Diskriminace žen v kontextu naší republiky, aktuální problémy

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Diskriminace žen v kontextu naší republiky, aktuální problémy (diplomová práce)

Vypracovala: Bc. Silvie Hublíková Bartošová Brno, duben 2008

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Bibliografický záznam HUBLÍKOVÁ BARTOŠOVÁ Silvie. Diskriminace žen v kontextu naší republiky, aktuální problémy: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2008. 90 l., 14 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Anotace V reálném životě je důležité rozpoznat zda a jakým způsobem příslušnost k pohlaví určuje, popřípadě znesnadňuje svobodná životní rozhodnutí. To byl důvod, proč jsem si jako téma práce zvolila téma neustále aktuální, a to diskriminaci žen. Ve své práci jsem se zaměřila jak na postavení žen v minulosti, tak na problémy dnešních žen a to jak v rodině, v pracovním procesu tak i celkově na emancipaci žen a problémy s tím související.

Tato práce se skládá ze čtyř částí. První tři části jsou teoretické a část čtvrtá je věnována výzkumu. První část práce jsem věnovala postavení ženy v rodině, druhá kapitola je věnována vzdělání žen a jejich zapojení do pracovního procesu a třetí část je zaměřena na postavení ženy ve veřejném životě.

Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na problémy dnešních žen a to jak v rodině, v pracovním procesu tak i celkově na emancipaci žen a problémy s tím související. Život ženy není a nemůže být stejný jako život muže, nestejnost může však mít mnoho společenských variant, z nichž některé jsou nerovnostní.

Kvantitativního výzkumného šetření se účastnili jak ženy tak i muži. Výběr respondentů byl náhodný. Pro potřeby kvalitativního šetření jsem oslovila šest žen, které byly ochotny se tohoto výzkumu účastnit formou rozhovoru..

2

Annotation In real life, it is necessary to distinguish whether and how gender identity determines or hinders free decision-making in life. For this reason, I selected the recurrent issue of anti-female discrimination as the topic of my work. My work focuses on the role of women in history, on female problems nowadays both in family and at work and in general on the campaign for equal opportunities of women and related issues.

This work consists of four parts. The first three parts are theoretical whereas the fourth part is research-oriented. The first part of this work concentrates on the female role in the family, the second part deals with education and careers of women, and the third part reflects the position of women in public life.

My research focuses on the problems of today’s women in their family and work environment and generally on women’s campaign for equal rights and related issues. A woman’s life is not and cannot be identical to a man’s life, yet the lack of similarity can have many social aspects and some of them may result in inequality.

Both men and women participated in the quantitative research survey I conducted. The sample of respondents was random. For the needs of a qualitative survey, I addressed six women who were willing to participate in this research using the form of conversation.

Klíčová slova Žena, diskriminace žen, postavení ženy v rodině, domácí násilí, feminismus, rovné příležitosti, ženy ve veřejném životě, gender.

Key words woman, anti-female discrimination, female role in the family, domestic violence, feminism, equal opportunities, women in public life, gender

3

Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma „Diskriminace žen v kontextu naší republiky – aktuální problémy “ zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených.

Brno, 15. dubna 2008

Silvie Hublíková Bartošová

4

Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování vedoucí mé diplomové práce Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za velmi cenné rady, připomínky a pomoc, kterou mi poskytla při vypracování diplomové práce. Děkuji Brno, duben 2008

Silvie Hublíková Bartošová

5

Motto:

„ Ženám patří půlka nebe “

Čínské přísloví, které zdomácnělo v západoevropském ženském hnutí v 70. letech minulého století.

6

Obsah Úvod ....................................................................................................................8 1.Rodina, její vývoj a rodinná role ženy..............................................................10 1.1 Rodina, pohled do historie.................................................................10 1.2 Dnešní rodina a její funkce................................................................13 1.3 Dělba práce v rodině..........................................................................16 1.4 Žena jako oběť domácího násilí.........................................................20 2. Ženy v zaměstnání...........................................................................................25 2.1 Vzdělání žen.......................................................................................25 2.2 Žena zapojená do pracovním procesu................................................27 2.3 Ženská a mužská práce......................................................................30 2.4 Práce a rodina, možnosti řešení.........................................................36 3. Žena ve veřejném životě..................................................................................41 3.1 Feminismus........................................................................................41 3.2 Dny věnované ženám.........................................................................47 3.3 Žena a politika....................................................................................50 3.4.Prezentace žen v médiích...................................................................52 4. Výzkumné šetření ...........................................................................................57 4.1. Stanovení výzkumného cíle..............................................................57 4.2. Metodologie......................................................................................57 4.3. Výzkumný vzorek.............................................................................58 4.4. Výsledky výzkumu...........................................................................59 4.4.1. Interpretace kvalitativního výzkumného šetření................60 4.4.2. Interpretace kvantitativního výzkumného šetření..............72 4.5. Závěr výzkumného šetření................................................................79 Závěr ...................................................................................................................81 Resumé.................................................................................................................83 Summary..............................................................................................................84 Odkazový aparát..................................................................................................85 Literatura a prameny............................................................................................87 Seznam příloh ......................................................................................................90

7

Úvod Jednou z výrazných součástí naší společenské reality jsou proměny postavení ženy ve všech oblastech sociálního života. Jedná se o oblasti jako jsou: postavení ženy v rodině, v práci, vzdělání i veřejném životě.

V minulosti byla žena společně se svými dětmi podřízena muži, její povinnosti byly jasně vymezeny. Musela se starat o celou rodinu a domácnost. S vývojem společnosti se mění její postavení a má možnosti, které dříve byly pro ženu nemyslitelné. Dochází k prolínání mužské a ženské role, ženy a muži jsou rovnoprávnými partnery, ale přece jen v mnoha oblastech je tato rovnoprávnost pouze údajná. Ve své práci jsem se zaměřila jak na postavení žen v minulosti,

tak na

problémy dnešních žen, a to jak v rodině, v pracovním procesu tak i celkově na emancipaci žen a problémy s tím související.

První část své práce jsem věnovala rodině. Rodina je základní podstatou uspořádání každé lidské společnosti a to jak primitivní tak i vyspělé. Je produktem evolučního procesu, který při svém výběru pracuje proti lidem, kteří jsou náchylní opustit své potomstvo a pracuje ve prospěch těch, kteří jsou připraveni o potomstvo pečovat. V současné společnosti se vyskytují zvraty v demografických údajích. Vlivem vysoké rozvodovosti, nízké sňatečnosti a dalších negativních společenských jevů dochází k nízké porodnosti, takže jsou zde obavy ze stárnoucí populace a problémů s tím spojených. V této kapitole je podána charakteristika rodiny od matriarchátu až po současnost, funkce současné rodiny, nelehké postavení ženy a dělba práce v rodině. Na závěr této první kapitoly je zmínka o domácím násilí páchaném na ženách.

Druhá kapitola je věnována vzdělání žen a jejich zapojení do pracovního procesu. Konflikt rodinných a pracovních rolí nabývá v životě současných žen stále většího významu. S rostoucí pracovní náročností, se kterou se setkáváme zejména, ale zdaleka ne výlučně, u žen vysokoškolaček, žen ve vedoucích a řídících pozicích a žen podnikatelek, se tyto ženy nehodlají vzdát své rodinné zátěže. Snahou, která rámuje život většiny žen, je snaha skloubit práci a rodinu dohromady.

8

Třetí část je zaměřena na ženy ve veřejném životě. Tradiční představa, která částečně přetrvává i v dnešní době, spojuje činnosti výrazně politicky orientované zpravidla s muži. Proto se zmiňuji o ženách aktivních v politice a ve významných veřejných funkcích. Dále se zde věnuji historii feminismu, ženských hnutí, vzniku a významu Mezinárodního dne žen a dalších svátků věnovaných této problematice a v neposlední řadě prezentaci žen sdělovacími prostředky.

Poslední část této práce je věnována empirickému šetření. Jsou zde uvedeny výsledky provedeného výzkumu. K realizaci výzkumného cíle jsem použila jak kvalitativní, tak i kvantitativní výzkumné šetření. V kvalitativním šetření jsem zvolila metodu

narativního

rozhovoru

v domácím

prostředí

šesti

informantek

a u kvantitativního výzkumu jsem použila kvantitativní metodu zjišťování údajů – anketu. Provedeným výzkumem jsem zjišťovala zda se ženy cítí být v naší republice diskriminovány a pokud ano v jakých oblastech života nejvíce pociťují tento problém.

9

1. Rodina, její vývoj a rodinná role ženy Rodina jako základní společenská jednotka provází lidstvo všemi historickými etapami. Rodina se v průběhu dějin vyvíjela a s ní se měnilo i postavení jednotlivých členů, včetně postavení ženy. Změny jimiž rodina v průběhu staletí prošla se týkají jak její velikosti, složení, sociálních funkcí, způsobu života, rodinných norem a zvyků a dalších stránek její existence a fungování.

1.1 Rodina , pohled do historie V prvobytně pospolné společnosti, kdy reprodukce rodu byla prakticky jedinou funkcí lidského života, byla nositelem společensky prvořadé činnosti žena. Ze sociologických a antropologických zkoumání vyplývá, že v původních formách lidského sdružování byl běžný matriarchát či jiná forma martilineálního nebo matrilokálního uspořádání a jejich variací, přisuzující ženě menší či větší priority. Mateřství bylo jako spojovací článek posvátnou funkcí a požívalo mimořádnou prestiž.

Forma společenské organizace založená na postavení ženy jako určujícího elementu nebyla však ve skutečnosti zpravidla charakterizována její pozicí nadvlády, ale relativní rovností všech, společným vlastnictvím a skupinovým manželstvím. Autoritativní řízení a násilné vnucování společenských norem nebylo celkem nutné. Matriarchát dosáhl největšího rozkvětu v počátcích zemědělského osídlování, žena byla prvním zemědělcem, zatímco muž se věnoval lovu. Žena přestávala být přímým členem společnosti a stala se pouze nástrojem k plození mužových dědiců. Její spojení s širší společností bylo zprostředkováno rodinou a mužem. Muži bylo vymezeno místo ve státě, ženě v rodině. Tím to byl položen základ nerovnoprávného postavení ženy na několik dalších tisíciletí. Biologické postavení ženy sehrálo svoji roli v původní přirozené dělbě práce mezi mužem a ženou: žena byla bezprostředně spojena s reprodukcí a udržováním lidského rodu, muži byla vyhrazena sféra vnějšího světa – lov, výboje, ochrana komunity. V době, kdy byl počet obyvatelstva nízký, byla role ženy společensky významnější

a její nositelka požívala větší prestiže.

Matriarchální uspořádání má své analogie v některých kolektivech zvířat.

10

V důsledku přirozené dělby práce měl však muž od počátku větší kontakt se širším okolním světem, s přírodním prostředím, s nímž nejprve bojoval, pak je poznával a pomalu se učil je využívat a přetvářet.Byl to muž, kdo při své činnosti začal první vyrábět a užívat primitivní nástroje. A tak se už v matriarchátu připravoval na své pozdější převzetí moci. Při dosažení určité hustoty obyvatelstva přestaly být reprodukce a udržování lidského rudu prvořadým problémem a staly se spíše přirozenou samozřejmostí. Na pořadu dne se objevilo podrobení přírodního světa. K takovému úkolu žena jednak nebyla vybavena svou dosavadní sociální zkušeností, jednak byla pevně spoutána s přírodním reprodukčním procesem, takže jakákoli jiná činnost mohla být na dané úrovni společnosti pouze okrajová. Podrobení přírody se tedy stalo záležitostí muže, hromadění bohatství se stalo záležitostí muže a tedy i soukromé vlastnictví se stálo záležitostí muže.

Když muž získal postavení výhradního držitele předmětů vlastnictví a moci z něho plynoucí, zahrnul do něho maximum dosažitelného, a tím nejbližším v oblasti dosažitelnosti byla právě žena. Byla svržena z pozice dřívější prestiže a bylo ji vymezeno místo nižší.

Vznik otroctví způsobil nový, neobyčejný nárůst společenské produktivity práce. Je samozřejmé, že postavení ženy bylo určeno její třídní příslušností. Každá kultura ve svých projevech vychází z určitých představ o ženě své doby, tyto představy reprodukuje a zpětně tak napomáhá jejich obecnému přijetí a případné industrializaci. Takto vytvořený obraz je však zpravidla vždy určován postavením a funkcí ženy vládnoucí třídní společnosti, zejména pro otrokářství, kde byla žena i muž třídy otroků nebyli považovány za člověka, ale jen za mluvící věc.

V otrokářském řádu se však vytvořila jiná, relativně svobodná skupina žen – hetér, která byla v antické společnosti velmi četná. Hetéry se těšili ve srovnání s ostatními ženami značné nezávislosti a svobody.

Všechny právní kodexy patriarchálních společnosti přiznávaly ženě obecně a v oblasti práva vlastnického zvláště , podstatně menší práva než muži, pokud jí vůbec nějaká práva dávaly. Typickým představitelem a vzorem tohoto typu kodexů je do 11

všech podrobností rozpracovaný kodex soukromého práva římského. Jedno z jeho hlavních ustanovení říká, že žena není osoba sui iuris, není svéprávným subjektem práva, nemůže být subjektem vlastnictví, je v moci otcově, manželově či poručníkově. I když tato zásada byla stejně striktně vyjádřena ve všech starověkých a středověkých právních systémech a podléhala určitým modifikacím v závislosti na čase a místě, i když se v průběhu dějin stále více oslabovala, znamenala že žena vládnoucí třídy se nepodílela na společenském pracovním procesu ani zprostředkovaně. Pokud jde o vlastnictví, byla jeho předmětem a v některých dobách či v některých společnostech mohla být kupována a prodávána pro manželství.

Ve středověkých feudálních společnostech se situace už vyvíjela poněkud jinak. Nastalo částečné uvolnění avšak pouze mimo instituci manželství. Žena neprovdaná a nebo vdova mohla být stejným subjektem vlastnických práv jako muž. Byla li však žena provdána, zůstávala prakticky součástí majetku svého manžela, ona sama i její majetek byly předmětem jeho bezvýhradné dispozice. Závislost a podřízenost ženy manželovi byla tím větší a bezvýhradnější, čím větší byl společný majetek a čím vyšší a pevnější bylo jeho sociální postavení. Postavení nevolnické ženy nebylo obrazem postavení ženy vládnoucí třídy. I když patriarchální obraz vztahů mezi oběma pohlavími zasáhl i sem, byla nevolnická žena vzhledem k svému muži relativně rovnoprávnější než žena třídy vlastníků. Přeměna otrocké práce v nevolnickou ji plně vřadila do společenského pracovního procesu. Společná práce pro feudálního pána a stejný stav práv sbližovaly postavení muže a ženy. Feudální pán měl právo rozhodovat o sňatku svých nevolníků a také právo první noci ( ius primae noctis). Tato okolnost činila otcovství nevolnického manžela nejisté a navíc ve spojení s neexistencí soukromého majetku, jenž by bylo možno dědit, bylo tedy manželství nevolníků svobodnější než ve třídě feudálů.

V žádném z těchto sledovaných období nehrála láska, zejména pak oboustranná, při zakládání rodiny významnou roli. Svazky byly uzavírány převážně z ekonomických důvodů. Děti byly plozeny buď jako dědicové majetku a pokračovatelé rodu, nebo jako pracovní síly. Citové vztahy byly vykázány mimo manželství, monogamie byla jen pro ženu, ale ne pro muže. Vláda muže v rodině a plození dětí , které měli být jen jeho

12

vlastními dětmi a které byly určeny za dědice jeho bohatství – to bylo jediným a výhradním účelem monogamního manželství. 1)

Žena hledala opodstatnění své existence po dlouhá staletí vždy ve vztahu k muži. Byla něčí dcerou, sestrou, ženou a matkou. Sama nemohla téměř nic, zůstávala nesamostatnou, nesvéprávnou bytostí. Do sňatu za ni odpovídal otec nebo poručník, pak manžel. V důsledku ekonomických a společenských změn nabývalo od 18. a především 19. století manželství a rodina nové podoby. 2)

Kapitalismus znamenal převratnou změnu funkci rodiny. Na jedné straně rozkládá její patriarchální uzavřenost a vtahuje její členy do tovární výroby, na druhé straně postupně potlačuje její význam jako společenské výrobní jednotky. Rodina se uvolňuje ze své feudální formy. Rigidní princip podřízenosti ženy muži se začíná uvolňovat. Citový vztah je vyhlášen za jediný morální základ manželství, které již nemůže vzniknout na základě smlouvy rodičů, ale pouze na základě svobodné smlouvy mezi oběma partnery. Žena již nemá být objektem vlastnictví, ale jeho subjektem, její práva v rodině mají být stejná jako práva muže, právě tak jako právo zrušit manželství.3)

1.2 Dnešní rodina a její funkce Pod pojmem funkce rodiny rozumíme tedy úroveň plnění společenských očekávání, požadavků a potřeb rodinných příslušníků.

Při rozboru společenského soužití jsou zpravidla vyčleňovány tyto funkce: •

Funkce biologicko-reprodukční, někdy označována též jako reprodukční. Zabezpečuje jednak základní biopsychické potřeby muže a ženy (intimní styk, milostné soužití, vzájemnou lásku), jednak zachování lidského rodu (početí, rození dětí). Její dobré fungování je tedy významné pro štěstí a spokojenost manželského páru i pro společnost, protože zajišťuje generační návaznost. Intimní vztahy partnerů pak jsou také biologickým základem rodičovství. Děti chtěné a s láskou očekávané mají daleko lepší perspektivy budoucího vývoje než děti z nežádoucího nebo nezodpovědně vzniklého těhotenství. 13

•

Funkce ekonomická se týká celkového materiálního zabezpečení rodiny, která hospodaří s příjmy svých produktivně pracujících členů. Řadíme zde životní standart, nepřímo i úroveň kulturní a způsob života včetně společenské angažovanosti rodiny a jejího postavení ve společenské struktuře.

•

Funkce výchovná zabezpečuje v rodině základní péči o děti a jejich výchovu. I když v rodině většinou převládá přirozená výchova jako součást socializačního procesu, přesto je zodpovědnost za výchovu dětí předepsána i zákonnou normou. Týká se vyživovacích povinností, umožnění povinné školní docházky, stejnou mírou zodpovědnosti u obou rodičů za výchovu dětí. Přesto však je úroveň výchovného procesu v jednotlivých rodinách dána převážně osobnostními a vychovatelskými kvalitami obou rodičů, jejich vzájemnými vztahy i společenskými a mravními postoji.

•

Funkce emocionální a ochranná spočívá v plnění úkolů, spojených s uspokojováním základních potřeb, nároků a vazeb, jakými jsou porozumění, ochrana, sociální opora a odezva. Rodina poskytuje členům domov, životní zázemí, potřebnou péči v dětství, v nemoci, pomoc v krizových situacích.4)

V současné době se čím dál četněji objevují názory na krizi rodiny, že přestává plnit své funkce, že zaniká apod. Nutno však upřednostnit názor, že rodina pouze mění svou strukturu, že se přizpůsobuje novým společenským potřebám, ale že nemůže být ničím řádně nahrazena.

Obyvatelstvo naší republiky prošlo v průběhu tohoto desetiletí podstatnými změnami. Došlo ke změně postojů a žebříčku hodnot z důvodu přechodu paternalistické centrálně řízené ekonomiky a společnosti k tržnímu prostředí a osobní odpovědnosti jednotlivce. Tento přechod společnosti od řízené k tržní se projevil i v rodině jako takové, v počtu nově uzavřených manželství, věku snoubenců i počtu narozených dětí v manželství i mimo něj. Dramaticky poklesl počet narozených dětí, plynule se zvyšuje

14

věk matky při narození dítěte a zvýšil se podíl mimomanželských dětí na úkor dětí narozených v manželství.

Na věk matky má mimo jiné vliv i lokalita ve které žije.Výrazně nižší podíl mladých matek a naopak výrazně vyšší podíl matek nad 30 let svědčí mimo jiné o obtížnějším ekonomickém a bytovém zabezpečení rodiny před rozhodnutím o dítěti je ve větších městech. V Praze, stejně jako v ostatních větších městech bude také jistě šířeji používána antikoncepce a společenský statut nevdané a bezdětné mladé ženy nebude tak špatný jako na menších městech a na vsi. Další odlišností reprodukčního chování v Praze bude zřejmě také širší svoboda volby mezi rodinou a kariérou a odlišný žebříček životních hodnot a preferencí v hlavním městě. Pro názornost uvádím tabulku Českého statistického úřadu:

Průměrný věk matky při na rození dítěte podle krajů v letech 1993 - 2005 Kraj

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Hl. m. Praha

26,4

26,7

27,3

27,6

28,0

28,2

28,6

28,9

29,4

29,5

29,7

30,0

30,2

Středočeský kraj

24,7

25,2

25,5

25,9

26,2

26,5

26,8

27,2

27,5

27,8

28,0

28,3

28,6

Jihočeský kraj

24,8

25,3

25,6

26,0

26,2

26,5

26,8

27,2

27,4

27,7

28,1

28,2

28,6

Plzeňský kraj

24,8

25,0

25,6

25,7

26,1

26,4

26,7

26,9

27,4

27,5

27,8

28,1

28,4

Karlovarský kraj

24,9

25,1

25,6

26,1

26,2

26,4

26,6

26,7

27,0

27,3

27,3

27,6

27,9

Ústecký kraj

24,7

25,0

25,3

25,5

25,8

26,1

26,2

26,5

26,7

27,0

27,1

27,4

27,6

Liberecký kraj

25,2

25,4

25,7

26,1

26,3

26,5

26,7

26,9

27,3

27,6

27,9

28,2

28,5

Královéhradecký kraj

25,0

25,3

25,8

26,1

26,5

26,7

26,9

27,2

27,5

27,8

28,2

28,4

28,5

Pardubický kraj

24,9

25,2

25,7

26,0

26,4

26,5

26,8

27,1

27,5

27,7

28,1

28,3

28,4

Kraj Vysočina

24,8

25,1

25,4

25,7

26,1

26,3

26,6

26,7

27,4

27,7

27,8

28,2

28,4

Jihomoravský kraj

25,1

25,4

25,7

26,1

26,4

26,8

26,9

27,2

27,6

28,0

28,3

28,5

28,7

Olomoucký kraj

24,9

25,3

25,7

26,0

26,2

26,4

26,6

27,1

27,4

27,8

28,1

28,3

28,7

Zlínský kraj

25,2

25,5

26,0

26,2

26,5

26,8

26,9

27,3

27,6

28,0

28,4

28,6

28,9

Moravskoslezský kraj Česká republika

24,8

25,2

25,4

25,8

25,9

26,1

26,4

26,6

27,0

27,2

27,4

27,7

28,1

25,0

25,4

25,8

26,1

26,4

26,6

26,9

27,2

27,5

27,8

28,1

28,3

28,6

Na základě zjištění Českého statistického úřadu došlo v důsledku širší dostupnosti a používanosti bezpečných metod antikoncepce k poklesu počtů potratů. Tento fakt pochopitelně umožnil i pokles počtu porodů a posun průměrného věku matky při porodu, protože umožnil účinné a spolehlivé plánování rodičovství na dobu vhodnou

15

pro matku nebo oba rodiče (ekonomická soběstačnost, zajištění bydlení, dosažení společenského postavení atd.)5)

1.3 Dělba práce v rodině Ženy i v současné době patří v mnoha případech i nadále v manželství k těm, na kom leží hlavní tíha péče o domácnost i děti. V ideální rodině by si české ženy žily jako v bavlnce. Stejným dílem by se jako jejich manželé věnovaly profesní kariéře, s partnerem by se pravidelně střídaly v úklidu domácnosti, a kdyby manžel odešel třeba na hokejový zápas, měly by dostatek času a klidu třeba na čtení knížky. Jenže takových rodin je u nás stále velmi málo. A to i přesto, že v poslední době výrazně přibývá lidí, kteří si ideální rodinu představují právě tak, že se muž a žena rovným dílem podělí o většinu domácích povinností. Vdaným ženám práce v domácnosti neubývá. O domácnost se manželé společně starají mnohem méně, než jak ideální stav popisují ve svých přáních. Například v polovině rodin by se měli muž a žena dělit o úklid rovným dílem. Jenže ve skutečnosti tento model funguje pouze v každé čtvrté rodině. Ve zbývajících třech čtvrtinách domácností uklízejí pouze ženy. Podobné je to i s nakupováním nebo péčí o děti. I tady zůstává proti ideálnímu stavu větší díl povinností na ženách. Muži to ženám částečně kompenzují tím, že po vzájemné dohodě na starosti finanční zajištění domácnosti. I tak jim ale zůstává dost volného času na koníčky a záliby. Téměř v každé třetí rodině je to výhradně muž, kdo se věnuje svým koníčkům. Přitom bezmála devadesát procent lidí by za správné považovalo, aby oba manželé věnovali svým zálibám stejné množství času. K hlavním důvodům tohoto stavu patří tyto základní věci. Ženy pořád cítí za chod domácnosti odpovědnost a považují za přirozené, že se starají o nákupy a uklízení. Dále je to dáno dlouhodobým společenským stigmatem: muž chodí do práce a žena se stará o domácnost. A za třetí může být problém komunikace s partnerem. Žena se může stydět říct svůj názor na rozdělení rolí v rodině, když se od mužského stanoviska odlišuje.

Proč se přání, jak by měla vypadat ideální rodina, nedaří lidem naplnit? Je to záležitost dlouhodobého a zažitého patriarchálního modelu ve společnosti. Muž- živitel a ochránce, žena – matka a pečovatelka. Ke spravedlivějšímu rozdělení péče o rodinu se hlásí především lidé do pětačtyřiceti let. Starší generace dává přednost tradičnímu rozdělení rodinných rolí. 16

V roce 1978 si ženy v Československu neměly teoreticky na co stěžovat. Podle průzkumů tehdejšího Úřadu pro výzkum veřejného mínění požívaly ve společnosti velké vážnosti. A to se o své postavení ani nemusely nijak zvlášť samy přičinit (je li však možné této části zprávy věřit) . Tři čtvrtiny dotázaných lidí totiž uvedly, že na ocenění žen má kladný vliv zejména to, že žijí v socialistické společnosti. Další stránky studie však už o postavení ženy vypovídají něco jiného. Polovina žen ve věku od třiceti do šedesáti let se přiznala, že zátěž domácích prací je pro ně velká. Dvě třetiny mužů naopak svou práci v domácnosti považovaly jen za středně náročnou a velkou zátěž připustily jen výjimečně. Podrobnější rozbor ukázal, že si ženy naříkají právem. Zatímco se muži věnovali domácnosti v průměru čtrnáct a půl hodiny týdně, ženy strávily péčí o rodinu dalších jedenáct hodin navíc. Podobný průzkum se uskutečnil i v roce 1974 s od studie z roku 1978 se nijak výrazně nelišil. I tehdy Úřad pro výzkum veřejného mínění zjistil, že s vařením přípravou jídla, mytím nádobí, úklidem nebo praním muži svým partnerkám prakticky nepomáhají. Ačkoli čísla z obou průzkumů jasně potvrzovala, že manželé svým partnerkám starost o domácnost příliš neulehčují, končilo hodnocení studie z roku 1978 optimisticky. O devět let později, v červenci 1987, zpracoval Úřad pro výzkum veřejného mínění studii na téma Názory na prohlubování rovnoprávného postavení žen. Její výsledky ale z pohledu žen žádnou výraznější změnu k lepšímu nepotvrdily. Polovina dotázaných uvedla, že ženy v rodině rovnoprávné postavení nemají. Tento názor mělo 39% mužů a 54% žen.

Žijeme sice ve společnosti, kde jsou si muži i ženy rovni a mají stejná práva i povinnosti, ve společném soužití však někdy převládá tradiční názor, že muž je živitel a žena má na starosti domácnost. Tahle zažitá představa ovlivňuje soužití mnoha párů. Pokud vnímají oba partneři fakt, že muž je živitel a žena má na starosti domácnost, stejně, pak žádný problém nenastane. Horší je, když žena cítí, jako by se pro domácnost obětovala. Protože stále ještě je zvykem, že ženy často dostávají za stejnou práci méně peněz, obětují kariéru ve prospěch lépe placeného povolání manželova. Po narození dítěte zůstávají doma i z ekonomických důvodů, protože hospodyně nebo paní na hlídání by stála víc, než by žena vydělala. Muž to často nevidí jako problém, protože se neuvědomuje, jak je pro každého člověka důležité uplatnit své schopnosti v práci. V manželce ale může poznenáhlu narůstat zklamání a neuspokojení. Navíc role živitele je často tak náročná, že otcové přicházení domů ve chvíli, kdy děti už spí, a ráno se

17

s nimi vidí jen krátce nebo vůbec ne. Muži se tak stávají víkendovými otci. Psychologové ve vyspělých zemích to vidí jako veliký nedostatek a otcové sami v těchto rozvinutých společnostech, které jsou orientovány na výkon, strádají tím, že prakticky na výchovu dětí nemají vliv. Ženy ponechané samy sobě v domácnosti, reagují na to , co v hloubi duše cítí jako diskriminaci například tím, že se u nich vyvine perfekcionalismus. Vše musí být přesně uklizené a čité. Samy se snaží perfektně fungovat, čistota a výkonnost domácnosti se jim stane cílem, místo prostředkem. Jiné, které mají pocit, že jim život za sporákem uniká, sahají po láhvi alkoholu. Opačné případy jsou méně časté , ale jsou – žena vydělává víc a věnuje se kariéře, muž je tu pro děti a pro domácnost. Protože je to opravdu tak, že kdo vydělává, rozhoduje, může se tato situace promítnout do vztahů mezi partnery také negativně, tentokrát na úkory mužovy úlohy v rodině.

Při dobré vůli lze vše zorganizovat tak, aby chod domácnosti a všechny rodinné funkce klapaly. Horší už je to v oblasti, kde se s dobrou vůlí a rozumem nevystačí, v oblasti emocí. Přibývá lidí, kteří do partnerských dlouhodobých vztahů vůbec nevstupují. Tak se vyhnou problému, jímž trpí stále víc lidí – krizi v posteli- podle psychologů se to týká hlavně mužů po třicítce. Mnoho z nich úplně ztrácí chuť na sex. Sexuální krize vychází podle odborníků z toho, že přes den se snaží dominovat ženy a večer náhle od svých protějšků vyžadují, aby v intimní oblasti muži byli mužní, ač se už vlastně neví , co to znamená.

Jako záchranu současné prekérní situace v partnerských vztazích propagují psychologové přátelství mezi mužem a ženou, které způsobí, že problémy a boje o moc v partnerském soužití ztratí ostří. Láska postavená na erotické přitažlivosti se ukázala jako příliš slabý základ pro fungující rodinu. Přátelství naopak vydrží jako základ vztahů víc. Přitom touha po dlouhotrvajícím partnerství zůstává, i když čísla udávající počet rozvodů drasticky stoupají. Přesto si 80 procent lidí přeje celoživotní věrné partnerství a rodinu nejméně se dvěma dětmi. To ukazuje, že touha po stabilní rodině je v člověku zakořeněná. Každý si ale musí dobře uvědomit, jaké má v životě žebříčky hodnot, co si pod soužitím s druhým člověkem představuje a co je mu ochoten obětovat.

18

K zakončení této kapitoly bych ráda použila závěr ke kterému dospěl Český statistický úřad na základě provedeného výzkumu: •

V České republice přetrvává tradiční model dělby práce v rodině, kdy hlavní péči o domácnost a děti zabezpečuje převážně žena. Ti muži, kteří se nevyhýbají práci v domácnosti, především pomáhají s nákupy a luxováním. Málo se podílejí na vaření pro rodinu. Zdá se však, že mezi střední a mladší generací se zapojení mužů do dělby práce v domácnosti přece jen zvyšuje. Stále však v této oblasti mají muži vůči svým ženám značný dluh.

•

Zcela zásadní část fyzické péče o malé děti spočívá na ženách, které jim vaří, oblékají a pečují o ně v nemoci. Otcové si především s dětmi hrají a často jim také pomáhají s domácími úkoly do školy- ať již zde mají hlavní odpovědnost nebo se (a to nejčastěji) o ni dělí s matkou dítěte.

•

Ubíjející monotónnost a časová i fyzická náročnost práce v domácnosti zřejmě způsobuje, že ženy mají tendenci oproti hodnocení svých mužů míru svého již tak vysokého zapojení ještě spíše přecenit.

•

Muži uznávají rozhodující podíl žen na péči o rodinu a domácnost, avšak ti muži, kteří se do dělby práce zapojují, mají většinou představu, že jejich podíl je vyšší než si to o nich myslí jejich ženy.

•

Muži se v domácnosti podílejí spíše na aktivitách, které nepatří k běžné denní rutině a zejména přebírají hlavní odpovědnost za obživu a finanční prostředky pro rodinu. Nezříkají se také spoluodpovědnosti za rozhodování v rodině.

•

Výrazný podíl kooperace obou partnerů při rozhodování, při poskytování vzájemné emoční podpory a při řešení konfliktů svědčí o sílícím významu funkce rodiny právě v těchto funkcích. Oba rodiče se také společně dělí o odpovědnost tehdy, když je třeba dítě zabavit hrou nebo mu pomoci s domácími úkoly. Ve všech těchto případech je dělba práce v českých rodinách poměrně rovnocenná.

19

•

Stále přežívá tendence podceňovat ženinu ekonomickou aktivitu a její přínos k obživě a finančnímu zajištění rodiny. Jak muži, tak ženy (ty dokonce ještě častěji než jejich partneři) považují úlohu mužů v této oblasti za významnější než je úloha ženy. Tato zjištění korespondují s výsledky dalších výzkumů a šetření, které prokazují, že právě oblast zapojení žen do trhu práce bývá velice problémová a je zdrojem závažných rozporů a sociálního napětí, vedoucích k nerovným šancím obou pohlaví.

•

Na druhé straně je dnes již poměrně vysoký podíl nejen žen, ale i mužů (ten je dokonce vyšší než podíl žen), kteří oceňují ekonomickou aktivitu obou partnerů jako stejně důležitou.6)

1.4 Žena jako oběť domácího násilí Krajním vyhrocením nežádoucí situace v rodině může být i domácí násilí. Co vlastně rozumíme pod pojmem domácí násilí? Odehrává se mezi blízkými lidmi. Pachatel i oběť jsou citově, sociálně i ekonomicky vzájemně závislé a blízké osoby. Domácí násilí představuje opakované a dlouhodobé týrání partnera, se kterým se dělíme o soukromí. Násilí v rodině je založeno na fyzickém napadání, psychickém týrání, soustavného ponižování toho druhého, na sexuálním zneužívání či na kombinaci těchto prostředků.

Domácí násilí tedy je, když vás opakovaně: -

blízká osoba uráží,

-

blízká osoba ponižuje před ostatními lidmi

-

blízká osoba nutí k sexuálním praktikám, které se vám nelíbí, nebo je přes váš odpor vykoná

Domácí násilí je, když vám opakovaně: -

blízká osoba zakazuje styk s přáteli a rodinou,

-

blízká osoba kontroluje veškeré finance,

20

-

blízká osoba vyhrožuje a zastrašuje,

-

blízká osoba fyzicky ubližuje,

-

blízká osoba ničí vaše věci,

Domácí násilí je když: -

je blízká osoba ve vztahu k vám majetnická a žárlivá,

-

blízká osoba požaduje naprostou kontrolu nad vším, co děláte,

-

když se násilí opakuje a stupňuje.

Domácí násilí bylo ještě v nedávné době považováno za jev, který se v naší společnosti téměř nevyskytuje a dotýká

se jen několika málo rodin. Nejnovější

výzkumy však dokazují, že skutečnost v této oblasti je , bohužel, mnohem vážnější.

Nejčastější formy agrese: a) fyzické týrání (bití pěstmi či různými předměty, kopání, škrcení, svozování a použití roubíku apod.) se vyskytují zřídka b) psychické týrání (ponižování, vyhrožování, vzbuzování strachu, nesmyslné příkazy, přehlížení pocitů partnerky či úmyslné hovory o zraňujících záměrech) je výjimečné, c) spojení fyzického a psychického násilí, avšak bez sexuálního obtěžování, je nejčastějším projevem (psychický teror může být buď plánovaným programem k deptání partnerky, či jen přípravou pro následné fyzické napadení) d) sexuální násilí (znásilnění, donucování k nejrůznějším sexuálním praktikám, které partnerka odmítá)

Domácí násilí tvoří okolo 25% všech ohlášených trestných činů. K 90% všech násilných trestných činů namířených proti ženám dochází doma, 40 až 50% zavražděných žen je zabito svým vlastním partnerem. Podle průzkumů se odhaduje, že celkem je u nás týráno 10% žen a 1 % mužů.Více než půl milionu žen se v tuzemsku 21

setkalo s projevy domácího násilí, každá osmá byla podrobena bití, zastrašování, psychickému týrání či znásilňování.

Domácí násilí se zakládá na reviktimizaci, tj. opakované poškození oběti. Je to vůbec nejmarkantnější znak domácího násilí. To znamená, že vždy máme co činit s tzv. mnohonásobnými oběťmi. Opakovaně jsou totiž zraňovány osobou, které původně důvěřovali natolik, že s ní navázaly pevný partnerský vztah. Domácí násilí v jakékoli podobě má vždy devastující účinky na tělo i psychiku oběti. To co nejvíce paralyzuje oběť je těsná provázanost a často i závislost na trýzniteli.

K typickým důsledkům domácího násilí páchaného na ženách patří: •

zvýšená psychická vulnerabilita (zranitelnost)

•

ztráta sebevědomí

•

ztráta životních iluzí, o které se opírá duševní stabilita

•

pocit bezmoci

•

intenzivní pocit viny, sebeobviňování

•

nápadná oddanost vůči trýzniteli

•

emocionální labilita

•

vymizení radosti ze života, ztráta osobních perspektiv

•

získaná nedůvěra ve vlastní síly

•

sebedestruktivní či depresivní ladění Pro živé případy domácího násilí bývá typické , že oběť i pachatel minimalizují

rozsah a stupeň násilí. Pravidlo pro posuzování případů domácího násilí říká: když jsou dvě verze, pachatelova a oběti, není pravda uprostřed, nýbrž je ještě horší, než uvádí to závažnější líčení.

22

Dopad domácího násilí lze rozdělit do dvou oblastí, a to bezprostředně dopad jednotlivých výbuchů násilí a dlouhodobé důsledky domácího násilí. Bezprostřední reakce na konkrétní sekvenci domácího násilí má obraz typické akutní krize.

K důsledkům domácího násilí patří následující oblasti problematického chování oběti:

Manipulace: Oběť se naučí vnímat realitu pokřiveným, zmanipulovaným způsobem. Aby alespoň zdánlivě rozuměla tomu, co se jí děje, hledá pro sebe přijatelné vysvětlení. Například obviňuje sama sebe za výbuchy násilí, neboť nesplnila očekávání partnera. Myslí si, že je povinna vyhovět okamžitě partnerovým přáním, i když jsou podivná. Ztrácí schopnost spolehlivě pro sebe rozlišit, co je a co není normální.

1) Zablokované ventilování vzteku: Oběti domácího násilí se usilovně snaží utéci před konflikty. Nejsou schopny normálních reakcí, když si na nich někdo vylévá vztek, ani když sami cítí vztek. Odnaučily se vyjadřovat přímo své pocity, raději používají nepřímé způsoby, jako je sarkasmus, pasivně agresivní techniky či pomlouvání za zády. 2) Disociace: Disociace je účinný způsob, jak otupit prožívání emocí. Jde o psychický mechanismu, který chrání oběť před tím, aby naplno prožívala bolest, ať už fyzickou, či psychickou. Má různé podoby. Může jít o různé podoby. Může jít o úplné vymazání pocitů, o psychickou amnézii či v extrémní podobě pak o tzv. mnohočetnou osobnost. 3) Minimalizace násilí: Minimalizace vlastně souvisí s manipulováním reality. Oběť domácího násilí popírá vážnost incidentů i celkové situace, je to forma iluzorní obrany, protože jinak by se musela „zbláznit“. Minimalizace pomáhá redukovat strach z budoucího vývoje domácího násilí, činí problém menším. 4) Přílišná ochota vyhovět: U osob týraných partnery časem vzniká nápadná tendence vyhovět násilníkovi, a tak eliminovat startéry pro výbuch jeho agrese. Tento naučený postup pak uplatňují i vůči jiným autoritám. Smyslem extrémní vstřícnosti je předcházet jakýmkoli konfliktům.

23

Obecně je násilí v rodině odsuzováno již dlouho, ale jen málo případů se dostane skutečně před soud. Značná část společnosti totiž stále vnímá násilí uvnitř rodin spíše jako privátní věc, ve které se člověk může jen stěží zorientovat, a proto učiní lépe, když se nebude vůbec vměšovat. Z nejnovějších výzkumů vyplývá , že většina postižených nechce agresora trestat, ale pouze hledá pomoc. V roce 2001 - 2002 proběhla ve spolupráci státních orgánů ( MV ČR, MPSV, Zmocněnce pro lidská práva) a neziskových organizací informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí a všech forem násilí páchaného na ženách. Cílem této kampaně bylo vynesení dosud privátního problému na světlo, jeho otevření k veřejné diskusi a přihlášením se k podílu na zodpovědnosti za řešení tohoto problému. MV ČR má i vytvořenou internetovou stránku k domácímu násilí, kde jsou konkrétní rady a kontakty na organizace poskytující pomoc.7)

24

2. Ženy v zaměstnání 2.1 Vzdělání žen Vzdělanost širších mas ženské populace je v historické dimenzi jevem zcela novým. Žena byla striktně a všeobecně vyloučena z procesu přetváření a řízení světa a byla po celá staletí vychovávána pro roli služebnou. Existovaly názory, že žena vzdělání nepotřebuje a je pro ni zbytečné. Vzdělání ženy jakékoli třídy bylo pro mužskou nadvládu nežádoucí a pro její rutinní činnost, související s udržováním lidského rodu, celkem nepotřebné. Hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství, tato nejmocnější světová náboženství prezentovala přes svoji odlišnost stejný obraz ženy – pokorné manželky a hospodyně. V celých dějinách proto

nacházíme jen

ojedinělé výjimky. Jednalo se o některé příslušnice královských rodin a dále pak o některé privilegované vzdělané hetéry ve středověku a starověku, které tím že nebyly spoutány manželstvím, byly svým způsobem na muži méně závislé a nemusely odpovídat obecnému obrazu ženy v novověku pak některé ženské reprezentantky v kulturní oblasti. Úvahy o potřebě vzdělání ženy se poprvé významněji projevily v období renesance, ovšem v koncepcích orientovaných k zájmům muže a k výchově ženy pro potřeby muže a domácnosti.8) Částečná změna k lepšímu nastala po vydání Tereziánského školského zákona, který vešel v platnost k 1.lednu 1775. Vzdělávací povinnost platila pro všechny děti, chlapce i dívky bez rozdílu sociálního postavení, od šesti do dvanácti let. Pár měsíců po zavedení školského zákona vypracovala školská komise učební plán pro dívčí školy. Mluvilo se v něm sice především o ženských ručních pracích, nicméně se předpokládalo všeobecné vzdělání děvčat a postupné odstranění rozdílů mezi pohlavími ve výchově i v práci. Pro dívky začalo platit to co pro chlapce. Přestože se dívkám nabízela teoretická možnost navštěvovat všechny čtyři postupné ročníky, končila dívčí docházka absolutoriem druhé třídy. Třetí a čtvrtá třída byla vyhrazena jen chlapcům stejně tak nižší reálka. Nebylo tomu tak pro neschopnost a špatné školní výsledky. Jakmile bylo dívce dvanáct let, bez výjimky ze školy odcházela. Čekala ji práce v domácnosti, na poli a nebo odcházela do služby. Do patnáctého roku věku měla navštěvovat ještě opakovací kurzy, víc už pro svoji gramotnost učinit nemohla. V roce 1805 sice školský zákon

25

stanovil, že v hlavních školách mohou do třetí třídy spolu s chlapci nastoupit i děvčata, v praxi však takový případ nastal jen velmi zřídka. Hlavní důvod byla zakořeněna představa o zbytečnosti ženského vzdělání ve všech vrstvách společnosti. U děvčat z nižších sociálních vrstev i sociální faktory. Poslat dítě do školy znamenalo pro rodinu ztratit pracovní sílu. Zvláště děvčata byla od útlého věku zapojena do domácích prací a byla nepostradatelná při hlídání mladších sourozenců, při práci v kuchyni a celém hospodářství. V případě, že matka zemřela musela nejstarší dcera její ztrátu nahradit. Byla tu i další překážka a to, že muži nestáli o vzdělanou ženu. Například ženy z Minervy, žily často osamělý život a živily se jako úřednice, vychovatelky a učitelky. Minerva bylo dívčí gymnázium, které

otevřela v roce 1890 Eliška Krásnohorská.

Ovšem na této škole mohly složit maturitu dívky až v roce 1907. 9)

I na začátku dvacátého století většina lidí považovala středoškolské a vysokoškolské vzdělání žen za zbytečný přepych. Cílem ženy mělo být pouze najít si manžela a jen málokterá dívka si dokázala představit svůj život jinak Středoškolské vzdělání bylo u nás i po druhé světové válce považováno pro ženu dostačující a to jak z profesionálního hlediska i z hlediska výše mzdy a společenského postavení. Po maturitě mnoho dívek pomýšlelo na sňatek a založení rodiny. Dívky proto odcházely spíše než chlapci přímo do praxe a nebo na nadstavbová studia.

O vysokoškolské vzdělání neusilovaly v dostatečné míře, protože by musely odložit založení rodiny. Vstup žen na vysoké školy nebyl v žádném ohledu jednoduchý. Například ženám bylo povoleno studium na lékařské fakultě až od roku 1900, první právničky u nás promovaly v roce 1922, ale teprve v roce 1930 byly přijaty do soudní praxe. První česká lékařka Anna Bayerová musela studovat ve Švýcarsku. V roce 1936-1937 byly u nás zastoupeny ženy na vysokých školách v 17,3% a v roce 1948-49 ve 23%. V roce 1979-1980 tvořily ženy na vysokých školách již 47%. 10)

V současné době je podíl studentů vyrovnaný, jsou sice obory kde studuje větší procento mužů a naopak obory kde převládá zastoupení žen, ale rozhodující je skutečnost, že žena se může dobrovolně rozhodnout a má možnost volby stejně jako muž.

26

2.2 Žena zapojená do pracovního procesu Právo na práci je historickou kategorií objevující se až na určitém stupni vývoje lidstva, jeho obsah však nezůstal v průběhu dalšího vývoje neměnný. Od původního charitativního pojetí dospěl až k jeho současnému humanistickému chápání. Právo na práci je chápáno jako takové je tedy nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné. Díky svému významu je obsaženo v mnoha mezinárodních dokumentech.

Všeobecná deklarace lidských práv stanoví, že „každý má právo ne práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti“.

Listina základních práv a svobod stanoví, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou vykonávat bez své viny, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace.

Ženy mají v důsledku zejména biologických specifik určité zvláštní postavení. Významným dokumentem garantujícím práva žen je i v oblasti pracovního trhu „Úmluva na odstranění všech forem diskriminace žen(CEDAW)“

Článek 11 CEDAW této úmluvy uznává právo žen na práci: •

v zaměstnání mají ženy stejná práva jako muži

•

ženy stejná práva jako muži na svobodnou volbu povolání a zaměstnání, na zajištění místa, na zaměstnanecké výhody a odborná školení i následné přeškolení

•

státy musí zajistit právo na stejnou odměnu a na stejné zacházení, pokud jde o práci stejné hodnoty

•

ženy mají právo na ochranu zdraví při práci, včetně ochrany poslání ženy jako matky

•

státy musí zajistit stejné sociální zabezpečení a stejné podmínky placené dovolené a odchodu ze zaměstnání 27

•

během těhotenství bude ženám poskytována zvláštní ochrana

•

státy musí zakázat diskriminaci z důvodu těhotenství, mateřské dovolené nebo manželského stavu

•

státy jsou povinny zavést placenou mateřskou dovolenou bez hrozby ztráty zaměstnání, sociální příspěvky.

Jak jsem uvedla v předchozí části, umožněním přístupu žen ke vzdělání se podstatně změnilo i začleňování žen do pracovního procesu. Situace ovšem není tak jednoduchá jak by se mohlo zdát. Ženy sice pracují ve všech oborech, ale neustále v naší společnosti přetrvává diskriminace žen, a to hned na několika úrovních. Diskriminace neustále přetrvává i přes snahy státu uzákonit některá opatření směřující k nápravě tohoto stavu. Zaměstnavatelé sice tuto skutečnost neradi přiznávají, protože nerovné postavení žen není na první pohled úplně zřetelné, ale nejrůznější výzkumy dokazují, že dosud neexistuje v zaměstnání rovnost mezi muži a ženami. I na začátku 21.stol. neustále přetrvávají v naší společnosti stereotypy mezi které patří např. : muži jsou technicky vynalézavější, jsou agresivnější, ambicióznější a je jim vlastní racionální způsob myšlení. Ženám pak je přisuzováno být pečující a submisivní, nemají příliš smyslu pro logické myšlení a více podléhají a řídí se svými emocemi, mají sklon k hysterii a raději se budou starat o domácnost než o svoji kariéru.

Od toho se odvíjí další mylná představa, že muž – předurčený jako živitel - musí mít vyšší příjem než jeho partnerka, bez ohledu na to, zda se ženy také významně podílejí na rodinných příjmech a mají stejné, ne-li vyšší vzdělání než muži. Na to navazuje neopodstatněné přesvědčení, že muži jsou vhodnější na vedoucí pozice, jsou ambicióznější a má jim být dána příležitost k uplatnění schopností a k postupu.

Naopak díky chybným představám o pozici a roli ženy, je na ně vyvíjen tlak, že správná žena upíná své ambice pouze k rodině, protože její typicky ženské charakterové vlastnosti jsou vhodné právě při péči o rodinu, děti, staré či nemocné apod.

28

Charakteristické pro účast žen v zaměstnání je:

- nižší mzda (ženy mají v průměru o ¼ menší plat než muži) - nižší účast na rozhodování a řízení - nižší prestiž - nižší pravděpodobnost kariérního postupu - vyšší ohrožení dosavadního postavení

Diskriminace v přístupu k zaměstnání: Nejčastěji dochází k diskriminačnímu jednání ze strany zaměstnavatele ještě před vstupem do samotného pracovního procesu. Toto jednání je samozřejmě v rozporu se zákonem, ale neustále můžeme číst inzeráty typu: „ příjmu řidiče, skladníka, pracovníka..., příjmu prodavačku, ženu do 35 let, hledáme do mladého kolektivu...“

Dále dochází často k chybám ze strany potencionálního zaměstnavatele při výběrovém pohovoru. Otázky na rodinný stav, počet dětí, jejich zajištění v případě nemoci, jak má žena zajištěné hlídání, a pod. jsou podle zákoníku práce nepřípustné.

Sexuální obtěžování: Jedná se o jeden z projevů diskriminace na pracovním trhu. Jde o téma, které je stále aktuální, žhavé a vyvolává tolik potřebnou diskusi. Aby mohlo být sexuální obtěžování považováno za nežádoucí a právem kvalifikované jako nedovolené jednání, musí samozřejmě zahrnovat náležitosti, které jsou pro jeho projev charakteristické:

1. chování motivované pohlavním pudem (sexuální chování) nebo jiné chování založené na pohlaví, směřující proti důstojnosti zaměstnance; 2. chování adresátem nevítané, jím vnímané jako nevhodné či odporné, urážlivé, které nebylo vyvoláno (vyprovokováno) jeho chováním; 3. chování na pracovišti, které vytvořilo „nepřátelské pracovní prostředí“ nebo byl splněn požadavek quid pro quo (něco za něco)

Dříve nebylo sexuální obtěžování na pracovišti považováno za protizákonné. Nanejvýš se mohlo jednat o přestupek, pokud pak nabylo vyšší intenzity, mohlo být

29

posuzováno jako násilí nebo útisk. Novelou zákoníku práce č. 46/2004 Sb. ze dne 14. ledna 2004 s účinností od 1. 3. 2004 se stalo sexuální obtěžování zákonně vymezenou diskriminací.

Sexuální obtěžování by se nemělo brát na lehkou váhu a komentáře kolegů typu: “Vždyť jsi pěkná ženská, tak na co si stěžuješ?“ „ Využij toho, třeba z toho něco kápne!“ nejsou na místě. Formy obtěžování bývají různé například: gesta, slovní narážky, sexuálně podbarvené vtipy, narážky na soukromý život, obtěžující telefonáty nebo e-maily, fyzický kontakt, ale i požadavek zaměstnavatele, aby zaměstnankyně navazovala neformální styky s klienty a podobně. Sexuální obtěžování má kumulativní charakter. To znamená, že se z méně závažné formy obtěžování pozvolna stává forma vážnější. Je třeba se před takovým nepovoleným chováním bránit. V praxi situace, ale v častých případech dopadne tak, že oběť raději sama opustí své pracovní místo a raději se do žádného sporu nepouští.

Jak se účinně bránit: •

Žádat pomoc na příslušném úřadě práce – písemná stížnost

•

Vyzvat svého nadřízeného o zjednání nápravy

•

Oslovit odborovou organizaci

•

Podat žalobu

2.2 Ženská a mužská práce Ve společnosti panuje přesvědčení, že žena nemá vhodné organizační a koordinační schopnosti a že se daleko lépe hodí na jednoduchou a stereotypní práci, ale toto přesvědčení není nijak odůvodněno.

30

Mateřská a rodičovská dovolená: S ohledem na nižší platy žen než mužů, zdá se logické, že na rodičovskou dovolenou

odchází

ženy,

které

jsou

pak

zaměstnavatelem

považovány

za

neperspektivní, právě proto, že ze zaměstnání odejdou za svými mateřskými povinnostmi.

Mateřská dovolená je důležitou osobní překážkou v práci, při níž má žena nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy. Peněžitá pomoc jde z nemocenského pojištění. Vrátí –li se pracovnice po skončení mateřské dovolené do zaměstnání, musí být zařazena na totéž místo. Mateřská dovolená je v trvání 28 týdnů. V případě že žena porodila dvě a více dětí a nebo se jedná o ženu osamělou, trvá mateřská dovolená 37 týdnů. Mateřskou dovolenou nastupuje zaměstnankyně zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Po ukončení mateřské dovolené následuje rodičovská dovolená.

Pro vzdělané a profesně úspěšné ženy v České republice je omezení možnosti výdělku během mateřské a rodičovské dovolené velkým problémem. Protiargumentem by mohlo být tvrzení, že když je někdo schopný si vydělat, nepotřebuje od státu žádné peníze, tudíž není ani nijak omezován. Tristní je také české sociální klima, v němž je schopná žena, která zvládá péči o dítě a zároveň si dokáže i vydělávat, označována za krkavčí matku. Problém finanční není zdaleka jediný, který znesnadňuje ženám pečujícím o děti jejich náročnou situaci. Ženy potřebují vyřešit problém, jak zcela nevypadnout z profese, jak se dále vzdělávat, aby jim takříkajíc neujel vlak a měli šanci zapojit se po mateřské dovolené do pracovního procesu.

Zaměstnání s nejvyšším, nejvyrovnanějším a nejnižším podílem žen: Jsou povolání, které vykonávají převážně ženy a také profese, kde bychom ženy hledaly velmi těžce. Podle údajů, které uveřejnil Český statistický úřad na základě svého šetření z roku 2004 patří mezi typicky „ženské“ profese již tradiční povolání, související s výchovou a péčí o malé a předškolní děti. Patří sem také zdravotnické profese na střední úrovní a také kancelářské práce středně-technického rázu. Do první desítky zaměstnání s nejvyšším podílem žen se ještě zařadily profese zajišťující obsluhu

31

strojů v textilním průmyslu. Ve všech těchto profesích prakticky nenajdeme muže, zastoupení žen je zde téměř stoprocentní. Poměrně překvapivá svou rozmanitostí je skladba deseti zaměstnání s nejvíce vyrovnaným podílem mužů a žen. Patří sem však většinou

profese nevyžadující vysokoškolské

vzdělání. Výjimku tvoří pouze dvě

skupiny zaměstnání: vedoucí pracovníci v dopravě, skladování, telekomunikacích a na poštách a také bakteriologové, biologové, ekologové a zoologové. Téměř výlučně muži jsou reprezentována povolání, související s obsluhou a řízením technických zařízení a strojů včetně motorových vozidel. Do první desítky zaměstnání s nejvyšším podílem mužů se zařadily také dělnické profese z oboru stavebnictví, těžby dřeva a horníci nebo lamači. Deset zaměstnání s nejvyšším podílem žen

Podíl žen (%)

Učitelé předškolní výchovy

100,0

Sestry pro intenzivní péči

100,0

Obsluha šicích a vyšívacích strojů

100,0

Ženské sestry, porodní asistentky

100,0

Sestry pro péči o dítě

99,8

Pedagogové pro předškolní výchovu

99,6

Ruční pradláci a žehlíři (kromě obsluhy strojů)

99,6

Ošetřovatelé, všeobecné zdravotní sestry

98,6

Písařky – opisovačky, stenotypistky

97,9

Pečovatelé v domácnosti

97,6

Deset zaměstnání s nejvíce vyrovnaným podílem mužů a žen Pomocní a nekvalif. prac. v dopravě, ve skladech, v telekom.

52,6

Ved. pracovníci v dopr., skladování, telekom. a na pošt. úř.

52,0

Pomocní a nekvalif. prac. v dopr., ve skladech, vazači břemen a ostatní pomocní prac.

50,8

32

Dělníci zabezpečující jízdu vlaků v mezistaničních úsecích

50,3

Obsluha ostat. zařízení při chemické výrobě jinde neuved.

50,2

Zahradníci a pěstitelé zahradních plodin a sazenic

49,8

Školníci vč. školníků-údržbářů

49,7

Pomocní a nekvalifikovaní montážní a manipulační dělníci

49,5

Bakteriologové, biologové, ekologové, zoologové

49,3

Obsluha jin. stacionárních zařízení a ost. montážní dělníci

49,3

Deset zaměstnání s nejvyšším podílem mužů Řidiči nákladních automobilů a tahačů

0,5

Obsluha zemědělských a lesních strojů

0,4

Řidiči sanitních a rzp vozů

0,3

Tesaři a truhláři

0,3

Strojvedoucí

0,1

Stavební montážníci

0,0

Dělníci pro těžbu dřeva (kromě obsluhy pojízdných zaříz.)

0,0

Horníci, lamači pro uhelné doly

0,0

Obsluha důlního zařízení a razicích štítů

0,0

Zedníci, kameníci, omítkáři

0,0

Odměňování žen Ženy vydělávají méně (jejich mediánová mzda je nižší měsíčně o téměř 3700.Kč) než muži, a to bez ohledu na skutečnost, že mají stejné vzdělání. Oběma skupinám rostly platy úměrně s výši vzdělání, avšak mediánová mzda českých žen v roce 2004 dosahovala pouze 80,9.% úrovně výše mediánové mzdy mužů. Největší

33

diskrepance byly zjištěny u středoškoláků bez maturity a u vysokoškoláků s magisterským a vyšším než magisterským vzděláním, nejmenší byly u středoškoláků s maturitou a u lidí s vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním.

I když podíl žen na pozicích vedoucích a řídících pracovníků v posledních dvou letech oproti minulému období významně vzrostl, rozdíl v platech mužů a žen na těchto pozicích se udržel na stejně vysoké úrovni. Rozdíl v platech mužů a žen je právě na nejvyšším stupni klasifikace zaměstnání nejvýraznější. Tato nerovnost souvisí s podobným rozdílem v platech mužů a žen jednotlivých vzdělanostních stupňů. Ženy vysokoškolačky dostávají v průměru za svou práci nejnižší podíl průměrného platu mužů ze všech kategorií dokončeného vzdělání a předpokládáme, že na nejvyšším stupni klasifikace zaměstnání jsou vysokoškoláci zastoupeni největším podílem.

Při podrobnějším pohledu na kategorii vedoucích a řídících pracovníků na trhu práce a na podíl žen v jednotlivých odvětvích a jejich mzdy, zjistíme, že se zde opakuje podobný model segregace jako na trhu práce celkově. Ženy i na vedoucích a řídících pozicích početně převládají v oblasti školství, obchodu a služeb a zcela minimálně jsou zastoupeny v technických a zemědělských oborech. Zaměříme-li se na mzdy, odhalíme v oborech, kde jsou ženy zastoupeny podílem pouze okolo 10%, podobný rozdíl ve finančním ohodnocení oproti mužům jako na dalších pozicích klasifikace zaměstnání. Ženy v těchto oborech vydělávají zhruba o 30% méně než muži, přičemž však jejich pozice je z hlediska klasifikace zaměstnání hodnocena jako srovnatelná.

V oborech, kde jsou ženy na vedoucích a řídících pozicích zastoupeny většinovým podílem, je však mzdová nerovnost ještě řádově výraznější. Na vedoucích pozicích v restauracích a hotelích, ve velkoobchodě a maloobchodě, zdravotnických, kulturních a školských celcích sice převládají ženy, avšak jejich mzda tvoří zhruba pouze 50% mzdy mužů na této pozici v daném oboru. Tato až překvapivá míra nerovnosti ukazuje na malou vypovídací hodnotu argumentů, ospravedlňujících mzdovou diferenciaci podle genderu, založených právě na segregaci mužů a žen podle oborů a pozic. Na stejné pozici, ve stejném oboru se zde setkáváme s o 100% vyšší mzdou u mužů oproti ženám. Ve “feminizovaných” oborech sledujeme silnou tendenci

34

udržet mužskou pracovní sílu, která je obecně hodnocena jako výkonnější a stabilnější, a to bez ohledu na celkovou nízkou platovou úroveň těchto oborů. Výše popsané tendence na jedné straně v oborech, kde převažují muži a na druhé straně v oborech, kde převažují ženy, zcela jasně ukazují hodnotu, jakou má muž nebo žena na trhu práce a v konkrétním oboru. 30% rozdíl v platech na úkor žen, při zařazení na stejnou pozici klasifikace v oborech s převahou mužů, totiž snahu udržet alespoň určitý podíl žen nevykazuje, ale právě naopak. Toto srovnání v zásadě vylučuje vysvětlení celého platového rozdílu podle pohlaví na základě rozdílu objektivně dosažených pozic.11)

Ukazuje se tedy, že další faktory, jako výrazně platově strukturovaná hierarchie kompetencí, odpovědností, rolí, vzájemná podpora mužů a vytváření mužských sítí vlivu na i mimo pracoviště a vedle toho marginalizace a izolace žen bez vazeb na tyto struktury, hrají právě v nejvyšší kategorii klasifikace zaměstnání mnohem významnější roli než v ostatních kategoriích. Některé ženy jsou v zaměstnání od rána do večera, jiné se raději věnují domácnosti. Co je tedy lepší? Na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Každé ženě vyhovuje něco jiného. Není to tak dlouho, kdy nepřipadalo v úvahu, aby žena zůstávala dlouhodobě v domácnosti. Když kromě mateřské dovolené nebo hlídání nemocného dítěte nepracovala, vnímalo to okolí jako něco neobvyklého a skoro nemorálního. Rodina prostě nebyla schopna vyžít z jednoho platu a i kdyby manželovy peníze postačovaly na pokrytí nákladů domácnosti, žena raději do práce chodila, aby měla odpracovány roky do důchodu. V současné době jsou ženy jak zaměstnané tak i ženy v domácnosti. Nikdo se nediví když žena buduje kariéru, ani když se stará pouze o domácnost.

Co vlastně práce ženám přináší?

Pokusím se zde uvést některá pro zaměstnaných žen i pro žen v domácnosti.

Výhody žen zařazených do pracovního procesu: •

možnost seberealizace ( profesní úspěch, plat, kariéra to vše svědčí o schopnostech před okolním světem)

35

•

jistota ( povolání a odpracovaná léta jsou často jedinou zárukou toho, že žena bude finančně zajištěna i v budoucnu)

•

sebeúcta (když si nás váží okolí tak si vážíme i samy sebe)

•

někam patřit ( každý člověk je rád sám sebou a zároveň rád náleží k nějaké skupině lidí, v zaměstnání patříme k určité profesní skupině a jsme tedy v určité oblasti odborníci)

•

podpora kolegů

•

možnost oddechnout si od práce v domácnosti ( pracující ženě většinou pomáhají v domácnosti i ostatní členové rodiny a nebo si žena může za vydělané peníze zaplatit třeba pomocnici v domácnosti a nebo chůvu k dětem)

Ženy v domácnosti: Pracující ženy se k ženám v domácnosti chovají různě. Některé na ně pohlížejí zvysoka a jiné jim spíš závidí. Ráda bych na tomto místě uvedla některé výhody života žen v domácnosti: •

má více času a nemusí každou minutu úzkostlivě plánovat (má čas promluvit si s dítětem, účastnit se akcí školy, má čas uvařit manželovi oblíbené jídlo atd. )

•

je svobodnější ( nemá nad sebou žádné nadřízené a nemusí se bát, že bude v nemilosti a nebo dokonce propuštěna)

•

vytváří bezpečné zázemí své rodiny ( nezanedbatelné je, že dodává manželovi sebedůvěru, muž jako jediný živitel rodiny, si sám sebe obvykle velmi váží)

2.4 Práce a rodina, možnosti řešení Rodinných a pracovních rolí nabývá v životě současných žen stále většího významu. S rostoucí pracovní náročností, se kterou se setkáváme Konflikt zejména, ale zdaleka ne výlučně, u žen vysokoškolaček, žen ve vedoucích a řídících pozicích a žen podnikatelek, se tyto ženy nehodlají vzdát své rodinné zátěže. Snahou, která rámuje život většiny žen, je snaha skloubit práci a rodinu dohromady. Je teprve otázkou času, kdy se i u nás, stejně jako na Západě, utvoří významná skupina žen, které budou volit mezi zaměstnáním – kariérou - a rodinou. Vždycky ale bude většina žen hledat 36

možnosti, jak rodinu s profesí skloubit. Možnosti, které ženám pomáhají skloubit rodinu a práci, hledají jak jednotlivci, tak i zaměstnavatelé. Tato opatření se zřejmě i u nás, stejně jako v zemích EU, budou dále vyvíjet směrem k větší rozmanitosti, institucionalizaci a vzájemné propojitelnosti. Zároveň je třeba zdůraznit, že mnohá z těchto opatření by měla být a jsou nastavena tak, aby je mohli využívat nejen ženy-matky, ale i muži-otcové. Tato otevřenost by mohla napomoci větší angažovanosti mužů v rodině.

Zaměstnání na částečný (zkrácený) úvazek Zaměstnání, u nějž je pracovní doba kratší, než je tomu u standardního zaměstnání na plný úvazek. Zaměstnavatel

v ČR je povinen vyhovět žádosti těhotné

zaměstnankyně nebo zaměstnankyně (zaměstnance) pečující/ho o dítě mladší 15 let nebo o jinou převážně či úplně bezmocnou osobu, o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, nebrání-li tomu provozní důvody. Ačkoliv je tato forma zaměstnání teoreticky považována za vhodnou pro harmonizaci rodinného a pracovního života zaměstnance, a využívají ji především ženy, přináší i své reálně zjišťované nevýhody: ♦ pokud není zajištěna dobrá dopravní obslužnost v místě pracoviště také v období mimo standardní počátek a ukončení pracovní doby, mohou časové i finanční investice do dopravy do/ze zaměstnání omezit výhody částečného úvazku; ♦ zaměstnanci pracující na částečný úvazek vykazují nižší míru zaměstnaneckých jistot i výhod; ♦ pokud není adekvátně upraven požadavek na pracovní výkon v rámci práce na částečný

úvazek,

dochází

k

narůstání

neplacené

přesčasové

práce.

Sdílení pracovního místa Jediné pracovní místo je sdíleno dvěma v práci se střídajícími osobami, pracujícími na částečný úvazek. Při osmihodinové pracovní době se ukazuje, že v rámci uspořádání 4+4 se nedosahuje tak vysoké produktivity práce a uspořádání 6+2 je výhodné pouze pro jednoho ze střídajících se zaměstnanců.

37

Flexibilní pracovní doba regulovaná ze strany zaměstnance Pracovní doba, která není vázána na pevně zaměstnavatelem stanovenou počáteční a koncovou hodinu práce v zaměstnání. Počátek, průběh i konec vlastní pracovní doby reguluje naopak zaměstnanec sám tak, aby splnil zadané pracovní úkoly.

Subdodavatelská práce, vykonávaná doma Práce, která je vykonávána za odměnu doma nebo na jiném místě podle výběru osoby, jež takovou práci vykonává, a která se liší od pracoviště zaměstnavatele. Taková práce vede k vytváření produktů nebo služeb, které určí zaměstnavatel, bez ohledu na to, kdo poskytuje vybavení, materiál nebo jiné používané vstupní jednotky (Konvence Mezinárodní pracovní organizace č.117). V případě, že je práce vykonávána na počítači a její výsledky jsou zaměstnavateli zasílány elektronickou poštou, jedná se o tzv. teleworking. Nevýhodou práce vykonávané doma může být ztráta sociálních kontaktů. Především v případě žen pracujících doma hrozí také nebezpečí, že jejich pracovní doba nebude v domácnosti respektována.

Asistence v péči o závislé členy rodiny Lze rozlišovat mezi kolektivními a individuálními formami péče o závislé členy rodiny. Provozovatelem kolektivních forem péče může být stát, obec, církev nebo jiný soukromý subjekt. Závislými členy rodiny bývají nejčastěji děti, staří lidé a nemocní či zdravotně a mentálně hendikepovaní.

V ČR lze mezi kolektivní formy péče a výchovy dětí řadit zejména péči a výchovu:


dětí mladších 3 let zajišťovanou speciálně školenými odbornicemi v jeslích;




dětí od 3 do cca 6-7 let zajišťovanou buď speciálně školenými odbornicemi v mateřských školách, nebo rodiči samotnými v rámci svépomocných mateřských center;




dětí starších 5 let zajišťovanou učiteli, učitelkami a školními družinářkami ve školách.

38

Kromě toho lze využívat také služeb zájmových kroužků a organizací pro děti, a to ať už ve formě pravidelné a krátkodobé (zájmové kroužky), nebo jednorázové a dlouhodobé (letní tábory). Instituce kolektivní péče o staré, nemocné či zdravotně a mentálně postižené tvoří široká síť různě uzpůsobených zařízení k dlouhodobému (např. domovy důchodců, LDN) či krátkodobému (např. tzv. školky pro důchodce) pobytu a dalších forem pomoci (např. pečovatelská služba rozvážející obědy).

Na individuální rovině je možná neplacená asistence v péči o závislé členy rodiny v rámci širší rodiny (v případě péče o děti se jedná především o asistenci prarodičů, konkrétně babiček) či v rámci svépomocných (např. sousedských) skupin nebo placená asistence v podobě najmutí soukromé/ho ošetřovatele/ky, asistenta/ky či chůvy (baby-sitter). Neformální svépomocné skupiny mohou zakládat právní subjekty

a provozovat tak svou činnost ve větším rozsahu (např. mateřská centra).

Přeřazení na jinou práci - v případě návratu ženy do zaměstnání před ukončením 9. měsíce od data porodu (nebo jedná-li se o ženy těhotnou) je povinen zaměstnavatel v ČR přeložit zaměstnankyni na jinou, vyhovující práci, pokud o to požádá ze zdravotních důvodů nebo pokud se jedná o práci, kterou vykonávat ze zákona v daném období nesmí. Jestliže při přesunu na jinou práci dojde ke snížení výše jejího příjmu, má nárok na dorovnání ztráty příjmu z nemocenského pojištění formou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.

Přestávky na kojení - zaměstnavatel v ČR je povinen poskytnout denně dvě půlhodinové přestávky na kojení kojící a na plný úvazek pracující zaměstnankyni s dítětem mladším jednoho roku. Po další 3 měsíce nebo jedná-li se o ženu s dítětem do konce šestého měsíce věku pracující na částečný úvazek, avšak alespoň polovinu plného úvazku, přísluší zaměstnankyni pouze jedna půlhodinová přestávka. 12)

Přestávky se počítají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Z těchto možných opatření na podporu harmonizace práce a rodiny má v současnosti možnost volit zaměstnanec (zaměstnankyně) i zaměstnavatel. U nás, ale i v ostatních zemích EU, jich však využívají v převážné většině ženy. Je třeba si uvědomit, že tato opatření ve svém důsledku zesilují genderové nerovnosti a udržují

39

genderovou dělbu práce - zejm. vertikální segregaci pozic.13) Tím, že jsou "výhody" pro ženy - matky - v práci institucionalizovány, vzrůstá zátěž stereotypů, vážících se k mateřské roli ženy, pro všechny ženy vstupující na trh práce. Cestou ke zmírnění této zátěže pro ženy však nemůže být odbourání daných opatření a možností a vrácení strategií skloubení práce a rodiny na individuální úroveň, ale postupné rozmělňování genderové determinace těchto opatření. Teprve až tato opatření budou častěji využívat i muži – otcové, situace se zlepší i pro ženy – matky. 14)

40

3. Žena ve veřejném životě Tradiční představa, která částečně přetrvává i v dnešním světě, spojuje činnosti výrazně politicky orientované zpravidla s populací mužskou, činností, jejichž politický obsah je slabý značně zprostředkovaný či nulový pak s populací ženskou. Oblast politiky byla v dějinách pro ženy většinou zapovězena. Je sice pravda, že některé ženy zejména panovnice významně ovlivnily politiku své doby ve všech historických typech společnosti a nezřídka prokázaly větší státnický talent než muži jejich rodu15) . Nešlo však o představitelky ženské populace, které by zastupovaly zájmy této populace či populace vůbec. Byly od ní zcela odděleny. Reprezentovaly pouze panovnický rod, článek v kontinuitě jeho vlády a fungovaly jako ojedinělé izolované postavy ve světě politického života ovládaného muži vládnoucích tříd.16)

3.1 Feminismus Feminismus v moderním slova smyslu přišel na svět v březnu 1772, kdy v Paříži vyšla kniha abbého Antonia Léonarda Thomase „Esej o povaze, mravech a duchu žen v rozličných staletích“ . Práce katolického duchovního, muže, jemuž zůstal důvěrnější kontakt s ženským pohlavím odepřen, byla založena výhradně na literárních pramenech a chtěla dokázat, že ženy jsou v podstatě schopné všech mužských aktivit, pokud jim to společnost umožní. Tyto aktivity by však ženu neměly odvádět od jejího poslání. Thomasova kniha vzbudila rozruch i v relativně svobodné společnosti předrevoluční Francie, kde se urozená žena i bohatá měšťka těšily nebývalé volnosti. Dílo kurážného abbého rozdělilo vzdělanou francouzskou veřejnost na dva tábory, ale ani jeden z nich s Thomasem nesouhlasil. Mluvčím první skupiny, mající za to, že autor ženy přeceňuje byl Denis Diderot. Diderot ženu jako samostatnou a svébytnou bytost zcela popřel. S názorem zcela protichůdným vystoupila madame Louise ďEpinay, asi jediná žena, která se v osmnáctém století chopila pera, aby se věnovala ženské otázce. Prohlásila, že Thomas ženské schopnosti nedocenil. Polemika, která oživila předrevoluční francouzské salony, nemohla ve střední Evropě vyvolat patřičný ohlas. Společnost zde byla skálopevně přesvědčena, že jediné místo ženy je v rodině, jejím posláním je mateřství. Věc byla tolik jasná, že se o ní na veřejnosti vůbec nemluvilo. Ve veřejném životě se žena mohla projevit pouze jako mecenáška či filantropka. Platilo to i pro české

41

země. Filantropie byla oblastí, v níž se – po boku svých partnerů – začaly angažovat nejprve šlechtičny. Podílely se na zakládání vrchnostenských špitálů a chudobinců, podporovaly chudá náboženská bratrstva.17)

Feminismus - slovo, s kterým se váže řada mýtů. Vlastní pojmenování feminismus není v současnosti úplně správné. Vhodnější je hovořit spíše o feminismech v množném čísle. Jde totiž o velmi diverzifikovaný směr a požadavky jednotlivých proudů mohou také stát proti sobě. Jedním z nejkřiklavějších příkladů jsou anarchofeminismus a liberální feminismus. Zatímco liberální feministé/-ky usilují o rovné zastoupení žen a mužů v politických a ekonomických institucích, anarchofeministé/-ky toto pojetí odmítají a požadují úplné odstranění veškerých společenských hierarchií - tedy nejen těch založených na genderu. Dá se říci, že společným znakem jednotlivých proudů je přesvědčení o nižším postavení žen ve společnosti oproti mužům. Představy, jak tuto nerovnost odstranit se však v jednotlivých proudech rozchází. Neexistuje také konsensus o tom, jak chápat pojem rovnost. Dalším společným znakem všech proudů může být také historie feminismu.

První vlna feminismu „za ženská práva“ V USA se feministické hnutí začalo rozvíjet v souvislosti s abolicionistickým hnutím. Ženy vytvářely vlastní struktury a poprvé se účastnily formálních politických aktivit. V Evropě došlo k významné emancipaci během Francouzské revoluce, která vzbudila zájem řady žen o rovnoprávnost. Jednou z největších bojovnic za ženská práva byla Olympe de Gouges, která napsala jako odpověď na slavnou Deklaraci lidských práv (Deklarace práv muže a občana, 1789) Deklaraci práv ženy a občanky (1791). Nejednalo se však o pouhý přepis Deklarace, ale tento dokument obsahoval i požadavky na ochranu ženy např. požadavek na ochranu mateřství. Olympe prohlašovala, že ženy se rodí svobodné a jsou si rovné s muži a volala po garanci rovných práv ve všech oblastech života. Ideologického vedení revoluce se však ujali muži ovlivněni myšlenkami J. J. Rousseaua, který trval na striktním oddělením rolí muže a ženy. Olympe de Gouges byla v roce 1793 popravena, protože byla obviněna z touhy po státnické moci a z opomenutí ctností přináležejících jejímu pohlaví. Politická angažovanost žen byla více méně všeobecně považována za zhoubnou pro "dobré

42

mravy" nové společnosti. Po jejím skončení byl vydán dekret, jímž se zakazovala ženám účast na jakémkoli politickém hnutí a pod hrozbou rozehnání vojskem se na ulici nesměla shromáždit větší skupina žen než pěti.

Hlavními požadavky 1. vlny feminismu bylo zakotvení základních politických, občanských a lidských práv v zákonech. Jednalo se především o právo volební a o rovný přístup ke vzdělání (první dívčí gymnázium ve Střední Evropě, Minerva, bylo založeno v Praze zásluhou Elišky Krásnohorské jak bylo uvedeno v předchozí části ).

K nejvýznamnějším událostem v rámci boje za volební právo patřila petice 1 500 žen, která byla předložena britskému parlamentu v roce 1866. Požadovala, aby bylo zavedeno plné hlasovací právo pro ženy. Petice však byla ignorována. Na to aktivistky odpověděly založením Národního spolku pro hlasovací právo (National Society for Women's Suffrage), odtud pochází známý výraz sufražetky. Do konce 19. století posílaly do parlamentu petice žádající volební práva i pro ženy, současně probíhaly převážně v USA a ve velké Británii pochody a pouliční demonstrace, mýtinky a přednášky. A. Berkman se ve své knize The ABC of anarchocommunism zmiňuje dokonce o atentátech.

V první polovině 20. století bylo volební právo pro ženy dosaženo ve většině evropských zemí (Nový Zéland 1893, Československo 1920), alarmující však je, že v některých státech k tomu došlo až ve 2. polovině 20. století (Švýcarsko 1971, Jordánsko 1982).

V Čechách se prosazovalo hnutí za politická a občanská práva žen a tehdejší feministky/é byli zapojeni i do mezinárodních sítí. Mezi významné osobnosti patří M. D. Rettigová, B. Němcová, K. Světlá, S. Podlipská, E. Krásnohorská, ale také T. G. Masaryk, který byl ovlivněn myšlenkami feministického myslitele J. S. Milla a své ženy Charlotty G. Masarykové. Významnou úlohu sehrál Americký klub dám, založený K. Světlou a V. Náprstkem roku 1903. Mezi hlavní úkoly bylo vzdělávat své

43

členy, podporovat dobročinnost, nové myšlenky, zavádět stroje do domácnosti a pečovat o děti a mládež.

Kulturní a politický život žen se soustředil v Ženském klubu českém, který byl založen roku 1903. Jednou z významných členek byla F. Plamínková, která později založila Ženskou národní radu. Ta měla dohlížet nad dodržováním rovnoprávnosti v praxi - v § 106 Ústavy Československé republiky z roku 1920 bylo totiž zakotveno, že "ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na roveň mužům". Stavební družstvo Ženského klubu českého dalo také podnět k postavení domu Ve Smečkách 26, kde se zřídily kanceláře ženských organizací, klubovny, přednáškový sál, restaurace a ubytovna pro ženy a dívky. Po válce Klub svoji činnost obnovil, ale po roce 1948 byla jeho činnost definitivně zastavena a mnohé členky zatčeny, mimo jiné i Milada Horáková, která byla za svoji politickou činnost popravena. Vlastnické právo na dům připadlo státu. Po roce 1989 skupina ženských organizací usilovala o navrácení domu ve Smečkách, který sehrál významnou roli v prvorepublikovém ženském hnutí. Bohužel neúspěšně.

Po roce 1920 zažilo světové feministické hnutí několik desetiletí odmlky, která souvisí s dobou 2. světové války. Ženy - aktivistky se podílely spíše na odporu proti fašismu (u nás např. Františka Plamínková, která byla za protinacistickou činnost zastřelena). Za výjimku může být označena Španělská občanská válka (1936-39), kdy ženy společně vytvořili anarchistickou ženskou organizace Mujeres Libres (Svobodné ženy).

Druhá vlna feminismu Feministická hnutí se opět dostávají do popředí v 60. letech 20.století. Feminismus byl v této době úzce spojen s bojem za lidská práva a se studentským hnutím. Mnohé ženy se účastnily tehdejších politických aktivit, ale často zjišťovaly, že je jejich mužští kolegové i zde udržují v tradiční podřízené pozici. Ženy také začaly pociťovat, že sice mohou vystudovat téměř jakoukoli školu, ale poté se již nemohou

44

kvalifikovaně uplatnit. Proto se ženy začaly zakládat své vlastní nezávislé organizace, které se zabývaly převážně feministickými otázkami.

Feministické hnutí 2. vlny se zabývalo daleko širším spektrem problémů a myšlenkově se diverzifikovalo. Přináší také nová témata a nové přístupy. Do popředí se dostává např. problém socializace, jazyka a postavení žen v rozličných oblastech společenského života. Významným přínosem je motiv "personal is political" - "osobní je politické", které přináší nové možnosti pohledu např. na domácí práce a postavení žen v domácnosti v širším slova smyslu. I když se může zdát a často je to i zdůrazňováno, že tehdejší feministické hnutí vytvářelo prostor pro uplatnění všech, nebylo tomu tak. Např. významná představitelka liberálního feminismu B. Friedan (autorka významné knihy Feminine Mystique) o účasti lesbických žen ve feministickém hnutí hovořila jako o "levandulové hrozbě". Nejen ony byly však vytlačovány z feministických spolků, protože "kazily obraz na veřejnosti", stejný osud potkával i černošky.

Feminismus - pro muže i ženy Vývoj feminismus nekončí druhou vlnou. Někteří/ré autoři/rky (např. Mirek Vodrážka) hovoří o třetí vlně, která se neomezuje pouze na pracovní či politickou oblast, ale snaží se zkoumat samotné sexistické základy společnosti a odhalovat subjektivitu ženy. Jiní však protestují s tím, že nelze mluvit o další vlně, pokud nebyly naplněny požadavky vlny předchozí.

Feminismus je neprávem často označován jako směr, který je proti mužům, v lepším případě jako problém, která se týká pouze žen. Většina feminismů tvrdí, že existují rozdíly mezi muži a ženami, ale jakákoliv rozdílnost nemůže být základem pro diskriminaci. Feminismus je také otázkou mužů, protože pevně stanovené genderově podmíněné role omezují nejen ženy, ale i muže. Stačí si připomenout diskriminaci otců po rozvodu. 18)

Ženská hnutí ve světě důležitá data, informace a zajímavosti 1776 - volební právo pro ženy v New Jersey - za 30 let bylo znovu zrušeno 1789 - ženy v revoluční Francii rozhazují letáky s žádostí o volební právo

45

1809 - ve státě Connecticut má první vdaná žena poprvé právo sepsat závěť 1830 - vdovy ve Francii mají právo volit prostřednictvím svých zástupců 1836 - universita v Curychu jako první v Evropě začala přijímat ženy 1872 - ve Švédsku mohly ženy starší 25 let rozhodnout o svém sňatku bez svolení rodičů 1873 - Angličanky získaly právo rozhodovat o svém jmění, které přinesly do manželství 1889 - první volební právo pro ženy na Novém Zélandě 1945 - tehdejší britská královna (dnešní královna - matka) jako první žena přijala diplom na universitě v Cambridge na slavnostní promoci spolu s muži 1977 - ve SRN zrušen předpis zaručující manželovi právo rozhodovat o zaměstnanosti své ženy 1971 - volební právo pro ženy ve Švýcarsku

Ženská hnutí u nás důležitá data, informace a zajímavosti 1865 - Vojta Náprstek a Karolina Světlá zakládají Americký klub dam 1890 - v Čechách založeno první dívčí střední škola (Minerva) v Rakousku-Uhersku 1897 - Filosofická fakulta University Karlovy poprvé přijala ženy jako řádné posluchačky 1880 - první česká lékařka Dr. -Bohumila Kecková dostudovala ve Švýcarsku medicínu 1921 - promovala první česká architektka - Petříková-Pavlíková, navrhovala mj. dům Českého klubu ženského Ve Smečkách 22 (dnešní Činoherní klub) 1900 - první ženy na UK směly studovat medicínu a farmacii 1903 - vznik Ženského klubu českého v Praze, centrum kulturního a osvětově politického života žen 1905 - vznikl Výbor pro volební právo žen

46

1912 - zvolena první žena poslankyní do Sněmu království českého - spisovatelka Božena Viková- Kunětická 1918 - ve Washingtonské deklaraci se objevuje zásada, že ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně naroveň mužům 1918 - ženy získaly volební právo 1920 - § 106 Ústavy Československé republiky stanovil, že výsady pohlaví se neuznávají19)

3.2 Dny věnované ženám Svátek, který nejvíce rozpoutává diskuse a rozděluje společnost na dva tábory, zda slavit či neslavit je Mezinárodní den žen. Někteří považují tento svátek za symbol totalitního režimu a proto usilují o jeho vyškrtnutí ze seznamu významných dnů, ale Mezinárodní den žen je ale slaven prakticky v celé západní Evropě, a to jako připomenutí boje za emancipaci žen. Svátek jako takový je navíc zahrnut mezi významné dny OSN.

Mezinárodní den žen Mezinárodní den žen vznikl jako výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909 ve Spojených státech. O rok později Socialistická internacionála na svém zasedání v Kodani proklamovala Mezinárodní den žen "na počest hnutí za práva žen a pomoc k dosažení univerzálního hlasovacího práva.“

Historie Dne žen, jak se mu zpočátku říkalo, začala ale už v roce 1907, kdy na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu vystoupila rakouská delegátka s myšlenkou, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo. Až o tři roky později, v roce 1910 na II. mezinárodní konferenci žen – socialistek v Kodani navrhla Klára Zetkinová, aby se ženy v příštím roce v různých zemích Evropy v určitý den sešly a požadovaly volební právo. Poprvé se takto ženy sešly v roce 1911 47

v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku, v Americe. Bylo požadováno právo na práci a na odborný výcvik a skoncování s diskriminací.

Nepokoje v Rusku, únorová revoluce a abdikace cara, umožnila ruským ženám poprvé slavit MDŽ 8. března 1917 na památku ženských nepokojů proti válce a bídě v Petrohradě. Prozatímní vláda, která poté nastoupila, zaručila ženám volební právo. V. I. Lenin poté prohlásil 8. březen za oficiální svátek "na oslavu heroické práce žen“. Dnes jde o celosvětovou manifestaci za odstranění diskriminace žen a za jejich rovná práva. Slaví se v celé Evropě, Americe i Austrálii. Dokonce i v Česku a Slovensku se v poslední době pomalu přestává ve masmédiích se zesměšňováním tohoto svátku, který si doposavad připomínali jen komunisté, anarchisté a levicově zaměření občané.

Dokonce v roce 2001 v Poselství generálního tajemníka OSN u příležitosti MDŽ je zdůrazněn, mimo jiné i stálý požadavek rovnoprávnosti a byl dokonce označen jako současný nejpalčivější problém, na který upozornila i Rada bezpečnosti OSN, když zahájila debatu na téma ženy, mír a bezpečnost.. Ke zlepšení této situace nestačí pouze zákony, ale je nutná změna v myšlení celé společnosti. MDŽ rozhodně tedy není původem komunistický svátek (jakkoli má svůj původ v sociální nerovnosti), i když byl čtyři desetiletí komunisty zneužíván a pro některé je těžké oddělit si ho od onoho politického nánosu. Tento svátek bez bázně a hany slaví i Madelaine Albrightová ("Nejlepší ze všech možných světů" - vydáno v roce 2003 v nakladatelství Práh) a bývalou americkou ministryni zahraničí bude těžko někdo podezírat z podpory bolševismu.

Den matek První zprávy o "předchůdci" Svátku matek sahají do Anglie 16. století. Tehdy se tomuto dni říkalo Mateřská neděle nebo Neděle matek (Mothering Sunday) a slavil se na počest všech anglických matek. V USA poprvé Den matek navrhla v roce 1872 Julia Ward Howeová a věnovala tento den míru. Na sklonku 19. století se Anna Reevers Jarvisová z Philadelphie začala angažovat za práva matek. Když zemřela, pokračovala v tomto započatém úsilí její dcera. Roku 1907 Anna Jarvisová zahájila kampaň

48

za ustavení Dne matek jako národního svátku. V roce 1914 byl Den matek, slavený druhou květnovou neděli, prohlášen oficiálně za národní svátek - den veřejného vyjádření lásky a úcty k matkám.

Nápad oslavovat Den matek přišel do Československa kolem roku 1918, kdy zemi navštěvovalo hodně lidí z USA. Ideu začala šířit Čs. ochrana matek a dětí, Červený kříž, Sokol, Orel, katolické spolky i některé ženské komise při politických stranách. Nejvíce se o oslavu Dne matek v bývalém Československu zasloužila Alice Masaryková. Tradici oslav přerušila až 50. léta, kdy oslavy Dne matek nahradil Mezinárodní den žen. Po pádu komunismu v 90. letech se tato tradice obnovila. V letošním roce připadá svátek na neděli 11. května.

Matka, která vychovala a vypěstovala ve svých dětech ušlechtilé vlastnosti, zůstávala v minulosti často v pozadí a nepovšimnuta. Proto od samého zrodu tohoto svátku nikdo nepopíral, že by matkám měly být více nakloněny zákony a že stát by měl matkám a dětem hmotně pomáhat. Nejen v tento sváteční den bychom si měli připomenout každodenní neviditelnou péči matek o novou generaci.

Mezinárodní den rovnosti žen a mužů V roce 2006 byl 19. června poprvé vyhlášen Den rovnosti žen a mužů Den rovnosti žen a mužů vyhlásil projekt Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů ve spolupráci s partnerskými projekty v Dánsku, Lotyšsku, Polsku, Rakousku a Španělsku. Rovnost žen a mužů otevírá svět všem bez rozdílu. Za rovné příležitosti žen a mužů je odpovědný každý z nás. Den rovnosti žen a mužů je příležitostí k diskusi o tom, co se za pojmem rovnost žen a mužů skrývá. Může jít například o různé formy slaďování osobního a pracovního života, zapojení otců do péče o děti či kariéru žen. Ti, kdo respektují rovnost mezi mužem a ženou, slaví 19. červen jako Den rovnosti žen a mužů. Mnozí z nich se svou ideou vycházejí do ulic řady evropských měst. Den rovnosti žen a mužů vyjadřuje respekt k genderové rovnosti, respektive k rovnosti žen a mužů převážně zvyšováním povědomí společnosti a informováním široké veřejnosti o relevanci problému. Cílem je kladně zobrazovat partnerství mezi muži a ženami

49

a podpořit rovné příležitosti mezi nimi. Den rovnosti žen a mužů je zaměřen jak na ženy, tak na muže: snaží se pojem „rovné příležitosti“ vztáhnout na obě pohlaví, protože víme, že i muži mohou být diskriminováni či znevýhodněni. Iniciativu nad zařazením Dne rovnosti žen a mužů do „Evropského kalendáře“ převzala poslankyně Evropského parlamentu Věra Flasarová. 20)

3.3 Žena a politika Jak bylo podrobněji uvedeno v předchozí části musely ženy vyvinout značné úsilí k získání volebního práva. Boj žen za volební právo v letech 1905-1907 nebyl v Rakousku příliš úspěšný. Alespoň jedno aktivum však přinesl :

ženy získaly volný přístup do politických organizací

Několik českých politických stran se rozhodlo této skutečnosti využít a postavilo na kandidátky ženy. Své předcházející profeministické postoje zúročila sociální demokracie byla relativně nejúspěšnější. Na prahu 20. Století tak dostaly ženy příležitost práce v zákonodárných sborech , třebaže ne vždy mohly svůj mandát realizovat. To byl i případ první české poslankyně, feministické spisovatelky Boženy Vikové-Kunětické, zvolené roku 1912 za zemřelého mladočeského poslance Václava Škardu. Především kvůli jednoznačně zápornému postoji tehdejšího českého místodržitele knížete Františka Thuna neobdržela potřebná osvědčení a nemohla do budovy sněmu vstoupit.

Intelektuální a fyzickou rovnocennost obou pohlaví potvrdila první světová válka. Válku si vždy přejí převážně muži. Ženy, byť je jejich odhodlání prospět vlasti sebesilnější, vnímají více její devastující účinky. První nositelka Nobelovy ceny míru Berty Suttnerová rozená hraběnka Kinská po prvních literárních úspěších (román „ Die Waffen nieder“ česky vyšel roku 1896 pod názvem „Odzbrojte…“) přešla k aktivní činnosti. Založila ve Vídni Rakouskou mírovou společnost, podílela se na práci dalších protiválečných organizací, propagovala založení mezinárodního soudního dvora, který měl pokojnou cestou řešit mezinárodní konflikty, neúnavně vystupovala na mírových

50

kongresech. Zemřela 20. červena 1914.otcové rodin, manželé, bratři, synové většinou odešli na frontu. Ve školách, na úřadech, továrnách, obchodech, nemocnicích je nahradily ženy. 21)

Ženy na rozhodujících a vlivných pozicích v současnosti Není oblast kde by ženy převažovaly nad muži v řídících pozicích. Nejvyšší podíl žen byl zjištěn mezi soudci ústavního soudu (ženy v řídících funkcích zde tvoří 30,8%) mezi soudci Nejvyššího soudu je to 23,7.% a mezi soudci ostatních soudů jsou žen téměř dvě třetiny (64,2.%). Nejméně je žen mezi senátory (12,3.%) a ani jedna žena není hejtmanem nebo primátorem hlavního města Prahy.

Ženy a muži v parlamentních stranách. Zdroj: Údaje ze sekretariátů parlamentních stran. Data za členy KSČM se vztahují k 31..12..2004, data za ODS jsou k 8. 8. 2005, za ostatní strany pak ke konci ãervence 2005. Nejvíce členek bylo v rámci parlamentních stran zastoupeno v KDU-ČSL (52,9.%) a v KSČM (43,3.%). V hlavní vládní straně – české straně sociálně demokratické – činil podíl členek 29,7.%, v hlavní opoziční straně, v Občanské demokratické straně, to bylo 38,2.%.

Ženy a muži ve společensky významných pozicích. Téměř čtvrtina kolegia NKÚ (24%) jsou ženy. Největší diskrepance jsou mezi top managementem, kde je pouze 8% žen. Málo žen najdeme také mezi senátory či v bankovní radě. ČNB (zde všude je jen 12% žen). Mezi hejtmany není ani jediná žena. Mezi ministry a ústavními soudci je žen 14%, 17% jich napočítáme mezi poslanci a náměstky ministrů. Pouze mezi soudci (nepočítaje členy ústavního a nejvyššího soudu) je převaha žen (63%). Nejmenší vliv na rozhodování mají ženy mezi policisty, krajskými zastupiteli (13%) a v pozicích ředitelů resortních institucí (12%). Málo je také ředitelek odborů na ministerstvech (21%). Ženy najdeme spíše na nižší úrovni řízení – každé třetí oddělení na ministerstvech vede žena. Málo je též členek obecních zastupitelství (23%). 22)

51

3.4 Prezentace žen v mediích Muž je bytostí veřejné, žena privátní sféry. Široká veřejnost sleduje televizní reklamy, v nichž ožil tradiční rodinný model, jenž se stal základem kapitalismu, pracující muž na jedné a žena s dětmi v domácnosti na straně druhé. Štíhlé, upravené a vlídně naladěné ženy perou „dočista“ ušpiněná dětská trička a zamaštěné kombinézy svých partnerů, bojují proti mikrobům na toaletách, soutěží o nejbělejší záclony, vaří polévky a omáčky ze sáčků, používají před setkáním s milým mýdlo Camey. Muži stíhají byznys v rychlých automobilech, k ostře řezaným tvářím přikládají mobilní telefony, s přehledem debatují na obchodních schůzkách, znečistí si slušivý overal při výkonu chlapeckého řemesla, jezdí na silném motocyklu, aby se nakonec z něžné dívčí ručky osvěžili čokoládovou tyčinkou. 23)

K odstranění diskriminace založené na příslušnosti k jednomu či druhému pohlaví je nezbytné odstranit genderové stereotypy z myšlení lidí. V této oblasti hrají nezastupitelnou roli média, která mají schopnosti ovlivňovat myšlení lidí v obrovském měřítku tak jako nikdo jiný. Bohužel česká média v současné době zatím přispívají k prohloubení genderových stereotipů než k jejich odstranění – ženy se prakticky neobjevují ve zprávách či na titulních stranách novin a pokud ano, pak většinou jako zpěvačky či herečky.

Reklama Žijeme v reklamním věku. Billboardy, šoty, inzeráty, letáky jsou všude kolem. Pravděpodobnost, že jedinec žijící v soudobé společnosti reklamu jako fenomén nezaznamenal, je téměř nulová. Reklama pracuje s hodnotovými měřítky publika a pokouší se je formovat ve prospěch svého cíle - zvýšení prodeje. Její podoba je ovlivněna především postoji a názory adresátů a adresátek, protože aby mělo reklamní sdělení zamýšlenou odezvu, musí vycházet z toho, co je jeho publikum schopno a ochotno přijmout. Tak je to i s použitým jazykem.

Reklamní agenti bedlivě naslouchají mluvě zákaznických skupin, jimž jsou určeny propagované výrobky. Ale zároveň tento jazyk dotvářejí a zpětně ovlivňují

52

mluvu adresátů reklamních sdělení. Jazyk tvoří velmi důležitou složku reklam, přestože je síla jeho působení někdy podceňována.

Jazyk žen a mužů se liší. Přímé cesty, mužský hovor se vyznačuje autoritativností, nezávislostí a je zaměřen na podání informací. Oproti tomu ženy jsou vnímavější vůči partneru v komunikaci, zaměřují se na vazby. Reklamní titulek musí být výstižný, úderný, musí strhnout. To vše v několika málo vteřinách, protože soudobý adresát reklamě víc pozornosti nevěnuje. Navíc v reklamním průmyslu se dosud pohybuje mnohem více mužů než žen. Ze všech těchto důvodů lze vyvodit závěr, že v reklamě převládá jazyk mužů.

Krásné ženy, úspěšní muži Právě proto zřejmě tvoří ideální heterosexuální pár z reklamy krásná žena a inteligentní muž. V reklamních sděleních je žena jemná, svěží, pečující a opečovávaná, zatímco muž je označován jako schopný, silný, zodpovědný, odvážný. Muž bývá spojován s univerzálním, obecným; slova spojená s muži mají častěji pozitivní konotace, nesou představu síly, prestiže, vůdcovství. Slova označující ženy jsou často negativní, nesou slabost a inferioritu.

Ženy jako symboly krásy, mateřství a rodinné pohody [

Strážkyně domácí krbu. Sexuální ďáblice. Nahé ženské tělo ležící na karosérii

luxusního auta. Maminka, která dětem připraví vždy ten správný a zdravý nápoj, protože „maminka vždy ví“ (Tang). Má po ruce i prací prášek, který vypere zablácené tričko. Vždy rozesmátá a upravená mladá žena, která doporučí nejlepší barvu na vlasy, krém proti vráskám a nakonec i aviváž. Ukáže vám, jak se stát neodolatelná, mít vlasy „jiskřivější a zářivější“ (head and shoulders) a „udržet si postavu podle svých představ i po Vánocích“ (Vitalinea). Toto vše je žena v českých reklamách.

Rozdíly v prezentaci ženy v závislosti na publiku Na první pohled je zřejmé, že způsob zpracování témat je shodný, ať již jde o reklamu na čistící prostředek, kosmetiku, telefon či na prášek proti bolesti. Ve všech případech se setkáme s přitažlivou mladou ženou. Existují však výrazné rozdíly

53

v prezentaci žen v závislosti na tom, komu jsou určeny. „Analytické srovnání billboardů adresovaných specificky ženám nebo mužům podtrhlo rozdíly v prezentaci ženy a ženství mužskému a ženskému publiku. Reklamy určené ženám stavěly na tradičních představách – ženy jako tvůrkyně domova; ženy, cílem jejího snažení je získat muže a dělat všechno pro jeho udržení a uspokojení; respektive ženy, jejích hlavní starostí je její vzhled.

Ve všech případech ovšem žena přistupovala k naplnění této tradiční role aktivně. Z toho můžeme usoudit, že tvůrci reklam pro ženy předpokládali, že ženy chtějí být navenek pokládány za ty, kdo mají věci pod kontrolou, i když jejich „poslání“ je předem dáno. Obecná představa ženy a ženství u billboardů adresovaných mužům, vzbuzovala dojem, že tato žena je úplně jiný živočišný druh než ten, který byl prezentován v první skupině. Předchozí charakteristiky neplatily, žena byla postavena do role podpůrkyně muže nebo sexuálního objektu, ve všech případech zaujímala pozici pasivního elementu.“ 24)

Otec součástí rodiny? Reklama je úspěšná pokud prodává to, co lidé chtějí koupit a prodává to způsobem, který akceptují. I proto reklamní tvůrci využívají genderových sterotypů, které fungují jako zkratka. Tím nás reklama utvrzuje v chápání druhého pohlaví a výběrem témat a způsoby jejich zobrazování upevňuje zažité představy o „klasických a správných“ rolích žen a mužů. I proto působí muž zapojený v reklamě do domácích prací jakoby z nedopatření. Často je jeho postava zesměšněná, aby bylo zcela jasné, že se v této roli ocitl pouze náhodou. Příkladem může být vyhublý mužíček, který se potýká s mytím okem, než mu pomůže Mr. Muskle. Existují však i výjimky (Kooperativa, ČSOB), kde muži nevystupují jako nedotknutelní hrdinové, ale jako důležitá součást partnerství a rodiny. Ve srovnání s reklamami prosazujícími agresivní mužský typ jich je však velmi málo. Ženy se objevují v reklamách pro muže častěji, než muži v reklamách určených ženám. Pokud jsou cílovou skupinou ženy, muži zde vystupují v roli rádce – muž je ten, který bezradné ženě přináší informace, bez kterých by si sama neporadila (Calgon s opravářem praček nebo kuchař Knorr). Zatím co mužům je podle sdělení prezentovaných reklamami vlastní aktivita a objevování nových

54

technologií; ženy jsou špatné řidičky, u kterých jakékoliv spojení s technikou končí katastrofou. Zatímco u mužů je důležité, co dělají a čím se zabývají, u žen je podstatné, jak vypadají. „Přitom je zásadní zdůraznit, že gender je kategorie asymetrická! Vše, co je spojováno s maskulinitou, je v naší kultuře vesměs vnímáno jako v principu odlišné a hodnotnější, důležitější a nadřazené tomu, co je femininní (…). Femininita je dále spojována s problematičností, chaotičností a jinakostí, pojatou vesměs v negativnímsmyslu“25)

Nebezpečná tolerance násilí Způsob zobrazení žen a mužů je rozdílný i co se týká použití barev, některé reklamy však pracují s využitím barev a líčení nebezpečným způsobem. Agresivní ztvárnění projevující se make-upem s kruhy pod očima, nepřirozenou pozicí modelky či roztrhanými šaty může také evokovat atmosféru násilí, které bylo na ženě spácháno. (Calvin Klein, Replay) Má se za to, že tento druh reklam je zvláště problematický, protože ve svém důsledku může vést k toleranci násilí na ženách.

Sex a nahota prodává? Jedním z největších reklamních klišé je, že sex a nahota prodávají. O tom, že o platnosti této věty je řada z tvůrců či zadavatelů reklam přesvědčena, svědčí i skutečnost, že internetový portál časopisu Marketing a Média vyhlásil na svých stránkách soutěž o sexy reklamu roku.

Muž je zobrazován jako příjemce požitků, které mu poskytne opačné pohlaví. „V reklamách adresovaných mužům směřuje veškerá symbolika vždy prostřednictvím ženy k uspokojení vkusu a potřeb muže, nikdy naopak.“ Poselství, které reklama mužům předává, jakoby znělo: „Kupte si náš výrobek (pivo, auto, parfém) a dostane k tomu i ženu“.

Nahota může být opodstatnělá, pokud má s výrobkem určitou spojitost. Opak však většinou bývá pravdou. Ženské tělo je používáno jako dekorace nebo ornament. Nejrozšířenějším stereotypem je zobrazování ženy jako sexuálního objektu. Žena špulí silně nalíčená ústa a svůj erotický postoj zvýrazňuje dotýkáním se prsty rtů (Magnum).

55

Reklamy často pracují s tzv. fotografickým ořezáváním (photographic cropping), a proto se může zdát, že se ženy skládají pouze z fragmentů: ze rtů, poprsí a pozadí.

Pokud zobrazovat nahou ženu je trend již léta, muži se v podobných pozicích začali objevovat teprve nedávno. Byla nám odhalena mužná hruď Romana Šebrleho pro značku Adidas, nahého muže nám ukazují také výrobci parfémů Lacoste nebo Davidoff.

Sexismus znamená předsudky na základě pohlaví Bezesporu sexistickou formu měla jedna z reklam na Fernet Stock. Na ní je zobrazena žena v podprsence, vedle které je připíchnut výstřižek z novin, který v pěti krocích názorně předvádí, jak podprsenku rozepnout. Slogan zní: „Jsou věci, které se nedají pochopit za pět minut… Chce to čas a zkušenost(…) Patří mezi ně i Fernet Stock. Jeho originální chuť dokáže ocenit pouze opravdový, zkušený muž.“ Podobně jako u reklamy na Staropramen „Chlapi sobě“ se zřejmě nepředpokládá, že by daný alkohol pily ženy. Ty totiž podobné reklamy pouze těžko osloví.

Podobné je tomu u reklam, které využívají humor na úkor žen. U reklam typu „Udělaly jsme si to samy“ (Soudal) nebo „Křupavá prsíčka, voňavá stehýnka“ (KFC) může vulgarita značce spíše uškodit. Záleží tedy pouze na nás spotřebitelích, jestli budeme kupovat výrobky, pro které verbují sexistické reklamy, nebo zda si nákup jejich zboží vzhledem k ponižují reklamě rozmyslíme.

Pokud bychom brali svět reklamy jako obraz reálného života, pak by ženy přestaly existovat ve 40ti letech, 90% žen by nosilo konfekční velikost 36 a muži menší než 170cm by nesehnali partnerky. 26)

56

4. Výzkumné šetření 4.1 Stanovení výzkumného cíle Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na problémy dnešních žen a to jak v rodině, v pracovním procesu tak i celkově na emancipaci žen a problémy s tím související. Pro kvalitativní výzkumnou část své práce, jsem si stanovila několik zásadních otázek: •

Kolik společenských rolí každá žena současně plní?

•

Jaké je její postavení v dnešní společnosti?

•

Jaké jsou její potřeby, životní a pracovní podmínky?

Pro kvantitativní část výzkumu jsem si vytýčila tři hypotézy: H1 – V naší republice jsou si ženy a muži rovni. H2 – Diskriminace žen se nejvíce projevuje v rodině. H3 – Při výběru zaměstnání je žena, oproti muži, více limitována.

4.2 Metodologie K realizaci výzkumného cíle jsem použila jak kvalitativní, tak i kvantitativní výzkumné šetření. V kvalitativním šetření jsem zvolila metodu narativního rozhovoru v domácím prostředí informantek a u kvantitativního výzkumu jsem použila kvantitativní metodu zjišťování údajů – anketu.

Pro kvalitativní výzkumnou část jsem použila metodu narativního rozhovoru. Jedná se o volné vyprávění subjektu, které umožní odhalit subjektivní významové struktury, které se vztahují k určitým zážitkům subjektu, a které mohou zůstat skryty při systematickém rozhovoru. Oslovila jsem šest žen. Tyto ženy jsou ve věkovém rozmezí stanovených kategorií, různého stupně vzdělání, profese a společenského postavení. Jednotlivě jsem je požádala, aby hovořily k danému tématu. Do vyprávění jsem nezasahovala, jen v případě, kdy došlo k jeho přerušení nebo odchýlení od hlavního směru vyprávění, popřípadě k ujasnění určitých informací. Průběh rozhovoru byl se 57

souhlasem nahráván a později přepsán do textové podoby. Přepisy rozhovorů jsem pak analyzovala a na základě otevřeného kódování jsem vytvořila kategorie, které interpretuji. V axiálním kódování jsem se soustředila na bližší určení kategorie pomocí podmínek, které jev zapříčiňují, kontextu, v němž je zasazen, strategií jednání a interakce, pomocí kterých je zvládán a následků těchto strategií.28)

Pro vlastní orientaci v dané problematice a pro zvýšení validity a časovou náročnost kvalitativního výzkumu jsem pro doplnění zkoumané problematiky použila kvantitativní metodu zjišťování údajů – anketu. Vypracovala jsem 11 strukturovaných otázek. Z tohoto počtu bylo 6 otázek uzavřených, ve kterých respondenti označili pouze jednu zvolenou odpověď a u zbylého počtu otázek, měli respondenti možnost vyjádřit svůj vlastní názor. Otázky se dotýkaly zkoumané problematiky.

4.3 Výzkumný vzorek Pro kvalitativní výzkum jsem zvolila záměrný výběr – výběr typického případu. Bylo osloveno celkem šest žen, které vyhovovaly stanoveným podmínkám výběru. Tři ženy spadají do věkově mladší kategorie a zbylé tři ženy do druhé věkové skupiny. Tyto ženy se vzájemně neznají. Všechny ženy mají dítě, nebo děti. Jsou vdané, popřípadě určitou dobu v manželství žily, nebo mají trvalý partnerský vztah. Pracují a nebo pracovaly v různých oborech a na různých pozicích. Nejvyšší dosažené vzdělání těchto uvedených žen je od vyučení, přes středoškolské vzdělání s maturitou až po absolvování vysoké školy.

Stanovení podmínek pro výběr výzkumného vzorku: pohlaví – žena, dvě věkové skupiny 25-44 a 45-65 let  informantka věkově patří do jedné ze dvou zvolených skupin,  informantka pochází z úplné rodiny,  informantka žije nebo žila v manželství a má jedno nebo více dětí,  informantka souhlasí s poskytnutím rozhovoru a jeho audionahrávkou,  informantka dále souhlasí s přepsáním audionahrávky a jejím použitím v diplomové práci. 58

Pro kvantitativní výzkumnou část jsem použila náhodný výběr respondentů. Celkově jsem oslovila 150 respondentů. V potřebném termínu se mi navrátilo ke zpracování pouze 126 vyplněných tiskopisů.

4.4 Výsledky výzkumu Kvalitativní výzkumné šetření Před realizací samotných rozhovorů jsem si připravila okruhy k dané problematice, podle kterých jsem postupovala i při zpracování.

Výsledný obsah

odpovědí jsem pak analyzovala.

Okruhy výzkumu:  dětství - rodiče a jejich příklad  založení vlastní rodiny - sladění s partnerem  mateřství - vliv na osobní a profesní dráhu  práce - vliv na rodinu a osobní ambice, diskriminace v zaměstnání  zhodnocení vývoje - bilancování Všechny rozhovory se uskutečnily v domácím prostředí informantek bez přítomnosti dalších osob i jiných rušivých prvků. Toto prostředí jsem zvolila záměrně. Chtěla jsem aby se informantky cítili dobře, uvolněně a byly v prostředí, které důvěrně znají a je jim příjemné.

Kvantitativní výzkumné šetření

Anketa byla sestavena z 11 strukturovaných otázek, které se dotýkaly zkoumané problematiky. Z tohoto počtu bylo 6 otázek uzavřených, ve kterých respondenti označili pouze jednu zvolenou odpověď. Tyto výsledky jsem zpracovala do výsečových grafů podle jednotlivých odpovědí, které jsem následně doplnila komentářem. U zbylého počtu otázek, měli respondenti možnost vyjádřit svůj vlastní názor. Tyto otázky jsem opatřila svým komentářem a použila citace respondentů. 59

4.4.1 Interpretace kvalitativního výzkumného šetření

Kvalitativní výzkum se uskutečnil s šesti informantkami, které vyhovovaly požadavkům pro vývěr s souhlasily s účastí ve výzkumu. Rozhovory jsem nahrávala na diktafon a následně je přepsala do textové podoby . Přepisy jsem analyzovala a na základě otevřeného kódování jsem vytvořila pět kategorií, které interpretuji. Každou kategorii jsem dále přezkoumala prostřednictvím axiálního kódování. Doslovně přepsané rozhovory jsou součástí přílohy této diplomové práce práce.

Interpretace rozhovorů

Rozhovor číslo 1 s paní Marií, 58 let Vdaná, 2 děti, středoškolské vzdělání, v invalidním důchodu, žije ve městě

S diskriminací v rodině se paní Marie setkala již ve svém dětství. Vzpomíná jak její matka musela zastat veškeré domácí práce, včetně skládání uhlí a ještě chodit do práce, aby rodina mohla přijatelně fungovat. Otec chodil do práce, ale doma nedělal vůbec nic. Část výplaty si nechával pro sebe a nebo také na domácnost

vůbec

nepřispíval a vše musela zajišťovat pouze matka.

Tato situace přispěla k tomu, že se snažila brzy vdát a odejít z domova. Bohužel manžel neměl o rodinu vůbec žádný zájem a jeho postoj nezměnilo ani narození dcery a manželství po krátkém soužití skončilo rozvodem. Své druhé manželství považuje za šťastné. S manželem už žijí třicet let a společně vychovali dvě děti. O domácnost a výchovu dětí se převážně starala paní Marie. Její manžel cestoval a byl často pracovně mimo domov. Tento stav brala jako samozřejmost a byla s ním smířena. Byla tak zvyklá a i okolní společnost to od ní očekávala a chovala se vlastně podobně.

Mateřství mělo na její kariéru značný vliv. Po příchodu z mateřské dovolené musela nastoupit na jiné místo než vykonávala původně. Po narození druhého dítěte musela znovu změnit své pracovní místo a přizpůsobit se potřebám rodiny a hlavně dětí. Manžel pochopitelně pracoval na své původní pozici.

60

S diskriminací na pracovišti se setkala v odměňování. Na stejné pracovní místo nastoupil muž, který měl vyšší plat i vyšší odměny za úplně stejnou práci. Bylo to odůvodněno tím, že je přece živitel rodiny a proto ten rozdíl.

V současné době je v invalidním důchodu. Práce ji velmi chyběla, ale postupem času se s touto situací vyrovnala. Je spokojená, že se stará o domácnost a manželovo pohodlí. Rozhodně tento stav nepovažuje za diskriminační, ale naopak ji tato situace vyhovuje.

Rozhovor číslo 2 s paní Mílou, 54 let Vdova, 2 děti, vyučená, pracuje jako dělnice, žije ve městě

Své dětství prožila na venkově. Oba rodiče pracovali a ještě se starali o svoje hospodářství. Odmala musela pomáhat a vykonávat různé domácí práce a pomáhat i v hospodářství. Přišlo ji samozřejmé, že chod domácnosti zajišťuje pouze žena a muž se stará spíš o hospodářství i když tam musí žena taky pomáhat.

Po svatbě odešla za svým manželem do města. Zastává názor, že žena se musí umět o muže a domácnost postarat. Tak na to byla zvyklá z domova a nechtěla nic měnit. Tato role obětavé manželky a matky jí vyhovovala.

V manželství se ji narodili dvě děti, dívka a chlapec. Práci přizpůsobovala potřebám dětí. Přestala pracovat v oboru a našla si nekvalifikovanou práci uklízečky, která ji časově vyhovovala. Pak vystřídala dalších několik nekvalifikovaných pracovních míst, které mohla dobře sladit s potřebami rodiny. Manžel zůstal u své původní profese, kterou vykonával po celý zbytek života. Jejím koníčkem byla vlastně péče o rodinu a rozhodně to nebrala diskriminačně. Když její syn nastoupil do zaměstnání a ještě bydlel s rodiči tak přestala pracovat a zůstala doma aby se mohla plně věnovat domácnosti.

61

V práci se nikdy necítila být diskriminována. Kariéru si nikde nebudovala a nikdy netoužila po nějakém pracovním úspěchu. Do práce chodila z nutnosti potřeby finančních prostředků a ne kvůli vlastním ambicím.

Nyní prochází velmi náročným obdobím. Manžel zemřel, děti se odstěhovaly a založily si vlastní rodiny. Zůstala sama a z touto situací se těžce vyrovnává. Musela začít znovu pracovat a hledat nový smysl svého života.

Rozhovor číslo 3 s paní Vlastou, 54 let Vdaná, 2 děti, vzdělán střední odborné , pracuje jako vedoucí úseku v potravinách, žije na vesnici

Diskriminaci pociťovala už v dětství. Vyrůstala na vesnici a jako nejstarší z pěti sourozenců musela již odmala fyzicky pracovat a pomáhat rodičům. O domácnost se starala jen matka a ona ji musela pomáhat. Otec byl násilnický a často používal i fyzické tresty. Otec byl doma pánem a všichni museli poslouchat jeho příkazy a plnit jeho přání.

To byl jeden z důvodů, proč ráda odešla z domova. Založila si vlastní rodinu podle svých představ. Její manžel byl úplně jiný než byl její otec. Manžel se ji snažil pomáhat jak v domácnosti tak i s výchovou jejich dětí. Respektuje její zájmy a potřeby. Důležitá životní rozhodnutí uskutečňují vždy společně. Dětem se její manžel hodně věnoval a snažil se ji pomoci v rámci možností. O domácnost se starají společně a mají rozděleny úkoly. Kvůli manželové práci se rodina musela několikrát přestěhovat. Tuto situaci brala realisticky. Manžel mohl pracovat jen na určitých místech, ale ona jako prodavačka našla práci všude bez problémů.

Diskriminaci v zaměstnání nijak nepociťuje. Jak sama uvádí, v obchodě pracují převážně ženy i když v současnosti se situace poněkud změnila. Sama jako vedoucí pracovník má na starosti několik zaměstnanců, rozdíly nedělá a snaží se ke všem chovat podle jejich pracovních výsledků.

62

V současnosti je spokojená. Diskriminaci nepociťuje ani v rodině ani v zaměstnání. Její děti už mají vlastní rodiny. Ale vždycky se snažila nedělat mezi nimi žádné rozdíly a být spravedlivá. Do domácích prací zapojovala oba stejným dílem a bylo jedno jestli určitou činnost vykonává děvče nebo chlapec.

Rozhovor číslo 4 s paní Magdou, 34 let Vdaná, 1 dítě, vzdělání střední odborné s maturitou , pracuje u policie , žije ve městě

Ve svém dětství pociťovala diskriminaci. Matka se starala o domácnost a rodinu. Otec se věnoval své práci a zájmům. Má dva starší bratry, ale v domácnosti musela mamince pomáhat převážně ona. Matka ji úkolovala více než bratry a nutila ji do domácích prací. Tuto situaci nesla těžce.

Po založení vlastní rodiny se stylizovala do role své matky. Se situací není spokojena, cítí se diskriminována, ale nehodlá tento stav nějak zásadně měnit. O domácnost se stará převážně sama a dává prostor svému muži, aby se mohl věnovat své pracovní kariéře a svým koníčkům.

Po narození dcery zůstala plné tři roky doma na rodičovské dovolené. Rodina fungovala, manžel byl spokojený a ji tato situace taky vyhovovala. Byla doma a měla čas na vedení domácnosti. Situace se změnila po opětovném nástupu do zaměstnání. Na své původní místo se nevrátila. Musela svoji práci přizpůsobit požadavkům rodiny. Manžel naopak povýšil a práci věnuje ještě více času. Péče o dítě a domácnost zůstává z velké části pouze na ní.

Diskriminaci v práci nepociťuje. Platy jsou stanoveny podle tabulek a je jedno jestli se jedná o muže nebo o ženu. Stejně tak při rozdělování pracovních úkolů nepociťuje žádné nerovnostní jednání ze strany vedení.

Se současnou situací ve své rodině spokojená není, ale nechce se pouštět do žádných radikálních rozhodnutí a změn. Ráda by měla ještě další dítě, ale za současného stavu věcí ví, že by to bylo velmi obtížné, a tak tohle rozhodnutí raději odkládá. Pro

63

svoji dceru by si přála, aby se vyvarovala jejího příkladu a stala se silnou a emancipovanou ženou.

Rozhovor číslo 5 s paní Markétou, 34 let Rozvedená, 1 dítě, vysokoškolské vzdělání,pracuje v soukromém sektoru,

bydlí na

vesnici

V dětství nepociťovala žádný rozdíl v chování rodičů k ní a k jejímu bratrovi. Vůči sobě navzájem se chovali rodiče hezky a vzájemně si pomáhali s domácími pracemi a starostí o děti.

Po založení vlastní rodiny se snažila jít ve šlépějích mých rodičů. To se jí v podstatě podařilo. Manžel ji pomáhal s úklidem domácnosti a zároveň se velmi dobře staral o dceru.

Po jejím nástupu do zaměstnání po mateřské dovolené potřebovali pomoc rodičů. A to z důvodu krátké otevírací doby školky. Později změnila zaměstnání, při kterém byla během celého týdne mimo domov. V tu chvíli byla celá starost o dítě i domácnost na manželovi. Manžel byl v tomhle směru velmi tolerantní a umožnil ji aby se věnovala své pracovní kariéře.

Se sexuálním obtěžováním se na pracovišti nikdy nesetkala. Ani osobně ani z doslechu. S diskriminací ano. Momentálně pracuje na stejné pozici s jedním kolegou a ten za úplně stejnou práci bere mnohonásobně vyšší plat. Prý je to dáno historicky. Plat není možné mu snížit, ale zároveň není snaha o zvýšení platu pro ni. Nejde jen o plat, ale i další věci.

Jak sama uvádí v současné době by pro ni bylo velmi problematické odejít znovu na mateřskou i když by si ještě přála další dítě. Vypadla by z pracovního procesu. A také by neměla jistotu návratu na svou současnou pozici, která ji velmi baví. Také by přišla o svůj příjem. Výše mateřského příspěvku je nízká a musela by se velmi uskromnit. O problematiku diskriminace se zajímá. Sama uznává, že měla štěstí na

64

tolerantního partnera, který ji umožnil aby se mohla plně věnovat své práci. Diskriminaci pociťuje v zaměstnání a s tímto stavem je velmi nespokojena.

Rozhovor číslo 6 s paní Lucií, 27 let svobodná, 2 děti, středoškolské vzdělání, na rodičovské dovolené, žije na malém městě

Diskriminaci pociťovala již od dětství. Její matka dělala mezi ní a jejím bratrem velké rozdíly. Dceru nutila aby se učila, jak sama říkala, ženské práce. Její bratr, jako chlapec nemusel dělat doma nic. Stejný model fungoval i u rodičů. Otce má velmi ráda, ale ten nedělal doma nic. O celou domácnost se starala jen matka. Otce by matka do kuchyně nebo k jiným běžným domácím pracím vůbec nepustila. Zastávala názor, že jsou ženské a mužské práce.

Ve své současné rodině, kterou tvoří její dlouholetý partner a jejich dvojčata zatím vykonává převážnou část domácích prací sama. Její partner pracuje a ještě začal studovat. Je doma a tak to bere jako samozřejmost. V budoucnu by, ale tuto situaci ráda změnila a věnovala se i svým zájmům. Jak uvádí, také by chtěla ještě studovat a zvýšit si vzdělání.

V práci se diskriminována nikdy necítila. Pracovala na nižších pozicích a pak i sama podnikala. S diskriminací se za těchto skutečností nesetkala, ale ví, že tento problém existuje i když nemá osobní zkušenost.

Co bude dělat po ukončení rodičovské dovolené neví a zatím si užívá toho, že nemusí chodit do práce. Také přemýšlí o dalším těhotenství. Ráda by měla ještě další dítě, ale pravděpodobně od tohoto záměru upustí. Vzhledem k dnešní ekonomické situaci by další dítě bylo velkou zátěží pro rodinu. Své děti se bude snažit vychovávat tak aby nepociťovaly mezi sebou žádné rozdíly a bude se snažit vyvarovat chyb své matky.

65

Práce se získanými daty

Pro práci se získanými daty jsem se nechala inspirovat zakotvenou teorií autorů A. Strausse a B. Galsera. Zakotvená teorie je “zakotvená” v realitě a vzniká induktivním odvozováním (tzv. kódováním) ze zkoumaného jevu. Kódování je proces analýzy údajů. V první části analýzy (otevřené kódování) jde o konceptualizaci údajů. V co nejpřesnějším popisu zkoumaného problému se nejprve hledají klíčové jevy, které se následně označují jmény – pojmy (kódují se), pojmy se dále vzájemně porovnávají a třídí, ty s podobnými vlastnostmi jsou seskupovány do kategorií. Vlastnosti jsou znaky nebo charakteristiky náležející kategorii. ( Strauss, A. - Corbinová, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice, Albert.)

Vytvořené kategorie:

Kategorie číslo 1: Příslušnost k pohlaví znesnadňuje životní rozhodnutí

Ženy, při rozhodování o zásadních věcech berou v úvahu více skutečností a spíše se snaží zohlednit své rozhodnutí ve prospěch svého nejbližšího okolí a hlavně své rodiny. Více se nechají ovlivnit postoji společnosti a zažitými stereotypy. Raději se nepouští do konfliktu s nejistým výsledkem a zvlášť do takového, který by mohl negativně ovlivnit vztahy v rodině, nebo dokonce ohrozit rodinu jako takovou. Raději věc přehodnotí a nebo aspoň odloží na příhodnější dobu. V zájmu zachování rodiny raději ustoupí mužům například ve studiu nebo v budování kariéry.

„Já bych taky ráda zkusila nějakou školu. Moc jsem chtěla studovat psychologii, ale to se mi nepodaří. Aspoň zatím. Teď má přednost rodina a děti.“ (Lucie) „Taky by to ani nešlo aby dělali kariéru oba. U nás je to manžel. Jsem spokojená s tím co mám.“ (Magda) Jedna informantka uvedla, že se kvůli mužově práci několikrát musela přestěhovat a opustit tak svoji práci, přátele i známé prostředí.

„Je pravda, že jsem se musela přizpůsobit jeho práci, ale to mi nevadilo. Žena má navíc následovat svého muže.“ (Vlasta) 66

Většina informantek se snaží udržet harmonii v rodině i za cenu ústupků ze svých požadavků a přání.

„... v naší společnosti to ženy nemají vůbec jednoduché. Ale v případě, že je na vše žena sama to musí být těžké. Domácnost se sama neuklidí, prádlo se nevyžehlí, jídlo se neuvaří, a to nemluvím o péči o děti........ „(Markéta) „Je mi jasné, že další dítě by našemu manželství určitě nepomohlo a situace by se jen ještě víc zamotala. Nedovedu si představit, že bych pak zůstala sama a dvě děti na krku. I s jedním by to bylo moc těžké.“ (Magda)

Kategorie číslo 2 : Současná rodina ovlivněna zkušeností z dětství

Rodina je chápána jako základní vztahový systém člověka. Vzájemné vztahy se realizují prostřednictvím interakcí a jejich výsledkem jsou nepsaná pravidla chování v konkrétní rodině. Pravidla se pochopitelně mohou měnit, ale většinou je změna obtížná. V naší společnosti pořád přetrvává spousta stereotypů, které změnám nepomáhají a naopak formují i další generaci. Většina informantek uvedla, že se s diskriminací setkala už v dětství. Všechny tento stav zaznamenávají jako problém, ale většina nemá zájem na jeho řešení. Některé informantky se stylizovaly se do role svých matek, které je vychovávaly v duchu tradičního modelu dělby práce v rodině a samy v tomto směru pokračují a tím vlastně ovlivňují i další generaci.

„U nás doma to bylo tak, že matka se starala o rodinu a domácnost. Otec se věnoval spíš práci a svým zájmům. Mám dva starší bratry, ale už odmala mě mamka úkolovala s pomocí v domácnosti víc než je.“ (Magda) „Dnes si vlastně uvědomuji, že diskriminaci jsem zažila už v dětství, v rodině i když tehdy se to snad tak nenazývalo, ale co si pamatuji tak moje matka chodila do práce, vařila, prala, vykonávala všechny domácí práce včetně uskladňování uhlí a otec byl hlava rodiny a kromě toho, že chodil do práce, doma nedělal absolutně nic.“ (Marie) „Mám o dva roky mladšího bratra a ten byl maminčin mazánek. Ke mě se matka chovala jinak než k němu. On byl její miláček a já jsem byla holka.“ (Lucie)

67

Pouze jedna informantka uvedla, že diskriminaci v původní rodině nezažila a také si tento model přenesla do své nové rodiny.

„V dětství jsem nepociťovala žádný rozdíl v chování rodičů ke mě a mému bratrovi. Dávali nám lásku stejným dílem.Vůči sobě se chovali hezky a vzájemně si pomáhali s domácími pracemi a starostí o nás. Po založení vlastní rodiny jsem se snažila jít ve šlépějích mých rodičů. To se mi v podstatě podařilo.“ (Markéta)

Kategorie číslo 3: Rodina na prvním místě aneb žena limitována rodinou

Pro většinu žen je velmi významná tvorba a udržení lidských vztahů. Je to schopnost vysoce hodnotná, ale málo ohodnocena. Důraz na potřeby ostatních členů rodiny bývá pro ženu často zdrojem obtíží, i když si to mnohdy nepřipouští. Informantky, ve většině případů definují své osobní zájmy jako druhořadé, obětavě žijí pouze druhými a pro druhé. Tato skutečnost může vést ve svém důsledku k nespokojenosti a ke zklamání z velkého očekávání, které není ostatními členy rodiny uspokojeno.

„Já jsem chtěla být dobrou ženou, která se dokáže postarat o rodinu a tím jsem si asi manžela rozmazlila a přestal si toho vážit. Asi by potřeboval nějakou potvoru o kterou by se musel starat a pak by mu to možná došlo. Jenže já taková prostě neumím být. Jsem ráda, když mám doma hezky uklizeno, navařeno, napečeno a jsem ráda, když to někdo ocení.“ (Magda) „Náš byt, který byl plný lidí je najednou prázdný .... . Nevím co budu dělat, ale musím se vzpamatovat a začít jednat. To, že mi manžel zemřel, je pro mně moc bolestný. Ze začátku jsem nebyla schopna vůbec ničeho.“ (Míla)

Kategorie číslo 4: Mateřství versus kariéra – problém současnosti

Všechny informantky jsou zároveň také matkami. Je zajímavé, že ženy s první věkové skupiny mají dvě děti. Ženy z druhé věkové skupiny, byly těhotné pouze jednou a o dalším těhotenství uvažují, ale zároveň mají spoustu racionálních důvodů, proč se druhého těhotenství raději vzdát. Idealizující stereotyp matky, nekonečně altruistické, rozdávající lásku a něhu a prožívající mateřství jako výlučně šťastný zážitek, se stává

68

jakousi nereflektovanou mírou, vůči níž poměřují ženy své zkušenosti a muži svá očekávání. Není divu, že pro samotné matky vzniká v situaci mateřství snadno pocit viny a obav, aby nebyla špatnou matkou, negativním stereotypem mateřství. Ještě pořád přetrvává milný názor, že dobrá matka je ta, která je v domácnosti a věnuje se pouze rodině a špatná matka se nehodlá vzdát své profesní dráhy. Pět informantek po narození dítěte změnilo své zaměstnání a přizpůsobilo svou profesní dráhu potřebám rodiny. Naproti tomu žádný z mužů, po narození dítěte, svůj pracovní život nijak nezměnil. „Já jsem si našla práci uklizečky ve školce. Práce mi vyhovovala hlavně kvůli dětem. Můj manžel pracoval celý život jako řidič a tak měl nepravidelnou pracovní dobu a to i o víkendech. ... Tak já jsem si vždycky našla takovou práci, abych se mohla starat o děti.“ (Míla) „Musela jsem vzít místo, které mi zajišťuje pravidelnou pracovní dobu. Nejsem tak ambiciózní jako můj muž a po nějakých postupech nahoru netoužím.“ (Magda) „V současné době by pro mě bylo velmi problematické odejít znovu na mateřskou. Vypadla bych z pracovního procesu. A také bych neměla jistotu návratu na svou současnou pozici, která mě velmi baví. V neposlední řadě bych přišla o svůj příjem.“ (Markéta) Kategorie číslo 5: Diskriminace na pracovišti

Informantky o této problematice vědí a chápou, že se jedná o závažný problém. Dvě informantky uvedly svoji vlastní zkušenost z diskriminací na pracovišti. Diskriminaci pociťují jak v platových podmínkách, tak i obecně v jednání nadřízených a v možnosti dalšího pracovního postupu.

„Náčelník byl přesvědčen, že na práci jsou jen podřízení. Se svým zástupcem se nesnášel, ale byl to chlap, takže si k němu nic moc nedovolil. Tak se práce pomalu a jistě začala navršovat mě.“ (Marie) „diskriminace v odměňování žen byla vlastně na evidenční skupině, kde nastoupil jako účtovatel chlap. Ještě u starého útvaru a měl nejvyšší plat, nejvyšší odměny i když práci dělal úplně stejnou jako další tři účtovatelky. Bylo to odůvodněno kolektivu tím, že je přece živitel rodiny.“ (Marie) „S diskriminací ano, protože momentálně jsem na stejné pozici s jedním kolegou a ten za úplně stejnou práci bere mnohonásobně vyšší plat. Prý je to dáno historicky. Plat není možné mu snížit, ale zároveň není snaha o zvýšení platu pro mě. Nejde jen o plat, ale i další věci.“ (Markéta) 69

Ostatní informantky uvedly, že vlastní zkušenost nemají, ale že je to spíš tím, na jakých pracovních pozicích pracují. Jedná se o dělnické profese a práci v administrativě, kde pracují převážně ženy.

„Pracuji v jedné větší firmě jako dělnice...... Na dílně jsme samy ženský a chlap je jen náš mistr.“ (Míla)

Axiální kódování Druhá část analýzy (axiální kódování) sestává ze souboru postupů, pomocí nichž jsou údaje získané v první části uspořádávány novým způsobem prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. Postupuje se v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky.29)

Příčinné podmínky: (sociální konstrukt, výchova a příklad rodičů i povahové rysy osobnosti) dění, které vede k výskytu nebo vzniku nějakého jevu.

Jev: Ústřední myšlenka, událost, dění (Nerovnost mezi muži a ženami)

Kontext: Konkrétní soubor vlastností, které jevu náleží, (Diskriminace žen v rodině, diskriminace žen na pracovišti)

Intervenující podmínky: Strukturní podmínky související se strategiemi jednání nebo interakce, které jevu náleží. (Omezení rodinou, nechápající partner, strach něco měnit)

Jednání/interakce: Strategie vyvinuté ke zvládání, ovládání, vykonávání nebo reagování na jev za určitého souboru percipovaných podmínek.( Oproštění se od stereotypů, informovanost, aktivita, odvaha situaci změnit)

Následky: (Realizace osobních zájmů, spokojenost v zaměstnání, výchova další generace) výsledky jednání a interakce.“ 30)

70

Příčinné podmínky:  Sociální konstrukt  Výchova  Příklad rodičů  Povahové rysy

Jev: Nerovnost mezi muži a ženami

Kontext:  Diskriminace žen v rodině  Diskriminace žen na pracovišti

Intervenující podmínky:  Omezení rodinou  Partner  Strach něco měnit  Stereotypní představy

Uvědomění Rozhodnutí situaci změnit

Jednání:  Oprostit se od stereotypů  Informovanost  Aktivita  Odvaha situaci změnit

Následky:  Realizace osobních zájmů  Spokojenost v zaměstnání  Výchova další generace

71

4.4.2 Interpretace kvantitativního výzkumného šetření

Kvantitativní výzkumná část se uskutečnila formou ankety, kterou vyplnilo 126 oslovených respondentů. Hlavním cílem bylo ověření tří hypotéz, které jsem si stanovila na začátku výzkumného šetření.

Stanovení hypotéz: H1 – V naší republice jsou si ženy a muži rovni. H2 – Diskriminace žen se nejvíce projevuje v rodině. H3 – Při výběru zaměstnání je žena, oproti muži, více limitována.

Interpretace

Otázka číslo 1 : „Myslíte si, že jsou v naší republice rovné příležitosti pro ženy i muže?“

1. ano

11%

2. spíše ano 44% 3. spíše ne

28%

4. ne

17%

11%

17%

1 2 3 4

28%

44%

72

Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti a to následujícím způsobem: 14 respondentů si myslí, že jsou v naší republice rovné příležitosti pro ženy i muže. 55 respondentů si myslí, že spíše ano. 35 respondentů si myslí, že spíše ne a 22 respondentů zastává názor, že ne. Z tohoto vyplývá, že většina z dotazovaných je přesvědčena o tom, že v naší republice spíše jsou rovné příležitosti pro ženy i muže.

Otázka číslo 2: Pokud se cítíte diskriminováni, krátce popište v jaké oblasti tento problém cítíte jako nejzásadnější (zaměstnání, v rodině, v politice a pod.):

1. v zaměstnání

16%

2. rodině

18%

3. ve veřejném životě

4%

4. nevyjádřilo se

62%

16%

1 2

18%

3 4

62% 4%

Z celkového počtu dotazovaných se pouze 48 respondentů

cítilo být

diskriminováno, a to: nejvíce v rodině 23 respondentů, v zaměstnání 20 respondentů a ve veřejném životě pouze 5 z dotazovaných respondentů.

73

Otázka číslo 3: Kdo z partnerů, podle vás, vykonává větší část prací v domácnosti (úklid, praní, žehlení, příprava jídla)?

1. žena

77%

2. oba partneři společně

17%

3. muž

6%

6% 17% 1 2 3

77%

Na tuto otázku odpověděli všichni dotazovaní. Největší podíl, 97 respondentů si myslí, že žena. Odpověď, že oba partneři společně zvolilo 21 respondentů a pouze 8 respondentů si myslí, že větší část prací v domácnosti zastává muž.

Otázka číslo 4: V USA se dnes mnoho žen cítí být uraženo, když jim muž dá přednost ve dveřích. Domníváte se, že bude podobný postoj rozšířen i u nás?

1. ano

11%

2. ne

77%

3. nevím

12%

74

11%

12%

1 2 3

77%

K této otázce se vyjádřilo všech 126 respondentů. Nejvíce byla preferována odpověď, že tato situace v našich podmínkách nenastane. 97 respondentů označilo odpověď „ne“. Pouze 14 dotazovaných respondentů zastává názor, že tato situace může nastat i v našich podmínkách. 15 respondentů označilo odpověď „nevím“.

Otázka číslo 5: Zamyslete se nad tím jak ve vašich představách vypadá ideální žena a krátce popište: Odpovědělo 89% respondentů. Nejčastěji vidí 112 respondentů

ideální ženu jako

hezkou, vždy upravenou, chytrou, pracovitou a samostatnou. Takovou, která všechno zvládá a ještě si najde čas i pro sebe. Ideální žena má ráda děti, rodinu a ještě dokáže realizovat svoje sny.

Otázka číslo 6: Zamyslete se nad tím jak ve vašich představách vypadá ideální muž a krátce popište: Odpovědělo také 89% respondentů. Pro 112 respondentů ke ideální muž příjemného vzhledu, inteligentní, ambiciózní, zábavný, schopný zabezpečit rodinu. Může to být i Hujer. Samostatný, schopný sám se postarat o svoje základní potřeby (jídlo, prádlo, úklid). Takový, který dokáže existovat nezávisle na službách, které poskytují mužům ženy.

75

Otázka číslo 7: Narození dítěte do rodiny má podle vás větší vliv na profesní dráhu:

1. ženy

83%

2. muže

6%

3. obou partnerů ve stejném rozsahu

11%

11% 6% 1 2 3

83%

K této otázce se taktéž vyjádřili všichni dotazovaní respondenti. Znatelná většina, 104 respondenti,

si myslí, že narození dítěte do rodiny má větší vliv na

profesní dráhu ženy. Vliv na oba partnery ve stejném rozsahu označilo 14 respondentů a jen 8 dotazovaných uvedlo, že narození dítěte má větší vliv na profesní dráhu muže. Otázka číslo 8: Měli by podle vašeho názoru být stanovené počty mužů a žen ve vrcholné politice?

1. ano

0%

2. ne

72%

3. nevím

28%

76

0% 28% 1 2 3 72%

Na tuto otázku odpovědělo všech 126 dotazovaných respondentů. K mému překvapení si žádný nemyslí, že by měly být stanovené počty žen a mužů ve vrcholné politice. Většina dotázaných, 91 respondentů, uvedla odpověď, že si to nemyslí a zbylých 35 respondentů označilo odpověď „nevím“.

Otázka číslo 9: Myslíte si, že ženy jsou horší řidiči než muži? 1. ano

6%

2. ne

89%

3. nevím

5%

5%

6%

1 2 3

89%

77

K této otázce vyslovilo svůj názor všech 126 respondentů. Znatelná většina, 112 respondentů, si myslí, že ženy horší řidiči než muži nejsou. 8 respondentů má opačný názor a 6 dotazovaných označilo odpověď „nevím“.

Otázka číslo 10: Myslíte si, že existují profese, které by ženy neměly vykonávat? Jestli ano, uveďte příklad:

K této otázce se vyjádřilo pouze 77% respondentů. Tedy 97 dotazovaných nejčastěji uvedlo taková zaměstnání, která jsou fyzicky velmi náročná a nebo s vysokým rizikem. Jako jsou práce v dolech, slévárnách, na stavbách. Práce v zásahové jednotce. A dále profese které nejdou zrovna prestižní jako je třeba hrobník, popelář, nebo řidič fekálního vozu.

Otázka číslo 11: Myslíte si, že existují profese, které by muži neměli vykonávat? Jestli ano, uveďte příklad:

Většina respondentů tuto otázku nezodpověděla a nebo uvedla, že muži nemají při volbě profese žádná omezení. Pouze 8% respondentů uvedlo příklady zaměstnání jako je zdravotní sestra, obsluha solária, kosmetik. Tedy 116 respondentů zastává názor, že muži mohou dělat jakoukoli profesi a pouze 10 dotazovaných by na některých pracovních pozicích muže nechtělo. Jde tu spíš o stránku estetickou, než o to, že by tuto profesi vykonávat nemohli.

Ověřování hypotéz Na počátku kvantitativního šetření jsem si stanovila tři hypotézy, které jsem ověřovala. Stanovené hypotézy jsou následující :

H1 – V naší republice jsou si ženy a muži rovni. Tuto hypotézu se podařilo ověřit jen částečně. Ze zákona je rovnost žen a mužů garantována, ale ve skutečnosti je jen vzdáleným cílem. Z výzkumu je zřejmé, že

78

diskriminace žen je pořád závažný problém. Z celkového počtu respondentů se cítí být diskriminováno 48 dotázaných v některé ze zmiňovaných oblastí. Nejvíce se nerovné postavení žen a mužů projevuje v rodině. Naproti tomu se ve veřejném životě cítí být diskriminováno jen 4% respondentů.

H2 – Diskriminace žen se nejvíce projevuje v rodině. Tato hypotéza se ověřila. Pokud respondenti pociťují diskriminaci, tak nejvíce je to právě v rodině. Žena vykonává větší část prací v domácnosti, je podstatně více limitována narozením dítěte než muž a je více vázána rodinou.

H3 – Při výběru zaměstnání je žena, oproti muži, více limitována. Tuto hypotéza se ověřila. Žena je více limitována při výběru zaměstnání a to hned z několika důvodů. Jedním z důvodů je fyzická zdatnost a také například ohled na těhotenství, mateřství a na specifické potřeby ženy. „ Žena je mužovi úplně rovná, jen rozdíl fyzický budiž uznáván, ona je slabší“ (Tomáš Garrigue Masaryk). Dalším a možná ještě podstatnějším limitem pro ženu je rodina. Většina žen musí volit mezi rodinou a kariérou, mezi výchovou dětí a vlastními ambicemi.

4.5 Závěr výzkumného šetření Provedeným výzkumným šetřením jsem dospěla k závěru, že v naší republice jsou i v současné době ženy diskriminovány. Diskriminace již není tak zjevná a došlo v průběhu vývoje k výraznému posunu, ale neustále přetrvávají nerovnosti mezi postavením muže a ženy. Ženy nejvíce pociťují diskriminaci v rodině. Od tohoto problému se pak odvíjí i následující, jako je diskriminace na trhu práce. Ve veřejném životě se ženy naopak cítí být diskriminovány nejméně.

Způsob, jakým je člověk vychován a ovlivňován vnějším okolím ve svém dětství formuje nejen jeho samotného, ale také to jak se k výchově postaví u svých vlastních dětí a jaké vzorce chování jim předá. Všichni jsme součástí kultury, která vytváří a udržuje stereotypní představy o ženách a mužích. Nejde tedy například o to, že muži

79

vytvářejí a tradují stereotypní představy o ženách – sdílí je jak muži, tak ženy, protože jsou ukotveny ve společnosti, v níž žijeme a tyto představy dále formují i další generaci.

Společnost by si měla uvědomit, že diskriminace je problém, který se netýká jen některých žen, ale týká celé společnosti. Většina mužů a i některé ženy tento problém nevidí tak zásadně, a jsou ženy, kterým tento stav vyhovuje a vlastně nechtějí nic měnit. Jsou spokojené s tradiční dělbou rolí a v tomto duchu dále vychovávají i své děti.

80

Závěr Od základu se mění postavení žen, vytvářejí se nové podmínky pro její reálnou účast na životě a práci. Přetvářejí se názory milionů lidí, mění se hranice tradičního horizontu pracovních oblastí, začínají se odstraňovat bariery přežitků. Rovnoprávné postavení žen ve všech oblastech života je všeobecně uznáváno, ale zatím bohužel není plně uskutečňováno. Změnil se žebříček hodnot ve kterém rodina a domácnost nejsou jedinou a vše určující orientací života ženy, ale jen součástí širokého okruhu sociálních zájmů. Současné postavení ženy se neustále formuje v konfliktu starého s novým. Pořád v naší společnosti přetrvávají stereotypy, které neustále vedou k nerovnému zacházení s muži a ženami, k diskriminaci, která v konečném důsledku dopadá více na ženy, ale v některých oblastech i na muže:

diskriminace žen: • na pracovním trhu • neúčast na mocenských a rozhodovacích procesech • v rodině • násilí páchané na ženách diskriminace mužů: •

svěření dětí do péče po rozvodu

Jsou si u nás ženy a muži rovni? Na základě mnoha údajů se lze domnívat, že ne. Je pravda, že na rozdíl od našich babiček máme, jako ženy, volební právo, můžeme studovat na školách podle vlastního uvážení a jsme si rovny s muži podle zákona, ale i v současnosti je ženě na prvním místě přisuzována role matky, hospodyně a uspokojovatelky základních potřeb.

K odstraněné diskriminace založené na příslušnosti k jednomu či druhému pohlaví je nezbytné tyto stereotypy z myšlení lidí odstranit. K ženským stereotypům patří iracionalita a emocionálnost jako protipól racionálnosti a ovládání emocí u mužů. Každá z těchto polarit implikuje nejen toleranci vůči určitým druhům chování, ale

81

zároveň

i tlak k znemožnění protichůdných projevů. Představa racionální ženy

vyvolává mírný nesouhlas, představa iracionálního muže však budí nevoli a odpor – u mužů i u žen. Stereotyp muže, který se podílí na každodenním provozu rodiny, je negativní a také otec, který se věnuje svým malým dětem nikoli čistě „mužskými“ aktivitami bývá hodnocen jako muž, který ztratil nezávislost a je tlačen, zejména mužskou komunitou, ke konformitě. Tlak na muže, aby si vytvořili a udrželi stereotypní mužské chování, zejména autonomii a emoční kontrolu, je mocný už od časného dětství v rodině a v průběhu zrání i v dospělosti je dále posilován nejen chlapeckou, respektive mužskou skupinou, ale i skupinou ženskou.

Není to záležitostí pouze médií a nebo některého konkrétního úřadu. Je to úkol, který musí vyřešit celá společnost jako celek ve všech oblastech svého působení. Vyrovnaná účast žen a mužů v každé oblasti života představuje důležitou podmínku rovnosti mezi muži a ženami.

82

Resumé Má práce pojednává o postavení ženy v současné společnosti a rodině. Jsou zde uvedeny jen některé aktuální problémy týkající žen. Cílem mé práce bylo zjistit jak je to s rovností mužů a žen v naší moderní a demokratické společnosti a k jakým změnám došlo v průběhu historického vývoje.

Diplomovou práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. V první kapitole je podána charakteristika rodiny od matriarchátu až po současnost,

funkce současné rodiny,

nelehké postavení ženy a dělba práce v rodině. Na závěr této první kapitoly je zmínka o domácím násilí páchaném na ženách.

Druhá kapitola je věnována vzdělání žen a jejich zapojení do pracovního procesu. Konflikt rodinných a pracovních rolí nabývá v životě současných žen stále většího významu. S rostoucí pracovní náročností, se kterou se setkáváme zejména, ale zdaleka ne výlučně, u žen vysokoškolaček, žen ve vedoucích a řídících pozicích a žen podnikatelek, se tyto ženy nehodlají vzdát své rodinné zátěže. Snahou, která rámuje život většiny žen, je snaha skloubit práci a rodinu dohromady.

Třetí část je zaměřena na postavení ženy ve veřejném životě. Feminismus, ženy v politice a v neposlední řadě na prezentaci žen sdělovacími prostředky. Žijeme ve věku reklamy. Pravděpodobnost, že jedinec žijící v soudobé společnosti reklamu jako fenomén nezaznamenal, je téměř nulová, a proto jsem závěrečnou část této práce věnovala i tomuto tématu.

Čtvrtá část této práce je věnována výzkumu. Kvantitativní část výzkumu jsem uskutečnila formou ankety a kvalitativní část formou narativních rozhovorů.

Tato diplomová práce si v žádném případě nekladla za svůj cíl postihnout veškeré problémy týkající se žen v celém společenském spektru , ale zaměřit se jen na některé oblasti a pouze naznačit některé nežádoucí jevy, které ovlivňují život žen a vlastně i mužů v současné společnosti.

83

Summary This work deals with the role of women in today’s society and family. It addresses only some of the current issues that women face. I concentrated on the topic of anti-female discrimination in our modern and democratic society and on the changes it has undergone in the course of history.

The thesis is divided into four chapters. The first chapter outlines the nature and development of family from the matriarch society till nowadays, functions of today’s family, difficulties of female role, and division of labour in family. In the conclusion of this chapter, I mentioned domestic violence against women.

The second chapter focuses on education and careers of women. The conflict between the family and career roles in the lives of modern women becomes increasingly important. Despite the ever increasing job demands on women, in particular including but not limited to women with university educations, women in top and managerial positions and business women, these women do not plan to give up the burden of family care. The majority of women struggle to balance both job and family in their lives.

The third part is focused on the woman’s position in public life, feminism, women in politics, and, last but not least, on the presentation of women by media. We live in the time of advertising. The probability that an individual living in today’s society does not perceive advertising as a phenomenon equals almost to zero. Therefore the final part of this work was aimed at this issue as well.

The fourth part of this work concentrates on research. The quantitative part of the research was carried out in the form of a public inquiry, while the qualitative part was conducted in the form of narrative conversations.

This thesis did not aim at tackling all the problems women face within the entire social environment, but rather at outlining several areas only and focusing merely on some negative aspects in today’s society influencing lives of women and, in effect, lives of men as well.

84

Odkazový aparát 1)

podrobněji popisuje Eva Bártová (5:11-35 )

2)

podrobněji. Lenderová M. (11: 74)

3)

podrobnějí popisuje Eva Bártová (1:81)

4)

podrobněji Eva Bártová a Jaroslava Bauerová ( 6:30)

5)

http://www.czso.cz/

6)

www.MPSV.cz

7)

podrobněji bulletin MV, odboru prevence kriminality, Za Zavřenými dveřmi – domácí násilí.

8)

Eva Bártová a Jaroslava Bauerová ( 6:129)

9)

podrobněji M. Lenderová (11: 39-68)

10)

Marta Brtníková, Žena a její svět ( 7: 84)

11)

www.MPSV.cz

12)

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

13)

Gender – koncept, který odkazuje na sociální konstrukci maskulinit a femininit a

jejich

reprodukci

v sociálních

vztazích,

mocenských

strukturách

a v institucionálních praktikách společnosti. V čase se může různit a různí se jak v rámci jedné kultury, tak mezi kulturami. 14)

podrobněji na http:/ www.genderonline.cz

15)

jmenujme například egyptskou královnu Kleopatru, Kateřinu Velikou, anglickou královnu Alžbětu I. Marii Terezii apod.

16)

Eva Bártová a Jaroslava Bauerová ( 6:223-224)

17)

podrobněji M. Lenderová (11: 229-231)

85

18)

podrobněji v článku Lindy Sokačové autorka pracuje v Gender Studies, o.p.s http:/ www.genderonline.cz

19)

Reprezentace žen v médiích (23: 14-15)

20)

www.rovneprilezitosti.cz

21)

podrobněji M. Lenderová (11: 270-271)

22)

Ženy a muži v datech ( 24 : 42)

23)

podrobněji M. Lenderová ( 11 : 274)

24)

www.rovneprilezitosti.cz

25)

www. genderonline. cz (Oates-Indruchová, L.1999. Gender v médiích: Nástin šíře problematiky. In: Společnost žen a mužů z aspektu gender.)

26)

www. genderonline. cz

(Pavlík 2002. Gender a média. Stručný úvod do

problematiky. In: Ženská práva jsou lidská práva 27)

podrobnějí v článku Johany Jonákové, autorka pracuje v Gender Studies, www.genderonline.cz

28)

Strauss, A; Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu : Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice : Albert, 1999, s. 42–45.

29)

Strauss, A; Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu : Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice : Albert, 1999, s. 70.

30)

Strauss, A; Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu : Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice : Albert, 1999, s. 70.

86

Seznam literatury Tištěné prameny 1) Listina základních práv a svobod 2) Zákon o rodině 3) Zákoník práce 4) Úmluva o právech dítěte

Knihy 5) Bártová E. Postavení a sociální participace ženy v různých sociálně ekonomických systémech. 1. vyd. Praha: Horizont 1977. 220 s.

6) Bauerová J., Bártová E. Proměny ženy v rodině, práci a ve veřejném životě. 1. vyd. Praha: Svoboda 1987. 306 s.

7) Brtníková M. ˇZena a její svět. 1. vyd. Praha: Horizont 1985. 168 s.

8) Kopíčková B. Historické prameny k studiu postavení ženy v české a moravské středověké společnosti. 1. vyd. Praha: Historický ústav 1992.155 s. ISBN 80-8526811-6

9) Kopřiva K. Mach J. Když vás trápí někdo blízký, 1. vyd. Praha: Portál 1999. 175 s. ISBN 80-7178-337-4

10) Landa P. Ženy! Ženy! Ženy! 1. vyd. Praha: Academia 2001. 166 s. ISBN 80-200-0868-3

11) Lenderová M. K hříchu i k modlitbě. 1. vyd. Praha: Mladá fronta 1999. 304 s. ISBN 80-204-0737-5

87

12) Matějíček Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, 1. vyd. Praha: Portál 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6

13) Matoušek O. Rodina jako instituce a vztahová sít , 3. vyd. Praha: Slon 2003. 161 s. ISBN80-86429-19-9

14) Možný I. Moderní rodina (mýty a skutečnosti) 1. vyd. Brno: Blok 1990. 182 s. ISBN80-7029-018-8

15) Oakley A. Pohlaví, gender a společnost, 1. vyd. Praha: Portál 2000. 171 s. ISBN 80-7178-403-6

16) Pávek F. Kalendář pravidel pro manžele, snoubence a rodiče. 1 vyd. Praha: Mladá fronta 1990. 272 s. ISBN 80-204-0191-1

17) Rheinwaldová E. Rodičovství není pro každého, 1. vyd. Praha: Motto 1993. 175 s. ISBN 80-901338-4-3

18) Singly F. Sociologie současné rodiny, 1. vyd. Praha: Portál 1999. 127 s. ISBN 80-7178-249-1

19) Slušná N. Postavení ženy ve společnosti, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova 1987. 123s. 20) Strauss A., Corbinová J., Základy kvalitativního výzkumu, 1 vyd. Boskovice: Albert, 1999. 228 s. ISBN 808583460X

21) Střelec S. Kapitoly z teorie a metodiky.1.vyd. Brno: Paido 1998. 189s. ISBN 80-85931-61-3

22) Uzel R. Mýty a pověry v sexu. 1 vyd. Praha: Práce 1990. 160s.ISBN 80-208-0936-8

88

Informace získané z Internetu 23) www. MPSV.cz 24) www. genderonline.cz 25) www. rovneprilezitosti.cz

Publikace 26) Reprezentace žen v médiích. Gender Studies, o.p.s. Praha 2002 27) Ženy a muži v datech. ČSÚ Praha 2003. ISBN 80-250-0205-5 28) Za Zavřenými dveřmi – domácí násilí. Bulletin MV, odboru prevence kriminality. MV Praha 2001

89

Seznam příloh 1. Anketa 2. Přepisy rozhovorů

90

Příloha 1 Anketa V reálném životě je důležité rozpoznat zda a jakým způsobem příslušnost k pohlaví určuje, popřípadě znesnadňuje svobodná životní rozhodnutí. Je nesporné, že pro rovnost mužů a žen bylo již vykonáno hodně a v řadě oblastí společenského života se běžně uplatňuje. Existuje však ještě mnoho takových oblastí, kde je rovnost pohlaví jen vzdáleným cílem. Předem děkuji za vyplnění této ankety a vaši pomoc při mé diplomové práci. Vámi zaslané údaje budou anonymně zpracovány a použity pouze k uvedenému účelu. Vybrané odpovědi v tabulkách označte prosím písmenem „X“. 1. Myslíte si, že jsou v naší republice rovné příležitosti pro ženy i muže? 14  ano 55  spíše ano 35  spíše ne 22  ne 2. Pokud se cítíte diskriminováni, krátce popište v jaké oblasti tento problém cítíte jako nejzásadnější (zaměstnání, v rodině, v politice a pod.): ............................................................................................................................................. 3. Kdo z partnerů, podle vás, vykonává větší část prací v domácnosti (úklid, praní, žehlení, příprava jídla)? 97  žena 21  oba partneři společně 8  muž 4. V USA se dnes mnoho žen cítí být uraženo, když jim muž dá přednost ve dveřích. Domníváte se, že bude podobný postoj rozšířen i u nás? 14  ano 97  ne 15  nevím 5. Zamyslete se nad tím jak ve vašich představách vypadá ideální žena a krátce popište: ............................................................................................................................................. 6. Zamyslete se nad tím jak ve vašich představách vypadá ideální muž a krátce popište: ............................................................................................................................................. 7. Narození dítěte do rodiny má podle vás větší vliv na profesní dráhu: 104  ženy 8  muže 14  obou partnerů ve stejném rozsahu

91

8. Měli by podle vašeho názoru být stanovené počty mužů a žen ve vrcholné politice? 0  ano 91  ne 35  nevím 9. Myslíte si, že ženy jsou horší řidiči než muži? 8  ano 112  ne 6  nevím

10. Myslíte si, že existují profese, které by ženy neměly vykonávat? Jestli ano, uveďte příklad: ............................................................................................................................................. 11. Myslíte si, že existují profese, které by muži neměli vykonávat? Jestli ano, uveďte příklad: .............................................................................................................................................

92

Příloha 2 Rozhovor č.1: Marie Věk:

58 let

Vzdělání:

středoškolské s maturitou

Rodinný stav: vdaná Počet dětí:

2

Dnes si vlastně uvědomuji, že diskriminaci jsem zažila už v dětství, v rodině i když tehdy se to snad tak nenazývalo, ale co si pamatuji tak moje matka chodila do práce, vařila, prala, vykonávala všechny domácí práce včetně uskladňování uhlí a otec byl hlava rodiny a kromě toho, že chodil do práce, doma nedělal absolutně nic. Večeři musel mít na stole, když přišel z práce, což bývalo tak kolem deváté hodiny večer po návratu z hospody. Pokud byly volné pouze neděle tak celou neděli prospal a pak když byly volné i soboty, prospal i ty. Stával pouze k jídlu. Jinak na práci jsem bývala s matkou sama. Pokud by matka nechodila do práce neměli bychom ani peníze. Otec si nechával část výplaty sám pro sebe a nebo také na domácnost nedával nic. Nové věci, jako třeba tehdy tranzistorové rádio, se muselo schovávat, aby to otec nevěděl a neviděl. Pokud by se matky, dá se říct nebál, byly bychom i bity. Možná i to byl jeden z důvodů proč jsem se celkem brzy vdala a odešla z domova. Vlastně to ani tak brzy na tehdejší dobu nebylo. Vdávala jsem se, když mi bylo dvaadvacet let. Tehdy už to bylo téměř pozdě. Většina mích kamarádek a spolužaček už byla vdaných. Brzy jsem zjistila, že to byla asi největší chyba v mém životě. Můj manžel mi hned po svatbě řekl : „ teď jsi moje žena a já si budu dělat co budu chtít“. Taky se podle toho choval a naše manželství netrvalo ani rok. Můj tehdejší muž neměl o rodinu vůbec zájem a jeho postoj nezměnilo ani narození naší dcery. Zato rozvod pěkně komplikoval, ten trval čtyři roky a bylo to vážně hrozné období. Když jsem pak, se svoji malou dcerkou, potkala svoji první lásku myslela jsem, že jsem všechno prohrála, a uvědomila si ještě víc, jakou chybu jsem uspěchanou svatbou udělala. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Letos v srpnu oslavíme společně třicáté výročí naší svatby. Bylo to úplně něco jiného, neříkám že můj manžel je ideální, ale kdo je? Všude se něco najde, ale my jsme šťastni a vůbec si nedovedu představit svůj život bez něj. Narodil se nám syn, ale můj muž nedělal mezi ním a moji dcerou z prvního manželství žádné rozdíly. Má ji rád a stejně tak si myslím i ona jeho. Když byly děti

93

malé, manžel hodně pracovně cestoval a tak jsem se o domácnost a výchovu starala převážně já. Když si vzpomenu, jak jsem musela ráno syna budit a vozit ho do jeslí skoro přes celé město, protože blízko nebylo místo. Pak utíkat do práce, odpoledne ho vyzvednout, nakoupit, uvařit, s dcerou udělat úkoly do školy, ještě se postarat o domácnost. Byla jsem uštvaná někdy jako pes. Jinak se to dělat nedalo, ale manžel se mi snažil pomáhat jak to jen šlo a byli jsme mladí. Dnes už si to neumím představit. Třeba z domácích prací praní a žehlení nechával čistě na mně. Dodnes neumí pustit pračku a kde mám schovanou žehličku to taky neví. Zato vařit umí možná lépe než já. Například kapustu, dcera ji nikdy nechtěla uvařit ode mne, ale vždycky od táty. Taky úklidu se nebrání, když vidí, že je potřeba vysát, tak vezme vysavač a prostě vysaje. Ovšem zase ho nemůžu přechválit, není to tak často. Dnes sice už necestuje, pracuje v místě bydliště a jen od pondělí do pátku, ale zůstali jsme samy. Děti jsou velké, mají vlastní rodiny a chodí jen na návštěvu. Já jsem v invalidním důchodu a doma. Teď mám klid a tak hodně čtu a začala jsem i vyšívat. Jsem ráda, že se můžu starat o domácnost a o manžela. Před nedávnem jsme se přestěhovali do menšího bytu a náš původní nechali synovi. Byl to opravdový byrokratický maratón. Jen těch tiskopisů, formulářů, razítek a toho chození po úřadech bylo nepředstavitelně. Všechno jsem musela vyřídit já. Manžel chystal nový byt. Maloval, stěhoval a na mne zbylo vyřizování. Moc ráda bych si to sním vyměnila, ale on dostane kopřivku, jen když si má jít pro dopis na poštu. Třeba peníze z našeho účtu taky nepůjde vybrat a raději se vymluví, že neví jak se podepsal na podpisovém vzoru. Je to prostě tak. Vím, že jakékoli vyřizování zůstane vždycky na mě. Tak to bylo vždycky a určitě to tak bude i dál. Jak už jsem říkala, jsem v invalidním důchodu a do práce se nechystám. Když jsem v zaměstnání skončila, bylo mi to moc líto, ale už jsem se s tím celkem vyrovnala. Chodila jsem tam ráda. Po skončení střední školy jsem nastoupila k vojenskému útvaru jako účtovatelka proviantu. Práce byla zajímavá a lidé kolem byli vstřícní, ochotni vysvětlit a pomoci. Tuto práci jsem vykonávala dva roky, než se vrátila kolegyně, která ty roky byla s manželem v zahraničí. Pak jsem přešla na správu budov rovněž jako účtovatelka. Pak jsem otěhotněla a odešla na mateřskou dovolenou. Po půl roce, což byla dřív mateřská, jsem se vrátila do zaměstnání, ale bylo mi řečeno, že paní, která moji práci vykonávala, se velmi dobře zapracovala, a k mojí smůle byl náš náčelník její velice dobrý známí, tak mi nabídli místo jiné. Vzala jsem tedy místo účtovatelky na evidenční skupině. Po tomto přístupu nadřízených jsem byla rozhodnuta odejít, ale velitel útvaru mi nabídl 94

místo knihovnice, což mne zlákalo, protože celý život moc ráda čtu. Práce mne opravdu bavila. Jelikož se mi narodilo druhé dítě a tato práce znamenala poměrně hodně služebních cest po Moravě, ale i na Slovensku přijala jsem nabídku vykonávat funkci účtovatelky proviantu. Byla to práce zajímavá, i když náročná, protože v té době byl útvar kolos, což znamenalo každý měsíc zkontrolovat 26 účtů venkovních jednotek plus 15 pozorovacích hlásek. V té době, ale náčelník proviantu, byl velice rozumný a spolehlivý člověk, jestli se to tak dá říct. Rozděloval práci rovnoměrně mezi všechny příslušníky skupiny. Bylo to fajn, ale náčelník dostal nabídku nového místa blíž k domovu a odešel. Odešla jsem i já na finanční skupinu. Ale nový náčelník proviantu mě přesvědčil abych se vrátila, že už celou problematiku dobře znám a tak jsem se vrátila. To byla asi druhá největší chyba mého života a stála mne hodně nervů. Situace se začala měnit. Náčelník byl přesvědčen, že na práci jsou jen podřízení. Se svým zástupcem se nesnášel, ale byl to chlap, takže si k němu nic moc nedovolil. Tak se práce pomalu a jistě začala navršovat mě. Jelikož jsem nechodila na obědy, i v polední přestávce jsem dostala nějakou práci, abych se náhodou nenudila. Nejhorší na tom všem bylo, že i když to všichni věděli, nikdo se mne nikdy nezastal, jen mne litovali. V roce 1990 se útvar přestěhoval na Slatinu. Ubylo účtů, za to se začalo vařit pro 600 lidí. Byla to zase nová práce. Ale přístup nadřízeného se nijak nezměnil. Když šéf spí v kanceláří, má se dobře, ale pro nás ostatní to byly galeje. Moje ješitnost a možná i hrdost mi nedovolily odejit se špatnou pověstí. Teprve v roce 1995 přišla opravdu důkladná prověrková komise a tehdy jsem dopadla ve výkonu funkce z našeho čtyřčlenného kolektivu nejlépe. Účty byly vyhodnoceny jako výtečné. Tehdy jsem se dozvěděla o uvolněném místě u sousedního útvaru a rozhodla jsem se odejít. Řekla bych, že to bylo nejlepších devět let mého života. Seznámila jsem se lidmi, kteří při opravách letecké techniky byli tak nějak závislí jeden na druhém a dalo by se říci, že tady nehrála roli hodnost, funkce, zařazení, ale jen zodpovědnost za odvedenou práci. Stáli prostě jeden za druhým a všichni za všemi. Každý si vážil práce toho druhého. Bez náhradních dílů by nebyla technika opravena, bez techniků a mechaniků by technika nelítala, bez svědomité a zodpovědné práce by mohlo dojít k leteckému neštěstí. Vojáci si vážili práce občanů a naopak, nebyl zde žádný rozdíl. I když jsem od původního útvaru odešla po šestadvaceti letech, tak jsem nelitovala. Litovala jsem jen toho, že jsem neodešla dřív. Taky tady nikdy nezáleželo na tom jestli je to ženská jako občanský zaměstnanec nebo ženská jako voják a nebo chlap. Vlastně si uvědomuji až teď že

95

diskriminace v odměňování žen byla vlastně na evidenční skupině, kde nastoupil jako účtovatel chlap. Ještě u starého útvaru a měl nejvyšší plat, nejvyšší odměny i když práci dělal úplně stejnou jako další tři účtovatelky. Bylo to odůvodněno kolektivu tím, že je přece živitel rodiny. To , že jedna z účtovatelek byla rozvedená a starala se sama o dvě děti nikoho nezajímalo. Ona přece na děti dostává alimenty.

Rozhovor č.2: Míla Věk:

54 let

Vzdělání:

střední odborné

Rodinný stav: vdova Počet dětí:

2

Narodila jsem se a vyrůstala v malé vesnici na Třebíčsku. Moji rodiče pracovali v místním JZD a moc času na mne neměli. Měla jsem o sedmnáct let starší sestru, která se brzy vdala a měla svou rodinu a dvě děti. Spíš jsem byla u nich než doma, taky mne brali i na dovolenou, protože s našima jsem nikam nejezdila. Ti měli svoje králičky, slepice a takové malé hospodářství. Nikam proto nejezdili a byli pořád doma. Máma se mimo práce v JZD starala i o domácnost a táta zase o zvířata a hospodářství. Co si pamatuji, tak byli oba takoví uzavření a všechno muselo být, tak jak se sluší a patří. Tak aby nás nikdo nemohl pomlouvat. Byla jsem ráda, že můžu k Maně – to byla sestra. Vlastně se svou neteří a synovcem jsem vyrůstala spíš jako se sestrou a bratrem, nebyli o moc mladší. Moje skutečná sestra mi dělala maminku a já jejím dětem starší sestru. Sestřin manžel byl moc fajn, a smířil se s tím, že mají v rodině jednoho člena navíc. Pak si ale našel práci ve městě a odstěhovali se. To bylo pro mě hodně smutné. S rodiči jsem si zas tak moc nerozuměla. Po základní škole jsem se šla učit tkadlenou. Odjela jsem na internát a byla jsem celkem ráda, že jsem pryč z domu. Po vyučení jsem chvíli pracovala jako tkadlena, ale pak jsem si našla přítele, vdala jsem se a odešla za ním do Brna. Brzy se nám narodila holčička a za dva roky na to chlapec. Manžel byl moc šťastný, že má syna, ale také to bylo složité. Měli jsme problematické bydlení. Napřed jsme bydleli u manželových rodičů v bytě, kde byly všehovšudy dva pokoje. Manželovi rodiče jsem sice ráda měla, ale nebylo to ideální. Maminka byla moc fajn a dodnes ji 96

mám moc ráda, ale s tatínkem měli sami dost svých problémů a na tak malém prostoru to bylo nesnesitelné. Pak jsme dostali konečně vlastní byt, no spíš jeden pokoj, kuchyňka, záchod na chodbě a bez koupelny. Byla to těžká doba. Pak se nám podařilo svépomocí získat byt na jednom brněnském sídlišti. To byla změna, čtyři plus jedná a to první kategorie. Všechno se zlepšilo. Já jsem si našla práci uklizečky ve školce. Práce mi vyhovovala hlavně kvůli dětem. Můj manžel pracoval celý život jako řidič a tak měl nepravidelnou pracovní dobu a to i o víkendech. Společný víkend jsme měli tak možná jednou do měsíce. Tak já jsem si vždycky našla takovou práci, abych se mohla starat o děti. Vlastně jsem většinou pracovala jako uklizečka a jednou jako leštička zlata u jedné malé soukromé firmy. Ta práce mne taky bavila, ale byla moc náročná na ruce a já jsem s nimi musela na operaci. Po operaci jsem zůstala doma a vlastně jsem se nechala živit od manžela a syna, který s námi ještě bydlel. Ten už taky začal pracovat jako řidič stejně jako jeho otec. Moc jim to vyhovovalo a práci mi spíš rozmlouvali. Nemohla jsem se jim divit. Byla jsem tedy doma a dělala pro ně první poslední. V domácnosti se nemuseli starat vůbec o nic. Vlastně to tak bylo i když jsem chodila do práce, ale ani mi to tak nepřišlo. Prostě ženská se musí o domácnost a o chlapa postarat. Tak jsem na to byla zvyklá už z domova a tak to prostě bylo. Nikdy jsme neměli nijak moc peněz, a tak jsem se musela zařídit a naučit se hospodařit. Vždycky ale muselo zůstat na benzín a taťkovi na cigarety. Manžel byl vášnivý rybář, tak jsme jezdili hodně do přírody a pořídili jsme si i obytný přívěs. Bohužel si ho manžel moc neužil. Před dvěma lety zemřel na rakovinu. Syn se odstěhoval ke své přítelkyni se kterou si já bohužel vůbec nerozumím. Dcera už je mimo domov delší dobu a tak jsem zůstala sama. Nevěděla jsem co dělat a myslela jsem si, že se z toho zblázním. Je to pořád těžké, ale už jsem si konečně našla práci a tím se to trochu zlepšilo. Pracuji v jedné větší firmě jako dělnice. Sice motám drátky na cívku a ještě v úkole, ale aspoň mám tu práci. Na dílně jsme samy ženský a chlap je jen náš mistr. Teď, když je hodně práce tak tu máme i Slovenky, Ukrajinky a taky Polky. Sice je to hrozně špatně placený a tak se budu muset asi přestěhovat, ale jsem ráda i za takovou práci. Náš byt, který byl plný lidí je najednou prázdný a já si ho už nebudu moct dovolit. Nevím co budu dělat, ale musím se vzpamatovat a začít jednat. To, že mi manžel zemřel, je pro mně moc bolestný. Ze začátku jsem nebyla schopna vůbec ničeho. Taky jsem nebyla zvyklá něco vyřizovat, to všechno dělal manžel. Teď jsem se musela začít o všechno starat sama. Je to pro mne hrozná ztráta a myslím, že se už nikdy úplně nevzpamatuji.

97

Rozhovor č. 3:Vlasta Věk:

54 let

Vzdělání:

střední odborné

Rodinný stav: vdaná Počet dětí:

2

Na svoje dětství moc ráda nevzpomínám, protože jsem byla nejstarší z pěti dětí. Vzhledem k tomu, že jsem byla nejstarší, musela jsem zastat nejnáročnější fyzickou práci, a to jak na poli, tak i v domácnosti a ještě se starat o sourozence. Bydleli jsme v malé vesnici u Mikulova a tak byla práce pořád. Měli jsme pole a taky domácí zvířata. Taky mne můj otec často za některé věci, které se mu nelíbily nebo se mi nepovedly, zbil. Otec pracoval celý svůj život jako pokrývač a maminka jako dělnice. Co si pamatuji, tak veškeré domácí práce dělala pouze maminka a já. Otec se staral o hospodářství, ale i tak jsme mu museli všichni pomáhat. Otec měl svůj zamčený pokoj, kam nikdo z nás nesměl a já vlastně dodnes nevím proč. Byla jsem ráda, že jsem se seznámila se svým budoucím manželem, který byl na vojně v Mikulově a strážil státní hranice jako psovod. Ještě když byl můj přítel na vojně, tak jsme se vzali a hned po skončení jeho vojenské služby jsme se odstěhovali do Ostravy, kde jsme dostali byt. Můj muž tam nastoupil k vězeňské službě a já jsem začala pracovat jako prodavačka v cukrárně. Za nedlouho se nám narodila dcera a já jsem zůstala doma a starala se o ni. O rok později se nám narodil syn. Manžel se mi snažil pomáhat v domácnosti i s dětmi. Brzy jsem nastoupila do práce, zase jako prodavačka. Práce a dvě malé děti, bylo to náročné. S manželem jsme se podělili o veškeré domácí práce a tak to vlastně u nás máme dodnes. Dětem se manžel hodně věnoval, když měl čas, vzal děti ven, abych si mohla něco doma v klidu udělat a nebo si aspoň uvařit kafíčko a přečíst nějaký časopis. Na manžela si v tomhle ohledu vůbec nemůžu ztěžovat. Je pravda, že jsem se musela přizpůsobit jeho práci, ale to mi nevadilo. Žena má navíc následovat svého muže. Několikrát jsme se v životě stěhovali, když byl manžel přeložen do jiné věznice. Já jsem prodavačka, to jsem dělala celý život a obchody jsou všude. Nikdy jsem s tím neměla žádný problém. Práce mě bavila a ještě baví, i když už mám zdravotní problémy. Diskriminaci jsem v obchodě nijak nepociťovala. Vystřídala jsem několik provozoven, ale většinou tam byly ženský. Chlap byl jen skladník, a to většinou takové méně složité povahy, a někdy vedoucí, to je pravda. Asi měl větší šance na vedoucí místo, ale nijak 98

mi to nevadilo. Dnes už se situace trochu změnila a máme i muže prodavače – co chodí i do pokladny, ale nějaké rozdíly jsem nezaznamenala. Sama teď pracuji jako vedoucí jednoho úseku v naší prodejně. Mám pod sebou několik zaměstnanců a rozdíly rozhodně nedělám a snažím se všem měřit stejným metrem. Spiš sympatizuji s ženami, co mají rodinu a starosti s dětmi. Sama vím jaké to je, když jsou děti třeba nemocné a babičky daleko nebo vůbec. Svoje děti jsem se snažila vychovávat stejně a nedělat rozdíly. Třeba domácí práce si rozdělovali rovnoměrně a tak i můj syn pomáhal v kuchyni nebo uklízel. Dokonce ho vaření baví dodnes a jsem ráda, že se dokáže sám o sebe postarat.

Rozhovor č. 4:Magda Věk:

34 let

Vzdělání:

středoškolské s maturitou

Rodinný stav: vdaná Počet dětí:

1

U nás doma to bylo tak, že matka se starala o rodinu a domácnost. Otec se věnoval spíš práci a svým zájmům. Mám dva starší bratry, ale už odmala mě mamka úkolovala s pomocí v domácnosti víc než je. Na jednu stranu jsem teď ráda, že jsem se naučila vařit a další důležité věci pro domácnost. Dřív mne to, ale štvalo. Bráchové blbli venku a já jsem musela pomáhat. Někdy jsem měla vztek a bylo mi to líto. Bráchům jsem záviděla i to, že nemuseli až tak dodržovat večerní návraty a mohli se chodit víc bavit. Já jsem musela být slušná holka a nemohla jsem si dovolit neposlechnout. Vlastně mám pocit, že musím poslouchat i dnes, když jsem vdaná a mám svoji rodinu. Bydlíme s našima a s bratrem v jednom domě. Vlastně to byl taky důvod proč jsme se s manželem vzali. Chodili jsme spolu asi čtyři roky a pak se naši rozhodli, že se bude náš dům rekonstruovat. Už to bylo na spadnutí a domek byl spíš zřícenina. Nejstarší bratr byl už v té době mimo, byl ženatý a měl dvě děti. S manželkou bydleli ve svém bytě. Bylo jisté, že investice do opravy baráku budou opravdu velké, ale muselo se to začít řešit. Jako rodina jsme se rozhodli, že v domě po opravě budou tři byty a náklady si rozdělíme. Nejstarší bratr je úspěšný podnikatel, ale celou rekonstrukci rozhodně platit nehodlal, zvlášť když tam nebydlí. Tak zaplatil podíl za rodiče, s tím že

99

pak bude ta jejich část patřit jeho dětem. Já s bratrem jsme se museli o náklady taky podělit. Řešila jsem tu otázku smím, tehdy ještě budoucím, mužem a ten mi řekl, že to nějak spolu zaplatíme, jen že nehodlá cpát peníze do cizího a abychom se vzali. Pak že spíš dostaneme úvěr a všechno bude jednodušší. Tak jsme se vzali. Teď to asi vyznělo blbě, samozřejmě jsme se měli rádi a určitě bychom se vzali i tak, ale situace to trochu uspíšila. Letos už vlastně budeme mít desáté výročí svatby. Ze začátku to bylo moc fajn i když jsme oba celkem rozdílní. Oba pracujeme u policie. Manžel tam pracoval přede mnou a když jsme spolu začali chodit, tak mne přemluvil abych taky nastoupila do služby. Jsem původem dámská krejčová a tak to pro mne byl úplně jiný svět. Rozhodně toho nelituji, ale byly chvíle, kdy jsem i brečela. Třeba, když jsem musela jet na speciální tříměsíční kurz do Jihlavy. Manžel mně,ale v té době podržel a já jsem školu dokončila. Nastoupila jsem v Brně na dopravní inspektorát. Nebyl to sice žádný med, ale práce mne bavila. Ženských na oddělení moc nebylo a chlapi ze začátku nás ženský moc nebrali, měli strach, že budou muset dělat za nás, ale pak se tam utvořil opravdu dobrý kolektiv. Vídali jsme se i mimo práci a pořádali různé akce. Když jsem otěhotněla, už jsem nemohla sloužit v přímém výkonu a poslali mě do kanceláře. Manžel si v té době dodělával policejní akademii v Praze a po jejím ukončení postoupil na místo zástupce vedoucího obvodního oddělení. Můj muž je hodně ambiciózní a já mu to přeji. Práce ho baví a dokáže se pro ni hodně obětovat. Jen mne mrzí, že už ne tak pro mne. Myslím, že práce je pro něj na prvním místě, pak posilovna a pak asi až mi. Před pěti lety se nám narodila dcera. Zůstala jsem doma a starala se o dceru celé tři roky. Manželovi to vyhovovalo. On bude dělat kariéru a já se mu postarám o teplo rodinného krbu. Měl vždycky uvařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno

a to mu

maximálně vyhovovalo. Mně to vlastně taky vyhovovalo a byla jsem ráda, že jsem doma. Tři roky utekli jako voda a já musela zase do práce. Na své původní místo jsem se už vrátit nemohla. Práce na směny a ještě někdy s koncem podle potřeby, nešla dohromady se starostmi o dítě. Manžel dostal nabídku dělat velitele směny u jednoho specializovaného útvaru a to samozřejmě neodmítl. Taky tam má víc peněz a ty potřebujeme pořád. Ještě nemáme všechny dluhy zaplaceny a tak se hodí každá koruna. Času má, ale ještě míň než dřív. Já jsem sice zůstala u policie, ale už ne v přímém výkonu, ale na úseku správních činností. Musela jsem vzít místo, které mi zajišťuje pravidelnou pracovní

100

dobu. Nejsem tak ambiciózní jako můj muž a po nějakých postupech nahoru netoužím. Taky by to ani nešlo aby dělali kariéru oba. U nás je to manžel. Jsem spokojená s tím co mám. Taky už jsem přemýšlela, v souvislosti s novým policejním zákonem, že bych odešla do civilu, ale na to nemám odvahu. Ke své původní profesi už bych se vrátit nechtěla a tak bych beztak zase dělala nějakou administrativu a tady mám aspoň nějaké ty sociální jistoty. Dcera už půjde příští rok do školy a nastanou nám nové starosti. Ještě bych ráda měla další dítě, ale to nepřipadá v úvahu. Naše manželství moc nefunguje, a netroufám si odhadnout jak dopadne. Mám pocit, že každý si jedeme po své linii a nijak často se nepotkáváme. Proto se nebudu pouštět do takových akci. Je mi jasné, že další dítě by našemu manželství určitě nepomohlo a situace by se jen ještě víc zamotala. Nedovedu si představit, že bych pak zůstala sama a dvě děti na krku. I s jedním by to bylo moc těžké. Sice bydlím v baráku s rodiči, ale samostatně. Navíc naši mají na venkově chalupu se zahradou a většinu roku jsou pryč. Tak nějaká výrazná pomoc s hlídáním nehrozí. Navíc už jsou oba celkem v pokročilém věku a mají rádi svůj klid. Prostě svoje problémy si musíme řešit sami. Uznávám, že si za svoji situaci můžu hlavně sama, ale byla jsem tak vychovaná a asi jiná beztak nebudu. Ženská má bít potvora a umět si prosadit svou. Já jsem chtěla být dobrou ženou, která se dokáže postarat o rodinu a tím jsem si asi manžela rozmazlila a přestal si toho vážit. Asi by potřeboval nějakou potvoru o kterou by se musel starat a pak by mu to možná došlo. Jenže já taková prostě neumím být. Jsem ráda, když mám doma hezky uklizeno, navařeno, napečeno a jsem ráda, když to někdo ocení. Doufám, že naše dcera v tomhle nebude po mě, ale bude spíš po mém muži. Moc bych jí přála , aby měla odvahu se v životě prosadit.

Rozhovor č.5: Markéta Věk:

34 let

Vzdělání:

vysokoškolské

Rodinný stav: rozvedená Počet dětí:

1

V dětství jsem nepociťovala žádný rozdíl v chování rodičů ke mě a mému bratrovi. Dávali nám lásku stejným dílem.Vůči sobě se chovali hezky a vzájemně si pomáhali s domácími pracemi a starostí o nás.

101

Po založení vlastní rodiny jsem se snažila jít ve šlépějích mých rodičů. To se mi v podstatě podařilo. Manžel mi pomáhal s úklidem domácnosti a zároveň se velmi dobře staral o dceru. Je pravda, že jsem ho k domácím pracím musela nutit - neudělal nic sám od sebe, ale vždy provedl to, co jsem po něm chtěla. Úklid probíhal pravidelně v sobotu - dalo by se říct, že to byl náš rituál. Také velmi rád vařil, čímž mi samozřejmě velmi pomáhal. Úklid po vaření byl ale na mě. Po mém nástupu do zaměstnání po mateřské dovolené jsme potřebovali pomoc mých rodičů. A to z důvodu krátké otevírací doby školky. Oba jsme v té době pracovali v Brně a mnohdy pro nás bylo obtížné zajistit vyzvednutí dcery ze školky. Později jsem měla zaměstnání, při kterém jsem byla během celého týdne mimo domov. V tu chvíli byla celá starost o dítě i domácnost na manželovi. Musím uznat, že to zvládal bez problémů (samozřejmě vyjma úklidu). Se sexuálním obtěžováním jsem se na pracovišti nikdy nesetkala. Ani osobně ani z doslechu. S diskriminací ano, protože momentálně jsem na stejné pozici s jedním kolegou a ten za úplně stejnou práci bere mnohonásobně vyšší plat. Prý je to dáno historicky. Plat není možné mu snížit, ale zároveň není snaha o zvýšení platu pro mě. Nejde jen o plat, ale i další věci. Třeba, když jsem se rozváděla, nebylo to pro mne lehké, spoustu věcí jsem musela řešit přes telefon. Máme stanovený měsíční limit na soukromé hovory. Ten jsem přetáhla a rozdíl mi byl stržen z platu. Když telefon přetáhl kolega, když se zakecal s kamarádem v zahraničí, nic se nestalo a vedoucí mu to prominul. Na mateřskou jsem nastoupila hned po dokončení střední školy. Po jejím ukončení jsem nastoupila do zaměstnání. Začátky byly krušné – musela jsem sladit odvody a vyzvedávání dcery ze školky s dojížděním do Brna. Naštěstí nám pomáhali rodiče. Měla jsem velmi tolerantního manžela, který mi umožnil, abych se mohla věnovat své kariéře. Často jsem bývala mimo domov. V současné době by pro mě bylo velmi problematické odejít znovu na mateřskou. Vypadla bych z pracovního procesu. A také bych neměla jistotu návratu na svou současnou pozici, která mě velmi baví. V neposlední řadě bych přišla o svůj příjem. Výše mateřského příspěvku je nízká a musela bych se velmi uskromnit. Přiznám se, že nevím, jak bych to zvládla. Ale přesto všechno o dítěti ještě intenzívně uvažuji . Závěrem bych snad jen shrnula, že v naší společnosti to ženy nemají vůbec jednoduché. Myslím si, že já jsem měla štěstí na partnera, který byl ochotný mi se vším 102

pomáhat a na kterého byl spoleh. Ale v případě, že je na vše žena sama to musí být těžké. Domácnost se sama neuklidí, prádlo se nevyžehlí, jídlo se neuvaří, a to nemluvím o péči o děti........

Rozhovor č.6: Lucie Věk:

27 let

Vzdělání:

středoškolské s maturitou

Rodinný stav: svobodná Počet dětí:

2

Diskriminovaná jsem byla už odmala. Mám o dva roky mladšího bratra a ten byl maminčin mazánek. Ke mě se matka chovala jinak než k němu. On byl její miláček a já jsem byla holka. Proto si taky rozumím víc s taťkem.Táta

k nám byl vždycky

spravedlivý. O domácnost se vždycky starala mamka a já ji musela pomáhat. Brácha byl lenošný a doma nemusel dělat nic. On je přeci kluk a tak přece nebude dělat ženskou práci. Myslím, že mamčin přístup se jí pěkně vymstí. Už teď na ni brácha kašle a asi nemůže počítat s tím, že by ji někdy nějak pomohl. Po základní škole jsem moc chtěla jít na soukromou ekonomku. Mamka byla proti, protože se tam platilo školné, ale otec se mnou souhlasil a tak to i prosadil. Po škole to nebylo tak jednoduché jak jsem čekala. Práce se zrovna nenabízela a tak jsem vyzkoušela několik různých míst mimo obor. Nakonec jsem přes známou dostala typ na jednu pražskou firmu, která tady v Brně měla malý obchod s autodíly. Potřebovali sehnat rychle prodavače. Moc jsem tomu nevěřila, protože autodílům jsem vůbec nerozuměla a myslela jsem si, že budou chtít spíš muže. K mému překvapení mě vzali. Nějakou dobu jsem v tom tápala, ale naučila jsem se. V obchodě jsme byli dva a střídali se. Kolega byl trpělivý a všechno mě naučil. Nakonec jsem na tom byla lépe než on a začala jsem obchod vést já. On sice rozuměl autodílům, ale vedení obchodu, počítači a dalším věcem moc ne. Kolega to neunesl a odešel. Přišel noví a rozuměli jsme si. Byla to pohodová práce, měli jsme k dispozici auto a pracovní dobu jsme si určovali samy po domluvě. Vedení bylo v Praze a šéf k nám jezdil tak jednou do měsíce. Prostě klídek, ale já jsem dostala nápad, že si otevřu vlastní obchod. Dlouho jsem snila o tom, že budu mít obchod s květinami. Když jsme smím přítelem sehnali byt, tak v blízkosti jsem objevila prostor k pronajmutí. Řekla jsem si, že je to šance a pustila se do toho. Bylo to náročné hlavně na peníze, které jsem

103

moc neměla. Táta mi opět pomohl a dokonce se i zadlužil. Bohužel moje podnikání nebylo úspěšné a po půl roce jsem obchod raději zavřela abych se nezadlužila ještě víc. Protože jsem potřebovala nutně práci, nastoupila jsem do jednoho supermarketu jako prodavačka. Práce mě k mému překvapení bavila. V té době už jsem žila se svým přítelem a začali jsme plánovat rodinu. Byli jsme spolu dlouho, je to vlastně má první známost. Poznali jsme se vlastně jako děcka, protože naši tatínkové byli dobří kamarádi. Bohužel, přítelův otec už nežije. Jeho matka si našla nového přítele a to je extrém. My mu říkáme „šůrovák“. To snad ani není chlap a já bych někoho takového asi doma nesnesla. Asi jsem v tom staromódní, ale chlap má být přeci chlap. Už jsem si hrozně přála dítě. Nakonec se podařilo a máme dvojčátka. Kluka a holku. Svatba zatím nebyla a teď už nemáme proč spěchat. Naši a hlavně moje babička z toho moc nadšeni nejsou, ale myslím, že dnes už na tom tak nezáleží. Já jsem si vždycky přála velkou svatbu, ale můj přítel by se nejraděj oženil jen přes Internet, kdyby to bylo možné. Dvojčatům už je dva a půl roku. Za chvilku mi skončí rodičovská a co budu dělat? Ještě jsem nad tím ani pořádně nepřemýšlela. Tak tajně sním o tom, že bych ráda ještě jedno miminko, ale to je jen sen. V dnešní době mít víc než dvě děti je fakt náročný. Vyhovuje mě, že jsem doma a ráda se o domácnost a děti starám. I když je to možná blbý, ale mě domácí práce opravdu baví. Ráda vařím, uklízím a tak. Přítele bych třeba do kuchyně k vaření nepustila. Asi si najdu nějakou práci někde poblíž a tak abych mohla zvládat děti. Můj přítel si teď začal dodělávat maturitu a tak má ještě skoro tři roky učení před sebou. Taky si chodí ještě ve svém volnu přivydělávat abychom mohli nějak rozumně existovat. Má toho hodně a já po něm nemůžu moc chtít. Je fajn, že se snaží. Já bych taky ráda zkusila nějakou školu. Moc jsem chtěla studovat psychologii, ale to se mi nepodaří. Aspoň zatím. Teď má přednost rodina a děti.

104