dva základní komponenty, a to doménu nejvyšší úrovně (Top Level Domain - TLD) a doménu druhé úrovně (Second Level Domain - SLD). Kromě těchto 12

RIPE NCC (Reseaux IP Europeans Network Coordination Center) pro oblast Evropy, části Asie a středního Východu, APNIC (Asia Pacific Network Infomation Center) pro oblast Asie a Pacifiku, ARIN (American Registrar for Internet numbers) pro oblast Kanady, USA a karibských a severoatlantských ostrovů, LACNIC (Latin American and Carribean IP Adress Regional registry) pro oblast Latinské Ameriky a části Karibiku a AfriNIC (African Network Information Centre) pro oblast Afriky. 13 Seznam akreditovaných registrátorů dostupný z WWW: . 14 DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 978-80-7201-852-9. s. 17-18 15 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 14 16 Např. doména druhé úrovně „cuni“ zaregistrovaná pod doménou nejvyšší úrovně „.cz“ tvoří doménové jméno „cuni.cz“. Doména třetí úrovně „prf“ ve spojení s doménou druhé úrovně „cuni“ a doménou nejvyšší úrovně „.cz“ tvoří doménové jméno „prf.cuni.cz“.

6

dvou základních domén se doménové jméno může skládat z libovolného počtu domén nižších úrovní tzv. subdomén. Doménové jméno musí být unikátní pouze v rámci dané úrovně.17

1.4.2 Doména nejvyšší úrovně V rámci nejvyšší úrovně systému doménových jmen se rozlišují národní domény nejvyšší úrovně (country code Top Level Domain - ccTLD) a generické domény nejvyšší úrovně (generic Top Level Domain - gTLD). Národní domény nejvyšší úrovně jsou tvořeny zpravidla dvěma písmeny, která až na výjimky odpovídají kódům států podle standardu ISO 3166-1. V současné době existuje přes 250 národních domén nejvyšší úrovně. Národní doména nejvyšší úrovně pro Českou republiku je „.cz“. Doménové jméno registrované v národní doméně nejvyšší úrovně nemusí odrážet právní status, rozhodné právo ani jiné právní nebo faktické pojítko mezi subjektem, pro který je doménové jméno zaregistrováno, a daným státem, o jehož národní doménu nejvyšší úrovně se jedná. Národní doména nejvyšší úrovně pouze naznačuje, že subjekt užívající toto doménové jméno registrované v této národní doméně nejvyšší úrovně může mít k danému státu užší vztah nebo že se obrací převážně na uživatele sítě Internet pocházející z tohoto státu.18 Generické domény nejvyšší úrovně sdružují doménová jména na základě příslušnosti k určité kategorii podle obsahového nebo věcného kritéria a až na výjimky19 nejsou spojovány s konkrétním státem nebo územím. V současné době existuje 22 generických domén nejvyšší úrovně, které se dále dělí na sponzorované a nesponzorované. Sponzorované generické domény nejvyšší úrovně jsou specializované na určité odvětví nebo oblast a jsou spravované garantem. Registrovat doménové jméno pod sponzorovanou generickou doménou nejvyšší úrovně mohou pouze společnosti, organizace, asociace a jednotlivci z oboru, pro který je doména rezervována. Ne vždy je však toto registrátory

17

MAISNER, Martin, aj. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 339 s. ISBN 97880-7357-638-7. s. 44 18 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 16. 19 Domény .gov, .edu a .mil jsou vyhrazeny institucím Spojených států amerických.

7

důsledně dodržováno a dochází tak k rozmělňování specializace těchto domén. Zvláštní doménou nejvyšší úrovně je doména „.arpa“, která se používá výhradně pro technické účely.

1.4.3 Nové generické domény nejvyšší úrovně V červnu 2011 došlo k významnému mezníku ve vývoji sítě Internet a systému doménových jmen. Organizace ICANN odsouhlasila pravidla pro vznik nových generických domén nejvyšší úrovně v reakci na žádosti subjektů, jako jsou města, etnické skupiny a obchodní společnosti, které požadovaly vytvoření dalších generických domén nejvyšší úrovně ke své propagaci. Schválením pravidel pro vznik nových generických domén nejvyšší úrovně se otevřela možnost zaregistrovat si vlastní generickou doménu nejvyšší úrovně. Žádosti o registraci nové generické domény nejvyšší úrovně byly organizací ICANN přijímány v období od 12. ledna 2012 do 12. dubna 2012. Proces schvalování žádostí je velice složitý a nejkratší doba pro schválení registrace nové generické domény nejvyšší úrovně je odhadována na devět měsíců. Při vyhodnocování žádostí o registraci nové generické domény nejvyšší úrovně je, kromě splnění řady technických podmínek, kladen důraz především na to, aby tyto nové generické domény nijak nezasahovaly do práv a oprávněných zájmů třetích osob, zejména aby se zabránilo spekulativním registracím těchto generických domén nejvyšší úrovně. Prostředkem ochrany je také vysoký poplatek za žádost o registraci nové generické domény nejvyšší úrovně, který činí 185.000,- USD. Vytvořením nových generických domén nejvyšší úrovně dojde zároveň i k rozšíření prostoru pro případné zásahy do práv třetích osob v důsledku registrace doménových jmen pod tyto nové generické domény nejvyšší úrovně. Ze strany zejména podnikatelských subjektů bude třeba vynaložit větší úsilí na ochranu svých práv a oprávněných zájmů. Nové generické domény nejvyšší úrovně bude možné rozdělit do následujících skupin20:

20

FILIP, Ondřej. Nové generické domény: cesta k .SEX je dlouhá a ještě trnitá [online]. 2011-06-23 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: .

8

•

firemní gTLD, které bude shodné s názvem organizace nebo produktu (např. .canon, .unicef),

•

geografické gTLD, které bude shodné s názvem města nebo geografického území (např. .scot, .nyc, .berlin),

•

komunitní gTLD, které mají sloužit určité komunitě (např. .wine, .gay),21

•

obecné gTLD, podobné generickým doménám nejvyšší úrovně .com, .org a .net (např. .shop, .music).

1.4.4 Doména druhé úrovně Domény druhé úrovně jsou jedinečným shlukem povolených znaků podřízeným určité doméně nejvyšší úrovně.22 Každou doménu druhé úrovně lze v určité doméně nejvyšší úrovně registrovat pouze jednou. Avšak stejná doména druhé úrovně může být zaregistrována v různých doménách nejvyšší úrovně. Domény druhé úrovně se často označují jako doménová jména (v užším smyslu). Na rozdíl od domén nejvyšší úrovně, jejichž znění je dané, mohou být domény druhé úrovně žadatelem o registraci domény libovolně vytvořeny. Při tvorbě domén druhé úrovně jsou žadatelé omezeni pravidly stanovenými registrátory doménových jmen a již dřívější registrací stejné domény druhé úrovně. Domény druhé úrovně mohou být abstraktním sledem znaků, ale zpravidla slouží k identifikaci konkrétní osoby, obchodní firmy, názvu, činnosti nebo obsahu23 a jsou nositeli druhotných funkcí doménových jmen. Především s ohledem na tyto druhotné funkce má řada subjektů zájem na registraci a užívání určitého označení jako domény druhé úrovně a zároveň tak na zamezení ostatním subjektům takové označení jako doménové jméno užívat. Vzhledem k tomu, že doména druhé úrovně může být v doméně nejvyšší úrovně zaregistrována pouze jednou, tzn. pouze pro jeden subjekt, a zároveň zájem užívat

21

Mohou se sem řadit i etnické gTLD (např. .eus pro Basky, .kurd pro Kurdy). DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 978-80-7201-852-9. s. 21. 23 Tamtéž s. 21. 22

9

takové doménové jméno může mít více subjektů, mohou některá doménová jména podobně jako ochranné známky nabývat značné hodnoty.24 Registrací určitého označení jako domény druhé úrovně však může dojít k porušení práv nebo oprávněných zájmů jiného subjektu. Zejména se jedná o porušení práv na označení. Z těchto důvodů jsou právě domény druhé úrovně předmětem sporů. Se zavedením nových generických domén nejvyšší úrovně lze očekávat spory i ohledně těchto nových generických domén, ačkoliv snaha předcházet takovýmto sporům se projevuje již při posuzování žádostí o registraci nové generické domény nejvyšší úrovně.

2. Registrace doménových jmen 2.1 Zájmové sdružení CZ.NIC Registr doménových jmen národní domény nejvyšší úrovně „.cz“ je spravován zájmovým sdružením právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. Sdružení CZ.NIC je pověřeno správou národní domény nejvyšší úrovně „.cz“ v souladu s pravidly ICANN. Sdružení CZ.NIC bylo založeno dne 21.května 1998 poskytovateli internetových služeb za účelem správy domény nejvyšší úrovně „.cz“. V rámci své podnikatelské činnosti sdružení CZ.NIC zejména definuje pravidla registrace domén druhé úrovně v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“, průběžně tato pravidla aktualizuje a vytváří mechanismy pro zabezpečení jejich dodržování, zajišťuje registraci domén druhé úrovně v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“, zajišťuje provoz jmenných serverů pro národní doménu nejvyšší úrovně „.cz“ a zastupuje ji při koordinaci národních a regionálních registrátorů a standardizačních institucí.25 CZ.NIC je členem mezinárodních organizací sdružujících obdobné subjekty, mimo jiné např. organizace ccNSO (Country Code Names Supporting Organization), která je součástí organizace ICANN a sdružuje registrátory národních domén nejvyšší úrovně. Činnost sdružení CZ.NIC jako správce národní domény nejvyšší úrovně „.cz“ byla uznána

24

PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 19. 25 CZ.NIC, z.s.p.o. Stanovy sdružení CZ.NIC, z. s. p. o. ze dne 13.12.2011. Dostupný z WWW: .

10

Českou republikou Memorandem uzavřeným mezi Ministerstvem informatiky České republiky a sdružením CZ.NIC dne 21. dubna 2006.

2.2 Registrátoři Doménová

jména

nejsou

registrována

přímo

sdružením

CZ.NIC,

ale

prostřednictvím registrátorů, kteří na základě smlouvy o spolupráci při registracích doménových jmen uzavřené se sdružením CZ.NIC spravují domény registrované v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ pro koncové uživatele. Registrátorem při splnění dalších podmínek stanovených sdružením CZ.NIC v Obchodních podmínkách pro registrátory26 může být pouze právnická osoba se sídlem v některém z členských států Evropské unie, ve státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo v členském státě Evropského sdružení volného obchodu, nebo právnická osoba, která je akreditovaným registrátorem ICANN. Počet registrátorů není nijak omezen.27 Registrátor může vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím svých subregistrátorů, za jejich činnost však nese odpovědnost. Na základě smlouvy o spolupráci při registracích doménových jmen uzavřené se sdružením CZ.NIC jsou registrátoři oprávněni využívat služeb databáze doménových jmen vedené sdružením CZ.NIC, tzv. Centrálního registru. Registrátoři jsou zejména oprávněni registrovat doménová jména, prodlužovat registraci doménových jmen a spravovat záznamy o doménových jménech a jejich držitelích.28 Tomu odpovídá povinnost registrátora hradit sdružení CZ.NIC cenu za poskytování služeb, tj. zejména roční poplatek za připojení do Centrálního registru ve výši 60.000,- Kč a další poplatky za poskytované služby.29 Smlouva o spolupráci při registracích doménových jmen je uzavírána na dobu jednoho roku a po uplynutí této doby se automaticky mění na smlouvu na dobu neurčitou, pokud žádná ze smluvních stran neoznámí před uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena, že si nepřeje ve smluvním vztahu pokračovat. Smlouva o spolupráci při 26

CZ.NIC, z.s.p.o. Obchodní podmínky pro registrátory [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . 27 K 25.březnu 2012 je evidováno 44 registrátorů. Zdroj: CZ.NIC, z.s.p.o. c2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupný z WWW: . 28 CZ.NIC, z.s.p.o. Obchodní podmínky pro registrátory [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . 29 CZ.NIC, z.s.p.o. Ceník služeb [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: .

11

registracích doménových jmen nezakládá žádná práva konečného uživatele služeb poskytovaných sdružením CZ.NIC ani vůči sdružení CZ.NIC ani vůči registrátorům. Prostřednictvím registrátorů jsou služby poskytované sdružením CZ.NIC dále poskytovány konečným uživatelům. Právní vztahy mezi registrátorem a uživatelem služeb se řídí smlouvou uzavřenou mezi registrátorem a uživatelem. Obchodní podmínky pro registrátory stanovené sdružením CZ.NIC obsahují základní požadavky na obsah smluv uzavíraných mezi registrátory a jejich zákazníky. Smlouva uzavřená mezi registrátorem a konečným uživatelem tak musí definovat podmínky změny registrátora, musí obsahovat právo uživatele vypovědět smlouvu v případě závažného porušení smlouvy registrátorem a souhlas konečného uživatele s přístupem sdružení CZ.NIC k datům o uživateli.30 Smluvní vztah mezi registrátorem a konečným uživatelem musí respektovat platná pravidla registrace doménových jmen stanovená sdružením CZ.NIC.31 Registrace domény druhé úrovně v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ je podmíněna souhlasem žadatele o registraci domény Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD .cz32. Ke dni 31. prosince 2011 bylo v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ zaregistrováno 880.708 domén druhé úrovně.33

2.3 Princip „first come first served“ Registrace domén se řídí pravidlem přednosti, kdy sdružení CZ.NIC registruje domény druhé úrovně v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ podle pořadí, ve kterém mu byly žádosti o registraci doručeny. Principem „first come first served“ se řídí registrace doménových jmen ve většině domén nejvyšší úrovně. Pravidlo přednosti se v systému doménových jmen uplatňuje od začátku jeho existence. Z počátku však bylo registrováno pouze několik doménových jmen denně. Je otázkou, zda je uplatňování tohoto principu udržitelné i dnes, kdy s rozvojem obchodního potenciálu doménových jmen razantně narůstá počet jejich registrací a zároveň i konfliktů 30

CZ.NIC, z.s.p.o. Obchodní podmínky pro registrátory [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . 31 Tamtéž. 32 CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. c2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . 33 Zdroj: CZ.NIC, z.s.p.o. Dostupný z WWW: <www.nic.cz/stats/>.

12

doménových jmen s právy k ochranným známkám, obchodním firmám, apod. Z tohoto důvodu se začínají pomalu prosazovat názory, že přednost při registraci doménových jmen by měly získat subjekty, kterým svědčí k určitému označení přednostní právo, např. práva k ochranné známce. Z praktických důvodů již není možné zavádět modifikovaná pravidla u existujících domén nejvyšší úrovně, pod kterými jsou již zaregistrovány tisíce doménových jmen, ale tyto tendence se začínají projevovat u nově zřizovaných domén nejvyšší úrovně. Při zavádění nových domén nejvyšší úrovně, např. u domén .biz, .mobi, .name, .eu, byla po stanovenou dobu před zpřístupněním volné registrace doménových jmen v těchto doménách nejvyšší úrovně umožněna prioritní registrace držitelům přednostních práv.34 Omezování principu „first come first served“ se projeví i v procesu přezkoumávání žádostí o registraci nových generických domén nejvyšší úrovně, kdy je mimo jiné posuzováno, zda registrací takové domény nebudou porušena práva třetích osob. Navíc poté co ICANN zveřejní seznam všech žádostí o registraci nových generických domén nejvyšší úrovně, budou třetí osoby oprávněny podat proti registraci nové generické domény nejvyšší úrovně ve stanovené lhůtě námitky, které budou přezkoumány ve zvláštním řízení.35

2.4 Pravidla tvorby domény druhé úrovně Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz stanoví i podmínky pro tvorbu domény druhé úrovně, která může být zaregistrována v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“. Doména může obsahovat pouze číslice od 0 do 9, písmena od „a“ do „z“ a pomlčku, nesmí začínat ani končit pomlčkou a nesmí obsahovat dvě pomlčky za sebou. Délka domény nesmí přesáhnout 63 znaků. Zavedením konceptu IDN (Internationalized Domain Name) organizací ICANN je možné, aby domény byly tvořeny i znaky s diakritikou a znaky jiných abeced než latinky.

34

HOSTAŠ, Petr. Praxe při registraci národních domén .cz a řešení sporů. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. 43-75 s. ISBN 978-80-86855-240. s. 47-48 35 ICANN. New gTLD Applicant Guidebook [online]. 2012-01-26 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: .

13

IDN umožňuje používání znaků národních abeced při tvorbě doménových jmen.36 Této možnosti využily především východní národy, zejména Čína, Japonsko a Rusko. Můžeme se tak setkat např. s doménou .新新新. IDN pro národní doménu nejvyšší úrovně „.cz“ zatím nebylo zavedeno. Dle vyjádření sdružení CZ.NIC je důvodem malý zájem ze strany uživatelů sítě Internet v České republice. Umožněním registrací domén obsahujících znaky s diakritikou by zřejmě opět došlo k nárůstu sporů o doménová jména, zejména v případě registrací

doménových

jmen

s diakritikou

ekvivalentních

k již

zaregistrovaným

doménovým jménům, např. ceskasporitelna.cz a českáspořitelna.cz.

2.5 Odpovědnost CZ.NIC za porušení práv třetích osob CZ.NIC se zavazuje za podmínek stanovených Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD .cz provést registraci domény, tuto registraci za stanovených podmínek udržovat a vést záznam o registrované doméně v Centrálním registru. CZ.NIC při registraci domény nezjišťuje, zda registrací domény nedojde k zásahu do práv nebo oprávněných zájmů třetích osob. Žadatel o registraci domény podáním žádosti o registraci potvrzuje, že vyvinul veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby zajistil, že registrovaná doména nebude porušovat práva třetích osob nebo právní předpisy. CZ.NIC nenese odpovědnost za případné porušení práv k ochranným známkám, obchodním značkám, jménům nebo obchodním firmám třetích osob vzniklé registrací nebo užíváním zaregistrované domény.37 Sdružení CZ.NIC registrací domén druhé úrovně pod národní doménou nejvyšší úrovně „.cz“ neporušuje práva třetích osob.38 Při registraci domény je pouze na žadateli o registraci domény, aby se vyvaroval porušení práv k ochranné známce nebo obchodnímu jménu třetích osob. Plnou odpovědnost za porušení práv třetích osob nese osoba, pro kterou je doména zaregistrována. Sdružení CZ.NIC není oprávněno odepřít registraci domény, pokud osoba, která žádá o její registraci, splňuje podmínky stanovené Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD .cz, kterými je sdružení CZ.NIC samo vázáno. Jako 36

ICANN. Internationalized Domain Names [online]. c2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupný z WWW: . 37 CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. c2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . 38 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.8.2004, sp. zn. 3 Cmo 293/2003.

14

soukromoprávnímu subjektu sdružení CZ.NIC nenáleží rozhodovat, zda osobě právo na registraci určitého označení jako domény náleží či nikoli. Posuzování toho, zda registrací domény jsou porušovány právní předpisy, zda dochází ke konfliktům s právy třetích osob, a případné zamítnutí registrace domény z těchto důvodů sdružením CZ.NIC, by bylo s ohledem na soukromoprávní povahu tohoto sdružení v demokratickém právním státu nežádoucí. Docházelo by tak k nahrazování činnosti soudu. Jak vyplývá z Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz a jak i bylo potvrzeno judikaturou39, registrace doménového jména nemá stejný statut jako ochranná známka nebo obchodní jméno. Při registraci domény není tak posuzován konflikt takové domény s jinou doménou, s ochrannou známkou, s obchodní firmou, apod. Záleží na osobě, do jejíchž práv bylo registrací doménového jména zasaženo, aby ochranu svých práv uplatnila.

2.6 Doba trvání registrace Domény druhé úrovně jsou v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ registrovány na dobu určitou, nejdéle však na dobu 10 let. Registraci domény je možné prodloužit, nejvýše však opět na 10 let, a to i opakovaně. Po dobu registrace je doména vyhrazena osobě, pro kterou byla zaregistrována. CZ.NIC zruší registraci domény na pokyn registrátora nebo je oprávněno registraci zrušit v případech stanovených Pravidly registrace doménových jmen v ccTLD .cz. CZ.NIC zruší registraci doménového jména mimo jiné také tehdy, pokud tak stanoví vykonatelné soudní nebo správní rozhodnutí nebo rozhodčí nález.40 Registrace domény zanikne uplynutím tzv. ochranné lhůty, která činí 60 dní ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula doba, na kterou byla doména registrována, pokud nebyla v této lhůtě registrace prodloužena.41

3. Doménová jména z právního hlediska 39

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21.12.2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000. CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. c2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . 41 Tamtéž. 40

15

3.1 Právní povaha doménových jmen Ve většině právních řádů, včetně českého, neexistuje zvláštní právní úprava doménových jmen.42 Český právní řád pojem doménového jména nedefinuje. Přes neexistenci zvláštní právní úpravy doménových jmen dopadá na tuto oblast řada právních institutů právního řádu České republiky. Problematika doménových jmen spadá do oblasti soukromého práva. Veškerá práva osob k doménovému jménu jsou založena na smluvním základu, na základě smluv uzavíraných mezi soukromoprávními subjekty. Doménová jména jsou předmětem občanskoprávních vztahů. Podle ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jako základního právního předpisu soukromého práva, jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

3.1.1 Doménové jméno a věc v právním smyslu Občanský zákoník pojem věci v právním smyslu nevymezuje a omezuje se pouze na rozdělení věcí na věci movité a nemovité a na vymezení věcí nemovitých.43 Právní teorie i praxe za věci v právním smyslu považuje hmotné předměty (res corporales) a přírodní síly, které mají užitnou hodnotu, tj. slouží potřebám lidí, a jsou ovladatelné.44 Doménové jméno je sledem znaků přiřazených určité IP adrese a jako virtuální objekt není s ohledem na absenci hmotné podstaty věcí v právním smyslu.45

3.1.2 Doménové jméno a práva Ze všech definic doménového jména vyplývá, že se jedná o určitý druh označení. Vzhledem k tomu nelze doménové jméno jako takové považovat za právo. Od doménového

42

Výjimkou je např. finský zákon o doménových jménech (Domain Name Act) nebo americký zákon na ochranu spotřebitele proti cybersquattingu (Anticybersqauttting Consumer Protection Act). 43 Ustanovení § 119 ObčZ. 44 srov. ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, aj. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 2321 s. ISBN 978-80-7400-108-6. s. 636-637. 45 srov. DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 978-80-7201-852-9. s. 26; MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen – I. díl [online]. 2010-04-09 [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: .

16

jména je třeba odlišovat práva k doménovému jménu.46 Doménové jméno není právem, ale je předmětem těchto práv. Práva k doménovému jménu jsou samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a lze je např. převést nebo zastavit.

3.1.3 Doménové jméno a jiná majetková hodnota Předmět občanskoprávních vztahů je třeba podřadit jedné z kategorií vymezených v ustanovení § 118 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že doménové jméno nelze klasifikovat ani jako věc v právním smyslu ani jako právo, nezbývá než vymezit doménové jméno jako jinou majetkovou hodnotu. Jiná majetková hodnota není, stejně jako věc v právním smyslu, občanským zákoníkem definována. Z vymezení předmětu občanskoprávních vztahů v občanském zákoníku lze dovodit, že se jedná o takový předmět občanskoprávních vztahů, který není věcí v právním smyslu, bytem nebo nebytovým prostorem a který má určitou majetkovou hodnotu, tj. hodnotu vyčíslitelnou v penězích.47 Doménové jméno vzhledem ke své povaze omezeného statku nepochybně určitou majetkovou hodnotu má, což dosvědčuje i existence burz doménových jmen.

3.1.4 Doménové jméno a nehmotné statky Nejednotné je posouzení doménového jména jako nehmotného statku. Nehmotný statek je zvláštním typem předmětu právních vztahů, jehož charakteristickým znakem je nehmotná povaha a určitá majetková hodnota.48 Jedná se o statek tvořený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě.49 Nehmotný statek je třeba odlišovat od hmotného nosiče, v němž je realizován, a od práv k nehmotným statkům. Koncepční pojetí nehmotného statku zahrnuje vedle nehmotných majetkových hodnot, tzv. duševního vlastnictví, které se dále člení na literární a jiné umělecké vlastnictví a na 46

MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen – I. díl [online]. 2010-04-09 [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: . 47 srov. ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, aj. Občanské právo hmotné 1. 5. jubilejní a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468-0. s. 250. 48 srov. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C.H.BECK, 2009. 1459 s. ISBN 97880-7400-059-1. 49 KNAP, Karel, OPLTOVÁ, Milena, RŮŽIČKA, Michal, aj. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, nakladatelství Hugo Grotia, a.s., 1994. 245 s. ISBN 80-901185-3-4. s. 11.

17

průmyslové vlastnictví, i nehmotné statky osobní (osobnostní) povahy bez majetkového obsahu.50 Většina nehmotných statků je chráněna zvláštními absolutními právy působícími vůči každému (erga omnes)51, která je však s ohledem na jejich povahu třeba odlišovat od práv věcných. Právní řád České republiky neobsahuje zvláštní právní úpravu doménových jmen a nezakotvuje tedy ani žádná zvláštní práva absolutní povahy k doménovým jménům. I přesto by bylo možné považovat doménové jméno za tzv. nechráněný nehmotný statek, kterému není právním řádem poskytována zvláštní právní ochrana, která by k němu zakládala absolutní výlučná práva.52 Spornější u doménových jmen je naplnění zvláštního znaku nehmotného statku, a to tzv. potenciální ubiquity. Potenciální ubiquita je schopností nehmotného statku být kdykoliv, kdekoliv a kýmkoliv současně vnímán a užíván neomezeným počtem osob, a to i následně, aniž by došlo ke ztrátě funkce nebo podstaty nehmotného statku.53 Doménové jméno může být vnímáno neomezeným počtem subjektů kdykoliv z jakéhokoliv místa současně i následně, ale otázkou je, zda může být také takto užíváno. Doménové jméno může být zaregistrováno pouze pro jednu osobu, která má na základě smlouvy o registraci doménového jména právo toto doménové jméno užívat.54 Pokud by však pojem užívání byl vykládán takto restriktivně, docházelo by k opomenutí základní funkce doménového jména jako identifikátora konkrétního místa v síti Internet a zejména obsahu webových stránek. Záleží na tom, zda je užívání doménového jména vztahováno pouze k subjektu, pro který je doménové jméno zaregistrováno, nebo k uživatelům sítě Internet. Vodítkem, zda považovat doménové jméno za nehmotný statek či nikoli, může být i to, že Světová organizace

50

TELEC, Ivo. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 1997, roč. 5, č. 11. s. 549-554. 51 Např. právem autorským, právy souvisejícími s právem autorským, právy k ochranným známkám, právy k vynálezům. 52 DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 978-80-7201-852-9. s. 30. 53 KNAP, Karel, OPLTOVÁ, Milena, RŮŽIČKA, Michal, aj. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, nakladatelství Hugo Grotia, a.s., 1994. 245 s. ISBN 80-901185-3-4. s. 12. 54 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 47.

18

duševního vlastnictví (WIPO) doménová jména za předmět práv k duševnímu vlastnictví nepovažuje.55

3.1.5 Věc v právním smyslu podle nového občanského zákoníku Nový občanský zákoník vymezuje věc v právním smyslu široce. Za věc v právním smyslu se podle nového občanského zákoníku považuje vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.56 Nový občanský zákoník tak upouští od dělení předmětu občanskoprávních vztahů na věci, práva a jiné majetkové hodnoty a zavádí nové pojetí věci v právním smyslu. Široké vymezení věci v právním smyslu zahrnuje pojmově jak věci hmotné, tak i nehmotné (např. předměty spadající do kategorií průmyslového a jiného duševního vlastnictví).57 Nový občanský zákoník definuje věc hmotnou jako ovladatelnou část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu.58 Věcí nehmotnou jsou podle nového občanského zákoníku práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.59 Tímto širokým vymezením věci v právním smyslu dojde i ke změně v pojetí věcných a závazkových práv, kdy se otevírá možnost aplikace věcných práv i na předměty občanskoprávních vztahů, u nichž to dosud nebylo možné. Podle nového občanského zákoníku by tedy doménové jméno bylo považováno za věc v právním smyslu, a to konkrétně za věc nehmotnou. Podle části odborné veřejnosti široké vymezení věci v právním smyslu vede k nežádoucímu stírání rozdílů mezi věcnými a závazkovými právy.60

55

DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 978-80-7201-852-9. s. 31. 56 Ustanovení § 489 nového ObčZ. 57 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku [online]. 2011-05-26 [cit. 2012-02-20]. Dostupný z WWW: . 58 Ustanovení § 496 odst. 1 nového ObčZ. 59 Ustanovení § 496 odst. 2 nového ObčZ. 60 STUNA, Stanislav, ŠVESTKA, Jiří. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2011, roč. 19, č. 10. s. 366.

19

3.2 Doménové jméno jako předmět subjektivních práv Subjektivním právem (oprávněním) se rozumí míra a způsob možného chování subjektu práva dovoleného a zaručeného právem objektivním.61 Právní teorie rozlišuje subjektivní práva absolutní a relativní. Na rozdíl od práv relativních, působících inter partes, kdy právu konkrétního individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost jiného konkrétního individuálně určeného subjektu, absolutní práva působí vůči všem (erga omnes). To znamená, že právu konkrétního individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů. Mezi absolutní subjektivní práva patří práva věcná, práva k nehmotným statkům, všeobecná osobnostní práva a právo na nabytí zděděného majetku. Absolutní práva musí být založena zákonem. Relativní charakter má právo závazkové.62

3.2.1 Doménové jméno a věcná práva Věcná práva podle platné právní úpravy zahrnují vlastnické právo, držbu a věcná práva k věci cizí (věcná břemena, právo zástavní a zadržovací). Jedním ze základních znaků věcných práv je, že jejich předmětem je hmotná věc s výjimkou práva zástavního a držby. 3.2.1.1 Vlastnické právo Základním a nejdůležitějším věcným právem je právo vlastnické, představující právní panství člověka nad věcí, kdy vlastník má právo ovládat věc svou mocí nezávisle na moci kohokoli jiného k téže věci.63 Úzké pojetí věci v právním smyslu podle platné právní úpravy vylučuje, aby doménové jméno bylo předmětem vlastnického práva. Ve vztahu k doménovým jménům se nelze tedy dovolávat ochrany poskytované vlastnickému právu právním řádem České republiky. Osoba, pro kterou je doménové jméno registrováno, bývá často označována jako vlastník doménového jména. Jak z výše uvedeného vyplývá, není

61

ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, aj. Občanské právo hmotné 1. 5. jubilejní a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468-0. s. 224. 62 Tamtéž s. 225. 63 Tamtéž s. 284.

20

toto označení z právního hlediska správné, avšak odpovídá faktickému stavu, kdy této osobě náleží jakési quasivlastnické právo k doménovému jménu.64 3.2.1.2 Držba Právo držby (ius possidendi) je významnou součástí vlastnického práva. Zvláštností držby je, že může existovat i samostatně, odděleně od vlastnického práva. Jde o faktický stav, který ačkoliv není v souladu se stavem právním, je přesto právem chráněn v zájmu posledního pokojného stavu.65 Podle ustanovení § 129 odst. 2 občanského zákoníku jsou předmětem držby nejen věci, ale i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Držba práva spočívá ve výkonu jeho obsahu.66 Držitelem určitého práva je ten, kdo vykonává toto právo pro sebe, tj. jako své právo. Doménové jméno samo o sobě není způsobilým předmětem držby. Otázkou však je, zda by předmětem držby mohla být práva k doménovému jménu. Práva k doménovému jménu založená zejména registrací doménového jména jsou sice omezena na dobu, na kterou může být doménové jméno zaregistrováno, tj. nejdéle 10 let, avšak registraci lze opakovaně prodlužovat. Držbou je chráněn faktický stav, za který je možné považovat registraci a užívání doménového jména.67 O držbě práv k doménovému jménu je možné uvažovat v případě, kdy k označení zaregistrovanému jako doménové jméno náleží silnější právo třetí osobě. Pokud osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, je v dobré víře, že jí toto právo náleží, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není, jednalo by se o držbu oprávněnou. Držba práva je oprávněná, pokud držitel je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo náleží. Dobrou víru držitele je třeba vždy hodnotit objektivně nejen podle osobního přesvědčení držitele, že mu právo náleží. Je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu na 64

KUPKA, Petr. Doména jako ochranná známka?. Právní zpravodaj: Informace pro právní praxi. Praha: C.H. Beck, 2003, č. 1. s. 6. 65 ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, aj. Občanské právo hmotné 1. 5. jubilejní a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468-0. s. 301. 66 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, aj. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 2321 s. ISBN 978-80-7400-108-6. s. 736. 67 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 45.

21

každém spravedlivě požadovat, neměl, resp. nemohl mít, důvodné pochybnosti o tom, že mu právo, které fakticky vykonává, náleží.68 Dobrá víra držitele by se v případě držby práva k doménovému jménu musela vztahovat zejména k existenci řádné smlouvy o registraci doménového jména. JUDr. Vojtěch Trapl zastává názor, že nemůže být objektivně v dobré víře žadatel o registraci doménového jména, který nemá žádný vztah k označení, které jako doménové jméno registruje.69 Domnívám se, že pro posouzení dobré víry držitele práva k doménovému jménu není rozhodující vztah této osoby k označení, o jehož registraci jako doménové jméno žádá, ale že je třeba v tomto případě posuzovat dobrou víru ve vztahu k přesvědčení držitele, že k tomuto označení nenáleží práva třetích osob a že registrací takového označení jako doménového jména nezasahuje do těchto práv třetích osob a jejich oprávněných zájmů. Aplikace právní úpravy držby ve vztahu k právům k doménovým jménům by byla významná zejména pro vypořádání mezi osobou, pro kterou by bylo doménové jméno zaregistrováno, a osobou, které by k takovému doménovému jménu náleželo silnější právo.70 3.2.1.3 Zástavní právo Dalším věcným právem, které je ve vztahu k doménovým jménům relevantní, je právo zástavní. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky tím, že v případě prodlení dlužníka s plněním závazku se zástavní věřitel může domáhat uspokojení zpeněžením zástavy. Podle platné právní úpravy může být zástavou kromě věci movité nebo nemovité, podniku nebo jiné věci hromadné, souboru věcí i pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.71 Výčet hodnot, které mohou sloužit k zajištění pohledávky zástavním právem, byl do občanského zákoníku včleněn s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 367/2000 Sb. Ve znění tohoto zákona byla zástavou i jiná majetková 68

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7.5.2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000. TRAPL, Vojtěch. Právní problematika národních domén .cz. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. 9-42 s. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 19. 70 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 45. 71 Ustanovení § 153 odst. 1 ObčZ. 69

22

hodnota, pokud to její povaha připouštěla. K novému vymezení zástavy došlo s účinností od 1. ledna 2002 zákonem č. 317/2001 Sb. v souvislosti s přijetím nové právní úpravy zástavního práva. Doménové jméno jako jiná majetková hodnota tedy podle platné právní úpravy není zástavou. Je třeba ale posoudit, zda práva k doménovému jménu nejsou majetkovými právy, jejichž povaha připouští být zástavou. Majetkové právo je právem, jehož předmětem je právní nárok na peněžité plnění. Musí se jednat o právo převoditelné, u kterého přichází v úvahu zpeněžení.72 Jinak by nemohla být naplněna uhrazovací funkce zástavního práva, která zajišťuje zástavnímu věřiteli možnost uspokojení pohledávky zpeněžením zástavy. Práva k doménovému jménu je možné převádět. Se změnou osoby, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, výslovně počítají i Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. Sdružení CZ.NIC zaregistruje změnu osoby, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, na základě pokynu registrátora daného doménového jména. Pokyn registrátora je podmíněn písemnou žádostí osoby, pro kterou je doménové jméno registrováno, a osoby, na kterou jsou práva k doménovému jménu převáděna.73 Vzhledem k významu doménových jmen v dnešní době není pochyb o tom, že práva k doménovému jménu představují zpeněžitelnou hodnotu.

3.2.2 Doménové jméno a práva k nehmotným statkům Jak již bylo uvedeno výše, povaha doménového jména jako nehmotného statku je sporná a i v případě posouzení doménového jména jako nehmotného statku se jedná o nehmotný statek nechráněný, ke kterému vzhledem k absenci zvláštní právní úpravy nejsou zakotvena žádná absolutní subjektivní práva.

72

ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, aj. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 2321 s. ISBN 978-80-7400-108-6. s. 1085. 73 CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla registrace doménových jmen c ccTLD .cz [online]. c2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: .

23

3.2.3 Doménové jméno jako předmět absolutních subjektivních práv (shrnutí) Absolutní subjektivní práva nelze založit právním jednáním subjektů, nýbrž musí být s ohledem na požadavek právní jistoty, zejména vzhledem k právní povaze absolutních práv působících vůči všem, zakotvena právním řádem. Jak vyplývá z výše uvedeného, práva k doménovým jménům nejsou de iure právy absolutními. De facto však doménová jména působí vůči všem. Registrací doménového jména je vyloučeno, aby stejné doménové jméno bylo registrováno ještě jednou pro jinou osobu. Registrací doménového jména tak všichni ostatní ztrácí možnost zaregistrovat a užívat totožné doménové jméno. Osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, nemá de iure žádná absolutní práva k doménovému jménu. Fakticky však vykonává obdobná práva, jako má vlastník věci, zejména může doménové jméno užívat pro svou potřebu, může práva k doménovému jménu úplatně i bezúplatně převádět na jinou osobu nebo registraci doménového jména zrušit.74 Osobě, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, svědčí oprávnění, která se ve svých účincích blíží oprávněním vyplývajícím z vlastnického práva. Se změnou vymezení věci v právním smyslu v novém občanském zákoníku se i doménové jméno stane předmětem vlastnického práva. Praxe a judikatura pak ukáže, zda nedojde např. k rozlišování vlastnického práva k hmotným a nehmotným věcem apod.

3.2.4 Doménové jméno a relativní subjektivní práva Přes faktické účinky práv k doménovým jménům, jsou tato práva právy relativními. Práva k doménovému jménu vznikají především na základě smluv uzavíraných mezi žadatelem o registraci doménového jména a registrátorem, jejichž předmětem je registrace doménového jména. Uzavřením smlouvy mezi registrátorem a žadatelem o registraci vzniká soukromoprávní závazkový vztah. Obsahem tohoto závazkového vztahu je především závazek registrátora za sjednaných podmínek registrovat konkrétní doménové jméno pro určitou osobu a registraci udržovat po dohodnutou dobu. Tomu odpovídá závazek žadatele uhradit registrátorovi poplatky za provedení a udržování registrace 74

PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 49.

24

doménového jména. Smlouva o registraci doménového jména neodpovídá žádnému smluvnímu typu upravenému právním řádem České republiky a jedná se o tzv. smlouvu nepojmenovanou. Vzhledem k tomu, že registrace doménových jmen zcela spadá do oblasti soukromého práva, a to i přes zvláštní povahu doménového jména jako statku relativně omezeného, nemá žadatel na registraci doménového jména právní nárok. Záleží pouze na konsenzu obou smluvních stran, zda k uzavření smlouvy dojde a jaký obsah tato smlouva bude mít, tj. za jakých podmínek bude doménové jméno zaregistrováno.

4. Doménové jméno a ochranná známka Doménová jména hrají v dnešní době významnou roli zejména v oblasti podnikání, kdy slouží především k propagaci podnikatele, k získání nových zákazníků, k nabízení výrobků a služeb. Podnikatelé registrují jako doménová jména zpravidla taková označení, která mají určitý vztah zejména k obchodní firmě podnikatele nebo k výrobkům a službám, které podnikatel nabízí. Uživatelům sítě Internet by doménové jméno mělo sloužit ke snazší orientaci v síti Internet. Doménové jméno by mělo být takové, které si uživatel sítě Internet s podnikatelem intuitivně spojuje. Kromě své technické funkce, tj. jednoznačné identifikace počítače v sítí Internet, doménové jméno mimo jiné individualizuje jednotlivé podnikatelské subjekty stejně jako např. ochranná známka nebo obchodní firma. Zaměnitelnost s jinými doménovými jmény, zejména s doménovými jmény konkurujících subjektů, je tedy nežádoucí.

4.1 Spekulativní registrace doménových jmen Registrací doménového jména nevznikají osobě, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, žádná práva vůči třetím osobám, zejména právo požadovat zdržení se užívaní podobného doménového jména. Registrace stejného doménového jména, resp. stejné domény druhé úrovně ve stejné doméně nejvyšší úrovně je technicky vyloučena. Je však možné zaregistrovat podobnou doménu druhé úrovně. Stačí, aby se doména odlišovala v jednom jediném znaku. Není také vyloučeno zaregistrovat stejnou doménu druhé úrovně pod jinou doménou nejvyšší úrovně.

25

Principů přidělování doménových jmen zneužívají především spekulanti, kteří si nechávají zaregistrovat atraktivní doménová jména shodná nebo zaměnitelná s obchodní firmou, ochrannou známkou, názvem výrobku jiného subjektu, apod. Jedná se o tzv. cybersquatting. Cybersquatting neboli spekulativní registrace doménových jmen má několik podob. Společným cílem takového jednání je majetkový prospěch získaný ať už prodejem doménového jména nebo nekalosoutěžním jednáním, zejména parazitováním na pověsti, kdy zisk spekulantovi přináší vysoká návštěvnost webových stránek prezentovaných pod takovýmto doménovým jménem. Cybersquatting může mít tyto podoby75: •

cybersquatting (v užším smyslu) – registrace, obchodování nebo užívání doménového jména shodného nebo podobného s obchodní firmou nebo ochrannou známkou jiné osoby ve zlé víře,

•

domain grabbing – hromadná registrace shodných nebo zaměnitelných doménových jmen s blokačním úmyslem,

•

typosquatting – registrace zaměnitelného doménového jména s tím, že spekulant spoléhá na překlepy uživatelů sítě Internet (např. facebok.com),

•

předběžný cybersquatting – registrace doménového jména, kdy spekulant předvídá určitou skutečnost a spoléhá na to, že až dojde k této skutečnosti, bude z ní těžit,

•

Reverse Domain Name Hijacking (tzv. doménový únos) – neoprávněný útok zpravidla konkurenčního subjektu na užívání doménového jména oprávněným subjektem, kdy konkurent se prostřednictvím předběžného opatření snaží poškodit a znemožnit podnikání oprávněné osobě. Spekulant chce paralyzovat konkurenci buď s úmyslem získat doménové jméno, nebo za určitou částku vzít žalobu zpět. S ohledem na četnost případů cybersquattingu přijala organizace ICANN dne 26.

srpna 1999 na základě doporučení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) Jednotná pravidla řešení sporů o doménová jména (tzv. UDRP)76. S přijetím těchto pravidel 75

JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby [online]. 2008-09-22 [cit. 2012-02-02]. Dostupný z WWW: . 76 ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy [online]. c2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: .

26

jsou všechny spory týkající se generických domén nejvyšší úrovně obligatorně podřízené jednotné proceduře řešení sporů. Nejvýznamnější institucí pověřenou organizací ICANN řešením sporů podle UDRP je Arbitrážní a mediační centrum Světové organizace duševního vlastnictví, které řeší převážnou většinu těchto sporů.77 Jednou z pověřených institucí pro rozhodování sporů podle pravidel UDRP je i Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

3000

2696 2764

2500

2329 2156 1857

2000

2107

1824 1557 1456

1500 1207

1100 1176

1000 609 500 1 0 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 78

Graf č. 1 – Počet sporů o doménová jména rozhodovaná Arbitrážním a mediačním centrem WIPO

Jednotným pravidlům řešení sporů o doménová jména UDRP podléhají pouze spory týkající se údajného zneužití registrace domény. K tomu musí být naplněny tyto tři podmínky79: •

zaregistrovaná doména je shodná nebo zaměnitelná s ochrannou známkou,

77

DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde, 2004. 225 s. ISBN 80-7201-467-6. s. 181. 78 Stav k 20.3.2012. Zdroj: WIPO. Total number of cases per year [online].[2012] [cit. 2012-03-20]. Dostupný z WWW: . 79 Čl. 4 písm. a) UDRP. Zdroj: ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy [online]. c2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: .

27

•

osoba, pro kterou je doména zaregistrována, nemá žádná práva nebo oprávněné zájmy k doméně, která je předmětem sporu,

•

doména nebyla zaregistrována nebo není užívána v dobré víře. Pravidla UDRP stanovují i vyvratitelné domněnky, kdy se jedná o registraci a

užívání domény ve zlé víře.80 Zejména jde o případy, kdy okolnosti ukazují na to, že osoba zaregistrovala doménu zásadně za účelem jejího prodeje, pronájmu nebo jiného způsobu převodu na vlastníka ochranné známky, a to za odměnu, která je nepřiměřená nákladům vynaložených v souvislosti s registrací a užíváním domény. Předmětem spekulativní registrace doménových jmen nemusejí být pouze proslulé ochranné známky nebo názvy firem, ale také jména slavných osobností nebo významné události, např. zimní olympijské hry v Turíně (torino2006.net).

4.2 Dvojí postavení doménových jmen Ve vztahu k právnímu institutu ochranných známek mají doménová jména dvojí postavení. Registrací doménových jmen je jednak často zasahováno do práv k ochranné známce. Avšak s rostoucím významem, který doménová jména pro podnikatele mají, narůstá i počet případů zneužívání známých doménových jmen třetími osobami. Děje se tak stejně jako při porušování práv k ochranné známce zejména registrací zaměnitelného doménového jména, kdy rušitel spoléhá na překlep (seznam.cy) nebo neznalost správného znění doménového jména (gogle.com) uživatelem sítě Internet, nebo registrací stejné domény druhé úrovně v jiné doméně nejvyšší úrovně. Registrací

doménového

jména

není

poskytována

osobě,

pro

kterou

je

zaregistrováno, žádná ochrana proti podobným jednáním. Ochranu doménovým jménům mohou však poskytnout některé právní instituty právního řádu České republiky. Právě institut ochranné známky je jedním z nejúčinnějších nástrojů ochrany doménových jmen. Při splnění zákonných podmínek je možné registrovat doménové jméno jako ochrannou známku. Zápisem doménové jména do rejstříku ochranných známek zlepší

80

Čl. 4 písm. b) UDRP. ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy [online]. c2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: .

28

osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, své právní postavení a poskytne svému doménovému jménu stejnou ochranu, jaká je poskytována ochranným známkám.

4.3 Právní úprava ochranných známek Ochranné známky jsou upraveny především zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a vyhláškou č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. Ochrana je ochranným známkám částečně poskytována také zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, kdy zpravidla zásah do práv k ochranné známce představuje i nekalosoutěžní jednání.81 Jedná se především o naplnění skutkové podstaty klamavého označování zboží a služeb, parazitování na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele a vyvolání nebezpečí záměny. Ochranné známky jsou chráněny i dalšími právními předpisy, např. trestním zákoníkem, zákonem o ochraně spotřebitele, atd. Základním pramenem práva Evropské unie v této oblasti je směrnice Rady (ES) č. 89/104, ke sblížení zákonů členských zemí o ochranných známkách, a nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství. Právní úprava ochranné známky je předmětem i řady mezinárodních smluv. Česká republika je smluvním státem několika multilaterálních mezinárodních smluv v oblasti známkového práva. Mezi nejvýznamnější patří Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek z roku 1891 a Protokol k této dohodě, Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek z roku 1957, Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví z roku 1967 a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS) z roku 1994.

4.4 Pojem ochranné známky ZOZ nedefinuje ochrannou známku, ale omezuje se pouze na vymezení označení, která mohou ochrannou známku tvořit při splnění zákonem stanovených podmínek. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky a služby stejného druhu pocházející od různých

81

Ustanovení § 44 ObchZ a násl.

29

subjektů (výrobců nebo poskytovatelů služeb).82 Ochranná známka je značkou zapsanou do rejstříku ochranných známek, která slouží k označení a rozlišení výrobků nebo služeb. Ochranná známka, s výjimkou všeobecně známé známky, existuje pouze ve spojení s konkrétními výrobky nebo službami, které označuje a chrání. Ochranná známka usnadňuje podnikateli budování dobré pověsti a proslulosti jeho podniku, výrobků a služeb. Kromě funkce rozlišovací plní ochranné známky i funkci ochrannou a soutěžní.83 V tomto ohledu nesou ochranné známky obdobné druhotné funkce jako doménová jména. Podle ustanovení § 1 ZOZ může být ochrannou známkou jakékoliv označení schopné grafického znázornění, pokud je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Ochranná známka musí splňovat dvě základní zákonné podmínky, kterými jsou grafická znázornitelnost a rozlišovací způsobilost.84 Ochrannou známku mohou tvořit slovní označení v běžném nebo zvláštním grafickém písmu (slovní ochranné známky), obrazová označení (obrazové ochranné známky), kombinovaná označení slova a kresby (kombinované ochranné známky) a prostorová označení, představující zpravidla tvar výrobku nebo jeho obalu (prostorové ochranné známky).85 O grafické znázornitelnosti doménového jména jako shluku písmen a číslic není pochyb. V případě doménového jména se bude jednat o ochrannou známku slovní. Rozlišovací způsobilost musí být posuzována v každém konkrétním případě a ve vztahu ke konkrétním výrobkům nebo službám, k jejichž rozlišení má ochranná známka sloužit. Ne všechna doménová jména budou splňovat podmínku rozlišovací způsobilosti a nebudou z toho důvodu způsobilým předmětem známkoprávní ochrany.

82

HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2005. 424 s. ISBN 80-7179-879-7. s. 300-301. 83 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2005, sp. zn. 6 A 39/2001. 84 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 122. 85 HORÁČEK, Roman, kolektiv. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 58-59.

30

4.5 Označení nezpůsobilá známkoprávní ochrany Doménové jméno musí být tvořeno takovým označením, jehož známkoprávní ochrana není zákonem vyloučena. Vzhledem k tomu, že ZOZ nepodává vyčerpávající pozitivní definici ochranné známky, stanovuje tzv. překážky zápisné způsobilosti označení. ZOZ rozlišuje absolutní a relativní důvody pro odmítnutí známkoprávní ochrany. Absolutní důvody mají veřejnoprávní charakter a jejich naplnění zkoumá Úřad průmyslového vlastnictví z moci úřední. Oproti tomu odepřít známkoprávní ochranu označení z relativních důvodů, které mají soukromoprávní charakter, může Úřad průmyslového vlastnictví, až na výjimku obsaženou v ustanovení § 6 ZOZ, pouze na základě námitek podaných oprávněnou osobou po zveřejnění přihlášky.

4.5.1 Absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti Absolutní

důvody

pro

odmítnutí

známkoprávní

ochrany

jsou

taxativně

vyjmenovány v ustanovení § 4 ZOZ. Tyto důvody představují označení vyloučená ze zápisu do rejstříku ochranných známek. Jedná se o tzv. negativní vymezení ochranné známky.86 Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu označení do rejstříku ochranných známek navazují z části na vymezení označení, která mohou tvořit ochrannou známku. Do rejstříku ochranných známek se nezapíší především označení, která nemohou tvořit ochrannou známku ve smyslu ustanovení § 1 ZOZ87, tj. označení neschopná grafického znázornění, a dále označení, která nemají rozlišovací způsobilost88. Jak je již uvedeno výše, doménové jméno je graficky znázornitelné. Rozlišovací způsobilost doménového jména bude třeba posuzovat případ od případu. Z hlediska technického je sice internetová adresa naprosto nedělitelným, unikátním a originálním celkem, který identifikuje konkrétní počítač v rámci počítačové sítě. Z hlediska známkového práva není však rozhodné, že doménové jméno jako vyjádření určitého číselného kódu může být technicky pouze jediné a jako takové je

86

HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 68. 87 Ustanovení § 4 písm. a) ZOZ. 88 Ustanovení § 4 písm. b) ZOZ.

31

schopné bez dalšího identifikovat konkrétní místo v síti Internet. Pro účely poskytnutí známkoprávní ochrany je určující, zda doménové jméno jako přihlašované označení splňuje podmínky stanovené ZOZ.89 Rozlišovací způsobilost je základní funkcí ochranné známky. Označení má rozlišovací způsobilost pro určité výrobky nebo služby, pokud je individualizuje a spotřebitel je schopen podle označení rozeznat původ výrobků nebo služeb. Rozlišovací způsobilost označení je třeba posuzovat ve vztahu k výrobkům nebo službám, které má ochranná známka označovat. U doménových jmen je třeba posuzovat rozlišovací způsobilost zejména domény druhé úrovně. V případě, kdy je přihlašovaným označením internetová adresa, tj. označení ve tvaru www.xxx.cz, je označení tvořeno třemi slovními prvky. Slovní prvek „www“, který představuje zkratku slov WORLD WIDE WEB jakožto nejznámějšího informačního hypertextového systému v síti Internet, sám o sobě vykazuje nedostatek rozlišovací způsobilosti a spotřebiteli bude vnímán nedistinktivně, neboť je přítomen v převážné většině jim známých internetových adres. Dalším slovním prvkem je národní doména nejvyšší úrovně „.cz“, která indikuje, pod kterým registrátorem je doménové jméno registrováno. Národní doména nejvyšší úrovně je sice nositelem určité informace vyšší hodnoty, ale vzhledem k tomu, že nepostradatelnou součástí každého doménového jména je doména nejvyšší úrovně a že národní doména nejvyšší úrovně „.cz“ je obsažena ve většině doménových jmen pocházejících z českého prostředí, protože většina je registrována českým národním registrátorem, nemá pro spotřebitele přílišnou rozlišovací způsobilost.90 Doména nejvyšší úrovně sama o sobě není způsobilým předmětem známkoprávní ochrany. Slovní prvky „www“ a „.cz“ nemají dostatečnou rozlišovací způsobilost, neboť nejsou způsobilé rozlišit výrobky nebo služby od různých subjektů. Spotřebiteli jsou tyto slovní prvky vnímány jako běžná součást internetové adresy. Při posuzování rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení je proto rozhodující přítomnost dalších rozlišovacích 89

Rozhodnutí ÚPV ze dne 8.3.2004, sp.zn. ÚPV O-160537/8. In HORÁČEK, Roman, MACEK, Jiří. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7179-537-7. s. 65-69. 90 Rozhodnutí ÚPV ze dne 8.3.2004, sp.zn. O-160537/8. In HORÁČEK, Roman, MACEK, Jiří. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7179-537-7. s. 65-69.

32

prvků a jejich působení na průměrného spotřebitele. Tímto prvkem je především doména druhé úrovně nacházející se mezi slovními prvky „www“ a „.cz“.91 Doména druhé úrovně má nejvyšší informační, vypovídající a rozlišovací hodnotu, podle níž se spotřebitel především orientuje.92 Tzv. nedistinktivními označení, tj. označeními bez rozlišovací způsobilosti, jsou zejména označení popisná a druhová (generická). Generická označení, která označují druh zboží nebo služeb, může používat každý a pro svou všeobecnost jim nemůže být poskytována známkoprávní ochrana. Takové označení musí zůstat volné pro všechny soutěžitele na trhu. Z tohoto důvodu nemohou být jako ochranná známka zaregistrována druhová doménová jména (např. pravnisluzby.cz, pravnik.cz). Nedistinktivní označení mohou být jako ochranná známka zapsána v případě, že přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele rozlišovací způsobilost.93 Může se tak stát především dlouhodobým a intenzivním užíváním ve spojení s konkrétními výrobky nebo službami. Takové označení pak spotřebitel nepovažuje za obecně užívané, ale spojuje ho pouze s danými výrobky nebo službami.94 Takto by bylo možné uvažovat například o registraci doménového jména seznam.cz nebo atlas.cz jako ochranné známky, kdy tato doménová jména, byť tvořená označeními používanými v běžném jazyce, uživatelé sítě Internet jednoznačně spojují s vyhledávacími servery.95 Další absolutní důvody zamítnutí zápisu označení jako ochranné známky jsou rozvedením rozlišovací nezpůsobilosti takového označení. Jedná se o označení, která slouží

91

Rozhodnutí ÚPV ze dne 11.10.2002, sp.zn. O-126062-97. In HORÁČEK, Roman, MACEK, Jiří. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7179-537-7. s. 22-24. 92 Rozhodnutí ÚPV ze dne 8.3.2004, sp.zn. O-160537/8. In HORÁČEK, Roman, MACEK, Jiří. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7179-537-7. s. 65-69. 93 Ustanovení § 5 ZOZ. 94 HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 82. 95 KUPKA, Petr. Doména jako ochranná známka?. Právní zpravodaj: Informace pro právní praxi. Praha: C.H. Beck, 2003, č. 1. s. 6.

33

v obchodě k určení druhu a vlastností výrobků a služeb96, a označení, která se stala v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech obvyklými97. Na doménová jména mohou dopadat i další absolutní důvody uvedené v ZOZ, pro které nelze určitá označení do rejstříku ochranných známek zapsat. Těmito důvody jsou především rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy, klamavost označení, rozpor označení s jinými právními předpisy. Klamavým označením je takové označení, které by mohlo veřejnost klamat, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služeb.98 Postačuje, jestliže označení může vytvářet klamavý dojem, že se jedná o výrobky nebo služby jiného výrobce či poskytovatele, pro které shodné označení již dříve získalo rozlišovací způsobilost.99 Z důvodu klamavosti označení by nemělo být zápisně způsobilé doménové jméno, které zneužívá známosti jiného doménového jména tím, že spoléhá na překlepnutí uživatelů při zadávání doménového jména do vyhledávačů, tj. takové doménové jméno, jehož znění se liší pouze v některých znacích od známého doménového jména (př. google.cz, gogle.cz), zejména v případě, když přihlašovatel ochranné známky a osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, jsou soutěžiteli. Absolutním důvodem pro odmítnutí zápisu označení do rejstříku ochranných známek dále je, že přihláška ochranné známky zjevně nebyla podána v dobré víře. Smyslem je zamezit zápisu tzv. spekulativních ochranných známek, kdy přihlašovatel usiluje o zápis takového označení jako ochranné známky nikoliv za účelem užívání v obchodním styku, ale za účelem zisku z převodu práv k ochranné známce.100 Institut dobré víry může poskytnout ochranu i osobám, pro které je registrováno doménové jméno, pokud předmětem přihlášky je označení shodné se zaregistrovaným doménovým jménem. Tato osoba může z důvodu nedostatku dobré víry při podání přihlášky ochranné známky podat Úřadu průmyslového vlastnictví písemné připomínky podle § 24 odst. 1 ZOZ.

96

Ustanovení § 4 písm. c) ZOZ. Ustanovení § 4 písm. d) ZOZ. 98 Ustanovení § 4 písm. g) ZOZ. 99 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.2.2006, sp. zn. 10 Ca 17/2005. 100 HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 72. 97

34

Nedostatek dobré víry se však jako absolutní důvod zápisné nezpůsobilosti uplatní pouze v případě, že jsou podány závažné, zřetele hodné připomínky nebo pokud Úřad průmyslového vlastnictví sám zjistí zvláštní důvod nedostatku dobré víry.101

4.5.2 Relativní důvody zápisné nezpůsobilosti Relativní důvody pro odmítnutí známkoprávní ochrany představují kolizi s právy třetích osob. Úřad průmyslového vlastnictví zamítne přihlášku ochranné známky z důvodu kolize s právy třetích osob z úřední moci, pouze pokud se jedná o označení, které je shodné se starší ochrannou známkou a je přihlašované pro shodné výrobky nebo služby, pro které je tato starší ochranná známka již zaregistrována. Důvod zamítnutí přihlášky ochranné známky pro kolizi s právy třetích osob Úřadem průmyslového vlastnictví z moci úřední je tak omezen pouze na shodnost ochranné známky a výrobků nebo služeb. Zápis označení shodného s již zapsanou ochrannou známkou by byl v rozporu s účelem zákona a s ochranou spotřebitele a představoval by zásah do výlučných práv vlastníka zapsané ochranné známky.102 Tuto překážku zápisné způsobilosti označení je možné překonat písemným souhlasem vlastníka starší ochranné známky. Shodnost označení, výrobků a služeb je dána objektivně. Ostatními relativními důvody se Úřad průmyslového vlastnictví zabývá pouze na základě námitek podaných oprávněnými osobami, jejichž zájmy by mohly být zápisem přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek dotčeny. Relativními důvody odmítnutí zápisu označení do rejstříku ochranných známek, resp. důvody pro podání námitek jsou103: •

shodnost či podobnost označení se starší ochrannou známkou a shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, pokud existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti,

101

HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 73. 102 Tamtéž s. 86. 103 Ustanovení § 7 ZOZ.

35

•

shodnost nebo podobnost označení se starší ochrannou známkou, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo by jim bylo na újmu,

•

shodnost či podobnost označení se starší všeobecně známou ochrannou známkou a shodnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na něž se přihlašované označení a všeobecně známá ochranná známka vztahují, pokud existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti,

•

shodnost nebo podobnost označení se starší všeobecně známou známkou, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší všeobecně známá známka chráněna, avšak jde o starší všeobecně známou známku, která má v České republice dobré jméno, za předpokladu, že užívání této ochranné známky ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám by ukazovalo na vztah mezi těmito výrobky nebo službami a vlastníkem všeobecně známé ochranné známky,

•

shodnost nebo podobnost označení se starší ochrannou známkou Společenství, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu,

•

přihlášení označení zapsaného v jiné unijní zemi Pařížské úmluvy nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace, jako ochranná známka, zástupcem, zprostředkovatelem,

obstaravatelem

nebo

jinou

osobou

pověřenou

hájit

hospodářské zájmy vlastníka ochranné známky podle článku 6septies Pařížské úmluvy, pokud přihlášku podal na své vlastní jméno a bez souhlasu vlastníka,

36

•

shodnost nebo podobnost označení s nezapsaným nebo jiným označením užívaným v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky,

•

zásah do práva na jméno a na ochranu projevů osobní povahy,

•

zásah do práva k autorskému dílu,

•

zásah do staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví,

•

nedostatek dobré víry při podání přihlášky ochranné známky. Třetím osobám je tak dána možnost chránit svá práva, která by mohla být registrací

určitého označení jako ochranné známky dotčena. Nejdůležitějšími kritérii pro posuzování zápisné způsobilosti, jak z výše uvedených zákonných důvodů vyplývá, je shodnost nebo podobnost přihlašovaného označení se staršími ochrannými známkami a shodnost a podobnost výrobků služeb. 4.5.2.1 Podobnost označení, výrobků nebo služeb Zatímco shodnost označení, výrobků a služeb je dána objektivně, podobnost je třeba posuzovat s ohledem na pravděpodobnost záměny na základě skutkových zjištění konkrétního případu. ZOZ pojem podobnosti nevymezuje a nestanoví ani kritéria jejího posuzování. Hlediska posuzování podobnosti označení se vytvořila praxí a patří mezi ně zejména hledisko vizuální, fonetické, významové, dále seznam výrobků a služeb a celkový dojem ochranné známky.104 Podobnost výrobků a služeb se posuzuje podle jejich podstatných znaků, zejména podle jejich povahy, vlastností, charakteristiky, složení, vzhledu, účelu, k jakému jsou určeny, apod. Podobné výrobky nebo služby jsou takové, které mohou vyvolat u průměrného

spotřebitele

představu,

že

pocházejí

od

stejného

výrobce

nebo

poskytovatele.105

104

HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 95. 105 Tamtéž s. 96.

37

Seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis ochranné známky, je povinnou náležitostí přihlášky ochranné známky.106 Seznam výrobků a služeb vychází z mezinárodního třídění podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek, které bylo vytvořeno z důvodů jednotného zatřiďování výrobků a služeb. Systém mezinárodního třídění podle 10. verze Niceského třídění výrobků a služeb, která je v platnosti od 1. ledna 2012, obsahuje 34 tříd výrobků a 11 tříd služeb. Pro jaké výrobky a služby bude ochranná známka zapsána, je rozhodující pro rozsah známkoprávní ochrany, která bude vlastníkovi ochranné známky následně poskytována. Otázkou je, pro jaké výrobky a služby by mělo být doménové jméno jako ochranná známka zapsáno. Nepochybně by měla být ochranná známka zapsána pro výrobky a služby, které jsou přihlašovatelem prostřednictvím webových stránek, na něž doménové jméno odkazuje, inzerovány. Dříve byl zastáván názor, že takováto ochranná známka musí být pro uplatnění zápůrčího práva zapsána i pro služby poskytování informací prostřednictvím počítačových sítí107, tak aby byla zahrnuta skutečnost, že činnost přihlašovatele je prováděna prostřednictvím sítě Internet. Jednalo by pravděpodobně o služby zařazené ve třídě 35 (komunikační média, reklama on line v počítačové síti, apod.) a ve třídě 38 (elektronické nástěnky, elektronická pošta, počítačová komunikace, apod.). V současnosti byl tento názor již odmítnut.108 Síť Internet je v této souvislosti považována pouze za prostředek reklamy a prezentace podnikatele a zápis ochranné známky pro služby vztahující se na propagaci, reklamu a inzerci prostřednictvím sítě Internet, pokud se nejedná o předmět podnikatelské činnosti přihlašovatele, je tak nadbytečný.

106

Ustanovení § 19 odst. 2 písm. d) ZOZ. MATES, Pavel, SMEJKAL, Vladimír. Doména a práva na označení. Právní rádce. Praha: Economia, a.s., 1999, č. 6. s. 43. 108 SMEJKAL, Vladimír. Internet a §§§. Praha: Grada Publishing, 2001. 2. aktualizované a rozšířené vydání. ISBN 80-247-0058-1. s. 117. 107

38

4.5.2.2 Pravděpodobnost záměny Shodnost nebo podobnost označení se starší ochrannou známkou a shodnost nebo podobnost výrobků nebo služeb jsou důvodem pro odmítnutí známkoprávní ochrany za podmínky, že existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti. Zaměnitelné označení lze definovat jako označení, které se vnější úpravou i seznamem zboží a služeb podobá jiné ochranné známce v takové míře, že vzniká možnost záměny jednoho konkrétního výrobku nebo služby za jiný nebo možnost záměny výrobců stejného druhu zboží nebo poskytovatelů stejného druhu služeb. Čím má starší ochranná známka větší rozlišovací způsobilost, tím větší bude pravděpodobnost záměny.109 Pouhá zaměnitelnost označení však nestačí a musí k ní přistoupit i zaměnitelnost výrobků a služeb. To vychází ze samotné povahy známkoprávní ochrany, kdy ochranná známka se vztahuje pouze k výrobkům a službám, pro které je zapsána. Vyšší míra zaměnitelnosti označení může vyvážit nižší míru zaměnitelnosti výrobků a služeb, obě složky však musí v určité míře být přítomny.110 Vrchní soud v Praze v souvislosti s podobností a zaměnitelností doménových jmen judikoval, že není možné v prostředí sítě Internet, aby pro držitele určitého označení byly vyhrazeny všechny možné varianty, slovní spojení a tvary, slova odvozená se stejným slovním základem a slova příbuzná, nehledě na užití označení v různých doménách nejvyšší úrovně vedle domény národní.111 Záleží na každém držiteli označení, nakolik je pro něj označení významné a poskytne mu ochranu i tím, že zaregistruje jako doménové jméno i označení s ním jakkoli související. Pravděpodobnost záměny je posuzována ve vztahu k běžnému spotřebiteli, tj. tomu, komu je výrobek nebo služba určena. Podle judikatury je však nutné nahlížet na uživatele sítě Internet jako na průměrného spotřebitele z jiného pohledu. Průměrný uživatel sítě Internet si je vědom důležitosti každého písmene, číslice a znaménka v označení 109

HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 97. 110 MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky [online]. 2009-12-04 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . 111 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2009, sp. zn. 3 Cmo 64/2009.

39

internetové adresy, a tedy i nezbytnosti naprosto přesného užití určitého doménového jména k otevření jím požadované webové stránky.112 Nebezpečí záměny představuje riziko domněnky veřejnosti, že výrobky a služby pocházejí od stejného výrobce nebo poskytovatele služeb.113 Základním kritériem tedy je, zda u spotřebitele, pro kterého je výrobek nebo služba určena, může označení vyvolat nebezpečí záměny. Posouzení zaměnitelnosti je předmětem správního uvážení.114 Za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou. Pravděpodobnost asociace znamená vyvolání představy o souvislosti přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou.115 Pravděpodobnost záměny stejně jako pravděpodobnost asociace jsou vlastnostmi potenciálními a není rozhodující, zda k záměně nebo k asociaci ve skutečnosti dochází.116 4.5.2.3 Ochranná známka s dobrým jménem Výjimkou posuzování ochranné známky ve vztahu k výrobkům a službám, pro které je zaregistrována, je institut ochranné známky s dobrým jménem. Dobré jméno (dobrá pověst, renomé) je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje ji svou důvěru. Známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb, a to i v případě, není-li zapsána.117 V důsledku

registrace

tzv.

parazitních

známek

dochází

k rozmělňování

známkoprávní ochrany, ke snižování rozlišovací způsobilosti, ke ztrátě jedinečnosti a k zeslabení prestiže ochranné známky, čímž vzniká vlastníkovi ochranné známky s dobrým jménem značná škoda. Vlastníkovi ochranné známky s dobrým jménem je dána možnost 112

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.5.2005, sp. zn. 3 Cmo 304/2004. HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 96. 114 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.11.2006, sp.zn. 7 A 59/2002. 115 HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 96. 116 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.3.2007, sp. zn. 10 Ca 325/2005. 117 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2005, sp. zn. 8 Ca 43/2005. 113

40

zabránit registraci takového označení, které by zneužívalo vysoké rozlišovací způsobilosti jím vlastněné známky a těžilo by tak z přitažlivosti a reklamní hodnoty této na trhu velmi známé známky. 4.5.2.4 Všeobecně známá známka Oproti ochranné známce s dobrým jménem, která je chráněna pro všechny výrobky a služby, je všeobecně známá známka chráněna pouze ve vztahu k výrobkům a službám, pro které se stala veřejnosti všeobecně známou. Jedná se o ochrannou známku, která ačkoliv není formálně zapsána do rejstříku ochranných známek, získává stejné postavení jako ochranné známky do rejstříku zapsané. Určité označení se všeobecně známou známkou stane tak, že se vžije pro určité výrobky a služby v příslušném okruhu veřejnosti. Označení tím získá rozlišovací způsobilost. Ochrana této ochranné známky tedy nevzniká zápisem do rejstříku, ale vejitím ve všeobecnou známost.118 4.5.2.5 Ochrana nezapsaného označení Přihlašované označení se nezapíše do rejstříku ochranných známek z důvodu námitky uživatele nezapsaného nebo jiného označení používaného v obchodním styku shodného nebo podobného s přihlašovaným označením pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, pokud označení nemá pouze místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky. Ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ je poskytována ochrana označením, která nejsou zapsána v rejstříku ochranných známek a nejsou ani k zápisu přihlášena. Podmínkou poskytnutí ochrany takovémuto označení je, aby označení bylo užíváno v obchodním styku a nejednalo se o označení, které má pouze místní dosah. Pojem místí dosah by měl být vykládán extenzivně nejen ve smyslu geografickém, ale ve smyslu rozsahu užívání co do jeho kvantity a kvality.119 Takovýmto označením dle mého názoru může být i doménové jméno. Musí se jednat o doménové jméno používané v obchodním styku (např. e-shop, propagace výrobků a služeb) přesahující místní dosah. Podstatným kritériem bude intenzita užívání doménového jména v obchodním styku. 118

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2005, sp. zn. 8 Ca 43/2005. HORÁČEK, Roman, aj. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. s. 109.

119

41

Kromě ochrany práv ke starší ochranné známce mohou být námitky vůči registraci doménového jména jako ochranné známky podány i z důvodů ochrany práv na ochranu osobnosti, práv k autorskému dílu nebo práv z jiného průmyslového vlastnictví.

4.6 Vznik známkoprávní ochrany Při splnění všech zákonných podmínek Úřad průmyslového vlastnictví zapíše doménové jméno do rejstříku ochranných známek. Známkové právo je založeno na registračním principu, kdy za ochrannou známku je zásadně považováno označení zapsané do rejstříku ochranných známek, s výjimkou všeobecně známé známky. Zápis označení do rejstříku ochranných známek má konstitutivní charakter. Zpravidla tedy samotná registrace a užívání doménového jména nemohou založit práva k ochranné známce. Dnem zápisu označení do rejstříku ochranných známek vzniká známkoprávní ochrana přihlašovaného označení a přihlašovatel se stává vlastníkem ochranné známky. Známkoprávní ochrana je ze zákona poskytována ochranné známce po omezenou dobu, a to po dobu 10-ti let ode dne podání přihlášky. Na žádost vlastníka ochranné známky se zápis obnoví, a to vždy na dobu dalších 10-ti let. Zápisem určitého označení jako ochranné známky může fakticky docházet k rezervaci doménového jména stejného znění. Zaregistruje-li si osoba označení shodné nebo podobné se zapsanou ochrannou známkou, může tak zasahovat do práv vlastníka této ochranné známky.120

4.7 Práva vlastníka ochranné známky Práva k ochranné známce jsou výlučnými právy vlastníka ochranné známky absolutní povahy působící vůči všem, která spočívají v užívání ochranné známky a nakládání s ní. ZOZ vymezuje práva vlastníka ochranné známky jednak pozitivně (práva užívat) a jednak negativně (práva zakázat).121 Zápisem označení do rejstříku ochranných známek vzniká vlastníkovi ochranné známky výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro 120

srov. SMEJKAL, Vladimír. Internet a §§§. Praha: Grada Publishing, 2001. 2. aktualizované a rozšířené vydání. ISBN 80-247-0058-1. s. 110. 121 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 147.

42

které je zapsána.122 Toto oprávnění vlastníka ochranné známky se vztahuje i na užívání této ochranné známky jako doménového jména. Právu vlastníka ochranné známky odpovídá zákaz užívání shodného označení pro shodné výrobky a služby v obchodním styku třetími osobami bez souhlasu vlastníka. Zákaz se vztahuje se i na užívání označení, u nichž z důvodu jejich shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti.123 Třetí osoby dále nemohou používat shodná nebo podobná označení s ochrannou známkou s dobrým jménem v České republice pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, ale užívání tohoto označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo by jim bylo na újmu.124 Tyto zákazy vznikají přímo ze zákona (ex lege) zápisem označení do rejstříku ochranných známek.125 Na základě takto vymezených zákazů může vlastník ochranné známky požadovat upuštění od užívání ochranné známky jako doménového jména třetí osobou, tj. v souladu s právními nároky, které mu právní předpisy přiznávají, může požadovat zrušení registrace doménového jména, popř. převedení doménového jména na svou osobu. Oprávnění vlastníka ochranné známky ve vztahu k doménovému jménu je však vázáno na splnění několika podmínek, které vyplývají ze specifik známkoprávní ochrany. Každá registrace doménového jména shodného nebo podobného se zapsanou ochrannou známkou tak nemusí představovat zásah do práv k ochranné známce. Pokud registrací doménového jména totožného s ochrannou známkou není zasaženo do předmětu ochrany zapsané ochranné známky, pak se nejedná o porušení práv vlastníka ochranné známky. Ochranná známka není tím právním důvodem, který by bez dalšího činil registraci doménového jména totožného znění protiprávní.126

122

Ustanovení § 8 odst. 1 ZOZ. Ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ. 124 Ustanovení § 8 odst. 2 písm. c) ZOZ. 125 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o ochranných známkách [online]. 2003-04-15 [cit. 2012-0226]. Dostupný z WWW: . 126 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2006, sp. zn. 3 Cmo 321/2005. 123

43

4.7.1 Zásada teritoriality známkoprávní ochrany Zásada teritoriality je jednou ze základních zásad známkového práva. Z této zásady vyplývá územní omezenost ochrany poskytované ochranným známkám. Ochranné známky jsou chráněny vždy jen na území toho státu, který jim ochranu poskytl. Na území České republiky požívají ochrany •

národní ochranné známky zapsané v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví,

•

mezinárodní ochranné známky zapsané s účinky pro Českou republiku v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky podle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek nebo Protokolu k této dohodě,

•

ochranné známky Společenství zapsané v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu a

•

známky na území České republiky všeobecně známé.127 Národním ochranným známkám je ochrana poskytována pouze na území České

republiky, mezinárodním ochranným známkám na území těch států, které přihlašovatel v přihlášce uvede, a ochranným známkám Společenství přísluší ochrana na území všech členských států Evropské unie. Oproti tomu registrace doménového jména vzhledem ke globální povaze sítě Internet a její dostupnosti má celosvětové účinky. Ty se projevují jednak vyloučením registrace téže domény druhé úrovně kýmkoliv na celém světě pod stejnou doménou nejvyšší úrovně, jednak přístupem na webovou stránku provozovanou pod konkrétním doménovým jménem z jakéhokoliv místa, resp. počítače na světě připojeného k síti Internet. Teritoriální povaha ochranné známky a globální povaha doménového jména se mohou dostávat do konfliktu. Problematické v tomto směru jsou především případy, kdy doménové jméno registrované pro osobu z jednoho státu, se dostane do konfliktu s právy k ochranné známce chráněné na území jiného státu, protože i na území tohoto státu je dostupná webová stránka provozovaná pod tímto doménovým jménem. Vlastník ochranné 127

Ustanovení § 2 ZOZ.

44

známky se může za podmínek stanovených příslušným právním řádem domáhat zdržení se užívání takového doménového jména na území státu, kde je ochranná známka chráněna. Zdržení se užívání doménového jména pouze na území konkrétního státu však není technicky možné a osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrovány, by se tak musela zcela vzdát registrace tohoto doménového jména, i když na území dalších států k porušování právních předpisů nedochází. Z tohoto hlediska se známkoprávní ochrana jeví jako příliš široká.128 Určitým řešením těchto případů by bylo považovat doménové jména za porušení práv k ochranné známce pouze tehdy, pokud zde existuje určitý stupeň sepětí s územím, na němž je známkoprávní ochrana poskytována. Určitý vztah k území státu zpravidla existuje vždy u národní domény nejvyššího stupně daného státu, kdy lze vycházet z domněnky, že osoba, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, se obrací na uživatele daného státu. Složitější situace je u generických domén nejvyšší úrovně. Hlediskem pro posuzování vztahu k určitému státu by mohl být jazyk webové stránky, možnost odběru zboží nebo služeb prostřednictvím webové stránky pro spotřebitele, apod.129

4.7.2 Zásada speciality známkoprávní ochrany S výjimkou ochranné známky s dobrým jménem je ochranná známka chráněna vždy ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám, pro které je zapsána. Zákaz užívaní označení shodného nebo obdobného s ochrannou známkou ve smyslu § 8 odst. 2 ZOZ dopadá tak jen na ty případy registrace a užívání doménového jména, kdy doménové jméno shodné nebo podobné s ochrannou známkou je užíváno pro shodné nebo podobné výrobky a služby, pro které je ochranná známka zapsána.130 Bude se jednat zejména o případy, kdy doménové jméno odkazuje na webové stránky, na kterých jsou tyto výrobky nebo služby nabízeny nebo propagovány, nebo na kterých jsou poskytovány informace o soutěžiteli, který takovéto výrobky vyrábí, dováží, prodává, distribuuje nebo takové služby poskytuje. Registrace a užívání takového doménového jména představuje zásah do práv k ochranné 128

PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 147. 129 PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. s. 154. 130 Tamtéž s. 144.

45

známce. Ustanovení § 8 odst. 2 ZOZ však neposkytuje ochranu vlastníkovi ochranné známky před spekulativní registrací doménového jména shodného nebo podobného s ochrannou známkou, pod kterou není provozována žádná webová stránka, stejně jako před registrací a užíváním doménového jména shodného nebo podobného s ochrannou známkou, pokud činnost osoby, pro kterou je takové doménové jméno zaregistrováno, se netýká výrobků a služeb, pro které je ochranná známka zapsána. Výjimkou jsou ochranné známky s dobrým jménem, kterým je ochrana poskytována bez vztahu k výrobkům a službám, pro které je zapsána (v případě registrované ochranné známky) nebo pro jejichž označení se všeobecně vžila (v případě všeobecně známé známky).

4.7.3 Užití v obchodním styku Zákaz užívat označení shodné nebo podobné s ochrannou známkou se omezuje pouze na používání takového označení v obchodním styku. ZOZ demonstrativně uvádí jednání, která jsou považována za užívání v obchodním styku. Jedná se zejména o umísťování označení na výrobky nebo jejich obaly, nabídku výrobků pod tímto označením, jejich uvádění na trh, nabídku nebo poskytování služeb pod tímto označením, užívání v obchodních listinách a v reklamě. Za užívání v obchodním styku lze považovat i registraci shodného nebo podobného označení s ochrannou známkou jako doménového jména za předpokladu, že doménové jméno je využíváno v rámci podnikatelské činnosti. V obchodním styku je doménové jméno užíváno, zejména pokud pod doménovým jménem jsou provozovány webové stránky propagující výrobky a služby soutěžitele nebo jsou zde poskytovány informace o soutěžiteli. Typickým případem užití doménového jména v obchodním styku je provozování e-shopu. S ohledem na podmínku užívání v obchodním styku není možné uplatňovat známkoprávní ochrana vůči pouhé registraci doménového jména, pod kterým nejsou provozovány žádné webové stránky. Práva k ochranné známce jsou vůči neaktivním doménovým jménům nevymahatelná.

46

4.7.4 Zaměnitelnost doménového jména s ochrannou známkou Při posouzení zaměnitelnosti doménového jména s ochrannou známkou je významná povaha obou označení. Doménové jméno je označením slovním bez specifikace konkrétního grafického provedení. S doménovým jménem tak bude zaměnitelná především ochranná známka, jejíž rozlišovací způsobilost bude založena taktéž na slovním prvku. Čím více grafických prvků ochranná známka obsahuje, tím menší rozlišovací způsobilost mají její slovní prvky a tím je menší i míra zaměnitelnosti takovéto ochranné známky se slovní ochrannou známkou doménového jména.131 Doménové jméno podle platných Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz může být tvořeno pouze znaky bez diakritiky. Při posuzování shodnosti nebo podobnosti doménového jména s ochrannou známkou, kterou mohou tvořit i znaky s diakritikou, se nelze dovolávat toho, že doménové jméno není shodné nebo podobné s ochrannou známkou pouze proto, že je tvořeno znaky bez diakritiky. Vrchní soud v Praze ve sporu o doménové jméno „ceskapojistovna.cz“ judikoval, že je nerozhodné, že doménové jméno zní „ceskapojistovna“ a nikoliv „českápojišťovna“, neboť to je dáno technickými možnostmi označování v síti Internet. Vrchní soud v Praze tak dovodil totožnost znění doménového jména „ceskapojistovna“ se zněním obchodní firmy a textem ochranných známek „Česká pojišťovna“.132

4.8 Omezení známkoprávní ochrany Právo vlastníka ochranné známky užívat ochrannou známku je právem výlučným absolutní povahy, nikoliv však právem neomezeným. Omezení účinků ochranné známky obsahuje ustanovení § 10 ZOZ. Podle tohoto ustanovení není vlastník ochranné známky oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku své jméno a příjmení, obchodní firmu, název nebo adresu, údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností a označení nezbytné k určení účelu výrobku nebo služby, zejména u příslušenství 131

MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky [online]. 2009-12-04 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . 132 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.8.2004, sp. zn. 3 Cmo 293/2003.

47

nebo náhradních dílů. Podmínkou takového způsobu užívání je, že třetí osoba tak činí v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Vlastník ochranné známky je nucen strpět takové užívání třetími osobami, které s ohledem na způsob jednání nemá charakter porušení práv vlastníka k ochranné známce.133 Vlastník ochranné známky je dále povinen v obchodním styku strpět užívání shodného nebo podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky.134 Jedná se především o práva držitele nezapsaného označení. Držitel nezapsaného označení může tedy jednak zabránit zápisu shodného nebo podobného označení jako ochranné známky v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ a jednak může toto označení užívat i nadále, bez toho aniž by takové užívání bylo považováno za zásah do práv vlastníka k ochranné známce. Dle mého názoru ustanovení § 10 odst. 2 ZOZ poskytuje tak také ochranu osobám, pro které je doménové jméno zaregistrováno, pokud je užíváno v obchodním styku. Vlastník ochranné známky je povinen strpět užívání doménového jména stejného nebo podobného s ochrannou známkou, pokud registrace doménového jména předcházela podání přihlášky ochranné známky.

4.8.1 Pluralita vlastníků ochranné známky Známkoprávní ochrana doménových jmen má i další limity. Ve vztahu mezi doménovými jmény a ochrannými známkami může nastat specifická situace, která vyplývá ze zásady specialita známkoprávní ochrany. Slovní označení může být zapsáno jako ochranná známka pro více subjektů, kdy pro každého z vlastníků ochranné známky jsou chráněny jiné výrobky nebo služby. Vzhledem k tomu, že jedno a totéž označení může být pod doménou nejvyšší úrovně zapsáno pouze jednou, je otázkou, kterému z vlastníků ochranné známky bude náležet právo toto označení jako doménové jméno zaregistrovat. V těchto případech je třeba zvažovat, kterému z vlastníků ochranné známky náleží silnější právo. Pokud některému vlastníkovi nenáleží práva k ochranné známce s dobrou pověstí nebo práva k všeobecně známé známce, je třeba vycházet z toho, že práva vlastníků 133

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o ochranných známkách [online]. 2003-04-15 [cit. 2012-0226]. Dostupný z WWW: . 134 Ustanovení § 10 odst. 2 ZOZ.

48

ochranné známky jsou stejně silná. Podle zásady registrace doménových jmen „first come first served“ práva k doménovému jménu náleží tomu z vlastníků ochranné známky, který první požádal o registraci ochranné známky jako doménového jména. Pokud by však doménové jméno shodné s takovouto ochrannou známkou zaregistrovala neoprávněná osoba, má kterýkoliv z vlastníků ochranné známky právo požadovat za zákonem stanovených podmínek zdržení se užívání takového doménového jména.135

4.9 Vymáhání práv k ochranné známce Práva, kterých se může vlastník ochranné známky domáhat při porušení práv k ochranné známce třetí osobou, upravuje zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. V souladu s ustanovením § 4 tohoto zákona se vlastník ochranné známky může domáhat u soudu zdržení se jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení jeho práv k ochranné známce, a dále odstranění následků takového ohrožení nebo porušení, tj. odstranění závadného stavu. Soud může vlastníkovi ochranné známky, jehož návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady porušovatele. Vlastník ochranné známky má dále právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a právo na přiměřené zadostiučinění.136 Ve vztahu k doménovým jménům, jejichž registrací a užíváním dochází k porušování práv k ochranné známce, se tak vlastník ochranné známky může domáhat především zdržení se užívání doménového jména a zrušení registrace. Problematická se v této souvislosti může zdát praxe soudů, kdy zároveň s uložením povinnosti rušiteli zdržet se dalšího zasahování do práv oprávněné osoby, tj. zdržet se užívání doménového jména, ukládá soud také povinnost převést doménové jméno registrované pro rušitele na poškozeného. Z žádného právního předpisu nevyplývá nárok na převedení doménového jména na poškozeného. Zákonný nárok vlastníka ochranné známky se omezuje na požadavek zdržení se určitého jednání a odstranění závadného stavu. Zdržení se určitého jednání v případě doménových jmen odpovídá zdržení se užívání doménového 135

ČERMÁK, Karel. Spory týkající se doménových jmen v soudní praxi. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. 90-103 s. ISBN 978-80-8685524-0. s. 98. 136 Ustanovení § 5 odst. 1 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.

49

jména. Sporné může být, jaký nárok v souvislosti s doménovými jmény odpovídá odstranění závadného stavu. Jednak se může jednat o zrušení registrace doménového jména, jednak o převod doménového jména. Podle některých názorů zásah do práv třetích osob spočívající v registraci nebo užívání doménového jména ještě nezakládá nárok poškozeného na toto doménové jméno. Uložení povinnosti soudem převést doménové jméno dochází ke zlepšování právního postavení poškozeného ve vztahu k třetím osobám, které nejsou účastníky řízení, ale kterým mohou náležet také práva k označení, které tvoří doménové jméno, jehož se spor týká. Není ani vyloučeno, že tato práva třetích osob mohou být právy silnějšími než je právo poškozeného. Pravomocným rozhodnutím o uložení povinnosti převést doménové jméno ve prospěch poškozeného soud zároveň rozhodne o oprávněném jako (jediném) držiteli doménového jména. Při následném případném sporu o toto doménové jméno se subjektem, kterému bude svědčit silnější právo, se tento subjekt pravděpodobně nebude moci domáhat zrušení registrace doménového jména, protože užívání doménového jména bylo přiznáno rozhodnutím soudu. Účelem této povinnosti je zabránění, aby po zrušení registrace doménového jména si toto doménové jméno zaregistroval kdokoliv, třeba i znovu rušitel. Z tohoto důvodu soud ukládá povinnost převést doménové jméno na poškozeného. S ohledem na praxi zahraničních soudů by bylo vhodnějším řešením např. stanovit určitou ochrannou lhůtu, ve které si doménové jméno bude moci zaregistrovat pouze poškozený. 137 Dle judikatury je však právo na převod doménového jména uplatněné žalobou svou povahou uplatněním nároku na odstranění závadného stavu. Požadavek převodu doménového jména nepřesahuje rámec práva, který lze uplatnit.138 Judikatura stanovila podmínky, za nichž je možné úspěšně uplatňovat nárok na odstranění závadného stavu, resp. uložit povinnost převést doménové jméno. Rozhodné je, zda oprávněnému vlastníkovi ochranné známky právní úprava umožňuje uplatnit nárok na odstranění závadného stavu, což zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví umožňuje, zda právo na odstranění závadného stavu vzniklo a trvá i v době rozhodnutí soudu a zda převodem doménového 137

AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? [online]. 2005-01-26 [cit. 2012-03-05]. Dostupný z WWW: . 138 Rozsudek Vrchního soudu ze dne 4.6.2007, sp.zn. 3 Cmo 23/2007.

50

jména dojde k odstranění závadného stavu. Pokud je prokázán závadný stav, který je založen registrací a užíváním doménového jména, je třeba posoudit, zda požadavek převodu doménového jména je prostředkem k odstranění závadného stavu. Uložení povinnosti převést doménové jméno nevylučuje, aby v případném sporu žalobci v jednom řízení úspěšnému byla v pozici žalovaného uložena v jiném řízení povinnost převést doménové jméno na třetí osobu, které svědčí k doménovému jméno silnější právo.139

5. Řešení sporů o doménu „.cz“ Na rozdíl od sporů týkajících se generických domén nejvyšší úrovně, které jsou řešeny na základě Jednotných pravidel UDRP, spory z národních domén nejvyšší úrovně jsou zpravidla řešeny podle vnitrostátních norem na národní úrovni. Avšak řada národních registrátorů140 přijala pravidla UDRP i pro řešení sporů týkajících se jejich národní domény a pověřila rozhodováním těchto sporů Arbitrážní a mediační centrum WIPO.141 Sdružení CZ.NIC jako národní registrátor domén druhé úrovně v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ se na rozdíl od některých národních registrátorů k pravidlům UDRP nepřipojilo, a to i přesto, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je jedním z pověřených subjektů k řešení sporů o doménová jména podle pravidel UDRP. Postup řešení sporů týkající se domén zaregistrovaných v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“ vzniklých mezi osobou, pro kterou je doména registrována, a třetí osobou, je upraven v Pravidlech registrace doménových jmen v ccTLD .cz a v Pravidlech alternativního řešení sporů vydaných sdružením CZ.NIC. Pro případ sporů týkajících se doménového jména s třetí osobou je osobě, pro kterou je doména zaregistrována, uložena povinnost usilovat o smírné řešení takového sporu. V případě, že se sporné strany nedohodnou, mohou spor vyřešit způsoby předvídanými právním řádem České republiky, tj. prostřednictvím soudního nebo rozhodčího řízení. Volnost volby prostředků je však 139

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.6.2007, sp. zn. 3 Cmo 23/2007. K 19.3.2012 se jedná o 65 národních domén nejvyšší úrovně. Zdroj: WIPO. Domain Name Dispute Resolution Service for country code top level domains [online]. c2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupný z WWW: . 141 DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde, 2004. 225 s. ISBN 80-7201-467-6. s. 183. 140

51

částečně na straně osoby, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, omezena tzv. veřejnou rozhodčí nabídkou. Vyjádřením souhlasu s Pravidly registrace doménového jména v ccTLD .cz, který je podmínkou registrace domény, žadatel zároveň činí rozhodčí veřejnou nabídku, kterou se neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Všechny spory, v nichž třetí osoba napadne jakékoliv doménové jméno tohoto držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně nejvyšší úrovně „.cz“, budou rozhodovány Rozhodčím soudem v rozhodčím řízení podle Řádu pro řešení sporů o domény .cz142, pokud třetí osoba písemně projeví svou vůli podrobit se pravomoci Rozhodčího soudu. Třetí osoba tuto vůli projeví zejména tím, že písemným právním úkonem zahájí rozhodčí řízení v souladu s Řádem pro řešení sporů o domény .cz.143 Rozhodčí řízení je vedeno on-line prostřednictvím platformy provozované Rozhodčím soudem podle Zvláštního dodatku Řádu pro rozhodčí řízení on-line (Řád on-line). Spory o doménová jména registrovaná v doméně nejvyšší úrovně „.cz“ jsou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu, popř. též třemi rozhodci za podmínek stanovených Řádem pro řešení sporů o domény .cz. Čl. 16.4 Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz upravuje postup sdružení CZ.NIC při nakládání s doménovými jmény, které jsou předmětem sporu. Na základě pravomocného a vykonatelného soudního nebo správního rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu zruší sdružení CZ.NIC registraci doménového jména, pozastaví možnost převodu doménového jména na jinou osobu nebo doménové jméno na jinou osobu převede. Není podmínkou, aby sdružení CZ.NIC bylo účastníkem řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.

142

ROZHODČÍ SOUD PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČESKÉ REPZBLIKY A AGRÁRNÍ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY. Řád pro řešení sporů o domény .cz [online]. 2010 [cit. 2012-03-03]. Dostupný z WWW: . 143 CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla alternativního řešení sporů [online]. 2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupný z WWW: .

52

Závěr Síť Internet představuje v dnešní době jeden z nejdůležitějších prostředků získávání informací. Zejména pro podnikatelské subjekty je běžná internetová prezentace prostřednictvím webových stránek. Doménová jména se tak stala významnou majetkovou hodnotou. S tím však souvisí nárůst sporů o doménová jména a potřeba vymezení doménových jmen z hlediska práva. Vzhledem k absenci zvláštní právní úpravy se na doménová jména aplikují obecné právní instituty. Problematika doménových jmen spadá do oblasti soukromého práva. I přes povahu doménového jména jako omezeného statku, je registrace doménových jmen a jejich správa prováděna soukromoprávními subjekty a nikoliv státem. Na registraci doménových jmen a jejich užívání tedy veřejnoprávní úprava nedopadá. Doménové jméno je bez pochyby předmětem občanskoprávních vztahů. Spornější je už jeho právní povaha. Podle platné a účinné právní úpravy je doménové jméno jinou majetkovou hodnotu. Otázka, zda se jedná v případě doménového jména o nehmotný statek, zůstává otevřena. Vzhledem k tomu, že by se případně jednalo o tzv. nechráněný nehmotný statek, je tato otázka spíše otázkou teoretickou bez většího dopadu na práva držitelů doménových jmen. Doménové jméno jako jiná majetková hodnota není a ani nemůže být předmětem vlastnického práva. Doménové jméno není ani předmětem jiných subjektivních práv absolutní povahy. Ve vztahu k právům k doménovým jménům lze uvažovat o držbě těchto práv a o jejich zástavě. Práva k doménovým jménům jsou právy relativními vyplývajícími zpravidla ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy mezi registrátorem a žadatelem o registraci doménového jména. Práva k doménovým jménům však fakticky působí vůči všem, když registrace stejného doménového jména je technicky vyloučena. Osobě, pro kterou je doménové jméno zaregistrováno, tedy náleží oprávnění jakéhosi quasivlastnického charakteru. S registrací doménového jména nejsou spojovány žádné právní účinky vůči třetím osobám. Zejména jím není poskytována z titulu registrace doménového jména žádná právní ochrana. Právním institutem, který může posílit právní postavení držitele doménového 53

jména, je institut ochranné známky. Doménové jméno při splnění zákonem stanovených podmínek může být předmětem známkoprávní ochrany a může být jako ochranná známka zapsáno do rejstříku ochranných známek. Držiteli doménového jména pak náleží subjektivní práva absolutní povahy k této ochranné známce a má právo vyloučit kohokoliv z užívání stejného nebo podobného označení. Známkoprávní ochrana však ve vztahu k doménovým jménům vykazuje svá specifika, zejména s ohledem na princip teritoriality a speciality známkoprávní ochrany.

54

Seznam zkratek ccTLD

národní doména nejvyšší úrovně (country code Top Level Domain)

CZ.NIC

zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o.

gTLD

generická doména nejvyšší úrovně (generic Top Level Domain)

IANA

Internet Assigned Numbers Authority

ICANN

Internet Corporation for Assigned Names and Number/ Organizace pro řízení a správu systému doménových jmen

IDN

Internetionalized Domain Name

nový ObčZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

ObčZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Rozhodčí soud

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

STL

doména druhé úrovně (Second Level Domain)

TLD

doména nejvyšší úrovně (Top Level Domain)

UDRP

Jednotná pravidla řešení sporů o doménová jména vydaná organizací ICANN

ÚPV

Úřad průmyslového vlastnictví

WIPO

World

Intellectual

Property Organization/

Světová

organizace

duševního vlastnictví ZOZ

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.

55

Seznam použité literatury a pramenů Monografická literatura BEIER, Dietrich. Recht der Domainnamen: Kennzeichen- und wettbewerbsrechtliche Aspekte des deutschen, internationalen und ausländischen Rechts. München: C.H.Beck, 2004. 564 s. ISBN: 3-406-51496-0. BRÖCKER, Klaus Tim, CZYCHOWSKI, Christian, SCHÄFER, Detmar. Praxishandbuch Geistiges Eigentum im Internet : gewerblicher Rechtsschutz, Urheberrecht, angrenzende Rechtsgebiete. München: C.H.Beck, 2003. 973 s. ISBN 3-406-49668-7. BÜCKING, Jens, ANGSTER, Henrik M. Domainrecht. Stuttgart: Kohlhammer, 2010. 222 s. ISBN: 978-3-17-019820-3, ISBN: 3-17-019820-3. ČERMÁK, Karel. Spory týkající se doménových jmen v soudní praxi. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 90-103. DISMAN, Marek. Právní úprava domény „.eu”: vymezení pojmu, právní a ekonomické hledisko, řešení sporů o domény, 58 vzorů pro praxi. Praha: Linde, 2011. 199 s. ISBN 97880-7201-852-9. DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde, 2004. 225 s. ISBN 807201-467-6. GOLDSMITH, Jack, WU, Tim. Kdo řídí Internet?: Iluze o světě bez hranic. Praha: Dokořán, Argo, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7363-184-0 (Dokořán), 978-80-257-0044-0 (Argo). HAJN, Petr. K posuzování zaměnitelnosti u generických doménových jmen. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 134-150. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C.H.BECK, 2009. 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1. HORÁČEK, Roman. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7179-537-7.

56

HORÁČEK, Roman. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. 2.díl. Praha: C. H. Beck, 2011. 612 s. ISBN 978-80-7400-375-2. HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2005. 424 s. ISBN 80-7179-879-7. HORÁČEK, Roman, kolektiv. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 527 s. ISBN 978-80-7400-058-4. HOSTAŠ, Petr. Praxe při registraci národních domén .cz a řešení sporů. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007.. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 43-75. JAKL, Ladislav. Vývoj přihlašování a řešení sporů u generických domén. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 104-133. KNAP, Karel, OPLTOVÁ, Milena, RŮŽIČKA, Michal, aj. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, nakladatelství Hugo Grotia, a.s., 1994. 245 s. ISBN 80-901185-3-4. MAISNER, Martin, a kol. Základy softwarového práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 339 s. ISBN 978-80-7357-638-7. PELIKÁNOVÁ, Radka, ČERMÁK, Karel Jr.. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000. 210 s. ISBN 80-7201-245-2. RABAN, Přemysl, MORAVCOVÁ, Marie, a kol. .eu domain name, .eu doména. Praha: Beck, 2006. 448 s. ISBN 80-7179-525-9. RUFF, Andreas. DomainLaw: der Rechtsschutz von Domain-Namen im Internet. Berlin: Springer, 2002. 255 s. ISBN: 3-540-43442-9. SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Praha: LexisNexis, 2006. ISBN 80-8692008-9. SMEJKAL, Vladimír. Internet a §§§. Praha: Grada Publishing, 2001. 2. aktualizované a rozšířené vydání. ISBN 80-247-0058-1. ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I, II. (Komentář) 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-108-6. ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, a kolektiv. Občanské právo hmotné 1. 5. jubilejní a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468-0. 57

TRAPL, Vojtěch. Právní problematika národních domén .cz. In: JAKL, Ladislav. Uplatňování doménových jmen v rámci podnikatelských aktivit. Praha: VŠVSMV, 2007. ISBN 978-80-86855-24-0. s. 9-42.

Časopisecké články KUPKA, Petr. Doména jako ochranná známka?. Právní zpravodaj: Informace pro právní praxi. Praha: C.H. Beck, 2003, č. 1. s. 6. MATES, Pavel, SMEJKAL, Vladimír. Doména a práva na označení. Právní rádce. Praha: Economia, a.s., 1999, č. 6. s. 43. PELIKÁNOVÁ, Radka. K novým rozhodnutím ohledně doménových jmen. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2002, č. 11. s. 534. PELIKÁNOVÁ, Radka. Poslední vývoj sporné agendy o jména z generických i národních vrcholných domén, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2002, č. 8. s. 355. TELEC, Ivo. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 1997, č. 11. s. 549-554. STUNA, Stanislav, ŠVESTKA, Jiří. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2011, č. 10. s. 366.

Elektronické zdroje AUJEZDSKÝ, Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? [online]. 2005-01-26 [cit. 2012-03-05]. Dostupný z WWW: . CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla registrace doménových jmen c ccTLD .cz [online]. c2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . CZ.NIC, z.s.p.o. Pravidla alternativního řešení sporů [online]. 2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupný z WWW: .

58

CZ.NIC, z.s.p.o. Stanovy sdružení CZ.NIC, z. s. p. o. ze dne 13.12.2011. Dostupný z WWW: . CZ.NIC, z.s.p.o. Obchodní podmínky pro registrátory [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . CZ.NIC, z.s.p.o. Ceník služeb [online]. c2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . FILIP, Ondřej. Nové generické domény: cesta k .SEX je dlouhá a ještě trnitá [online]. 2011-06-23 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: . ICANN. New gTLD Applicant Guidebook [online]. 2012-01-26 [cit. 2012-02-26]. Dostupný z WWW: . ICANN. Internationalized Domain Names [online]. c2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupný z WWW: . ICANN. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy [online]. c2012 [cit. 2012-0224]. Dostupný z WWW: . ICANN. Bylaws for Internet Corporation for Assigned Names and Number [online].[2011] [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: . ICANN. Groups [online]. 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupný z WWW: . JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby [online]. 2008-09-22 [cit. 2012-02-02]. Dostupný z WWW: . MALIŠ, Petr. Právní povaha doménových jmen – I. díl [online]. 2010-04-09 [cit. 2012-0214]. Dostupný z WWW: . MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky [online]. 2009-12-04 [cit. 2012-02-10]. Dostupný z WWW: . PETERKA, Jiří. IP adresy [online]. CHIPweek, 1998, č. 15. [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: .

59

PETERKA, Jiří. Jména v TCP/IP sítích - I. [online]. Computerworld, 1998, č. 44. [cit. 2012-02-14]. Dostupný z WWW: . ROZHODČÍ SOUD PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY A AGRÁRNÍ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY. Řád pro řešení sporů o domény .cz [online]. 2010 [cit. 2012-03-03]. Dostupný z WWW: . www.iana.org www.icann.org www.soud.cz www.nic.cz www.wipo.int

Právní prameny Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Správní a soudní rozhodnutí Rozhodnutí ÚPV ze dne 11.10.2002, sp.zn. O-126062-97. Rozhodnutí ÚPV ze dne 8.3.2004, sp.zn. O-160537/8.

60

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.8.2004, sp. zn. 3 Cmo 293/2003. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.2.2006, sp. zn. 10 Ca 17/2005. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.3.2007, sp. zn. 10 Ca 325/2005. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2005, sp. zn. 8 Ca 43/2005. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21.12.2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7.5.2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2005, sp. zn. 6 A 39/2001. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.11.2006, sp.zn. 7 A 59/2002. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.05.2005, sp. zn. 3 Cmo 304/2004. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.09.2009, sp. zn. 3 Cmo 64/2009. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.01.2006, sp. zn. 3 Cmo 321/2005. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.08.2004, sp. zn. 3 Cmo 293/2003. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 04.06.2007, sp. zn. 3 Cmo 23/2007.

61

Příloha č. 1 – Generické domény nejvyšší úrovně

gTLD

Sponzorovaná/

Specializace

nespozorovaná .aero

sponzorovaná

letectví a letecký průmysl

.asia

sponzorovaná

oblast Asie, Austrálie a pacifické oblasti

.biz

nesponzorovaná

obchod (business)

.cat

sponzorovaná

katalánská jazyková a kulturní komunita

.com

nesponzorovaná

ziskové organizace (commercial)

.coop

sponzorovaná

družstva a družstevní sdružení (cooperative)

.edu

sponzorovaná

vzdělávací instituce v USA (education)

.gov

sponzorovaná

vláda USA (government)

.info

nesponzorovaná

informační služby, prakticky neomezené využití

.int

nesponzorovaná

mezinárodní organizace (international)

.jobs

sponzorovaná

oblast lidských zdrojů

.mil

sponzorovaná

armáda USA (military)

.mobi

sponzorovaná

poskytovatelé mobilních služeb (mobile)

.museum

sponzorovaná

muzea

.name

nesponzorovaná

jednotlivci

.net

nesponzorovaná

prakticky neomezené využití, původně zamýšlena

62

pro poskytovatele internetových služeb (network) .org

nesponzorovaná

neziskové organizace (organization)

.post

sponzorovaná

poskytovatelé poštovních služeb

.pro

nesponzorovaná

profesní sdružení (professional)

.tel

sponzorovaná

převod telefonních čísel na IP adresu

.travel

sponzorovaná

oblast cestovního ruchu

.xxx

sponzorovaná

erotický a pornografický obsah

63

Resumé Domain-Namen und ihr Schutz im Hinblick auf Markenrechte Einer

der

Rechtsfragen,

die

die

Entwicklung

der

Informations-

und

Kommunikationstechnologien gebracht ist, ist die Domain-Name-Problematik. Mit der Entwicklung des Internets verlagerten sich viele menschliche Aktivitäten, einschließlich der Geschäftstätigkeiten, in die elektronische Welt. Die Präsentation des Unternehmens durch eine Website ist heutzutage ein unverzichtbares Mittel des Wettbewerbs. Die DomainNamen wurden besonders im Hinblick auf ihre sekundären Funktionen ein bedeutender Vermögensgegenstand. Deshalb war es notwendig, rechtlichen auch Domain-Namen zu schützen. Wie die meisten Rechtssysteme, so enthält auch die Rechtsordnung der Tschechischen Republik keine spezifischen Regelungen zu Domain-Namen. Deshalb ist es nötig, die Domain-Namen nach den Rechtsinstituten des geltenden Rechts zu beurteilen. Diese Diplomarbeit befasst sich mit zwei Bereichen der Domain-NamenProblematik: Der erste Teil beschäftigt sich mit der Rechtsnatur der Domain-Namen. Die Definition des Domain-Namens muss jedoch von einem technischen Gesichtspunkt vorgehen, von der die Eigenschaften des Domain-Namens, die ein wichtiges Gut aus den Domain-Namen machen, abgeleitet sind. Weiter sind die Gegenstände der Prüfung die Rechtsinstitute, die auf Domain-Namen als Objekt der bürgerlichen Rechtsverhältnisse anwendbar sind. Wesentlich in diesem Zusammenhang sind die Art und Weise und die Regelungen der Registrierung von Domain-Namen. Diese Diplomarbeit begrenzt sich auf die Domain-Namen, die unter die Top-Level-Domain „.cz“ registriert sind. Der zweite Teil dieser Diplomarbeit behandelt die Beziehung zwischen DomainNamen und Schutzmarken. In Bezug auf die Schutzmarken haben die Domain-Namen eine Doppelstellung: Einerseits kann eine Registrierung eines Zeichens als Domain-Name Markenrechte verletzen. Andererseits ist das Rechtsinstitut der Schutzmarke eines der wirksamsten Mittel, um Domain-Namen zu schützen. Die Rechtsordnung schützt DomainNamen nicht im. Bei der Erfüllung der gesetzlichen Voraussetzungen ist es möglich, einen Domain-Namen als Marke eintragen zu lassen. Die Person, für die der Domain-Name registriert ist, hat dann die gleichen Rechte wie der Inhaber einer Marke. Der Markenschutz

64

hat aber im Verhältnis zu den Domain-Namen seine Besonderheiten, insbesondere im Hinblick auf den Grundsatz der Spezialität und Territorialität des Markenschutzes.

65

Domain names and their protection in terms of rights to trademark Klíčová slova: doména, doménové jméno, ochranná známka Key words: domain, domain name, trademark

66