MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Distribuce jelení zvěře v závislosti na typu vegetace a její vliv na keřové patro Diplomová práce
Brno, 2009
Gabriel Baláž
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Distribuce jelení zvěře v závislosti na typu vegetace a její vliv na keřové patro zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor závěrečné práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně dne 1. 4. 2009
Gabriel Baláž
2
Rád bych poděkoval všem, kteří mi podali pomocnou ruku při zpracování diplomové práce. V první řadě bych chtěl poděkovat zaměstnancům LS Klášterec, respektive panu správci ing. Zbyňku Šobrovi, dále pak zástupci lesního správce panu ing. Milanu Hrachovinovi a revírníku panu Vladimíru Solarovi, kteří mi poskytli cenné informace z archivu i ze současnosti, poskytli své zkušenosti z režijní honitby a v neposlední řadě strpěli mé působení v režijní honitbě při zpracovávání výsledků. Zvláštní poděkování patří zaměstnancům Ústavu ochrany lesů a myslivosti, kteří mi usnadnili sestavení práce poskytnutím literatury. Obzvláště bych chtěl poděkovat vedoucímu mé práce panu doc. Ing. Jiřímu Kamlerovi, Ph. D., který mne po celou dobu zpracování diplomové práce vedl. Závěrem patří mé poděkování rodině, především pak mému dědovi a otci Gabrielu Balážovi za to, že mně nejenom pomáhali při získávání údajů, ale také celý můj život vedli k řádnému pojetí myslivosti a jejich prostřednictvím jsem získal opravdový pohled na lesní hospodářství v Krušných horách.
3
Abstrakt
Tato práce navazuje na bakalářskou práci: Denzita a prostorová aktivita jelena lesního (Cervus elaphus) v oblasti LS Klášterec nad Ohří zpracovanou v letech 2005 až 2007. Práce rozšiřuje zkoumanou problematiku zjišťování relativní četnosti velkých býložravců o jejich vliv na kultury lesních dřevin, zejména pak smrku ztepilého (Picea abies). Podnětem pro zpracování této diplomové práce, respektive již práce bakalářské, je skutečnost, že vysoké stavy jelení zvěře jsou jedním z limitujících faktorů úspěšné obnovy lesů v Krušných horách. Hlavním cílem diplomové práce je analyzovat aktuální problematiku chovu jelení zvěře ve zvolené oblasti a na základě dosažených výsledků a vlastních zkušeností navrhnout zásady hospodaření vedoucí k nastolení rovnováhy mezi chovem zvěře a stavem lesního prostředí. Na celkem 17 lokalitách byla monitorována distribuce a relativní početnost zvěře a její vliv na keřové patro. Pro distribuci a početnost byla zvolena metoda jednorázového sčítání hromádek trusu. Distribuce jelení zvěře byla zjišťována v zimním období, kdy je zvěř zkoncentrována do určitých míst. Byl prokázán vztah mezi početností zvěře a mírou poškození letorostů. Rovněž tak byla potvrzena základní hypotéza o rozdílné početnosti jelení zvěře v rámci lesní správy. Výstupem práce je návrh managementu zvěře na sledovaném území, který by měl vyřešit současné problémy souvisejících s provozem a řízením myslivosti v Krušných horách. Klíčová slova: jelení zvěř, Krušné hory, impakt, distribuce, transekt, management jelení zvěře, okus, terminální výhon
4
Abstract
This document is the continue for Bachelor document: Density and area activity of red deer, hart in LS Klášterec nad Ohří which was done in the years 2005 – 2007. This document including another problematic reseaching – determination relativ frequency big herbivores and their inpact on woody speciest, especialy then on spruce. Input for this document, respective bachelor document is fact, that hight numbers of red deer population are one of the limited factors for recreation woodland in Krušné mountains. The main goal of this work is analyzing of current problematic of deer management in this area and based on results and outcomes and personal experiences prepared proposal – standarts for deer management, which will bring balance amonug deer management and woodland world. In 17 localits was monitoring distribution and relative frequency of animals and their influence on shrub vegetations. For distribution and frequency was choose method of single shot cop of dirt. Distribution of deer animals was find out in winter season. When is animals’ concentrative in specific area. We demonstrated relationship between numbers of animals and volume of wood damage. We also demonstrated basic hypothesis about differences in numbers of deer animals in our forestry. Outcomes of my document is proposal for deer management on monitoring area. This proposal can solve current problems according to operation and Game management in Ore Mountains.
Key words: red deer animals, Ore Mountains, impact, distribution, transect, red deer management, nibble , terminal runner
5
Obsah
Obsah ................................................................................................................................ 6 1. Úvod.............................................................................................................................. 8 2. Cíl práce...................................................................................................................... 11 3. Literární přehled ......................................................................................................... 12 3.1Metody zjišťování početnosti velkých kopytníků.................................................. 12 3.1.1 Metody přímého sčítaní zvěře........................................................................ 12 3.1.2 Metody využívající sledování známek přítomnosti zvěře (indikace) ............ 13 3.1.3 Metody založené na značkování zvěře .......................................................... 15 3.1.4 Jiné metody .................................................................................................... 16 3.1.5 Nepřímé metody sčítání zvěře ....................................................................... 16 3.1.6 Využívání metod sčítání zvěře ve výzkumných pracích ............................... 17 3.2 Únosnost početnosti zvěře ve vztahu k prostředí.................................................. 19 3.3 Sezónní migrace velkých herbivorů ..................................................................... 21 3.4 Prostorová aktivita jelení zvěře............................................................................. 22 3.5 Denní aktivita jelení zvěře .................................................................................... 24 3.6 Sociální chování jelení zvěře ................................................................................ 25 3.7 Problematika přezimovacích obůrek pro jelení zvěř ............................................ 26 4. Charakteristika zájmové oblasti.................................................................................. 29 4.1 Všeobecná charakteristika Krušných hor v zájmové oblasti LS Klášterec .......... 29 4.2 Charakteristika dílčích lokalit LS Klášterec ......................................................... 31 4.2.1 Charakteristika lokality západ ....................................................................... 31 4.2.2 Charakteristika lokality východ a přechodové oblasti................................... 33 5. Metodika práce ........................................................................................................... 34 5.1 Metodika stanovení zimní distribuce jelení zvěře ................................................ 34 5.2 Metodika stanovení relativní četnosti jelení zvěře v zájmové oblasti .................. 36 6
5.3 Metodika stanovení míry letního impaktu na kultury lesních dřevin ................... 37 5.4 Postup návrhu managementu jelení zvěře v oblasti LS Klášterec ........................ 40 6. Výsledky a diskuze ..................................................................................................... 41 6.1 Výsledky zimní distribuce jelení zvěře v oblasti LS Klášterec ............................ 41 6.1.1 Početnost jelení zvěře v přezimovacích objektech ........................................ 41 6.1.2 Početnost a zimní distribuce jelení zvěře mimo přezimovací objekty........... 42 6.2 Výsledky relativní četnosti jelení zvěře na podkladě jednorázového sčítání hromádek trusu ........................................................................................................... 45 6.3 Výsledky letního impaktu jelení zvěře na kultury lesních dřevin ........................ 48 6.4 Návrh managementu jelení zvěře v oblasti LS Klášterec ..................................... 54 6.5 Vyhodnocení statistického šetření ........................................................................ 64 7. Závěr ........................................................................................................................... 66 8. Summary..................................................................................................................... 68 9. Seznam použité literatury ........................................................................................... 70 10. Přílohy....................................................................................................................... 80 10.1 Mapové přílohy................................................................................................... 81 10.2 Tabulkové přílohy............................................................................................... 88 10.3 Grafy ................................................................................................................. 100 10.4 Obrazové přílohy .............................................................................................. 102
7
1. Úvod Problematika zjišťování početních stavů spárkaté zvěře je v současné době velice ožehavou záležitostí a nikdy nekončící otázkou, na kterou pořád nelze nalézt tu správnou odpověď. V aktuálním systému lesního hospodářství v podmínkách České republiky, které postupně a pomalu upouští od tradičních hospodářsko – úpravnických soustav lesa pasečného a přechází tak na princip lesa přírodě blízkého, dochází ke stále se zvyšujícímu tlaku na snižování stavů spárkaté zvěře, zejména pak zvěře jelení. Argumentem pro tuto redukci bezpochyby bude skutečnost, že tito býložravci mají negativní vliv na úspěšné odrůstání mladých kultur rozličných dřevin, ať již to dřevin cílových či melioračních a zpevňujících. A právě druhy MZD hrají klíčovou roli při přeměnách či převodech našich lesů k systému lesů přírodě blízkých. Management lesního hospodářství v Krušných horách se však potýká s daleka rozsáhlejší a komplikovanější problematikou, a to rozsáhlými rekonstrukcemi porostů náhradních dřevin (PND) dřevinami cílové druhové skladby. Působením plynných polutantů (zejména pak SO2) v 70. a 80. letech 20. století došlo následkem iniciačního stresoru, kterým byl mrazový šok ze dne 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979, k plošnému odumírání porostů na náhorním platu Krušných hor. Na ploše 37 000 ha došlo k znovuzalesnění a sice porosty náhradních dřevin, zejména pak smrkem pichlavým (Picea pungens) a břízou bradavičnatou (Betula pendula). Způsob obnovy byl však velice nešťastný, vytvořením liniových valů, které byly vytvořeny nahrnutím svrchních organogenních horizontů z důvodu údajné toxicity, došlo na plochách mezivalů k degradaci půdního profilu, který byl navíc umocněn sérií vápnění. Plochy, které nebyly takto skarifikovány, pak byly bagrově připraveny. V 90. letech 20. století pak postupně docházelo k rekonstrukcím těchto náhradních porostů na porosty cílové druhové skladby. Obnova nově vnášených dřevin, zejména pak smrku ztepilého (Picea abies), buku lesního (Fagus sylvatica) a jedle bělokoré (Abies alba) však narážely na řadu faktorů, které omezovaly úspěšné a včasné zajištění těchto kultur. A právě zvýšené či vysoké stavy jelení zvěře byly, vedle jiných abiotických či biotických činitelů, jedním z limitujících elementů úspěšné obnovy, která v podmínkách Krušných hor nabývala a stále nabývá významných výší. Vývoj početnosti této spárkaté zvěře byl v oblasti Krušných hor velice zajímavý a ne vždy dosahoval vysokých stavů, ba naopak, spíše se pohyboval pod hranicí dnešních minimálních stavů. Za první zmínku lze považovat období vlády Marie Terezie (1740 - 1780), která svými patenty a zákony donutila vlastníky lesních pozemků, aby obnovili rozsáhlé holiny vzniklé těžbou dřeva, které bylo využíváno pro tvorbu dřevěného uhlí, které se pak dále využívalo při získávání železné rudy. Aby rozsáhlá obnova těchto holin byla úspěšná, bylo nezbytné zredukovat počet jelení zvěře pokud možno na úplné minimum. Proto byla v oblasti Hassbergu (dnešní Jelení hora) na panství hraběte Buqoye vytvořena obora pro chov jelení zvěře a v širokém okolí této obory byla tato zvěř nemilosrdně vystřílena, mnohdy i za cenu uštvání samotného kusu náhodně se pohybujícího v porostu. Tento nízký stav zvěře 8
přetrval až do období konce druhé světové války, kdy roku 1945 byl zničen oborní plot, a jelení zvěř z této obory se rozptýlila do okolních lesních porostů. Tato událost zapříčinila postupnou expanzi jelení zvěře, která se odkryla až v 70. letech 20. století, kdy v důsledku velkoplošného odumření zejména smrkových porostů byla tato zvěř náhle „vidět“. Laxní přístup tehdejšího vedení LZ Klášterec nad Ohří způsobil, že tento neutěšený vysoký stav jelení zvěře trvale narůstal či stagnoval. V souvislosti se změnou politického zřízení (rok 1989) a přechodem na tržní hospodářství došlo k odlišnému pohledu na vysoké stavy jelení zvěře. Obnova Krušných hor cílovými dřevinami byla silně komplikována, ne-li zcela znemožňována, trvalými škodami touto zvěří, zejména pak okusem terminálních výhonů, proto většinový vlastník lesních porostů v Krušných horách, státní podnik Lesy České republiky, přistoupily k redukci početních stavů jelení zvěře. K poklesu stavů spárkaté zvěře významně přispěl klimatický exces v průběhu zimy let 1995/1996, kdy v důsledku dlouho trvajících nízkých teplot s trvalou sněhovou pokrývkou uhynulo značné množství jelení zvěře. Od tohoto období zároveň dochází k prvnímu výraznějšímu útlumu v odlovu jelení zvěře, což mělo za následek opětovné navýšení stavů, které v některých lokalitách byly až neúnosně vysoké. Nutno ještě podotknout, že tento klimatický výkyv měl mimo jiné i za následek nové plošné odumírání porostů v Krušných horách. Toto bylo způsobeno trvale převládajícím jihovýchodním prouděním, které s sebou do oblasti náhorní plošiny vždy přináší spaliny z tepelných elektráren z oblasti Podkrušnohoří (Prunéřov, Tušimice), kdy v důsledku silných mrazů docházelo ke kondenzaci plynů na letorostech a k okamžité tvorbě mocné vrstvy námrazy. Tato námraza rozlámala řadu porostů, zejména pak porosty břízy bradavičnaté (Betula pendula) či břízy pýřité (Betula pubescens). Silný mráz rovněž přetrhal vodivá pletiva (tvorba mrazových kýl) a opět tímto nejvíce utrpěly jedinci břízy. Na jaře roku 1996 došlo na ploše zhruba 10 000 ha k tzv. klimatické sypavce, která byla odezvou na extrémní klimatický výkyv a také na únik plynných polutantů z průmyslového Podkrušnohoří. K této skutečnosti se na jaře roku 1997 přidává nevyrašení porostů břízy na rozsáhlých plochách a k silné defoliaci. Za příčinu nevyrašení a defoliaci byl označen tzv. nespecifický polutant, který byl nakonec rozklíčován jako ethylén, který unikl z Chemopetrolu Litvínov a při jihovýchodním větru kontaminoval prostředí v Krušných horách (Kula et al., 2006). Roku 2003 došlo ke změně ve vedení tehdejšího krajského inspektorátu (dnes krajského ředitelství) v Teplicích a zároveň k obratu v situaci vysokých stavů jelení zvěře. Nastala cílená redukce stavů zvěře společně s řadou kontrolních mechanismů a represních opatření. V současné době můžeme hovořit o jistých úspěších, kdy v některých honitbách je stav zvěře dlouhodobě ustálen na stavech blížících se stavům normovaným, avšak v některých honitbách je stav nadále vysoký. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti § 36, odstavce 2 je nutné při stanovování plánu lovu spárkaté zvěře přihlížet kromě jarních sčítaných stavů rovněž k celkovému stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výši škod působených zvěří v předchozím období na lesních porostech. Tyto skutečnosti nabývají v poslední době na významu, však pronikly i do opatření NLP II v rámci klíčové akce č. 11 – Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří. A právě z těchto kritérií pramení neustálý rozpor mezi držiteli a uživateli honiteb, kdy kromě zcela odlišných priorit vycházejících z podstaty zájmu, není doposud ujednocen 9
jasný náhled na celkový stav ekosystému a problematiku škod zvěří. Je zcela pochopitelné, že téměř každý má svůj subjektivní pohled na to, co je utěšený či neutěšený celkový stav ekosystému a jaké škody působené zvěří jsou pod určitým prahem hospodářské škodlivosti či nad ním. Co je však nenapadnutelné, je skutečnost, že kultury smrku ztepilého (Picea abies) jsou v dobrém stavu, vykazují trvalý výškový přírůst, kdy na některých stanovištích dosahuje tento přírůst i výší nad 50 cm. Kultury jsou vitální a lze hovořit o tom, že tato dřevina zde nalézá své ekologické optimum. Na takovýchto kulturách se jelení zvěř již ani nemá výraznou šanci podepsat, jelikož terminální výhon je již mimo dosah jejího působení. Určitá rizika však lze hledat v narůstajícím podílu ohryzu či loupání, avšak neustále pokračující redukce početních stavů pravděpodobně tento fakt ani nepřipustí. V podmínkách Krušných hor, kde je velice nízká přirozená úživnost stanoviště a v současné době velice tristní péče o jelení zvěř, nemají zvýšené stavy této zvěře své opodstatnění. Jak ukazuje samotná praxe, stavy jelení zvěře jsou v současnosti značně diferencovány v rámci honiteb, respektive prostředí (biotopu) a také kolísají během roku. Proto je nastolený systém direktivně stanovených odlovů nešťastný, poněvadž znevýhodňuje určité uživatele v naplňování tohoto plánu a navíc podporuje nemyslivecké praktiky lovu, kdy dochází k lovu na vnadištích či v době nouze u přikrmovacích zařízení. Proto se tato diplomová práce snaží vysvětlit tuto problematiku a nastínit vhodná řešení tak, aby co nejvíce došlo k vyváženému stavu mezi lesem a zvěří.
10
2. Cíl práce Cíle této diplomové práce vycházejí ze samotné podstaty řešené problematiky početních stavů jelení zvěře v oblasti Krušných hor, respektive zájmové oblasti LS Klášterec. Obnova cílovými hospodářskými dřevinami v rámci rozsáhlých přeměn (rekonstrukcí) porostů náhradních dřevin je aktuální problematikou, kdy jde především o co možná nejzdárnější a nejrychlejší postup. Tomuto však brání řada limitujících faktorů, které jsou vázány na rozsáhlé plochy, zvláště po nešťastně provedené skarifikaci povrchových horizontů půdy. Jedním z limitujících faktorů je také jelení zvěř, respektive její stavy, které v některých lokalitách dosahují až 13 násobku stavů normovaných (Sloup, 2008). Početní stavy a jejich distribuce na území lesní správy Klášterec spolu s pohledem na míru letního impaktu jsou hlavními motivy následujících cílů diplomové práce:
1) Zmonitorovat zimní distribuci jelení zvěře a zjistit početní stavy zvěře v přezimovacích obůrkách. 2) Pomocí jednorázových transektů stanovit relativní početnost jelení zvěře v oblasti. 3) Na vybraných plochách zjistit letní impakt zvěře na kultury cílových dřevin. 4) Na základě zjištěných výsledků navrhnout zásady managementu jelení zvěře ve sledované oblasti.
11
3. Literární přehled 3.1Metody zjišťování početnosti velkých kopytníků Problematice zjišťování početnosti kopytníků se v současné době věnuje mnoho pozornosti. Jeden z přehledů metod zjišťujících absolutní i relativní počty velkých býložravců vypracoval např. Kolibáč (1989) či Mayle et al. (1999). Metody sčítání zvěře lze v zásadě rozdělit do 4 skupin: 1. metody přímého sčítání zvěře; 2. metody využívající sledování přítomnosti zvěře pomocí pobytových znaků (indikace); 3. metody založené na značkování zvířat a za 4. pak metody ostatní. Výhody a nevýhody jednotlivých metod, které se nejčastěji používají, nastiňuje ve svém díle Putman (1990). Jeho práce mimo jiné obsahuje návrhy, jak tyto nedostatky řešit.
3.1.1 Metody přímého sčítaní zvěře Metody se rozlišují na prostorové a časové. Prostorové metody zahrnují sčítání veškeré zvěře z určitého území v daném čase (jako příklad lze uvést počítání na stanovišti, sčítání z letadel aj.). K určení populační hustoty (denzity) jelence běloocasého (Odocoileus virginianus) v jižním Texasu použili (Kie a Bowyer, 1999) metodu sčítání z letadla a helikoptéry. V České republice bylo v rámci pokusu provedeno sčítání jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka skvrnitého (Dama dama) pomocí helikoptéry v oboře Bulhary (LZ Židlochovice), (Fabičovic, Forejtek in verb., 1993). Metody přímého sčítání zvířat využil Charles et al. (1977) k tomu, aby zjistil míru relativního využití různých typů travních společenstev jelenem lesním (Cervus elaphus) na ostrově Rhum. Přímé sčítání zvěře z pevného transektu zařadil jako doplněk do své studie sezónních změn ve výskytu jelena wapiti (Cervus canadensis) (Dalke et al., 1965). Thirgood (1995) touto metodou zjišťoval míru využívání různých biotopů daňkem skvrnitým (Dama dama) v jižní Anglii. (Hanley, 1984) s touto metodou pak v podobné práci o jelenu wapiti (Cervus canadensis) a jelenci ušatém (Odocoileus hemionus) v americkém státě Washington. Sčítání srnce obecného (Capreolus capreolus) v agrocenózách jižní Moravy provedl pomocí této metody (Zejda, 1985). Časové metody spočívají ve sčítání zvěře na určitém území v daném časovém intervalu. Časových metod se užívá především ke sčítání migrujících druhů zvěře. Přímé pozorování má však i své slabiny (jako ostatně každá metoda). Dle (Putmana, 1990) se jedná především o problém získávání dostatečného množství záznamů o pozorování za danou časovou periodu tak, aby byl zajištěn patřičný soubor dat pro analýzu. Problém interpretace přímých pozorování v rozmanitém prostředí s různou mírou viditelnosti je dalším neméně významným aspektem těchto metod. 12
3.1.2 Metody využívající sledování známek přítomnosti zvěře (indikace) Metody, které využívají sledování pobytových znaků přítomnosti zvěře, patří mezi nepřímé metody. Takovéto metody jsou obzvláště vhodné pro odhad početnosti velkých kopytníků při nízkých denzitách. Výhoda této metody spočívá v zahrnutí delšího časového úseku, čímž poskytuje ucelenější obraz o využívání vybrané lokality zvěří. Jako známky přítomnosti jsou pak pro interpretaci používány okusy vegetace, stopy, zálehy a trus. Můžeme se setkat se sčítáním zvěře pomocí hlasových projevů (hlasy ptáků, zvuky zvěře vydávané při říji) nebo podle stop nalezených na trase mezi zálehy a pastevními plochami. Početnost jednotlivých druhů dřevin nezávisí na denzitě býložravců, nicméně lze odhadnout hustotu populace a její následné změny sledováním jejich vlivu na vegetaci; (Boisaubert et al., 1990). Vyjádříme-li vliv zvěře na vegetaci, nezískáme tak údaj o absolutní či relativní hustotě populace, ale pouze tzv. index přítomnosti zvěře, který může být: vysoký, střední, nízký Mitchell & Kirby (1990). Míra působení je ovlivňována aktuálním počtem zvěře, jejich potravním chováním, typem prostředí a zastoupením vyhledávaných druhů rostlin, proto nebyla nalezena jednoznačná závislost mezi stupněm působení a denzitou býložravců (Mayle et al., 1999). Počty okousaných letorostů 10 druhů dřevin na zvolených plochách použil ke stanovení a následnému porovnání rozdílu v populační hustotě srnce obecného (Capreolus capreolus) ve třech oblastech severovýchodní Francie Boisaubert et al. (1990). Putman (1990) upozorňuje na skutečnost, že sledovat okusové značky na vegetaci je obtížné v prostředí, kde převládá bylinné patro nad patrem keřovým. V takovémto prostředí je pak nemožné určit, který druh zvěře okus zanechal. Technika sčítání dle zanechaných stop se používá zejména na severní polokouli nejčastěji na sněhu (Koivisto, 1962, Julander et al., 1963, Berge, 1969, Priklonski, 1970). V mírnějším klimatu se tato metoda využívá hlavně na písčitých cestách a transektech s měkkým povrchem (Harlow & Downing, 1967, Talbot, 1970, Daniel & Frels, 1971). Dalke et al. (1965) zjišťoval pomocí sčítání stop na transektu sezónní změny populace jelena wapiti (Cervus canadensis) v Idahu. Počítání stop na sněhu využili ve své práci Helle et al. (1996) a Danilov et al. (1996) k odhadu početnosti populací různých druhů savců od hlodaců po kopytníky ve finské Karelii. Putman (1990) však této technologii nevyslovil velkou důvěru. Tvrdí, že pravděpodobnost zanechání stop zvěře se liší podle prostředí a závisí na typu a vlhkosti půdy a také na míře pokryvnosti přízemního patra. Více stop může reprezentovat větší počet zvěře nebo také časté využívání stezky jedním nebo dvěma jedinci. Metoda totiž nerozlišuje mezi skutečným využitím plochy a pouhým přesunem po ni. Dzieciolowski (1976) doporučuje provést před vlastním výzkumem studii o prostorové organizaci sledované populace býložravců. 13
Metodika sčítání trusu velkých kopytníků na trvalých transektech byla vyvinuta v severní Americe v roce 1940 (Benett et al., 1970). Stěžejní metododologickou prací je publikace Neffa (1968), ve které nashromáždil do té doby získané poznatky o metodice sčítání trusu na stabilních plochách. Tato metoda se používá k odhadu denzit býložravců a jejich trendu, také ke stanovení míry využití různého typu prostředí. Dzieciolowski (1974) touto metodou (sčítání trusu) odhadoval početnost jelena lesního (Cervus elaphus) v Polsku. Bailey a Putman (1981) takto studovali početnost daňka skvrnitého (Dama dama) v Anglii. Rowland et al. (1984) měřil pomocí této metody trendy v populaci jelena wapiti (Cervus canadensis) a jelence ušatého (Odocoileus hemionus) v Novém Mexiku, Fuller (1991) odhadoval denzitu jelence běloocasého (Odocoileus virginianus) v Minnesotě. V ČR použil Matouš (1996) tuto metodu při zjišťování relativní četnosti jelena lesního (Cervus elaphus) v horském prostředí. Homolka a Matouš (1999) využili této technologie ke stanovení početnosti jelena lesního (Cervus elaphus) a kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) v Jeseníkách. Feikusová (2000) zjišťovala pomocí této metody relativní denzitu velkých kopytníků v závislosti na využívání letorostů keřového patra v lesním prostředí. Kostečka (2000, 2001, 2003) sledoval na základě trusové metody relativní početnost jelení a mufloní zvěře v oboře Moravský Krumlov. Výzkumem preference biotopů bizona (Bison bison), losa (Alces alces), jelena wapiti (Cervus canadensis) a jelence běloocasého (Odocoileus virginianus) provedli Cairn a Telfer (1980), podobnou studii o srnci obecném (Capreolus capreolus) vypracoval v Anglii Henry (1981). Welch et al. (1990) se zabývali studiem sezónních trendů v depozici trusu srnce obecného (Capreolus capreolus) a jelena lesního (Cervus elaphus) a jejich preferencemi biotopů ve Skotsku. Početnost těchto dvou druhů stanovoval v jižním Španělsku Delibes et al. (1991), aby zjistil míru adaptace těchto druhů na suché mediteránní prostředí. U metody sčítání trusu se předpokládá konstantní počet defekací během dne a znalost stáří trusu (Ryel, 1972). Hlavní problém pro užití trusu jako indikace pro stanovení početnosti zvěře spočívá v určení množství denních defekací. Počet defekací jedince během dne je závislí na pohlaví a věku jedince, na typu prostředí, ročním období a typu potravy. Ideální průměrnou defekaci bychom stanovili, kdybychom sledovali konkrétní jedince podle pohlaví a věku a měřili u nich počet defekací za danou časovou periodu. Tento způsob je však nepraktický, proto jsou průměrné defekační dávky zjišťovány u zvířat chovaných v zajetí či přebírány z literatury. V práci CTGREF (1976) jsou pro jelena lesního (Cervus elaphus) uvedeny hodnoty: jelen: 9,2+_ 1,8; laň: 10,2+_1,3; kolouch 7,5+_1,0 denních defekací. Tyto údaje však nejsou vztaženy k ročnímu období, ani k druhům potravy. Stomer a kol. (1977) ukazuje u jelence běloocasého (Odocoileus virginianus), že množství defekací kolísá nejen v jednotlivých ročních obdobích, ale i v různých vegetačních typech prostředí. Podobně i Dzieciolowski (1976) u srnce obecného (Capreolus capreolus) udává závislost na ročním období. Spolehlivost jeho výsledků však zpochybňuje Mitchell et al. (1985), který dospěl k závěru 23 průměrných denních defekací 14
v prostředí s bohatou potravní nabídkou a 17 průměrných denních defekací v chudším prostředí. Do té doby publikované informace o defekačních dávkách velkých kopytníků v severní Americe sumarizoval ve své práci Neff (1968). V podmínkách ČR použil Matouš a Homolka (1997) pro jelena lesního (Cervus elaphus) průměrnou hodnotu 14 defekací za den. Mayle et al. (1999) publikoval výsledky a metody určení denních defekačních dávek pěti druhů býložravců ve Velké Británii. Aby bylo možné odhadovat velikost populace velkých kopytníků sčítáním trusu, je nezbytné znát rychlost mizení trusu z prostředí. Doba existence trusu v prostředí závisí na biotických a abiotických faktorech. Rychlost mizení trusu se mění vlivem povětrnostních podmínek a srážek (Wigley & Johnson, 1981) podporované činností koprofágních brouků (Flinders, Crowford, 1977). Aulak a BabinskaWerka (1990) zjistili, že doba přetrvání trusu během léta činí 26,5+_8,5 dne. Práce ostatních autorů se vztahovaly na dobu delší než 1 měsíc (Dzieciolowski, 1976, 2 měsíce; Gusev a Guseva, 1983, 50% trusu zmizelo do 3 měsíců; Mitchell a kol., 1985, 3-5 měsíců). Výsledky práce Matouše (1996) ukázaly, že v měsíci červnu, v období nejvyšší aktivity koprofágních brouků, zmizelo do 1 měsíce 77,5% trusu. Naproti tomu vzorky exponované v srpnu přetrvávaly po dobu delší než 2 měsíce. Autor proto navrhuje zkrátit četnost kontrol trusu v letním období na 1 týden. Toto zjištění nepřímo podporuje práce Baileyho a Putmana (1981), kteří kontrolu počtu trusu prováděli každý týden z důvodu velké rychlosti mizení trusu. Podle Matouše (1996) je v našich podmínkách výhodnější provádět sčítání na konci léta, kdy trus přetrvává minimálně 1 měsíc. Rozklad trusu se výrazně zpomaluje v zimním období (Dzieciolowski, 1976, Mitchell et al., 1985, Aulak a Babinska-Werka 1990). Této skutečnosti lze využít ke sledování početnosti zvěře v zimním období, protože můžeme výrazně prodloužit dobu expozice.
3.1.3 Metody založené na značkování zvěře Základní princip všech metod založených na značkování zvířat je následující: část populace se odchytí, jedinci se označí a vrátí zpět do prostředí. Při dalším odchytu se ve vzorku nalezne určitý počet označených a neoznačených jedinců, celkový počet jedinců v populaci se vyjádří LincolnPetersonovým indexem: N = M * n / x
N…………celkový počet zvěře v populaci M………...celkový počet označené zvěře n………….velikost vzorku x………….počet označené zvěře ve vzorku 15
Tento model pro odhad celkového počtu zvěře v populaci s využitím výše uvedeného indexu vypracoval Jolly (1965). V práci CEMAGREF (1984) se u srnců doporučuje odchyt v zimních měsících (leden, únor). Tuto metodu označovanou často také jako mark-recepture použil Kie a Bowyer (1999) ve své práci o sexuální segregaci jelence viržinského (Odocoileus virginianus)
3.1.4 Jiné metody Do této skupiny náleží různé transektové metody sloužící k zjišťování relativních počtů velkých býložravců. Jak uvádí Parker (1979) transektové metody jsou vhodné zejména při rovnoměrném rozmístění populace s vyšší hustotou. Do této skupiny se řadí např. sčítání pruhové, liniové, mobilní, noční aj.. Mezi nejčastěji používané techniky patří sčítání mobilní. Zvolené trasy o délce 10 – 15 km se projíždějí např. 1 -1,5 hodiny a jsou zaznamenáváni všichni pozorovaní jedinci. Transekt je navrhován pro rozlohu 300 – 500 ha. Sčítání provádíme 2x denně (ráno a večer). Zaznamenávají se údaje o věku, pohlaví a počtu jedinců. Výsledkem pozorování je zjištění abundance, denzity a odhad poměru pohlaví. Zásadním nedostatkem mobilního sčítání je problém s výběrem reprezentativní plochy pro odhad početnosti zvěře na velkém území. Pro odhad velikosti populace jelence běloocasého (Odocoileus virginianus) použili tuto metodu Jenkins a Marchinton (1969) nebo Kie a Bowyer (1999). Zejda (1984) využil mobilního sčítání ve své studii o srnci obecném (Capreolus capreolus) v agrocenózách jižní Moravy. Pucek a kol. (1975) provedli jednu z prvních srovnávacích studií o technice sčítání stop a mobilního sčítání u srnce obecného (Capreolus capreolus), jelena lesního (Cervus elaphus), daňka skvrnitého (Dama dama) a losa evropského (Alces alces) v Polsku. Metoda mobilního sčítání odhalila 2-3x více jedinců než metoda sčítání stop na sněhu.
3.1.5 Nepřímé metody sčítání zvěře Mezi nepřímé metody sčítání zvěře můžeme zahrnout například metodu sčítání pomocí impaktu zvěře na vegetaci. Pomocí této relativní metody nikdy nedojdeme k přesnějším výsledkům populační hustoty. Tato metoda vychází z předpokladu, že spárkatá zvěř má jistý negativní vliv na vegetaci, intenzita tohoto vlivu je však závislá na velkém množství faktorů, jako např. potravní chování daného druhu zvěře, potravní nabídka, typ stanoviště, atd. Také je velmi složité určení výše tzv. prahové početnosti zvěře. To je množství zvěře na určité lokalitě, jejíž vliv na vegetaci není v terénu možné běžně pozorovat (Gill 1992). Pomocí této metody lze tedy hodnotit denzitu zvěře pouze jako nízkou, střední a vysokou. V našich podmínkách je vhodné použít metodu monitorování 16
početního stavu zvěře pomocí kontrolních a srovnávacích ploch sledujících okus. Touto metodou lze vypočítat index okusu. Pomocí tohoto indexu lze poměrně dobře vystihnout početní změny v populaci srnčí zvěře (Morellet et al. 2001). Metoda sčítání stop se využívá nejčastěji v oblastech s déle trvající sněhovou pokrývkou, získává se odhad relativní početnosti zvířat a to porovnáním počtu stop vedoucích do zájmové oblasti s počtem stop, jež tuto lokalitu do druhého dne opustí (Dzieciolowski 1976). Metodu lze také použít na lokalitách, kde charakter půdního povrchu umožňuje snadné určení a sčítání stop. Právě zde se metoda využívá na jaře nebo začátkem léta, kdy ještě není půda pokryta hustou vegetací. Terénní pochůzky se dělají v úsecích dlouhých 100 metrů okolo celého zájmového území (lesní komplex) nejlépe po porostním okraji. Průměrné množství stop ve stometrovém úseku pak slouží jako koeficient k výpočtu početnosti zvěře na daném území.
3.1.6 Využívání metod sčítání zvěře ve výzkumných pracích Početnost zvěře na určitém území je jedním z významných faktorů, které ovlivňují její chování, kondici i interakce s prostředím. Proto je její stanovení běžnou součástí ekologických studií a vědci využívají různé metody. Kamler et al. (2008) uvádí přehled údajů o početnosti jednotlivých druhů spárkaté zvěře pocházejících z 253 literárních pramenů. Tab. 1: Zjištěná početnost jednotlivých druhů zvěře ve využitých studiích průměrná druh
min. denzita
max. denzita
denzita
zvěře
(ks/1000ha)
(ks/1000ha)
(ks/1000ha)
1,4
2180
202
2
593
146
jelenec
0,1
1480
186
los
0,2
90
10
muflon
16
221
76
daněk
10
3900
466
prase
4,1
435
75
25,5
4000
595
jelen srnec
sika
17
Plhal (2007) uvádí následující přehled metod zjišťování početních stavů velkých kopytníků: Přímé metody: • denní sčítání: přímé sčítání v otevřené krajině naháňka metoda společných čekaných sčítání z jednoho místa (výhodných pozic) letecké sčítání přímé sčítání z liniových transektů
• noční sčítání: sčítání pomocí světlometů termovizní přímé sčítání termovizní sčítání za pomoci měření odstupové vzdálenosti
• ostatní přímé metody: opakované pozorování označených jedinců změny v poměru pohlaví
Nepřímé metody: • hodnocení vlivu zvěře na vegetaci • sčítání stop • metody sčítání trusu sčítání na čištěných transektech jednorázové sčítání trusu na nečištěných plochách • metody založené na loveckých statistikách bilanční metoda 18
tabulka úmrtnosti skupinová analýza populační model
3.2 Únosnost početnosti zvěře ve vztahu k prostředí Vlivem přímých a nepřímých důsledků lidské činnosti dnes populace volně žijících býložravců žijí v podmínkách, které se zcela odlišují od podmínek v přirozeném prostředí (lov, přikrmování, odstranění predátorů, péče o zdravotní stav, potrava na zemědělských plochách). Asi nejdůležitějším úkolem mysliveckého hospodaření je proto zajišťování rovnováhy mezi zvěří a vegetací prostřednictvím lovu. Kamler et al. (2008) definuje únosné stavy zvěře jako takové stavy, které dané prostředí unese a při zvyšování počtu zvěře by došlo k překročení stanovených mezí. Neznamená to tedy, že by se v daném prostředí více zvěře neuživilo, ale dopady jejího chovu (zejména poškození vegetace by přesáhly únosné meze). Kritéria, podle kterých je únosnost prostředí určována, ovšem závisejí na zájmech toho, kdo je stanovuje, což je hlavní dosavadní překážka pro širší uplatnění tohoto systému. Únosné stavy mohou být určovány nejen mírou škod na lesních porostech a zemědělských plodinách, ale také na základě ekologických dopadů na rostliny a živočichy a dalších kritériích. Jedním z častých argumentů proti současným stavům zvěře je jejich údajná nepřirozenost vzhledem k původním podmínkám naší krajiny. Tyto námitky mají oporu např. v práci Sinclaira (1997), který definoval neúnosné stavy zvěře jako takové stavy, které jsou vyšší, než je kapacita původní prehistorické vegetace na daném území. Srovnávání dneška s podmínkami před několika sty lety je ovšem značně nešťastné z více důvodů: 1. Je prakticky nemožné zjistit, jaká byla průměrná početnost a populační dynamika zvěře a úživnost prostředí v dávnější historii a tak ani není co srovnávat. 2. První záznamy, ze kterých lze odhadnout počet zvěře jsou až z období, kdy byla krajina i zvěř již pod vlivem lidské činnosti a za 3. Dnes je celá krajina k nepoznání změněna a došlo k výrazným posunům jak v populacích zvířat, tak jejich potravní nabídce. Z těchto důvodů nemá příliš smysl hledat teoretické přirozené stavy zvěře pro původní přirozené ekosystémy na územích, kde se takové již nevyskytují. Jediným faktem zůstává, že nepřirozené jsou jakkoli početné populace všech nepůvodních druhů. To ovšem neznamená, že bychom se neměli snažit přispívat k rovnováze mezi zvěří a rostlinami a jinými živočichy. Praktické hospodaření ovšem musí definovat cíle (produkci honiteb, tolerovatelné škody atd.) a hledat nástroje pro jejich dosažení v dnešních reálných podmínkách.
19
Pokud tedy opustíme snahu stanovit nějaké přirozené stavy, můžeme ekologickou únosnost honiteb určit podle vlivu zvěře na prostředí. Základním kritériem únosnosti tak bude, zda vysoká početnost zvěře není příčinou lokálního vymizení některého rostlinného či živočišného druhu. Tato definice, tak dovoluje značnou volnost při řízení chovu zvěře s jedinou podmínkou, že umožní dlouhodobé přežití všech původních druhů. V případě potravně vysoce atraktivních druhů rostlin, které tvoří malý podíl na vegetaci, tato podmínka může být problém. Velice často totiž stavy zvěře umožňují přežití mnoha hospodářských druhů dřevin a škody, které působí, jsou ekonomicky únosné, ale zvěř zcela znemožňuje obnovu některých atraktivních druhů (jedle). Právě ohrožení některých druhů dřevin pastvou zvěře bylo příčinou, proč se začalo uvažovat při určování její početnosti o potřebě hodnocení i ekologických dopadů chovu zvěře. Znemožnění obnovy bylo popsáno např. u jedlovce kanadského (Tsuga canadensis), (Anderson, Katz, 1993), zerav západní (Thuja occidentalis), (Verme, Johnston, 1986; Cornett et al. 2000), nebo dubu červeného (Quercus rubra), (Healy, 1997). Je nesporné, že atraktivní druhy byly vždy vystaveny zájmu býložravců a musejí tak mít vyvinutou strategii, jak přežít. Intenzita tlaku býložravců se měnila v závislosti na klimatu, predaci apod. Přesto ale mnohé okusované druhy dokázaly přežít do dnešní doby a jejich současná eliminace z prostředí ukazuje na porušení historicky ustálené rovnováhy. Jednoduché pravidlo o umožnění obnovy všech rostlinných druhů je ale komplikováno. 1. Je obtížné stanovit, že daný druh zcela vymizel, zejména na větších územích. 2. Prokázání eliminace druhu na malé ploše, kde dochází k soustřeďování zvěře, u vzácných druhů, v krátkodobém časovém měřítku, je problematické hodnotit jako důvod ke snižování početnosti býložravců. To se týká zejména druhů, které umí desetiletí přežívat skrytě v podrostu a čekat na pokles intenzity okusu a pro druhy, jejichž semena jsou rozšiřována na větší vzdálenosti. Můžeme předpokládat, že i v minulosti periodicky docházelo k lokálnímu zvyšování denzity býložravců a silnému tlaku na atraktivní druhy, jejichž přežití bylo umožněno jen na plochách méně využívaných býložravci a po poklesu stavů býložravců opětovně osídlily okolní biotopy. Přes svoji komplikovanost by se tento ukazatel měl brát v úvahu při hodnocení výsledků hospodaření na plochách větších než 1000 ha. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že už samotné stanovení kritérií pro únosný stav zvěře je velmi komplikovanou záležitostí vyžadující respektování specifik konkrétního prostředí. Pokud se ovšem podaří najít vhodná kritéria, nabudou na významu faktory, které ovlivňují využívání dřevin, protože míra jejich okusu bude jedním z nejvýznamnějších kritérií únosného stavu (Morellet et al. 2001). Obecně platí, že celková potravní nabídka většiny našich honiteb by uživila mnohem více zvěře, než zde žije dosud, pokud by tato byla ochotná přestat konzumovat hospodářsky významné, případně ohrožené druhy. Hlavním problémem je proto potravní atraktivita dostupné vegetace, přesněji řečeno dostupné množství biomasy, která je atraktivnější jak sledované dřeviny. Základní možností, jak omezit využívání dřevin je tak péče o kvalitní potravní zdroje v honitbě. To znamená nejen jejich vytváření, např. pěstováním plodin, ale také jejich zpřístupnění zajištěním klidu na pastevních plochách (turistika a 20
lovecké aktivity). Z hlediska dřevin je přitom rozhodující zimní období a výška a délka trvání sněhové pokrývky, případně naše schopnosti nahradit dočasně nedostupné potravní zdroje. Dosažení rovnováhy se často neobejde ani bez redukce zvěře, ale je třeba si uvědomit, že vztah mezi početností zvěře a intenzitou využívání dřevin není lineární.
3.3 Sezónní migrace velkých herbivorů Řada pohyblivých živočichů mění svá stanoviště v závislosti na ročním období. Živočichové se sezónně stěhují a tím se vyhýbají významnějším změnám ve stavu potravních zdrojů a v klimatu (Begon et al., 1997). Typickým příkladem sezónní migrace jsou vertikální přesuny velkých býložravců v oblastech s více či méně výrazným výškovým gradientem. Migrace spočívají v tom, že jedinci putují na přelomu podzimu a zimy do nižších poloh, následně na jaře s postupným táním sněhové pokrývky se vracejí zpět na svahy hor, až dosáhnou otevřených hřebenových partií. Zde se zdržují po celé léto až do pozdního podzimu a když nastane zima, opětovně sestupují do poměrně chráněných údolí (Hojgr, 1986, Cloudsley-Thompson, 1988, Schmidt, 1993, Begon et al., 1997, Mysterud, 1999). Většina autorů se shoduje v tom, že býložravci migrují na podzim či na začátku zimy do nižších poloh proto, aby nalezli prostředí s nižší sněhovou pokrývkou, ta totiž znemožňuje přístup k potravě, zvyšuje energetický výdej (Parker et al., 1984) a pravděpodobnost napadení predátorem (Cederlund & Lindstrom 1983). V práci Mc Corquodala (1999) migrovali jedinci jelence ušatého (Odocoileus hemionus) na podzim ještě před napadením sněhu. Domnívá se, že důvodem k počátku podzimní migrace je postupný pokles v nabídce a kvalitě potravy a tím i příjmu živin v důsledku sezónní senescence rostlin. Podzimní migrace do nižších poloh považují za nezávislé na tvorbě sněhové pokrývky také Loft et al. (1984) a Garrott et al. (1987). Podle Thirgooda (1995) důvodem, proč se býložravci na podzim uchylují do lesních porostů v nižších nadmořských výškách, může být zvyšující se závislost na příjmu plodů a letorostů listnatých dřevin. Důvod pro migraci do letních stanovišť ve vyšších nadmořských výškách není již tak zřejmý. Atzler (1984) tvrdí, že pozdější tání sněhu, nižší teploty a pozdější nástup růstu vegetace ve vyšších polohách prodlužuje zvěři přístup k potravě s vysokým obsahem proteinů a nízkým obsahem vlákniny. Navíc v horských oblastech rozdíly v rychlosti tání sněhu na různých místech způsobují prodloužení období výskytu ostrůvků s dobře stravitelnou potravou. Albon a Langvatn (1992) ve své studii o jelenu lesním (Cervus elaphus) zimujícím na pobřeží Norska zjistili, že příčinou jarních migrací je přísun potravy vyšší kvality na letních stanovištích ve vyšších nadmořských výškách. Podle Morgantiniho a Hudsona (1989) může být příčinou jarní migrace do vyšších poloh snaha maximalizovat příjem různých druhů trav a bylin 21
s rozdílnou fenologií. Stejným způsobem můžeme vysvětlit, proč se býložravci na podzim déle zdržují ve vyšších polohách. Teorii, že letní stanoviště ve vyšších nadmořských výškách nemusí vždy znamenat výskyt kvalitnější potravy, podporuje dílo Mysteruda (1999), který toto pozoroval na srnci obecném (Capreolus capreolus) v Norsku. Rozsáhlejší letní stanoviště srnce oproti rozloze zimovišť si vysvětloval jejich nízkou kvalitou potravní nabídky. Srnci museli vyhledávat potravu na mnohem větším území, aby pokryli vysokou potřebu příjmu živin tvořící významné zimní zásoby. Další možná teorie spočívá v tom, že využívání vyšších nadmořských výšek je výsledkem výběru prostředí ovlivňovaného denzitou býložravců (Rosenzweig, 1981). Vysoko a nízko položené plochy mohou zajišťovat stejnou zdatnost býložravcům, ačkoliv se mění jejich kvalita za předpokladu, že také denzita zvěře ve vyšších polohách je nízká. Druhou možností může být skutečnost vytlačení jedinců subdominantních do vyšších poloh jedinci dominantními. V Jeseníkách pozoroval sezónní vertikální migraci jelena lesního (Cervus elaphus) na základě údajů ze sčítání trusu Matouš (1996) a Homolka a Matouš (1999). Radiotelemetricky zjišťoval velikost domovského okrsku a polohy jelena lesního (Cervus elaphus) Koubek a Hrabě (1996) a Homolka a Koubek (1996). V říjnu a listopadu využívají jeleni vegetačního klidu v oblasti hřebenu hor a teprve s prvním sněhem scházejí do nižších poloh. Místa přezimování jsou z pravidla v polohách nižších než 1000 m n. m.. Většina býložravců přezimuje na okraji lesního masivu v blízkosti polí a luk, kde je podstatně nižší sněhová pokrývka a tak snadněji získávají potravu. V lesích pak nalézají více okusových listnatých dřevin nežli ve vyšších polohách s převládajícím smrkem ztepilým (Picea abies). Z velké části jsou jedinci zimující v údolí vázaní na okolí krmelců. Na jaře, jak postupně odtává sníh a začíná rašit nová tráva, posouvá se jelen stále do vyšších poloh. V prostorách letních pastvišť podél hřebenů setrvává jelen až do pozdního podzimu (Homolka a Koubek, 1996). V kompaktních lesích se vyskytuje jen zřídka vzhledem k málo vyvinutému a na živiny chudému bylinnému patru (Jakrlová, 1994). Navíc nízká populační hustota jelena v těchto porostech může být vyvolána omezeným zastoupením metličky křivolaké (Avenella flexuosa) – 0,3%, která tvoří nejdůležitější složku potravy jelena v horských oblastech (Fišer a Lochman, 1969, Heroldová, 1993, Homolka, 1996).
3.4 Prostorová aktivita jelení zvěře Poznatky o pohybu, denních trasách, migracích a preferenci stanovišť jelení zvěře jsou sporadické a často ne zcela přesné. Nadále zůstávají předmětem bádání mnohých výzkumných pracovníků. Denní pohyb jelení zvěře v zimě stopováním mezi přikrmovacími místy a místy zálehů v Tatranském národním parku na Slovensku sledoval Chudík (1972). Bališ (1980) uvádí poměrně přesné informace o pohybu zvěře mezi 22
zimními a letními stanovišti a o stálosti zvěře na základě pozorování jelenů a jejich identifikaci podle typu paroží. Pozorováním neoznačkované zvěře se však často dospělo k některým chybným závěrům. Například Bališ (1980) uvádí, že jelení zvěř v malých polních lesících v Maďarsku je stálá a nemigruje mezi vzdálenými komplexy lesů. Tyto výsledky vyvrátil později realizovaný telemetrický výzkum přibližně 50 jedinců samičí a samčí jelení zvěře, kdy bylo zjištěno, že zkoumaní jedinci využívají velké domovské okrsky v řídce lesnatém revíru Hajós (okrsek laní - 3592 ha; jelenů – 7848 ha). V lesnaťejším revíru Babat byl průměrný domovský okrsek laní 783 ha (Szemethy et al., 1996). Lesní prostředí celoročně poskytuje jelení zvěři vhodné prostředí a zmenšuje její mobilitu (toulavost). Zvěř, která vychází do polí, respektive se tam dlouhodoběji zdržuje v čase dozrávání zemědělských plodin, ztratí po podzimní slizni potravní bázi a začínají rozsáhlé, potravně motivované migrace do větších komplexů lesa (Finďo, 2003). K odlišným závěrům se dospělo v horském prostředí Jeseníků, kde průměrná velikost domovských okrsků jelenů se v průběhu roku pohybovala od 20 do 438 ha a u laní od 26 do 217 ha (Koubek, Hrabě, 1996). Při podrobnějším studiu se zjistilo, že průměrná velikost domovského okrsku v dané oblasti v období od června do září dosahovala u jelenů i laní svého maxima 450 ha, resp. 150 ha. Pohyb laní byl omezen převážně na přesuny mezi denními stávaništi v houštinách a nočními místy pastvy na otevřených travnatých plochách. V zimním období (listopad – únor) dosahovala průměrná velikost okrsků malých rozměrů (jelen 60 ha, laň 35 ha). Zvěř byla soustředěna především okolo přikrmovacích míst. V jarním období (duben – květen) se průměrná velikost domovského okrsku přiměřeně zvětšovala (jelen 90 ha, laň 49 ha) jak zvěř začínala vyhledávat vhodné pastevní plochy (Homolka, Koubek, 1996). Radiotelemetrický výzkum jelení zvěře, který byl prováděn v Bavorských Alpách (Schröder, 1980) a ve švýcarském Národním parku Dolní Engadin (Blankenhorn, Buchli a Voser, 1978, Finďo, 2003), potvrdil existenci dvou typů jelení zvěře: zvěř stálou a zvěř, která migruje. Potvrdilo se, že v některých oblastech narušuje migraci zvěře její přikrmování. Respektive přemění migrující zvěř na stálou, což může být jeden z důvodů vzniku velkých škod na lesních porostech v místech zimovišť zvěře. Velice důležitým zjištěním byla skutečnost, že migrace jsou zvykem, který se potomci musejí naučit od rodičů, a že se tedy nejedná o vrozenou vlastnost – instinktivní chování. Tento poznatek byl exaktně dokázán v jednom štýrském revíru, kde zvěř po desetiletí přikrmovanou v údolích začali přikrmovat na jiném místě, aby tak zmírnili škody na lesních porostech. Dospělá jelení zvěř však stále navštěvovala prázdná krmeliště, kam byla naučena chodit, a nevšímala si nových krmelišť, která byla naplněna atraktivním krmivem (Schröder, 1980). Domovský okrsek je definován “jako území využívané živočichy pro běžné životní projevy, vyhledávání potravy, rozmnožování a péči o potomstvo“ (Burt, 1943). Na středním Slovensku Finďo (2003) provádí dlouhodobý výzkum 23
prostorové aktivity jelena pomocí telemetrie. Hlavním impulsem pro podzimní migraci na zimní stanoviště bylo napadnutí 20 – 25 sněhové pokrývky v lokalitách jeho letního výskytu. Tento poznatek se shoduje s údaji jiných autorů, kteří výšku sněhové pokrývky na letním stanovišti okolo 25 cm pokládají za popud pro odchod jelení zvěře na zimoviště (Chudík, 1972; Schmidt, Gossow, 1992). Z hlediska obhospodařování jelení zvěře v horském prostředí je důležitý poznatek, že jelen migrujícího typu se v období jednoho roku vyskytoval ve 4 velkých honitbách. V období jarního sčítání zvěře do 31. března se pohyboval na hranici dvou sousedních honiteb, ale v prvním květnovém týdnu odmigroval přes další honitbu do 4. honitby, která s jeho zimním stanovištěm ani nehraničí. Tento jelen se z pravidla celé vegetační období zdržoval při horní hranici lesa a vycházel na pastvu horské louky nad stromovou vegetací (hole). Tuto migrační trasu zopakoval tři roky za sebou. K podobným poznatkům získaných telemetrií, anebo sledováním jinak označené zvěře dospěli na více lokalitách v Alpách, např. NP Berchtesgaden v Německu (Berberich, Riechert, 1994), nebo ve Švýcarském NP Engadin (Blankenhorn, Buchli a Voser, 1980). Z výše uvedeného vyplývá, že v čase jarního sčítání jelení zvěře se započítává i migrující část populace, která se v době lovu na zimním stanovišti nebude nacházet. Blankenhorn, Buchli a Voser (1980) uvádí pro oblast Engadinu, že ze zimního stávaniště odejde v květnu a červnu 80 – 85% zvěře na letní stanoviště, asi 5% subadultních samců do tří let odejde na nová stanoviště a stálá zvěř tvoří pouze 10 – 15 kusů.
3.5 Denní aktivita jelení zvěře Vyčerpávající přehled o denní aktivitě jelení zvěře popsal Lochman (1965), viz Obr. 1. Je nutné si však uvědomit, že jeho práce byla postavena na sledování chování částečně ochočené zvěře chované na omezeném prostoru. Přehled chování jelení zvěře v průběhu 24 hodin 50
%
40
Příjem potravy Přežvykování
30
Odpočinek 20
Spánek
10
Přecházení
0 1
2
3
4
období
Obr. 1 Přehled chování jelení zvěře v průběhu 24 hodin (Lochman, 1945) 24
Finďo (2003) se při sledování prostorové aktivity zabýval i podrobným sledováním denní aktivity jelení zvěře. Konfigurace vysílače mu umožnila monitorovat celodenní průběh činností volně žijící jelení zvěře v přírodních podmínkách Nízkých Tater. Ve své studii rozlišoval tři typy aktivity: (1) úplný klid – spánek, (2) částečnou aktivitu související s odpočinkem, přežvykováním, přechodem nebo jiným komfortním chováním a (3) plnou pastevní aktivitu. Z hlediska příjmu potravy a škod působených na lesních porostech je nejdůležitější pastevní aktivita, která se obyčejně vyjadřuje jako pastevní cykly. U volně žijící zvěře je stále velice málo informací o pastevních cyklech. První provedl tuto studii Georii (1980, 1981, 1983) v alpském revíru Oberammergau náležející Univerzitě v Mnichově. Jelení zvěř se pase v kratších nebo delších cyklech po dobu celých 24 hodin (Finďo, 2003). Počet pastevních cyklů a jejich délka je závislá především na roční době a věku jedince. V zimním období měla zvěř 5 – 6 delších cyklů, přičemž se pohybuje jen na malém území v blízkosti potravního zdroje, což souvisí s úsporou energie v zimním období. Na jaře, v čase růstu nových parohů a ve stádiu pokročilé gravidity laní a laktace, se počet pastevních cyklů pohyboval od 8 do 11 cyklů. Je to období, kdy jelení zvěř potřebuje akumulovat maximální množství energie a výživných látek. Zvěř, která nebyla rušena, se pásla i v denních hodinách, přičemž pastevní cykly byly kratší a pohyb byl omezený na okolí lože. Ve večerních hodinách a nad ránem jsou zpravidla nejdelší pastevní cykly spojené také s delšími trasami při vyhledávání potravy. Vyrušovaná zvěř přechází na noční režim pasení, což je pro ni značně nevýhodné, protože přes den si nemůže naplnit bachor. Zvěř žijící v nížinách a pahorkatinách s možností vycházení za potravou do agrocenóz a otevřených biotopů, soustřeďuje pastevní aktivitu do nočních hodin, protože během dne je rušena lidskými aktivitami. Zvěř celoročně žijící v lesním komplexu (dále od rušivých elementů) má rozdělení pastevních cyklů rovnoměrnější a pase se pravidelně v denních i nočních hodinách.
3.6 Sociální chování jelení zvěře Sociálním chováním jelení zvěře se zabývala řada autorů (Lochman, 1985, Clutton-Brock, Albon & Guinnes, 1982, Bartoš, 2000, Wolf, 1995, Řehák et al., 1995). V ucelené formě ho pak popsal Bartoš in Vach et al. (1997). Jelen lesní (Cervus elaphus) je typicky sociálně žijící druh. V průběhu roku u něj dochází k více méně pravidelným sezónním změnám ve složení skupin a vztazích mezi sociálními kategoriemi. Sezónní cyklus sociálních změn, reprodukce a parožení jelena lesního (Cervus elaphus) popsal Bützler (1974), Clutton – Brock, Albon (1989) in Vach et al. (1997). Základem tlupy je rodina skládající se z matky – laně, koloucha a případně rok starého potomka (jelínek, laňka). Na rodinné svazky působí 25
především doba kladení a doba říje, na tlupy jelenů – samců pak doba říje a shazování paží. Před porodem se laně oddělují od ostatních členů tlupy, porod probíhá v izolaci. Těsně před kladením zahání laň od sebe ostatní členy rodiny. V tomto období je také nejzazší termín, kdy dochází k odstavu kolouchů. Není-li v této době vodící laň březí, může svého loňského koloucha vodit a kojit nadále. Mláďata všech u nás žijících jelenovitých jsou tzv. odkládacího typu. To znamená, že během několika dní po kladení se laň s kolouchem stýká jen v době kojení, jinak kolouch zaléhá do úkrytu, kde leží bez hnutí celé hodiny až do matčina návratu. Teprve po několika dnech ho začíná vodit za sebou a po několika týdnech přivádí laň koloucha k ostatním členům tlupy. Opět se spojí v rodinné jednotky. Jelínci z předchozí sezóny, nyní špičáci, někdy přecházejí již do mládeneckých oddělení. Jeleni – samci se v období mimo říji sdružují do samostatných tlup, které z pravidla obývají jiný prostor než laně s kolouchy. To však platí pro zvěř, žijící ve volných honitbách. V oborách, kde je omezený životní prostor může dojít k tomu, že se zvěř mimo říji podle pohlaví neodděluje, nebo trvale neodděluje. Samci si mezi sebou vytvářejí sociální hierarchii stejně jako laně ve své skupině (Bartoš in Vach et al., 1997).
3.7 Problematika přezimovacích obůrek pro jelení zvěř Přezimovací objekty spárkaté zvěře nejsou v české legislativě nikterak specifikovány. Obecně je lze považovat za součást provozu myslivosti a opatření na zmírnění škod působených zvěří (Růžička, 2005). Zadržování zvěře v obůrkách by mělo být po nezbytně nutnou dobu, tedy přes dobu strádání. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve svém § 45 odstavce 1, písmena t) zakazuje v těchto objektech střílet spárkatou zvěř s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí. Výjimku z tohoto ustanovení může udělit příslušný orgán státní správy myslivosti. Kostečka (2005) uvádí, že hlavním propagátorem myšlenky přezimovacích obůrek byl Ing. Josef Lochman, CSc., který ve spolupráci s Východočeskými státními lesy vypracoval první projekty na přezimovací objekty v areálu KRNAP. Byly vybudovány první 2 objekty, a to v letech 1968 – 1970. Kostečka (2005) rovněž uvádí, že v současné době je na území KRNAP 15 funkčních objektů, kde vzhledem k vhodné konfiguraci terénu Krkonoš a vhodně zvoleným lokalitám je možno konstatovat, že v prostoru obůrek přečká zimní období 90 až 95 % jelení zvěře. Další významnou lokalitou pod správou MŽP, kde je vybudovaná tradice přezimovacích obůrek, je NP Šumava. Hlavní nápor výstavby je datován od roku 1999, kdy do současné doby jich bylo vybudováno 15 (Kostečka, 2005). Na území těchto objektů je v průměru odchyceno 70 % jelení zvěře, což je dáno složitější konfigurací terénu a většímu sběrnému území. Kostečka (2005) vidí hlavní klady a význam přezimovacích objektů především ve vztahu zvěř versus les, dále také jako částečnou ochranu zvěře před turistickým ruchem, který v zimním období stále nabývá na své intenzitě. Dále vidí klady v zajištění existence stabilní a kvalitní populace zvěře v dané oblasti, ve zlepšení potravní nabídky v zimním a 26
především jarním období. Klady spatřuje rovněž ve snadnější kontrole zdravotního stavu, v usnadnění eliminace poraněných, nemocných a chovatelsky nežádoucích jedinců. Kromě kladů existují přirozeně i záporné stránky přezimovacích objektů, které lze spatřovat ve zvýšeném tlaku na prostředí obůrky, zvýšené možnosti přenosu nákazy a parazitů, dále pak ve zvýšené vnitrodruhové kompetici, hrozbě zvýšeného stresu a poranění z důvodu nekázně lidí, zvýšené možnosti ataku pytlačících psů či jiných šelem a v neposlední řadě ve zvýšené atraktivitě pytláctví, které je zde navíc značně zjednodušeno. Svůj podíl negativního vlivu si rovněž nese snížení přirozené úmrtnosti slabých jedinců, kteří by v přirozených podmínkách nepřežili. Badalík, Rybář (2005) uvádí, že v roce 2002 bylo v rámci Lesů České republiky, s. p. v provozu 14 přezimovacích objektů, přičemž roku 2005 došlo k výstavbě 3 nových objektů v Krušných horách (LS Klášterec a LS Litvínov). Autoři dále zmiňují, že přezimovací obůrky mají svůj původ v alpské oblasti Rakouska, přičemž nelze spolehlivě zjistit přesná doba. Mayer – Melnhof uvádí, že v 30. letech 20. století, Donaubauer a Reimoser uvádějí až rok 1951. Autoři dále vycházejí ze zkušeností Lochmana. Převážnou část výměry obůrky by měl tvořit lesní komplex, avšak by se zde měla nalézat i louka či políčko pro zvěř. Ve vysokých polohách se však tyto pastevní plochy jeví jako problematické. Pro vysokou sněhovou pokrývku jsou zvěři nedostupné. Důležitým aspektem je vhodná výměra obůrky, kterou Lochman uvádí v rozsahu 6 – 10 hektarů, maximálně však 20 hektarů pro 50 až 60 kusů jelení zvěře. Důležitými prvky jsou rovněž tekoucí voda, zpevněná přístupová cesta ke krmelišti a ošetřená kostra porostu proti zimnímu ohryzu. Nezbytným vybavením obůrek jsou záskoky, kterými vniká zvěř do prostoru objektů poté, co se uzavřou brány. Z hlediska volby lokality je vhodné zohlednit místo, kde nedochází k časté návštěvnosti turistů a kde jsou dostatečné krytové podmínky. Takovéto podmínky poskytují například husté mlaziny lesních dřevin. Zajímavé jsou různé pohledy na využitelnost přezimovacích objektů. V České republice nejsou zaznamenávány žádné negativní ohlasy ani protesty orgánů ochrany přírody či ekologických iniciativ. V Německu jsou však názory na přezimovací objekty kritičtější. Wölfel (2001) kritizuje omezení pohybu zvěře v obůrkách po dobu téměř poloviny roku či nemožnost oddělení jelenů od holé zvěře. Donaubauer a Reimoser považují přezimovací obůrky za nouzová řešení, kdy byly již vyčerpány veškeré možnosti jak zabránit jelení zvěři působit citelné škody na lesních dřevinách. Rovněž se obávají, že by dlouhodobým využíváním služeb obůrek mohlo dojít ke snížení rozptylu zvěře v letním období a ke změnám v chování, které by se projevovalo v závislosti na člověku. Pro chov spárkaté zvěře v přezimovacích objektech platí veterinární předpisy stejně jako v případě chovu této zvěře ve volnosti. Je pochopitelné, že v místech, kde je zvěř ve vysokých denzitách, je riziko přenosu chorob mnohonásobně vyšší. Lamka, Čechura (2005) poukazují na velký význam ošetřování spárkaté zvěře s přípravky mající antiparazitární účinky. Zdůrazňují však důležitost správné aplikace těchto medikamentů. Autoři doporučují vyšetřovat trus zvěře pocházející z počátečních dnů zvěře v objektech. Tímto lze zjistit parazity, kteří 27
se u dané zvěře vyskytují a používat tak správné prostředky na jejich přeléčení. Další významnou součástí v péči o spárkatou zvěř v přezimovacích obůrkách je její welfare (pohoda). Tato pohoda spočívá především v zajištění kvalitní výživy a nerušeném pobytu zvěře v objektech. Veškeré rušivé vlivy je tedy nutné eliminovat na minimum. Potrava by měla být dostupná všem jedincům a měla by respektovat fyziologické potřeby spárkaté zvěře. Zabloudil, Korhon (2005) uvádí hodnoty potravních složek pro jelení zvěř v následující podobě: 100 kg vážící kus jelení zvěře by měl za jeden den spotřebovat 1,5 až 2 kilogramy sena (objemové krmivo), 1,5 až 2 kilogramy jádra, 4 až 6 kg dužnaté stravy, přičemž celková denní hodnota by měla činit 9 až 13 kilogramů. Autoři také uvádějí spotřebu vody, kdy jeden 100 kg vážící kus jelení zvěře spotřebuje denně 15 až 23 litrů vody. V této souvislosti nutno podotknout, že se jedná i o vodu vázanou v potravě.
28
4. Charakteristika zájmové oblasti 4.1 Všeobecná charakteristika Krušných hor v zájmové oblasti LS Klášterec Zájmové území se nachází v severozápadní části České republiky, v kraji Ústeckém, okrese Chomutov. Z hlediska regionálního členění reliéfu ČR náleží vybraná oblast do: provincie: Česká Vysočina soustavy: III. Krušnohorská soustava podsoustavy: III. A Krušnohorská hornatina celku: III. A-2 Krušné hory podcelku: III. A-2B Loučenská hornatina dílčího podcelku: III. A-2B1 Přísečnická hornatina Oblast Krušných hor spadá do krystalinika Českého masivu. Vlivem Varijského vrásnění došlo k samotnému vytvoření Krušných hor a v konečných fázích pak vznikají rudná ložiska. Následkem Alpinského vrásnění dochází k vyzdvihování či naopak k poklesu jednotlivých bloků. Postupem času vzniká opět značná rovina, která je však narušena tzv. Krušnohorským zlomem, kdy došlo v pozdních třetihorách k vyzdvižení kry o 1200 metrů a k typickému rázu kerného pohoří. Postupem času docházelo k zarovnávání povrchu a tvorbě rašelinišť rozsáhlého charakteru. V mladších třetihorách dochází k pomalému a postupnému vyzdvihování, který trvá do dnes. Na přelomu třetihor a čtvrtohor dochází k vulkanické činnosti. Ve čtvrtohorách došlo během doby ledové několikrát k zalednění. Během tohoto období měly Krušné hory ráz tundry, v dobách meziledových vznikala rašeliniště dnešního charakteru. Oblast je tvořena metamorfovanými (přeměněnými) horninami krystalinika jako je rula, svor a fylit. Část území je překryta bazickými horninami z období vulkanické činnosti zejména pak čedičem. Podle geologické mapy ČR náleží oblast mezi paleozoikum až algonkium s dvojslídnými ortorulami nejvyššího stáří. Vyskytují se zde rovněž krystalické vápence, skarny, amfibolity a žíly porfyrů. Nejvyšším bodem oblasti je Klínovec, který se svými 1243,7 m n. m. je zároveň nejvyšší horou Krušných hor. Z hlediska klimatu náleží oblast LS Klášterec ke klimatickému okrsku C1 - mírně chladný a C2 – chladný (dle Quitta), jako převažujícímu charakteru mezoklimatu. Dále jsou na území zastoupeny klimatický okrsek B5 – mírně teplý, mírně vlhký a B8 – mírně teplý, vlhký, vrchovinný (dle Quitta). Charakter klimatu výrazně ovlivňuje západní proudění vzduchu s převažujícím SZ větrem, který přináší dostatek srážek, dále pak reliéf terénu. Roční průměrný úhrn srážek v oblasti náhorní roviny se pohybuje v rozmezí 800 mm až 1000 mm. Oblast LS 29
je typickým zástupcem srážkového stínu Krušných hor, kdy oblast Žatecké pánve patří mezi nejsušší místo v ČR. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje od 2,7 °C do 8°C s výskytem častých inverzních poloh. Půdní typy jsou ve vybraném území zastoupeny především Kryptopodzoly (46%) a podzoly (7%). Pro podzoly je typická mocná vrstva surového nadložního humusu a v oblasti je zastoupen především humusovou varietou. Vzhledem k charakteru terénu, výskyt častých rovných depresí, se v důsledku trvalého zamokření vyvinuly organozemě (6,7%) a gleje (8,2%). Současný stav půdního tělesa je dán vývojem situace depozice především SO2 a následnou revitalizací pomocí vápnění dolomitickým vápencem. Vesměs se jedná o půdní profil narušený skarifikací povrchových horizontů, kdy vzniklý obnažený minerální horizont podlehl postupné degradaci a poruchám v minerální výživě rostlin. Takto vzniklé valy jsou v současné době u konce procesu revitalizace a postupně zalesňovány porosty cílových dřevin, např. na základě výsledků grantu (Vavříček et al., 2007, 2008, 2009). Povrchové vodstvo náleží prostřednictvím řeky Labe k úmoří Severního moře. Řada malých toků se vlévá do řeky Ohře, hlavní toky pak do německé řeky Zschopau. Mezi hlavní toky náležejí Černá voda, Polava a Přísečnický potok, kdy plocha jejich povodí činí 190 km2. Na území režijní honitby pramení řeka Chomutovka. Oblasti dominuje vodní nádrž Přísečnice vybudovaná v 70. letech 20. století, která je zásobárnou pitné vody pro oblast Mostecké pánve. Oblast Krušných hor je navíc jednou z významných složek soustavy chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV). Tato skutečnost je rovněž zohledňována v novém lesním hospodářském plánu LS Klášterec pro období 2009 – 2018, kdy převážná většina porostů v náhorní plošině je zařazena do kategorií lesů zvláštního určení. Výše popsané skutečnosti významně napomáhá přirozený reliéf terénu a geologické podloží, který je ve vrcholových partiích rovinatý a přispívá tak k tvorbě rozsáhlých zamokřených ploch, respektive rašelinišť a navíc Krušné hory tvoří „nárazový štít“ převládajícímu severozápadnímu proudění, které přináší srážky a tak obohacuje tuto oblast o značné množství vody. Infiltrační hydrická funkce lesů zde, tedy, nabývá na svém významu. Biogeografické členění ČR zařazuje zvolenou oblast do smrkovobukovo-jedlového stupně pod 25%; jedlo-bukového nad 50%. Lesnatost (podle mapy lesnatosti) činí 65 až 95 %. Území náleží do Přírodní lesní oblasti (PLO) 1 – Krušné hory, respektive 1c – Krušné hory – východ a částečně také do 1b – Krušné hory – západ. Z hlediska výškové stupňovitosti je území lesní správy tvořeno především 6. a 7. lesním vegetačním stupněm (LVS). Z typologického členění lesního ekosystému podle systému ÚHÚL převládají v zájmové oblasti ekologická řada kyselá s dominantní edafickou kategorií K – kyselá a ekologická řada oglejená s edafickými kategoriemi O – oglejená středně bohatá a Q – oglejená chudá. Významnou součástí lesního ekosystému Krušných hor jsou rašeliniště, která tvoří nedílnou součást krajinného rázu a ekologické stability. Značný význam mají rašeliniště i pro životní prostor jelení zvěře. Poskytují totiž 30
ideální krytové a klidové podmínky, které jsou klíčové z hlediska distribuce těchto herbivorů v oblasti.
4.2 Charakteristika dílčích lokalit LS Klášterec Pro účely vyhodnocení distribuce jelení zvěře v oblasti lesní správy Klášterec a jejího vlivu na kultury lesních dřevin byly vyčleněny dvě základní lokality či území. Filozofií pro toto rozčlenění je fakt, že současné rozmístění (distribuce) jelení zvěře a z toho plynoucích dalších charakteristik v oblasti LS je značně diferencované. Rozdílná početnost (denzita) jelení zvěře v zájmové oblasti plyne z řady faktů, z nichž nejvýznamnější roli hraje přítomnost rozsáhlého komplexu rašelinišť na východě území LS Klášterec (Baláž, 2007). Mimo jiné také vlastnické hranice lesních pozemků mezi majetkem LČR, s. p. a majetkem Městských lesů Chomutov. Zájmové území lesní správy bylo tedy rozděleno na lokalitu s pracovním názvem „západ“ a „východ“. Určité specifikum v tomto rozdělení nese tzv. přechodová zóna, která je tvořena migračním koridorem mezi západní a východní částí (na území honitby Černý potok). Bližší pojednání o konkrétních podmínkách těchto lokalit včetně vymezení hranic viz následující popis. Z hlediska věcné náplně charakteristiky lokalit bude u jednotlivých areálů charakterizován biotop a příslušnost k honitbám.
4.2.1 Charakteristika lokality západ Lokalita „západ“ byla vymezena v západní části LS Klášterec, respektive se jedná o areál západně od Přísečnické přehrady, která byla ustanovena jako základní mezník hranic mezi lokalitami. Vymezení hranic lze popsat následovně: od krajské hranice podél státní hranice se SRN až na úroveň Přísečnické přehrady (obec Kryštofovy Hamry). Podél levého břehu přehradní nádrže na státní silnici č. 223 vedoucí do obce Měděnec. Odtud hranice pokračují po silnici č. 223 směrem na Klínovec, kde se v místě pod Meluzínou přechází opět na krajskou hranici, která protíná úbočí vrcholu Klínovec až k státní hranici se SRN (viz grafická příloha). Tato lokalita, u které je uvažováno s výrazně nižší denzitou jelení zvěře, je tvořena následujícími honitbami pronajatých od držitele LČR, s. p.: Klínovec, Vápenka, Vejprty, Orpus, Velký Špičák a Černý potok. Do území rovněž zasahuje honitba obce Kryštofovy Hamry, lesní pozemky však náleží jmenované obci, proto nebude tato honitba v této diplomové práci uvažována. Bližší charakteristika zájmových honiteb viz kapitola Přílohy. Nejvyšší polohy této lokality se rozprostírají v úbočí Klínovce (1243,7 m n. m.) a jsou tvořeny převážně vysokokmennými smrkovými porosty v mýtném věku. Směrem na východ přechází tyto smrkové porosty v biotop 31
pastvin, respektive rozsáhlého komplexu tzv. Hájských luk v katastru obce Háj u Loučné. Hájské louky jsou horskou nivou s výskytem typických montánních druhů rostlin a jsou vklíněny do komplexu lesních porostů, respektive tvoří enklávu, která hraje důležitou roli v denní migraci jelení zvěře. Povodím Černé vody pokračuje rozsáhlý celek lesních porostů, které jsou tvořeny především dřevinami náhradními, či dřevinami cílové dřevinné skladby, zejména pak smrkem ztepilým (Picea abies). Z pohledu věkové struktury porostů se jedná zejména o kultury či mlaziny, místy se vyskytují tzv. probírkové porosty, resp. Tyčkoviny a tyčoviny smrku. Povodí Černé vody a Přísečnického potoka lze povožovat za základní tepny lokality západ a lze konstatovat, že téměř veškerá plocha jejich povodí spadá do zájmové oblasti. Biotopy se střídají, přičemž dominují již výše zmiňované porosty náhradních dřevin, a to ve dvou základních podobách; v prvé podobě se jedná o čisté porosty náhradních tvořených zejména smrkem pichlavým (Picea pungens), břízou bradavičnatou (Betula pendula), modřínem opadavým (Larix decidua), smrkem omorikou (Picea omorica) či borovými exoty (Pinus spp.). Tyto porosty jsou převážně monokulturami, v případě smrku pichlavého (Picea pungens) se tyto vyskytují na tzv. mezivalech, tedy plochách po skarifikaci povrchových horizontů. Druhá podoba těchto biotopů je tvořena podsadbami cílových hospodářských dřevin, smrk ztepilý (Picea abies), buk lesní (Fagus sylvatica), eventuálně jedle bělokorá (Abies alba), pod porosty náhradních dřevin (PND). Dalším, neméně významným, respektive početným biotopem, jsou rozsáhlé kultury cílových dřevin, které byly vysázeny na plochy valů po jejich rozhrnutí. V lokalitě nalezneme rovněž významný podíl smrkových tyčkovin a tyčovin, které slouží zvěři jako kryt. Dospělé, mýtní porosty zde nalezneme také, nicméně jejich zastoupení je spíše nevýznamné. Ale i tak tvoří v některých honitbách početnou skupinu biotopů (Černý potok, Klínovec). Rašeliniště se v tomto areálu také nacházejí, netvoří sice tak rozsáhlý komplex, jako v případě východní části lesní správy, nicméně tvoří významnou složku, kterou využívá jelení zvěř jako své útočiště. Konkrétně se jedna o rašeliniště mezi obcí Kovářská a Měděnec – „Na ptačí“, rašeliniště v prostoru za zastávkou ČD v k. ú. obce Kovářská „Na spáleništi“, rašeliniště pod vrcholem Klínovce, rašeliniště pod Meluzínou a rašeliniště v prostoru mezi obcí Černý potok a Vejprty. Závěrem lze dodat, že západní část LS Klášterec je lokalitou, kde se předpokládalo, že je prokazatelně nižší denzita jelení zvěře a z toho vyplívající letní impakt na keřové patro. Z tohoto důvodu došlo k jejímu vylišení oproti části východní, kde je situace opačná. Důvody a příčiny této hypotézy budou uvedeny v kapitole výsledky a diskuze.
32
4.2.2 Charakteristika lokality východ a přechodové oblasti Lokalita východ je situována do oblasti východně od Přísečnické přehrady až na hranici s lesním majetkem města Chomutov. Stručný popis hranic lze charakterizovat průběhem státní hranice se Spolkovou republikou Německo až na zmiňovanou hranici s majetkem města Chomutov, kde hranice probíhá tokem řeky Chomutovky až k obci Hora Svatého Šebestiána. Odtud probíhá do obce Nová ves, ze které pokračuje tokem Prunéřovského potoka do lokality zvané „Myší díra“. Z této lokality pak po státní silnici č. 223 přes obec Výsluní až k Přehradní nádrži Přísečnice, kde se střetává s lokalitou západ. Z hlediska mysliveckého hospodaření náleží zvolená oblast do honiteb Výsluní a režijní honitby LČR, s. p. Jelení hora. Na rozdíl od lokality západ, je tento areál tvořen rozsáhlými komplexy rašelinišť, které se vyskytují v oblasti pod vrcholem Jelení hora a spolu s rašeliništi v majetku města Chomutov tvoří souvislý pás, který sahá až na pokraj Bezručova údolí. Charakteristika ostatních biotopů je shodná s biotopy na lokalitě západ s tím rozdílem, že převažují porosty náhradních dřevin a jejich přeměny na dřeviny cílové druhové skladby. Nalezneme zde také vyšší podíl čistých porostů břízy, které na západní části nedosahují takovýchto výměr. Na úbočí vrcholu Jelení hora (Hassberg) se vyskytuje porost buku lesního (Fagus sylvatica) v mýtném věku, který je vázán na čedičové podloží a tvoří jeden z typických biotopů těchto vrcholů v oblasti Krušných hor. V prostoru mezi železniční tratí Chomutov – Vejprty je rozsáhlý komplex podmáčené smrkové tyčoviny, kterou na západní části nenacházíme. Geomorfologií terénu lze tuto lokalitu charakterizovat jako výraznou rovinu s četnými rašeliništi přecházející v mírný svah v jižní expozici s dominantním vrcholem Jelení hora (993 m n. m.). Nelze ani opomenout v celku rozlehlý komplex pastvin na pravém břehu Přísečnické přehrady. Jak již bylo avizováno, východní část lesní správy je z hlediska početnosti jelení zvěře mnohem více zatěžována, než část západní. Tomuto tvrzení napomáhá skutečnost výskytu rašelinišť a režijní honitby Jilmová v majetku města Chomutov, které má odlišnou strategii a náhled na management jelení zvěře v oblasti. Za přechodnou oblast lze považovat území v areálu honitby Černý potok, a to v prostoru mezi přehradní nádrží Přísečnice a státní hranicí, kdy tento „pás“ je možnou cestou migrace jelení zvěře z prostoru režijní honitby (východní část) do části západní. Jedná se o biotop smrkového porostu v mýtném věku situované do mírné terénní deprese, který přechází ve strmý svah západní expozice směrem k hranici s režijní honitbou LČR, kterou tvoří lesní cesta „Ulmbašská“ (Jilmová). Zde se jedná především o porosty náhradních dřevin při horním okraji a mýtní porosty smrku ztepilého (Picea abies) a buku lesního (Fagus sylvatica) v dolní části vymezeného území. Tato oblast, tedy, náleží do honitby Černý potok a můžeme konstatovat, že vzhledem k výše uvedeným aspektům se jedná o území honitby s nejvyšší denzitou jelení zvěře.
33
5. Metodika práce Problematika řešená v této diplomové práci je koncipována do několika cílů. Metodické postupy, podle kterých bylo jednotlivých cílů dosahováno, budou v této kapitole popsány shodně s jednotlivými cíly v úvodní kapitole Cíle práce. Jak již bylo avizováno v předchozí kapitole, základní myšlenkou diplomové práce je rozdělení území LS Klášterec na dvě části, a to podle základního kritéria, kterým je denzita (početnost) jelení zvěře ve sledované oblasti. Rozdílná početnost této zvěře a její distribuce na území správy v rámci vymezených lokalit je rozhodujícím kritériem, které vypovídá o očekávaných škodách na kulturách lesních dřevin či o možnostech naplňování plánu lovu dílčích uživatelů honiteb. Závěrem nutno podotknout, že na území LS Klášterec byl do 31. 12. 2008 platný lesní hospodářský plán (LHP), který vstupoval do veškerých zdrojových dat, respektive označení porostů. Nový lesní hospodářský plán s platností od 1. 1. 2009 nebyl proto uvažován. Důvodem zůstává fakt, že většina prací proběhla v roce 2008 a 2007, tedy v období platnosti starého plánu, který byl tímto uplatňován.
5.1 Metodika stanovení zimní distribuce jelení zvěře V rámci prvního cíle diplomové práce; zimní distribuce jelení zvěře v přezimovacích objektech a v územích mimo tyto objekty bylo z metodického hlediska přistoupeno k následujícím postupům. Základním východiskem při zjišťování početních stavů, respektive denzity jelení zvěře v oblasti byly přezimovací obůrky, které se na území lesní správy Klášterec objevují od roku 2005. V současnosti jsou v provozu 4 přezimovací obůrky a v rámci této práce, respektive jednoho z cílů práce, zjištění početnosti jelení zvěře, byly všechny obůrky zahrnuty do oblasti zájmu. Vzhledem ke skutečnosti, že zvěř je v přezimovacích obůrkách uzavřená, lze předpokládat, že lze stanovit téměř přesný počet zvěře. Tohoto faktu bylo využito i při stanovení početnosti jelení zvěře v rámci této diplomové práce. Za účelem pozorování zvěře v obůrce a především za účelem určení co možná nejpřesnějších počtů zvěře, jsou obůrky vybaveny pozorovací kazatelnou. V této souvislosti nutno ještě podotknout, že přezimovací objekt v honitbě Vápenka (235 D) není touto kazatelnou vybaven, ostatní objekty s ní disponují. Dosažené výsledky, respektive počty jelení zvěře v těchto obůrkách vycházejí v případě objektů v lokalitě východ z nahlášených údajů správce přezimovací obůrky, zatímco v lokalitě západ pak z vlastního pozorování. Důvodem k tomuto je skutečnost, že správcem přezimovacích obůrek v západní části lesní správy je sdružení, ve kterém jsem rovněž osobně zainteresován. V souvislosti s problematikou přezimovacích obůrek je nutné zmínit, že hlavním úkolem je soustředit co možná nejvyšší počet jelení zvěře do konkrétní obůrky, respektive soustředit tuto zvěř z co možná největší plochy. K tomuto předpokladu je však nutné dodržet řadu jiných skutečností. Mezi hlavní pak patří přísné dodržování zákazu vnadění či přikrmování v blízkosti 34
přezimovacího objektu a zajištění, aby v prostoru obůrek bylo zajištěno atraktivní krmivo, které jelení zvěř do těchto prostor naláká. Neméně důležitou úlohu rovněž hraje vhodně načasované uzavření obůrek, kdy je nutné zkorigovat vhodnou kalendářní dobu spolu s maximálním množstvím zvěře v obůrce. Vhodnou dobu uzavření obůrek není možné stanovit direktivně na konkrétní datum, ale je nutné vycházet především z povětrnostních podmínek. Značnou úlohu v tomto hraje první sněhová pokrývka, která je přirozeným aktivátorem migrace jelení zvěře do míst obvyklého výskytu atraktivní potravy, poté již zbývá nalézt vhodný okamžik, kdy se domníváme, že zvěř již nebude migrovat a obůrku zavřít. Pro jednotlivé kusy, které v průběhu zimy narazí na tato zařízení, jsou vybudovány záskoky, kterými má zvěř možnost vniknout do prostoru obůrky. Důležité však je, aby byl záskok vhodně umístěn, nejlépe u místa předkládání dužnatého krmiva, které je pro jelení zvěř nejvíce atraktivní. Zimní distribuce jelení zvěře mimo přezimovací obůrky byla monitorována pomocí metody sčítání stop zanechaných na sněhu. Za tímto účelem byly vytyčeny linie. Průběh linií byl stanoven tak, aby protínaly všechny druhy prostředí atraktivních pro jelení zvěř a současně podchytily pravděpodobné hlavní tahy jelení zvěře v zimním období. Transekty, na kterých byl zaznamenáván počet zanechaných stop, byly voleny tak, aby v první řadě podchytily zvěř v těsné blízkosti přezimovacích obůrek. Následovaly linie v předem vytipovaných územích, kde se předpokládal výskyt jelení zvěře, především pak z důvodu přikrmování či vnadění. Systém počítání stop na liniích spočíval v tom, že zvolená trasa byla tvořena z jednotlivých linií, které na sebe navazovaly o různé délce. Na každé linii byla zaznamenávána stopní dráha jelení zvěře. Vznikl tak soupis linií se zaznamenanými stopami v daném území, kdy bylo nutné rozhodnout, zdali se jedná o stopu jiného kusu, či stopu téhož kusu a z této skutečnosti se následně stanovil konečný počet zvěře, který se ve zvolené oblasti trvale pohybuje. V této souvislosti nutno ještě podotknout, že bylo nutné počkat na obnovu, tedy na dobu, kdy veškeré stopy zanechané na liniích šlo považovat za čerstvé. Nemohlo, tedy, dojít k započítání stop pocházejících z jiného časového úseku. Bylo požadováno minimálního požadavku 2 termínů sčítání. Při vyhodnocování zimní distribuce, která proběhla v zimě roku 2007 a v zimě roku 2008, mimo přezimovací objekty, bylo rovněž využito hlášení o počtu jelení zvěře v místech schválených zařízeních pro přikrmování jelení zvěře. Toto hlášení bylo zprostředkováno uživateli honiteb a konzultováno pracovníky LS Klášterec, přičemž jsem tato místa osobně navštívil a podle stop zanechaných na obnově v těsném okolí těchto zařízení, došlo k vyjádření konečného počtu zvěře, který vstupuje do výsledků této diplomové práce.
35
5.2 Metodika stanovení relativní četnosti jelení zvěře v zájmové oblasti Vyjádřením relativní četnosti jelení zvěře na LS Klášterec napomůže tento údaj k vytvoření představy v jaké části území LS se jelení zvěř vyskytuje ve zvýšených počtech, či naopak v počtech kusů blížících se stavům normovaným. Jak již bylo několikráte avizováno, základní myšlenkou této diplomové práce je na základě vědeckých metodik stanovit početnost jelení zvěře a především její distribuci v rámci areálu lesní správy a potvrdit tak hypotézu (skutečnost), že na západní části území je denzita jelení zvěře znatelně nižší, než v části východní. V rámci druhého cíle diplomové práce, vyjádření relativní četnosti jelení zvěře, bylo přistoupeno k metodice jednorázových transektů, tedy k nepřímé metodě zjišťování početnosti velkých kopytníků na základě jednorázového sčítání zanechaného trusu na předem vytipovaných lokalitách. Oproti bakalářské práci, kde bylo použito metodiky opakovaného sčítání trusu na čištěných plochách, jednorázové transekty jsou založeny na jednorázovém použití, tedy pouze na jednom sčítání. Po získání vstupních dat, v podobě množství hromádek trusu zanechaných na transektech, bylo přistoupeno k vyjádření relativní četnosti jelení zvěře. K tomuto bylo nutné nejprve vyjádřit tzv. přepočtový koeficient, který vychází z údajů zjištěných na čištěných plochách, které byly využívány v bakalářské práci (Baláž, 2007). Následoval výpočet podle vzorce (viz níže), který byl rovněž používán již v bakalářské práci, avšak s rozdílnými vstupními údaji. Prvním předpokladem pro použití této metody bylo nutné určit lokality v rámci lesní správy, na kterých následně proběhlo jednorázové sčítání. Celkem bylo vytipováno 21 lokalit. Snahou při stanovování těchto ploch bylo pokrýt veškeré biotopy z hlediska jelení zvěře, respektive hlavní typy lesních ekosystémů v oblasti. Ty lze v podstatě rozdělit následovně: biotopu čistých porostů náhradních dřevin, porostů náhradních dřevin s podsadbou dřevin cílových, kultury cílových hospodářských dřevin (na rozhrnutých valech), tyčovina smrku ztepilého (Picea abies), mýtní porosty SM a rašeliniště. V rámci každé lokality bylo využíváno stejné výměry dílčích transektů, která byla stanovena na 100 m2. Každý transekt byl, tedy, dlouhý 50 m a široký 2 metry. V těchto liniích došlo k počítání veškerých nalezených hromádek trusu bez rozdílu stáří a zaznamenání do zápisníku. Množství linií (transektů) bylo voleno podle celkové výměry lokality, respektive její velikosti, jelikož výměra lokality není nutným údajem vstupujícím do výpočtového vzorce, není tato uvažována. Po provedeném terénním šetření bylo provedeno vyhodnocení získaných dat, respektive tabulkový přehled počtu hromádek trusu v jednotlivých transektech v rámci dílčích lokalit (viz kapitola Výsledky a diskuze). Jak již bylo jednou zmiňováno, pro finální vyjádření relativní četnosti jelení zvěře v oblasti bylo nutné zachytit množství hromádek trusu na čištěných plochách, které byly využívány v bakalářské práci (Baláž, 2007). Jedná se o lokality ve východní části LS Klášterec, jmenovitě lokalitu A – porost 110 A 2b/1b a lokalitu B – porost 101 A 2a. Kde bylo využito posledního údaje zjištěného množství trusu 36
po posledním čištění (podzim 2007) a údajů jednorázového vyhodnocení hromádek trusu, které proběhlo na jaře roku 2008 a to na plochách těsně přiléhajících k plochám čištěným. Následoval výpočet, při kterém nejprve bylo nutné vyjádřit počet hromádek trusu na 100m2 v rámci čištěných ploch, jelikož tyto mají výměru větší, než plochy nečištěné (jednorázové). Následoval výpočet průměrů hromádek trusu pro čištěné plochy i nečištěné plochy na 100 m2 velkých liniích. A finálním výpočtem, kdy bylo nutné vyjádřit přepočet hromádek trusu z čištěných ploch na jednorázové, bylo průměrnou hodnotou z obou lokalit (A, B) dosaženo výsledného přepočtového koeficientu o hodnotě 0,074971 hromádky trusu na 100m2 v rámci přepočtu zjištěného množství hromádek při jednorázovém sčítání na jaře roku 2008. Přesný výpočet viz tabulka v kapitole přílohy. Závěr zjištění relativní četnosti jelení zvěře v oblasti LS Klášterec spočíval v samotném vyjádření této četnosti pomocí výpočtového vzorce (viz níže). Nejprve však bylo nutné sestavit přehledné tabulky podle dílčích lokalit s uvedením porostu, plochy transektů a jejich označení, příslušné honitby, biotopů, počtu hromádek trusu a jejich přepočtení do čištěné podoby (dle výše uvedeného koeficientu). Pak již jen zbýval výpočet průměrné hodnoty hromádek trusu s koncovým dosazením do výpočtového vzorce: D = (N / T / F / P) * 1000, kde N vyjadřuje počet hromádek trusu vyprodukovaných na transektech, T dobu expozice trusu, F počet hromádek trusu, které vyprodukuje jeden jedinec za jeden den, pro účely diplomové práce byl zvolen počet 20 hromádek trusu a P pak výměru plochy, na které byl trus zaznamenáván (v ha). Tedy hodnota N představuje průměrnou hodnotu hromádek trusu přepočtených do čištěné varianty, Hodnota T nabývá dvou různých hodnot, v lokalitách 1 a 18 hodnoty 30 dnů doby expozice z důvodu toho, že sčítání proběhlo v měsíci květnu, což byla doba 1 měsíce po vypuštění jelení zvěře z prostor přezimovacích obůrek a v případě ostatních ploch pak jednotná doba expozice 90 dnů (3 měsíce). Hodnota F byla oproti bakalářské práci snížena na 20 hromádek denní defekace trusu, prvotní počet 25 byl nevyhovující zvolenému prostředí. Hodnota P – výměra lokality je konstantní a nabývá hodnoty 0,01 ha. Číslice 1000 pak neznamená nic jiného než přepočet získané hodnoty na 1000 hektarů plochy, což je nejpoužívanější údaj z hlediska vyjádření početnosti spárkaté zvěře, proto byl z těchto důvodů využit.
5.3 Metodika stanovení míry letního impaktu na kultury lesních dřevin V souvislosti s výskytem jelení zvěře ve studované oblasti, respektive její distribuce, je neméně důležitým ukazatelem její vliv na lesní ekosystém. Lépe řečeno vliv na hospodářskou škodlivost z lidského pohledu, tedy na hlavní předmět zájmu klasického lesnictví, strom. Z hlediska škod působených 37
spárkatou zvěří rozlišujeme následující druhy poškození: okus, přičemž předmětem zájmu zůstává pouze okus terminálního výhonu, ohryz, respektive zimní ohryz kůry a loupání, tedy jarní ohryzávání kůry, kdy je tato v míze (Čermák, 2006). Výše popsané hospodářské újmy (škody) páchané spárkatou zvěří jsou následně vyčíslovány v peněžních hodnotách, a to podle metodiky uvedené ve Vyhlášce č. 55/99 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Vytloukání můžeme pro malý podíl z celkového počtu poškození téměř vyloučit. Pro účely diplomové práce bylo přistoupeno k monitoringu letního impaktu na keřové patro, tedy na kultury lesních dřevin, kdy právě okus je jedním z nejvíce rozšířených (nejčetnějších) poškození. V zásadě rozlišujeme okus podle doby vzniku, tedy na okus letní, kdy k němu dochází v období vegetace na nově rašících terminálních výhonech, a okus zimní, který vzniká v období dormance na již vyspělém, zdřevnatělém letorostu. Vyhláška č. 55/99 Sb. však toto dělení nezná. Proto se z legislativního hlediska vykazují škody okusu terminálního výhonu v období od 1. 7. Do 30. 6. následujícího roku. V rámci zjišťování impaktu nebylo využito přesného postupu výše zmiňované Vyhlášky, ale kompletního náhledu na poškození sazenic, kdy byla posuzována přítomnost okusu terminálu, procentický rozsah bočního okusu a celkový vzhled (habitus) sazenice. Z uvedeného tedy vyplívá, že za účelem třetího cíle diplomové práce, určení míry impaktu na keřové patro, bylo přistoupeno k monitoringu okusu na sazenicích (kulturách) lesních dřevin, jmenovitě pak smrku ztepilého (Picea abies). Smrk je dřevinou, která je ze všech hledisek (pěstebního, produkčního i ekologického) jednoznačně nejdůležitější dřevinou v oblasti LS Klášterec, proto jsem se při stanovování letního impaktu zaměřil pouze na něj. Jak již bylo několikrát uváděno, byl zaznamenáván letní okus, tedy okus čerstvých terminálních a bočních výhonů. Monitoring proběhl v měsíci srpnu a září 2008. Před vlastním venkovním šetřením, bylo nutné vybrat zájmové lokality, respektive porosty, na kterých mělo šetření proběhnout. Základní myšlenkou v této problematice je propojení mezi distribucí jelení zvěře, respektive její denzitou v rámci lesní správy a z toho vyplývajícího rozsahu škod na kulturách. Proto bylo nutné volit šetřené porosty podle lokalit, na kterých proběhlo jednorázové sčítání trusu. Takto bylo vybráno 17 zájmových porostů (viz kapitola Výsledky a diskuze). Aby bylo možné efektivně zjistit rozsah poškození jednotlivých stromů a následné statistické vyhodnocení vztahu mezi denzitou jelení zvěře a rozsahem škod okusem, byla vytvořena speciální bodová klasifikace stupňů poškození (viz tabulka níže)
38
Tab. 2. Přehled hodnocených kritérií a jejich označení okus terminálu
hodnocení
ano
kód
1
Boční okus
rozsah (%)
0 – 10
kód
0
habitus
hodnocení
Sazenice má
kód
0
původní tvar a vzhled
ne
0
10 – 20
1
Mírně
1
narušený přirozený
20 – 30
2
Silně
2
narušená sazenice
30 – 40
3
zachován
3
v podstatě jen kmínek
40 - 50
4
50 – 60
5
60 – 70
6
70 – 80
7
80 - 90
8
90 - 100
9
Počet sazenic, které byly zahrnuty do monitoringu, se odvíjel od velikosti porostu, na kterém probíhalo zjišťování škod. V zásadě nejčastější počet činil 50 sazenic. Výsledky z terénního zápisníku byly převedeny do tabulek spolu 39
s označením porostu a honitby, na které proběhlo šetření. Grafické vyhodnocení v podobě grafů (viz kapitola Výsledky a diskuze) ukazují rozsah jednotlivých charakteristik poškození v rámci celé zájmové oblasti LS Klášterec a podle jednotlivých lokalit (západ – východ). Vyhodnocení okusu terminálních výhonů je vyjádřeno v procentech poškozených jedinců, zatímco ostatní položky (boční okus a habitus) pak v kódech poškození.
5.4 Postup návrhu managementu jelení zvěře v oblasti LS Klášterec Poslední cíl diplomové práce je zaměřen na komplexní pojetí managementu jelení zvěře v oblasti Krušných hor. Metodicky je zaměřen zcela na výsledky předchozích cílů, respektive na konkrétní závěry, které je nutné zohlednit nejenom v lovu, ale především v chovu a péči o tuto zvěř. Nutno ještě podotknout, že řada aspektů, které budou v rámci kapitoly Výsledky a diskuze zmíněny, vycházejí z vlastních poznatků a zkušeností, které jsem nabyl od mé rodiny a především aktivní činností v oblasti mysliveckého managementu právě v oblasti LS Klášterec. Základní přístup k tomuto cíli, který je neméně významný, ne-li nejvýznamnější, bude vycházet z maximální snahy argumentovat na podkladě získaných výsledků. Ne vždy, však, lze využít výsledků ve prospěch objektivity, empirické poznatky jsou také vysoce hodnotné.
40
6. Výsledky a diskuze Dosažené výsledky vychází z předem zvolené metodiky (viz kapitola 5). Jsou koncipovány podle jednotlivých cílů diplomové práce. Pod souborem údajů získaných dat vždy následuje diskuze dosažených výsledků.
6.1 Výsledky zimní distribuce jelení zvěře v oblasti LS Klášterec Zimní distribuce jelení zvěře a na ni navazující denzita na území lesní správy je rozdělena na dva dílčí celky. V prvém případě se jedná o početnost zvěře v přezimovacích objektech, která vychází z údajů provozovatelů a z vlastního pozorování. V druhém případě pak z denzity sledované podle stop zanechaných na obnově mimo areál obůrek.
6.1.1 Početnost jelení zvěře v přezimovacích objektech Na základě údajů správců obůrek byla vytvořena následující tabulka přehledu o počtu jelení zvěře uzavřených v těchto objektech. Údaje pochází ze zimy roku 2005/2006, 2006/2007, 2007/2008 a 2008/2009.
Tab. 3: Počty jelení zvěře zachycených v přezimovacích objektech
období honitba Jelení hora Výsluní Vejprty Vápenka
lokalita
výměra (ha)
východ východ západ západ
5 21 10 7
2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 17
30 40
27
11
45 45 11 30
45 45 15 35
41
Obr. 2: Graf početnosti jelení zvěře v přezimovacích objektech
Diskuze: Dosažené výsledky ukazují na počty jelení zvěře zachycené v jednotlivých letech. Jelikož počet odchycené zvěře závisí na řadě faktorů (především vhodném načasování uzavření bran), nelze dosazené výsledky považovat za jednoznačně poukazující na distribuci zvěře v dané oblasti. Počty vycházejí z hlášení provozovatelů obůrek, tedy v případě honitby Jelení hora: Lesy České republiky, s. p., honitby Výsluní: MS Hadí údolí Výsluní, honitby Vejprty: MS Barvář. V případě honitby Vápenka pak byla zvěř mnou osobně pozorována. Ačkoli bylo již jednou avizováno, že zaznamenaná zvěř nemusí být veškerou zvěří, která byla nahlášena, lze považovat výše uvedené počty za vysoce přesné a lze konstatovat, že úvodní hypotéza o vyšší denzitě v lokalitě východ je potvrzena. Jak je vidět v grafu, početnost zvěře je kromě prvního období (2005/2006) vždy vyšší na lokalitě východ, oproti lokalitě západ. Výkyv počtu ve prospěch lokality západ, respektive honitby Vápenka lze hledat ve skutečnosti, že umístění obůrky v této honitbě je situováno do míst, kde již delší dobu před výstavbou objektu docházelo k pravidelnému přikrmování. V režijní honitbě Jelení hora byla tato vystavena v místě, kde nikdy nedocházelo k přikrmování, proto lze hovořit o menších počtech odchycené jelení zvěře.
6.1.2 Početnost a zimní distribuce jelení zvěře mimo přezimovací objekty Prostřednictvím nepřímé metody sčítání stop zanechaných na obnově na dílčích liniích (transektech) proběhl v zimě roku 2008 a 2009 monitoring k vyjádření zimní distribuce jelení zvěře, respektive k její početnosti (denzitě). Výchozím bodem byly oblasti přezimovacích obůrek, kde bylo snahou zjistit počet jelení zvěře vyskytující se v blízkosti těchto objektů. Dalšími body pak byla místa trvalých přikrmovacích zařízení. V těchto lokalitách docházelo
42
k sčítání stop zanechaných na pomyslných transektech (liniích), respektive byly zaznamenávány stopní dráhy. Výsledky z roku 2008 pochází pouze z jednoho období, jelikož sníh, který v měsíci lednu napadl, vydržel velice krátkou dobu a poté co sněhová pokrývka roztála, nový již nenapadl. Proto nemohla být splněna podmínka min 2 termínů monitoringu. Počítání proběhlo dne 23. 1. 2008 a 4. 2. 2009. Výsledky jsou zpracovány v tabulkové podobě. Zobrazení míst trvalého zimního přikrmování bude uvedeno v mapových přílohách této práce.
Tab. 4: Sumární početnost jelení zvěře (včetně přezimovacích objektů) v rámci LS
rok honitba
lokalita
2008
2009
Jelení hora
východ
83
60
Výsluní
východ
63
66
Černý potok
přechodová
40
53
Vejprty
západ
39
60
Vápenka
západ
46
66
Orpus
západ
3
0
Velký Špičák
západ
6
0
Tab. 5: Denzita jelení zvěře u přikrmovacích zařízení v rámci LS
rok honitba lokalita Jelení hora východ Výsluní východ Černý potok přechodová Vejprty západ Vápenka západ Orpus západ Velký Špičák západ
2008 20 11 32 26 20 0 0
2009 25 21 53 45 31 0 0
43
Obr. 3: Graf početních stavů jelení zvěře v rámci krmných zařízení
Obr. 4: Graf celkového přehledu denzity jelení zvěře v zimním období
Diskuze: Zimní distribuce jelení zvěře v oblasti lesní správy Klášterec je téměř výhradně soustředěna do míst trvalého přikrmování, o čemž svědčí i výsledky zimní distribuce získané v letech 2008 a 2009 (viz obr. 2, obr. 3 a obr. 4). Údaje z transektů, které probíhaly v místech mimo zařízení pro přikrmování zvěře, jsou v porovnání s výše uvedenými zanedbatelné. V počtech zvěře navštěvující krmná zařízení je patrný nárůst počtu kusů v roce 2009 oproti roku 44
2008. Tento fakt lze vysvětlit tím, v roce 2008 nebyla v podstatě žádná sněhová pokrývka, nízké teploty prakticky nebyly vůbec, zatímco v roce 2009 dosahovala sněhová pokrývka až 1 metru při dlouhotrvajících mrazech. Tato skutečnost donutila téměř veškerou jelení zvěř z oblasti soustředit se do míst přikrmování. Zvěř tedy nemá možnost se dopátrat přirozené potravy. Dále je možné si povšimnout výrazně vyššího počtu jelení zvěře navštěvující krmná zařízení v lokalitě západ a to v případě obou let. Toto lze vysvětlit tím, že podmínky prostředí ve východní části lesní správy, vzhledem k přítomnosti biotopů rašelinišť a nepříznivého vrcholového fenoménu, jsou v zimním prostředí pro jelení zvěř natolik nepříznivé, že se přesouvají do nižších poloh (honitba Výsluní, resp. přezimovací obůrka), nebo v případě režijní honitby LČR, s. p., Jelení hora pak sousedství s honitbou Jilmová, kde dochází k pravidelnému přikrmování na několika místech, zatímco v honitbě Jelení hora se přikrmuje pouze v jedné lokalitě (115 A). Zatímco v západní části území jsou podmínky mírnější (četná údolí, závětrná místa) a především vytvořený systém krmelců pro jelení zvěř, který sice zaznamenává pokles, nicméně na ustálených místech je stále funkční. Z tohoto důvodu lze vysvětlit vyšší početnost jelení zvěře u těchto zařízení. Hlavní myšlenka, vyšší denzity ve východní části, však tímto není dotčena, jelikož v sumárních počtech jelení zvěře v rámci zimní distribuce je patrné, že ve východní části jsou počty zvěře vyšší (viz obr. 4). Z výsledků je také patrné, že v honitbách Orpus a Velký Špičák není jediné zařízení pro krmení jelení zvěře a celková denzita je v zimním období velice nízká. Příčinou toho, že v těchto honitbách není jediné zařízení pro krmení jelení zvěře (mimo vnadišť, která plní jinou funkci a navíc pouze do 15. 1.), se tato přemístí do míst trvalého přikrmování, tedy v případě honitby Orpus do území honitby Vápenka a v případě honitby Velký Špičák pak do honiteb Vejprty a především honitby Černý potok. Tím lze rovněž vysvětlit příčinu zjištěné výše kusů navštěvujících krmná zařízení v těchto honitbách. Návrh řešení této situace bude uveden v kapitole Návrh managementu.
6.2 Výsledky relativní četnosti jelení zvěře na podkladě jednorázového sčítání hromádek trusu Prostřednictvím jednorázových transektů na předem vytipovaných plochách byla následně vyjádřena relativní četnost jelení zvěře v oblasti LS Klášterec. Soupis všech ploch včetně bližších charakteristik (porost, lokalita, biotop, označení transektů, počty hromádek na jednotlivých transektech) bude umístěn v Příloze této diplomové práce. Snahou tohoto cíle bylo vyhodnotit relativní četnost jelení zvěře v oblasti, přičemž se uvažoval určitý vliv stanoviště (biotopu). Z tohoto důvodu byly transekty vedeny přes hlavní skupiny biotopů v oblasti. Před samotným vyhodnocením je důležité zmínit, že nutným předpokladem stanovení relativní četnosti bylo nutné zjistit údaje o počtu hromádek trusu na čištěných plochách, které byly používány v bakalářské práci (Baláž, 2007). Tyto pak sloužily pro přepočet údajů z jednorázových transektů 45
na čištěné, aby bylo možné následně vyhodnotit relativní četnost. Výsledky budou uvedeny v grafické a tabulkové podobě. Počítání hromádek trusu na vytipovaných lokalitách proběhlo v měsíci květnu roku 2008.
Tab. 4: Přehled ploch a jejich relativních četností v rámci LS Klášterec
plocha 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
oblast porost východ 409 D východ 406 A východ 423 A východ 415 A východ 413 C východ 110 C východ 110 A východ 114 F východ 102 D přechodová 178 A 6a přechodová 145 D západ 183 C západ 170 B západ 216 A západ 225 C západ 243 D západ 261 B západ 235 C západ 271 A západ 250 C západ 162 E
honitba Výsluní Výsluní Výsluní Jelení hora Jelení hora Jelení hora Jelení hora Jelení hora Jelení hora Černý potok Černý potok Velký Špičák Velký Špičák Orpus Orpus Vápenka Vápenka Vápenka Klínovec Vejprty Vejprty
rel. četnost 244 33 35 63 40 45 10 47 12 24 30 6 4 15 35 15 11 132 8 15 33
46
Obr. 5: Graf vyjádření relativní četnosti v rámci lokalit na LS Klášterec
Diskuze: Z výsledků relativní četnosti jelení zvěře v oblasti je patrné, že ve východní části lesní správy (plochy 1 až 9) dosahuje četnost vyšších hodnot než v oblasti západní a přechodové oblasti (10 až 21). Extrémní hodnoty u lokalit 1 a 18 poukazují na oblasti v blízkosti přezimovacích obůrek, kdy bylo záměrem vyhodnotit a porovnat relativní četnost jelení zvěře v těsné blízkosti přezimovacích objektů, aby tak došlo k porovnání výše jelení zvěře v obou částech LS. Plocha 1 (409 D) je situována do honitby Výsluní, severně od přezimovací obůrky ve vzdálenosti asi 500 metrů (viz mapové přílohy). Plocha 18 (235 C) pak do honitby Vápenka, východně od přezimovací obůrky ve vzdálenosti cca 700 metrů. Jak je patrné z obr. 5, relativní četnost jelení zvěře je v případě plochy 1 (244) téměř dvojnásobná oproti ploše 18 (132). Tento výsledek vypovídá o vysoké denzitě jelení zvěře v oblasti přezimovacích obůrek měsíc po jejich vypuštění a zároveň prokazuje mnohonásobně vyšší početnost této zvěře na území honitby Výsluní, oproti honitbě Vápenka i jiným honitbám v lokalitě západ. Nejvyšší relativní četnosti mimo oblasti u přezimovacích objektů v západní části území lesní správy dosáhla lokalita 15 (225 C), která spadá do honitby Orpus. Tento výsledek lze vysvětlit tím, že plocha, na které proběhl monitoring, náleží do biotopu rašeliniště, které je tím nejpřirozenějším krytovým stanovištěm v oblasti Krušných hor. Z těchto důvodů je během vegetační doby jelení zvěř soustředěna do těchto lokalit a nalézá zde vskutku účinné útočiště, ačkoli je celková početnost této zvěře v dané honitbě velice nízká. Ve východní části lesní správy Klášterec je nejvyšší relativní četnosti dosaženo v případě ploch č. 4 (63) a číslo 8 (47) kusů na 1000 ha území. Obdobně jako v západní části území, i zde se jedná o biotopy rašelinišť, které 47
navíc v této části (východní) dosahují mnohem větších výměr. Přesto lze pozorovat, že ve východní části LS je relativní četnost jelení zvěře vyšší, než v západní části území. Lze si rovněž povšimnout skutečnosti, že na plochách 12, 13 a 19 jsou dosažené relativní četnosti velice nízké, dokonce pod hranicí minimálních stavů jelení zvěře na 1000 hektarů honitby, která se v oblasti Krušných hor pohybuje na 14 kusech/1000 ha. Potvrzuje to, že stavy jelení zvěře v oblasti Krušných hor jsou velice diferencované a mají úzkou vazbu nejenom na přirozené stanoviště, ale také na přístup jednotlivých uživatelů honiteb. Relativní četnost jelení zvěře má zcela jistě vliv na míru škod působených jelení zvěří na kultury lesních dřevin. Tato hypotéza bude však podložena statistickým testem závislosti relativní četnosti na míře škod působených jelení zvěří včetně ostatních souvislostí.
6.3 Výsledky letního impaktu jelení zvěře na kultury lesních dřevin Jak již bylo avizováno v kapitole Metodika práce, pro účely monitoringu letního impaktu bylo přistoupeno k hodnocení okusu, respektive tří úrovní okusu sazenic smrku ztepilého (Picea abies). Okus sazenic a kultur lesních dřevin je v oblasti Krušných hor nejvýznamnější složkou ze všech škod, které páchá spárkatá zvěř, a to co do výše poškozených jedinců, tak do výše finanční újmy. Škody zimním ohryzem či jarním loupáním jsou sice také významné, avšak netvoří tak častou příčinu poškození. Ve finančním vyjádření však dosahuje mnohem vyšších hodnot, než samotný okus. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno právě k okusu, jako ukazateli možného ataku jelení zvěře na prostředí. Přičemž okus letní, tedy okus v čerstvě vyrašeného prýtu (ve vegetační době) je četnější, jak okus zimní. Do jisté míry toto ovlivňuje výše sněhové pokrývky a doba, po kterou je tato pokrývka na zemi. Vyhodnocovanými údaji jsou: okus terminálního výhonu, boční okus (okus postranních prýtů) a celkový vzhled (habitus) jedince. Pro každou skupinu poškození byly vyhotoveny kódy, které vyjadřují konkrétní stupeň poškození (viz tab. 2). V rámci vyhodnocení letního okusu na kultury SM bylo předem vybráno 17 lokalit (viz mapové přílohy), přičemž lokality 1 až 10 jsou součástí západní části lesní správy, zatímco lokality 11 až 17 pak východní části. Vytipované porosty korelují s plochami, na kterých proběhlo jednorázové sčítání hromádek trusu. Tohoto faktu pak bude využito pro statistické vyhodnocení závislostí mezi relativní četností zvěře a mírou impaktu. Výsledky budou vyjádřeny v grafické a tabulkové podobě. Podrobné zápisy dílčích poškození v rámci jednotlivých ploch bude uvedeno v kapitole Přílohy. Diskuze bude rozdělena postupně podle oblastí.
48
Tab. 6: Hodnoty poškození okusem v oblasti západ 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
25
20
45
48
51
8
38
31
30
24
boční okus (arit. pr.)
1
3
2
1
4
0
1
0
1
0
habitus (arit. pr.)
1
1
1
1
1
0
1
0
0
0
lokalita terminál (%)
Obr. 6: Graf procentického poškození terminálních výhonů – západ
Obr. 7: Graf přehledu ostatních kritérií poškození SM okusem
49
Tab. 7: Lokalizace jednotlivých ploch, na kterých proběhlo šetření letního impaktu lokalita 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17
porost 162 F 2a/1a 252 A 1b 261 A 1m 243 D 2/1 235 C 2b/1b 170 B 2a 216 A 2c 227 B 2a/1a 178 A 6a 145 D 2m/1m 409 D 2/1 406 B 2/1m 415 B 1a 413 C 2/1b 110 A 2a/1a 114 F 2a 101 A 2a
honitba Vejprty Vejprty Vápenka Vápenka Vápenka Velký Špičák Orpus Orpus Černý potok Černý potok Výsluní Výsluní Jelení hora Jelení hora Jelení hora Jelení hora Jelení hora
oblast západ západ západ západ západ západ západ západ přechodová přechodová východ východ východ východ východ východ východ
Diskuze k oblasti západ: Zjišťovaný impakt na kultury smrku ztepilého (Picea abies) v západní části území lesní správy byl realizován na 10 plochách (viz tab. 7). Z hlediska okusu je pak hlavní důraz kladen na poškození terminálních výhonů, které jsou i předmětem zájmu vlastníka lesních porostů z hlediska uplatňování nároku na vzniklou škodu (dle Vyhlášky č. 55/99 Sb.). Výsledné vyhodnocení poškození terminálních výhonů (viz obr. 6) v západní části LS poukazuje, že nejvyššího poškození dosáhla lokalita číslo 5 v honitbě Vápenka (51%). Tomuto faktu odpovídá i nejvyšší relativní četnost jelení zvěře (viz kapitola 6.2). Jak již bylo v této kapitole řečeno, příčinou je blízkost přezimovací obůrky, kde je přirozeně vysoká denzita jelení zvěře, a tak dochází i k zvýšeným škodám. K honitbě Vápenka však náleží i další 2 porosty, ve kterých bylo zaznamenáno vyššího podílu poškozených terminálů (lokality 3 a 4). Naopak nejmenší poškození terminálních výhonů bylo zaznamenáno v honitbě Velký Špičák (porost 170 B 2a) a sice 8%. Tento výsledek lze považovat za velice uspokojivý a opět lze konstatovat, že tento stav zajisté vychází z nejnižší dosažené denzity (relativní četnosti) jelení zvěře v rámci celé lesní správy Klášterec. Poškození bočním okusem bylo nejcitelnější v porostu 235 C 2b/1b, kde bylo dosaženo průměrného poškození bočním okusem v rozsahu 40 – 50% z celého obvodu (kód 4). Vysoký podíl bočního okusu si lze vysvětlit rovněž 50
tím, že kultury smrku v tomto porostu již odrostly do takové výšky, kdy nedochází k okusu terminálního výhonu, ale zato narůstá podíl okusu bočního. Vysoký podíl bočního okusu byl rovněž zaznamenán v honitbě Vejprty (plocha č. 2). Nejčastějším stupněm poškození bočním okusem však byla hodnota 1, tedy 10 – 20%, což lze považovat za stav, kdy ještě nedochází k celkovému znetvoření habitu (tvaru) sazenice. V případě lokalit 6, 8 a 10 byl boční okus nejnižší (0 – 10%).
Tab. 8: Hodnoty poškození okusem v oblasti východ Lokalita
11
12
13
14
15
16
17
terminál (%)
85
70
82
62
73
68
40
boční okus (arit. pr.)
4
2
3
3
2
3
2
habitus (arit. pr.)
2
1
1
1
1
1
1
Obr. 8: Graf poškození terminálních výhonů v oblasti východ
51
Obr. 9: Graf přehledu ostatních kritérií poškození SM okusem
Diskuze k oblasti východ: Ve východní části LS Klášterec vstupovalo do letního impaktu 7 porostů (viz tab. 7). Dosažené výsledky okusu terminálních prýtů ukazují na vysoké procento poškozených (skousnutých) terminálů a to na všech plochách. Nejvyššího poškození bylo dosaženo na lokalitě č. 11 (85%) a lokalitě 13 (82%). První z výše uvedených lokalit je v blízkosti přezimovací obůrky a v prostředí přiléhajícím k rašeliništi (PR Na loučkách), druhá plocha pak přiléhá k rozsáhlému komplexu rašelinišť v režijní honitbě Jelení hora. Nejmenší poškození terminálních výhonů bylo zjištěno v porostu 101 A (lokalita č. 17) a sice 40 %. Poškození terminálů jejich okusem dosahuje ve východní části mnohem vyšších hodnot, než v oblasti západní, lze tedy vyvozovat vyšší tlak jelení zvěře v této oblasti, a tedy i vyšší početní stavy. Poškození bočním okusem dosahuje rovněž významných a vyšších hodnot, než v západní části území LS. Obdobně jako v případě lokality č. 5 (oblast západ), je i v lokalitě 11 dosaženo vůbec nejhoršího poškození (40 – 50%). Zanedbatelné není ani poškození v rozsahu 30 – 40 %, které bylo zjištěno ve třech porostech (lokality 13, 14, 16). Uvážíme-li, že v západní části se nacházejí plochy, kde boční okus dosahoval nízkých hodnot (0 – 10%), nezbývá, než konstatovat, že lokalita východ je ze všech hledisek monitorovaných v rámci letního impaktu (a nejenom tohoto kritéria) mnohem horší, respektive vliv jelení zvěře je zde mnohem vyšší.
52
Obr. 10: Graf poškození terminálních výhonů v rámci celé zájmové oblasti
Obr. 11: Graf rozsahu ostatních kritérií v rámci celého zájmového území
53
Obr. 12: Graf celkového přehledu všech poškození za celé zájmové území LS Klášterec
Diskuze k celému zájmovému území: Výsledky letního impaktu, respektive letního okusu na kulturách smrku ztepilého (Picea abies) potvrzuje vyslovenou hypotézu o vyšší denzitě jelení zvěře ve východní části lesní správy Klášterec. Jak je patrné z obrázků č. 10 a 12, v porostech tvořících východní část LS je míra letního okusu téměř dvojnásobná v porovnání se západní částí. V obou částech areálu lesní správy se nejvyšší poškození sazenic SM objevuje v blízkosti přezimovacích objektů. V těchto místech byl soustředěn i vysoký podíl bočního okusu. Při zvážení biotopu přiléhajících k vybraným plochám, lze konstatovat, že nejčetnější a nejvíce poškozené kultury letním okusem spadají do oblasti rašelinišť, respektive k porostům přiléhajícím k tomuto stanovišti.
6.4 Návrh managementu jelení zvěře v oblasti LS Klášterec Závěrečný cíl diplomové práce, návrh chovu, péče a lovu (managementu) jelení zvěře v oblasti lesní správy, je sice cílem rozpisovým, tedy bez konkrétních měřených dat, nicméně je neméně významný a svou náplní nejdůležitějším cílem této práce. Je založen na datech zjištěných v rámci předchozích cílů, tedy na distribuci jelení zvěře v oblasti, její denzitě, relativní 54
četnosti a také míře působených škod na okolní ekosystém. Lze konstatovat, že tyto výsledky budou sloužit jako určité vědecké vysvětlení skutečností, které jsou platné a obecně chápány jako existující. Neméně významnou součástí návrhu managementu stále zůstává empirie, tedy vlastní dosažené poznatky na základě zkušenosti a zkušeností jiných. Úvodem nutno rovněž podotknout, že všechny níže uvedené návrhy mají rovnocennou váhu důležitosti, některá však lze v rámci kompromisů neuvažovat, některá ale jsou zcela nezbytná pro řádný a efektivní průběh chovu a lovu jelení zvěře. Následující návrhy budou rozčleněny do tří základních tematických okruhů: lov jelení zvěře, péče o jelení zvěř a zásady myslivecké politiky a osvěty. Nejpalčivějším problémem současné doby ve vztahu držitel a uživatel honitby, respektive ve vztahu LS Klášterec a uživatelů pronajatých honiteb je problematika výše odlovů jelení zvěře. Již od roku 2003, v souvislosti se změnou vedení na tehdejším Krajském inspektorátu v Teplicích, započal nový způsob stanovování výší odlovů, a sice direktivním nařízením, kdy diferencovaně podle výměry honiteb byl z celkového čísla připadajícího na lesní správu stanoven konečný odlov. Je sice pravdou, že v prvých letech nebyl se splněním těchto výší významnější problém, nicméně postupem času se právě tento systém ukázal jako velice nešťastný, kdy lze hovořit o dlouhodobější neschopnosti naplnit předepsanou výši odlovů u řady honiteb (viz tabulka v kapitole Přílohy). Výsledky této práce ukazují, že distribuce jelení zvěře v rámci lesní správy Klášterec je značně variabilní. Kolísá během roku a v současné době také podle honitby, respektive podle uživatele a jeho přístupu k managementu s touto zvěří. Příčina této rozkolísanosti byla již také zmiňována, jedná se především o rozdílné biotopy, které poskytují jelení zvěři zejména klidové a krytové podmínky. Nejlepším prostředím se v této souvislosti jednoznačně jeví rašeliniště, která tvoří nedílnou součást lesního ekosystému Krušných hor. Dalším faktorem rozdílné denzity jsou pastevní možnosti jelení zvěře, která během pastevních period navštěvuje atraktivní plochy pro paši. Za tyto lze považovat pastviny, které jsou v Krušných horách rovněž hojně zastoupeny. V neposlední řadě je důležitým faktorem také míra návštěvnosti turistů v oblasti, respektive do jaké míry poskytuje dané území jelení zvěři trvalý klid, či do jaké míry je zvěř na těchto lokalitách neustále rušena. Všechny tyto aspekty způsobují, že v rámci LS je jelení zvěř distribuována v odlišných denzitách a to i během roku. Výše popsaná skutečnost tedy znemožňuje jednotlivým uživatelům honiteb, aby mohli naplnit předepsaný plán lovu, a staví je tak před neřešitelnou situaci a svádí k nemysliveckým praktikám lovu. Proto jako první návrh v rámci tohoto cíle navrhuji, aby se odlov stanovoval podle míst s nejvyšší početností (denzitou) jelení zvěře a podle její distribuce v průběhu roku. Tento návrh by umožnil efektivní naplňování plánu lovu v rámci lesní správy a odlehčil situaci neplnění plánu lovu uživatelům, kteří tento dlouhodoběji nejsou schopni plnit. Zároveň by se snížil lovecký tlak, který je v místech s nižší denzitou značný. Výsledky práce by mohly posloužit jako určitý klíč k efektivnějšímu zjišťování početních stavů jelení zvěře, které jsou základním prvkem 55
v mysliveckém plánování, respektive ve stanovování plánů lovu. Je obecně známou věcí, že jarní sčítání spárkaté zvěře v současné podobě je zcela nevyhovující, proto se řada autorů přiklání k návrhu, aby se plán lovu vyhotovoval na základě jiných kritérií, zejména těch, která jsou uvedena v § 36 zákona č. 449/2001 Sb., tedy na základě celkového stavu ekosystému, výsledků kontrolních a srovnávacích ploch a výší škod v předchozím období. Při implementaci těchto kritérií se však mohou vyskytovat zásadní problémy, kdy je velice obtížné vyjádřit, do jaké míry vyjadřuje určitý počet zvěře celkový stav ekosystému, či kolik že zvěře vlastně způsobilo vzniklé škody. K tomu, aby se tyto aspekty mohly zavést do praxe, bude nezbytné stanovit jednoznačnou a realistickou metodiku, která bude mít vysokou vypovídací schopnost. Každopádně je vysoce žádoucí, aby se v otázce zjišťování stavů spárkaté zvěře zásadně změnil přístup, který by měl být legislativně zakotven. Změna přístupu k mysliveckému plánování v oblasti plánu lovu je dalším návrhem této diplomové práce, jako vodítkem mohou posloužit použité metodiky nepřímého zjišťování početních stavů (denzity, relativní četnosti), bude však nutné tyto postupy rozšířit na větší areál. Vedle problematiky odlovu jelení zvěře v oblasti lesní správy Klášterec je tíživou otázkou a velkým nedostatkem systematická péče o tuto zvěř v době nouze. Přičemž problémem není jen nedostatek krmných zařízení, ale především velice špatná péče, respektive zanedbávané přikrmování kvalitním krmivem v potřebné době a množství. V podmínkách Krušných hor, kde přirozená úživnost prostředí je velice nízká (o čemž svědčí i nejnižší IV. jakostní třída honiteb), je zimní péče o zvěř velice důležitou, ne-li nezbytnou součástí v managementu jelení zvěře, která má navíc přímý vliv na výši škod působených zvěří. Úvodní myšlenka držitele honiteb, Lesů České republiky, s. p., rušení krmných zařízení za účelem snížení škod působených jelení zvěří, se jeví jako nešťastná. V dobách, kdy je vysoká sněhová pokrývka znemožňující jelení zvěři se dostat, respektive dohrabat na přirozenou potravní nabídku, je zimní přikrmování v podstatě jediným zdrojem potravy pro jelení zvěř. Nenajde-li spárkatá zvěř na místech trvalého přikrmování žádné předložené krmivo, nezbývá ji nic jiného, než využít přirozené nabídky, tedy letorostů a kůry lesních dřevin. V této souvislosti hraje zásadní roli již jednou zmiňovaná výše sněhové pokrývky, pokud je zimní období bez sněhu, či s nízkou pokrývkou, má tímto zvěř přístup ke kulturám lesních dřevin a může tak způsobit škody okusem terminálních výhonů (tzv. zimní okus). Podle Sloupa (2008) lze na základě dostupné literatury zevšeobecnit skutečnost, že není nutné zimní přikrmování zvěře za účelem jejího přežití, ale především, aby se snížil impakt na hospodářsky významné dřeviny. A právě toto tvrzení hraje zásadní roli i v této diplomové práci, kdy v rámci návrhu péče o jelení zvěř je tento přístup tím zásadním. Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor realizované plzeňskou pobočkou Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) prokázalo hrubé krmivářské nedostatky a zcela zanedbanou zimní péči o jelení zvěř v této oblasti (Sloup, 2008). Pro honitby v areálu LS Klášterec není tento závěr výjimkou. Zásadním problémem je nedostatek krmných zařízení, v některých honitbách dokonce není ani jediné zařízení pro zimní přikrmování spárkaté 56
zvěře. V případě LS Klášterec se jedná o honitbu Orpus, uživatele Krušnohorské lesy, a. s. a honitbu Velký Špičák, uživatele MS Jelen z Kovářské. Takováto situace je velice tristní, jelikož výše popsanou skutečností porušuje uživatel honitby §11 odstavce 4, zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který ukládá uživateli honiteb povinnost provozovat krmná zařízení a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. V souvislosti s tímto nutno dodat, že povinnost přikrmování v době nouze je rovněž zakotvena v nájemních smlouvách mezi držitelem (LČR, s. p.) a uživateli honiteb, přičemž její neplnění je důvodem k vypovědění tohoto smluvního vztahu. U jiných uživatelů nebyl tento hrubý nedostatek zaznamenán. Proto navrhuji, aby držitel honitby ve vlastním zájmu minimalizace škod působených jelení zvěří zajistil trvalou kontrolu zimní péče o tuto zvěř, respektive kontrolu založení krmelců a to v řádném množství, kvalitě a odpovídajícího složení. Bez kontrolního mechanismu není možné zaručit bezproblémový provoz, jelikož i v případě honiteb, které mají zařízení pro přikrmování zvěře, nedochází k pravidelnému a řádnému přikrmování. Bylo by rovněž žádoucí, aby výše zmiňovaná povinnost byla v žebříčku hodnot a kritérií vypovězení nájemní smlouvy postavena na první místo. Tento návrh však není novinkou. Sloup (2007) ve svém příspěvku na semináři v Mostě roku 2007 uvádí tento aspekt jako jeden z klíčových přístupů. Součástí zimní péče o jelení zvěř na území lesní správy Klášterec jsou od roku 2005 rovněž přezimovací obůrky, které jsou v současné době zastoupeny ve 4 honitbách. V prvém roce jejich realizace (rok 2005) byly vybudovány 2 objekty, jeden v režijní honitbě Jelení hora a druhý v honitbě Vápenka. Následující rok (2006) byla vybudována obůrka v honitbě Výsluní a v roce 2007 pak v honitbě Vejprty. Problematika přezimovacích objektů spárkaté zvěře je uvedena v kapitole Literární přehled. Pro celý areál lesní správy je současný počet 4 obůrek nedostatečný. Předpokládáme-li, že pro vlastníka lesních pozemků je závazná výše škod působených jelení zvěří a její maximální eliminace, pak je zvýšení počtu přezimovacích objektů na místě. Dosavadní zkušenosti z provozu těchto objektů jsem nabyl v honitbě Vápenka. Proto mohu konstatovat, že jelení zvěř je na tato místa již zvyklá a každoročně se do prostoru obůrky trvale stahuje. Předkládá-li se kvalitní krmivo v patřičném množství a pravidelně, netrpí zvěř pocitem hladu a škody na okolních porostech jsou eliminovány (pokud ovšem nedojde k delší odmlce v předkládání krmiva). Jak již bylo jednou konstatováno, důležitou součástí v provozu těchto objektů zůstává vhodně naplánované lákání zvěře do prostoru obůrek a její včasné uzavření, přičemž správně lokalizované záskoky umožní zvěři téměř bezproblémové vniknutí do prostoru krmné plochy. Základní myšlenka přezimovacích objektů spárkaté zvěře, zkoncentrování většího množství zvěře do vhodných lokalit a tím pádem dosažení minimalizace škod na porostech lesních dřevin, je tedy naplněna, proto součástí návrhu managementu o tuto zvěř nemůžou přezimovací obůrky jelení zvěře chybět. Je však nutné si připustit, že myšlenka krajského ředitelství Teplice, aby se jelení zvěř do prostředí obůrky soustředila z území o velikosti 4000 hektarů, je nepotvrzená a jeví se jako příliš nadhodnocená. Zkušenosti z obůrek v honitbě Vejprty a Vápenka ukazují, že jelení zvěř je možné soustředit z maximálního areálu 1500 hektarů, ale spíše i 57
z menších území. Tento fakt potvrzuje skutečnost, kdy za hranicemi pomyslných 1000 hektarů je koncentrována další tlupa jelení zvěře, která o existenci obůrky nemá ani ponětí, respektive nemá tendenci se do těchto prostor stahovat. Navrhuji, tedy, aby se síť přezimovacích obůrek nadále zahustila, respektive, aby došlo k výstavbě nových objektů. Argumentů pro výstavbu je několik a vyplívají z výše uvedeného textu, především se jedná o vytvoření funkčního systému zimního přikrmování, ve kterém hrají přezimovací objekty klíčovou roli. V souvislosti s novou výstavbou těchto zařízení je nutné podotknout, že je nezbytné nejprve vhodně zvolit lokalitu, ve které má být nová přezimovací obůrka postavena. Vhodně zvolená lokalita je jednoznačným klíčem k úspěchu při zimní koncentraci jelení zvěře do vnitřních prostor obůrky. Jak ukazují zkušenosti z honitby Černý potok, respektive části území, která tvoří tzv. přechodovou oblast lesní správy, jelení zvěř se zde koncentruje nejenom z této honitby, ale také z přilehlé honitby Jelení hora. Důvodem jsou nejnižší polohy a příznivé mikroklima táhlého údolí, které tuto zvěř přirozeně akumulují. V tomto prostoru se sice nalézá krmné zařízení (134 C), nicméně je podceňována pravidelnost zimního přikrmování a zvěř je tak nucena páchat zvýšené škody na lesních kulturách. Z výše uvedených důvodů je vysoce žádoucí v tomto oddělení (134), či přilehlých místech, vybudovat další z přezimovacích obůrek na území LS Klášterec a zabezpečit tak řádnou zimní péči o jelení zvěř. Další významnou problematikou, která je vnímána jako vysoce kontraproduktivní, jsou vnadiště pro lov jelení zvěře. Lze konstatovat, že v současné době (a dobách nedávno minulých) je na základě žádosti uživatele honitby téměř bez výjimky umožněno vybudování vnadiště pro lov jelení zvěře. Hlavním motivem je samotná redukce početních stavů těchto kopytníků, respektive jejich snazší lov, který je v současné době velice ztížen rozsáhlými porosty náhradních dřevin a také porosty mlazin, které jsou již plně zapojené a poskytují zvěři dokonalý kryt. Proto jsou vnadiště vnímána jako vysoce účinný nástroj redukce jelení zvěře. Z mysliveckého hlediska je lov spárkaté zvěře na vnadištích krajně nemyslivecký, odporující myslivecké etice, nicméně, uvážímeli skutečnost vysokých stavů jelení zvěře a jejich negativních dopadů na lesní ekosystém, lze připustit tento způsob lovu jako dočasně přijatelný. Dokonce lze konstatovat, že je tento způsob nejen bezpečnější, ale především vhodnější i z chovatelského hlediska v porovnání například s hromadným způsobem lovu (naháňka, natláčka), kdy můžeme průběrného jedince snadněji a klidněji obeznat a tím ulovit, než na společných lovech, kdy na tyto úvahy prakticky nezbývá čas. Problematika vnadišť však tímto nekončí. Největší negativní vliv mají vnadiště paradoxně na výši škod působených jelení zvěří. Je vcelku snadno představitelné, že umístíme-li do porostů dřevin potravně atraktivní krmivo, které zvěř účinně přiláká, je jasné, že se na tato místa bude nadále vracet. A v případě Krušných hor se jelení zvěř nejenom vrací na místa, kde nalezla atraktivní potravu, ale zůstává v jejich blízkosti, obzvláště s příchodem zimního období. A jelikož doba lovu jelena lesního (Cervus elaphus) končí 15. 1. 58
následujícího roku (viz Vyhláška č. 245/2002 Sb.) je zažitou praxí vnadit tuto zvěř právě do tohoto data. Pro uživatele honitby je tento fakt vcelku logický, je pochopitelné, že končí-li možnost lovu jelení zvěře, končí zároveň využitelnost vnadišť jako míst s „jistým“ výsledkem lovu. Proto se počínaje tímto datem (15. 1.) na těchto vnadištích přestává předkládat krmivo (až na malé výjimky). Právě tento důvod je tím nejhorším, jelikož jelení zvěř zvyklá na tato místa, kde dostává s určitou pravidelností krmivo, tato místa nadále navštěvuje a v případě, kdy nic nenalézá, páchá škody na okolních kulturách lesních dřevin. K tomuto faktu významně napomáhá sněhová pokrývka (která je v měsíci lednu téměř vždy přítomna), která zvěři ztěžuje přemístit se do míst trvalého přikrmování. Vznikají tak individuální skupinky jelení zvěře odkázané sami na sebe a působící škody na lesních dřevinách. Tímto se vnadiště stávají velice závažným problémem, kdy si držitel honitby v podstatě uměle zvyšuje hospodářské újmy na svém majetku. Je sice pravdou, že určitá omezení v souvislosti s lokalizací vnadišť existují (Ferkl, 2008), kdy jedním z kritérií je množství předloženého krmiva, které by nemělo přesáhnout 150 kg a v souvislosti s počtem pak umístění jednoho vnadiště na 100 hektarů honitby. Množství předkládaného krmiva má vliv pouze na zdravotní nezávadnost tohoto krmiva, respektive, klasický způsob, kdy dochází k sypání velkých hromad je zcela nevhodný, protože se krmivo velice rychle zapařuje, či znehodnocuje (podle druhu) a stává se tak zdravotně závadným pro jelení zvěř, která pak trpí střevními obtížemi. Bohužel tento způsob je velice oblíben a rozšířen. Zásadním problémem je nepředkládání krmiva na vnadištích po ukončení doby lovu, kdy právě dochází ke škodám (viz výše). Proto je nezbytné, aby další návrh managementu ošetřoval právě tuto problematiku. Návrh: Vnadiště povolovat po předchozím uvážení několika aspektů, z nichž zásadní by měl být v jakém prostředí, resp. v jakém porostu by se mělo vnadiště nalézat a nepřipustit tak zbytečnou hrozbu působených škod. Dále je nutné zohlednit vzdálenost k nejbližší přezimovací obůrce, kdy vnadiště v tomto okolí významně narušují podzimní soustředění zvěře do těchto míst (viz například konflikt uživatelů honiteb MS Bílý jelen, o. s. a MS Barvář). Zkušenosti bohužel ukazují, že ne každý uživatel honitby, respektive ne každý člen mysliveckých sdružení se na přezimovací objekty dívá jako na perspektivní záležitost řešící řadu aspektů v péči o jelení zvěř a vidí v tomto způsob, jak znemožnit lov jedné honitbě. Jak již bylo avizováno, v sezóně 2007/2008 došlo na území honitby Černý potok k nežádoucímu a neohlášenému vnadění v těsné blízkosti přezimovací obůrky v sousední honitbě Vejprty. Tento zbytečný rozmar způsobil, že se jelení zvěř v tomto prostoru zdržovala po celou dobu nouze místo, aby se soustředila do prostorů obůrky. Dále je rovněž dobré značně omezit celkový počet vnadišť na honitbu, malý počet vnadišť neznamená malou šanci na úspěšný lov jelení zvěře. Dále je vhodné kontrolovat množství předkládaného krmiva a formou osvěty vysvětlit uživatelům, že mnohem účinnějším způsobem vnadění je pravidelné předkládání malého množství krmiva a ne ohromných hromad, které mají navíc řadu jiných negativ (viz výše). Nejdůležitějším návrhem však je bezpodmínečná nutnost na povolených vnadištích zajistit trvalé přikrmování po celou dobu nouze a to nejenom v období do 15. ledna následujícího roku. Důvod je zcela jednoznačný: 59
minimalizovat potencionální škody na kulturách lesních dřevin. Opět nutno konstatovat, že toto doporučení není novinkou, Sloup (2007, 2008) toto doporučuje v rámci semináře Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování. Je zcela logické, že navrhují-li se zásady managementu, který je navíc součástí funkčně – integrovaného systému a součástí složitého živého ekosystému, je nezbytná tzv. zpětná vazba, tedy vysoce účinný kontrolní mechanismus, který zajistí a donutí uživatele honiteb k řádné spolupráci. Bohužel není v současné době a nastoleném systému myslivecké činnosti možné důvěřovat jednotlivým uživatelům v jejich odbornou fundovanost a v pochopení vazby stav jelení zvěře – lesní ekosystém – přírodě blízké hospodaření. Proto navrhuji, aby držitel honitby a většinový vlastník lesních porostů v Krušných horách, Lesy České republiky, s. p., zajistily funkční kontrolní mechanismus pověřenými a fundovanými pracovníky, kteří by dohlíželi na všechny výše uvedené zásady, zejména pak dodržování zákonných ustanovení a tolik důležité zimní péče o zvěř. Kontrolní mechanismus je v rámci LS Klášterec sice vytvořen, ale tento kontroluje pouze plnění plánu odlovu (lovu) a jak již několikrát vyplynulo s této diplomové práce, výše odlovu není zásadním kritériem při úspěšném dosažení vyváženého vztahu mezi jelení zvěří a lesním hospodářstvím. Na kontrolním mechanismu by se měla uplatňovat významnou součástí rovněž státní správa myslivosti odboru životního prostředí, která má tento i v popisu práce. V souvislosti s problematikou vnadiště – přezimovací obůrky je nutné dodat, že v roce 2008 proběhlo na lesní správě Klášterec jednání, kde bylo stanoveno tzv. ochranné pásmo přezimovací obůrky v honitbě Vejprty, ve kterém je zakázáno od 1. 11. toho roku jakékoliv vnadění či přikrmování jelení zvěře. Proto také je zima roku 2008/2009 poslední zimou, ve které jsou v provozu celkem 3 zařízení pro přikrmování jelení zvěře (oddělení 142, 149 a 176). Počínaje zimou 2009/2010 bude zakázáno přikrmování i v těchto zařízení. Jednání vzniklo na základě podnětu uživatele MS Barvář, který provozuje výše zmíněnou obůrku a problému se sousední honitbou Černý potok, kde došlo roku 2007 k nežádoucímu vnadění (viz výše). Z výše uvedeného textu je patrné, že jedním z problémů, který prakticky v každé oblasti chovu a lovu jelení zvěře významně narušuje efektivní realizaci je neochota a neznalost uživatelů honiteb naslouchat a porozumět potřebám lesního hospodářství, respektive vztahům v ekosystému. Chybu však nelze hledat pouze v řadách uživatelů. Kámen úrazu lze hledat v malé informovanosti uživatelů od samotného držitele, co je vlastně jeho vlastnickým zadáním. V této souvislosti by bylo dobré, aby se vytvořila účinná osvěta uživatelů a to právě z řad držitele honitby. Takovouto osvětu si lze představit například v pořádání odborných sezeních (seminářů), kde budou uživatelé seznámeni se zásadami lesnické politiky v rámci jejich zájmové oblasti, dále pak s aktuálními problematikami souvisejícími se stavy spárkaté zvěře. A Krušné hory nabízejí v této souvislosti široké a dosud nezrealizované pole působnosti. Z vlastní 60
zkušenosti vím, že řada lidí věnující se pouze myslivosti (a neznající tak veškeré souvislosti s lesním hospodářstvím) nejsou spokojeni v komunikaci s držitelem a ocenili by větší informovanost. Z těchto důvodů považuji návrh pořádání seminářů, na kterých budou uživatelé seznámeni s hlavními zásadami vlastníka lesa a všemi souvislostmi v péči o jelení zvěř a les, za vysoce přínosné. Komunikace mezi držitelem a uživatelem by měla být postavena na stejnou rovinu, jedná se přeci o smluvní vztah, kde jsou tito smluvní partneři rovnocenní, respektive by měli být rovnocenní. Je pravdou, že LS Klášterec pořádá každoroční schůzi, na které se sejdou zástupci uživatelů (předsedové a myslivečtí hospodáři) spolu se zástupci jednotlivých revírů (revírníky). Avšak na tomto sezení jsou pouze informováni o průběhu odlovu ostatních uživatelů honiteb a upozorňováni o důsledcích neplnění plánu lovu. Je jistě důležité poukazovat na důležitost plnění odlovu jelení zvěře, nicméně jak již bylo několikráte zmiňováno, nejdůležitější součástí managementu jelení zvěře je péče o tuto zvěř, a to nejenom z legislativního podnětu, ale především z podnětu minimalizací škod na lesních porostech. Následující opatření nabývají obecně platného charakteru, který lze uplatňovat i v jiných oblastech. Nicméně v podmínkách Krušných hor jsou o to významnější. Přirozená úživnost honiteb pod správou LS Klášterec je velice nízká, o čemž svědčí i zařazení do IV. jakostní třídy. Jednoho ze základních opatření v rámci mysliveckých záměrů v péči o jelení zvěř uživatelé avizují zvyšování úživnosti honiteb například zakládáním políček. A právě zvyšování úživnosti prostředí by mělo být další nedílnou součástí managementu. V této problematice se totiž více méně nic nekoná. Proto navrhuji, aby se v místech, která nejsou lesnicky využívána (jiné plochy v rámci PUPFL) založila políčka s vhodnou směsí jetelovin či obilovin. Tato políčka by pak sloužila jelení zvěři jako místa trvalé a kvalitní potravní nabídky a zároveň by tak snižovala množství potenciálního okusu na terminálních výhonech dřevin. Dále pak navrhuji, aby se využívalo zakládání tzv. okusových ploch či porostů. Jinak řečeno, aby se v rámci jednotlivých honiteb zakládaly okusové plochy z dřevin pro tyto účely vhodných a náležejících do příslušného prostředí. Jako nejvhodnější se jeví jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), dále pak vrba jíva (Salix caprea) a topol osika (Populus tremula). Látky obsažené v kůrách těchto dřevin (zejména pak třísloviny) poskytují jelení zvěři tolik důležité a zvěří vyhledávané biogenní prvky, které využívají pro rozličné funkce organismu. V podmínkách Krušných hor by rovněž dalo zakládání okusových ploch ulehčit přítomností značného množství borových a smrkových exotů, které jsou určeny k rekonstrukcím. Z těchto důvodů lze jedince těchto dřevin: borovice pokroucená (Pinus contorta), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice rumelská (Pinus peuce), borovice blatka (Pinus rotundata), smrk omorika (Picea omorica) a smrk sivý (Picea glauca) využít jako okusové dřeviny a předkládat je v rizikových dobách (počátek jarního období) jelení zvěři k místům trvalého přikrmování, či je soustředit do jiných míst, kde se zvěř v zimním období koncentruje. Zvyšování úživnosti honiteb je velmi náročným opatřením a je nutné si uvědomit, že uživatelé nejsou v tomto schopni bez pomoci držitele zajistit samotnou realizaci. Takováto opatření by měla vycházet z realizace 61
vlastníka lesních pozemků, který jako jediný může rozhodnout o využití dílčích porostů. Z těchto důvodů navrhuji, aby výše zmíněné zakládání okusových ploch a políček pro zvěř byla plně v rukou držitele s tím, že řádný provoz by si zajišťoval uživatel sám libovolnou formou. Samozřejmě, že je nezbytné kontrolovat provoz políček a využívání okusových dřevin u krmných zařízení. V souvislosti s výše uváděnou zimní péčí o jelení zvěř je vhodné provádět ochranná opatření, respektive opatření, která zabrání páchání škod na kulturách dřevin. Je vcelku logické, že není možné ošetřovat veškeré porosty v jednotlivých honitbách, nicméně uvážíme-li, že součástí efektivního managementu je funkční síť zařízení pro zimní přikrmování jelení zvěře, bude nejvýše žádoucí, aby právě v těsném okolí těchto míst byly kultury řádně a vhodně ošetřeny například repelenty proti okusu či loupání. Takováto cílená ochrana kultur má své opodstatnění, jelikož jelení zvěř je v místech trvalého přikrmování koncentrována a proto působí zvýšeným impaktem na své prostředí. Navrhuji tedy, aby se v místech přikrmování jelení zvěře ošetřily všechny potenciálně ohrožené kultury cílových hospodářských dřevin vhodnými repelenty, nebo jinými prostředky nedovolující kontakt kmene dřevin s jelení zvěří (mechanická ochrana ovázáním klestem) a snížilo se tak riziko potenciálních škod na minimum. Je pravdou, že tento návrh je dokonce legislativně zakotven v §5 odstavce 1, písmena e), Vyhlášky č. 101/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 236/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa. Kdy vyhláška předepisuje vlastníku lesních porostů minimální rozsah ochranných opatření ve výší 1% celkové výměry lesa v dané honitbě. Toto ustanovení platí pro porosty ohrožené okusem, zimním ohryzem a jarním loupáním kůry lesních dřevin. Ačkoli je tato skutečnost zakotvena v legislativě, je přesto ji v rámci managementu o jelení zvěř zmínit jako vysoce významnou složku, jak docílit rozumného poměru mezi celkovou výší jelení zvěře a mírou škod na porostech, kterou napáchá. Navíc škody zimním okusem (při vhodné sněhové pokrývce) a zimním ohryzem kůry jsou významnou složkou celkových škod vykazovaných k 30. 6. následujícího roku. Sloup (2008) uvádí rozsah jednotlivých škod způsobených jelení zvěří (viz literární přehled) v rámci uskutečněného šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor. Způsob lovu, respektive průběrný odlov jedinců jelena lesního (Cervus elaphus) je bohužel v poslední době silně podceňován. Ačkoli můžeme hovořit o tom, že v některých místech je výskyt jelení zvěře příliš vysoký, neznamená to však, že v rámci redukce početních stavů by se neměly ctít zásady průběrného odlovu. Průběrný odlov je základním nástrojem jak udržovat v populaci nejnadějnější jedince, kdy se hlavní pozornost obrací na samčí zvěř. V případě jelenů (samců) je totiž vodítkem chovnosti jejich paroží, zatímco v případě holé zvěře je situace tímto ztížena. V tomto případě je již nutná empirie a porovnání 62
s ustáleným standardem v celkové postavě holé zvěře. Současná doba, kdy i do oblasti mysliveckého chovu vstupuje tržní ekonomika, nahrává bezmyšlenkovému lovu. Proto se lze setkat s běžnou situací v honitbách Krušných hor, kdy se uloví jakákoliv trofej, jenom proto, aby nějaká byla a byly získány finanční prostředky. V holé zvěři není situace o to lepší, je velikou chybou, že většina uživatelů honiteb přistupují k redukci početních stavů způsobem „střel, co vidíš“ a nectí zásady průběrného odlovu této zvěře. Pro management jelení zvěře je zásada průběrného lovu velice důležitou součástí. Ačkoliv je poměr pohlaví silně nakloněn ve prospěch zvěře samičí (až 1:5), neznamená to však, že by se neměla stávající zvěř lovit podle kritérií mající vliv na kvalitní zvěř v populaci. Jak ukazují zkušenosti z honitby Vápenka, v prostoru okolo přezimovací obůrky je zvěř v dobré kondici a podle vývojové řady získaných shozů je jednoznačně pozorovatelné, že jeleni jsou v těchto místech stálými obyvateli a především, že každým rokem nabývají na bodové hodnotě. Je známým faktem, že z genetického hlediska se na kvalitě parožení podílí až z 80% samičí geny, tedy geny pocházející z laní. Proto lze nepřímo usuzovat na dobré založení samičí části populace v této oblasti. Proto navrhuji, aby se držitel honitby maximálně snažil o kvalitní a hodnotný chov jelení zvěře, který svěřuje do rukou uživatelů. V této souvislosti je na místě již jednou zmiňovaná osvěta, která bude účinnou zbraní v rukou LČR, s. p. vůči uživatelům, kteří jsou v tomto neznalí. Zároveň by bylo vhodné, aby režijní honitby Lesů České republiky, s. p. byly tou ukázkovou (vzorovou) honitbou a mohl tak držitel deklarovat své požadavky přímo v praktické podobě. Vedle všech zmíněných opatření v rámci chovu a lovu jelení zvěře v oblasti Krušných hor zbývá, vedle dalších dílčích návrhů, zmínit jeden velice zásadní, který rozhoduje mimo jiné o distribuci a míře impaktu jelení zvěře na okolní ekosystém. Tímto kritériem je klid, respektive vymezení klidových zón, která jsou pro veškerou přežvýkavou zvěř velice zásadní. V souvislosti s neustále se zvyšujícím tlakem návštěvníků lesa roste počet případů, kdy je jelení zvěř neustále vyrušována ve svých stávaništích a dochází tak k její migraci do klidnějších míst. V souvislosti s touto problematikou je známo, že neustálým rušením má zvěř tendenci působit škody na porostech lesních dřevin, kdy nemá možnost se ve svých pastevních periodách možnost v klidu napást. A právě proto navrhuji, aby v součinnosti se státní správou vytvořil vlastník lesa tzv. klidové zóny, a to v místech pro to nejvíce vhodných. Za takováto místa bychom mohli považovat zcela jistě rašeliniště a jejich těsná okolí a rovněž přezimovací objekty a jejich okolí. Vymezení klidových zón by mělo být spjaté s dobou, kdy je nutné do těchto míst zcela vyloučit jakýkoliv pohyb nepovolaných osob, jednalo by se tedy o dobu nouze (zimní období) a období kladení mláďat. Podle platné legislativy je příslušný orgán státní správy pověřen k možnosti vyhlášení dočasného zákazu vstupu do lesů právě z výše uvedených důvodů. Bohužel je této možnosti téměř nevyužíváno. Klidové zóny pro nerušený denní životní cyklus jelení zvěře je velmi významnou součástí mysliveckého chovu a péče o tuto zvěř a v rámci kapitoly návrhy managementu zakončuje sérii doporučení vycházejících z dosažených výsledků diplomové práce a z vlastní zkušenosti na poli mysliveckého vyžití v oblasti LS Klášterec. 63
6.5 Vyhodnocení statistického šetření Součástí výsledků diplomové práce je rovněž prokázání statisticky průkazného vlivu mezi četností jelení zvěře a mírou škod působených touto zvěří. Přičemž, aby se splnila podmínka objektivity, byly jednotlivé porosty, na kterých byly zjišťovány letní škody okusem, voleny tak, aby odpovídaly plochám monitorované relativní četnosti. Tedy došlo k vyhodnocení vlivu mezi početností jelení zvěře na dané lokalitě a mírou škod způsobenou touto zvěří v rámci téže lokality. Jak ukazují níže uvedené tabulky č. 9 a 10, statistické šetření bylo postaveno na hypotéze o určité korelaci mezi četností jelení zvěře a jednotlivými poškozeními vyhodnocovanými v rámci letního okusu (terminální výhon, boční okus a habitus) viz tabulka číslo 9. V tabulce č. 10 pak byla hypotéza postavena na vzájemných korelacích mezi jednotlivými druhy poškození (okus terminálu, boční okus a celkový vzhled).
Tab. 9: Výsledný přehled korelačních koeficientů v rámci šetření vlivu jelení zvěře na impakt lesních dřevin
četnost zvěře
terminál
boční
habitus
četnost
1,000000
0,230445
0,343163
0,348171
terminál
0,230445
1,000000
0,405039
0,460531
boční
0,343163
0,405039
1,000000
0,730311
habitus
0,348171
0,460531
0,730311
1,000000
Tučně zvýrazněné hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu poukazují na statisticky významnou těsnost vztahu (korelaci) mezi jednotlivými položkami. Jinými slovy, při p – hodnotě, která je menší jak hladina významnosti α = 0,05, lze s 95% pravděpodobností říci, že uvedené hodnoty koeficientů jsou významné. Hodnoty koeficientů jsou však velice nízké, tedy těsnost korelace sice byla prokázána, nicméně s velice nízkou vazbou (korelací). Lze tedy konstatovat, že mezi relativní četností jelení zvěře a jejím vlivem na okus terminálu, či boční okus a celkový vzhled je statisticky významný vztah, nicméně se nejedná o pevně vyjádřenou vzájemnou závislost. Je patrné, že mezi celkovým vzhledem a habitem byla prokázána nejvyšší těsnost vztahu (korelace), a to 0,73. Tento fakt lze vysvětlit tím, že již v samotné metodice je jedním z kritérií míry narušení habitu sazenic posuzován podíl poškozených bočních letorostů. Navíc je zcela logické, že na vzhledu sazenic lesních dřevin má vliv jakékoliv její poškození. Z těchto důvodů je hodnota Pearsonových korelačních koeficientů vyšší v případě vztahu mezi poškozeními a habitem, zatímco vztah četnosti zvěře a poškozeními je nízký.
64
Tab. 10: Výsledný přehled korelačních koeficientů mezi jednotlivými druhy poškození okusem terminál
boční
habitus
terminál
1,000000
0,405039
0,460531
boční
0,405039
1,000000
0,730311
habitus
0,460531
0,730311
1,000000
65
7. Závěr Dosažené výsledky v rámci jednotlivých cílů nastiňují a přibližují problematiku stavů jelení zvěře v oblasti Krušných hor, respektive jedné z lesních správ, LS Klášterec. Na této správě proběhlo v letech 2007 až 2009 šetření, které zahrnuje výše popsané cíle diplomové práce, která volně navazuje na výsledky bakalářské práce z období let 2005 – 2007. Jak již bylo několikráte avizováno, základní koncepční myšlenkou provázející tuto práci bylo rozdělení území lesní správy na dva dílčí celky: východ a západ, přičemž byla vyčleněna tzv. přechodová oblast tvořící interakční prvek mezi západní a východní částí. Hlavní cíl této diplomové práce zastřešující jednotlivé dílčí cíle, měl za úkol potvrdit či vyvrátit hypotézu, kdy v západní části areálu lesní správy je odlišná situace s denzitou jelení zvěře a z ní se odvíjející míry impaktu na keřové patro, než která panuje ve východní části, kde je naopak situace zcela opačná. Abychom mohli vyjádřit konečný verdikt v této otázce, bude nejprve nutné vyhodnotit dosažené výsledky z jednotlivých etap této práce. Výsledky prvního cíle, vyhodnocení zimní distribuce jelení zvěře v přezimovacích objektech a mimo ně ukazují na konkrétní počty zvěře a pocházejí z odlišných metodik. Početní stavy jelení zvěře v přezimovacích obůrkách byly stanoveny na základě údajů provozovatelů či vlastního pozorování, zatímco denzita zvěře mimo tyto objekty pak pomocí nepřímé metody počítání stop zanechaných na obnově. Závěrem lze k tomuto cíli říci, že údaje zachycených kusů jelení zvěře v obůrkách lze považovat za věrohodné a nejvíce odpovídající skutečnosti. Zjištěné počty u přikrmovacích zařízení a v ostatních místech pak za odrážející blízkou skutečnost, přičemž lze dobře vyhodnotit celkový stav jelení zvěře v jednotlivých honitbách podle kusů navštěvujících krmná zařízení. Výsledky také poukazují na skutečnost, že v zimním období je většina jelení zvěře soustředěna do míst trvalého přikrmování. Vliv má i výše sněhové pokrývky, respektive průběh zimního období. Vyhodnotíme-li zimní distribuci jelení zvěře podle vymezených lokalit (východ – západ), můžeme konstatovat, že v případě denzity v obůrkách bylo více zvěře zachyceno ve východní části, a to v případě obou období. Denzita jelení zvěře u přikrmovacích zařízení však vykazuje vyšší hodnoty v západní části. Tento fakt lze vysvětlit rozdílnými biotopy a vyšším počtem zařízení pro zimní péči o spárkatou zvěř v lokalitě západ. Výsledky relativní četnosti zjištěné pomocí metody jednorázového sčítání hromádek trusu na transektech prokázaly, že nejvyšší četnost zvěře je lokalizována do oblasti přezimovacích obůrek. Přičemž v případě plochy nalézající se ve východní části (honitba Výsluní) je relativní četnost téměř dvojnásobná, což opět potvrzuje úvodní hypotézu o vyšší početnosti jelení zvěře v oblasti východ. Výsledné četnosti z ostatních lokalit vykazují dvě skutečnosti, první poukazuje na to, že rašeliniště mají vliv na vyšší četnost jelení zvěře, a druhá skutečnost opět potvrzuje hypotézu o vyšším počtu jelení zvěře v honitbách na východě LS Klášterec. 66
Výsledky letního impaktu jelení zvěře na kultury smrku ztepilého (Picea abies) ukazují na tři úrovně poškození jedinců letním okusem, okus terminálního výhonu, boční okus a celkový vzhled sazenic. V případě poškození terminálu, jako údaje, který má pro vlastníka lesa největší vypovídací schopnost, bylo zjištěno, že největšího poškození bylo docíleno v porostech přiléhajících k přezimovacím objektům, což lze vysvětlit korelací mezi početností jelení zvěře v daných lokalitách. Jelikož byly porosty voleny tak, aby odpovídaly lokalitám, na kterých probíhalo jednorázové sčítání trusu, lze považovat výše uvedený verdikt za věrohodný. Výsledky poškozených terminálů letním okusem rovněž ukazují, že v porostech ve východní části území jsou procenta poškozených terminálních výhonů mnohem vyšší, než v postech v západní části lesní správy. V případě poškození bočním okusem lze konstatovat, že nejvyššího rozsahu dosahoval opět v případě porostů u přezimovacích obůrek. V souvislosti s bočním okusem je rovněž nutné podotknout, že výše bočního okusu je mimo jiné závislá na velikosti sazenic čí kultur lesních dřevin. Dostane-li se terminální výhon z dosahu ataku jelení zvěře, zvyšuje se podíl bočního okusu. Habitus sazenic (celkový vzhled) koreluje s mírou předchozích poškození. V rámci diplomové práce nebylo zaznamenáno poškození celkového vzhledu stupněm 3, tedy celkovým zničením s pozůstatkem kmínku. Ostatní stupně poškození lze s výjimkou stupně 2 považovat za běžný projev nemající vliv na vitalitu a růst kultur šetřených rostlin. Statistické šetření prokázalo statisticky významný vliv početnosti jelení zvěře na letní impakt formou okusu sazenic lesních dřevin. Výsledky šetření rovněž poukazují na významný vliv korelačního vztahu mezi mírou bočního okusu a celkovým vzhledem sazenice stejně, jako v případě ostatních poškození. Návrh managementu jelení zvěře v oblasti LS Klášterec nastínil nejdůležitější aspekty, které je vhodné aplikovat, aby došlo k efektivnímu hospodaření s jelení zvěří v oblasti. Přičemž je nutné zdůraznit, že návrhy mají přímý vliv na potenciální vznik škod způsobených jelení zvěří. Zásady managementu byly rozděleny na tři základní složky: lov zvěře, péče o jelení zvěř a zásady myslivecké politiky a osvěty, která více méně zastřešuje předchozí dvě složky. Z návrhů vyplívá, že v současné době je veškerý předmět zájmu soustředěn do oblasti lovu jelení zvěře a to včetně kontrolního mechanismu. Avšak zásady péče o tuto zvěř jsou silně podceňovány, což má přímý vliv na rozsah poškození lesních dřevin. Návrhy poukazují na důležitost zavedení kontrolního mechanismu držitele ve spolupráci se státní správou myslivosti. Rovněž doporučují, aby se na první místo zájmu dostala již avizovaná zimní péče o jelení zvěř. Významným závěrem návrhu managementu je přechod od direktivního stanovování odlovu na stanovování podle lokalit s vysokou či vyšší denzitou této zvěře. V neposlední řadě je zdůrazňován vliv osvěty a účelné komunikace mezi držitelem a uživateli honiteb, kdy je patrné, že právě komunikace spolu s neznalostí souvislostí a návazností na lesní hospodářství je v řadě případů zásadním zádrhelem v problematických oblastech střetů jednotlivých uživatelů a vlastníkem lesních pozemků.
67
8. Summary Resultes link to each specific goals outline and appromaxition problematic of red deer animals in Ore Mountain. In fact one of concrete wood authorithy, LS Klášterec. In this authority was done measurement in the years 2007 to 2009. Results from this measurement introduces in this document. This document is following of previous Bachelor document from the years 2005 to 2007. As was said several time the basic conceptual question during whole this document was to divide area of wood authority on two specific units. East and West, from which was detach transition area which build interactive point between western and eastern part. Main goal of this document with a particular goals has to support or disprove hypotheses. In West part of area is another situation with density deer animals and based on this fact is another impact on shrub vegetation. Another situation is on East part. To be sure that we can answer this question is at fist important to evaluate each results to individual part of this document. Results for the first goal, Evaluation winter distribution of deer animal in winter entity and out side of these entity. This results shows concrete numbers of animals and the results are coming from using several methods. The numbers of deer animals in deer park was set up based on my self monitoring and dates which I received from observers. Density of animals outside of these deer parks was count with another method (counting of feet). Finding conclusion is that the numbers of animals count in deer park are more relevant and authentic and more close to reality. Counting with another methodology is not so accurate but also relevant. The mythology which was used, is also usable for evolution to whole situation of deer animals in each hunting area based how many animals are visiting place for feeding. Results also shows on facts, that in winter season are almost all deer animals concentrated near the long term feeding. Amount of the snow has big influence, respective how strong is the winter season. If we evaluated winter distribution of deer animals based on specific area (West and East) we can say. On East we monitor more animals in deer parks this results we received in both seasons. Density of red deer animals by feeding installation was higher in west area. This fact we can explain with diversity of biotopes and higher numbers of installation for winter season of ungulate game in west area. Results o relative frequency measurement by methodology of single shot count of cap of dirt on transects approve that the biggest number of animals are localized in Winter over According to area they are situated in east hunting area (Výsluní) the relative frequency is double. This fact also verify the hypothesis about higher frequency of deer animals in east area. Results of frequency from the rest of localities show us two facts. Moor land has influence on higher frequency of deer animals and second fact verify hypothesis that in LS Klášterec is higher number of deer animals.
68
Results of summer impact deer animals on culture of spruce shows on three levels of damage with summer nibble. Nibble terminal runner, side runner and complete look of plant. In case of damage terminal as a data which have for owner the highest validity was finned that the worst damage were find on wood near to winter over objects. This fact we can explain with correlation between numbers of deer animals in this areas. In this case the green was elected by the way on which locality were count the cap of dirt. We can say that the statement above is valid. The results of damage terminal with summer nibble shows that in green in east part are percentage of damage terminal runners larger than on west part wood authority. I case of side nibble we can say that the worst damage was again in winter over objects. In this situation is necessary to mention, that the level of side nibble dependent on size of plant or culture of wood green. If the terminal runner is out of deer attack we can monitor higher level of side nibble. Habitus of plant (whole visage) is in correlation with the level of damage. In this document was not monitor damage of whole visage in third degree, whole damage only with less of stem. The other level of damage excluding damage degree number 2 we can measure as a normal damage without the influence on normal vegetate monitoring plant. The statistic count demonstrate statistic big influence on numbers of deer animals on summer impact with the type of nibble. The results also demonstrated on big influence correlation between level of side nibble and whole visage of plant as in the same damage. Proposal of deer management in LS Klášterec area describe important aspects which are good to apply to have effective economy with deer animals in this area. What I want to stress that proposal has a direct impact on positional losses. The red deer management were divided to three basic files: Hunting, care of deer animals and standards of hunting politic and education. From the proposal is clear that today we concentrate all our efforts to hunting of deer animals also with control process. But the standards of care is strongly discount. What has direct impact to damage of wood plant. Proposal shows how important is to built control process in cooperation with state authority. I also advice that is important to concentrate on winter care about the deer. What I also what to stress is the proposal is the conversion from directive management of hunting on specific area to specific hunting based on local density of the deer animals. At least I want to stress influence of education and effective communication between owner and user of hunting area. The communication is the critical point is important to include coherent information from wood economy and deer management between users and owners.
69
9. Seznam použité literatury Agetsuma, N., Sugiura, H., Hill, D. A., Agetsuma-Yanagihara, Y., Tanaka, T., 2003: Ecological Research 18, 475. Albon, S. D. & Langvatn, R., 1992: Plant phenology and the benefits of migrationsin a temperate ungulate, Oikos, 65: 502 - 513 Anderson, R. C., Katz, A. J., 1993: Biol. Conserv. 63, 203. Atzler, R., 1984: Nahrungsangebot und Wanderverhalten von Rothirschen in den Ammgauer Bergen, Z. Jagdwiss., 30: 73 - 81 Aulak, W. & Babinska-Werka, J., 1990: Estimation of roe deer density based on the abundance and rate of disappearence of their feaces from the forest, Acta Thenologica, 35, 1-2: 111 - 120 Badalík, V., Rybář, V., 2005: Zhodnocení funkčnosti zimovacích obůrek po stránce technické a ekonomické, jejich využívání a perspektiva u LČR, s. p., In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 19 - 27. Bailey, R. E. - Putman, R. J., 1981: Estimation of fallow deer (Dama dama) populations from feacal accumulation, Journal of Applied Ecology, 18, s. 697 702. Baláž, G., 2007: Denzita a prostorová aktivita jelena lesního (Cervus elaphus) ve vzorové oblasti LS Klášterec nad Ohří, bakalářská práce, Brno, 2007, 68 s. Bališ, M., 1980: Jelenia zver.Príroda, Bratislava, 335 s. Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R., 1997: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 1997 Benett, L. J., English, P. F., Mc Cain, R., 1970: A study of deer populations by use of pellet-group counts, J. Wildl. Manag., 4, 4: 398 - 403. Berberich, W. – Riechert, V., 1994: Raumnutzung des Rotwildes (Cervus elaphus) im Nationalpark Berchtesgaden. In: Zur Situation des Schalenwildes im Nationalpark Berchtesgaden. Forschungsbericht, 28, s. 27 - 56. Berge, F., 1969: Taksenngsmetoder for radyr, Capreolus capreolus (L.), Meddelelser fra Statens Viltundersokelser, 2, 30: 1 - 44. Blankenhorn, H. J. – Buchli, Ch. – Voser, P., 1980: Jahreszeitliches Verteilungsmuster und Waldnutzung durch das Rotwild im Raum Unterengadin, Muenstertal und Scheizerischem Nationalpark. In: Onderscheka, K. (Ed.): Wald und Wild. Forschungsinstitut für Wildtierkunde Veterinärmedizinische Univerzität Wien, s. 162 - 178.
70
Boisaubert, B., Maillard, D., Gaillard, J. M., Picard, F., 1990: Use of biological indicators (shrub browsing) to appraise roe deer density, Sborník 19th ILJBG Congress, Trondheim, 1989, 308 - 314. Burt, W. H., 1943: Territoriality and home range concepts as applied to mammals.J. Mammal., 24, s. 346 - 352 Cairns, A. L. – Telfer, E. S., 1980: Habitat use by 4 sympatric ungulates in boreal mixedwood forest, J. Wildl. Manage., 44 (4), s. 849 – 857. Caughley, G. (1981): Overpopulation. In: P. A. Jewell & Holt S. (ed.) Probleme in Management of Locally Abundant Wild Mammals. Academic Press, New York. CEMAGREF, 1984: Methodes de recensement des populations de chevreuils, Nogent-sur-Vemisson, Note Technique, 51: 1 - 68. Cloudsley – Thompson, J., 1988: Migrace zvířat, Albastros, Praha, 1988. Clutton – Brock, T. H. & Harvey, P. H., 1979: Comparison and adaptation, Proc. R. Soc. Lond.B., 205: 547 - 565 Clutton – Brock, T. H., Guiness, F. E. & Albon, S. D., 1982: Deer Behavior and Ekology of Two Sexes, Edinburgh Univerzity Press, 379 str. Cornett, M. W., Melich, L. E., Puettmann, K. J., Reich, P. B. (2000): Biol. Conserv. 93, 359. CTGREF, 1976: Metodes de recensement des populations de cerfs. Nogentsur-Vemisson, Note Technique, 34: 1-40. Čermák, P., Jankovský, L., 2006: Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami, Folia Forestalia Bohemica, 1: s. 6. Daike, P. D., Beeman, R. D., Kindel, F. J., Robel, R. J., Williams, T. R., 1965: Seasonal movements of elk in the Selway river darinage, Idaho, J. Wildl. Manag., 29, 2: 333 - 338. Daniel, W. S. & Frels, D. B., 1971: A track-count method for censusing whitetailed deer, Texas Parks and Wildl. Dept. Techn. Ser. No 7: 1 - 18. Delibes, J. R., Braza, F., San Jose, C., Aragon, S., 1991: First results about habitat selection by red and roe deer in the south of Spain, In: Sborník 20th IUGB Congress, Hungary, 1991. Dzieciolowski, R., 1967: Food of the red deer in a annual cycle, Acta Theriologica, 12, 36: 503 - 520. Dzieciolowski, R., 1970a: Variation in red deer (Cervus elaphus L.) food selection in relation to environment, Ekologia Polska, 18, 32: 635 - 645.
71
Dzieciolowski, R., 1970b: Food of the red deer as determined by rumen content analysis, Acta Thenologica, 15: 89 - 110. Dzieciolowski, R. (1976): Acta Theriol. 21, 217. Dzieciolowski, R., 1976a: Estimating ungulates number in a forest by track counts, Acta Thenologica, 21, 15: 217 - 222. Dzieciolowski, R., 1976b: Roe deer census by pellet group counts, Acta Thenologica, 21, 26: 351 - 358. Dzieciolowski, R., 1974: The use of pellet-group counts to sensus red deer (Cervus elaphus L.), New Zealand Wildlife, 44: 17 - 23. Fabičovic, F., 1993: Jarní kmenové stavy zvěře, Diplomová práce, Brno, 46 str. Fejkusová, K., 2000: Relativní denzita velkých býložravců a využívání letorostů keřového patra v lesním prostředí, Diplomová práce, Brno, 68 str. Ferkl, J., 2008: Lesnické hospodaření v imisní oblasti Krušných hor, In: Lesnická práce, leden 2008, 20 – 21. Finďo, S., 2000: Predbežné výsledky výskumu priestorovej aktivity jelenej zveri vo vzťahu k poškodeniu lesa. In: Varínsky, J. (Ed.): Aktuálne problémy v ochrane lesa 2000 – zborník referátov z celoslovenského seminára, 17. – 18. Apríla 2000, s. 115 - 118. Finďo, S., 2003: Nové poznatky o priestorovej aktivite jelenej zveri na Slovensku, Sborník referátů k mezinárodní konferenci: Chov jelenej zveri na Slovensku, Levice, 65 - 70. Fišer, Z. & Lochmann, J., 1969: Studium přirozené potravy jelení a srnčí zvěře v oblasti Krkonoš, Opera Concortica, 6: 139 - 161. Flinders, J. T. & Crowford, J. A., 1977: Composition and degradation of jackrabbit and cottontail faecal pellets, Texas High Plains, Range manag., 30: 217 - 220. Fuller, T. K., 1991: Do pellet counts index white-tailed deer numbers and population change, J. Wildl. Manage., 55 (3), s. 393 - 396. Garrot, R. A., White, G. C., Bartmann, R. M., Carpenter, L. H., Audredge, A. W., 1987: Movements of female mule deer in northwest Colorado, J. Wildl. Manag., 51: 634-643, Gebczynska, Z., 1980: Food of the roe deer and red deer in the Bialowieza Primeval Forest, Acta Theriologica, 25, 40: 487 - 500. Georgii, B., 1980: Home range patterns of female red deer (Cervus elaphus L.) in the Alps. Oecologia, 47, s. 278 - 285.
72
Georgii, B., 1981: Activity patterns of female red deer (Cervus elaphus L.) in the Alps. Oecologia, 49, s. 127 - 136. Georgii, B., 1983: Home range and activity patterns of male red deer (Cervus elaphus L.) in the Alps. Oecologia, 58, s. 238 - 248. Gusev, A. A. & Guseva, N. A., 1983: Učaste dikich kopytnych v rozloženii rastiteľnosti v ekosistemach lesostepi, Ekologija, 6: 51 - 55. Hanley, T. A., 1984: Habitat patches and thier selection by wapiti and blacktailed deer in a coastal montane coniferous forest, J. Appl. EcoL, 21: 423 - 436. Harlow, R. F., & Downing, R. L., 1967: Evaluating the deer track census method used in the Southeast, Proc. 21st Annual Conf. Southeastern Ass. Game and Comm., 39 - 41. Healy, W. M. (1997): Influence of deer on structure and composition of oak forests in central Massachusetts. In: McShea WJ, Underwood HB, Rappole JH (ed.): The science of Overabundance: Deer ecology and population management. Smithsonian Inst. Washington. Henry, B. A. M., 1981: Distribution patterns of roe deer (Capreolus capreolus) related to availability of food and cover, ZooL, 194: 271-275. Heroldova, M., 1993: The food of red deer in a part of the Krušné hory mountains affected by emission, Folia Zoologica, 42, 4: 381 - 382. Historie lesů LHC Přísečnice, 3. cyklus, 1975: zpracoval ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Jablonec nad Nisou. Historický průzkum lesů LHC Chomutov, 1969: zpracoval ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Jablonec nad Nisou. Hojgr, B., 1986: Vyhodnocení stávanišť jelení zvěře v Hrubém Jeseníku, Diplomová práce, Brno, 72 str. Homolka, M. & Koubek, P., 1996: Ekologie a chov jelení zvěře v podmínkách horského prostředí Jeseníků, Sborník celostátné konferencie v Nitre, 1996, 1 - 8. Homolka, M., 1990: Food of Cervus elaphus in the course of the year in the mixed forest habitat of the Drahanská vrchovina highlands, Folia Zoologica, 39, 1: 1 - 13 Homolka, M., 1996: Foraging strategy of large herbivores in forest habitats, Folia Zoologica, 45, 2: 127-136. Charles, W. N., Mc Cowan, D., East, K., 1977: Selection of upland swards by red deer on Rhum, J. Appl. Ecol., 14: 55-64.
73
Chudík, I., 1972: Jelenia zver v lesoch Tatranského Národného Parku, Zborník práciej o Tanape- e, 6, 160 s. Jarklová, J., 1994: Podrobná analýza produkce bylinného patra porostu na Kněhyni, Zpravodaj Beskydy, 6: 143 - 148. Jenkins, J. H. & Marchinton, R. L., 1969: Problems in censusing the whitetailed deer, White-tailed deer in the Southern Forest Habitat, Proc. Symp. At Nacogdoches, Texas, 115 - 118. Jolly, G. M., 1965: Explicit estimates from captute-recapture data with low death and immigration-stochastic model, Biometrika, 52: 315 - 337. Julander, O., Ferguson, R. B., Dealy, J. E., 1963: Measure of animal range use by signs. Range Research Methods, A Symposium in Denver, Colorado, 1962, Misc. Publ. No 940. USDA, Forest Service, 102 - 108. Kamler, J., Homolka, M., Heroldová, M., 2006: Potravní ekologie spárkaté zvěře a škody okusem. In: Předcházení škod spárkatou zvěří, Hranice na Moravě 19. - 20. 10. 2006: 38 - 41. Kamler, J., Homolka, M., 2005: Přirozené sezónní změny ve výběru potravy a trávicím traktu přežvýkavé zvěře, In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 32 – 34. Kie, J. G. & Bowyer, R. T., 1999: Sexual segregation in white-tailed deer: density dependent changes in use of space, habitat selection and dietary niche, J.Mammalogy, 80, 3: 1004 - 1020. Koivisto, I., 1962: Vuoden 1962 Hirviarvioinnin Tuloksia, Suomen Riista, 15: 149 - 156. Kolibáč, J., 1989: Metody určování početnosti velkých savců. Lynx, 25: 109 124. Kořenský, J., 1996: Průvodce Přísečnickem, Kovářská, s. 1 - 12. Kostečka, J., 2000: Prostorová aktivita jelena evropského (Cervus elaphus) a muflona (Ovis musimon) v oboře Moravský Krumlov, Sborník referátů k mezinárodní konferenci: Současnost a perspektiva oborních chovů zvěře na prahu třetího tisíciletí, Praha. Kostečka, J., 2001: Denzita a prostorová aktivita jelena evropského (Cervus elaphus) a muflona (Ovis musimon) v oboře Moravský Krumlov, Acta universitatis Agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis, Brno, 3: 121 - 130. Kostečka, J., 2003: Denzita a prostorová aktivita jelena evropského (Cervus elaphus) v oboře Moravský Krumlov, Sborník referátů k mezinárodní konferenci: Chov jelenej zveri na Slovensku, Levice, 58 - 64. 74
Kostečka, J., 2003: Denzita a prostorová aktivita jelena evropského (Cervus elaphus) a muflona (Ovis musimon) v oboře Moravský Krumlov, Disertační práce, Brno, 132 str. Kostečka, J., 2005: Problematika přezimovacích obůrek a oblastí chovu zvěře z pohledu MŽP, In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 10 - 15. Koubek, P. & Hrabě, V., 1996: Home range dynamics in the red deer (Cervus elaphus) in a mountain forest in Central Europe. Folia Zoologica, 45, č. 3, s. 219 - 222. Koubek, P. & Homolka, M., 1996: A contribution to the ecology of the red deer in the Jeseníky Mts (Czech Republic), XXII. Congress „The Game and the Man“, Academic Publishing House, Sofia, s. 210 - 213. Krtil, F., 1960: Jelení zvěř v Krušných horách, Myslivost, 10: s. 147. Kula, E., 2006: Činitelé ovlivňující stabilitu porostů břízy ve východním Krušnohoří. In: Slodičák, M., Novák, J., 2006: Lesnický výzkum v Krušných horách, VÚLHM, Opočno, s. 111 – 114. Lamka, J., 2005: Zdravotní aspekty chovu zvěře v přezimovacích objektech, In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 28 – 31. Langbein, J., 1996: Deer 9, 492. Lesní hospodářský plán LS Klášterec nad Ohří, s platností od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2008, zpracoval Lesprojekt Jablonec nad Nisou s.r.o. Loft, E. R., Menke, J. W., Bunon, T. S., 1984: Seasonal movemens and summer abitats of female black-tailed deer. J. Wildl. Manag., 48, 4: 1317 1325. Lochman, J., 1965: Pastevní rytmus a denní režim jelení a srnčí zvěře, Sborník VÚLHM, 30, Praha, 103 - 140. Lochman, J., 1985: Jelení zvěř, SZN, Praha, 352 pp. Marques, F. F. C., Buckland, S. T., Goffin, D., Dixon, C. E., Borchers, D. L., Mayle, B. A., Peace, A. J., 2001: J. Appl. Ecol. 38, 349. Matouš, J., 1996: Příspěvek k poznání změn v sezónní distribuci jelena evropského (Cervus elaphus) v oblasti Hrubého Jeseníku, Diplomová práce, Brno, 93 str. Matouš, J. – Homolka, M., 1997: Metodika zjišťování relativní početnosti jelena evropského (Cervus elaphus) v horském prostředí, Folia Venatoria, 26 27, s. 7 - 14.
75
Matsuda, H., Uno, H., Tamada, K., Kaji, K., Saitoh, T., Hirakawa, H., Kurumada, T., Fujimoto, T. (2002): Wildl. Soc. Bull. 30, 1160. Mayle, B., Peace, J., Gill, R. M. A., 1999: How many deer? A field Guide to estimating deer population size. The Research Communications Officer, Forest Research, Surrey, 1999. McCorquodale, S. M., 1999: Movements, survival and mortality of blacktailed deer in the Klickitat basin of Washington, J. Wildl. Manag., 63, 3: 861 871. Mitchell, B. & Kirby, K. J., 1990: The impact of large herbivores on the conservatin of semi natural woods in the British uplands. Forestry, 63, 4: 333 354. Morellet, N., Champely, S., Gaillard, J. M., Ballon, P., Boscardin, Y. (2001): Wild. Soc. Bull. 29, 1243. Morgantini, L. E. & Hudson, R. J., 1989: Nutritional significance of wapiti (Cervus elaphus canadensis) migrations to alpine ranges in western Alberta, Canada, Arct. Alp. Res., 21: 288 - 295. Mysterud, A., 1999: Seasonal migration pattern and home range of roe deer in an altitudinal gradient in southern Norway, J. Zoology, 247: 479 - 486. Neff, D. J., 1968: The pellet group count technique for big game trend, census and distribution: review, J. Wildl. Manag., 32, 3: 597 - 614. Oblastní elaborát historického průzkumu lesů pro oblast Krušné hory a Děčínský Sněžník, 1969: zpracoval ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Jablonec nad Nisou. Parker, K. L., Robbins, C. T., Hanley, T. A., 1984: Energy expenditure for locomotion by mule deer and elk, J. Wildl. Manag., 48: 474 - 488. Parker, K. R., 1979: Density estimation by variable area transekt, J. Wildl. Manag., 43, 2: 484 - 492. Plhal, R., Kamler, J., Dvořák, J., 2007: Jaké jsou reálné stavy a jak je zjistit, In: Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování, Most, 24. – 25. 5. 2007, 64 – 67. Plhal, R., 2008: Možnosti zpřesnění odhadu velikosti populací vybraných druhů zvěře, diplomová práce, Brno, 2008, 90 s. Priklonski, S. G., 1970: Winter transect count of game animals, Sborník 9th IUGB Congress, Moscow, 273 - 275. Putman, R. J., 1990: Patterns of habitat use: an examination of the available methods. In: Groot Bruindennk, G.W.T.A. & Van Wieren, S. E., 1990:
76
Methods for the study of large mammals in forest ecosystem, R.I.N.M. ARHEM, 1990, 22 - 31. Putman, R. J., 1996: Competition and resource patritioning in temperate ungulate assemblies, Wildlife Ecology and Behaviour Series 3, Chapman & Hall, London, 1996. Rosenzweig, M., 1981: A theory of habitat selection. Ecology, 62: 327 - 335. Rowland, M. M., White, G. C., Karlen, E. M., 1984: Use of pellet-group plots to measure trends in deer and elk populations, Wildl. Soc. Bull., 12: 147155. Růžička, J., 2005: Právní problematika zřizování přezimovacích obůrek, In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 6 – 7. Ryel, L-A., 1972: Evaluation of pellet-group surveys for estimating deer populations in Michigan, Michigan Dep. Natur. Resources, Research and Development Report No 250A, 1 - 14. Řehák, L. a kol., 1998: Rukověť chovu jelení zvěře, Dobřichovice, 150 str. Schmidt, K. – Gossow, H., 1991: Winter ecology of alpine red deer with and without supplemental feeding: Management implications. In: Csáni, S. and Ernhaft, J. (Eds.): Transactions Part 1. XXth Congress of the International Union of Game Biologists. University of Agricultural Sciences, Gödöllö, s. 180 - 185. Schmidt, K., 1993: Winter ecology of nonmigratory alpine red deer, Oecologia, 95: 226 - 233 Schröder, W., 1980: Raum – und Zeitverhalten des Rothirsches, Gesichtspunkte für das Rothirsch Management. In: Onderscheka, K. (Ed.): Wald und Wild. Forschungsinstitut für Wildtierkunde Veterinärmedizinische Universität Wien, s. 20 - 34. Sinclair, A. R. E., 1997: Carrying capacity and the overabundance of deer: A framework for management. In: McShea WJ, Underwood HB, Rappole JH (ed.): The science of Overabundance: Deer ecology and population management. Smithsonian Inst. Washington. Sloup, M., 2007: Vliv zvěře na lesní ekosystém Krušných hor, In: Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování, Most, 24. – 25. 5. 2007, 42 – 57. Sloup, M., 2008: Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor – I., In: Lesnická práce, leden 2008, 18 – 19. Sloup, M., 2008: Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor – II., In: Lesnická práce, únor 2008, 9 - 11. 77
Smart, J. C. R., Ward, A. I., White, P. C. L., 2004: Mammal Rev. 34, 99. Smith, A. D., 1964: Defecation rates of mule deer. J. Wildl. Manag., 28 (3): 435 - 444. Stewart, L. K., 1976: Deer 3, 529. Stomer, F. A., Hoekstra, T. W., White, Ch. M., Kirkpatrick, Ch. M., 1977: Frequency distribution of deer pellet groups in southem Indiana, J. Wildl. Manag., 41, 4: 779 - 782. Szemethy, L. – Ritter, D. – Heltai, M. – Petö, Z., 1996: A gímszarvas tér-odö hasnálatának összehasonlító vizsgálatai egy dombvidéki és egy alföldi élöhelyen. Vedbiológia 1994-1996, č. 5, s. 43 - 59. Talbot, L. M., 1970: The counts of game animals in large territories in North America and Africa, Sborník 9th IUGB Congress, Moscow, 47 - 53. Thirgood, S. J., 1995: The effect of sex, season and habitat availability on patterns of habitat use of fallow deer, J. Zool., 235: 645-659. Vach, M. a kol., 1997: Myslivost, Uhlířské Janovice, 502 str. Vavříček, D., Šimková, P., 2004: Revitalizace půdního prostředí valů 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1005/3GT/413]. 132 pp. Vavříček, D., Šimková, P., Formánek, P., Samec, P., 2005: Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – II. díl. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1/2003]. 188 pp. Vavříček, D., Šimková, P., Samec, P., Baláž, G., 2006: Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – III. díl. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1/2003]. 83 pp. Vavříček, D., Šimková, P., Samec, P., Baláž, G., 2007: Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – IV. díl. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1/2003]. 86 pp. Vavříček, D., Pecháček, J., Pancová – Šimková, P., Formánek, P., 2008: Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – V. díl. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1/2003]. 49 s. Vavříček, D., Pecháček, J., Baláž, G., Pancová – Šimková, P., Káňová, H., 2009: Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – VI. díl. MZLU v Brně [Parciální realizační výstup Grantové služby LČR – 1/2003]. 110 s.
78
Verme, L. J., Johnston, W. F. (1986): J. Wildl. Manage. 50, 307. Vyhláška Mze č. 101/1996 Sb., ve znění Vyhlášky č. 236/2000 Sb., o opatření k ochraně lesa Vyhláška Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu Wigley, T. B. & Johnson, M. K., 1981: Disappearence rates for deer pellets in the southeast, J. Wildl. Manag., 45, 1: 251 - 253. Wolf, R., 1995: Biologie jelení zvěře. Sborník referátů z celostátní konference Jelení zvěř, Žďár nad Sázavou, 16 - 28. Zabloudil, F., Korhon, P., 2005: Zoohygiena přezimovacích obor a míst zimního soustředění zvěře, In: Přezimovací obůrky a oblasti chovu, Bedřichov – Špindlerův mlýn, 14. – 15. 6. 2005, 35 – 41. Zákon č. 449/2001 Sb., ve znění zákona č. 59/2003 Sb., o myslivosti Zejda, J., 1985: Field transect for roe deer censusu, Folia Zoologica Brno, 34, 3: 209 - 215.
79
10. Přílohy
80
10.1 Mapové přílohy
východ
západ
Obr. 13: Vymezení oblastí LS Klášterec (západ – východ)
81
4 8 5 7
Čištěná plocha A
6 2
1 3 Čištěná plocha B
9
Obr. 14: Rozmístění lokalit jednorázového sčítání hromádek trusu v oblasti východ
16
13 Krmné
15
14
zařízení
11
12
17
Obr. 15: Přehled porostů, na kterých proběhl monitoring letního impaktu ve východní části LS Klášterec
82
kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk
20 14
18 17
15
16 19
Obr. 16: Rozmístění ploch jednorázového sčítání v oblasti západ – 1. část
11
10
21
12 13
Přikrmovací zařízení
Obr. 17: Rozmístění ploch jednorázového sčítání v oblasti západ – 2. Část
83
7 2
3 8
5
4
Obr. 18: Přehled ploch monitorovaného letního impaktu v západní oblasti – 1. část
10
9
1
6
Obr. 19: Přehled ploch monitorovaného letního impaktu v západní oblasti – 2. část
84
Obr. 20: Vyznačení hranic přezimovací obůrky v režijní honitbě Jelení hora
Lokalita, kde proběhl monitoring impaktu
Obr. 21: Vymezení hranic přezimovací obůrky v honitbě Vápenka 85
Lokalita,
kde
proběhl
monitoring impaktu
Obr. 22: Vymezení hranic přezimovací obůrky v honitbě Výsluní
Obr. 23: Vymezení hranic přezimovací obůrky v honitbě Vejprty
86
Krmné zařízení (současnost)
Obr. 24: Návrh na umístění nového přezimovacího objektu v honitbě Černý potok
87
10.2 Tabulkové přílohy
Tab. 11: Přehledy počtů hromádek trusu v rámci jednorázového sčítání biotop
porost
výměra
honitba
1
409 D
100
Výsluní
1
409 D
100
Výsluní
1
409 D
100
Výsluní
1
409 D
100
Výsluní
1
409 D
100
Výsluní
1
409 D
100
Výsluní
plocha
porost
výměra
honitba
2
406 B
100
Výsluní
2
406 B
100
Výsluní
2
406 B
100
Výsluní
2
406 B
100
Výsluní
2
406 B
100
Výsluní
2
406 B
100
Výsluní
podsazené PND podsazené PND podsazené PND podsazené PND podsazené PND podsazené PND
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,1
4
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,2
5
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,3
2
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,4
16
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,5
13
3
423 A
100
Výsluní
tyčovina SM
východ
3,6
10
tyčkovina SM + kultura SM tyčkovina SM + kultura SM tyčkovina SM + kultura SM tyčkovina SM + kultura SM tyčkovina SM + kultura SM tyčkovina SM + kultura SM
biotop
oblast
počet transekt hromádek trusu
plocha
východ
1,1
16
východ
1,2
13
východ
1,3
14
východ
1,4
22
východ
1,5
25
východ
1,6
27
oblast
počet transekt hromádek trusu
východ
2,1
3
východ
2,2
5
východ
2,3
7
východ
2,4
17
východ
2,5
10
východ
2,6
6
oblast
počet transekt hromádek trusu
88
počet transekt hromádek trusu
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,1
16
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,2
8
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,3
0
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,4
3
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,5
22
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,6
15
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,7
28
4
415 B
100
Jelení hora
rašeliniště
východ
4,8
14
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,1
11
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,2
16
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,3
8
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,4
9
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,5
7
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,6
7
5
413 C
100
Jelení hora
kultura SM
východ
5,7
10
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
6
110 C
100
Jelení hora
podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami
počet transekt hromádek trusu
počet transekt hromádek trusu
východ
6,1
9
východ
6,2
14
východ
6,3
13
východ
6,4
13
východ
6,5
14
východ
6,6
8
východ
6,7
8
východ
6,8
8
89
plocha
porost
výměra
honitba
7
110 A
100
Jelení hora
7
110 A
100
Jelení hora
7
110 A
100
Jelení hora
7
110 A
100
Jelení hora
podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami podsazené BR cíl. dřevinami
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
8
114 F
100
Jelení hora
podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM podmáčená tyčkovina SM
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
9
102 D
100
Jelení hora
9
102 D
100
Jelení hora
biotop
podsazené PND podsazené PND
oblast
počet transekt hromádek trusu
východ
7,1
2
východ
7,2
0
východ
7,3
3
východ
7,4
2
oblast
počet transekt hromádek trusu
východ
8,1
8
východ
8,2
6
východ
8,3
3
východ
8,4
11
východ
8,5
27
východ
8,6
7
východ
8,7
14
východ
8,8
18
východ
8,9
8
oblast
počet transekt hromádek trusu
východ
9,1
5
východ
9,2
1
90
plocha
porost
výměra
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
10
178 A 6a
100
Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok
plocha
porost
výměra
honitba
11
145 D
100
11
145 D
100
11
145 D
100
11
145 D
100
11
145 D
100
11
145 D
100
11
145 D
100
honitba
Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok Černý potok
biotop tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM
biotop mýtní porost SM mýtní porost SM mýtní porost SM mýtní porost SM mýtní porost SM mýtní porost SM mýtní porost SM
oblast
počet transekt hromádek trusu
západ
10,1
1
západ
10,2
0
západ
10,3
0
západ
10,4
16
západ
10,5
4
západ
10,6
4
západ
10,7
5
západ
10,8
4
oblast
počet transekt hromádek trusu
západ
11,1
4
západ
11,2
11
západ
11,3
6
západ
11,4
7
západ
11,5
10
západ
11,6
3
západ
11,7
9
91
plocha
porost
výměra
12
183 C
100
12
183 C
100
12
183 C
100
12
183 C
100
12
183 C
100
12
183 C
100
12
183 C
100
Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák
plocha
porost
výměra
honitba
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
13
170 B
100
honitba
Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák Velký Špičák
biotop tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM tyčovina SM
oblast
počet transekt hromádek trusu
západ
12,1
1
západ
12,2
3
západ
12,3
1
západ
12,4
0
západ
12,5
1
západ
12,6
0
západ
12,7
1
počet transekt hromádek trusu
biotop
oblast
PND
západ
13,1
0
PND
západ
13,2
0
PND
západ
13,3
0
PND
západ
13,4
0
PND
západ
13,5
0
PND
západ
13,6
0
PND
západ
13,7
1
PND
západ
13,8
0
92
plocha
porost
výměra
honitba
biotop podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND podsazená kultura cíl. dřevin v PND
oblast
počet transekt hromádek trusu
14
216 A
100
Orpus
západ
14,1
7
14
216 A
100
Orpus
západ
14,2
4
14
216 A
100
Orpus
západ
14,3
2
14
216 A
100
Orpus
západ
14,4
0
14
216 A
100
Orpus
západ
14,5
1
14
216 A
100
Orpus
západ
14,6
0
14
216 A
100
Orpus
západ
14,7
0
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,1
17
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,2
8
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,3
4
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,4
9
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,5
5
15
225 C
100
Orpus
rašeliniště
západ
15,6
7
počet transekt hromádek trusu
93
plocha
porost
výměra
honitba
biotop podsazená kultura cíl. Dřevin v BR podsazená kultura cíl. Dřevin v BR podsazená kultura cíl. Dřevin v BR podsazená kultura cíl. Dřevin v BR podsazená kultura cíl. Dřevin v BR podsazená kultura cíl. Dřevin v BR
oblast
počet transekt hromádek trusu
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,1
5
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,2
4
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,3
3
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,4
2
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,5
2
16
243 D
100
Vápenka
západ
16,6
5
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,1
4
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,2
0
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,3
0
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,4
0
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,5
5
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,6
1
17
261 B
100
Vápenka
tyčovina SM
západ
17,7
1
počet transekt hromádek trusu
94
počet transekt hromádek trusu
plocha
porost
výměra
honitba
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
18
235 C
100
Vápenka
kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin kultura cíl. Dřevin
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,1
0
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,2
0
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,3
0
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,4
0
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,5
3
19
271 A
100
Klínovec
rašeliniště
západ
19,6
1
plocha
porost
výměra
honitba
biotop
oblast
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,1
1
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,2
5
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,3
6
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,4
2
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,5
4
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,6
3
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,7
0
20
250 C
100
Vejprty
PND
západ
20,8
0
biotop
oblast
západ
18,1
3
západ
18,2
10
západ
18,3
12
západ
18,4
21
západ
18,5
15
západ
18,6
5
západ
18,7
8
počet transekt hromádek trusu
počet transekt hromádek trusu
95
plocha
porost
výměra
honitba
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
21
162 E
100
Vejprty
biotop
počet transekt hromádek trusu
oblast
kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin kultura cíl. dřevin
západ
21,1
13
západ
21,2
8
západ
21,3
6
západ
21,4
12
západ
21,5
6
západ
21,6
7
západ
21,7
3
Tab. 12: Ukázka výpočtu přepočtového koeficientu z nečištěných ploch na čištěné na 100m2 výměra
pl. trans (m2)
transekt
čištěné
lokalita
porost
A
110 A
1500
A,1
11
0,73
A
110 A
640
A,2
5
0,78
A A A
110 A 110 A 110 A
100 100 100
6,1 6,2 6,3
9 14 13
9 14 13
A
110 A
100
6,4
13
13
A
110 A
100
6,5
14
14
A
110 A
100
6,6
8
8
A
110 A
100
6,7
8
8
A
110 A
100
6,8
8
8
B
101 A
3100
B,0
8
0,26
0,13802622
B
101 A
2600
B,1
5
0,19
0,08626639
B
101 A
96
B,2
3
3,13
0,05175983
300
9,1
5
1,67
160
9,2
1
0,63
5796
nečištěné
čištěné
nečištěné
výpočty 0,76
0,09201748
průměry celkem čištěné
nečištěné
A
110 A
A
110 A
0,8
10,9
0,06963602
B
101 A
B
101 A
0,1
1,1
0,08030617
výsledný koeficient =
0.074971
96
Tab. 13: Počty ulovených kusů jelení zvěře na LS Klášterec v jednotlivých letech Honitba
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Bezručovo údolí
25
16
19
22
16
16
19
35
30
30
31
48
40
11
46
36
Strážky
21
21
24
13
14
17
23
37
60
53
Křimov
116
86
78
53
52
58
95
98
115
127
99
110
76
53
73
67
Klínovec
14
13
12
10
9
11
9
13
20
18
18
23
23
28
14
16
Místo
34
27
38
28
26
24
29
39
55
56
57
84
70
97
81
80
Vejprty
50
42
28
26
22
22
35
45
56
57
61
105
93
79
71
78
Černý potok
27
31
30
24
19
19
21
49
55
50
61
105
93
79
58
43
Vápenka
50
40
28
21
14
13
27
45
51
58
73
96
80
108
91
101
Volyně
53
47
22
47
47
38
42
51
62
61
66
65
57
65
75
69
Výsluní
62
86
41
36
42
40
47
70
108
126
127
153
140
155
139
173
Perštejn
40
30
24
24
24
24
25
37
35
42
35
68
65
39
56
55
Mokřiny
80
84
58
32
32
29
31
62
68
53
Peklo
27
29
33
42
32
32
45
43
44
50
66
82
35
77
80
Jelení Hora
60
53
38
35
32
42
113
160
162
182
206
230
272
224
215
Orpus
46
52
65
49
32
40
Velký Špičák
75
65
62
25
12
26
HS Stráž
56
78
71
85
71
69
1034
1300
1256
1168
1120
1148
Sa
659
605
473
413
381
385
34 81
518
739
918
937
97
Tab. 14: Přehled honiteb pod správou držitele LČR, s. p., LS Klášterec Honitba
uživatel
výměra (ha)
Normované stavy
Černý potok
MS Bílý jelen, o. s.
1872
15
Klínovec
CCL Tour and
1009
8
1647
12
trade, s. r. o., Praha Křimov
MS Křímov Chomutov
Místo
Ctirad Juha, Žihle
1723
11
Orpus
Krušnohorské lesy,
1010
9
1214
9
2024
19
a. s. Peklo
Kolínská lesní společnost, s. r. o., Hradišťko
Perštejn
MS Lověna Klášterec nad Ohří
Vápenka
Belet, a.s. Vejprty
2198
19
Vejprty
MS Barvář
1807
15
Velký Špičák
MS Jelen z
961
9
1398
11
1383
9
2420
23
Bezručovo Údolí
900
6
HS Stráž
890
5
Sa
22 462
180
Kovářské Volyně
MS Volyně Krušnohor
Výsluní
MS Hadí údolí, Výsluní
Jelení Hora
LČR, s. p., LS Klášterec
98
Tab. 15: Průměrné teploty a srážky v oblasti Krušných hor
Stanice
Nad.
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
průměr
výška Klínovec
1243,7
-5,6°C
-5,2°C
-2,5°C
1,1°C
6,6°C
9,8°C
11,7°C
10,8°C
8,0°C
3,6°C
-1,7°C
-4,3°C
2,7°C
Klínovec
1243,7
94 mm
69 mm
57 mm
58 mm
72 mm
93 mm
109 mm
107 mm
80 mm
80 mm
72 mm
85 mm
976 mm
Vejprty
780
-3,4°C
-2,7°C
-0,4°C
4,4°C
9,6°C
12,8°C
14,8°C
13,8°C
10,7°C
5,9°C
1,1°C
1,8°C
5,5°C
Vejprty
780
68 mm
63 mm
62 mm
66 mm
83 mm
90 mm
104 mm
95 mm
67 mm
70 mm
57 mm
62 mm
887 mm
Kadaň
289
-1,7°C
-0,7°C
3,1°C
7,8°C
13,1°C
16,1°C
18,0°C
16,9°C
13,1°C
7,7°C
2,9°C
0,3°C
8,7°C
Kadaň
289
32 mm
27 mm
29 mm
35 mm
51 mm
59 mm
59 mm
53 mm
35 mm
37 mm
34 mm
35 mm
486 mm
99
10.3 Grafy
Obr. 25: Teplota vzduchu měřená klimatickými staničkami v revíru Špičák a Suchdol za rok 2008
Obr. 26: Graf průměrných teplot v oblasti náhorní plošiny LS Klášterec
100
Obr. 27: Vlhkost vzduchu měřená klimatickými staničkami v revíru Špičák a Suchdol za rok 2008
Obr. 28: Graf průměrných vlhkostí vzduchu v oblasti náhorní plošiny LS Klášterec
101
10.4 Obrazové přílohy
Obr. 29: Ukázka biotopu PND (BR)
Obr. 30: Pohled do nitra mlaziny MD
Obr. 31: Pohled na Blažejův kopec (912 m n. m.)
102
Obr. 32: Zimní okus sazenice SM
Obr. 33: Zimní ohryz na smrku ztepilém (Picea abies)
Obr. 34: Detail zimního ohryzu na SM
103
Obr. 35: Pohled na mlazinu SM poškozenou zimním ohryzem
Obr. 36: Pohled na mechanický způsob ochrany kmene mlazin SMO
Obr. 37: Pohled na zimním ohryzem poškozené SMP
104
Obr. 38: Pohled na krmnou plochu v přezimovací obůrce honitby Vápenka
Obr. 39: Hromádka trusu jelení zvěře
Obr. 40: Jelení shoz
105
Obr. 41: Kolouch jelena lesního (Cervus elaphus)
Obr. 42: Jelen – špičák jelena lesního (Cervus elaphus)
106
Obr. 43: Jelení zvěř v přezimovací obůrce
Obr. 44: ochoz od jelení zvěře
Obr. 45: Stopy od laně a koloucha jelena lesního (Cervus elaphus)
107
Obr. 46: Pohled na krmné místo v honitbě Vejprty
Obr. 47: Trus koloucha jelena lesního (Cervus elaphus)
Obr. 48: Zimní ohryz na modřínu opadavém (Larix decidua)
108
Obr. 49: Ukázka zálehů jelení zvěře
Obr. 50: Jelení zvěř v přezimovací obůrce
Obr. 51: Jelení zvěř u balíku sena v přezimovací obůrce (leden 2009)
109
Obr. 52: Pohled na honitbu Velký Špičák
Obr. 53: Ukázka typického bitopu porostů smrku pichlavého (Picea pungens)
Obr. 54: Pohled na Klínovec (1243,7 m n. m.)
110
111
