Zeměpisná označení a jejich ochrana

Zeměpisná označení a jejich ochrana

1

Publikace vznikla za podpory Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví 1. vydání, prosinec 2011

Redakce Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Na Františku 32, 110 15 Praha 1 T +420 224 851 111 www.mpo.cz

Neprodejná publikace Publikace je výhradním vlastnictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a nesmí být použita pro jiné účely bez jeho výslovného souhlasu.

Zeměpisná označení a jejich ochrana Obsah 1.

Úvod – růst významu ochrany zeměpisných označení

2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6.

Co je předmětem ochrany Zeměpisná označení a označení původu – definice Proč chránit zeměpisná označení Mezinárodní právní rámec ochrany Právní rámec ochrany v Evropské unii Právní rámec ochrany v České republice Jaká označení lze chránit a doba ochrany

3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4.

Vymáhání práv k zeměpisným označením Vymáhání práv k zeměpisným označením v ČR Příklady českých zeměpisných označení Vymáhání práv k zeměpisným označením v Evropské unii Mezinárodní vymáhání práv k zeměpisným označením

4.

Na koho se obrátit – důležité kontakty při registraci a vymáhání práv k zeměpisným označením zboží

3

1. Úvod – růst významu ochrany zeměpisných označení Zeměpisné označování výrobků sahá hluboko do historie a bylo vždy spojeno s vyjádřením kvality a specifik, které měly vazbu na určité území, a to nejen kvůli surovinám, ale i lidské práci a způsobu výroby. Jako nejčastější příklad se uvádí produkce vína. První odkazy na druhy vín nazvané podle zeměpisných míst jsou zaznamenány v Bibli a tato tradice pokračovala přes antiku a středověk, kdy se vína z určitých regionů rychle šířila v Evropě. Vznikla tak různá zeměpisná rozlišení vín, stále však bez právní ochrany. S oblibou některých druhů vzrostl výskyt jejich padělků, které pocházely z jiných teritorií a lišily se kvalitou a chutí. Objevila se tedy potřeba ochránit tradici a pověst vín z určitých regionů. Jako historicky první zmínka o exkluzivitě a ochraně vín z určitého regionu je známá z roku 1716 italská vinice Chianti. Další případ je portugalské Portské víno z roku 1756. Portské bylo od 16. století exportováno do Anglie, kde velmi rychle našlo značnou oblibu. Často však vína z jiných částí Evropy byla zaměňována za Portské. V Portugalsku tak od roku 1756 začali chránit tradiční značku portského vína (Região Demarcada do Douro) a vznikla dokonce společnost, která kontrolovala výrobní postup portského od utržení hroznů po export. Tím bylo vytvořeno jedno z prvních regionálních označení původu. První právní úpravu ochrany zeměpisných označení a označení původu vnesla do svého právního řádu Francie, a to zákonem z roku 1919. Země tak reagovala na jeden z fenoménů tehdejší doby, kterým byla migrace. Noví přistěhovalci, kteří odjeli z Evropy, aby se usadili v Severní Americe či Austrálii, si s sebou přivezli i postupy výroby sýrů, vín a dalších potravin či nápojů. Začali je v nové domovině vyrábět a dávali jim jména se zeměpisnými názvy, které se vztahovaly k jejich původním domovům v Evropě. V posledních desetiletích přinesla růst významu ochrany zeměpisných označení globální ekonomika. Riziko zneužití se tak několikanásobně zvyšuje a držitelé práv k zeměpisným označením typu Kubánské doutníky či Kašmírské šály, které pro spotřebitele znamenají záruku určité kvality, volají po vyšší právní ochraně zeměpisných označení, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.

4

2. Co je předmětem ochrany 2.1 Zeměpisná označení a označení původu – definice → Zeměpisné označování zboží patří mezi nejstarší typy ochrany průmyslových práv ve světě a řadí se do skupiny práv na označení, kam spadají mj. ochranné známky, obchodní jména apod. Obecně se za zeměpisné označení považuje jakékoliv označení výrobků s nějakou vazbou na jejich zeměpisný původ. V současné době český právní řád i právní úprava Evropské unie rozlišují tzv. zeměpisná označení a označení původu. → Zeměpisné označení je název území používaný k označení zboží, které z tohoto teritoria pochází, pokud toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné specifické vlastnosti, které lze přičíst jeho zeměpisnému původu, a jestliže výroba, zpracování nebo příprava takového zboží probíhá na daném území. → Označení původu je název oblasti, určitého místa nebo země používaný k označení zboží, které pochází z tohoto území, pokud kvalita nebo vlastnosti zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory. Navíc musí výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhat v tomto území. → Zeměpisná označení a označení původu (př. Jablonecké sklo, Olomoucké tvarůžky, Budějovické pivo) představují právo na jejich užívání, a to každým, kdo dané výrobky ve vymezené oblasti produkuje a zaručí spotřebiteli kvalitu a vlastnosti, které takto označené zboží má mít. Na rozdíl od toho ochranné známky (př. Coca Cola, Škoda, Jawa) jsou předmětem výlučného vlastnictví.

2.2 Proč chránit zeměpisná označení → Ochrana duševního vlastnictví – ochrana proti zneužití označení jiným domácím či zahraničním výrobcem nabývá stále většího významu a ekonomické hodnoty → Marketingový nástroj – zeměpisná označení jsou zárukou určité kvality → Informace pro spotřebitele – označení mají informativní charakter pro spotřebitele a pomáhají mu rozlišit výrobky s vyšší mírou kvality od ostatních

5

2.3 Mezinárodní právní rámec ochrany Mezinárodní dohody týkající se zeměpisných označení → Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížská unijní úmluva) z r. 1883 – mnohostranná mezinárodní smlouva upravující základní principy a pravidla v jednotlivých oblastech průmyslového vlastnictví. → Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží z r. 1891 → Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jeho mezinárodním zápisu z r. 1958 – umožňuje mezinárodní zápis označení původu zboží, a to prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). → Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights; dále TRIPS) z r. 1994 – mnohostranná dohoda v rámci Světové obchodní organizace, která zahrnuje různé oblasti práv k duševnímu vlastnictví a prostředky k jejich dodržování.

→ Růst globalizace obchodu si vyžádal mj. mezinárodní úpravu v oblasti zeměpisného označování výrobků. → Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jeho mezinárodním zápisu je jedinou multilaterální smlouvou se zaměřením pouze na zeměpisná označení, respektive označení původu. Přistoupilo k ní dosud 27 zemí. Česká republika má přes 70 registrací v rámci této úmluvy, což je téměř 10ti procentní podíl na celkově registrovaných označeních. → Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) vznikla v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Jde o v současné době nejčastěji odkazovanou mezinárodní právní úpravu, která má poměrně širokou členskou základnu. Dohoda je považována za minimální standard ochrany práv k duševnímu vlastnictví. A mj. definuje zeměpisná označení vztahující se ke zboží, které pochází z území nebo oblasti člena WTO, a to v případě, že lze kvalitu, pověst a charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu. Dále se v ní rozlišují zeměpisná označení vín a lihovin, kterým je poskytována vyšší, tzv. dodatečná ochrana. Chráněna však nejsou taková zeměpisná označení pro vína a lihoviny, jejichž označení se v jiném členském státě stala druhovým, tedy obecným pojmenováním určitého výrobku. Evropská unie se v rámci dohody TRIPS v současné době snaží o rozšíření dodatečné ochrany zeměpisných označení pro vína a lihoviny i na další zboží. 6

2.4 Právní rámec ochrany v Evropské unii Platné právní předpisy Evropské unie ve vztahu k zeměpisným označením → Nařízení Rady ES č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení původu zemědělských produktů a potravin → Nařízení Rady ES č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) → Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 110/2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin

→ Současná legislativa EU neupravuje ochranu zeměpisných označení a označení původu komplexně. Právní úprava se vztahuje jen na zemědělské produkty, potraviny, vína a lihoviny. → O zápis označení do rejstříku žádají výrobci či zpracovatelé produktů, jejichž označením má být poskytnuta ochrana, přes příslušné národní úřady. Ty žádosti o zápis po úspěšném dokončení národní části řízení postoupí Evropské komisi. V České republice je příslušným orgánem státní správy Úřad průmyslového vlastnictví. → Právní úpravou EU jsou definována jak zeměpisná označení, tak označení původu a jejich hlavní charakteristiky. → Název zapsaný v rejstříku EU může použít každý subjekt, který uvádí na trh produkty, které vyhovují specifikaci zapsaného označení. S řádně zaregistrovaným zeměpisným označením nebo označením původu pro zemědělské produkty, potraviny nebo vína smí jeho držitel užívat příslušné symboly EU, viz obrázek.

7

→ Unijní registrace zeměpisných označení zaručuje, že výrobek splňuje standardy kvality, které vyžaduje jednotný trh Evropské unie, ale také určitá specifika. Zaručuje, že se daný výrobek částečně nebo zcela vyrábí v původní zeměpisné oblasti. → Česká republika má v rámci EU registrovány téměř tři desítky českých produktů. Patří mezi ně například: Karlovarské trojhránky, Karlovarský suchar, Mariánskolázeňské oplatky, Štramberské uši, Hořické trubičky, Pardubický perník, České pivo i Žatecký chmel. → Evropská ochrana českých výrobků je nástrojem proti zneužití a také přináší výhodu pro marketing při vstupu na zahraniční trhy.

Bilaterální dohody – dohody o volném obchodu → Ochrana pro zeměpisná označení je stále častěji zahrnována do bilaterálních dohod o volném obchodu, které sjednává Evropská unie s třetími zeměmi. Smluvní strany si v těchto dohodách zajišťují vzájemnou ochranu pro konkrétní zeměpisná označení. Míra sjednávané ochrany v bilaterálních dohodách se liší a strany v nich především sledují své zahraničně-obchodní zájmy. → V bilaterálních dohodách je většinou upravena reciproční ochrana a přístup na trh se zbožím chráněným zeměpisnými označeními druhé smluvní strany. Nejčastěji jsou to vína, lihoviny, nápoje a potraviny (př. sýry, uzeniny, sladkosti). Většinou jde o konkrétní výčet zeměpisných označení obou stran, které jsou přílohou dohody. Pro české držitele zeměpisných označení takové dohody znamenají rozšíření ochrany jejich označení ve třetích zemích.

8

2.5 Právní rámec ochrany v České republice Česká právní úprava označení původu a zeměpisných označení → zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení ve znění pozdějších předpisů → vyhláška Ministerstva zemědělství č. 243/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 452/2001 Sb.

Související zákony → zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích → zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

→ Hlavní právní normou je v ČR zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení, který upravuje zápis označení v České republice a v kontextu pravidel Evropské unie. Zákon upravuje řízení o registraci zeměpisných označení a označení původu. → Oprávněný uživatel může zapsané označení původu a zeměpisné označení umístit na zboží, kterého se týká. Zapsaná označení jsou chráněna proti jakémukoli přímému nebo nepřímému zneužití. → Údaje zapsané u zeměpisného označení a označení původu v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví je možné upravit, např. došlo-li k určitým změnám výrobního postupu vzhledem k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí.

9

Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) Zvláštní postavení má ÚPV, který vede rejstřík českých označení původu a zeměpisných označení. Dále přijímá žádosti o registrace nových českých označení v České republice a je příslušným orgánem pro řízení o žádostech o zápis označení původu a zeměpisných označení v rámci Evropské unie. Přes ÚPV jsou také podávány žádosti o mezinárodní zápis českých označení původu v rámci Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jeho mezinárodním zápisu. Úřad také na základě žádosti držitele označení původu a zeměpisného označení vyřizuje žádosti o změny již zapsaných označení. ÚPV může také národně zapsané označení zrušit, pokud zjistí, že nevyhovuje zákonným podmínkám nebo nesplňuje požadavky stanovené specifikací na zemědělský výrobek nebo potravinu.

2.6 Jaká označení lze chránit a doba ochrany V České republice Chránit lze → zeměpisná označení, která splňují kritéria vazby původu výrobku a jeho kvality či pověsti na určité území a výroba, zpracování nebo příprava zboží probíhá v dané oblasti → označení původu zboží, které pochází z daného území, a jehož kvalita nebo vlastnosti jsou výlučně nebo převážně vázány na zeměpisné prostředí a výroba, zpracování i příprava zboží probíhá v dané oblasti

Chránit nelze → obecné názvy druhu zboží a to bez ohledu na to, zda pochází z takto vymezeného území → označení, jehož doslovné znění sice pravdivě označuje území, ze kterého zboží pochází, přesto však může vyvolat mylnou domněnku, že zboží pochází z jiného území → označení shodné s již chráněným označením původu, zeměpisným označením, všeobecně známou známkou či zapsanou ochrannou známkou nebo označení shodné s názvem odrůdy rostlin nebo plemene zvířat, které by v důsledku této shody mohlo vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží

10

V Evropské unii → Platí v zásadě obdobná kritéria jako v České republice s tím, že název nemůže být zapsán, pokud se stal obecným názvem – druhem – zemědělského výrobku, potraviny, vína či lihoviny, pokud zeměpisné označení již proniklo do obecné mluvy a slouží k označování kategorie shodných výrobků, které nezbytně nepocházejí z oblasti označené názvem.

Mezinárodně → V rámci Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jeho mezinárodním zápisu lze zapsat takové označení původu, které je zeměpisným názvem země, oblasti nebo místa, z něhož zboží pochází, kvalita a specifické znaky výrobku jsou dány výlučně nebo podstatně prostředím a lidským faktorem daného území. Předpokladem je ovšem existence ochrany daného označení v zemi původu.

Lhůta ochrany Trvání právní ochrany zeměpisných označení není časově omezeno a trvá po dobu jeho registrace.

2.7 Jak zeměpisná označení registrovat v ČR a v zahraničí V České republice → Žádost může podat sdružení výrobců nebo zpracovatelů produktů z určité oblasti za zákonem stanovených podmínek. Jednotlivá fyzická osoba nebo právnická osoba může o zápis zeměpisného označení do rejstříku požádat, jestliže v době podání žádosti jako jediná vyrábí, zpracovává a připravuje zboží na území a za podmínek vymezených v zákoně. → Žadatel musí splnit požadavky podle § 5 a 6 zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení.

11

Náležitosti žádosti o zapsání zeměpisného označení → znění označení původu nebo zeměpisného označení → název, popř. obchodní firma, sídlo nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu žadatele, popř. i jeho zástupce → zeměpisné vymezení území, na němž probíhá výroba, zpracování a příprava zboží → označení provozovny, která zboží opatřované označením původu nebo zeměpisným označením ve vymezeném území vyrábí, zpracovává a připravuje → výčet zboží, jehož se má označení původu nebo zeměpisné označení týkat → popis vlastností nebo kvalitativních znaků zboží, které jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím → k žádosti je nutné přiložit výpis z evidence vedené orgánem státní správy příslušným podle území, v němž probíhá výroba, zpracování a příprava zboží, pokud osvědčuje, že provozovna žadatele je umístěna v daném území nebo že žadatel zboží vyrábí nebo zpracovává → má-li být označení původu nebo zeměpisné označení zapsáno pro zemědělské výrobky nebo potraviny, které jsou určené pro lidskou výživu, musí být žádost doložena specifikací

Specifikace u zemědělských výrobků a potravin musí obsahovat → název zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně znění označení původu → popis zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně případné suroviny, a popis základních fyzikálních, chemických, mikrobiologických anebo organoleptických vlastností zemědělského výrobku nebo potraviny → zeměpisné vymezení území → údaje prokazující, že zemědělský výrobek nebo potravina pochází z vymezeného území → popis způsobu získání zemědělského výrobku nebo potraviny, popřípadě popis hodnověrných a neměnných místních způsobů jejich získávání → údaje potvrzující souvislost mezi kvalitou, vlastnostmi nebo znaky zemědělského výrobku nebo potraviny a zeměpisným původem

12

→ Formulář žádosti je k dispozici ke stažení na webových stránkách Úřadu – http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/oznaceni-puvodu-zemepisnaoznaceni.html → Poplatek za přijetí žádosti o zápis označení původu/zeměpisného označení, který se platí Úřadu průmyslového vlastnictví – 4 000 Kč. Poplatek za přijetí návrhu na zrušení zápisu označení původu/zeměpisného označení – 2 000 Kč. → Po zápisu zeměpisného označení do rejstříku vedeného Úřadem obdrží zapsaný uživatel osvědčení, které má povahu veřejné listiny. Jím se může vykazovat před úřady, soudy apod.

V Evropské unii → Registrační řízení probíhá tak, že sdružení výrobců podá žádost u členského státu, v němž leží příslušná zeměpisná oblast, v případě ČR je příslušným Úřad průmyslového vlastnictví, který žádosti přezkoumá, zveřejní, vypořádá případné námitky a předá žádost Evropské komisi. → Nutnou součástí registrace je popis zboží, pro které je požadována ochrana. Např. specifikace označení pro italský sýr Parmigiano Reggiano obsahuje: výčet surovin, postup zpracování mléka, rozsahy teplot, metodu výroby, metodu zrání, údaje vymezující možný tvar, velikost, vůni, chuť, konzistenci a celkový vzhled a zeměpisný původ. → Považuje-li Evropská komise žádost za oprávněnou, zveřejní ji v Úředním věstníku Evropské unie. Do šesti měsíců, resp. v případě označení pro vína do dvou měsíců, může každý členský stát nebo třetí země, případně i subjekt pocházející z třetí země, podat proti zápisu námitky. Neobdrží-li Komise relevantní námitky, zapíše název do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vedeného Evropskou komisí. → Poplatek, který se platí Úřadu průmyslového vlastnictví za postoupení žádosti o ochranu označení původu/zeměpisného označení Evropské komisi – 500 Kč

Mezinárodně → V rámci Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jeho mezinárodním zápisu může podat přihlášku k registraci pouze smluvní stát úmluvy, a to prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Po podání žádosti je označení mezinárodně zapsáno a notifikováno smluvním státům. Smluvní státy dohody pak mají roční lhůtu, v rámci které mohou odmítnout přiznat notifikovanému označení ochranu pro své území. Pokud členský stát shledá, že danému označení nemůže být přiznána ochrana, oznámí to s udáním důvodů WIPO. Organizace poté zašle vyjádření státu přihlašovatele.

13

Po uplynutí roční lhůty je označení chráněno ve všech smluvních státech, které ochranu neodmítly. → Poplatek, který se platí Úřadu průmyslového vlastnictví za přijetí žádosti o mezinárodní zápis označení původu podle Lisabonské dohody – 2 500 Kč. → V zemích, kde není obecně v právním řádu upravená ochrana zeměpisných označení, se uplatňují speciální registry, nejčastěji pro vína (Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland). → Zeměpisná označení jsou uznávána jako samostatná forma duševního vlastnictví ve více než 110 zemích světa, nejrozvinutější systémy registrací má Evropská unie, Švýcarsko a Čína. Počet registračních systémů ve světě rok od roku roste, a to zejména v rozvojových zemích, během posledních pěti deseti let jich vzniklo ke dvaceti, a to např. v Mongolsku, Thajsku, Vietnamu nebo dokonce Severní Koreji.

Zahraniční databáze zeměpisných označení → Lisbon Express – označení původu chráněná podle Lisabonské dohody (rejstřík vede Světová organizace duševního vlastnictví) http://www.wipo.int/ipdl/en/search/lisbon/search-struct.jsp

Databáze Evropské komise → DOOR, Database of Origin and Registration – zeměpisná označení a označení původu pro potraviny a zemědělské produkty chráněná v souladu s nařízením č. 510/2006 http://ec.europa.eu/agriculture/quality/door/list.html → E-Bacchus – zeměpisná označení a označení původu pro vína chráněná v souladu s nařízením č. 1234/2007 a dvoustrannými dohodami mezi EU a třetími zeměmi http://ec.europa.eu/agriculture/markets/wine/e-bacchus/ → E-Spirit-Drinks – zeměpisná označení pro lihoviny chráněná v souladu s nařízením č. 110/2008 http://ec.europa.eu/agriculture/spirits/

14

3. Vymáhání práv k zeměpisným označením 3.1 Vymáhání práv k zeměpisným označením v ČR zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví → Vymáhání práv k zeměpisným označením je v České republice upraveno společně pro všechny druhy práv k duševnímu vlastnictví, a to zákonem o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví z roku 2006. Ten sjednocuje prostředky k vymáhání práv z průmyslového vlastnictví zejména z dříve přijatých zákonů. → Držitel zeměpisného označení v České republice požívá soudní ochrany a může vymáhat svá práva, pokud zjistí, že označení bylo použito neoprávněně někým jiným nebo jinak zneužito.

Čeho se lze domáhat → povinnosti zdržet se takového jednání, které porušuje nebo ohrožuje jeho práva → odstranění následků tohoto činu (př. stažení zboží z trhu, zničení neoprávněně označených výrobků atd.) → náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení

Kde oznámit porušení práva → Výlučnou věcnou příslušnost v prvostupňovém řízení o práva z průmyslového vlastnictví má Městský soud v Praze. Na Městském soudě v Praze se pro rozhodování všech výše uvedených věcí vytvářejí specializované senáty složené z předsedy a dvou soudců.

15

→ Nedosahuje-li protiprávní jednání intenzity trestného činu, je možné přestupkové řízení podle přestupkového zákona. U přestupků postačuje i nedbalost. Za přestupek porušování průmyslových práv mohou obecní úřady uložit pokutu až do výše 15 000 Kč, trest propadnutí věci a za určitých okolností i trest zákazu činnosti. → Ochrana ex-offo – kontrolní orgány jako Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a živnostenské úřady mohou zahájit řízení a přijetí příslušných opatření podle dalších zákonů upravujících porušení této formy ochrany (př. zákon o ochraně spotřebitele).

3.2 Příklady českých zeměpisných označení → Nejstarší zeměpisná označení v rejstříku, který v ČR vede Úřad průmyslového vlastnictví, byla zapsána v roce 1974 a patří mezi ně např.: Karlovarský suchar, Karlovarská voda, Karlovarská minerální voda, Karlovarská přírodní minerální voda, Karlovarský mlýnský pramen, Karlovarská vřídelní sůl, Karlovarské oplatky. → Již dříve před existencí centrálního rejstříku označení původu byla některým označením poskytována ochrana ad hoc předpisy vydávanými příslušnými správními úřady, např. Olomoucké tvarůžky (1950). → V České republice je nyní zhruba 200 platných registrací českých zeměpisných označení zboží. Jsou mezi nimi nejčastěji zemědělské výrobky, potraviny, nápoje, pivo. To vyplývá zejména z určitých přírodních podmínek, díky kterým vznikaly výrobky jako Karlovarská sůl, Žatecký chmel, Malínský křen nebo ze speciálních technologií výroby navázaných na určitá území jako Budějovický budvar, Pálavské bílé, Pardubický perník, Štramberské uši, Krkonošský pivní sýr, Český slad, Mariánsko-lázeňské oplatky a řada dalších. → Česká zeměpisná označení pro nezemědělské výrobky se váží především k tradiční výrobě porcelánu, zboží ze skla či textilu: Karlovarský porcelán, Duchcovský porcelán, Jablonecká bižuterie, Jindřichohradecký gobelín, Kraslické krajky nebo třeba také Kraslické hudební nástroje.

16

3.3 Vymáhání práv k zeměpisným označením v Evropské unii Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES, o vymáhání práv duševního vlastnictví → Zeměpisná označení a označení původu jsou chráněna proti jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu použití zapsaného názvu na výrobky, na které se nevztahují. Dále jsou chráněna proti zneužití, napodobení nebo klamavému použití chráněného názvu. → V případě, že držitel zeměpisného označení zjistí porušení jeho práva v rámci Evropské unie, obrací se na soudní systém země, v níž k porušení práva došlo. Spor se pak řídí národním právem členského státu, které je v rámci pravidel vnitřního trhu harmonizováno s právem Evropské unie. → Bilaterální smlouvy – v rámci dohod o volném obchodu nebo dohod zaměřených jen na ochranu práv k duševnímu vlastnictví je vymezen mechanismus vymahatelnosti. Spory mezi smluvními stranami se řídí mezinárodním právem veřejným. Vedle toho se mohou oprávněné subjekty domáhat soudní ochrany u soudu země, v níž k porušení ochrany zeměpisného označení došlo.

Příklad Jižní Korea V roce 2011 vstoupila v platnost Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou, což znamená, že zeměpisná označení obou stran požívají vzájemně sjednanou míru ochrany. Pokud se například v některém členském státě EU objeví zboží označené jako Jihokorejský ženšen, které bylo vyrobeno někým jiným než držitelem tohoto zeměpisného označení, korejská strana se může obrátit na příslušné orgány daného státu a vymáhat svá práva podle podmínek Dohody. Držitel označení se pak může domáhat vedle toho ochrany u soudu.

17

3.4 Mezinárodní vymáhání práv k zeměpisným označením Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights; dále TRIPS) z r. 1994 Mnohostranná dohoda v rámci Světové obchodní organizace, která zahrnuje mj. oblast vymáhání práv k duševnímu vlastnictví včetně zeměpisných označení.

Dohoda ACTA (Anti-counterfeiting Trade Agreement) Hlavním cílem nové mezinárodní dohody ACTA je zajistit nové, vyšší mezinárodní standardy vymáhání práv duševního vlastnictví, které rozšíří stávající základy této ochrany obsažené v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS. Dohoda byla některými zeměmi podepsána na podzim 2011, EU se k ní připojí až po ratifikaci členských států. → Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví je závazná pro všechny členy Světové obchodní organizace (WTO). Ti musí dodržovat standardní požadavky dohody včetně části o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví. → Pokud u člena WTO dojde k porušení práv k duševnímu vlastnictví – zeměpisných označení jiným členem této organizace, lze se obrátit na orgán WTO, který se zabývá řešením sporů.

Případy zneužití v Číně Čínští výrobci často registrují zahraniční zeměpisná označení především potravin a nápojů jako ochranné známky pro čínský trh. Tuto zkušenost v Číně udělala řada evropských států, zejména Itálie a Francie v případě vín a sýrů, včetně věhlasných výrobců francouzského vína Bordeaux. Aktuální je také případ „Mexické Tequily“ (označení původu je mezinárodně chráněné od roku 1978), kterou začala produkovat jedna pekingská firma a pokusila se označení registrovat jako ochrannou známku.

18

4. Na koho se obrátit? Důležité kontakty při registraci a vymáhání práv k zeměpisným označením zboží Úřady v ČR → Úřad průmyslového vlastnictví – registrace a rejstřík označení původu a zeměpisných označení www.upv.cz → Městský soud v Praze – vymáhání práv z průmyslového vlastnictví → Pověřené obecní úřady – přestupkové řízení při vymáhání práv k průmyslovému vlastnictví

Kontrolní orgány → Česká obchodní inspekce www.coi.cz → Státní zemědělská a potravinářská inspekce www.szpi.gov.cz/ → Státní veterinární správa www.svscr.cz → Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský www.ukzuz.cz → Živnostenské úřady

Mezinárodní instituce → Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) www.wipo.int → Světová obchodní organizace (WTO) www.wto.org

Užitečné odkazy → Ministerstvo průmyslu a obchodu www.mpo.cz → Portál pro podnikání www.businessinfo.cz → Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu EU (OHIM) http://oami.europa.eu/ → Evropská komise, zemědělská sekce http://ec.europa.eu/agriculture/ markets

Na Františku 32 110 15 Praha 1 T +420 224 851 111 www.mpo.cz 20 20