Analýza aktivit celní správy z hlediska jejich fiskálních cílů

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa

Katedra finančního práva a národního hospodářství

Diplomová práce

Analýza aktivit celní správy z hlediska jejich fiskálních cílů Karel Svoboda 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Analýza aktivit celní správy z hlediska jejich fiskálních cílů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

____________________

Obsah Úvod .......................................................................................................... 6 1. Postup celních orgánů při dovozu a vývozu zboží ...................... 10 1.1. Systém integrovaného tarifu Evropské unie ...................................... 10 1.2. Národní integrovaný tarif ................................................................... 12 1.3. Použití TARIC CZ při celním řízení .................................................... 13 1.4. Elektronická riziková analýza ............................................................. 15 1.5. Propuštění zboží do celního režimu................................................... 18 2. Činnosti celní správy s přímým fiskálním dopadem .................... 21 2.1. Fiskální aspekty při dovozu................................................................ 21 2.1.1. Clo ................................................................................................... 21 2.1.1.1. Definice pojmu clo ....................................................................... 22 2.1.1.2. Ekonomické účinky cel ................................................................ 23 2.1.1.3. Kategorizace cel ......................................................................... 25 2.1.1.4. Funkce a význam cel .................................................................. 29 2.1.2. Celní úlevy ...................................................................................... 32 2.1.3. Osvobození od cla........................................................................... 33 2.1.4. Nepřímé daně ................................................................................. 35 2.1.4.1. Spotřební daně ........................................................................... 36 2.1.4.2. Daň z přidané hodnoty ................................................................ 36 2.2. Fiskální aspekty při vývozu ................................................................ 38 2.2.1. Vývozní subvence na zemědělské produkty ................................... 38 2.2.2. Činnosti vykonávané na základě zákona o DPH ............................. 40

3. Činnosti celní správy bez přímého fiskálního dopadu ................ 42 3.1. Činnosti bez fiskálních cílů při dovozu ............................................... 43 3.1.1. Dohled nad dovozem návykových látek .......................................... 44 3.1.2. Působnost v oblasti obecné bezpečnosti výrobků ........................... 44 3.1.3. Dohled nad dovozem léků a léčiv .................................................... 45 3.1.4. Dohled nad dodržováním úmluvy CITES ........................................ 46 3.1.5. Kompetence v oblasti bezpečnosti potravin a krmiv ........................ 47 3.1.6. Dohled nad dovozem biocidních přípravků ..................................... 49 3.1.7. Kontroly obalů a obalového materiálu ............................................. 49 3.1.8. Ochrana práv duševního vlastnictví ................................................ 50 3.1.9. Výrobky, jejichž držení se omezuje z bezpečnostních důvodů ........ 52 3.1.10. Geneticky modifikované organismy a genetické produkty ............... 52 3.1.11. Ochrana ovzduší a ozónové vrstvy Země ....................................... 53 3.1.12. Další druhy nefiskálních činností při dovozu ................................... 54 3.2. Činnosti bez fiskálních cílů při vývozu ............................................... 58 3.2.1. Dohled nad vývozem zboží dvojího užití ......................................... 59

4

3.2.2. 3.2.3. 3.2.4. 3.2.5. 3.2.6. 3.2.7.

Uplatňování mezinárodních sankcí ................................................. 61 Ochrana kulturního dědictví ............................................................ 62 Dohled nad vývozem vojenského materiálu .................................... 63 Dohled nad vývozem chemických látek a přípravků ........................ 64 Kontrolní činnost při vývozu tzv. mučících nástrojů ......................... 65 Další druhy nefiskálních činností při vývozu .................................... 66

Závěr ....................................................................................................... 68 Resumé ................................................................................................... 70 Seznam použitých pramenů ................................................................. 72

5

Úvod Obecné povědomí o činnosti celní správy by se dalo v jednoduchosti shrnout souvětím, že celníci vybírají clo, což činí proto, aby plnili státní rozpočet a případně aby chránili domácí trh před dovozem zboží ze zahraniční. Nelze prohlásit, že by výše uvedené tvrzení bylo zcela chybné, na druhou stranu však není ani jednoznačně správné. Aktivity celní správy spojené s vývozem nebo dovozem zboží jsou v současné době natolik široké a různorodé, že je nelze ztotožňovat jen s jejich fiskálními následky ve formě vyměření a výběru cla nebo jiných daní ve smyslu legislativní zkratky daň vymezené v § 2 odst. 3 zákona č. 280/2009, daňový řád (dále jen „daňový řád“). S ohledem na doporučený rozsah práce a po domluvě s vedoucí práce se budu z celé řady činností vykonávaných v současné době Celní správou České republiky1 (dále jen „CS ČR“) zabývat pouze těmi, které přímo souvisí s dovozem zboží na celní území Evropské unie nebo s jeho vývozem z tohoto území do třetích zemí. Práce je tedy zaměřena na „celničinu“ v její tradiční podobě, která vždy souvisela s přechodem zboží přes hranici státu nebo celní unie a s prováděním celního řízení. Je trochu paradoxní, že této typické roli celníků a tedy i praktické aplikaci celního práva se nyní v rámci CS ČR věnuje pouze menšina jejích zaměstnanců. Negativní vymezení obsahu práce je možné stanovit výčtem ostatních kompetencí, které dnes celní správa vykonává. Jde tak zejména o kontroly výběru elektronického mýtného a dálničních známek, správu spotřebních a tzv. ekologických daní, kontrolní činnost v oblasti nelegální zaměstnanosti cizinců, kontrolní vážení a měření jízdních souprav, dozor nad pěstováním máku setého a konopí, ochranu práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu a správu systému statistiky obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními zeměmi Evropské unie Intrastat. Rovněž se v této práci nebudu věnovat problematice spojené s celními režimy vnitřní a vnější tranzit. Pokud nebude uvedeno jinak, považuje se pro účely této práce za dovoz propuštění zboží do celního režimu volný oběh a za vývoz propuštění zboží do celního režimu vývoz.

1

viz zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen „zákon o Celní správě České republiky“)

6

Celní správa České republiky je jednou z dvaceti sedmi celních správ, které na celním území Evropské unie2 zajišťují aplikování celního práva, jež je z drtivé většiny jednotné ve všech členských státech EU. Pod pojmem aplikace celního práva lze rozumět jak ty činnosti, které mají nějaký fiskální dopad, tak činnosti bez fiskálního dopadu. Fiskálním dopadem se pro účely této diplomové práce rozumí skutečnost, kdy jsou peněžní prostředky odváděny do veřejného rozpočtu vymezeného v § 2 odst. 2 daňového řádu nebo jsou z tohoto rozpočtu čerpány. Činnosti bez přímého fiskálního dopadu jsou především ty aktivity, kdy celní správa vystupuje v pozici kontrolního a dozorového státního orgánu a zajišťuje dodržování právních předpisů omezujících nebo dokonce zakazujících vývoz či dovoz konkrétního zboží. Nefiskální cíle se rovněž poměrně často realizují pomocí peněžitých plnění, která však nemají jako prioritní fiskální funkci, nýbrž jsou jimi sledovány funkce jiné. Zde se tak propojují jak fiskální, tak nefiskální aspekty činnosti celní správy. Typickým příkladem je antidumpingové clo, které by v první řadě mělo sloužit jako prostředek v boji proti nekalým obchodním praktikám, mezi které dumping jednoznačně patří, a teprve sekundárně se dá mluvit o fiskální funkci tohoto typu cla. V širším pojetí lze dokonce takto chápat jakýkoliv druh cla. Hlavním cílem této diplomové práce tak je zhodnocení aktivit celní správy z hlediska jejich fiskálních cílů při činnostech, které úzce souvisí s dovozem zboží na celní území Evropské unie nebo s vývozem zboží z tohoto území do třetích zemí. Procesně se jedná o celní řízení jako specifický typ daňového řízení3, které lze obecně rozdělit na řízení o přidělení celně schváleného určení a řízení o propuštění zboží do celního režimu. Výsledkem provedené analýzy bude posouzení, zda lze celní úřady stále chápat především jako součást široce pojaté berní správy vedle například finančních úřadů, nebo zda u nich naopak převažuje činnost dohledová, dozorová a kontrolní primárně bez fiskálních aspektů. Tento závěr je důležitý i ve vztahu k současným úvahám a plánům Ministerstva financí o vytvoření tzv. jednoho inkasního místa4. 2

celní území Evropské unie je vymezeno v čl. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství 3 při celním řízení se subsidiárně užívá daňový řád 4 viz zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů

7

Cíl diplomové práce lze konkrétně vymezit rovněž pomocí hypotézy, která bude po provedené analýze potvrzena nebo zamítnuta. Vzhledem k tomu, že práce je z oboru celního práva s přímou návazností na jeho praktickou aplikaci v CS ČR, nelze hypotézu potvrdit či vyvrátit exaktními metodami, ale budou použity metody argumentační a empirie. Je tak třeba na tomto místě důrazně podotknout, že potvrzení či naopak zamítnutí hypotézy bude vyjadřovat pouze subjektivní názor autora této práce, nikoliv obecně platný postulát. Stanovená hypotéza zní: Činnosti s přímým fiskálním dopadem, které Celní správa České republiky vykonává v souvislosti s importem či exportem zboží na celní území Evropské unie nebo z tohoto území do třetích zemí, převažují nad činnostmi kontrolního, dohledového či dozorového charakteru bez přímého fiskálního dopadu. Práci jsem rozdělil do tří hlavních částí. Po obecně pojaté první části se budu v druhé kapitole diplomové práce zabývat činnostmi celní správy, které mají určité přímé fiskální dopady. Zde bude největší prostor věnován clu jako zvláštnímu druhu peněžitého plnění spojeného s přechodem zboží přes hranici celního území, jeho právní i ekonomické charakteristice, druhům a funkcím. Rovněž bude dán prostor i dalším fiskálním aspektům spojeným s dovozem a vývozem zboží. Příkladem může být výběr nepřímých daní nebo poskytování vývozních subvencí. Ve třetí kapitole se budu logicky věnovat těm činnostem, které jsou obecně závaznými právními předpisy svěřeny do působnosti a pravomoci celním orgánům, mají vztah k dovozu a vývozu zboží, ale nejsou spojeny s přímými fiskálními účinky. Při práci budu vycházet především z unijních i národních právních předpisů a z vlastní mnohaleté praxe s prováděním celního řízení. Dále budu využívat relevantních internetových zdrojů, interních předpisů a dalších neveřejných materiálů CS ČR, vlastních konzultací se specializovanými útvary Generálního ředitelství cel a také z odborné literatury, která je však pro oblast celního práva v aktuálním znění téměř nedostatkovým zbožím. Světlou výjimkou z poslední doby je nová publikace z loňského roku vydaná Masarykovou univerzitou. 5

5

ŠRAMKOVÁ, D. a kol. Celní správa v organizačním a funkčním pojetí – vybrané kapitoly, Brno : Masarykova univerzita, 2011

8

V textu diplomové práce budou bez dalšího podrobného vysvětlování používány běžné pojmy z oblasti celního práva, které jsou legislativně upraveny především v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), a v dalších základních celněprávních předpisech. Práce vychází z právního stavu k 1. březnu 2012. Je však třeba upozornit na velmi frekventované novelizace právních předpisů z oblasti celního práva především na evropské úrovni, pro pozdější využití textu je tak vždy nutné reflektovat účinné znění příslušných právních norem. Veškeré citované právní předpisy jsou v platném znění, pokud není uvedeno jinak.

9

1. Postup celních orgánů při dovozu a vývozu zboží Celní správa rozhoduje na návrh deklaranta nebo jeho zástupce o přidělení celně schváleného určení6 a dále o propuštění zboží do celního režimu. Během tohoto procesu, který je obecně nazýván celní řízení, aplikují celní orgány příslušné právní normy, včetně takzvaných tarifních a netarifních opatření, vztahujících se k předmětnému dováženému nebo vyváženému zboží.

1.1. Systém integrovaného tarifu Evropské unie Je nutné, aby několik tisíc aktuálně platných a účinných právních předpisů týkajících se celní politiky, celních režimů, celní statistiky, celního práva, celního území, celního sazebníku, společné obchodní politiky, společné zemědělské politiky, společné rybářské politiky, společné bezpečnostní politiky a mnoha dalších oblastí souvisejících s přechodem zboží přes hranice celního území Evropské unie bylo přehledně uspořádáno v jednom systému. Vzhledem k velkému rozsahu dat je potřebné, aby tento systém fungoval na elektronické bázi a byl dostupný jak pro celní orgány, tak prakticky pro kohokoliv, kdo má v plánu jednorázově či opakovaně uskutečnit dovoz nebo vývoz zboží. Tímto systémem je v současné době TARIC7, který byl zaveden na základě ustanovení článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „nařízení o celním sazebníku“). Od roku 2000 již TARIC nevychází v tištěné verzi, ale je k dispozici jen v podobě webové aplikace. Elektronická verze 8 umožňuje mnohem lépe než verze tištěná provádění aktualizací, neboť jen počet změn celních předpisů je více než 600 ročně a k aktualizaci tak dochází prakticky každý pracovní den. TARIC sám o sobě není právním předpisem a není tedy právně závazný, jedná se však o elektronickou DDS9 databázi obsahující odkazy na přímo použitelné právní předpisy Evropské unie. Tím má být zabezpečena jednotná aplikace platné legislativy EU celními správami na 6

termín celně schválené určení přestane být používán s nabytím účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) 7 akronym vycházející z francouzského sousloví Tarif intégré des Communautés européennes (Integrovaný tarif Společenství) 8 Dostupné z: 9 Data Dissemination System

10

celém celním území Evropské unie. TARIC je základním nástrojem praktické realizace celního kodexu.10 TARIC vychází z kombinované nomenklatury, kterou blíže upřesňuje. Společný celní sazebník obsahuje necelých11 10.000 osmimístných podpoložek kombinované nomenklatury12, TARIC dále rozšiřuje kombinovanou nomenklaturu o přibližně 6.500 dvoumístných tzv. „TARIC kódů“, které se přidávají za osmimístnou podpoložku13, čímž ji více specifikují a konkretizují. Podpoložky TARICu jsou tak tvořeny desetimístným kódem, který se skládá z osmimístné podpoložky kombinované nomenklatury a dvoumístného „TARIC kódu“. Pokud není TARIC kód definován, nahrazuje se v celním prohlášení číslicemi „00“. Společný celní sazebník je vydáván 1x ročně vždy jako novela přílohy I nařízení o celním sazebníku.14 Naopak změny v podpoložkách TARICu jsou prováděny téměř denně, již z tohoto důvodu tak nemůže být TARIC vydáván jako samostatný právní předpis. TARIC je databází pracující ve virtuálním prostředí, která kromě údajů obsažených ve společném celním sazebníku zahrnuje rovněž další třídění podpoložky kombinované nomenklatury a veškerá tarifní a netarifní opatření vztahující se ke konkrétnímu druhu zboží. Ten je určen třemi možnými způsoby: pouze osmimístným kódem podpoložky kombinované nomenklatury, desetimístným kódem podpoložky TARICu nebo případně též čtyřmístným doplňkovým (přídavným) kódem TARICu. Vždy záleží na tom, jak moc podrobně je nutné druh zboží konkretizovat, aby bylo možné správně uplatnit všechna příslušná opatření. Mezi tarifní opatření lze zahrnout celní sazby pro třetí země, autonomní tarifní suspenze, kvóty a preference. Výčet netarifních opatření by byl podstatně delší, neboť obsahuje různá opatření omezující pohyb zboží, opatření obchodní a zemědělská a také opatření pro sběr statistických údajů. 10

SATO, E. Celní řízení v EU In MACHKOVÁ, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, E., SATO, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 5. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, s. 136 11 pro rok 2012 obsahuje společný celní sazebník 9383 osmimístných podpoložek kombinované nomenklatury, což je přibližně o 90 více než v roce 2011 12 prvních šest míst se vztahuje k číslům a položkám harmonizovaného systému (HS), který je užíván v naprosté většině členských zemí Světové obchodní organizace (WTO) 13 pouze u dovozu zboží, u vývozu se TARIC kódy neuvádějí 14 na rok 2012 byl společný celní sazebník stanoven nařízením Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku

11

1.2. Národní integrovaný tarif Přestože drtivá většina právních předpisů souvisejících s přechodem zboží přes hranice celního území je již upravena na komunitární úrovni jednotně pro všechny členské země EU, stále existuje několik oblastí, jejichž právní úprava je zatím ponechána na jednotlivých národních státech. Z tohoto důvodu nemohou být tyto oblasti obsaženy v TARICu, který je společný pro všechny členské státy Evropské unie. Vzhledem ke skutečnosti, že EU nemá společnou daňovou politiku, jedná se především o problematiku týkající se nepřímých daní, konkrétně daní z přidané hodnoty a spotřebních daní. Právní úprava daně z přidané hodnoty je obsažena v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a spotřební daně jsou upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o SPD“). Zboží, které je předmětem snížené sazby daně z přidané hodnoty nebo zboží podléhající spotřební dani, je specifikováno, kromě podpoložky TARICu a případného čtyřmístného doplňkového kódu TARICu, ještě dalším národním přídavným čtyřmístným kódem nebo kódy. A to i v případě, kdy celní správa není správcem předmětné daně. Kromě daňové problematiky existují další národní opatření, která nejsou upravena v TARICu. Jsou to netarifní opatření vycházející z předpisů veterinárních a fytosanitárních, předpisů o chemických látkách a další národní legislativy. Veškeré informace z TARICu a z Národního integrovaného tarifu (dále jen „NIT“) jsou přehledně sjednoceny v aplikaci TARIC CZ, která je k dispozici na stránkách CS ČR15. Zde lze rovněž najít Elektronický český integrovaný tarif (EČIT)16 2011, což je výpis z TARICu doplněný právě o národní opatření v oblastech neupravených TARICem. TARIC CZ i EČIT jsou národní verze TARICu, nemají postavení právního předpisu, jejich kódy a doplňkové kódy však musí být dle čl. 5 nařízení o celním sazebníku použity na veškerý dovoz a případně veškerý vývoz zboží.

15

Dostupné z: EČIT je vydáván jako elektronický doplněk publikace Český integrovaný tarif, která je vydávána již od roku 1994 16

12

1.3. Použití TARIC CZ při celním řízení Celní řízení je ovládáno dispoziční zásadou a jako takové je zahajováno na návrh deklaranta nebo jeho zástupce. Ten tak obvykle činí podáním celního prohlášení na celním úřadě, které musí být v případě splnění podmínek přijato. Po přijetí celního prohlášení probíhá ověřování správnosti údajů uvedených v celním prohlášení, během kterého může být provedena kontrola dokladů, eventuelně i vnitřní kontrola zboží. Pokud nejsou shledány žádné nesrovnalosti a je uhrazen či zajištěn případný celní dluh, dojde k propuštění zboží do navrženého celního režimu. Takto lze velmi zjednodušeně popsat průběh celního řízení. Nejdůležitějším momentem v celém procesu celního řízení je fáze ověřování správnosti údajů, která může být spojena s provedením kontroly. Kromě ověřování skutečností, zda jsou veškeré údaje uvedené v celním prohlášení správné a pravdivé, je rovněž zjišťováno, zda je deklarované zboží předmětem nějakých tarifních či netarifních opatření. K tomu slouží jako pomůcka právě databáze TARIC CZ, která v sobě skloubí jak celoevropský TARIC, tak Národní integrovaný tarif obsahující odkazy na české právní normy. Software celní správy sloužící k propouštění zboží do celních režimů17 je provázán s databází TARIC CZ, čímž jsou prakticky vytvořeny podmínky pro správnou aplikaci jak tarifních (např. sazby cel a daní), tak také netarifních (např. zákazy a omezení) opatření.18 Pracovník celní správy, který vede celní řízení, je tak systémem na základě údajů uvedených v celním prohlášení upozorněn, zda se na předmětný dovoz či vývoz zboží vztahují některá výše uvedená opatření. Tato opatření jsou vztažena především k údaji o zbožovém kódu uvedeném v kolonce 33 celního prohlášení, nemusí to však být pravidlem. Zejména netarifní opatření se můžou vztahovat nejen k samotnému zboží, ale také například u dovozu k úda-

17

v současné době se jedná především o programy e-Vývoz pro vývozní celní režimy a e-Dovoz pro dovozní celní režimy 18 provázanost s databází není jen doména softwaru celní správy, ale je rovněž nutná u celního softwaru, který používají soukromoprávní subjekty pro zpracování celních prohlášení, další celní operace a pro elektronickou komunikaci s celními orgány; pravděpodobně nejpoužívanějším softwarem z této kategorie jsou dnes programy Helios CLA a €Clocan

13

jům o příjemci či dovozci nebo kódu země původu19, u vývozu pak k údajům o vývozci nebo kódu země určení20. Jedná se však stále jen o upozornění, že se na dovážené či vyvážené zboží mohou vztahovat nějaké unijní nebo národní právní normy, na základě kterých je propuštění tohoto zboží do navrženého celního režimu podmíněno například předložením certifikátu, licence či osvědčení vydaného jiným orgánem státní správy. K tomu slouží jak doplňkové kódy, tak především čtyřmístné kódy certifikátů uváděné do kolonky 44 celního prohlášení. Tyto kódy mohou buď znamenat, že je pro dovoz či vývoz předmětného zboží nutné příslušné povolení, nebo naopak v případě tzv. fiktivních certifikátů21 příslušný kód stanoví, že deklarované zboží je odlišné od zboží, pro které je zmíněné povolení vyžadováno. Kódy certifikátů a fiktivních certifikátů nejsou stanoveny v právním předpise upravujícím danou problematiku, ale slouží výhradně pro potřebu TARICu, případně TARICu CZ. Příkladem může být vývoz takového zboží, které by při splnění podmínek stanovených v příloze I nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití22 (dále jen „nařízení o zboží dvojího užití“), splňovalo kritéria pro zboží dvojího užití. V tomto případě je TARICem zaveden certifikát X002 pro vývozní povolení pro zboží dvojího užití, které vydává Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu. Pokud však takové zboží nesplní uvedená kritéria a nejedná se tedy o zboží dvojího užití, je deklarant povinen uvést v celním prohlášení fiktivní certifikát Y901, který označuje výrobky nezařazené na seznam zboží dvojího užití. Vždy je tak nutné u těch výrobků, které by byť jen teoreticky mohly být zbožím dvojího užití, použít alespoň jeden z výše uvedených kódů. Tarifní a netarifní opatření vychází z evropské i národní legislativy, řádově se jedná o stovky právních předpisů, které se týkají konkrétní problematiky 19

dvoumístný alfabetický kód země původu uváděný do kolonky 34a celního prohlášení dvoumístný alfabetický kód země určení uváděný do kolonky 17a celního prohlášení 21 fiktivní certifikát je označení pro kód, který se uvádí pro zboží, jež je odlišné od zboží vyžadující předložení stanoveného povolení, ale které má s tímto zbožím nějaký společný znak (obvykle shodný zbožový kód); v NIT se jedná o kód začínající číslicí 0, v TARICu pak o kód začínající písmenem Y 22 problematice zboží dvojího užití se podrobněji věnuje kapitola 3.2.1 20

14

spojené s dovozem či vývozem zboží. Je tak vhodné a zároveň pro jejich správnou aplikaci potřebné, aby existoval informační systém, který slouží k jejich vyhledání na základě zadaných parametrů (v tomto případě dle údajů uvedených v celním prohlášení) a upozornění na jejich platnost a účinnost. Stále je ale nutné mít na zřeteli, že jde jen o nástroj, byť důležitý, který slouží jak osobám podávajícím celní prohlášení, tak pracovníkům celní správy jako nenahraditelná pomůcka pro zajištění správného postupu při celém průběhu celního řízení. Jedná se ovšem „jen“ o informační systém pracující s těmi daty, která má k dispozici, respektive která jsou uvedena v přijatém celním prohlášení. Nelze tak konstatovat, že by software celní správy propojený s databází TARIC CZ dokázal zabránit propuštění do celního režimu takového zboží, jehož dovoz či vývoz je zakázán, nebo že vždy provede výpočet celního dluhu ve správné výši. Žádný zákaz dovozu či vývozu zboží není absolutní, a proto lze systém „obejít“ například uvedením nepříslušného fiktivního certifikátu nebo nesprávného zbožového kódu. Prvořadé tak je ověření správnosti údajů v celním prohlášení a teprve poté lze na základě takto zkontrolovaných dat za použití databáze TARIC CZ zboží propustit do celního režimu. Ověření správnosti všech údajů uvedených v celním prohlášení je však činnost obvykle velmi náročná vyžadující kromě kontroly dokladů rovněž fyzickou kontrolu zboží. Zejména stanovení správného zbožového kódu je často velmi obtížné a není výjimkou, že musí být odebrány vzorky k provedení analýzy v Celně technické laboratoři. Tento postup samozřejmě není možný u všech podaných celních prohlášení, kterých je za kalendářní rok několik set tisíc, proto se v zásadě vychází z údajů navržených deklarantem či jeho zástupcem. Veškerá tarifní i netarifní opatření jsou tedy aplikována na základě těchto údajů, celní správa tak obecně postupuje dle jakési „presumpce správnosti“ údajů uvedených v celním prohlášení, jen v minimálním počtu případů jsou tyto údaje během celního řízení důkladněji ověřovány. To může nepochybně vést k nesprávné aplikaci příslušných opatření.

1.4. Elektronická riziková analýza Celní řízení se v současné době provádí na padesáti čtyřech celních úřadech a jejich pobočkách nebo externích pracovištích, které jsou rozmístěny

15

po celém území České republiky. I z tohoto důvodu byl v CS ČR vyvinut systém pracující na elektronické bázi, který v konkrétním případě upozorní daný útvar, případně přímo odpovědného pracovníka, na skutečné nebo potencionální riziko, které existuje nebo které by mohlo reálně nastat. Tento informační systém se nazývá elektronická riziková analýza (dále jen „ERIAN“) a v určitých programech celní správy, kterými jsou zejména aplikace e-Dovoz a e-Vývoz, zajišťuje, aby se informace o riziku zobrazila jako tzv. elektronický rizikový profil. Součástí tohoto rizikového profilu je zpráva o riziku a většinou bývá i uveden pokyn, jak v daném případě postupovat. Rizikové profily jsou obvykle zadávány centrálně, nejčastěji z pozice odborných útvarů Generálního ředitelství cel nebo Centrální analytické jednotky, mohou je však iniciovat i nižší organizační složky CS ČR, tedy celní ředitelství a celní úřady. Prostřednictvím ERIAN se tak metodické a řídící útvary celní správy snaží zajistit, aby při skutečném či předpokládaném riziku postupovaly výkonné útvary shodně, aby se o takovém riziku vůbec dozvěděly a aby toto riziko mohly eliminovat nebo mu předejít. Vzhledem k tomu, že informace o riziku podléhá služebnímu tajemství, nelze na tomto místě žádný konkrétní rizikový profil zveřejnit. Většinou však mají následující formát: „Zboží deklarované v X. položce celního prohlášení by mohlo obsahovat látku XY, jejíž dovoz/vývoz je bez platného povolení omezen/zakázán“ nebo „Společnost vystupující v celním prohlášení jako dovozce/vývozce je podezřelá z porušování celních předpisů“, a dále je riziko podrobně popsáno a je uvedena informace, jak má být v celním řízení postupováno. Vzhledem k tomu, že ERIAN je informačním systémem, pracuje na základě zadaných vstupních dat. Těmi jsou jak data vložená vlastníkem informace o riziku, tedy tím, kdo zadal rizikový profil, tak data z konkrétního případu, tedy především data obsažená v celním prohlášení. Pokud je mezi nimi shoda, aktivuje se rizikový profil. Opět tak velmi záleží na správnosti údajů uvedených v celním prohlášení, za které je odpovědná osoba, která celní prohlášení činí. CS ČR nemůže nikdy zcela zabezpečit, aby byly tyto údaje vždy absolutně správné.23 V případě nesrovnalostí či chyb v celním prohlášení, které mohou být ze strany deklaranta 23

nabízí se srovnání s daňovou správou, která rovněž nemůže zajistit naprostou kredibilitu všech daňových přiznání

16

nebo jeho zástupce nechtěné nebo záměrné, tak nezareaguje adekvátně ani ERIAN a neaktivuje se příslušný rizikový profil, nebo se naopak aktivuje rizikový profil, který by v případě správně uvedených údajů aktivován být neměl. Toto je v současné době velký problém při vedení celního řízení, neboť na otázce aktivace rizikového profilu velmi často závisí provedení či neprovedení celní kontroly24. Ta může být pro deklaranta nepříjemná, nákladná25 i časově náročná. Aktivace rizikových profilů je závislá především na těchto údajích uváděných do celních prohlášení: zbožový kód, EORI číslo26 příjemce či vývozce zboží, kód země určení u vývozu a kód země původu u dovozu. Výjimečně může rizikový profil navázán i na jiné údaje uváděné do celního prohlášení. Pokud se riziko vztahuje ke konkrétnímu zboží, což je nejčastější případ, stává se nejdůležitějším údajem v celním prohlášení z pohledu ERIAN zbožový kód, tedy osmi až dvaadvacetimístný číselný kód uváděný do kolonky 33. Jak již bylo naznačeno v předchozí kapitole, zbožový kód je zároveň jeden z nejobtížněji ověřitelných údajů v celním prohlášení, jeho správné určení je mnohdy velice složité a náročné, bez laboratorních analýz někdy dokonce zcela vyloučené. Proto i ERIAN v rozhodující míře opět spoléhá na správnost údajů v celním prohlášení uváděných deklarantem nebo jeho zástupcem. To však může být pověstný kámen úrazu. Pokud má deklarant z předchozích případů zkušenost, že se při uvedení některého zbožového kódu aktivuje rizikový profil, což má většinou za následek nařízení celní kontroly, stačí, aby příště tento kód byť jen drobně pozměnil. ERIAN tak již nemusí zareagovat, rizikový profil se neaktivuje a kontrola nebude uskutečněna. Při snaze odhalit rizikové zboží podléhající například zákazům či omezením tak může být celní správa velice jednoduše poražena vlastní zbraní.

24

podle čl. 4 odst. 14 celního kodexu se „kontrolou ze strany celních orgánů“ rozumí provádění zvláštních úkonů jako prohlídka zboží, prověřování existence a pravosti dokladů, kontrola účetních dokladů a jiných záznamů, kontrola dopravních prostředků, kontrola zavazadel a jiného zboží převáženého osobami nebo na osobách a provádění úředních šetření s cílem zajistit, aby byly dodržovány celní předpisy a případně i další právní předpisy vztahující se na zboží podléhající celnímu dohledu 25 podle čl. 69 odst. 1 celního kodexu nese náklady vynaložené na provedení kontroly deklarant 26 Economic Operators Registration and Identification number (EORI číslo) je jedinečný identifikátor pro styk s orgány celní správy ve všech členských státech Evropské unie, který byl zaveden nařízením Komise (ES) č. 312/2009 ze dne 16. dubna 2009, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství

17

Nepoctivý vývozce či dovozce zboží tak může být v případě záměrného uvádění nesprávných zbožových kódů ve snaze vyhnout se například nepropuštění dováženého nebo vyváženého zboží do navrženého celního režimu odhalen jen tzv. namátkovou kontrolou. Tu je oprávněn odpovědný pracovník nařídit kdykoliv během celního řízení a může být v rozsahu od pouhé kontroly dokladů až po úplnou vnitřní kontrolu zboží spojenou s odběrem vzorků. Namátkové kontroly jsou však pro svou časovou náročnost prováděny jen u necelého 1 % přijatých celních prohlášení, tomu také odpovídá jejich úspěšnost. Počet namátkových kontrol také snižuje aktivace rizikových profilů v těch případech, kdy je kontrola bezpředmětná, ale přesto je z nějakého důvodu ze strany vyšší organizační složky po výkonném útvaru požadována. Prováděním těchto leckdy zcela zbytných kontrol se výrazně omezuje prostor pro kontrolní činnost tam, kde by to situace více vyžadovala, například při důvodném podezření z porušení celních předpisů.

1.5. Propuštění zboží do celního režimu Do celního režimu navrženého deklarantem nebo jeho zástupcem je zboží propuštěno po provedení celního řízení. To povinně zahrnuje uplatnění všech tarifních a netarifních opatření, jež jsou obsažena v TARICu a NIT a která mají svůj právní základ v celé řadě evropských i národních právních předpisů nebo mezinárodních dohod a smluv. Fakultativně je rovněž v rámci celního řízení prováděna celní kontrola, která může mít různý rozsah: od prověření některých základních údajů obsažených v celním prohlášení až po úplnou vnitřní kontrolu veškerého deklarovaného zboží. Kontrolu nařizují celní orgány, které tak činí v zásadě ze dvou důvodů. Prvním z nich je situace, kdy neexistuje žádné důvodné podezření na porušení právních předpisů, a jedná se tak o kontrolu namátkovou. Ta je založena na náhodném výběru a musí být pro deklaranta dopředu nepředvídatelná a neočekávatelná. Druhý důvod vzniká naopak tehdy, kdy celní orgány mají alespoň podezření, že by v daném případě mohlo docházet k porušování předpisů, od ryze formálních nedostatků, např. nesprávně uvedené údaje v celním prohlášení nemající vliv na výši celního dluhu nebo na uplatnění netarifních opatření, až po zcela závažné porušení norem nejen celního, ale dokonce i trestního práva.

18

Provedení kontroly nařizuje celník, který vede předmětné celní řízení, případně jeho přímý nadřízený nebo koordinátor celního řízení. V poslední době se však prosazuje nový způsob rozhodování o provedení kontroly a tím je systém ERIAN, o kterém byla řeč v předchozí kapitole. Tento systém formou tzv. elektronických rizikových profilů, jež jsou zadávány centrálně pro všechny celní úřady (z pozice odborných útvarů Generálního ředitelství cel nebo Centrální analytické jednotky), nebo regionálně pro celní úřady v územním obvodu jednoho celního ředitelství (z pozice odborných útvarů tohoto celního ředitelství), upozorňuje na možná rizika a zároveň doporučuje nebo přímo ukládá provedení kontroly. Ve druhém případě je celní úřad povinen kontrolu v požadovaném rozsahu provést, jen z výjimečných přesně specifikovaných důvodů lze takto nařízenou kontrolu neuskutečnit. Tím je významně snížena možnost správního uvážení pracovníka, který vede celní řízení a který je detailně obeznámen se všemi okolnostmi daného případu. Vznikne-li přijetím celního prohlášení celní dluh27, nesmí být zboží, na které se celní prohlášení vztahuje, propuštěno, dokud není celní dluh splněn nebo zajištěn.28 Zajištění úhrady cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu se provádí poskytnutím jistoty, která může mít podobu celní jistoty, souborné jistoty, jednotlivé jistoty nebo zástavního práva podle daňového řádu.29 Zatímco celní kodex tak pracuje i s variantou vývozního cla a tedy celního dluhu vzniklého při vývozu, celní zákon takovou eventualitu zcela vylučuje. Pokud by tedy hypoteticky bylo někdy v budoucnu vývozní clo evropskou legislativou zavedeno, muselo by dojít k novelizaci celního zákona. Zde je však na místě zmínit, že v současnosti není žádné zboží zatíženo vývozním clem a není předpoklad, že by se tento stav měnil, neboť je v hospodářském zájmu Evropské unie vývozy naopak výrazně podporovat30. Taková podpora, dokonce finančního charakteru, je zřejmá hlavně u zemědělského zboží, jehož vývoz do třetích zemí může být motivován poskytnutím vývozních náhrad.31 27

podle čl. 4 odst. 9 celního kodexu se „celním dluhem“ rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství 28 čl. 74 odst. 1 celního kodexu 29 § 254 a 256 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“) 30 výjimkou je pouze zboží, jehož vývoz je omezen nebo zakázán – viz kapitola 3.2. 31 viz kapitola 2.2.1.

19

Nedílnou součástí celního řízení je předložení dokladů, které prokazují skutečnosti uvedené v příslušných celních prohlášeních a které jsou požadovány v závislosti na navrženém celním režimu.32 Určité doklady jsou obligatorní přílohou celního prohlášení a bez jejich předložení dokonce nelze ani celní prohlášení přijmout, natož rozhodnout o propuštění zboží. 33 Na tomto místě nelze vyjmenovat všechny druhy povinně předkládaných dokladů, protože vždy záleží na konkrétním deklarovaném zboží, na navrženém celním režimu a celé řadě dalších aspektů předmětného celního řízení. Kromě povinně předkládaných dokladů mají celní orgány v případě pochybností možnost vyžádat si u deklaranta další doklady, které mohou prokázat nebo naopak vyvrátit údaje uvedené v celním prohlášení. Velmi často se tak děje zejména při ověřování celní hodnoty uvedené v kolonce 47 celního prohlášení, na které většinou závisí i výše vyměřeného celního dluhu. Obecně je otázka dokladů přikládaných k celnímu prohlášení upravena v čl. 218 a násl. nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „prováděcí předpis“). Zcela odlišná situace je ale u zjednodušených postupů, kdy doklady zůstávají v evidenci držitele povolení a součástí elektronického celního prohlášení je pouze tzv. HASH algoritmus34.

32

MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 71 podle čl. 62 odst. 2 celního kodexu musí být k celnímu prohlášení připojeny všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení 34 jedná se o jakýsi digitální otisk (šifra) dokladu, jež je přílohou zjednodušeného celního prohlášení, který ale neumožňuje zobrazení tohoto dokladu celními orgány (není to tedy scan); měl by sloužit k dodatečnému ověření pravosti dokladů, to je ale zatím z technického hlediska nereálné 33

20

2. Činnosti celní správy s přímým fiskálním dopadem Generální ředitelství cel, celní ředitelství a celní úřady mají postavení správců daně podle § 10 odst. 1 daňového řádu. Výslovně je tato jejich působnost upravena v § 3 odst. 5 písm. c), § 4 odst. 4 písm. g) a § 5 odst. 3 písm. g) zákona o Celní správě České republiky. Rovněž jsou výše uvedené správní úřady, které tvoří Celní správu České republiky jako soustavu celních orgánů35, správci cla v rozsahu a způsobem stanoveným daňovým řádem, pokud zvláštní předpis36 nestanoví jinak.37 Tím je vytvořen právní základ pro jejich roli při vyměřování, vybírání a správě cel, daní a poplatků. Fiskální dopad tak má především činnost celních orgánů při dovozu zboží, určité fiskální aspekty mohou nastat i při celním řízení spojeném s vývozem zboží do třetích zemí. Obecně však platí, že při dovozu plynou peněžitá plnění do veřejných rozpočtů, při vývozu má tok finančních prostředků opačné znaménko.

2.1. Fiskální aspekty při dovozu Dovoz zboží může být spojen s povinností uhradit peněžitá plnění stanovená unijní nebo národní legislativou, která se tím stávají příjmy veřejných rozpočtů. Tato peněžitá plnění mají nejčastěji podobu cel, nepřímých daní nebo poplatků. Z pohledu tradiční role celních orgánů jsou nejpodstatnější cla.

2.1.1. Clo Clo je historicky spjato s posláním celních orgánů, kdy v sobě tradičně kombinuje svou roli peněžního příjmu ústřední (státní, královské atd.) pokladny a zároveň specifického regulačního nástroje. K termínu clo neexistuje žádné synonymum nebo lingvistická alternativa, na druhou stranu lze v každém jazyce na světě najít pro tento pojem výraz.38 Historicky se clo vyvinulo z mýta, které se vybíralo za průjezd nebo průchod určitým místem. Clo se tak jako jedna z mála finančních dávek dochovalo od dob starověku do dnešní doby prakticky v nezměněné podobě.

35

§ 1 odst. 7 zákona o Celní správě České republiky celní zákon, celní kodex nebo prováděcí předpis 37 § 3 odst. 5 písm. d), § 4 odst. 4 písm. f) a § 5 odst. 3 písm. f) zákona o Celní správě České republiky 38 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 3 36

21

2.1.1.1. Definice pojmu clo Neexistuje žádná jednotná obecně přijímaná definice cla, možná i proto zákonodárci na snahu o její legislativní ukotvení zcela rezignovali. V celním zákoně není pojem clo upraven vůbec a v celním kodexu je v úvodních ustanoveních pouze uvedeno, že dovozním (vývozním) clem se rozumějí clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu (vývozu) zboží 39, podobně je tomu i v modernizovaném celním kodexu40. Samotný pojem clo však opět není ani v jednom z nyní platných celních kodexů41 právně definován. V daňovém řádu je clo zařazeno mezi tzv. legislativní zkratku daň spolu s daněmi a poplatky.42 Možná i proto, že se de facto jedná o jakýsi hybrid mezi daněmi a poplatky. 43 Podle platné legislativy je tak clo prostě clo. Tam kde chybí legální definice, nastupují definice odborné. Na clo je však možno nahlížet jak z pohledu právního, tak také ekonomického. Dle prvního hlediska lze clo vymezit jako zákonem stanovenou dávku za přechod zboží přes celní hranici s celně schváleným určením, celním režimem, se kterým je platba cla spojena.44 Případně jako povinnou platbu sui generis, stanovenou právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici od osob, které zboží dovážejí, respektive vyvážejí, nebo od osob, pro které je takovéto zboží dováženo nebo vyváženo.45 Ekonomická teorie na clo nahlíží jako na protekcionistický pasivní nástroj obchodní politiky zatěžující importované zboží s cílem ochránit domácí trh, který vychází z merkantilistické46 teorie. Clo je dle ekonomů daní uvalenou na dovážený statek a jeho důsledkem je zvýšení nákladů na dopravu statků do země.47 Zatímco právní 39

čl. 4 odst. 10 a 11 celního kodexu čl. 4 odst. 15 a 16 modernizovaného celního kodexu 41 zatímco dosluhující, 20 let starý celní kodex je stále platný a zároveň účinný, modernizovaný celní kodex dosud nenabyl účinnosti (vyjma technických ustanovení uvedených v čl. 188 odst. 1 a odst. 3), ačkoliv je již téměř 4 roky platný 42 § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu 43 blíže má clo přece jen k daním než k poplatkům, neboť se jedná o částku, která nemá ekvivalentní protiplnění ze strany veřejného rozpočtu, v jehož prospěch je určena 44 ŠRAMKOVÁ, D. Celní právo In RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa – Berní právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 485 45 KOTÁB, P. Clo In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání, Praha : C.H.Beck, 2009, s. 289 46 merkantilismus (15. - 17. století), někdy též označovaný jako ekonomický nacionalismus, dogmaticky lpěl na aktivní obchodní bilanci; ve 20. století na něj navázala keynesiánská teorie 47 SOUKUP, A. Mezinárodní ekonomie. Plzeň : Aleš Čeněk s.r.o., 2009, s. 158 40

22

věda tak clo vnímá především jako jeden z mnoha druhů příjmů veřejných rozpočtů (vedle daní a poplatků), z hlediska mezinárodní ekonomie je clo spíše než fiskální nástroj státu chápáno zejména jako ochranářské opatření omezující volný pohyb zboží při mezinárodní směně, které s sebou nese jisté krátkodobé i dlouhodobé dopady.

2.1.1.2. Ekonomické účinky cel Z pohledu zastánců protekcionismu jsou cla účinnou zbraní vlády proti nepříznivým dopadům mezinárodního trhu na domácí výrobce a producenty. Zcela odlišný názor prosazují stoupenci volné mezinárodní směny, kteří naopak ve clech vidí nezdravou bariéru bránící liberalizaci světového obchodu. Vzhledem k tomu, že je podle nich mezinárodní obchod výhodný pro každou ze zúčastněných zemí, snižuje uvalení dovozního cla čistý efekt z dovozu zboží, cla tak mají na ekonomiku negativní dopad.48 Na tomto místě je však třeba jednoznačně konstatovat, že zastánci protekcionismu jsou dnes již v menšině a jejich hlas je marginální. K tomu přispívá i liberalizace49 mezinárodně-obchodních vztahů prosazovaná na půdě Světové obchodní organizace (WTO50), která se snaží co nejvíce redukovat tarifní ochranářská opatření, jejichž jsou cla typickým zástupcem. Její kroky mají významný vliv již z toho důvodu, že členské státy WTO se podílí přibližně na 90 % celkového světového obchodu. Svoboda mezinárodního obchodu zvětšuje možnosti pro mezinárodní specializaci a přináší prospěch všem zemím zapojeným do mezinárodního obchodu. Naopak obchodní ochranářství (dovozní cla a jiné politické překážky v zahraničním obchodě) tyto možnosti omezují. Ve svém důsledku ochranářství nejvíce poškozuje ty země, které jej uskutečňují a samy se jím vyřazují z výhod mezinárodní dělby práce.51 Cla mohou být samozřejmě i přínosná, ale většinou jen v krátkém období a jen pro určitý segment hospodářství. Z dlouhodobého 48

HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005, s. 129 liberalizace je jedním z pěti základních deklarovaných principů fungování obchodního systému na bázi pravidel WTO – dalšími jsou nediskriminace, předvídatelnost, konkurence a výhodnější zacházení pro rozvojové a nejméně rozvinuté země 50 World Trade Organization – jediná globální mezinárodní organizace, která se zabývá pravidly mezinárodní obchodní politiky; má 153 členů (aktuálně je ve fázi vstupu 154. člen - Ruská federace); založena k 1. 1. 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT); sídlo Ženeva (Švýcarsko) 51 HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005, s. 112 49

23

pohledu jsou však důsledky zavedení cel negativní, a to i pro ta odvětví, která měla právě cla chránit. Inkasem dovozního cla dochází k navýšení ceny dováženého výrobku na tuzemském trhu, a tím i k jeho cenovému znevýhodnění oproti domácí produkci. Cla mohou tímto způsobem dočasně chránit vybraná odvětví domácí výroby před zahraniční konkurencí, a vytvořit tak časový prostor pro investice do výroby, její inovaci a restrukturalizaci, a tím i ke zvýšení vlastní konkurenční schopnosti domácích výrobců. Při delší aplikaci cel však domácí výrobci obvykle poleví ve snaze o kvalitativní změny vlastní produkce, přivyknou měkčímu ekonomickému prostředí a aplikace cel pak ztrácí svůj smysl. 52 Každé povinné peněžní plnění, které je státem zavedeno, ať už se jedná o daně, poplatky nebo právě cla, navíc způsobuje další nepříznivé následky. Tím je snaha u nepoctivých fyzických i právnických osob tyto náklady obcházet a jejich placení se vyhnout. Ti tak podvodem získávají neoprávněnou konkurenční výhodu oproti těm, kteří své závazky vůči státu hradí s maximální mírou odpovědnosti. Státní orgány samozřejmě vyvíjí snahu těmto praktikám bránit, to se však nikdy nemůže dařit stoprocentně. Liberalizační tendence ve světovém mezinárodním obchodu spojené s odstraňováním obchodních (včetně celních) bariér se výrazně odrážejí i v celněprávních předpisech na úrovni Evropské unie, potažmo v jejich každodenní aplikaci celními orgány v jednotlivých členských státech, CS ČR nevyjímaje. Průměrná výše celních sazeb se každoročně snižuje a rovněž se rozšiřuje výčet situací, kdy se při dovozu zboží nevyměřuje clo žádné. Zatímco klesá význam tarifních opatření, tedy především cel, roste v mezinárodním i evropském měřítku role opatření netarifních, mezi které lze zařadit množstevní omezení, zemědělská a obchodní opatření, zákazy a omezení dovozu nebo vývozu zboží a další. Úplné zrušení cel a dalších tarifních opatření však nelze očekávat ve střednědobém, ale ani dlouhodobém horizontu. Je tomu tak nikoliv z důvodů ekonomických, nýbrž politických. Ale mění se a měnit se bude chápání cla od jeho role coby čistě fiskálního nástroje státu k jeho dalším podobám a funkcím.

52

SATO, E. Celní řízení v EU In MACHKOVÁ, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, E., SATO, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 5. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, s. 132

24

2.1.1.3. Kategorizace cel V odborné literatuře, ale někdy i v legislativě, jsou k pojmu clo připojována další přídavná jména, která blíže specifikují účel a vlastní smysl cel a umožňují jejich klasifikaci a uspořádání. Druhů cel je několik desítek, v této kapitole se tak budu věnovat jen těm nejpodstatnějším. Podle směru pohybu zboží Základní diferenciace odráží směr přechodu zboží přes státní hranici nebo přes hranici celního území v případě celních unií. Historicky nejstarším je clo tranzitní neboli průvozní, které v sobě zahrnuje řadu znaků mýta, ze kterého také pravděpodobně vzniklo.53 Naopak historicky nejmladším je clo dovozní, které se v současné době používá v rámci členských zemí WCO54 nejčastěji. Dovozní clo se vyměřuje, jak již jeho název napovídá, u zboží, které vstupuje na celní území daného státu za účelem jeho trvalého dovozu 55. Importní cla jsou jediná, která jsou právními předpisy na území Evropské unie stanovena a v praxi aplikována. Vývozní clo je sice rovněž v celním kodexu definováno56, avšak neexistuje žádné zboží, na které by bylo v současnosti uvaleno. Exportní clo je ve světě používáno zejména některými státy bohatými na strategické přírodní zdroje (ropa, zemní plyn), pro příklad lze uvést Rusko nebo Venezuelu. Podle způsobu stanovení Podle způsobu stanovení lze cla rozdělovat na cla autonomní, konvenční a preferenční. Autonomní cla jsou stanovována jednostranným rozhodnutím Evropské unie. Ve společném celním sazebníku jsou označována jako všeobecné celní sazby a používají se pouze tehdy, pokud jsou nižší než smluvní celní sazby57. Konvenční cla se uplatňují na dovezené zboží pocházející ze zemí, které jsou smluvními stranami Všeobecné dohody o clech a obchodu nebo s nimiž Evropská unie uzavřela dohody obsahující ustanovení o vzájemném poskytování doložky nejvyšších výhod. V celním sazebníku mají odraz ve 53

KOTÁB, P. Clo In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání, Praha : C.H.Beck, 2009, s. 288 54 World Customs Organization – Světová celní organizace 55 dle celního kodexu se jedná především o celní režim propuštění do volného oběhu 56 čl. 4 odst. 11 celního kodexu 57 příkladem mohou být piniové oříšky, podpoložka TARICu 08029050 00, smluvní celní sazba 3,2 % ad valorem, použije se všeobecná celní sazba 2 % ad valorem

25

smluvních celních sazbách a jedná se o nejčastěji používané sazby cla. Autonomně nebo na základě mezinárodních bilaterálních či multilaterálních dohod dochází ke stanovování preferenčních celních sazeb. Evropská unie poskytuje tarifní zvýhodnění vůči celé řadě států a uskupení států. Na světě je jen málo zemí, kterým Evropská unie neposkytuje žádné preferenční výhody. Celý systém poskytování preferenčních výhod narostl postupem času do velice rozsáhlé a složité struktury a bylo by vhodné jej zásadně přehodnotit a zjednodušit. Podle způsobu výpočtu Základní třídění cel v závislosti na způsobu výpočtu je jejich rozdělení na cla valorická, specifická a kombinovaná. Nejběžnější je valorické clo, jeho výpočet je poměrně jednoduchý. Jedná se o procentuální sazbu ad valorem z celní hodnoty zboží.58 Zejména u zemědělského zboží se vyskytují specifická cla, kdy je uvedena sazba za určitou měrnou jednotku59 (kusy, kilogramy, litry, hektolitry, procenta alkoholu atd.). Tato sazba je ve společném celním sazebníku uvedena v eurech a státy, které nepřijali euro jako svou měnu, ji přepočítávají daným kurzem.60 U specifických cel tak odpadá problém se správným stanovením celní hodnoty. Kombinované clo je, jak již název napovídá, kombinací celních sazeb valorických a specifických. Používá se zejména u zemědělských výrobků a potravin, kdy je clo vypočteno jako součet určitého procenta z celní hodnoty a specifického cla odvozeného z množství zboží.61 Zvláštním typem celních sazeb jsou agregovaná cla. Ta se vypočítávají stejně jako cla valorická nebo specifická, s výjimkou toho, že je navíc stanovena minimální či maximální výše cla, anebo dokonce minimální i maximální výše cla

58

příkladem mohou být ruční pily, podpoložka TARICu 82021000 00, valorická celní sazba je 1,7 %, to znamená, že při dovozu tohoto zboží o celní hodnotě 10.000 Kč bude vyměřeno clo ve výši 170 Kč 59 příkladem může být syrovátkové máslo, podpoložka TARICu 04051050 00, specifická celní sazba je 189,6 €/100 kg čisté hmotnosti, to znamená, že při dovozu tohoto zboží o čisté hmotnosti 1.000 kg bude vyměřeno clo ve výši 1.896 € bez ohledu na výši celní hodnoty 60 dle čl. 18 odst. 1 celního kodexu se v těchto případech jako přepočítací koeficienty použijí koeficienty zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie předposlední pracovní den měsíce, tyto koeficienty se poté uplatňují během následujícího měsíce 61 příkladem může být chlazené jehněčí maso v celku, podpoložka TARICu 02041000 90, valorická celní sazba 12,8 %, specifická 171,3 €/100 kg čisté hmotnosti, to znamená, že při dovozu tohoto zboží o celní hodnotě 10.000 Kč a o čisté hmotnosti 1.000 kg bude vyměřeno clo ve výši součtu 1.280 Kč + 1.713 €

26

současně.62 Jejich cílem je tak buď bránit dovozu podhodnocených nebo příliš levných výrobků, nebo naopak změkčit příliš tvrdé obchodní bariéry pro zboží s vysokou přidanou hodnotou, a tím pádem většinou kvalitní, značkové či luxusní. V celním sazebníku jsou agregovaná cla označena jako MIN a MAX. Do vyčerpání tarifní kvóty, která je otevřena vždy jen pro určité množství (kontingent) zboží, se vyměřuje tzv. kontingenční clo, které je nižší než clo standardně vyměřované. Po vyčerpání kvóty se výše cla vrací na obvyklou úroveň.63 Nárok na takové zvýhodnění však není automatický, deklarant si musí o přiznání výhodnější celní sazby požádat formou uvedení příslušných kódů do celního prohlášení. K základnímu clu uvedenému v celním sazebníku se mohou připojit dodatečná cla, která se vztahují na cukr a mouku a na výrobky, jež tyto suroviny obsahují.64 Vypočítávají se podle obsahu mléčného tuku, mléčné bílkoviny, sacharózy/invertního cukru/isoglukózy a škrobu/glukózy v dováženém zboží.65 Zvláštní typ dodatečného cla ve výši 15 % ad valorem je stanoven na dovoz některých produktů66 pocházejících ze Spojených států amerických uvedených v příloze I nařízení Rady (ES) č. 673/200567. Paušální celní sazba se uplatňuje pro zboží obsažené v zásilkách zasílaných mezi soukromými osobami a pro zboží obsažené v osobních zavazadlech cestujících, jedná-li se o dovoz zcela neobchodní povahy.68 V současné době je paušální celní sazba stanovena ve

62

příkladem mohou být náramkové hodinky řízené elektricky s mechanickým zobrazením, podpoložka TARICu 91011100 00, valorická celní sazba 4,5 %, omezena minimálně na 0,3 € / kus, a zároveň maximálně na 0,8 € / kus; při dovozu 1 ks tohoto zboží o celní hodnotě 20 Kč bude vyměřeno clo ve výši 0,3 €, při dovozu 1 ks tohoto zboží o celní hodnotě 20.000 Kč bude vyměřeno clo ve výši 0,8 €, tedy nikoliv 1000x vyšší jak by tomu bylo u klasické valorické celní sazby 63 příkladem může být štikozubec stříbrný, podpoložka TARICu 0302541910, standardní valorická celní sazba dle celního sazebníku 15 %, do vyčerpání kvóty, která je stanovena na 2.000 tun ročně, může být uplatněno výhodnější kontingenční clo ve výši valorické celní sazby 8 % (viz příloha I nařízení Rady (ES) č. 32/2000 ze dne 17. prosince 1999 o otevření a správě celních kvót Společenství závazných v rámci GATT a některých jiných celních kvót Společenství, o podrobných pravidlech pro úpravu těchto kvót a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1808/95) 64 příloha 1 přílohy I nařízení o celním sazebníku 65 tímto typem dodatečných cel mohou zatíženy pouze některé výrobky uvedené v kapitolách 17 až 19 společného celního sazebníku 66 příkladem mohou být jeřábové automobily, podpoložka TARICu 87051000 00, valorická celní sazba 3,7 %, pokud ale jde o zboží pocházející z USA připočítává se dodatečné valorické clo ve výši 15 %, výsledná celní sazba tak je 18,7 % ad valorem 67 nařízení Rady (ES) č. 673/2005 ze dne 25. dubna 2005 o stanovení dodatečných cel na dovoz některých produktů pocházejících ze Spojených států amerických 68 část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod D. přílohy I nařízení o celním sazebníku

27

výši 2,5 % z celní hodnoty zboží.69 Klouzavá cla jsou taková, jejichž sazba je vztažena k ceně zboží s cenovým pohybem na trhu Evropské unie70. Podle ochranného účinku Ačkoliv jistý ochranný účinek má každé clo, v užším smyslu lze podle ochranného účinku cla třídit na antidumpingová a vyrovnávací, případně též odvetná, retorzní a prohibitivní. Aktuálně nejvíce exponovaná jsou cla antidumpingová, která, jak napovídá jejich označení, slouží jako prostředek proti dumpingu. Dumping je chápán jako nekalá obchodní praktika, kdy vývozce prodává na zahraničních trzích své výrobky za ceny nižší než na domácím trhu, nebo nižší, než je hodnota takového zboží v běžném obchodním styku. Jedná se o druh cenového podbízení. Antidumpingová opatření bývají zavedena pouze ve zcela výjimečných případech, jejich zavedení předchází velice složité a zdlouhavé řízení, které probíhá na unitární úrovni71 a ve kterém musí žadatel prokázat, že mu dovoz konkrétních výrobků působí újmu značného rozsahu. 72 Antidumpingová cla jsou většinou uplatňována jako další druh cel vedle cel uvedených v celním sazebníku.7374 Dělí se na prozatímní antidumpingová cla a konečná antidumpingová cla. Velmi podobná jsou cla vyrovnávací neboli antisubvenční, jež jsou ukládána za účelem vyrovnání subvence či prémie, které byly přímo či nepřímo poskytnuty výrobci nebo vývozci za účelem zhotovení, výroby nebo vývozu zboží.75 Opět se dělí na prozatímní vyrovnávací clo a konečné vyrovnávací

69

uplatňuje se, pouze pokud hodnota zboží nepřesahuje 700 € na jednu zásilku a cestujícího, a pokud jsou zároveň splněny další podmínky stanovené právními předpisy 70 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, s. 235 71 orgánem pověřeným provádět antidumpingová šetření je Evropská komise 72 SATO, E. Celní řízení v EU In MACHKOVÁ, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, E., SATO, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 5. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, s. 133 73 obecným předpisem pro ukládání antidumpingových cel je nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství 74 příkladem mohou být závitořezné šrouby, podpoložka TARICu 73181499 99, u kterých je smluvní celní sazba 3,7 % ad valorem, ale pokud se jedná o výrobek z Číny, je uloženo ještě navíc antidumpingové clo ve výši až 85 % ad valorem (viz čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky) 75 SATO, E. Celní řízení v EU In MACHKOVÁ, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, E., SATO, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 5. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, s. 133

28

clo.7677 Odvetná cla zavádějí státy, většinou na přechodnou dobu a jen vůči výrobkům pocházejícím z konkrétního státu, v těch případech, kdy jsou diskriminovány cizím státem v hospodářských vztazích. Tvrdší varianta odvetných cel jsou cla retorzní, kdy se vůči cizímu státu jedná o sankční opatření za porušení mezinárodněprávních norem tímto státem či za jeho nepřátelské nebo nevlídné jednání.78 Prohibitivní cla jsou cla zcela diskriminační, jejichž sazby jsou tak vysoké, že prakticky znemožňují dovoz konkrétního zboží, a nastupují na místo zákazu importu těchto výrobků. Odvetná, retorzní a prohibitivní cla se v EU oficiálně nepoužívají, některé sazby cel na určité druhy zboží je však mohou připomínat. Speciálními typy cel jsou cla negociační a skleníková. Zatímco negociační (vyjednávací) cla jsou užívána jako imaginární v rámci vyjednávání o liberalizaci a slouží pro diskuzi a k vynucení ústupků partnerů, skleníková cla chrání konkrétní rozvíjející se nebo restrukturalizované odvětví před zahraniční konkurencí, a to jen doby, než se příslušný sektor hospodářství plně rozvine, aby byl vůči zahraniční produkci konkurenceschopný.

2.1.1.4. Funkce a význam cel Clo plní v ekonomice daného státu nebo uskupení států v případě celních unií celou řadu funkcí. Historicky nejstarší je funkce fiskální, jen o málo mladší je funkce ochranná. V průběhu dvacátého století přibyly funkce regulační či obchodně-politická, dále můžeme též mluvit o funkci ekologické, cenotvorné nebo také motivační. V souladu s tématem této diplomové práce bych se rád podrobně věnoval funkci fiskální. Dle tohoto pojetí je clo vybíráno za účelem jeho odvodu do státního nebo jiného veřejného rozpočtu. De facto je možné fiskální funkci nalézt 76

obecným předpisem pro ukládání vyrovnávacích cel je nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství 77 příkladem mohou být tyče a pruty s kruhovým příčným průřezem, podpoložka TARICu 72222021 00, u kterých je smluvní celní sazba 0 % ad valorem, ale pokud se jedná o výrobek z Indie, je uloženo vyrovnávací clo ve výši až 4,3 % ad valorem (viz čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 405/2011 ze dne 19. dubna 2011, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých tyčí a prutů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie) 78 KOTÁB, P. Clo In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání, Praha : C.H.Beck, 2009, s. 292-293

29

u každého cla s nenulovou sazbou, přestože důvod pro jeho zavedení mohl mít zcela jiný smysl (typicky antidumpingová a vyrovnávací cla). Fiskální funkce cla je také hlavním důvodem, proč se celní právo souhrnně řadí do fiskální části finančního práva jako jeho subsystém či pododvětví. 79 Na druhou stranu je více než zřejmé, že význam fiskální funkce cel je stále nižší a dá se říci, že u cel zavedených v Evropské unii je tato funkce v pořadí důležitosti až za funkcí ochranou a obchodně-politickou. Jinými slovy cla nejsou v ekonomicky vyspělých zemích vybírána proto, aby se jimi plnily veřejné rozpočty, nýbrž ze zcela jiných důvodů, a fiskální přínos z nich plynoucí je tak spíše jakýmsi jejich vedlejším produktem. Trochu odlišná situace je v méně rozvinutých zemích, kde je clo stále důležitým zdrojem příjmů (cca 20 %).80 Také z hlediska České republiky je fiskální funkce cla v tomto ohledu zcela marginální, dlouhodobý trend je navíc stále klesající. 81 Dle státního závěrečného účtu za rok 201082 byly celkové příjmy státu přibližně 1 bilion Kč, výnos z cel však tvořil pouze 1,6 promile z těchto příjmů (cca 1,6 miliardy Kč). Význam fiskálního efektu z cel na příjmovou stránku státního rozpočtu ČR je tak naprosto zanedbatelný.83 Pro srovnání lze uvést, že v roce 2000 byly příjmy z cel na úrovni téměř 14 miliard Kč, tedy přibližně osmkrát vyšší než o deset let později. V roce 2003, tj. v posledním roce před vstupem České republiky do EU, bylo na dovozním cle vybráno 10,2 miliardy Kč. Takové částky již byly pro tehdejší ministry financí vítaným příspěvkem do nepřetékající státní pokladny, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že celkové příjmy státu byly v té době řádově o 40 % nižší, než jsou dnes. Nyní clo tvoří pouze 1 % všech příjmů CS ČR.84 Od vstupu do Evropské unie je 75 % vyměřeného cla odváděno do rozpočtu EU jako tzv. tradiční vlastní 79

MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I. Základy finančního práva. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 52 80 ŠRAMKOVÁ, D. Celní právo In RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa – Berní právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 485 81 to nevylučuje, že meziročně může dojít k nárůstu vybraného cla, jako například po celosvětové ekonomické krizi v letech 2008/2009 82 viz usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 590/2011 k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2010 83 například výnos z tzv. trojdaně (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí) byl v roce 2010 více než 7,6 miliardy Kč, tedy téměř 5x vyšší než výnos z cel, přesto mají některé politické strany ve svém programu úplné zrušení těchto daní mimo jiné i pro jejich nerentabilitu 84 zbylou část tvoří příjmy ze spotřebních daní (cca 97 %) a z dělené správy (cca 2 %)

30

zdroje Evropské unie85. Členským státům dnes zůstává 25 %, které by měly sloužit k pokrytí nákladů s jeho výběrem.86 Do roku 2001 to bylo jen 10 %, nyní již existuje návrh zcela nového rozhodnutí, které nahradí rozhodnutí o systému vlastních zdrojů, a které předpokládá, že se k tomuto číslu EU opět od roku 2013 nebo 2014 vrátí. Důvodem je, jak jinak, nedostatek peněz v evropské pokladně. Pro rozpočet EU clo představuje přeci jen podstatnější položku než pro národní rozpočty členských států. Výnosy z cel jsou zde pořád opodstatněným, i když rovněž stále klesajícím zdrojem příjmů. V roce 2010 přineslo clo a obdobné dávky do rozpočtu Evropské unie 16,2 miliard €, což činilo přibližně 13,3 % veškerých unijních příjmů.87 Od nového systému si Evropská komise slibuje, že tradiční vlastní zdroje budou tvořit přibližně 20 % všech příjmů EU. Za období od vstupu do Evropské unie do 31. prosince 2011 zaplatila Česká republika v kapitole tradiční vlastní zdroje celkem 35 311 200 000 Kč, to se rovná 13,51 % z veškerých plateb do rozpočtu EU.88 Nejvyšší platba byla uskutečněna v roce 2011: téměř 5,5 miliardy Kč, což odpovídá vyměřenému clu ve výši cca 7,2 miliardy Kč. Zde je třeba dodat, že do rozpočtu EU putují tři čtvrtiny z vyměřeného cla podle sazeb uvedených ve společném celním sazebníku, bez ohledu na výši skutečně vybraného cla. O tom, že fiskální funkce cla není zcela jistě funkcí prioritní, svědčí například i to, že se sazbami cel není možné hýbat jen za účelem zvýšení jejich inkasa, jako se tomu děje například u některých nepřímých nebo majetkových daní. Rovněž nelze podle objemu vybraného cla posuzovat úspěšnost či neúspěšnost celní správy, tím se zásadně liší od daňové správy, pro kterou je fiskální stránka (tj. výběr daní) hlavní prioritou. U velké většiny výrobků uvedených ve společném celním sazebníku se sazby dovozních cel pohybují v řádu jednotek procent nebo jsou dokonce sta85

Traditional Own Resources (TOR) – cla z obchodu se třetími zeměmi stanovená ve společném celním sazebníku a dávky a další poplatky stanovené v rámci společné organizace trhu s cukrem a isoglukózou 86 viz čl. 2 odst. 3 rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (2007/436/ES, Euratom) (dále jen „rozhodnutí o systému vlastních zdrojů“) 87 viz Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Účetnímu dvoru – Roční účetní uzávěrka Evropské unie za rok 2010 (2011/C 332/01) 88 Vývoj čisté pozice ČR vůči rozpočtu EU od roku 2004 do 31. prosince 2011 [online]. Ministerstvo financí [cit. 2012-02-04]. Dostupné z:

31

novena cla nulová. Existují samozřejmě i výjimky, kdy se Evropská unie snaží nastavením vyšších celních sazeb omezit dovoz konkrétního zboží. Typickým zástupcem těchto výjimek jsou zejména zemědělské produkty89, u nichž je tomu tak z důvodu naplnění cílů společné zemědělské politiky 90.

2.1.2. Celní úlevy Kromě již zmíněných preferenčních cel a kontingenčních cel vázaných na celní kvóty dále existují specifické výrobky, které jsou od cla osvobozeny nebo kdy je clo pozastaveno. Například se jedná o zboží určené k zabudování do lodí, člunů nebo jiných plavidel za účelem jejich stavby, opravy, údržby nebo přestavby, a pokud se jedná o zboží určené k jejich vybavení. Celní sazby se rovněž pozastavují v případě dovozu zboží určeného k zabudování do vrtných nebo těžebních plošin nebo trubek, potrubí, kabelů a jejich spojovacích prvků, spojující vrtné nebo těžební plošiny s pevninou.91 Osvobození od celní sazby se dále poskytuje pro civilní letadla, některé zboží pro použití v civilních letadlech a pro zabudování do nich v průběhu jejich výroby, oprav, údržby, přestavby, úpravy nebo přeměny, a také pro pozemní letové trenažéry a jejich části a součásti pro civilní použití. 92 Rovněž pro některé přesně specifikované farmaceutické výrobky se poskytuje osvobození od cla. 93 Celní orgány však v těchto případech mají možnost provádět celní kontroly i po propuštění zboží, neboť na základě takto zvýhodněného zacházení dovážené zboží i nadále podléhá celnímu dohledu nad zvláštním použitím.94 Zvláštní celní zacházení se uplatňuje na schránky a obalové materiály, které jsou propouštěny do volného oběhu současně se zbožím, se kterým jsou předkládány a které obsahují. Tyto schránky a obalové materiály pak v souladu s výkladovými pravidly podléhají stejné celní sazbě jako zboží nebo jsou osvo89

podle čl. 38 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie se zemědělskými produkty rozumí produkty rostlinné a živočišné výroby a rybolovu, jakož i výrobky po prvotním zpracování, které mají s těmito produkty přímou souvislost 90 podle čl. 39 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie cílem společné zemědělské politiky je: a) zvýšit produktivitu zemědělství; b) zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva; c) stabilizovat trhy; d) zajistit plynulé zásobování; e) zajistit dodávky spotřebitelům dodávky za rozumné ceny 91 část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod A. přílohy I nařízení o celním sazebníku 92 část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod B. přílohy I nařízení o celním sazebníku 93 část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod C. přílohy I nařízení o celním sazebníku 94 viz čl. 291 a násl. prováděcího předpisu

32

bozeny od cla.95 Za určitých podmínek se poskytuje na základě povahy zboží zvýhodněné sazební zacházení pro zboží nezpůsobilé k požívání, osivo a sadbu, ne zcela zhotovená plátna k prosévání a některé druhy čerstvých stolních hroznů, tabáku a dusičnanů.96 V případě, že je u některých zemědělských produktů, produktů rybolovu a průmyslových výrobků nedostatečná produkce v členských zemích EU nebo zde tato produkce vůbec neexistuje, a nemohou být z těchto důvodů uspokojovány potřeby hospodářských odvětví, která tyto produkty nebo výrobky využívají pro další zpracování, je nastaven systém autonomních tarifních suspenzí. Jedná se o jednostranné dočasné pozastavení všeobecných cel nad rámec mezinárodních závazků.97 Cílem tohoto zvláštního druhu celních úlev je zvýšení konkurenceschopnosti průmyslových odvětví EU a tím jejich schopnost udržet a vytvářet pracovní místa a modernizovat jejich struktury. Výrobci, kteří požadují na určité druhy zboží pozastavení všeobecných cel, předkládají odůvodněnou žádost ve stanovené formě na příslušný správní úřad členské země. V České republice to jsou Generální ředitelství cel a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Musí být splněna podmínka, že roční hodnota nevybraného cla převyšuje u každé žádosti částku 20.000 €. Z tohoto důvodu je možné, aby si společnou žádost podalo více firem, a to i z různých členských států.98 Na velmi podobném principu funguje v Evropské unii také otevírání a správa autonomních celních kvót. 99

2.1.3. Osvobození od cla Dovážené zboží lze z taxativně vymezených důvodů od cla osvobodit. V případě celního režimu dočasné použití je zboží osvobozeno od cla částečně

95

část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod E. přílohy I nařízení o celním sazebníku část první, hlava II – Zvláštní ustanovení, bod F. přílohy I nařízení o celním sazebníku 97 všeobecná cla společného celního sazebníku se pozastavují na produkty a výrobky uvedené v příloze nařízení Rady (EU) č. 1344/2011 ze dne 19. prosince 2011 o pozastavení všeobecných cel společného celního sazebníku pro určité zemědělské produkty, produkty rybolovu a průmyslové výrobky a o zrušení nařízení (ES) č. 1255/96 98 podrobné informace jsou k dispozici na internetových stránkách Celní správy České republiky (Dostupné z: ) a Ministerstva průmyslu a obchodu (Dostupné z: ) 99 autonomní tarifní kvóty se otevírají u produktů a výrobků uvedených v příloze nařízení Rady (EU) č. 7/2010 ze dne 22. prosince 2009 o otevření a způsobu správy autonomních celních kvót Unie pro některé zemědělské produkty a průmyslové výrobky a o zrušení nařízení (ES) č. 2505/96 96

33

nebo úplně. Částečné osvobození má podobu úhrady cla za každý započatý měsíc, během kterého bylo zboží propuštěno do celního režimu dočasné použití, ve výši 3 % z úhrnné výše cla, které by mělo být zaplaceno za uvedené zboží, pokud by bylo propuštěno do volného oběhu.100 Pro deklaranta lepší varianta je režim dočasné použití s úplným osvobozením od cla. Za podmínek stanovených v čl. 555 až 578 prováděcího předpisu jsou od cla osvobozeny například dočasně dovezené dopravní prostředky, náhradní díly, předměty osobní potřeby cestujících, zboží ke sportovním účelům dovážené cestujícími, zboží určené k nápravě následků katastrof, zvířat, zboží určené pro veřejné akce a další jmenované zboží. S úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla je do volného oběhu propuštěno rovněž zboží, které bylo dočasně vyvezeno z celního území EU za účelem podrobení zušlechťovacím operacím v režimu pasivního zušlechťovacího styku, a které se jako výrobky vzniklé z těchto operací (tzv. zušlechtěné výrobky) vrací zpět na celní území EU.101 Postupy při úplném nebo částečném osvobození se v tomto případě řídí články 149 až 153 celního kodexu. Také v případě, že je zboží, které bylo vyvezeno z celního území EU, ve lhůtě tří let dovezeno zpět na toto území a propuštěno do volného oběhu, má dovozce nárok za podmínek stanovených celními předpisy na jeho osvobození od dovozního cla.102 Tímto vráceným zbožím může být např. reklamované zboží, zboží navracející se z výstav, veletrhů a ukázek, zboží vyvezené na tzv. nejistý prodej a zboží přechodně používané v zahraničí (např. zemědělské stroje v období sezónních zemědělských prací).103 Článek 188 celního kodexu upravuje také osvobození od cla pro produkty mořského rybolovu a jiné produkty získané z moře, avšak s tímto druhem osvobození od cla se tuzemské celní úřady prakticky nesetkávají. Národní právní úprava, konkrétně celní zákon v ustanoveních §§ 237a až 237h, rovněž stanovuje osvobození od dovozního cla pro zboží požívající ochrany podle mezinárodního práva a zboží dovážené osobami se sídlem nebo 100

viz čl. 143 odst. 1 celního kodexu viz čl. 145 odst. 1 celního kodexu 102 viz čl. 185 odst. 1 celního kodexu 103 KOTÁB, P. Clo In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání, Praha : C.H.Beck, 2009, s. 310 101

34

trvalým pobytem mimo území České republiky, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv, a pro zboží dovážené ozbrojenými silami, civilními složkami doprovázejícími ozbrojené síly a osobami závislými na příslušnících ozbrojených sil nebo civilní složky. Zde se jedná o naprostou výjimku, kdy je osvobození od cla upraveno na národní, nikoliv na unijní úrovni. Z mnoha různých, legislativou přesně specifikovaných důvodů může být zboží osvobozeno od cla na základě nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla. Tento poměrně nový právní akt nahradil od 1. ledna 2010 letité nařízení Rady (EHS) č. 918/83 se shodným názvem a definuje, jaké zboží a za jakých okolností může být při jeho dovozu na celní území EU osvobozeno od cla. Jedná se například o osobní majetek dovážený při stěhování fyzických osob, zboží dovážené při příležitosti sňatku, majetek nabytý děděním, studijní potřeby žáků a studentů, zásilky nepatrné hodnoty, zásilky mezi soukromými osobami, zboží vědecké nebo kulturní povahy, čestná vyznamenání a ceny, dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů, rakve a urny, vzorky zboží, reklamní materiál nebo zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům.

2.1.4. Nepřímé daně V souvislosti s importem zboží na celní území EU jsou celní orgány nejen správci cel, ale také některých nepřímých daní. Jedná se o spotřební daně a daň z přidané hodnoty. Na rozdíl od cla, jehož právní úprava vychází téměř výhradně z unijní legislativy, jsou obě tyto nepřímé daně vymezeny pouze v národních právních předpisech104, konkrétně v zákoně o SPD a v zákoně o DPH, o kterých již byla řeč v kapitole 1.2. Takzvané ekologické daně105, které byly zavedeny v části čtyřicáté páté, čtyřicáté šesté a čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů106, celní orgány při dovozu zboží nevybírají, ačkoliv se o tom rovněž uvažovalo a dokonce byly pro tyto účely stanoveny příslušné přídavné kódy NIT začínající písmenem Z. V praxi se však tyto kódy do celních prohlášení nikdy neuváděly. 104

české právo je však v oblasti nepřímých daní výrazně ovlivněno směrnicemi Evropské unie, se kterými musí být v souladu, a to jak z hlediska předmětu daně, tak také z hlediska výše daňových sazeb 105 daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny 106 zákon je znám i jako tzv. Topolánkův batoh podle předsedy vlády, která jej prosadila

35

2.1.4.1. Spotřební daně Nejprve se krátce zastavme u spotřebních daní. Těmi jsou zatíženy tzv. vybrané výrobky107 a zákon rozlišuje pět relativně samostatných daní: daň z minerálních olejů, daň z lihu, daň z piva, daň z vína a meziproduktů a daň z tabákových výrobků.108 Zde je třeba podotknout, že celní orgány nevykonávají správu spotřebních daní jen u zboží dovozeného ze třetích zemí, ale jsou obecným správcem této nepřímé daně. Vyměřené spotřební daně při dovozu jsou tak pouze velmi malou částí z celkově vybrané částky.109 Dále je nutné zmínit, že daňové území Evropské unie pro účely zákona o SPD není zcela shodné s celním územím podle celního kodexu, spotřební daň při dovozu vybraných výrobků z některých území se zvláštním statusem se tak vyměřuje, aniž by se současně vyměřovalo příslušné clo, a naopak. Pro vyměření správné výše spotřební daně je nutné v celním prohlášení uvést odpovídající přídavný kód NIT, který má podobu čtyřmístného alfanumerického kódu složeného z písmena S a třech číslic 110. Dále je také potřebné uvést i přesné množství dovezených vybraných výrobků v příslušných měrných jednotkách.

2.1.4.2. Daň z přidané hodnoty Jiná situace je u daně z přidané hodnoty. Zde jsou obecnými správci daně finanční úřady a celní úřady jsou správci daně pouze při dovozu zboží, ovšem s výjimkou případů, kdy daňová povinnost při dovozu vzniká plátci111 podle § 23 odst. 3 a 4 zákona o DPH.112 De facto tak celní úřad vyměřuje daň z přidané hodnoty při dovozu zejména tzv. neplátcům daně, typicky fyzickým osobám, nebo plátcům daně, kteří se ale v souvislosti s dovozem zboží dopustili nějakého protiprávního jednání. Tím může být nezákonný dovoz zboží, odnětí zboží celnímu dohledu, spotřeba nebo použití zboží ve svobodném pásmu nebo svo-

107

vybrané výrobky je legislativní zkratka vycházející z § 1 odst. 1 písm. a) zákona o SPD pro minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty a tabákové výrobky 108 § 1 odst. 2 zákona o SPD 109 v roce 2011 bylo na spotřebních daních celní správou vybráno celkem téměř 140 miliard Kč, z toho spotřební daně při dovozu tvořily pouhá 0,03 %, přesně 35 246 893,90 Kč (zdroj: PROCHÁSKOVÁ, M. Výběr cel a daní 2011. CLO-DOUANE, měsíčník Celní správy České republiky. 2012, roč. 46, č. 1, s. 8-9) 110 například pro zkapalněné ropné plyny podle § 45 odst. 1 písm. e) zákona o SPD se do celního prohlášení uvádí přídavný kód S106 111 plátcem je dle § 4 odst. 1 písm. s) osoba povinná k dani, o které tak stanoví zákon o DPH v § 94, nebo osoba, která byla registrována k dani v tuzemsku podle § 95a 112 viz § 4 odst. 1 písm. r) zákona o DPH

36

bodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy, porušení podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží, nebo porušení podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno.113 Až do konce roku 2004 byla však situace odlišná, celní orgány vyměřovaly a vybíraly daň z přidané hodnoty při každém dovozu, ať byl deklarantem plátce nebo neplátce daně. Ve srovnání se současným stavem se tak dalo předcházet situacím, kdy někteří nepoctiví dovozci (v poslední době se jedná zejména o dovozce textilu a obuvi pocházející z jihovýchodní Asie) zaplatí při dovozu pouze clo a úhradě daně z přidané hodnoty se vyhnou tím, že po skončení zdaňovacího období nepodají daňové přiznání a daň finančnímu úřadu neodvedou. Dle poznatků získaných v praxi tak lze tvrdit, že Česká republika se vzhledem k nyní platné právní úpravě stala jakousi branou do Evropské unie pro levný textil a obuv, neboť ve všech okolních státech je daň z přidané hodnoty nadále vybírána společně se clem již v okamžiku propuštění do volného oběhu. V těchto členských zemích EU je tudíž pro dovozce mnohem obtížnější se platbě této daně vyhnout. Právní úprava zákona o DPH účinná od 1. ledna 2005 se tak v praxi příliš neosvědčila. V České republice jsou aktuálně zavedeny dvě sazby daně z přidané hodnoty, základní sazba ve výši 20 % a snížená sazba ve výši 14 %. Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě je uveden v příloze č. 1 k zákonu o DPH. De lege ferenda se předpokládá sjednocení obou sazeb, respektive zrušení snížené sazby. Od 1. ledna 2013 by měla být jediná sazba daně ve výši 17,5 %, ale uvažuje se i o variantě 19 % v závislosti na makroekonomickém vývoji. Podobně jako je tomu u spotřebních daní, i pro daň z přidané hodnoty jsou stanoveny přídavné kódy NIT, které se uvádí do kolonky 33 celního prohlášení. Tyto kódy se však používají pouze tehdy, pokud dovážené zboží podléhá snížené sazbě. Jsou povinné i v případě, kdy je zboží dováženo plátcem daně a DPH tedy není celními orgány vyměřována. Mají opět podobu čtyřmístného alfanumerického kódu, který je složen z písmena R a třech číslic.114 V roce 2011 bylo celními úřady na dani z přidané hodnoty při dovozu vybráno 205 582 756,11 Kč.115 113

viz § 23 odst. 1 písm. d) až h) zákona o DPH například pro dětské pleny se do celního prohlášení uvádí přídavný kód R003 115 zdroj: PROCHÁSKOVÁ, M. Výběr cel a daní 2011. CLO-DOUANE, měsíčník Celní správy České republiky. 2012, roč. 46, č. 1, s. 8-9 114

37

2.2. Fiskální aspekty při vývozu Přestože není stanoveno žádné vývozní clo, ani neexistují žádné vývozní daně nebo poplatky, je možné z jistého úhlu pohledu nalézt fiskální aspekty i v souvislosti s exportem zboží do třetích zemí. Zde se pochopitelně nejedná o fiskální příjmy do veřejných rozpočtů, ale naopak o fiskální výdaje, eventuálně o snížení fiskálních příjmů. Vývoz zboží tak má z hlediska veřejných rozpočtů na první pohled negativní vliv, jeho přínos z celkového pohledu však zřetelně převažuje, mimo jiné zlepšuje platební bilanci. Při vývozu zboží jsou tak fiskální aspekty činnosti celní správy o poznání méně rozsáhlé než při jeho dovozu, jedná se prakticky jen o činnost spojenou s vývozními náhradami na zemědělské produkty a o činnost podle zákona o DPH.

2.2.1. Vývozní subvence na zemědělské produkty Jedním z nástrojů společné zemědělské politiky jsou vývozní náhrady, které jsou vypláceny Evropským zemědělským záručním fondem116 vývozcům k zajištění konkurenceschopnosti zemědělských výrobků Evropské unie na světovém trhu. Vývozní subvence jsou tak vypláceny jako kompenzace toho, že ceny zemědělských produktů jsou v Evropské unii v důsledku různých vlivů, například vysokých výrobních nákladů, vyšší než ceny srovnatelných výrobků na světovém trhu. Vývozní náhrady je možno uplatnit pouze na určité produkty v jednotlivých sektorech společné organizace trhu (tzv. SOT)117. Vývozní náhrady poskytované Evropskou unií jsou jako nástroj protekcionismu kritizovány ze strany Světové obchodní organizace a jejích členů. Evropská unie tak vůči ostatním zemím vystupuje poněkud zvláštně, neboť na jednu stranu proti subvencím bojuje vyrovnávacím clem (viz kapitola 2.1.1.3.), na stranu druhou sama subvence poskytuje. V zájmu liberalizace světového obchodu se zemědělskými výrobky je tak na EU vyvíjen nátlak, aby tyto náhrady omezila nebo je zcela zrušila.

116

European Agricultural Guarantee Fund (EAGF) SOT je soubor regulačních opatření vztahujících se na odlišné sektory zemědělské výroby, jejichž účelem je podporovat trhy dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů, jakými jsou například intervenční ceny, kvótní systém nebo vývozní a dovozní subvence 117

38

Zprostředkovatelem finanční podpory z Evropské unie a národních zdrojů je akreditovaná platební agentura Státní zemědělský intervenční fond (SZIF)118. CS ČR vystupuje v roli kontrolního orgánu při vývozu zemědělských produktů, na které jsou požadovány vývozní subvence, s cílem ověřit, že vyvážené produkty odpovídají produktům uvedeným ve vývozním celním prohlášení a tak splňují kritéria pro výplatu vývozních náhrad. Rozlišují se dva typy vývozních subvencí, diferencovaná náhrada závisí na zemi určení, nediferencovaná náhrada na zemi určení nezávisí. Vývozní náhrady se poskytují na obiloviny a mouky, krupici nebo krupičky z pšenice nebo žita, rýži a zlomkovou rýži, produkty zpracované z obilovin, krmné směsi z obilovin, hovězí a telecí maso, vepřové maso, drůbeží maso, vejce, mléko a mléčné výrobky, bílý cukr a surový cukr bez dalšího zpracování, sirupy a některé jiné výrobky z cukru. 119 Právní základ pro poskytování vývozních náhrad je stanoven v článcích 162 až 170 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů). Prováděcím předpisem k tomuto základnímu nařízení je nařízení Komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty. Dále celní orgány postupují dle nařízení Komise (ES) č. 1276/2008 ze dne 17. prosince 2008 o sledování vývozů zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky, prováděném prostřednictvím fyzických kontrol. Celní úřady provádějí při vývozu zemědělských produktů, na které je požadována náhrada, fyzickou kontrolu v místě jejich nakládky na dopravní prostředek, na kterém tyto produkty opustí území Evropské unie. Kontroly mají za cíl ověřit, zda vyvážené produkty odpovídají produktům uvedeným ve vývozním celním prohlášení, včetně jejich kvality a množství, a splňují tak kritéria pro výplatu vývozních subvencí. Celní úřady tedy vykonávají kontrolní činnost,

118

viz zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů 119 pro rok 2012 jsou nomenklatury zemědělských produktů pro vývozní náhrady stanoveny v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1334/2011 ze dne 19. prosince 2011, kterým se pro rok 2012 zveřejňuje nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady zavedená nařízením (EHS) č. 3846/87

39

nerozhodují o přiznání vývozních náhrad ani o jejich výši. Pokud jsou produkty před opuštěním území EU přepravovány přes území jiných členských států, používá se kontrolní výtisk T5 vymezený v článcích 912a až 912g prováděcího předpisu podle vzoru uvedeného v příloze 63 tamtéž. Použití kontrolních výtisků T5 při vývozu zemědělských produktů je v praxi velmi obvyklé.

2.2.2. Činnosti vykonávané na základě zákona o DPH Zákon o DPH umožňuje, aby bylo zboží vyvezené plátcem do třetí země osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Pro tyto účely se vývozem rozumí nejen celní režim vývoz, ale rovněž celní režimy pasivní zušlechťovací styk a vnější tranzit, celně schválené určení zpětný vývoz a také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. 120 Celní úřady potvrzují výstup zboží z území Evropské unie, vydávají pro tyto účely písemně nebo dnes převážně elektronicky rozhodnutí o vývozu zboží do třetí země. Takto vydané rozhodnutí je dle § 30 odst. 4 písm. a) zákona o DPH daňovým dokladem při vývozu zboží. Rovněž rozhodnutí o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku je dle § 30 odst. 4 písm. b) zákona o DPH daňovým dokladem. Výstup zboží z území EU potvrzují pohraniční celní úřady, u nás jsou jimi prakticky jen úřady při mezinárodních letištích121. V případě, že není výstup zboží z území EU celními orgány potvrzen na daňovém dokladu, tj. obvykle na vývozním celním prohlášení, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky. Zahraniční fyzické osoby122 mají na základě ustanovení § 84 zákona o DPH nárok na vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku, pokud takové zboží nemá obchodní charakter a jehož cena včetně daně je vyšší než 2 000 Kč. Zároveň musí být takové zboží vyvezeno z území Evropské unie v cestovním styku. Vždy se tak musí jednat o soukromý

120

§ 66 odst. 1 až 3 zákona o DPH Letiště Praha-Ruzyně (Celní úřad Praha Ruzyně), Letiště Brno-Tuřany (Celní úřad Brno), Letiště Ostrava (Celní úřad Mošnov), Letiště Karlovy Vary (Celní úřad Karlovy Vary), Letiště Pardubice (Celní úřad Pardubice) a Letiště Vodochody (Celní úřad Mělník) 122 zahraniční fyzickou osobou zákon o DPH v § 84 odst. 1 definuje jako osobu, která nemá místo pobytu na území Evropské unie a místo jejího pobytu je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, a která ani neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku 121

40

neobchodní vývoz zboží občana třetí země.123 Aby mohla tato osoba využít svůj nárok na vrácení DPH, je povinna předložit celním orgánům na výstupním místě vyvážené zboží, doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží124. Výstupní celní úřad po provedené kontrole potvrdí zahraniční fyzické osobě na vyplněném tiskopise vývoz zboží a tento doklad společně s dokladem o prodeji zboží poté slouží této osobě pro uplatnění nároku u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, typicky u obchodníka, u kterého zakoupil vyvážené zboží. Rovněž je možné, aby k tomuto úkonu zmocnil jinou osobu. Nárok na vrácení daně však zanikne, pokud není uplatněn do šesti měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Občané zemí Evropské unie, kteří si zakoupí zboží v České republice a toto zboží dopraví do jiného členského státu EU, nárok na vrácení DPH nemají. O tuto poměrně výhodnou možnost přišli po vstupu ČR do evropských struktur dne 1. května 2004. Stejně tak ale o podobnou možnost přišli občané ČR při svých nákupech v jiných členských státech EU, například v sousedních zemích.

123

výjimkami, u kterých nevzniká nárok na vrácení daně ani v případě splnění ostatních podmínek, jsou na základě ustanovení § 84 odst. 4 zákona o DPH uhlovodíková paliva a maziva (např. benzín, nafta), tabákové výrobky, alkoholické nápoje a potraviny a další zboží uvedené v kapitolách 01 až 21 celního sazebníku 124 tiskopis je předepsán Ministerstvem financí a je volně k dostání na celních úřadech i u obchodníků

41

3. Činnosti celní správy bez přímého fiskálního dopadu Při dovozu a vývozu zboží z celního území Evropské unie vykonávají celní orgány dohledovou, dozorovou a kontrolní činnost v mnoha různých oblastech. V obecné rovině tyto oblasti v drtivé většině případů nespadají do kompetence Ministerstva financí jakožto nadřízeného orgánu Generálního ředitelství cel a tím de facto i celé Celní správy České republiky, nýbrž do působnosti jiného ministerstva nebo ústředního orgánu státní správy125. Je tomu tak proto, že celní správa je při dovozu prvním státním orgánem, který může zabránit vstupu zboží podléhajícímu nějakým zákazům či omezením na celní území EU, a zároveň je při vývozu poslední instancí, která může takovému zboží zabránit ve výstupu z celního území EU. Je tedy jakýmsi garantem, že zboží, na nějž se zákaz nebo omezení vztahuje, nebude bez potřebných náležitostí (např. licence, osvědčení, certifikáty) propuštěno do dovozního nebo vývozního celního režimu. CS ČR je tak jedinou státní organizací, která vykonává činnost s natolik výrazným přesahem do oblastí, jež obecně náleží do působnosti zcela jiných rezortů. Zákazy a omezení vychází z unijní nebo národní legislativy a mají celou řadu příčin. Těmi mohou být ochrana života a zdraví obyvatel, ochrana lidských práv a základních svobod, vnitřní i mezinárodní bezpečnost, ochrana zvířat či rostlin, mezinárodně-politická situace, zbrojní embarga, ochrana životního prostředí a ekologie, ochrana spotřebitele, ochrana kulturního dědictví a mnohé další. Nelze tvrdit, že by tyto činnosti CS ČR neměly žádný fiskální dopad na veřejné rozpočty, ale pokud nějaký mají, tak spíše nepřímý a sekundární, který se navíc může projevit až s jistým zpožděním. Zásadní je v těchto oblastech spolupráce Celní správy České republiky s dalšími státními orgány, které vykonávají svou působnost v jednotlivých oblastech. Zde lze jen namátkově jmenovat Českou obchodní inspekci, Českou inspekci životního prostředí, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Český báňský úřad, krajské hygienické stanice126, Státní veterinární správu, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo kultury, Ministerstvo obrany a další. 125

viz § 1 a 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky 126 včetně Hygienické stanice hlavního města Prahy

42

3.1. Činnosti bez fiskálních cílů při dovozu Téměř každý stát se brání vstupu na vlastní území zboží, které z různých důvodů vyhodnotil jako nežádoucí. Nejinak je tomu v Evropské unii, která zakazuje nebo omezuje dovoz takového zboží z třetích zemí. Dokonce i při obchodu mezi členskými státy, ač je jinak zaručen volný pohyb zboží127, může být zakázán či omezen dovoz, vývoz nebo tranzit zboží z důvodu veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany zdraví a života lidí a zvířat, ochrany rostlin, ochrany národního kulturního pokladu nebo ochrany průmyslového nebo obchodního vlastnictví, pokud tím však nedojde ke svévolné diskriminaci nebo zastřeného omezování obchodu.128 Prakticky ze stejných důvodů lze zakázat nebo omezit dovoz zboží ze třetích zemí na celní území EU, případně na území konkrétního členského státu. Zákazy a omezení dovozu jsou totiž dvojího druhu: unijní legislativa je stanoví jednotně pro všechny členské státy, pokud však nějaký členský stát považuje v některé oblasti takovou právní úpravu jako nedostatečnou, může jít v národních právních předpisech nad rámec unijního práva a zpřísnit podmínky pro dovoz nějakého zboží na své území. Je však pochopitelné, že vzhledem k existenci volného pohybu zboží v EU a absenci hraničních kontrol mezi většinou členských států129 lze tyto národní zákazy či omezení poměrně snadno obejít. Proto existuje snaha o co největší integraci v této oblasti a nastavit shodná pravidla pro všechny členské státy Evropské unie. V následujících kapitolách se budu věnovat jednotlivým činnostem CS ČR při kontrole a dohledu nad takovým zbožím, jehož dovoz podléhá z nějakých důvodů zákazům nebo omezením. Kapitoly budou členěny podle jednotlivých oblastí, respektive podle určitých komodit. Je však třeba upozornit, že nejde o taxativní výčet všech aktuálně platných zákazů a omezení, nýbrž o přehled těch nejdůležitějších.

127

viz čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie viz čl. 36 Smlouvy o fungování Evropské unie 129 tzv. schengenský prostor, do kterého je v současné době plně zapojeno 22 států Evropské unie a státy Evropského sdružení volného obchodu (Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko); ze zemí EU nepodepsaly Schengenskou dohodu Kypr, Bulharsko a Rumunsko, pouze některých bodů spolupráce (policejní a justiční) se pak účastní Velká Británie a Irsko; Česká republika vstoupila do schengenského prostoru dne 21. prosince 2007 128

43

3.1.1. Dohled nad dovozem návykových látek Vzhledem k ochraně zdraví a života obyvatel je pochopitelné, že není možné volně dovážet návykové látky, konkrétně omamné a psychotropní látky (drogy), prekursory drog a přípravky obsahující návykové látky. Součástí celosvětového úsilí v boji proti nedovoleným omamným látkám je i Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, přijatá ve Vídni dne 19. prosince 1988130. Evropským předpisem, který tuto problematiku obecně upravuje, je nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi131, na národní úrovni je to pak zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon v § 21 stanovuje, že ke každému jednotlivému dovozu návykových látek a přípravků s jejich obsahem je třeba povolení (licence) vydané Ministerstvem zdravotnictví, na němž celní úřad, který rozhoduje o propuštění zboží, vyznačí údaje o zboží v zásilce a datum propuštění a zašle jej zpět ministerstvu. Na vydání tohoto povolení však není žádný právní nárok. Povolení ministerstva je nutné i pro dovoz makoviny. Celní orgány vykonávají v případě dovozu návykových látek další činnosti podle §43a tohoto zákona.

3.1.2. Působnost v oblasti obecné bezpečnosti výrobků Rovněž tato oblast je současně upravena v evropské 132 i národní133 legislativě. Snahou Evropské unie je zajistit vysokou úroveň ochrany obecných zájmů, jako jsou zdraví a bezpečnost obecně, zdraví a bezpečnost na pracovišti, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí a bezpečnosti. Celní správa provádí kontroly před propuštěním do volného oběhu s cílem zajistit, aby 130

viz rozhodnutí Rady ze dne 22. října 1990, kterým se jménem Evropského hospodářského společenství uzavírá Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami 131 prováděcím předpisem k tomuto nařízení je nařízení Komise (ES) č. 1277/2005 ze dne 27. července 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a k nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi 132 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 133 zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů

44

se na vnitřní trh nedostaly výrobky, které jsou nebezpečné nebo které nevyhovují příslušným předpisům. Pokud mají celní orgány při celním řízení podezření, že je do volného oběhu navrhován výrobek, jenž vykazuje vlastnosti, které udávají důvod domnívat se, že představuje vážné riziko pro zdraví, bezpečnost, životní prostředí nebo jiný obecný zájem, pozastaví propuštění tohoto výrobku do volného oběhu. Celní správa v této oblasti úzce spolupracuje s orgánem dozoru, kterým je Česká obchodní inspekce (dále jen „ČOI“)134. Ve specifických případech jsou orgánem dozoru pro obecnou bezpečnost výrobků také Český báňský úřad, orgány ochrany veřejného zdraví, Český ústav pro zkoušení zbraní a střeliva nebo Státní úřad pro kontrolu léčiv. Pokud ČOI zjistí, že je výrobek nebezpečný, vydá o tom bezodkladně pro celní úřad závazné stanovisko, ten pak rozhodne o nepropuštění takového zboží do volného oběhu. Mezi členskými státy funguje za účelem spolupráce při zamezení uvedení na vnitřní trh nebezpečných výrobků systém EU pro rychlou výměnu informací (RAPEX135). Jedná se o databázi, která obsahuje seznam nebezpečných výrobků a která slouží i celním orgánům jako informační nástroj při propouštění zboží ze třetích zemí do volného oběhu. Za zajištění tohoto systému je v ČR odpovědné Ministerstvo průmyslu a obchodu. Právní základ informačního systému RAPEX je dán směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků.

3.1.3. Dohled nad dovozem léků a léčiv Také mezinárodní obchod s léky a léčivy podléhá v Evropské unii kontrole. Nejedná se jen o humánní léčivé přípravky, ale rovněž o veterinární léčivé přípravky, klíčové léky, lidskou krev a léčivé přípravky z lidské krve. Na evropské úrovni je tato problematika upravena především dvěma směrnicemi136, které byly do českého právního řádu transponovány zákonem o léčivech137. Orgánem, se kterým celní úřady spolupracují v otázce propuštění léků a léčiv do volného 134

zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci Rapid Alert System for non-food dangerous products 136 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků 137 zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (dále jen “zákon o léčivech”) 135

45

oběhu, je Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“)138. Tento ústav vydává pro celní orgány závazné stanovisko k případným opatřením, včetně preventivních v případě, že obdrží jeho sdělení o přerušení řízení o propuštění zboží do volného oběhu z důvodu podezření, že zboží není bezpečné nebo není označeno v souladu s právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Povolení vydané SÚKL podle zákona o léčivech je nutné pro dovoz výše uvedených léků a léčiv, s výjimkou lidské krve a léčivých přípravků z lidské krve, kde je navíc potřeba při celním řízení předložit povolení Ministerstva zdravotnictví opravňující dovozce nebo příjemce k distribuci těchto materiálů.

3.1.4. Dohled nad dodržováním úmluvy CITES Na základě Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES139), kterou je vázána Česká republika140 i Evropská unie141, je přísně zakázán dovoz živočichů a rostlin chráněných touto úmluvou a jejich částí, ostatků a rovněž výrobků z nich bez příslušného povolení. Základní právní předpis pro tuto oblast je nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Jakýmsi národním implementačním předpisem k tomuto nařízení, pokud se to tak dá říct, je pak zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů. Nařízení Rady (ES) č. 338/97 člení druhy živočichů a rostlin do příloh A až D podle stupně jejich ochrany. Tyto přílohy částečně odpovídají přílohám I až III z CITES a jsou průběžně aktualizovány. V současné době platí znění příloh uvedené v nařízení Komise (ES) č. 407/2009 ze dne 14. května 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů 138

správní úřad s celostátní působností podřízený Ministerstvu zdravotnictví - viz § 13 zákona o léčivech 139 akronym pro Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora 140 sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 572/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin 141 nařízení Rady (EHS) č. 3626/82 ze dne 3. prosince 1982 o provádění Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve Společenství

46

a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Druhy patřící do přílohy A jsou přímo ohrožené vyhubením a stupeň jejich ochrany je nejvyšší, v EU je zakázáno komerční využívání exemplářů druhů z této přílohy. Výjimky mohou být uděleny jen pro konkrétní exemplář a pro konkrétní transakci nebo činnost. K dovozu či vývozu exemplářů CITES z příloh A a B je nutné předložit celním orgánům dovozní i vývozní povolení (tzv. „permity CITES“). V České republice vydává toto povolení výkonný orgán CITES, jímž je Ministerstvo životního prostředí. Pro exempláře druhů uvedených v příloze C je nutné předložit vývozní povolení země, ve které je druh zařazen do přílohy CITES III. Pro dovoz ostatních druhů z příloh C a D se předkládá oznámení o dovozu. Z výše uvedeného je zřejmé, že s problematikou dovozu exemplářů chráněných úmluvou CITES se setkávají především pohraniční celní úřady. Každý členský stát stanovil místa určená pro vývoz nebo dovoz takto chráněných druhů, u nás jsou jimi Celní úřad Praha Ruzyně a externí oddělení tohoto úřadu Praha – pošta, kde se projednávají mezinárodní poštovní zásilky. Tím však není vyloučeno, že takové zboží (například výrobky z chráněných druhů) nemůže být zjištěno při celní kontrole na vnitrozemských celních úřadech, například v kontejnerech a dalších zásilkách z Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky. CS ČR v této oblasti úzce spolupracuje jak s Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „ČIŽP“)142, tak i s Odborem mezinárodní ochrany biodiverzity Ministerstva životního prostředí.

3.1.5. Kompetence v oblasti bezpečnosti potravin a krmiv Snahou Evropské unie je zajistit, aby veškeré dovážené potraviny a krmiva byly bezpečné a zdravotně nezávadné. Celní správa ve spolupráci se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (dále jen „SZPI“)143 a Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (dále jen „ÚKZÚZ“)144 provádí kontrolu dovážených potravin a krmiv s cílem nepropustit závadné zboží do volného oběhu. Základním prováděcím předpisem je nařízení Komise (ES)

142

zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů 144 zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů 143

47

č. 669/2009 ze dne 24. července 2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, pokud jde o zesílené úřední kontroly dovozu některých krmiv a potravin jiného než živočišného původu, a kterým se mění rozhodnutí 2006/504/ES. V zásadě se dovážené potraviny a krmiva dělí do třech skupin: 1) jejichž dovoz je zakázán nebo dočasně pozastaven; 2) které lze dovážet jen přes schválená místa vstupu; 3) se zvláštními podmínkami dovozu. Omezení nebo zákazy dovozu mohou plynout z nejrůznějších příčin, například u lískových ořechů a podzemnice olejné hrozí riziko přítomnosti aflatoxinů, u ovoce a zeleniny se mohou vyskytovat rezidua pesticidů, pepř nebo kurkuma zas mohou obsahovat karcinogenní barvivo Sudan atd. Evropská unie také může přijmout mimořádná opatření jako reakci na nějakou aktuální situaci, pokud se nelze s rizikem účinně vypořádat pomocí opatření přijatých jednotlivými členskými státy. Speciální právní předpisy řeší například riziko kontaminace melaminem při dovozech potravin z Číny145, riziko kontaminace slunečnicového oleje z Ukrajiny minerálním olejem146, riziko kontaminace aflatoxiny u skořápkatých plodů147 nebo riziko kontaminace pentachlorfenolem a dioxiny u guarové gumy z Indie148. Po loňské havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě byl rovněž vydán zvláštní právní předpis, který má ochránit evropský trh před dovozem kontaminovaných potravin a krmiv z této oblasti.149 Rovněž ve všech těchto případech zajišťují celní správy všech sedmadvaceti členských států, aby se závadné potraviny nebo krmiva nedostaly na vnitřní trh EU. Důvodem je zajištění ochrany veřejného zdraví, zdraví zvířat, životního prostředí a v neposlední řadě také ochrany spotřebitele. 145

nařízení Komise (ES) č. 1135/2009 ze dne 25. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz určitých výrobků pocházejících nebo odesílaných z Číny a kterým se zrušuje rozhodnutí Komise 2008/798/ES 146 nařízení Komise (ES) č. 1151/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz slunečnicového oleje pocházejícího nebo zasílaného z Ukrajiny vzhledem k riziku jeho kontaminace minerálním olejem a zrušuje rozhodnutí 2008/433/ES 147 nařízení Komise (ES) č. 1152/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky dovozu některých potravin z některých třetích zemí v důsledku rizika kontaminace aflatoxiny a kterým se zrušuje rozhodnutí 2006/504/ES 148 nařízení Komise (EU) č. 258/2010 ze dne 25. března 2010, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz guarové gumy pocházející nebo zasílané z Indie vzhledem k rizikům kontaminace pentachlorfenolem a dioxiny a zrušuje rozhodnutí 2008/352/ES 149 prováděcí nařízení Komise (EU) č. 961/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 297/2011

48

3.1.6. Dohled nad dovozem biocidních přípravků Dovozní restrikce platí i pro biocidní přípravky150 a opět je především na celní správě, aby se nebezpečné zboží z této kategorie nedostalo do celního režimu volného oběhu a tím na vnitřní trh EU. Základním předpisem je směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh, která byla do českého právního řádu promítnuta zejména zákonem č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů. Biocidní přípravky se dělí do čtyř skupin: 1) dezinfekční přípravky a přípravky pro všeobecné použití, 2) konzervační přípravky, 3) přípravky pro regulaci živočišných škůdců, 4) ostatní přípravky. Celní orgány při dovozu zejména kontrolují, zda obal biocidního přípravku splňuje zákonem dané podmínky151 a případně stanovují podmínky a lhůty pro zjednání nápravy, a dále ukládají pokuty za porušení těchto podmínek. CS ČR v této oblasti spolupracuje s ČIŽP.

3.1.7. Kontroly obalů a obalového materiálu Na základě ustanovení § 41 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o obalech“), mají celní orgány, jakožto jeden ze správních úřadů vykonávajících státní správu v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů, povinnost kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dovážené do České republiky splňují zákonné požadavky. V případě pochybností, zda jsou tyto podmínky naplněny, celní orgány propustí kontrolované zboží do příslušného celního režimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a současně o této výzvě uvědomí Ministerstvo životního prostředí. Příslušnými orgány jsou dle zákona o obalech krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy, SZPI, ČOI, SÚKL, ČIŽP a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

150

účinné látky a přípravky obsahující jednu nebo více účinných látek, ve formě, v níž jsou dodávány uživateli, určené k ničení, odpuzování, zneškodňování, zabránění účinku nebo dosažení jiného regulačního účinku na jakýkoliv škodlivý organismus chemickým anebo biologickým způsobem 151 §§ 19-21 zákona č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů

49

3.1.8. Ochrana práv duševního vlastnictví Aktuálně jednou z nejdůležitějších aktivit celní správy je boj proti padělkům a dalším výrobkům, u nichž jsou porušena práva duševního vlastnictví. V této oblasti vykonává CS ČR kompetence na dvou frontách, jak u zboží, které je pod celním dohledem, zejména u dovozu, tak také ve vztahu ke zboží, které již pod celním dohledem není a je nabízeno na vnitřním trhu. Na tomto místě se budu zabývat prvním případem, kdy celní úřady přijímají stanovená opatření vůči zboží, které porušuje některá práva duševního vlastnictví, při jeho dovozu na celní území EU. Poměrně obsáhlá evropská152 i národní legislativa153 dává celní správě výrazné pravomoci zasáhnout proti takovému zboží, a dá se konstatovat, že ta jich dokáže využít. Práva duševního vlastnictví se dle dohody TRIPS154 člení na právo autorské a práva s právem autorským související a na práva průmyslová. Nejčastěji dochází k porušování práv k ochranné známce, což jsou typicky padělky. Touto svou činností celní správa chrání nejen oprávněné zájmy držitelů práv duševního vlastnictví, ale rovněž se jedná i o způsob ochrany spotřebitele, který by mohl zakoupit například podřadný padělek v domnění, že se jedná o kvalitní značkové zboží s vysokou přidanou hodnotou. Tím by mohlo nejen dojít k neoprávněnému zisku nepoctivých dovozců a prodejců na úkor takového zákazníka, ale v krajním případě i k poškození zdraví spotřebitele, například u nekvalitních padělků léků, potravin, drogerie, obuvi nebo elektrických spotřebičů. Přestože se jedná o činnost s nefiskálními aspekty, nepřímo tímto svým konáním hájí celní správa rovněž fiskální zájmy státu, neboť obchodníci s padělky, které jsou pochopitelně mnohem levnější než originální výrobky, hradí na odvodech státu mnohonásobně méně (pokud vůbec), než dovozci zboží chráněného právy duševního vlastnictví. 152

zde se jedná především o nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, ke kterému byl vydán prováděcí předpis nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení některých práv k duševnímu vlastnictví a opatřeních, která mají být přijata vůči zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo 153 zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů 154 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

50

Celní orgány přijímají jak opatření předběžná, tak také následně opatření nápravná. Předběžná opatření se týkají zejména zadržení zboží podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví a jeho zajištění. Nápravná opatření se pak vztahují již k takovému zboží, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto, že práva duševního vlastnictví porušuje, tedy většinou, že jde o padělek155. Zde se již jedná o zabrání zboží, propadnutí zboží, zničení zboží, úprava propadnutého nebo zabraného zboží pro humanitární účely, uložení pokuty, případně i zahájení trestního řízení, pokud je škoda způsobená držitelům práv velkého rozsahu. Cílem těchto opatření je jednak připravit osoby, které jsou odpovědné za obchodování s tímto zbožím, o hospodářský zisk z takového obchodu, dále tyto osoby postihnout za takové porušení právních předpisů a zároveň vytvořit účinný odrazující prostředek proti dalším obchodům tohoto druhu.156 Předběžná opatření celní správa přijímá na základě dvou skutečností. Buď si držitel práv o přijetí těchto opatření písemně požádá na Celním ředitelství Hradec Králové157 preventivně, tedy dříve než celní úřad zadrží zboží, které by porušovalo jeho práva duševního vlastnictví, nebo až následně, když je celním úřadem upozorněn, že bylo zadrženo zboží, jež vykazuje určité znaky, díky nimž se lze domnívat, že porušuje práva duševního vlastnictví. Na tento úkon má však jen tři pracovní dny od obdržení sdělení celního úřadu, v praxi se však stává, že během této lhůty nestačí zareagovat a celní úřad musí takové zboží, byť podezření stále přetrvává, propustit do navrženého celního režimu, obvykle do volného oběhu. Zadržené zboží, které porušuje práva duševního vlastnictví, z drtivé většiny pochází ze zemí jihovýchodní Asie, především z Číny, a nejčastěji se jedná o textilní výrobky nebo obuv. Celní správa každoročně zajistí jen při celním řízení více než milion kusů padělků v hodnotě několika miliard korun.

155

o skutečnosti, že dané zboží porušuje práva duševního vlastnictví, může rozhodnout pouze soud, nikoliv správní orgán, do té doby může být zboží nanejvýš podezřelé z porušování těchto práv 156 ŠILHART, M. Celní správa a ochrana duševního vlastnictví, díl IV. CLO-DOUANE, měsíčník Celní správy České republiky. 2009, ročník 43, č. 3, s. 14 157 Celní ředitelství Hradec Králové vykonává v této věci působnost na základě ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů; za tímto účelem je na tomto celním ředitelství zřízeno oddělení Ochrany duševního vlastnictví, které není součástí žádného jiného celního ředitelství

51

3.1.9. Výrobky, jejichž držení se omezuje z bezpečnostních důvodů Bez platného povolení Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) nemohou být do dovozního celního režimu propuštěny ty výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů. Především se jedná o zbraně, střelivo, pyrotechnické předměty a podobné výrobky, které nelze volně držet a užívat. Dohled celních orgánů nad těmito stanovenými výrobky, které jsou blíže specifikovány v podzákonných předpisech158, vychází z ustanovení § 10 zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů. Celní úřady kontrolují platnost vydaného povolení a rovněž dodržování podmínek dovozu v něm uvedených, k tomuto účelu musí deklarant předložit při celním řízení originál povolení společně s celním prohlášením. V případě zjištění, že obchod se stanovenými výrobky neprobíhá v souladu se zákonem nebo s podmínkami definovanými v povolení, mají celní úřady informační povinnost vůči MPO. Také mohou takového dovozce sankcionovat za správní delikt podle §§ 14 a 15 výše uvedeného zákona. Trvalý dovoz zakázaných zbraní, zbraní podléhajících povolení, zbraní podléhajících ohlášení, doplňků a střeliva k těmto zbraním je možný podle § 45 zákona o zbraních159 jen na základě tzv. zbrojního průvodního listu pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva, který vydává jen pro držitele zbrojního pasu nebo zbrojní licence příslušný útvar Policie České republiky nebo v zahraničí zastupitelský úřad České republiky.

3.1.10. Geneticky modifikované organismy a genetické produkty Při dovozu zboží ze třetích zemí celní správa zjišťuje, zda se nejedná o organismus, jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací provede158

nařízení vlády č. 230/2005 Sb., kterým se stanoví seznam stanovených výrobků, podmínky, za nichž lze uskutečnit dovoz nebo vývoz nebo přepravu stanovených výrobků, a náležitosti a vzory žádostí o udělení povolení; nařízení vlády č. 178/2011 Sb., o stanovení některých pyrotechnických výrobků, podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz, a vzoru žádosti o udělení povolení 159 zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních)

52

nou některým z technologických postupů stanovených zákonem, nebo zda takové zboží není věcí obsahující jeden nebo více geneticky modifikovaných organismů, která byla vyrobena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení do oběhu. V takovém případě je dovozce povinen postupovat podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty160, a předložit takzvanou průvodní dokumentaci. Pokud dovozce splní veškeré podmínky stanovené zákonem, propustí celní úřad zboží do navrženého celního režimu. V případě, že nejsou splněny zákonem dané požadavky pro dovoz geneticky modifikovaných organismů nebo genetických produktů, nebo pokud zásilka není doprovázena úplnou průvodní dokumentací, celní úřad nepropustí zboží do celního režimu. Předem o tomto postupu informuje Ministerstvo životního prostředí a ČIŽP, s těmito státními orgány případně rovněž každý takový dovoz konzultuje.

3.1.11. Ochrana ovzduší a ozónové vrstvy Země Celní orgány provádějí dohled nad dovozem regulovaných látek 161, výrobků a zařízení obsahujících regulované látky a skleníkových plynů poškozujících ozónovou vrstvu Země. Tím má být zajištěna ochrana jak ozónové vrstvy planety, tak také jejího klimatického systému před nepříznivými důsledky jmenovaných látek a plynů. V této oblasti postupují celní úřady podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), a dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, v případě kontroly regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, a podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší a dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, v případě kontroly fluoro160

zákon vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení Směrnice Rady 90/220/EHS, a ze směrnice Rady 90/219/EHS ze dne 23. dubna 1990 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy 161 regulovanou látkou je látka uvedená na seznamu v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, včetně svých izomerů, vyskytující se samostatně nebo ve směsi a bez ohledu na to, zda je nově vyrobená, znovuzískaná, recyklovaná nebo regenerovaná

53

vaných skleníkových plynů a výrobků, které mohou tyto látky a plyny obsahovat. Rovněž při dovozu kontrolují, zda obal regulované látky nebo výrobek obsahující regulovanou látku je dle § 27 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší označen a zda dovozce nebo výrobce uvádí údaje o regulované látce dle § 27 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší. Za tímto účelem byla vytvořena databáze ODS162 jako elektronický systém pro evidenci látek poškozujících ozónovou vrstvu. V oblasti ochrany ovzduší a ozónové vrstvy Země spolupracují výkonné útvary CS ČR s Ministerstvem životního prostředí a ČIŽP.

3.1.12. Další druhy nefiskálních činností při dovozu Kromě činností uvedených v kapitolách 3.1.1. až 3.1.11. vykonává celní správa v souvislosti s dovozem zboží ze třetích zemí celou řadu dalších kompetencí bez přímého fiskálního dopadu na veřejné rozpočty, jimž se budu vzhledem ke kapacitním možnostem této práce věnovat jen ve stručnosti. Tím však nemá být v žádném případě naznačeno, že by byly méně podstatné než činnosti uvedené výše. Celní správa vykonává dohled nad dovozem zásilek chmele a produktů z chmele. V této oblasti postupuje podle zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, a dle přímo použitelných právních předpisů Evropské unie163. Celní orgány zejména kontrolují, zda jsou celní prohlášení s návrhem na propuštění tohoto zboží do volného oběhu doloženy stanovenými doklady, zejména tzv. ověřovací listinou, případné pochybnosti konzultují s ÚKZÚZ. Velmi přísnému dohledu a kontrole ze strany celních orgánů podléhá rovněž dovoz odpadů164. Jejich propuštění do volného oběhu za účelem odstranění je zcela zakázán, omezen je taktéž dovoz odpadů za účelem dalšího využití, například formou recyklace. Do volného oběhu není možné propustit ani baterie a akumulátory, které obsahují více než stanovené množství rtuti a kadmia. Celní správa v této oblasti postupuje podle § 77 zákona o odpadech a 162

Dostupné z: nařízení Komise (ES) č. 1850/2006 ze dne 14. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro vydávání ověřovacích listin původu pro chmel a chmelové výrobky; nařízení Komise (ES) č. 1295/2008 ze dne 18. prosince 2008 o dovozu chmele ze třetích zemí 164 odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“) 163

54

spolupracuje s ČIŽP, Ministerstvem životního prostředí a místně příslušnými krajskými úřady. Na základě zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o oběhu osiva a sadby“), provádí celní orgány dohled nad dovozem rozmnožovacího materiálu, tj. osiva a sadby. Zásilka obsahující rozmnožovací materiál musí být při dovozu podle § 18 odst. 6 zákona o oběhu osiva a sadby doložena povolením ÚKZÚZ nebo písemným prohlášením potvrzujícím, že jsou splněny zákonné podmínky, nebo písemným prohlášením o splnění mimořádných podmínek u mimořádných případů, o nichž rozhoduje Ministerstvo zemědělství. V opačném případě celní úřad zboží nepropustí do dovozního celního režimu a informuje ÚKZÚZ. Z důvodů zajištění sociální, hospodářské, environmentální, ekologické a kulturní funkce lesů v Evropské unii byla do našeho právního řádu zákonem o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin165 transponována směrnice Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh. I v této oblasti vykonávají celní orgány dohled v případě, že je reprodukční materiál lesních dřevin dovážen ze třetích zemí. Celní úřady zejména kontrolují, zda je celní prohlášení s návrhem na propuštění do některého dovozního celního režimu doloženo zvláštním povolením vydaným Ministerstvem zemědělství. Zákonem o ekologickém zemědělství166 byla celním úřadům svěřena působnost v oblasti kontroly dovozu produktů ekologického zemědělství ze třetích zemí podle přímo použitelných předpisů Evropské unie167. Celní úřady provádějí dohled nad dovozem tohoto zboží a rozhodují o jeho nepropuštění do navrženého celního režimu, pokud nejsou společně s celním prohlášením předloženy stanovené doklady vydané Ministerstvem zemědělství. 165

zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin) 166 zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 167 nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91; nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických produktů ze třetích zemí

55

Celní orgány dále uskutečňují kontrolu dodržování podmínek při dovozu radioaktivních látek, radioaktivních odpadů a jaderných položek. Ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“) se celní správa podílí na zajištění dodržování podmínek stanovených zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů. Obecně se dá říct, že nelze propustit do volného oběhu jaderné položky, radioaktivní látky nebo radioaktivní odpady bez povolení SÚJB. Dovoz radioaktivních odpadů168 a dovoz potravin, hraček, šperků a kosmetických přípravků, do kterých byly přidány radioaktivní látky, je zcela zakázán, celní správa provádí dohled nad dodržováním tohoto zákazu. Dohledu ze strany celních orgánů podléhá rovněž dovoz veterinárního zboží, konkrétně živých zvířat, živočišných produktů a krmiv živočišného původu. Tuto problematiku upravují desítky unijních předpisů a dále zejména veterinární zákon169. Pohraniční veterinární kontrolu provádí orgány Státní veterinární správy, na nejdůležitějším vstupním bodě na našem území, kterým je mezinárodní letiště Praha-Ruzyně, tuto činnost vykonává pohraniční veterinární stanice Městské veterinární správy v Praze. Celní orgány na vstupních místech provádí kontroly zvířat v zájmovém chovu (zejména psů, koček a fretek) dovezených cestujícími ze třetích zemí, pokud se jedná o zboží neobchodní povahy. 170 Při propouštění veterinárního zboží do volného oběhu kontrolují celní úřady, zda je celní prohlášení doloženo originálem nebo stejnopisem společného veterinárního vstupního dokladu, který vydávají orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu. Bez tohoto dokladu, který potvrzuje, že byla provedena veterinární kontrola s příznivým výsledkem, nesmí být zboží do celního režimu volný oběh propuštěno.171

168

výjimkou je pouze zpětný dovoz zdrojů ionizujícího záření vyrobených v České republice nebo radioaktivních odpadů vzniklých z materiálů vyvezených z České republiky za účelem jejich zpracování nebo přepracování, který byl povolen SÚJB 169 zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) 170 viz nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května 2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS 171 § 32 odst. 5 a 6 veterinárního zákona

56

V reakci na znepokojení spotřebitelů členských států EU172 provádí od 31. prosince 2008 celní orgány kontrolu dodržování zákazu dovozu ze třetích zemí a uvádění na vnitřní trh psích a kočičích kůží a výrobků obsahujících tyto kůže. Výjimkou ze zákazu je pouze zboží ke vzdělávacím nebo taxidermickým účelům. Příslušným předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže. Z obdobných důvodů je omezen obchod s produkty z tuleňů a jejich dovoz pro komerční účely. Rovněž zde vykonává působnost celní správa, která při přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění produktů z tuleňů do volného oběhu postupuje v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení Komise (EU) č. 737/2010 ze dne 10. srpna 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2009 o obchodování s produkty z tuleňů. Na základě zákona o rostlinolékařské péči173, který navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie174, provádí celní úřady dohled nad dovozem zásilek podléhajících rostlinolékařské kontrole. Podobně jako v případě veterinárního zboží je tento dohled uskutečňován jak na vstupních místech do Evropské unie, kde dovozní rostlinolékařskou kontrolu provádí Státní rostlinolékařská správa, a dále při celním řízení, pokud je zboží navrženo k propuštění do dovozního celního režimu. V tomto případě se obvykle předkládá společně s celním prohlášením rovněž originál rostlinolékařského osvědčení (tzv. fytocertifikát). Rostlinolékařské kontrole nemusí podléhat jen dovážené rostliny a rostlinné produkty, ale rovněž dřevěný obalový materiál (např. proklady, bedny, desky, palety), pokud tak určí rostlinolékařská správa. Cílem je zabránit vstupu škodlivých organismů na území EU, které by se mohly v obalovém materiálu vyskytovat, neboť se jedná o prokázaný zdroj zavlékání a šíření řady nebezpečných škůdců a původců chorob rostlin.

172

dle vyjádření poslankyně Evropského parlamentu a členky Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Zuzany Roithové „jsou Evropané zděšeni představou, že by si nevědomky mohli pořídit věc vyrobenou z kůže jejich společníků a kamarádů“ 173 zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů 174 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS

57

Generální ředitelství cel je stanoveno175 jako příslušný orgán Evropské unie pro plnění úkolů vyplývajících z nařízení Rady (ES) č. 2368/2002 ze dne 20. prosince 2002, který se provádí Kimberleyský systém certifikace pro mezinárodní obchod se surovými diamanty. Systému certifikace vytvořeným kimberleyským procesem176 podléhá mimo jiné dovoz surových diamantů na území Evropské unie. Cílem těchto opatření je omezit obchod s konfliktními diamanty177, který má velmi často souvislost s financováním ozbrojených konfliktů, s činností nelegitimních povstaleckých hnutí a s nedovoleným obchodováním se zbraněmi a jejich šířením, a to zejména v afrických státech Angola, Guinea, Demokratická republika Kongo, Libérie a Sierra Leone. Propustit surové diamanty do celního režimu volný oběh může pouze tzv. určený celní úřad, kterým je v České republice Celní úřad Praha D1.178 Zásilka musí být doprovázena pravým a platným certifikátem a obsah zásilky musí odpovídat údajům uvedeným v certifikátu, pouze při splnění těchto podmínek může být zboží propuštěno do navrženého celního režimu.

3.2. Činnosti bez fiskálních cílů při vývozu Uplatňování zákazů a omezení při vývozu zboží má poněkud jiné cíle než tato činnost při dovozu. V těchto případech se EU i Česká republika snaží zajistit, aby nebylo do třetích zemí vyvezeno takové zboží, jehož vývoz je z nějakých důvodů nežádoucí. Buď proto, že je nenahraditelné a jeho vývozem by vznikla jistá škoda (typickým příkladem jsou předměty kulturní hodnoty), anebo proto, že se jedná o zboží z určitého důvodu nebezpečné nebo škodlivé a není obecným zájmem jeho volné obchodování se třetími zeměmi. V některých případech jsou zákazy a omezení při vývozu důsledkem role Evropská unie, kterou na sebe víceméně dobrovolně bere, a kdy vystupuje jako globální hráč na poli ochrany lidských práv, světové bezpečnosti, světové ekologie či klimatu planety.

175

§ 4 odst. 1 zákona č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o nakládání se surovými diamanty“) 176 kimberleyský proces je fórum, na kterém jeho členové navrhli mezinárodní systém certifikace pro surové diamanty, tzv. Kimberleyský systém certifikace 177 někdy se též používá označení „krvavé diamanty“ 178 § 4 odst. 3 a § 8 odst. 1 zákona o nakládání se surovými diamanty

58

Velké množství činností, které celní správa vykonává v souvislosti s dovozem zboží a jež byly popsány v kapitole 3.1., je obdobných i u vývozu. Většina zákazů a omezení v jednotlivých oblastech se vztahuje jak pro dovoz ze třetích zemí, tak také pro vývoz z celního území EU do těchto zemí. Je tomu tak proto, že se jedná o takové zboží, které podléhá zvláštnímu dohledu vzhledem k jeho specifickému charakteru. Například návykové látky, exempláře CITES, geneticky modifikované organismy a genetické produkty, odpady, radioaktivní látky či výrobky, jejichž držení je omezeno z bezpečnostních důvodů, nepodléhají zesílené kontrole jen při jejich importu, jak je uvedeno výše, ale rovněž při exportu. Pokud je zapotřebí při dovozu uvedeného zboží zvláštní povolení některého orgánu dozoru, tak obdobné povolení bude vyžadováno rovněž při jeho vývozu. Pro účely této práce byly proto jednotlivé druhy činností celní správy bez fiskálních cílů rozděleny na činnosti při dovozu a při vývozu podle toho, při jakém režimu jsou v praxi celních úřadů nejčastěji prováděny. Toto rozdělení však nelze brát dogmaticky, například zesílený dohled nad odpady179 se provádí v téměř stejném rozsahu u dovozu i u vývozu.

3.2.1. Dohled nad vývozem zboží dvojího užití V současné době je absolutní prioritou pro celní správu při vývozu zboží z Evropské unie do třetích zemí účinná kontrola zboží dvojího užití, včetně softwaru a technologií. Na základě jednomyslně přijaté rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1540 ze dne 28. dubna 2004 představila EU akční plán, jehož cílem je přijetí a posílení účinných opatření k zavedení kontrol k zabránění šíření jaderných, chemických nebo biologických zbraní a jejich nosičů. Zbožím dvojího užití se rozumí zboží včetně softwaru a technologií, které lze použít jak pro civilní, tak i vojenské účely a které zahrnuje veškeré zboží, které může být použito jak pro nevýbušné účely, tak i pro jakoukoliv formu podpory výroby jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení.180 Světovým lídrem v oblasti eliminace šíření zboží dvojího užití jsou Spojené státy americké, které se tím snaží zajistit, aby se toto zboží a technologie nedostalo do rizikových zemí, jakými jsou Írán, Severní Korea nebo Sýrie.

179 180

viz kapitola 3.1.12. čl. 2 odst. 1 nařízení o zboží dvojího užití

59

Zahraniční obchod se zbožím dvojího užití je sledován těmito mezinárodními kontrolními uskupeními181: 

Wassenaarské ujednání (WA) - zajišťuje kontroly širokého spektra konvenčních zbraní a zboží dvojího použití, především v průmyslové oblasti



Skupina jaderných dodavatelů (NSG) - zajišťuje mezinárodní kontroly jaderných položek



Australská skupina (AG) - stanovuje režim vývozních kontrol u chemických a biologických látek a zařízení zneužitelných pro výrobu nebo vývoj chemických a biologických zbraní, jehož úkolem je zabránit kumulaci velkého množství těchto chemických a biologických látek v rizikových oblastech a zamezit výrobě, vývoji a šíření chemických a biologických zbraní



Režim kontroly raketových technologií (MTCR) - soubor vývozních opatření uplatňovaných s cílem znemožnit šíření raketové technologie a všech zařízení a látek, které jsou klíčové pro vývoj a výrobu raket Při vývozu tak celní úřady provádějí kontrolu za účelem zjištění, zda vyvá-

žené zboží není zbožím dvojího užití. Účelem těchto kontrol je snaha zajistit, aby se toto zboží a tyto technologie nedostaly do států, které by je mohly využít v programech šíření zbraní hromadného ničení, nebo organizacím, které by je mohly použít pro teroristické nebo vojenské účely.182 V případě, že se jedná o zboží nebo technologie pro civilní využití, které splňují charakteristiky zboží dvojího užití definované v příloze I nařízení pro kontrolu zboží dvojího užití, je nutné k vývoznímu celnímu prohlášení na základě ustanovení §§ 3 až 7 zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití, předložit povolení udělené Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu. Povolení (licence) může být všeobecné, individuální nebo souhrnné a bez jeho předložení nelze zboží propustit do celního režimu vývoz. V praxi je ověřování skutečnosti, zda je vyvážené zboží zbožím dvojího užití, velmi komplikované, neboť pod jednou osmimístnou podpoložkou kombi-

181

Mezinárodní kontrolní režimy. Celní správa České republiky [online]. [cit. 2012-02-26]. Dostupné z: 182 tamtéž

60

nované nomenklatury může být zařazeno jak zboží, které není zbožím dvojího užití, tak zboží, které zbožím dvojího užití je. Záleží pak především na jeho specifických vlastnostech a technické charakteristice. Velmi často je nezbytné u takového zboží provést analýzu v celně technických laboratořích, čímž však dochází k průtahům v celním řízení. Za účelem identifikace zboží dvojího užití byla v roce 2011 v celní správě zavedena elektronická databáze Dual use a rovněž byli vyškoleni specialisté na tuto oblast z celních ředitelství a celních úřadů. Díky těmto opatřením tak byl celý proces urychlen, zpřehledněn a zjednodušen. Je však nutná i spolupráce vývozce či deklaranta, například v otázce předložení technické dokumentace k deklarovanému zboží.

3.2.2. Uplatňování mezinárodních sankcí Na základě článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie se uplatňují v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky tzv. omezující opatření neboli mezinárodní sankce. Tato opatření jsou nejčastěji přijímána vůči třetím zemím, ale mohou být uvalena i na nevládní organizace, teroristické skupiny, vládní představitele a další jednotlivce. Jedná se o nástroje diplomatické nebo hospodářské povahy, jejichž smyslem je přimět subjekt, proti němuž jsou namířeny, ke změně svého chování. Nejčastějším důvodem pro uvalení sankcí je porušování mezinárodního práva, nedodržování lidských práv, politika nerespektující demokratické zásady právního státu, udržení míru a bezpečnosti ve světě nebo boj proti terorismu. Proto na seznamu subjektů, vůči nimž jsou omezující opatření uplatňována, lze nalézt téměř všechny nedemokratické státy světa od Sýrie přes Bělorusko, Myanmar, Írán až po KLDR, ale rovněž jejich politické reprezentanty, anebo skupiny typu al-Káida či Tálibán. Mezinárodní sankce jsou přijímány v souvislosti se závaznými rezolucemi Rady bezpečnosti Organizace spojených národů anebo jde o vlastní omezující opatření Evropské unie. Těmi jsou společné postoje a společné akce Rady EU a především přímo použitelné právní předpisy Evropské unie.183 Existují různé druhy omezujících opatření, jako například diplomatické sankce, pozastavení spolupráce, bojkot sportovních či kulturních akcí, obchodní sankce, finanční

183

přehled platné sankční legislativy Evropské unie je dostupný z:

61

sankce, zákazy letů nebo omezení vstupu na území EU. Z tohoto výčtu vyplývá, že provádění všech druhů sankcí nemohou zajišťovat jen celní orgány. Těch se týkají zejména sankce obchodní, konkrétně různá zbrojní embarga nebo zákazy dovozu a vývozu zboží. Uplatňování ostatních druhů sankcí pak mají ve své kompetenci jiné orgány veřejné moci, u nás například Policie České republiky nebo Finančně analytický útvar Ministerstva financí, ale rovněž soukromoprávní subjekty jako banky či pojišťovny. Povinnost dodržovat nařízení EU a zákony ČR184, které se týkají mezinárodních sankcí, má koneckonců každá právnická i fyzická osoba.

3.2.3. Ochrana kulturního dědictví Téměř každý stát na světě chrání své kulturní památky jako součást vlastního kulturního dědictví. Zvlášť velký důraz je kladen na možný vývoz kulturních památek vzhledem k praktické nenahraditelnosti těchto statků. Právě z tohoto důvodu vystupují při ochraně kulturních památek185, sbírkových předmětů, archiválií a jiných předmětů kulturní hodnoty mimo další orgány veřejné moci i celní orgány, které provádí dohled nad vývozem kulturních statků do třetích zemí. Postupují podle nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (dále jen „nařízení o vývozu kulturních statků“), dle ustanovení článku 2 tohoto právního předpisu se může vyvezení kulturních statků mimo území Evropské unie uskutečnit pouze na základě předložení vývozního povolení. Podle § 20 odst. 1 zákona o státní památkové péči, se pro kulturní památky takovým povolením rozumí souhlas Ministerstva kultury. Omezen však není jen vývoz movitých věcí, které byly prohlášeny za kulturní památku nebo národní kulturní památku. Vývozní povolení příslušného orgánu členského státu186 je nutné předložit celnímu úřadu, který přijímá vývozní celní prohlášení

184

postup při provádění mezinárodních sankcí upravuje zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí 185 dle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“) prohlašuje movité a nemovité věci za kulturní památku Ministerstvo kultury České republiky; kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje na základě § 4 zákona o státní památkové péči Vláda České republiky za národní kulturní památky 186 seznam orgánů příslušných k vydávání vývozních povolení pro kulturní statky zveřejněný v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení o vývozu kulturních statků byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie C 164 ze dne 16. 7. 2009

62

a rozhoduje o propuštění zboží do celního režimu vývoz, i pro jiné kulturní statky, jejichž seznam je uveden příloze I nařízení o vývozu kulturních statků. Může se jednat například o knihy, nábytek, hudební nástroje nebo dopravní prostředky, pokud splňují podmínku stáří. Spolupráce členských států a jejich celních správ při vývozu kulturních statků do třetích zemí je naprosto klíčová, přestože čl. 36 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje výjimku z omezení dovozu a vývozu mezi členskými státy mimo jiné i z důvodu ochrany národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu. Při otevřených vnitřních hranicích lze však jen těžko zabránit převozu jakéhokoliv zboží z jednoho členského státu do jiného. Celní správa při výkonu této své pravomoci úzce spolupracuje s orgány státní památkové péče.

3.2.4. Dohled nad vývozem vojenského materiálu Zahraniční obchod s vojenským materiálem je upraven zákonem 187, k provedení tohoto zákona byla vydána vyhláška188, která v přílohách obsahuje i seznamy vojenského materiálu. Předmětem obchodu s vojenským materiálem však nesmí být zbraně hromadného ničení, kterými se rozumí jaderné, chemické a biologické zbraně.189 Zahraniční obchod s vojenským materiálem mohou provádět pouze právnické osoby na základě povolení, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu po souhlasném vyjádření Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Tyto osoby mohou vojenský materiál vyvézt z celního území Evropské unie jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v licenci udělené Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu. Celní úřady před propuštěním zboží do vývozního celního režimu vyžadují předložení této licence, na které současně s vydáním rozhodnutí o propuštění zboží provede odpis. Bez předložení originálu licence, která bude obsahovat veškeré náležitosti a na

187

zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem“) 188 vyhláška č. 332/2009 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 189 § 4 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem

63

které bude vyvážený vojenský materiál přesně specifikován (druh, označení, množství, výrobní čísla, podpoložka kombinované nomenklatury atd.), nemůže celní úřad takové zboží do vývozního celního režimu propustit.

3.2.5. Dohled nad vývozem chemických látek a přípravků Velký význam přikládá Evropská unie prostřednictvím přímo použitelných právních předpisů zahraničnímu obchodu s chemickými látkami190 a tzv. nebezpečnými chemickými látkami191. Důvodem je zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí a rovněž dodržování Rotterdamské úmluvy 192. Národním právním předpisem, který navazuje na jmenovaná evropská nařízení, a podle kterého postupují celní úřady, je chemický zákon193. Na základě ustanovení § 30 tohoto zákona vedou celní úřady evidenci všech chemických látek a chemických směsí vyvezených z území České republiky, kontrolují dodržování chemického zákona, vyhlášek k jeho provedení, přímo použitelných předpisů Evropské unie a rozhodnutí správních orgánů vývozci chemických látek, a také ukládají pokuty za porušení stanovených povinností. Celní úřady dále kontrolují, zda je při vývozu nebezpečných chemických látek a přípravků přiložen k celnímu prohlášení bezpečnostní list 194, a správnost referenčního identifikačního čísla195 uvedeného v příslušném vývozním celním prohlášení. Zvláštní režim se pak uplatňuje u rtuti, jejíž vývoz a vývoz sloučenin, směsí, slitin a oxidů rtuti je na základě zvláštního právního předpisu196 zcela zakázán, s výjimkou vývozu pro výzkumné, vývojové, zdravotnické a analytické 190

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES 191 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008, o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek 192 Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, kterou smluvní strany podepsaly v Rotterdamu dne 10. září 1998 193 zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) 194 bezpečnostní list stanoví mechanismus předávání náležitých informací o bezpečnosti klasifikovaných látek a přípravků, včetně informací z příslušných zpráv o chemické bezpečnosti bezprostředním následným uživatelům ve směru dodavatelského řetězce 195 desetimístný identifikační kód, vygenerovaný databází při registraci nebezpečné látky nebo nebezpečného přípravků vývozcem 196 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti

64

účely. Rovněž dohled nad dodržováním tohoto zákazu provádí celní orgány. Celní správa České republiky při výkonu svých kompetencí v oblasti dohledu nad vývozem chemických látek spolupracuje zejména s Ministerstvem životního prostředí a s ČIŽP.

3.2.6. Kontrolní činnost při vývozu tzv. mučících nástrojů Evropská unie je signatářem a spolutvůrcem celé řady mezinárodních deklarací a úmluv197, které ve svém obsahu vyslovují bezvýhradný a všeobecný zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Zároveň je ve všech členských státech zakázán trest smrti, což je mimo jiné vyjádřeno i v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Tyto humánní principy by EU chtěla přenést i do těch třetích zemí, kde dosud nejsou uplatňovány, a prosazuje zavedení všeobecného moratoria na trest smrti. Proto bylo přijato příslušné nařízení198, které vývoz zboží, jež by se dalo použít k výše uvedeným účelům, zakazuje. Jedná se například o šibenice, gilotiny, elektrická křesla určená k popravám, palečnice, obušky, pásy aplikující elektrické šoky. Výjimkou ze zákazu je pouze zboží určené pro účely veřejného vystavení v muzeu. K provedení evropského nařízení byl vydán zákon 199, který jej dále upřesňuje a zejména upravuje pravidla související s povolováním vývozu předmětného zboží a kontrolou jeho vývozu. K vydání povolení je příslušné Ministerstvo průmyslu a obchodu, které musí být v některých případech v souladu se závazným stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí. Číslo jednací povolení je pak vývozce povinen uvést do vývozního celního prohlášení. Celní úřady provádí dohled nad vývozem výše uvedeného zboží a na povolení potvrzují uskutečnění vývozu. Útvary celní správy rovněž v této věci vedou stanovenou evidenci.

197

např. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 198 nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání 199 zákon č. 38/2008 Sb., o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související, a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

65

3.2.7. Další druhy nefiskálních činností při vývozu Kromě činností uvedených v kapitolách 3.2.1. až 3.2.6. vykonává celní správa v souvislosti s vývozem zboží do třetích zemí celou řadu dalších kompetencí bez přímého fiskálního dopadu na veřejné rozpočty, jimž se budu vzhledem ke kapacitním možnostem této práce věnovat jen ve stručnosti. Opět je však nutné zdůraznit, že tím nemá být naznačeno, že by byly méně podstatné než činnosti uvedené výše. V úzké součinnosti se SÚJB provádí celní správa dohled nad vývozem vysoce rizikových biologických agens200 a toxinů201. Důvodem pro zesílený dohled nad tímto zbožím je, že vzhledem k jeho vlastnostem a schopnostem může být aplikováno jako zbraň, případně jako zbraň hromadného ničení. Na základě ustanovení § 14 odst. 1 příslušného zákona202 může z území České republiky vyvézt vysoce riziková biologická agens a toxiny pouze držitel povolení, které vydává SÚJB. Takový vývoz je navíc možné uskutečnit jen do zemí, které jsou členskými státy Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a jejich zničení203, a jen k přesně vymezeným účelům (např. průmyslovým, zemědělským, výzkumným, zdravotnickým, farmaceutickým, ochranným atd.). Velmi podobná je problematika dohledu celních orgánů nad vývozem chemických zbraní. Právní úprava je opět soustředěna v samostatném zákoně204 a i v tomto případě provádí výkon státní správy SÚJB, se kterým CS ČR spolupracuje. Česká republika je signatářem Úmluvy o zákazu vývoje, výroby,

200

jakýkoliv organismus přírodní i modifikovaný, jehož záměrné použití může způsobit smrt, onemocnění anebo zneschopnění lidí a zvířat, nebo který může způsobit úhyn nebo poškození rostlin 201 látka vzniklá z jakýchkoliv organismů včetně mikroorganismů, zvířat nebo rostlin, jakéhokoliv způsobu výroby, přírodní nebo modifikovaná, nebo látka chemicky syntetizovaná, která může způsobit smrt, nemoc nebo jinak ublížit lidem, zvířatům nebo rostlinám 202 zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona 203 vyhláška ministra zahraničních věcí č. 96/1975 Sb., o Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení 204 zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

66

hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení205, proto je vývoj, výroba, držení, použití a nakládání s chemickými zbraněmi zakázán. Celní správa vykonává dohled nad zákazem vývozu chemických zbraní a rovněž nad vývozem toxických chemických látek a jejími prekurzory, které by mohly být použity k výrobě chemických látek. Vývoz těchto stanovených látek lze uskutečnit jen držitelem licence vydané SÚJB, jen do členských států Úmluvy a pouze k mírovým nebo ochranným účelům. Zvláštnímu povolení Ministerstva zdravotnictví podléhá na základě ustanovení § 26a transplantačního zákona206 vývoz orgánů a tkání lidského původu, celní úřady provádějí dohled nad dodržováním podmínek stanovených v takto vydaném vývozním povolení. Odbornou součinnost v této problematice celním orgánům poskytuje kromě Ministerstva zdravotnictví i Koordinační středisko transplantací207.

205

sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2009 Sb.m.s., kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 94/1997 Sb., o přijetí Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení 206 zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon) 207 organizační složka státu zřízená Ministerstvem zdravotnictví dne 7. července 2003 na základě ustanovení § 25 transplantačního zákona

67

Závěr V souvislosti s dovozem zboží na celní území Evropské unie nebo vývozem zboží z tohoto území do třetích zemí vykonává Celní správa České republiky celou řadu činností, které jsou upraveny evropskými i národními právními předpisy. Některé z těchto činností mají bezprostřední fiskální dopady na veřejné rozpočty, kterými jsou zejména státní rozpočet a rozpočet Evropské unie. Na druhou stranu vykonávají celní orgány rovněž takové činnosti, které vykazují fiskální dopady jen nepřímé, nepatrné nebo dokonce vůbec žádné. Snad s výjimkou toho, že i samotná činnost celní správy je hrazena z veřejných prostředků. Jedná se především o dohledové, dozorové a kontrolní pravomoci v celé řadě oblastí. Celní správa je těmito pravomocemi pověřena proto, že je de facto jediným orgánem státní moci, který může zamezit dovozu či vývozu takového zboží, jehož mezinárodní obchod je platnými právními předpisy z různých důvodů omezen nebo zcela zakázán. Fiskální aspekty činností celní správy vykonávaných při dovozu zboží jsou vyjádřené především postavením celních orgánů, jejichž soustava bude až do konce roku 2012 tvořena Generálním ředitelstvím cel, celními ředitelstvími a celními úřady208, jako správců daní dle daňového řádu. V této pozici vedou celní řízení, během nějž je vyměřován a vybírán celní dluh. Ten se skládá zejména z dovozního cla, v některých případech rovněž z daně z přidané hodnoty či spotřební daně. Význam cel se však vzhledem k liberalizaci světového obchodu prosazované na půdě Světové obchodní organizace neustále snižuje. Přestože z hlediska rozpočtu EU má clo jako jeden z tradičních zdrojů příjmů stále zásadní význam, pro státní rozpočet ČR je dnes výnos z cel již téměř zanedbatelný. Fiskální funkce cla tak v pořadí důležitosti klesla za funkce jiné, jako jsou zejména funkce obchodně-politická a ochranná. Rovněž fiskální význam obou zmíněných nepřímých daní vybíraných při dovozu je spíše symbolický. Také při vývozu vykonávají celní orgány takové činnosti, které mají jisté fiskální dopady, ovšem pro veřejné rozpočty se záporným účinkem. Zde se jedná především o činnosti spojené s poskytováním vývozních subvencí na zemědělské produkty a také o působnost na základě zákona o dani z přidané hodnoty. 208

dne 1. ledna 2013 nabude účinnosti nový zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, poté bude soustavu celních orgánů tvořit Generální ředitelství cel a patnáct celních úřadů

68

Klesající význam a množství aktivit spojených s importem či exportem zboží vykonávaných celními orgány, které mají přímé fiskální účinky, stále více nahrazují takové činnosti, jež odpovídají postavení celní správy jako kontrolní a dozorové státní instituci. Z této pozice je jejím hlavním úkolem nepropustit do dovozního či vývozního celního režimu takové zboží, které dle platné právní úpravy propuštěno být nemá, ať už se jedná o dovoz padělků značkové obuvi na jedné straně nebo vývoz jaderných hlavic na straně druhé. Těmto aktivitám byla věnována třetí kapitola diplomové práce. Jde o velmi rozsáhlý konglomerát činností z různých oblastí, které v obecné rovině náleží do působnosti zcela odlišných ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní správy, než je celní správě přímo nadřízené Ministerstvo financí. Po provedené analýze aktivit celní správy s fiskálními i bez fiskálních aspektů uskutečňovaných při dovozu a vývozu zboží je zcela jednoznačně nutné konstatovat, že v současné době jasně dominují činnosti tzv. nefiskální, tedy především dohled, dozor a kontrola nad zbožím překračujícím hranice celního území Evropské unie. Vzhledem k tomu, že oba typy těchto činností vykonává celní správa prakticky současně během celního řízení, není možné je od sebe zřetelně oddělit. I na základě vlastních poznatků z praxe však mohu odhadnout, že činnosti s fiskálními aspekty dnes představují přibližně 20 až 25 % veškerých aktivit celní správy při celních procedurách spojených s dovozem či vývozem zboží, zbylá větší část tak připadá právě na činnosti dohledového a kontrolního charakteru bez přímých fiskálních dopadů. Možná právě zde lze hledat důvody, proč Ministerstvo financí nakonec upustilo od svého původního záměru, kterým bylo začlenění celní správy do projektu jednoho inkasního místa. Stanovená hypotéza tak byla vyvrácena a je nezbytné ji zamítnout, neboť celní orgány, přestože se jedná o správce daně zařazené v rezortu Ministerstva financí, vykonávají v souvislosti s importem či exportem zboží ve větší míře kontrolní a dohledové činnosti bez přímého fiskálního dopadu, které výrazně převažují nad činnostmi s přímým fiskálním dopadem. Oba tyto typy činností však mají společného jmenovatele, jímž je celní řízení, a výkonné útvary celní správy, kterými jsou v těchto případech celní úřady a jejich pobočky, je tedy nemohou vykonávat nezávisle na sobě.

69

Resumé The diploma thesis deals with the powers of the Customs Administration of the Czech Republic performed over the import of goods in the European Union customs area, or over its export to third countries. The thesis focuses on the traditional role of customs officers that has been always related to the transportation of goods across the borders of a country or customs union, and with performance of customs procedures. The main objective of the work is to evaluate the customs activities from the point of view of their fiscal goals in activities related to import and export of goods. The Customs Administration of the Czech Republic is one of the twenty seven customs administrations in the customs area of the European Union that ensure the application of the customs law that is mostly unified in all member states. The expression “application of the customs law” can be thus interpreted both as the activities with a certain fiscal impact, and as activities without any fiscal impact. The term “fiscal impact” describes a situation when the financial means are paid to the public budget as determined in the tax regulations, or they are withdrawn from it. Activities without a direct fiscal impact include namely those where the customs administration acts as the control and supervisory body of the state, and secures the compliance with all legal regulations restricting or even forbidding the export or import of a concrete type of goods. The thesis consists of three main parts. After the general introductory part, the second chapter of the diploma thesis deals with those activities of the customs administration that have certain direct fiscal impacts. Most attention is paid to the customs duty as a special type of monetary fulfilment associated with the transportation of the goods across the border of a customs area, its legal and economic characteristics, types and functions. Attention is also paid to other fiscal aspects related to the import and export of goods. In the third chapter the author explores those activities that are entrusted to the competence and power of customs bodies through generally binding legal regulations, that have relation to the export and import of goods but that are not related to any direct fiscal impacts.

70

The result of the performed analysis should provide an answer to the question whether customs offices can further be understood namely as parts of the broadly interpreted revenue administration, besides for instance the actual revenue offices, or whether it is – on the contrary - the supervisory and control activity, primarily without any fiscal aspects, that prevails in their case. The fiscal aspects of activities of the customs offices performed at the import of goods are expressed mainly by the position of the customs offices as the tax administrators according to the tax law when they conduct the customs proceedings - that is a special type of tax proceedings during which the customs duty is assessed and collected. The customs duty is mostly made of the import duty; in some cases by a value added tax and consumption tax. However, with regard to the liberalization of global trade as promoted by the World Trade Organization, the significance of customs duties keeps declining. In the order of significance, the fiscal function of the duty dropped behind other functions like the commercial-political function or the protective function. On the other hand, the customs administration performs activities of the control and supervisory nature, and on the grounds of this position it is its main task not to allow the import or export of such goods that – according to the valid and enforceable legislation – shall not be imported or exported. After the performed analysis of activities of the customs administration with or without fiscal aspects it was found out that at present the non-fiscal activities, i.e. the supervision and control over the goods transported across the borders of the customs area of the European Union, which represents about three quarters of all activities of the customs administration at customs procedures related to the import or export of the goods, clearly dominate. The activities with direct fiscal impact make up only a small part of these activities.

71

Seznam použitých pramenů Monografie 1. BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha : C.H.Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-801-6 2. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005, ISBN 80-7179-891-6 3. KALÍNSKÁ, E. a kol. Mezinárodní obchod v 21. století. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, ISBN 978-80-247-3396-8 4. MACHKOVÁ, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, E., SATO, A. a kol. Mezinárodní obchodní operace. 5. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010, ISBN 978-80-247-3237-4 5. MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. Praha : ASPI, a.s., 2007, ISBN 97880-7357-263-1 6. MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I. Základy finančního práva. Brno : Masarykova univerzita, 2008, ISBN 978-80-210-4514-9 7. RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. Brno : Masarykova univerzita, 2008, ISBN 978-80-210-4732-7 8. ROZEHNALOVÁ, N., TÝČ, V. Vnější obchodní vztahy Evropské unie. Brno : Masarykova univerzita, 2006, ISBN 80-210-4073-4 9. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2010, ISBN 978-80-7357-562-5 10. SOUKUP, A. Mezinárodní ekonomie. Plzeň : Aleš Čeněk s.r.o., 2009, ISBN 978-80-7380-197-7 11. SVATOŠ, M. a kol. Zahraniční obchod – teorie a praxe. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009, ISBN 978-80-247-2708-0 12. SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 4. vydání. Praha : C.H.Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-334-9 13. ŠRAMKOVÁ, D. a kol. Celní správa v organizačním a funkčním pojetí - vybrané kapitoly, Brno : Masarykova univerzita, 2011, ISBN 978-80-210-5690-9 14. TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přepracované a aktualizované vydání. Praha : Leges, s.r.o., 2010, ISBN 978-80-87212-60-8

72

Časopisecká díla 1. PROCHÁSKOVÁ, M. Výběr cel a daní 2011. CLO-DOUANE, měsíčník Celní správy České republiky. 2012, ročník 46, č. 1, s. 8-9 2. ŠILHART, M. Celní správa a ochrana duševního vlastnictví, díl IV. CLODOUANE, měsíčník Celní správy České republiky. 2009, ročník 43, č. 3, s. 14-15 Právní předpisy (ve znění pozdějších novel) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku Nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití Nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005, o uplatňování systému všeobecných celních preferencí Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství Nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství Nařízení Komise (ES) č. 312/2009 ze dne 16. dubna 2009, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství Nařízení Rady (ES) č. 32/2000 ze dne 17. prosince 1999 o otevření a správě celních kvót Společenství závazných v rámci GATT a některých jiných celních kvót Společenství, o podrobných pravidlech pro úpravu těchto kvót a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1808/95

73

Nařízení Rady (ES) č. 673/2005 ze dne 25. dubna 2005 o stanovení dodatečných cel na dovoz některých produktů pocházejících ze Spojených států amerických Nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 405/2011 ze dne 19. dubna 2011, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých tyčí a prutů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie Nařízení Rady (EU) č. 1344/2011 ze dne 19. prosince 2011 o pozastavení všeobecných cel společného celního sazebníku pro určité zemědělské produkty, produkty rybolovu a průmyslové výrobky a o zrušení nařízení (ES) č. 1255/96 Nařízení Rady (EU) č. 7/2010 ze dne 22. prosince 2009 o otevření a způsobu správy autonomních celních kvót Unie pro některé zemědělské produkty a průmyslové výrobky a o zrušení nařízení (ES) č. 2505/96 Nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) Nařízení Komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty Nařízení Komise (ES) č. 1276/2008 ze dne 17. prosince 2008 o sledování vývozů zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky, prováděném prostřednictvím fyzických kontrol Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1334/2011 ze dne 19. prosince 2011, kterým se pro rok 2012 zveřejňuje nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady zavedená nařízením (EHS) č. 3846/87 Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi Nařízení Komise (ES) č. 1277/2005 ze dne 27. července 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a k nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi

74

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 Nařízení Rady (EHS) č. 3626/82 ze dne 3. prosince 1982 o provádění Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve Společenství Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi Nařízení Komise (ES) č. 407/2009 ze dne 14. května 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi Nařízení Komise (ES) č. 669/2009 ze dne 24. července 2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, pokud jde o zesílené úřední kontroly dovozu některých krmiv a potravin jiného než živočišného původu, a kterým se mění rozhodnutí 2006/504/ES Nařízení Komise (ES) č. 1135/2009 ze dne 25. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz určitých výrobků pocházejících nebo odesílaných z Číny a kterým se zrušuje rozhodnutí Komise 2008/798/ES Nařízení Komise (ES) č. 1151/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz slunečnicového oleje pocházejícího nebo zasílaného z Ukrajiny vzhledem k riziku jeho kontaminace minerálním olejem a zrušuje rozhodnutí 2008/433/ES Nařízení Komise (ES) č. 1152/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní podmínky dovozu některých potravin z některých třetích zemí v důsledku rizika kontaminace aflatoxiny a kterým se zrušuje rozhodnutí 2006/504/ES Nařízení Komise (EU) č. 258/2010 ze dne 25. března 2010, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz guarové gumy pocházející nebo zasílané z Indie vzhledem k rizikům kontaminace pentachlorfenolem a dioxiny a zrušuje rozhodnutí 2008/352/ES Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 961/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 297/2011 Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu

75

Nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení některých práv k duševnímu vlastnictví a opatřeních, která mají být přijata vůči zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo Nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických produktů ze třetích zemí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech Nařízení Komise (ES) č. 1850/2006 ze dne 14. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro vydávání ověřovacích listin původu pro chmel a chmelové výrobky Nařízení Komise (ES) č. 1295/2008 ze dne 18. prosince 2008 o dovozu chmele ze třetích zemí Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května 2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže Nařízení Komise (EU) č. 737/2010 ze dne 10. srpna 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1007/2009 o obchodování s produkty z tuleňů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS Nařízení Rady (ES) č. 2368/2002 ze dne 20. prosince 2002, který se provádí Kimberleyský systém certifikace pro mezinárodní obchod se surovými diamanty Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES

76

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008, o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek Nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání Smlouva o fungování Evropské unie Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků Směrnice Rady 1999/105/ES ze dne 22. prosince 1999 o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení Směrnice Rady 90/220/EHS, a ze směrnice Rady 90/219/EHS ze dne 23. dubna 1990 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy Rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (2007/436/ES, Euratom) Rozhodnutí Rady ze dne 22. října 1990, kterým se jménem Evropského hospodářského společenství uzavírá Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon Zákon č. 280/2009, daňový řád Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních

77

Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky Zákon č. 17/2012, o Celní správě České republiky Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů Zákon č. 458/2011, o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 228/2005, o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele

78

Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních) Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) Zákon č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu a o změně některých zákonů Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona

79

Zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin) Zákon č. 38/2008 Sb., o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související, a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon) Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 590/2011 k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2010 Vyhláška č. 332/2009 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 96/1975 Sb., o Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2009 Sb.m.s., kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 94/1997 Sb., o přijetí Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 572/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin Nařízení vlády č. 178/2011 Sb., o stanovení některých pyrotechnických výrobků, podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz, a vzoru žádosti o udělení povolení Nařízení vlády č. 230/2005 Sb., kterým se stanoví seznam stanovených výrobků, podmínky, za nichž lze uskutečnit dovoz nebo vývoz nebo přepravu stanovených výrobků, a náležitosti a vzory žádostí o udělení povolení

80

Internetové zdroje: Celní správa České republiky [online]. Dostupné z WWW: Evropský parlament [online]. Dostupné z WWW: Evropská komise [online]. Dostupné z WWW: World Trade Organization [online]. Dostupné z WWW: Rada Evropské unie [online]. Dostupné z WWW: Přístup k právu Evropské unie [online]. Dostupné z WWW: TARIC Consultation [online]. Dostupné z WWW: Ozone Depleting Substances [online]. Dostupné z WWW: BussinessInfo.cz : Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Dostupné z WWW: Ministerstvo financí České republiky [online]. Dostupné z WWW: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky [online]. Dostupné z WWW: Ministerstvo životního prostředí České republiky [online]. Dostupné z WWW: Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. Dostupné z WWW: Ministerstvo kultury České republiky [online]. Dostupné z WWW: Portál eAGRI [online]. Dostupné z WWW: Státní úřad pro jadernou bezpečnost [online]. Dostupné z WWW: Česká obchodní inspekce [online]. Dostupné z WWW: Česká inspekce životního prostředí [online]. Dostupné z WWW: Státní veterinární správa [online]. Dostupné z WWW:

81

Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. Dostupné z WWW: Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv [online]. Dostupné z WWW: Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. Dostupné z WWW: Státní zemědělský intervenční fond [online]. Dostupné z WWW: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [online]. Dostupné z WWW: Koordinační středisko transplantací [online]. Dostupné z WWW: Internetové stránky poslankyně Evropského parlamentu MUDr. Zuzany Roithové, MBA [online]. Dostupné z WWW: Kvalifikační práce SVOBODA, K. Celní režimy ve světle tzv. modernizovaného celního kodexu. 2009. 48 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Dana Šramková. SVOBODA, K. Ochrana práv duševního vlastnictví celními orgány. 2011. 105 s. Diplomová práce. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta. Vedoucí práce Milan Uhlík. ČEJKA, Z. Společný celní sazebník a proces sazebního zařazení zboží. 2010. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Dana Šramková. ERNEST, D. TARIC – Integrovaný tarif Společenství. 2010. 52 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Dana Šramková. Další použité prameny Interní normativní akty Celní správy České republiky Informace a dokumenty pro služební účely dostupné na intranetových stránkách Celní správy České republiky Informace a materiály získané na poradách, seminářích a vzdělávacích akcích pořádaných Celní správou České republiky Informace získané při konzultacích s odbornými útvary Generálního ředitelství cel a při výkonu vlastní praxe v celním řízení

82