divadlofxšaldy
F. Hervé | H. Meilhac | A. Millaud
MAM‘ZELLE NITOUCHE
Ivana Korolová Dušan Růžička
F. Hervé | H. Meilhac | A. Millaud
MAM‘ZELLE NITOUCHE
Překlad
Oldřich Nový
Režie Oldřich Kříž Dirigent Tvrtko Karlovič Scéna Jan Kříž Kostýmy Veronika Hindle Sbormistr Tvrtko Karlovič Choreografie Denisa Kubášová Asistentka režie Jana Ottová Dramaturgie Linda Keprtová Hudební nastudování Maxim Biriucov Tatiana Drybas
Michaela Doubravová
1. PREMIÉRA 25. 3. 2016 | 2. PREMIÉRA 27. 3. 2016 V ŠALDOVĚ DIVADLE LIBEREC
OSOBY OBSAZENÍ
Célestin Lumír Olšovský Denisa de Flavigny Michaela Doubravová, Ivana Korolová Fernand de Champlatreux Dušan Růžička Major de Chateau - Gibus Ladislav Dušek, Oldřich Kříž Matka představená Blanka Černá Loriot, Inspicient, Fortnýřka Marián Mičjar Corinna Věra Poláchová Ředitel divadla Zdeněk Nádeník Režisér, Gustav Jaroslav Rainer Sylvia Veronika Mičjarová Lydia Hana Postránecká Gimblette Hana Zemanová Kobyla Virginie Zdeněk Nádeník (hlava), Veronika Mičjarová (zadek)
Robert Pavel Hejl Strážmistr Radek Beran
Orchestr a sbor DFXŠ
Inspice Marian Mičjar Nápověda Alena Režná
Lumír Olšovský
OLDŘICH NOVÝ
Židovka, deportovaná během války do Terezína. Nový, který se s ní odmítá rozvést, je deportován do Hagiboru a Osterode. Po válce, společně s novým
„Opereta pro kulturní lidi“
společensko-politickým myšlením přichází i nový názor na hudební komedii, na operetu, obnovené Nové divadlo (v roce 1944 bylo společně se všemi
Oldřich Nový, jenž je znám nejen jako filmový herec, ale především jako
divadly nacisty zavřeno) již nedokáže navázat na slávu předešlých let a No-
divadelník, režisér, dramaturg, scenárista či jako divadelní ředitel a peda-
vý v roce 1948 odevzdává „své“ divadlo do rukou státu, vrací se do karlín-
gog, se narodil na pražském Žižkově roku 1899 a byť již od mládí miloval
ského divadla (Divadlo Umění lidu), aby zde roku 1953 režíroval svou úpra-
svět divadla, vyučil se nejdříve typografem. Jeho první domovskou scénou,
vu Mam’zelle Nitouche a představil se opět v hlavní roli Célestina – 21. červ-
která ho nakonec v různých variacích po celý život provázela, bylo Hudební
na 1957 slaví právě v této roli své 40. divadelní narozeniny. V letech
divadlo Karlín, poté přechází do žižkovského divadla Deklarace, kde se
1954–1959 zde působí jako umělecký ředitel (Divadlo hlavního města Pra-
také poprvé představuje v operetě Mam’zelle Nitouche a to v roli nadporu-
hy v Karlíně), v letech následujících je zodpovědný za nově vzniknuvší od-
číka Champlatreuxe. V roce 1918 odchází herec Nový do Ostravy, posléze
dělení hudební komedie na pražské konzervatoři. V roce 1964 ho však čeká
do Brna, kde později působí jako šéf operetního souboru. I zde se potkává
opětovný návrat do Karlína, režíruje zde kupříkladu Rose Marie, Julie, ty
s Mam’zelle Nitouche, podvakráte již jako režisér. Rok 1935 znamená pro
máš nápady či Ženitbu. Poslední roky svého života prožil v ústraní mimo
Oldřicha Nového návrat do Prahy, o rok později se stává koncesionářem
společenský život, jméno biologické matky své dcery Jany, kterou vychová-
Nového divadla na Václavském náměstí, kde chce realizovat své plány
val se svou ženou Alicí, nikdy neodtajnil. Zemřel 15. března 1983 v Praze.
a ideje o hudebním divadle. Jeho představa o hudební komedii je postavena především na profesionální bezchybné práci interpreta, netoleruje zajetá klišé, důsledně se snaží, aby mluvené slovo zaujímalo stejnou důležitost a hereckou kázeň, jako složka hudební. Jeho tehdejší divadelní poetika nebyla založena na bohatých výpravách či na opulentních vnějškových efektech – i přesto se však Novému po prvotních zápasech podařilo vytvořit diváckou základnu a zájem kritické obce (Eduard Bass použil v té době označení „Opereta pro kulturní lidi“). 18. ledna 1938 přichází na prkna Nového divadla Mam’zelle Nitouche – v úpravě režiséra a představitele hlavní role Oldřicha Nového, již dva roky ženatým s fotografkou Alicí Wienerovou. Zajímavostí se nám dnešní optikou může zdát fakt, že premiéru odehrály obě alternující herečky – Ljuba Hermanová a Truda Grosslichtová – každá z nich se představila v jedné polovině. Prý, aby nedošlo k zbytečným šarvátkám. Oldřich Nový se výrazně zapisuje také do filmové historie, vzpomeňme na jeho nejslavnější film z roku 1939, Kristián, to i přesto, že jeho žena je
Ladislav Dušek Lumír Olšovský
„TAKOVÁ JSEM JÁ MATINKO“ 30. června 1825 se na četnické stanici ve francouzském Houdainu narodil zpěvák, skladatel, libretista a dirigent Florimond Hervé, vlastním jménem Louis Auguste Joseph Florimond Ronger. Jeho talent se projevil již v útlém věku, zpívá v chrámovém sboru a učil se hry na varhany. Později začíná Ronger z vlastní iniciativy vyučovat v nemocnici pro duševně choré v Bicêtre, kde také poznává Louise Eugénii Groseille, se kterou se roku 1844 žení. Protože peníze nestačí, začíná Ronger praktikovat model, který mu poradil Alexis Masson – přes den hraje v kostele, večer účinkuje v divadle. Ronger je nadšen především divadelní atmosférou Montmartru
Blanka Černá Michaela Doubravová
a v tuto chvíli si z praktických důvodů, stejně jako jeho hlavní postava v operetě Mam’zelle Nitouche „opatřuje“ pseudonym – Hervé – a v roce 1850 se stává dirigentem v divadle Le Palais Royal, pro které také komponuje. V roce 1853 si podává žádost o udělení divadelní licence, Hervé své
Henri Meilhac (1830–1987), společně s Albertem Millaudem (1844–1892)
divadlo nazval Théâtre des Folies Concertantes, později Les Folies Nouvel-
stojí za libretem k operetě Mam’zelle Nitouche, neoficiálně se na textu
les, pro které komponuje kupříkladu Jacquess Offenbach či Léo Delibes.
podílel také Ernest Blum (1836–1907), dlouholetý Hervého přítel a kolega.
Roku 1855 si však Offenbach otevírá své vlastní divadlo, Théâtre des
Byť se Hervé psaní libreta tentokrát neúčastní, je díky svým zkušenostem
Bouffes-Parisiens a stává se Hervému výrazným konkurentem. Hervé po
z mládí výraznou inspirací pro budování hlavní postavy. Premiéra se kona-
nějakém čase své divadlo opouští, stejně jako Paříž, vydává se na cesty, až
la 26. ledna 1883 za pompézní výpravy a dosáhla 212 repríz za sebou. V po-
se nakonec usazuje v Londýně. Do Francie se však bude nadále vracet,
stavě Célestina se představil Louis Bouchenez, v roli Denisy Anna Judic,
a to s velkou popularitou svých celovečerních operetních titulů.Také
která se při písni Aleluja sama doprovázela na harfu.
soukromý život Florimonda Rogereho stojí za povšimnutí, kdy se roku 1880 stává bigamistou, protože se žení se svou přítelkyní Ellou Ann Riley,
V českých zemích se Mam’zelle Nitouche poprvé představuje na prknech
se kterou si založil druhý domov v Anglii, avšak formálně stále zůstává
Národního divadla v Praze, 29. listopadu 1890, v režii Edmunda Chvalkov-
manželem i s Eugénii Groseille. Hervé je spolu s Jacquessem Offenbachem
ského. 17. února 1891 se na téže scéně konalo představení „přicestujivší“
obecně považován za tvůrce operetního žánru, kdy mezi jeho nejslavnější
z Francie, se samotou Annou Judic. V dalších letech se sláva „Nitušky“
tituly patří kupříkladu Don Quichotte et Sancho Panza, Malý Faust, Vy-
rozlétla i do dalších českých a moravských divadel, v Divadle F. X. Šaldy
střelené oko, Lili, samozřejmě Mam’zelle Nitouche a mnoho dalších. Louis
v Liberci byla naposledy v premiéře uvedena 18. června 1994 v režii Petra
Auguste Joseph Florimond Ronger alias Hervé zemřel 4. listopadu 1892.
Zahradníčka, pod taktovkou Martina Doubravského.
OLDŘICH KŘÍŽ, REŽISÉR Oldřich Kříž se narodil v Liberci, vystudoval na pěveckém oddělení Státní konzervatoře. První angažmá získal v opeře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde pravidelně ztvárňoval role prvního barytonového oboru. V roce 1994 přichází do Prahy jako sólista Státní opery Praha. Z výrazných rolí jmenujme např. Figara, Taddea, Guglielma, Pinga, Sharplessa, Becoreho, Valentina či Germonta. Jako režisér je podepsán pod tituly, jako např. Apollo a Hyacint či Únos ze Serailu W. A. Mozerta, Bludný Holanďan Richarda Wagnera, Bohéma Giacoma Pucciniho, Nabucco Giuseppe Verdiho, Gicoconda Amilcare Ponchielliho nebo Nápoj lásky Gaetana Donizettiho. V říjnu 2011 byl za režii Nápoje lásky v Olomouci vyhlášen v Divadelních novinách osobností měsíce. V liberecké opeře je podepsán již pod několika úspěšnými muzikály – Sugar, Zpívání v dešti a She Loves Me. Ivana Korolová Marian Mičiar Lumír Olšovský Věra Polachová
TVRTKO KARLOVIČ, DIRIGENT Tvrtko Karlovič vystudoval a absolvoval v roce 1987 obor dirigování na Hudební akademii v Sarajevu u prof. Julia Mariće, v letech 1991–1993 získal stipendium na pražské HAMU, obor dirigování u Františka Vajnara. V České republice působil v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako sbormistr, v letech 1993–1996 byl sbormistrem ve Státní opeře Praha a od roku 1996 do 2007 byl dirigentem v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Jako dirigent je, kromě baletní a symfonické literatury, podepsán kupříkladu pod tituly Il trovatore, Aida, La traviata, Un ballo in maschera, Rigoletto, Faust, Bohéma, Die Zauberflöte, Čert a Káča, Carmen, Netopýr, Čardášová princezna, Noc v Benátkách, Země úsměvů, Hraběnka Marica, Cikánský baron či Rose Marie. V září 2006 se stal hlavním sbormistrem Státní opery Praha, kde působil také jako dirigent (Il Trovatore a Vivatt operetta). V současné době působí jako sbormistr operního sboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
ANNA JUDIC Anne Marie-Louise Damiens, první představitelka Denisy de Flavigny se narodila 18. července 1850. Jméno Judic získala po svém muži, za kterého se v sedmnácti letech provdala. Byla nepřehlédnutelnou osobností divadelního světa, a to jak díky svému talentu pěveckému a hereckému, tak talentu bouřit vody společenského bulváru tehdejší doby. Její milostný život se stal dokonce inspirací pro Zolův román Nana, místo vějíře prý používala vinný list. Od roku 1876 působila v Théâtre des Variété, kde vystřídala Hortensii Schneider a její hvězda zde zářila po další dvacetiletí. Zemřela 15. dubna 1911.
Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Luboš Udržal, David Lanči Štychy Lucie Fukárková, Jaroslava Müllerová, Bohuslava Maršíková, Ladislav Brejcha Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Viktor Beneš Jevištní mistr Jan Kocourek Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf opery Martin Doubravský Redakce Linda Keprtová Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. © 2016 / cena 23 Kč / náklad: 2 000 ks • www.evstupenka.cz partner inscenace Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
Ivana Korolová
www.saldovo-divadlo.cz
