Průmyslová práva a jejich mezinárodní ochrana

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Průmyslová práva a jejich mezinárodní ochrana Bakalářská práce

Autor:

Petr Vachata Bankovnictví, právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Mgr. Zbyněk Hajn

Odborný konzultant:

Ing. Jiří Sedlák PatentCentrum, s. r. o.

Praha

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracoval samostatně, jen s vyuţitím pramenů a v seznamu jsem uvedl/a veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Příbrami dne 26. března 2013

………………………………… Petr Vachata

Poděkování: Na tomto místě bych chtěl srdečně poděkovat Ing. Jiřímu Sedlákovi za poskytnuté rady a Mgr. Zbyňku Hajnovi za věnovaný čas a celkové vedení mé práce. Především chci, ale poděkovat mým rodičům za jejich podporu nejen při psaní této bakalářské práce, ale při celém mém studiu.

Anotace Předmětem předloţené práce je poskytnutí celistvého přehledu systému ochrany průmyslových práv rozborem českého zákonodárství, které zajišťuje ochranu průmyslových práv v České republice. Dále navazuje analýza nejvýznamnějších mezinárodních smluv, zabezpečujících mezinárodní ochranu průmyslových práv. V práci je uveden postup při podání přihlášky k vybraným mezinárodním systémům ochrany a následné fungování institucí při zpracovávání přihlášky. V závěru práce je provedena analýza vztahu společnosti k ochranné známce. Klíčová slova: Patent, dodatkové ochranné osvědčení, průmyslový vzor, ochranná známka, ochrana průmyslových práv

Annotation The subject of this work is to give a complete overview of the system protection of industrial rights analysis the Czech legislation, which ensures the protection of industrial rights in the Czech Republic. Then follows the analysis of the most important international contracts, securing international protection of industrial rights. The work contains a procedure for filing an application to selected international systems of protection and subsequent functioning of institutions in the processing of the application. In end of the work is performed an analysis of relationship between the company and the trademark.

Key words: Patent, supplementary protection certificate, Industrial design, Trademark, protection of industrial rights

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................. 7 1. PRŮMYSLOVÁ PRÁVA .......................................................................................................... 9 1.1. PATENT................................................................................................................................... 9 1.1.1. Historické aspekty .......................................................................................................... 9 1.1.2. Podmínky pro přihlášení patentu ................................................................................. 11 1.1.3. Novost........................................................................................................................... 11 1.1.4. Vynálezecká činnost ..................................................................................................... 12 1.1.5. Právo na patent a doba platnosti ................................................................................. 12 1.1.6. Účinek patentu a jeho omezení .................................................................................... 13 1.1.7. Využívání vynálezu ....................................................................................................... 13 1.1.8. Nabídka licence a Nucená licence ............................................................................... 14 1.1.9. Vyčerpání práv ............................................................................................................. 14 1.1.10. Zrušení a zánik patentu .............................................................................................. 15 1.1.11. Vzdání se patentu. ...................................................................................................... 15 1.2. DODATKOVÁ OCHRANNÁ OSVĚDČENÍ ................................................................................... 16 1.2.1. Náročnost ..................................................................................................................... 16 1.2.2. Doba platnosti .............................................................................................................. 16 1.2.3. Zrušení a zánik ............................................................................................................. 16 1.3. UŢITNÉ VZORY...................................................................................................................... 17 1.3.1. Podmínky pro přihlášení užitného vzoru...................................................................... 17 1.3.2. Výluky z ochrany .......................................................................................................... 18 1.3.3. Odbočení a souběžná ochrana ..................................................................................... 18 1.3.4. Doba platnosti .............................................................................................................. 18 1.3.5. Účinek užitného vzoru a jeho omezení ......................................................................... 19 1.3.6. Zánik a výmaz užitného vzoru ...................................................................................... 19 1.4. TOPOGRAFIE POLOVODIČOVÝCH VÝROBKŮ ........................................................................... 19 1.4.1. Předmět a účinky ochrany............................................................................................ 20 1.4.2. Doba ochrany topografie ............................................................................................. 21 1.4.3. Výmaz topografie ......................................................................................................... 21 1.5. PRŮMYSLOVÉ VZORY ............................................................................................................ 21 1.5.1. Historické aspekty ........................................................................................................ 21 1.5.2. Podmínky ochrany........................................................................................................ 22 1.5.3. Právo přednosti ............................................................................................................ 23 1.5.4. Vymezení pojmů ........................................................................................................... 23 1.5.5. Ochrana průmyslového vzoru ...................................................................................... 23 1.5.6. Účinky zápisu ............................................................................................................... 24 1.5.7. Zánik průmyslového vzoru ........................................................................................... 25 1.6. OCHRANNÉ ZNÁMKY............................................................................................................. 25 1.6.1. Historické aspekty ........................................................................................................ 26 1.6.2. Ochrana ....................................................................................................................... 26 1.6.3. Druhy ochranných známek ........................................................................................... 27 1.6.4. Doba platnosti .............................................................................................................. 31 1.6.5. Účinek ochranné známky ............................................................................................. 31 1.6.6. Povinné užívání ............................................................................................................ 31 1.6.7. Vzdání se a neplatnost ochranné známky..................................................................... 32 1.6.8. Zrušení ochranné známky ............................................................................................ 32 1.6.9. Licence ......................................................................................................................... 32 1.7. OZNAČENÍ PŮVODU A ZEMĚPISNÁ OZNAČENÍ PŮVODU ........................................................... 33

5

1.7.1. Výluky ze zápisu ........................................................................................................... 33 1.7.2. Právo užití a doba platnosti ......................................................................................... 33 1.8. OSTATNÍ PRŮMYSLOVÁ PRÁVA ............................................................................................. 33 2. MEZINÁRODNÍ OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH PRÁV ................................................. 35 2.1. MEZINÁRODNÍ SYSTÉMY ....................................................................................................... 35 2.1.1. Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví..................................... 35 2.1.2. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví ................................... 38 2.1.3. Úmluva o zřízení světové organizace duševního vlastnictví ........................................ 39 2.1.4. Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění ............................................ 41 2.1.5. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ........ 41 2.1.6. Protokol k Madridské dohodě ...................................................................................... 42 2.1.7. Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ............................ 42 2.1.8. Vídeňská dohoda o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků ochranných známek ..................... 43 2.1.9. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu .... 43 2.1.10. Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží ................................ 44 2.1.11. Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů ................................. 44 2.1.12. Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů ........ 45 2.1.13. Smlouva o patentové spolupráci ................................................................................ 45 2.2. REGIONÁLNÍ SYSTÉMY .......................................................................................................... 47 2.2.1. Amerika ........................................................................................................................ 47 2.2.2. Evropa .......................................................................................................................... 47 2.2.3. Afrika ............................................................................................................................ 48 2.2.4. Asie ............................................................................................................................... 48 3. PROCES ZÍSKÁNÍ OCHRANY K PRŮMYSLOVÉMU PRÁVU U VYBRANÝCH SYSTÉMŮ ................................................................................................................................. 49 3.1. PCT ...................................................................................................................................... 49 3.1.1. Přihláška ...................................................................................................................... 51 3.1.2. Komparace s přihlášením národní cestou.................................................................... 52 3.2. EVROPSKÝ PATENT ............................................................................................................... 52 3.3. MEZINÁRODNÍ OCHRANNÁ ZNÁMKA ..................................................................................... 53 3.3.1. Přihláška ...................................................................................................................... 54 3.4. CTM .................................................................................................................................... 55 3.4.1. Přihláška ...................................................................................................................... 55 3.5. NÁRODNÍ OCHRANNÁ ZNÁMKA ............................................................................................. 56 3.5.1. Přihláška ...................................................................................................................... 57 3.6. PRŮZKUM ............................................................................................................................. 58 3.6.1. Zvolené společnosti ...................................................................................................... 58 3.6.2. Výsledky ....................................................................................................................... 59 ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................................ 62 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................................................... 66

6

Úvod Průmyslová práva chrání vynálezy, uţitné a průmyslové vzory, konstrukční témata a v neposlední řádě ochranné známky a označení původu. Průmyslová práva zaujímají v moderním světě stále větší roli. Jelikoţ ekonomika je v drtivé většině světa zaloţena na volné soutěţi, kde vyhrává ten nejlepší, je pro podnikatelské subjekty klíčový technický náskok (vynález) nebo image výrobku či společnosti (logo nebo design výrobku). Tento vynález či logo si potom chrání proti zneuţití, aby tak získali konkurenční výhodu proti svým soupeřům. Nová průmyslová práva se objevují s inovací, která je nezbytná pro úspěch na trhu. Krásným příkladem je VW Golf, který se vyrábí od roku 1974 a nedávno byla představena jiţ VII generace a je tak 3. nejúspěšnějším modelem v historii automobilismu. Průmyslová práva jsou tedy důleţitou součástí inovačního procesu a přinášejí celkový rozvoj společnosti. Zcela opačným příkladem je třeba finská Nokia, ta naprosto zaspala nástup chytrých telefonů, coţ se odrazilo na poklesu podílu na trhu a samozřejmě na prodejích. Nyní se nachází před krachem a nedávno prodávala zhruba 500 svých patentů k technologiím bezdrátového přenosu, aby měla provozní hotovost. Tímto příkladem jsem poodhalil další důvod, proč průmyslová práva získávají stále větší význam. Tím je právě moţnost obchodu s patenty, licencemi a s ochrannými známkami. Velké, ale i malé společnosti mohou profitovat i z jediného průmyslového práva. Tyto finanční prostředky, získané ať z prodeje samotných patentů nebo z prodejů výrobků, jsou pro společnosti důleţité právě pro financování dalších inovací a pro rozvoj, ze kterého plynou nová průmyslová práva, čímţ se kruh uzavírá. Tento cyklus se později promítá do společenského rozvoje a zvyšování ţivotní úrovně. Existují, ale i lobbistická hnutí, která popírají podstatu průmyslověprávní ochrany inovací. Zejména se snaţí o spravedlivější rozloţení výhod získaných z výlučných práv mezi veřejnost. Od Světové obchodní organizace (WTO) je znám poţadavek zemí třetího světa na zisk nových technologií z oblasti zemědělství či farmaceutického vývoje. Nejvýznamnějším problémem průmyslových práv je nekalá soutěţ. Kopírování patentů je v porovnání s kopírováním ochranných známek obtíţnější. Trendy zneuţívání se rozmohly především ve východní Asii, (Čína, Vietnam) především v oblasti oděvnictví, výjimkou však nejsou automobily nebo elektronika. V posledních letech se navíc stalo populárním napodobování luxusních značek, které se exportují do střední a východní Evropy, ale třeba i do Itálie. 7

Hlavními úkoly této práce je za pomoci rozborově – popisné metody, vytvoření uceleného přehledu o průmyslových právech a obeznámení se s podmínky a procesy získání ochrany výsledků tvůrčí duševní činnosti, především pak v podobě přihlášek k průmyslovým právům, které analyzuji v poslední části práce. V první kapitole autor uvede hmotněprávní podmínky pro přihlášení průmyslového práva, právní účinky průmyslových práv, lhůty platností a jiné související instituty. To vše z pohledu českého zákonodárství. To je, ale velmi analogické, jelikoţ bylo utvářeno dle Paříţské unijní úmluvy (dále jen „PUÚ“), která přispěla k harmonizaci národních zákonodárství po celém světě. PUÚ a další systémy týkající se mezinárodní ochrany a mezinárodní smlouvy v oblasti průmyslových práva budou specifikována ve druhé kapitole. V třetí kapitole budou analyzovány přihlášky k vybraným organizacím (systémům mezinárodní ochrany), procesní cesta přihlášky k oficiální registraci průmyslového práva a bude proveden průzkum zaměřený na vztah firem v mém městě k ochranné známce.

8

1. Průmyslová práva 1.1. Patent V dnešní době se patent do povědomí široké veřejnosti dostane především z medií, prostřednictvím soudních sporů, prodejů patentů anebo registrací patentů u převratných vynálezů. Pojem patent pochází z latinského „letterae patentes“, coţ znamená otevřený dopis, jednalo se o sdělení určené k nahlíţení a adresované poddaným, které se pouţívalo v Anglii. Později se tímto pojmem označovala i jiná oprávnění nebo ţivnostenské koncese.

1.1.1. Historické aspekty Historie patří k důleţitým vědám společnosti a týká se i patentů. Pomůţe nám poodhalit některé skutečnosti v dnešním světě, zejména věci týkající se vyspělosti některých zemí. První předchůdce patentů lze pozorovat jiţ ve starověkém Egyptě a Babylonii. Konkrétně se jednalo o přípravu pokrmů. Člověk, který vynalezl vlastní pokrm, získal privilegium na jeho přípravu po dobu jednoho roku. Zajímavější je potom zákon z roku 1474, který byl přijat v Benátské republice na ochranu zákonů1. Tento velmi pokrokový zákon přiznával práva vynálezci a současně obsahoval i sankce, za porušení těchto práv. O uplatňování zákonů se pak staral místní úřad. Obzvláště důleţitým doprovodným jevem, bylo stěhování inovačně schopných jedinců na území Benátské republiky, kteří zde očekávali nadstandartní ochranu jejich práv. Tito jedinci pak významně přispěli k rozvoji společnosti. Podobný stav nastal později v U.S.A. či v Japonsku (viz příloha č. 1). V U.S.A. byl tento jev vyvolán zejména přijetím zákonů na ochranu počítačových programů, které v dnešní době generují obrovské zisky. „Patentová ochrana počítačových programů a dodatečná průmyslověprávní ochrana léčiv v U.S.A. měla za následek podobný přesun schopných lidí na toto území i v nedávné minulosti.“

1

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 12 str.

9

Příloha č. 1 9 Patentových kanceláří a podané přihlášky u nich. Japonsko a U.S.A. potvrzuje Mekku inovačně schopných jedinců.

Zdroj: Economics and Statistics Division, WIPO. Wipo patent report, statistics on worldwide patent activities. [online]. Wipo, 2007. ISBN 978-92-805-1632-6. WIPO Publication No. 931(E)

Svého zaostání v inovaci si je Evropa vědoma a podniká kroky ke zlepšení situace, zejména pod taktovkou Evropské unie. „Určité zaostávání celkového procesu inovací v Evropě především v porovnání s USA a Japonskem bylo předmětem řady analýz, které v roce 1999 vyústili v mezivládní konferenci evropských států, která byla zahájena prohlášením o nutnosti rozsáhlých změn v evropském patentovém systému“2 Největší míru na vzniku patentového práva měla Anglie, která byla průkopníkem jak v Evropě tak i v U.S.A.,

kde přistěhovalci ukončili udělování patentu v rámci milosti

panovníka a zavedli na obligatorním principu. Významnou událostí bylo podepsání Paříţské úmluvy (1883), která vznikla z nápadu prince Alberta na jednotnou ochranu vynálezu. Tento rozvoj byl pozastaven 2. světovou válkou a pokračoval aţ uzavřením Mnichovské úmluvy. 2

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 13 str.

10

V rámci celosvětové spolupráce byla podepsána smlouva PCT (smlouva o patentové spolupráci), podepsána 1970 a platná od 1978, nyní má 146 členů3

1.1.2. Podmínky pro přihlášení patentu Zákon 527/1990 Sb. uvádí 3 podmínky, které musí být splněny k získání patentu. Jedná se o novost, vynálezeckou činnost a průmyslovou vyuţitelnost. Kaţdé z uvedených kritérií je hodnoceno samostatně. To jsou hmotněprávní podmínky, dále ještě musíme splnit procesněprávní podmínky (podání přihlášky s předepsanými náleţitostmi nebo zaplacení poplatků). Ze zákona jsou vyloučeny objevy, vědecké teorie, matematické metody, estetické výtvory (ty jsou ošetřeny průmyslovými vzory) plány, pravidla a hraní her; vykonávání obchodní činnosti; způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetření a diagnostické metody. Například z vykonávání obchodní činnosti, byl v U.S.A. pokus o přihlášení způsobu zajištění peněţních prostředků při obchodování, známý jako hedging4, Přihláška byla zamítnuta s odůvodněním, ţe se jedná o pouhou abstraktní ideu. Mezi výluky patří ta řešení, která nejsou v souladu se zájmy společnosti a při vyuţívání by narušila veřejný pořádek. Například veřejný pořádek byl Evropským patentovým úřadem (dále jen „EPÚ“) definován jako pojem zahrnující ochranu bezpečnosti veřejnosti a fyzické integrity jedinců jako části společnosti.

1.1.3. Novost Za nový je vynález povaţován, není-li součástí stavu techniky. „Stavem techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti (§ 27), umožněn přístup veřejnosti písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem.“5. Přihlašovatel nedokazuje novost předmětu, splnění této podmínky zajišťuje příslušený patentový Úřad. Při hodnocení musí být novost posuzována celkově, nelze vést důkazní řízení proti jednotlivým částím vynálezu, toto konání je známo jako zákaz mozaikové námitky. 3

Zdroj: www.wipo.int, aktuální k 19. 9. 2012 Otevření dvou obchodních pozic spekulujících proti sobě. Pouţívané zejména na FOREX trzích. 5 Citace zákona 527/1990 Sb., §5, odst. 2 4

11

Dalším klíčovým pojmem při hodnocení novosti je právo přednosti. To přihlašovateli vznikne podáním patentové přihlášky u úřadu, a tím si zabezpečí svůj výtvor, aby nebyla poskytnuta ochrana jinému přihlašovateli na stejné řešení. Zároveň začíná běţet 12 měsíční lhůta pro přihlášení řešení i v zahraničí, dle Paříţské unijní smlouvy.

1.1.4. Vynálezecká činnost „Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky.“6. Důleţitý je zde pojem zřejmost a odborník. Odborník je fiktivní osoba s takovou kvalifikací, která je potřebná pro řešení podobných úkolů z dané oblasti techniky7. Odborník posuzuje předloţená řešení. Volí kritéria a postupy při hodnocení. Jistá subjektivita je ale sníţená praxí. Vynález není pro odborníka zřejmý, není-li ho schopen pochopit sám o sobě, bez objasňujících dokumentů (instrukcí, manuálů či nákresů), i přes zkušenosti získané z jeho praxe v oboru. Jednoduše, aby byl vynález patentovatelný, musí překonat hranice rutinní práce inţenýra či řemeslníka. Při hodnocení existuje presumpce nezřejmosti, tzn., ţe na řešení je nahlíţeno jako na výtvor vynálezecké činnost, dokud není prokázán opak.

1.1.5. Právo na patent a doba platnosti Toto právo je zákonem poskytnuto původci vynálezu, to je osoba, která vynález vytvořila vlastní tvůrčí činností nebo právnímu nástupci, na něhoţ původce právo převedl nebo na něj přešlo (dědictví). Vynález bývá také často vytvořen více osobami, v zákoně označení jako spolupůvodci, potom mají právo na patent v rozsahu, v jakém se podíleli na vytváření. Patent platí 20 let od podání patentové přihlášky. Platnost je ovšem podmíněna platbou udrţovacích ročních poplatků.

6

Citace zákona 527/1990 Sb., §6, odst. 1 Odpověď ÚPV na stíţnost k vyjádření nesouhlasu s postupem Úřadu při správním řízení o přihlášce vynálezu. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/upv/stiznosti/stiznosti2010.html 7

12

1.1.6. Účinek patentu a jeho omezení Účinnost patentu nastává v den oznámení o udělení patentu ve věštníku ÚPV, tím majiteli vznikne výlučné právo vynález vyuţívat, poskytnout souhlas k vyuţívání anebo patent převést. Tedy samotné udělení patentu nestačí, musí dojít ke zveřejnění této skutečnosti. Je to pro ochranu práv třetích osob, které tak mají moţnost dovědět se o existenci řešení, které nebo jehoţ obdobu třeba pouţívají a učinit tak opatření, aby se vyhnuli neshodám s majitelem patentu. Opatření, jeţ můţe osoba (předchozí uţivatel), která jiţ řešení pouţívá provést je několik, nákup licence nebo nákup samotného patentu. Z hlediska ekonomičnosti by se měl předchozí uţivatel pokusit uplatnit právo předchozího uţivatele a získat tak oprávnění uţívat vynález bez souhlasu majitele patentu. Podmínkami pro získání takového práva je uţívání vynálezu před nabytím práva přednosti k patentové přihlášce a uţívání bez vztahu k jeho majiteli. Právo také získává pouze ten, kdo řešení vyuţíval ve svém zájmu a ve vlastním podniku. Toto omezení účinku patentu je patrně finančně méně náročně, neţ jiţ zmíněný nákup licence či patentu, ale na druhou stranu vyţaduje určitě více administrativy a procedur spojených se ziskem tohoto práva, i proto, ţe v případě sporu nese nesnadné důkazní břemeno právě účastník, který se práva domáhá.

1.1.7. Vyuţívání vynálezu Vymezení institutu vyuţívání je zásadní podmínkou pro dosaţení vynutitelnosti práva. Patent není moţné vyuţívat bez souhlasu majitele patentu, a to přímo ani nepřímo. Zákon proto zakazuje přímé vyuţívání vynálezů bez souhlasu majitele patentu. Tento taxativní výčet nalezneme v jiţ zmiňovaném zákoně 527/1990 Sb. v §13, kde se uvádí, ţe bez souhlasu majitele patentu je zakázána výroba, nabízení, uvádění na trh nebo pouţívání výrobku, který je předmětem patentu nebo k tomuto účelu jeho dováţení, skladování či jiné nakládání. To pokud se jedná o věc. Pokud jde o postup nebo způsob, ten je zmíněn hned v následujícím odstavci b), tedy je zakázáno postup vyuţívat či nabízet tento postup k vyuţití. Pokud jde o nepřímé vyuţívání, tak bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí vynález dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, neţ je osoba oprávněná vyuţívat patentovaný vynález a prostředky, které se týkají podstatného prvku vynálezu a slouţí k jeho uskutečnění, kdyţ je to vzhledem k okolnostem evidentní, ţe tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění vynálezu a jsou k němu určeny. Toto opatření je, ale neplatné jsou-li tyto prostředky běţně dostupné na trhu. Vyjma ovlivnění odběratele třetí osobou k jednání zakázanému v §13. U nepřímého 13

vyuţívání existují výjimky pro osoby vykonávající lékárenskou činnost, činnost pro experimentální a neobchodní účely.

1.1.8. Nabídka licence a Nucená licence Licence nabízí získání interesantního řešení ihned, většinou také jiţ prověřeného. Znamená to, ţe osoba nemusí investovat do vlastních většinou nákladných projektů. Nabídka licence spočívá v dobrovolném prohlášení majitele patentu, ţe komukoliv poskytne právo k uţívání vynálezu. Toto prohlášení je uveřejňováno v rejstříku ÚPV a nelze ho vzít zpět. Právo přijetí vzniká kaţdému, kdo nabídku přijme. Jelikoţ dobrovolná licence omezuje práva majitele patentu a zároveň přispívá k zavádění inovací do praxe, jsou majiteli patentu sníţeny udrţovací poplatky na polovinu a to i kdyţ nabídka licence není nikým přijata. Nabídkou licence také ani nezaniká majitelovo právo na licenční poplatky. Nucená licence vzniká, kdyţ majitel patentu své chráněné řešení bezdůvodně nevyuţívá nebo je nevyuţívá dostatečně anebo nepřijal v přiměřené lhůtě ţádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy. V těchto případech dochází ke střetu mezi soukromým a veřejným zájmem, kde veřejný sektor má moţnost právě ve výše zmíněných případech omezit absolutní práva majitele patentu. Úřad na základě odůvodněné a zpoplatněné ţádosti můţe rozhodnout o udělení nucené licence. Nezaniká majitelovo právo na finanční odměnu za licenci. Majitel patentu má moţnost podat ţádost na zrušení nucené licence, v této ţádosti však musí doloţit, ţe podmínky pro udělení nucené licence se změnily, aniţ by bylo očekávat jejich opětovnou změnu, nebo ţe drţitel nucenou licenci po dobu jednoho roku nevyuţil, nebo ţe neplní podmínky stanovené pro její udělení. Ještě jedním případem, kdy můţe nucená licence vzniknout je, jsou-li dány důvody k ohroţení důleţitého státního zájmu. Například projednávání o nucené licenci, probíhalo v U.S.A. po teroristických útocích z 11. záři 2001, kdy ze strachu z dalších, konkrétně antraxových útoků, americká vláda poţadovala určitou zásobu pilulek pro léčbu občanů, kterou ovšem majitel patentu nebyl absolutně schopen pokrýt. Tak se zvaţovala moţnost poskytnutí nucené licence pro dalších 5 výrobců, k udělení, však nedošlo.8

1.1.9. Vyčerpání práv Svá práva majitel patentu vyčerpá tím, ţe řešení chráněné patentem jiţ uvedl na trh nebo s uvedením na trh souhlasil. Česká republika jako člen Evropské unie i ostatní unijní členové 8

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 88 str.

14

jsou vázány konceptem unijní vyčerpání práv. To znamená, ţe je-li řešení uvedeno na trh některého z členů, práva jsou vyčerpána pro celou Evropskou unii.

1.1.10. Zrušení a zánik patentu Nepodaří-li se během průzkumného řízení zjistit či řádně vyhodnotit veškeré skutečnosti, které vedou k udělení patentu, je moţné takto udělený patent zrušit a to zcela nebo jen částečně. Důvody pro zrušení jsou v zákoně taxativně uvedeny. Úřad patent zruší, je-li dodatečně zjištěno, ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti, vynález není popsán tak jasně a úplně, ţe je odborníkem neuskutečnitelný, také pokud předmět patentu přesahuje obsah původního podání patentové přihlášky nebo předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání anebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen a v případě, ţe majitel na něj nemá právo dle §8, 527/1990 Sb. (právo na patent). Patent zaniká uplynutím doby ochrany či nezaplacením udrţovacího poplatku. Uplynutím jiţ zmíněné 20i leté ochranné lhůty dochází k absolutnímu zániku patentu. Ochranu není moţno prodlouţit aţ na dodatková osvědčení na léky a přípravky na ochranu rostlin. Nečinností majitele patentu, konkrétně neuhrazením udrţovacího poplatku, patent zanikne. Není-li poplatek uhrazen včas, počíná ještě běţet 6i měsíční lhůta, ve které je moţno poplatek uhradit, ale jiţ ve dvojnásobné výši. Nedojde k uhrazení ani v této lhůtě, zánik patentu je datován k datu, kdy měla proběhnout řádná splátka, nikoliv, kdy marně uplynula dodatečná (poshověcí) 6i měsíční lhůta.

1.1.11. Vzdání se patentu. Existuje i tato moţnost, majitel patentu se můţe vzdát svého řešení jasným a určitým písemným prohlášením, které doručí úřadu. Pak patent zanikne dnem doručení takového prohlášení. Vzdání nelze vzít zpět.

15

1.2. Dodatková ochranná osvědčení Dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin prodluţují platnost patentu, jehoţ předmětem je účinná chemická látka či směs látek obsaţená v léčivu či v přípravku pro ochranu rostlin. Dodatková ochranná osvědčení jsou označována SPC (Supplementary Protection Certificate). Dodatkové ochranné osvědčení propůjčují majiteli stejná práva, jako udělený patent.

1.2.1. Náročnost Dodatková ochranná osvědčení vznikla, jelikoţ výzkum, hlavně oblasti farmacie, je finančně náročný a výsledky nemusejí vţdy vypadat tak jak autor zamýšlel. Látka také musí podstoupit důkladné procedury pro ověření účinků.

Navíc tyto procedury také stojí peníze ale i

spotřebovávají čas z jiţ běţící doby ochranné lhůty. Aby nebylo opuštěno od činnosti, která přispívá k léčení chorob, které třeba před několika lety nebylo moţné léčit a obecně zkvalitňuje a prodluţuje ţivot, bylo důvodné prodlouţit ochrannou patentovou lhůtu v jiţ zmíněných odvětvích.

1.2.2. Doba platnosti Doba ochranných dodatkových osvědčení navazuje na dobu ochrany patentu, pro který se osvědčení ţádáno. Účinky nabývají následujícím dnem po ukončení ochranné lhůty patentu (20 let). Doba platnosti je pokaţdé jiná, je to doba od data podání patentové přihlášky do data registrace přípravku/léku, kdyţ je látka registrována je moţné ji uvést na trh. O tuto dobu se ochrana „nastaví“. Maximálně to však můţe být pět let. Stejně jako u patentu i u osvědčení se platí udrţovací poplatky.

1.2.3. Zrušení a zánik Dodatkové ochranné osvědčení je zrušeno obdobnými důvody jako patent. Pokud nebyly splněný podmínky pro udělení, základní patent zanikl dříve, neţ uplynula doba jeho platnosti, a kdyţ je základní patent omezen či zrušen v takovém rozsahu, ţe látka, pro kterou bylo osvědčení vydáno, není jiţ základním patentem chráněna.

16

SPS zaniká samozřejmě uplynutím doby platnosti, vzdáním se ho majitelem a nezaplacením udrţovacího poplatku ani v poshověcí lhůtě. A pokud jiţ přípravek nemůţe být uváděn z důvodu zrušení či zániku registrace na trh.

1.3. Uţitné vzory Uţitný vzor je určitá alternativa k ochraně patentem. Za výhody přihlášení touto formou je povaţována menší ekonomická náročnost a značně kratší přihlašovací procedura. Nevýhodou potom je, nemoţnost ochránit uţitným vzorem i kategorii způsob (postup výroby, pracovní činnost). Také délka ochrany je oproti patentu o polovinu zkrácena, a to na 10 let. Ona kratší přihlašovací procedura je dána tím, ţe přihlášení probíhá v rámci registračního způsobu řízení. To znamená, ţe při řízení o udělení ochrany na uţitný vzor nedochází k porovnávání předmětu přihlášky uţitného vzoru se stávajícím stavem techniky, jako je tomu u přihlášky vynálezu. Coţ můţe vést k poskytnutí ochrany i na primitivnější technické řešení, které nepřekračuje odbornou znalost. A to je další rozdíl od patentové ochrany. Totiţ, pro přihlášení uţitného vzoru se předpokládá překroční odborné znalosti, na rozdíl od patentu, kde je vyţadována vynálezecká činnost.

1.3.1. Podmínky pro přihlášení uţitného vzoru Zásadní podmínkou je novost. Technické řešení je pokládáno za nové, není-li součástí stavu techniky. „Stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti (§ 9), zveřejněno.“9 „Stavem techniky není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce, ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru.“10 To je zajímavé východisko pro subjekty, které jiţ zveřejnili své řešení a tak ztrátou kritéria novosti přišli o moţnost ochrany.

9

Citace zákona 478/1992 Sb., §4, odst. 2 Citace zákona 478/1992 Sb., §4, odst. 3

10

17

Další podmínkou je tvůrčí činnost překračující rámec odborných znalostí. Zde je obtíţné určit stupeň tvůrčí technické činnosti. Neposlední podmínkou je průmyslová vyuţitelnost, to znamená, ţe řešení je moţno opakovaně vyuţít v hospodářské činnosti. Právo přednosti přihlašovatel získá dnem podáním přihlášky uţitného vzoru.

1.3.2. Výluky z ochrany Ochranu dle zákona 478/1992 Sb. nelze poskytnout objevům, vědeckým nebo matematickým teoriím, vnějším úpravám výrobků, plánům a pravidlům duševní činnosti, programům počítačů, pouhému uvedení informace, odrůdám rostlin a plemenům zvířat. Dále ochrana není poskytnuta, je-li technické řešení v rozporu s obecnými zájmy. A uţitným vzorem není moţné chránit ani vynálezy spadající do kategorie způsobu výroby a pracovní činnosti.

1.3.3. Odbočení a souběţná ochrana Je speciální institut, který poskytuje přihlašovateli moţnost, „odbočit“ z jiţ podané patentové přihlášky na přihlášku uţitného vzoru s tím, ţe právo přednosti mu bude uznáno z prvotní patentové přihlášky, samozřejmě při splnění zákonem daných podmínek. Technické řešení musí být shodné v podstatných znacích, přihlášku k uţitnému vzoru musí přihlašovatel podat nejpozději do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí o patentové přihlášce a nejpozději do 10 let od jejího podání a nakonec nesmí zapomenout ve lhůtě 2 měsíců od podání přihlášky k uţitnému vzoru, dodat stejnopis patentové přihlášky, ze které se dovolává právě nabytí práva přednosti. Výhodné vyuţití odbočení je zejména v situacích, kdy hrozí zamítnutí patentové ochrany z důvodu nenaplnění kritéria vynálezecké činnosti. Vedle odbočení je ještě moţnost souběţné ochrany shodného řešení jak patentem, tak i uţitným vzorem. Tato moţnost umoţňuje vyuţít výhody obou ochran. Například v případě uţitného vzoru rychlejší udělení ochrany a v případě úspěšnosti řešení udrţet ochranu patentem delší dobu.

1.3.4. Doba platnosti Doba platnosti se počítá od podání přihlášky uţitného vzoru, v případě odbočení od podání patentové přihlášky. Platnost je 4 roky a je moţno ji dvakrát prodlouţit o 3 roky, tím se dostáváme na jiţ zmíněných 10 let. Ţádost o prodlouţení lze nejdříve podat v posledním roce platnosti.

18

1.3.5. Účinek uţitného vzoru a jeho omezení Účinky a jejich omezení obdobné úpravou patentového práva. To znamená, ţe po zveřejnění ve věštníku ÚPV majitel uţitného vzoru získá výlučné právo k vyuţívání, poskytnutí licence nebo převedení uţitného vzoru. Avšak uţitné vzory jsou obecně rizikovější, protoţe před zápisem nedochází k porovnání se současným stavem techniky, tudíţ můţe být zaregistrováno i řešení, které nesplňuje podmínku novosti ani odpovídající tvůrčí činnosti. Důleţité je tedy pro sníţení rizika před podáním přihlášky nebo i před koupí licence provést rešerši na novost. Institut předchozího uţivatele funguje stejně jako u patentu.

1.3.6. Zánik a výmaz uţitného vzoru Uţitný vzor zanikne uplynutím doby jeho platnosti nebo vzdá-li se ho majitel. Výmaz uţitného vzoru z rejstříku lze provést na návrh jakékoliv osoby. Musí být, ale věcně odůvodněn a musí být předloţeny důkazy, o které se můţe návrh opřít. Důvody pro výmaz jsou uvedeny v zákoně. Výmaz je proveden nesplnilo-li technické řešení při zápisu podmínky stanovené v zákoně 478/1992 Sb. v §1 a 3. „Technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory.“11 V odstavci 3 jsou potom technická řešení, která uţitným vzorem chránit nelze, protoţe jsou v rozporu s obecnými zájmy nebo se jedná o plemena zvířat, odrůdy rostlin a způsoby výroby či pracovní činnosti. Dále je moţno provést výmaz technického řešení existuje-li jiţ totoţné řešení (chráněné ať patentem nebo uţitným vzorem) s dřívějším právem přednosti. Dalším důvodem pro výmaz je kdyţ původní předmět uţitného vzoru jde na rámec původní přihlášky.

1.4. Topografie polovodičových výrobků „Topografií se pro účely tohoto zákona rozumí série jakkoli zafixovaných nebo zakódovaných vzájemně souvisejících zobrazení, znázorňující trojrozměrné trvalé uspořádání vrstev, z nichž se polovodičový výrobek skládá, přičemž každé zobrazení znázorňuje vzor jedné vrstvy

11

Citace zákona 478/1992 Sb., §1

19

polovodičového výrobku nebo jeho části, popřípadě povrchu polovodičového výrobku v jednotlivých stupních výroby nebo jeho částí.“12 „ Polovodičovým výrobkem se pro účely tohoto zákona rozumí konečná nebo mezitímní forma mikroelektronického výrobku, který je určen k plnění elektronické funkce a který se skládá ze základního tělesa obsahujícího vrstvu polovodičového materiálu a opatřeného alespoň jednou vrstvou vodivého, izolačního nebo polovodičového materiálu v předem daném uspořádání.“13 Nutno ještě dodat, ţe tento druh ochrany se téměř nepouţívá, na ÚPV je registrováno 7 topografií polovodičových výrobků, z nichţ poslední je do rejstříku zapsána 27.10. 1994.14

1.4.1. Předmět a účinky ochrany Ochrana je poskytována topografii tehdy, je-li výsledkem tvůrčí činnosti a není v oboru průmyslových výrobků běţná. Chráněny jsou rovněţ části topografie, kdyţ jsou samostatně vyuţitelné a samotná zobrazení slouţící k sestavení topografie. Je-li topografie sestavena z obecně známých prvků, je schopna ochrany pouze tehdy, splňuje-li kombinace těchto prvků právě podmínky neběţnosti v průmyslovém oboru a tvůrčí činnosti. Právo na ochranu náleţí původci či jeho právnímu nástupci. Topografie či její samostatně vyuţitelné části nesmí být bez souhlasu majitele reprodukovány, vyráběny, obchodovány a dováţeny. Tato ochrana se týká i polovodičových výrobků, ve kterých je chráněná topografie zahrnuta. Je zakázáno také zhotovovat si zobrazení topografie pro účel výroby. Účinky lze uplatňovat aţ po zápisu topografie do rejstříku ale opět se nevztahují na obdobné situace, jako v právu patentovém, například na činnosti pro neobchodní účely, reprodukci pro účely analýzy, výzkumu, vývoje nebo vzdělávání.

12

Citace zákona 399/2000 Sb., §2, odst. 1 Citace zákona 399/2000 Sb., §2, odst. 2 14 Rejstřík topografií polovodičových výrobků. Dostupný z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/topografiepolovodicovych-vyrobku/rejstrik-topografii-polovodicovych-vyrobku.html 13

20

1.4.2. Doba ochrany topografie Ochrana topografie vzniká ke dni podání přihlášky, za předpokladu dřívějšího obchodního nevyuţití, popřípadě pouze skrytého vyuţití, nebo k prvnímu dni nikoli skrytého obchodního vyuţití, jestliţe topografie byla předmětem řádné přihlášky podané u ÚPV ve lhůtě 2 let od vyuţití. Doba ochrany je 10 let a právo na poskytnutí ochrany vyprší uplynutím 15-ti let od zhotovení topografie.

1.4.3. Výmaz topografie Podává se ve dvojím vyhotovení na ÚPV a musí být věcně odůvodněn, současně s ním se musí předloţit důkazní prostředky. Výmaz je proveden: „Na návrh kterékoli osoby, pokud obsah přihlášky topografie nesplňuje podmínky pro zápis do rejstříku nebo pokud byla topografie zapsána ve prospěch majitele, kterému takové právo nepřísluší, provede ÚPV výmaz topografie z rejstříku, který má účinek, jako by nikdy nedošlo“15

1.5. Průmyslové vzory Na rozdíl od patentů a uţitných vzorů, ochrana průmyslového vzoru nevyţaduje povahu technického řešení. Je tedy zajímavější pro širokou veřejnost, jednak odpadá větší finanční náročnost na výzkum a určitě je jednodušší být výtvarníkem či designérem, neţ jedincem schopným vynálezecké činnosti. Ochrana průmyslových vzorů se tedy týká vzhledu chráněného předmětu. Předmět je posuzován z hlediska vizuálního, estetického či dekorativního. Průmyslovým vzorem si společnosti například chrání karosérie automobilů, či tak můţe truhlář ochránit nábytek, který vytvořil.

1.5.1. Historické aspekty První zmínky o předchůdci ochrany průmyslových vzorů směřují do Lyonu 15. století, kde bylo výrobcům tkanin uděleno privilegium na vzory. V roce 1787 se měl zákon na ochranu vzorů rozšířit na celou Francii.

15

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 251 str.

21

Jiný zákon, konkrétně císařský patent č. 237 o ochraně vzorů a modelů průmyslových z roku 1858, který byl ještě doplněn zákonem č. 35, u něhoţ byla instrukce k vedení vzorového rejstříku, byl vydán v Rakousku. Tato právní úprava s doplňky a změnami platila i na území Československa aţ do roku 1952, kdy jí vystřídal zákon 8/1952 o ochranných známkách a chráněných vzorech.16

1.5.2. Podmínky ochrany Dnes se ochrana řídí zákonem 207/2000 Sb., který stanovuje, konkrétně v §3, ţe předmět je schopen ochrany je-li nový a má-li individuální povahu. Směrnice 98/71/ES ve svém čl. 5 stanovuje, ţe individuální povahu vykazuje objekt ochrany, jestliţe se celkový dojem, který vyvolává u informovaného uţivatele, liší od celkového dojmu, který u takového uţivatele vyvolává jiný chráněný objekt, jenţ byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Právě z této směrnice vychází také ÚPV. Co se týče průmyslového vzoru uţitého na výrobku jako součástka, ta je způsobilá ochrany, jestliţe je i po začlenění do celku viditelná a její znaky jsou individuální povahy a nové. Novost průmyslového vzoru musí být absolutní povahy a zákonem je definována obdobně jako u předešlých průmyslových práv. To znamená, ţe byl-li zveřejněn shodný průmyslový vzor přede dnem vzniku práva přednosti nebo dnem podání přihlášky jiného shodného průmyslového vzoru není splněna podmínka novosti. Dle zákona jsou vzory shodné, liší-li se jejich znaky pouze nepodstatně. Existuje výjimka, ţe je-li předmět ochrany zveřejněn 12 měsíců přede dnem podáním přihlášky či přede dnem vzniku práva přednosti původcem nebo jeho právním nástupcem, je takovéto jednání chráněno institutem ochranné lhůty a průmyslový vzor splňuje podmínku novosti. Institut ochranné lhůty platí i v případě, ţe průmyslový vzor je zpřístupněn veřejnosti zneuţitím vztahu k původci vzoru či k jeho právnímu nástupci. Kritérium individuální povahy průmyslový vzor splňuje, jestliţe celkový dojem průmyslového vzoru se podle informovaného uţivatele liší od jiţ průmyslových vzorů, které byly zpřístupněny veřejnosti. Zákonem zavedený pojem informovaný uţivatel představuje fiktivní osobu seznámenou se vzhledem do té doby zveřejněných výrobků, tudíţ je u ní předpokládán určitý stupeň znalostí. Při hodnocení se vychází z dominantních znaků, jelikoţ ony vytváří celkový dojem z průmyslového vzoru a propůjčují výrobku osobitý vzhled. Také se při hodnocení přihlíţí k míře volnosti při vývoji. To protoţe u výrobků, které musí plnit 16

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 254 str.

22

nějakou funkci, lze předpokládat vyšší podobnost, neţ v případech, kdy měl původce neomezenou volnost.

1.5.3. Právo přednosti Při splnění všech výše uvedených hmotněprávních podmínek a procesně právních podmínek v §35 odst. 1. zákona 207/2000 vznikne podáním přihlášky právo přednosti, dle kterého se rozhoduje o novosti předmětu ochrany, jednoduše přihlašovatel má přednost před později podanou přihláškou na shodný vzor.

1.5.4. Vymezení pojmů Při posuzování výrobku či jeho částí, zákon definuje průmyslový vzor slovem vzhled. Při posuzování vzhledu se zkoumá obrys, linie, barva, tvar, struktura, materiál či zdobení výrobku. Zákon také uvádí svou definici výrobku: „Výrobkem průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafický symbol a typografický znak, s výjimkou počítačových programů.“17 A sloţeným výrobkem je ten výrobek, který je sloţen z více součástek, které umoţňují rozebrání a nové sestavení výrobku a mohou být vyměněny. Pro představu takovým výrobkem je třeba karosářský díl automobilu (spoiler).

1.5.5. Ochrana průmyslového vzoru Chránit nelze průmyslový vzor, který je v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem a průmyslový vzor, jehoţ znaky jsou určeny k nějaké funkci výrobku, anebo musí-li být znaky přesně reprodukovány aby výrobek, v němţ je vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, mohl být mechanicky spojen s jiným výrobkem nebo umístěn do jiného výrobku či kolem něj tak, aby oba plnili svou funkci. Je to kvůli obtíţnému určení správné ochrany, předmět pak můţe spadat pod patentový zákon, ale i pod zákon autorský. Ochranná lhůta vzoru činí 5 let s moţností ji opakovaně prodlouţit aţ na 25 let. Lhůta začíná běţet od podání přihlášky a zmíněné obnovení lze provést ţádostí v posledním roce pětiletého období, podmínkou je zaplacení poplatku za prodlouţení ochrany. Poshověcí lhůta je platná i 17

Citace zákona 207/2000 Sb., §2b

23

u průmyslového vzoru a trvá také 6 měsíců, v případě jejího vyuţití musí být poplatek uhrazen ve dvojnásobné výši. Rozsah ochrany zákon definuje takto.: „Rozsah ochrany je dán vyobrazením průmyslového vzoru tak, jak je zapsán v rejstříku (§ 38) s výjimkou znaků, které jsou předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru, nebo znaků, které musí být nutně reprodukovány v přesném tvaru a rozměrech, aby mohl výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, být mechanicky spojen s jiným výrobkem nebo umístěn do jiného výrobku, kolem něj nebo proti němu tak, aby oba výrobky mohly plnit svou funkci. Do rozsahu ochrany vyplývající ze zápisu průmyslového vzoru spadá každý průmyslový vzor, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem.“18 Při posuzování rozsahu ochrany se stejně jako při posuzování individuální povahy přihlíţí k míře volnosti, kterou měl původce při vývoji.

1.5.6. Účinky zápisu Zápisem do rejstříku vznikne vlastníkovy výlučné právo vyuţívat svůj průmyslový vzor, bránit v uţívání třetím osobám bez souhlasu, poskytnout souhlas k uţívání či vzor převést. Uţíváním je například výroba, uvedení na trh, import či export. Díky zápisu se vlastník můţe domáhat zákazu porušování jeho práv z průmyslového vzoru a následné kompenzace vzniklé škody, její hodnota se řídí občanský zákoníkem. Soud také můţe nařídit zničení materiálu a nástrojů, které byly pouţity pro výrobu předmětů, jeţ porušují práva vlastníka průmyslového vzoru. Účinky zápisu však neplatí pro předchozího uţivatele, ten musí prokázat, ţe přede dnem podání přihlášky nebo nabytím práva přednosti uţíval jiţ shodný průmyslový vzor a vytvořil ho nezávisle. Dále jsou účinky také omezeny v taxativně uvedených případech v zákoně 207/2000 Sb. v § 23, jako například v jednání třetích osob pro neobchodní či experimentální účely, anebo se také práva nevztahují na zařízení lodí a letadel registrovaných v jiných zemích, dostanou-li se přechodně do ČR.

18

Citace zákona 207/2000 Sb., §10, odst. 1

24

1.5.7. Zánik průmyslového vzoru Právo na ochranu průmyslového vzoru zaniká uplynutím ochranné lhůty nebo vzdáním se tohoto práva vlastníkem. O této skutečnosti rozhodne úřad aţ poté, co obdrţí důkaz o tom, ţe vlastník o svém záměru informoval osoby, které měli na průmyslovém vzoru svá práva.

1.6. Ochranné známky Ochranná známka představuje pro společnost moţnost odlišit své výrobky nebo sluţby od konkurence. Můţe tak znamenat pro společnost úspěch na trhu. Je nejrozšířenější formou průmyslového práva (viz příloha č. 2). Příloha č. 2 Přiloţený graf dokazuje, ţe nejvíce přihlašovanou formou průmyslového práva je ochranná známka

Zdroj: Economics and Statistics Division, WIPO IP Facts and Figures, 2012 edition [online]. Wipo, 7/2012. ISBN 978-92-805-2256-3. WIPO Publication No. 943E/2012 activities. [online]. Wipo, 2007. ISBN 978-92-805-1632-6. WIPO

S ochrannými známkami se setkáváme denně prostřednictvím jakékoliv formy reklamy. Coţ také znamená, ţe společnosti musí vynaloţit na propagaci nemalé finanční prostředky. Ochranná známka tak ovlivňuje spotřebitele při výběru, ten totiţ chápe známku, jako záruku určitých vlastností. Je moţné říct, ţe ochranná známka nahrazuje prodavače, protoţe spotřebiteli radí, naviguje ho a urychluje nákup. Dá se tak říct, ţe nepřímo stojí i za dnešním fenoménem e-shopů. Mnoho lidí má zavedenou stálou značku, kterou kupuje a která je pro ně stěţejní v rozhodovacím procesu. Také si ve většině e-shopech si můţeme zaškrtnout, jaké značky poţadujeme v nabídce. Myslím si tedy, ţe bez existence ochranných známek by eshopům značně pokles objem prodaného zboţí, lidé by raději šli do kamenného obchodu, produkt si prohlédnout odzkoušet. 25

1.6.1. Historické aspekty První počátky uţívání ochranným známek spadají jiţ do starověku. Tehdejší výrobci si snaţili odlišit své keramické či koţené výrobky písmeny, svými iniciály či různými grafickým a obrazovými symboly. Zásadní zlom v ochraně nastal aţ ve druhé polovině 20. století v U.S.A., v Německu nebo v Anglii. Na našem území novodobá úprava vznikla císařským patentem č. 230 z roku 1859 a roku 1890 vznikl k tomuto patentu i ústřední známkový rejstřík. V roce 1918 pak Československo převzalo rakouské právní úpravy, které trvaly aţ do roku 1952, nahrazeny byly zákonem č. 8 o ochranných známkách, který trval do roku 1988. V historii samostatné České republiky platil zákon č. 137/1995 Sb. a nynější platný zákon o ochranných známkách ze 3. prosince 2003 s účinností od 1. 4. 2004.19

1.6.2. Ochrana Podle zákona 441/2003 Sb. můţe být ochrannou známkou jakékoliv označení schopné grafického znázornění: Slova, písmena, číslice, kresby, obrázky, tvary, barvy, logotypy, etikety, obaly či jejich kombinace, jsou-li odlišitelné od výrobků a sluţeb jiné osoby. S tímto pozitivním vymezením bychom si však nevystačili. Zákon v § 4 vymezuje ochrannou známku negativně pomocí taxativního výčtu absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti. § 6 a § 7 ZOZ vyjmenovávají případy, takzvané relativní zápisné nezpůsobilosti, tedy případy, kdy je registrace označení nepřípustná, nikoliv však absolutně. „Podmínkou, aby značka spadala pod legální definici ochranné známky, je její zapsání do rejstříku, čímţ se nejvýrazněji odlišuje od označení nechráněných.“20 „Ochranná známka je státem registrovaná a poskytuje zákonnou ochranu.“21 Pro odmítnutí ochrany musí existovat důvody. Jedná se buď o důvody absolutní, které nelze překonat a o důvody relativní, jeţ jsou hlavně namítány třetí osobou například v námitkovém řízení. Vedle klasických důvodů pro odmítnutí ochrany jako je rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, není zápisu schopně generické označení, označení obsahující znak vysoké symbolické hodnoty nebo emblémy či erby a samozřejmě označení, jeţ nemá

19

http://www.ochranne-znamky.info/historie LOCHMANOVÁ. L. Práva na označení – obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. 1. vydání. Praha: Orac, 1997, ISBN 80-901938-3-8, str. 57 21 JUREČKA, J. Ocenění ochranné známky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku, 2000, ISBN 978-80-2451-303-4, str. 7 20

26

rozlišovací způsobilost nebo nebylo podáno v dobré víře. Všechny taxativně vyjmenované důvody se nalézají ve výše zmíněném zákoně pod §4 aţ 7.

1.6.3. Druhy ochranných známek Existují tyto základní druhy ochranných známek. 

Slovní označení

Tato ochranná známka je vytvořená slovem nebo jménem, můţe být vymyšlené ale i přirozené z obecné slovní zásoby. Zvolená slova musí působit esteticky, mít rozlišovací způsobilost od jiných výrobků a sluţeb a měl by existovat vztah k činnosti nebo výrobku společnosti.

Čím

je

známka

originálnější,

tím

snazší

je

získat

ochranu.

Slovní označení v grafické podobě. To je tvořeno slovem, jménem nebo písmenem v charakteristické grafické podobě. 

Číselné



Obrazové označení

Zde se jedná o kresbu či grafickou zkratku, která by měla splňovat kritérium změny velkosti, aby při zvětšení nebo zmenšení nedocházelo k nečitelnosti a kritérium přenositelnosti, coţ znamená jednoduchou moţnost přenosu na výrobek. 

Kombinované označení

Spojuje vlastnosti slovního a obrazového označení. Coţ poskytuje výhodu pouţití popisného či rozlišení neschopného prvku, pokud druhý prvek zajistí dostatečnou distinktivitu. Umoţňují také ochranu firemních barev, ve kterých je slovo nebo obraz proveden. 

Prostorové označení



Třírozměrné vyobrazení

Nejméně pouţívaná varianta. Jiné třídění přináší způsob pouţití známky. 

Výrobní známky

Představuje významné pouto mezi podnikem a jejím výrobkem a stává se jakousi trvalou hodnotnou společnosti. 

Známky sluţeb

Pouţívají se k odlišení určitých sluţeb, od sluţeb jiných společností. 

Obchodní známky

27

Tyto známky se umisťují na zboţí podniku, které prodává, v případech, kdy je totoţné zboţí vyráběno jedním podnikem pro více společností nebo se na výrobě onoho zboţí podílí více podniků. Velké mnoţství známek by pak mohlo vést k matení spotřebitele. 

Zásobní známky

Známky, jeţ mají společnosti registrovány a připraveny k pouţití, ale ještě nebyly uvedeny. Je to pro případ rozšíření výroby. 

Blokáţní známky

Zde je registrace prováděna pro posílení ochrany původní registrované známky, jelikoţ případný narušitel by si mohl registrovat podobnou, zaměnitelnou známku a pouţívat ji, tím by docházelo k parazitování na původní ochranné známce nebo i k poškození goodwillu společnosti vlastníci původní známku. 

Kolektivní známky

Kolektivní známky se objevují na produktech společností, které jsou členy sdruţení, organizací nebo jiných právnických osob, a tato sdruţení stanovují standardy, které produkt musí mít. Slouţí tak jako kontrolní orgán pro spotřebitele, jelikoţ produkt takto označen bude splňovat daná pravidla, ať je to výrobní postup nebo pouţitý materiál. Po splnění kritérií a kontrole výrobku umoţní sdruţení společnosti stát se členem a získat tak právo uţívat kolektivní ochrannou známku. 

Certifikační známky

Tyto známky jsou uděleny za splnění určitých stanovených kritérií, plní tak podstatnou distinktivní funkci a sdělují, ţe výrobek vykazuje určitou jakost nebo vlastnosti. Na rozdíl od kolektivních známek nemusí být společnost členem nějakého sdruţení, stačí splnit normy dané vlastníkem certifikační známky. 

Doménové známky

Známky, které jsou schopny ochrany (zápisu), jestliţe vedle běţných prvků domény (www., .cz, .com) obsahují prvek s dostatečnou rozlišovací způsobilostí. Zvláštní úprava pro doménové známky neexistuje. Ochrana se získá pouze registrací domény. Jména domén jsou chráněna především proti spekulacím (viz. vznik nové strany lidem.cz). 

Všeobecně známá známka

Ochranné známky, jeţ poskytují ochranu na základě silnějšího postavení společnosti a jejich produktů na trhu, tudíţ i z všeobecné známosti spotřebitelů o jejich produktech. Výhodou je, ţe známka je chráněna i pokud není registrována na daném území, je to právě díky všeobecné známosti, která je splněna, pokud podstatná část spotřebitelů známku zná. To je okruh osob, na němţ je prováděn průzkum šetření o známosti, tzv. relevantní okruh veřejnosti. 28

Dle doporučení shromáţdění Paříţské Úmluvy a valného shromáţdění WIPO z roku 2000, kdy mimo jiné také ustanovení o ochraně všeobecně známé známce vznikla, můţe do relevantního okruhu veřejnosti spadat, ale nemusí být nutně omezena, pouze na skutečné nebo potencionální spotřebitele daného typu výrobků a sluţeb, osoby činné v distribučních kanálech daného typu výrobků a sluţeb a obchodní kruhy zabývající se danými výrobky a sluţbami. Dále při posuzování lze akceptovat následující faktory, ze kterých lze usoudit, ţe se jedná o všeobecně známou známku. Těmi to faktory jsou míra znalosti a uznání v relevantním okruhu, doba, rozsah a geografický rozsah uţívání ochranné známky, doba, rozsah a geografická propagace známky včetně reklamy nebo veřejné známosti a prezentace, na veletrzích a výstavách výrobků a sluţeb, na které se známka vztahuje, doba a geografický rozsah registrace nebo přihlášky k registraci, které dokládají uţívání a uznání známky, zaznamenané úspěšné prosazování práv ze známky, zejména rozsah ve které byla známka uznána jako všeobecně známá příslušnými autoritami a hodnota asociovaná se známkou. Tato ochrana ovšem platí primárně pro výrobky a sluţby, pro které se stala všeobecně známou. V oblasti judikatury je tato problematika řešena například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 04. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4384/2008, kde se jednalo spor mezi „Českou agenturou na podporu obchodu“ a společností s ručením omezeným „CzechTrade Internet“, kdy první jmenovaná společnost měla zaregistrovanou značku „CzechTrade“. Původní rozsudek Městského soudu v Praze byl Vrchním soudem korigován a NS potvrdil právní stanovisko VS v Praze, a to v tom smyslu, ţe ţalovaná společenost CzechTrade Internet nesmí samostatně označení CzechTrade pouţívat a zároveň je povinna zaplatit ţalobkyni Kč 30.000,--. Související jádro sporu nalezneme také v rozsudku NS ze dne 28. 04. 2006, sp. zn. 32 Odo 1060/2005, ve kterém se jedná o spor dvou obchodních společností, a to o ochranné označení názvu mraţeného krému s rostlinným tukem.

29



Známka s dobrým jménem

Její předností je schopnost vyvolat u spotřebitele důvěru v takto označené produkty. Tyto známky jsou finančně ohodnoceny a představují značné aktivum pro společnosti (viz příloha č. 3). Příloha č. 3 36 nejhodnotnějších ochranných známek světa k roku 2012

Zdroj: INTERBRAND. www.interbrand.com/en/best-global-brands/2012/Best-Global-Brands2012.aspx. www.interbrand.com [online] (c) 2013 [cit. 2013-31-03]

Významné je pro společnost dobré umístění své známky v prestiţních ţebříčcích. Přihlášení napodobeniny známky, pokud jde reprodukci, imitaci, překlad nebo transliteraci bude bráno jako nekalý způsob narušit distinktivnost známky s dobrým jménem a můţe znamenat poškození vlastníka. Při hodnocení je důkazem o dobrém jménu známky, kdyţ většina z dotazovaného vzorku náhodně vybraných občanů známku zná, v relevantním okruh to pak musí být většina. Zde je pro názornost vhodná také judikatura Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudek ze dne 19. 01. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4933/2009, kde na straně ţalobkyně vystupuje společnost BOHEMIA SEKT, a. s. a na straně ţalované tři různé obchodní společnosti. Dovolání, které si zde podala jedna ze ţalovaných firem (BOHEMKA, s. r. o.) NS zamítl. Spor se týkal označení vína názvem „Bohemka“. Krajský soud v Ústní nad Labem, pobočka Liberec i Vrchní soud v Praze shodně správně dovodili, ţe označení „Bohemka“ si podstatná část 30

veřejnosti spojuje právě se společností Bohemia sekt, a. s., a tudíţ je nutno toto označení chránit a zakázat ţalované společnosti víno pod takovým označením prodávat. Usnesení NS ze dne 24. 09. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007 je příkladem, kdy soud nevyhověl ţalující straně ve sporu dvou obchodních společností o uţívání slovního spojení v televizním vysílání. Vzhledem k anonymizování rozhodnutí nelze přesně určit předmět sporu, ale jednalo se o vyslovení určitého slovního spojení, které bylo pouţívání v závěru vysílání např. určitého seriálu, apod. Soudy shodně došly k závěru, ţe chráněná značka ţalobkyně je natolik odlišná od sporného slovního spojení, které uţívala ţalovaná, ţe nemohlo dojít k záměně, a to i z toho důvodu, ţe chráněná značka obsahuje kromě slovního spojení i další slovo („Club) a zejména výrazné logo, takţe k záměně nedochází a ţalovaná strana se tak porušení práva nedopouští.

1.6.4. Doba platnosti Pro ochrannou známku platí ochranná lhůta na 10 let. Lhůta počíná běţet od data podání přihlášky. Je moţno ji vţdy na 10 let obnovit prostřednictvím formuláře. Tato ţádost se podává v posledním roce platnosti, avšak nejpozději v den skončení doby platnosti a je spojená s úhradou poplatku. Existuje ještě moţnost dodatečné 6-ti měsíční lhůty po uplynutí platnosti, pak je ovšem poplatek ve dvojnásobné výši. Obnova nabývá účinnosti dnem koncem platnosti a musí být uvedena v rejstříku a zveřejní ve Věštníku, jinak je neplatná.

1.6.5. Účinek ochranné známky Zápisem ochranné známky vzniknou vlastníkovi práva. Nejzásadnějším je právo ochrannou známku uţívat pro výrobky nebo sluţby, pro které byla zapsána. Z tohoto práva automaticky vyplývá i právo domáhat se zákazu uţívání ochranné známky jinou osobou neţ vlastníkem, z důvodu matení spotřebitele ať uţ při záměně podobných výrobků a sluţeb tak i při označení úplně jiného výrobku nebo sluţby, jelikoţ u spotřebitele můţe dojít k asociaci označení s ochrannou známkou. Při porušení tohoto zákazu se vlastník můţe ţalobou domáhat stáhnutí z trhu a zničení výrobků, které jsou ochrannou známkou neoprávněně označeny.

1.6.6. Povinné uţívání Institut povinného uţívání nutí vlastníky své ochranné známky známku uţívat, jelikoţ při jejich nepouţití do 5-ti let od zápisu nebo při přerušení pouţívání na 5 let můţe být ochranná známka prohlášena za neplatnou. Zákon tím brání zahlcování rejstříku ochranných známek, které nejsou uţívány a brání tak v přihlášení jiným subjektům. 31

Uţívání nemusí být reálné, postačí fiktivní, ale to musí být vykonáváno na území státu, kde byla ochranná známka přihlášena. Při reálném pouţívání pro splnění podmínek povinného uţívání musí být známka vyobrazena v podobě, v jeţ byla zapsána.

1.6.7. Vzdání se a neplatnost ochranné známky Vlastník se písemným úkonem, adresovaným úřadu můţe vzdát práv k ochranné známce v celém rozsahu nebo i v rozsahu pouze určitých výrobků či sluţeb. Za neplatné, úřad prohlásí ty známky, které byly zapsány v rozporu se §4 a 6 zákona o ochranných známkách a to s účinky od počátku, tedy jako by nebyly nikdy zapsány.

1.6.8. Zrušení ochranné známky Důvody

pro

zrušení

ochranné

známky

zákon

definuje

v

§31

v odstavci

1.

a) ochranná známka nebyla po nepřetržitou dobu 5 let řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a pro neužívání neexistují řádné důvody; k užívání, které bylo zahájeno, popřípadě v němž bylo pokračováno po pětiletém neužívání ochranné známky ve lhůtě 3 měsíců před podáním návrhu, se nepřihlíží, pokud přípravy pro započetí užívání nebo pokračování v užívání nastaly až poté, co se vlastník dozvěděl o tom, že by mohl být podán návrh na zrušení ochranné známky, b) se ochranná známka stala pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, v důsledku činnosti nebo nečinnosti svého vlastníka, označením, které je v obchodě obvyklé, c) ochranná známka po dni jejího zápisu v důsledku užívání svým vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.22

1.6.9. Licence Ochranná známka je vlastnickým právem vlastníka, můţe jí převést na jiného vlastníka, můţe být předmětem zástavní smlouvy, ale především můţe poskytnout licenci jiným podnikatelským subjektům. Licenční smlouva vyţaduje písemnou formu, opravňuje nabyvatele uţívat ochrannou známku v rozsahu sjednaném ve smlouvě a zároveň ho zavazuje k poskytování úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. 22

Citace zákona 441/2003 Sb., §31, odst. 1

32

Zvláštním typem licence ochranné známky je franchising. Ten má v dnešním moderním byznysu své jisté místo. Jde o obchodní strategii, kdy podnikatel (franchisor) poskytuje svůj obchodní plán, nápad, know-how a především ochrannou známku jiným podnikatelům (franchisantům) za počáteční investici a průběţné poplatky, kteří plán pak provozují v souladu s jeho koncepcí.

1.7. Označení původu a zeměpisná označení původu Označením původu se označuje oblast nebo místo určité země (území), odkud produkt pochází. Toto označení vyjadřuje typické vlastnosti, které jsou dány právě onou oblastí a geografickým prostředí. Zeměpisným označením je název území uţívaný k označení produktu pocházejícího z tohoto území, které má opět určité vlastnosti a kvalitu, které produktu propůjčuje právě výroba a zpracování v tomto území. Tato označení mohou být uvedena i pro sluţby. V ČR je ochrana označení původu a zeměpisných označení upravena zákonem č. 452/2001 Sb.

1.7.1. Výluky ze zápisu Označení nemůţe být zapsané, přestoţe je pravdivé, ale je schopné vyvolat mylnou domněnku o původu produktu. Zapsán určitě nemůţe být obecný název druhu zboţí. A výlukou je také řešený spor mezi ochrannými známkami a označením původu se stejným zněním.

1.7.2. Právo uţití a doba platnosti Toto právo má jakákoliv osoba, která splní podmínky výroby, zpracování a přípravy zboţí s odpovídající kvalitou nebo vlastnostmi na vymezeném území a je zapsána v rejstříku úřadu. Ochrana je neomezená a funguje po dobu platnosti v zemi původu.

1.8. Ostatní průmyslová práva Pro kompletnost ještě uvedu, ţe chráněny jsou i nové odrůdy rostlin a to zákonem č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a změnou zákona č 92/1996 Sb. Podmínkou pro získání ochrany, ve formě šlechtitelského osvědčení nebo názvu odrůdy, je opět novost, odlišnost jednoho podstatného znaku, vyrovnanost biologických vlastností (stálost) a povinnost 33

udrţování odrůdy. Doba ochranné lhůty je 25 let a 30 let u chráněných odrůd dřevin, chmele nebo brambor.23 A chráněny jsou biotechnologické vynálezy. Tady je forma ochrany poskytována patentem, ale ne zákonem 527/1990 Sb. ale zákonem 206/2000 Sb.

23

JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Repetitorium. 3. přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2011. ISBN 978-80-86855-63-9, str. 83

34

2. Mezinárodní ochrana průmyslových práv Postupem času docházelo ve všech oborech k integraci, modernizaci či globalizaci. A spolu s globalizací obchodu vznikla potřeba chránit výrobky a sluţby proti nekalé soutěţi. Tyto trendy tedy vyţadovaly mnoho nových prvků či úprav v legislativách, které umoţní volný pohyb zboţí a sluţeb s dostatečnou právní ochranou pro jejich vlastníky. Mezinárodní obchod dosahoval stále většího rozměru a pro jednotlivé státy nebylo moţné dosáhnout dostatečné právní ochrany. Integrace a harmonice v oblasti průmyslových práv začala na přelomu 19. A 20. století a nejdůleţitějšími mezinárodními smlouvami byla Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek. Tyto dvě smlouvy znamenali pro ochranu průmyslových práv základní kameny systému průmyslově právní ochrany. Dalšími následujícími smlouvami byly Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek, Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu, Locarnská dohoda, Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění. Dalším důleţitým mezníkem byl vznik Světové organizace duševního vlastnictví známo pod zkratkou WIPO. Následovala Budapešťská smlouva o mezinárodním uznávání uloţení mikroorganizmů k účelům patentového řízení, Smlouva o patentové spolupráci (PCT) a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, známa jako dohoda TRIPS, ty dvě smlouvy jsou také poměrně důleţitým předělem v oblasti mezinárodní ochrany průmyslových práv. Většina z těchto uvedených smluv jsou spravovány právě organizací WIPO. Získání mezinárodní ochrany je moţné třemi způsoby. První způsob je přihlášení u národního úřadu a následný postup dle PUÚ. Zbylými dvěma způsoby je přihlášení prostřednictvím nějakého regionálního systému a samozřejmě prostřednictvím mezinárodního systému.

2.1. Mezinárodní systémy 2.1.1. Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví je mnohostranná mezinárodní úmluva, která je přístupná všem státům. V současnosti má 174 členů, poslední se přidal Sultanát Brunej 17. února 2012.24

24

Zdroj: www.wipo.int, aktuální k 29. 1. 2013

35

PUÚ byla podepsána dne 20. března 1883 jedenácti státy, ke dni její účinností se přidaly ještě 3 další státy (7. červenec 1884). V souladu s dalším rozvojem a globalizací obchodu došlo k několika revizím. První proběhla v Bruselu roku 1900, následovala revize ve Washingtonu v roce 1911, dále v Haagu 1925, v Londýně 1934, v Lisabonu 1958 a ve Stockholmu 1967 a změněná dne 2. Října 1979. Jedním z podnětů pro vznik byla neúčast mnoho vystavovatelů na mezinárodní výstavě vynálezců ve Vídni v roce 1873. 2.1.1.1. Prioritní právo V článku čtvrtém je stanoveno, ţe kdo podá řádně přihlášku u národního úřadu průmyslového vlastnictví, získá tím moţnost poţívat prioritního práva, tím se rozumí přednostní právo na poskytnutí právní ochrany před všemi, kteří mají prioritu pozdější. Za řádnou přihlášku se povaţuje ta přihláška, která je podána podle národního zákonodárství kaţdé unijní země nebo podle dvou či vícestranných smluv uzavřených mezi několika unijními zeměmi, a ze které je moţno zjistit datum, kdy byla podána v příslušné zemi. Lhůta pro prioritní podání přihlášky pro ochranu průmyslového vlastnictví v jiných zemí je pro vynálezy a uţitné vzory 12 měsíců a pro průmyslové vzory a ochranné známky 6 měsíců. 2.1.1.2. Nezávislost zemí při udělování ochran Článek 4bis stanovuje, ţe patenty, o něţ bylo ţádáno v jednotlivých unijních zemích, nebudou závislé na patentech, které byly jiţ uděleny v jiných zemích na shodný předmět. Tedy jiţ udělený patent v jedné zemi nezavazuje jinou zemi k udělení patentu na shodný předmět. Rozhodnutí je v pravomoci úřadu průmyslového vlastnictví příslušné země. V odstavci pátém je potom určeno, ţe patenty nabyté s výhodou priority budou mít stejnou dobu trvání jako, kdyby byly uděleny bezprioritně. 2.1.1.3. Nucené licence Článek pátý umoţňuje unijním zemí učinit legislativní opatření k udělování nucených licencí. Při neuţívání výlučného práva či při ohroţení důleţitého státního zájmu. Ţádání o nucenou licenci nesmí být podána před uplynutím 4 let od podání patentové přihlášky nebo od tří let po udělení patentu, přičemţ se pouţije lhůty, která uplyne později. Ţádost je členská zem povinna odmítnout, má-li majitel pro nečinnost řádné ospravedlňující důvody. Nestačí-li udělení nucené licence k zamezení takovéhoto jednání, můţe nastat zánik či zrušení patentu, řízení ale nesmí být zahájeno dříve neţ 2 roky po prvním udělení licence. 36

2.1.1.4. Poshověcí lhůta Článek 5bis ukládá unijním zemím stanovit nejméně 6-ti měsíční lhůtu pro zaplacení poplatku, není-li řádně uhrazen, v případě národního zákonodárství s příplatkem, v ČR je to dvojnásobek. 2.1.1.5. Sjednocení formy ochrany patentem PUÚ sjednotila formu poskytované ochrany pro vynálezy pod jediný pojem patent, dříve se uţívalo mnoho různých forem průmyslových patentů v unijních zemích. Konkrétně třeba importační patenty, patenty na zdokonalení, přídavková osvědčení, závislé patenty, tajné patenty nebo caveat patenty. Některé z těchto patentů jsou stále vyuţívány převáţně v latinské Americe.25 Pro ochranu se v PUÚ objevuje ještě ochrana ve formě autorského osvědčení, konkrétně v článku 4I, jedná se, ale spíše o pozůstatek ţádosti socialistických zemí. Dostupné bylo v tehdejším Československu v rámci RVHP. 2.1.1.6. Práva na označení Podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodní známek zahrne kaţdá unijní země do svého národního zákonodárství. Ochranná známka zapsaná v některé unijní zemi je nezávislá na známkách jiţ zapsaných v jiných unijních zemích. PUÚ stanovila podmínky pro odmítnutí zápisu označení. Členské státy se tedy zavázali k neposkytnutí ochrany označení, které je napodobeninou, obsahuje symbolický znak, vlajku, atd., je generický označením nebo odporuje dobrým mravům. Článek 7bis připouští přihlášení kolektivní ochranné známky, v PUÚ se objevuje pod pojem svazová známka. 2.1.1.7. Obchodní jméno V článku osmém PUÚ poskytuje ochranu obchodnímu jménu. Tak, ţe obchodní jméno je chráněno ve všech unijních zemích, a to bez povinnosti obchodní jméno přihlašovat nebo zapisovat. V ČR na to navázal obchodní zákoník v §8-12, kde je pro obchodní jméno pouţit termín obchodní firma.

25

JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. a Ing. Václav JANSA. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010 str. 75-78

37

2.1.1.8. Nekalá soutěţ Článek 10bis určí, ţe země unie jsou povinny zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěţi. V druhém odstavci je napsáno, ţe za nekalou soutěţ je pokládána činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu či obchodu. Členský státům je uloţeno zakázat činy, které by mohly způsobit záměnu nebo poškození dobré pověsti podniku, výrobku nebo jeho průmyslové či obchodní činnosti, dále uvádění nebo tvrzení, jejichţ uţívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k pouţití nebo o mnoţství zboţí. Česká republika tento závazek promítla do svého zákonodárství obchodním zákoníkem v ustanovení o nekalé soutěţi. Článkem 10ter se členské země zavazují poskytnout stejnou ochranu i příslušníkům ostatních unijních zemí. 2.1.1.9. Povinnost zřízení úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví Aby mezinárodní funkce spolupráce fungovala, zavázala PUÚ unijní státy zřízením zvláštních úřadů pro průmyslové vlastnictví a ústřední přihlašovnu, aby byla zabezpečena funkce oznámení patentů, uţitných a průmyslových vzorů, modelů, a továrních nebo obchodních známek. 2.1.1.10. Administrativní rámec V PUÚ je také obsaţeno fungování celé unie. Například, ţe úmluva bude podrobena revizím pro zdokonalení systému (Článek 18), financování unie (Článek 16), úkoly a sloţení výkonného výboru a shromáţdění (Článek 14) nebo neomezená platnost úmluvy (Článek 26).

2.1.2. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Tato mnohostranná mezinárodní dohoda, známá spíše pod označením dohoda TRIPS, byla uzavřena roku 1994 v rámci Uruguayského kola v Marrakeshi při jednání konference o Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT). Na rozdíl od většinu smluv v oblasti průmyslového vlastnictví není spravována organizací WIPO, ale WTO. 2.1.2.1. Předmluva V úvodu členové uznávají potřebu nových pravidel týkajících se fungování systému ochrany duševního vlastnictví. Uznávají, ţe práva k duševnímu vlastnictví jsou právy soukromými a ţádají vytvoření vzájemné spolupráce mezi WIPO a WTO.

38

2.1.2.2. Rozsah výrazu „duševní vlastnictví“ V článku prvním obecných ustanovení a základních zásad je stanoveno, ţe členové mohou, ale nemají povinnost zavedení rozsáhlejší ochranu ve své národní legislativě, neţ vyţaduje dohoda TRIPS, za předpokladu nebude-li to v rozporu s ustanoveními této Dohody. V dohodě se pak výraz duševního vlastnictví týká ochranných známek, zeměpisných označení, průmyslových vzorů, patentů a topografií integrovaných obvodů, které se objevují nově a v PUÚ nejsou, jelikoţ v roce 1883 ještě neexistovaly (naše legislativa uţívá termínu topografie polovodičových výrobků). TRIPS ale i obsahuje autorské právo a práv jemu příbuzných, naopak chybí zde uţitné vzor. 2.1.2.3. Národní zacházení Článek třetí říká, ţe kaţdý smluvní stát je povinen s občany jiných smluvních států zacházet jako rovným se svými občany. Přizná-li smluvní stát jakoukoli výhodu, přednost, výsadu nebo osvobození jinému státu, je povinen přiznat stejné nejvyšší výhody také všem ostatní smluvním státům. 2.1.2.4. Předměty právní ochrany Předměty jsou obsaţeny v části II., oddíl první se věnuje právu autorskému, tedy vztahu k Bernské úmluvě. Co se týče práv průmyslového vlastnictví, Česká republika ve své současné právní úpravě zrcadlí většinu případů závazků z Dohody TRIPS, jsou tak uvedena v první kapitole této práce. 2.1.2.5. Nástroje k dodrţování práv k duševnímu vlastnictví. Část III., oddíl 2., obsahuje občanskoprávní a správní řízení, nápravná opatření, prozatímní opatření a zvláštní předpisy, týkající se opatření na hranicích. Tato část byla pro členské státy z hlediska realizace poměrně náročná. Ale z hlediska vynucování práv z duševního vlastnictví důleţitá.

2.1.3. Úmluva o zřízení světové organizace duševního vlastnictví Jak jiţ bylo napsáno výše, organizace WIPO slouţí v podstatě jako centrála ochrany duševního vlastnictví, spravuje drtivou většinou mezinárodní smluv a úmluv týkajících se

39

ochrany duševního vlastnictví. Tato úmluva byla podepsána ve Stockholmu dne 14. července 1967 a změněna dne 2. října 1979. 2.1.3.1. Předmluva V předmluvě smluvní strany vyslovují přání přispět k lepšímu porozumění a spolupráci mezi státy k jejich vzájemnému prospěchu, podnítit tvůrčí činnost podporou ochrany duševního vlastnictví a modernizovat a zdokonalit správu unií zřízených k ochraně průmyslového vlastnictví a ochrany literárních a uměleckých děl, při plném respektování samostatnosti kaţdé z unií. 2.1.3.2. Jádro úmluvy Na rozdíl od ostatních úmluv či smluv je úmluva o zřízení WIPO poměrně stručná. Má pouze 21 článků na šesti stránkách. První článek zřizuje organizaci WIPO. Třetí stanovuje cíle organizace. Úkoly jsou v článku čtvrtém, které organizace uskutečňuje prostřednictví svých orgánů. Například zajištuje správní sluţby pro Paříţskou unii, pro zvláštní unie zřízené ve spojitosti s touto unií a můţe přebírat i správu, která zahrnuje uskutečnění jakéhokoliv mezinárodního závazku směřujícího k podpoře ochrany duševního vlastnictví nebo se podílet na takové podpoře. Členství můţe získat, kterýkoli stát, který je členem některé z uvedených unií v článku 2, vii) této úmluvy. Úmluvu lze také podle článku 18 vypovědět oznámením zaslaným generálnímu řediteli. To nabývá účinností 6 měsíců po obdrţení generálním ředitelem. Sídlem organizace je Ţeneva. Článek 6 aţ 9 se stará o fungování organizace. Nejvyšším orgánem je Valné shromáţdění sloţené ze států účastnících se této Úmluvy, které jsou členy alespoň jedné z unií. Valné shromáţdění na návrh Koordinačního výboru, jeţ je ustanoven spolu s jeho činnostmi v osmém článku, jmenuje generálního ředitele. Generální ředitel řídí Mezinárodní úřad, který plní funkci sekretariátu, je nejvyšším úředníkem organizace a zastupuje ji. Je volen na stanovené období, které nesmí být kratší jak 6 let. Článek 11 pak řeší finanční otázky. Organizace má dva rozpočty. První společných výdajů obsahuje rozvrh výdajů, které představují zájem několika unií. Druhý rozpočet je rozpočtem konference na výdaje zasedání Konference a pro program právně technické pomoci.

40

2.1.4. Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění Tato dohoda byla podepsána 24. března 1971 a poté ještě doplněna 28. září 1979. Navazuje na jinou Štrasburskou dohodu, celkem jsou tři, konkrétně na Evropskou dohodu o mezinárodním patentovém třídění, jeţ byla uzavřena roku 1954. Se vzrůstajícím počtem přihlášek pro získání patentu vznikla potřeba vytvoření unifikovaného systému třídění. Ten pomohl především k ulehčení a zrychlení rešerše. Takţe se smluvní státy zavázaly k vytvoření zvláštní unie a jednotnému třídění patentů, autorských osvědčení na vynález, uţitných vzorů a osvědčeních o uţitnosti. Třídění, jak se uvádí v dohodě, má administrativní charakter a země unie mají moţnost jej pouţít jako systém hlavní nebo pomocný. Je vyhotoveno v jazyku anglické a francouzském. Dohodou je zřízení výbor expertů, ve kterém je zastoupena kaţdá země unie. Hlavními úkoly výboru je provádění změn třídění a předkládání doporučení, která usnadňují pouţití třídění zemím unie. Dále je také zřízen Mezinárodní úřad pro administrativní chod v čele s generálním ředitelem. A nechybí ani Shromáţdění Zvláštní unie, sloţené z členských zemí unie. Kaţdá ze zemí je zastoupena jedním delegátem, který můţe mít zástupce, poradce a experty.

2.1.5. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek Tato dohoda je v literatuře označována spolu s PUÚ jako nejdůleţitější mezinárodní dohoda (smlouva) pro mezinárodní ochranu průmyslových práv. Ustanovení Madridské dohody pomohlo k jednotnosti a harmonizaci zákonů o obchodních známkách národních legislativ. Byla podepsána 14. dubna 1891 a v následujících letech 6x revidována. Vţdy totoţně s PUÚ, aţ na pátou revizi, ta byla provedena o 16 měsíců dříve a ne v Lisabonu, ale v Nice. Je to tím, ţe Madridská dohoda je zvláštní úmluvou vytvořena na podkladě článku 19 PUÚ. Země, na které se vztahuje dohoda, tvoří Zvláštní unii. Tím tyto země získají právo získat ochranu pro svoji známku ve všech smluvních zemích jediným zápisem u Mezinárodního úřadu (WIPO), za předpokladu je-li známka jiţ zapsána v zemi původu. Přihlašovatel musí být příslušníkem některé členské země, anebo v ní musí mít sídlo nebo průmyslovou či obchodní provozovnu. Madridská dohoda v článku 3bis také státům umoţňuje písemným oznámením doručeným generálnímu řediteli ochranu vztáhnout pouze svou zemi. A hned v následujícím článku 3ter ochranu rozšířit pomocí ţádosti o rozšíření. 41

Článek šestý stanovuje ochranou dobu známky na 20 let od data zápisu. Následující článek upravuje moţnost prodlouţení zápisu. Nejdůleţitější odstavce určují, ţe obnova nesmí obsahovat ţádnou změnou oproti původnímu zápisu, ţe 6 měsíců před uplynutím doby ochrany, připomene Mezinárodní úřad přesné datum vypršení ochrany nebo, ţe za příplatek je majiteli poskytnuta poshověcí lhůta (6 měsíců). Článek 10 a následující zajištují chod Zvláštní unie. Shromáţdění, sloţené ze zemí unie, rozpočet, generální ředitel.

2.1.6. Protokol k Madridské dohodě Protokol byl sjednán 27. června 1989 v Madridu. Mění a doplňuje Madridskou dohodu. Smluvní státy protokolu se stávají zároveň členy Madridské dohody, jak určuje článek první. Některá ustanovení se však výrazně liší od původní dohody. Jde zejména o zkrácení ochranné lhůty z 20i na 10 let. Také stačí pro mezinárodní zápis podat přihlášku, tudíţ bylo zrušeno kritérium zápisu v zemi původu. Dále byla přidána angličtina jako další jednací jazyk, vedlo dosavadní francouzštiny. Změny byly iniciovány především zeměmi, které nepřistoupily k Madridské dohodě, protoţe jim systém nevyhovoval (U.S.A., Japonsko, VB).

2.1.7. Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek byla podepsána 15. června 1957 a revidována ve Stockholmu 14. července 1967 a 13. května 1977 v Ţenevě. Důvod zřízení byl stejný jako u Štrasburské dohody. Při nárůstu přihlašovaných a registrovaných ochranných známek, zjednodušit a zrychlit prováděné rešerše. Byl touto dohodou vytvořen systém třídění ochranných známek. Opět je touto dohodou zřízena Zvláštní unie. Zřízen je i její výbor znalců, v němţ je zastoupen kaţdý členský stát. Ten má právě na starost třídník. Rozhoduje o změnách v třídění, vydává doporučení týkající se třídění, můţe zřizovat další podvýbory a pracovní skupiny. Dnem 1. ledna 2013 vstoupila platnost 10. verze třídění, která obsahuje 34 tříd výrobků a 11 tříd sluţeb. Pro příklad ve 13. třídě jsou střelné zbraně, střelivo, výbušniny, v 15. hudební

42

nástroje a v 45. právní sluţby.26 Pomocí tohoto třídníku země unie, ale nejen ty, opatřují přihlášky, ale jiţ zaregistrované ochranné známky, coţ umoţňuje provádění celosvětových rešerší. V dohodě nechybí, ţe členské státy unie mohou třídění pouţít jako hlavní nebo pomocný systém. Dohoda má stejnou dobu trvání jako PUÚ, jak je zaznamenáno v článku 10. Třídník je vyhotoven v anglické a francouzském jazyku. A ani zde nechybí články pojednávající o financování, shromáţdění Zvláštní unie a jeho úkolech a o Mezinárodním úřadu zajištujícím administrativní úkoly.

2.1.8. Vídeňská dohoda o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků ochranných známek Jako jisté doplnění Niceské dohody lze chápat dohodu Vídeňskou. Byla dána 12. června 1973 a doplněna 1. října 1985. Ulehčuje rešerše u obrazových ochranných známek. Přestoţe členů má pouhých 3127, Česká republika není členem, třídění je přesto vyuţíváno, včetně České republiky.

2.1.9. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu Jak je jiţ z názvu patrné, tato mezinárodní smlouva se týká označení původu. Pochází ze dne 31. října 1958. Za nejdůleţitější článek se dá označit článek druhý. Který určuje jaký výrobek je moţno označit ochranným označením. „Článek 2 1. Ve smyslu této Dohody se rozumí pod pojmem označení původu zeměpisný název země, oblasti nebo místa sloužící k označení, odkud pochází výrobek, jehož jakost anebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, čítaje v to činitele přírodní a činitele lidské. 2. Zemí původu je ta země, jejíž jméno nebo jméno její krajin nebo místa tvoří označení původu, které poskytlo výrobku jeho obecnou známost.“28 26

Mezinárodní třídník výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek (10. verze). Dostupný z: http://www.upv.cz/cs/publikace/tridniky/tridniky-ochranne-znamky.html 27 Zdroj: www.wipo.int, aktuální k 8. 2. 2013 28 Citace Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu

43

Tento text je do jisté míry převzat a pouţit pro českou právní úpravu, konkrétně zákon č. 452/2001 Sb. Mezinárodní zápis se provádí u zápisného úřadu původu u mezinárodního úřadu v Ţenevě. A řízení je shodné s řízením o ochranné známce.

2.1.10. Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboţí Je druhou dohodou, která se týká práv na označení původu. Byla podepsána 14. dubna 1891 a později čtyřikrát revidována. Cílem je postihnout uţívání klamavého nebo nepravdivého označení na výrobcích. Dohoda umoţňuje zabavení výrobku při dovozu nesoucího falešný či klamavý údaj, jímţ je přímo nebo nepřímo označena země nebo místo původu některé ze zemí, na něţ se vztahuje tato Dohoda. Není-li zákonodárstvím země zabavení výrobku moţné, je na výrobek uvalen zákaz dovozu. Údaj je falešný, pokud je objektivně nepravdivý, avšak falešný údaj můţe být i pravdivý, ale způsob jakým je uveden můţe klamat. Údaj nesmí být uţit ve znacích, v účtech, v korespondenci nebo ve sděleních a oznámeních. Článek 3 má zabránit v klamání veřejnosti. Jelikoţ prodávající můţe uvést na výrobku své jméno či adresu, ačkoliv výrobek pochází ze země jiné neţ ze země prodejce, tak zároveň musí uvést přesný a zřetelný údaj, který vyloučí moţný vzniklý omyl o původu výrobku. Následující článek 3bis zavazuje země k zakázání reklam, které by mohly uvést veřejnost v omyl o původu výrobku.

2.1.11. Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů Dohoda byla podepsána 8. října 1968 a změněna dne 28. září 1979. Cílem dohody opět bylo usnadnění prováděných rešerší. Dohodou vzniká Zvláštní unie, jejíţ členové se dohodly na vytvoření soustavy mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů. Stejně jako u předchozích smluv upravujících mezinárodní třídění i Locarnská dohoda zřizuje výbor znalců, který má v kompetenci úpravy, změny či doplnění mezinárodního třídění. Stejně tak je i třídění opět vyhotoveno v anglickém a francouzském jazyku a státy unie si mohou tento systém zvolit jako hlavní nebo pomocný. 44

Třídník průmyslových vzorů, stejně tak jako ostatní třídníky, nalezneme na upv.cz. Je, ale také přiloţen jako příloha dohody. Současný stav platný k 1. 1. 2009 (9. vydání) obsahuje 31 tříd a 223 podtříd, ve kterém je více jak 6000 poloţek, které jsou uspořádány buď dle abecedního seznam či podle tříd. Uvedené poloţky jsou opravdu rozmanité, nalezneme zde například biče na zvířata, uzávěry lahví, píšťalky nebo nákupní košíky.29

2.1.12. Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů Dohoda uzavřená dne 6. listopadu 1925, revidována 2. června 1934 a 28. listopadu 1960 upravuje zápis průmyslových vzorů v mezinárodním měřítku. Smluvní státy vytvořily Zvláštní unii pro mezinárodní přihlašování průmyslových vzorů a modelů. Dohody se mohou účastnit pouze členské státy. Přihlašovatelem můţe být i osoba, která je příslušníkem členského státu, ale i která má na území členského státu bydliště nebo průmyslový či obchodní podnik. Přihlášku k Mezinárodnímu úřadu WIPO je moţné podle článku 4 podat přímo, u národního úřadu nebo prostřednictvím úřadu smluvního státu, pokud je to připuštěno zákonodárstvím onoho státu. Přihláška má obsahovat jednu či více fotografií (jiné vyobrazení), ţádost a poplatky. V ţádosti musí být obsaţen seznam smluvních států, ve kterých je ţádána účinnost mezinárodní ochrany, označení předmětu nebo předmětů, na němţ je vzor uţit a chce-li přihlašovatel uplatňovat prioritu tak i datum, stát a číslo přihlášky. Mohou být i připojeny exempláře nebo makety vzoru. Dohodou je také umoţněna hromadná přihláška. Existuje zde tedy moţnost přihlásit více vzorů či modelů, které jsou určeny k pouţití na předmětech patřících do stejné třídy.

2.1.13. Smlouva o patentové spolupráci Zkráceně PCT byla přijata ve Washingtonu dne 19. Června 1970 a později několikrát změněna, naposledy 3. října 2001. PCT slouţí k přihlašování vynálezů do zahraničí a v současnosti je asi nejrozšířenější formou (viz příloha č. 4). Její výhodou je totiţ poměrné velký počet členů. Těch je 146, poslední přistoupila Panama 7. září 2012.30 To umoţňuje široké zajištění práva přednosti, ke

29

Mezinárodní třídník pro průmyslové vzory (9. Vydání). Dostupný z: http://www.upv.cz/cs/publikace/tridniky/tridnik-prumyslove-vzory.html 30 Zdroj: www.wipo.int, aktuální k 22. 2. 2013

45

kterému stačí pouze jediná přihláška. Postup získání ochrany je administrativně výrazně náročnější. Příloha č. 4 Příloha zobrazuje nárůst počtu přihlášek k PCT a procentuální nárůst mezi jednotlivými roky. Kde tabulka indikuje i spojitost s ekonomickou krizi v roce 2008, z čehoţ se dá soudit, ţe na inovaci se podílí především společnosti neţ jedinci.

Zdroj: Economics and Statistics Division, WIPO. Wipo patent report, statistics on worldwide patent activities. [online]. Wipo, 2007. ISBN 978-92-805-1632-6. WIPO Publication No. 931(E)

Smlouva je sloţena ze samotné smlouvy a prováděcího předpisu. V preambuli smlouva sděluje důvody uzavření. Mezi, které patří zdokonalení právní ochrany vynálezů nebo zjednodušení získání ochrany vynálezů ve více zemích. V úvodním ustanovení je zřízena Zvláštní unie z členských států a vymezeny pojmy. Hlava první pak podrobně upravuje náleţitosti mezinárodní přihlášky a ţádosti, také uplatnění priority a také to, kdo a jak provádí rešerši přihlašovaného vynálezu. Hlava druhá, se zabývá mezinárodním předběţným průzkumem a řízením před orgánem. Hlavy následující stanovují společná ustanovení či administrativní fungování organizace, kde je jiţ tradičně zmíněno financování, shromáţdění či mezinárodní úřad. Náleţitosti a podání přihlášky a systém fungování a který je obsaţen v první a druhé hlavě, konkrétněji je analyzuji v následující kapitole.

46

2.2. Regionální systémy Vedle mezinárodních systémů, existují ještě uskupení a organizace na regionální úrovni. Těch potencionální přihlašovatel vyuţije, kdyţ některá země není členem právě nějaké mezinárodní organizace, anebo cílí ochranu průmyslového práva přímo na daný region.

2.2.1. Amerika V Severní Americe země nevzniklo ţádné uskupení týkající se přímo průmyslového vlastnictví. Moţné je však zmínit organizaci NAFTA, která se zabývá především clem a liberalizací obchodu. Pokud jde o Jiţní Ameriku, Tam je situace dvousečná, zatímco Brazílie je členem všech významných mezinárodních smluv, coţ je do jisté míry dáno minulým spojením s Portugalskem. Ostatní země nevyvíjí téměř ţádnou spolupráci v oblasti ochrany průmyslových práv. Jejich členství je většinou omezeno pouze na PUÚ, TRIPS a WIPO. Například ţádný stát není členem Madridské dohody.

Jedním z důleţitých uskupení je

General Inter-American Convention for Trade Mark and Commercial Protection. To se, ale týká pouze ochranných známek.31

2.2.2. Evropa Jak asi mnozí předpokládají, v Evropě se stejně jako téměř ve všem, tak i v ochraně průmyslových práv angaţuje Evropská Unie. V roce 1996 byla tedy zřízena organizace OHIM se sídlem ve Španělsku. U OHIMu si přihlašovatel můţe zajistit ochranu ochranné známky, která je označena CTM a průmyslového vzoru RCD. Zapsaný předmět ochrany je pak chráněn ve všech členských státech Evropské unie. Platnost CTM je 10 let a moţnost prodlouţení její ţivotnosti je neomezena. Podmíněno je to ovšem obnovovacími poplatky a včasnou ţádostí (6 měsíců) Přihlášení CTM stejně jako přihlášení PCT se budu ještě věnovat ve třetí kapitole. Pokud jde o patenty, tak byl zřízen úřad EPO, který má sídlo v Mnichově. Jeho činnost započala v roce 1978 na základě Evropské patentové úmluvy (EPC – European Patent Convention) z 5. října 1973. Úřad překvapivě funguje bez přímé souvislosti na Evropskou unii.

31

JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. a dipl. tech. Zdeňka PŘÁDNÁ. Mimoevropské systémy právní ochrany průmyslového vlastnictví. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. str. 37.

47

2.2.3. Afrika Afrika, jako taková je černým koněm světové ekonomiky, a proto je investice v této lokalitě především do ochranné známky, ale i do technického řešení zajímává. Například v roce 2012 byla 4. nejrychleji rostoucí ekonomikou, ekonomika Sierra Leone, 6. Mosambik a za ní Ghana.32 V Africe vznikla organizace OAPI. Ta chrání patenty, přídavková osvědčení, průmyslové vzory, ochranné známky, obchodní jméno, označení původu, topografie polovodičových výrobků, nové odrůdy rostlin, obsahuje ale i autorská práva a ochranu proti nekalé soutěţi. Vedle OAPI funguje ještě organizace ARIPO se sídlem v Harare. Organizace má 15 členů, ti mohou podat přihlášku prostřednictvím svého národního úřadu. Podává se v anglickém jazyce. Obě dvě organizace byly později integrovány do organizace PCT. A úřady členských zemí tak plní přijímací funkci. 33

2.2.4. Asie Na tomto kontinentě se nachází hned 3 země uskupení známého především investory pod pojmem BRICS. A to Rusko, Indie a Čína. Nejde, ale jen o tyto silné ekonomiky. Například Mongolsko bylo nejrychleji rostoucí ekonomikou roku 2012. Zde je většina států signatářem základního kamene ochrany průmyslového vlastnictví a to PUÚ. Jedinou významnější skupinou je ASEAN, ta se však zabývá hlavně spoluprací členských států na úrovni celní. Zmínit lze ještě Euroasijský patentový systém, který vznikl roku 1995. Sídlo má v Moskvě. Jednací jazyk je ruština. Udělený patent platí ve všech smluvních státech.

32

http://www.investicniweb.cz/galerie/2013/2/13/12-nejrychleji-rostoucich-ekonomik-sveta/ JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. a dipl. tech. Zdeňka PŘÁDNÁ. Mimoevropské systémy právní ochrany průmyslového vlastnictví. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. str. 27. 29. 33

48

3. Proces získání ochrany k průmyslovému právu u vybraných systémů V této kapitole chce autor analyzovat procedurální postupy získání ochrany a náleţitosti přihlášky. U technických řešení jsem zvolil přihlášení prostřednictvím mezinárodního patentu (PCT), protoţe tento systém představuje jedinou moţnost získání mezinárodní ochrany pro patent ale i uţitný vzor, jedinou přihláškou, a to díky velkému počtu signatářů smlouvy o patentové spolupráci, také zmíním Evropský patent. U práv na označení autor vybral ochrannou známku společenství (OHIM), mezinárodní ochrannou známku a národní přihlášení v ČR. Mezinárodní přihlášení porovnám s přihlášením národní cestou.

3.1. PCT Řízení je sloţeno z národní a mezinárodní fáze. To, protoţe se nejprve podá mezinárodní přihláška, z níţ pak vyplynou národní patenty.34 V mezinárodní fázi musíme provést čtyři kroky. Logický prvním krokem je podání mezinárodní přihlášky, té se budu věnovat v její vlastní kapitole. Následuje mezinárodní rešerše podané přihlášky, která má za úkol zjistit známý stav techniky na základě přiloţených popisů či případných výkresů. Rešerši provádí orgán určený Shromáţděním PCT. Můţe to být i národní orgán, musí však splňovat určitá kritéria, jako třeba početnou pracovní sílu s jistými znalostmi v technických oborech a jazykovými znalostmi, coţ většina z národních úřadů menších zemí nemá šanci splnit. Konkrétně jsou tyto kritéria uvedena v prováděcím předpisu jako pravidlo 36. Například pro Českou republiku je tímto úřadem Evropský patentový úřad. Úřad je označován ve smlouvě PCT pod pojmem ISA. Řízení před tímto orgánem je upraveno v článku 17 smlouvy PCT, kde je ustanoveno, ţe řízení se řídí smlouvou PCT, prováděcím předpisem a dohodou uzavřenou mezi WIPO a ISA. Orgán se například vůbec nezabývá přihlášky, které jsou vyňaty z patentovatelnosti (vědecké teorie, chirurgické metody, apod.) Neodpovídá-li popis, nároky nebo výkresy poţadavkům pro provedení rešerše je orgánem ISA vydáno usnesení, ţe rešerše nebude provedena. Výsledkem rešerše je zpráva o mezinárodní rešerši a písemný posudek patentovatelnosti. Zpráva musí být vypracována ve lhůtě tří měsíců od data, kdy orgánu ISA došlo rešeršní vyhotovení, nebo devět měsíců od data priority. Platí lhůta, která uběhne později. Ve zprávě 34

HOŠKOVÁ Marta, Ing. Mezinárodní patentová ochrana – PCT. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., str. 12

49

je obsaţeno zatřídění přihlašovaného předmětu podle mezinárodního třídění a seznam citací zveřejněných dokumentů, které by mohly ovlivnit patentovatelnost. Zpráva a písemný posudek je postoupen přihlašovateli, coţ mu umoţní rozhodnout se, není-li zpráva či posudek příznivý, vzít raději přihlášku zpět. Druhou moţností je úprava nároků, na kterou má přihlašovatel právo35. Úprava nároků musí být podána v předepsané lhůtě zpět Mezinárodnímu úřadu. Úpravy nesmí přesáhnout rozsah vynálezu uvedeného v přihlášce. Není-li přihláška vzata zpět, následuje třetí krok, kterým je zveřejnění mezinárodní přihlášky a zprávy o mezinárodní rešerši mezinárodním úřadem WIPO, který je ve smlouvě PCT označován také pod pojmem IB. Zveřejnění proběhne 18 měsíců od priority ve formě broţury. Lze to, ale uspíšit zaplacením poplatku za dřívější zveřejnění. Poslední krok, můţe nastat dobrovolně. Přihlašovatel můţe návrhem poţádat u orgánu pro mezinárodní předběţný průzkum (IPEA) o vykonání mezinárodního předběţného průzkumu na jeho přihlášku. Pomocí průzkumu můţe přihlašovatel získat předběţný a nezávazný obraz o tom, je-li jeho přihlašovaný předmět nový, průmyslově vyuţitelný a splňuje kritérium vynálezecké činnosti. Tento návrh se podává odděleně od mezinárodní přihlášky. Musí být podán před uplynutím tří měsíců od data předání zprávy o mezinárodní rešerše a písemného posudku přihlašovateli nebo 22 měsíců od data priority, přičemţ se počítá lhůta, která uplyne později. Návrh je zpoplatněn vícero poplatky, které se platí v předepsané lhůtě. Jde o jednací poplatek, poplatek za mezinárodní předběţný průzkum a poplatek za prodlouţení lhůty, nalezneme je v prováděcím předpisu pravidlo 57 a následující. Po skončení průzkumu dostane přihlašovatel od Orgánu písemný posudek minimálně v jednom vyhotovení a má právo na písemný i ústní styk s tímto orgánem. V posudku však nesmí být výslovně uvedeno, zda-li je přihlašovaný předmět patentovatelný či ne. Je v ní pouze uvedeno, zda se Úřad domnívá, ţe přihlašovaný předmět je splňuje poţadavky či nikoliv. Národní fáze můţe následovat buď přímo po zveřejnění mezinárodní přihlášky a zprávy o mezinárodní rešerši anebo po mezinárodním předběţném průzkumu, to záleţí na přihlašovateli. V národní fázi je mezinárodní přihláška a zpráva o mezinárodní rešerši předána národním úřadům jednotlivých zemí, které přihlašovatel určí v přihlášce. Přihlašovatel jednotlivým úřadům dodá po jednom vyhotovení mezinárodní přihlášky a její překlad, je-li to předepsáno. Musí také uhradit případný poplatek. Smlouva PCT ošetřuje to, aby národní zákonodárství nepoţadovala jiné formality a obsah pro mezinárodní přihlášku neţ stanovuje

35

HOŠKOVÁ Marta, Ing. Mezinárodní patentová ochrana – PCT. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., str. 12

50

smlouva PCT. Národy však mohou stanovit své vlastní hmotněprávní podmínky patentovatelnosti.

3.1.1. Přihláška Přihlášku upravuje Článek 3 v hlavě první. Ten říká, ţe přihlášky na ochranu vynálezu, v kterémkoliv členském státě mohou být podávány jako mezinárodní přihlášky, to znamená, ţe jsou účinné ve všech smluvních státech. Přihlášku můţeme podat, díky smlouvě PCT u více úřadu. Zaleţí tedy na volbě přihlašovatele, který přihlášku můţe podat u národního úřadu členského státu, musí v něm mít však hlavní sídlo nebo být jeho občanem. A druhou moţností je samozřejmě mezinárodní úřad. Mezinárodní přihláška musí být v předepsaném jazyce, musí odpovídat předepsaným poţadavkům na vnější úpravu a jednotnost vynálezu a musí být podrobena úhradě předepsaných poplatků. Přihláška se skládá z ţádosti, popisu, jednoho nebo více nároků, jednoho či více výkresů a anotace. Ţádost je moţné podat písemně na tištěném formuláři nebo elektronicky pomocí softwaru PCT-SAFE. Elektronickou přihlášku lze podat online či na CD/DVD. V ţádosti musí být obsaţen petit, jehoţ forma je doporučena v prováděcím předpisu, pravidlo 4. Dále název vynálezu, údaje o přihlašovateli a vynálezci. Případně je obsaţeno uplatnění priority, údaj o volbě orgánu pro mezinárodní rešerši a odkaz na základní přihlášku či patent a na dříve provedenou rešerši. Přihlašovatel také musí do ţádosti zahrnout určení druhů ochrany, národních a regionálních patentů a smluvních států, pokud nepouţije formulář ţádosti o mezinárodní ochranu, pak jsou automaticky určeny všechny smluvní státy PCT. Na závěr musí být připojen podpis či podpisy, je-li přihlašovatelů více. V popisu by měl být vynález popsán a vysvětlen dostatečně, aby jej mohl odborník sestavit. Popis je rozdělen na několik částí, ve kterých je vynález ozřejmován. Patří mezi ně oblast techniky, do které vynález spadá, dosavadní známý stav techniky, popis výkresů jsou-li k přihlášce připojeny, popis příkladu provedení vynálezu nebo průmyslové vyuţití. V nárocích musí přihlašovatel přesně a stručně vymezit předmět, o jehoţ ochranu ţádá. Nároky se musí opírat o popis. Výkresy se rozumí technologická schémata a diagramy.

51

Anotace je souhrn podstaty vynálezu, sloţená nejlépe z 50 aţ 150 slov, je-li v anglickém jazyce.

36

Nesmí obsahovat údaje o tvrzených výhodách, hodnotě přihlášeného vynálezu či o

uvaţované upotřebitelnosti. K anotaci je připojen obrázek, který nejlépe vystihuje vynález. Anotace slouţí k rešerši.

3.1.2. Komparace s přihlášením národní cestou Hlavní

výhodu

oproti

přihlášení

národní

cestou

vidím

v moţnosti

posouzení

pravděpodobnosti patentovatelnosti přihlašovaného předmětu v předběţném průzkumu, tento krok, jak jsem jiţ psal je volitelný. Poskytuje však přihlašovateli jistou manévrovatelnost, díky, které existuje moţnost zvýšit pravděpodobnost na úspěšné získání ochrany. Výhodná je také pro druhé strany, pro úřady. Totiţ zpráva o mezinárodní rešerši můţe ulehčit právě rešeršní práce národních úřadů. Další zřejmou výhodou je čas, a to ten, který připadá na personální zajištění patentového zástupce, zaplacení poplatků a přeloţení přihlášky pro národní fázi. Při přihlašování národní cestou podle PUÚ je pro tyto úkoly vyhrazen čas 12-ti měsíců. U PCT to můţe být aţ o 18 měsíců navíc, záleţí na tom, je-li prováděn předběţný průzkum. Jako nevýhody lze uvést vyšší finanční nároky, protoţe na rozdíl od přihlášení národní cestou musí přihlašovatel uhradit navíc poplatky podle smlouvy PCT a také administrativní náročnost je značněji obtíţnější.

3.2. Evropský patent Přihláška se podává prostřednictvím národního úřadu členského státu nebo přímo u Evropské patentové kanceláře (EPO) v Mnichově nebo v Haagu (pobočka). V přihlášce musí přihlašovatel uvést ty členské země, ve kterých ţádá ochranu. Po podání Evropský patentový úřad provede rešerši na novost a přihlášku s rešeršní zprávou zveřejní. Po tomto zveřejnění musí přihlašovatel poţádat o provedení průzkumu patentovatelnosti a uhradit poplatek. Má na to 6 měsíců, neučiní-li tak, přihláška se povaţuje za vzatou zpět. Zjistí-li Evropský patentový úřad nesplnění kritérií, vyzve přihlašovatele k uvedení připomínek, a pokud tak neudělá, opět se přihláška povaţuje za vzatou zpět, je-li vše v pořádku, úřad udělí patent a také to zveřejní ve věstníku.

36

HOŠKOVÁ Marta, Ing. Mezinárodní patentová ochrana – PCT. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., str. 43

52

Po udělení evropského patentu, však ještě přihlašovatel ochranu nezískává. Patent totiţ na území v přihlášce označených států přechází do statusu národního patentu, který má v jednotlivých státech samostatný právní vývoj, který záleţí na národním zákonodárství a aby evropský patent nabyl účinnosti, musí přihlašovatel učinit některé formality dané národním zákonodárstvím. Zpravidla to bývá uhrazení poplatku a předloţení přeloţené patentového spisu do jazyka daného státu. Proti udělení evropského patentu lze po zveřejnění o udělení podat ve lhůtě 9-ti měsíců odpor.37 Ten je písemný, zpoplatněný a musí být odůvodněn. Vztahuje se na všechny země, kde je patent ţádán. Důvodem je, ţe předmět není patentovatelný podle úmluvy nebo, ţe patent není uskutečnitelný podle jeho popisu. O odporu rozhoduje úřad. Ten můţe patent zrušit úplně či částečně nebo odpor zamítnout. Proti těmto rozhodnutím je ještě moţné podat stíţnost k Stíţnostímu senátu Evropského patentového úřadu. Udělený patent má stejné účinky, v poţadovaných členských zemích, jako patent národní. Členem EPC je v současnosti 38 států38, včetně České republiky.

3.3. Mezinárodní ochranná známka Ochranu pro ochrannou známku v mezinárodním měřítku nám umoţňuje jak Madridská dohoda, tak i Protokol k Madridské dohodě. Zásadní rozdíl spočívá v podmínce pro přihlášení. Zatímco prostřednictvím Protokolu přihlašovateli stačí podat přihlášku. Tak přihlášení Madrickou dohodou je vázáno jiţ na platnou registraci ochranné známky ve státě přihlašovatele. Přihlašovatel musí být příslušníkem členského státu, anebo v něm musí mít sídlo nebo skutečně působící průmyslový podnik nebo obchodní provozovnu. Přihláška se podává skrze národní úřad, který vypracuje na základě podané národní přihlášky přihlášku mezinárodní a podá ji u Mezinárodního úřadu. Po podání Mezinárodní úřad provádí průzkum náleţitostí přihlášky. Náleţitostmi se rozumí samotné podání, předepsaný formulář, podpis a uhrazení předepsaných poplatků. Pokud se jedná o věcný průzkum, ten spadá do kompetence národních úřadů, do kterých je směřován poţadavek na ochranu. Má-li Mezinárodní úřad za to, ţe mezinárodní přihláška splňuje poţadované náleţitosti, zapíše ochrannou známku do mezinárodního rejstříku.

37

JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. Národní, mezinárodní a regionální systémy ochrany průmyslového vlastnictví. 2. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. str. 217 38 Zdroj: www.epo.org, aktuální k 25. 2. 2013

53

Po zveřejnění zápisu ochranné známky do mezinárodního rejstříku ochranných známek mohou členské státy, do kterých je směřována ochrana, po dobu jednoho roku namítnout prozatímní odmítnutí ochrany ve své zemi. Toto odmítnutí je sděleno Mezinárodnímu úřadu a ten jej zašle národnímu úřadu, odkud byl vznesen poţadavek na ochranu. Národní úřad vyzve přihlašovatele, aby vstoupil v určené lhůtě do řízení a námitky překonal. Nepodaří-li se mu to, je vydáno definitivní rozhodnutí o odmítnutí ochrany, v tom státě, který námitku vznesl39. Doba ochrany je dohodou stanovena na 20 let od zápisu s moţností prodlouţení. Poplatky pro obnovení se, ale platí po 10 letech, coţ znamená, ţe reálná doba platnosti je 10 let. Mezinárodní zápis je 5 let závislý na existenci národního zápisu v zemi v původu. To znamená, ţe dojde-li k zániku národního zápisu v zemi původu, bude zrušen téţ zápis mezinárodní. Přihlašovatel má ještě moţnost zaţádat o přeměnu mezinárodního zápisu na národní přihlášky a to ve lhůtě 3 měsíců od zrušení mezinárodního zápisu. U přihlášení pomocí Protokolu je několik rozdílů. První uţ byl uveden, tedy u Protokolu stačí přihláška bez jiţ existujícího zápisu. Podání je moţné nejen prostřednictvím národního úřadu, ale i přímo u Mezinárodního úřadu v Ţenevě. Dále je prodlouţena doba pro uplatnění námitek z jednoho roku na minimálně 18 měsíců. Také je jiţ uvedena 10-ti letá doba ochrany.

3.3.1. Přihláška V přihlášce musí být uvedeno jméno a adresa přihlašovatele, také jméno a adresa případného zástupce a číslo a datum základního zápisu. Chce-li přihlašovatel uplatnit prioritu podle PUÚ musí uvést prohlášení uplatňující prioritu a úřad, u něhoţ byla přihláška podána. Dále musí přihlašovatel na příslušném místě uvést reprodukci ochranné známky. Ta musí být zřetelná, a černobílá nebo barevná. Poţaduje-li se nárok barvy jako rozlišovacího prvku, uvede se i tento údaj. Chce-li přihlašovatel ochrannou známku v běţném písmu, uvede prohlášení v tomto smyslu. Také se uvede, zda se jedná o trojrozměrnou, zvukovou, kolektivní, certifikační nebo záruční ochrannou známku. Pokud známka obsahuje znaky jiného písma, neţ latinského nebo číslice jiné neţ arabské nebo římské uvede se přepis. Také nesmí chybět výrobek nebo sluţba, pro kterou je ochranná známka zamýšlena. Uvedeny musí být v náleţitých třídách podle mezinárodních třídníků. V neposlední řadě přihlašovatel musí uvést výši poplatků a způsob jejich úhrady a vyznačené smluvní strany.

39

JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. Národní, mezinárodní a regionální systémy ochrany průmyslového vlastnictví. 2. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. str. 198

54

3.4. CTM Vyplníme přihlášku a uvedeme seznam, pro které výrobky a sluţby CTM chceme přihlásit. Chybět samozřejmě nesmí vyobrazení. Stačí vyplnit elektronický formulář, přiloţit vyţádané dokumenty, vyplnit platební údaje a podepsat.40 Po podání přihláška obdrţí své CTM číslo a její přiřazeno datum podání. Je zkontrolována, zda splňuje minimální poţadavky (zaplacení poplatku). Nejsou-li některé z těchto poţadavků splněny je přihlašovatel vyzván k nápravě. Poté následuje druhý průzkum, který se týká správného zatřídění výrobků či sluţeb. Také v tomto případě, je poskytnuta moţnost nápravy, je-li něco v nepořádku. Poté je přihláška postoupena národním úřadům EU, aby mohli provést vlastní rešeršní zprávy a případně uplatnit námitky. OHIM provede rešerši s cílem zjistit, zda není přihlašovaná CTM v kolizi se starší CTM. Tato rešerše je pak oznámena přihlašovateli, který ji můţe vzít zpět. Následuje rešeršní řízení na způsobilost zápisu, jinými slovy CTM musí mít rozlišovací způsobilost. Kritéria zápisné způsobilosti jsou podobná české úpravě. Pozor si přihlašovatel musí dát, aby CTM nebyla popisná v ţádném jazyku Evropské unie.41 Nesplňuje-li CTM kritéria můţe OHIM přihlášku zamítnout. Proti rozhodnutí je moţné se odvolat k odvolacímu senátu OHIM. Odvolání je zpoplatněné. Splňuje-li přihláška všechny podmínky je zveřejněna ve Věstníku OHIM. Po zveřejnění nastává moţnost uplatnění námitek ve lhůtě tří měsíců. Jsou-li námitky uplatněny, je o tom přihlašovatel informován a do dvou měsíců se musí rozhodnou, jestli vezme přihlášku zpět anebo se pokusí o dohodu. Lhůtu dvou měsíců lze prodlouţit na 24 měsíců za souhlasu obou stran. Prohraje-li přihlašovatel v řízení, opět se můţe odvolat. Pokud uspěje nebo námitky podány vůbec nejsou, je registrace dokončena.

3.4.1. Přihláška Přihláška se můţe podat přímo u organizace OHIM ve španělském Alicante, u národního úřadu členského státu nebo u úřadu v Beneluxu. Není-li přihlašovatel z Evropské unie, musí být zastoupen patentovým zástupcem nebo advokátem z EU.

40

Ochranná známka Společenství. 1. čes. Vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2006. ISBN 80-7282-0559. Orig.: ISBN 92-9156-098-7, str. 14 41 Ochranná známka Společenství. 1. čes. Vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2006. ISBN 80-7282055-9. Orig.: ISBN 92-9156-098-7, str. 24

55

K Madridskému protokolu mohou přistupovat také organizace na rozdíl od Madridské dohody, Evropská unie této moţnosti 1. října 2004. Díky tomu je moţné CTM získat také pomocí mezinárodní přihlášky, kde musí být vyznačeny pouze země EU. Ochranná známka jiţ zaregistrovaná národní cestou můţe být přihlášena jako známka společenství bez nutnosti národní známku rušit. Také u přihlášky CTM můţeme nárokovat právo přednosti podle PUÚ. Přihláška můţe být podána v kterémkoliv oficiálním jazyce EU. Také, ale musí být uveden druhý jazyk, který musí být vybrán z pěti jazyků OHIM. Těmi jsou angličtina, francouzština, italština, němčina a španělština. Tento druhý jazyk se musí uvést z důvodu toho, ţe je pak úředním jazyk v některém z řízení. Pokud jde o formu, tak přihlášku mohou přihlašovatelé podat osobně, poštou nebo elektronickou komunikací (fax, online). Nejvýhodnější způsobem je online podání (e-filing), které uspoří zejména finance.

3.5. Národní ochranná známka Protoţe k zápisu mezinárodní známky Madrickou dohodou je potřeba mít zapsanou národní ochrannou známku uvedu také tento zápis. Podáním přihlášky je zahájeno správní řízení a zároveň nám začne běţet měsíční lhůta pro zaplacení poplatku, pokud zůstane nezaplacen, je přihláška povaţována za nepodanou. Tuto lhůtu není moţné prodlouţit. Úřad na přihlášce vyznačí datum podání, čímţ přihlašovateli vznikne právo přednosti.42 Dalším krokem, který úřad provede je formální průzkum, který je prvním z částí průzkumového řízení. Úřad v něm zjišťuje, jestli jsou splněny náleţitosti. Pokud nejsou, Úřad přihlašovatele poučí a vyzve k odstranění vad či nedostatků. Lhůta k těmto krokům by měla být přiměřená, minimálně však 15 dnů. Nedojde-li k nápravě, Úřad přihlášku rozhodnutím zamítne. Proti tomu je ještě moţné v lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení rozhodnutí podat rozklad. Je-li vše v pořádku či opraveno Úřad pokračuje věcným průzkumem. Zjišťuje, zda přihlašované označení neodporuje zápisu. Pokud ano, Úřad opět vyzve přihlašovatel, který se můţe vyjádřit a případně překáţku odstranit. Není-li to moţné, Úřad přihlášku ochranné známky zamítne. I proti tomuto rozhodnutí je moţné podat rozklad, a to ve stejné lhůtě jako u 42

HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 134 str.

56

formálního průzkumu. Můţe také nastat situace, ţe ochranná známka nemůţe být zapsána jen pro část výrobků či sluţeb ze seznamu uvedeného v přihlášce. V tom případě se ochranná známka zamítne jen pro danou část. Kdyţ je ochranná známka způsobilá k zápisu, je to oznámeno ve věštníku ÚPV, který je měsíčně aktualizován. Po zveřejnění je moţné proti zápisu podávat námitky či připomínky. Připomínku můţe podat kaţdý, kdo se chce vyjádřit k zápisu. Musí uvést důvod, podle něhoţ by neměla být ochranná známka zapsána. Pro Úřad připomínky nejsou závazné, pouze k nim při řízení přihlíţí. Námitku smí podat osoba, která můţe být zapisovanou známkou dotčena na svých právech. Lhůta pro námitky činí 3 měsíce. Námitky musí být odůvodněny a doloţeny důkazy. Námitky také podléhají poplatku. Po podání námitky Úřad informuje přihlašovatele o jejím obsahu a poskytne mu lhůtu k vyjádření. Alternativou je také dohoda namítajícího a přihlašovatele. Moţné námitky jsou uvedené v zákoně o ochranných známkách pod §7. Projde-li přihláška i všemi výše popsanými procesy je zapsána.

3.5.1. Přihláška Přihlášku podáváme u úřadu průmyslového vlastnictví v Praze osobně, poštou nebo elektronicky. Přihlášku můţe podat přímo přihlašovatel nebo patentový zástupce, který se, ale musí prokázat plnou mocí od přihlašovatele. Podstatnými náleţitostmi, které na přihlášce nesmí chybět, jinak přihláška nezakládá právo přednosti, je název obchodní firmy, sídlo, jméno a adresa přihlašovatele, dále vyobrazení ochranné známky, uvedení seznamu výrobků nebo sluţeb, pro které je známka zamýšlena a podpis. Formální náleţitosti musí být splněny, aby přihláška mohla být projednána před Úřadem. Formálními náleţitostí je jméno a adresa zástupce, zatřídění podle mezinárodního třídníku, doručovací adresu, pokud je jiná, neţ adresa přihlašovatele či zástupce, vyobrazení ochranné známky, údaj o jaký druh známky se jedná a údaj o tom, ţe známka je tvořená pouhou barvou. Přihlášku je moţné ještě před zápisem rozdělit na jednotlivé přihlášky, pokud se týká více výrobků nebo sluţeb. Podmínkou je úhrada poplatku. Touto taktikou je moţné urychlit zápis ochranné známky, protoţe námitky by se vztahovali vţdy na konkrétní přihlášku.

57

3.6. Průzkum Ve svém městě autor provedl průzkum u vybraných významných firem, s cílem zjistit jak si zajistili či nezajistili ochranu. Cílem je analýza vztahu společnosti k ochranné známce národní i mezinárodní. Z jakého důvodu společnost neregistruje ochrannou známku, v jakém odvětví je ochranná známka podstatná pro podnikání a vztah mezi velikostí podniku a ochrannou známkou. Důvodem průzkumu je zjištění a náročnosti registrace ochranné známky, obzvláště pak finančního zatíţení pro SME43 a také důvody samotné potřeby registrace vedle existence tradice společnosti v regionu.

3.6.1. Zvolené společnosti 

CZC

Společnost obchoduje s počítači a elektronikou. Společnost má zaregistrováno celkem 5 ochranných známek. Dvě slovní, slovní grafickou, kombinovanou a nejnovější je kombinovaná, která je určena pro frančízanty. Pro firmu je tedy ochranná známka poměrně podstatnou součástí podnikání. 

DIRTECHO MEDIA

Společnost se zabývá reklamou, především zaměřenou na venkovních teploměrech. Zaregistrovala si 2 ochranné známky, které jsou, ale v současnosti zaniklé. 

DORYS

Dorys podniká v oboru vnitrostátní, ale i mezinárodní dopravy. Má registrovanou jednu ochrannou známku a to kombinovanou. Většinou je pouţita krom elektronické komunikace na plachtách kamionů. Přestoţe je firma mezinárodní, nemá zaregistrovanou mezinárodní ochrannou známku. 

EUROSITEX

Společnost je největším českým dodavatelem průmyslových sít. Intenzivně také působí na trhu s technickými tkaninami, perforovanými materiály a drátěnými dopravními pásy. U ÚPV je zaregistrována slovní grafická ochranná známka. 

FRISCO

Firma vyrábí a dodává součásti pro klimatizace a vzduchotechniku, samostatné chladiče, výparníky či ohřívače s vlastními ventilátory v závěsném nebo stojacím provedení, suché chladiče, výparníky a kondenzátory pro transportní techniku, apod. Také je dodavatelem 43

Small and Medium Enterprise – malé a střední podniky

58

náhradních výměníku pro jadernou elektrárnu Temelín a chladičů vzduchů pro Plzeňský Prazdroj. Přesto firma nemá, ani nikdy neměla zaregistrovanou ochrannou známku. 

FORMEN

Formen je stavební společností zaměřenou především na rodinné domy, jejich rekonstrukce či zateplení. Také zajišťuje stavby průmyslových objektů. Firma neměla ani nemá zaregistrovanou ochrannou známku. 

HALEX

Je druhou stavební firmou působící v Příbramském regionu, která také nemá zaregistrovanou ochrannou známku. Specializuje se především na ocelové konstrukce. 

MTSTAV

Je poslední stavební firmou, která však má registrovanou obchodní známku. 

RAVAK

Ravak je největší z uváděných společností. Zaměřuje se na vany, sprchové kouty a dveře, vany s hydromasáţními systémy, umyvadla, koupelnový nábytek, vodovodní baterie a další doplňky do koupelny. Vyplývá z toho také největší počet registrací a také jediná mezinárodní ochranná známka. Kromě kombinovaných ochranných známek má společnost zaregistrováno několik slovních ochranných známek, jde především o slogany, které můţeme znát z reklamy. 

SENCO

Hlavní činností společnosti je konstrukce a výroba elektrických rozváděčů nízkého napětí jak po stránce elektrické tak mechanické. Firma měla zaregistrovanou kombinovanou ochrannou známku, která je v současnosti zaniklá.

3.6.2. Výsledky Od většiny společností se bohuţel nepodařilo získat komentář, proč nechrání své logo. Lze, ale vypozorovat dva základní jevy, za kterých společnost neregistruje svou ochrannou známku. Je to působení společnosti na regionální úrovni či velikost společnosti, viz společnost Dirtecho Media, která sice jiným společnostem inzeruje ochranné známky, ale o svou se nestará. Podnikání v regionu aţ na výjimky nebývá příliš výnosné a ochrana známky je proto nákladná. Druhým jevem je specifičnost výrobku, viz společnost Frisco. Jako specifičnost lze chápat i sluţby stavebních firem. Naopak společnosti zabývající se obchodem

59

si své ochranné známky chrání velice pečlivě. Jako třeba společnost CZC či RAVAK. U společnosti CZC je pak zajímavé, ţe pro franšízanty pouţívá (nechala si zaregistrovat) obdobnou, ale ne totoţnou ochrannou známku. Většinou totiţ společnosti nabízejí při franšízingu vlastní ochranné známky, například Mcdonalds.

60

Závěr Ve své práci se autor zabýval ochranou průmyslových práv, která je dle jeho názoru v České republice poskytována na kvalitní úrovni. Vyprofilovala se z Paříţské unijní úmluvy, která je mezníkem mezinárodní ochrany průmyslových práv. Umoţnila další rozvoj ochrany průmyslových práv, ale především rozvoj mezinárodního obchodu s moţností bránit se rušitelům hospodářské soutěţe. Cílem práce bylo uvedení hmotně a procesněprávních podmínek pro zisk ochrany průmyslového práva a objasnění procedurálních procesů a fungování vybraných institucí, které ochranu poskytují. Autor dále provedl rozbor nejdůleţitějších mezinárodních smluv z oblasti průmyslového práva. V závěru práce je proveden průzkum týkající se vztahu ochranné známky a společnosti. Dle názoru autora této práce byly stanovené cíle splněny. Čtenáři by, po přečtení práce, měli získat přehled o průmyslových právech, zařadit přihlašovaný předmět pod správnou formu ochrany průmyslového práva a především rozeznat, zda přihlašovaný předmět splňuje podmínky pro zisk ochrany. Získají také přehled o mezinárodních smlouvách týkající se průmyslových práv a to jak správně postupovat při podání přihlášky k průmyslovému právu. Z posbíraných poznatků získaných z provedeného průzkumu autor usoudil, ţe získání ochrany, speciálně té mezinárodní není jednoduchou záleţitostí. U patentů je neefektivní, ţe přestoţe přihlašovatel usiluje o mezinárodní ochranu, v podstatě to, co ve většině případů získá je pouhá priorita pro přihlášení a musí tak následovat řízení u národního úřadu. V případě přihlášení mezinárodní cestou je na přípravu řízení více času. Firmy to můţe vést k alternativám jako je obchodní tajemství či know-how. Jediný systém ochrany pro patenty, u kterého by bylo moţné získat patent jediným řízením je Patent společenství, který však doposud nevstoupil v platnost, jelikoţ nebyl ratifikován dostatečným počtem zemí a také jedná se o regionální ochranu. Ochranné známky mohou menší společnosti ponechat i bez ochrany, ale tam je mezinárodní přihlášení přijatelnější. Co se týče alternativ jako je obchodní tajemství či know-how, vyuţitelné bude spíše v menších podnicích s rodinnou tradicí. Ve velkých společnostech při vyuţití obchodního tajemství lze pouţít institutu konkurenční doloţky, který je upraven v pracovním právu a samozřejmě se na tento institut vztahuje právo v obchodním zákoníku o nekalé soutěţi.

61

Seznam pouţité literatury Tištěné monografie 1) HORÁČEK Roman JUDr., Ph.D, ČADA Karel Ing., Ph.D, HAJN Petr JUDr., DrSc., Prof. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9 2) HOŠKOVÁ Marta, Ing. Mezinárodní patentová ochrana – PCT. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. ISBN 978-80-86855-60-8. 3) JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. a Ing. Václav JANSA. Úvod do systému právní ochrany průmyslového vlastnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2010. ISBN 978-80-86855-65-3. 4) JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Repetitorium. 3. přeprac. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2011. ISBN 978-80-86855-63-9 5) JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. a dipl. tech. Zdeňka PŘÁDNÁ. Mimoevropské systémy právní ochrany průmyslového vlastnictví. 2. aktualizované. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. ISBN 978-80-86855-47-9 6) JAKL Ladislav, prof. Ing., CSc. Národní, mezinárodní a regionální systémy ochrany průmyslového vlastnictví. 2. vyd. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., 2009. ISBN 80-86855-12-0 7) JUREČKA, J. Ocenění ochranné známky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická – Institut oceňování majetku, 2000, ISBN 978-80-2451-303-4 8) LOCHMANOVÁ. L. Práva na označení – obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobku. 1. vydání. Praha: Orac, 1997, ISBN 80-901938-3-8

62

Právní předpisy Všechny uvedené zákony dostupné z: http://www.upv.cz/cs/pravnipredpisy/narodni/zakony.html 1) Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů 3) Zákon č. 452/2001 Sb. o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 4) Zákon č. 478/1992 Sb. o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů 5) Zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 6) Zákon č 529/1991 Sb. o ochraně topografii polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů

Mezinárodní smlouvy a prováděcí předpisy Všechny dostupné z: http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni.html 1) Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví. 2) Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. 3) Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboţí. 4) Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek. 5) Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek 6) Smlouva o patentové spolupráci 7) Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu 8) Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek 9) Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění 10) Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů 11) Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů 63

12) Vídeňská dohoda o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků ochranných známek 13) Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

Judikáty 1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 04. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4384/2008 2) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 04. 2006, sp. zn. 32 Odo 1060/2005 3) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 01. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4933/2009 4) Usnesení NS ze dne 24. 09. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007 5) Evropská směrnice 98/71/ES

Broţury 1) Ochranná známka Společenství. 1. čes. Vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2006. ISBN 80-7282-055-9. Orig.: ISBN 92-9156-098-7 2) WIPO. Vytvoření ochranné známky [online]. 1. čes. vyd. Praha, Úřad průmyslového vlastnictví 2008. ISBN 978-80-7282-074-0. Orig.: ISBN 92-805-1152-X. Dostupné z: http://www.wipo.int/sme/en/documents/guides/ 3) ÚPV. SPORNÁ ŘÍZENÍ (ve věci ochranných známek). část G2. Metodické pokyny [online].

Praha:

Úřad

průmyslového

vlastnictví

2012.

Dostupné

z:

http://www.upv.cz/cs/publikace/metodicke-pokyny-pro-rizeni-pred-upv/metodickepokyny.html 4) Economics and Statistics Division, WIPO. Wipo patent report, statistics on worldwide patent activities. [online]. Wipo, 2007. ISBN 978-92-805-1632-6. WIPO Publication No. 931(E) 5) Economics and Statistics Division, WIPO IP Facts and Figures, 2012 edition [online]. Wipo, 7/2012. ISBN 978-92-805-2256-3. WIPO Publication No. 943E/2012

64

Webové stránky 1) DANĚK

&

PARTNERS.

www.ochranne-znamky.info/historie.

www.ochranne-

znamky.info. [online] (c) 2011 [cit. 2013-02-12] 2) PROFIT

system

franchise

services

s.r.o.

www.franchising.cz/abc-franchisingu/.

www.franchising.cz [online] (c) 2008-2013 [cit. 2013-02-23] 3) Investičníweb.cz.http://www.investicniweb.cz/galerie/2013/2/13/12-nejrychlejirostoucich-ekonomik-sveta/. www.investicniweb.cz [online] (c) 2013 [cit. 2013-03-16] 4) INTERBRAND.www.interbrand.com/en/best-global-brands/2012/Best-Global-Brands2012.aspx. www.interbrand.com [online] (c) 2013 [cit. 2013-31-03] 5) www.upv.cz – zákony, databáze, třídníky 6) www.wipo.int – databáze, statistiky 7) www.epo.org – statistiky

65

Seznam pouţitých zkratek 1) ARIPO – African Regional Intellectual Property Organization 2) ASEAN –Association of South East Asian Nations (Sdruţení národů jihovýchodní Asie) 3) CTM - Community Trade Mark (ochranná známka společenství) 4) EPC – The European Patent Convention (Evropská patentová úmluva) 5) EPO - European Patent Office (Evropský patentový úřad – EPÚ) 6) GATT – General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda na clech a obchodu) 7) IB - International Bureau (Mezinárodní úřad) 8) IPEA – International Preliminary Examination Authority (Orgán pro mezinárodní předběţnou rešerší) 9) ISA - International Search Authority (Orgán pro mezinárodní rešerši) 10) NAFTA – North American Free Trade Agreement) (Severoamerická dohoda o volném obchodu) 11) OAPI - African Intellectual Property Organization 12) OHIM - Office for Harmonization of Internal Market (Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu) 13) PCT – Patent Cooperation Treaty (Smlouva o patentové spolupráci) 14) PUÚ – Paříţská unijní úmluva 15) RCD - Registered Community Desing (průmyslový vzor společenství) 16) RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci 17) TRIPS – Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) 18) ÚPV – Úřad průmyslového vlastnictví 19) WIPO – Worldwide Intellectual Property Organisation (Světová organizace duševního vlastnictví) 20) WTO – World trade organization (Světová obchodní organizace)

66