Mezinárodní obchod v 21. století

��

��

��

��

��

Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc. a kolektiv

Mezinárodní obchod v 21. století Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4242. publikaci Autorský kolektiv: Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc. – kapitola 4, podkapitola 1.2, celková redakce knihy, úvod a závěr Ing. Radek Čajka – kapitola 2 Ing. Iveta Černá, Ph.D. – kapitola 5, podkapitola 3.2, podkapitola 2.4 a Summary v AJ Ing. Ilya Bolotov, MAE – podkapitoly 1.1, 1.3 Ing. Ludmila Štěrbová, CSc. – kapitola 6, podkapitoly 3.1, 3.3 Kapitola 5, 6, podkapitola 2.4, 3.1, 3.2 a 3.3, Summary vznikly v rámci řešení Výzkumného záměru FMV VŠE v Praze MSM6138439909 „Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti“. Odborní recenzenti: Doc. Ing. Božena Kadeřábková, CSc. Doc. Ing. Josef Malý, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědný redaktor Mgr. Petr Mušálek Sazba Jan Šístek Počet stran 232 První vydání, Praha 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-3396-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7513-5 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012 Upozornění Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována a používána v elektronické podobě, kopírována a nahrávána bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Mezinárodní obchod v 21 století.indd 4

22.11.2010 11:14:12

Obsah

5

Obsah O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Aktuální trendy ve vývoji mezinárodních ekonomických vztahů . . . . . . . . . . . 1.1 Mezinárodní obchod se zbožím a službami 2007–2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Vznik a průběh světové krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 Dopady krize na mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Mezinárodní pohyb kapitálu (se zaměřením na přímé zahraniční investice) v letech 2007–2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Obecné vymezení mezinárodního kapitálu (podle metodiky MMF) . 1.2.2 Přímé zahraniční investice a jejich význam v ekonomice . . . . . . . . . 1.2.3 Mezinárodní pohyb přímých zahraničních investic v letech 2007–2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.4 Rating . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Hlavní subjekty mezinárodních ekonomických vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 14 14 19

2 Efekty mezinárodního obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Liberalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Historický přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Klasická politická ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Neoklasická ekonomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Protekcionismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Merkantilismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Situace v méně rozvinutých zemích a důvody k protekcionismu . . . . 2.3 Efekty protekcionistické obchodní politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Zavedení cla v malé otevřené ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Zavedení cla ve velké ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Zavedení kvóty v malé ekonomice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Alternativní teorie mezinárodního obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Ekonomická integrace a její vazby na mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Vývoj měnové integrace v rámci Evropských společenství . . . . . . . . . . . . . . 2.6.1 Období spolupráce na mezivládní úrovni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.2 Období počínající užší kooperace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6.3 Období příprav a vzniku měnové zóny v rámci Evropských společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Základní prvky analýzy měnového kurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7.1 Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7.2 Determinace měnového kurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7.3 Teorie úrokového diferenciálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8 Typy kurzových režimů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

45 46 46 47 51 53 54 55 57 57 59 61 62 63 65 66 67


26 26 28 30 32 35 42

70 77 77 79 84 86 88

22.11.2010 11:14:12

6

Mezinárodní obchod v 21. století

3 Obchodní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Zahraničně-obchodní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Pojem a pojetí obchodní politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Směry obchodní politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Nástroje na ochranu vnitřního trhu a podporu vývozu . . . . . . . . . . . 3.1.4 Tarifní a netarifní nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.5 Autonomní a smluvní nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Mezinárodní obchodní politika – WTO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Terminologický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Historické pozadí od vzniku GATT po založení WTO . . . . . . . . . . 3.2.3 Členská a smluvní základna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Orgány WTO a zájmová uskupení členských zemí . . . . . . . . . . . . . 3.2.5 Základní principy a výjimky z nich, postavení rozvojových zemí . . . 3.2.6 Hlavní úkoly WTO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.7 Antidumpingové řízení dle pravidel WTO – aplikace v EU . . . . . . 3.2.8 Diskuse nad vybranými důsledky existence GATT/WTO . . . . . . . . 3.3 Společná obchodní politika Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Cíle a obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Právní základ a procedury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Výlučné kompetence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.4 Ochrana vnitřního trhu a podpora vstupu na třetí trhy . . . . . . . . . . . 3.3.5 Mezinárodní smlouvy, členství EU v mezinárodních organizacích a obchodní dohody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.6 Obchodní politika členských států EU – příklad ČR . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

91 92 92 93 95 97 99 102 102 103 104 106 107 109 113 117 120 120 123 126 134

4 Mezinárodní měnový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Obecné vymezení mezinárodního měnového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Brettonwoodský mezinárodní měnový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Evropský mezinárodní měnový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Vývoj spolupráce v měnové oblasti po druhé světové válce . . . . . . . 4.3.2 Příprava měnové unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

155 156 156 159 159 161 164

5 Podnikatelské prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Podnikatelské prostředí v mezinárodním srovnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Podnikatelské prostředí a jeho složky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.2 Vypovídací schopnost vybraných ukazatelů kvality podnikatelského prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Podnikatelské prostředí v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Ekonomické prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Vybrané aspekty právního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Politické a technologické prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Formy a nástroje podpory podnikatelského prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Pojem podpora podnikatelského prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Obecné vazby na hospodářskou politiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Vazby na ochranu hospodářské soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

165 166 166


137 143 148

167 171 171 181 182 184 184 186 188

22.11.2010 11:14:12

Obsah

7

5.3.4 Stručný přehled podpory podnikání v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Přílohy 5.1–5.4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 6 Mezinárodní instituce v mezinárodním obchodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Mezivládní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Světová celní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Konference o obchodu a rozvoji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.4 Mezinárodní obchodní centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.5 Evropská hospodářská komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.6 Komise pro mezinárodní právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.7 Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva . . . . . . . . . . . 6.1.8 Banka pro mezinárodní platy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.9 Brettonwoodské instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.10 Regionální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.11 Další organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Nevládní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Mezinárodní obchodní komora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Světová federace obchodních míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

199 200 200 202 202 204 204 206 207 207 208 211 214 216 216 216 217

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225


22.11.2010 11:14:12


22.11.2010 11:14:12

O autorech

9

O autorech Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc. Narodila se roku 1943 v Praze, v roce 1965 absolvovala obor Politická ekonomie (PE) na VŠE Praha. V roce 1978 obhájila disertační práci a získala titul CSc. v oboru PE, v roce 1983 byla jmenována vědeckou radou UK docentkou oboru PE. V průběhu uplynulých 45 let většinou pracovala v oblasti výzkumu a vysokého školství, výjimkou bylo období 1991–1998, kdy byla zaměstnána v SBČS, později ČNB v Praze. Během pracovní aktivity absolvovala mnoho studijních pobytů doma i v zahraničí, zúčastnila se mnoha konferencí – většinou v zahraničí a na mnoha z nich vystupovala. Jako příklad možno uvést úspěšné absolvování postgraduálních kurzů na Lomonosově univerzitě v Moskvě (1975 a 1984), dále kurz v Amsterdamu na Amsterdam Institute of Finance (1992) a ve Vídni na Joint Vienna Institute (1973). V průběhu působení v ČNB pracovně navštívila Londýn, kde blíže poznala množství bank a burzu. Stejnou zkušenost získala v Amsterdamu a Haagu. Od roku 1998 je zaměstnána na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha. Nejprve na katedře světové ekonomiky, od února 2001 na katedře mezinárodního obchodu. Publikovala řadu článků z oblasti transformace zemí střední a východní Evropy, globálních kapitálových toků, východního rozšíření EU a především mezinárodního obchodu (MO). Vedla autorské kolektivy při vypracování dvojích skript a dalších učebních pomůcek. Na katedře MO vyučuje v základním bakalářském kurzu, v magisterském kurzu i v doktorském studiu, kde vyškolila větší množství doktorandů.

Ing. Radek Čajka V roce 2008 dokončil studia oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Na stejné fakultě nyní dokončuje postgraduální studium a od roku 2009 působí jako asistent na katedře mezinárodního obchodu. V rámci výzkumné činnosti se věnuje zejména problematice procesu měnové integrace v Evropě a měnovým kurzům. V tomto ohledu je autorem řady odborných článků a pravidelně se aktivně účastní domácích a zahraničních ekonomických konferencí.

Ing. Iveta Černá, Ph.D. V roce 2004 ukončila magisterské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze v oboru Mezinárodní obchod s vedlejší specializací Komerční jazyky (francouzština, angličtina, španělština). V roce 2003 získala diplom Pařížské obchodní komory DFA 2. V rámci vypracovávání diplomové práce zaměřené na srovnání systému podpory vývozu v ČR a ve Velké


22.11.2010 11:14:13

10


Británii absolvovala v roce 2003 stáž na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Po půlročním pobytu v Irské republice nastoupila na doktorské studium v oboru Mezinárodní ekonomické vztahy, opět na VŠE v Praze, které ukončila v roce 2008. Disertační práce se orientovala na srovnání systému podpory podnikání v ČR a ve Velké Británii. V průběhu doktorského studia byla spoluautorkou odborných studií pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, zaměřených na evaluaci implementace Operačního programu Průmysl a podnikání a úlohu vysokých škol v rozvoji inovačního prostředí a inovačního podnikání v ČR. Od roku 2005 působí na katedře mezinárodního obchodu Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Vyvíjí pedagogické a vědecko-výzkumné aktivity zaměřené na oblast podpory podnikání, zahraniční a mezinárodní obchodní politiky, mezinárodního obchodu a mezinárodních obchodních operací. Od roku 2007 se účastní výzkumného záměru FMV VŠE „MŠM6138439909 – Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti“.

Ing. Ilya Bolotov, MAE Od roku 2009 je absolventem oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. V současné době je studentem stejnojmenného doktorského studijního programu na téže fakultě. Ve své disertaci se zabývá analýzou světové finanční a ekonomické krize, jejími dopady na mezinárodní ekonomické vztahy a na ekonomiku Ruské federace. V rámci doktorského studia se rovněž podílí na výuce předmětu 2MO301 Mezinárodní obchod pro bakalářské studium. Mimo Fakultu mezinárodních vztahů vystudoval také postgraduální kurz MASTER Management et Administration des Entreprises na Francouzsko-českém institutu řízení (IFTG, vzdělávací středisko VŠE v Praze) v roce 2010.

Ing. Ludmila Štěrbová, CSc. Je ředitelkou dvouletého magisterského programu International Business – Central European Business Realities na VŠE v Praze, kde zároveň vyučuje na katedře mezinárodního obchodu. Přednáší také na univerzitách v Lyonu, Moskvě, Mohuči a Innsbrucku, spolupracuje s Evropskou hospodářskou komisí OSN jako členka týmu specialistů na práva k duševnímu vlastnictví, je externí lektorkou Úřadu průmyslového vlastnictví. V letech 1984–2006 zastávala různé pozice na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a strávila pět let jako diplomatka na Stálé misi ČR pro mezinárodní organizace v Ženevě, kde zastupovala ČR ve Světové obchodní organizaci a Světové organizaci duševního vlastnictví, koordinovala regionální skupinu států střední Evropy a Pobaltí ve WIPO (World Intellectual Property Organization – Světová organizace duševního vlastnictví), předsedala Lisabonské unii WIPO a zastávala funkci místopředsedkyně a výkonné předsedkyně Rozpočtového a programového výboru WIPO. Věnuje se problematice mezinárodního obchodu, zejména mnohostrannému obchodnímu systému, obchodní politice a obchodním aspektům práv k duševnímu vlastnictví. V uvedených oblastech intenzivně publikuje a vystupuje na mezinárodních konferencích, poskytuje televizní a rozhlasové komentáře a spolupodílí se na řešení výzkumného záměru Fakulty mezinárodních vztahů VŠE „Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky“.


22.11.2010 11:14:13

Úvod

11

Úvod Autorský kolektiv z řad členů katedry mezinárodního obchodu předkládá odbornou publikaci věnovanou problematice mezinárodního obchodu v širších souvislostech mezinárodních ekonomických vztahů v období koncem první dekády nového, 21. století. Odborná publikace je určena především studentům a doktorandům oboru mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Z odborné publikace mohou čerpat i studenti ekonomických oborů dalších vysokých škol (včetně soukromých) v ČR a dále i pracovníci z praxe. Struktura odborné publikace je prioritně podřízena potřebám studentů základního (bakalářského) kurzu mezinárodního obchodu, který je již několik let vyučován podle pojetí Evropského systému převodu a akumulace kreditů (European Credit Transfer and Accumulation System – ECTS). Výuka podle tohoto pojetí klade mimořádný důraz na samostatnou individuální práci studentů, na jejich vyšší angažovanost ve výuce, na jejich aktivní účast při vytváření zpětné vazby mezi studenty a vyučujícími. A právě poznatky získané od studentů prostřednictvím této zpětné vazby potvrzují, že studenti jsou tomuto pojetí výuky podle standardů ECTS mimořádně nakloněni, velmi často přicházejí s vlastními přístupy a řešeními problémů, které jsou obsahem cvičení. Práce navazuje do určité míry na skripta Mezinárodní obchod, která vyšla na VŠE v nakladatelství Oeconomica v r. 2007 (ISBN 978-80-245-1299-0). Na rozdíl od předchozí publikace je tato práce dovedena až do r. 2009 (v některých případech 2010), včetně charakteristik dopadů končící světové hospodářské krize. Vedle teoretických pasáží je kniha věnována i aplikačním problémům. Za stěžejní teoretickou pasáž je možné považovat kapitolu zaměřenou na efekty mezinárodního obchodu pro spotřebitele, výrobce i společnost jako celek. Aplikační pasáže se věnují otázkám mezinárodních měnových systémů, obchodní politiky a podnikatelského prostředí. Významná je v této souvislosti i část věnovaná mezinárodním institucím, vztahujícím se k mezinárodnímu obchodu. Do publikace byla na předním místě zařazena pasáž zabývající se aktuálními trendy ve vývoji mezinárodních ekonomických vztahů (v tomto případě mezinárodnímu pohybu zboží, služeb a kapitálu) včetně charakteristiky hlavních subjektů mezinárodních ekonomických vztahů. Dovedením analýzy až do dopadů krize (tj. do konce první dekády 21. století) se tato odborná publikace také odlišuje od předchozích publikací autorů z katedry mezinárodního obchodu VŠE. Kolektiv autorů upřímně děkuje za podporu ze strany vedení katedry (především prof. Ing. Haně Machkové, CSc.) a za cenné připomínky některých spolupracovníků. Uvítá a ve své další práci samozřejmě využije veškeré připomínky a náměty, které se po vydání publikace mohou vyskytnout. V Praze dne 22. 10. 2010 Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc. jménem autorského kolektivu


22.11.2010 11:14:13


22.11.2010 11:14:13

KAPITOLA

1

Aktuální trendy ve vývoji mezinárodních ekonomických vztahů


22.11.2010 11:14:13

14


1.1 Mezinárodní obchod se zbožím a službami 2007–2009 Úvodní část kapitoly 1 je věnována aktuálnímu vývoji mezinárodního obchodu se zbožím a službami v období světové krize v letech 2007–2009. Zabývá se příčinami vzniku světové hospodářské krize, popisuje její průběh a dopady na mezinárodní obchod.

1.1.1 Vznik a průběh světové krize Světová krize (někdy též „Velká recese“) je pojem, který se používá pro vývoj světové ekonomiky od r. 2007. Krize vznikla na finančních trzích Spojených států amerických, rychle se rozšířila téměř na celý svět a vyvolala problémy reálného sektoru. Považuje se za nejvýznamnější propad globální ekonomiky po druhé světové válce a někteří ekonomové ji proto porovnávají s Velkou depresí ze třicátých let 20. století.1 Mezi hlavní příčiny této krize se zpravidla uvádí: 1. Monetární politika americké centrální banky (Federal Reserve System). V boji s recesí v r. 2001 a ve snaze oživit ekonomiku po prasknutí bubliny informačních technologií Fed přistoupila k významnému snížení úrokových sazeb, které se udržovaly na rekordně nízké úrovni až do r. 2004 (téměř 1 %), což vedlo ke vzniku neefektivních úvěrů a investic, mj. do sektoru nemovitostí. 2. Chování spotřebitelů ve vyspělých zemích, především v USA. Nízké úrokové sazby a příliv kapitálu z rozvojových zemí, mj. z Číny, zlevňoval spotřebitelské úvěry a hypotéky. Míra úspor amerických domácností v letech 1980–2006 klesla z 8 % disponibilního důchodu na téměř 0 %.2 Současně došlo k velkému zadlužení soukromého sektoru. Podobný trend se v menší míře prosazoval i v zemích Evropské unie. 3. Deregulace ve finančním sektoru ve Spojených státech amerických a vznik nových forem financování. Došlo k rozvoji trhu hypoték poskytovaných méně bonitním zákazníkům, tzv. subprime mortgage. Tyto hypotéky byly často refinancovány pomocí sekuritizace, tj. prodeje cenných papírů jimi podložených (jednalo se o finanční inovaci). Nové finanční instrumenty, hlavně tzv. zajištěné dluhové obligace (Collaterized Debt Obligations – CDO), se dále prodávaly na mezinárodních finančních trzích. Odhaduje se, že globální emise CDO koncem r. 2006 činila cca 2 biliony USD.3 Kromě toho v USA došlo k rozvoji finančních institucí, které poskytovaly obdobné služby jako banky, avšak nebyly chráněny Fedem a byly tudíž velmi rizikové.

1

2 3

Např. Barry Eichengreen a Kevin H. O’Rourke ve svém sloupci „A tale of two depressions: What do the new data tell us?“ na VoxEU.org na základě analýzy makroekonomických dat dospěli k závěru, že současná krize vyvolala hlubší propad než Velká deprese, nicméně oživení nastalo mnohem rychleji než ve třicátých letech. [online] [cit. 27.09.2010]. Sloupec je dostupný na WWW [Allen 2010] str. 114 [Dvořák 2008] str. 300


22.11.2010 11:14:13


15

4. Chyby na straně ratingových agentur a investorů, kteří hodnotili nové finanční instrumenty, mj. CDO. Vyšší rating dělal tyto cenné papíry atraktivní pro penzijní fondy a banky v porovnání se státními dluhopisy, jež přinášely nižší výnos. 5. Šíření finanční krize rovněž napomohla specifika jednotlivých zemí. Např. aktiva třech největších bank Islandu představovala desetinásobek hrubého domácího produktu země, což znemožňovalo jejich záchranu islandskou centrální bankou. Obavy o nacionalizaci a vojenský konflikt s Gruzií měly také významný dopad na finanční trhy Ruské federace. 6. Postavení rozvojových zemí. Mnohé rozvojové země, např. země Afriky, jsou závislé na vývozech do rozvinutých ekonomik a na jejich finanční (rozvojové) pomoci. Pokles domácí poptávky v rozvinutých ekonomikách a snížení poskytované pomoci proto vyvolal zpomalení v těchto zemích. Průběh světové krize lze rozdělit do dvou velkých etap: do tzv. světové finanční krize, která má ve mnoha zemích shodný průběh kvůli propojenosti finančních trhů (problémy bank, burzovní poklesy, zmrznutí finančních trhů), a do následné globální ekonomické krize, jejíž projevy se liší podle zemí a regionů. Průběh světové krize je znázorněn na obr. 1.1.

Pád Lehman Brothers: záĜí 2008 Dlouhodobá kumulace faktorĤ: rĤst zadluåenosti, bubliny

Hypoteþní krize v USA (þervenec 2007)

Problémy bank a rozšíĜení krize na celý svČt (V. Británie, Island, EU, þásteþnČ Rusko)

Propad svČtové ekonomiky a svČtového obchodu

Problémy veĜejných financí: deficity, dluhy; problémy zemí EU

2EGREtSĜHGU6YČWRYiILQDQþQtNUL]H± 6YČWRYiHNRQRPLFNiNUL]H±"

Zdroj: Zpracováno na základě SINGER, M. Hospodářská krize a česká ekonomika. Podklady z prezentace na VŠE v Praze, 2010-06-15. Dostupné na WWW < http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/ clenove_bankovni_rady/singer_ projevy.html>

Obr. 1.1 Průběh světové krize

Světová finanční krize se převážně odehrála v letech 2007–2009.4 Na počátku r. 2010 se očekávala její druhá vlna v souvislosti se stavem veřejných financí Řecka a některých dalších zemí euro oblasti (Irska, Španělska a Portugalska), což by mohlo vést k problémům evropských bank. Tomu se však podařilo zabránit poskytnutím finanční pomoci v rámci euro oblasti. Zároveň se začalo jednat o institucionálních změnách v tomto ohledu. Světová finanční krize byla vyvolána prasknutím hypoteční bubliny v USA a vyžádala si bankrot velkých amerických, britských a islandských bank, obrovské ztráty (v řadu desítek

4

Někteří autoři však považují hypoteční krizi v USA za samostatnou krizi, proto uvádějí pro globální finanční krizi roky 2008–2009; viz např. [Porter 2009].


22.11.2010 11:14:13

16


bilionů USD) a ohrozila existenci celého finančního systému. Zároveň došlo k zmrznutí finančních trhů, tj. k neochotě bank půjčovat prostředky klientům a sobě navzájem. Podrobně je logika vzniku a vývoje světové finanční krize znázorněna na obr. 1.2.

Sníåení úrokových sazeb Fedem

NadmČrná úvČrová expanze

Nízká averze k riziku hypoteþních bank

Rozvoj refinancování hypoteþních úvČrĤ formou sekuritizace

Obchodování s CDO po celém svČtČ

Recese v EvrRSČ

Uåití úvČrĤ na „špatné“ investice (mj. nezdravé hypoteþní a spotĜební úvČry)

RĤst cen nemovitostí

Zvýšení úrokových sazeb Fedem Deregulace bankovního sektoru

NárĤst objemu nesplacených úvČrĤ

PĜesun dluhového bĜemene na banky

Sníåení hodnoty CDO

Problémy bank ve svČtČ

Pokles cen nemovitostí

Zásahy státĤ

Problémy domácích bank

Recese v USA

ÚvČrová kontrakce

Dopad na státní rozpoþty

ÚvČrová kontrakce

Zmrznutí svČtových finanþních trhĤ

Burzovní poklesy

Odliv kapitálu

Depreciace mČQ

Zdroj: Zpracováno na základě DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fi skální nerovnováha a finanční krize. C. H. BECK, Praha 2008, str. 295

Obr. 1.2 Vznik a průběh světové finanční krize z pohledu americké ekonomiky

Dopad globální finanční krize na světové burzy je potom zachycen na obr. 1.3. Největší propad zaznamenala burza Islandu, kde pokles v r. 2008 činil 90 %; její vývoj však na obr. 1.3 pro přehlednost znázorněn není. Světová finanční krize je ekonomy řazena do tzv. systemických krizí, které představují kombinaci dluhových, bankovních a měnových problémů. Liší se tak od finančních krizí, které představují pouze jeden typ problému. Mezinárodní měnový fond definuje systemické krize jako „… potenciálně vážné poruchy finančních trhů, které tím, že narušují efektivní fungování trhů, mohou mít velké nepříznivé dopady na reálnou ekonomiku.“5 Dluhové problémy v našem případě představují hlavní příčinu vzniku světové finanční krize. Za dluhový problém lze např. považovat situaci v USA před americkou hypoteční krizí (vnitřní zadluženost) a situace na Islandu a v Řecku (vnější zadluženost). Někteří ekonomové

5

[IMF 1998]


22.11.2010 11:14:13


17

40 30 20 10 0 –10

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

–20 –30 –40 Dow Jones Euro Stoxx 50 Price Index, Euro oblast

Nikkei 225 Stock Average Index, Japonsko

Standard & Poors 500 Composite Index, USA

Zdroj: Evropská centrální banka

Obr. 1.3 Vývoj burzovních indexů, meziroční změny (v %)

také poukazují na růst zadluženosti v Číně jako na možný problém (objem nefinančních úvěrů v zemi činil 118–135 % jejího hrubého domácího produktu na konci r. 2008).6 Významné bankovní problémy během současné krize nastaly ve Spojených státech amerických, ve Velké Británii a na Islandu. Jednalo se o bankrot velkých hypotečních bank, např. Countrywide Financial a Ameriquest, investičních bank Bear Sterns a Lehman Brothers; ve Velké Británii hypoteční banky Northern Rock. Zkrachovaly také všechny tři největší islandské finanční instituce: Glitnir, Landsbanki a Kaupthing. Většina těchto bank byla znárodněna vládami zmíněných států. Příkladem nedávných měnových problémů je situace na Islandu, kde islandská koruna ztratila více než 100 % své hodnoty oproti euru a dolaru a začala být kotována administrativně centrální bankou Islandu. K významné depreciaci měny došlo také v Rusku v souvislosti s odlivem kapitálu během finanční krize. Za situaci podobnou měnové krizi lze považovat i znehodnocení amerického dolaru v r. 2008 v souvislosti s problémy americké ekonomiky a znehodnocení eura v r. 2010 v reakci na problémy Řecka a obavy o stabilitu euro oblasti. Světová ekonomická krize je označení pro vývoj světové ekonomiky od r. 2009, který je charakterizován rozšířením dopadů finanční krize na reálnou ekonomiku: snížení domácí poptávky, deflace, bankrot velkých firem, recese, snížení světového exportu a importu. Tato fáze krize v době zpracování této publikace ještě oficiálně neskončila, i když od poloviny r. 2009 se již ve mnoha zemích pozoruje oživení, tj. jedná se o překonání dna.7 Důležitou charakteristikou světové ekonomické krize je její asymetrie. Nejvíce postižené jsou rozvinuté země, především USA a Island (tempa růstu reálného HDP v r. 2009 činila cca. –2,8 % a –6,8 %), tranzitivní ekonomiky, mj. Ruská federace a pobaltské státy (–7,9 % a –15,6 % v průměru u Pobaltí v r. 2009), a rozvojové země závislé na přílivu zahraničního kapitálu.

6 7

[Kohout 2009] str. 117 Zprávy o konci recese se někdy publikují se značným zpožděním kvůli statistickým výpočtům a následné analýze. Tak např. americký Národní úřad pro ekonomický výzkum (National Bureau of Economic Research – NBER) teprve koncem září r. 2010 oficiálně oznámil, že Spojené státy překonaly recesi v polovině r. 2009.


22.11.2010 11:14:13

18


Naopak mnohé země Asie a Latinské Ameriky méně zapojené do mezinárodních finančních trhů, ale také např. Čína a Indie, relativně rychle překonaly snížení domácí poptávky a růst nezaměstnanosti. V jejich případě se očekává rychlejší růst v r. 2010. Oživení ve světě také napomohla protikrizová opatření přijatá v letech 2008–2009.8 Dopad světové ekonomické krize na různé skupiny zemí je zachycen na obr. 1.4. 10 8 6 4 2 0 –2

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

–4 –6 UR]YLQXWp]HPČ

UR]YRMRYp]HPČ

]HPČ616D0RQJROVNR

VYČW

Zdroj: Mezinárodní měnový fond; vlastní výpočty Poznámka: Mezinárodní měnový fond nevyčleňuje zvlášť transformující se země. Země SNS a Mongolsko jsou tedy součástí rozvojových ekonomik.

Obr. 1.4 Tempa růstu reálného hrubého domácího produktu (v %)

Světová ekonomická krize měla i další dopady. Např. v rámci Evropské unie došlo k významnému nárůstu deficitu státních rozpočtů řady zemí euro oblasti – Řecka, Irska, Španělska a Portugalska (někdy označovaných jako PIGS/GIPS podle počátečních písmen anglických názvů). Pro řešení tohoto problému byl vytvořen stabilizační fond v rozsahu 750 mld. EUR. Dlouhotrvajícím následkem světové ekonomické krize pravděpodobně také bude nízká zaměstnanost vyvolaná relativně velkým propadem světové ekonomiky. Podle doporučení Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) jedním z cílů hospodářské politiky po krizi by proto měla být tvorba pracovních míst zejména v rozvojových zemích. Reakcí na světovou krizi bylo zavedení protikrizových opatření na národní a později i mezinárodní úrovni (např. aktivity Mezinárodního měnového fondu). Řada ekonomů člení tato opatření do několika kategorií: 9

8 9

[UNCTAD 2010] [Gajdar 2010] str. 26–29


22.11.2010 11:14:13


19

1. Prvními z časového hlediska byla opatření zaměřená na záchranu bank. Zahrnovala úvěry od věřitele v poslední instanci, znárodnění a restrukturalizaci bank, snížení úrokových sazeb na velmi nízkou úroveň, garance odkupu problémových aktiv a vkladů fyzických osob apod. Tato opatření byla uplatněna v USA, zemích Evropského hospodářského prostoru, Japonsku, Jižní Koreji a v některých dalších státech. 2. Druhá skupina opatření měla za cíl povzbuzení ekonomiky prostřednictvím nástrojů monetární politiky. Jednalo se o snížení úrokových sazeb ve většině zemí (výjimkou byl např. Island), znehodnocení domácí měny, zásahy centrální banky do ekonomiky prostřednictvím poskytování úvěrů nebankovním subjektům nebo financování státního rozpočtu. Tato opatření uplatňovaly jak rozvinuté, tak i rozvojové země. 3. Třetí skupina opatření měla stejný cíl, avšak zahrnovala nástroje fiskální politiky a z hlediska ekonomické teorie měla keynesiánský charakter. Zahrnovala podporu některých odvětví (automobilový průmysl, infrastruktura, stavebnictví, nové technologie, export apod.), snížení daní, podporu malého a středního podnikání a některé další nástroje. Do této skupiny lze např. zařadit protikrizová opatření České republiky a Slovenska. 4. Poslední skupinu tvoří ostatní opatření, jejichž cílem bylo např. zachování důvěry ekonomických subjektů, úvahy o reformách a strukturálních změnách apod. Teoreticky sem lze zařadit i finanční pomoc Řecku poskytnutou zeměmi euro oblasti, neboť se nejednalo o přímou podporu domácí ekonomiky.

1.1.2 Dopady krize na mezinárodní obchod Vliv světové krize na mezinárodní obchod lze zkoumat z různých hledisek. Za prvé musíme zjistit, jakým způsobem a kdy tento vliv vznikl. Základními kanály vlivu globální krize na světový export a import obecně jsou: 1. Pokles domácí poptávky. Snížení výdajů na spotřebu a investice v ekonomice vede ke snížení dovozů a současně vývozů jiných států. Jedná se tedy o nejdůležitější faktor, neboť existence poptávky je nezbytná. 2. Makroekonomická nestabilita. Nejistota ohledně budoucího vývoje může demotivovat ekonomické subjekty dovážet nebo vyvážet zboží a služby. 3. Zhoršení situace na finančních trzích: omezení přístupu k úvěrům nebo růst úrokových sazeb. Zejména se to týká exportérů a importérů, kteří financují svou činnost pomocí úvěrů. 4. Vývoj měnových kurzů a změna kurzového režimu. Znehodnocení měny zvyšuje cenovou konkurenceschopnost exportérů a omezuje import do země a naopak. Zpravidla se tyto změny projevují s určitým časovým zpožděním kvůli existenci již podepsaných kontraktů. Přechod na jiný kurzový režim potom může dokonce ztížit obchodování.10 5. Růst protekcionismu kvůli snahám států podpořit domácí výrobce. V praxi se jedná o zavedení dočasných obchodních překážek u členských zemí Světové obchodní organizace a dovozních cel, množstevních a jiných omezení u nečlenských států.

10

Např. přechod na administrativní stanovení kurzu měny může zvětšit časové průtahy a vést k dodatečným nákladům.


22.11.2010 11:14:13

20


Vzhledem k tomu, že pokles domácí poptávky (recese) je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím obchod a světová ekonomická krize se začala rozvíjet od r. 2009, lze očekávat, že v r. 2010 by měl klesat i mezinárodní obchod. Obr. 1.5 zachycuje roční přírůstky světového exportu výkonů (zboží a služeb)11 v porovnání s přírůstky světového hrubého domácího produktu (HDP) v běžných cenách a světovou inflací za období 1980–2009. Z obr. 1.5 je patrné, že světový export rostl od konce osmdesátých let rychlejšími tempy než hrubý domácí produkt, přičemž největší rozdíly byly charakteristické právě pro roky 2000–2009. Inflace rovněž zůstávala v tomto období na relativně nízké úrovni s výjimkou r. 2008, kdy se do ní pravděpodobně promítly zvyšené ceny komodit, mj. ropy a a potravin. Zpomalení růstu světového exportu výkonů nastalo v r. 2008. Tempo růstu bylo ale stále vyšší než u hrubého domácího produktu. V r. 2009 však došlo k prudkému poklesu obou veličin, což potvrzuje výše stanovenou hypotézu o poklesu obchodu.12 Pomalejší pokles cen potom ukazuje na významnou změnu objemu (množství). Nicméně světová inflace nemusí přesně popisovat změny exportních cen. Zkusili jsme proto zpřesnit výpočty použitím implicitního cenového deflátoru vypočteného pomocí vzorce:

kde IP je změna cen (implicitní deflátor), IH je změna hodnoty a IQ je změna objemu.

50 40 30 20 10

–10

1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

0

–20 –30 svČtová inflace, prĤmČrné spotĜebitelské ceny svČtový HDP, bČåné ceny svČtový export (zboåí a sluåby), bČåné ceny

Zdroj: Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond; vlastní výpočty

Obr. 1.5 Roční přírůstky světového exportu, světového HDP a světová inflace (v %)

11

12

V této kapitole předpokládáme, že světový export se rovná světovému importu, proto pracujeme pouze s jednou veličinou. V praxi však existují rozdíly dané statistickými nepřesnostmi a kurzovými změnami. Kvůli rychlejšímu poklesu světového exportu zboží a služeb došlo rovněž ke snížení jeho podílu na světovém hrubém domácím produktu, tj. ke snížení otevřenosti světa (z 32,8 % v r. 2008 na 28,7 % v r. 2009).


22.11.2010 11:14:13


21

Tabulka 1.1 obsahuje výsledky těchto výpočtů. Tab. 1.1 Roční přírůstky světového exportu výkonů (hodnoty, ceny a objem v %) hodnota ceny objem

2000 11,69 –0,33 12,06

2001 –3,30 –3,58 0,29

2002 5,39 1,84 3,48

2003 16,43 10,69 5,19

2004 21,46 10,01 10,41

2005 13,40 5,53 7,45

2006 15,09 5,35 9,25

2007 16,37 8,58 7,17

2008 2009 14,54 –20,74 11,03 –10,93 3,16 –11,02

Zdroj: Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond Poznámka: Výpočty mohou obsahovat určitou metodickou nepřesnost, neboť se jedná o data z různých zdrojů.

Z tab. 1.1 je zřejmé, že změny exportních cen byly mnohem vyšší než vývoj světové inflace, přičemž růst těchto cen se od r. 2003 zrychloval, někdy dokonce převyšoval růst fyzického objemu. Tak např. růst hodnoty světového exportu v r. 2008 (14,54 %) byl dán převážně růstem cen (11,03 %). Objemově export tehdy vzrostl pouze o 3,16 %. Pokles exportu v r. 2009 nicméně představoval rovnoměrné snížení cen a objemu. Dosud jsme však pracovali s průměrnými exportními cenami. Abychom měli lepší představu o cenovém vývoji, musíme prozkoumat i vývoj cen důležitých komodit. Na obr. 1.6 vývoj implicitního deflátoru je proto porovnán s vývojem cen ropy, potravin a nápojů a kovů a rud. Obr. 1.6 ukazuje, že v r. 2008 došlo k významnému zvýšení cen ropy (o 36,4 % na téměř 150 USD za barel) a cen potravin (o 23,3 %). Ceny kovů a rud naopak prudce klesaly po svém maximu v r. 2006. V literatuře tato situace dostala název „komoditní boom“ (u zemědělské produkce se rovněž používal pojem „agflace“). Možnou příčinou tohoto vývoje je odliv

80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 –20,00

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

–40,00 –60,00 SUĤPČUQpURþQt]PČQ\FHQVYČWRYpKRH[SRUWX]ERåtDVOXåE\ URSDSUĤPČU]QDþHN'DWHG%UHQW:HVW7H[DV,QWHUPHGLDWHD'XEDL)DWHK SRWUDYLQ\DQiSRMH NRY\DUXG\PČćKOLQtNåHOH]QiUXGDFtQQLNO]LQHNRORYRDXUDQ

Zdroj: Mezinárodní měnový fond; Světová obchodní organizace; vlastní výpočty

Obr. 1.6 Roční změny cen vybraných skupin komodit v porovnání s průměrnými ročními změnami ceny světového exportu (zboží a služby v %)


22.11.2010 11:14:14

22


kapitálu z hypotečního sektoru ve snaze najít méně riziková aktiva. Rok 2009 však přinesl konec tohoto boomu, což bylo pravděpodobně způsobeno poklesem světové poptávky. Dalším důležitým bodem v analýze dopadu krize na mezinárodní obchod je sledování změn v teritoriální struktuře obchodu. Tabulka 1.2 zachycuje změny podílu největších ekonomik světa na světovém obchodě (zboží a služby) v hodnotovém vyjádření. Tab. 1.2 Podíl světových center na celkovém světovém obchodě (export a import, v%) USA EU (27) Japonsko BRIC Světový obchod

2000 15,68 39,06 6,41 6,10

2001 15,22 40,48 5,86 6,65

2002 14,50 41,12 5,60 7,25

2003 13,30 42,34 5,39 8,05

2004 12,67 41,70 5,32 8,92

2005 12,51 40,11 5,10 9,88

2006 12,21 39,63 4,92 10,67

2007 11,44 39,97 4,63 11,45

2008 10,87 38,75 4,64 12,31

2009 10,98 38,45 4,44 12,71

100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00

Zdroj: Světová obchodní organizace; vlastní výpočty Poznámka: U Evropské unie je použit celkový (vnitrounijní a zahraniční) obchod.

Z tab. 1.2 je patrná dlouhodobá tendence: oslabování role tradičních center světové ekonomiky (především USA a Japonska, podíl Evropské unie osciluje) a posilování role zemí BRIC (Brazílie, Ruska, Indie a Číny), jejichž podíl na světovém obchodě se zvýšil více než dvakrát v létech 2000–2009 (z 6,10 % na 12,71 %). Lze předpokládat, že světová krize tyto tendence dokonce prohloubila, neboť rozvinuté země byly jí více postiženy. Tak např. podíl USA a EU na celkovém světovém obchodě začal klesat již v r. 2008. Podrobněji výše uvedené tendence umožňuje zjistit tabulka 1.3, která zachycuje roční změny objemu (množství) světového obchodu se zbožím u regionů a vybraných zemí. Tab. 1.3 Roční změny objemu světového obchodu se zbožím, vybrané regiony a země (v %) Region / země Svět Rozvinuté země Japonsko USA Evropská unie Jihovýchodní Evropa a SNS Jihovýchodní Evropa SNS Rozvojové země Afrika Subsaharská Afrika Latinská Amerika a Karibik Východní Asie Čína Jižní Asie Indie Jihovýchodní Asie Západní Asie

2006 9,2 8,5 11,8 10,5 8,9 6,0 16,1 5,5 10,8 1,3 1,1 5,6 18,3 25,4 10,9 11,3 10,3 3,8

Export, objem 2007 2008 5,8 3,0 3,9 2,8 6,8 4,9 6,8 5,5 3,2 2,5 8,6 0,8 17,9 –13,3 8,1 1,6 8,7 4,2 4,8 –2,8 4,7 –1,4 2,4 –0,6 15,6 7,3 21,8 10,5 6,3 14,9 15,2 10,7 6,9 2,1 2,0 7,4

2009 –13,7 –14,8 –25,3 –14,9 –13,7 –15,5 –20,1 –15,2 –11,7 –10,0 –10,3 –9,7 –10,2 –13,0 –18,9 –7,9 –9,7 –14,4

2006 8,5 7,2 4,3 5,4 8,9 21,4 10,5 23,6 10,2 9,9 12,6 13,2 10,6 13,3 9,9 9,9 7,3 9,4

Import, objem 2007 2008 6,6 2,2 3,7 0,0 0,8 –0,9 1,1 –3,7 4,8 1,1 26,1 16,0 23,7 –9,5 26,5 18,9 10,6 5,3 11,2 11,6 8,8 3,7 11,6 8,6 10,2 0,6 14,1 2,4 10,9 7,2 16,9 10,4 6,7 8,0 16,7 8,4

2009 –13,1 –14,2 –12,8 –16,5 –13,7 –28,2 –19,5 –29,2 –9,5 –2,4 –5,6 –17,1 –4,6 –0,2 –6,9 –7,5 –15,9 –12,8

Zdroj: Konference OSN o obchodu a rozvoji. Trade and Development Report 2010, str. 5


22.11.2010 11:14:14


23

Z tab. 1.3 je zřejmé, že pro většinu regionů se změny objemu obchodu dostaly do záporných hodnot právě v r. 2009. Celosvětový průměr činil –13,7 % u exportu a –13,1 % u importu. Pokles v rozvinutých zemích a v jihovýchodní Evropě a Společenství nezávislých států byl přitom větší, což vedlo k oslabení jejich postavení v mezinárodním obchodě. Rozvojové země v průměru vykazovaly lepší výsledky, proto jejich postavení se posílilo. Nejlepších výsledků přitom dosahovaly Afrika, východní Asie (včetně Číny) a Indie. Latinská Amerika a Karibik zažily velký pokles objemu importu, ale podprůměrný pokles objemu exportu. Vývoj teritoriální struktury mezinárodního obchodu tedy odpovídal stupni postižení regionů/zemí světovou ekonomickou krizí. Změny v komoditní struktuře mezinárodního obchodu udávají tabulky 1.4 a 1.5, které zachycují podíl vybraných skupin komodit a služeb na světovém exportu zboží a služeb a roční změny exportu těchto skupin. Tab. 1.4 Podíl vybraných skupin zboží a služeb na světovém exportu zboží a služeb (v %) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zemědělské výrobky 8,55 8,94 9,02 8,99 8,50 8,08 7,78 8,07 8,33 Potraviny 6,69 7,18 7,26 7,25 6,82 6,49 6,23 6,54 6,92 Paliva a suroviny 13,30 12,51 12,07 12,74 14,09 17,17 19,03 18,96 21,93 Paliva 10,33 9,66 9,37 10,04 10,95 13,82 14,78 14,50 17,78 Průmyslové výrobky 72,77 73,11 73,39 72,74 72,14 69,63 68,19 68,04 64,97 Železo a ocel 2,21 2,14 2,22 2,40 2,94 3,03 3,10 3,42 3,65 Chemikálie 9,04 9,69 10,29 10,58 10,66 10,50 10,28 10,58 10,59 Stroje a dopravní 40,85 40,19 39,66 38,86 38,35 36,72 36,11 35,47 33,22 zařízení Textilie 2,44 2,41 2,40 2,30 2,13 1,95 1,82 1,72 1,55 Oblečení 3,06 3,14 3,14 3,08 2,82 2,64 2,55 2,47 2,25 Celkový vývoz zboží 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 Doprava Cestování Jiné služby Celkový vývoz služeb

23,47 31,95 44,58

23,22 31,21 45,56

22,56 30,39 47,04

22,29 29,19 48,52

22,93 28,66 48,41

23,23 27,70 49,07

22,88 26,76 50,36

22,86 25,72 51,42

23,53 25,30 51,17

100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00

Zdroj: Světová obchodní organizace; vlastní výpočty Poznámka: Údaje pro r. 2009 nebyly k dispozici v době zpracování kapitoly.

Z tab. 1.4 je zřejmé, že podíl průmyslových výrobků, mj. strojů a dopravních zařízení, na celkovém exportu zboží dlouhodobě klesá. Podíl paliv a surovin naopak roste a v letech 2000–2009 se zvýšil o více než 8 %, což bylo mimo jiné vyvoláno rostoucími cenami ropy a dalších paliv, zejména během komoditního boomu. V letech 2007–2008 také došlo k růstu podílu potravin a zemědělských výrobků, který předtím osciloval. Podíl železa a oceli rostl i přes významný pokles cen. Světová krize v r. 2008 tedy nepřinesla v tomto ohledu velké změny. U služeb docházelo k dlouhodobému poklesu podílu cestování na světovém exportu služeb. Podíl dopravy osciloval před krizí, v r. 2008 se však mírně zvýšil.


22.11.2010 11:14:14

24


Tab. 1.5 Roční změny světového exportu vybraných skupin zboží a služeb (v %) Zemědělské výrobky Potraviny Paliva a suroviny Paliva Průmyslové výrobky Železo a ocel Chemikálie Strojní a dopravní zařízení Textilie Oblečení Celkový vývoz zboží Doprava Cestování Jiné služby Celkový vývoz služeb

2000 0,74 –1,54 46,18 55,33 10,28 14,73 8,67

2001 0,25 2,80 –9,82 –10,28 –3,66 –7,40 2,78

2002 5,81 6,11 1,17 1,69 5,28 9,23 11,38

2003 16,49 16,76 23,34 25,23 15,80 26,23 20,09

2004 14,86 14,18 34,44 32,55 20,52 48,73 22,42

2005 8,16 8,37 38,64 43,64 9,82 17,11 12,14

2006 11,24 10,83 28,00 23,42 13,09 18,36 13,03

2007 19,78 21,21 15,10 13,42 15,26 27,46 18,90

2008 18,86 21,77 33,05 41,00 9,85 22,55 15,19

12,21

–5,65

3,51

14,47

19,91

8,96

13,55

13,47

7,74

7,55 7,12 13,03

–5,11 –1,72 –4,10

4,24 4,80 4,88

12,29 14,66 16,83

12,66 11,47 21,53

3,82 6,46 13,78

7,85 11,55 15,47

9,07 11,87 15,53

4,09 4,64 15,04

7,12 3,98 7,41

–0,83 –2,09 2,41

4,47 4,68 11,00

13,41 10,24 18,40

24,63 18,96 20,91

13,32 8,09 13,35

11,79 9,65 16,47

19,86 15,29 22,51

15,76 10,70 11,94

6,22

0,22

7,51

14,79

21,17

11,84

13,49

19,97

12,49

Zdroj: Světová obchodní organizace; vlastní výpočty Poznámka: Údaje pro r. 2009 nebyly k dispozici v době zpracování kapitoly.

Údaje z tab. 1.5 potom ukazují, že nadprůměrného růstu v r. 2008 dosahovaly zemědělské výrobky (včetně potravin), paliva a suroviny a železo a ocel. Obdobný vývoj vykazovaly i chemikálie. Podle velikosti přírůstků lze však předpokládat, že se jednalo spíše o změnu cen. Nicméně dlouhodobé zvýšení poptávky po komoditách bylo také dáno rychlým růstem rozvojových zemí, mj. skupiny BRIC. Pod průměrem se naopak pohybovaly stroje a dopravní zařízení, textilie a oblečení. Jejich podíl na světovém exportu se proto snižoval. U služeb se prosazovaly výše popsané tendence: podprůměrné přírůstky cestování a nadprůměrný růst dopravy v r. 2008. Vývoj komoditní struktury během krize tak odpovídal stavu světové ekonomiky a změnám cen komodit. Posledním bodem, je dopad světové krize na obchodní politiku zemí světa. Obecně během krizí vlády jsou náchylnější k protekcionismu (podpoře domácích výrobců). Nicméně v současné době obchodní politika jednotlivých států je značně omezena pravidly Světové obchodní organizace nebo integračních uskupení (zón volného obchodu, celních unií, společných trhů apod.), příp. jiných mezistátních dohod. V tomto případě často nelze použít tradiční nástroje obchodní politiky tarifní a netarifní povahy (cla, množstevní omezení apod.). Státy se proto uchylují k dočasným obchodním překážkám, které jsou v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (musejí jí však být odsouhlaseny). V současné době ekonomové vyčleňují čtyři skupiny takových opatření: • • •

Antidumpingová opatření. Dočasné zákazy dovozu. Jsou uvalovány na import určitého výrobku (v některých případech i služeb), který významně poškozuje nebo může poškodit domácí odvětví. Dočasné zákazy dovozů z Číny. Jsou specifickou podskupinou dočasných zákazů dovozů, která byla sjednána při vstupu Číny do Světové obchodní organizace.


22.11.2010 11:14:14


•

25

Vyrovnávací cla. Jsou zaměřena na odstranění výhod z dotací, které dostávají exportéři ve své zemi.

Tabulka 1.6 udává počet nově zahájených šetření ve světě, jejichž výsledkem by mohlo být zavedení dočasných obchodních překážek v rozvinutých a rozvojových zemích. Tab. 1.6 Počet nově zahájených šetření podle druhu dočasných obchodních překážek Antidumpingová opatření Rozvinuté země Rozvojové země Dočasné zákazy dovozu Rozvinuté země Rozvojové země Dočasné zákazy dovozu z Číny Rozvinuté země Rozvojové země Vyrovnávací cla Rozvinuté země Rozvojové země Dočasná opatření celkem Rozvinuté země Rozvojové země

2007 73 31 42 7 1 6 0 0 0 1 0 1 81 32 49

2008 101 32 69 11 0 11 2 0 2 1 0 1 115 32 83

2009 106 32 74 25 1 24 6 1 5 3 1 2 140 35 105

Zdroj: Světová banka. Databáze dočasných obchodních překážek

Z tab. 1.6 je patrné, že počet nových šetření rychle rostl v letech 2008 a 2009. Nejpočetnější skupinou přitom byly antidumpingová opatření a dočasné zákazy dovozu, které se uplatňovaly zejména v rozvojových zemích. V praxi však ne všechna šetření se vyústila v přijetí konkrétních opatření. Obr. 1.7 udává podíl zavedených dočasných obchodních překážek na počtu šetření v rozvinutých a rozvojových zemích. Z obr. 1.7 je patrné, že od druhého čtvrtletí r. 2008 do prvního čtvrtletí r. 2009 došlo k výraznému nárůstu podílu úspěšných šetření. Zajímavou skutečností také je, že toto číslo bylo během zmíněného období v průměru vyšší u rozvinutých zemí, což pravděpodobně lze vysvětlit stupněm dopadu světové krize na tyto země. Během prvních tří čtvrtletí r. 2009 počet opatření však začal prudce klesat u obou skupin zemí. Od třetího čtvrtletí r. 2009 se již pozorují „normální“ tendence (větší podíl úspěchů u rozvojových zemí a předkrizové hodnoty), i když trend je znovu rostoucí. Je zajímavé, že ne všechny země šly cestou individuálního protekcionismu. Tak např. navzdory krizi v červenci 2010 začala fungovat celní unie mezi Ruskou federací, Běloruskem a Kazachstánem (jedná se o velké nečlenské státy Světové obchodní organizace).

Závěr Světová finanční krize měla více příčin a skládala ze dvou velkých fází: ze světové finanční krize (2007–2009) a ze světové ekonomické krize (2009–?). Pro její řešení byla přijata celá řada protikrizových opatření. Nejdůležitějším kanálem vlivu krize na mezinárodní obchod


22.11.2010 11:14:14

26

Mezinárodní obchod v 21. století 1,00 0,90 0,80 0,70 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 I/07

II/07

III/07

IV/07

I/08

II/08

III/08

IV/08

UR]YLQXWp]HPČ

I/09

II/09

III/09

IV/09

UR]YRMRYp]HPČ

Zdroj: Světová banka. Databáze dočasných obchodních překážek

Obr. 1.7 Podíl zavedených dočasných obchodních překážek na počtu šetření (v %)

bylo snížení domácí poptávky v zemích vyvolané světovou ekonomickou krizí. Pokles světového obchodu se zbožím a službami začal přitom v r. 2009. Jednalo se o rovnoměrné snížení objemu a cen. Z hlediska teritoriální struktury bylo snížení exportu a importu největší u skupiny rozvinutých zemí, které byly více postižené krizí, a také u zemí jihovýchodní Evropy a Společenství nezávislých států. Komoditní struktura odrážela vývoj cen určitých skupin zboží (ropy, potravin a nápojů, kovů a rud), jež zaznamenaly boom na počátku nového milénia a odpovídající nárůst svého podílu na světovém obchodě. U služeb se snižoval podíl cestování. Světová krize vedla rovněž k růstu protekcionismu, který měl podobu dočasných překážek obchodu u členských zemí Světové obchodní organizace.

1.2 Mezinárodní pohyb kapitálu (se zaměřením na přímé zahraniční investice) v letech 2007–2009 Cílem druhé části kapitoly 1 je poskytnout základní informace o kategorii zahraniční kapitál, především o přímých zahraničních investicích, a podívat se na změny, ke kterým v pohybu přímých zahraničních investic v období světové krize došlo.

1.2.1 Obecné vymezení mezinárodního kapitálu (podle metodiky MMF) Nástup nového milénia byl v ekonomické oblasti provázen další akcelerací globalizace světové ekonomiky. Významnou formou globalizace ekonomických aktivit je – vedle mezinárodního pohybu zboží a služeb – proces globálních toků mezinárodního kapitálu


22.11.2010 11:14:14


27

(zahraničních investic)13, které můžeme rozdělit zhruba do čtyř skupin. Vedle přímých a portfoliových zahraničních investic se jedná o deriváty a tzv. ostatní zahraniční investice. Hostitelské země mají zájem o příliv zahraničních investic nejčastěji v období, kdy potřebují financovat deficity (především na běžných účtech platební bilance) a upřednostňují z mnoha důvodů vstup přímých zahraničních investorů. Jednou z konkrétních forem toků zahraničních investic (globálního kapitálu) je nákup dlužních cenných papírů – bondů (především vládních) a jiných obligací zahraničními subjekty. Země k emisi bondů sahá většinou v případě, když chce touto formou financovat své deficity (např. na běžném účtu platební bilance). Nákupem bondů nevzniká zahraničnímu investorovi žádné právo rozhodovat o otázkách týkajících se dalšího vývoje v zemi emitenta. Tato forma je v platební bilanci podle metodiky MMF a OECD vykazována v položce ostatní zahraniční investice. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století výraznou formou toků zahraničních investic (mezinárodních kapitálových toků) byly přímé půjčky významných obchodních bank rozvinutých zemí, a to především rozvojovým ekonomikám. I tato forma pohybu kapitálu opravňuje věřitele pouze k získání vynaložených prostředků (zvýšených o dohodnutý úrok) zpět, rozhodně však nezakládá žádné právo zasahovat do činnosti dlužníka.14 I když banky půjčují různým ekonomikám i nadále, význam této formy se v devadesátých letech poněkud snížil. Další důležitou formou, která je vykazována v položce ostatní zahraniční investice, jsou oficiální půjčky. Mohou být poskytovány vládami či mezinárodními institucemi (významná je v tomto směru činnost Skupiny Světové banky, Meziamerické rozvojové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Evropské investiční banky apod.). Tento typ půjček může být domluven na tzv. „koncesionálním“ základě (dohodnutá úroková sazba může být nižší, než je tržní) či za tržních podmínek. Pokud nemá dlužník problémy se splácením, věřitelé do hospodaření dlužníka nezasahují. Prakticky nejvýznamnější formou pohybu zahraničních investic (globálního kapitálu) jsou přímé zahraniční investice.15 Jsou spojovány především s činností velikých podniků (zpravidla multinacionálních společností). Projevují se tak, že multinacionální (mateřská) společnost nějakou formou expanduje v zahraničí, přímo investuje v nějakém podniku. Důležitou formou pohybu kapitálu v mezinárodním měřítku jsou portfoliové investice. Zvláštním druhem zahraničních investic (mezinárodního kapitálu), který je vykazován v rámci portfoliových investic, jsou tzv. bludné avoáry, nebo také horké peníze (hot money). Jejich pohyb nezávisí pouze na úrokové sazbě, ale i na předpokládaném pohybu měnového kurzu, neslouží vždy platebnímu styku, ale má spekulační charakter. Jejich příliv se v určitých situacích snaží banky brzdit tím, že je neúročí, nebo naopak počítají poplatky za jejich úschovu. Pohyb avoárů předpokládá volný devizový styk. Někdy jsou horké peníze charakterizovány jako peníze, které jsou buď ilegální, nebo sporné legality16. Pohyb těchto horkých peněz je velmi obtížné statisticky podchytit. Nutno uvést, že různé mezinárodní instituce se snaží praní špinavých peněz zabránit (významná je v této souvislosti činnost Europol). Poslední součástí zahraničních investic jsou tzv. deriváty. Finanční derivát je finanční nástroj založený na nějakém „základnějším“ finančním nástroji (podkladovém aktivu).

13 14 15 16

V materiálech MMF a OECD je používán termín zahraniční investice. Jiná situace samozřejmě nastává, pokud dlužník není schopen dostát svým závazkům. Podrobněji viz následující pasáž. Rosenberg, J. M.: Slovník bankovních a finančních služeb. 2. díl. Victoria Publishing, Praha 1992.


22.11.2010 11:14:14

28


Hodnota finančního derivátu se odvíjí od hodnoty tohoto podkladového aktiva. Podkladové aktivum může být například obligace nebo akcie. Mezi základní typy finančních derivátů patří futures, opce a swapy. Futures je speciální typ forwardového kontraktu. Forwardový kontrakt je smlouva uzavřená v jednom časovém okamžiku o dodání zboží k určitému budoucímu datu za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy. Typickým forwardovým kontraktem je například smlouva uzavřená dnes o dodání jednoho barelu ropy ode dneška za rok za cenu 70 USD s platbou při dodání zboží. Počátky těchto kontraktů bylo možné zaznamenat v Evropě v 18. století v Liverpoolu, na Liverpool Cotton Exchange. Obchodníci zde uzavírali kontrakty o ceně a množství surové bavlny dovážené z USA. Opce je právo koupit nebo prodat za (po) určitý čas určité zboží za určitou cenu. Takové právo má samozřejmě svoji cenu. Pokud se dnes akcie firmy A prodávají po 1 000 Kč a investor má opci na nákup této akcie za 800 Kč, tato opce musí mít hodnotu nejméně 200 Kč, tj. rozdíl mezi cenou, za kterou může investor nakoupit akcii firmy A (800 Kč), a cenou, za kterou ji můžete prodat na spotovém trhu (1 000 Kč). Swap je dohoda mezi dvěma nebo více stranami o realizaci určitých peněžních toků v budoucnosti.

1.2.2 Přímé zahraniční investice a jejich význam v ekonomice V textu se vychází z názorů většiny domácích i zahraničních odborníků, kteří považují toky přímých zahraničních investic za důležitý faktor ekonomického růstu. Zkušenosti mnoha zemí (jmenujme například Irskou republiku a Finsko) potvrzují, že přímé zahraniční investice mohou sehrát velmi pozitivní úlohu v ekonomice hostitelské země. Investice jsou v obecné ekonomické teorii považovány za „… ekonomickou činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti. Hlavními formami investic jsou investice do hmotného kapitálu … a nehmotné investice … ve finančním smyslu mají investice úplně jiný význam: nákup cenných papírů, jakými jsou akcie nebo obligace.“17 V této publikaci vycházíme z finančního pojetí investic. Zahraniční investice mohou být také posuzovány jako „… akvizice, resp. převzetí aktiv v jiné zemi…“18 Aktiva může převzít vláda, instituce či jednotlivci jedné země v zemi druhé. V zemi, kde úspory jsou nižší ve vztahu k potenciální poptávce po investicích, zahraniční investice mohou být pozitivním faktorem, stimulujícím vyšší růst. Pro vstup do hostitelské země má silné motivy i zahraniční investor. V této souvislosti je vhodné připomenout přístup J. H. Dunninga, podle kterého z hlediska motivů vstupu investora do hostitelské země můžeme zaznamenat tzv. trhy vyhledávající investice (market seeking), zdroje vyhledávající investice (asset seeking) a efektivitu vyhledávající investice (efficiency seeking).19 Portfoliové investice jsou většinou spojovány s vložením zahraničního kapitálu do krátkodobých cenných papírů (především dluhopisů). Přímé zahraniční investice představují naproti tomu zpravidla dlouhodobější vztah, založený zejména na přímé expanzi mateřských multinacionálních společností do zahraničních poboček či dceřiných společností (např. nákupem akcií či jiných majetkových cenných papírů). Zahraniční investor může však

17 18

19

[Samuelson 1991] str. 970 Bannock, G., Baxter R. E., Davis, E.: The Penguin Dictionary of Economics, Penguin Books Ltd., London 1992, str. 168 [Dunning 1994] str. 36


22.11.2010 11:14:14


29

realizovat tzv. investici na zelené louce20 (založit nový podnik v zahraničí) či realizovat tzv. hnědou investici21 (vstoupit do již existujícího podniku – např. vytvořit společný podnik 22), či realizovat fúzi či akvizici. Lze učinit závěr, že přímé zahraniční investice jsou formou zahraničních investic, která se více vztahuje k podnikům. Kritérium členění investic na portfoliové a přímé je však mnohem složitější. Prostřednictvím přímých zahraničních investic investoři (zpravidla multinacionální korporace) získávají dlouhodobou kontrolu nad svými společnostmi (pobočkami, sesterskými organizacemi, afilacemi aj.) v zahraničí, přičemž se od nich očekává, že se budou průběžně podílet na správě a řízení podniku. Portfoliové investice umožňují více rozložit a do určité míry i eliminovat eventuální rizika, která mohou přinášet jiné zakoupené tituly. S postupným začleňováním České republiky do mezinárodních – především evropských – struktur probíhal proces harmonizace statistiky s metodikou OECD a EUROSTAT. Podle tohoto přístupu23 přímou zahraniční investicí se rozumí 10% a vyšší podíl zahraničního investora na základním jmění společnosti, přičemž podmínkou je trvalý zájem investora na společnosti a jeho podíl na řízení. Přímý investor však nemusí vlastnit kontrolní podíl nebo největší podíl na vlastnictví společnosti. Za součást přímé zahraniční investice je považován kromě podílu nerezidentské společnosti na základním jmění společnosti také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem. Složení přímé zahraniční investice (PZI) lze tedy vyjádřit vztahem: PZI = základní jmění + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál Základní jmění zahrnuje vklad nerezidenta do základního jmění společnosti, vklady v dceřiných společnostech a přidružených podnicích a v případě zahraničních investic v tuzemsku také částky proplacené Fondu národního majetku v rámci privatizace. Obsahem položky reinvestovaný zisk je podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na zisku (ztrátě), sníženém o proplacené dividendy. Výpočet reinvestovaného zisku lze vyjádřit vztahem: reinvestovaný zisk = zisk běžného roku po zdanění + nerozdělený zisk z minulých období – ztráta běžného roku – neuhrazená ztráta z předchozích let – dividendy Ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a společnostmi, v nichž mají majetkovou účast, pobočkami a přidruženými podniky. Tyto úvěrové vztahy jsou zachyceny v mezipodnikových pohledávkách a závazcích.

20 21 22 23

V originále greenfield investment V originále brownfield investment V originále joint venture Přímé zahraniční investice 1999–2000. ČNB, březen 2001. Stav k 31. 12. 1997 a předběžné výsledky za rok 1998. ČNB, březen 1999.


22.11.2010 11:14:14

30


1.2.3 Mezinárodní pohyb přímých zahraničních investic v letech 2007–2009 Od počátku roku 2000 byly zaznamenány dva vrcholy toků přímých zahraničních investic. Jednalo se právě o rok 2000 a později o rok 2007. Pokud jde o rok 2000, hlavním příjemcem toků PZI byly rozvinuté ekonomiky, do kterých dlouhodobě směřovaly přibližně tři čtvrtiny globálního přílivu PZI. V průběhu roku 2000 došlo k meziročnímu navýšení toků PZI do této skupiny zemí o 21 % na více než 1 bilion USD. Toky do rozvojových zemí se navýšily na 240 mld. USD, jejich podíl na světových přílivech se však již v druhém následném roce snížil na 19 %. Nejlepších výsledků tato skupina zemí dosáhla v roce 1994, kdy její podíl činil 41 %. Příliv PZI do zemí střední a východní Evropy (SVE) činil v roce 2000 27 mld. USD, jejich podíl na světových přílivech byl stále nízký – dosáhl 2 %. Relativně nejhůře si vedlo 49 nejméně rozvinutých zemí světa, kterým se jako celku podařilo přilákat pouze 0,3 % světových toků přílivů PZI. Tři hlavní centra světové ekonomiky (USA, EU a Japonsko) získaly v r. 2000 71 % světových přílivů PZI a podílely se na světovém odlivu 82 %. Nejlépe si v tomto směru vedly země EU – i nadále byly největším příjemcem a současně i investorem na světě. Velmi dobré ukazatele dosáhly i ostatní vyspělé země. Diferencované výsledky trvale zaznamenávaly rozvojové země – na jedné straně poměrně slušné toky byly vykazovány v rozvojových zemích některých regionů (Asie, Latinské Ameriky), na druhé straně toky do afrických zemí se v roce 2000 snížily na 9,1 mld. USD z 10,5 mld. USD v roce 1999, takže podíl Afriky na světových tocích PZI byl nižší než 1 %. Zhoršené výsledky vykázal i region Latinské Ameriky a karibská oblast – podíl tohoto regionu meziročně poklesl o 22 % a dosáhl 86 mld. USD. V nejaponské Asii dosáhl příliv PZI v roce 2000 rekordní úrovně 143 mld. USD, z toho samotný Hongkong přilákal 64 mld. USD přímých zahraničních investic. Stabilně dobré výsledky zaznamenávala několik let Čína – v roce 2000 přijala 41 mld. USD přímých zahraničních investic. V souvislosti s jednáním o přijetí do WTO zavedla některá nová vstřícnější opatření směrem k zahraničním investorům. Nejaponské asijské země vystupovaly před rokem 2000 i jako významní investoři – v roce 2000 poskytly 85 mld. USD v podobě PZI, z toho jenom Hongkong 63 mld. USD. Toky do zemí SVE v roce 2000 rovněž meziročně narostly – na rekordních 26 mld. USD. Klíčovou úlohu v tomto směru sehrály transakce související s privatizací. Výjimkou bylo Maďarsko, kde proces privatizace byl v podstatě ukončen, a některé země SNS, které umožnily vstup zahraničnímu kapitálu do procesu velké privatizace až koncem devadesátých let. Zajímavý je údaj, týkající se odlivu PZI ze zemí SVE. Tento vykazoval v roce 2000 vyšší dynamiku než příliv. Odborníci navíc upozorňují na to, že skutečný odliv PZI ze zemí SVE mohl být asi vyšší, protože se projevovaly tendence podhodnocování skutečných toků a realizace některých projektů není dokonce ani podchycena. V prvním roce nového milénia (2001) byl zaznamenán zvrat ve světových tocích přímých zahraničních investic. Zatímco v r. 2000 světový příliv přímých zahraničních investic dosáhl asi 1,3 bilionu USD (údaj z World Investment Report 2002), v roce 2001 příliv činil 832,6 mld. USD. Pokud jde o odliv, z celkové výše 1,15 bilionu USD (údaj z World Investment Report 2002) došlo k poklesu na 745,5 mld. USD. K největšímu poklesu došlo u skupiny rozvinutých zemí – příliv v roce 2000 mírně přesáhl bilion USD, v roce 2001 poklesl na 609 mld. USD. Údaje za odliv u této skupiny zemí jsou obdobné – z částky přesahující 1 bilion USD v roce 2000 došlo ke snížení na 662,2 mld. USD. Rozvojové ekonomiky na tom byly relativně lépe – z 240,2 mld. USD přílivu v r. 2000 na 212,0 mld. v roce 2001. Pokud jde o země jihovýchodní Evropy a SNS, z 25,4 mld. USD v r. 2000 poklesl příliv na


22.11.2010 11:14:14


31

11,5 mld. USD v r. 20001.24 Odliv ze zemí střední a východní Evropy v roce 2000 představoval 4 mld. USD, v roce 2001 odliv ze zemí jihovýchodní Evropy a SNS dosáhl 2,7 mld. USD. Příčiny poklesu toků přímých zahraničních investic mezi rokem 2000 a 2001 byly velmi podrobně analyzovány, nebudeme se jimi zabývat. Pouze je nutné připomenout často uváděné události z 11. září 2001. Za zmínku stojí i problémy, které v roce 2001 vznikly rovněž na území USA – bylo zjištěno, že některé auditorské firmy poskytly příznivější audit některým firmám, než by odpovídal reálným hospodářským výsledkům. V pramenech bylo uváděno, že tak docházelo za úplatu. Po zjištění těchto skutečností došlo k výraznému poklesu kurzu akcií zmíněných firem na kapitálových trzích, což dočasně odrazovalo zahraniční investory. V dalších letech první dekády tohoto století pokles celosvětového přílivu pokračoval (v r. 2002 na 625,2 mld. USD a na 561,1 mld. USD v r. 2003). V roce 2004 byl pokles přílivu zastaven – dosáhl již 717,7 mld. USD a postupně se vyšplhal na částku 2,1 bilionu USD v r. 2007. Stejné trendy byly zaznamenány u celosvětového odlivu – z 537,4 USD v r. 2002 na téměř stagnujících 562,8 mld. USD v roce 2003. Zásadní zlom nastává v roce 2004, kdy se odliv vyšplhal na 920,3 mld. USD a v r. 2007 se blížil již 2,27 bilionu USD (tab. 1.7 a 1.8). Tab. 1.7 Vybrané ukazatele PZI a mezinárodní produkce v letech 2005–2009

Ukazatel PZI přílivy PZI odlivy PZI zásoby – přijaté PZI zásoby – poskytnuté Přeshraniční fúze a akvizice Tržby zahraničních afilací Hrubý produkt zahraničních afilací Celková aktiva zahraničních afilací Export zahraničních afilací Zaměstnanost v zahraničních afilacích (v tisících)

2005 986 893 11 525 12 417 462 21 721 4 327 49 252 4 319 57 799

Hodnota v běžných cenách Meziroční míra růstu v % mld. USD 2007 2008 2009 2001–2005 2008 2009 2 100 1 771 1 114 5,2 –15,7 –37,1 2 268 1 929 1 101 9,2 –14,9 –42,9 15 491 1 743 13,3 –13,9 14,5 16 207 18 982 14,6 –16,1 17,1 707 250 0,6 –30,9 –64,7 31 069 29 298 18,1 –4,5 –5,7 6 163

5 812

13,9

–4,3

–5,7

71 694 77 057

20,9

–4,9

7,5

5 186

14,8

15,4

–22,2

78 957 79 825

6,7

–3,7

1,1

6 663

Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2010. Investing in a Low Carbon Economy. UN Ženeva 2010. ISBN 978-92-1-112806-2.

Podíváme-li se na Světovou investiční zprávu z r. 2010 (World Investment Report 2010), kterou publikuje UNCTAD, největšího propadu ve světových přílivech a odlivech bylo dosaženo v r. 2009 (příliv na 1,11 bilionu USD, odliv na 1,10 bilionu USD). Ze zprávy vyplývá, že počátkem roku 2010 již byly zaznamenány některé náznaky oživení v této oblasti, takže UNCTAD očekává v roce 2010 mírné oživení, v roce následujícím již výraznější růst jak přílivů, tak i odlivů. Je zajímavé, že největší očekávání jsou spojována s rozvojovými

24

V roce 2000 se jedná o země střední a východní Evropy, v r. 2001 o země jihovýchodní Evropy a SNS. Lze předpokládat, že v r. 2001 UNCTAD přeřadil některé vyspělé kandidátské země EU do této skupiny zemí.


22.11.2010 11:14:14

32


zeměmi a transformujícími se ekonomikami. Tyto ekonomiky, které v roce 2009 absorbovaly téměř polovinu světových přílivů, mají přispět k celosvětovému oživení nejvíce (tab. 1.8). Tab. 1.8 Toky PZI podle regionů, 2007–2009 (mld. USD, %) Region Svět Rozvinuté ekonomiky Rozvojové ekonomiky: • Afrika • Latinská Amerika a Karibik • Západní Asie • Jižní, východní a jihovýchodní Asie Jihovýchodní Evropa a SNS Podíl na světových tocích PZI v % Rozvinuté ekonomiky Rozvojové ekonomiky: • Afrika • Latinská Amerika a Karibik • Západní Asie • Jižní, východní a jihovýchodní Asie Jihovýchodní Evropa a SNS

2007 2 100 1 444 565 63 164 78 259 91 68,8 26,9 3,0 7,8 3,7 12,3 4,3

Příliv PZI 2008 2009 1 771 1 114 1 018 566 630 478 72 59 183 117 90 68 282 233 123 70 57,5 35,6 4,1 10,3 5,1 15,9 6,9

50,8 42,9 5,3 10,5 6,1 20,9 6,3

2007 2 268 1 924 292 11 56 47 178 52 84,8 12,9 0,5 2,5 2,1 7,9 2,3

Odliv PZI 2008 2009 1 929 1 101 1 572 821 296 229 10 5 82 47 38 23 166 153 61 61 81,5 15,4 0,5 4,3 2,0 8,6 3,1

74,5 20,8 0,5 4,3 2,1 13,9 4,6

Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2010. Investing in a Low Carbon Economy. UN Ženeva 2010. ISBN 978-92-1-112806-2.

Přílivy do těchto ekonomik se v roce 2009 snížily o 27 % na 548 mld. USD,25 je však zajímavé, že ve srovnání s rozvinutými zeměmi se tyto ekonomiky ukázaly jako země, které byly schopné více odolávat krizi. Jejich propad byl nižší (uvedených 27 %) než propad u rozvinutých zemí (44 %).26 Stejné trendy byly zaznamenány i u světových odlivů – po pětiletém období nepřetržitého růstu, odlivy z rozvojových a transitivních ekonomik se v r. 2009 snížily o 21 %, zatímco odlivy z rozvinutých ekonomik poklesly v témže roce o 48 % (tab. 1.8). Na druhé straně objem zásob přijatých investic je u rozvojových a tranzitivních ekonomik stále výrazně nižší než u rozvinutých zemí, avšak v posledních letech roste. Mezi největšími příjemci PZI zaujímají první místo USA, druhé místo zaujímá Čína. Roste také význam Hongkongu a Ruské federace. Ze zprávy rovněž vyplývá, že v roce 2009 došlo k redukci všech součástí PZI – jak základního jmění, tak ostatního kapitálu a reinvestovaného zisku. Redukce se týkala všech sektorů, tj. primárního, zpracovatelského průmyslu i služeb.

1.2.4 Rating Přímí zahraniční investoři velmi pečlivě zvažují, do kterých zemí budou vkládat své prostředky. Používají přitom mnoho zdrojů informací o dané zemi. Mezi těmito zdroji hrají

25 26

[World Investment Report 2010] Tamtéž


22.11.2010 11:14:15


33

významnou úlohu ratingové agentury. V době propuknutí krize byly vyslovovány názory, že ratingové agentury při svém hodnocení zemí neodvedly solidní práci, takže investoři při svém rozhodování se opírali o nepřesné (zkreslené) údaje. V této souvislosti je možné konstatovat, že hodnocení ratingových agentur v případě odvětví, podniků, municipalit apod. mohla být nesprávná, pokud se jedná o hodnocení zemí (tzv. sovereign rating), jsou tyto závěry sporné. V této pasáži vycházíme z toho, že v případě sovereign ratingu nejdůležitější ratingové agentury vědomě zkreslená hodnocení zemí neposkytovaly. Jejich činnost má nezastupitelnou úlohu, proto se problematice ratingu budeme věnovat podrobněji.27 Existuje několik definic pojmu rating, tou nejvýstižnější je zřejmě ta, která říká, že rating je standardizovaný způsob posouzení bonity dlužníka a jím emitovaných cenných papírů. Jinak řečeno, jde o vyhodnocení míry rizika spojeného s investováním. Vyjadřuje míru pravděpodobnosti, že daný subjekt dostojí svým závazkům především z titulu plateb úroků a jistiny vyplývajících z jeho emisí cenných papírů, půjček či přijatých depozit. Pojmem rating se v tomto smyslu rozumí ustálená klasifikace této pravděpodobnosti publikovaná některou uznávanou mezinárodní ratingovou agenturou. Jde tedy o velmi praktickou investiční informaci, která má velký vliv na podmínky uskutečňovaných finančních obchodů a která je využívána jako dobré vodítko zvláště investory. Ratingové agentury analyzují a určují bonitu daného dlužníka přiřazením příslušného ratingového symbolu ze standardizovaných stupnic hodnocení, které jsou obdobné u všech hlavních světových agentur. Ratingové stupnice se obecně dělí na investiční stupeň (kategorie AAA až BBB–, resp. Aaa až Baa3), a spekulativní stupeň (kategorie BB+ až C nebo D, resp. Bal až D), přičemž platí jednoduchá zásada, že čím vyšší je přidělená kategorie ratingu, tím je daný dlužník (nebo země) úvěruschopnější, a tudíž je i investice pro investora bezpečnější. Kategorie AAA je synonymem pro nejvyšší stupeň úvěruschopnosti, AA označuje vysokou úvěruschopnost, A = úvěruschopný dlužník, BBB je již méně úvěruschopný, nicméně stále ještě investiční stupeň, BB = spekulativní stupeň s nízkým rizikem, B = spekulativní stupeň s vysokým rizikem, CCC označuje vysoké riziko defaultu s dobrým potenciálem záchrany dlužníka, CC odpovídá omezenému záchrannému potenciálu, C = slabý záchranný potenciál, D označuje default s nulovým záchranným potenciálem. Kategorie A a B jsou ještě dále detailněji členěny pomocí znamének + a – (nebo číslic 1, 2 a 3) a doplňkovým označením – positive, stable, negative outlook. Krátkodobý dluh se splatností nižší než jeden rok má speciální odlišnou ratingovou stupnici. Historie ratingu začala v roce 1909, kdy John Moody, zakladatel nejslavnější ratingové agentury Moody´s Investors Service, nabídl investorům hodnocení dluhopisů amerických železničních společností vyjádřené jednoduchými symboly. Již v roce 1924 mělo téměř 100 % amerických dluhopisů rating a světová hospodářská krize ve třicátých letech podstatně zvýšila důvěryhodnost dluhopisů s ratingem, když se v praxi potvrdilo, že čím vyšší rating, tím menší nebezpečí ztrát. Pro většinu investorů je rating velmi důležitý ukazatel, o který se při svém rozhodování opírá. Je totiž prakticky nemožné provést důkladné zhodnocení daného emitenta dluhu, teritoria a souvisejících rizik. Jenom opravdu velcí institucionální investoři mají schopnost a možnosti získat dostatečné informace tohoto druhu, ale i oni spoléhají ve svých analýzách na srovnávací měřítko publikovaných ratingů jako součást podkladů pro rozhodnutí o investicích. Existence ratingu není významná jen pro investory. Pro emitenta dluhu má

27

V pasáži, týkající se ratingu, se opíráme o materiál ČNB z r. 2000, který zpracoval Ing. Milan Dokoupil ze zahraničního odboru ČNB.


22.11.2010 11:14:15

34


důležitý marketingový efekt – slouží jako prezentace jeho kreditu mezinárodní investorské komunitě. To je důležité například z hlediska země, která v minulosti balancovala na hraně defaultu a nyní usiluje o nový přístup na mezinárodní trhy a o rozptýlení mnohdy neodůvodněných obav investorů, nebo v případě emitenta-podniku vstupujícího prvně na trh, resp. při změně vlastníka firmy (privatizaci) nebo při restrukturalizaci. A v neposlední řadě pro samotné kapitálové trhy je existence ratingů vítanou pomocí v úsilí o zvyšování transparentnosti a kvality informací o emitentech. Rating má různé využití. Od toho, že investorovi jenom pomůže při jeho rozhodování, zda příslušný cenný papír koupit nebo ne, až třeba k tomu, že si určí výši prémie či úroku, které by mu vyvážily riziko s investicí spojené. Lze ho také využít pro prvotní rozdělení – investor si určí, při kterém stupni ratingového hodnocení rozhodně nakupovat nechce, a takovými papíry, které tuto podmínku nesplňují, se ani nezabývá. Ratingové agentury mohou investorům, resp. jiným zájemcům na požádání a za příslušnou úplatu předložit i hlubší rozbor, než je jenom označení ratingového stupně. Úroveň přiděleného ratingu do značné míry vymezuje rozsah transakcí, které hodnocený subjekt může dělat, i trh, na který může vstoupit. Nízký rating může zabránit emitentovi používat dokonalejší strategii řízení a optimalizace aktiv a pasiv (jako jsou swapy apod.). Rating je klíčovým determinantem jeho výpůjční strategie. Jestliže např. věří, že se bude jeho rating v následujícím období zlepšovat, je pro něj zřejmě výhodné půjčovat si s krátkou splatností a refinancovat se později (i když zde samozřejmě hrají roli další vlivy, které je nutno při rozhodování brát v úvahu, jako je úroveň úrokových sazeb a jejich předpokládaný vývoj, struktura a členění dluhové služby, investiční strategie atd.). Pokud jde o vztah rating – trh, mnohé trhy jsou citlivé k úrovni ratingu a emitenti s nízkým ratingem mají problémy v přístupu na ně, především z důvodů velmi limitovaného okruhu investorů a platných předpisů. Ratingové instituce produkují mnoho druhů, resp. kategorií ratingů. Rating lze členit z různých hledisek, např. podle: • • • • •

hodnoceného subjektu na rating zemí (sovereign rating), regionů či provincií (Kanada), měst (Ostrava, Praha), rating bank a finančních institucí a rating podniků či korporací; splatnosti sledovaných závazků na krátkodobý (do jednoho roku) a dlouhodobý; měny na rating dluhu denominovaného v lokální měně nebo v devizách (oba tyto ratingy mají ale stejnou ratingovou stupnici); druhu sledovaných závazků na rating obligací, rating syndikátních bankovních půjček, přednostních akcií atd.; charakteru uživatelů na úvěrový rating, obchodní rating, rating fondů a rating závazků z pojistných smluv.

Z pohledu centrální banky je však přirozeně nejdůležitější rating země. Hodnotí se kredit země, která je reprezentována centrální bankou, vládou (ve většině případů ministerstvem financí) nebo specializovanou agenturou pověřenou vládou, vždy ale pouze jedním subjektem. Jedná se o analýzu tzv. Sovereign/Country Risk (neboli rizika země), které je definováno jako pravděpodobnost, že politické a ekonomické podmínky v dané zemi nepříznivě ovlivní schopnost dlužníka z této země dostát svým smluvně zaručeným závazkům. Rating státu tedy hodnotí rizika spojená se závazky státu a odráží jeho schopnost a ochotu splácet veřejně emitovaný dluh. Je založen na celkové důvěryhodnosti dané země. Obecně platí, že sovereign rating tvoří strop pro všechny ostatní emitenty z dané země.


22.11.2010 11:14:15


35

Ratingové agentury při udělování ratingu se opírají o analýzy v osmi základních oblastech života v dané zemi. Důležitou oblastí je v této souvislosti politický systém a jeho stabilita. Následuje hospodářský systém země a perspektivy růstu. Důležitá je analýza fiskální flexibility a státního dluhu, následuje analýza cenové stability, platební bilance a zahraniční zadluženosti a likvidity. Hodnocení ČR významnými ratingovými agenturami (Moody‘s, Standard & Poor‘s a Fitch) je možné nalézt na webové stránce ČNB (www.cnb.cz). Česká republika je zařazena na ratingových stupnicích uvedených tří agentur od první poloviny devadesátých let trvale v investičním stupni.

1.3 Hlavní subjekty mezinárodních ekonomických vztahů Třetí podkapitola publikace je věnována aktuálnímu vývoji postavení nejdůležitějších subjektů mezinárodních ekonomických vztahů. Zaměříme se v ní na tři hlavní centra světové ekonomiky, na Spojené státy americké, Evropskou unii a Japonsko, a na další tři důležité země, které v současné době nabývají na významu a označují se za potenciální ekonomická centra: na Čínu, Indii a Ruskou federaci.28 Jejich postavením v mezinárodních ekonomických vztazích přitom budeme rozumět podíl na světovém obchodě se zbožím a službami, tocích přímých zahraničních investic a světových devizových rezervách. Změny v těchto podílech během let 2007–2009, tj. za světové krize, zachycují tabulky 1.9–1.12. Tab. 1.9 Změny v postavení v mezinárodním obchodě se zbožím: pořadí a podíl (v %) Vývoz USA Evropská unie Japonsko Čína Indie Rusko

2006 Pořadí Podíl 2. 11,5


1.

16,4

1.

16,2

4. 3. 20. 8.

7,2 10,7 1,3 3,4

4. 2. 16. 8.

6,2 12,8 1,6 3,2

Dovoz USA Evropská unie Japonsko Čína Indie Rusko



2.

18,2

1.

17,4

4. 3. 11. 12.

6,2 8,5 1,9 1,8

4. 3. 9. 11.

5,7 10,5 2,5 2,0

Zdroj: Světová obchodní organizace Poznámka: U Evropské unie se jedná o zahraniční obchod EU 25 v r. 2006 a EU 27 v r. 2009.

Z tab. 1.9 je patrné, že v letech 2007–2009 došlo k oslabení postavení rozvinutých zemí (USA, Evropské unie a Japonska) v mezinárodním obchodě se zbožím ve prospěch zemí rozvojových (Číny, Indie a Ruska). Obdobný závěr nabízí tab. 1.10 u obchodu se službami.

28

Pro Čínu, Indii a Rusko spolu s Brazílií se často používá zkrátka BRIC (tvořená počátečními písmeny anglických názvů těchto zemí). Jedná se v současné době o velmi dynamické ekonomiky, které se snaží mezi sebou navázat užší ekonomickou spolupráci.


22.11.2010 11:14:15

36


Tab. 1.10 Změny v postavení v mezinárodním obchodě se službami: pořadí a podíl (v %) Vývoz USA Evropská unie Japonsko Čína Indie Rusko



1.

26,8

1.

26,8

3. 4. 6. 13.

5,6 4,5 3,4 1,5

3. 4. 5. 11.

5,3 5,3 3,7 1,8

Dovoz USA Evropská unie Japonsko Čína Indie Rusko



1.

23,6

1.

23,5

3. 4. 8. 9.

6,9 5,2 3,0 2,2

3. 4. 6. 9.

6,2 6,0 3,4 2,8

Zdroj: Světová obchodní organizace Poznámka: Údaje pro r. 2009 nebyly k dispozici v době zpracování kapitoly; u Evropské unie se jedná o zahraniční obchod EU 27.

Tab. 1.11 potom udává, že v letech 2007–2009 došlo i k poklesu podílu hlavních center světové ekonomiky na přílivu přímých zahraničních investic. Podíl těchto zemí na odlivu PZI s výjimkou Evropské unie však rychle stoupal, což odráželo jejich ekonomickou situaci. Význam Číny, Indie a Ruska rostl v obou případech. Tab. 1.11 Změny v podílech na přílivu a odlivu přímých zahraničních investic (PZI) v % Země USA Evropská unie Japonsko Čína Indie Rusko

2007 12,66 43,99 1,07 3,98 1,19 2,62

Příliv PZI 2008 2009 18,33 11,66 30,32 32,49 1,38 1,07 6,12 8,53 2,28 3,11 4,26 3,48

2007 17,35 56,77 3,24 0,99 0,76 2,02

Odliv PZI 2008 2009 17,13 22,53 47,48 35,29 6,64 6,78 2,70 4,36 0,96 1,35 2,91 4,18

Zdroj: Konference OSN o obchodu a rozvoji. World Investment Report 2010; vlastní výpočty

V letech 2007–2009 rovněž došlo ke snížení významu amerického dolaru a japonského jenu na světových devizových rezervách, jak uvádí tab. 1.12. Jen dokonce ztratil své postavení třetí nejdůležitější rezervní měny a byl vystřídán britskou librou. Podíl jednotné evropské měny se naopak prudce zvyšoval. Tab. 1.12 Změny v podílech na světových devizových rezervách: pořadí a podíl (v %) Měna USD EUR JPY

Průměr 2000–2006 Pořadí Podíl 1. 67,71 2. 22,91 3. 4,27

2009 Pořadí 1. 2. 4.

Podíl 62,17 27,40 2,94

Zdroj: Mezinárodní měnový fond. Databáze COFER; vlastní výpočty Poznámka: Výpočty zahrnovaly pouze tzv. alokované rezervy (se známou kompozicí), jejich podíl na celkových rezervách se však s časem snižuje.


22.11.2010 11:14:15


37

Během světové krize tedy došlo k oslabení postavení tradičních center v mezinárodních ekonomických vztazích, což odpovídá dlouhodobým trendům vývoje světové ekonomiky a také charakteru krize (rozvinuté ekonomiky byly jí postiženy více; podrobněji viz podkapitolu 1.1). Pro lepší pochopení příčin těchto změn je však třeba se podívat na každý výše uvedený subjekt podrobněji.

Spojené státy americké Jsou největší ekonomikou světa (hrubý domácí produkt USA činí v průměru 28 % světového HDP).29 Jsou předním světovým vývozcem a dovozcem zboží a služeb (v obou případech se pohybují na prvních místech) a dovozcem kapitálu, mj. v podobě přímých zahraničních investic. Americký dolar je také nejvýznamnější světovou rezervní měnou (cca 60 % alokovaných rezerv). Význam Spojených států však dlouhodobě klesá s posílením postavení rozvojových zemí, mj. Číny, Indie a Ruska. USA zažily úspěšný vývoj v devadesátých letech. Od r. 2001 země vykazuje ekonomické nestability spojené s teroristickými útoky, skandály kolem účetnictví velkých podniků, vedením dvou válek a prasknutím akciové a nově i hypoteční bubliny. Dlouhodobým problémem je také rostoucí deficit obchodní bilance (více než 800 mld. USD v letech 2006–2008).30 Během světové krize se k němu ještě přidal deficit státního rozpočtu (téměř 10 % HDP v r. 2009) a nárůst celkové zadluženosti země (na cca 85 % HDP v r. 2009) 31 jako výsledek zavedení protikrizových opatření (balíčků). V letech 2007–2009 ve Spojených státech došlo k významné finanční krizi (bankrotu několika velkých hypotečních a investičních bank, burzovnímu poklesu, odlivu kapitálu a znehodnocení měny). Země rovněž zaznamenala relativně velký pokles domácí poptávky, mj. v důsledku snížení spotřeby kvůli velkému zadlužení domácností a delší recesi. Všechny tyto skutečnosti měly dopad na postavení Spojených států v mezinárodních ekonomických vztazích. Na jedné straně došlo ke zlepšení obchodní bilance díky poklesu dovozu a zlepšení vývozu vyvolanému depreciací kurzu (v r. 2009 schodek obchodní bilance činil již 500 mld. USD). Země se tak stala méně závislá na dovozech kapitálu a její podíl na světovém vývozu přímých zahraničních investic se zvýšil z 17,4 % na 22,5 %. Na druhé straně hospodářský pokles prohloubil dlouhodobé tendence oslabování postavení USA ve světové ekonomice. Tak např. USA se přemístily na třetí místo světového exportu zboží. Oživení po světové krizi by však mohlo korigovat tento vývoj.

Evropská unie (EU) Je v současné době integračním uskupením dvaceti sedmi evropských států, které se skládá ze dvou částí: ze společného trhu (tzv. jednotný evropský trh, všech 27 států) a z hospodářské

29

30

31

Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty. Údaje Úřadu pro hospodářské analýzy (BEA). Spojené státy fi nancovaly zvýšenou spotřebu přílivem zahraničního kapitálu v podobě přímých a nepřímých zahraničních investic. Na mikroekonomické úrovni se jednalo např. o růst spotřebitelských úvěrů. TreasuryDirect. Historical Debt Outstanding – Annual 2000–2010 [online], 2010-10-01 [Cit. 2010-10-08] Dostupné na WWW < http://www.treasurydirect.gov/govt/reports/pd/histdebt/histdebt_histo5.htm>.


22.11.2010 11:14:15

38


a měnové unie (tzv. euro oblast, 16 států; v brzké budoucnosti se očekává její rozšíření).32 Uskupení přitom zahrnuje jak rozvinuté tržní, tak i transformující se ekonomiky (např. země Pobaltí) a počítá s dalším rozšířením, mj. na jihovýchod Evropy. Podíl EU na světovém HDP činí v průměru 29 %.33 Jedná se o největšího vývozce a dovozce zboží a služeb. Euro je současně druhou světovou rezervní měnou po americkém dolaru (podíl na alokovaných rezervách v současné době rychle stoupá a činí kolem 27 %). Na počátku nového milénia došlo ke dvěma rozšířením evropského centra. První, o deset zemí (Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta a Kypr) se uskutečnilo v r. 2004. Druhé, o Rumunsko a Bulharsko v r. 2007. Podíl Evropského centra v mezinárodních ekonomických vztazích tedy narůstal nejenom intenzivním, ale i extenzivním způsobem. Hlavním problémem EU je různá ekonomická úroveň členských států a významné kulturní rozdíly, které brání prohloubení integrace. I přes snahy, v některých otázkách (např. u energetické politiky) nevystupuje Evropská unie stále vůči svým partnerům jako jeden celek. Kromě toho ekonomové kritizují neefektivnost zemědělské politiky a poukazují na nutnost reformovat evropské instituce pro zpružnění přijímání rozhodnutí (tyto otázky řeší tzv. Lisabonská smlouva ratifikovaná v r. 2009). Někteří ekonomové upozorňují i na růst spotřebitelských úvěrů a hypoték jako na možný problém.34 V letech 2007–2009 byla Evropská unie postižena světovou krizí, která přinesla finanční a ekonomické problémy (hlavně recesi). Došlo k bankrotům několika bank ve Velké Británii a k problémům veřejných financí řady zemí euro oblasti, mj. Řecka, Itálie, Irska, Španělska a Portugalska (tzv. skupina PIGS/GIPS).35 Tento vývoj ovlivnil postavení EU v mezinárodních ekonomických vztazích. Došlo k poklesu exportu a importu zboží a služeb a k významnému oslabení podílu evropského centra na tocích přímých zahraničních investic (z cca 44 % v r. 2007 na 32,5 % v r. 2009 u přílivu a z 56,77 % na 35,3 % u odlivu PZI). Podíl evropské měny na světových devizových rezervách se však zvyšoval.

Japonsko Je nejvyspělejší ekonomikou Asie (jeho podíl na světovém HDP na počátku nového milénia činil cca 11 %).36 Rovněž se pohybuje mezi prvními vývozci a dovozci zboží a služeb a je významným poskytovatelem kapitálu, mj. pro Spojené státy americké, díky šetřivosti svých

32

33

34 35

36

Nicméně, jak ukazují některé studie, ani společný trh, ani měnová unie v evropském centru zatím ještě nefungují úplně efektivně. U jednotného vnitřního trhu je problémem nedostatečně volný pohyb pracovní síly, u euro oblasti nedostatečná sladěnost, která zvyšuje riziko tzv. asymetrických šoků (šoků postihujících členské země v různé míře). Tak např. světová krize vedla k problémům Řecka, Irska, Španělska a Portugalska. Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty. [Kohout 2009] Zkrátka je tvořena prvními písmeny anglických názvů zmíněných zemí. V současné době se však týká pouze Řecka, Irska, Španělska a Portugalska. Situace v Itálii je více stabilní. Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty.


22.11.2010 11:14:15


39

domácností. Japonský jen je také jednou ze světových rezervních měn (v současné době podíl této měny na alokovaných rezervách je kolem 3 %). Po prasknutí akciové a nemovitostní bubliny na počátku devadesátých let 20. století (předtím se mluvilo o japonském zázraku), země zažila hlubokou recesi, ze které se začala zotavovat až v novém miléniu. Zvláštností japonského vývoje této doby byly mj. velmi nízké úrokové sazby, které umožňovaly existenci tzv. carry trade obchodů (půjčování prostředků v Japonsku a umístění v jiných zemích s vyššími úrokovými sazbami, např. v USA). V současné době je problémem Japonska vysoká míra zadluženosti, daná uplatněním stimulačních programů na oživení ekonomiky během dlouhotrvající recese a současné krize (v r. 2009 výše dluhu se přibližovala 190 % HDP a patřila mezi nejvyšší na světě).37 Navíc na konci období 2007–2009 kvůli závislosti na exportech do rozvinutých zemí a specializaci na průmyslové zboží (na technologicky náročné výrobky: automobily, elektrické zařízení, spotřební elektroniku apod.) Japonsko zaznamenalo významný pokles vývozů (meziročně až 50 % v některých měsících) a odpovídající pokles průmyslové výroby a hrubého domácího produktu (HDP), což vedlo následně ke snížení domácí poptávky a dovozů. Tento vývoj byl také ovlivněn posílením jenu vůči americkému dolaru a euru.38 Výše uvedené skutečnosti vedly k oslabení postavení Japonska v mezinárodních ekonomických vztazích, mj. podílu na světovém exportu. Nicméně jeho podíl na vývozu přímých zahraničních investic (PZI) se zvyšoval. Po odeznění světové krize a za prohlubující se diverzifikace japonských exportů však může dojít k obratu tohoto trendu.

Čína Je transformující se zemí, která se v poslední době stává předním světovým vývozcem a dovozcem zboží a služeb. Od r. 1978 Čínská lidová republika úspěšně realizuje reformy napomáhající své modernizaci a ekonomickému rozvoji. V současné době se jedná o jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa (průměrná tempa růstu na počátku nového milénia činila cca 10 %, podíl na světovém HDP 5 %),39 jež spolu s Brazílií, Indií a Ruskem tvoří skupinu BRIC (nejvíce dynamických ekonomik světa). Čína je od r. 2001 členem Světové obchodní organizace (WTO), což jí usnadňuje vstup na trhy členských států této organizace, jichž je v současné době 153 (posledním členem se staly Kapverdské ostrovy). Současně země podporuje příliv přímých zahraničních investic a uskutečňuje podporu exportu, mj. pomocí udržení kurzu renminbi (juanu, CNY) na podhodnocené úrovni vůči dolaru. To umožňuje Číně rychle posilovat své postavení ve světové ekonomice. Zajímavou skutečností také je, že země se stala jedním z hlavních věřitelů Spojených států.40

37 38

39

40

[CIA 2010] [Kojima 2009] str. 15–25. Jednalo se o nejvýznamnější propad mezi světovými centry. Japonské banky však nebyly dotčeny finanční krizí ve stejné míře jako americké nebo evropské díky své opatrnosti. Finanční trhy Japonska byly tak spíše ovlivněny chováním zahraničních investorů. Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty. U.S. Department of the Treasury. Major foreign holders of treasury securities (in billions of dollars) [online], 2010-09-16 [Cit. 2010-10-8]. Dostupné na WWW (údaje za r. 2009).


22.11.2010 11:14:15

40


Čínská ekonomika však má řadu problémů, které musí řešit. Ekonomové např. varují před rychlým růstem peněžní zásoby a úvěrů a následným přehřátím ekonomiky. Rovněž existuje pravděpodobnost, že na čínských akciových trzích dochází k nafouknutí bubliny (jejich roční růst dosahoval v průměru 60 % od r. 2005).41 Kromě toho se země potýká s nutností modernizovat určitá odvětví a s řadou demografických a sociálních problémů. Dopad světové krize na Čínu v letech 2007–2009 byl mírnější než na rozvinuté ekonomiky, což umožnilo zemi rychle se zotavit a pokračovat v růstu. Postavení Číny jako světového vývozce a dovozce zboží, služeb a kapitálu v mezinárodních ekonomických vztazích se tedy posílilo. Na druhou stranu došlo ke korekcím v podobě snížení velkého přebytku čínské obchodní bilance (z 298 mld. USD v r. 2008 na 196 mld. USD v r. 2009)42 a země přistoupila k revalvaci své měny. Kurz renmnibi (juanu) podle některých ekonomů však stále zůstával podhodnocen i v r. 2009.

Indie Je velmi dynamickou rozvojovou zemí (roční tempo růstu HDP na počátku nového milénia dosahovalo v průměru 7 %, podíl na světovém HDP činil 2 %),43 která pokračuje od osmdesátých let 20. století v tržních reformách. Je rovněž součástí skupiny BRIC a spolu s Čínou tvoří přes třetinu světového obyvatelstva. Indie je také členem Světové obchodní organizace (WTO), a to již od r. 1995, a postupně otevírá své trhy (v r. 2005 její úroveň cel činila v průměru 15 %).44 Hlavními vývozními položkami Indie jsou zemědělské výrobky, kožedělná výroba, textilie a šperky. Kvalitní a levná pracovní síla a rozvíjející se technická základna láká do země velké nadnárodní firmy (např. Microsoft a Hewlett-Packard), které sem přenášejí část svých aktivit. Indie se tedy stává významnou destinací outsourcingu a vývozcem služeb vysoké kvality. Dlouhodobým problémem země však zůstává chudoba obyvatel (počet lidí žijících pod hranicí 1,25 USD / den), která je v současné době zmírňována snížením populačního růstu a zvýšením životní úrovně. Dalšími problémy Indie jsou surovinová závislost, nižší míra investic (v porovnání s Čínou), korupce a deficit veřejných financí, který mj. brzdí rozvoj projektů v oblasti infrastruktury, jež je v Indii nedostatečně rozvinutá.45 V letech 2007–2009 Indie nebyla významným způsobem ovlivněna světovou krizí hlavně díky své nižší otevřenosti v porovnání s Čínou a menšímu zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů. Dokázala tedy zachovat finanční stabilitu a přilákat další kapitál v podobě PZI (zhruba 27,3 mld. USD v letech 2008–2009),46 což mj. zvýšilo podíl země na světových investičních tocích. Kromě toho postavení Indie ve světovém obchodě se zbožím se významně posílilo a země se přemístila u exportu zboží z 20. místa na 16.

41 42 43

44 45 46

[Kohout 2009] str. 30–31 Údaje Světové obchodní organizace; vlastní výpočty Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty [Kunešová 2006] str. 289–293 Tamtéž [Tharoor 2910]


22.11.2010 11:14:15


41

Ruská federace Je surovinově bohatou transformující se zemí, která se řadí mezi světové vývozce paliv (2. místo u ropy a 1. místo u plynu).47 Je centrem regionu tvořeného státy bývalého Sovětského svazu s cca 2% podílem na světovém HDP.48 Země dostává přes 60 % přímých zahraničních investic směřujících do regionu a je hlavním místním vývozcem kapitálu. Na rozdíl od výše uvedených států, Rusko není členem Světové obchodní organizace (WTO), i když o členství dlouhodobě usiluje. Země zažila složité transformační období a významnou finanční krizi v r. 1998, udržitelný hospodářský růst se proto podařilo nastartovat pouze na počátku nového milénia (průměrná roční tempa růstu činila cca 5–6 %).49 V současné době, stejně jako výše zmíněné ekonomiky, Ruská federace patří do skupiny nejvíce dynamických zemí (BRIC). Dlouhodobými problémy Ruska jsou jeho závislost na vývozu surovin (týká se to i příjmů státního rozpočtu), korupce, vyšší inflace (v průměru 13 % v letech 2000–2009) a do jisté míry i mimoekonomické faktory, např. vztahy s Ukrajinou, Gruzií apod. V první polovině období 2007–2009 Ruská federace zažila významnou konjunkturu díky rostoucím cenám ropy (v r. 2008 dosahovaly až 150 USD za barel). Nízké zahraniční úrokové sazby navíc poskytovaly levný zdroj financování pro ruské firmy, což vedlo k růstu vnější zadluženosti země (celkový dluh se zvýšil z cca 269 mld. USD v r. 2007 na 474 mld. USD v r. 2009; veřejný dluh přitom zůstával na velmi nízké úrovni, cca 6 % HDP). Hrozby státních intervencí do ekonomiky, válečný konflikt s Gruzií, pokles cen ropy a světová krize však změnily situaci. V r. 2009 došlo k významnému poklesu HDP (–7,9 %), relativně velkému deficitu státního rozpočtu (6,3 % HDP) kvůli poklesu příjmů a zavedení podpory ekonomiky a k depreciaci rublu (RUB). Ruské finanční trhy se propadly na úroveň dlouhodobého trendu. Ze zemí BRIC Rusko bylo tak nejvíce postiženo krizí. Postavení Ruské federace v mezinárodních ekonomických vztazích se tedy částečně zhoršilo. Došlo mj. k významnému poklesu přílivu PZI v r. 2009 oproti r. 2008. Podíly na světovém exportu služeb a odlivu přímých zahraničních investic však rostly. Kromě toho v r. 2009 Rusko, Bělorusko a Kazachstán pokračovaly v jednáních o tvorbě celní unie, která začala fungovat v červenci r. 2010. Dalším projektem bylo postupné posilování významu rublu a čínského renminbi (juanu) ve vzájemném obchodě Ruska a Číny.

47 48

49

[CIA 2010] Údaje Mezinárodního měnového fondu. World Economic Outlook, Database April 2009; vlastní výpočty. Zde a dále se jedná o údaje ruského statistického úřadu, centrální banky a Mezinárodního měnového fondu.


22.11.2010 11:14:15

42


Literatura Knižní zdroje 1. [Allen 2010] ALLEN, R. E.: Financial Crises and Recession in the Global Economy. 3. vyd. Edward Elgar, Cheltenham-Northampton 2010. ISBN 978-1-84720-508-7 2. BALÁŽ, P. a kol.: Medzinárodné podnikanie. SPRINT Bratislava 2005. ISBN 80-8908551-2 3. DOKOUPIL, M: Investiční rating. Materiál ČNB z r. 2000. 4. [Dunning 1994] DUNNING, J. H.: Re-evaluating the Benefits of Foreign Direct Investment. Transnational Corporations, vol. 3., n. 1, UNCTAD 1994. 5. DURČÁKOVÁ, J., MANDEL, M.: Mezinárodní finance. Management Press Praha 2000. ISBN 80-7261-017-1. 6. [Dvořák 2008] DVOŘÁK, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-075-1 7. GAJDAR, J. T. (věd. redaktor): Finansovyj krizis v Rossii i v mire. Prospekt, Moskva 2009. ISBN 978-5-392-00790-5 8. [Gajdar 2010] GAJDAR, J. T. (věd. redaktor): Krizisnaja ekonomika sovremennoj Rossii: tendencii i perspektivy. Prospekt, Moskva 2010. ISBN 978-5-392-00966-4 9. HOLLMAN, R.: Ekonomie. C. H. Beck. Praha 2001. ISBN 80-7179-387-6 10. KALÍNSKÁ, E.: Mezinárodní pohyb kapitálu se zvláštním zaměřením na přímé zahraniční investice. In: Kubišta, V. a kol.: Mezinárodní ekonomické vztahy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o. Plzeň 2009. ISBN 978-80-7380-191-5 11. KALÍNSKÁ, E., OLŠOVSKÝ, R.: Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy. Současná Evropa a Česká republika 2001/1. VŠE Praha 2001. ISSN 1211- 4073. 12. KALÍNSKÁ, E., PETŘÍČEK, V. a kol.: Mezinárodní obchod I. VŠE, Praha 2005. ISBN 80-245-0600-9 13. [Kohout 2009] KOHOUT, P.: Finance po krizi (důsledky hospodářské recese a co bude dál). Grada Publishing, Praha 2009. ISBN 978-80-247-3199-5 14. KRUGMAN, P.: Vozvraščenije Velikoj depressii? Mirovoj krizis glazami nobelevskogo laureata (angl. The Return of Depression Economics and the Crisis of 2008, překlad V. N. Jegorov). Eksmo, Moskva 2009. ISBN 978-5-699-34222-8 15. KRUGMAN, P. R., OBSTFELD, M.: International Economics. Addison-WesleyPublishing Company New York 2000. ISBN 0-321-07727-X 16. KUBIŠTA, V. a kol.: Mezinárodní ekonomické vztahy. HZ Praha 1999. ISBN 808600929-7 17. [Kunešová 2006] KUNEŠOVÁ, H., CIHELKOVÁ, E.: Světová ekonomika. Nové jevy a perspektivy. 2. doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha 2006. ISBN 80-7179-455-4 18. [Porter 2009] PORTER, M. (editor): Financial Crises: A detailed view on financial crises between 1929 and 2009. MLP Publishing, Hamburg 2009. ISBN 1442151404 19. [Samuelson 1991] SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. Nakladatelství Svoboda Praha 1991. ISBN 80-205-0192-4 20. WINTERS, L. A.: International Economics. HarperCollins Academic London 1991. ISBN 0-04-445497 X 21. World Investment Report 2000: Cross-border Mergers and Acquisitions and Development. United Nations, New York and Geneva, 2000. ISBN 92-1-112490-5


22.11.2010 11:14:15


43

22. [World Investment Report 2010] Promoting Linkages. Overview. United Nations New York and Geneva 2001.

Elektronické zdroje 1. [CIA 2010] CIA. The World Factbook – Country Comparison [online] [Cit. 2010-10-08]. Dostupné z WWW < https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/> 2. EICHENGREEN, B., ROURKE, K. H.: A tale of two depressions: What do the new data tell us? [online], 2010-03-08 [cit. 17.08.2010]. Dostupné na WWW 3. IMF. Currency Composition of Official Foreign Exchange Reserves (COFER) [online]. Dostupné na WWW < http://www.imf.org/external/np/sta/cofer/eng/index.htm> 4. [IMF 1998] IMF. World Economic Outlook May 1998. Part IV: Financial Crises: Characteristics and Indicators of Vulnerability [online]. Dostupné na WWW 5. IMF. World Economic Outlook Database April 2009 (aktualizace z 28.07.2009) [online]. Dostupné na WWW 6. [Kojima 2009] KOJIMA, A. Japan’s Economy and the Global Financial Crisis. Asia-Pacific Review, 2009, roč. 16, č. 2, str. 15–25. Dostupné na WWW 7. LARDY, N. R. The Sustainability of China’s Recovery from the Global Recession. Peterson Institute for International Economics [online], 2010-03 [Cit. 2010-10-08]. Dostupné na WWW 8. Přímé zahraniční investice 1999–2007. Česká národní banka. www.cnb.cz 9. SINGER, M. Hospodářská krize a česká ekonomika. Podklady z prezentace na Vysoké škole ekonomické v Praze, 15.06.2010. Dostupné na WWW 10. SINGER, M. Hospodářská krize a česká ekonomika. Podklady z prezentace na Kanadské obchodní komoře v Ostravě, 15.07.2010. Dostupné na WWW 11. SUBBARAO, D.: India and the Global Financial Crisis: Transcending from Recovery to Growth. Peterson Institute for International Economics [online], 2010-4-26 [Cit. 2010-10-08]. Dostupné na 12. [Tharoor 2010] THAROOR, S. How India Survived the Financial Crisis. Project Syndicate [online], 2010-08-11 [Cit. 2010-10-08]. Dostupné na WWW 13. [UNCTAD 2010] UNCTAD: Trade and Development Report 2010. UN, New York a Geneva 2010 [online]. Dostupné na WWW 14. UNCTAD: World Investment Report 2010: Investing in a low-carbon economy. UN, New York a Geneva 2010 [online]. Dostupné na WWW 15. WORLD BANK. The Temporary Trade Barriers Database (TTBD) [online]. Dostupné na WWW 16. WTO. Risks lie ahead following stronger trade in 2006, WTO reports [online], 201004-12 [Cit. 2010-10-08]. Dostupné na


22.11.2010 11:14:15

44


17. WTO. Trade to expand by 9.5% in 2010 after a dismal 2009, WTO reports [online], 2010-03-26 [Cit. 2010-10-08]. Dostupné na 18. WTO. Statistics Database [online]. Dostupné na WWW


22.11.2010 11:14:15

KAPITOLA

2

Efekty mezinárodního obchodu


22.11.2010 11:14:15

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Mezinárodní obchod v 21. století

Recommend Documents