DISTANČNÍ OPORA pro bakalářské studium v oboru EMMSP na BIVŠ v Praze

DISTANČNÍ OPORA pro bakalářské studium v oboru EMMSP na BIVŠ v Praze PRAHA 2013

K103 Ing. Tomáš Marek

Materiál je určen výhradně pro studijní účely

Motto kurzu: „Každá věc, idea děj či stav, má svoji příčinu a velmi pravděpodobně i důsledek. Vše existuje a děje se v nějakých souvislostech. Účelem studia je poznávat tyto souvislosti, a kvalifikovaně do nich zasahovat v zájmu dosažení žádoucího účinku.“ Marek, 2013

Studenti mají k dispozici: Text ve čtyřech kapitolách s 29 vyobrazeními, pro samostudium vstupní test a celkem 32 jednoduchých otázek, spolu s 4 krátkými kontrolními testy s možností ověření správnosti odpovědí, 4 příklady k procvičování dílčích problémů, 7 ilustrativních příloh, vše pro průběžnou kontrolu znalostí a osvojení vědomostí. Dále téma na výběr pro zpracování eseje během semestru, formulář pro elektronické konzultace k tématům přednášek, znění všech 27 otázek k ústní zkoušce. Text představuje 2/3 z celkových 88 stran opory.

Použité piktogramy:

C T

!

test

L

cíl

P

významné

příklad

výhodné

literatura

S

shrnutí

dobrý směr

nebezpečné

zapamatovat

2

OBSAH Úvod Vstupní test 1. Strategie podnikání a informace Obsah a cíl, klíčová slova, literatura 1.1. Podnik v tržním prostředí, organizace a řízení 1.2. Strategie a cíle, etapy plánování, zpětná vazba 1.3. Informace pro finanční řízení, manažerské účetnictví Shrnutí, příklad 2. Finanční plán a management zdrojů 1. test předchozích znalostí Obsah a cíl, klíčová slova, literatura 2.1. Struktura a nákladovost finančních zdrojů v podniku 2.2. Cizí a alternativní zdroje financování podniku 2.3. Dlouhodobý a krátkodobý finanční plán a jejich výstupy Shrnutí, příklad 3. Zásady práce s rizikem 2. test předchozích znalostí Obsah a cíl, klíčová slova, literatura 3.1. Význam poznání a řízení rizik 3.2. Finanční a nefinanční rizika 3.3. Organizace a nástroje řízení rizika Shrnutí, příklad 4. Řízení rizik v rozvoji podniku 3. test předchozích znalostí Obsah a cíl, klíčová slova, literatura 4.1. Posloupnost řízení rizika v organizační struktuře podniku 4.2. Strategie portfolia investic (rizik) 4.3. Ekonomické vyhodnocení investičního projektu Shrnutí, příklad

4 5 6 6 6 13 16 21 23 23 23 23 30 32 40 42 42 42 42 49 52 56 58 58 58 58 61 64 67

DODATKY 4. test předchozích znalostí Seznam literatury, Samostatné práce studentů – zadání, Seznam vyobrazení + Seznam příloh Přílohy 1 - 7 Odpovědi ke kontrolním otázkám a k testům 1 – 4 Otázky k ústí zkoušce Protokol pro elektronické konzultace - možná je i jiná forma kontaktu

69 69 69 70 71 72 85 87 88

3

Úvod 1) Zařazení a obsah předmětu: Předmět Řízení firemních financí je zařazen do 5. semestru oboru EMMSP, navazuje na předměty encyklopedického i odborného charakteru, jako jsou zejména matematika, informační systémy, statistika, ekonomie, právo, základy marketingu, finanční analýza a management. Předmět obsahuje tyto tematické okruhy: 1. Podnik v tržním prostředí, organizace a řízení. 2. Strategie a cíle, etapy plánování, zpětná vazba. 3. Informace pro finanční řízení, manažerské účetnictví. 4. Struktura a nákladovost finančních zdrojů v podniku. 5. Alternativní zdroje financování podniku. 6. Dlouhodobý a krátkodobý finanční plán a jejich výstupy. 7. Význam poznání a řízení rizik. 8. Finanční a nefinanční rizika. 9. Organizace a nástroje řízení rizika. 10. Posloupnost řízení rizika v organizační struktuře podniku. 11. Strategie portfolia investic (rizik). 12. Ekonomické vyhodnocení investičního projektu. 2) Úvod do předmětu: Seznámení posluchačů s důležitými oblastmi komplexu finančního řízení a financování firem s důrazem na klíčový význam finanční stability jako určujícího faktoru konkurenceschopnosti. Ujasnit podstatu popisovaných skutečností a poukázat na základní principy a charakteristické znaky. Na praktických zkušenostech a příkladech aplikací ukázat význam teoretických principů pro praxi financování podniků různými metodami a z různých zdrojů. Objasnit studentům problematiku rizika spojeného s podnikáním a klíčový význam řízení rizika v plánu i provozu podniku. Představit konkrétní metody řízení rizika ve spojení s různým pojetím výstavby, organizace a metod řízení podniku. Předmět vysvětluje pozici řízení firemních financí v rámci řízení firmy jako celku, včetně jho zastřešujícího a koordinačního působení. Student tak získává potřebné znalosti pro výkon pozice finančního manažera podniku. 3) Vstupní test je určen k vyhodnocení samotným studentem a jeho účelem je ověření předchozích znalostí studenta, potřebných k úspěšnému zvládnutí studia předkládaného distančního výukového textu. Účelem je, aby si student ověřil, zda vybrané kategorie dostatečně ovládá a v případě, že látku zapomněl, si ji mohl znovu dostudovat. Výsledky vstupního testu jsou uvedeny v dodatcích této publikace. 4) Práce s literaturou: Za nezbytné je třeba považovat seznámení se s odbornými publikacemi, jež se zabývají financováním podnikatelských subjektů a problematikou rizik a jejich řízení (tituly nabídnuty v seznamu literatury). Ostatní tam uvedené publikace či texty jsou doporučením pro studenty, kteří se chtějí s náplní předmětu seznámit hlouběji, ale též pro studenty, kteří mají určité znalostní mezery z dosavadního studia – např. v kategorii finanční analýzy. Všechny doporučené publikace jsou přiřazovány k jednotlivým kapitolám.

4

!

5) Jak pracovat s touto publikací: Tato publikace vychází ze zadání předmětu obsaženého v sylabu, je uspořádána podle standardního členění přednášek rozvrhem do čtyř termínů. Obsah každé přednášky je tak předurčen a student se může připravit např. tím, že nahlédnutím do textu zjistí, které pojmy či kategorie jsou pro něj obtížné a v rámci setkání s lektorem může požádat o důkladnější vysvětlení. Každá oněch čtyř kapitol obsahuje cíl, literaturu a test předchozích znalostí. Dále obsahují stručné rekapitulace hlavních tezí a procvičovací příklad. Člení se na subkapitoly, které jsou zakončovány otázkami pro rychlé zopakování. Publikace obsahuje správné odpovědi na opakovací otázky i na testy. Zpracováním v publikaci uvedených úkolů si student problematiku přiblíží a zjistí též, zda látce rozumí. V případě potíží může využít mj. elektronických konzultací. Úkoly u kapitol jsou doporučené – jsou pomůckou samostudia. Zpracování vybraného tématu – eseje, je povinné.

T

Vstupní test: Statistika: Čím se od sebe liší (aritmetický) průměr a vážený průměr?

Právo: 1) Jaká je právní pozice jednatele společnosti s ručením omezeným?

2) Jaký je rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou?

Účetnictví: Jaký je rozdíl mezi pojmy náklady a výdaje a pojmy výnosy a příjmy?

Marketing: Z čeho se skládá marketingový mix?

Fin. analýza: 1) Jak určíme vývoj zadluženosti mezi začátkem a koncem roku? 2) Co je to situační analýza?

5

1. Strategie podnikání a informace Obsah a cíl: této části je vymezení základních faktorů působících v rámci podnikání, včetně jejich diferenciace a významu. Důraz je položen na analytickou stránku procesů. Student si osvojí základní pojmy a jejich vzájemné vztahy tak, aby pochopil praktickou stránku podnikání, význam trhu i nutnosti získávání informací pro dosažení racionálního postupu při vybavování podniku majetkem i kapitálem. Dále vysvětluje nezbytnost soustavného získávání a zpracovávání informací o tržním prostředí i o chování vlastního podniku. Poukázat na hlavní informační zdroje a metodiku práce s nimi. Student pochopí potřebu neustálého koloběhu informací a činností při kontaktu s trhem a také mimořádný význam řádně vedeného účetnictví pro řízení podniku. Klíčová slova: kapitál, produkt, trh, zhodnocení, informace, mikrookolí, strategie, analýza.

C

Doporučená literatura: Autor

Název

Šiman Josef, Petera Petr

Financování podnikatelských subjektů Finanční analýza firmy Cash - flow

Holečková Jaroslava Sedláček Jaroslav

Vydavatel a rok vydání

Strany textu

C.H.Beck 2010

2 až 10 28 až 50

ASPI 2008 Computer Press 2003

19 až 39

L

83 až 91

1.1. Podnik v tržním prostředí, organizace a řízení 1.1.1. Řídící a komunikační struktury podniku Podnik je podle zákona „věc hromadná“, zpravidla právnická osoba a sestává se z lidí, věcí, různých vztahů, práv a závazků, kapitálového vybavení atd., a to vše v neustálém pohybu. Jako celek vše je podřizováno vytýčenému cíli jak v rovině dlouhodobé (strategické), tak operativní. Je tedy nutno vše řádně zorganizovat. Tím cílem je zhodnocování vloženého kapitálu, a to jak dosahováním zisku, tak zvyšováním hodnoty podniku jako takového. Přitom jde souběžně o nárůst hodnoty finanční i nefinanční. Organizační schéma firmy se bude lišit případ od případu podle velkosti, zaměření, stanovených cílů, rozmístění pracovišť v objektech atd. Je ovšem možno vysledovat zásady mající obecný význam, a i když lze některá pracoviště slučovat, nebylo by dobré jejich agendy zcela pominout. V praxi se setkáváme s tím, že malé firmy potřebu plnohodnotného záběru při řízení často podceňují. Vedení zapomíná na to, ani u malé firmy potřeba příslušných řídících činností nezaniká, pouze musí být řešeny sice s maximální úsporností, ale s plnou funkčností. Pro prvotní představu o organizaci postačí dále uvedené schéma základních částí a vztahů: 6

!

Obr. 1 - Obecné schéma vztahů v podniku

zdroj: autor

Současně s budováním organizační struktury je třeba věnovat značnou pozornost vytváření vnitropodnikových komunikačních cest přenosu sdělení (pokynů, příkazů, informací, hodnocení apod.). I sebelepší organizační schéma firmy by nebylo k ničemu, pokud by se je nepodařilo naplnit správnými lidmi. Každá úroveň i každá pozice vyžaduje poněkud jiné pracovníky (jak vzděláním a zkušenostmi, tak celkovým osobním zaměřením a naturelem). Vedle znalostí jsou nezbytné dovednosti žádoucí pro danou práci, a v každém případě též loajalita k firmě (ne k řediteli, ale k podniku). 1.1.2 Princip trojúhelníku v kruhu Základní smysl podnikání, naplňovaný dosahováním zisku a zvyšováním finanční i nefinanční hodnoty podniku, podléhá příčinným souvislostem.

ČAS

Obr. 2 – princip trojúhelníku v kruhu

zdroj: autor

Určujícím místem pro dosažení cíle (úspěchu) je TRH. Tam tedy směřujeme. Na trh musíme přijít s nějakým produktem, a to takovým, který je v dané době (čase) poptáván, respektive zákazníci jsou ochotni jej přijmout a tudíž i zaplatit. Místem vytváření produktu je PODNIK. Podnik tedy musí v daném čase splňovat podmínku schopnosti efektivně vytvořit produkt, který chce na trhu nabízet. Podnik se skládá z majetku a určitého okruhu práv a povinností. Majetek je třeba pořídit a udržovat v činnosti, práva a povinnosti sebou nesou finanční potřebu, případně též finanční nároky. Všechny tyto náležitosti je nutno profinancovat. K tomu slouží KAPITÁL.

7

!

Všechna tři významová hlediska se nutně odehrávají v čase (zobrazení kruhem je zjednodušení, spíše by mělo jít o spirálu). Svůj čas zabere proces přípravy (kvalifikace, výrobní orientace, kvalita výrobku, fyzická či duševní úroveň atd.). Správné načasování také nevznikne jen tak samo od sebe, je třeba získat potřebné informace a co nejlépe jich využít v zápase o místo na trhu. Podmínka správného místa je též snadno k pochopení. Samozřejmě, že i zjišťování, které místo je to správné, zabere svůj čas. Přitom nelze vyloučit, že na tom správném místě se nás (konkurentů) sejde více. Pokud postavíme na první místo smyslu podnikání zvyšování tržní hodnoty podniku (bez ohledu na to, zda jej chceme někdy prodat), tak to ve svých důsledcích znamená, že finanční řízení podniku bylo orientováno na dlouhodobé vykazování atributů finančního zdraví: zhodnocování vloženého kapitálu tvorbou zisku solventnost – tedy bezproblémové splácení svých závazků vytvářet bezpečné předpoklady pro pokračování podnikání i v budoucnu. K těmto zásadním cílům pak můžeme přiřadit odvozené (a podmiňující) úkoly, jako jsou zejména: zajistit plánovaný hospodářský výsledek podniku dodržovat plánované limity nákladů u jednotlivých provozů i za celek včas zavádět nové (inovované) produkty racionalizovat skladbu a snižovat hodnotu zásob. 1.1.3. Analýzy vnějšího a vnitřního prostředí Předchozí jednoduché schéma v sobě obsahuje tři hlavní části procesu podnikání. Tyto okruhy jsou nejen vzájemně propojené, ale každý z nich obsahuje řadu dílčích vztahů, dějů a stavů, z nichž mnohé jsou ovlivnitelné chováním podniku. Nemálo je i těch, které jednotlivý podnik (podnikatel) přímo ovlivnit nemůže, i když se ho v té či oné míře dotýkají, případně dotýkat mohou. Protože nic nelze úspěšně provádět bez dostatečného spektra informací, je evidentní, že potřebujeme získávat informace o každém z uvedených okruhů jako takovém a souběžně též o existujících i možných budoucích vztazích mezi nimi. Prakticky to znamená, že potřebujeme znát situaci na trhu (tržní prostředí) a její vliv na možnou úspěšnost podniku. Naopak též možnosti vlivu podniku (jeho produktu) na situaci na trhu. Přiměřeně to platí o organizaci a vybavení podniku (známé vnitřní a vnější informace) a rovněž o kapitálu, kde jde o stanovení výše jeho potřeby a strukturálního členění. V neposlední řadě též o míru jeho dostupnosti a nákladovosti získání, případně i držby. Ve schématu neuvádíme přímý vztah mezi kapitálem a trhem, i když jej zcela nevylučujeme (např. dostupnost kapitálu může být přímo ovlivněna situací na trhu). Vycházíme však z předpokladu, že podstatná část vztahů se bude realizovat v souladu s výše uvedeným nákresem, tedy, že vztahy mezi kapitálem a trhem budou převážně „zprostředkovány“ podnikatelskými subjekty a vytvářenými produkty. 8

!

Finance podniku mají dvě stránky – majetkovou a zdrojovou. Majetková spočívá v držbě a využití peněz, cenných papírů a v pohledávkách. Zdrojovou představuje zejména kapitál a dále ostatní zdroje krytí profinancování majetku podniku. Významné je i časové hledisko. Přitom platí, že čím více toho víme o vnějších podmínkách (subjektech a dění v okolí) a také o sobě samých, tím lépe. Sbírání informací by ovšem mělo být cílené a organizované. Chaos rozhodně není žádoucí. Při umisťování podniku hodnotíme vnější prostředí z hlediska ekonomického i geografického. Souhrnným ekonomickým pohledem je zpravidla „tržní potenciál území“, z hlediska geografického pak dostupnost (vybavenost) od potřebných nemovitostí, přes technickou i dopravní infrastrukturu, energie, vztah k životnímu prostředí až k místním zvyklostem, tradicím či kultuře. Do vnějších podmínek zahrnujeme kvalitu a pozici mikrookolí a makrookolí: Mikrookolí podniku: Mikrookolí podniku je mu „nejblíže“, má na něj bezprostřední a silný vliv, a jeho analyzování by mělo být naprostou samozřejmostí. Analýzu mikrookolí zaměřujeme především na:  nejvýznamnější podniky působící v odvětví (konkurenty) včetně klasifikace jejich významu,  výkonnost odvětví v němž podnikáme – od historie po výhled do budoucna,  citlivost odvětví na změny hospodářské situace,  citlivost odvětví na technologický rozvoj blízkých (substitučních) produktů,  intenzitu stávajícího konkurenčního prostředí a míru nebezpečí vstupu dalších konkurentů (i těch substitučních),  hlavní dodavatele pro dané odvětví – jejich kvalitu, pružnost a také vyjednávací sílu,  hlavní odběratele daného odvětví a jejich vyjednávací sílu,  demografické složení a nákupní priority případných koncových spotřebitelů. Makrookolí podniku: Makrookolí vytváří společný a v podstatě jednotný rámec pro podnikání všem podnikatelským subjektům působícím na území daného státu (regionu). Možnost podniku jej ovlivnit je prakticky nulová. Z hlediska finančního řízení a rozhodování podniků je žádoucí sledovat zejména vývoj politického, legislativního a ekonomického okolí. Míra významu umístění podniku je individuální. S opatrností trváme na tom, že umístění je významné za všech okolností. Jen příčiny mohou být různé co do druhu a naléhavosti. Při konkrétním projektu se jistě mohou objevit i další hlediska pro úspěšné umístění. Předpokladem pro úspěšné řízení podniku je získávání dostatečného množství kvalitních informací a to jak o vnějším, tak i vnitřním prostředí podniku.

9

Obr. 3 – zaměření informací

Úprava: autor U vnitřních podmínek musíme velmi zodpovědně prověřit vlastní kapitálové možnosti a to jak ve sféře vlastního kapitálu, tak kapitálu zápůjčního. Musíme střízlivě odhadnout (spočítat) jakou zátěž nám rozběhnutí firmy (pobočky) způsobí a to jak v intenzitě, tak v čase, kdy se může firma dostat do kladné obratové pozice a jaká je míra rizika, že dojde ke skluzům či zásadnímu selhání. I při největší pečlivosti přípravy nejsou při vstupu na trh „všechny karty na stole“ a to znamená, že určitá míra hazardu v tom vždy zůstane. V našich rukách je, aby byla co nejmenší. Integrální součástí a odrazem vnitřních i vnějších vztahů jsou i podnikové peněžní toky: a) V rámci firmy – odpovídají organizaci firmy a strukturální podobě krátkodobého finančního plánu. Činnost jednotlivých útvarů je naplánována věcně a zastřešena finančním plánem (profinancována). Peníze nemusí doslovně obíhat po firmě, ale jednotliví řídící pracovníci by měli vědět kolik a na co mohou použít. Na druhé straně jak se mají podílet na výnosech firmy (přímo – pokud mají výstupy na trh, nepřímo – pokud dodávají následným pracovištím firmy). Ve vnitropodnikovém účetnictví lze tyto toky systémově zobrazovat až po metodu střediskového hospodaření. Vyššího stupně dosahují zejména u firem zahrnujících více závodů, či firem koncernového typu – mnohdy nadnárodního rozměru. Obecně platí, že čím je podnik větší, tím více je nutné tyto toky řešit a důsledněji plánovat. b) Mezi firmou a okolím – realizují se na vstupech a výstupech z firmy, převážně vůči odběratelům, státním orgánům a jiným subjektům oprávněným ze zákona nebo ze smluv. Obecně se zobrazují v cash-flow. 1.1.4. SWOT analýza Analytický systém zvaný zkráceně SWOT analýza (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats) je často přiřazován do skupin finančních analýz. Jeho záběr je však mnohem širší a vyznačuje se především tím, že se fakticky jedná o komplexní analýzu podniku a jeho tržní pozice s následným formulováním strategií, kterými je možno využít zjištěných výhod k potlačení nežádoucích jevů působících jak uvnitř podniku, tak z vnějšího prostředí. V odborné literatuře se o SWOT analýze píše často. Jde o zkratku 4 anglických slov v češtině hovoříme o „silných stránkách“, „slabých stránkách“, „příležitostech“ a „hrozbách“. Je to metoda velmi dobrá, protože formuluje systémový přístup ke všem zásadním okruhům možných výhod i nevýhod, které podnik provázejí, a to od získávání informací přes jejich utřídění, až po cílené využívání. 10

!

Zpracování fakticky probíhá ve třech fázích: 1) Nejdříve analytickými metodami vyhledáme a vyhodnotíme: vnější faktory: příležitosti, hrozby, vnitřní faktory: silné a slabé stránky, jejich existenci a váhu jednotlivých poznatků. 2) Poté získané poznatky utřídíme do dále uvedeného schématu (obr. 12). 3) Poslední fází je konfrontace faktorů a zapojení pozitivních zjištění do procesu potlačování toho, co se ukázalo být nežádoucí, formulujeme strategii. 1.1.5. PESTLE, VRIO PESTLE analýza je analytická technika sloužící ke strategické analýze okolního prostředí organizace. PESTLE je akronym a jednotlivá písmena znamenají různé typy vnějších faktorů:  P – Political - politické – existující a potenciální působení politických vlivů  E – Economical - ekonomické – působení a vliv místní, národní a světové ekonomiky  S – Social - sociální – průmět sociálních změn dovnitř organizace, součástí jsou i kulturní vlivy (lokální, národní, regionální, světové)  T – Technological - technologické – dopady stávajících, nových a vyspělých technologií  L – Legal - legislativní – vlivy národní, evropské a mezinárodní legislativy  E – Ecological - ekologické (environmentální) – místní, národní a světová problematika životního prostředí a otázky jejího řešení Podstatou analýzy je identifikovat pro každou skupinu faktorů ty nejvýznamnější jevy, události, rizika a vlivy, které ovlivňují nebo budou ovlivňovat organizaci. Metoda PESTLE je součástí metod používaných v oblasti analýzy dopadů. VRIO analýzu vyvinul Jay B. Barney jako způsob hodnocení zdrojů organizace, které dělí takto:  Finanční zdroje  Lidské zdroje  Materiální zdroje  Nemateriální zdroje (informace, znalosti) Jedná se analytickou techniku, která pro každý typ zdroje posuzuje následující otázky (dimenze hodnocení) pro vlastní organizaci i pro konkurenty. VRIO je akronym z počátečních písmen anglických názvů dimenzí: Hodnota (Value) – Jak je zdroj nákladný a jak snadné je ho získat na trhu (nákup, nájem, zapůjčení…)? Vzácnost (Rareness) – Jak je zdroj vzácný, resp. omezený? Napodobitelnost (Imitability) – Jak složité je zdroj napodobit? Organizace (Organization), resp. uspořádání – Podporuje stávající uspořádání, využitelnost zdroje? Výhodou analýzy VRIO je její jednoduchost a přehlednost. 1.1.6. Výrobní podniky a služby Členění podle původců: státní sektor - neziskový sektor - obchodní sektor

11

Výrobní podnik se od podniku služeb v organizační struktuře liší zejména tím, že potřebuje útvary a dílny k vývoji, výrobě a kompletaci produktu – výrobků. Zpravidla musí mít též výrazně rozsáhlejší skladové hospodářství a manipulační zázemí (prostor, vybavení). Pro výrobní podnik je typické, že své výrobky neprodává pouze v místě výroby, ale dodává je buď do vlastních prodejen, nebo smluvním prodejním organizacím. Územní rozsah distribuce závisí na charakteru výrobku. Služba je ve své podstatě naopak činnost nehmotného charakteru. Jako taková je sama o sobě ryze individuální. Od výrobků ke službám: a) pouze hmatatelné zboží a žádná služba b) hmatatelné zboží s doprovodnými službami c) důležitá služba s doprovodnými výrobky a službami d) pouze služba

Obr. 4 - Typy obchodů se službami – zdroj P.Kotler: Marketing management - upraveno

Podniky služeb můžeme členit také podle toho, zda činnost, která je materiálním průvodcem poskytované služby, provádějí centrálně, nebo zda služby jsou kompletně prováděny v místě styku se zákazníky – tedy rozptýleně. Je zřejmé, že organizační odlišnosti se formálně projeví právě v těchto fázích. Nicméně do jisté míry odlišné úkoly se projeví i v organizaci a vybavení podniků. Problematika malých firem a živností Hodně zjednodušeně řečeno, čím je podnik menší, tím je zranitelnější. Jistě, ani tato definice neplatí vždy, protože záleží ještě na dalších okolnostech, od atraktivnosti produktu, přes míru výhodnosti umístění podniku až po finanční vybavení zakladatelů podniku při jeho rozjezdu. Nicméně nesporná paralela zde je, neboť malý podnik nemá možnost širší diverzifikace jak v produktech, tak v obchodních partnerech, nemá obvykle ani rovnocenný přístup k zápůjčnímu kapitálu. Roli ovšem také hraje určitá tradice a zvyklosti, směřující k preventivní nedůvěře k tomu, že si někdo dovolí založit a rozvíjet novou malou firmu. Existují systémové podpůrné programy (např. Česká záruční a rozvojová banka nebo dotace ze strukturálních fondů EU apod.), jsou jistě užitečné, ale neřeší vlastní podstatu problému. Ta leží přece jen trochu jinde: 12

Obr. 5 – odlišnost velkých a malých podniků

úprava: vlastní

Podstata je tedy v tom, že jedna skupina dost dobře nemůže kopírovat produkci té druhé. Platí to oběma směry a je potřebné, aby odlišně byla založena již startovní strategie, výběr produktů a rozvojových i ekonomických cílů. Jinak řečeno, malý podnik nebudujeme jako zmenšený podnik velký, nýbrž jako zařízení s autentickou účelovou skladbou a vybavením prostorami, technikou i lidmi. Na kusovou výrobu nepotřebuji rozsáhlou technologii, ale rozhodně potřebuji kvalitní materiál a kvalitní pracovníky. Přiměřeně k tomu budujeme kapitálové zajištění. Budování malého podniku bychom neměli chápat jako nouzovou etapu na cestě za velkou fabrikou. Jistěže se může postupem času malý podnik rozrůst do výrazně větších rozměrů, ale ne vždy je to účelné a efektivní. Kusová a malosériová produkce může být úspěšná při aplikaci strategie diferenciace. Velkovýroba a obchodní řetězce vyžadují strategii nízkých nákladů a cen. Kontrolní otázky 1.1.: 1. Cílem podnikání je: 2. Hlavní subjekty v mikrookolí jsou: 3. Co popisuje SWOT analýza:

1.2. Strategie a cíle, etapy plánování, zpětná vazba Strategický přístup k budování a řízení podniku je jedním ze základních předpokladů pro úspěšné podnikání. V obecné rovině jsme si již definovali, že podnik je zřizován za účelem dosahování zisku a postrupného zvyšování jeho majetkové a tržní hodnoty. Toto je ovšem výchozí myšlenka. Na ni musí v konkrétních podnikatelských projektech navazovat to, čemu říkáme podnikatelský plán. Jeho účelem a náplní je prezentovat dostatečně

13

!

konkrétně, srozumitelně, pravdivě a logicky představy zakladatelů podniku a budoucím zaměření a vývoji jejich podnikání – tedy nastínit koncepci dalšího výoje podniku. Protože již víme, že podnikatelská činnost se realizuje v rámci vnjějšího i vnitřního prostředí, která se snažíme důkladně poznávat a analyzovat, je evidentní, že i podnikatelský plán musí s těmito faktory počítat. Zde již můžeme hovořit o vytváření strategie, jejímž cílem je v reálném prostředí podnikatelské záměry prosazovat a rozvíjet. To je také základním cílem každé podnikatelské strategie i jejích dílčích součástí (technické, finanční, obchodní, personální atd.). Strategií rozumíme průřezové i časové rozvržení hlavních úkolů podniku a postupů směřujících k dosažení strategického cíle. Strategie průřezově zahrnuje všechny útvary podniku, časově představuje několikaletý horizont (např. 3 až 5 let). Je podkladem pro pro vytváření střednědobých plánů (finančích, výrobních, obchodních, personálních apod.). V literatuře najdeme vícero popisů postupu od podnikatelského záměru přes vytváření plánů až po kontrolní mechanismy. Pokusíme se tuto důležitou záležitost zjednodušit pro lepší pochopení i zapamatování k využití v praxi:

Obr. 6 – základní postupy strategického řízení

zdroj: autor

Blíže k jednotlivým krokům: Analýzy prostředí – jak dříve uvedeno, jde především o seznámení se s vnějším prostředím (okolím), ale také s rozbor předpokládané formy a struktury budoucího podniku. V případě koupě již existující firmy pak analýza vnitřního prostředí vyhodnocuje vhodnost stávající podoby podniku pro záměry nových vlastníků. Podnikatelský plán – jak zmíněno, podnikatelský plán je již konkretizací záměru po vyhodnocení analýz prostředí. K tomu již patří návrh podoby, organizace a základních právních, technických i ekonomických parametrů – samozřejmě včetně finančních. Volba strategie – pod pojmem nejlepší si můžeme představit takovou, která představuje náročnost a rizika úměrná k dosažitelným efektům, přičemž pravděpodobnost neúspěchu není odstrašující. Střízlivost a odpovědnost při volbě strategie je nezbytná. Nesmí být „přání otcem myšlenky“ a nesmí se na nic významného zapomenout.

14

Postupové cíle – v podstatě součástí strategie je stanovení postupových cílů. Jde o záměr a určitou prognózu v jednom. Cíle je třeba stanovovat náročné, ale v daném prostředí a vlastních možnostech realizovatelné. Významnou roli hraje i znalost záměrů konkurence. Marketingová strategie – veškeré záměry podniku se realizují na trhu, bez realizace produktu na trhu není podnikání. Poznání tržního prostředí, míru vlastní závislosti, míru možnosti trh sami ovlivnit a též míru schopnosti vytvářet produkt v nezbytné kvalitě, atraktivnosti a efektivnosti vynakládání prostředků – to vše má vliv a musí být součástí tvorby marketingové strategie. Finanční strategie – má dva základní rozměry. První je dán tím, že podstatou podnikání je zhodnocování vložených prostředků, tedy dosahování zisku a navyšování hodnoty podniku. Druhý rozměr je dán potřebu dosahovat trvalé finanční stability, tedy schopnosti řádně a včas hradit své závazky. K tomu řádně a včas přidejme též – bez negativních dopadů do chodu a rozvoje podniku. Proto je třeba strategický přístup. Střednědobý plán – je vlastně aplikací stanovených strategií do chodu podniku. Promítá strategické záměry a přístupy, váže se k organizaci a informačním tokům v podniku, obsahuje finanční plán, plán práce s riziky, marketing, technický i personální rozvoj atd. Podle charakteru podniku a produktů jej sestavujeme na 3 až 5 let (není závazné). Krátkodobý plán a finanční management – je vlastní operativou podniku. Zajišťuje finanční stabilitu podniku a tedy i efektivnost využití. Musí mít rozvinuté řídící i kontrolní systémy, průběžné informace o dopadu jednotlivých rozhodnutí a činností na finanční a marketingovou pozici podniku. Rozlišujeme dvě základní charakteristiky v přístupu k vytváření strategií, někdy přidáváme ještě třetí:

Obr. 7 - Druhy obchodních strategií

úprava: autor

„Strategie diferenciace znamená poskytnout zákazníkovi produkt, který jej zaujme svou jedinečností, vysokou kvalitou, souvisejícími službami apod. a za který bude ochoten zaplatit vyšší cenu. Naopak strategie snižování nákladů a cen představuje snahu snížit co nejvíce náklady, a tedy i prodejní cenu, tím přilákat zákazníky a maximalizovat objem prodeje a zisk.“ Strategické cíle musí být SMART: S – stimulující, M – měřitelné, A – akceptovatelné, R – reálné, T – měřitelné v čase Strategické portfolio: rozvoj, podpora

udržování

sklízení

likvidace

Vždycky platí, že čím více toho víme o vnějších podmínkách (subjektech a dění v okolí) a také o sobě samých, tím lépe. Chaos není žádoucí. Proto je významná situační analýza. 15

!!

Strategické a taktické finanční řízení: Cílem strategického řízení je zajistit tvorbu zisku a tím zhodnocovat vložený kapitál. Strategické řízení má proto tyto základní charakteristiky:  opírá se běžně více o zkušenost a intuici než o analýzu,  zaměřuje se na investování peněžních prostředků do dlouhodobého majetku,  musí respektovat faktory rizika a funkci času,  realizace výstupů je finančně, časově a organizačně náročnější, neboť zpravidla vyvolává významné změny v majetkové i kapitálové struktuře podniku,  chybné rozhodnutí mívá pro podnik vážné negativní důsledky. Cílem taktického řízení je především zajištění solventnosti podniku. Solventnost podniku znamená dlouhodobou schopnost podniku splácet své závazky ve stanovených termínech a hodnotách. Solventnost je:  jedním z atributů finančního zdraví podniku  předpokladem pro zajištění kontinuity podnikání  významným signálem pro subjekty spojené s podnikem  předpokladem pro silnou vyjednávací pozici v obchodních věcech. Přijímaná rozhodnutí mají vliv na produkci, na osoby, na hmotný i nehmotný majetek a na potřebu finančního majetku. To vše musí být manažerskými rozhodnutími (plánovacími i operativními) udržováno v optimální velikosti a struktuře. Musí být též zabezpečováno řádně profinancování, tedy kapitálové krytí. Finanční management tedy zajišťuje ve svých cílech optimální financování, tj. řídí finance. Toto financování je zcela účelové a nastavené na dosahování optimalizace objemu a struktury majetku podniku pro jeho efektivní využití k vytváření dobře prodejného produktu. Finanční management tak řídí financemi. Při všech řídících procesech nezapomínejme na nutnost zpětné vazby Kontrolní otázky 1.2.: 4. Co je strategie: 5. Hlavní body finanční strategie: 6. Podstata strategie diferenciace:

1.3. Informace pro finanční řízení, manažerské účetnictví Vztah podniku k trhu je zprostředkován produktem, jehož vytváření ovšem provází celá řada činností od získávání a zpracovávání informací, po procesy rozhodování a technologické i organizační přípravy. Samotná fáze přípravy je rovněž souborem více činností, od právní agendy, přes obchodní, finanční či personální – včetně nezbytné kompletace a vyladění.

16

!

PŘÍPRAVA

TRH

PRODUKT

VYUŽITÍ INFORMACÍ

ANALÝZA

DOSAŽENÝ EFEKT

Zpravodajský systém

ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

Zpětná vazba

Identifikace rizik

Obr. 8 - Zapojení práce s informacemi do procesu podnikání.

Zdroj: autor

Pro využití jednotlivých informací, jejich bezpečnost i váhu je důležité, z jakých zdrojů pocházejí. Významné je i to, zda se jedná o informace o tom co se již stalo, nebo o budoucnosti. Původ:  Vnitřní informační zdroje – databáze okolních subjektů, zkušenosti pracovníků, kteří jsou v kontaktu s cizími subjekty, vnitřní komunikační systém „zpětné vazby“  Vnější informační zdroje – permanentní informační systém (média), literatura, PR publikace jiných firem či ústředních orgánů, poznatky externích odborných poradců apod. Zdroj: Primární informační zdroje – poznatky z přímého kontaktu s cílovým trhem Sekundární informační zdroje – již dříve zpracované údaje z výzkumů, statistik apod. Informace třídíme a vyhodnocujeme. Po vyhodnocení informací samotných můžeme přistupovat k jejich skutečnému využívání. Jen menší část informací lze účinně využívat ihned (přímo) bez dalšího zpracovávání, zařazování do sestav či rovnic a jejich zpracování a vyhodnocování získaných výsledků. Tato činnost je nesporně činností analytickou, a proto hovoříme o analýzách. Tam, kde pro možnost širšího zobecnění využíváme jako společného jmenovatele peněžní vyjádření, hovoříme o analýze finanční. Informace, které pro finanční analýzu (i další) můžeme využívat, členíme zejména na primární a sekundární, současně na externí a interní. Podle typu informace dále zejména na finanční a nefinanční. Podle bezprostředního zdroje je členíme na účetní a ostatní. Každá informace se tedy dá klasifikovat podle všech tří hledisek (např.: interní, finanční, účetní). Toto členění není samoúčelné, ale napomáhá nám se lépe orientovat ve významu informací a při porovnávání také udržovat srovnatelnost dat. Nezapomeneme, že zatímco informace o minulosti mohou být spolehlivé (ovšem nemusí), informace týkající se budoucnosti – byť blízké – jsou prakticky vždy jen v nějaké míře pravděpodobné. Nejspolehlivější informace o dosavadní situaci firmy získáváme z účetnictví. 17

Informací je v současné době k dispozici v podstatě velmi mnoho. Ne všechny jsou věrohodné, využitelné a taky třeba vhodné ke zveřejnění. Důležité také je, do jaké míry jsou jednotlivé informace (např. z různých období) srovnatelné a použitelné do případných sestav. Získávané informace je třeba nejdříve očistit od balastu a utřídit ty, které můžeme považovat za využitelné. I takto prověřeným informacím zpravidla přiřazujeme míru jejich váhy a vypovídací schopnosti. 1.3.1. Účetnictví Finanční informace jsou vyjadřovány v peněžních jednotkách a v drtivé většině případů pocházejí z účetnictví (zejména jde-li o finanční analýzu vlastního podniku). Účetnictví je zákonem regulovaný systém (metoda zaznamenávání údajů o hospodaření), poskytující ucelený soubor informací o podniku (přesněji „účetní jednotce“). Zejména se jedná o:  aktiva a pasiva (bilance)  strukturu majetku  strukturu kapitálu  náklady, výnosy a hospodářský výsledek  peněžní pohyby (toky). Obr. 9 – uspořádání hlavních informací z účetnictví do výkazů

zdroj: autor

Vedle správnosti a úplnosti je významným faktorem využitelnosti účetnictví také včasnost jeho zpracovávání. Oprávnění finančních úřadů je v tomto smyslu poněkud omezené na případy, kdy zpoždění ve zpracování účetní evidence překročí některý ze zákonných termínů. Záleží proto ve značné míře na prozíravosti vedení a funkčnosti řídích struktur v podnicích, zda bude účetnictví vedeno „v reálném čase“. Výkaz zisku a ztrát, nebo též výsledovka, podává obraz hospodaření za daňový (hospodářský) rok – zpravidla kalendářní. Nezabývá se majetkem, ale pohyby v daném roce (měsíci, případně též kumulativně za několik měsíců roku, až 1 rok). Pohyby jsou v položkách nákladů a výnosů. Výkaz je členěn tak, aby obraz byl co nejsrozumitelnější. Jednotlivé části jsou vždy završeny kolonkou „výsledek hospodaření“ a to nejprve „provozní“, poté „finanční“ , za „mimořádnou činnost“ a konečně „před zdaněním a po zdanění“. Kategorie náklady a výnosy mají věcné opodstatnění. Aby však mohly být uznány (zejména náklady) z hlediska stanovení daně z příjmů, musí být v souladu s příslušnými ustanoveními zákona. Zákon o dani z příjmů již byl mnohokrát novelizován a dlužno říci, že je dost obtížné se v něm vyznat. Dále získáváme informace z peněžních výkazů, které nejsou součástí účetnictví, ze smluv a různých projektů, z personální evidence firmy, z hmotných a výkonových evidencí, přehledů dodavatelů (faktických i potenciálních), z průzkumů trhu (možných odběratelů), z cenových relací surovin, energií, z vývoje daní a poplatků a legislativy vůbec, účelových databází, státních i oborových statistik atd.. 18

!

Cash-flow je metoda zobrazení reálných peněžních toků a v průřezových okamžicích ukazuje (jako jediná) rozsah finanční solventnosti firmy – tedy schopnost firmy platit své závazky. Princip je poměrně jasný. Oproti rozvaze zde nemluvíme o majetku a jeho krytí jako v rozvaze, ani jen o nákladech a výnosech jako ve výsledovce, ale o pohybech reálných peněz (finančních prostředků). Při základní podobě cash-flow platí: Vyjde-li nám ke konkrétnímu dni výsledek kladný, znamená to, že máme reálné peníze (v bance, v pokladně). Záporný cash-flow, tedy nevyrovnaný nějakou půjčkou, měl by nás varovat – je to, jako bychom měli záporný stav v hotovostní pokladně. Pokud tedy takový výsledek při zpracování dostaneme, znamená to, že jsme buď nezapsali nějaký příjem, a peníze jsme poté použili k platbě do výkazu zapsané, nebo, že naopak máme ve výkazu zapsanou platbu, kterou jsme ale ve skutečnosti neprovedli, protože na ni nebyla k dispozici hotovost. Existuje ještě další pojetí cash-flow, které kromě peněžních prostředků zahrnuje ještě „ekvivalenty“ (šeky, směnky, pokladniční poukázky, dluhopisy velkých bankovních institucí apod.). Je běžné, že výkaz cash-flow je členěn podle hlavních oblastí řízení na:  Hlavní výdělečnou (provozní) činnost peněžní příjmy a výdaje spojené s činností, daň z příjmů, úroky apod.  Investiční činnost nabývání a pozbývání dlouhodobých aktiv, poskytování úvěrů a půjček, leasing  Financování podniku změny ve výši kapitálu, příjmy z emisí, z darů, splátky úvěrů, výplaty dividend atd. Přímá metoda zjišťování: – podstatou je vykazování hrubých peněžních toků, tj. skutečných příjmů a výdajů, které se uspořádají podle hlavních titulů. Problémem je, že bankovní operace zachycené na příslušných účtech neumožňují zjistit účel, pro který byly provedeny. Proto vedle tzv. čisté přímé metody používáme ještě nepravá přímá metoda, která spočívá v transformaci výnosově nákladových dat na příjmy a výdaje. Nepřímá metoda zjišťování (příl.č. 1) – podstatou je, že vychází z docíleného výsledku hospodaření (zisk, ztráta), který se dále upravuje (korekce se dotýká nepeněžních operací, tj. nákladů, které nejsou výdaji, nebo výnosů, které nejsou příjmy v daném období, na druhé straně se tam již neobjeví změny stavu pohledávek či závazků). Výkaz cash – flow může být členěn i podle účelovosti operací, například na okruh investiční, provozní a finanční. Celkové údaje tím samozřejmě nesmí být zkresleny. 1.3.3. Finanční analýza „Finanční analýza představuje proces vyšetřování a vyvozování závěrů z výsledků finančního hospodaření minulých nebo budoucích období určité osoby včetně zjišťování jeho slabých a silných stránek, testováni jednotlivých finančních parametrů a ověřování jejich skutečné vypovídací schopnosti“ (P.M. „Studijní průvodce..“) 19

!

Postup při finanční analýze: V první řadě se stanoví účel analýzy. Následuje zjišťování a příprava vstupních dat. Poté přijde na řadu práce s daty a to v základní podobě (komplexnost, verifikace, vypovídací hodnota apod.) a specializační kroky – navazující už na stanovený účel analýzy. Pak analýza vstupuje do finální fáze a to je formulace poznatků, závěry a případné návrhy na opatření. Rozlišujeme dva základní postupy. Je to:  Finanční analýza vertikální - průřezová  Finanční analýza horizontální – časová. Finanční analýza zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným účinkem minulých rozhodnutí a dosaženou skutečností. Zasahuje do všech oblastí podnikové ekonomiky. Identifikuje a následně analyzuje slabé a silné stránky podniku s akcentem na: odstranění příčin negativního vývoje ekonomických ukazatelů využití pozitivně se vyvíjejících ukazatelů programové využití obou předešlých procesů pro vytvoření nového nebo aktualizaci stávajícího finančního plánu. Důvody provádění finanční analýzy mohou být různé. Může jít o:  Podklady pro rozhodování vedení (managementu) podniku o provozních, investičních i personálních záležitostech,  Materiály pro banku při rozhodování o žádosti o poskytnutí úvěru,  K rozhodování o investicích do cenných papírů,  Rozhodování o fúzích či akvizicích,  K informování akcionářů, věřitelů či dodavatelů  Pro potřeby státních orgánů, vědeckých či statistických subjektů. Mezi základní zdroje informací pro finanční analýzu patří doklady účetní a zpracované účetní sestavy a výkazy. Dalšími podklady jsou smlouvy, nákladové kalkulace, dílčí podnikové plány a zprávy o jejich plnění, evidence zaměstnanců, jejich struktura a mzdové ohodnocení, evidence úrazů, nemocnosti apod. neméně účelné jsou konkrétní informace o ekonomickém postavení konkurence. Pokud jde o budoucnost (a veškeré plánování a řízení je o budoucnosti), nemůžeme žádný údaj o podniku či tržním prostředí prohlásit za absolutně spolehlivý (platný). Do budoucnosti vstupujeme výhradně s vyšší či nižší pravděpodobností platnosti všech informací a návazně i propočtů či grafů a číselných řad z nich vytvořených. Čím dále dopředu, tím větší je možnost odchylného vývoje (horšího i lepšího). Tyto informace je dobré pro jistotu získávat z více různých pramenů a snažit se je „křížově“ porovnávat. Informace pro analytickou, plánovací a řídící činnost nezískáváme nahodile. Podnik by měl mít stanovené postupy pro sběr, třídění a vyhodnocování informací. K tomu slouží systém zpětné vazby a také metodika controllingu (viz kapitola 5). Pro sběr informací o vnějším prostředí (mikro, makro okolí), buduje podnik zpravodajský systém, v němž využívá interních i externích spolupracovníků. Jeho účelem je zajistit plynulý přísun relevantních a 20

!

použitelných informací, nezbytných pro úspěšné působení podniku na trhu (konkurence, dodavatelé, zákazníci atd.). 1.3.2. Podstata a využití strategického manažerského účetnictví V současném rozvoji narůstá význam tzv. měkkých faktorů, které principiálně ovlivňují výkonnost podniku.

Zdroj: autor Obr. 10 - schéma stupňů využití informací

V manažerském účetnictví se odpoutáváme od metodiky pouhého pořizování a prvotního zpracování informací (to nesnižuje jeho význam), a podřizujeme jejich výběr tomu, k čemu je potřebujeme, tedy jaké rozhodovací úlohy budeme řešit. Podnik ovšem musíme chápat ve všech jeho vnitřních i vnějších vazbách a to včetně hledisek sociálních i enviromentálních. Tzv. měkké faktory již v podstatě známe ze studia problematiky marketingu, jako např.: vztahy se zákazníky a pozice na trhu, pověst podniku (značky) kvalita produktů přizpůsobená požadavkům jednotlivých segmentů trhu schopnosti a kvalifikace zaměstnanců a jejich zainteresovanost na dlouhodobém rozvoji podniku pozitivní vliv podniku na společenské klima. Kontrolní otázky 1.3.: 7. Původ informací: 8. Účetní výkazy pro řízení financí: 9. Dva směry finanční analýzy:

21

!

Shrnutí: Prostudováním této kapitoly student získal potřebné základní znalosti, nezbytné k pochopení podstaty podnikání, kdy je nezbytné sledovat dvě hlavní linie zaměření. Je to především snaha o zhodnocování vlastního kapitálu a zvyšování obchodní (tržní) hodnoty podniku. Dále respektování i aktivní využití prostředí, v němž je podnikatelská činnost realizována. Systematická poznávací činnost pokud jde o okolí podniku a samozřejmě i důsledná organizace v rámci vnitřního prostředí podniku, uplatňování nástrojů řízení při zajištění spolehlivé a pružné komunikace vertikálního i horizontálního směru. Student si potvrdil význam řádné účetní evidence ve firmě. Seznámil se s principy finanční analýzy, která je potřebná pro prověřování úrovně hospodaření i jako podklad k plánování zdrojů. Ví, co jsou to měkké faktory využívané v manažerském účetnictví. Vybrané teze: 1) Cílem podnikání je zhodnocování vloženého kapitálu, a to jak dosahováním zisku, tak zvyšováním hodnoty podniku. 2) Potřebujeme znát situaci na trhu a její vliv na možnou úspěšnost podniku. 4) Priority v mikrookolí: odběratelé (zákazníci, klienti), konkurence, dodavatelé. 5) Strategií rozumíme průřezové i časové rozvržení hlavních úkolů podniku a postupů směřujících k dosažení strategického cíle. 7) Mezi základní zdroje informací pro finanční analýzu patří doklady účetní a zpracované účetní sestavy a výkazy.

S

PŘÍKLAD Uveďte max. šesti slovy hlavní odlišnosti: Cíle strategického finančního řízení

Cíle taktického finančního řízení

Zaměření VRIO analýzy

Zaměření PESTLE analýzy

Silné stránky ve SWOT analýze

Příležitosti ve SWOT analýze

výroba

služby

Služby centralizované

Služby rozptýlené

Účetnictví

Manažerské účetnictví

Přímá metoda zjištění cash-flow

Nepřímá metoda zjištění cash-flow

22

P

2. Finanční plán a management zdrojů 1. test předchozích znalostí:

T

1. Co je to kapitál u podniku: a) jsou to zdroje k profinancování majetku podniku b) jsou to peníze na zaplacení faktur za zásoby a mezd zaměstnanců c) je to majetek, který podnik využívá k tvorbě produktu. 2. Co je to mikrookolí: a) to jsou silné a slabé stránky podniku b) jsou to zákony, konkurence a geografické podmínky , podnebí c) místo podnikání, právní vztahy, obchodní partneři, konkurence Obsah a cíl: Tato kapitola nabízí seznámení s pravidly a principy vybavování podniku finančními zdroji se zvláštním zřetelem na možnosti, jejich skladbu, nákladovost, optimalizaci a míru rizikovosti. Student si osvojí pojmy a principy hospodaření s kapitálem v podniku, zejména pak vztah kapitálu a majetku podniku v kontextu hlavního cíle podnikání. Seznamuje s problematikou tvorby finančního plánu a s faktory, které jej mohou ovlivňovat. Vše jako součást finančního řízení podniku. Důraz je kladen na řízení financí a řízení financemi. Student si osvojí zásady tvorby finančního plánu a bude schopen řešit modelové případy. Klíčová slova:, rozvaha, náklady, výnosy, zisk, ztráta, časová cena, rentabilita, zadluženost, optimalizace, alternativní zdroje, kapitálový trh, finanční plán, vlastní a cizí zdroje, systematičnost, pružnost. Vydavatel a rok vydání Strany textu

Autor

Název

Holečková Jaroslava

Finanční analýza firmy Financování podnikatelských subjektů Podnikový finanční management

Šiman Josef, Petera Petr

Paták Milan

ASPI 2008 C.H.Beck 2010 Idea servis 2006

57 až 87 51 až 97 155 až 170 166 až 197

2.1. Struktura a nákladovost finančních zdrojů v podniku. Zajištění finančních prostředků je jedním ze základních kamenů (nikoliv však jediným) rozhodování o investicích (rozvojových programech). Zdroje mohou být interní – odpisy (účetní, daňové), nerozdělený zisk, dlouhodobé rezervy, trvalé úspory), nebo externí – emitované akcie či dluhopisy, dlouhodobé úvěry, státní dotace, finanční leasing a jiné. Přitom emitované akcie jsou externím zdrojem vlastního kapitálu.

23

C

L

Ze schématu je zřejmé, že pojmy „vlastní zdroje“ a „cizí zdroje“ na jedné straně a pojmy „vlastní kapitál“ a „cizí kapitál“ z rozvahy, nejsou po formální stránce zcela identické. Většina položek se bez problémů přiřadí v sestavě vlastní zdroj – vlastní kapitál, či cizí zdroj – cizí kapitál. To, že některé položky nejsou v rozvaze přímo vidět, neznamená, že v bilanci nejsou zahrnuty. Mimo je pouze leasing, neboť nejde o pořízení vlastního majetku. Zdrojová funkce a pozice kapitálu: Celkové zdroje financování Cizí zdroje

Vlastní zdroje

dluhopisy

dotace kapitálové

finanční

samofinancování

věcné

zisk

odpisy

zálohy odběratelů

úvěry

rezervy

provozní obchodní

rezervy

finanční

Pozn.: schéma zdrojů není zcela identické s tříděním pasiv

leasing

finanční

krátkodobé dlouhodobé

dlouhodobé krátkodobé

Obr. 11 - strukturální schéma zdrojů financování

zdroj: Paták M.R., Podnikový fin. management upraveno

Abychom zhodnocovali vložený kapitál, je nezbytné dosahovat vyšších výnosů, než jsou skutečné náklady, tzn., že výsledkem hospodaření musí být zisk. Kapitál zde vystupuje jako objekt zhodnocování a současně jako subjekt účasti na profinancování podniku (aktiv), tedy iniciátor celého procesu. Procesy spojené s touto činností systematicky zobrazuje podnikové účetnictví a doprovázející soubor neúčetních (nefinančních) informací. Účetnictví je nesporně významným pomocníkem v procesu řízení, ale je třeba připomenout, že zobrazuje v prvé řadě minulost (je na vedení firmy, aby to nebyla jen minulost poměrně vzdálená). Aniž bychom snižovali jeho význam, považujeme za nezbytné upozornit, že jen účetní evidence pro řízení firmy zdaleka nepostačuje, ani když je zpracovávána řádně, průběžně a s minimálním zpožděním (téměř v reálném čase). Proto se v posledních letech rozvíjí již zmíněná metodika manažerského účetnictví.

24

!

Rozvaha. To slovo jakoby samo říkalo, že se jedná o dvě stránky (polohy) stavu firmy. Je tomu skutečně tak. Rozvaha zobrazuje na jedné straně majetek (aktiva) a na druhé straně jeho finanční krytí (pasiva). Klasické grafické provedení rozvahy tak i vypadá:

Obr. 12 – základní prvky rozvahy

úprava: autor

Obecně platí, že celkový objem aktiv se rovná celkovému objemu pasiv, tzn. že všechny zdroje jsou umístěny v majetku podniku, nebo obráceně, že všechen majetek je profinancován. Dlouhodobá aktiva – jinak též „dlouhodobý majetek“, který může být hmotný, nehmotný a finanční. Do hmotného majetku patří nemovitosti a věci movité – ty podle vymezení stanoveného zákonem o dani z příjmů (rozlišujeme DHM a DDHM). Nehmotná aktiva to jsou především zakoupená práva nebo vlastní práva (software, zapůjčená autorská práva a licence, vlastní patenty atd.). Dlouhodobý finanční majetek představují cenné papíry (a jiné obdobné hodnoty) s dobou splatnosti delší než jeden rok. Oběžná aktiva. Název naznačuje, že jde o něco, co je druhově i objemově v pohybu. Jde především o zásoby, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Považuji za nutné se trochu zastavit u pohledávek. Dělí se na dlouhodobé, krátkodobé, před lhůtou a po lhůtě splatnosti. Podstatné ovšem je, že pohledávka je majetek. Je to totiž něco vašeho, co je dočasně (?) u někoho jiného a to v takovém stavu, že to po něm chcete. Proto pohledávka. A je také logické, že ta vaše pohledávka – to něco (zpravidla peníze, rozhodně vždy vyjádřeno v penězích) - musí být ve vaší firmě nějak kryto, tedy zatěžuje odpovídající část pasiv. Do oběžných aktiv patří též krátkodobý finanční majetek. Jde především o peníze v bance, v pokladně, obvyklé ceniny apod. mohou to být též krátkodobé cenné papíry či podíly. Podrobnější členění aktiv neuvádíme, ale konec konců je vidět na každém běžně dostupném formuláři. Pasiva: Rozlišují se vlastní a cizí. Vlastní pasiva – lze také říci vlastní kapitál – odpovídají rozdílu mezi celkovými aktivy a celkovými závazky (cizími pasivy). Vlastně zobrazují účetní hodnotu firmy. U vlastních pasiv stojí za zvláštní zmínku položky „hospodářský výsledek minulých let“ a „hospodářský výsledek běžného účetního období“. V těchto položkách se totiž rozvaha potkává s výkazem zisku a ztrát. Podrobné členění si můžeme snadno opatřit v tabulkách i textech. 25

!

Firmy většinou začínají s minimálním základním kapitálem. Při sestavování roční závěrky rozhodují vlastníci o využití čistého zisku. Měli by brát v úvahu případnou potřebu navyšování základního kapitálu. Firma se může dostat do situace, kdy u ní bude sledována „skladba a dostatečnost kapitálové vybavenosti“– například při žádostech o úvěr. Poměr cizích a vlastních pasiv je vždy zajímavý. Vysoká cizí pasiva nemusí automaticky znamenat, že je firma předlužená – pokud je její provoz efektivní a je schopna hradit úroky i splátky bez problémů. Jenže ono „předlužení“ může být chápáno i jinak. A sice tak, že pokud jste do firmy vložili jen málo svých peněz a fungujete téměř jen „na dluh“, je vaše existenční riziko relativně malé.

Problematiku nákladovosti u kapitálu bychom měli analyzovat a řešit ze tří hlavních úhlů pohledu:

Obr. 13 – analýza nákladovosti kapitálu

úprava: autor

Pořízení a držba kapitálu je prakticky vždy z hlediska podniku doprovázena nějakými náklady. To platí jak pro kapitál vlastní, tak pro kapitál cizí. Obecně je známa teze, že vlastní kapitál je v podstatě dražší než kapitál cizí. Zde je potřeba vzít v úvahu, že základní kapitál vytvářejí vlastníci obchodních podílů či akcií s tím, že očekávají vyplácení „podílů na zisku“, a to pokud možno pravidelné. Vyplácená dividenda může být pro podnik větší zátěží než úrok placený bance – mj. proto, že úrok je nákladovou položkou, zatímco dividendy se vyplácejí ze zisku po zdanění (majitelé prioritních akcií mohou mít nárok na výplatu dividendy, i když se zisku v daném roce nedosáhne). Získávání vlastního kapitálu z ročních výsledků hospodaření (zisku) je rovněž nákladné – minimálně z časového hlediska a také kvůli dani z příjmů. Časová hodnota peněz je matematická metoda sloužící k porovnání hodnoty dvou či více peněžních částek z různých časových období. Patří mezi obory finanční matematiky a umožňuje zjistit budoucí hodnotu úspor, výší úroků, splátky úvěru apod. Základním předpokladem teto metody je fakt, že jedna koruna (nebo jakákoli jiná peněžní jednotka) 26

dnes má větší hodnotu než jedna koruna zítra. Odměnou za dočasné poskytnutí kapitálu jiné osobě je úrok. Právě výše tohoto úroku přímo ovlivňuje hodnotu peněz v čase. Úročení kapitálu vychází z předpokladu, že vlastník by jej mohl investovat jinde a mít z něj užitek, zohledňuje znehodnocení peněz v důsledku inflace a také určitou míru rizika, že částka nebude vrácena včas nebo v plné výši. Rentabilita vloženého kapitálu je přímo závislá na míře optimalizace jeho skladby a zapojení v ekonomice podniku. Řízení struktury kapitálu a její optimalizace Produkt tvoříme využíváním majetku podniku. K pořizování majetku nezbytného pro efektivní vytváření produktu, je třeba zajistit příslušný kapitál. Objem a strukturu majetku i kapitálu je třeba průběžně optimalizovat. Za významné považujeme časové členění kapitálu na dlouhodobý a krátkodobý, které však není zcela jednotné. Zejména pokud se jedná o úvěry, někteří autoři (a často i banky) užívají též termín „střednědobý“ – např. střednědobý úvěr. Při dvoupólovém členění je hranicí jeden rok, obdobně jako je tomu při účetním členění dlouhodobých a oběžných aktiv. Financování podnikových investic by mělo být v procesu řízení plně odůvodněné co do účelu, objemu a času. Jelikož víme o časové hodnotě peněz, budeme brát v úvahu též cenu (náklady) pořízení a držby potřebných finančních prostředků a samozřejmě ji do všech kalkulací zahrneme. Můžeme konstatovat, že dostatečnost kapitálu se posuzuje zejména z hlediska:  dosažení optimálnosti profinancování majetku  míry finanční stability podniku  míry rizikovosti zdrojů, resp. citlivosti na nestandardní situace v ekonomice podniku. Na to navazuje problematika kapitálové struktury. Samotný podíl vlastního kapitálu k cizímu toho ještě nemusí mnoho říct. K tomu známe několik instruktivních pravidel: Zlaté bilanční pravidlo pak říká, že dlouhodobý majetek by měl být financován z dlouhodobých zdrojů (to již víme). Existuje rovněž tzv. „zlaté pravidlo přiměřenosti“ někdy zvané „pravidlo vyrovnání rizika“, které považuje za žádoucí, aby se objem cizího kapitálu nejvýše rovnal objemu vlastního kapitálu. Tento přístup je však často obchodně nepřijatelný. Proto se využívají analýzy dluhové zátěže, likvidity apod. Při všech těchto pohledech na kapitálovou situaci podniku je sledován hlavní cíl – rentabilita a finanční stabilita. Pravidlo konzervativního financování předpokládá, že celý dlouhodobý majetek a část oběžných aktiv je financována z dlouhodobého kapitálu. Jde o část oběžného majetku, zpravidla zásoby (příp. jejich část), které se v podniku drží „hladinově“, tedy ve zhruba stejné výši, po delší dobu. Tato varianta je spíše dražší, ale na druhé straně snižuje riziko momentálního nedostatku kapitálu (potažmo zásob) a tím i neschopnosti plnit včas závazky.

27

!

Pravidlo agresivního financování naopak počítá s tím, že určitá část dlouhodobého majetku bude profinancována z krátkodobého kapitálu. Uvedený model je do značné míry rizikový. Vychází z předpokladu, že podnik za dobu použití krátkodobého finančního zdroje vydělá dost peněz na jeho splacení, i když dlouhodobý majetek v cenové kalkulaci produktu i v odpisech sám tomuto nenapomáhá. V případě, že se to podaří, tak se bilance vyrovná na základní model. Pari pravidlo doporučuje, aby podnik užíval nejvýše tolik vlastního kapitálu, kolik může vložit do dlouhodobého majetku – v ideálním případě méně, aby se vytvořil také prostor pro financování dlouhodobým cizím kapitálem. Tato teze respektuje zásadu, aby dlouhodobý majetek byl profinancován z dlouhodobých zdrojů. Současně ale připomíná, že přiměřené využívání cizího kapitálu ve svých důsledcích snižuje náklady na zajištění potřebných zdrojů (zde dlouhodobých). Růstové pravidlo doporučuje, aby tempo růstu investic nepředbíhalo tempo růstu tržeb. Porovnává, zda růst dlouhodobého majetku má přiměřenou odezvu i v dalších výkonech podniku. Potvrzují to teze o návratnosti investic. V praxi je třeba brát v úvahu, že nárůst tržeb (výnosů) není zpravidla lineární a tempa se mohou vyrovnávat až v dlouhodobějším pohledu. Finanční páka. Jde o to, zda v konkrétním podnikatelském záměru můžeme zvednout výnosnost vlastního kapitálu tím, že zapojíme kapitál cizí a to i v objemu větším, než je objem vlastního kapitálu, aniž by neúměrně vzrostlo riziko. Problém spočívá v tom, že finanční režim nastavený úvěrovou smlouvou neumožňuje žádnou pružnost v situaci, kdy na straně výnosové dojde (ať již z viny podniku – dlužníka nebo jeho odběratelů či jiných vlivů) k nežádoucím výkyvům, byť jen relativně krátkodobým. Vlastní kapitál přece jen poskytuje určitou míru pružnosti v čase a účelu použití. Povinnost hradit splátky a úrok v přesných termínech při velké převaze cizího kapitálu může výrazně ohrozit podnikový cash-flow, tedy solventnost podniku. Jde tedy o to, aby riziko z užití cizího kapitálu nerostlo rychleji než progresivita přírůstku efektu – záleží tedy i na kvalitě projektu, prostředí a důslednosti v řízení finančních toků. Pracovní kapitál V této souvislosti si nejdříve více přiblížíme pojetí oběžného majetku. Je zřejmé, že se jedná o nezbytnou součást majetkové struktury podniku, bez níž by podnik nemohl vyvíjet žádnou činnost. Z toho rovněž vyplývá, že konkrétní složení a rozsah oběžného majetku přímo souvisí s charakterem podniku – jeho produktem a objemem výkonů. Za hlavní hlediska pro vymezení oběžného majetku považujeme  čas (dobu používání)  funkci  normativní určení. 28

Podle běžně využívané metodiky se z hlediska času považuje za oběžný majetek takový, jehož užívání je krátkodobé – obecně nepřesahuje dobu jednoho roku, myšleno od vydání peněžních prostředků na jeho pořízení do doby, kdy se vynaložené peníze po jeho užití vrátí zpět (uzavřený koloběh).

provedení platby Obr. 14 – hotovostní cyklus

úprava: autor

Řízení celkové potřeby oběžného majetku má přímý odraz v kapitálové potřebě, tedy kapitálovém krytí oběžného majetku.

Z normativní úpravy se za oběžný majetek považuje celkový majetek podniku snížený o dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek a dlouhodobý finanční majetek. Normativní členění je využíváno zejména pro účely účetní evidence, resp. aplikaci nástrojů v oblasti daňové (náklady, odpisy apod.) Významným ukazatelem v ekonomice podniku je průměrná doba vázanosti (obratu) oběžného majetku ve věcných formách oběžného majetku (dílčí pohled je třeba doba obratu zásob). Podobně se také sleduje průměrná denní potřeba (výdaj) celkového oběžného majetku (i zde se sledují dílčí údaje). Z výše uvedených hledisek se odvozují metody řízení skladby a velikosti jednotlivých položek oběžného majetku v zájmu optimalizace využití kapitálového krytí. Řídí se tedy stavy zásob, pohledávky a jejich inkaso a také stav krátkodobých peněžních prostředků. Obráceně lze konstatovat, že podnik musí mít k dispozici dostatek kapitálu, aby průběžnou potřebu oběžného majetku mohl plynule profinancovávat. Pracovní kapitál (někdy též čistý p.k.) představuje rozdíl mezi krátkodobými aktivy (KrA) a krátkodobými pasivy (KrP). PK = KrA - KrP .

Pracovní kapitál se zjišťuje jako rozdíl a běžná likvidita podíl krátkodobých aktiv a krátkodobých pasiv. Vývoj těchto dvou pohledů na oběžná aktiva a krátkodobá pasiva nicméně nemusí a často nebývá jednotný. Někteří autoři přece jen pracovní kapitál dále klasifikují a to tak, že:  Pracovní kapitál - odpovídá oběžným aktivům

29

!

 Čistý pracovní kapitál – odpovídá oběžným aktivům sníženým o hodnotu krátkodobých závazků  Nefinanční pracovní kapitál – odpovídá objemu zásob plus pohledávky. Kontrolní otázky 2.1.: 10. Rozdíl mezi zdroji financování a finančními prostředky: 11. Existují krátkodobá vlastní pasiva?

2.2. Cizí a alternativní zdroje financování podniku. Základní výhodou využívání úvěru je odložený výdaj na pořízení majetku a postupné splácení dluhu. Úvěry zpravidla vyžadují určitý projekt, který má prokázat účelovost a zejména návratnost vypůjčených prostředků i s úroky požadovanými bankou. Logicky vzato, projekt by měl předjímat nejen návratnost, ale také další (přímé či odvozené) efekty pro subjekt, který si půjčuje. Nákladem úvěru jsou poplatky a úroky. Splácení jistiny je pouze výdajem. Přijetí úvěru dlužníkem (a jeho čerpání) jej staví do pozice existenční nutnosti dosahovat výsledků, které návratnost prostředků i splnění ostatních závazků zajistí. Proto je tak důležité, aby projekty, na které si podnik půjčuje, byly zpracovány seriózně s maximálním zajištěním proti neočekávaným událostem. Proto banky vyžadují k úvěrům nejen rozbory projektů, ale také uplatňují různé nástroje doplňkového jištění. Ručení jen výsledky projektu je zpravidla považováno za příliš riskantní. V úvěrové smlouvě se stanovuje režim čerpání prostředků, režim splácení, záruky a zástavy, kontrolní mechanismy a sankce. Splácení úvěrů se děje jednak degresivně, tj. platby se snižují, protože při stejných splátkách je stále nižší vypočtená úroková zátěž. Zejména u dlouhodobějších úvěrů se může použít i splácení anuitní, kdy platby jsou stále stejné. Hypoteční úvěry a hypoteční zástavní listy. Tyto úvěry patří k dlouhodobým (10 a více let) a jsou na ně zaměřeny speciální banky (nebo alespoň části bank). Zde probíhá dvojí režim. Banka při poskytnutí úvěru uzavře zástavní smlouvu na nemovitost dlužníka a souběžně vydá „hypoteční zástavní listy“, kterými si opatří dlouhodobé finanční zdroje. Dodavatelské úvěry jsou doplňkovým zdrojem, zpravidla krátkodobého až střednědobého financování. Může ovšem být docela úspěšně nahrazováno prodejem splátkovým s odloženým přechodem vlastnictví k dodanému předmětu na kupujícího (dlužníka). Z krátkodobých úvěrů si ještě připomeneme kontokorentní úvěr, který je bankou poskytován na překlenutí časového nesouladu mezi příjmy výdaji podniku, případně i k financování pohledávek a zásob. Úvěr je neúčelový, přičemž se předpokládá čerpání krátkodobé a opakované. Princip tohoto úvěru spočívá ve stanovení debetního limitu běžného účtu. Čerpání do výše limitu se děje automaticky, předkládáním platebních příkazů podnikem a stejně automaticky se děje splácení – nabíháním příjmů od obchodních partnerů 30

na účet. Ve smlouvě se stanovuje maximální doba, v níž musí být debet účtu vždy vyrovnán, aby mohlo dojít k novému čerpání. Revolvingový úvěr se od kontokorentního poněkud liší. Jde o úvěr účelový, kdy b anka dohodnutým režimem vlastně reguluje úvěrovou zátěž (a tedy i případný stav zásob podniku). Provoz úvěru mívá zpravidla měsíční horizont a úvěr je podle pravidel stanovených v úvěrové smlouvě „obnovován“. I zde se předpokládá alespoň částečný tok obratu podniku přes příslušný účet u poskytující banky. Eskontní úvěr se využívá pro krátkodobé financování potřeb podniků. V České republice není tak často využíván, neboť existují další úvěrové produkty, zejména kontokorentní úvěry, u kterých je získání jednodušší. Podstatou eskontního úvěru je odkup směnky obchodní bankou před lhůtou její splatnosti. Předmětem odkupu se tedy stává směnka za zboží, služby či jiné statky, která představuje nástroj platby mezi odběratelem a dodavatelem. Odběratel je nazýván emitentem směnky, dodavatel je nazýván remitentem. Krátce se zmíníme o dalších zdrojích, kterým obvykle říkáme alternativní: Emise dluhopisů. Jsou to cenné papíry, které podnik emituje, a které vyjadřují finanční závazek emitenta (vlastně dlužníka) podle režimu stanoveného zákonem a zejména emisními podmínkami, vůči držiteli dluhopisu. Splatnost je stanovena s přesným datováním. Rovněž „úrok“ se vyplácí (kupóny) v přesně stanovených termínech. Vlastnictví dluhopisu nezakládá žádná rozhodovací ani přímá majetková práva vůči podniku (majetku) emitenta. Dluhopisů je celá řada. Podstatné je, zda jsou či nejsou veřejně obchodovatelné. Jejich vydávání je schvalováno ČNB. Emitující podnik by měl zvážit, zda je jeho pozice natolik dobrá, že emise jeho dluhopisů může být úspěšná a podaří se ji na trhu dobře umístit. Finanční leasing – nejde sice o úvěr, ale režim z hlediska finančního je do jisté míry podobný. Oproti úvěru se pořizované předměty nestávají hned vlastnictvím investující firmy, na druhé straně celá úhrada leasingové společnosti je daňově uznatelná v nákladech. Cena konečného odkupu je zpravidla ekonomicky zanedbatelná. Zdánlivý protimluv použití výrazu pronájem a prodej v jedné definici si vysvětlíme tak, že zavedeme dva termíny (přívlastky), které se v této oblasti používají v zákonných ustanoveních. Jde o finanční a operativní leasing. V obou případech se skutečně jedná o pronájem. Rozdíl je v tom, že v případě finančního leasingu je součástí smlouvy též ustanovení o převodu předmětu leasingu do vlastnictví nájemce (k přechodu vlastnictví dojde v době skončení trvání pronájmu), kdežto u operativního leasingu k převodu vlastnictví nedochází a po skončení trvání smlouvy se předmět vrací (ve stavu přiměřené amortizace) zpět do dispozice pronajímatele. Franšíza (franchising) - je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží nebo služby anebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů - franšízora a jeho franšízantů. Franšízor zaručuje svým franšízantům právo a zároveň jim ukládá povinnost provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí. Obecně se jedná o model podnikání, kdy jsou práva používat obchodní značku a know-how společnosti poskytnuty jinému podnikatelskému 31

subjektu, který si zaplatí licenci. Umožňuje podnikat bez větších zkušeností, bez dlouhého období pokusů a omylů apod.. Faktoring je metoda financování krátkodobých úvěrů poskytnutých při dodávkách zboží a služeb. Podstatou faktoringu je odkup krátkodobých pohledávek zpravidla bez postihu vůči původnímu věřiteli. Základem pro vztah je faktoringová smlouva, která stanoví práva a povinnosti obou stran. Cenou faktoringu je faktoringová provize (0,8 – 3% z pohledávky), která je tvořena rizikovou složkou a náklady souvisejícími se zpracování faktoringu. Odkup pohledávek provádí faktoringová společnost (banka) buď bez možnosti zpětného regresu na dodavatele, tzn. že riziko nezaplacení pohledávky přechází na faktoringovou společnost, nebo s možností zpětného regresu (riziko nezaplacení zůstává na dodavateli). Dotace je považována za externí vlastní zdroj financování. Dotující subjekt ji poskytuje na financování investičního nebo jiného záměru s cílem podpořit výstupy, které z projektu plynou. Cenou za poskytnutí dotace bývá to, že se dotovaný subjekt zaváže provozovat nějakou veřejně prospěšnou, ekologickou či jinou předem stanovenou činnost. V současné době jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů dotací strukturální fondy EU. Peněžní a kapitálové trhy FINANČNÍ TRH = obchodování s finančními prostředky PENĚŽNÍ

- peníze, cenné papíry, finanční deriváty, krátkodobé pohledávky

KAPITÁLOVÝ – cenné papíry, dluhové instrumenty, dlouhodobé pohledávky PRIMÁRNÍ

- právě emitované instrumenty

SEKUNDÁRNÍ - dříve emitované obchodovatelné instrumenty

Kapitálový trh je místo, kde dochází ke směně kapitálu prostřednictvím cenných papírů a jejich derivátů. Můžeme o něm říci, také že je podmnožinou finančního trhu. Investování může sloužit jednak jako dobrý způsob uchování hodnoty peněz a jednak jako zajímavý způsob výdělku. Kontrolní otázky 2.2.: 12. Výhody úvěru jsou: 13. Co je to franšíza?

2.3. Dlouhodobý a krátkodobý finanční plán a jejich výstupy. 2.3.1. Význam a charakteristika řízení firemních financí Vyjdeme-li z úvodního konstatování, že podstata podnikání spočívá ve zhodnocování vloženého (obecněji vlastního) kapitálu, nezbývá než smířit se s faktem, že vše co se v podniku plánuje či děje musí být tomuto úkolu podřízeno. Z obecné praxe víme, že podnik využívá i jiné zdroje než vlastní kapitál, to ovšem na podstatu výše uvedeného základního vztahu nemá vliv. Při pohledu na schéma si snadno odvodíme, že racionalitu chování 32

podniku posuzujeme podle toho jak se mu (managementu) daří úkol zhodnocovat vlastní kapitál dlouhodobě naplňovat. Přitom je třeba vzít v úvahu, že se jedná jak o výběr a nákladovost vytvoření produktu, tak úspěšnost jeho realizace na trhu – tedy o vztah nákladů a výnosů. Druhá strana problému spočívá v tom, že podnik potřebuje ke své činnosti majetek (hmotný, nehmotný, finanční) a schopnost hradit provozní výdaje. Musí tedy mít k dispozici potřebné zdroje a to jak co ocelkového objemu, tak co do struktury:

Obr. 15 - dvojí pozice kapitálu v podniku

zdroj: autor

Z tohoto schématu odvodíme, že optimální skladba majetku je taková, která vytváří předpoklady pro jeho racionální využití při tvorbě produktu. Dále, že nákladovost pořízení a držby majetku je spjata s nákladovostí pořízení a držby kapitálu. Proto je třeba strukturu kapitálu v objemu, druzích a čase podřizovat právě optimalizaci aktiv. Kapitál jsou ovšem zdroje – pasiva. Neměli bychom zapomínat, že peníze (hotovost, ceniny apod.) jsou finanční majetek a jsou formou užití kapitálu. Hovoříme-li tedy o racionálním využití majetku, zahrnuje to jak pořízení a držbu dlouhodobých aktiv, tak užití aktiv oběžných a v položkách finančního majetku též efektivní využití peněz, např. na mzdy, energie, dopravu atd. Charakteristika finančního managementu Základem finančního managementu je efektivní řízení peněžních prostředků, vložených do podnikání, tj. jejich získávání a zhodnocování. Případný nedostatek peněžních prostředků signalizuje vážné problémy, neboť peněžní prostředky podniku umožňují založení, provoz a rozvoj podniku, zejména pak:  nákup dlouhodobého i oběžného majetku  nakupování řídící a výkonné práce  průběžnou úhradu všech druhů závazků  úhradu daní a poplatků  výplaty osobních důchodů vlastníků podniku (společníků, akcionářů). Finanční management v podniku je integrujícím článkem podnikového managementu jako celku. Úkolem finančního řízení je dosahovat primárního cíle prostřednictvím dílčích cílů – souladu věcných a peněžních toků. To s přihlédnutím k zájmům (ale také povinnostem) všech zúčastněných subjektů. Z daného procesu je zřejmé, že množství a skladba kapitálu prochází změnami podle potřeb podniku. Podstata je v tom, že v podniku se vytváří produkt, který musí být nákladově racionální tak, aby dosažitelný výnos na trhu zajišťoval dostatečný zisk. Protože smyslem podnikání je zhodnocování vloženého kapitálu, je nezbytné z tohoto 33

hlediska posuzovat složky a činnosti podniku, které na konečný efekt produktu mají a mohou mít vliv. Míra takového vlivu je rozličná, ale v zásadě lze říci, že na nákladovost produktů, mají vliv všechny. Trh prověřuje úroveň naší přípravy, tj. obchodní strategie, krátkodobého plánování a řídící činnosti. Dává nám signály k tomu, co máme učinit v reakci na dosažené výsledky. To platí pro všechny oblasti činnosti podniku, od využití technologií, přes objem a kvalitu lidské práce, hospodárnost v zacházení se zásobami a energiemi atd. Nesporně také pro opatření k optimalizaci množství a skladby kapitálu. 2.3.2. Postupy a přínosy finančního plánování Finanční plán je nástrojem řízení, který v sobě spojuje jak problematiku řízení financí, tak i řízení financemi. Vytváří se na základě dlouhodobější strategie i s využitím řady analytických poznatků o stavu a možnostech firmy, o situaci na trhu a ostatním vnějším prostředí. Reflektuje záměry vlastníků firmy. Při již zmíněném respektování odlišností jednotlivých podniků, jak z hlediska oboru, tak velikosti i umístění, můžeme formulovat zobecněné zásady, které je žádoucí respektovat. To vyžaduje vytvořit pro podnik závazný a pokud možno dlouhodobý metodický postup, který bude ony zásady uvádět do reality. Metodický postup finančního plánování zpravidla určuje zejména toto:  délku plánovacího období,  způsob finančního plánování,  harmonogram činností a odpovědnosti za zpracování finančního plánu,  strukturu výstupů finančního plánu,  termíny projednávání finančního plánu vrcholovým managementem,  způsob sledování a vyhodnocování plnění finančního plánu,  zásady podporování plnění plánu, motivační programy, prémiové ukazatele, ale i sankce za nedodržování pravidel a neplnění úkolů. Řídící procesy v podniku by se neměly dostávat do konfliktu s přijatým finančním plánem, neboť je součástí celkového podnikatelského plánu. Finanční plán je uceleným materiálem, obsahujícím postupové cíle, které by měl v průběhu plánovaného období podnik dosahovat, a z toho plynoucí úkoly pro finanční management. Měl by sjednocovat záměry a parametry jednotlivých odvětvových částí podnikatelského plánu v zájmu jejich provázanosti a ekonomické optimalizace. Je to dáno tím, že v konečném účtu je nezbytné zajistit nejen hladké financování provozu a rozvoje podniku, ale také (jak již bylo uvedeno) optimální využití disponibilního kapitálu a zhodnocení vlastního vloženého kapitálu.

34

Finanční plán navazuje na vnitřní i vnější informace a analýzy. Systémově vychází z poznatků získávaných z účetnictví podniku. Je proto přirozené, že při zpracování se užívají hlavní výstupy v podobě výkazů, známých z účetní evidence.

Obr. 16 – schéma hlavních částí finančního plánu

úprava: autor

Při tvorbě finančního plánu uplatňujeme tyto zásady: Systematičnost: mohli bychom říci, že tuto zásadu je potřebné uplatňovat všeobecně. Zde máme na mysli jednak jednoznačnost záměru (pro jaký účel plánujeme) a k tomu vytvořený přístup (výběr hledisek, jejich váha, metoda finanční analýzy apod.). Dále pak návaznost nových údajů na údaje dosavadní a to jak v kvalitě, skladbě i sestavení – v prvé řadě jde o vazby na účetnictví, ale i na jiné metodiky evidencí v podniku povinně či subjektivně uplatňované. Periodičnost: plán je třeba sestavovat na jasně definovaná období s přiměřenou měrou srovnatelnosti. Základním předpokladem zpravidla je, aby zvolená období byla časově shodná (nemusí to platit za všech okolností, ale to už je dost výjimečná situace a nebudeme se jí nyní zabývat). Zapamatujeme si ovšem, že shodné období neznamená shodné podmínky a výsledky, pouze nám poskytuje jasnou základnu k provádění srovnání pro nás důležitých údajů. Pružnost: finanční plán musí být konstruován tak, aby byl schopen reagovat na měnící se podmínky – k čemuž během plánem zahrnutého období může dojít. Může jít o změny vnější (suroviny, zákony, počasí, konkurence atd.), ale také o změny vnitřní (potíže s technikou, obměna zaměstnanců, potřeba vynaložit prostředky na něco dříve než bylo předpokládáno apod.). Klouzavost: pokud tvoříme plán například na jeden rok, nemůžeme s tvorbou dalšího plánu čekat, až se rok nachýlí ke konci. Podnik musí mít neustále určitou perspektivu i v čase. Již při sestavení finančního plánu je účelné k němu připojit určitý výhled a ten pak postupně zapojovat do finančního plánu – samozřejmě se zpřesněními podle vývoje obchodní situace. Aby bylo možné řízení opírat o finanční plán, je nezbytné, aby finanční plán byl sestavován obezřetně, tedy systematicky, aby zahrnoval všechny podstatné stránky, byl vytvářen v optimální periodičnosti, byl přiměřeně pružný a s režimem klouzavosti. Není to zrovna málo požadavků, nicméně finanční plán, který nebude zpracováván opravdu důkladně, může být pro podnik velmi nebezpečný. 35

Tvorba dlouhodobého finančního plánu navazuje na formulaci marketingové strategie pro firmu a konkrétní plánovací období (např. 3 až 5 let). Při dlouhodobějším finančním plánování můžeme s úspěchem využívat obdobných výkazů jako při zjišťování výsledků (dobře to zapadá do časových řad). Máme na mysli plánovaný výkaz zisku a ztráty, plánovanou rozvahu a plánovaný výkaz cash-flow. Význam má i plán daňového zatížení a pro investování i plán rozdělení výsledku hospodaření. 2.3.3. Výstupy finančního plánu a krátkodobý finanční management FINANČNÍ PLÁNY: Dlouhodobý finanční plán zpravidla zahrnuje:  Rozbor současné finanční situace  Plánovanou výsledovku, obsahující zejména:  Plán investičních výdajů  Plánovanou rozvahu  Plán operací finančního leasingu  Plán peněžních toků Dlouhodobý finanční plán podniku svými výstupy ovlivňuje krátkodobé plány i rozhodování, které má ve svých důsledcích zabezpečit podniku dostatek hotovosti na zaplacení účtů a optimální uspořádání majetkových i kapitálových struktur. Krátkodobé finanční plány (až na výjimky plány dílčí) se opírají o zásady plánu celkového – dlouhodobého. Jde tedy o „prováděcí opatření“, kdy se stanovuje, jaké výsledky musí to či ono pracoviště (úsek, provozovna) mít, aby základní parametry finančního plánu mohly být dosaženy. Důraz je kladen na výsledovku, kde bude zajištěno podrobnější členění jak u nákladů, tak u výnosů. Ve vztahu k rozvaze jde zejména o profinancování oběžného majetku, pracovní kapitál, zajištění likvidity apod. Evidentně zde roste význam plánování cash-flow, přičemž mnohdy nepostačí časový rytmus čtvrtletní (ba ani měsíční), a pro hladký průběh provozního financování je třeba zpracovávat i vyložené operativní plány, týkající se zajištění každodenního provozu podniku. Jak již bylo zmíněno, využíváme plánované rozvahy, plánované výsledovky, plánovaného cash-flow, a to nejen v cílových hodnotách , ale též průběžných, stanovovaným podle zvolené metodiky v měsíčních, čtvrtletních, či jiných (ale skladebně vhodných) intervalech. Významný je též komentář, který zahrnuje jednak nefinanční ukazatele, ale také objasnění záměru a strategie, která k jeho naplnění směřuje. Při vytváření sestav výstupů z finančního plánu – resp. jeho postupného naplňování – mějme na paměti analytickou stránku tohoto procesu, tzn. že získávané výstupy bude třeba porovnávat s plánovanými hodnotami, zjišťovat odchylky a vyhodnocovat jejich příčiny a formulovat opatření. Opatření mohu vést buď k nápravě nedostatků v plnění plánu, nebo též k aktualizaci plánu, pokud se vnější i vnitřní podmínky během platnosti plánu změnily.

36

!

2.3.4. Krátkodobý finanční management PLÁN:

Shrneme si hlavní charakteristiky krátkodobého finančního plánu: - jeho řídící veličina – relevantní roční část dlouhodobého finančního plánu - jeho úkol – podporovat zajištění solventnosti při potřebné výkonnosti firmy, - prostředky – plnění plánu výnosů, nákladů a hospodářského výsledku, řízení oběžného majetku, resp. peněžních toků - struktura výstupů – pro forma účetní výkazy + vnitropodnikové měsíční výkazy + platební kalendář + komentář - vyhodnocování – měsíčně (i častěji), formou rozboru nebo reportingu

!

MANAGEMENT:

Krátkodobý finanční management (KFMAN) představuje vybraný soubor činností, v jehož rámci se přijímají rozhodnutí s přímými důsledky na dobu do jednoho roku. Za základní okruhy krátkodobého finančního managementu proto považujeme: 1) řízení likvidity a pracovního kapitálu 2) řízení krátkodobých aktiv a jejich jednotlivých složek (zásoby, pohledávky, finanční majetek) 3) řízení krátkodobých pasiv a jejich složek 4) sestavování krátkodobého finančního plánu a jeho aktualizace. Je zřejmé, že absolutní hranice odlišující rozhodování s horizontem důsledků do a nad jeden rok, neexistuje. Proto chápeme toto rozdělení jako orientační s tím, že možnost a míru pravděpodobnosti přesahu významu krátkodobých rozhodnutí (opatření) povedeme v patrnosti. Přesto můžeme zodpovědně prohlásit, že je určitá skupina finančních rozhodnutí, která mají dopady v prvé řadě krátkodobé (někdy i výhradně), a také jiná skupina, směřující k důsledkům dlouhodobým. Z bilančního hlediska je krátkodobý management zaměřen především na krátkodobá aktiva a krátkodobá pasiva, zejména pak na operace s nimi. Připomenutí: Oběžná aktiva = krátkodobá aktiva + dlouhodobé pohledávky Schopnost hradit závazky, tedy platební schopnost (někdy pojmenovávaná jako solventnost) firmy je chápána jako její schopnost hradit k určeným termínům, v určené podobě a výši a na určeném místě, všechny svoje závazky. Tento stav je blízký pojmu dostačující běžné likvidity, i když k nesouladu dojít může a také i v podmínkách ČR dochází. KrA BL = --------------KrP (BL – běžná likvidita, KrA – krátkodobá aktiva, KrP – krátkodobá pasiva)

Může se totiž stát, že podnik vykazující vysokou míru běžné likvidity nemusí být vždy solventní a naopak podnik s relativně nízkou hodnotou likvidity nemusí mít se včasným plněním svých závazků (třeba dočasně) žádné problémy. Příčina onoho zdánlivého paradoxu 37

!

může být v podstatě dvojí. Za prvé je to časovým skluzem mezi dobou potřebnou na přeměnu majetku podniku na prostředky použitelné k úhradě závazků a bezprostřední okamžitou potřebou těchto prostředků k provedení platby. Za druhé to může být rozdílem mezi fiktivní a reálnou hodnotou likvidity. Ukazatele likvidity mají jednu slabinu. Zatímco u zásob se počítá jen s těmi postradatelnými, u krátkodobého finančního majetku takové členění chybí. Mohou pak být započítány peníze, o kterých firma ví, že je bude potřebovat v relativně krátké době na plnění jiných závazků (třeba na mzdy apod.). Řízení zásob. Rozlišujeme tři základní druhy zásob:  materiál, tj. suroviny, pomocné látky, náhradní díly, obaly – vše s krátkodobou lhůtou trvání (spotřeby),  zásoby vlastní výroby, tj. nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, výrobky a zvířata,  zboží, neboli majetek pořízený za účelem dalšího prodeje, popř. vlastní výrobky, jež byly aktivovány a předány do prodejen. Potřeba zásob vyplývá z časového nesouladu mezi nákupem a prodejem zboží nebo mezi dodávkou materiálu a jeho spotřebou či mezi dokončením výrobku a jeho prodejem. Může též vyplývat z technologického charakteru výroby či poskytovaných služeb. Řízení zásob je celý rejstřík činností od organizace provozu, přes vazby na dodavatele a smluvní odběratele až po logistiku. Minimalizace zásob může vést k růstu rizika (neplnění dodavatelem, náhlá potřeba). Z hlediska krátkodobého finančního managementu se jedná hlavně o regulaci výše a skladby zásob a volby vhodného financování. 2.3.5. Plánování výnosů, nákladů a hospodářského výsledku, daně PLÁNOVÁNÍ VÝNOSŮ Plánování výnosů bezprostředně souvisí se sestavováním obchodního plánu. Obchodní plán se odvozuje od reálné výrobní kapacity podniku, nicméně se nevyhneme konfrontaci s marketingovou pozicí podniku. To může vést jak k určité míře nevyužití kapacity (úkol k řešení), tak v potřebě dalších investic s cílem kapacity navýšit. Úkolem v dané věci je naplánovat hodnotu a strukturu tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb (zboží) v korelaci s výrobní kapacitou. Plánování lze rozdělit na dvě autonomní části: plánování tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb plánování ostatních výnosů.

38

!

Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb představují u většiny podniků dominantní část výnosů. Podle charakteru produkce plánujeme tržby za prodej vlastních výrobků a služeb buď agregovaně (jako syntetickou položku), nebo detailně (podle druhů či skupin výrobků). U ostatních výnosů se může jednat zejména o: a) provozní výnosy:  tržby za prodej zboží (výrobce je někdo jiný)  změna stavu zásob vlastní produkce (pouze pří podstatných změnách objemu či změně sortimentu)  aktivace dlouhodobého majetku (v případě, že jej pořizujeme vlastními silami)  tržby z prodeje majetku (když se zbavujeme části majetku firmy)  zúčtování rezerv a opravných položek  ostatní provozní výnosy (např. smluvní pokuty, úroky z prodlení či výnos z postoupených pohledávek, inventarizační rozdíly atd.) b) finanční výnosy:  výnosy vyplývající z vlastnictví dlouhodobého či krátkodobého finančního majetku (poku podnik takový majetek vlastní nebo hodlá získat)  výnosové úroky (pokud se předpokládá dočasné uložení volných finančních prostředků)  tržby z prodeje cenných papírů a podílů (mají-li být v daném období prodávány)  ostatní finanční výnosy (zde může jít např. o kurzové zisky). PLÁNOVÁNÍ NÁKLADŮ Z objemu a struktury plánovaných výnosů lze různými metodami naplánovat spotřebu výrobních faktorů (výrobní, resp. provozní náklady) a další náklady nutné pro zabezpečení podnikových činností. Nezbytnou podmínkou reálného plánování nákladů je:  podrobné členění nákladů dle nákladových druhů  rozdělení nákladů podle závislosti na změně objemu a skladby výroby, tj. náklady variabilní a fixní  určení metody plánování variabilních nákladů. Variabilní náklady můžeme plánovat v zásadě dvěma metodami:  relací nákladových druhů k tržbám  individuálním plánováním nákladových druhů. Fixní náklady se plánují individuálně, a to po nákladových druzích, resp. jejich detailních položkách. Zde je třeba pracovní hodnoty prověřovat z hlediska jejich únosnosti a oprávněnosti. Hlediska jsou:  plánovaný objem výnosů (míra zatížení fixními náklady)  zda je podnik v období růstu, stagnace či útlumu (objem dlouhodobého majetku)  očekávané změny v cenách pořizování  plánované změny v majetkové struktuře podniku  plánované změny v kapitálu podniku  korelace s plánovanými analogickými položkami provozních a finančních výnosů. 39

!

PLÁNOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉHO VÝSLEDKU Výsledek hospodaření plánujeme jako rozdíl výnosů a nákladů, výstupem je výsledek před zdaněním. Ten je poté třeba upravit podle platné daňové legislativy (zejména zákona o daních z příjmů) na základ pro výpočet daně z příjmů a to včetně příslušné sazby daně z příjmů. Důležitou úpravu plánování hospodářského výsledku představuje i rozdíl účetních a daňových odpisů (pokud je výsledek kladný představuje přičitatelnou položku, je-li záporný tak odčitatelnou). Hodnota daně z příjmů se naplánuje vynásobením základu pro výpočet daně a sazby daně z příjmů. Zisk po zdanění se naplánuje odečtením daně z příjmů od zisku před zdaněním. Plánování rozdělení zisku a jeho dopady do výše kapitálu podniku (postup podle právní formy podniku) zahrnují:  hodnotu zákonem určených přídělů do fondů (zvýšení kapitálu)  hodnotu čistého zisku k financování investic (zvýšení kapitálu)  hodnotu nerozděleného zisku běžného období (zvýšení kapitálu)  hodnotu dividend, tantiém, podílů na zisku (snížení kapitálu). Hospodářský výsledek plánujeme také proto, že v průběhu roku na jeho dílčí výsledky reagujeme jak ve skladbě financí, tak zejména v profinancování aktiv. Kontrolní otázky 2.3.: 14. Čtyři hlavní zásady tvorby finančního plánu 15. Co jsou oběžná aktiva 16. Jaký je rozdíl mezi fixními a variabilními náklady

Shrnutí: Seznámili jsme se s problematikou struktury a nákladovosti finančních zdrojů, s jejich provázaností s majetkem (aktivy). Víme, že náklady zdrojů tkví v pořízení a také v držbě. Vlastní a cizí kapitál mají svá specifika. U cizího jsme se seznámili s výhodami úvěrování a získali rámcovou představu o alternativních zdrojích – zejména leasingu a dluhopisech. Také o kapitálových a peněžních trzích. Student se nyní vyzná se v rozdílech mezi vlastním a cizím kapitálem a má přehled o různým variantách zapojování cizího kapitálu do financování firmy. Diskuse o alternativních zdrojích by proněj neměly být záhadou. Vybrané teze: 1) Kapitál vystupuje jako objekt zhodnocování a současně jako subjekt účasti na profinancování podniku (aktiv), tedy iniciátor celého procesu. 2) Celkový objem aktiv se rovná celkovému objemu pasiv, tzn. že všechny zdroje jsou umístěny v majetku podniku, nebo obráceně, že všechen majetek je profinancován. 3) Dostatečnost kapitálu se posuzuje zejména z hlediska:  dosažení optimálnosti profinancování majetku  míry finanční stability podniku 40

S

 míry rizikovosti zdrojů, resp. citlivosti na nestandardní situace v ekonomice podniku. 4) Tvorba dlouhodobého finančního plánu navazuje na formulaci marketingové strategie pro firmu. 5) Obchodní plán se odvozuje od reálné výrobní kapacity podniku, nicméně se nevyhneme konfrontaci s marketingovou pozicí podniku. 6) Potřeba zásob vyplývá z časového nesouladu mezi nákupem a prodejem zboží nebo mezi dodávkou materiálu a jeho spotřebou či mezi dokončením výrobku a jeho prodejem.

PŘÍKLAD Popište hlavní odlišnosti mezi dvěma pojmy: výnosy hospodářský výsledek informace analýza náklady výdaje likvidita finanční stabilita vlastní kapitál cizí kapitál získání úvěru emise dluhopisů

Studijní poznámky:

41

P

3. Zásady práce s rizikem 2. test předchozích znalostí: 1) Co nepatří do vlastních zdrojů: a) nepeněžní vklady vlastníků do společnosti b) dotace a rezervní fondy c) závazky z neobchodních vztahů 2) Jak vypočítáme stav cash-flow z výkazu zisku a ztráty (zjednodušeno) a) Z výkazu použijeme celkový hospodářský výsledek a připočteme pokles závazků a částku odpisů. Pohledávky odečteme. b) Z výkazu použijeme celkový hospodářský výsledek, odečteme pokles závazků i pohledávek, odpisy nemají vliv. c) Z výkazu použijeme celkový hospodářský výsledek, odečteme pokles závazků, připočteme pokles pohledávek a odpisy. Obsah a cíl: Vejde do problematiky rizik v podnikání, jejich třídění a významu poznání. Pochopí, že riziko je integrální součástí podnikání, že je třeba rizika poznávat a řídit – tj. organizaci a činnost podniku vést tak, aby dopad rizik byl omezován. Cílem je vypořádat se s rizikovými situacemi lépe než konkurence. K tomu slouží klasifikace, identifikace a modelování chování firmy v rizikových situacích. Klíčová slova: kvalitativní, corporate, strategic business, project, cyklus, identifikace, odezva

T

C

Doporučená literatura: Vydavatel a rok vydání Strany textu

Autor

Název

Merna Tony, Al-Thani Faisal

Risk management

Computer Press 2007

Holečková Jaroslava Paták Milan

Finanční analýza firmy Podnikový finanční management

ASPI 2008 Idea servis 2006

5 až 40 54 až 88 88 až 112 147 až 165

3.1. Význam poznání a řízení rizik. 3.1.1. Zdroje rizik Do budoucnosti vstupujeme výhradně s vyšší či nižší pravděpodobností platnosti všech informací a návazně i propočtů či grafů a číselných řad z nich vytvořených. Čím dále dopředu, tím větší je možnost odchylného vývoje (horšího i lepšího). Tyto informace je dobré pro jistotu získávat z více různých pramenů a snažit se je „křížově“ porovnávat. 42

L

Obr. 17 – riziko práce s informacemi

Ze schématu lze odvodit dva základní okruhy rizik. Obojí ovšem souvisí s nedůsledností při práci s informacemi a nedocenění jejich významu pro chod podniku. V prvém případě při získávání ave druhém při jejich využívání. Vědomí těchto rizik by mělo management podniku vést k vytvoření spolehlivého zpravodajského systému, a to jak pro vnitřní přenosy informací, tak získávání informací zvenčí. VZNIK RIZIK Podnikání je specifickou lidskou činností, která vyžaduje časté rozhodování za absolutní přítomnosti rizika a relativní přítomnosti nejistoty. Zatímco nejistota sama o sobě nesignalizuje vznik negativního dopadu (ovšem také jej nevylučuje), u rizika máme vždy na mysli variantu negativního projevu. Jinak řečeno: nejistota je problém pravděpodobnosti, riziko je problém účinku. Při každém rozhodování pro budoucnost nutně vstupujeme jak na půdu nejistoty, tak na půdu rizika. Nejistota sama o sobě nemusí vést ke vzniku negativního dopadu (ovšem také jej nevylučuje), u rizika máme obvykle na mysli projev negativní. Jinak řečeno: nejistota je problém pravděpodobnosti, riziko je problém účinku. Při každém rozhodování pro budoucnost nutně vstupujeme jak na půdu nejistoty, tak na půdu rizika. Zatímco minulost je možno při získání dostatečného množství věrohodných informací popsat jako „skutečnost“, všechno, co se týká budoucnosti, může být pouze záměrem, projektem, plánem, prognózou, předpovědí, či proroctvím. Z minulosti bychom v každém případě využívat v prvé řadě prvotní data (případně jednoduše statisticky zpracovaná) a hodnocení pro budoucnost provádět již podle aktuálních hledisek a pravidel. Bylo by možno namítnout, že z hlediska hodnocení si nemůžeme být ani minulostí. Je to skutečně pravda, ovšem neznamená to, že by se změnila minulost, ale že se změnila pozdější měřítka pro hodnocení. Má to svůj význam, zejména v oblasti analytické činnosti, zaměřené na přechod ze stávající situace do dějů budoucích. Tuto nejistotu ovšem můžeme podstatně lépe eliminovat. Je třeba jednak v trendových analýzách nevyužívat veličiny, které vznikaly za výrazně jiných podmínek – v případě že je to možné, postačí provést korekční přepočty. Z minulosti v každém případě využívat hlavně prvotní data (případně jednoduše statisticky zpracovaná) a hodnocení pro budoucnost provádět již podle aktuálních hledisek a pravidel. 43

Shrnutí hlavních hledisek:  Riziko je důsledkem jevu, který je nejistý  Důsledky jevu, které jsou nejisté, mohou být chtěné, nebo nechtěné  Nejistoty a jejich důsledky by měly být pochopeny, aby mohly být správně řízeny. Situace zřetelné nejistoty, se kterou se můžeme často setkávat v počátečních etapách projektů, jsou obvykle nazývány „poznávací“. Tyto jevy mohou být způsobovány řadou faktorů, jakými jsou především:  Nejasná struktura problému,  Neschopnost identifikovat alternativní řešení situace,  Množství a různá kvalita dostupných informací,  Futuristické zaměření rozhodovacího procesu,  Cíle, kterým by se mělo vyhovět v rámci rozhodování,  Omezené množství času, které je k dispozici,  Osobní kvality pracovníků, kteří mají učinit rozhodnutí. PŘEHLED ZDROJŮ RIZIK Protože každá činnost je spojena s rizikem, lze odvodit, že existuje mnoho zdrojů rizika, přičemž je žádoucí, aby organizace tento fakt trvale brala v úvahu a systémově se snažila o poznání těch zdrojů rizik, které jsou jí nejblíže. Ne nadarmo se říkává, že „štěstí přeje připraveným“, a v oblasti poznávání rizik a jejich zdrojů to platí dvojnásob. Zdroje rizik mohou být vnější i vnitřní, lokální i globální, tržní i mimotržní, ekonomické i mimoekonomické, právní, etické, enviromentální i jiné. Pokud se jedná o vnější zdroje a rizika, patří k těm, které organizace nemůže mít pod kontrolou, i když jsou převážně známá a pravděpodobnost jejich výskytu lze mnohdy odhadnout.

Obr. 18 – výchozí členění zdrojů rizik

úprava: vlastní

Zjištění skutečného zdroje konkrétního rizika (případně skupiny rizik) je velmi důležité a mělo by být standardním začátkem jakékoliv práce s riziky, ať již v poloze prevence, či analýzy dosud nezatříděného rizika. Při všech krocích je třeba se vyhnout trivialismu v posuzování zdroje rizika. I při opatrném postupu můžeme narazit na nejednotnost a určitou neurčitost v základní charakteristice rizika, respektive na to, že ono riziko může mít alternativní zdroje, případně může být způsobováno vícero zdroji.

44

!

3.1.2. Riziko podle míry závislosti, typická rizika Členění či posuzování rizik podle těchto hledisek je jakýmsi pokračováním v procesu zjišťování a klasifikace rizik, a příčin jejich vzniku. Princip je vcelku jednoduchý. Jde o to, zjistit: a) zda se vznik a rozvíjení rizika odvíjí od konkrétního stavu, vývoje a činnosti podniku b) zda závisí na chování jiného subjektu, se kterým je podnik v nějaké formě styku či závislosti na něm c) zda závisí na činnosti jiných subjektů, do jejichž působení podnik nijak zasahovat nemůže d) zda jde o riziko „nezávislé“, tj. nelze nijak stanovit, že by nějaký reálná entita (osoba soukromo- či veřejno- právní, schválený zákon apd.) mohla být původcem vzniku a vývoje rizikové situace. V následném schématu si přiblížíme význam klasifikace podle míry závislosti:

Obr. 19 – riziko podle závislosti

U rizik závislých na podniku je otázka možné eliminace spjatá s předmětem činnosti a celkové majetkové i prostorové dispozici podniku (viz část 1.3.). Otázky prevence pak přímo souvisí s úrovní poznání tohoto rizika a míry efektivity přijímání preventivních opatření ve vazbě na jeho závažnost a pravděpodobnost vzniku rizikové situace. U rizik závislých na jiných subjektech je nezbytné v prvé řadě zjistit, zda takový subjekt je v působnosti resp. vlivu podniku, a vlastně analyzovat riziko s ním, či za něj. Pokud jde o rizika závislé na subjektech, které nelze nijak ovlivnit a tedy vznik rizikové situace utlumovat přímo u nich, nezbývá než volba mezi preventivními opatřeními a případnou možností takové změny (organizační, provozní, ekonomické) v podniku, která by umožnila se působení rizika na náš podnik zcela vyhnout či oslabit je na nevýznamnou rovinu. I toto je vlastně určitá forma prevence, avšak v principiální rovině. Je zřejmé, že pojem riziko „nezávislé“ budeme používat s určitou nadsázkou. Je totiž sporné, zda se na Zemi vůbec něco děje zcela nezávisle. Máme v tomto členění na mysli situace

45

(stavy, procesy), které nejsou pojmenovatelných subjektů.

přímo

ovlivnitelné

vědomou

činností

nějakých

Jde o orientační a okruhovou klasifikaci rizik, jejíž využívání usnadňuje systémovou práci s riziky, umožňuje např. při vytváření dokumentaci pro podnikovou databázi rizik předepsat výchozí kódová čísla, usnadnit přiřazování metod prevence apod. TYPICKÁ RIZIKA: Riziko projektu Riziko projektu není jen rizikem vlastního zpracování tématu. Projekty obecně v sobě na straně dodavatelské i odběratelské zahrnují více či méně dalších subjektů, které mohou být zdroji rizika našeho projektu a to buď z vlastní vůle, nebo v důsledku rizik, která reálně mohou postihnout je. Nejistota kvality partnerů nutně ovlivňuje projekt, jeho rizikovost i nákladnost v případných rezervách a jiných preventivních opatřeních. Projevy těchto rizik jsou obecně známé – může jíž o stavební nepřipravenost pro montáže, o nezprovoznění technologií, o nedodání médií a vstupních materiálů atd. na straně odběratelské je klasikou jejich nebo jimi způsobená druhotná platební neschopnost, neplnění smluvených odběrů, neopodstatněné reklamace a další kroky, jež snižují efektivitu projektu. Shrnout tyto problémy můžeme do tří skupin:  Neschopnost dodržet odhadnuté náklady projektu  Neschopnost dosáhnout plánovaného data zprovoznění projektu  Neschopnost dosáhnout požadované kvality a požadavků na provoz věcně i ekonomicky. Globální rizika Globální rizika jsou vždy vnější, někdy předvídatelná, avšak jejich vliv na výstupy podniku nemusí být vždy kontrolovatelný, ani v rámci projektu, ani v provozu následném. Za hlavní typy těchto rizik se považují: politické, právní, obchodní a enviromentální riziko. I když jsou velmi často předvídatelná, vliv na ně je sporadický až žádný, preventivní ochrana omezeně účinná a často i tak silně nákladná. Elementární rizika Zpravidla mají původ uvnitř podniku a týkají se přímo konkrétních projektů. Jsou zpravidla kontrolovatelná, nicméně záleží na jejich včasné identifikaci a na přijetí opatření ve vztahu k různým fázím projektu či provozní činnosti. Holistické riziko Holistické (celostní) riziko chápeme jako riziko vnitřní, spočívající zanedbání či přehlížení nehmotných a zdánlivě neracionálních stránek života podniku. Vedle známých kategorií nehmotného majetku jde též o tzv. měkké faktory, od představ akcionářů o tváři podniku, přes etiku a dobrou obchodní pověst podniku či značky, až po bezpečí a prostředí podniku. Úhelným principem je komplexní pohled na funkčnost a životaschopnost podniku. Stálé riziko Jde o riziko stálých ztrát, mnohdy nevýznamných, leč trvale provázejících podnik. Je to rovněž riziko změny výrobku či organizace a s ním spojené lpění na tom „co se přece

46

osvědčilo“. Dalo by se říci, že je to riziko z obav z novot, které ovšem jako takové působí spíše v obrácené poloze, tj. konzervace stávajících poměrů vede ke ztrátám. Dynamické riziko V obrácené poloze se projevuje dynamické riziko, tedy riziko z maximalizace příležitostí. V podstatě to znamená, že pro maximalizaci přírůstku musíme něco opustit a riskujeme ztrátu z něčeho již fungujícího. Většina manažerských rozhodnutí v sobě skrývá prvky dynamického rizika. Velmi zřetelně to zazní v subkapitole 1.5. této příručky. Je správné, když jsou zisky a ztráty z rozhodování během projektu či jiného uceleného provozního programu postaveny proti sobě a posoudí se finální výhodnost postupu. Neodmyslitelné riziko Tento typ rizika je spojen s produktem a z toho odvozenou vnitřní organizací podniku. Týká se zejména specializovaných podniků (elektrárny, doly, chemické podniky, skladky apod.). Může ovšem také jít o specifické provozy (střediska, závody) podniku s jinak „neagresivními“ produkty. Jiné charakteristiky má neodmyslitelné riziko např. u finančních institucí, kde jsou některá trvalá rizika jimž se věnuje stálá pozornost, přičemž fakticky nelze předpokládat, že by se tato rizika mohla plně eliminovat. Nahodilé riziko Toto riziko patří mezi vnější s tím, že riziko na podnik působí, aniž by byl problém v dosahu přímého řízení podniku a navíc nemusí být vždy s dostatečnou měrou předvídatelné. Kalkulace těchto rizik známe např. z rozpočtů staveb, obchodních nabídek apod. jsou to různé „rozpočtové rezervy“, pojistné zásoby a jiné. Zákaznické riziko Každý podnik je do jisté míry závislý na svých klientech a to i v případech, kdy jsou navázány obchodní vztahy dlouhodobějšího charakteru. Klient může změnit program, dodavatele či uplatnit obtížené požadavky vůči dodavateli stávajícímu. Nebo také neplatit včas. Fiskální riziko Jde o rizika zejména státních regulací, zakotvených do nejrůznějších právních předpisů zpravidla s přímým peněžním dopadem na podnik. Může jít též o vlivy odvozené, vznikající v důsledku reorganizací ve státní (veřejné) správě, jež mohou mít v konečném účtu dopady na vztahy se stáními organizacemi, nebo se subjekty soukromými, které jsou těmi státními nějak dotčeny. Riziko nákupu Riziko nákupů v sobě spojuje riziko nakupované komodity – tedy její kvality, množství využitelnosti „výtěžnosti“, trvanlivosti, atraktivnosti a samozřejmě i cenové politiky dodavatele. Další částí rizika je riziko dodavatele (prodávajícího) jako takového. Zde mohou být ve hře aspekty hospodářské, etické, právní, kvalifikační apod. je celkem přirozené, že v obchodních vztazích oba dva okruhy nakonec tvoří jeden celek, zpravidla zastřešovaný smluvními ujednáními. Dlužno poznamenat, že na úrovni a důkladnosti smluv mnoho záleží už v rovině prevence. Riziko poškození pověsti Toto riziko ani zdaleka nemusí být vlastním, tedy způsobeným konáním „našeho“ podniku, i když ani to nelze vyloučit. Ne každé poškození pověsti je pomluva a je třeba dbát na etiku 47

jednání a konání nejen na úrovni vrcholného managementu, ale bez výjimek na všech úrovních. Každý ví, že neplnění smluv, neplacení závazků, nekvalifikované jednání manažerů je důvodem ke ztrátě dobrého jména. Je též známo, že konkurence někdy pouští do prostoru lživé informace o nás. Ale méně se staráme, jak nás reprezentují běžní zaměstnanci, prodavači, sekretářky či vrátní. Organizační riziko Chybně nastavená organizační a komunikační struktura může být významným vnitřním rizikem podniku, o to horším, že zcela zbytečným. Fungující bousměrná vertikální komunikace, funkční i horizontální komunikace (u projektů obzvláště významná), to vše je nezbytným předpokladem, že se podnik neutopí v nesmyslných rizikových situacích. Riziko IT Soudobá komunikační struktura je bez funkčních IT nemyslitelná. Je ale nutné, aby se IT podřizovaly potřebám managementu a ne naopak. Je nutné,a by vše bylo podchyceno a informace byly pro manažery snadno dostupné a srozumitelné (jistě i pravdivé). Je ovšem také třeba, aby informační systém i jednotlivé informace byly chráněny před zcizením, poškozením, falšováním apod. Riziko procesní Vzniká ze samotného procesu řízení konkrétního projektu. Vzniká všude tam, kde jsou stanoveny základní požadavky pro provádění projektu. Jde tedy o samotný proces řídících rozhodnutím ale také o jejich rychlý a úplný přenos adresátům na komunikačních trasách. Jde o to, aby úkoly byly kryty dokumentací, tedy věcně správné, materiálně, energeticky i finančně ohraničené. Aby byly jasné a vymahatelné časové návaznosti jednotlivých operací či bloků operací na projektu. Aby potřebné technologie, materiál i osoby byly k dispozici ve správné kondici a včas. Je proto třeba v průběhu prací a přípravě projektu tyto všechny požadavky formulovat a jejich reálnost prověřovat. Riziko heuristiky Jde o důsledek rozhodování za vysoké míry nejistoty. Zde vystupuje do popředí lidský faktor, jako nositel výběru možných řešení se snahou zvolit to nejlepší. Pro tyto v podstatě pokusné postupy existují různé pomocné metody. Nyní postačí, že budeme vědět o tzv. tvrdých faktorech pro postup – co nejpřesnější plán, posudky reálnosti cílů, členění rizik, intuice a odpor k nereálným krokům a projektům, hledání nejméně rizikových účastníků projektu. Měkké faktory – zlepšení komunikace, snaha lépe pochopit cíle projektu, pěstování týmového ducha, identifikování reálně možných ohrožení projektu, volba přiměřené míry rizika k přijetí, profesionální přístup k partnerům. Kontrolní otázky 3.1.: 17. Riziko podle závislosti: 18. Podstata dynamického rizika: 19. Tři hlavní faktory rizika projektu:

48

3.2. Finanční a nefinanční rizika. 3.2.1. Poznávání rizik Neustále se zrychlující procesy v oblasti tržních vztahů a celkového tržního prostředí přispívají značnou měrou k tomu, že prozíravě myslící představitelé společností staví problematiku rizik do popředí. Ukazuje se, že pro efektivní přežití na trhu je stále potřebnější nejen o rizicích vědět, ale systémově se jimi zabývat. Z toho lze odvodit potřebu v organizačním a řídícím schématu podniku pamatovat na ustavení odborného pracoviště (v menší firmě alespoň zajistit kvalifikovaného pracovníka), které se problematikou vytváření strategie a výkonným řízením rizik bude zabývat. Budeme mít na paměti, že podceňování rizik vede v drtivé většině případů ke značným škodám, někdy již nenapravitelným (to platí nejen v podnikání).

!

Neznalost či neschopnost se orientovat v problematice rizik, vzdaluje podnikové strategie a plány od reálné skutečnosti, a zpravidla dostává podnik do příkrého rozporu s jednou z význačných podmínek úspěšného podnikání: ŽÁDNÁ PŘEKVAPENÍ VE FIRMĚ!

Opak totiž může mít pro podnik přímo fatální důsledky. Dlužno připomenout, že pouhé vyhýbání se přímým negativním dopadům rizik (malérům) již nepostačuje. Musíme počítat s tím, že co neuděláme my, nejspíš udělá konkurence. To samozřejmě platí i pro oblast nevyužitých příležitostí. Dalším důsledkem je pak ztráta konkurenčních výhod a pád do šedi průměrných (až podprůměrných) účastníků trhu, při současném nárůstu rizik negativních, tj. přímo ohrožujících podnik v jeho existenci. Rovnováha a stagnace jsou jevy nahodilými. Co je tedy zapotřebí především?  Včasná identifikace klíčových firemních rizik.  Odhad pravděpodobnosti narůstajících rizik a význam následného dopadu na podnik, a to zejména finanční.  Stanovení priorit pro alokací zdrojů pro kontrolu a nastavení jasných kontrolních cílů. Již zmíněná rychlost nejrůznějších procesů často vede k tomu, že odpovědní pracovníci si neuvědomují v dodatečné míře význam časového faktoru při zjišťování neobvyklostí, odchylek od plánů, systémových i nesystémových zásahů do stávajícího tržního prostředí. Je prostou analogií, že v rámci změn prostředí se mění i nejrůznější rizika, a to jak co do skladby, aktuálnosti, tak míry významu – ať pozitivního či negativního.

49

!

3.2.2. Finanční rizika Obecný názor je, že dále uvedená finanční rizika mají největší dopad na finanční úspěšnost či stabilitu podniku. Všechna tato rizika mají vztah k průběhu křivky) kumulativního cash-flow. Jednotlivá finanční rizika jsou tříděna takto:  Zpoždění stavby Zpožděná stavba nepřináší žádný výnos, může dojít ke zvýšení nákladů a konečně může ohrozit realizaci produktu, který v ní má být vytvářen.  Riziko měny Jde o riziko nestability měny, ať již zásadní až po zhroucení, nebo omezené, projevující se v inflaci, pohybech devizových kurzů apod.  Riziko úrokové míry Riziko ohrožuje obě strany, tedy věřitele i dlužníka – může vycházet z pohybu úrokových měr, zejména u dlouhodobých úvěrů či cenných papírů, může souviset s problémem nesplácení úvěru a uplatňování věřitelských sankcí.  Úvěrové riziko Spočívá v tom, že odběratel či obchodní partner banky nesplatí své závazky, ať už z důvodu platební neschopnosti či platební nevůle. Úvěrové riziko lze minimalizovat pomocí řízení pohledávek, které zahrnuje monitorování platební morálky odběratelů.  Riziko hodnoty základního kapitálu Souvisí se vzestupem či pádem cen akcií – podnik v jeho důsledku může mít horší přístup k zápůjčnímu kapitálu. Může souviset též s velkými změnami zejména cen nemovitého majetku, kdy nezbývá než provádět určité korekce.  Riziko obligací společnosti Jde o podřízený zdroj financování, jejich atraktivita pro investory je závislá na pozici emitující společnosti, při poklesu ratingu se prodejnost zhoršuje – kriticky může dojít jak k omezenému prodeji či růstu úroků, tak až k požadavku na předčasné splacení.  Riziko likvidity Riziko likvidity je výsledkem úrovně komerčních vztahů, pokud firma není schopna produkovat prostředky na úhradu závazků, vstupuje do rizika likvidity. Může dojít ke zhoršení dluhové služby, k prodejům částí majetku podniku, k ohrožení samotné existence podniku.  Riziko protistrany (obchodních partnerů) Odvíjí se od stability a solidnosti obchodního partnera a to jak na straně odběratelské (dlužnické), tak na straně dodavatelské (věřitelské). Nespolehlivost kteréhokoliv z nich může mít fatální důsledky. Proto se řeší problematika diverzifikace produktů, odběratelů a do jisté míry i dodavatelů. Banky jako peněžní ústavy řeší (a to plánovitě) problematiku úvěrového rizika, kapitálového rizika a často též rizika podvodu.  Riziko údržby Toto riziko vzniká i v případech, kdy nově dokončený objekt nefunguje, kdy byla zanedbána pravidelná údržba či servis technologií, ale také, kdy musí být starší technologický celek odstaven k rozsáhlejší opravě (GO), byť i plánované. Odstávka způsobuje nejen pokles produkce, ale také problémy logistické a personální. 50

! !

 Riziko zdanění Se zdaněním se zpravidla počítá. Problém nastane, pokud n daném teritoriu dochází ke změnám – jednak k horšímu, ale také i jen v krátkých intervalech.  Riziko země (státu) Riziko podnikání v cizím státu je velmi rozdílné a odvíjí se od rozdílnosti právní, kulturní, ale také v oblasti finančních služeb. V rámci EU by tyto problémy neměly mít přílišnou váhu. 3.2.3. Nefinanční rizika Jde o rizika, která nejsou přímo finančního charakteru, ale ve svých důsledcích mohou mít dopad na finanční stabilitu podniku, byť nepřímo – zvláště pokud jde o tvar kumulovaného cash-flow. Jedná se zejména o:  Dynamické riziko Dynamické riziko je riziko maximalizace užitku. Existují potenciální zisky, stejně jako potenciální ztráty. Riskuji ztrátu něčeho určitého pro získání něčeho neurčitého. Každé manažerské rozhodnutí v sobě má prvek dynamického rizika, řízeného jen praktickými pravidly přejímání rizika.  Inherentní riziko Závisí na produktu – je to tedy riziko přímo z produktu vyplývající – může však být rozličné. Od plynu a elektřiny, přes zbraně, chemické látky až po peněžní služby. (inherentnost = obsaženost v něčem)  Riziko nahodilosti Je to ovlivnění událostmi s podnikáním spjatými, ale které nemůže firma přímo ovlivnit. Jsou to např. slabí dodavatelé, dopravci apod.  Zákaznické riziko Riziko malého počtu odběratelů je známé, může ale být i riziko odčerpání kupní síly či náhlé změny priorit.  Regulační riziko Může jít zejména o státní regulace např. v oblasti životního prostředí, nebo společenská regulace např. v oblasti stravování či užívání některých typů výrobků.  Riziko poškození pověsti Může spočívat v podniku samotném – nedostatečná kontrola, neštěstí v podniku, nekvalita prodeje atd., ale také může být produktem negativní propagace (systém nepřímých pomluv) organizované ze msty či konkurencí.  Organizační riziko Toto riziko může vznikat mimo, ale v každém případě by mělo být pod kontrolou podniku. Není-li znamená to špatnou organizaci a komunikaci uvnitř firmy.  Interpretační riziko Jde skutečně o riziko nedorozumění – nejčastější v mezinárodních firmách, ale může vznikat i v relativně malém podniku. Začíná tím, že řada věcí bude zvykových, rutina překryje systém, řídící pokyny jsou jen všeobecné apod. Jistě jde o chyby v marketingovém řízení. 51

! ! !

U nefinančních rizik je žádoucí počítat i s jinými možnými dopady, vyplývajícími z jejich konkrétní podoby a povahy. Při definování podstaty podnikání uvádíme kromě zisku a finanční hodnoty podniku též jeho hodnotu obchodní, resp. nefinanční. Právě tato pozice může být nefinančními riziky ohrožována. I když můžeme říci, že v konečném účtu se i tyto problémy promítnou nějak pro problematiky financí (rovnováhy, likvidity, ziskovosti atd.). Kontrolní otázky 3.2.: 20. K čemu mají přímý vztah finanční rizika: 21. Mají nefinanční rizika vliv na finance podniku?

3.3. Organizace a nástroje řízení rizika. 3.3.1. Přístup k organizaci a poznání rizik Řízení rizika je v odborné literatuře posuzováno jak na úrovni státu, tak na úrovni podnikatelských subjektů. Přidržíme se roviny řízení organizací a jejich rozvojových projektů. Základním předpokladem i nástrojem pro řízení rizika je jeho identifikace jako reálné možnosti a včasné rozeznání příznaků, že riziková situace nastává. Tento přístup umožňuje včasné vytváření preventivních opatření k zamezení, případně oslabení vzniku či průběhu rizikových jevů. Rozhodující roli pak hraje čas předstihu a také velikost nákladů na opatření v porovnání s pravděpodobností výskytu a mírou nebezpečnosti případné rizikové situace pro podnik. Na základě takových kalkulací pak rozhodujeme a přijetí a rozsahu preventivních opatření jak organizačního, tak i technického charakteru.

Obr. 20 –organizace a výkonu řízení rizik

!

úprava: vlastní

Vytváření systémových předpokladů ve schématu řízení firmy bude adekvátní velikosti firmy, charakteru produktů a konkrétní míry rizikovosti podnikání v daném odvětví a prostředí. Může být zřízen zvláštní útvar, ale také může být provedena plná integrace do běžných řídících struktur. Obdobně jako je strukturována úroveň vytváření podnikatelských plánů firem, je strukturováno i plánování v oblasti řízení rizika. Neustále se zrychlující procesy v oblasti tržních vztahů a celkového tržního prostředí přispívají značnou měrou k tomu, že prozíravě myslící představitelé společností staví problematiku rizik do popředí. Ukazuje se, že pro efektivní přežití na trhu je stále potřebnější nejen o rizicích vědět, ale systémově se jimi zabývat. Z toho lze odvodit potřebu v organizačním a řídícím schématu podniku pamatovat na ustavení odborného pracoviště (v

52

!

menší firmě alespoň zajistit kvalifikovaného pracovníka), které se problematikou vytváření strategie a výkonným řízením rizik bude zabývat.

Neznalost či neschopnost se orientovat v problematice rizik, vzdaluje podnikové strategie a plány od reálné skutečnosti, a zpravidla dostává podnik do příkrého rozporu s jednou z význačných podmínek úspěšného podnikání: ŽÁDNÁ PŘEKVAPENÍ VE FIRMĚ!

Co je tedy zapotřebí především?  Včasná identifikace klíčových firemních rizik.  Odhad pravděpodobnosti narůstajících rizik a význam následného dopadu na podnik, a to zejména finanční.  Stanovení priorit pro alokací zdrojů pro kontrolu a nastavení jasných kontrolních cílů. 3.3.2. Jak řídit rizika Starší pojetí řízení rizika se opíralo především o nákladová hlediska a návazně na přístupy k vyhodnocování projektů – tzv. studie proveditelnosti. U větších akcí se běžně oddělovaly okruhy možných rizik a prováděly propočty pravděpodobností jejich reálného působení. Jednalo se vesměs o různé kriteriální funkce, u nichž vedle zavedených titulů rizik bylo třeba v podstatě empiricky stanovovat jejich váhu z pohledu již zmíněné pravděpodobnosti a také významu možného dopadu (někdy se uvádí termín „odezva“, která způsobuje dopad) na organizaci. Souběžnost obou základních hledisek se zdá být zcela samozřejmá, nicméně v ekonomické historii tomu vždy tak nebylo. Postupem doby se vytvořilo a aplikovalo základní schéma poznávání a přípravy a řízení rizika:

Obr. 21 – postup zpracování agendy rizika

úprava: vlastní

Přístup k řízení rizika můžeme definovat jako:

Realizaci souboru činností, prováděných jednotlivci nebo organizací, za účelem změnit reálné působení rizika, které vzniká v oblasti jejich podnikání. (volně podle Merny) Řízení rizika bychom neměli považovat za oddělitelné od řízení podniku jako takového, je to integrální součást řízení, předpovídající a plánující kroky kalkulovaného zamezování dopadů rizik. Budoucí nepříznivé reakce jsou symptomem špatného řízení. (volně podle Handyho) 53

!

Zastavíme se u pojmu ODEZVA, kterou zpravidla řešíme v těchto možných úrovních: vyhnutí se riziku – strategie vyhýbání, možnost zajistit, aby dopady konkrétního rizika podnik minuly snížení rizika – jde o snížení pravděpodobnosti či intenzity dopadu rizika, případně o obojí přenos rizika – riziko nezaniká, jeho dopady jsou přeneseny na jiný subjekt – nejčastěji jde o pojištění. U zakázek může jít o přenos zvýšeného rizika na zadavatele. zadržení rizika – zvládnutí plného dopadu rizika, kdy prevence nebyla účelná nebo selhala. 3.3.3. Nástroje pro řízení rizika Nástrojem se pro tento účel rozumí účelově vyhraněná metodologie, aplikovatelná v řídící praxi – na úrovní plánovací i realizační. Můžeme tedy říci, že řízení rizika je jedním z nástrojů marketingového řízení podniku. Samotné řízení rizika pak využívá nástroje jako je „funkcionální analýza“, „zjišťování možností výběru“, „optimalizace výběru kritérií“, „statisticko-matematické metody“, „účelové databáze“, „případové (modelové) studie“ apod. Obdobně jako u marketingových (a jiných) analýz i zde existují dvě hlavní kategorie analytických postupů. Jsou to: kvalitativní analýza rizika a kvantitativní analýza rizika. Soudobá praxe ukazuje, že výstupy z kvalitativních analýz rizika bývají hodnotnější, než výstupy z analýz kvantitativních. Problém rizika není odvoditelný od velkého množství vstupních informací mj. proto, že je téměř nemožné získat větší počet metodicky srovnatelných informací. Druhým aspektem je, že většina rizik (zejména v podnikání) nevzniká statistickým trendem, ale na základě individuálních (byť hromadných) zásahů a vlivů, které vyžadují hlubší rozbor. Zvažujeme:  Dostupnost zdrojů pro analýzu – lidských, výpočetních i času  Zkušenost lidí provádějících analýzu z různými postupy  Velikost a složitost projektu (záměru, investice) pro který se analýza činí  Dostupnost informací v čase, prostoru i skladbě  Účel konkrétní analýzy v rámci procesu řízení rizika. U kvalitativních analýz si přiblížíme některé metody: a) Brainstorming: Zjednodušeně se dá říci, že jde o volné sdělování názorů na určené téma v předem vybrané skupině tak do 12 osob a stanoveném čase tak do 1 hodiny. Při takové akci je žádoucí:  Stanovit časový limit  Jasně formulovat problém  Určit metodu zachycování myšlenek  Zanechat nápady na dostupném místě „dozrát“  Přijmout princip, že „žádná myšlenka je špatná myšlenka“ 54

!

3.3.4. Hodnocení rizik podle závažnosti Předběžné určení míry nebezpečnosti rizika (přesněji řečeno rizikové situace) je významné pro celou metodiku řízení rizik, zejména pro rozhodování a plánování a přijímání preventivních opatření.

nízká Pravděpodobnost vzniku

střední

negativní

ohrožující existenci

vysoká

zničující

DŮLEŽITÉ

 Odložit posudek  Přesvědčit účastníky o tom, že mohou přemýšlet nahlas a volně  Podporovat množství myšlenek – názorů oproti snaze o precizaci návrhu  Podporovat vznik skupinových názorů (i ne zcela jednotných). b) Analýza předpokladů: hodí se tam, kde jsou identifikovány předpoklady (úspěchu či neúspěchu), které se typicky objevují během procesu plánování. Předpoklady se potom ohodnotí podle toho, který se projeví v závěru projektu jako nesprávný. Předpoklady, na které se zdají být výstupy citlivé a u kterých je vyšší pravděpodobnost, že by se ukázaly jako nesprávné, budou formovat základnu pro seznam rizik. c) Metoda DELFI: jde skutečně o určitou formu předpovídání budoucích událostí nebo výstupů, kdy je skupina odborníků požádána, učinila samostatné předpovědi – zpočátku nezávisle, později v konsensu. d) Pohovory: jde obvykle o individuální pohovory s vybranými odborníky, které jsou pak vyhodnocovány samostatně. e) Dalšími metodami jsou zejména: studie ohrožení, kritická analýza možných vad, kontrolní seznamy, registry rizik včetně jejich mapování.

Účinky na podnik Obr. 22 - Postup analýzy míry ohrožení

Zdroj:

55

podle Kotler P.: Marketing management

Rozeznáváme dvě základní hlediska pro hodnocení závažnosti rizika, a to a) pravděpodobnost vzniku rizikové situace b) rozsah negativního dopadu rizikové situace na podnik. Jedná se o veškerá rizika, nejen ta, která vyplývají z uvědomělé činnosti manažera. U podnikatelských rizik zachycuje jejich nepříznivý dopad. Rozdíl může být v tom, že v případě úspěchu při kvalifikovaném podstoupení podnikatelského (investičního) rizika může podnik získat konkurenční výhodu a tím i vyšší zisk, zatímco v práci s ostatními riziky se častěji jedná o vyhýbání se riziku, a při jeho neodvratnosti o minimalizaci případných škod. Protože ale platí, že bez rizika není podnikání, tak kvalifikované využití rizikové situace k postupu dopředu (koupě, prodej, finanční investice apod.) může opravdu znamenat výhodu, zejména když potenciální konkurenti takový krok neučiní.

Obr. 23 – trojí možný trend u rizika

úprava: vlastní

V podnikání se ovšem hazardu vyhýbáme, a pokud přistupujeme ke zvýšenému riziku, snažíme se získávat maximum informací (zpravidla důvěrných), které ostatní účastníci tržní soutěže nemají. Vedle toho také řešíme předem alternativy využití angažovanosti v rizikové situaci, a to od optimistických až po ty nepříznivé. V tomto tématu nemáme na mysli jen rizika z finančních spekulací, častěji jde o rizika využitelná k urychlení rozvoje podniku, a při neúspěchu rizika rozvoj podniku (resp. i jeho existenci) bezvýhradně ohrožující. Jde o zpravidla vážná rozhodování, nevyužití reálné příležitosti se nám může vymstít, nezodpovědný přístup se nám vymstí prakticky vždy.

!

Kontrolní otázky 3.3.: 22. Postup zpracování agendy rizika: 23. Podstata metody DELPHI: 24. Proč je třeba znát pravděpodobnost a závažnost rizika?

Shrnutí: Student se seznámil s místem poznávání rizik v řízení podniku. Ví, že je třeba připravit organizační podmínky a stanovit úkoly v identifikaci, klasifikaci dopadů a přípravě opatření vůči rizikovým situacím. Zná základní členění rizik jako pomůcku pro jejich řízení. Seznámil se se standardními nástroji řízení rizik. 56

S

Vybrané teze: 1) Podnikání je specifickou lidskou činností, která vyžaduje časté rozhodování za absolutní přítomnosti rizika a relativní přítomnosti nejistoty. 2) Zjištění skutečného zdroje konkrétního rizika (případně skupiny rizik) je velmi důležité a mělo by být standardním začátkem jakékoliv práce s riziky. 3) Dynamické riziko je riziko maximalizace užitku. 4) Rozeznáváme dvě základní hlediska pro hodnocení závažnosti rizika, a to a) pravděpodobnost vzniku rizikové situace b) rozsah negativního dopadu rizikové situace na podnik. PŘÍKLAD

Řízení rizik v podniku se zaměřením na specifika produkce pro trh. Zadání: Jste finanční manažer firmy. Produkcí firmy je výroba dětských kočárků pro trh ČR

1) vyberete 2 rozhodující rizika, která vás v profesi mohou potkat a popište je podle zobrazeného schématu:

2) vyberte 1 rozhodující nefinanční riziko, které vás v profesi může potkat a popište je podle zobrazeného schématu:

57

P

4. Řízení rizik v rozvoji podniku 3. test předchozích znalostí: 1) Zjištění skutečného zdroje konkrétního rizika je pro podnik a) vysoce důležité b) může být až druhořadou záležitostí c) je velmi důležité v případě, že riziková situace skutečně nastane 2) Zdrojem rizika mohou být hlavně a) zásahy státu do řízení podniků b) vlivy mikro a makro okolí podniku c) výrobní program a organizace podniku, a účastníci trhu 3) Co znamená výraz „odezva“ při řízení rizik? a) Je to oznámení, že riziková situace nastala a je třeba se chránit. b) Je to etapa, při které se připraví opatření k potlačení dopadu rizika c) Je to protokol o průběhu rizikové situace, jako poučení pro případ opakování

T

Obsah a cíl: Student si připomene problematiku vztahů aktiv a pasiv nyní v rovině rizikovosti při změnách a krátkodobém managementu. Seznámí se s třístupňovým pojetím řízení rizika od projektu po firmu. V inovačních a rozvojových úkolech podniku je obsažena řada rizik, proto se věnujeme portfoliu rizik. Vrátíme se k dříve zmíněnému riziku projektu a naučíme se vyhodnocovat investiční projekty. Cílem je aplikace jednotlivých poznatků o řízení rizik do podnikatelské praxe, včetně vlivů na posuzování hodnoty podniku. Kapitola završuje kurz tím, že student bude připraven k řízení krátkodobému i investičnímu. Klíčová slova: portfolio, investice, corporate, strategic business, project, cyklus, Doporučená literatura: Autor

Vydavatel a rok vydání Strany textu

Název

Merna T., Al-Thani F.

Risk management

Computer Press 2007

Paták Milan

Podnikový finanční management

Idea servis 2006

93 až 125 144 až 169 139 až 190

4.1. Posloupnost řízení rizika v organizační struktuře podniku 4.1.1. Řízení aktiv a pasiv, rizikovost zdrojů financování AKTIVA A PASIVA: Jakmile hovoříme o řízení je jasné, že se jedná o proces, tedy o záležitost v toku času. Proto vycházíme ze skutečnosti (tak říkajíc ke dni rozhodnutí) a směřujeme k cílovému stavu (tedy k důsledku rozhodnutí). Jednotlivé fáze vypadají v agregovaném zobrazení takto: 58

C

L

Obr. 24 – provázanost aktiv a pasiv s rizikem rozhodování

zdroj: autor

V krátkodobém managementu zcela logicky usilujeme v prvé řadě o racionální využití oběžného majetku. Jeho rytmus je v podstatě dán již známým hotovostním cyklem. Rizikovost hotovostního cyklu je analogická k rizikovosti běžného i investičního rozhodování. Dvěma hlavními momenty jsou:  zásoby a racionalita jejich využití  pohledávky a jejich splatnost v dohodnutých lhůtách. Ztížená funkčnost v tomto směru má negativní dopad na likviditu a na vyšší potřebu zdrojů k nahrazení případného nedostatku finančního majetku Hlavní rizika, která provázejí procesy řízení aktiv a pasiv, můžeme shrnout takto: 1) Nevhodná skladba aktiv, spočívající zejména v nadbytečném objemu dlouhodobého majetku a v jeho nevhodné skladbě, mající za následek jeho neefektivní využívání pro tvorbu produktu. 2) Vysoká průměrná doba vázanosti oběžného majetku, s tím související nadbytečný objem zásob, rozpracované výroby i hotových výrobků, zbytečný objem nezapojeného finančního majetku, nežádoucí růst pohledávek, z toho vyplývající riziko nesolventnosti – problémů v cash-flow. 3) Pokud jde o pasiva je prvotním rizikem jejich nevhodná skladba ve vztahu k faktické skladbě aktiv. Nevhodnost skladby z pohledu nákladů na pořízení a držby kapitálu. 4) Dále je to nepružnost v regulaci disponibilního kapitálu, a to jak při potřebě jeho navýšení, tak naopak při jeho nižším zapojení, vedoucím u aktiv v hromadění peněžních prostředků, tedy nerespektování časové hodnoty kapitálu a nevyužití obchodních příležitostí. 5) Společným rizikem pak je neschopnost reagovat na situaci na trhu včetně očekávaného vývoje, tedy riziko odvozené z problematiky informací, strategií a managementu. RIZIKOVOST ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ: a) Rizikovost vlastních zdrojů: Rizikovost vlastních zdrojů se odvíjí opět ze základních úvah o dostatečnosti a nákladovosti zdrojů. Problém dostatečnosti – tedy riziko podkapitalizování či překapitalizování ve sféře 59

!

vlastních zdrojů, je jinak řečeno riziko nevhodné skladby zdrojů a konečně i jejich zapojení do profinancování majetku. Jde o toto: je obecně žádoucí, by podniku zvyšoval objem vlastních zdrojů, zejména pak vlastního kapitálu (roste tím čistá hodnota podniku). Současně je však potřebné, aby tyto vlastní zdroje byly racionálně zapojeny do financování aktiv. Tzn. riziko příliš vysoké nákladovosti pořízení a držby kapitálu je aktuální tam, kdy rentabilita zapojení určitého druhu kapitálu do krytí potřeb podniku by mohla být relativně nízká. Dražší kapitál je vhodné použít jen na majetek potřebný k vytvoření produktu s vysokým výnosovým přesahem nad náklady vynaloženými na jeho pořízení a prodej. Tyto úvahy je třeba činit preventivně, na úrovni finančního plánu, resp. krátkodobého finančního managementu. b) Rizikovost cizích zdrojů: Podobný analytický přístup uplatníme též u posuzování rizikovosti cizích zdrojů. Cizích zdrojů je vícero druhů, a rozhodně se nejedná jen o úvěry (i když např. v případě investice nejspíše budou hrát hlavní roli). U cizích zdrojů posuzujeme hned několik možných rizik. Pořadí důležitosti může být individuální, i když do popředí bychom měli stavět riziko nekorektních podmínek získání cizích zdrojů – zejména úvěrů a půjček. Ani zdaleka nemusí jít vždy o podvodné jednání, může např. jít o násobné jištění, nevýhodný způsob úročení či čerpání úvěru, nadstandardně tvrdé sankce v případě i malých prodlení se splácením atd. Dále může jít o riziko nedostupnosti. Jde o situace, kdy lze standardně počítat se získáním úvěru (podmínky jsou splněny) a dopředu není ze strany poskytovatele signalizována nevůle zdroj uvolnit. Jde také o situace, kdy je potřeba zdroj získat náhle, bez předchozích jednání a potřebná firma tak ztratí něco ze své důvěryhodnosti. Může jít o problém účelu, který poskytující subjekt přes podklady investora neuzná za dostatečně výhodný a zajišťující návratnost investice, atd. Riziko zejména vysokého podílu cizích zdrojů spočívá v nutnosti ve smluvených termínech provádět splátky jistiny a úhrady úroků, přičemž na příjmové straně dlužníka může docházet k časovým prodlevám a dlouhodobým výkyvům, které nemusí být schopen z běžné úrovně likvidity nahrazovat.

§

!

4.1.2. Řízení rizika u „project ,strategic business a corporate“ SPECIFIKA ŘÍZENÍ NA ÚROVNI „PROJECT“: Projekt je zvláštním druhem investice zdrojů pro dosažení specifických úkolů. Projekty se realizují proto, aby produkovaly zboží nebo služby. Projekt sám o sobě je nevratná změna s životním cyklem, definovaným začátkem i datem dokončení. V řadě podniků je zavedena stálá linie „projektového řízení“, vyžadující účelový manažerský přístup. K základním rysům projektu patří pohled dopředu, na konkrétní potřeby, rizika a výstupy, zvažování dílčích plánů a priorit, předvídání problémů, využívání pokrokových trendů, relativní pružnost projektu v zájmu dosažení cíle směřujícího k získání kvality a hodnoty z vynaložených prostředků (Smith 1995). Řízení projektu je základním prvkem v organizační struktuře projektu, kde by se měly soustřeďovat všechny relevantní informace. 60

!

Projekt řízení rizika je proces, který umožňuje analýzu a řízení rizik spojených s projektem. Pokud je vhodně aplikován zvyšuje se pravděpodobnost úspěšného průběhu a dokončení projektu – podle nákladů, času a provedení úkolu. Prvním úkolem na úrovni „project“ je uvědomit si, že riziko existuje vždy jako důsledek nejistoty. Ve všech projektech existují rizika několika druhů, např.: Je ještě třeba vyzkoušet technologii (inovační riziko) Je nedostatek zdrojů na požadované úrovni Mohou být problémy v oblasti průmyslových vztahů Nejistota v rámci finančního řízení. Projektové řízení rizika je proces navržený pro odstranění nebo snížení rizik, která ohrožují dosažení cílů projektu. Management by měl tento fakt považovat za integrální součást celého procesu projektového řízení a realizace projektu, nikoli jen za připojený jednoduchý soubor nástrojů a postupů. Projekt řízení rizika musí být nepřetržitým procesem, který může být zahájen v kterékoliv etapě životního cyklu projektu a může pokračovat, nedojde-li ke kritické situaci, v níž by náklady projektu narostly tak, že by byly vyšší než přínosy, které má přinést. Logicky platí, že nejlépe je projekt řízení rizika časově sladit s přípravou a realizací projektu od samotného začátku. Čím později bude projekt řízení oproti probíhajícímu životnímu cyklu projektu zahájen, tím menší je pravděpodobnost jeho úspěšnosti.

ŘÍZENÍ RIZIK

ŘÍZENÍ NA ÚROVNI „STRATEGIC BUSINESS A CORPORATE: Zde spojíme dosavadní poznatky do komplexnějšího pohledu na problematiku řízení rizika, a to v podmínkách vícestupňové struktury, pro kterou můžeme nalézt uplatnění počínaje firmou budovanou na bázi relativně samostatných hospodářských středisek, konče koncernovým či holdingovým komplexem nadnárodního (celosvětového) rozsahu.

Obr. 25 - úrovně v rámci typické organizace firmy (Merna, Al.Thani: Risk Management) 61

Jim odpovídající strukturu zobrazíme využitím pyramidového grafu. Ten ukazuje vertikální provázanost právních a obchodních zájmů a spolu s nimi i provázanost problematiky rizika a jeho řízení. Pokud jde o přístup k řízení rizik, je účelné připustit obousměrný vertikální charakter. Směrem dolů od „corporate“ např. ve formě kvalitativní analýzy. Pohyb směrem vzhůru vychází z úrovně „project“, tedy úrovně poměrně podrobné a do jisté míry indiciduální. Pohyb nahoru umožňuje provést určitá zobecnění (více méně společná rizika) a dále vytvořit centrální databázi možných rizik, jako širokou základnu pro prevenci a další rozhodování. Oba dva procesy mohou fungovat souběžně, vytvoření celkového registru s jedním řídícím oprgánem je s ohledem na opačný charakter postupu strukturování by mohlo být velmi obtížně dosažitelné. Kontrolní otázky 4.1.: 25. V čem je rizikovost vlastních zdrojů: 26. Kdy nehrozí žádná rizika:

4.2. Strategie portfolia investic (rizik) 4.2.1. Řízení investiční činnosti

Obr. 26 – hlavní okruhy (druhy) podnikových investic

úprava: vlastní

INOVACE PRODUKTU PODNIKU: Podnik, který má prosperovat musí prakticky neustále připravovat „novinky“. Někdy postačí kosmetické úpravy stávajícího výrobku, ale to spíše jen na udržení pozice. Skutečný krok kupředu je možný především nabídnutím nové kvality, probuzením nové vlny zájmu. Problém je v tom, že příprava zásadní inovace či zcela nového výrobku není ani levná, ani rychlá. Při těchto krocích musí být k dispozici řada informací, a to nejen o předpokládaném vývoji poptávky (čím vzdálenější horizont, tím obtížnější zjišťování). Problematika času a jeho efektivního využití se prolíná prakticky všemi okruhy našeho zájmu. Získání nebo udržení či posilování pozice na trhu je neustálý boj s časem. Jednotlivé výrobky (služby) je potřeba čas od času inovovat. V krajním případě výrobek zcela stáhnout z prodeje a místo něj nabídnout jiný – obvykle tak či onak nahrazující některé (odběrateli žádané) funkce původního výrobku. Ale ani to nemusí vždy platit. Poptávka je sice 62

!

komoditně dost setrvačná, ale nikoli neměnná. K některým změnám pak může docházet téměř skokem. Měli bychom ale počítat s tím, že stejně jako my se snažíme získat informace o tom, co chystá konkurence, tak „ti druzí“ pasou po našich záměrech. Zabezpečování konkurenční výhody hodně záleží na míře odlišnosti (komparační výhoda), ale ta musí být směrována k tomu, aby oslovila dostatečné množství zákazníků a umožnila dosahovat přiměřenou prodejní cenu produktu. To vše v dostatečné době trvání kvůli návratnosti vložených prostředků. PLÁNOVÁNÍ INVESTIC: Při inovacích je třeba zohledňovat fakt, že dosavadní výrobek při přípravě stál nejspíš nemalé výdaje. Tyto výdaje se promítaly do ceny výrobku a měly by být prodejem plně nahrazeny. Teprve po nahrazení této „režie“ může výrobek na trhu přinášet podniku zisk. Takže čím déle výrobek vydrží na trhu obchodně aktivní, tím lépe.

peníze

výrobek B.Z.

B.Z. Náklady celkem

zisk

výnosy VarN ztráta

VarN – variabilní náklady FixN – fixní náklady

FixN

čas – v týdnech, měsících podle komodity a trhu peníze – hodnotové vyjádření (Kč, Euro apod.)

B.Z. – body zvratu ze ztráty do zisku a naopak Obr. 27 - ekonomický život produktu

úprava: autor

V době, kdy nás již konkurence dostihla je to ovšem dosti nejisté a zpravidla to vyžaduje nějaké další náklady (na reklamu, na face-lift inovace atd.). To nás logicky vede ke snaze získat opět předstih. Přijít s něčím, co ti druzí ještě nepřipravují a tím získat čas. Oni sice budou mít potom přípravu (vývoj) vlastního výrobku o něco snazší – už budou znát ten náš a míru zájmu o něj (chválu i kritiku), ovšem v civilizovaném světě jej nemohou jen tak okopírovat. V každém případě budou pozadu. To vše bereme v úvahu při rozhodování o délce setrvání výrobku v prodeji. Jistě, že informaci získáme z poklesu tržeb, náporu na snižování jeho prodejní ceny apod. Tak to chodí a je to vidět. Důležité je to, co vidět není, to jsou úvahy a prognózy na téma KDY bude ta správná doba výrobek stáhnout (případně zapojit do reklamní kampaně, v níž se připravuje cesta výrobku novému). Tyto úvahy a procesy lze zakreslovat do grafů 63

!

obsahujících hodnoty nákladové, výnosové a samozřejmě časové. Ke křivce (resp. křivkám – zpravidla jde o 2 čáry) dosavadního výrobku pak v optimalizovaném čase můžeme (měli bychom) připojit křivku náběhu výrobku nového. Při inovacích je třeba zohledňovat fakt, že dosavadní výrobek při přípravě stál nejspíš nemalé výdaje. Tyto výdaje se promítaly do ceny výrobku a měly by být prodejem plně nahrazeny. Teprve po nahrazení této „režie“ může výrobek na trhu přinášet podniku zisk. Takže čím déle výrobek vydrží na trhu obchodně aktivní, tím lépe. V době, kdy nás již konkurence dostihla je to ovšem dosti nejisté a zpravidla to vyžaduje nějaké další náklady (na reklamu, na face-lift inovace atd.). To nás logicky vede ke snaze získat opět předstih. Přijít s něčím, co ti druzí ještě nepřipravují a tím získat čas. Oni sice budou mít potom přípravu (vývoj) vlastního výrobku o něco snazší – už budou znát ten náš a míru zájmu o něj (chválu i kritiku), ovšem v civilizovaném světě jej nemohou jen tak okopírovat. V každém případě budou pozadu. Plánování investic je integrální součástí všech plánovacích procesů v podniku, navazuje na marketingové strategie a marketingové výzkumy i další analytické činnosti vně i uvnitř podniku. 4.2.2 Portfolio rizikovosti investic ROZPOZNÁNÍ RIZIK Předpokladem pro úspěšnost řízení rizik je jejich včasné a věrohodné rozpoznávání. Ukazuje se, že úspěch společnosti je stále více podmiňován dvěma zcela základními faktory. Jsou to:  představivost  znalosti. Řízení rizika je jejich nezbytnou součástí a smysluplná implementace je klíčovým mezníkem na cestě k úspěchu. Základní podnikatelské schéma funkce společnosti vůči trhu (kap. 1.1.2., obr. 2) nám napovídá, že bez široké informovanosti není splnění úkolů firmy možné. Pojem TRH si pro danou chvíli nahradíme výstižnějším TRŽNÍ PROSTŘEDÍ, který v sobě citelně zahrnuje všechny podstatné činitele (faktory, vlivy), jež míru úspěšnosti firemního produktu přímo i nepřímo ovlivňují. Oněch faktorů je celá řada, zdůrazníme si ty úplně nejdůležitější. Jsou to: firemní produkt, zákazníci (klienti) a konkurence. STRATEGIE Na základě strategických plánů, jež formulují hlavní úkoly a cíle podniku, je žádoucí vytvořit „strategii portfolia“, která může být koncipována jako aktivní nebo pasivní. Strategie aktivního portfolia využívá v maximálně možné míře informací a předpovědních postupů pro vyhledávání lepšího postupu, než kdyby bylo portfolio z důvodů zvýšené opatrnosti široce diverzifikováno. U všech aktivních portfolií je podstatná míra oprávněnosti očekávání konkrétních faktorů, ovlivňujících potřebu a požadavky na objem a strukturu majetku. Toto se projevuje v plánování různých finančně analytických ukazatelů rozvojového ražení.

64

!

Pasivní portfolio (konzervativní, bezpečné) staví na minimálním očekávaném vstupu a spoléhá na širší diverzifikaci, aby se vyrovnalo s nezbytnými růstovými ukazateli. V uvedených variantách se nabízí určité přirovnání se základními variantami marketingových strategií, tedy strategií diferenciace a strategií nízkých nákladů a cen. Volba aktivní či pasivní strategie portfolia závisí na tom, jak kvalitní má management informace o pravděpodobném vývoji „cenové výkonnosti trhu“, a jaká je pro něj přijatelná míra podnikatelského rizika:

Obr. 28 – varianty strategií portfolia

Kontrolní otázky 4.2.: 27. Okruhy podnikových investic: 28. Co je to bod zvratu? 29. Co potřebujeme k rozpoznání rizik?

4.3. Ekonomické vyhodnocení investičního projektu. Investovat znamená v prvé řadě mít strategii a cíl. K tomu dostatek informací, odborné invence a odvahy k novým úkolům. Vše je třeba důkladně zvažovat a prověřovat navržená a posléze i realizovaná řešení. Statické metody vyhodnocování investičních projektů Statické metody vyhodnocování jsou stále ještě dost rozšířené, a to zejména pro svoji jednoduchost. Základní nevýhodou těchto metod je nerespektování faktoru času, tedy časové hodnoty peněz. Tato nevýhoda se zvyšuje zejména: o s rostoucí výší výnosů a nákladů, jež investice vyvolá, o s rostoucí dobou životnosti investice, o s růstem rizika projektu. Lze je tedy doporučovat spíše jako nástroj předběžného hodnocení projektu, nebo u projektů, které mají z pohledu finanční stability relativně malý význam. 65

Jsou především tyto dvě metody:  metoda výnosnosti investic (výhodnější je projekt s vyšší výnosností)  metoda doby návratnosti (nevýhodou je ignorace časového rozložení cash-flow a neřešení efektů po době návratnosti). Dynamické metody hodnocení investičních projektů Dynamické metody hodnocení berou v úvahu faktor času a současně též faktor rizika. Mezi nejvýznamnější a nejrozšířenější patří:

Obr. 29 – dynamické metody hodnocení IP

úprava: vlastní

Metoda čisté současné hodnoty je založena na příjmech a výdajích. Při stanovení čisté současné hodnoty (ČSH – viz příloha č. 3) se postupuje takto:  naplánují se příjmy a výdaje investičního projektu  stanoví se hodnota podnikové diskontní míry  převedou (diskontují) se výdaje a příjmy na jejich současnou hodnotu  vypočte se plánovaná ČSH projektu jako rozdíl ČSH příjmů a ČSH výdajů. Vypočtený údaj udává, o kolik se zvýší hodnota podniku v důsledku realizace projektu v peněžních jednotkách výpočtu. Projekt je akceptovatelný, pokud je jeho ČSH větší než nula. Při ČSH rovné nule:  jsou plně uhrazeny náklady cizího kapitálu  je zajištěna výnosnost vlastního kapitálu požadovaná vlastníky  je akceptováno identifikované riziko projektu. Mezi hlavní výhody této metody patří, že respektuje faktory času a rizika, je všeobecně použitelná a umožňuje stanovit přínos projektu k hodnotě podniku. Metoda vnitřního výnosového procenta – vnitřní výnosové procento je definováno jako taková hodnota podnikové diskontní míry, při které je čistá současná hodnota projektu rovna nule. Při ekonomickém vyhodnocení projektu pomocí tohoto kritéria postupujeme takto: 1. hledáme takovou podnikovou diskontní sazbu, při níž je ČSH = 0. 2. vypočtenou hodnotu vnitřního výnosového procenta porovnáme s akceptačním kritériem, obvykle s podnikovou diskontní sazbou danou WACC (hodnota průměrných vážených nákladů podnikového kapitálu). Projekt je akceptovatelný, je-li vnitřní výnosové procento vyšší než podniková diskontní míra.

66

Metoda reálných opcí definuje analýzu reálných opcí jako „aplikaci teorie finančních opcí, rozhodovacích věd, podnikových financí a statistiky na hodnocení reálných či hmotných aktiv namísto finančních aktiv“. Zjednodušeně je možno říci, že tato metoda vychází z názoru, podle kterého čistá současná hodnota (ČSH) má tendenci podceňovat hodnotu investičních projektů, zejména projektů spojených s vysokou nejistotou a manažerskou flexibilitou. Metoda reálných opcí považuje vypočtenou hodnotu investičního projektu ČSH za základ, který je však třeba dále analyzovat a zpřesňovat přičtením hodnoty manažerské flexibility, jež je s projektem spojena. Platí: HODNOTA PROJEKTU = ČISTÁ SOUČASNÁ HODNOTA + HODNOTA FLEXIBILITY PROJEKTU. Kontrolní otázky 4.3.: 30. Na čem je založena metoda čisté souč. hodnoty: 31. Co je to WACC: 32. Dvě statické metody hodnocení IP:

Shrnutí: Student se postupně učil angažovat se v hotovostním cyklu při důrazu na regulaci zásob a problematiku likvidity. Ví, že při podnikání nemá žádnou výhodu natrvalo, a že o její získání a aspoň dočasné zudržení musí tvrdě bojovat. Pochopil, že řízení investiční činnosti podniku má svá pravidla, že se vše odvíjí od trhu a reálných možností podniku při pohybu na něm. Ví, že investiční rozvoj může přinést úspěch, ale také tvrdou prohru, že investice je třeba plánovat a hodnotit jejich parametry a pravděpodobnost jejich skutečného dosažení. Že i zde se význačně projevuje ono všudypřítomné riziko a je třeba s ním pracovat.

Vybrané teze: 1) V krátkodobém managementu zcela logicky usilujeme v prvé řadě o racionální využití oběžného majetku. 2) Rizikovost u hotovostního cyklu je analogická k rizikovosti investičního či běžného rozhodování. 3) Je žádoucí, aby investiční projekty začaly přinášet příjmy co nejdříve, neboť musí uhradit výdaje na jejich pořízení a zhodnotit vložený kapitál. 4) Získání nebo udržení či posilování pozice na trhu je neustálý boj s časem. 5) Plánování investic je integrální součástí všech plánovacích procesů v podniku, navazuje na marketingové strategie a marketingové výzkumy i další analytické činnosti vně i uvnitř podniku. 6) Na základě strategických plánů, jež formulují hlavní úkoly a cíle podniku, je žádoucí vytvořit „strategii portfolia“, která může být koncipována jako aktivní nebo pasivní.

67

S

PŘÍKLAD

Modelujte křivku životnosti produktu podle vyobrazení č. 27: Zadání: Výrobní podnik, nový produkt - plně automatizovaný výkonný vysavač. Všechny údaje zvolte.

Postup: 1. Ověření, zda na trhu není srovnatelný produkt

2. Příprava produktu – čas a náklady

3. Náběhová část křivky

4. První bod zvratu 5. Doba zralosti 6. Druhý bod zvratu 7. Ukončení produkce

8. návrh řešení náhrady

Ilustrační graf:

68

P

DODATKY: 4. test předchozích znalostí: 1) Je použití cizích zdrojů rizikové? a) Je, a to bez ohledu na druh a rozsah použití. b) Může být, pokud jde o krátkodobé půjčky (úvěry). c) Může být při velkém rozsahu a problémech s likviditou. 3) Jaké jsou metody hodnocení investic? a) statické a dynamické b) dynamické a fundamentální c) dynamické a statistické

T

Literatura

L

Základní: Merna T., Al-Thani F. Risk management, Computer Press Brno 2007, ISBN 978-80-251-1547-3 Petera P./Šiman J. Financování podnikatelských subjektů C.H.Beck 2010, ISBN 978-80-7400-117-8 Marek T. Řízení firemních financí – Distanční opora – vnitřní mat., str. 88 Doporučená: Cienciala J.:

Procesně řízená organizace, Professional Publishing 2011, ISBN 978-80-7431-044-7 Holečková J.: Finanční analýza firmy, ASPI 2008, ISBN 978-80-7357-392-8 Sedláček Jar.: Cash flow, Computer Press 2003, ISBN 80-7226-875-9 Svozilová A.: Projektový management, GRADA 2011, ISBN 978-80-247-3611-2 Šoljaková L.: Strategicky zaměřené manažerské účetnictví, Management press 2009, ISBN 978-80-7261-199-7 R.S. Kaplan/D.P. Norton The Execution Premium 2008 Harvard BSP Corporation Merna T., Al-Thani F. Risk management, 2005, John Wiley & Sons Ltd.

Studijní poznámky:

69

TÉMATA INDIVIDUÁLNÍCH PRACÍ STUDENTŮ (kombinované studium) Závazný postup: Témata na individuální práci – esej (úvahu), kterou studenti vypracují návazně na rozvrh během semestru jako podmínku vykonání předmětové zkoušky – odpovídají názvům jednotlivých subkapitol opory (nemusí pokrýt celý její obsah). Student/ka si vybere jedno téma dle vlastní vůle. Rozsah eseje činí plné 3 strany autorského textu při písmu 12 (nadpisy 14) a řádkování 1,15. Esej může obsahovat schémata (vlastní, nikoli převzatá a ne fotografie), která se započtou na plnění rozsahu eseje do celkové plochy ½ strany. Předložení: Esej student/ka zašle lektorovi do 10 dnů po poslední přednášce podle rozvrhu, a to emailem. Ve výjimečných případech (nemoc, služební cesty apod.) pak nejpozději 5 dnů před termínem, na který se přihlašuje ke zkoušce. Esej podléhá kontrole a bez jejího zpracování a včasného doručení lektorovi nemůže student/ka zkoušku vykonat. Seznam témat: 1. Podnik v tržním prostředí, organizace a řízení 2. Strategie a cíle, etapy plánování, zpětná vazba 3. Informace pro finanční řízení, manažerské účetnictví 4. Struktura a nákladovost finančních zdrojů v podniku 5. Cizí a alternativní zdroje financování podniku 6. Dlouhodobý a krátkodobý finanční plán a jejich výstupy 7. Význam poznání a řízení rizik 8. Finanční a nefinanční rizika 9. Organizace a nástroje řízení rizika 10. Posloupnost řízení rizika v organizační struktuře podniku 11. Strategie portfolia investic (rizik) 12. Ekonomické vyhodnocení investičního projektu

70

SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1 - Obecné schéma vztahů v podniku Obr. 2 – princip trojúhelníku v kruhu Obr. 3 – zaměření informací Obr. 4 - Typy obchodů se službami Obr. 5 – odlišnost velkých a malých podniků Obr. 6 - základní postupy strategického řízení Obr. 7 - Druhy obchodních strategií Obr. 8 – Zapojení práce s informacemi do procesu podnikání Obr. 9 – uspořádání hlavních informací z účetnictví do výkazů Obr. 10 – schéma stupňů využití informací Obr. 11 – strukturální schéma zdrojů financování Obr. 12 – základní prvky rozvahy Obr. 13 - analýza nákladovosti kapitálu Obr. 14 - hotovostní cyklus Obr. 15 - dvojí pozice kapitálu v podniku Obr. 16 – schéma hlavních částí finančního plánu Obr. 17 -- riziko práce s informacemi Obr. 18 - výchozí členění zdrojů rizik Obr. 19 – riziko podle závislosti Obr. 20 – organizace a výkonu řízení rizik Obr. 21 – postup zpracování agendy rizika Obr. 22 – Postup analýzy míry ohrožení Obr. 23 – trojí možný trend u rizika Obr. 24 – provázanost aktiv a pasiv s rizikem rozhodování Obr. 25 - úrovně v rámci typické organizace firmy Obr. 26 - hlavní okruhy (druhy) podnikových investic Obr. 27 – ekonomický život produktu Obr. 28 – varianty strategií portfolia Obr. 29 – dynamické metody hodnocení IP

SEZNAM PŘÍLOH: Nepřímá metoda zjišťování cash-flow Spotřební přidaná hodnota Vybrané ekonomické výpočty a ukazatele Souhrnný pohled na finanční management Nejistota a riziko v podnikání Ohodnocení rizika na všech úrovních Model řízení rizika

příloha 1 příloha 2 příloha 3 příloha 4 příloha 5 příloha 6 příloha 7

71

Schéma zjišťování cash flow nepřímou metodou (Sedláček J.: Cash Flow)

Výsledek hospodaření firmy po zdanění

Úpravy o nepeněžní operace

Náklady, které nejsou současně výdaji

Výdaje, které nejsou současně náklady

Příjmy, které netvoří současně výnosy

Výnosy, které nejsou současně příjmy

Změny potřeby pracovního kapitálu

Přírůstek krátkodobých závazků

Přírůstek pohledávek a zásob

Cash flow I

Příjmy z prodeje stálých aktiv

Výdaje na pořízení stálých aktiv

Cash flow II

Úbytek dlouhodobého kapitálu

Přírůstek dlouhodobého kapitálu

Cash flow III

72

Spotřební přidaná hodnota: (pramen: P.Kotler: Marketing, management) Hodnota výrobku

Hodnota služeb

Hodnota personálu

Celková spotřební hodnota

+

Hodnota image Spotřební přidaná hodnota Peněžní cena

Časové náklady

Energetické náklady

Celková spotřební cena

-

Psychické náklady Schéma dává přehledný obraz logického přístupu zákazníka k porovnávání věcně (účelově) podobných nabídek. Přesto se stává, že zákazník reaguje zdánlivě nelogicky a rozhodně jinak. Je totiž třeba brát v úvahu i některé z hlediska obchodní teorie iracionální vlivy na jeho rozhodování. Ty jsou do značné míry individuální, někdy skupinové, někdy etnické. Adam Smith: Hodnota produktu pro zákazníka je nepřímo úměrná množství potíží, které pořízení a užívání produktu sebou přináší.

73

Vybrané ekonomické výpočty a ukazatele

Diskontování Diskontování je způsob ohodnocení budoucí ceny peněz. Jednoduše řečeno, pokud investujeme a máme alternativní příležitost, jak peníze zhodnotit, tak nám diskontování odpoví na otázku, zda-li se daná investice vyplatí.

PV - present value - současná hodnota R - očekávaná částka v budoucnosti r - diskont - cena příležitosti (oppoturnity cost) t - čas

Příklad Mějme investiční příležitost, do které když vložíme 100Kč, tak za 2 roky dostaneme 115Kč, své peníze jsme alternativně schopni zhodnotit o 8% ročně. Je vhodné investovat?

Investice má pro nás současnou hodnotu 98.59Kč. Čili se 100Kč nevyplatí investovat. PROCVIČENÍ:

A. Zadejte si vlastní příklad: 1. vklad: 2. doba: 3. výnos: 4. alternativní zhodnocení: B. Provedení výpočtů:

C. vyhodnocení:

74

Čistá současná hodnota Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Čistá současná hodnota (zkráceně ČSH nebo NPV z anglického Net Present Value) je finanční veličina vyjadřující současnou hodnotou budoucích peněžních toků a (případného) současného výdaje. Čistá současná hodnota se používá jako kritérium pro hodnocení výnosnosti investičních projektů. Hlavní výhodou tohoto kritéria je zohlednění faktoru času

Příklad výpočtu a použití čisté současné hodnoty: Mějme následující investiční projekt: Na začátku prvního roku nakoupíme stroj za 100 tisíc Kč, který bude po 4 roky každý rok přinášet zisk 40 tisíc Kč. Na konci čtvrtého roku bude stroj prodán za 20 tisíc Kč. K diskontování použijeme úrokovou míru 10%. Vliv daní a inflace neuvažujeme. Přehled peněžních toků: 0. rok -100 tisíc Kč 1. rok +40 tisíc Kč 2. rok +40 tisíc Kč 3. rok +40 tisíc Kč 4. rok +60 tisíc Kč Pokud bychom tyto příjmy a výdaje jednoduše sečetli, zjistíme, že investicí vyděláme celkem 80 tisíc Kč (-100+40+40+40+60=80). Při zohlednění faktoru času pomocí 10% úrokové míry však vyplyne, že „současný“ zisk investice (čistá současná hodnota) je pouze 40,5 tisíc Kč. Jestliže se rozhodujeme mezi tímto projektem a projektem, kde při jiném rozložení peněžních toků ale jinak stejných podmínkách, vypočteme vyšší čistou současnou hodnotu, měli bychom zvolit druhý projekt. Jednotlivé diskontované peněžní toky vypočítáme podle vzorce:

kde CF je peněžní tok, i úroková míra a n počet let, po které musíme na příjem čekat. Výpočet výsledku z příkladu je následující: ČSH =

75

Algoritmy.net > Matematika > Finanční matematika > Anuita

Bod zvratu Bod zvratu určuje, kolik zboží musíme vyrobit, aby firma měla vyrovnané hospodaření. S tímto souvisí kritické využití výrobní kapacity, což je objem výroby v procentech v bodu zvratu.

BZ - bod zvratu F – fixní náklady Zmin – minimální zisk firmy p – cena výrobku b – variabilní náklady na jednotku

VKkrit - kritické využití výrobní kapacity

Příklad Firma vyrábí zboží, které prodává za 10 000Kč, fixní náklady jsou 20 000 000Kč a variabilní náklady jsou 1 000Kč/kus, linka má kapacitu 5000 kusů. Majitelé firmy požadují zisk minimálně 1 milion korun. Kolik výrobků musí firma vyrobit?

Firma musí vyrobit alespoň 2 334 kusů, linka bude využita na 46,68%.

Zadejte si vlastní příklad:

76

Algoritmy.net > Matematika > Finanční matematika > Cash flow

Cash flow Cash flow (výkaz o peněžních tocích) udává, kolik má firma k dispozici peněz za dané období. Tento ukazatel je důležitý z toho důvodu, že se na rozdíl od výsledovky zabývá příjmy a výdaji, nikoliv výnosy a náklady.

Příklad Firma za účetní období měla tržby 1000Kč, nakoupila materiál za 500Kč, daň zaplatí v příštím účetním období (daň je 21%), odpisy byly 100Kč.

Alternativně:

Cash flow je 500Kč. Odpisy přičítáme, protože to je částka, kterou jsme již historicky investovali, nyní ji pouze odepisujeme (v daném období není vynaložena). Daň přičítáme, protože jsme ji státu ještě nezaplatili a tím pádem máme tyto finance také k dispozici.

Diskontovaný cash flow Pokud chceme zohlednit budoucí cenu peněz, tak použijeme tzv. diskontovany cash flow, který spočítáme jako

t - čas d - diskont (úrok, kterým bychom byli schopni hodnotit částku (cena příležitosti))

Příklad: Jaký bude diskontovaný cash flow firmy z předchozího příkladu (2. období podnikání) za předpokladu, že máme jinou možnost zhodnotit peníze o 10%?

Diskontovaný cash flow bude 413,22Kč.

77

Algoritmy.net > Matematika > Finanční matematika > Ukazatelé aktivity

Ukazatelé aktivity Ukazatelé aktivity jak již název napovídá, jsou metrikou, která meří, jak je firma aktivní v nakládání se svými prostředky.

Obrat aktiv Obrat aktiv měří, jak měří podnikatelskou aktivitu porovním tržeb a aktiv. Nízká hodnota ukazuje na nízkou aktivitu firmy.

Obrat dlouhodobého majetku Obrat dlouhodobého majetku měří, jak efektivně firma hospodaří s fixním majetkem.

Obrat zásob Obrat zásob udává počet obrátek zásob za sledované období.

Doba obratu zásob Doba obratu zásob je měřena ve dnech a vyšší hodnota vede obvykle ke zvýšení zisku.

Doba splatnosti pohledávek Doba splatnosti pohledávek udává, kolik dní je inkaso zadržováno v pohledávkách. Zájem je na co nejnižší hodnotě, standardní doba je 48 dní.

78

Algoritmy.net > Matematika > Finanční matematika > Ukazatelé likvidity

Ukazatelé likvidity Ukazatelé likvidity slouží k porovnání firem, respektive jejich schopnosti dostát svým finančním závazkům.

Běžná likvidita Určuje, jak je podnik schopen odstát svým krátokodobým závazkům, přesněji kolikrát je schopen své závazky splatit, kdyby zpeněžil veškerá oběžná aktiva. Běžné hodnoty jsou 1,6 – 2,5.

oběžná aktiva – suroviny, materiál, hotovost, pohledávky... krátkodobé závazky – závazky splatné do jednoho roku

Pohotová likvidita Pohotová likvidita je téměř ekvivalentní běžné likviditě. Rozdíl je v tom, že se zde vyloučí zásoby, jakožto nejhůře zpeněžitelná část aktiv. Optimální výše ukazatele je 1 – 1,5.

Hotovostní likvidita Hotovostní likvidita používá pouze peněžní prostředky pro měření likvidity, její optimální výše je 0,5 – 0,7.

peněžní prostředky – hotovost, šeky, účet, pokladna, krátkodobé cenné papíry

79

Algoritmy.net > Matematika > Finanční matematika > Ukazatelé zadluženosti

Ukazatelé zadluženosti Ukazatelé zadluženosti slouží k porovnání firem z hlediska velikosti cizího kapitálu. Majitelé firem upřednostňují vyšší zadluženost (cizí kapitál je levnější), věřitelé přirozeně preferují nižší zadluženost firmy (nižší riziko, že o své peníze přijdou).

Ukazatel věřitelského rizika Ukazatel věřitelského rizika poměřuje množství cizího kapitálu ku celkovým aktivům firmy.

Celkové cizí zdroje – krákodobé závazky + dlouhodobé závazky

Ukazatel úrokového krytí Ukazatel úrokového krytí značí schopnost firmy splácet úvěry. Hodnota ukazatele by nikdy neměla klesnout pod 6. Prahovou hodnotou je 1, což znamená, že každé snížení zisku bude znamenat ztrátu.

EBIT – zisk před úroky a zdaněním

80

Globální pohled na finanční management: Zdroj: Paták M.R.: Podnikový fin. management (rozšíření vlastní)

FINANČNÍ MANAGEMEMENT

Řízení rentability

sleduje výkazy

rozvaha

bilance zdrojů a majetku

Zdroje a jejich užití

Řízení solvence a likvidity

Finanční plán

sleduje krátkodobé a dlouhodobé příjmy a výdaje

zastřešuje a koordinuje

výroba

výsledovka

rozpočet výnosů nákladů, zisku a ztrát

Náklady Výnosy Zisk/ztráta

Podnikatelský plán

Plán příjmů a výdajů

Skutečnost příjmů a výdajů

obchod

investice Tok hotovosti výkaz cash-flow

Finanční analýza

81

lidské zdroje

NEJISTOTA A RIZIKO V PODNIKÁNÍ Vývoj vztahu nejistoty a rizika

záměr

problém

NEJISTOTA výsledku či stavu

PRAVDĚPODOBNOST konkrétního výsledku či stavu

RIZIKO negativního účinku

HODNOCENÍ pro rozhodovací procesy

MOŽNÁ ŘEŠENÍ MIMO OBLAST RIZIK

NÁSTROJE A METODY ŘÍZENÍ RIZIK

Identifikace, prevence, odezva

82

Využití k získání konkurenční výhody

Ohodnocení rizika na všech úrovních Řízení rizika na všech úrovních

zahájení

Informace Zpracované historické údaje Výstupy od ostatních služeb plánování Organizační úroveň specifických znalostí

Smyčka zpětné vazby

Definice projektu

Identifikace rizika

Postupy identifikace rizika

Kvantitativní analýza rizika

Analýza rizika Kvalitativní analýza rizika VYHODNOCENÍ MONITOROVÁNÍ KONTROLA

Účastníci Představitelé příslušných (interních a externích) podílníků specifických vědomostí

Postupy odezvy na riziko

Odezva na riziko Metody odezvy na riziko

PLÁN ŘÍZENÍ RIZIKA

REGISTR RIZIKA (Corporate, Strategic Business, Project) Zdroj: Merna T., Al-Thani F.: Risk Management

83

Model řízení rizika Akcionáři (alt. věřitelé)

Stanovení rizika korporace

Registr rizika korporace

Stanovení rizika samostatně hospodařící jednotky

Registr rizika samostatně hospodařící jednotky

Stanovení rizika projektu

Registr rizika projektu

Manažer pro řízení rizika

Zdroj: Merna T., Al-Thani F.: Risk Management

Systém zajišťuje podmínky pro plnou a kvalifikovanou informovanost všech řídících i zainteresovaných subjektů (podílníků), nezbytnou pro úspěšnou práci s riziky. Přímo odpovědnou osobou je manažer pro práci s riziky.

84

Testy, kontrolní otázky a možné odpovědi Vstupní test: Statistika:

Vážený průměr zohledňuje váhu jednotlivých hodnot.

Právo:

1. Statutární zástupce podniku ustanovený valnou hromadou společnosti 2. Fyzická je člověk – vzniká narozením, právnická založením nebo zřízením

Účetnictví:

Náklady a výnosy jsou účetní položky, výdaje a příjmy skutečný tok peněz

Marketing:

4 P – česky: produkt, cena, propagace, distribuce

Fin. analýza:

1. Rozdílem hodnot ukazatele zadluženosti na počátku a na konci roku 2. Analýza tržního prostředí (okolí) zpravidla pro strategie

Kontrolní otázky 1. Cílem podnikání je: zhodnocování kapitálu, zisk, finanční a nefinanční hodnota firmy 2. Hlavní subjekty v mikrookolí jsou:

zákazníci, konkurence, dodavatelé

3. SWOT analýza: Vnitřní faktory – silné a slabé stránky, vnější faktory – příležitosti a hrozby 4. Co je strategie: Průřezové a časové rozvržení hlavních úkolů podniku na delší dobu 5. Hlavní body finanční strategie:

Růst zisku a hodnoty podniku, trvalá finanční stabilita

6. Podstata strategie diferenciace: Produkt s prvky jedinečnosti a s vysokou kvalitou 7. Původ informací:

vnitřní a vnější

8. Účetní výkazy pro řízení financí: 9. Dva směry finanční analýzy:

rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz cash-flow

vertikální (průřezová), horizontální (časová)

1. test předchozích znalostí: Otázka 1.:

správně: a

otázka 2.:

správně:

c

Kontrolní otázky: 10. Rozdíl mezi zdroji financování a finančními prostředky:

1. pasiva, 2. aktiva

11. Existují krátkodobá vlastní pasiva? NE 12. Výhody úvěru jsou: odložena potřeba finančního krytí a postupné splácení 13. Co je to franšíza? 14. Hlavní zásady tvorby finančního plánu: systematičnost, periodičnost, pružnost, klouzavost 15. Co jsou oběžná aktiva: krátkodobý majetek + dlouhodobé pohledávky 16. Rozdíl mezi fixními a variabilními náklady: fixní: stálé (vybavení, režie), variabilní: produkce

2. test předchozích znalostí: Otázka 1.:

správně: c

otázka 2.:

85

správně: c

Kontrolní otázky 17. Riziko podle závislosti:

závislé na podniku, závislé na jiných, nezávislé

18. Podstata dynamického rizika: 19. Tři hlavní faktory rizika projektu:

maximální využití příležitosti náklady – včasné dokončení - kvalita

20. K čemu mají přímý vztah finanční rizika:

ke kumulovanému cash-flow

21. Mají nefinanční rizika vliv na finance podniku?

nakonec téměř vždy ano

22. Postup zpracování agendy rizika: identifikace, ohodnocení, odezva, dokumentace 23. Podstata metody DELPHI:

kvalifikované předpovědi přizvaných odborníků

24. Proč je třeba znát pravděpodobnost a závažnost rizika? Pro kvalitní management

3. test předchozích znalostí: Otázka 1.:

správně: a

otázka 2.:

správně:

c

otázka 3:

správně:

b

Kontrolní otázky 25. V čem je rizikovost vlastních zdrojů: v možném poddimenzování a v nákladovosti 26. Kdy nehrozí žádná rizika:

takový stav je velmi nepravděpodobný

27. Okruhy podnikových investic: hmotné, nehmotné, finanční, do lidských zdrojů 28. Co je to bod zvratu? V životě produktu přechod do ziskovosti a pak zase do ztrátovosti 29. Co potřebujeme k rozpoznání rizik?

představivost a znalosti

30. Na čem je založena metoda čisté souč. hodnoty: na příjmech a výdajích a jejich diskontu 31. Co je to WACC:

hodnota průměrných vážených nákladů podnikového kapitálu

32. Dvě statické metody hodnocení IP: metody výnosnosti investic a doby návratnosti

4. test předchozích znalostí: Otázka 1.:

správně: c

otázka 2.:

Studijní poznámky

86

správně: a

Řízení firemních financí EMMSP - otázky k ústní zkoušce 1. Účel podnikání a čím je rizikové 2. Čím působí vnější prostředí na podnik 3. Druhy obchodních strategií – v čem se liší 4. Cash-flow, obsah a formy jeho zjišťování a proč jej plánujeme 5. Jak a proč řídíme strukturu kapitálu (hlavní příčiny a vlivy) 6. Jak pohlížíme na závislost či nezávislost rizika 7. Podle čeho byste řídili optimalizaci aktiv a pasiv podniku 8. Co obsahuje SWOT analýza a jak lze využít v oblasti rizik 9. Vysvětlete priority krátkodobého finančního managementu 10. Jak se díváte na problém dotací (význam, účelovost) 11. Charakterizujte principy poskytování služeb a typy organizace 12. Co a k čemu je strategie portfolia investic? 13. Běžné druhy úvěrů, jejich výhody, rizika 14. Co je to identifikace rizika a co je „odezva“ 15. Vysvětlete pojmy „dynamické riziko“ a „riziko projektu“ 16. Co je finanční plán a jaká je jeho pozice v řízení podniku 17. Uveďte a vysvětlete hlavní výstupy finančního plánu 18. Co je ekonomický život produktu, kdy investujeme 19. Co jsou finanční rizika, popište několik druhů 20. Co jsou nefinanční rizika, popište několik druhů 21. Jak a proč plánujeme náklady a výnosy 22. Vysvětlete příčiny vzniku a možné dopady rizika likvidity 23. Vysvětlete pojmy „růstové pravidlo“ a „finanční páka“ 24. Informace a nejistota – kdy a jak s nimi pracujeme 25. Obecný postup analytické činnosti – jeho podstata 26. Vlastnosti finančního plánu podniku - vysvětlete 27. V čem spočívají rizika aktivního řízení vztahů aktiv a pasiv. Postup zkoušky: Všichni studenti jsou povinni mít při zkoušce u sebe řádně vyplněný index a) Písemná část (je-li využita): s 6 jednoduchými otázkami (vybranými z 44 opakovacích otázek v distanční opoře) – 8 minut. Hodnocení: správná odpověď 1 bod, správná, ale neúplná 0,5 bodu. Pokud student nedosáhne alespoň 3 bodů, nepostoupí k ústní a bude zkoušku opakovat. b) Ústní zkouška: jednotlivě nebo po dvou studentech – každý odpovídá na 2 otázky. c) Celkem je vyhlášeno 27 zkušebních otázek pro ústní zkoušku. Hodnocení jedné otázky je v rozmezí 0 – 1 – 15 – 25 – 35 bodů. Pokud student v jedné z ústních otázek vůbec „nezabere“, zkoušku opakuje. d) Ke složení zkoušky je třeba dosáhnout celkového hodnocení nejméně 36 bodů (tj. 6+15+15). Maximum činí celkem76 bodů (tj. 6+35+35). Bez písemné části by rozpětí činilo 40 až 70 bodů. e) Zkouška , tj. test + ústní, trvá (kromě přípravy) méně než 30 minut. U zkoušky není povoleno používat a ani mít v dosahu jakékoliv externí zdroje informací.

87

Protokol pro elektronické konzultace: Přetáhněte do svého PC

ŘÍZENÍ FIREMNÍCH FINANCÍ E – PROTOKOL A-E ke konzultacím Číslo části kapitoly či otázky

A kapitola 1 a 2

Příjmení a jméno:

Kombinované studium Označte políčko využitého protokolu: B kapitola 3

C kapitola 4

D kapitola 5

Obor: EMMSP E kapitola 6 a otázky

Popis problému

Legenda: Student(ka) kombinovaného studia může po prostudování částí kapitol zaslat vyučujícímu tímto e-protokolem celkem pětkrát vždy až 5 dotazů k tezím, kterým případně nerozumí, a to vždy k jednotlivým subkapitolám „studijní příručky“. Dotaz musí být věcný a konkrétní, tak aby bylo možno na něj stručně odpovědět. Dotazy zasílá s využitím e-mailové adresy pedagoga, jež je uvedena v IS případně jiné, pedagogem poskytnuté. Dotazy vpisuje do políček formuláře tak aby, text jednotlivého dotazu nepřesáhnul 3 řádky. Odpovědi obdrží student(ka) rovněž e-mailem, textem navazujícím na vyplněný protokol. Konzultace má účel vysvětlující a obsahem nenahrazuje neúčast na přednášce. Student může využít elektronické konzultace kdykoliv pětkrát za semestr ve vyznačeném pořadí protokolů od začátku semestru až po 2 dny před skládáním zkoušky. Vysvětlivky a komentáře obdrží do 2 dnů.

Pozor: takto formulovaná nabídka elektronických konzultací může platit jen pro studenty kurzu autora opory. 88

89