Dodací podmínky Incoterms v mezinárodním obchodě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Dodací podmínky Incoterms v mezinárodním obchodě

Bakalářská práce

Autor:

Igor Pfeifer Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D.

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Třinci dne 26. dubna 2010

Igor Pfeifer

2

Anotace Tato

bakalářská

práce

se

zabývá

tématem

„Dodací

podmínky

Incoterms

v mezinárodním obchodě“. Jejím cílem je představit tyto dodací podmínky v kontextu zahraničně obchodní činnosti. Autor se snaží popsat některé možné souvislosti a důsledky, které nastávají při jejich použití v mezinárodním obchodě. První kapitola se zaměřuje na vlastní přípravu zahraničně obchodní operace. Druhá kapitola objasňuje vznik Incoterms, jejich právní povahu a věcnou působnost. Zabývá se také systémem Incoterms. V třetí kapitole práce je pak detailně představen soubor všech dodacích podmínek Incoterms. Poté je popsáno používání Incoterms ve vybraných obchodních operacích reálné obchodní společnosti. Ve čtvrté, poslední kapitole jsou skutečná zjištění porovnána s ideálním stavem. Tato komparace pak ukazuje, jakým směrem by se mohla optimalizace použití dodacích doložek Incoterms vydat.

Annotation The topic of the Bachelor thesis is on the „International Commercial Terms in International Trade“. The objective of this thesis is an attempt of an introduction of Incoterms delivery conditions in the context of international trade practice.The author tries to describe some possible links and consequences, which arise when using the Incoterms in trade. First chapter is focusing on the preparation of a foreign trade operation itself. The second chapter explains origin of Incoterms, its legal and subject limits. The system and configuration of Incoterms is also shown. In third chapter of the thesis, the thorough introduction of each commercial Incoterm is performed. Then the description upon the current usage of Incoterms in selected individual foreign trade operations is done. The data and details are taken from true business company. In the last four chapter, such a real findings are compared with desirable Incoterm status. Such comparative study is showing us the correct way of using the international commercial terms for the future business operations.

3

OBSAH Úvod ................................................................................................. 5 1. Příprava zahraničně obchodní operace .................................... 6 1.1 Východiska pro zahraničně obchodní operace ............................................................ 6 1.2 Průběh vývozní operace .............................................................................................. 8 1.2.1 Přípravná fáze ....................................................................................................... 9 1.2.2 Kontraktační fáze................................................................................................ 10 1.2.3 Realizační fáze.................................................................................................... 12 1.2.4 Finalizační fáze ................................................................................................... 12 1.3 Dokumenty v zahraničním obchodě .......................................................................... 13 1.4. Mezinárodní přeprava ............................................................................................... 15

2. Mezinárodní obchodní pravidla Incoterms ............................ 17 2.1. Vznik a vývoj dodacích doložek .............................................................................. 17 2.2. Věcná působnost Incoterms ...................................................................................... 20 2.3. Právní povaha Incoterms .......................................................................................... 21 2.3.1 Nabývání vlastnického práva ke zboží ............................................................... 22 2.4. Systematizace Incoterms 2000 ................................................................................. 24 2.4.1 Dělení Incoterms ................................................................................................ 26

3.Analýza současného stavu dodacích podmínek ....................... 28 3.1. Kategorie E - doložka odebrání

........................................................................ 28 3.2 Kategorie F - hlavní přepravné neplaceno ........................................................ 30 3.3 Kategorie C - hlavní přepravné placeno ............................................................ 32 3.4 Kategorie D – doložky dodání ............................................................................ 36

4. Návrh na optimalizaci dodacích podmínek ............................ 41 4.1. Kategorie E - doložka odebrání

........................................................................ 41 4.2 Kategorie F - hlavní přepravné neplaceno ........................................................ 42 4.3 Kategorie C - hlavní přepravné placeno ............................................................ 42 4.4 Kategorie D – doložky dodání ............................................................................ 43

Závěr .............................................................................................. 44 Seznam pouţité literatury ............................................................ 45

4

Úvod Mým cílem v bakalářské práci je představení mezinárodních pravidel pro výklad dodacích doložek Incoterms v kontextu zahraničně obchodní činnosti. Dále budu analyzovat stávající stav dodacích doložek v konkrétní výrobní a obchodní firmě, a tuto analýzu využiji při návrhu na přiblížení se optimálnímu a korektnímu stavu používání výše zmiňovaných dodacích doložek v rámci obchodního kontraktu. V první kapitole se zaobírám východisky a specifiky zahraničně obchodních operacích, které dle mého úsudku tvoří teoretickou základnu, ze které vychází samotné dodací podmínky Incoterms. Dívám se na vývozní obchodní operaci chronologicky a popisuji jaké obecné fáze prochází obchodník při působení na světových trzích. Za povšimnutí stojí také používání dokumentů v zahraničním obchodě. Krátce se zabývám také pozicí mezinárodní přepravy ve světovém obchodě. V druhé části nachází své místo pojednání o mezinárodních obchodních pravidlech Incoterms. Úvahy jsou na téma vzniku, krátkého historického pohledu, právní povahy a systému Incoterms. Právě pro systematičnost a přehlednost, a svou historickou váhu, jsou tyto pravidla tak oblíbená po celém obchodním světě. Třetí část přináší analýzu používání dodacích doložek v obchodních operacích reálné obchodní společnosti. Nutno podotknout, že se tak děje na bázi rozboru jen těch položek, které jsou v podniku reálně používány. Ve čtvrté, poslední části práce jsou pak zjištěné skutečnosti o stavu obchodních doložek podrobeny kritické úvaze, která si neklade za cíl postihnout všechny aspekty, ale snaží se dotknout těch náležitostí, s nimiž je autor v denním styku. Proto jde jednoznačně o příspěvek subjektivní, který nabízím zájemcům o tuto problematiku z řad komerční i nekomerční sféry.

5

1. Příprava zahraničně obchodní operace V úvodní kapitole se budu zabývat některými teoretickými východisky a specifiky zahraničních obchodních operací. Popíšu také, jaké standardní fáze podstupuje podnikatelský subjekt, respektive samotný obchodník, při provádění zahraničně obchodní činnosti. Působím ve firmě, která produkuje výrobky a svou finální produkci umisťuje výhradně mimo Českou republiku, a proto předmět zahraničně obchodní operace vymezím primárně na obchod hmotným movitým zbožím. Co se týká toku a teritoriálního určení zboží, půjde vždy o pohyb zboží směrem z České republiky, a to buď plnění do jiné členské země Evropské Unie, anebo o zboží v celním režimu vývoz do tzv. třetích zemí, za celní hranici EU. Dále se zaměřím na hlavní typy obchodní dokumentace, která je používána při sjednávání mezinárodních obchodních transakcí. V neposlední řadě chci také poukázat na důležitost přepravních služeb ve světovém obchodě a volby přepravní cesty ve vztahu k dodací podmínce .

1.1 Východiska pro zahraničně obchodní operace Zahraniční obchod se děje prostřednictvím jednotlivých obchodních operací. Ty se od sebe navzájem liší. Těchto odlišností je samozřejmě celá řada. Závisí na povaze a charakteristice výrobku či služby a jeho rozšíření, obchodním a jazykovém teritoriu, právním prostředí, liberalizaci nebo překážkách obchodu, osobě prodávajícího/kupujícího, způsobu navazování obchodu a dalších předpokladech pro uskutečnění efektivní transakce.1 Důvody pro vstup podniku na zahraniční trhy jsou různé. Většinou se tak vlastník podniku rozhoduje proto, že nemůže naplnit svou podnikatelskou strategii na úzkém domácím trhu. Konkrétně v České republice, tak jako i v jiných malých otevřených ekonomikách, se tento fakt týká nejen podniků velkých, ale i značné části malých a středních firem. Zaměření na zahraniční trhy je dokonce nutnou podmínkou existence 1

MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.33

6

firem v celé řadě výrobních oborů i služeb2. Nezřídka se stává, že podnik zvýšením míry svého dovozu a vývozu eliminuje závislost na domácím trhu a zahraniční obchod se poté většinou stává jeho stabilizátorem. Stupeň zaměření podniků na zahraniční trhy závisí na několika bodech. Jedním z nich je míra dosavadních zkušeností firmy z působení na zahraničních trzích. Podniky postupně prožívají různá stadia zapojení do mezinárodní dělby práce. Některé firmy se při své obchodní činnosti zaměřují vesměs na domácí trh a vyvážejí nepřímo jako subdodavatelé větších tuzemských exportérů, a nákup svých vstupů, byť pocházejících z dovozu, realizují zprostředkovaně v tuzemsku. Proto celá jejich obchodní bilance se zahraničím je zanedbatelná. Postupně však získávají praxi, začínají se vstupovat do vývozních i dovozních operací, stabilizují své firemní kontakty ve světě a včleňují zahraniční obchod do svých podnikatelských cílů. Tomu pak i podřizují systém řízení podniku. A na druhé straně máme příklady firem, které jsou s úmyslem obchodovat pouze se zahraničím, již zakládány. Je to z podstaty pravidlem u podniků činných v zahraničním obchodu a cestovním ruchu, ale i u podniků,které se specializují na specifická a technologicky náročná výrobní odvětví nebo i obory služeb s nimi spojené. Nejvyšší míry zapojení do světové ekonomiky dosahují nadnárodní společnosti, které působí v různých zemích, a to prostřednictvím svých výrobních podniků, logistických uzlů, obchodních zastoupení, joint-ventures, výzkumných kapacit, center sdílených služeb, a dalších forem. Proto pak tyto kapitálově silné společnosti vytváří pro dosažení svých globálních podnikatelských strategiích širší organizační rámec, tvořený zejména sesterskými a dceřinými subjekty, ale i společnými projekty s podobně motivovanými globálními hráči. Obchodníci v podniku zaměřeném na zahraniční obchod si při sestavování dlouhodobé strategie musí zodpovědět na následující otázky:3 na kterých zahraničních trzích nesmí chybět, jakou formu vstupu na zahraniční trh zvolí, jaké zboží budou nabízet nebo nakupovat, jak budou výrobky na těchto trzích distribuovat, 2

např. softwaroví vývojáři, technologické podniky, ale i cestovní agentury a kanceláře MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.34 3

7

které segmenty trhu budou chtít obsazovat, jaké způsoby komunikace se zahraničním trhem budou používat, jakou cenovou politiku budou volit, s kterými domácími a zahraničními firmami budou při obchodování spolupracovat

Zároveň by si takovéto exportní firmy měly stanovit měřitelnost cílů a tím sledovat úspěšnost plnění dlouhodobých zahraničně obchodních cílů, například:4 1. dosažení určité úrovně objemů vývozů 2. zajištění podílu na zvoleném trhu oproti konkurenčním firmám 3. zajištění distribuční sítě 4. vývoj, výroba a úspěšná validace nových typů výrobků

Plnění těchto cílů se uskutečňuje prostřednictvím realizace jednotlivých obchodních operací. Podmínky jednotlivých obchodních operací, způsob jejich provádění i podmínky smluv, kterými se tyto transakce zajišťují, vycházejí z celkové podnikatelské strategie příslušné firmy v oblasti zahraničního obchodu a z jejích záměrů vůči jednotlivým zahraničním trhům.

1.2 Průběh vývozní operace Každá jednotlivá obchodní operace v mezinárodním styku má svůj určitý specifický průběh, který bývá odvozen druhem obchodovaného zboží, charakterem příslušného trhu5, osobou obchodního partnera, jeho obchodní politikou, volbou distribuční cesty. Ruku v ruce se samotnou zbožní transakcí, probíhají také další nezbytné činnosti – přeprava, pojištění,

kontrola,

financování,

skladování

–

které

vyžadují

aktivní

činnost

specializovaných subjektů.

4

MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.34 5 např. obchodně politickým a institucionálním rámcem, protekcionismem, velikostí trhu, přepravní vzdáleností, přítomností konkurence, aj.

8

Proto pro každou jednotlivou obchodní operaci je nezbytné vytvořit určitý ekonomický a právní rámec, který představuje kupní smlouva. S kupní smlouvou často souvisejí nebo na ni následně navazují i další ujednání, jakými jsou například smlouvy o přepravě, nebo o nájmu dopravního prostředku, zasílatelské smlouvy, smlouvy o pojištění, skladování, manipulaci se zbožím, kontrolní činnosti a další.6 Aby ke vzniku kupní smlouvy mohlo dojít, předchází jejímu vzniku často i spolupráce obchodníků se zprostředkovateli, obchodními zástupci, komisionáři, případně i některé úkony, učiněné na základě smlouvy mandátní. Obchodní činnost je neodmyslitelná i od úzké součinnosti s komerčními bankami. I když každá z obchodních operací je jedinečná, realizace většiny z nich však vykazuje určité shodné kroky. Pokud je budeme řadit chronologicky, dojdeme ke standardnímu postupu,

a bývá zvykem jej dodržovat, stejně jako jednotlivé dokumenty, které každou

fázi doprovázejí. Průběh mezinárodní obchodní operace se tedy skládá z několika navazujících, ovšem ne izolovaných fází.

1.2.1 Přípravná fáze První z nich je fáze přípravná, která je nutná k bezchybnému odvíjení budoucí obchodní operace,někdy také označované jako obchodní případ. Příprava spočívá také v řadě průzkumů jejichž cílem je zmapovat vybraný trh po všech stránkách tak, aby budoucí vývozní operace byly úspěšně realizovány. U již existujících a zavedených trhů je důležité dříve získané údaje dále aktualizovat. Průzkumy trhu se mohou ubírat následujícími směry;7 získání všeobecné informace o celkovém podnikatelském prostředí, analýza makroekonomické, politická situace, sociálně-kulturní zvláštnosti trhu, vztah nabídky a poptávky, postavení „našeho“ zboží na trhu, potenciální distribuční kanály, výběr obchodních partnerů, situace konkurence, cenový vývoj, nákladový vývoj, obchodní politika teritoria – cla, množstevní omezení dovozu/vývozu, licence, 6

SATO, Alexej. Mezinárodní obchodní operace II. : (praktická příručka). 1. vyd. Praha : HZ Editio,

1999. s.8 7

SVATOŠ, Miroslav, aj. Zahraniční obchod : teorie a praxe. 1. vyd. Praha : Grada, 2009.

9

devizový režim, technické standardy a normy Přípravnou fázi obchodu lze bez nadsázky považovat za klíčovou. Nalézání skrytých potřeb trhu a komplexních nadčasových řešení zde, nám v konečném důsledku nabízí úspěšný, konkurenceschopný výrobek. Po určitou dobu jsme pak schopni inkasovat vyšší prodejní ceny, které vyvažují počáteční vývojové a marketingové náklady.8 Konkrétně pak obchodní operace bývá zpravidla zahájena buď z iniciativy kupujícího zasláním poptávky, nebo z iniciativy prodávajícího vystavením nabídky. Poptávka nemá závazný charakter a zahrnuje často neúplný a nepřesný souhrn představ zákazníka o obsahu předpokládané obchodní operace. Kupující v ní zpravidla specifikuje požadovaný předmět koupě, může určit cenový limit, navrhnout způsob dopravy, dodací lhůtu i svoji představu o platebních podmínkách.9 Jinak je tomu u nabídky, kterou je třeba považovat za závazný návrh v těch případech, kdy je formulována dostatečně určitě. nabídka musí vyjadřovat vůli navrhovatele dostát závazkům v případě jejího přijetí. Je však možné ji vystavit i ve formě nezávazné.10 Pokud je nabídka vystavována v závazné formě, je třeba věnovat maximální pozornost formulaci jejích jednotlivých náležitostí, zejména kalkulace ceny. Lze říct, že cena by měla vycházet jak z faktorů makroekonomických,11 tak i mikroekonomických.12S ohledem na předběžnou kalkulaci ceny by měly být voleny i další náležitosti návrhu kupní smlouvy, především dodací parita, dodací lhůta a platební podmínka.Závazná nabídka může být v některých případech vystavena i ve formě proforma faktury. Každopádně ať už je nabídka vypracována jakoukoli závaznou formou, je nutné pamatovat na to, že její bezvýhradnou akceptací vzniká kupní smlouva.

1.2.2 Kontraktační fáze Kupní smlouva, neboli kontrakt, je jedním z nejčastěji užívaných smluvních ujednání, která firmy uzavírají v obchodu se zahraničními obchodními partnery. Představují právní 8

DYNDA, A. – DYNDOVÁ, E. Obchodujeme se zahraničím. 1. vyd. Praha : Pragoeduca, 1994. s.

11 9

SATO, Alexej. Mezinárodní obchodní operace II. : (praktická příručka). 1. vyd. Praha : HZ Editio, 1999. s.10 10 použije-li se při jejím vystavení formulace typu: „nabídka je platná až do vyprodání zásob“ 11 cenová hladina výrobku na trhu, poměr kvalita/cena=zacílení na určitý tržní segment 12 vlastní výrobní náklady, zisková marže, přepravní náklady, balení, pojištění

10

rámec pro uskutečnění jednotlivé vývozní/dovozní obchodní operace, obzvláště v obchodu s hmotným zbožím. Smluvními stranami jsou kupující a prodávající a obsahem je vymezení jejich základních práv a povinností. Pro mezinárodní kupní smlouvu je charakteristický mezinárodní prvek. Ten je v kupní smlouvě obsažen v případě, kdy dochází k jejímu uzavření mezi stranami, které nemají sídlo, respektive bydliště nebo místo podnikání, na území téhož státu, nebo v případě, že zboží, které je předmětem takové smlouvy, má být přemístěno z jednoho státu do jiného.13 Způsob, jakým se mezinárodní kupní smlouva uzavírá, její forma či obsah jsou ovlivněny řadou faktorů, například zvláštnostmi předmětného obchodovaného zboží a právním a ekonomickým postavení smluvních subjektů.14 Smlouva vzniká, jestliže se smluvní strany bezvýhradně dohodnou na jejím obsahu. Prakticky to znamená, že kupující přijme nabídku předloženou prodávajícím, nebo prodávající potvrdí závaznou objednávku kupujícího. Tyto případy uzavření jsou mnohem častější, než když smlouva vzniká podpisem obou stran na jednom dokumentu, který bývá vyhotoven ve dvou stejných exemplářích, podepisovaných najednou oběma partnery. Tento způsob je využíván spíše u hodnotově významných kontraktů, kdy se završuje dlouhodobější jednání o podmínkách a zároveň je snaha deklarovat shodu smluvních stran na veřejnosti, například na veletrhu.15 Bez ohledu na to, zda se jedná o vnitrostátní kupní smlouvu nebo mezinárodní variantu, mezi základní ujednání, bez kterých smlouva nevznikne, patří určení stran kupní smlouvy, určení předmětu kupní smlouvy a určení kupní ceny nebo způsobu, jak bude cena v budoucnu stanovena.16 U rozsáhlejších nebo složitějších kupních smluv, nebo i tehdy, kdy smluvní partneři spolu obchodují poprvé, je vhodné v kupní smlouvě odkázat na „Všeobecné dodací/obchodní podmínky“, které budou řešit například technické a sankční náležitosti.

13

HANZL, M. Právní rádce. Mezinárodní kupní smlouva. Dostupné na: 14 HOLAKOVSKÁ, Lucie. Použití dodacích podmínek INCOTERMS v praxi mezinárodního obchodu. Diplomová práce. Právnická Fakulta MU Brno, Katedra mezinárodního a evropského práva, 2008. s.7 15 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.38 16 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.40

11

Pro bezporuchový průběh následné realizace je vhodné dohodnout i další důležité náležitosti. Zejména dodací lhůtu, platební podmínku, způsob dopravy a dodací podmínku (paritu Incoterms). Na problematiku dopravy a dodacích podmínek se autor zaměří v dalším textu.

1.2.3 Realizační fáze Do své realizační fáze vstupuje obchodní operace bezprostředně po uzavření kupní smlouvy. V momentě, kdy je zboží ve sjednaném množství a kvalitě prodávajícímu k dispozici, je třeba zajistit jeho řádné zabalení do obalů k tomu určených nebo smluvně dohodnutých. Zboží se pak na obalu opatří smluvenými údaji tak, aby se při celních operacích a manipulacích při přepravě dalo identifikovat a ztotožnit s průvodními dokumenty a doklady. Obvykle jsou představovány: 

fakturou



balicím listem



přepravním dokladem



prohlášením o shodě



osvědčením o původu zboží, a dalšími.

Po fyzické expedici zboží je dobrým zvykem vždy informovat protistranu formou odesílacího návěští – avíza. Dozví se tak detaily o přepravovaném zboží, způsobu přepravy, dodacím čase, místě, číslu dopravního prostředku.17

1.2.4 Finalizační fáze V této fázi kupující fyzicky obdrží sjednané zboží a provádí přejímku. Ta je primárně určena ke zjištění zjevných vad plnění, ke kterým patří:18 

vady v dodaném druhu zboží,



vady v dodaném množství,



zjevné vady jakosti/kvality,

17

Dle autora je obzvláště důležité u tzv. lomených parit, např. FOB Rijeka seaport, kdy prodávající zajišťuje přepravní úsek do přístavu nalodění, kdežto kupující musí zajistit hlavní námořní přepravu. Oba dva musí tyto činnosti zkoordinovat, aby se vyhnuli zbytečným prostojům a vícenákladům. 18 SATO, Alexej. Mezinárodní obchodní operace II. : (praktická příručka). 1. vyd. Praha : HZ Editio, 1999. s.13

12



vady provedení a kompletnosti,



vady balení,



vady v dokladech nutných k převzetí vlastnických práv.

V případech, kdy byla konstatována některá z vad plnění, je potřeba bez zbytečného odkladu uvědomit druhou stranu. Obvykle formou reklamačního protokolu, který je vyhotoven a spolu s důkazy – fotky, vzorky – předán prodávajícímu k posouzení. Jsou-li vady plnění způsobeny prodávajícím, je kupujícímu dána možnost požadovat buď odstranění vad, dodání náhradního zboží, nebo slevu z původní fakturované částky. V této finální fázi může také dojít k závadnému plnění i vinou kupujícího. Spočívá v tom, že kupující nepřevezme obchodované zboží, nebo jej převezme se zpožděním, nebo je v prodlení s úhradou kupní ceny.19 V momentě převzetí zboží kupujícím bývá zpravidla obchodní operace ukončena úhradou kupní ceny, nebo může být poskytnuta odložená splatnost o určitý počet dní – tzv. „obchodní úvěr. Způsob je dán samotnými platebními podmínkami, které zde však nebudou popisovány.

1.3 Dokumenty v zahraničním obchodě Ilustrovat složitost průběhu jednotlivých operací v mezinárodním obchodě je možné i doložením počtu a druhů používaných dokumentů. Obvyklý počet nutný pro uskutečnění byť jen jedné jednoduché transakce je i několik desítek originálních dokladů. Dokumenty lze členit do několika skupin:20 Dokumenty obchodní Dokumenty pro celní účely Dokumenty přepravní a skladovací Dokumenty platební a úvěrové Dokumenty pojišťovací

19

Autor ve své praxi zažil i případ, kdy k plnění nakonec nedošlo vinou kupujícího, protože ten v průběhu kontejnerové dodávky náhle ukončil svou činnost. Zboží pak bylo na náklady kupujícího odesláno zpět. 20 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.51

13

Dokumenty obchodní. Lze mezi ně lze řadit ty, které kupující a prodávající vystavují v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy a s jejím plněním. Uvedu zde některé nejdůležitější. Poptávka může být prvotním impulsem k obchodu. Poptává budoucí kupující a adresuje potenciálnímu dodavateli. Nabídka představuje návrh kupní smlouvy předkládaný budoucím prodávajícím. Pokud je bezvýhradně přijata, stává se součástí kupní smlouvy. Objednávka je závazným návrhem kupní smlouvy a obsahuje požadavky kupujícího na obsah smlouvy. Může se také stát součástí kupní smlouvy. Potvrzení objednávky je vystavováno prodávajícím a vyjadřuje jeho závazek splnit přijmout podmínky v objednávce obsažené. Také jde o součást kupní smlouvy. Kontrakt obsahuje všechny náležitosti kupní smlouvy včetně podpisů obou smluvních stran. Jde ale spíše jen o výjimku, jak již bylo zmíněno výše. Specifikace dodávky je upřesněním rámcové kupní smlouvy a jejích dílčích dodávek. Obchodní faktura obsahově odpovídá běžně používané faktuře a hraje hlavní roli při placení za zboží. Balicí list vesměs doprovází fakturu a detailněji uvádí fakturované zboží, z hlediska počtu a druhu balení.

Celní dokumenty slouží primárně potřebám celních orgánů v zemích vývozu, tranzitu a dovozu. Většinou se prokazuje původ zboží pro dosažení celní preference, tarif pro celní zařazení zboží, množství a hodnota zboží pro výpočet celní hodnoty. Každý celní režim vyžaduje vyhotovení specifických dokumentů

Dokumenty přepravní a skladovací jsou mnohočetnou skupinou. Zdůrazním členění na; Legitimační dokumenty – funkce spočívá v potvrzení uzavřené přepravní smlouvy, potvrzení dopravce o převzetí zboží a jeho závazku dopravit jej do sjednaného místa. Dispoziční dokumenty – mají navíc funkci cenného papíru, reprezentují samotné zboží.

14

Dokumenty platební a úvěrové mají úzkou návaznost na placení, financování a zajišťování rizik. Jsou různé, od bankovní záruky, přes vystavení směnky, až po žádost o otevření dokumentárního akreditivu.

Dokumenty pojišťovací zahrnují především pojistku a pojistný certifikát. Oba jsou často využívány jako dokumenty inkasní. Zmíním i použití protokolu o škodě jako důkazního nástroje při likvidaci škodní události.

Výše zmíněné dokumenty mají jedno společné. Je žádoucí, aby byly vystavovány přesně a bez chyb, věcných i formálních. Pro bezchybný průběh obchodní operace je důležité, aby dorazily včas na určené místo a mohly plnit své komunikační funkce v mezinárodním obchodě. Konkrétním případem je např. korektní uvádění dodací podmínky Incoterms na požadovaných akreditivních dokumentech, kdy chyba vede k nutnosti vystavit dokumenty znovu a nakonec dochází v lepším případě jen ke zpoždění peněžního plnění bankou

1.4. Mezinárodní přeprava Realizace obchodní operace, pokud předpokládáme hmotnou povahu zboží, je nutně spojena s jeho přemisťováním, tedy s činností, která je úzce spjata s problematikou mezinárodní přepravy.21 Význam přepravy je pro Českou republiku o to větší, o co vzrůstá naše zapojení do mezinárodní dělby práce a také je nutno uvažovat poměrně velkou geografickou nevýhodu, totiž vzdálenost ČR a center světového obchodu22 a k hlavním evropským přístavům. Praxe potvrzuje, že obchod a doprava jsou ve vzájemné závislosti. Naprosto každá obchodní operace ve styku se zahraničím předpokládá při své realizaci mimo účast vlastního obchodovaného hmotného zboží také účast nehmotného zboží, tj. služeb. Jedná se zejména o služby komplementární, tzn. bezprostředně doprovázející, navazující či pevně spojené s vlastním obchodem hmotným zbožím. Služby se dle statistik

21

ŠUBERT, Miroslav. Realizace INCOTERMS v dopravě a pojištění. 1. vyd. Praha : ICC ČR, 2003. s.11 22 Jihovýchodní Asie v čele s Čínou, Severní Amerika

15

OSN podílejí zhruba jednou třetinou na světovém obchodu, a ty přepravní tvoří přes 40 procent z jejich celkového podílu.23 Dopravě je proto třeba věnovat velkou pozornost, protože výše a celková struktura přepravních nákladů mají bezprostřední vliv na cenu zboží a jeho světovou konkurenceschopnost. Je zřejmé, že dochází k neustálému ověřování stávajících přepravních možností a objevování nových cest. Pod vlivem nejen ekonomickým, ale i politickým je nutné znovu a znovu hledat optimální přepravní řešení. To samozřejmě klade velké nároky na obchodníky působící v oblasti zahraničního obchodu. Je velmi obtížné orientovat se v současné nabídce dopravního trhu, oceňovat výhody a nevýhody v četných nabídkách přepravy. Proto je obchodník při provádění zahraničně obchodních operací nucen hledat partnera, který je profesionálem zvládajícím současné možnosti nabízené na dopravním trhu, a který je připraven své dovednosti a znalosti uplatňovat v zájmu svého klienta. Takovou roli plní zasílatel, který představuje spojovací článek mezi obchodníkem – zde označený jako přepravce a samotným dopravcem na straně druhé. Mnozí naši exportéři si výhody volby dopravní cesty stále nejsou vědomi. Tuto možnost a přidanou hodnotu obchodu, velkoryse přenechávají svým zahraničním protějškům nevhodným určením dodací parity, kteří ji také náležitě využívají a takto si často zlepšují zisk z celé transakce. Průzkum organizace Czech Trade odhalil, že v ČR dochází nadále ve velkém rozsahu k prodejům na bázi EXW (ze závodu). Za podmínky, kdy se náš vývozce zbavuje jakékoliv možnosti volby dopravní cesty nebo dopravního prostředku. V tomto ohledu naši obchodníci ještě pokulhávají za praxí dnes již běžně uplatňovanou. Za nejdůležitější lze považovat změnu celkové strategie v samotném pojetí přepravy jako komplementární služby, tedy jako služby plně obchodovatelné. V tomto významu se někdy používá termín „neviditelný obchod“. Kdo z obchodníků jej dobře zvládá, vyhrává.

23

JANATKA, F. - HÁNDL, J. - NOVÁK, R., aj. Obchodní operace ve vývozu a dovozu. 1. vyd. Praha : CODEX Bohemia, 1999. s.46

16

2. Mezinárodní obchodní pravidla Incoterms V této kapitole představím dodací podmínky, jednu z důležitých součástí kupní smlouvy v mezinárodním obchodních operacích. Budou to konkrétně mezinárodní pravidla pro výklad dodacích doložek , připravovaná a zveřejněnovaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, zatím v jejich poslední verzi Incoterms 2000. Provedu historický exkurz do minulosti dodacích doložek, podívám se na právní a věcnou působnost Incoterms, a zajímat mě bude i systém uspořádání dodacích doložek. Terminologie - pokud uvádím dodací podmínky, dodací doložky, dodací pravidla nebo dodací parity, mám tím na mysli vždy Incoterms, ideálně v jejich posledním schváleném znění. Vím, že to nepůsobí optimálně, ale bohužel praxe a literatura je většinou fixována na slovo Incoterms, které se při překladu do češtiny vždy má snahu modifikovat.

2.1. Vznik a vývoj dodacích doložek Zahraničněobchodní činnost je charakterizována tím, že na její scéně se setkávají obchodníci pocházející z různých zemí, hovořící rozdílnými jazyky, podléhající jiným právním řádům a zvyklostem, ale kteří mají zájem uzavírat spolu obchody. Problémem pro účastníky může být i otázka, podle kterého právního řádu by byl řešen případný spor, zda podle práva země prodávajícího, nebo kupujícího. Odlišnost právních norem a jejich výkladu, které nevyhovovaly žádoucímu rozvoji mezinárodních obchodních vztahů po světové válce, vedly Mezinárodní obchodní komoru v Paříži24 (dále jen zkr. ICC) ke svolání konference v roce 1921 do Londýna, na níž bylo poprvé voláno po vypracování nějakých mezinárodních pravidel. První krok ke zlepšení existujícího stavu představovala nepochybně publikace vydaná ICC v roce 1923 pod názvem „Termes Commerciaux“, která podávala výklad šesti nejvíce používaných dodacích doložek, uplatňovaný v té době ve 13 státech. V roce 1931 byla pak tato publikace dále rozšířena o výklad podávaný v 35 zemích. 24

Mezinárodní obchodní komora, založena v roce 1919, sídlí v Paříži. Dnes reprezentuje tisíce společností a asociací z více než 120 zemí. Je autoritou mj. jako Mezinárodní rozhodčí soud ICC v obchodních sporech.

17

První pokus o zavedení jednotného výkladu dodacích doložek přineslo vydání tzv. Varšavských pravidel, která byla doplněna a revidována Mezinárodním právním sdružením a Mezinárodní obchodní komorou (dále jen ICC) a vydána v roce 1932 jako Varšavskooxfordská pravidla pro výklad parity CIF. Tato pravidla ve svých 21 článcích upravovala otázky dopravy, pojištění a placení ve smlouvách uzavíraných na bázi dodací doložky CIF. Přestože šlo o významný pionýrský počin a o velice solidně propracované vztahy prodávajícího a kupujícího, upadla záhy po vydání Incoterms v zapomnění, zejména též proto, že představovala výklad jen jediné dodací doložky, což pro širokou paletu rozdílných obchodních transakcí nemohlo vyhovovat. Nicméně účast ICC na vydání uvedených pravidel dala podnět k zorganizování mezinárodní konference obchodních komor, které byly tehdy členy ICC, do Paříže v roce 1936. Na ní za účasti zástupců z 25 států došlo k odsouhlasení prvního vydání dodacích doložek pod názvem International Commercial Terms, pod zkráceným zněním Incoterms, které zahrnovalo výklad následujících 11 doložek: 1.ze závodu 2. vyplaceně vagon 3.vyplaceně přístav nalodění 4.vyplaceně k boku lodi 5.vyplaceně loď 6.výlohy a dopravné placeny 7.výlohy, pojistné a dopravné placeny 8.dopravné placeno 9.vyplaceně místo určení 10.z lodi 11.z nábřeží

S výjimkou SSSR přijaly Incoterms 1936 skoro všechny evropské státy, včetně ČSR, a ze zámořských také USA, Indie, Indočína, Japonsko. Velká Británie hlasovala proti, a tím i Austrálie, přičemž značné výhrady měla také Itálie ke znění doložky FOB.

18

Zatímco znění Incoterms 1936 bylo ovlivněno zájmy představitelů Německa a Francie, první poválečné vydání Incoterms v roce 1953 vyšlo pod vlivem anglosaského pojetí práva. Toto vydání nepřevzalo doložky č. 3 a 9. Jinak byl výklad důkladněji propracován a jednotlivá ustanovení byla zpřesněna a doplněna. Další přepracování Incoterms následovalo v roce 1967. Bylo rozšířeno o dvě nové doložky, a to: „s dodáním na hranici“ a „s dodáním clo placeno. K nim byla v roce 1976 přidána doložka „FOB letiště“. V dalším vydání v roce 1980 byl podán výklad 14 doložek zahrnutím nových doložek: „vyplaceně dopravci“, „dopravné placeno do …“ a „dopravné a pojištění placeno do …“. Předposlední vydání z roku 1990 zahrnuje 13 doložek. Hlavním důvodem pro revizi předchozího vydání byla snaha přizpůsobit doložky rostoucímu používání elektronické výměny dat. Dalším důvodem pro revizi byly změny, k nimž došlo v dopravní technice, přepravě zboží v kontejnerech, v uplatňování kombinované přepravy a v přepravách silničních a železničních vozů v krátkých námořních relacích při jejich přepravách systémy zvanými „roll on-roll off“, prováděných na trajektech. Velkým kladem tohoto vydání bylo seřazení všech doložek podle příslušných povinností do deseti článků, z nichž každý na straně prodávajícího zrcadlí na druhé straně postavení kupujícího ve stejné věci. Počet a označení jednotlivých doložek se v posledním vydání Incoterms z roku 2000 již nezměnily. Tak jako každé předchozí vydání, přináší i toto poslední vydání určité změn ve výkladu jednotlivých doložek, které si opět vynutily změny jak v technologii zahraničněobchodní činnosti, tak i v mezinárodní přepravě. Skutečnost, že se jedná již o sedmé přepracované vydání souboru mezinárodních pravidel pro výklad obchodních doložek

používaných

v zahraničním

obchodě,

představuje

pro

provozovatele

zahraničněobchodní činnosti záruku, že se jim nabízí dokument, který by jim měl usnadnit jejich činnost v nadcházejícím století vzdor k rostoucím nárokům, nimiž se budou muset potýkat. K vydání Incoterms 2000 došlo opět na podkladě rozsáhlého průzkumu provedeného organizací ICC prostřednictvím širokého okruhu národních reprezentací, jejichž prostřednictvím funguje ICC po celém světě, ale i celé řady dalších zájmových organizací působících v různých odvětvích obchodu, průmyslu, dopravy, bankovnictví, pojištění i celnictví. Je výsledkem důsledného odborného posouzení, které po intenzivním dvouletém průzkumu bylo provedeno zvláštní, k tomu účelu zřízenou komisí ICC, kterou tvořili

19

zástupci, odborníci ze všech částí světa tak, aby byla záruka, že nově vydávané znění bude odpovídat skutečným, aktuálním potřebám a možnému uplatnění kdekoli na světě, a které by jim mělo usnadnit podnikání v této náročné oblasti. Na další periodické revizi Incoterms se opět již pracuje a předpoklad je, že do konce letošního roku uvidíme nové vydání v podobě Incoterms 2010. Dle odborníků z pražské pobočky ICC, se ale nepředpokládají žádné závažnější změny oproti dnešnímu stavu. Snad jen, že se uvažuje o vypuštění parit DAF a DES.25 To bude samozřejmě potvrzeno až samotným vydáním.

2.2. Věcná působnost Incoterms V praxi často dochází k mylné představě, co vše upravují a řeší Incoterms, a mnohdy je snaha vyvozovat při realizaci kupní smlouvy z výkladu té které doložky odpovědnost stran vyplývající z jiných právních vztahů. Je nutné zdůraznit, že Incoterms jsou zaměřeny na stanovení práv a povinností stran kupní smlouvy, tj. prodávajícího a kupujícího v přesně vymezených směrech. Je sice pravda, že realizace podmínek kupní smlouvy úzce souvisí s nutností uzavírat řadu navazujících smluv týkajících se např. přepravy, pojištění, kontrolní činnosti a financování, ale jejich obsah Incoterms neřeší, i když jasně určuje, kdo ze smluvních stran kupní smlouvy je za obstarání, resp. uzavření té které smlouvy odpovědný. Také skutečnost, že ve výkladu jednotlivých doložek se uvádí dopravní doklad jako důkaz osvědčující splnění podmínky dodání nebo že je určena odpovědnost smluvní strany za obstarání celního odbavení, kontrolního atestu, určitého zabalení nebo označení zboží, však neznamená, že by takto docházelo k omezování vlastní funkce kupní smlouvy, ale pouze k náležitému upřesnění povinností jejich smluvních stran. Je tedy nutné zdůraznit, že výklad Incoterms v žádném případě nezasahuje do podmínek kupní smlouvy, které představují její standardní součást, jako jsou: určení přechodu vlastnického práva ke zboží, stanovení jeho ceny, vymezení kvality, stanovení sankcí za porušení smluvních podmínek, náhrady škody, způsobu řešení sporů, příslušnosti práva anebo okolnosti zprošťující strany odpovědnosti. Ve výkladu všech doložek je jasně definován: 25

ŠUBERT, Miroslav. Nové Incoterms nepřinesou podstatné změny. [online]. Dostupné na:

20

-okamžik přechodu rizika ztráty a poškození zboží z prodávajícího na kupujícího a -přechod odpovědnosti za náklady z prodávajícího na kupujícího. Pravidlem se tento přechod váže na splnění dodání ze strany prodávajícího. Kupujícímu by ale nemělo být umožněno, aby moment přechodu zdržoval. V tomto směru se proto ve všech doložkách stanoví, že k přechodu rizika i nákladů může dojít i před dodáním zboží, jestliže kupující zboží nepřevezme, jak bylo dohodnuto, nebo jestliže neudělí instrukce (týkající se času nalodění a/nebo místa dodání), bez nichž prodávající nemůže svoji povinnost dodání splnit. Přichází tedy v úvahu možnost předčasného přechodu rizika a nákladů z prodávajícího na kupujícího, ovšem jen za předpokladu, že zboží bylo jasně a zřetelně označeno jako zboží určené pro kupujícího ke splnění kupní smlouvy, tj. že bylo zřetelně odděleno nebo jinak identifikováno jako smluvní zboží. Tato podmínka je zvlášť důležitá, pokud je sjednána dodávka při paritě EXW. Ve všech ostatních doložkách je identifikace zboží dána buď opatřením pro jeho nalodění nebo odeslání, předání dopravci, anebo dodáním do místa určení.

2.3. Právní povaha Incoterms Přestože nejsou pochybnosti o mezinárodním uznání Incoterms, je třeba zdůraznit, že nadále nepředstavují závaznou normu ani z hlediska mezinárodního, ani vnitrostátního práva. Incoterms jsou sice nejvíce uznávaným souhrnem mezinárodních pravidel pro výklad nejdůležitějších dodacích doložek používaných v kupních smlouvách ve světě, ale právně závaznými se stanou teprve, když se smluvní strany na jejich použití dohodnou, a tuto skutečnost náležitě v kupní smlouvě uvedou. V praxi je proto nutné se patřičně odvolat na příslušnou doložku jak v nabídce, tak i při přijetí a potvrzení objednávky, ale zejména v konečné, dohodnuté verzi kupní smlouvy. A protože ve znění Incoterms z jednotlivých let jsou rozdíly, je třeba vedle správného kódového označení doložky uvádět také rok vydání Incoterms, na jehož výklad se dovoláváme. Na podkladě praktických poznatků se doporučuje, aby si při navazování nového kontaktu smluvní strany plný text příslušné doložky vyměnily a vzájemně odsouhlasily a neomezovaly se na pouhé odvolání na kódové označení. Ukazuje se, že teprve tento způsob přispívá k náležitému zvážení a ujasnění práv a povinností stran a že vede k eventuálnímu doplnění nebo změně doložky se zřetelem na místní podmínky nebo 21

zvyklosti. Samozřejmě pokud se pak smluvní strany na změně nebo doplnění doložky dohodnou, a tuto změnu v kupní smlouvě potvrdí, má taková úprava přednost před standardními výkladem doložky uvedeným v pravidlech. Je tedy nutné, aby smluvní strany své rozhodnutí o zahrnutí podmínek Incoterms do kupní smlouvy vyjádřily v určité a náležité formě buď uvedením kódu zvolené doložky s dodatkem Incoterms 2000, anebo ocitováním celého znění příslušné doložky. Zde jsou příklady správného odvolání na znění Incoterms v kupní smlouvě: FCA Vesuvius, Konská cp.740, Třinec Incoterms 2000 DDU Crystalox Solar Plc, Milton Park 174a, Abingdon Incoterms 2000 CPT Schott GmbH, Werk 1, Ilmstrasse 8, Jena Incoterms 2000

2.3.1 Nabývání vlastnického práva ke zboží První otázkou, kterou je nutno si při stanovení okamžiku nabytí vlastnického práva ke zboží kupujícím v mezinárodním obchodu položit je ta, kterým právním řádem se uzavřená kupní smlouva řídí. Základním institutem v této oblasti je volba práva, což znamená, že se smluvní stany ve smlouvě dohodnou, kterým právním se bude jejich smluvní vztah a vztahy z něj vyplývající řídit. Tzv. rozhodné právo je možno zvolit také jen pro část příslušné smlouvy. Jestliže si smluvní strany samy nezvolí rozhodné právo, používají se k určení tohoto práva tzv. kolizní normy, které pro jednotlivé případy určují, jaký právní řád se použije. V případě kupní smlouvy české kolizní normy stanovují rozhodným právem právo státu sídla prodávajícího. Přes tuto jednoznačně určenou skutečnost, lze nicméně doporučit v kupní smlouvě nebo v obchodních podmínkách, kterými se bude kupní smlouva řídit, výslovně zvolit rozhodné právo, a to nejlépe právo země exportéra. Z tohoto důvodu lze jen doporučit uzavření písemné kupní smlouvy, a to alespoň prostřednictvím písemné objednávky, která bude ze strany prodávajícího písemně akceptována. Jestliže je zvoleno nebo kolizní normou určeno, jako právo rozhodné např. právo České republiky, bude se uzavření kupní smlouvy, jakož i práva a povinnosti smluvních stran dané kupní smlouvy, primárně řídit ustanoveními tzv. Vídeňské úmluvy26, neboť ČR je

26

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, ze dne 11.dubna 1980

22

smluvním státem této úmluvy. Pokud by bylo zvoleno nebo kolizními normami určeno jiné právo rozhodné a jednalo by se o právo státu, který je smluvním státem Vídeňské úmluvy, tato by se na smluvní vztah založený příslušnou kupní smlouvou rovněž vztahovala. I když samotná Vídeňská úmluva nabytí vlastnického práva neupravuje, tudíž se toto bude posuzovat podle příslušného právního předpisu rozhodného právního řádu, je vhodné použití této úmluvy v kupní smlouvě nebo příslušných obchodních podmínkách výslovně vyloučit. Za předpokladu, že bude v kupní smlouvě zvoleno nebo kolizními normami určeno jako právo rozhodné právo ČR, bude se nabytí vlastnického práva, vzhledem k absenci takové úpravy ve Vídeňské úmluvě, řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku27. Dle ustanovení § 443 odst. 1 obchodního zákoníku kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Dle odstavce 2 téhož paragrafu před předáním nabývá kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získá oprávnění zásilkou nakládat. Toto je základní úprava, která však připouští, aby se smluvní strany dohodly jinak, tudíž tato ustanovení zákonná ustanovení se použijí tehdy, neexistuje-li odlišná dohoda stran kupní smlouvy. Všimněme si, že např. vliv dodacích doložek nebo například vystavení faktury prodávajícím, obecně nemají na nabytí vlastnického práva žádný vliv. Smluvní strany se pak mohou dohodnout, že k nabytí vlastnického práva dojde dříve, než bude zboží kupujícímu předáno, nebo naopak později po předání zboží. Je pak otázkou dohody smluvních stran, kterým okamžikem kupující vlastnické právo ke zboží nabude. Jestliže by však bylo dohodnuto, že k nabytí vlastnického práva dojde dříve, než bude zboží kupujícímu předáno, toto zboží musí být jednotlivě určené nebo určené dle druhu a v době přechodu vlastnického práva musí být dostatečně označeno k odlišení od jiného zboží, a to způsobem sjednaným mezi stranami, jinak způsobem bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu. V praxi se však mnohem více používá druhá možnost, tedy dohoda smluvních stran o pozdějším okamžiku nabytí vlastnického práva. Jedná se o tzv. výhradu vlastnického práva, přičemž okamžik nabytí vlastnického práva je vázán zpravidla na úplné zaplacení kupní ceny kupujícím. v takovém případě se kupující stane vlastníkem zboží až okamžikem řádného zaplacení kupní ceny a přitom taková výhrada vlastnického práva

27

Zákon č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

23

nemá vliv na okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží z prodávajícího na kupujícího, pokud se ovšem smluvní strany nedohodnou jinak. Dodací podmínky Incoterms skutečně otázku nabytí vlastnického práva neupravují. Jedná se o unifikované dodací podmínky, které však nejsou pro smluvní strany závazné, jestliže je tyto strany závaznými samy neučiní tím, že se na jejich použití výslovně dohodnou.

2.4. Systematizace Incoterms 2000 Ve vydání Incoterms 2000 jsou obdobně jako ve vydání 1990 doložky uspořádány do čtyř zásadně se od sebe odlišujících skupin: Skupina E

doložka odebrání

Skupina F

hlavní přepravné neplaceno

Skupina C

hlavní přepravné placeno

Skupina D

doložky dodání

Tak jako ve vydání 1990 jsou také ve vydání 2000 doložky seřazeny podle příslušných povinností smluvních stran do deseti bodů, v nichž je vždy ve stejné věci definována povinnost prodávajícího proti kupujícímu. Tento detailní výčet práv a povinností stran by měl přimět účastníky, aby se včas, tj. před uzavřením smlouvy seznámili se všemi okolnostmi, které při plnění té které parity přicházejí v úvahu, a aby náležitě zvážili možnosti splnění svých povinností se zřetelem na specifické podmínky, v nichž působí. Systematické uspořádání je vítanou předností Incoterms, neboť umožňuje rychlou a lepší orientaci stran o právech a povinnostech ve vybraných deseti úkonech označených takto:

24

A

POVINNOSTI PRODÁVAJÍCÍHO

A1

Dodání zboží podle smlouvy

A2

Licence, povolení a formality

A3

Přepravní smlouva a pojištění

A4

Dodání

A5

Přechod nebezpečí

A6

Rozdělení nákladů

A7

Vyrozumění kupujícího

A8

Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

A9

Kontrola – balení – značení

A 10 Jiné povinnosti

B

POVINNOSTI KUPUJÍCÍHO

B1

Placení ceny

B2

Licence, povolení a formality

B3

Přepravní smlouva a pojištění

B4

Převzetí

B5

Přechod nebezpečí

B6

Rozdělení nákladů

B7

Vyrozumění prodávajícího

B8

Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

B9

Kontrola – balení – značení

B 10

Jiné povinnosti

25

2.4.1 Dělení Incoterms Poslední revize INCOTERMS z roku 2000 obsahuje 13 doložek a rozděluje obchodní doložky do dvou základních skupin: a) z hlediska povinností prodávajícího b) z hlediska zvoleného druhu dopravy zboží.

a) z hlediska povinností prodávajícího Podle povinnosti prodávajícího jsou doložky rozděleny do 4 zásadně odlišných skupin: -první skupina: s jedinou doložkou, podle které prodávající připraví zboží k dodání ve svém závodě [E =Ze závodu (EXW)] -druhá skupina: se třemi doložkami, podle kterých je prodávající vyzýván dodat zboží dopravci jmenovanému kupujícím F = doložky FCA, FAS, FOB) -třetí skupina: se třemi doložkami, podle kterých prodávající musí zajistit přepravní smlouvu, aniž na sebe přijme nebezpečí ztráty nebo poškození zboží, případně dodatečné náklady vzniklé po nalodění nebo odeslání zboží (C = doložky CIF, CFR, dříve CandF, CPT a CIP) -čtvrtá skupina: s pěti doložkami, podle kterých prodávající musí nést veškeré náklady a nebezpečí spojené s dodáním zboží až do sjednaného místa určení (D = doložky DAF, DES, DEQ, DDU, DP)

b) z hlediska zvoleného druhu dopravy zboží. Podle zvoleného druhu dopravy zboží lze doložky rozdělit rovněž do 4 seskupení, přičemž některé se objevují současně u několika typů dopravy:

1)Pro každý druh dopravy: tj. železniční, silniční, leteckou, námořní, vnitrozemskou vodní dopravu nebo v jejích kombinacích mohou být použity doložky: • EXW Ze závodu + ujednané místo • FCA Vyplaceně dopravci + ujednané místo

26

• CPT Přeprava placena do + ujednané místo určení • CIP Přeprava a pojištění placeny do + ujednané místo určení • DAF S dodáním na hranici + ujednané místo • DDU S dodáním clo neplaceno + ujednané místo • DDP S dodáním clo placeno + ujednané místo určení

2)Pro leteckou přepravu: převážně používaná doložka • FCA Vyplaceně dopravci + ujednané místo

3)Pro železniční dopravu: převážně používaná doložka • FCA Vyplaceně dopravci + ujednané místo

4)Pro námořní a vnitrozemskou dopravu: • FAS -Vyplaceně k boku lodi + ujednaný přístav lodění • FOB -Vyplaceně loď + ujednaný přístav lodění • CFR - (Dříve C + F) Náklady a přepravné + ujednaný přístav lodění • CIF - Náklady, pojištění a přepravné + ujednaný přístav určení • DES - S dodáním z lodi + ujednaný přístav určení • DEQ - S dodáním z nábřeží + ujednaný přístav určení

27

3.Analýza současného stavu dodacích podmínek V této kapitole nejdříve provedu stručný slovní popis jednotlivých doložek Incoterms 2000, jejich komentář a význam pro smluvní strany. Poté, na podkladě výkladu jednotlivých doložek, se pokusím komentovat reálné jednotlivé vývozní obchodní operace, probíhající v konkrétní obchodní firmě. Popíšu Incoterms, popřípadě uzance, tak jak jsou v současné době dohodnuta mezi firmou a jejími odběrateli a zákazníky. Kvůli legálním a jiným obchodním důvodům bohužel nemohu firmu jmenovat, ani konkretizovat plnění obchodů a uvádět některá specifika a finanční ukazatele. Proto budu vycházet z obecné roviny, a v analýze z praxe budu vystupovat v roli exportéra, prodávajícího – použitím slov „naše“, „my“, „naše firma“, atp. Pro názornější vyjádření poměru odpovědností mezi prodávajícím a kupujícím uvádím ke každé doložce schéma jednotlivé Incoterms 2000.

3.1. Kategorie E - doložka odebrání Skupina E obsahuje pouze jednu doložku odebrání. Používání doložky EXW je typické pro podniky, které vyvážejí sporadicky a nejsou schopny poskytovat služby spojené s mezinárodním obchodem. 28

EXW: EX WORKS (... named place) ZE ZÁVODU (... ujednané místo) 28

ŠUBERT, Miroslav. Průvodce doložkami INCOTERMS 2000. 1 vyd. Praha : ICC ČR, 2003. s.16-18

28

Jediná doložka ve skupině vyjadřuje splnění povinnosti dodávky prodávajícího tím, že poskytne kupujícímu zboží ve svém závodě anebo jiném přesně určeném místě – zpravidla v továrně, skladišti apod. V tomto případě má prodávající minimální odpovědnost a riziko, zvláště není odpovědný za nakládku zboží na dopravní prostředek přistavený kupujícím ani za proclení, eventuelně pojištění zboží. Často rozšířenou je zejména v proforma fakturách, při prvotních cenových kalkulacích, apod. Kupující tedy nese všechny rizika a náklady započaté převzetím zboží EX WORKS, tedy ze závodu prodávajícího. 29 EXW PRAXE:

Absolutní minimum závazku prodávajícího, tedy i striktní

neprovedení nakládky na příchozí dopravní prostředek při paritě EXW prodávajícím, vyvolává v praxi mnoho problémů a vážně se uvažovalo o ponechání EXW v souboru doložek. I v běžné praxi naší popisované firmy, jsou některé dodávky zboží realizovány na paritě EXW, a nepřísluší nám nakládka našeho zboží na kamion nebo do námořního kontejneru. Dochází tak k nebezpečí, že po intervenci kupujícího a provedení nakládky prodávajícím, činí kupující prodávajícího zodpovědným za poškození zboží během přepravy. Nikdo už poté nemůže vyloučit, zda k poškození došlo při nakládce, nebo při dalších přepravních manipulacích. Dalšími aspekty, které činí problémy, jsou celní náležitosti. V praxi naší firmy, a v tom určitě nejsme osamoceni, při paritě EXW, nejsme odpovědni činit úkony v celním řízeni. Ovšem při představě propuštění našeho zboží do celního režimu vývoz do tzv. „třetích zemí“ 30, bez naší součinnosti s místním celním úřadem výstupu, si prakticky nedovedu představit, jak by zainteresovaní speditéři a dopravci zajišťovali potřebné dokumenty pro řádné celní nakládání se zbožím.

29

MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63 30 Země mimo celní území Evropského Společenství

29

3.2 Kategorie F - hlavní přepravné neplaceno Do skupiny F patří celkem tři doložky: FCA, FAS, FOB. Prodávající není odpovědný za sjednání přepravních podmínek a za úhradu hlavního přepravného. Prodávající je zde vyzván k dodání zboží dopravci, kterého určí kupující.

31

FCA: FREE CARRIER (... named place) VYPLACENĚ DOPRAVCI (... ujednané místo)

Prodávají je zavázán dodat zboží celně odbavené pro vývoz dopravci jmenovanému kupujícím na sjednaném místě. Zvolené místo dodání je rozhodujícím pro určení odpovědnosti za nakládku a vykládku zboží v tomto místě. Dochází-li k dodávce v objektu prodávajícího, je prodávající odpovědný za provedení nakládky; pokud k dodávce dochází v jakémkoliv jiném místě, prodávající odpovědnost za vykládku nemá. Doložka může být použita na jakýkoliv druh dopravy. Pokud kupující jmenuje jinou osobu k převzetí než dopravce, splní prodávající svou povinnost dodáním zboží této osobě. 32 FCA PRAXE:

Dodací podmínka FCA je naší firmou využívána pro dodávky

odběratelům do tzv. „třetích zemí“ mimo Evropské Společenství. V takových kontraktech je potom uvedeno ideálně FCA Třinec Incoterms 2000. Potom je nakládka provedena přímo z našeho skladu, a zboží je námi propuštěno do režimu vývoz bez výraznějších komplikací. Problémy mohou nastat s pochopením místa dodání, když je v kontraktu uvedeno pouze FCA bez uvedení místa dodání. Protože nové znění Incoterms 2000 připouští 2 varianty místa dodání, a to výše zmíněné dodání uskutečněné prodávajícím (námi) ve svém objektu, nebo varianta, že místem dodání se rozumí kterékoliv jiné místo, jímž může být naloďovací přístav nebo mezisklad odběratele, například mimo území EU. Tak se znovu ukazuje nutnost 31 32

ŠUBERT, Miroslav. Průvodce doložkami INCOTERMS 2000. 1 vyd. Praha : ICC ČR, 2003. s.19-30 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63

30

precizně dohodnout v přípravné fázi dodací podmínku, aby se pak při fázi realizace zahraničně obchodní operace předešlo zbytečným zmatkům, zpožděním a dodatečným nákladům při vyjasnění konkrétního místa dodání.

FAS: FREE ALONGSIDE SHIP (... named port of shipment) VYPLACENĚ K BOKU LODI (... ujednaný přístav nalodění)

Při aplikaci této doložky prodávající plní svou povinnost dodání, když dodá zboží k boku lodi v ujednaném přístavu nalodění. To znamená, že kupující musí nést všechny náklady a nebezpečí ztráty a poškození zboží od tohoto okamžiku. Zároveň doložka FAS vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro vývoz. Je zřejmé, že může být použita pouze pro námořní anebo vnitrozemskou vodní dopravu. Kupující určuje loď a nese veškeré náklady a rizika od okamžiku dodání zboží k boku lodi. Za celní odbavení a vyřízení všech náležitostí vývozu odpovídá prodávající. 33 FAS PRAXE:

Tato doložka se v naší firemní praxi nepoužívá. Primárně je určena

pro přepravu konvenčního zboží, kdy nakládka na loď probíhá jeřábem nebo jinými tradičními prostředky.

FOB: FREE ON BOARD (... named port of shipment) VYPLACENĚ LOĎ (... ujednaný přístav nalodění)

Význam doložky FOB spočívá ve splnění povinnosti prodávajícího tím, že zboží přešlo přes zábradlí lodi v ujednaném přístavu nalodění. To znamená, že kupující 33


31

nese všechny náklady a nebezpečí ztráty a poškození zboží od tohoto okamžiku. FOB doložka také vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro vývoz. Opět se používá výhradně pro lodní dopravu.34 FOB PRAXE:

Použití této doložky čas od času ve firmě nastává při exportu zboží

na Taiwan. Ale dle současných poznatků přináší také problematické body. Jednak doložka FOB je založena na přechodu zboží přes zábradlí lodi, a toto je funkční opět již jen v případech konvenční=jeřábové, tedy ne kontejnerové a ostatní lodní dopravy. A druhým problémem je zajišťovací naloďovacích dokumentů prodávajícím zejména při akreditivním placení, kdy je prvotně naším obchodníkem mylně dohodnuto, že takové dispoziční dokumenty ke zboží, mají být prezentovány námi bance pro splnění podmínek pro zaplacení kupní ceny. Z principu doložky je ovšem naloďovací dokument – konosament neboli Bill Of Lading určen kupujícímu. A je tedy na jeho dobré vůli, zda je v originále poskytne nám, prodávajícímu. Užití parity FOB je ovšem hodně zakořeněna ve všech obchodních kruzích. Z předchozí praxe mohu potvrdit, že FOB „funguje“ například u transportu dlouhého válcovaného ocelového zboží, kdy se ještě pro zpřesnění povinností obou smluvních stran, k FOB dodací paritě připojují dodatky. Například FOB stowed (včetně uložení do lodního podpalubí), FOB trimmed (rozhrnutí sypkých materiálů a substrátů), FOB lashed/secured/dunnaged (například u kolejnic, kde je třeba jednotlivé „vrstvy“ prokládat, páskovat, a speciálně upevňovat dřevem kvůli možnému podélnému i příčnému posunu zboží).

3.3 Kategorie C - hlavní přepravné placeno Skupina C obsahuje celkem čtyři doložky: CFR, CIF, CPT, CIP; a je specifická tím, že u všech čtyř doložek se rozchází místo přechodu nákladů s místem přechodu rizik. Smyslem je osvobodit prodávajícího od dalších nákladů a rizik, pokud splnil

34


32

své smluvní povinnosti a uzavřel přepravní smlouvu s dopravcem. 35 Skupina C vychází z potřeb častého způsobu placení v mezinárodním obchodě. Tj. z akreditivů. U akreditivů obdrží prodávající plnění v případě, že splní akreditivní podmínky, že předá bance požadované dokumenty, často včetně naloďovacích dokumentů. Bylo by proto problematické, kdyby měl prodávající nést další náklady a rizika i poté, co již splnil podmínky pro zaplacení zboží, a zboží již bylo naloděno a odesláno.

CFR: COST AND FREIGHT (... named port of destination) NÁKLADY A PŘEPRAVNÉ (... ujednaný přístav určení)

„Náklady a přepravné“ znamená, že prodávající splní svou povinnost dodáním zboží přes zábradlí lodi v přístavu nalodění. Prodávající musí zaplatit náklady a přepravné potřebné k přepravě zboží do ujednaného přístavu určení, a také odbavit zboží pro vývoz. Nebezpečí ztráty a poškození zboží, jakož i jakékoliv dodatečné náklady vzniklé po dodání zboží přechází z prodávajícího na kupujícího. Tato doložka může být uplatněna pouze při lodní dopravě. Pokud strany nechtějí dodat zboží přes zábradlí lodi konvenční jeřábovou cestou, ale hodlají využít některou z modernějších forem přepravy (kontejnerovou, roll on/off,...) měly by použít doložku CPT. 36 CFR PRAXE: Je používána při exportech do zámoří. Vzhledem k tomu, že jde o kontejnerovou přepravu, platí stejné výhrady jako už byly zmíněny u FAS a FO B dodacích parit. Tedy použít raději univerzálnější doložky typu C – jak zmíněno výše například CPT, nebo CIP.

35 36

ŠUBERT, Miroslav. Průvodce doložkami INCOTERMS 2000. 1 vyd. Praha : ICC ČR, 2003. s.31-45 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.62

33

CIF: COST INSURANCE AND FREIGHT (... named port of destination) NÁKLADY, POJIŠTĚNÍ A PŘEPRAVNÉ (... ujednaný přístav určení)

Tato doložka je obdobná jako předchozí CFR, ale prodávající je navíc povinen obstarat na vlastní náklady přepravní námořní pojištění, kryjícího kupujícího proti nebezpečí poškození a ztráty zboží během přepravy. Kupující si musí být vědom toho, že prodávající podle doložky CIF musí obstarat pojištění pouze s minimálním krytím – dle tzv. Institute Cargo Clauses má pojištěno na 110% hodnoty a pojistka má být sjednána v měně kontraktu 37 u pojišťovny „dobré pověsti“. Pokud má kupující zájem na vyšším krytím, je nutné, aby se na jeho obstarání výslovně dohodl s prodávajícím, anebo sám učinil dodatečné pojistné krytí. Doložka je vhodná pouze pro lodní dopravu. Pokud strany nechtějí dodat zboží přes zábradlí lodi, měly by použít doložku CIP. CIF PRAXE: Velmi podobná doložce CFR. Institut pojištění ve prospěch kupujícího a jeho sjednání prodávajícím při přepravě, tak jak jej zná doložka CIF, se při našich vývozech prakticky nepoužívá, proto i tato námořní naloďovací doložka není v současnosti využívána. Pojištění je v naší firmě řešeno globálně pro všechny realizované vývozy a dovozy souhrnně. Děje se tak formou ročního dotazníku, který je distribuován na všechny společnosti ve skupině, a na základě hlášených objemů přeprav je následně zpracována aktuální pojistka, která kryje všechny možná rizika nejen exportních, ale i importních zahraničních obchodních operací.

CPT: CARRIAGE PAID TO (... named place of destination) PŘEPRAVA PLACENA DO (... ujednané místo určení)

37


34

Podstatou této doložky je dodání zboží prodávajícím jím jmenovanému dopravci, prodávající navíc platí za dopravu zboží až do ujednaného místa určení. To znamená, že kupující nese nebezpečí ztráty a poškození zboží, jakož i jakékoliv dodatečné náklady, vzniklé po dodání zboží do péče dopravce. Tím je jakákoliv osoba, která se přepravní smlouvou zaváže provést nebo obstarat provedení přepravy železniční, silniční, námořní, letecké, vodní, anebo v jejich kombinaci. Pokud je v celkovém transportu zapojeno více dopravců, nebezpečí přechází předáním zboží prvnímu z nich. Doložka CPT vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro jeho vývoz. Je použitelná pro všechny druhy dopravy. Zejména se využívá při obchodování s rizikovějšími oblastmi. 38 CPT PRAXE: Dodací podmínky CPT jsou dohodnuty při exportech kamionem v rámci Evropské Unie. Z mého úhlu pohledu je obecně doložka CPT, položkou bezproblémovou, s univerzálním využitím v kontraktech.

CIP: CARRIAGE AND INSURANCE PAID TO (... named place of destination) PŘEPRAVA A POJIŠTĚNÍ PLACENY DO (... ujednané místo určení)

Prodávající v této doložce splní svou povinnost dodáním zboží dopravci jím jmenovaným, ale musí navíc zaplatit přepravné za dopravu zboží do ujednaného místa určení. Nebezpečí ztráty a poškození zboží, jakož i jakékoliv dodatečné náklady vzniklé po dodání zboží dopravci, tedy přecházejí z prodávajícího na kupujícího předáním zboží do péče dopravce. CIP je druhou doložkou, kdy je prodávající

38


35

povinen obstarat pojištění kryjící kupujícího proti ztrátě a poškození zboží během přepravy, uzavřít a zaplatit pojistnou smlouvu. Kupující si opět musí být vědom toho, že prodávající je podle doložek povinen obstarat pojištění pouze s minimálním krytím. Stejně jako u doložky CIF pojistka kryje kupní cenu zvýšenou o 10%. Pokud má kupující zájem na vyšším krytím, je nutné, aby se na jeho obstarání výslovně dohodl s prodávajícím, anebo sám učinil dodatečné pojistné krytí. Dopravcem se rozumí kterákoliv osoba zavázaná přepravní smlouvou k provedení transportu. Pokud je v celkovém transportu zapojeno více dopravců, nebezpečí (stejně jako u doložky CPT) přechází předáním zboží prvnímu z nich. Dopravce je povinen odbavit zboží pro vývoz. Doložka je vhodná pro všechny druhy dopravy, zejména pro moderní způsoby dopravy, jako je kontejnerová nebo roll on/roll off. 39 CIP PRAXE: V současné době se vůbec ve firmě nepoužívá.

3.4 Kategorie D – doložky dodání Nejobsáhlejší kategorie s celkem pěti doložkami: DAF, DES, DEQ, DDU, DDP. Doložky v této skupině představují povinnost dodání a prodávající je povinen nést riziko a veškeré náklady spojené s dodáním zboží do ujednaného místa určení. 40

DAF: DELIVERED AT FRONTIER (... named place) S DODÁNÍM NA HRANICI (... ujednané místo)

„S dodáním na hranici“ znamená, že prodávající splní svou povinnost dodání, jakmile bylo zboží dáno k dispozici kupujícímu na příchozím dopravním prostředku 39

MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63 40 ŠUBERT, Miroslav. Průvodce doložkami INCOTERMS 2000. 1 vyd. Praha : ICC ČR, 2003. s.31-45

36

nevyložené, odbavené pro vývoz, ale nikoli pro dovoz v ujednaném bodě a místě na hranici, ale před celní hranicí sousední země. Pojem „hranice“ může být použit pro kteroukoliv hranici včetně hranice země vývozu. Je proto velmi důležité, aby tahle hranice byla vymezena přesně v každém případě jmenováním bodu a místa při sjednávání doložky. Ale pokud si strany přejí, aby prodávající byl odpovědný i za vykládku z předchozího dopravního prostředku a aby nesl nebezpečí a náklady spojené s vykládkou, je třeba takto jasně doplnit znění kupní smlouvy. Tato doložka může být použita pro všechny druhy dopravy, kdy je zboží dodáváno do hraničního prostoru. Pokud by k dodání zboží mělo dojít v přístavu určení na palubě lodi nebo na nábřeží, je vhodnější použití dodací parity DES nebo DEQ 41. DAF PRAXE: V současné době se vůbec ve firmě nepoužívá.

DES: DELIVERED EX SHIP (... named port of destination) S DODÁNÍM Z LODI (... ujednaný přístav určení)

Dodací parita DES vyjadřuje splnění povinnosti prodávajícího v okamžiku, kdy dá zboží k dispozici na palubě lodi neodbavené pro dovoz v ujednaném přístavu určení. Prodávající vybírá loď a nese veškeré náklady a nebezpečí spojená s dodáním zboží do přístavu určení před jeho vyložením. Pokud by si strany přály, aby prodávající nesl náklady a nebezpečí spojená s vykládkou zboží, měly by použít doložku DEQ 42. DES PRAXE: V současné době se vůbec ve firmě nepoužívá.

41

MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63 42 MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63

37

DEQ: DELIVERED EX QUAY (... named port of destination) S DODÁNÍM Z NÁBŘEŢÍ (... ujednaný přístav určení)

V tomto případě prodávající splní svou povinnost dodání, jakmile dá zboží neodbavené pro dovoz k dispozici kupujícímu na nábřeží v ujednaném přístavu určení. Prodávající nese všechna nebezpečí a náklady spojené s dodáním zboží do ujednaného přístavu určení a s vykládkou zboží na nábřeží. Kupující je povinen odbavit zboží pro vývoz a zaplatit poplatky, cla a daně účtované v dovozu. U této doložky došlo oproti předcházejícím verzím ke změně – dříve nesl veškeré náklady a rizika spojené s odbaveném zboží prodávající. Tato doložka může být použita pouze v případě dodání lodní dopravou. Pokud by si strany přály zatížit prodávajícího nebezpečím a náklady související s přemístěním zboží z nábřeží na jiné místo, je vhodnější použití doložek DDU/DDP. DEQ PRAXE: V současné době se vůbec ve firmě nepoužívá.

DDU: DELIVERED DUTY PAID (... named place of destination) S DODÁNÍM CLO NEPLACENO (... ujednané místo určení)

„S dodáním clo neplaceno“ znamená, že prodávající splnil svou povinnost dodáním zboží kupujícímu, celně neodbavené v dovozu a nevyloženého z příchozího dopravního prostředku v ujednaném místě určení. Prodávající je povinen nést náklady a nebezpečí spojená s takto dodaným zbožím, kromě, pokud přicházejí v úvahu, „povinností“ (tj. odpovědnosti a rizika za provedení celního odbavení a vyřízení

38

veškerých formalit a zaplacení všech poplatků) spojených s dovozem zboží do země určení. Pokud si strany přejí zahrnout do povinností prodávajícího aby vyřídil celní odbavení a nesl náklady a nebezpečí s ním spojené, musí to být výslovně zakotveno v kupní smlouvě. Doložka DDU je vhodná pro všechny druhy dopravy. V případě doručení zboží v přístavu určení na palubě lodi nebo na nábřeží, je vhodné využití doložek DES/DEQ. Tato parita byla poprvé zařazena do verze INCOTERMS 1990 a na základě potvrzeného předpokladu, že dovozce může snáze provést celní odbavení a další náležitosti ve své zemi, zůstala zachována i ve verzi současné – tj. INCOTERMS 200043. DDU PRAXE: Asi nejpoužívanější doložka při našich exportech. Používána při kamionových přepravách uvnitř EU i vně při vývozech do „třetích zemí“. Kupující má u nás jistotu, že za něj neseme všechny náklady, rizika, přepravní smlouvy při dodávkách DDU. Máme také možnost zvyšovat si ziskovost našich obchodních transakcí tím, že realizace přepravní cesty a volba dopravního prostředku je plně v naší režii.

DDP: DELIVERED DUTY UNPAID (... named place of destination) S DODÁNÍM CLO PLACENO (... ujednané místo určení)

Poslední doložka skupiny D, vyjadřuje splnění povinnosti prodávajícího dodáním zboží kupujícímu, odbavené pro dovoz a nevyložené z dopravního prostředku do ujednaného místa určení. Zatímco doložka EXW představuje minimální povinnosti prodávajícího, doložka DDP vyjadřuje maximum závazků. Prodávající nese výlohy a 43


39

rizika až do určeného místa v zemi dovozu. Navíc ještě zajišťuje a hradí odbavení zboží pro dovoz, platí příslušné cla, poplatky a daně spojené s dovozem do země určení. Tato doložka by neměla být používána, jestliže je pro prodávajícího obtížné nebo nemožné získat dovozní licenci. Dodací parita DDP by také neměla být využívána při vývozu do zemí, kde je proclívání zboží problematické a zdlouhavé. 44

DDP PRAXE: Vzhledem k tomu, že při této paritě je nutné zajistit i vyclení, a zřídka kdy známe dovozní legislativu u zemí typu Taiwan, Čína, Alžír, je používání této pro prodávajícího „nejdelší“ dodací podmínky vymezeno jen na nahodilé obchodní případy.

44. MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. s.63

40

4. Návrh na optimalizaci dodacích podmínek Obsahem poslední kapitoly bude můj návrh na optimalizaci portfolia dodacích podmínek Incoterms 2000, které jsou v současné době používány při dohodnutých mezinárodních obchodních operacích vývozu hmotného zboží v konkrétní výrobní a obchodní společnosti. Struktura kapitoly je stejná jako v předchozí kapitole, dle skupin dodacích podmínek. Nad každou ze čtyř skupin doložek se zamyslím, jestli jsou použity v konkrétních případech korektně, v současném trendu obchodní praxe.

4.1. Kategorie E - doložka odebrání U dodací podmínky EXW mám výhrady, zejména co se týká provádění nakládky zboží a celními procedurami. Provedení nakládky s ohledem na povahu našeho zboží, musí být vždy svěřena kvalifikovaným osobám, našim skladníkům. Ti jsou proškoleni k řádnému nakládání s našimi výrobky, mají znalosti o povaze našich výrobků, znají jejich chemické a konstrukční složení. Jsou schopni poznat, kdy hrozí riziko poškození při manipulaci. U celní procedury – pokud zboží opouští celní území EU – existují negativní zkušenosti s přenecháním těchto procedur přímo dopravcům a zasilatelům. Chceme-li respektovat daňové a finanční normy a zákony, a vyhnout se někdy zdlouhavému prokazování, že zboží bylo skutečně vyvezeno, to znamená fyzicky opustilo cel ní území a zároveň je to zachyceno v celním systému, nezbývá nám než tyto celní procedury absolvovat s naší plnou účastí. Proto navrhuji iniciovat změnu v kontraktu u parit EXW na dodací doložku FCA Třinec Incoterms 2000.

41

4.2 Kategorie F - hlavní přepravné neplaceno Jak už jsem zmínil, FCA parita je korektní, zbývá pouze doplnit ji o ujednané místo. Tím je Třinec, Česká republika, přesněji Třinec, Průmyslová Zóna. Tím se vyhneme nejasnostem při určení místa dodání. Větší úspěch by mělo použití parity CPT, ovšem musím vzít v úvahu nastavení kontraktu, kdy na paritě FCA dodáváme našemu nejvýznamnějšímu zákazníkovi. Na tomto případu mohu ilustrovat, že vyjednávání kontraktu probíhá na bázi ekonomické síly, kdy kupující je v ekonomické převaze. To znamená, že je v podstatě nemožné prolomit zákazníkovu dohodu s velkými dopravci, a zajišťovat přepravu smluvně z naší strany. Ještě jeden aspekt je důležitý, přechodem na C-podmínku, bychom si mohli zvýšit vliv na dodací termíny a lhůty vůči zákazníkovi. Proto vše musí být posuzováno citlivě a s ohledem na spokojenost obou stran kupní smlouvy FOB parita u našich kontejnerových dodávkách je nastavena na jiný druh obchodovaného zboží. Nakonec dochází i dalším komplikacím, co se týče komunikace se zasílatelem, který je nominován zákazníkem. Byl bych pro buď použít korektnější doložku FCA Hamburg, a zpřesnit, které terminálové náklady jdou na vrub té či oné strany. Prodejce již v minulosti zkoušel zákazníkovi představit naše řešení v podobě dodání CPT nebo CIP Taiwan port, ale zase se nám dostalo tvrzení, že mají uzavřeny víceleté přepravní kontrakty, a navíc, že jsou zvyklí s Evropany obchodovat na paritě FOB European port.

4.3 Kategorie C - hlavní přepravné placeno Proti používání doložek typu C nemám námitek. Ostatně spojují v sobě možnost kontrolovat přepravní cestu, náklady, při přechodu rizika dodáním prvnímu přepravci. Změnil bych současné používání čistě námořních parit CFR a CIF na korektnější CPT

42

a CIP, které jsou univerzální a skýtají možnost použít je i v kontejnerové přepravě, která dominuje při převozu našeho zboží na zámořská teritoria. Co se týká doložek CIP a CIF, raději bych se vyhnul takto „lomenému“ pojištění ve vztahu k zákazníkovi, a nabídnul mu parity C-skupiny bez pojištění. Zároveň bych preferoval, aby pojištění řešila pouze jedna ze smluvních stran. Vyhnuli bychom se případným reklamacím, na čí straně je vina při případném poškození zboží v průběhu přepravy.

4.4 Kategorie D – doložky dodání Pokud se u nás používá doložka typu DDP uvnitř území EU, tak samozřejmě správnější je použít DDU. DDP má smysl použít, je-li předmětem operace vývoz mimo území EU. To ovšem za předpokladu, že známe místní celní zákony a nebo je zná náš nominovaný zasílatel nebo přepravce. Použití DDU je v pořádku a deklaruje kupujícímu, že nabízíme ucelené řešení dodání zboží až k zákazníkovi. Je to v podstatě obrácená zrcadlová položka k dodací doložce EXW - ze závodu.

43

Závěr Používání a znalost mezinárodních pravidel pro výklad dodacích podmínek Incoterms představuje takřka nutnou a nedílnou součást mezinárodních obchodních transakcí při jednání obou smluvních stran. Každý obchodník, a zúčastněný subjekt má možnost v Incoterms, pokud nejsou přeceňována a užívána správně, nalézt nejvhodnější a nejbezpečnější vodítko pro uzavírání daného obchodu. Vzhledem k jejich globálnímu využití jsou účinným nástrojem, který napomáhá pohybu zboží ve světovém obchodu a díky častému používání usnadnily v posledních desetiletích jeho praktické provádění. Za svou pozici a mezinárodní uznání vděčí svým tvůrcům – Mezinárodní obchodní komoře v Paříži, která zastřešuje zainteresované subjekty v celosvětovém měřítku. Ve své práci na téma Dodací podmínky Incoterms v mezinárodním obchodě jsem se snažil tento univerzální duch Incoterms najít a zasadit jej do kontextu světového obchodu. Snažil jsem se Incoterms nevnímat jen izolovaně, ale v souvislostech s ostatními náležitostmi mezinárodních obchodních operací. Věřím, že moje analýza a návrh optimalizace používání dodacích doložek v konkrétní firmě, i když jsou provedena subjektivně, může poskytnou některé informace, užitečné pro základní orientaci v problematice každodenní obchodní činnosti.

44

Seznam pouţité literatury Tištěné monografie: 1. BUDINSKÝ, V. – GRULICH, T., aj. Export 2000. Ročenka. 1. vyd. Praha : Public History, 1999. 415 s. 2. DYNDA, A. – DYNDOVÁ, E. Obchodujeme se zahraničím. 1. vyd. Praha : Pragoeduca, 1994. 288 s. 3. FOJTÍK, Ľuboš. Špecifiká medzinárodnej prepravy tovaru. Diplomová práce. Právnická Fakulta MU Brno, Katedra mezinárodního a evropského práva, 2007/08. 82 s. 4. HOLAKOVSKÁ, Lucie. Použití dodacích podmínek INCOTERMS v praxi mezinárodního obchodu. Diplomová práce. Právnická Fakulta MU Brno, Katedra mezinárodního a evropského práva, 2008. 63 s. 5. JANATKA, F. - HÁNDL, J. - NOVÁK, R., aj. Obchodní operace ve vývozu a dovozu. 1. vyd. Praha : CODEX Bohemia, 1999. 408 s. 6. MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E., aj. Mezinárodní obchodní operace. 1. vyd. Praha : HZ Editio, 1998. 198 s. 7. MACHKOVÁ, H. - ČERNOHLÁVKOVÁ, E. - SATO, A., aj. Mezinárodní obchodní operace. 4., aktualizované vyd. Praha : Grada, 2007. 244 s. 8. MACHKOVÁ, H – SATO, A – ZAMYKALOVÁ, M., aj. Mezinárodní obchod a marketing : (Praktická výkladová encyklopedie). 1. vyd. Praha : Grada, 2002. 268 s. 9. MARVANOVÁ, M. - HOUDA, M, aj. Platební styk : platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. 2. rozšířené vyd. Brno : ECON, 1994. 256 s. 10. MATOUŠEK, P. - SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha : ASPI, 2007. 496 s. 11. OŠŤÁDAL, Břetislav, aj. Manuál českého exportéra : (II. díl). 1. vyd. Praha : RADIX, 1997. 176 s. 12. SATO, Alexej. Mezinárodní obchodní operace II. : (praktická příručka). 1. vyd. Praha : HZ Editio, 1999. 108 s. 13. SVATOŠ, Miroslav, aj. Zahraniční obchod : teorie a praxe. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 368 s. 14. ŠUBERT, Miroslav. Průvodce doložkami INCOTERMS 2000. 1 vyd. Praha : ICC ČR, 2003. 90 s. 15. ŠUBERT, Miroslav. Realizace INCOTERMS v dopravě a pojištění. 1. vyd. Praha : ICC ČR, 2003. 94 s.

45

Články v elektronických médiích: 1. Business Info.cz – oficiální portál pro podnikatele a export: Parita v mezinárodním obchodu [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupné na: 2. epravo.cz – dodací doložky Incoterms. [online]. [cit. 2010-04-15].Dostupné na: 3. JÍROVEC, J. – PLAVEC, P. Dodací podmínky Incoterms a jejich použití v mezinárodním obchodě. [online]. Logisticnews 2007. [cit. 2010-04-10]. Dostupné na: < http://www.logisticnews.cz/cz/2007> 4. HANZL, M. Právní rádce. Mezinárodní kupní smlouva. Dostupné na: 5.www.ohkmelnik.cz/cu_dokumenty/Mezinarodni_pravidla_pro_vyklad_dodacich_podmi nek_INCOTERMS_2000.pdf 6. ŠUBERT, Miroslav. Nové Incoterms nepřinesou podstatné změny. [online]. Dopravní noviny: Týdeník pro dopravu a logistiku 1/2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné na:

Nepublikovaný právní názor: SIWY, Daniel. Nabývání vlastnického práva ke zboží kupujícím v mezinárodním obchodu. Ostrava, 2009.

46

Dodací podmínky Incoterms v mezinárodním obchodě

Recommend Documents