Analýza trhu práce a nezaměstnanosti České republiky v evropském kontextu

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie

Analýza trhu práce a nezaměstnanosti České republiky v evropském kontextu

Disertační práce

Autor: Studijní program: Studijní obor: Školitel:

Ing. Milan Palát Ekonomika a management Řízení a ekonomika podniku Doc. Ing. Jan Klíma, CSc.

Brno, 2008

Prohlášení Prohlašuji, že disertační práci na téma „Analýza trhu práce a nezaměstnanosti České republiky v evropském kontextu“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne 8. prosince 2008

Poděkování Nejen za odborné rady a připomínky ke zpracování disertační práce, ale také za mimořádný osobní přístup a podporu, patří mé poděkování zvláště mému školiteli, Doc. Ing. Janu Klímovi, CSc.

Abstrakt Disertační práce analyzuje vývoj pracovního trhu v České republice se zřetelem na nezaměstnanost vzhledem k dalším zemím Evropské unie a existujícím souvislostem hospodářského a společenského vývoje. Je provedeno zhodnocení specifického vývoje trhu práce, zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice v kontextu hospodářského vývoje v období let 1993-2006, vyhodnocení možných příčin a trendů tohoto vývoje a mezinárodní komparace vybraných charakteristik trhu práce s použitím adekvátních kvantitativních metod. Analýza českého trhu práce za dobu její existence obsahuje zhodnocení nabídky a poptávky na trhu práce ve zvoleném referenčním období. Sledovány jsou nejdůležitější příčiny změn nabídky na trhu práce ovlivněné demografickým vývojem i sociálním prostředím a podstatné příčiny změn poptávky na trhu práce, které byly ovlivněny růstovou výkonností dané ekonomiky, růstem produktivity práce a počtem volných

pracovních míst. Na nabídku

i poptávku na trhu práce navíc působí i další popsané strukturální vlivy. Práce se též zabývá vybranými aktivitami Evropské unie na trhu práce a upozorňuje na některé nevyřešené problémy českého i evropského pracovního trhu. Byly identifikovány podstatné aspekty vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v České republice a Evropské unii jako celku a naznačeny trendy budoucího vývoje ve zkoumané oblasti.

Klíčová slova: trh práce, nezaměstnanost, zaměstnanost, mezinárodní srovnání, Česká republika, Evropská unie, vývojové trendy

Analysis of labour market and unemployment of the Czech Republic in the European context

Abstract The PhD thesis analyses the labour market in the Czech Republic with respect to unemployment considering other countries of EU and existing relationships of the economic and social development. Evaluation has been carried out of the specific development of labour market, employment and unemployment in the Czech Republic in the context of economic development in the period 1993-2006, evaluation of possible causes and trends of the development and international comparison of selected characteristics of labour market using adequate quantitative methods. Analysis of the Czech labour market for the period of its existence includes the evaluation of supply and demand in the labour market in the selected reference period. The most important causes were monitored of changes in the labour market affected by the demographic development and social environment and substantial causes of changes in the demand in the labour market, which were affected by the performance of the given economics, by the growth of labour productivity and the number of available jobs. Moreover, supply and demand in the labour market is also affected by other structural influences. The paper also deals with selected activities of EU in the labour market referring to some outstanding problems of the Czech and European labour market. Substantial aspects were identified of the development of labour market and unemployment in the Czech Republic and EU as a whole and trends of the future development were indicated in the studied area.

Keywords: labour market, unemployment, employment, international comparison, Czech Republic, European Union, development trends

Obsah 1 Úvod

9

2 Cíl práce

10

3 Použité metody a metodika

12

3.1 Časové řady

14

3.1.1 Vyrovnání časových řad

14

3.1.1.1 Trendový model

15

3.1.1.2 Trendová analýza

16

3.1.1.3 Volba vhodného modelu trendu

17

3.1.1.4 Extrapolace

19

3.2 Jednoduchá a vícenásobná regrese a korelace včetně testování statistické významnosti 3.3 Shluková analýza 4 Teoretický pohled na trh práce a nezaměstnanost

20 22 24

4.1 Typy nezaměstnanosti

25

4.2 Neoklasický a keynesovský přístup k trhu práce a nezaměstnanosti

28

4.3 Pozdější směry ekonomického myšlení a trh práce

33

5 Trh práce a nezaměstnanost v České republice a Evropské unii

46

5.1 Měření nezaměstnanosti v České republice 5.1.1 Nezaměstnanost dle Ministerstva práce a sociálních věcí a Výběrového šetření pracovních sil 5.2 Vývoj trhu práce a nezaměstnanosti v České republice 5.2.1 Nabídka na trhu práce

46 47 51 52

5.2.2 Poptávka na trhu práce

55

5.2.3 Vývoj nezaměstnanosti

56

5.2.4 Strukturální změny v národním hospodářství

60

5.2.5 Regionální disparity v nezaměstnanosti

61

5.2.6 Vzdělanostní struktura a trh práce

66

5.2.7 Nezaměstnanost mladistvých a absolventů

72

5.2.8 Současný vývoj trhu práce a nezaměstnanosti a výhled do budoucna

73

5.3 Dlouhodobá nezaměstnanost

77

5.3.1 Skupiny obyvatelstva ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností

78

5.3.2 Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v Evropské unii

80

5.3.3 Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice

82

5.3.4 Některé příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti

86

5.3.5 Řešení dlouhodobé nezaměstnanosti

87

5.4 Vybrané aspekty trhu práce a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie

89

5.4.1 Demografické změny v populaci Evropské unie a trh práce

91

5.4.2 Nezaměstnanost v zemích Evropské unie

93

5.4.3 Vybrané aktivity Evropské unie na trhu práce

96

5.4.3.1 Evropský sociální fond

96

5.4.3.2 Příklady činnosti Evropského sociálního fondu v členských zemích Evropské unie

100

5.4.3.3 Evropský sociální fond v České republice

100

5.4.3.4 Program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální solidaritu

105

5.4.4 Budoucnost Evropské unie na trhu práce 6 Komparativní analýza vývoje měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie 6.1 Míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v nových členských zemích Evropské unie 6.2 Míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v zemích EU15 6.3 Vývoj měr zaměstnanosti s ohledem na růst reálného HDP v České republice a Evropské unii

107 109 109 133 162

7 Závěr

166

8 Literatura

181

9 Seznam grafů a tabulek

190

„Lidé jen zřídka považují nezaměstnanost za žádoucí, s výjimkou těch, kteří ji nezažili.“ (J.K. Galbraith)

1 Úvod Trh práce je jedním z trhů tržní ekonomiky a funguje na základě podobných zákonitostí jako ostatní trhy. Střetává se zde nabídka na trhu práce s poptávkou. Práce patří mezi primární výrobní faktory, má však své specifické rysy. Lidé vykonávající práci za poskytnutí tohoto výrobního faktoru dostávají mzdu. Cenu práce vyjadřuje mzdová sazba. Odměna za práci tvoří nejvýznamnější zdroj příjmu domácností, a tak trh práce bývá podrobován podrobnému zkoumání. Trh práce v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy prošel od počátků transformace ekonomiky až do současnosti výraznými změnami jak z hlediska nabídky tak i poptávky na trhu práce. Pro zhodnocení vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v České republice a jeho trendů lze identifikovat též důležité související faktory, jako např. strukturální změny v národním hospodářství, růstovou výkonnost ekonomiky, demografické změny u obyvatelstva, produktivitu práce apod. Podstatné jsou také regionální aspekty trhu práce, pozice rizikových skupin na trhu práce, např. absolventů a mladistvých či otázky dlouhodobé nezaměstnanosti. Některé změny ovlivňující trh práce a nezaměstnanost vykazují v zemích Evropské unie podobné rysy, např. tendence a důsledky demografického vývoje, jiné mají vývoj zcela odlišný. Popis situace na trhu práce v Evropské unii umožňuje zhodnocení vysokých rozdílů ohledně nezaměstnanosti v rámci tohoto společenství a specifikaci aktuálních problémů na evropských trzích práce. Výše ekonomických a sociálních nákladů souvisejících s nezaměstnaností je značná. Nejedná se jen o přímé výdaje na vyplácení podpory v nezaměstnanosti plynoucí ze sociálního zabezpečení, ale také nižší příjmy z daní z příjmu, růst chudoby, kriminality, zvýšení zátěže na poskytované sociální služby apod. Proto je podstatné trendy v této oblasti nadále pozorně sledovat a hledat příčiny daného vývoje. Problémy trhu práce a nezaměstnanosti představují jeden z dlouhodobých problémů, který zaměstnává politiky i ekonomy na celém světě, ale zvýšená pozornost tomuto tématu je věnována právě v Evropské unii, neboť ta trvale dosahovala vyšší míry nezaměstnanosti než v ostatních vyspělých ekonomikách světa. Vstupem do tohoto společenství započala nová epocha pro Českou republiku, která se tímto stala součástí tohoto největšího světového integračního celku. Tento vstup však automaticky neznamená rychlé vyřešení všech problémů trhu práce a nezaměstnanosti, přičemž některé se s postupem času naopak stávají stále markantnějšími a vyžadují tak další analýzu.

9

2 Cíl práce Tato práce si klade za cíl provést charakteristiku vývoje českého trhu práce s důrazem na nezaměstnanost vč. zjištění jejích vývojových trendů a zasazení situace v České republice v této oblasti do evropského kontextu i dalších hospodářských i sociálních souvislostí. Jedná se o vyhodnocení vývoje trhu práce v České republice v rozmezí let 1993-2006, zjištění podstatných faktorů či příčin probíhajících změn, zhodnocení vývojových trendů v oblasti nabídky a poptávky na trhu práce, ukazatelů zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice, vč. provedení mezinárodní komparace charakteristik trhu práce s dalšími členskými zeměmi Evropské unie za použití kvalitativní analýzy a adekvátních kvantitativních metod. V úvodní části práce budou shrnuty různé pohledy na fungování trhu práce v tržní ekonomice a vysvětleny možné příčiny nezaměstnanosti používané v různých směrech soudobé ekonomické teorie. Dále uvedeme příčiny vzniku různých typů nezaměstnanosti, definujeme a zhodnotíme její způsoby měření a specifikujeme metody použité v práci. Analýzu dat týkajících se trhu práce není možné provést bez pochopení charakteru dat, jejich specifik a proto je těmto otázkám věnována patřičná pozornost. V rámci zhodnocení vývoje nabídky a poptávky na trhu práce v České republice budou identifikovány faktory ovlivňující tento vývoj a vymezeny dopady na nezaměstnanost. Vyjádříme se ke způsobům měření nezaměstnanosti v České republice a zhodnotíme její vývoj. Posouzeny budou též důležité související faktory, jako jsou např. strukturální změny v národním hospodářství, demografické změny v populaci, regionální aspekty trhu práce, pozice rizikových skupin na trhu práce, např. absolventů a mladistvých, žen, otázky dlouhodobé nezaměstnanosti apod. S vymezením podstatných faktorů ovlivňujících trh práce budou též naznačeny trendy vývoje v dané oblasti. Některým faktorům s nezanedbatelnými dopady na trh práce a vývoj nezaměstnanosti se budeme věnovat podrobněji. Např. relativně samostatná část bude věnována problematice dlouhodobé nezaměstnanosti, neboť ta i v současnosti představuje závažný problém na mnoha evropských trzích práce včetně České republiky. V rámci této části práce je záměrem vymezit skupiny obyvatelstva ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností, shrnout její vývoj v České republice i Evropské unii, pojmenovat její příčiny i dopady a naznačit možná řešení. V této souvislosti zmíníme i hypotézu hystereze, jako jedno z možných vysvětlení příčin nezaměstnanosti.

10

V práci budou dále specifikovány některé aspekty trhu práce a nezaměstnanosti v Evropské unii.

Situaci na českém trhu práce pak zasadíme do evropského kontextu

a upozorníme na některé společné rysy. Zhodnotíme tendence a důsledky demografického vývoje, situaci ohledně nezaměstnanosti v Evropské unii či specifikujeme aktuální problémy na evropských trzích práce. Práce bude orientována i na vybrané aktivity Evropské unie na trhu práce v oblasti zaměstnanosti a nastínění budoucnosti Evropské unie v této oblasti. V příslušné části práce se zaměříme na charakteristiku a funkci vybraných projektů a fondů Evropské unie s opatřeními majícími dopad na trhy práce v zemích Evropské unie a aplikaci těchto opatření v členských zemích. Práce upozorňuje také na nevyřešené problémy českého i evropského pracovního trhu, cílem práce však není v plném rozsahu obsáhnout problematiku trhu práce v Evropské unii, nýbrž upozornit na vybrané významné problémy trhu práce podstatné zejména pro Českou republiku. Práce si též neklade za cíl zdokumentování legislativních změn ohledně trhu práce v České republice a Evropské unii. Jeden ze zdrojů informací o pozici České republiky v Evropské unii vytvoří provedená mezinárodní komparace vývoje ukazatelů zaměstnanosti a nezaměstnanosti ve „starých a nových“ členských zemích1 uskutečněná s pomocí kvantitativních metod. Metody zpracování dat použité při analýze budou specifikovány v metodické části práce. Bude provedeno vyhodnocení vývojových trendů uvedených ukazatelů a výsledky využity v práci.

Pod kategorií nové členské země rozumíme státy, které do Evropské unie vstoupily v roce 2004, resp. 2007 v rámci tzv. 5. vlny rozšiřování. Jako staré členské země pak označujeme všechny původní členské státy před 5. vlnou rozšiřování, tj. země EU15.

1

11

3 Použité metody a metodika Práce využívá jak popisné analýzy, tak kvantitativních metod, přičemž je zvolen následně popsaný metodický postup. V práci jsou vymezena teoretická východiska s ohledem na trh práce a nezaměstnanost, na která navazuje část věnující se trhu práce a nezaměstnanosti v České republice.

Metodologickými otázkami se zabýval např. Dow (1985) a další.

V prvotní fázi je nezbytné seznámení se s charakterem dat, které by bylo možno použít v práci, jejich zdroji, následuje sběr vstupních dat, zamyšlení nad mírou využití kvantitativních metod, zvolení referenčního období apod. Zvolené sledované období 1993-2006 je v některých případech upraveno vzhledem k dostupnosti a srovnatelnosti zpracovávaných dat. Nejprve je hodnocen vývoj nabídky i poptávky na našem pracovním trhu na základě hospodářských a dalších souvislostí, např. dle dostupných dat Českého statistického úřadu apod. Z uvedeného vývoje nabídky a poptávky na trhu práce lze poté usuzovat na vývoj nezaměstnanosti. Na širší souvislosti obecného myšlení a závěrů v ekonomii poukazují Varazdin, Březinová (2003). Pro analýzu vývoje na trhu práce lze využívat nejrůznějších ukazatelů, klasifikací či číselníků. Tyto informace bývají získávány na základě šetření v domácnostech, podnicích nebo administrativních zdrojů dat. Nejvýznamnějším šetřením v domácnostech je výběrové šetření pracovních sil (VŠPS). Toto šetření vychází z doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO) a respektuje též prováděcí metodiku Eurostatu. Existuje tedy jednotná definice i obsahová náplň charakteristik zařazených v Labour Force Survey (LFS), který poskytuje informace o mírách zaměstnanosti a nezaměstnanosti v jednotlivých kategoriích či dalších charakteristikách trhu práce ve všech členských zemích Evropské unie. Zdroje Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky vycházející ze statistik úřadů práce nám poté poskytnou další informace k situaci ohledně nezaměstnanosti, věkové či vzdělanostní struktuře uchazečů, regionálním disparitám, počtu volných pracovních míst apod. V práci jsou uvedeny způsoby měření nezaměstnanosti v České republice (dle Ministerstva práce a sociálních věcí i Výběrového šetření pracovních sil), což umožňuje vymezení rozdílů v metodice jejich zjišťování. Na základě získaných informací je přistoupeno k výběru vhodných ukazatelů pro kvantitativní analýzu a jejich mezinárodní komparaci. Jsou identifikovány podstatné faktory ovlivňující trh práce a výši nezaměstnanosti během sledovaného období. Některým významným faktorům je poté věnován prostor v samostatných podkapitolách

(strukturální

změny

v národním

hospodářství,

regionální

struktura

nezaměstnanosti, vzdělanostní struktura, pozice rizikových skupin na trhu práce, problematika

12

mladistvých a absolventů). Podrobněji se budeme věnovat např. ne zcela uspokojivému vývoji dlouhodobé nezaměstnanosti. Na základě zhodnocení vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v České republice jsou identifikovány možné budoucí výzvy či rizika v této oblasti. V další fázi je vývoj trhu práce a nezaměstnanosti v České republice dáván do souvislostí vývoje v zemích Evropské unie. Jsou identifikovány aktuální problémy na evropských trzích práce, hledány a zdůrazněny některé společné trendy (např. tendence a důsledky demografického vývoje s ohledem na trh práce), a dále pak vyhodnoceny aktivity Evropské unie na trzích práce ve členských zemích Evropské unie včetně České republiky. Provedená mezinárodní komparace uvedená v závěrečné části práce představuje další zdroj informací o vývoji sledovaných ukazatelů trhu práce využívaný napříč celou prací. Jedná se konkrétně o ukazatele míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v kategoriích mužů, žen a celkem ze zdrojů Eurostatu. Vývoj ukazatelů zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice a dalších zemích Evropské unie je vyhodnocován prostřednictvím trendových modelů. Pro jednotlivé časové řady jsou voleny odpovídající modely, jejichž výsledky jsou prezentovány jak graficky, tak ve formě tabulek (kde jsou uvedeny parametry konstruovaných modelů). Pro zjištění těsnosti závislosti proměnných jsou vypočteny odpovídající charakteristiky, konkrétně indexy korelace a testována jejich statistická významnost. Dále je posouzena možnost použití některých vícerozměrných metod. Pro možnost vymezení pozice České republiky v rámci Evropské unie

dle zvolených charakteristik lze využít např. metod shlukové analýzy.

Všechny použité kvantitativní metody jsou v práci popsány. Pro výpočty a grafické vyjádření výsledků je použit statistický software UNISTAT 5.11 pro Windows či Microsoft Excel 2002. Zdrojem dat jsou převážně údaje Českého statistického úřadu a Eurostatu, dále Evropské komise či OECD. Mezinárodní pravidla pro měření nezaměstnanosti vychází z metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO). Využití statistických metod v ekonomii popsal např. Aczel (1989) a Mason, Lind (1990). Zpracování faktografického materiálu vychází z metodologie publikované Hindlsem a kol. (2003), Segerem a kol. (1998), Minaříkem (1996), Hendlem (1999), Dirschedlem, Osteermannem (1994) a Palátem (2004). Ekonometrické základy analýzy vychází z prací Griliches a kol. (1992) a Hušek (1998). Použitý faktografický materiál je zpracováván jak pro jednotlivé roky, tak v časových řadách, je prováděna analýza a vyhodnocení tendencí vývoje

pomocí

vhodných matematicko-statistických metod, především analytických postupů teorie časových řad, regresní a korelační analýzy a z vícerozměrných metod zvláště shlukové analýzy pro rozdělení sledovaných zemí do shluků s podobnými charakteristikami.

13

3.1 Časové řady Podle Hindlse a kol. (2003, s. 246) základním kritériem klasifikace časových řad je jejich dělení na časové řady: ·

intervalové, u nichž se hodnota zkoumaného znaku vztahuje zásadně k určitému

časovému úseku nenulové délky. Pro tento typ časové řady je charakteristická sčitatelnost hodnot znaku a tedy možnost určit hodnotu pro delší časový interval sčítáním za dílčí části tohoto intervalu. Pro srovnatelnost údajů u tohoto typu je důležitá konstantní délka časových intervalů. · okamžikové, u nichž se hodnota vztahuje k určitému okamžiku, alespoň teoreticky nenulové délky. Typickým rysem okamžikových časových řad je nesčitatelnost hodnot pro jednotlivé časové okamžiky. Změny ve vymezení sledovaného ukazatele v rámci zkoumaného časového úseku ovlivňují srovnatelnost údajů v časové řadě. Nezbytnou podmínkou srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení v daném časovém úseku. Mezi jednoduché charakteristiky vývoje časových řad patří: absolutní přírůstek (diference), průměrný absolutní přírůstek, koeficient růstu, průměrný koeficient růstu, koeficient přírůstku. Pro časové řady lze počítat bazické, či řetězové indexy, které se převážně využívají ve statistické praxi. 3.1.1 Vyrovnání časových řad Vyrovnáním (vyhlazením) časové a nahodilého

kolísání. Toto očištění

řady rozumíme její očištění od

periodického

prakticky

empirických

spočívá

v

nahrazení

(pozorovaných) hodnot yi hodnotami teoretickými (vyrovnanými). K problému

vyrovnání

časové řady a tedy určení jejího trendu lze přistoupit různými způsoby, z nichž se nejčastěji využívá metody mechanického nebo metody analytického vyrovnání. Metoda mechanického vyrovnání je založena na nahrazení empirických hodnot časové řady řadou průměrných hodnot, zpravidla řadou tzv. klouzavých průměrů. Při analytickém vyrovnání, které použijeme, je trendový pohyb časové řady chápán a vysvětlován jako spojitá funkce času. K analytickému

vyrovnání

se

nejčastěji používá metoda nejmenších čtverců. Přitom

"čas" je v regresní rovnici reprezentován tzv. časovou proměnnou, jejíž hodnotu v i-tém období budeme označovat symbolem ti.

14

Vzhledem ke specifice časové proměnné, která na

rozdíl od obecné nezávisle

proměnné má zpravidla ekvidistantní charakter, využívá se při jejím zavádění určitého zjednodušení. Časová proměnná se zpravidla zavádí jedním ze dvou následujících způsobů: 1. Hodnota časové proměnné v i-tém období se položí rovna i, tj. ti = i (např. pro časovou řadu ročních údajů za období 1993 - 2006 položíme pro první rok 1993 t1 = l, atd. až pro poslední rok 2006 bude t14 = 14). Tento způsob je při zpracování dat použit. 2. Hodnota časové proměnné se zavede podle vztahu ti = (2.i - (n + 1))/2 Výhodou druhého způsobu je, že počátek časové proměnné je transformován do středu časové řady a tudíž součet jejích hodnot (stejně jako součet všech jejich lichých mocnin) Σti = 0. Druhý způsob zavedení časové proměnné nelze ovšem využít u funkcí, které nepřipouštějí nulovou nebo zápornou hodnotu argumentu.

3.1.1.1 Trendový model Při měření trendové složky Tt v rámci klasického rozkladu časové řady se trendová složka pohybu chápe a vysvětluje jako určitá, nejčastěji spojitá funkce času. Ke stanovení této funkce se (pokud jde o funkci lineární v parametrech nebo alespoň funkci linearizovatelnou) využívá metody nejmenších čtverců. K popisu jednotlivých typů vývoje se používá, pokud je to možné, jednoduchých spojitých trendových funkcí jako jsou funkce typu polynom (funkce lineární, kvadratická případně vyšší), funkce lomené a funkce exponenciální. Dále se pro vyjádření trendu používají i složitější funkce, které lze úpravou linearizovat, a skupina tzv. růstových křivek, které naopak linearizovat většinou nejde. Jak již bylo zmíněno, používá se při měření trendové složky metoda nejmenších čtverců. Tato metoda má řadu výhod, minimalizuje rozptyl reziduální složky, je poměrně jednoduchá, numericky výhodná a navazuje na některá kriteria výběru vhodného modelu trendu, která jsou založena na součtu čtverců reziduí. Trendová funkce lineární v parametrech umožňuje provést výpočet jejich parametrů metodou nejmenších čtverců. Vysvětlující proměnnou je čas a časové body, v nichž je prováděno měření zkoumaného znaku, jsou zpravidla ekvidistantní, což umožňuje zavést časovou proměnnou jedním ze dvou výše uvedených způsobů.

15

3.1.1.2 Trendová analýza Při trendové analýze používáme metodu nejmenších čtverců a časovou proměnnou zavedeme druhým ze způsobů. Kriterium nejmenších čtverců můžeme v tomto okamžiku zapsat jako:

Trendová přímka je nejčastějším typem trendové funkce, její největší význam spočívá v tom, že ji můžeme použít vždy, chceme-li alespoň orientačně určit základní směr vývoje analyzované časové řady. Trendová přímka má rovnici Tt = b0 + bl . t s parametry b0, bl, které určíme ze soustavy normálních rovnic:

Vzhledem k tomu, že součet hodnot časové proměnné je při jejím zavedení druhým ze způsobů roven nule, můžeme pro neznámé parametry z obou rovnic přímo psát:

Ze vzorců je patrné, že absolutní člen trendové přímky je roven průměrné hodnotě zkoumaného znaku. t

Trendová exponenciála má rovnici Tt = b0 · bl opět se dvěma neznámými parametry. Linearizující transformací získáme rovnici trendové exponenciály ve tvaru log Tt = log bo + t . log bl. Kriterium nejmenších čtverců je v tomto případě Σ(log yt - log Tt)2 = min.

16

Parametry b0, bl, opět určíme ze soustavy normálních rovnic a po úpravách můžeme napsat vzorce pro výpočet parametrů:

Původní parametry pak získáme odlogaritmováním hodnot, vypočtených podle uvedených vzorců. Je nutné poznamenat, že odhad parametrů pomocí linearizující transformace nemá příliš dobré statistické vlastnosti. Trendová hyperbola má rovnici Tt = b0 + bl/t. Pro výpočet neznámých parametrů vyjdeme z výše uvedeného aparátu pro přímku s tím, že použijeme převrácených hodnot t. Trendová parabola je poměrně často užívaný typ funkce a její rovnice je v tomto tvaru

Tt = b0 + blt + b2t2 s parametry b0 , b1 a b2 , které získáme ze soustavy normálních rovnic:

Jejich vyřešením získáme vzorce pro výpočet parametrů:

3.1.1.3 Volba vhodného modelu trendu Při volbě vhodné trendové funkce před započetím statistické analýzy můžeme vycházet z několika způsobů. Základem by měla být věcně ekonomická kritéria, tj. trendová funkce by měla být volena na základě věcné analýzy zkoumaného ekonomického jevu. Při této analýze jde o to posoudit, zda se jedná o funkci rostoucí nebo klesající, zda přichází v úvahu inflexní bod apod. Je ovšem třeba říci, že znalosti logických zákonitostí vývoje konkrétního jevu nám umožní pouze nastínit v hrubých rysech základní tendence ve vývoji analyzovaného ukazatele, zpravidla však volbu konkrétního typu trendové funkce neumožní.

17

Další jednoduchou možností volby je vizuální posouzení průběhu časové řady v grafu. Nebezpečí volby trendové funkce zde spočívá v subjektivitě toho, kdo časovou řadu posuzuje a také z toho, že tvar grafu je do značné míry závislý na volbě použitého měřítka. Při hodnocení výstižnosti trendové funkce používáme samozřejmě i statistická kriteria: ·

Reziduum2 je rozdíl mezi skutečnou a vypočtenou hodnotou et = yt - Tt .

·

Průměrné reziduum3 je rovno nule pro trendové funkce vypočtené metodou nejmenších

čtverců, jakmile ovšem použijeme úpravu postupu (logaritmizace či inverze hodnot), je již nenulové.

·

Průměrná absolutní reziduální odchylka4 je mírou s vlastností průměrné absolutní

odchylky.

·

Průměrná reziduální čtvercová odchylka5 má vlastnosti rozptylu a je základem pro

konstrukci bezrozměrných charakteristik a je nejpoužívanější.

·

Průměrná reziduální odchylka je druhou odmocninou z reziduálního rozptylu, je jeho

směrodatnou odchylkou. Všechny dosud uvedené charakteristiky jsou rozměrné a tudíž závislé na jednotkách, v nichž je uváděna hodnota zkoumaného znaku v časové řadě. K bezrozměrným charakteristikám patří především index determinace, jako podíl teoretického rozptylu s

2 y´

2

a rozptylu celkového s y. Jeho nevýhodou je zejména to, že s rostoucím počtem parametrů roste i hodnota indexu determinace, tzn. že použijeme-li k vyrovnání časové řady polynom dostatečně vysokého stupně, pak se index determinace bude blížit jedné a vůbec to nemusí znamenat, že by daný model dobře popisoval dynamiku příslušného ukazatele. 2

neboli reziduální odchylka anglicky mean error, zkratka M.E. 4 anglicky mean absolute error, zkratka M.A.E. 5 neboli reziduální rozptyl, anglicky mean square error, zkratka M.S.E. 3

18

3.1.1.4 Extrapolace Statistické metody hrají podstatnou roli mezi ekonomickými prognostickými metodami. Jedná se zejména o metody extrapolace jedno- či vícerozměrných časových řad, metody založené na modifikaci metod regresní analýzy, metody národního účetnictví (zde jsou to především metody rozvrhování) a některé další. V ekonomické praxi jsou nejčastěji využívány metody extrapolace časových řad. Přestože tato práce s extrapolací přímo nepracuje (ale zpracované výsledky provedení extrapolace umožňují), dovoluji si stručně uvést základní extrapolační princip. Ten je založen na myšlence, že pokud určitá metoda vyrovnání časové řady vykázala dobrou kvalitu interpolace minulého vývoje, není důvodu předpokládat, že za jinak stejných okolností neposkytne stejně kvalitní odhad (predikci) budoucího vývoje. Předpokládá se tedy, že "prodloužení" vyrovnání časové řady směrem k neznámým budoucím hodnotám bude stejně kvalitní. Budoucí vývoj jevu je tak do jisté míry předurčen, determinován jeho minulostí, což vychází z předpokladu stability vývoje. V terminologii rozkladu časové řady v jednotlivé složky toto předpokládá zachování stávajícího trendu, sezónnosti a dalších složek časové řady, včetně složky náhodné. Metody, které jsou postaveny na extrapolaci klasického trendového modelu vycházejí z popsaného

deterministického

principu.

Jejich

výhodou

je

relativně

jednoduchý

matematicko-statistický aparát pro výpočet (významným zjednodušením je samozřejmě použití výpočetní techniky a specializovaných statistických aplikací), kdy stačí získat údaje k jedné časové řadě, které se stanou závisle proměnnou a čas pojmeme jako proměnnou nezávislou. Pro provedení extrapolace není podmínkou vytváření prognóz dílčích faktorů, které ovlivňují vývoj námi sledovaného jevu. To může být zároveň i jistým slabým místem extrapolačních metod, neboť posuzování každého jevu probíhá zcela samostatně, což nevytváří prostor pro odhalování možných kauzálních vztahů mezi ukazateli či stochastických momentů. K tomu ovšem tyto metody ani nebyly určeny. Na tomto místě lze zmínit hypotézu ne-ergodicity postkeynesovského ekonoma Davidsona. Ten vychází z původních Keynesových myšlenek a ve svých teoriích zdůrazňuje faktor času (uvažování v historickém čase) a nejistoty. Sama ergodicita znamená, že zkoumaný předmět má pravděpodobnostní vlastnosti a lze jej použít při analýze a modelování počtu pravděpodobnosti. Ergodický axiom tedy zajišťuje, že jakýkoli budoucí výstup může být spolehlivě předpovězen na základě statistické analýzy již existujících dat. Budoucnost tedy nikdy není nejistá, ale je jen stínem současných a minulých dat. Předpovědi v ergodickém systému jsou pravděpodobnostně rizikové, ale jsou statisticky spolehlivě predikovatelné ze

19

stávajících dat. Tedy v ergodicky-stochastickém světě je ve dlouhém období budoucí situace předdefinována a nemůže být změněna ani vládou ani nikým ostatním. (Davidson, 2007, s. 14-15). Keynes jakož i Davidson existenci tohoto ergodického axiomu odmítá. Při hodnocení užitečnosti konstrukce extrapolačních prognóz je tedy nutné si uvědomit, že takto získaná předpověď by neměla být izolovaně základem pro jakékoliv rozhodování, ale měla by být porovnána s předpověďmi získanými jinými prognostickými metodami. Seger (1998, s. 437) jako příklad uvádí heuristicky získané prognózy provedené experty. Zdůrazňuje, že současně s kvantitativní analýzou je nutné respektovat výsledky analýzy kvalitativní, tedy i ekonomické předpoklady pro další vývoj sledovaného jevu a někdy se dokonce opírat i o intuici. Teprve ze vzájemného porovnání prognóz získaných různými metodami může vyplynout globální prognóza sledovaného ekonomického jevu. Vzhledem k tomu, že extrapolační předpovědi jsou v podstatě založeny na principu ceteris paribus, největší význam mají jako prognózy krátkodobé, tj. na 1-3 období dopředu (Hindls, 2003, s. 331).

3.2 Jednoduchá a vícenásobná regrese a korelace včetně testování statistické významnosti Minařík (1996, s. 97) uvádí, že statistickou závislost dvou veličin (číselných znaků) lze vyjádřit jako jejich funkční vztah vzorcem, tabulkou nebo graficky. Závislost rozeznáváme pevnou, funkční neboli deterministickou a volnou, statistickou neboli stochastickou. Pro stochastickou závislost je typické, že se projevuje jako více či méně výrazná a opakovatelná tendence, která se však v různém místě a čase realizuje v různé podobě. Je charakteristická variabilitou individuálních případů a projevuje se pod vlivem řady nepozorovaných, různě působících faktorů. Stochastickou závislost číselných znaků označujeme jako korelační závislost. Při této závislosti rozlišujeme závisle a nezávisle proměnnou. Korelační analýza dvou veličin se nazývá párová neboli jednoduchá. Základním nástrojem grafické prezentace dat při zkoumání závislosti dvou veličin je bodový diagram, kdy v pravoúhlé souřadnicové soustavě zaznamenáváme jednotlivé případy jako body v rovině o souřadnicích, kterými jsou hodnoty jednotlivých závisle a nezávisle proměnných. 2

Výpočetní aparát pro přímku y´ = b0 + b1x a parabolu 2. stupně y´ = b0 + b1x + b2x je stejný jako u výše uvedeného stanovení trendu v časových řadách.

20

Regresní hyperbola má tvar:

Pro i = 1, 2,..., n. Při výpočtu parametrů b0 a b1 vyjdeme ze soustavy normálních rovnic:

Výpočet a význam charakteristik těsnosti závislosti proměnných Sdružené regresní přímky vykazují shodné hodnoty charakteristiky těsnosti závislosti proměnných, koeficientu korelace ryx = rxy resp. koeficientu determinace ryx2= rxy2 (v indexu je na prvním místě uváděna proměnná považovaná za závisle proměnnou). Koeficient korelace lze definovat rovněž jako geometrický průměr z hodnot regresních koeficientů byx , bxy sdružených regresních rovnic (přímek). Koeficient korelace může nabývat hodnotu od -1 do +1 (-1 ≤ ryx ≤ +1) přičemž podle jeho absolutní hodnoty hodnotíme těsnost (sílu) závislosti a podle znaménka "směr průběhu" závislosti: a) Čím blíže je │ryx│ k hodnotě l, tím je závislost těsnější (zjištěné hodnoty yi těsněji seskupeny v korelačním poli okolo regresní přímky), kdežto čím blíže je │ryx│ k hodnotě 0, tím je závislost slabší (volnější). b) Při znaménku + koeficientu korelace se jedná o závislost lineárně rostoucí, při znaménku - závislost lineárně klesající. Index korelace Iyx je charakteristikou těsnosti závislosti proměnných pro libovolný typ regresní funkce (u jednoduché i vícenásobné závislosti proměnných). Vhodnější měřítko pro vyhodnocení těsnosti závislosti mají koeficient determinace r2, resp. index determinace Iyx 2. Stonásobek jejich hodnoty vyjadřuje z kolika procent jsou změny hodnoty závisle proměnné Y vysvětlovány hodnotami nezávisle proměnné (proměnných), t.j. vypočtenou regresní funkcí.

21

3.3 Shluková analýza Shluková analýza patří mezi vícerozměrné statistické metody používané ke klasifikaci objektů. Využitím shlukové analýzy a dalších kvantitativních metod se zabýval Jajuga a kol. (2002). Bývá nazývána také jako clusterová analýza.6 Jejím účelem je roztřídit jednotky do jednotlivých skupin (shluků) tak, aby si objekty patřící do stejné skupiny byly vzájemně bližší (podobnější) než objekty z jiných skupin. Výpočet tedy rozděluje jednotky na základě měření jejich "vícerozměrné podobnosti" do homogenních podsouborů tak, aby ve stejném podsouboru byly zařazeny statistické jednotky navzájem co nejvíce podobné (hodnotami vícerozměrné veličiny), zatímco v rozdílných podsouborech byly statistické jednotky co nejvíce odlišné (hodnotami vícerozměrné veličiny). Shlukovou analýzu tak lze užít pro množinu objektů, kde každý z nich může být popsán pomocí stejného souboru znaků. Shlukovací metody můžeme podle jejich cíle v zásadě rozdělit na dvě skupiny: hierarchické a nehierarchické. U hierarchického shlukování existuje systém podmnožin, kde alespoň jedna podmnožina (shluk) se protíná s druhou. Tuto hierarchickou strukturu můžeme dále rozdělit na aglomerativní a divizní. U aglomerativního hierarchického shlukování postupným seskupováním vytváříme stromovou strukturu od jednotlivých objektů až po jeden souhrnný shluk, zatímco u divizního vycházíme z počátečního celkového shluku a ten rozdělujeme do hierarchického systému dílčích objektů. Shlukovací hierarchický proces je možno vyjádřit dendrogramem. Tato metoda je vhodná pro menší datové soubory. Druhý základní typ shlukování představuje shlukování nehierarchické, kdy průniky shluků jsou prázdné a dochází k vytváření disjunktních množin. Je mnoho způsobů, jak mohou být objekty na základě jejich vzdálenosti či podobnosti shlukovány. Mezi základní hierarchické metody patří: •

metody nejbližšího a nejvzdálenějšího souseda,

•

centroidní metoda,

•

párová vzdálenost

•

Wardova metoda.

U metody nejbližšího souseda je vzdálenost shluků stanovena pomocí vzdálenosti dvou nejbližších objektů z různých shluků. Použitím této metody dochází k řetězení. Metoda 6

vychází z anglického názvu metody (cluster analysis)

22

nejvzdálenějšího souseda určuje vzdálenost shluků vzdáleností dvou nejvzdálenějších objektů z různých shluků. Ta má použití tam, kde objekty tvoří přirozeně oddělené shluky, není vhodná tam kde jsou tendence k řetězení. Centroidní metoda používá k měření vzdálenosti shluků jejich center, což je vyjádřeno pomocí hypotetické jednotky s použitím průměrných hodnot znaků. Další používanou metodou je párová vzdálenost, kde je pro určení vzdálenosti shluků využito průměru vzdáleností všech párů objektů z různých shluků. A poslední uvedenou metodou je metoda Wardova, která souvisí s analýzou rozptylu. Slučovány jsou shluky s minimálním součtem čtverců odchylek a vytváří relativně malé shluky. Shluková analýza před výpočtem soubor dat (statistických jednotek) neupravuje. Řešitel zpravidla může určit, kolik shluků statistických jednotek chce ve výsledném řešení vytvořit. Tyto metody též umožňují zjistit extrémní odchylky naměřených hodnot vícerozměrné veličiny - hodnoty extrémně vybočující statistické jednotky vytvoří po výpočtu samostatný shluk. V práci je uplatněna hierarchická shluková analýza, metoda nejvzdálenějšího souseda s euklidovskou mírou měření vzdálenosti.

23

4 Teoretický pohled na trh práce a nezaměstnanost V této části práce provedeme teoretickou charakteristiku trhu práce, pojmů zaměstnanosti a nezaměstnanosti, uvedeme si typy nezaměstnanosti a specifikujeme otázky vzniku a příčin nezaměstnanosti z pohledu několika směrů ekonomického myšlení. Popíšeme si utváření reálné mzdy prostřednictvím spolupůsobení nabídky a poptávky na trhu práce, chování ekonomických subjektů na trhu práce a jeho příčiny. Trh práce je jedním z trhů tržní ekonomiky a z pohledu neoklasické ekonomie hlavního proudu funguje na základě podobných zákonitostí jako ostatní trhy. Na trhu práce se střetává nabídka práce s poptávkou po práci. Práce patří mezi primární výrobní faktory, má však své specifické rysy. Lidé vykonávající práci za poskytnutí tohoto výrobního faktoru dostávají mzdu nebo plat. Cenu práce vyjadřuje mzdová sazba. Odměna za práci tvoří nejvýznamnější zdroj příjmu domácností a trh práce je tedy podrobován podrobnému zkoumání. Základními teoretickými aspekty trhu práce a nezaměstnanosti se ve svých učebnicích zabývali Felderer, Homburg (1995), Fuchs (2002), Šimek (2005). Když je na trhu práce nabídka práce domácností přijata firmami, vznikne pracovní poměr v závislé činnosti nebo je domácnost zapojena do

individuálního podnikání. Z makroekonomického pohledu tak vzniká

zaměstnanost, vyjádřená ukazatelem míra zaměstnanosti. Pokud část nabídky práce domácností není přijata poptávajícími firmami, vzniká nezaměstnanost. Ta bývá vyjádřena ukazatelem míra nezaměstnanosti (obecně jako podíl nezaměstnaných k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu vynásobený stem). Nezaměstnaností rozumíme nerealizovanou (neuspokojenou) nabídku práce na trhu práce. Lidé jsou nezaměstnanými, pokud jsou dočasně nebo trvale bez práce a práci aktivně hledají

nebo když čekají na nástup do nového

zaměstnání (Mankiw, 2000). Existuje více definic nezaměstnaných osob, které většinou musí naplnit tyto podmínky: •

absence placeného zaměstnání či podnikatelských aktivit

•

jistá míra aktivity při hledání zaměstnání

•

schopnost a ochota nastoupit do zaměstnání během daného relativně krátkého časového období.

Když není splněna byť jedna z výše uvedených podmínek je osoba zařazena mezi zaměstnané nebo osoby ekonomicky neaktivní. K růstu míry nezaměstnanosti dochází v důsledku změn počtu nezaměstnaných osob, příp. i v důsledku měnícího se počtu ekonomicky aktivních osob. V souvislosti se stárnutím 24

populace v Evropě, což se projevuje i v počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva, ale také dochází k uvolňování pracovních míst, která pokud z hlediska kvalifikace i umístění odpovídají poptávce po práci se mohou zaplnit a změnu míry nezaměstnanosti nemusí vyvolat. Zásadním faktorem pro určení míry nezaměstnanosti ovšem zůstává počet nezaměstnaných osob. O napravování nerovnováhy na trhu práce usiluje politika zaměstnanosti a další politiky ovlivňující trh práce nepřímo, které mohou tento vývoj podpořit či doladit.

4.1 Typy nezaměstnanosti Můžeme rozlišit tři základní typy nezaměstnanosti dle příčin. Jedná o nezaměstnanost: frikční, cyklickou a strukturální. Frikční nezaměstnanost bývá spojována s přechodem lidí z jednoho zaměstnání do druhého se stejnou či obdobnou kvalifikací. Tyto osoby (ať už byly propuštěny nebo opustily zaměstnání dobrovolně) potřebují určitý čas pro hledání nového zaměstnání, získávání informací o nabídkách pracovních míst a rozhodování o jejich přijetí či nepřijetí. Příčinou tohoto pohybu osob mezi zaměstnáními může být snaha získat výhodnější pozici s vyšší mzdou, lepšími pracovními podmínkami, pracovním prostředím apod. V tomto případě se tedy nejedná o problém nedostatečného počtu pracovních míst, ale o přesuny mezi stávajícími neobsazenými pracovními pozicemi. Proto tento typ nezaměstnanosti, který je krátkodobý a přechodný, nepředstavuje pro ekonomiku nebezpečí. Pokud bychom možné informační bariéry považovali za nevýznamné, můžeme celou frikční nezaměstnanost považovat za dobrovolnou (Soukup, 2007). Skutečnou výši frikční nezaměstnanosti můžeme jen odhadovat. Schiller (2004) uvádí, že se může jednat o cca 2-3 procenta existující míry nezaměstnanosti. K cyklické nezaměstnanosti dochází při odchýlení od přirozené míry nezaměstnanosti v důsledku kolísání produkce během jednotlivých fází

hospodářského cyklu. V období

expanze dochází k růstu produkce a nezaměstnanost klesá, při kontrakci, kdy se ekonomika dostává do recese či deprese, pak naopak roste. Její pravé příčiny musíme hledat v klesající poptávce po zboží a službách charakteristické pro období hospodářského poklesu. K cyklické nezaměstnanosti může docházet i v případě, že ekonomika roste. A to v případě, že ekonomika neroste alespoň tak rychle, jako roste ekonomicky aktivní obyvatelstvo (Schiller, 2004). Příčinu zde může tvořit silná imigrační vlna či populační exploze v zemi. Cyklickou nezaměstnanost můžeme označit za nedobrovolnou. Nemůžeme ji zcela eliminovat, ale s pomocí vhodné stabilizační politiky se lze z období hospodářského poklesu dostat rychleji 25

a tím přispět k jejímu snížení. V neoklasickém modelu by se cyklická nezaměstnanost vůbec nevyskytovala (vyšší nabídka práce by vedla ke změně reálných mezd a vyčištění trhu - vyrovnání nabídky s poptávkou). Neokeynesovci cyklickou nezaměstnanost obvykle vysvětlují rigiditou nominálních mezd, monetaristé jako důsledek mylných informací zaměstnanců o reálných mzdách (Helísek, 2000). Poptávka po práci vychází z poptávky po vyráběné produkci a strukturální nezaměstnanost vzniká v upadajících odvětvích, kde existuje nízká poptávka po produkovaných statcích a tím pádem i po pracovnících. Nabídka na trhu práce pak neodpovídá poptávce, a to nejen z hlediska požadované a nabízené kvalifikace, ale i z hlediska geografického, viz. např. McConnel a kol. (1999). Zatímco u cyklické nezaměstnanosti dochází k poklesu poptávky v celém hospodářství, u strukturální nezaměstnanosti jsou postižena jen některá odvětví. Typickým příkladem mohou být těžební průmysl, hutnictví, strojírenství apod. Jiná odvětví se mohou vyvíjet pozitivně, a tak se zánikem míst v problematických oborech současně vznikají i nová pracovní místa v oborech jiných, ale s odlišnou požadovanou kvalifikací. U strukturální nezaměstnanosti tedy hraje roli i geografické hledisko a migrace obyvatelstva. Strukturální nezaměstnanost představuje jednu ze zásadních příčin regionálních disparit. Vyspělé regiony se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců, zatímco v méně rozvinutých regionech je najít práci v daném oboru téměř nemožné. Je tedy možné nalézt uplatnění v určitém oboru, ale pouze v jiném regionu, než ze kterého uchazeči pochází. Zde je s ohledem na mobilitu pracovníků samozřejmě důležitá s tím spojená výše nákladů na dojíždění, funkčnost trhu s byty, neopominutelné jsou i faktory sociální a psychologické. Mezi specifickými důvody strukturální nezaměstnanosti jsou uváděny mzdové rigidity (Soukup, 2007). Při zapojování nových strojů či technologií nahrazujících lidskou práci do výroby vzniká nezaměstnanost technologická, kterou můžeme přiřadit do nezaměstnanosti strukturální. K řešení strukturální nezaměstnanosti nepostačuje běžná stabilizační politika, ale je třeba využívat specifických nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V regionech postižených výrazným úpadkem významných odvětví je možné uvést do praxe vhodnou regionální politiku s podporou přímých zahraničních investic, rozdíly mezi požadovanou a nabízenou kvalifikací pomohou odstraňovat vhodné rekvalifikační programy. Pro trh práce je nesmírně důležité, aby nabídka práce odpovídala aktuálním potřebám trhu. Strukturálním problémům může předcházet moderní systém vzdělávání, který splňuje aktuální požadavky na trhu práce a připravuje absolventy nejen teoreticky, ale umožňuje jim i získání praktických dovedností

26

nezbytných pro uplatnění na trhu práce. Z regionálního hlediska jsou samozřejmě důležité i všeobecné podmínky, které usnadní migraci pracovních sil mezi jednotlivými regiony. Řešení strukturální nezaměstnanosti je náročné a vyžaduje dlouhodobý a

systematický

přístup. Kromě výše uvedeného členění existují i další typy nezaměstnanosti. Např. nezaměstnanost sezónní, která má krátkodobý charakter. Dochází k ní v důsledku sezónních změn v nabídce zaměstnání nebo práce a můžeme ji pokládat za složku nezaměstnanosti frikční. Vyskytuje se v odvětvích, jejichž činnost je závislá na daném ročním období a počasí (zemědělství, stavebnictví) a v návazných odvětvích zpracovatelského průmyslu. Může být také ovlivněna kolísáním spotřeby během roku, svátky apod. Jedná se vcelku o přirozený jev, přičemž možným řešením některých problémů způsobených sezónní nezaměstnaností se může stát např. podporování celoročních prací. Konkrétně ve stavebnictví může úřad práce v zimních měsících zaměstnancům dočasně částečně nahradit mzdu, což je pro zaměstnavatele pozitivní i z pohledu nižší fluktuace zaměstnanců. Další možností je usnadnění činnosti v zimním období přispíváním na zimní ochranné pomůcky, technologie či přístroje schopné pracovat i v tomto období. Z důvodu sezónnosti může nastat problém při srovnávání dat o nezaměstnanosti mezi jednotlivými měsíci, kdy je nutné odstranit sezónní složku.7 Protože určitá úroveň frikční a sezónní nezaměstnanosti je nevyhnutelná a dokonce žádoucí, plnou zaměstnanost nemůžeme definovat jako nulovou nezaměstnanost, což v kombinaci s obavou z inflačních tlaků vyústilo v definici plné zaměstnanosti ve výši 4-6 procent8 (Schiller, 2004). Nezaměstnanost skrytá zahrnuje osoby neregistrované na úřadech práce, které by ovšem pracovat chtěly nebo pracují, ale na pozicích s nižší nebo jinou než dosaženou kvalifikací. Sem často patří ženy v domácnosti, mladiství, osoby nucené odejít do předčasného důchodu, dále pak účastníci různých rekvalifikačních kurzů apod. V tomto stručném souhrnu byly vyjmenovány základní typy nezaměstnanosti, se kterými se na trzích práce můžeme setkat.

7 8

U ročních průměrů samozřejmě tato srovnatelnost narušena není. Jedná se o americkou učebnici a tedy odhad pro ekonomiku Spojených států.

27

4.2 Neoklasický a keynesovský přístup k trhu práce a nezaměstnanosti V pohledu na existenci nezaměstnanosti a při hledání jejích příčin se v minulosti objevily odlišné

přístupy.

Můžeme

zde

nejprve

stručně

zhodnotit

přístup

neoklasický

a keynesovský a poté přejít k novějším směrům. Neoklasická ekonomie Nabídku práce na trhu zastupují domácnosti a může být vyjádřena počtem odpracovaných hodin. Přičemž ochota pracovat vychází z předpokladu, že efekt plynoucí z práce je vyšší nebo v mezním případě roven nákladům souvisejícím s vykonáváním práce. Lidé pak uvažují, jak získaná mzda odpovídá počtu odpracovaných hodin a rozhodují se mezi prací a volným časem. Individuální nabídka práce je tedy ovlivněna výší reálné mzdové sazby, kdy s jejím nárůstem se zvyšuje i nabízené množství práce. S růstem mzdové sazby každá další hodina práce přináší vyšší mzdu a roste ochota déle pracovat na úkor volného času. Od určitého bodu se tento trend obrací a s růstem reálné mzdové sazby se poté naopak požadavky na volný čas zvyšují a dochází k omezování nabídky práce. Tento efekt se však projeví až od určité výše důchodu. Empirický výzkum Salvatoreho (2003) ohledně tvaru nabídky práce však vede k mírně odlišným závěrům. Salvatore zkoumal elasticitu nabídky práce (v několika kategoriích) v závislosti na rodinném stavu pracovníků ve Spojených státech. Ta vykazuje jisté rozdíly, ale celkově je podle jeho výzkumu elasticita nabídky práce na změnu mzdové sazby poměrně nízká a křivka nabídky práce téměř vertikální (Soukup 2007). Součtem všech individuálních nabídek práce poté získáme agregovanou nabídku práce, která je rostoucí. Růst reálných mezd sice vede ke snížení některých individuálních nabídek práce, ale tento pokles je převýšen příchodem nových osob na trh práce z kategorie ekonomicky neaktivních či migrantů ze zahraničí, viz. např. Soukup ( 2007). Poptávka po práci představuje poptávku všech subjektů v ekonomice a určuje ji množství práce najímané firmami při různých úrovních mzdové sazby. Firmy budou ochotny najímat další práci dokud příjem z mezního produktu práce bude vyšší než mezní náklady na získání práce. Po jejich vyrovnání již nemají firmy o dodatečné jednotky práce zájem. K nákladům, které firmy vykazují v souvislosti se zaměstnáváním patří náklady na přijetí, mzdové náklady, daňové náklady, náklady na zaškolení, odvody na zdravotní a sociální pojištění apod. Z hlediska poptávky po práci je samozřejmě důležité také množství a vzájemný poměr ostatních výrobních faktorů. Poptávka po práci je do značné míry ovlivňována i produktivitou práce, kvalifikovaností pracovní síly, technologiemi i managementem.

28

V ideálním případě fungování trhu práce postaveném na neoklasickém konceptu by nedobrovolná nezaměstnanost vůbec neexistovala. Podobně jako na jiných trzích se zde střetává nabídka a poptávka a na jejich základě se utváří cena (mzda). Trh práce setrvává v rovnováze nebo se do ní velice rychle navrací (díky pružnosti cen a mezd). Při rovnosti nabídky a poptávky by všichni, kdo hledají práci, práci za daných podmínek také našli. V reálné ekonomice jsou ovšem tyto tržní zákonitosti oslabovány prostřednictvím mnoha spolupůsobících faktorů. K oslabení či deformaci běžných tržních mechanismů na trhu práce přispívají (nejen z neoklasického pohledu): -

lidský faktor - neoddělitelnost práce od osobnosti člověka, který nezohledňuje jen její cenu (mzdu), ale i jiné skutečnosti, což zdůrazňuje např. Krebs (2007).

-

nepružnost mezd (zejména směrem dolů) - Mzdy nereagují na změny v nabídce a poptávce dostatečně pružně (např. firmy usilují o udržení kvalifikovaných zaměstnanců i za cenu vyšší než tržní mzdy, zaměstnanci preferují „jistotu“ stávajícího výdělku).

-

segmentace trhu práce důsledkem odlišnosti pracovních pozic či regionální odlišnosti

-

institucionalizace trhu práce prostřednictvím zákonů, nařízení apod.

-

činnost odborů, která prostřednictvím kolektivního vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli tlačí na nárůst mezd (s proinflačními riziky)

-

zásahy státu na trhu práce (minimální mzda, dávky v nezaměstnanosti apod.)

-

zásahy na trhu práce vedou k adaptaci ekonomických subjektů, přičemž nepeněžní toky není jednoduché sledovat.

V souvislosti s pokusy o vysvětlení přetrvávající nezaměstnanosti se objevují koncepty postavené na její jisté přirozené míře, vycházející z předpokladu, že existuje určitá dlouhodobě stabilní úroveň nezaměstnanosti, tzv. přirozená míra nezaměstnanosti9. Na každém jednotlivci závisí, zda zaměstnání za nabídnutou mzdu přijme či nepřijme. Mezi faktory, které ovlivňují výši nezaměstnanosti patří nastavení podpor v nezaměstnanosti, přičemž např. podle neoklasického pohledu platí, že benevolentnější systém a vyšší podpory v nezaměstnanosti odrazují od hledání práce. Toto oslabování odpovědnosti za vlastní

9

pojem zavedený Miltonem Friedmanem v roce 1967-8, např.: Friedman, M.: The Role of Monetary Policy. American Economic Review 58. 1968, March, pp.1-17.

29

ekonomický vývoj příliš štědrým sociálním systémem bývá neoklasickou ekonomií označováno jako morální hazard (moral hazard). Naopak necitlivý sociální systém ohrožuje sociální a politickou stabilitu společnosti (Jurečka, 2006). Některé empirické studie ovšem tyto obecné závěry částečně zpochybňují. Např. Pissarides (1999) upozorňuje na fakt, že není podloženo, že rostoucí podpory v nezaměstnanosti samy o sobě automaticky povedou k vyšší nezaměstnanosti10 a ani vztah délky vyplácené podpory v nezaměstnanosti s následnou výší nezaměstnanosti jím nebyl zhodnocen jako příliš významný. Vraťme se nyní k přirozené míře nezaměstnanosti. Ta dle ekonomické teorie nastává v ekonomice setrvávající na úrovni potenciálního produktu. Zahrnuje nezaměstnanost frikční i strukturální (Burda, Wyplosz, 2003).

U frikční i strukturální nezaměstnanosti existuje

rovnost mezi celkovým počtem volných míst a počtem osob hledajících práci, proto jsou obě považovány za součást přirozené míry nezaměstnanosti (Soukup, 2007). Naopak v přirozené míře není zahrnuta složka cyklická. Skutečná míra nezaměstnanosti kolísá kolem přirozené míry nezaměstnanosti. Představuje rovnováhu jednotlivých segmentů na pracovním trhu. Jedná se o nejnižší a v podstatě nevyhnutelnou míru nezaměstnanosti, kterou může stabilní hospodářství očekávat (Buchtová, 2002). Ale např. Mankiw (2000) uvádí, že použité slovo přirozená vůbec neznamená, její nevyhnutelnost či jakousi vhodnou míru, ale podstatné je to, že se nezaměstnanost od této míry v dlouhém období neodchyluje. Můžeme ji jen odhadovat na základě změn v nezaměstnanosti v konkrétní ekonomice za období průběhu několika hospodářských cyklů (jako určitý stabilní dlouhodobý průměr). Schiller (2004) předpokládá ve Spojených státech její výši okolo 4-6 procent. Její výše je ovlivněna ekonomickými i dalšími faktory jako jsou pružnost trhu práce a související otázky pracovní migrace, zaměstnávání cizinců, demografická struktura obyvatelstva či existence a štědrost sociálního systému. Holman (2002) uvádí, že v zemích Evropské unie dosahuje přirozená míra nezaměstnanosti vyšších hodnot než v USA a v Japonsku, kdy podstatnou příčinu spatřuje právě ve štědrosti evropských sociálních dávek. Podle „ideálního“ modelu trhu práce neoklasické teorie by tedy trh práce měl být neustále v rovnováze, přičemž ani osoby, které ztratily zaměstnání, se nestávají nezaměstnanými. Pracovník, který práci ztratil, tak okamžitě při dané tržní mzdě najde novou. Toto ovšem vychází z předpokladu, že všechny práce by byly shodné (homogenita práce), pracovníci by měli shodné preference i schopnosti a že existují pružné mzdy. Ve skutečnosti jsou preference i schopnosti jednotlivých pracovníků velmi odlišné, stejně jako jednotlivé pracovní pozice. 10

bez existence nějakého negativního agregátního šoku

30

Vyhledávání zaměstnanců i hledání práce ale reálně vyžaduje určitý čas. Nezaměstnanost je tedy zapříčiněna dočasnou nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. V důsledku pohybu reálné mzdy se tato nerovnováha odstraňuje a trh práce směřuje zpět ke svému rovnovážnému stavu. K nezaměstnanosti může vést nepružnost nabídky na trhu práce vzhledem k měnící se poptávce, související s malou informovaností o volných pracovních místech, malou ochotou k mobilitě pracovníků či neochotou přijmout zhoršené (především mzdové) podmínky (Jurečka, 2006). Keynesovství Keynesovým přínosem v teorii nezaměstnanosti je hlubší rozpracování problematiky nedobrovolné nezaměstnanosti. Keynesovský přístup vychází z uznání nedobrovolné nezaměstnanosti, kdy se nejedná o snahu vyhýbat se práci nebo neochotu pracovat za nepříznivých mzdových podmínek. K nedobrovolné nezaměstnanosti dochází v situaci, kdy část pracovníků nenachází práci, i když jsou ochotni pracovat za nižší mzdu, než která převažuje u práce v zaměstnáních se stejnou kvalifikací (Lindbeck 1992). Podle keynesovské teorie existují dvě příčiny způsobující nezaměstnanost: •

chronicky nedostatečná agregátní poptávka (nedostatečná kupní síla a omezování sklonu k investicím)

•

technologický pokrok, který vytlačuje živou práci.

Agregátní poptávka v ekonomice tedy není dostatečně velká k tomu, aby zajistila plnou zaměstnanost. Další zdůrazňovanou příčinou je technologická nezaměstnanost spojená se zaváděním nových technologií méně náročných na lidskou práci. Řešením problematiky nezaměstnanosti není jen cesta čistého tržního mechanismu, ale podle keynesovské teorie též státní intervence do ekonomiky. Keynes (1963) svoji teorii postavil na myšlence, že trh je vnitřně nestabilní, v ekonomice vznikají tendence ke vzniku recese a chronické nedobrovolné nezaměstnanosti a pro stabilizaci ekonomiky je nezbytné využívat i makroekonomickou politiku státu. Ovšem stát by neměl narušit osobní svobody, nedotknutelnost soukromého vlastnictví či dalších základních principů tržní ekonomiky. Ještě se nyní vraťme k nezaměstnanosti dobrovolné a nedobrovolné. U dobrovolné nezaměstnanosti se jedná o osoby na pracovním trhu odmítající pracovat při dané ceně práce (současné výši tržní mzdy). Tyto osoby tedy práci nemají a ani ji aktivně nehledají. Z dnešního pohledu můžeme dobrovolně nezaměstnané přiřadit mezi ekonomicky neaktivní

31

obyvatelstvo (Lindbeck, 1994). Nezaměstnanost nedobrovolná pak vzniká v důsledku převisu počtu uchazečů o pracovní místo nad počtem volných pracovních míst, tedy když nabídka na trhu práce převyšuje poptávku. Příčiny této nerovnováhy lze spatřovat v následujících faktorech:


nedostatečná pružnost či strnulost mezd (směrem dolů),




heterogennost pracovní síly (rozdílné kvalifikace a zkušenosti vedou ke vzniku přebytku či nedostatku pracovníků v jistých oborech),




výše informačních nákladů,




izolovaná pozice daného specifického trhu (malá závislost na vnějších faktorech).

Často akcentován je zmíněný faktor nedostatečné pružnosti mezd. Jedná se o již zmiňovaný proces institucionalizace trhu práce prostřednictvím zákonů, nařízení, vyjednávání odborů, zaměstnavatelů a vlády o mzdách apod. Kolektivní vyjednávání, na základě kterého se dohaduje nárůst nominálních mezd na delší období dopředu, pak může za určité situace (negativní šok) vést k tomu, že reálné mzdy převýší svoji rovnovážnou úroveň a dojde k nárůstu nezaměstnanosti (protože zaměstnanci zastoupení odbory se proti jejich snížení samozřejmě budou bránit). Závěrem je možno zmínit ekonoma Kaleckého, jehož některé závěry byly blízké keynesovským myšlenkám (např. v otázkách oddělení rozhodování o úsporách a investicích), a který popsal inverzní vztah produktivity práce a zaměstnanosti. Na jeho dílo navazuje postkeynesovská ekonomie. Základ keynesovské analýzy změn v nezaměstnanosti představují změny v agregátní poptávce. Zatímco v neoklasickém pojetí jsme se trvale pohybovali na úrovni plné zaměstnanosti, dle názorů keynesovců, snížení reálných mezd vyústí ve zvýšení zaměstnanosti pouze v tom případě, že nepoklesne agregátní poptávka. Powelová na základě svého výzkumu nezaměstnanosti v zemích OECD11 upozorňuje na fakt, že nedostatečná poptávka může vysvětlit, proč míry nezaměstnanosti vzrostly, ale již zcela nedostačuje k vysvětlení proč nezaměstnanost přetrvává i po skončení recese (Gowland, 1990). Nyní provedeme

charakteristiku

vybraných

směrů

soudobého

ekonomického

myšlení

(monetarismus, škola racionálních očekávání, neokeynesovství, nová keynesovská ekonomie, postkeynesovství) a seznámíme se s jejich mnohdy velmi odlišným pohledem na otázky trhu práce a nezaměstnanosti.

11

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

32

4.3 Pozdější směry ekonomického myšlení a trh práce Přehled historického vývoje ekonomického myšlení poskytují např. Holman a kol. (1999), Sojka a kol. (1999), Sirůček a kol. (2007). Neokeynesovská ekonomická teorie byla postavena na makroekonomickém základě. Jejím problémem byl fakt, že pro podložení své teorie neměla potřebné mikroekonomické základy (teorii trhu práce, kapitálu). Byly spíše upřednostňovány

koncepce

přirozených

zákonitostí

hospodářského

života,

které

neumožňovaly rozdělení na jednotlivé subjekty mikroekonomie (firmy a domácnosti). Směr také trpěl analytickými nedostatky používaných metod, kdy se jednalo o pouhé slovní stanovování předpokladů, hypotéz jakož i ověřování závěrů. Nyní si proto shrňme některé další směry vývoje ekonomického myšlení. Monetarismus Monetarismus vznikal od 50. let 20. stol. a je nestarší a nejvlivnější součástí tzv. neokonzervativní ekonomie. Jeho počátky jsou úzce spojeny s tzv. Chicagskou školou a Miltonem Friedmanem v 50. letech, hlouběji rozpracováván je v 60-70. letech a vrcholu dosahuje v 80. letech, kdy měl výrazný vliv na hospodářskou politiku mnoha zemí. Ale i poté jsou některé jeho koncepce nadále využívány. Jeho východiskem je představa vnitřní stability tržního systému, který se neustále vrací do rovnováhy. Tu ovšem mohou narušovat zásahy státu - monetární šoky, zásahy do trhu práce apod. Proto monetaristé kritizují keynesovské státní intervence do ekonomiky a rozpočtové politiky podporující agregátní poptávku. Důraz je kladen zejména na roli peněz a monetární politiky v ekonomice. Monetarismus vychází z předpokladu neutrality peněz v dlouhém období, kdy se míra nezaměstnanosti i dosahovaný produkt nacházejí na svých přirozených hodnotách a účinnost monetární politiky je tedy omezena krátkým obdobím. Pro hospodářskou politiku doporučuje stálý růst nabídky peněz dle dlouhodobého tempa růstu ekonomiky a tím také stabilní množství peněz v oběhu. Friedmanův koncept přirozené míry nezaměstnanosti vychází z uznání pouze dobrovolné nezaměstnanosti, která je charakteru frikčního či strukturálního. V důsledku cyklického kolísání se reálný produkt může odchylovat od potenciálního a tedy vést ke kolísání nezaměstnanosti (ovšem jen dobrovolného charakteru). Z hlediska trhu práce můžeme zmínit monetaristický model mylného vnímání cenové úrovně pracovníky (Friedman, 1968). Jedná se o to, jak jednotlivé ekonomické subjekty na trhu práce vyhodnocují informace o budoucím vývoji cen v ekonomice. Zatímco firmy tyto informace o změnách cenové hladiny dokáží vyhodnotit správně a vycházejí tedy z vývoje

33

reálné mzdy, zaměstnanci utvářejí svoji představu o budoucím vývoji cen na základě hodnot dosažených v minulosti. Mluvíme o tzv. adaptivních očekáváních. Např. v případě zvýšení cenové hladiny tento nárůst nejprve rozpoznají firmy, které zaměstnancům zvýší nominální mzdu, ale méně, než by odpovídalo růstu cenové hladiny. Firmy začnou tedy poptávat více práce, protože došlo k poklesu reálné mzdové sazby. Protože zaměstnanci nerozpoznali růst cenové hladiny stejně jako firmy, budou ochotni nabízet více práce. Poté co tento svůj omyl zaměstnanci odhalí, budou požadovat

zvýšení nominální mzdy, aby se dostali na svoji

původní reálnou mzdu. K tomu také dojde, ovšem při vyšší nominální mzdě i cenové hladině. Závěrem k tomuto modelu můžeme uvést konkrétní situaci, kdy např. v období recese dojde v ekonomice k poklesu cen, firmy tuto změnu samozřejmě zaregistrují, budou poptávat méně práce a tak dojde ke zvýšení nezaměstnanosti. Závěrem můžeme uvést, že monetaristické koncepce představují určitý neoklasický, resp. neokonzervativní pohled na tržní ekonomiku zdůrazňující její stabilitu, jež může být narušována „vnějšími“ poruchami (zejm. peněžní šoky působené stranou nabídky peněz). Nyní přejděme k dalšímu směru nazvanému škola racionálních očekávání. Škola racionálních očekávání Tento směr ekonomického myšlení získal svůj název dle stejnojmenné hypotézy12 použité pro vysvětlení ekonomických jevů, která patří mezi významné přínosy ekonomické teorie od 60. let 20.století. Bývá též z širšího pohledu označován jako nová klasická ekonomie nebo monetarismus II. Dle hypotézy racionálních očekávání u ekonomických subjektů dochází k vytváření očekávání tak, že berou v úvahu všechny relevantní disponibilní informace ohledně současnosti i minulosti. Vůdčí osobností tohoto směru je Robert Lucas13. Ten představil nový pohled na vztah mezi změnou míry nezaměstnanosti a změnou cenové hladiny - tzv. Phillipsovu křivku. Koncepci adaptivních očekávání Miltona Friedmana nahradil očekáváními racionálními, kdy se při odhadu budoucího vývoje bere zřetel nejen na zkušenosti z minulosti, ale na informace minulé i současně dostupné (např. publikované prognózy budoucího vývoje ekonomických ukazatelů, vyjádření vedení centrální banky, výroky politiků, zprávy z médií apod.). Chybná očekávání se podle této hypotézy vzájemně „vyruší“ a celková agregátní očekávání jsou poté racionální. I v případě, že dojde k omylu, ekonomické subjekty po jeho objevení svá očekávání okamžitě přehodnotí a reálné veličiny 12 13

Byla formulována již v roce 1961 Johnem Muthem. Je držitelem Nobelovy ceny právě za rozpracování hypotézy racionálních očekávání.

34

mají tendenci dostávat se ke svým dlouhodobým (přirozeným) hodnotám. Proto se míra nezaměstnanosti může dostat

pod svoji přirozenou míru jen v důsledku nějakého

nepředvídatelného šoku. V případě takového státního zásahu se ovšem změní jen krátkodobě. Z pohledu Lucase (1973) je neoklasický trh práce upraven tím směrem, že zaměstnanci neznají cenovou hladinu, ale její výši racionálně očekávají (předvídají). Jeho metodologickým východiskem se stalo tvrzení, že u makroekonomických modelů je třeba vycházet z mikroekonomických základů, což se stalo i převládajícím názorem současného ekonomického myšlení. Podle něj ekonomické subjekty na základě racionálních očekávání předpokládají nastolení plné zaměstnanosti a vyčištění trhu, což vede k závěrům, že pokud dojde k očekávané změně hospodářské situace nebo hospodářské politiky, taková změna neovlivní produkci či zaměstnanost. Aby vyloučil negativní makroekonomické dopady, Lucas v hospodářské politice upřednostňuje pouze jednoduchá a stabilní pravidla. Škodlivost zásahů státu do vývoje na trhu práce zdůrazňují Minford a Peel (2002). Ve své teorii dávají do vztahu přetrvávající

nezaměstnanost

vzhledem

k štědrým

sociálním

dávkám,

daním

a poruchám na trhu práce způsobeným odbory. Dle empirických studií, Lucasův koncept agregátní nabídky a ekonomického cyklu pracující s nedokonalými informacemi může cyklické výkyvy ekonomiky a související změny v zaměstnanosti vysvětlit jen částečně. Nebylo potvrzeno, že očekávané změny neovlivní vývoj reálných veličin. V reakci na tato fakta byla vyvinuta nová teorie ekonomického cyklu. Jedná se o teorii reálného hospodářského cyklu. Tato teorie předpokládá též pružné ceny a to i v krátkém období. Příčiny výkyvů v zaměstnanosti spatřuje v existenci nabídkových (reálných) šoků. (Kydland, Prescott, 1982). Pozitivní nabídkový šok zvyšuje produktivitu výrobních faktorů, negativní šok ji naopak snižuje. Příkladem pozitivního šoku může být rozvoj informačních technologií, negativní šok může vyvolat růst cen ropy. Dopady takových nabídkových šoků jsou dlouhodobé a ustupují jen pomalu. Na trhu práce se pozitivní nabídkový šok projeví růstem produktivity práce, což posune křivku poptávky po práci nahoru a vzroste reálná mzda. Závěrem k teorii racionálních očekávání můžeme konstatovat, že ekonomické subjekty se učí ze svých minulých chyb a v budoucnu je již neopakují. Nepodléhají peněžní iluzi, protože umějí budoucí mzdový a cenový vývoj předvídat, proto je stimulace poptávky (monetární expanze) neúčinná nejen dlouhodobě ale i v krátkém období. Ekonomika neustále směřuje k dlouhodobé rovnováze na úrovni potenciálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti. Koncept racionálních očekávání bývá kritizován pro jeho vysokou míru abstrakce

35

a nedostatečnou vazbu na reálnou ekonomiku. Kritici této teorie také upozorňují na fakt nestejné (nedostatečné) dostupnosti informací jednotlivých ekonomických subjektů. Neboť na získání těchto informací je třeba vynaložit jisté náklady. Ekonomové školy racionálních očekávání naopak tvrdí, že chybná očekávání se „vyruší“ a agregátní očekávání se stávají racionálními. Směry, které bychom mohli zařadit do tzv. nové klasické ekonomie (škola racionálních očekávání, monetarismus), vycházely z nereálných předpokladů existence pružnosti cen a mezd. Předpoklad nepružných mezd se v souvislosti s myšlenkami školy racionálních očekávání objevuje až v rámci tzv. nové keynesovské ekonomie, o které pojednáme později. Konzervativní směry ekonomického myšlení byly ve vyspělých ekonomikách na vrcholu popularity od konce 70. let do 80. let. Během 90. let 20. století se jejich neoliberální principy a zejména jejich praktické aplikace postupně stávaly neudržitelnými. Kritikou prošly např. teze v tom smyslu, že neomezené svobody, existence soukromého vlastnictví spolu s neviditelnou rukou trhu samy o sobě povedou k vyřešení všech hospodářských a společenských problémů v ekonomice a objevují se modely zmíněné nové keynesovské ekonomie. Abychom však zachovali časovou posloupnost keynesovských směrů, vraťme se ještě v čase zpět do období po druhé světové válce a uveďme si základní charakteristiku a přínosy neokeynesovství. Neokeynesovství Po druhé světové válce se objevuje směr nazývaný neokeynesovství. Mezi jeho zastánce patřili Hansen, Klein, Modigliani, Samuelson, Tobin, Solow a další. Neokeynesovci usilovali o vytvoření mikroekonomických základů pro keynesovství vycházejících z neoklasické ekonomie14. Modiglianiho úplný keynesovsky model vychází z modelu IS- LM, ke kterému přidává ještě keynesovskou produkční funkci a trh práce, který vychází z neoklasiky. Nabídka i poptávka po práci je funkcí reálné mzdové sazby, která vede trh práce do rovnováhy při jisté rovnovážné mzdové sazbě a rovnovážné zaměstnanosti. Podmínka rovnováhy na trhu zboží a služeb je stanovena na základě rovnosti investic a úspor a je popisem křivky IS. Křivka LM vychází z podmínky rovnováhy na trhu peněz (jako rovnost nabídky a poptávky po reálných peněžních zůstatcích). Za předpokladu pružnosti mezd a cen působením samoregulačního 14

Jedná se o tzv. neoklasickou syntézu

36

mechanismu v tomto modelu dochází k udržování plné zaměstnanosti. Na základě tohoto modelu můžeme v ekonomice určit národní důchod, úrokovou míru, zaměstnanost, nominální mzdu a cenovou hladinu. Přehledné je i grafické zobrazení modelu. Příčiny existence nedobrovolné nezaměstnanosti vysvětlovali Modigliani, Hansen a další neokeynesovští ekonomové s pomocí rigidit mezd a cen. Nepružnost mezd směrem dolů brání vyčišťování trhu práce, např. v důsledku činnosti odborů či existence dlouhodobých pracovních smluv může reálná mzda převýšit mezní produkt práce, který odpovídá plné zaměstnanosti, a dojde ke snížení zaměstnanosti. Dalším problémem dosažení plné zaměstnanosti je past na likviditu (horizontální křivka LM) bránící snížení úrokové míry na požadovanou úroveň rovnováhy úspor a investic při plné zaměstnanosti. Obnovení rovnováhy při plné zaměstnanosti brání též nedostatečná citlivost investic na úrokovou míru (vertikální křivka IS). V této situaci (např. v důsledku pesimistických očekávání firem) by ani snížení úrokových sazeb nezpůsobilo růst investic. Pokud by k žádné ze jmenovaných situací nedošlo, potom by existovala v ekonomice pouze nezaměstnanost dobrovolná. Keynesovská makroekonomie tak je pouze určitou zvláštní situací neoklasické ekonomie. Vzhledem k předpokládané krátkodobosti uvedených nepružností je tedy v krátkém období směrodatný model keynesovský, v období dlouhém pak již platí principy neoklasiky. Se všeobecně známým konceptem Phillipsovy křivky přišli původně neokeynesovští ekonomové. Původní mzdová Phillipsova křivka dokazovala na základě empirických dat z Velké Británie existenci inverzního vztahu mezi tempem růstu nominálních mezd a mírou nezaměstnanosti (Phillips, 1958). V roce 1960 byla na základě údajů ze Spojených států rozšířena Samuelsonem a Solowem do verze cenově inflační, která upozorňuje na možnost substituce mezi nezaměstnaností a inflací. Z ní vychází, že v hospodářské politice můžeme tedy usilovat pouze o jistou kombinaci mezi inflací a nezaměstnaností, nikoli o dosažení plné zaměstnanosti. Nastalá stagflace ve Spojených státech v 70. letech (v důsledku ropných šoků aj.) ovšem již tento vztah vyvracela. Docházelo totiž k souběžnému nárůstu inflace i nezaměstnanosti zároveň a Phillipsova křivka již poté (ani v rámci neokeynesovského myšlení) nemohla být používána pro vysvětlení inflace. Teoretické řešení nalezli až ekonomové jiných směrů. Jedná se o Friedmanovo a Phelpsovo rozšíření Phillipsovy křivky o očekávanou míru inflace, kdy v krátkém období existuje teoretická dočasná zaměnitelnost mezi nezaměstnaností a inflací, v dlouhém období je již ovšem Phillipsova křivka vertikální. Negativně skloněná Phillipsova křivka vychází 37

z předpokladu „peněžní iluze“ na straně pracovníků, neboť ti své mzdové požadavky uzpůsobují na základě očekávané cenové hladiny (a ne cenové hladiny skutečné). A tak např. při růstu agregátní poptávky na základě provedené monetární expanze dojde k nárůstu cenové hladiny, přičemž nominální mzdové sazby se nezmění. Nabídka práce zůstane na původní úrovni (pracovníci vycházeli z očekávané cenové hladiny), poptávka po práci se zvýší, neboť došlo k růstu cenové hladiny a nominální mzdy zůstaly nezměněny. Krátkodobě tedy opravdu dojde k poklesu nezaměstnanosti. Pracovníci ovšem v delším období cenový růst rozpoznají a poučí se z něj.15 Proto z dlouhodobého hlediska, kdy se ekonomika nachází na potenciálním produktu, žádná substituce mezi nezaměstnaností a inflací neexistuje. Soudobí keynesovci sice zdůrazňují strukturované dopady inflace a nezaměstnanosti, ty ovšem nejsou považovány za symetrické. Na hypotézu racionálních očekávání popsanou v předchozím textu navázali také někteří neokeynesovští ekonomové, kteří se ji pokoušeli zapojit do celku společně s keynesovskými rigiditami mezd. Dle tohoto pohledu k rigiditám na trhu práce dochází z důvodu vysokých nákladů na adekvátní reakci. Ekonomické subjekty tedy reagují, jen pokud náklady na reakci nepřevýší ztrátu způsobenou rigiditami. V opačném případě sice situaci dobře vyhodnocují, ale nereagují. Např. zaměstnanci upřednostňují nepružné dlouhodobé smlouvy z důvodů obav o dočasnou ztrátu zaměstnání. Zaměstnavatelé pak v obavách z fluktuace zaměstnanců a s ní souvisejícími náklady na zaškolení nových zaměstnanců též preferují dlouhodobé smlouvy a v důsledku toho pak např. poskytují vyšší mzdy, než by odpovídalo aktuální reálné mzdě na trhu. Závěrem k tomuto směru můžeme uvést hlavní rozdíly oproti původnímu keynesovskému pohledu. Neokeynesovská ekonomie vychází na rozdíl od Keynese z neoklasické metodologie, z existence samoregulace tržního hospodářství s možností plného využívání jeho zdrojů. Znovunastolení rovnováhy, ke kterému by automaticky mělo docházet, ovšem narušují popsané nepružnosti. Praktická neokeynesovská hospodářská politika

hrála

v hospodářsky vyspělých západních zemích svoji dominantní roli až do počátku 70. let 20. stol.

Neokeynesovské závěry ohledně možné zaměnitelnosti inflace a nezaměstnanosti16

v hospodářské politice (Samuelsonova a Solowova modifikovaná Phillipsova křivka) lze na základě dalšího hospodářského vývoje považovat za zjednodušené a byly brzy zpochybněny. 15

Friedmanova adaptivní očekávání spočívají v tom, že pracovníci svá očekávání ohledně cenové hladiny

formují na základě jejího minulého vývoje. 16

Tzv. trade-off

38

Keynesovská hospodářská politika a její poptávková stimulace přestala vzhledem k institucionálním, hospodářským a jiným změnám, plnit svoji úlohu, když nebyla schopna reagovat na prudce rostoucí inflaci. Od 70. let tak postupně sílí vliv neokonzervativních směrů ekonomického myšlení (monetarismus, škola racionálních očekávání aj.). Teprve přibližně od počátku 80. let se profilují další směry s keynesovským přístupem, tentokrát ovšem často mnohem bližší směrům neokonzervativním. Nová keynesovská ekonomie Směr nazývaný nová keynesovská ekonomie zastřešuje poměrně širokou škálu teoretických směrů, které však shodně usilují o vysvětlení nepružnosti mezd a cen a položení mikroekonomického

základu

(nedokonale

konkurenční

prostředí)

pro

keynesovské

ekonomické myšlení. Prosazuje se cca od 80. let 20. stol. a můžeme u něj sledovat dvě základní odnože. Jedna přichází s vlastním vysvětlením nepružnosti mezd a cen v rámci keynesovské ekonomie, druhá pak vychází zejména z již zmíněné školy racionálních očekávání, kterou rozšiřuje o keynesovské prvky (Holman a kol., 1999). V rámci prvního směru nové keynesovské ekonomie jsou nedobrovolná nezaměstnanost či další keynesovské myšlenky vysvětlovány na základě mikroekonomického chování v nedokonalé konkurenci. Mezi zastánce tohoto směru patří např. Okun, Akerlof, Mankiw, Yellen apod. Jejich závěry ohledně nepružnosti mezd a cen rozšiřují neokeynesovské závěry. Vysvětlují je např. prostřednictvím tzv. nákladů jídelníčku (viz. dále), další pak upozorňují na dlouhodobé mzdové dohody, dlouhodobé cenové dohody, které narušují nastolení rovnováhy na trhu práce a plné využití pracovních sil. V některých z teorií je kladen důraz na nominální rigidity vycházející z původního Keynesova díla (Akerlof a Yellen, Mankiw, Okun). Ze závěrů Akerlofa a Yellen (1985) vyplývá, že k nepružnostem mezd a cen dochází na základě tzv. kvaziracionálního chování17, které vychází z reálných předpokladů existence nedokonalé konkurence, nejistoty apod. Podle něj firmy v reálné ekonomice nepostupují na základě neoklasických závěrů pro trh práce (tedy porovnávání mezních nákladů a s mezními příjmy), ale využívají spíše jednodušších možností cenotvorby, které nejsou tak časově i finančně náročné. Pro firmy může být toto jednání výhodné, pro ekonomiku jako celek již nikoli, neboť brání ustavení rovnováhy na odpovídajících trzích a působí ztráty vytvářeného produktu a zaměstnanosti. Akerlof a Yellen vycházejí z předokladu existence nedobrovolné

17

near-rational behaviour

39

nezaměstnanosti. Prezentují např. „the fair wage-effort“ hypotézu, podle které vynaložené úsilí na práci závisí na vztahu mezi „poctivou“ (resp. vzájemně výhodnou mzdou) a mzdou skutečnou. Dalším jejich příspěvkem k vysvětlení nezaměstnanosti je model cyklické nezaměstnanosti

postavený

na

předpokladu

monopolistické

konkurence

a

teorii

efektivnostních mezd. (Akerlof a kol., 2005) Mankiw (1992) nepružnosti cen vysvětluje prostřednictvím tzv. nákladů jídelníčku18, které souvisí s potřebou přeceňování zboží, např. výdaji na tvorbu, tisk a distribuci nových katalogů apod. V důsledku toho firmy nemohou (nechtějí) dostatečně rychle reagovat na změny v tržní poptávce po jejich zboží a tyto změny zakomponovat do výše svých cen. Okun s ohledem na nepružnost mezd a cen upozorňuje na význam dlouhodobosti mzdových i cenových dohod. Jejich časté změny by firmy zatížily dalšími náklady na získávání informací a projevily by se i zvýšenými transakčními náklady. Z hlediska trhu práce se jedná o zvýšení nákladů na lidské zdroje, ať už se jedná o propouštění či přijímání zaměstnanců, tedy potřeba zaměstnávat více personalistů či a zapracování. Pro firmu je zde podstatné udržení

doby jejich zaškolení

kvalitních zaměstnanců

a také pro

zaměstnance představují dlouhodobé mzdové dohody jistou žádanou stabilitu. Existují dále teoretické koncepty upozorňující na neracionální chování ekonomických subjektů a význam reálných rigidit mezd a cen. Sem patří např. teorie efektivnostních mezd (Yellen, 1984), kdy vysoké mzdy (nad svojí rovnovážnou úrovní), které svým zaměstnancům vyplácejí, firmám „zaručí“ jejich vysoké pracovní nasazení a loajalitu, čímž se poskytnuté vyšší ohodnocení firmám bohatě vrátí zpět. Výkonnost zaměstnanců roste rychleji než vyplácené mzdy, protože zaměstnanci pobírající vyšší než rovnovážnou mzdu nechtějí riskovat, že ztratí dobře placenou práci, (např. viz. Soukup, 2007). Tímto stavem jsou ovšem trhy pracovních profesí dlouhodobě udržovány mimo rovnováhu a tato situace má své negativní dopady i pro celkový vývoj ekonomiky včetně nemožnosti udržitelnosti plné zaměstnanosti (obtížnější nalezení práce pro nezaměstnané, růst nezaměstnanosti) v důsledků kolísání agregátní poptávky. Z tohoto důvodu považují za nezbytné rozumné využití hospodářské politiky pro ovlivnění jak agregátní poptávky, tak částečně i agregátní nabídky prostřednictvím důchodové politiky aj. Dlouhodobě dosahované vysoké míry nezaměstnanosti vedou k zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti (Blanchard, Summers, 1986). Toto tvrzení je základní hypotézou jevu

18

menu costs

40

nazývaného jako hystereze. Nezaměstnanost jako samostatný faktor tedy z dlouhodobého hlediska ovlivňuje výši své přirozené míry. V rámci teorie insider-outsider19 je zkoumáno chování

ekonomických

subjektů

na

trhu

práce.

Tato

teorie

je

postavena

na

mikroekonomickém základě, kdy rozdílná pozice jednotlivých aktérů na tomto trhu vede k strnulostem ve mzdách a nemožnosti vyčištění trhu (Lindbeck, Snower, 1988). Vysvětlení zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti v rámci teorie insider-outsider vychází z faktu, že odbory se starají o své insiders (zaměstnance ve firmách), přičemž outsiders (nezaměstnaní) se po určité době stanou až nezaměstnatelnými, přestože původní příčiny nezaměstnanosti již pominuly. Je to z důvodů ztráty kvalifikace i dovedností nezbytných pro výkon práce způsobené dlouhou dobou strávenou mimo svůj obor. Z českých autorů se problematikou hystereze zabývali např. Sojka, Klíma (2003) nebo Němec, Moravanský (2005). Němec (2005) upozorňuje na zaměňování pojmů "hystereze" a "setrvačnost", tyto jevy mají podobné projevy na trhu práce (vysoká a přetrvávající nezaměstnanost), kdy ale hystereze je přirozenou vlastností systému, zatímco setrvačnost naznačuje strukturální nedokonalosti v systému. Ze zahraničních autorů se dále jevem hystereze zabývali Blanchard (2006) či Turner (2001). Výzkumy dvou posledně jmenovaných poukazují na rostoucí míry nezaměstnanosti neakcelerující inflaci (NAIRU20) v Evropě za posledních několik desítek let. Růstem NAIRU a nezaměstnanosti v Evropě se zabýval např. také Slaný (2008). NAIRU zdůrazňuje roli státu, odborů, existenci určitých kombinací míry inflace a nezaměstnanosti s povahou „přirozené míry“ a bývá někdy ztotožňována s přirozenou mírou nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti někdy může být brána jako označení pro plnou zaměstnanost (v souladu s tím, jak ji chápali keynesovci). Z jejich výsledků vyplývá, že se přirozená míra vyvíjí spolu se skutečným vývojem míry nezaměstnanosti, což by potvrzovalo hypotézu hystereze, kdy i krátkodobé výkyvy v minulosti vedou k trvalým dopadům na zaměstnanost. V současnosti je teorie hystereze přijímána jako jedna v více možných výkladů příčin nárůstu nezaměstnanosti a její přirozené míry a má své důsledky pro hospodářskou politiku a její nástroje z dlouhodobého hlediska. Druhý hlavní směr nové keynesovské ekonomie vychází z monetarismu a zejména ze školy racionálních očekávání, do které je včleněn předpoklad o nepružnosti mezd a cen. Jeho hlavním představitelem je Fischer, který zcela opouští tradiční keynesovský pohled 19 20

překládaný i jako model členů-nečlenů či jako model zaměstnaných a nezaměstnaných Nonaccelerating Inflation Rate of Unemployment - míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci.

41

zdůrazňující

nedostatečně

koupěschopnou

agregátní

poptávku

a

zavrhuje

také

intervencionisticky založenou keynesovskou hospodářskou politiku. Přesto uznává jistou míru státních intervencí do hospodářství. Využití hospodářské politiky však vidí zejména s ohledem na nabídku (na trh práce apod.). Fischer v rámci tohoto směru přebírá koncepty vertikální dlouhodobé Phillipsovy křivky, která má podle něj svůj původní (klesající) tvar pouze v krátkodobém horizontu, a to v důsledku existence dlouhodobých mzdových a cenových dohod a dalších faktorů, působících nepružnosti mezd a cen. K neokeynesovství patří tedy tento směr jen okrajově, jedná se spíše o prolínání myšlenek nové klasické ekonomie s novou keynesovskou ekonomií21. Závěrem k tomuto směru lze shrnout, že ekonomové nové keynesovské ekonomie se ve svých teoriích pokusili vysvětlit příčiny pomalého přizpůsobování mezd a cen, kdy často dospěli k názoru, že k těmto rigiditám dochází z důvodu jejich výhodnosti jak pro zaměstnance tak i zaměstnavatele. Problematikou nezaměstnanosti a rigidit na trhu práce v Evropě a Severní Americe se zabýval Layard a kol. (1991), Nickell (1997), Nickell, Nunziata, Ochel (2005). Lepší přehlednosti přispívá rozdělení rigidit na nominální (faktory, které brání přizpůsobení nominálních mezd a cen) a reálné (způsobují nepružnost reálných mezd nebo relativních mezd a cen). Zdrojem reálných rigidit jsou např. v textu popsané náklady jídelníčku, dlouhodobé explicitní (písemné) a implicitní (nepsané) mzdové a cenové dohody apod. Příčiny reálných rigidit můžeme hledat např. v teorii efektivnostních mezd či nemožnosti koordinace firem. Lze konstatovat, že vzhledem ke kolapsu neokeynesovských politik a jejich teorií (neodpovídajících již nastávajícím zásadním změnám v tehdejších vyspělých kapitalistických ekonomikách v 70. letech 20. století) bylo propojení keynesovských rigidit mezd a cen s neokonzervativními myšlenkami, jak je prezentuje nová keynesovská ekonomie, pochopitelným

krokem v dalším vývoji ekonomického myšlení. Ovšem jedná se spíše

o nabídkově zaměřenou koncepci, která s „původním“ keynesovstvím již nemá (kromě nepružných cen a mezd) mnoho společného. Postkeynesovství Zároveň s neokeynesovstvím (od 50. až 60. let 20. stol.) se začíná formovat další poměrně široký směr ekonomického myšlení, který usiloval o to, stát se alternativou vůči neoklasické ekonomické teorii. Jedná se o návrat k původnímu Keynesovu odkazu vycházejícímu 21

tzv. neokeynesovsko-Friedman-Phelps-Lucasova syntéza

42

z Pojednání o penězích22 a Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz23. Charakteristické pro něj je odmítání neoklasické ekonomie i neokeynesovství, kde se myšlenky keynesovské prolínají s neoklasickými. Hlavním přínosem tohoto směru ekonomického myšlení je dynamizace Keynesovy Obecné teorie a rozšíření o vlastní teorii peněz, cen a rozdělování. Mezi přiznivce tohoto směru patří evropští postkeynesovci (zejm. italsko-cambridgeská škola - Robinsonová, Kaldor, Kahn), a postkeynesovci američtí (Weintraub, Shackle, Eichner, Minsky a další). Sawyer představuje postkeynesovský pohled na trh práce v příslušné kapitole knihy Průvodce moderní ekonomií (Greenaway a kol., 1996). Ekonomové tohoto směru hledají mechanismy fungování soudobé tržní ekonomiky. Odmítají předpoklad vnitřní stability systému, neuznávají předpoklad racionálních očekávání ekonomických subjektů vzhledem k nedostupnosti informací potřebných pro rozhodování, naopak zdůrazňují spíše vliv společenského a kulturního prostředí, které ovlivňuje lidské chování či všudypřítomný prvek nejistoty (viz. např. Shackle, 1957). Postkeynesovci při svém zkoumání usilují o co největší přiblížení se reálné ekonomice (nedokonale konkurenční prostředí s monopolními a oligopolními strukturami, rozvoj finančního či úvěrového trhu, činnost odborů apod.). Člověk je postkeynesovci chápán jako společenská bytost zasazená do jistého kulturního a společenského prostředí. Jeho rozhodování se odehrává za nejistoty, přičemž získávání potřebných informací je obtížné. Jednotlivci vycházejí spíše z existujících konvencí či společenských zvyklostí, proto rozhodování nelze považovat za racionální v neoklasickém smyslu. Skupiny ovládající moc pak mohou tyto zvyklosti dále upravovat či pozměňovat. Proto je velmi obtížné předvídat chování a reakce ekonomických subjektů. A tedy i vývoj hospodářských charakteristik. Ekonomické subjekty pak spíše než na jednotlivce můžeme dělit na určité sociálně-kulturní skupiny (jako např. i v klasické ekonomii), z čehož můžeme pak usuzovat na jejich chování či očekávání. Tržní mechanismy nejsou podle postkeynesovců schopny automaticky zajistit dlouhodobá stabilně dosahovaná tempa růstu na úrovni plného využití zdrojů, ani vyrušit krátkodobé cyklické výkyvy ekonomiky. V reálné ekonomice se ceny často vytváří na základě nedokonale konkurenčních struktur. Ceny na naprosté většině trhů24 v současných tržních ekonomikách nejsou pružné (v důsledku převahy oligopolních struktur). Mění se zejména

22

Treatise on Money, 1930 The General Theory of Employment Interest and Money, 1936 24 výjimku mohou tvořit např. suroviny či potraviny 23

43

v důsledku změn produkce a jejich výrobních nákladů. Mzdy jsou výrazně ovlivňovány činností odborů a tak obojí (ceny i mzdy) mohou posilovat inflační tendence. Odmítáno je i pojetí rovnováhy. Vzhledem k neustálým změnám, které v ekonomice neustále probíhají, a které ovlivňují chování ekonomických subjektů i změnu vnějších podmínek, nelze uvažovat o rovnováze, ale jde spíše o jistý nepřetržitý sled příčin a důsledků (Kaldor, 1972). Na hospodářské jevy je nahlíženo na základě tzv. historického času. Zatímco u tzv. logického času používaného neoklasickou ekonomií vedou stejné podněty v čase vždy ke stejným reakcím ekonomických subjektů, u času historického se lidská očekávání a reakce postupně utvářejí a mění na základě minulého i očekávaného vývoje. Proto je nikdy nelze zcela jistě předvídat a do systému vstupuje trvale prvek nejistoty. Trh práce považován za specifický trh, ve kterém se odrážejí sociální vazby a nemůže dojít k jeho vyčištění na základě samotného působení nabídky a poptávky. Postkeynesovci nesouhlasí s neokeynesovskými závěry ohledně formování dlouhodobé nezaměstnanosti, která je podle neokeynesovců zapříčiněna nepružností nominálních mezd směrem dolů. Zdůrazňují naopak negativní dopady přílišné pružnosti mezd, která prohlubuje nejistotu a neustále se měnící situace znesnadňuje rozhodování firem. V postkeynesovství můžeme mluvit o tzv. metodologickém realismu, který zdůrazňuje reálnost předpokladů, využití empirických dat s uvažování se zmíněném v historickém čase, kdy minulost je pevně daná a budoucnost je charakteristická svojí nejistotou, kdy podstatným faktorem jsou zejména kulturní, společenské a skupinové vazby a prvky, které zásadním způsobem ovlivňují chování ekonomických subjektů.

Stát by se podle postkeynesovců

v ekonomice měl aktivně zasazovat o snižování nezaměstnanosti, zajistit fungující sociální systém, omezovat nerovnosti v důchodech, ale např. se také angažovat v otázkách ochrany životního prostředí apod. Závěrem k tomuto směru ekonomického myšlení můžeme zdůraznit postkeynesovský pohled na tržní hospodářství, kdy rozhodování v podmínkách nejistoty vede k hospodářským výkyvům a způsobuje vnitřní nestabilitu celého systému a s ohledem na trh práce také nemožnost dosažení plné zaměstnanosti. Pouze s pomocí zásahů státu do ekonomiky (stimulací efektivní poptávky25, nástroji důchodové či strukturální politiky) je možné se plné zaměstnanosti přiblížit. Stejně jako původní keynesovci jsou i postkeynesovci přesvědčeni o

tendencích

tržní

ekonomiky

k nedostatečně

25

koupěschopné

agregátní

poptávce

Termín vytvořený Smithem, který se v době keynesovství stal základním pojmem v rámci tohoto směru ekonomického myšlení

44

a upřednostňují tradiční keynesovské nástroje hospodářské politiky doplněné důchodovou politikou (kontrolující růst mezd a cen), která by měla tlumit vzniklé inflační tlaky způsobené stimulací agregátní poptávky. Na předchozích stránkách byly vymezeny otázky vzniku a příčin nezaměstnanosti z pohledu nejvýznamnějších teoretických směrů ekonomického myšlení. V klasickém modelu trhu práce jsme předpokládali pružnost cen i mezd, které čistí trh. V původním keynesovském modelu jsme vycházeli z nepružnosti nominálních mezd, což neumožňuje vyčištění trhu jako u klasiků. Od 70. let je možné sledovat dva velké proudy: novou keynesovskou ekonomii a novou klasickou makroekonomii s rozdílnými předpoklady i závěry pro trh práce. Ekonomové nové keynesovské ekonomie přišli s rozdělením rigidit na nominální a reálné. Nová klasická makroekonomie se opět vrátila k předpokladu pružných cen a vyčišťování trhů. V rámci ní jsme si uvedli hypotézu racionálních očekávání a její dopady pro ekonomiku. Popsali jsme si koncept přirozené míry nezaměstnanosti i alternativní hypotézu hystereze na trhu práce. Výklad završuje nadále se rozvíjející postkeynesovský pohled. Přes vlastní přínosy postkeynesovství i jeho kritické hodnocení ostatních teorií a jejich hospodářské politiky (na základě jejích praktických výsledků v reálné ekonomice), ani tento směr ekonomického myšlení doposud nevedl k vytvoření uceleného systému, který by byl protiváhou převládajícím ekonomickým směrům, vůči kterým se vymezuje, a tak na zcela nový systém soudobá ekonomie i nadále čeká.

45

5 Trh práce a nezaměstnanost v České republice a Evropské unii V této kapitole se vyjádříme ke způsobům měření nezaměstnanosti v České republice, uvedeme si charakteristiku trhu práce v České republice, zhodnotíme vývoj nabídky a poptávky na trhu práce, vývoj nezaměstnanosti, jeho budoucí trendy a posoudíme důležité související faktory, jako např. strukturální změny v národním hospodářství, demografické změny u obyvatelstva, regionální aspekty trhu práce, pozici rizikových skupin na trhu práce, např. absolventů a mladistvých apod. Relativně samostatná část kapitoly je věnována dlouhodobé nezaměstnanosti, která až do současnosti představuje zřetelný problém na evropských trzích práce. V uvedené části se zaměříme na skupiny obyvatelstva ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností, stručně shrneme její vývoj v České republice i Evropské unii, pojmenujeme její příčiny i negativní důsledky, ke kterým může vést, a navrhneme možné základní nástroje pro boj s ní. Dále se budeme věnovat některým aspektům trhu práce a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie. Zhodnotíme tendence a důsledky demografického vývoje, situaci ohledně nezaměstnanosti v Evropské unii, upozorníme na vysoké rozdíly v nezaměstnanosti v rámci tohoto společenství či specifikujeme aktuální problémy na evropských trzích práce. Budeme se zabývat vybranými aktivitami Evropské unie s dopadem na trhu práce a nastíníme budoucnost Evropské unie v této oblasti. V následující kapitole s pomocí kvantitativních metod provedeme mezinárodní komparaci vývoje ukazatelů týkajících se zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice a dalších zemích Evropské unie, jejíž výsledky využijeme i v rámci této kapitoly.

5.1 Měření nezaměstnanosti v České republice Nezaměstnanost patří všeobecně k nejsledovanějším ekonomickým ukazatelům. V médiích se převážně uváděla ta, kterou zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (MPSV) na základě statistik úřadů práce. Nezaměstnanost, kterou zjišťuje Český statistický úřad (ČSÚ) na základě tzv. Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) byla u nás méně používaná. Hodnoty tohoto ukazatele jsou zjišťovány jak v původních, tak i v nových členských zemích Evropské unie a jsou vhodné zejména pro mezinárodní srovnávání.

46

5.1.1 Nezaměstnanost dle Ministerstva práce a sociálních věcí a Výběrového šetření pracovních sil Naskýtá se otázka, který z obou používaných ukazatelů je důvěryhodnější, či co vlastně nezaměstnanost v každém z těchto pojetí znamená, když se oficiálně vyjadřuje dvěma odlišnými údaji. Rozdíl tkví především ve způsobu zjišťování a metodice. Ministerstvo práce a sociálních věcí zjišťuje a publikuje tzv. registrovanou míru nezaměstnanosti a vychází při tom ze statistik vedených úřady práce. V této statistice nezaměstnanosti figurují osoby, které se zaregistrují na úřadech práce jako nezaměstnaní a míra nezaměstnanosti tedy představuje podíl osob, které se zaregistrovaly jako nezaměstnaní na součtu nezaměstnaných dle Ministerstva práce a sociálních věcí a zaměstnaných dle Výběrového šetření pracovních sil. Ministerstvo práce a sociálních věcí se v posledních letech snaží metodiku výpočtu registrované nezaměstnanosti přibližovat k metodice dle Mezinárodní organizace práce (ILO)26. Podle nejnovější definice v čitateli figurují dosažitelní uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadech práce a ve jmenovateli pak pracovní síla. Po vynásobení stem získáme hodnotu registrované míry nezaměstnanosti v procentech. Registrovaní dosažitelní uchazeči o zaměstnání jsou občané České republiky a Evropské unie, kteří jsou vedeni na úřadech práce dle bydliště, a kteří jsou připraveni k bezprostřednímu nástupu do zaměstnání pokud se objeví vhodné volné pracovní místo. Tedy jedná se o evidované nezaměstnané, u kterých neexistuje jakákoli objektivní překážka bránící přijetí zaměstnání. K dosažitelným uchazečům nezařazujeme uchazeče v pracovní neschopnosti, uchazeče účastnící se rekvalifikačních kurzů či uchazeče s krátkodobým zaměstnáním. Dále pak uchazeče pobírající hmotné zabezpečení po dobu mateřské dovolené, uchazeče toho času ve vazbě, odsouzené ve výkonu trestu, dříve též osoby právě konající vojenskou službu (základní, náhradní či civilní). Pracovní síla ve jmenovateli zahrnuje zaměstnané dle Výběrového šetření pracovních sil, cizince s pracovním povolením, občany Evropské unie pracující v České republice dle statistik úřadů práce, cizince podnikající na základě živnostenského oprávnění a samozřejmě registrované dosažitelné neumístěné uchazeče o práci dle bydliště (občany České republiky a Evropské unie), vycházející z přesných statistik úřadu práce. Nyní si více popíšeme druhý způsob, a sice měření nezaměstnanosti dle Výběrového šetření pracovních sil. Toto šetření představuje zdroj informací o trhu práce a zjišťují se zde

26

Byla založena již v roce 1919 s cílem prosazovat sociální spravedlnost a mezinárodně uznávaná pracovní

práva, od roku 1946 specializovaná organizace OSN.

47

s pomocí šetření probíhajícího v domácnostech respondentů údaje o pracovní silách, zaměstnaných a nezaměstnaných. Metodika ukazatelů, které jsou zjišťovány ve Výběrovém šetření pracovních sil vychází z definic a doporučení ILO a vytváří podmínky pro přímé mezinárodní srovnávání charakteristik trhu práce v různých zemích. Zároveň je zde respektována prováděcí metodika Eurostatu, která poskytuje výklad náplně konkrétních charakteristik trhu práce.

Ve výběrovém souboru šetření je zahrnuto přes 25 tis. bytů

rozmístěných po celé České republice, což tvoří přes půl procenta z celkového počtu obydlených bytů. V tomto souboru probíhá šetření cca 65 tis. respondentů ze všech věkových kategorií, přičemž přibližně 55 tis. respondentů dosáhlo 15 a více let. Do výběrového šetření jsou zahrnuty všechny osoby, které bydlí ve vybraných bytech min. po dobu tří měsíců. Jedná se o kontinuální šetření, přičemž vyhodnocení a zveřejnění jeho výsledků probíhá čtvrtletně. V dalším textu jsou uvedeny a stručně popsány některé základní pojmy na základě definic používaných ČSÚ ve statistické ročence České republiky, se kterými Výběrové šetření pracovních sil pracuje: pracovní síla, ekonomicky aktivní, ekonomicky neaktivní, zaměstnaní, a nezaměstnaní. Pod pracovní sílu zahrnujeme všechny osoby 15-ti leté a starší splňující požadavky na zařazení mezi zaměstnané a nezaměstnané. K ekonomicky neaktivním patří osoby které doposud nedosáhly 15-ti let a osoby 15-ti leté a starší nesplňující požadavky pro zařazení mezi pracovní sílu. Mezi zaměstnané patří osoby ve věku 15 a více let a starší, které v daném referenčním týdnu náležely k placeným zaměstnaným nebo zaměstnaným ve vlastním podniku. V jejich případě není důležité, zda šlo o pracovní aktivitu trvalého, dočasného, sezónního či příležitostného charakteru nebo zda pracovaly jen v jednom nebo několika souběžných zaměstnáních. Kategorie zaměstnaných nezahrnuje osoby, které mají další mateřskou (rodičovskou) dovolenou, neboť jejich postavení má dle metodiky Mezinárodní organizace práce jiný charakter. Je možné rozlišit zaměstnané v národním hospodářství celkem a zaměstnané v civilním sektoru, kde již poté nefigurují příslušníci armády. K placeným zaměstnaným dle definic ILO patří i zaměstnanci a členové produkčních družstev. Mezi zaměstnance řadíme všechny osoby, které mají formální vazbu k zaměstnání bez zřetele na to, zda během daného referenčního období pracovaly. Jako formální vazba k zaměstnání se berou zejména pracovní poměry (pracovní smlouva, jmenování či volba), dále dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti, příp. další smluvní vztahy mimo oblasti pracovního práva. Tak tedy mezi zaměstnance jsou dle ILO kromě osob v placeném

48

zaměstnání zařazeny i osoby v domácnosti, starobní důchodci, studenti či učni, kteří pracují za plat, mzdu či odměnu a patří k nim též příslušníci armády (vojáci z povolání27). K nezaměstnaným přísluší všechny osoby 15-ti leté a starší (bez omezení horní věkové hranice) ve sledovaném období současně splňující tři základní podmínky: •

nebyly zaměstnané (osoby, které byly bez placeného zaměstnání a nebyly sebezaměstnané),

•

hledaly aktivně práci (pod aktivním hledáním práce je míněna registrace uchazečů na úřadu práce či u soukromých zprostředkovatelen práce, podaná žádost o pracovní povolení a licence, využití inzerce, hledání práce přímo v podnicích, kroky pro založení vlastní firmy nebo aktivní hledání zaměstnání jakýmkoliv jiným způsobem),

•

byly připraveny k nástupu do práce (osoby, které jsou v daném referenčním období připraveny okamžitě nebo nejdéle do 14 dnů k výkonu placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku.

Podle definic Eurostatu mezi nezaměstnané patří navíc ještě lidé, kteří už práci nehledají, neboť ji již nalezly, ale mají stanoven nástup do pracovního poměru na pozdější dobu. Zbytek osob, které nesplnily ani jednu z výše uvedených podmínek, poté zůstane ve skupině osob zaměstnaných či ekonomicky neaktivních. Metodická odlišnost u nezaměstnaných zjištěných ve Výběrovém šetření pracovních sil a nezaměstnaných registrovaných úřady práce je znázorněna v Tabulce 5.1. Tabulka 5.1: Metodická odlišnost nezaměstnaných zjištěných ve Výběrovém šetření pracovních sil a nezaměstnaných registrovaných úřady práce Registrovaní na úřadech práce (MPSV) Nezaměstnaní dle ILO - VŠPS

Zaměstnaní dle ILO (VŠPS)

Registrovaní uchazeči

Registrovaní uchazeči

Neregistrovaní

o zaměstnání nesplňující

o zaměstnání splňující

nezaměstnaní

- společné pro oba

podmínky ILO pro

podmínky ILO pro

splňující podmínky

ukazatele míry

zařazení mezi

zařazení mezi

ILO pro zařazení

nezaměstnanosti

nezaměstnané

nezaměstnané

mezi nezaměstnané

Zdroj: Český statistický úřad

27

dříve i vojáci na základní vojenské službě

49

Vraťme se ale opět k Výběrovému šetření pracovních sil. Na základě tohoto čtvrtletního šetření Český statistický úřad také stanovuje výši tzv. obecné míry nezaměstnanosti. Ukazatel obecné míry nezaměstnanosti vyjádřený v procentech je konstruován dle mezinárodních definic a doporučení, kde v čitateli je počet nezaměstnaných podle Výběrového šetření pracovních sil a ve jmenovateli pak celková pracovní síla (tedy zaměstnaní a nezaměstnaní opět dle VŠPS). Jak již název napovídá, toto šetření Českého statistického úřadu není zaměřeno pouze na nezaměstnanost, ale věnuje se ekonomické aktivitě obyvatel, žijících v bytech v mnoha aspektech. Náhodný vzorek domácností podléhající tomuto šetření umožňuje průběžně získávat i hodnoty dalších ukazatelů napovídajících o sociálním a ekonomickém postavení obyvatelstva v České republice. Co se týče rozsahu tohoto šetření a ukazatelů zaměstnanosti a nezaměstnanosti osob z náhodně vybraných bytových jednotek, ty již zcela odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce a metodickým doporučením Eurostatu. Míra nezaměstnanosti Českého statistického úřadu se tak od té z Ministerstva práce a sociálních věcí liší kvůli jinému způsobu zjišťování a metodika, jak již bylo zmíněno, je odlišná. Dle definice ILO jsou mezi nezaměstnané řazeni lidé, kteří během daného referenčního období neměli žádné zaměstnání, neodpracovali ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledali práci, do které by byly schopni nastoupit nejpozději do dvou týdnů. V roce 1998 došlo k metodické změně v provádění Výběrového šetření pracovních sil. Od tohoto roku se toto šetření provádí v kalendářních, nikoliv v sezónních čtvrtletích, což vede k narušení srovnatelnosti dat. Starší data však byla dodatečně přepočtena na současně používaná kalendářní čtvrtletí, takže se s nimi můžeme setkat jen ve starších ročenkách ČSÚ do roku 1997.

V roce 2002 pak došlo k plné harmonizaci dotazníku používaného ve

Výběrovém šetření pracovních sil dle standardů Eurostatu včetně otázek kladených respondentovi. Mezi prioritní otázky patří dotaz na ekonomickou aktivitu respondentů v daném referenčním týdnu. Pokud v dotazníku respondent vyznačil, že v tomto týdnu odpracoval nejméně jednu hodinu, je dle metodiky ILO zařazen mezi osoby v zaměstnání. Mezi nezaměstnané dle ILO nejsou zahrnovány také osoby, které sice patří mezi registrované uchazeče, ale práci si aktivně nehledají, a proto jsou v rámci výběrového šetření zařazeny do kategorie ekonomicky neaktivních osob. Jak již bylo uvedeno, aktivním hledáním práce rozumíme její

hledání

na úřadu

práce,

dále nebo

prostřednictvím

soukromých

zprostředkovatelen práce, hledání práce přímo v podnicích, používání inzerce, nezbytné kroky

50

k založení vlastní firmy, podání žádosti o pracovní povolení a licence nebo hledání zaměstnání jiným způsobem. Ještě jednou tedy shrňme: Míra nezaměstnanosti je podíl, kde v čitateli je počet nezaměstnaných a ve jmenovateli pracovní síla. Podle toho, jakým způsobem se počet nezaměstnaných získává, rozlišujeme dva základní ukazatele: - obecná míra nezaměstnanosti zjišťovaná dle výsledků Výběrového šetření pracovních sil za použití mezinárodních definic a doporučení, - registrovaná míra nezaměstnanosti, u které jsou za nezaměstnané považováni neumístění uchazeči o zaměstnání registrovaní na úřadech práce. Z předchozího textu je zřejmé, že je-li tedy rozdílná definice nezaměstnaného i sám způsob zjišťování, potom se údaje o nezaměstnanosti z Ministerstva práce a sociálních věcí a z Výběrového šetření pracovních sil zcela logicky liší. Obecně však neplatí, že by jeden z údajů byl vyšší a druhý nižší – oba v čase kolísají, jednou je vyšší nezaměstnanost podle Ministerstva práce a sociálních věcí, jindy zas nezaměstnanost zjištěná z Výběrového šetření pracovních sil. Rozdíly v uvedených ukazatelích jsou obvyklé i v členských zemích Evropské unie. Uvedu příklad z roku 2001, kdy v Rakousku byla míra registrované nezaměstnanosti podstatně vyšší než obecná míra nezaměstnanosti (6,1 % proti 3,6 %), obdobně tomu bylo v Německu (10,0 % proti 7,9 %), ale také v Maďarsku (8,2 % proti 5,7 %). Na druhé straně ve stejném roce byla registrovaná míra nezaměstnanosti nižší například v Estonsku (6,5 % proti 12,6 %). Která z měr nezaměstnanosti je tedy přesnější či objektivnější? Takto nelze v žádném případě otázku klást, neboť oba dva ukazatele nejsou v rozporu, ale doplňují se. Pro získání dobrého přehledu o problematice nezaměstnanosti je tak vhodné sledovat ukazatele z Výběrového šetření pracovních sil i Ministerstva práce a sociálních věcí.

5.2 Vývoj trhu práce a nezaměstnanosti v České republice V této kapitole se vyjádřím k vývoji situace na trhu práce a nezaměstnanosti v České republice v rozmezí let 1993 až 2006 a popíši vybrané faktory ovlivňující trh práce. Dále budou naznačeny některé trendy budoucího vývoje ve sledované oblasti. Analýza trhu práce v České republice po dobu její existence zahrnuje zhodnocení nabídky a poptávky na trhu práce v období let 1993-2006. Otázky vývoje a transformace trhů práce zemí střední a východní Evropy a pružnost trhu řešili Cazes, Nešporová (2003). Problematikou trhu práce a zaměstnanosti v České republice se zabývala Jírová (1999), Kolibová, Kubicová (2005),

51

problematiku nezaměstnanosti řešil Dufek (2002), Klíma, Maca (2002), Sojka, Klíma (2003), Burda a kol. (2003), Palát (2004), Klíma, Palát (2004). Lidským zdrojům na trhu práce se věnovali Korunková, Němec (2003). Sledovány jsou nejdůležitější příčiny změn nabídky na trhu práce, které jsou ovlivněny demografickým vývojem i sociálním prostředím a příčiny změn poptávky na trhu práce, které jsou ovlivněny růstovou výkonnosti dané ekonomiky, růstem produktivity práce i počtem volných pracovních míst. Nabídka i poptávka na trhu práce je navíc ovlivněna i dalšími strukturálními vlivy. Jak je zřejmé z Obrázku 5.1, Česká republika do roku 1996 dosahovala velmi nízkou nezaměstnanost. Ta ale do roku 1999 prudce narostla a poté se jen pozvolna začala snižovat. V dalším textu se tedy také pokusím vysvětlit příčiny tohoto prudkého růstu nezaměstnanosti i jejího dalšího vývoje. Obr. 5.1: Vývoj počtu nezaměstnaných osob v České republice dle ILO (VŠPS), v tis. osob 500 450 400

tis. osob

350 300 250 200 150 100 50 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

počet nezaměstnaných osob

Zdroj: Český statistický úřad 5.2.1 Nabídka na trhu práce Věnujme se nejprve nabídce na trhu práce. Ta byla ve sledovaném období ovlivněna zásadními demografickými změnami v populaci. Na Obrázku 5.2 můžeme porovnat vývoj věkových kategorií osob 20-24 let vstupujících na trh práce a kategorií osob ve věku 60-64

52

let, které z trhu práce odcházejí. Z hlediska nabídky na trhu práce se zde jedná o určité zjednodušení, neboť počty osob skutečně vstupujících na trh práce nebo z něho vystupujících jsou navíc významně ovlivněny změnami v počtu studentů, osob na mateřské dovolené, skutečným počtem odchodů do důchodu a také rostoucím počtem cizinců, kteří vstupují na český trh práce. Přesto je zřejmé, že demografické změny patří na trhu práce k těm velmi významným. Až do roku 1998 docházelo k prudkému nárůstu počtu osob ve věkové kategorii 20-24 let, poté dosáhly tyto silné ročníky z konce sedmdesátých let vrcholu a jejich počty začaly klesat. Počet osob ve věkové kategorii 60-64 let se ve sledovaném období vyvíjel přesně opačně. Do roku 1998 jejich počet klesal, v daném roce dosáhl dna a poté se jejich počet začal opět zvyšovat. Tento zlom ve vývoji těchto dvou kategorií se tak musel projevit i v rostoucí nabídce na trhu práce v devadesátých letech a poté poklesu jejích přírůstků v novém tisíciletí. Pokud se obě sledované kategorie budou k sobě přibližovat tímto tempem (což je vzhledem k demografické struktuře obyvatelstva pravděpodobné), během jednoho či dvou let by došlo k jejich vyrovnání a

nabídka na trhu práce z tohoto zjednodušeného

pohledu přestala růst. Obr. 5.2: Vývoj věkových kategorií osob 20-24 let a 60-64 let v České republice v letech 1993-2006 1000 900 800

tis. osob

700 600 500 400 300 200 100 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

osoby ve věku 20-24 let

osoby ve věku 60-64 let

Zdroj: Český statistický úřad Vývoj nabídky na trhu práce ovlivněný demografickými změnami je navíc ovlivňován dalšími sociálními a jinými faktory. Např. skutečný vstup osob věkové kategorie 20-24 let na trh práce je ovlivněn časovým posunem u osob, které po absolvování střední školy dále

53

pokračují ve vzdělávání. Počty studentů vysokých škol tak významně ovlivní skutečnou nabídku na trhu práce. Dalším faktorem, který hraje důležitou roli je dobrovolná neaktivita žen, což se samozřejmě netýká jen žen věkové kategorie 20-24 let, ale i kategorií následujících. Kromě mateřské dovolené ženy často zůstávají v domácnosti i po jejím uplynutí. Nyní přejdeme k vlivu osob věkové kategorie 60-64 let, kteří odcházejí do důchodu. Zde je z hlediska nabídky na trhu práce důležité, že se posunuje státem stanovená doba odchodu do důchodu a dobrovolné odložení odchodu do důchodu.

Vysoký počet osob

odcházejících do důchodu v devadesátých letech nabídku na trhu práce snížil, posunutí důchodového věku na počátku tohoto tisíciletí ji potom naopak zvýšilo. V posledních letech má na nabídku na trhu práce stále větší vliv další faktor, a sice cizinci pracující v České republice. Problematiku českého trhu práce s ohledem na zaměstnávání cizinců řešila Horáková (2005). Oficiální počty u nás zaměstnaných cizinců se pohybovaly kolem 100 tis. osob, v roce 2005 a 2006 jich po otevření našeho pracovního trhu po vstupu do Evropské unie výrazně přibylo až na necelých 180 tis v roce 2006. Pokud bychom naopak pohlédli na pracovní migraci českých pracovníků do zemí Evropské unie, lze konstatovat, že tento odliv nebyl příliš výrazný a postupně se ukazuje, že ani úplné otevření trhu práce v Evropské unii, kterého se původní členské země spíše obávaly, nevede k zásadnímu ohrožení jejich pracovního trhu. Vzhledem k ostatním novým členským zemím Česká republika nevykazuje vysokou mobilitu pracovníků do zahraničí, ochota stěhovat se za prací je všeobecně nízká a z českého pohledu nejvíce atraktivní země, tedy Německo a Rakousko28, zůstávaly doposud pro většinu profesí uzavřeny. Nyní se pokusíme shrnout

vývoj nabídky práce v České republice. Od doby vzniku

samostatné České republiky až do roku 1999 nabídka práce rostla, protože jak již bylo zmíněno v předchozím textu, v této době přicházely na trh práce silné ročníky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Tento růst nabídky práce oslaboval rostoucí počet vysokoškolsky vzdělaných osob a také dřívější odchody do důchodu, především u žen. Od roku 1999 nabídka práce začala klesat, ale její pokles byl pomalejší než by odpovídalo poklesu osob nově přicházejících na trh práce. Zde se projevily sociální faktory, zejména posunutí důchodového věku. Mezi lety 2001 a 2004 se nabídka práce změnila jen minimálně a od roku 2004 začala znovu růst. Na jejím růstu v posledních dvou letech se zásadní měrou

28

Tyto dvě země mají v úmyslu tzv. přechodné období pro volný pohyb pracovních sil uplatňovat až do 1.5.2011. Částečné uvolnění německého pracovního trhu pro vysokoškoláky z nových členských zemí má nastat již od 1.1.2009.

54

podílí cizinci. Nabídka práce se tak při nastoleném tempu blíží svojí doposud maximální úrovni z roku 1999.

5.2.2 Poptávka na trhu práce Nyní přejdeme k poptávce na trhu práce. Vývojovými tendencemi v poptávce po práci, stavem a strukturou zaměstnanosti České republiky a Evropské unie se zabýval Krause a kol. (2004). Mezi zásadní faktory ovlivňující počet pracovních míst v ekonomice patří růst výkonnosti ekonomiky. Rychlejší růst HDP za podmínky neměnné produktivity práce by měl vést k pozitivnímu vývoji zaměstnanosti v ekonomice. Pokud uvažujeme i vliv změn produktivity práce, ten se projevuje protisměrně. Tedy s růstem produktivity práce dochází k poklesu počtu pracovních míst nezbytných pro tvorbu daného HDP a počet těchto míst ovlivňují i výkyvy HDP. Přestože se počet volných pracovních míst stále zvyšuje, např. v roce 2006 došlo k nárůstu počtu volných pracovních míst o cca 40 tis., problémy s nezaměstnaností z důvodu strukturálního či regionálního nesouladu nabídky a poptávky na trhu práce stále trvají. Pokud jde o vývoj poptávky na trhu práce v České republice, lze sledovat, že cca do roku 1996 spolu s růstem HDP rostla, po tomto roku došlo k jejímu prudkému poklesu, který trval až do roku 1999. Mezi lety 1996 a 1999 poklesla celkem o více než 250 tis. osob. Příčinou nebyl jen propad HDP, ale zejména důsledky další fáze transformace, které vedly k růstu efektivity vynakládaných prostředků a poklesu zaměstnanosti zároveň s růstem produktivity práce. Poté byl její vývoj již poměrně stabilní a nedocházelo k výraznějšímu úbytku ani přírůstku pracovních míst. Rostl HDP rostla i produktivita práce, a tak nedocházelo k významným změnám v poptávce na trhu práce. Poté po odrazu od pomyslného dna v roce 2004 opět začíná počet pracovních míst výrazněji růst. Pokud si toto tempo růstu udrží i nadále, v následujících letech by mohla dosáhnout znovu své úrovně z roku 1996. Popisovaný vývoj poptávky po práci v České republice vzhledem k nabídce práce je zřejmý i z Obrázku 5.3.

55

Obr. 5.3: Vývoj nabídky práce a poptávky po práci v České republice v letech 1993-2006 v tis. osob 5400

tis. osob

5200 5000 4800 4600

poptávka po práci

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

4400

nabídka práce

Zdroj: Český statistický úřad 5.2.3 Vývoj nezaměstnanosti V České republice byla až přibližně do počátku druhé poloviny 90. let udržována velmi nízká míra registrované nezaměstnanosti (nad 3 %), ve stejném období byla v zemích Evropské unie dosahována úroveň velmi blízká úrovni rekordní (v průměru výrazně přesahující 10 %, v případě některých zemí dosahující více než 20 %). Vývojem české společnosti a ekonomiky v 90. letech se zabýval Matějů a kol. (1998), když popsal nastalé změny na trhu práce, věnoval se vývoji a struktuře nezaměstnanosti v tomto období. Na přelomu tisíciletí se nezaměstnanost v zemích Evropské unie výrazně snižovala, ale míra nezaměstnanosti v České republice rostla. Vraťme se ale zpět. Už během transformace na trhu práce došlo k zásadním strukturálním změnám. V České republice docházelo k růstu počtu osob v produktivním věku, poklesla míra ekonomické aktivity žen a částečně též mužů a také u osob v důchodovém věku. V transformačním období byl trh práce značně ovlivněn především snižováním počtu pracovních míst v důsledku předchozí přezaměstnanosti a útlumu neefektivních výrob. Zatímco v počátcích transformace nezaměstnanost téměř neexistovala (v prosinci 1990 byla registrovaná míra nezaměstnanosti pouhých 0,73 %), v roce 1991 už vystoupala na 4,1 %. Další vývoj registrované míry nezaměstnanosti lze rozdělit na dvě odlišná období. V letech 1992 - 1996 se ustálila v intervalu 3-4 % a byla tedy 56

stále velmi nízká. V této době ještě nedocházelo k zásadní restrukturalizaci ekonomiky a míru nezaměstnanosti drželo na uzdě také to, že sílící terciální sféra mohla absorbovat část potenciálně nezaměstnaných z jiných sektorů. Zlom nastal v období recese v roce 1997. V souvislosti s tímto stavem se začala prudce měnit i situace ve vývoji nezaměstnanosti. Skutečně započatá důsledná restrukturalizace podnikové sféry vedla k růstu míry registrované nezaměstnanosti na úroveň okolo 6 %, v roce 1998. V mezinárodním srovnání se již Česká republika přestala počítat k zemím s výjimečně nízkou nezaměstnaností - míra nezaměstnanosti (obecná) v České republice za rok 1998 předstihla některé země EU (Rakousko, Nizozemsko), jiné dostihla (Dánsko, Portugalsko, Velká Británie), ale ve srovnání s tehdejším průměrem zemí EU, dosahujícím míry nezaměstnanosti 10-11 % byla tedy míra nezaměstnanosti v České republice v roce 1998 stále ještě nižší. Prudký nárůst nezaměstnanosti však přinesl rok 1999. Tento nárůst pokračoval i v dalších letech. Míra nezaměstnanosti se během let 1995 - 2000 přibližně ztrojnásobila. Díky oživení hospodářského růstu v roce 2001 došlo k mírnému poklesu nezaměstnanosti. Přispěl k tomu i větší počet volných pracovních míst, který byl odrazem příznivějšího hospodářského vývoje. Poté však opět registrovaná míra nezaměstnanosti rostla až do roku 2004. Od tohoto roku se pak začala mírně snižovat. V roce 2004 činila registrovaná míra nezaměstnanosti 10,24 %, což byla poslední hodnota publikovaná českým statistickým úřadem dle původní metodiky. To odpovídá hodnotě 9,19 % dle metodiky stávající. Od roku 2004 se pak míra registrované nezaměstnanosti uvádí již podle nové metodiky. Souběžně s ní je publikována i obecná míra nezaměstnanosti, která je používána jak v původních, tak i v nových členských zemích Evropské unie a je vhodná zejména pro mezinárodní srovnávání. Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a vývoj míry registrované nezaměstnanosti v České republice v letech 1993 - 2006 (dle původní a stávající metodiky) je uveden v Tabulce 5.2. Z grafického znázornění na Obrázku 5.4 je zřejmé, že tyto dva ukazatele mohou v České republice dosahovat i velmi rozdílných hodnot. V roce 2006 se

míra registrované

nezaměstnanosti snížila až na úroveň 8,13 % (dle stávající metodiky). Zvrácení dlouhodobě nepříznivého trendu ve vývoji nezaměstnanosti souvisí s oživením ekonomiky, realizací aktivní politiky zaměstnanosti i odchodů do předčasného důchodu.

57

Tabulka 5.2: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a míry registrované nezaměstnanosti dle původní a stávající metodiky v České republice v % v letech 1993 – 2006 Míra registrované

Míra registrované

Obecná míra

nezaměstnanosti dle

nezaměstnanosti dle

nezaměstnanosti

původní metodiky

stávající metodiky

1993

2,95

-

4,3

1994

3,30

-

4,3

1995

2,99

-

4,0

1996

3,08

-

3,9

1997

4,28

-

4,8

1998

6,04

-

6,5

1999

8,54

-

8,7

2000

9,02

-

8,8

2001

8,54

-

8,1

2002

9,15

-

7,3

2003

9,90

-

7,8

2004

10,24

9,19

8,3

2005

-

8,97

7,9

2006

-

8,13

7,1

Zdroj: Český statistický úřad

58

Obr.

5.4:

Porovnání

hodnot

obecné míry nezaměstnanosti

a

míry registrované

nezaměstnanosti v České republice v % v letech 1993 – 2006 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Míra registrované nezaměstnanosti v %

Obecná míra nezaměstnanosti v %

Zdroj: Český statistický úřad Důsledkem změn na trhu práce, tedy v důsledku vývoje nabídky a poptávky na trhu práce a též v předchozím textu zmíněných souvisejících faktorů, jsme získali výsledné změny v nezaměstnanosti. Závěrem této kapitoly již jen znovu stručně shrňme několik fází vývoje nezaměstnanosti ve sledovaném období v České republice. Do roku 1996 nezaměstnanost zcela nepatrně klesá. I silné ročníky vstupující v tomto období na trh práce ještě relativně snadno nacházejí práci, transformace není ještě dokončena. V roce 1996 je dosahována poměrně nízká nezaměstnanost. Od tohoto roku do roku 1999 se prudce zvyšuje mezera mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Nabídka na trhu práce pak dále roste, ale poptávka se až do roku 1999 značně snižuje. To se projevuje výrazným nárůstem nezaměstnanosti až na maximální hodnoty v letech 1999 a 2000. Poté se v dalších letech nezaměstnanost snižuje, což souvisí s postupným poklesem nabídky na trhu práce, která se následně mezi roky 2001 a 2004 stabilizuje. Poptávka na trhu práce je v tomto období také poměrně stabilní. Od roku 2004 se nabídka na trhu práce opět zvyšuje (zejména díky rostoucímu počtu cizinců zaměstnaných v České republice), poptávka na trhu práce roste ale mnohem rychleji a nezaměstnanost pozvolna klesá. Současným tendencím vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v České republice se věnuje kapitola 5.2.8.

59

5.2.4 Strukturální změny v národním hospodářství Kromě v předchozím textu zmíněných faktorů vývoj nezaměstnanosti v ekonomice závisí i na dalších strukturálních změnách uvnitř národního hospodářství. Konkrétně pokles zaměstnanosti v průmyslu během transformace ekonomiky byl vyvolán především vývojem v odvětvích těžby, paliv, hutnictví, strojírenství a v odvětví spotřebního průmyslu (zejména textilního) s nepříznivými dopady v regionech s koncentrací těchto výrob. Ke značnému poklesu zaměstnanosti došlo také v zemědělství, především při jeho transformaci a privatizaci, ale také jako důsledek snižování zemědělské produkce při vyrovnávání její nabídky s poptávkou nebo z důvodu vnějších faktorů. Jen určitý díl osob odcházejících ze zemědělství a průmyslu byl absorbován terciálním sektorem. Hodnocením strukturálních změn v české ekonomice se zabývala Kadeřábková (2004). Při komparaci s rozvinutými zeměmi Západní Evropy existuje v České republice relativně velmi vysoký podíl zaměstnanosti v sektoru sekundárním a nižší podíl v sektoru terciárním, viz. Tabulka 5.3. Přesto právě terciární sektor, který se v EU podílí na zaměstnanosti v průměru kolem 65 %, je velmi perspektivním sektorem a také tzv. kvartér29 jistě v budoucnu zvýší svůj podíl na zaměstnanosti. Tabulka 5.3: Struktura zaměstnanosti podle sektorů v České republice a Evropské unii v roce 2006 v%

primární sektor

sekundární sektor

terciální sektor

4,0 3,7 4,9

39,5 26,7 27,5

56,5 69,6 67,6

Česká republika EU15 EU25

Zdroj: Český statistický úřad Z hlediska odvětvové struktury národního hospodářství v České republice existuje vysoký podíl průmyslu (např. zpracovatelského) na tvorbě HDP (a tedy samozřejmě také na zaměstnanosti. Jeho podíl navíc v posledních letech výrazně rostl. Jak během sledovaného období docházelo k růstu produktivity práce, docházelo ale spíše k uvolňování pracovní síly, což se začalo měnit až od roku 2005.

Podíl služeb roste jen pozvolna a tak nemohl

vykompenzovat pokles zaměstnanosti ze zemědělství a dalších sektorů. Dalším podstatným faktorem je podíl podniků se zahraniční účastí. Podniky se zahraniční účastí ve zpracovatelském a jiném průmyslu se na růstu HDP a konkurenceschopnosti podílejí významnější měrou, než podniky ryze české, ale nárůst zaměstnanosti prve jmenovaných 29

zahrnuje e-business, IT (informační technologie) apod.

60

nepokrýval zcela pokles zaměstnanosti v podnicích českých. V českém sektoru služeb má významný podíl kategorie malých a středních podniků, které často vykazují nižší úroveň produktivity práce, ale naopak jsou poněkud pružnější na trhu práce. Nedostatečný podíl sektoru malých a středních podniků v některých odvětvích může ale být dalším ze strukturálních faktorů, které ovlivňují poptávku na trhu práce a projevují se tak vyšší nezaměstnaností. Na strukturální změny v členských zemích vč. České republiky reaguje strukturální politika EU. V podmínkách normálně fungující tržní ekonomiky lze definovat strukturální politiku jako vědomé zásahy regulativní povahy do autonomního fungování tržních sil, jejichž cílem je dosáhnout takových strukturálních změn, které by autonomní trh vytvořil buď příliš pozdě nebo které jsou při této autonomii vůbec vyloučeny (Šrein, 2002). Mezi strukturální cíle EU patří pomoc zaostalým oblastem, hospodářská a sociální restrukturalizace oblastí postižených úpadkem průmyslu či postižených venkovských oblastí a v neposlední řadě též strategie rozvoje lidských zdrojů.

5.2.5 Regionální disparity v nezaměstnanosti Se strukturálními změnami souvisí i další popisované téma. Pokud odhlédneme od hodnot ukazatelů za celé národní hospodářství a podíváme se na rozdíly v nezaměstnanosti v jednotlivých regionech, zjistíme, že regionální struktura nezaměstnanosti je dalším významným faktorem, který při sledování trhu práce a příčin nezaměstnanosti musíme brát v potaz. Regionálními aspekty nezaměstnanosti v České republice se zabývali Dufek (2002, 2003, 2003), Hudečková (2004), Vošta (2002, 2003, 2003, 2004). Strukturální nezaměstnanost sama patří mezi základní příčiny regionální nezaměstnanosti. Proto je důležité sledovat kromě celonárodních údajů i údaje regionální, neboť ty nám umožňují vyhodnocení sociálních důsledků nezaměstnanosti a získání přehledu o jejích konkrétních příčinách, a tak mohou napomoci při zavádění efektivních opatření pro její snižování. Někdy přibližně od poloviny devadesátých let se rostoucí nezaměstnanost začala výrazně regionálně diferencovat. Největší strukturální problémy vykazují regiony Severozápad a Moravskoslezsko. V těchto regionech docházelo k útlumu těžebního průmyslu (zejm. hnědé uhlí), hutnického, chemického či těžkého strojírenského průmyslu a dlouhodobá nezaměstnanost se na celkové podílela přibližně z poloviny. Nadprůměrné hodnoty míry nezaměstnanosti vykazuje rovněž region Střední Morava. Nejvíce nezaměstnaností postižené okresy jsou Most, Karviná, Bruntál, Chomutov, Louny a naopak okresy s nejnižší mírou nezaměstnanosti jsou např. Praha-západ, Praha-východ, Mladá Boleslav, či Benešov. Tabulka 61

5.4 pak znázorňuje stav nezaměstnanosti v jednotlivých krajích České republiky za prosinec 2006. S nejvyšší nezaměstnaností se potýkal Ústecký a Moravskoslezský kraj s hodnotami míry registrované nezaměstnanosti pohybující se mezi 12-13 procenty. Tabulka 5.4: Nezaměstnanost v krajích České republiky za prosinec 2006 Kraj

Dosažitelní uchazeči celkem 19 212 18 479 51 710 15 345 18 066 15 803 80 094 29 092 18 143 16 656 32 985 59 777 18 657 23 356 417 375

Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Vysočina Zlínský kraj Česká republika

Pracovní síla celkem 720 113 331 240 590 492 168 470 289 431 227 088 638 773 326 595 265 950 302 462 629 287 437 556 265 108 303 246 5 495 811

Míra registrované nezaměstnanosti 2,7 5,6 8,8 9,1 6,2 7,0 12,5 8,9 6,8 5,5 5,2 13,7 7,0 7,7 7,6

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Tabulka 5.5 prezentuje míru registrované nezaměstnanosti a počet evidovaných uchazečů o práci v krajích České republiky v roce 2005 a 2006. Kraje jsou v této tabulce seřazeny podle míry registrované nezaměstnanosti k 31. 12. 2006 od nejvyšší míry, která je vykazována v Ústeckém kraji až po nejnižší míru dosahovanou v Praze.

Míra registrované

nezaměstnanosti se na celorepublikové, krajské či okresní úrovni dle oficiální metodiky vypočítává podle podkladů Výběrového šetření pracovních sil, v menších územních celcích jako jsou obce či mikroregiony je pak výpočet odlišný vzhledem k nedostupnosti dat o zaměstnaných osobách

a vychází se z ekonomicky aktivního obyvatelstva. Mezi

dosažitelné uchazeče uvedené v této tabulce zahrnujeme takové evidované uchazeče o zaměstnání, u nichž je možný bezprostřední nástup do zaměstnání, pokud jim bude nabídnuto vhodné pracovní místo a neexistují žádné objektivní překážky pro jeho přijetí. Mezi dosažitelné uchazeče nepatří: uchazeči v pracovní neschopnosti, uchazeči, kteří se účastní rekvalifikačních kurzů nebo uchazeči vykonávající krátkodobé zaměstnání, uchazeči pobírající

peněžitou

pomoc

v

mateřství

nebo

kterým

je

poskytována

podpora

v nezaměstnanosti po dobu mateřské dovolené a dále uchazeči o zaměstnání ve vazbě a ve výkonu trestu. 62

Tabulka 5.5: Míra registrované nezaměstnanosti a počet evidovaných uchazečů v krajích České republiky (kraje seřazeny podle míry nezaměstnanosti k 31. 12. 2006) Kraj 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Ústecký kraj Moravskoslezský kraj Karlovarský kraj Olomoucký kraj Jihomoravský kraj Zlínský kraj Vysočina Liberecký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Praha

Evidovaní uchazeči o zaměstnání 2005 2006 70 532 63 652 96 528 85 422 18 017 16 221 36 180 31 187 63 692 55 230 29 505 25 601 22 814 20 060 18 923 17 258 22 782 19 369 21 989 19 298 23 632 20 426 20 500 17 959 40 751 35 498 24 571 21 364

z toho dosažitelní 2005 66 773 91 177 17 347 34 209 60 177 27 361 21 587 17 634 21 691 20 840 21 941 19 315 38 499 22 520

2006 60 245 80 378 15 499 29 299 52 056 23 505 18 824 15 988 18 381 18 305 18 803 16 929 33 471 19 603

Míra registrované nezaměstnanosti 2005 2006 15,4 13,8 14,2 12,6 10,3 9,2 10,6 9,0 10,2 8,8 9,3 7,8 8,2 7,1 7,7 7,0 8,3 6,9 7,3 6,3 6,7 5,7 6,4 5,6 6,3 5,3 3,2 2,7

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Obr. 5.5 je znázorněna výše míry registrované nezaměstnanosti v České republice k 31.12. 2006 podle jednotlivých okresů a podle krajů. Uvedené dva kartogramy názorně ilustrují poznatky prezentované v předchozím textu. Je zřejmé, že postupné snižování nezaměstnanosti na úrovni celého hospodářství v minulých letech výrazně nepřispělo k odstranění rozdílů mezi jednotlivými regiony. Vyšší míru nezaměstnanosti dosahují ty regiony, které dosahují vyšší podíly ekonomicky aktivních osob, regiony se špatnou dopravní obslužností, která ztěžuje dojíždění do zaměstnání a regiony s nižší výkonností měřenou dle vývoje regionálního HDP. Projevují se zde výrazně i vlivy přílivu přímých zahraničních investic, investic do infrastruktury apod. Na Obr. 5.6 je dále znázorněn počet uchazečů o zaměstnání na jedno volné pracovní místo v České republice dle jednotlivých okresů v roce 2006. Tmavší barvou jsou naznačeny okresy s vysokým počtem uchazečů o zaměstnání na jedno pracovní místo. Nejhůře z tohoto srovnání vycházejí okresy Most a Karviná. Pořadí všech okresů České republiky dle míry nezaměstnanosti v roce 2006 je uvedeno v Tabulce 5.6, kde je dále uvedena struktura uchazečů o zaměstnání v jednotlivých regionech. Z této tabulky je zřejmý podíl žen, absolventů, osob nad 50 let, osob se základním vzděláním, osob krátkodobě či dlouhodoběji nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti.

63

Obr. 5.5: Stav míry registrované nezaměstnanosti v České republice k 31. 12. 2006 dle okresů a krajů

Zdroj: Český statistický úřad Obr. 5.6: Počet uchazečů o zaměstnání na jedno volné pracovní místo v České republice dle jednotlivých okresů v roce 2006

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

64

Tabulka 5.6: Struktura uchazečů o zaměstnání v jednotlivých regionech České republiky v roce 2006

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Na předchozích stranách jsem se pokusil identifikovat některé příčiny popsaného vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v České republice. Je zřejmé, že tento vývoj byl významně ovlivněn demografickými změnami, změnami ve struktuře národního hospodářství i rostoucím počtem cizinců na trhu práce. Růst HDP a silný příliv zahraničních investic nedokázal po dlouhou dobu vytvářet dostatečný počet nových pracovních míst a přispívat k výraznému snižování nezaměstnanosti. Jedním ze strukturálních faktorů může být také nižší podíl sektoru malých a středních podniků v některých odvětvích. Od roku 2004 se začíná zlepšovat vývoj poptávky na trhu práce a to se pomalu odráží i na vývoji nezaměstnanosti. Jak již bylo uvedeno, podstatný faktor při studiu nezaměstnanosti představuje také regionální struktura nezaměstnanosti, která v rámci jednotlivých krajů, či okresů nadále vykazuje výrazné rozdíly. Právě sledování a hodnocení údajů z jednotlivých regionů může pomoci lépe pochopit konkrétní příčiny i důsledky pro zaměstnanost a nezaměstnanost a umožňuje zavedení vhodných opatření.

65

5.2.6 Vzdělanostní struktura a trh práce Dosažený stupeň vzdělání je jedním z významných faktorů, které ovlivňují pozici uchazeče o zaměstnání na trhu práce a tedy i výši nezaměstnanosti. Z výsledků Dufka (2004), který se zabýval vztahem vzdělání a dalších charakteristik vzhledem k nezaměstnanosti v České republice, vyplývá, že zvýšení podílu středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných osob vede k poklesu míry nezaměstnanosti. Z údajů výběrového šetření pracovních sil je možno získat přehled o struktuře nejvyššího dosaženého vzdělání a dalších charakteristikách týkajících se vzdělání. Ve výběrovém šetření je od roku 1998 používána širší stupnice nejvyššího dosaženého vzdělání dle mezinárodní klasifikace ISCED 9730 vydané v UNESCO v listopadu 1997. Do té doby se u nás používala Jednotná klasifikace oborů vzdělání (JKOV) a Kmenová klasifikace oborů vzdělání (KKOV), ale z hlediska stupně vzdělávání neobsahuje výrazné rozdíly. K větší změně došlo v zařazení vyšších odborných škol do vysokoškolského studia (od roku 2002). Před tímto rokem patřily do středního odborného vzdělání s maturitou. Na Obr. 5.7 je uvedena vzdělanostní struktura obyvatelstva ve věku od 15let v letech 1993, 2000 a 2006. Z údajů za rok 2006 vyplývá, že cca 70 procent obyvatel ve věku 15 a více let spadá do kategorie se středním vzděláním, základního vzdělání dosáhlo cca 20 procent a vysokoškolského cca 10 procent. Srovnání se strukturou vzdělanosti v minulých letech ukazuje pokles podílu osob se základním vzděláním, či bez vzdělání, který je nejmarkantnější. Počty osob se základním vzděláním se od roku 1993 snížily o více než půl milionu osob. Nejvíce se zvýšil podíl kategorie se středním vzděláním s maturitou. Počet osob, které absolvovaly střední školu či učiliště s maturitou se od roku 1993 zvýšil přibližně o 650 tis. osob, což znamená nárůst o cca 30 procent. O cca 250 tis. osob se zvýšil také podíl vysokoškolsky vzdělaných, což znamená nárůst o 40 procent. Počet osob s vyšším dosaženým vzděláním v České republice za dobu její existence tedy výrazně roste. Počty absolventů středních škol a učilišť s maturitou v roce 2006 dosáhly 2,779 mil. osob, počty absolventů vysokých škol (vč. vyšších odborných škol) dosáhly 907 tis. osob. Podíl kategorie středoškolsky vzdělaných bez maturity, tedy u nás především osoby vyučené, nevykazuje ve sledovaném období výrazné změny. Její podíl poklesl od roku 1993 do roku 2006 o cca 1 procento, ale stále se jedná o kategorii s největším počtem osob. Z hlediska rozdílů ve vzdělání mezi muži a ženami v roce 2006 lze uvést, že pro muže je spíše typický vysoký podíl středoškolsky vzdělaných bez maturity (cca 45 procent v roce 2006), ženy naopak dosahují vyššího podílu u středoškolsky vzdělaných s maturitou. Pro 30

International Standard Classification of Education

66

ženy je charakteristický vyšší podíl v kategorii se základním vzděláním (cca 25 procent oproti 14 procent u mužů). Podíl vysokoškolsky vzdělaných mužů je vyšší než u žen, kdy u mužů činí 12 procent, zatímco u žen necelých 9 procent. V posledních deseti letech se ovšem počet vysokoškolsky vzdělaných žen výrazně zvyšuje a rozdíl mezi muži a ženami se v této kategorii postupně začne stírat. Je též možné konstatovat, že v předchozím textu popsané tendence se podobným způsobem projevují jak u mužů i tak i u žen. Obr. 5.7: Vzdělanostní struktura obyvatelstva České republiky ve věku od 15-ti let pro roky 1993, 2000 a 2006 (v %)

100% 80%

vysokoškolské vzdělání

60%

střední vzdělání s maturitou

40%

střední vzdělání bez maturity

20%

základní vzdělání a bez vzdělání

0% 1993

2000

2006

Zdroj: Český statistický úřad

V Tabulce 5.7 je uvedena vzdělanostní struktura dvou rozdílných věkových skupin obyvatelstva v České republice. Jedná se o kategorii osob 25-29 let, tedy osoby které nedávno dokončily své vzdělání a kategorii 60-65 let, tedy osoby v předdůchodovém nebo důchodovém věku, což umožňuje porovnat dlouhodobý vývoj vzdělanostní struktury v České republice. Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob v kategorii 25-29 let v roce 2006 dosáhl cca 15 procent, podíl osob středoškolsky vzdělaných (s maturitou i bez) činil necelých 80 procent. V kategorii 60-65 byl stav v roce 2006 následující: Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob dosáhl cca 11 procent, podíl osob středoškolsky vzdělaných (s maturitou i bez) pak cca 68 procent. Vyšší podíl osob se základním vzděláním v kategorii 60-64 let se výrazně snižoval. V obou kategoriích je tedy zřejmý růst podílů osob se středoškolským a vysokoškolským vzděláním a pokles podílů osob se vzděláním základním, či bez vzdělání.

67

Tabulka 5.7:

Vzdělanostní struktura

obyvatelstva ve věkových kategoriích

25-29 let

a 60-64 let za roky 1993 a 2006 (v %) 1993

2006

Rozdíl v %

Úroveň vzdělání 25-29

60-64

25-29

60-64

25-29

60-64

8,7

35,6

6,8

20,7

-1,9

-14,9

Středoškolské bez maturity

42,4

37,0

36,8

39,3

-5,6

2,3

Středoškolské s maturitou

37,2

20,0

41,0

28,9

3,8

8,9

Vysokoškolské

11,7

7,4

15,4

11,1

3,7

3,7

Základní vzdělání a bez vzdělání

Zdroj: Český statistický úřad Pokud bychom usilovali o porovnání dosaženého vzdělání v České republice s jinými evropskými zeměmi, lze využít statistiky Eurostatu, které nabízí porovnání podílu obyvatelstva s ukončeným minimálně vyšším středním vzděláním ve všech členských zemích Evropské unie. V České republice bychom do této kategorie zahrnuli osoby středoškolsky vzdělané s maturitou, osoby vyučené a osoby s vyšším než středoškolským vzděláním. V této statistice pak Česká republika figuruje na prvním místě. Podíl osob spadajících do této kategorie činí v České republice cca 90 procent, což je vysoko nad průměrem Evropské unie, který činí necelých 69 procent a ve starých členských zemích je ještě o 3 procenta nižší. Oproti ostatním zemím Evropské unie je však u nás znatelně nižší podíl osob vysokoškolsky vzdělaných, což je částečně ovlivněno teprve nedávným větším rozšířením bakalářského studia v České republice. Dokud neexistovala tato možnost, vysokoškolské vzdělání u nás odpovídalo vlastně téměř výhradně rozsahu studia magisterského. Toto rozdělení umožní lépe reagovat na potřeby na trhu práce. Příčiny rozdílného podílu vysokoškoláků lze také hledat v rozdílnostech vzdělávacího systému a požadavků ohledně dosaženého vzdělání kladených pro vykonávání konkrétních profesí v jednotlivých zemích. Vzhledem k ostatním členským zemím Evropské unie u nás existují značné rezervy u vysokoškolského dálkového studia, středoškolského studia umožňujícího růst kvalifikace pracovníků s výučním listem a možností složit maturitu, existence a četnost krátkodobých školení či kurzů pro další zvyšování kvalifikace v průběhu pracovního procesu. Zásadní změnou v pohledu na vzdělávání je celoživotní vzdělávání. Umožňuje osobám získání potřebné kvalifikace kdykoli během kariéry a to nejrůznějšími způsoby – návazné studium, školení, kurzy, osvojování dovedností a postojů apod. Jeho výhodou je možnost neustálého se

68

přizpůsobování novým podmínkám a potřebám. Na Obr. 5.8 je uveden kartogram týkající se celoživotního vzdělávání v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006. Hodnota tohoto ukazatele se počítá jako procento dospělé populace ve věku 25-64 let účastnící se v době průzkumu vzdělávání či školení. V České republice se hodnota tohoto ukazatele zjišťuje až od roku 2002 a dosahuje pouze přibližně polovinu průměru Evropské unie. Přestože je tato časová řada velmi krátká, můžeme konstatovat, že se hodnota tohoto ukazatele v České republice stále drží na poměrně stabilní úrovni bez zřetelného náznaku pokroku v této oblasti.

Obr. 5.8: Celoživotní vzdělávání v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat

69

Nyní se zaměříme na vývoj míry nezaměstnanosti dle dosaženého vzdělání. Tabulka 5.8 uvádí vývoj míry nezaměstnanosti v procentech

v České republice v letech 1997–2005,

v první části dle vzdělání nezaměstnaných celkem a poté zvlášť pro muže a pro ženy. Zcela zřejmě je míra nezaměstnanosti

v jednotlivých kategoriích závislá na dosaženém stupni

vzdělání. Zatímco mezi osobami vysokoškolsky vzdělanými se míra nezaměstnanosti pohybovala mezi 2-3 procenty a ve sledovaném období se příliš výrazně neměnila, u osob se základním vzděláním můžeme sledovat její razantnější nárůst až na hodnoty okolo 26 procent. Rozdíly mezi nezaměstnaností mužů a žen jsou velmi výrazné. Míra nezaměstnanosti žen se ve většině kategorií pohybovala se na 1,5-2 násobku stejného ukazatele u mužů, ovšem v posledních letech je možné sledovat trend zmenšování rozdílů mezi kategorií mužů a žen, kdy např. v kategorii vysokoškoláků se tento rozdíl ve výši nezaměstnanosti snížil na cca 20 procent. Tabulka 5.8: Vývoj míry nezaměstnanosti v České republice v letech 1997 – 2005 v % dle vzdělání nezaměstnaných a dle jejich pohlaví 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 míra nezaměstnanosti 4,8 -se zákl. vzděláním

6,5

8,7

8,8

8,1

7,3

7,8

8,3

7,9

13,5 16,1 20,9 22,3 21,6 20,8 22,5 26,1 26,7

- střední bez maturity 4,4

6,2

8,9

9,0

8,4

7,8

8,4

9,4

8,9

- střední s maturitou

3,5

5,1

6,7

6,4

5,7

5,1

5,6

5,3

5,1

- vysokoškolské

1,5

2,2

3,0

2,8

2,4

2,1

2,2

2,3

2,3

Muži - celkem

3,9

5,0

7,3

7,3

6,7

5,9

6,1

7,0

6,5

-se zákl. vzděláním

15,4 17,5 22,6 25,4 22,9 23,7 24,6 28,8 30,0

- střední bez maturity 3,5

4,6

7,4

7,3

6,9

6,0

6,2

7,4

6,8

- střední s maturitou

2,5

3,5

4,9

4,7

3,9

3,7

4,2

4,5

3,9

- vysokoškolské

1,2

1,8

2,4

2,2

2,2

1,8

1,9

2,2

2,1

Ženy - celkem

5,9

8,2

10,5 10,6 9,9

9,0

9,9

9,9

9,8

-se zákl. vzděláním

12,1 15,0 19,8 20,1 20,6 18,8 21,1 24,2 24,4

- střední bez maturity 6,1

8,9

11,5 12,1 11,3 11,1 12,6 13,2 12,9

- střední s maturitou

4,3

6,5

8,2

7,9

7,2

6,3

6,8

5,9

6,2

- vysokoškolské

2,2

2,9

3,9

3,7

2,9

2,6

2,7

2,3

2,7

Zdroj: Český statistický úřad

70

V Tabulce 5.9 jsou uvedeny podíly nezaměstnaných osob podle vzdělání na celkovém počtu nezaměstnaných v České republice v období 1993-2002. Je zřejmé, že mezi nezaměstnanými bývají nejvíce zastoupeny osoby se středním vzděláním bez maturity, zatímco osoby vysokoškolsky vzdělané se na celkovém počtu nezaměstnaných podílejí pouze 3-5 procenty. Přehledně jsou tyto údaje prezentovány na Obr. 5.9.

Tabulka 5.9: Podíl nezaměstnaných osob podle vzdělání na celkovém počtu nezaměstnaných (v %) v letech 1993-2002 v České republice Základní vzdělání a bez vzdělání Střední bez maturity Střední s maturitou Vysokoškolské

1993 29,0

1994 29,0

1995 34,0

1996 33,0

1997 31,0

1998 26,0

1999 24,0

2000 26,0

2001 27,0

2002 24,8

43,0

42,5

42,0

42,3

42,0

43,5

46,0

44,8

44,5

47,0

23,0 5,0

24,0 4,0

20,0 3,5

20,5 3,0

24,0 3,5

26,0 3,5

25,5 4,0

25,1 3,6

25,0 3,6

24,9 3,7

Zdroj: Český statistický úřad

Obr. 5.9: Podíl nezaměstnaných osob podle vzdělání na celkovém počtu nezaměstnaných v České republice v letech 1993-2002 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Základní vzdělání a bez vzdělání

Střední bez maturity

Střední s maturitou

Vysokoškolské

2002

Zdroj: Český statistický úřad Z výše popsaných vztahů je zřejmé, že vzdělání představuje zásadní předpoklad pro uplatnění osob vstupujících na trh práce a je třeba mu věnovat náležitou pozornost.

71

5.2.7 Nezaměstnanost mladistvých a absolventů Dalším specifickým problémem na trhu práce je problematika zaměstnávání absolventů středních a částečně i vysokých škol, či mladistvých po ukončení základní školy. Ze zákona o zaměstnanosti

vychází poskytování zvýšené péče při zprostředkování zaměstnání

u fyzických osob, které ještě nedosáhly 25 let. A dále se vztahuje na vysokoškolské absolventy během dvou let od ukončení studia (nejdéle však do 30 let). Definice absolventa používaná pro statistické měření se v roce 2004 změnila. Před tímto rokem se pod tímto pojmem označovali uchazeči o zaměstnání, kteří po ukončení studia nebyli v pracovním či obdobném poměru celkově více než dva roky. Od roku 2004 se tak označují uchazeči o zaměstnání, u nichž doba od ukončení studia nepřesáhla dva roky. Problematikou zapojování absolventů do pracovního procesu a nezaměstnaností této skupiny osob se zabývali Horáčková, Ryška (1999), Berka, Scherrerová (2003), kteří upozorňují na nezbytnost spolupráce absolventů s potenciálními zaměstnavateli. Uplatněním absolventů středních škol a osob s vyšším odborným vzděláním se zabývali Festová, Vojtěch (2002, 2006). Potřeby absolventů pro uplatnění na trhu práce popsal Kadlec a kol. (2000). Osoby spadající do kategorie absolventů mívají problémy nalézt uplatnění nejen z důvodu chybějící kvalifikace ale zejména s ohledem na chybějící praktické zkušenosti. Potřebami zaměstnavatelů a připraveností absolventů pro vstup na trh práce se zabývala Kalousková a kol. (2004), podle které zaměstnavatelé od svých pracovníků požadují nejen odborné dovednosti, ale také klíčové kompetence a zároveň mírně preferují široké profesní dovednosti před hlubokými a úzkými profesními dovednostmi. Při vstupu absolventů na trh práce mají nejdůležitější roli tyto kompetence (tzn. znalosti, schopnosti a dovednosti), které získali v rámci školského systému. Vzdělávací systém tedy musí kromě potřebných odborných znalostí umožnit i získání těchto schopností, které jsou významné z nejen z pohledu úspěšného začlenění na trh práce, ale i pro uplatnění v běžném životě. Nejproblematičtější je zde skupina mladistvých bez vzdělání nebo se základním vzděláním. Úlovcová a kol. (2006) rozebírala sociální aspekty nezaměstnanosti mladých lidí s nízkou úrovní vzdělání, která často přechází v nezaměstnanost dlouhodobou, přičemž v práci zdůrazňuje roli

pedagogicko-

psychologických poraden při práci se specifickými skupinami osob ze sociálně znevýhodněného prostředí, kde doposud existují výrazné rezervy. Průměrný podíl absolventů všech škol a mladistvých na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání v roce 2006 činí 7,1 % a jeho dosavadní vývoj zobrazuje Tabulka 5.10. Boháčková, Svatošová (1999) upozorňují na souvislost výše podpory v nezaměstnanosti

72

u osob do 20-ti let a výše nezaměstnanosti. Právě v této skupině uchazečů o zaměstnání vysoká podpora vede k výrazně vyšší nezaměstnanosti než v jiných kategoriích.

Tabulka 5.10: Průměrný podíl absolventů na celkovém počtu uchazečů (v %) v jednotlivých letech v České republice Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Podíl absolventů

13,5

12,3

12,4

10,6

9,3*

7,6*

7,1*

na celkovém počtu uchazečů *nová metodika Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Problematiku vzdělání a trhu práce řešil Tooley (2003), Matějů (2003). Zejména v České republice a dalších nových členských zemích Evropské unie mají školy značné nedostatky a zpoždění v reakci na měnící se požadavky trhu práce, což se projevuje tím, že vysoké procento absolventů pracuje v jiném oboru, než který vystudovali. Jedno z řešení může představovat i zavedení školného na vysokých školách, což vytvoří tlak na zkvalitnění studia přímo od studentů. Zavedení vysokoškolského studia včetně školného by také kladlo větší důraz na zodpovědné rozhodování studenta, neboť zvolené studium by studenty bylo více vnímáno jako investice do budoucna. Možné zavedení školného je ale samozřejmě nutné kombinovat s vydatnou podporou školství.

5.2.8 Současný vývoj trhu práce a nezaměstnanosti a výhled do budoucna Ke zlepšení situace na trhu práce v České republice v posledních letech přispíval silný hospodářský růst doprovázený tvorbou nových pracovních míst, svoji roli má též pasivní a aktivní politika zaměstnanosti, která je ale limitována

množstvím pro ni uvolněných

prostředků ze státního rozpočtu. Významnou roli pro zlepšení situace na trhu práce hraje též podpora podnikání. Zejména malé a střední podnikání si zasluhuje vyšší pozornost, kdy vytváření vhodných podmínek pro tyto malé a střední podniky umožní zvyšování počtu pracovních míst. Snaha v této oblasti by měla směřovat k odstraňování administrativních a jiných překážek, které malé a střední podnikání komplikují a finančně i časově zatěžují. (zrychlení zápisu do obchodního rejstříku, zrychlení konkurzního řízení, práce soudů, výše daní z příjmu apod.) Některé zmíněné kroky se nyní již postupně naplňují. Prevence nezaměstnanosti spočívá nejen v daňové a sociální oblasti, ale i v již zmíněné odpovídající

73

přípravě studentů na budoucí povolání, podpoře zatím zanedbávaného

celoživotního

vzdělávání a zvyšování kvalifikace zaměstnanců v průběhu pracovního procesu. Vývoj nezaměstnanosti je ovlivňován v předchozím textu zmiňovanými demografickými změnami v populaci, které budou tlačit na pokles nabídky na trhu práce. Opačným směrem může naopak působit příliv cizinců, i díky kterému se nabídka na českém trhu práce od roku 2004 začala opět zvyšovat, a který nadále vykazuje silně rostoucí trend, viz. Tabulka 5.11. V ní je uveden přehled zaměstnávání cizích státních příslušníků na území České republiky v letech 1999-2006 (stav k 31.12. daného roku). Tabulka 5.11: Cizinci v České republice - zaměstnávání cizích státních příslušníků na území ČR v letech 1999-2006 rok

počet cizích státních příslušníků v České republice (stav k 31.12. daného roku)

1999

93 466

2000

103 647

2001

103 652

2002

101 179

2003

105 738

2004

107 984

2005

151 736

2006

185 075

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Migrace českých občanů za prací do zemí Evropské unie (po našem vstupu do tohoto společenství) se na klesající míře nezaměstnanosti v České republice zásadním způsobem nepodepsala. Vavrečková (2006) sledovala migrační pohyb českých občanů do zemí Evropské unie a uvádí, že v roce 2005 pracovalo v zemích Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska necelých 30 tisíc českých občanů (údaje Ministerstva práce a sociálních věcí), kteří nejčastěji odcházeli za prací do Velké Británie a Irska - zemí s otevřeným trhem práce a dále tradičně do Německa vzhledem ke geografické blízkosti. U zemí, které řešily podstatně větší problémy s nezaměstnaností (Polsko či Slovensko), lze v tomto ohledu jistý vliv členství v Evropské unii vypozorovat, protože právě z uvedených zemí odcházeli pracovníci za prací do dalších zemí Evropské unie mnohem častěji, než tomu 74

bylo v případě České republiky. Z faktorů, které mohou podpořit pokles nezaměstnanosti z hlediska poptávky po práci, můžeme jmenovat následující: podpora malého a středního podnikání, růst podílu služeb v národním hospodářství, odstraňování regionálních rozdílů a reformy řešící problematiku trhu práce a nezaměstnanosti. V Tabulce 5.12 je uveden vývoj míry nezaměstnanosti v České republice v jednotlivých měsících roku 2006, Obr. 5.10 pak vývoj nezaměstnanosti a také zaměstnanosti v České republice znázorňuje graficky dle ČSÚ. Tabulka 5.12: Meziměsíční vývoj míry registrované nezaměstnanosti v České republice v roce 2006 Měsíc

Počet nezaměstnaných

Leden

531 235

Míra registrované nezaměstnanosti v% 9,2

Únor

528 154

9,1

Březen

514 759

8,8

Duben

486 163

8,3

Květen

463 042

7,9

Červen

451 106

7,7

Červenec

458 270

7,9

Srpen

458 729

7,9

Září

454 182

7,8

Říjen

439 788

7,4

Listopad

432 573

7,3

Prosinec

448 545

7,7

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

75

580

4900

540

4860

500

4820

460

4780

420

4740

380

4700

340

4660

300

zaměstnaní v tis. osob employed

4940

4620

nezaměstnaní v tis. osob

Obr. 5.10: Současný vývoj nezaměstnanosti a zaměstnanosti v České republice (v tis. osob)

260 2.Q.2005 3.Q.2005 4.Q.2005 1.Q.2006 2.Q.2006 3.Q.2006 4.Q.2006 1.Q.2007 2.Q.2007

zaměstnaní

zaměstnaní - sezónně očištěné

nezaměstnaní

nezaměstnaní - sezónně očištěné

Zdroj: Český statistický úřad

V České republice míra nezaměstnanosti v posledním čtvrtletí roku 2006 dosáhla 6,6 procenta (dle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu). Podle Ministerstva práce a sociálních věcí, činila v posledním čtvrtletí roku 2006 míra nezaměstnanosti 7,5 procenta. V dalším roce míra nezaměstnanosti sice ještě dále poklesla, ale v následujícím období bude míra nezaměstnanosti pravděpodobně odrážet tyto důležité vlivy. Hospodářský růst v České republice bude vzhledem k dopadům šířící se finanční krize zpomalovat (dle stávajících predikcí Eurostatu zůstane relativně vyšší zejména v porovnání se zeměmi EU-15), ovšem ekonomika by se mohla dostat i do recese. V současnosti již finanční krize přerůstá v recesi v zemích eurozóny a je otázkou, zda se podaří tento trend zastavit. Pokud ne, lze očekávat příchod recese i v českém hospodářství během druhého pololetí příštího roku či v roce 2010. Současné zpomalování české ekonomiky v závislosti na dalších evropských ekonomikách s sebou nese riziko nárůstu nezaměstnanosti (např. propouštění v důsledku klesající poptávky po zboží exportně orientovaných podniků i jejich subdodavatelů) nebo minimálně zbrždění jejího poklesu.

76

V delším časovém horizontu (po případném odeznění současné finanční krize a z ní vyplývající recese) lze sice očekávat další postupné snížení míry nezaměstnanosti, na druhé straně problémy strukturální nezaměstnanosti zůstanou aktuální a pravděpodobně se ještě dále zvýší. Směrem k růstu zaměstnanosti by měl působit hlavně hospodářský růst a také rozvoj malého a středního podnikání, vytvářející nová pracovní místa. Co se týče budoucího přílivu zahraničních investic, pokud to budou investice do technologicky náročnějších výrob s vysokou produktivitou práce, bude tím samozřejmě limitován i počet nově vzniklých pracovních míst. I když míra nezaměstnanosti v porovnání s EU-15 i s novými členskými zeměmi není relativně vysoká, problémem může být i stav dlouhodobé nezaměstnanosti a důsledky strukturálních změn v hospodářství. Ze 340 tisíc nezaměstnaných v roce 2006 zůstávalo dlouhodobě nezaměstnaných 185 tisíc, tedy přes polovinu. Problémem je zejména dlouhodobá nezaměstnanost osob 20-29 a 50-59 let a také regionální rozdíly, které by se ale měly v budoucnu snižovat. Zmíněné skupiny lidí jsou považovány za rizikové, protože hledání a případný návrat do práce jsou pro ně velice náročné. Stejně tak zůstává mezi nezaměstnanými 71 procent osob se střední školou bez maturity či se základním vzděláním. Problematice dlouhodobé nezaměstnanosti se věnuje podrobněji následující kapitola.

5.3 Dlouhodobá nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost je poměrně specifickým problémem na evropských trzích práce, má své vážné sociální a jiné dopady, a proto se jí věnuji samostatně v této části práce. Problematikou dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice a v mezinárodním srovnání se zabývali např. Sirovátka, Řezníček (1995), Sirovátka, Mareš (2003). Nejen ekonomický, ale také sociální a psychologický aspekt nezaměstnanosti zdůrazňuje Buchtová (2002), Mareš (2002). Konůpková a kol. (2007) upozorňuje v souvislosti s dlouhodobou nezaměstnaností na jev hystereze jako jedné z možných příčin růstu přirozené míry nezaměstnanosti. Část ekonomicky aktivního obyvatelstva dlouhodobě nenalézá na trhu práce své uplatnění. Mezi dlouhodobě nezaměstnané zařazujeme osoby, které jsou nezaměstnané více než jeden rok. Konůpková a kol. (2007) kromě krátkodobé a dlouhodobé nezaměstnanosti uvádí ještě „velmi dlouhodobou nezaměstnanost“ trvající déle než 36 měsíců, tou se však v této práci zabývat nebudeme. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti je formulována dle doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO). Je dána podílem nezaměstnaných osob, které jsou bez práce po dobu min. 12 měsíců, na celkovém ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Do skupiny

77

nezaměstnaných patří osoby, které nemají práci, ani nejsou v placeném zaměstnání, či sebezaměstnání, a které aktivně hledají práci a jsou připraveny nastoupit do zaměstnání. Vysoká úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti poukazuje na nedostatečné přizpůsobování subjektů působících na trhu práce v dané ekonomice. Dlouhodobá nezaměstnanost má své závažné sociální důsledky, ale vede též k růstu výdajů ze státního rozpočtu na vyplácené sociální dávky a služby na straně jedné a na druhé straně k nižším příjmům do státního rozpočtu, díky nižším příjmům z výběru daně z příjmu. Vzhledem k nízké koupěschopnosti obyvatelstva lze očekávat i nižší příjmy z ostatních daní (DPH, spotřební daně). Riziky dlouhodobé ztráty zaměstnání a charakteristikou rizikových skupin na českém trhu práce se zabývala Buchtová (1999). 5.3.1 Skupiny obyvatelstva ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností Mezi rizikové skupiny obyvatelstva z hlediska dlouhodobé nezaměstnanosti patří: •

Osoby s nízkou či málo žádanou kvalifikací

•

Osoby se sociálními a osobními handicapy

•

Příslušníci etnických menšin

•

Přistěhovalci

•

Zdravotně postižení

•

Obyvatelstvo na venkově nebo v upadajících regionech

•

Osoby které brzy dosáhnou důchodového věku

•

Osoby pracující dlouhodobě u jednoho zaměstnavatele a na jednom místě

•

Mladiství

Nejvíce jsou dlouhodobou nezaměstnaností ohroženy osoby s nízkou kvalifikací, tedy lidé, kteří dosáhli maximálně základního vzdělání nebo osoby jejichž kvalifikace v důsledku strukturálních změn již neodpovídá současným požadavkům trhu práce. Velmi rizikovou skupinou jsou také osoby zdravotně postižené. Pokud uvážíme, že osoby těžce zdravotně postižené na trh práce vůbec nevstupují, pak nejrizikovější skupinou zde jsou osoby s lehčím postižením, které nemají nárok na poskytnutí plného invalidního důchodu. Pozice starších osob na trhu práce, zejména v předdůchodovém věku, je též vnímána jako riziková, ale vzhledem k zřetelnému trendu stárnutí populace dochází i ke stárnutí pracovních sil a vyšší

78

věk obecně zcela zásadní překážkou není. Kolik činí podíl osob ve věku přes 50 let na celkovém počtu nezaměstnaných v jednotlivých regionech České republiky je vidět z kartogramu na Obr. 5.11. Obr. 5.11: Podíl osob ve věku přes 50 let na celkovém počtu nezaměstnaných v České republice v roce 2006

Zdroj: Český statistický úřad

Velmi problematická je z hlediska věku výše nezaměstnanosti mladistých, přičemž riziko nezaměstnanosti se s věkem postupně snižuje. Dalšími z rizikových složek jsou např. osoby se sociálními a osobními handicapy, osoby vychovávající samostatně nezletilé děti, nezanedbatelnou roli hraje i problematika migrace a přistěhovalectví, či regionální disparity. Kombinací zmiňovaných faktorů se riziko nezaměstnanosti zvyšuje. Lidé z daných rizikových složek mají tendenci nejen ve stavu nezaměstnanosti setrvávat, ale pokud práci najdou, je zde vyšší riziko, že ji opět ztratí. Vzhledem k výše uvedenému je ale nutné zmínit, že samotná příslušnost k těmto skupinám nemusí vždy naprosto definitivním způsobem vymezit pozici dané osoby na trhu práce.

79

5.3.2 Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v Evropské unii Přejděme nyní k situaci ohledně dlouhodobé nezaměstnanosti v Evropské unii. Vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných je charakteristický pro mnoho členských zemí Evropské unie. Institucionální či strukturální odlišnosti trhu práce jednotlivých členských zemí ale působí vysoké rozdíly v hodnotách dlouhodobé míry nezaměstnanosti. Přesto

je možné

vysledovat jisté trendy jejich vývoje. V polovině devadesátých let byly míry dlouhodobé nezaměstnanosti poměrně vysoké, poté začaly u starých členských zemí velmi pozvolně klesat, v nových členských zemích a také v Evropské unii jako celku pak v tomto tisíciletí spíše stagnovaly. Dlouhodobě nezaměstnaní se na celkové nezaměstnanosti v zemích Evropské unie v současné době podílejí více než 50 procenty. Cca jednu polovinu z dlouhodobě nezaměstnaných pak tvoří osoby, které hledají zaměstnání více než dva roky. Ve srovnání např. s Japonskem nebo USA jsou tyto hodnoty neúměrně vysoké. Je zřejmé, že míra nezaměstnanosti v zemích Evropské unie je vyšší než v USA či Japonsku, viz. Tabulka 5.13. V Japonsku podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkovém počtu nezaměstnaných činí cca 15 procent a

v USA dokonce jen 7 procent.

V Tabulce 5.14 jsou uvedeny míry dlouhodobé nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, USA a Japonsku. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti je v Evropské unii výrazně vyšší než např. v USA a Japonsku. Mezi členskými zeměmi Evropské unie dosahuje nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti Slovensko, Polsko, Bulharsko, Řecko, ale také např. Německo. Na Slovensku se míra dlouhodobé nezaměstnanosti od roku 2000 pohybuje mezi 10-12 procenty, a jeho vývoji se podobá snad jen vývoj Polska. Tam se však na rozdíl od Slovenska podařilo míru dlouhodobé nezaměstnanosti v roce 2006 značně snížit. Naopak nejnižší míru dlouhodobé nezaměstnanosti vykazují v Dánsku, na Kypru, ve Švédsku a Lucembursku a Británii. V uvedených zemích se tato míra v novém tisíciletí drží trvale na hodnotách okolo jednoho procenta. Během posledních cca 10 let se dlouhodobá míra nezaměstnanosti nejvíce snížila v Litvě, Lotyšsku, Itálii, Španělsku a Irsku, ve Francii stagnovala a v Německu ve sledovaném období rostla, což poukazuje na nepružnost trhu práce posledně dvou zmiňovaných.

80

Tabulka 5.13: Míra obecné nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, Japonsku a USA v letech 2000-2006 (v %) Země Belgie Bulharsko Česká rep. Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie EU USA Japonsko

2000 2001 2002 2003 2004 2005 6,9 6,6 7,5 8,2 8,4 8,4 16,4 19,5 18,1 13,7 12,0 10,1 8,7 8,0 7,3 7,8 8,3 7,9 4,3 4,5 4,6 5,4 5,5 4,8 7,2 7,4 8,2 9,0 9,5 9,5 12,8 12,4 10,3 10,0 9,7 7,9 4,3 4,0 4,5 4,7 4,5 4,3 11,3 10,8 10,3 9,7 10,5 9,8 11,1 10,3 11,1 11,1 10,7 9,2 9,1 8,4 8,9 9,5 9,6 9,7 10,1 9,1 8,6 8,4 8,0 7,7 4,8 3,9 3,6 4,1 4,6 5,3 13,7 12,9 12,2 10,5 10,4 8,9 16,4 16,5 13,5 12,4 11,4 8,3 2,3 2,1 2,8 3,7 5,1 4,5 6,4 5,7 5,8 5,9 6,1 7,2 6,7 7,6 7,5 7,6 7,3 7,3 2,8 2,2 2,8 3,7 4,6 4,7 3,6 3,6 4,2 4,3 4,8 5,2 16,1 18,2 19,9 19,6 19,0 17,7 4,0 4,0 5,0 6,3 6,7 7,6 7,2 6,6 8,4 7,0 8,1 7,2 6,7 6,2 6,3 6,7 6,3 6,5 18,8 19,3 18,7 17,6 18,2 16,3 9,8 9,1 9,1 9,0 8,8 8,4 5,6 4,9 4,9 5,6 6,3 7,8 5,4 5,0 5,1 4,9 4,7 4,7 8,6 4,0 4,7

8,4 4,8 5,0

8,8 4,8 5,4

Zdroj: Eurostat

81

9,0 6,0 5,3

9,1 5,5 4,7

8,7 5,1 4,4

2006 8,2 9,0 7,1 3,9 8,4 5,9 4,4 8,9 8,5 9,5 6,8 4,6 6,8 5,6 4,7 7,5 7,3 3,9 4,7 13,8 7,7 7,3 6,0 13,4 7,7 7,1 5,3 7,9 4,6 4,1

Tabulka 5.14: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, Japonsku a USA v letech 2005 a 2006 (v %) Země Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Litva Lotyšsko Kypr Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie EU USA Japonsko Zdroj: Eurostat

2005 4,4 6,0 4,2 1,1 4,2 2,2 3,9 1,5 3,9 4,3 4,1 1,2 1,2 3,2 3,4 5,0 1,9 10,2 3,7 4,4 1,3 5,1 11,7 3,1 2,2 1,2 1,0 3,9 0,6 1,5

2006 4,2 5,0 3,9 0,8 2,8 1,9 4,0 1,4 3,4 2,5 2,5 0,9 1,4 3,4 2,9 4,7 1,7 7,8 3,8 4,2 1,3 4,8 10,2 2,9 1,8 1,1 1,2 3,6 0,5 1,4

5.3.3 Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice Podívejme se nyní blíže na dlouhodobou nezaměstnanost v

České republice.

V Tabulce 5.15 je uvedeno rozdělení nezaměstnaných dle doby hledání zaměstnání v České republice (v tis. osob). Je z ní zcela zřejmý zvyšující se počet dlouhodobě nezaměstnaných v posledních cca deseti letech. Tabulky 5.16 a 5.17 porovnávají vývoj míry dlouhodobé nezaměstnanosti a obecné míry nezaměstnanosti v České republice. Jedná se o roční průměry v procentech. Až do roku 1996 se míra dlouhodobé nezaměstnanosti pohybovala okolo jednoho procenta, do roku 2000 se pak přibližně zčtyřnásobila a poté se pohybuje trvale okolo

82

čtyř procent až do současnosti. Z Obr. 5.12, který graficky znázorňuje vývoj obecné míry nezaměstnanosti a míry dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 1993-2006, je zřejmé, že se dlouhodobá míra nezaměstnanosti mění spolu se změnami v obecné míře nezaměstnanosti. Ale i pokles nezaměstnanosti obecně ještě nemusí znamenat zřetelný pokles také v kategorii dlouhodobě nezaměstnaných, což poukazuje na nezbytnost specifických opatření pro boj s dlouhodobou nezaměstnaností. V Tabulce 5.18 jsou dlouhodobě nezaměstnaní v České republice rozděleni podle věkových skupin a pohlaví. Jedná se o absolutní údaje v tis. osob za 4. čtvrtletí roku 2006. Zatímco u věkových kategorií do třiceti let jsou výsledky ohledně dlouhodobé nezaměstnanosti mužů a žen podobné, v kategoriích třicet a více let se poměrně výrazně odlišují. Dlouhodobá nezaměstnanost žen je u vyšších věkových kategorií vyšší než nezaměstnanost mužů. Přes mírný meziroční pokles dlouhodobé nezaměstnanosti v absolutním vyjádření není nadále situace v tomto ohledu příliš optimistická, což je zřejmé i z kartogramu na Obr. 5.13, který znázorňuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti v jednotlivých regionech v rámci České republiky v roce 2006. Čím tmavší barva, tím vyšší podíl dlouhodobé nezaměstnanosti. Nevyšších hodnot dosahuje v regionech nejvíce postižených strukturálními změnami: na Ústecku a Ostravsku. Tabulka 5.15: Rozdělení nezaměstnaných dle doby hledání zaměstnání v tis. osob v České republice Doba hledání zaměstnání 1997

1998 1999

2000 2001 2002 2003 2004 2005

do 3 měsíců

61,8

80,6

87,9

69,9

61,7

54,8

59,6

57,2

53,7

3 – 6 měsíců

45,6

63,2

79,9

62,6

55,0

49,3

54,4

56,4

49,9

6 – 12 měsíců

51,5

73,9

109,6 93,1

75,6

70,9

77,1

81,5

75,5

1 – 2 roky

38,6

57,6

88,7

108,5 89,1

71,0

77,5

82,7

83,6

2 a více let

31,2

41,3

74,8

106,2 125,0 117,0 119,1 135,2 133,2

Zdroj: Český statistický úřad

83

Tabulka 5.16: Obecná míra nezaměstnanosti a míra dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 1993-1999 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Obecná míra nezaměstnanosti

4,3

4,3

4,0

3,9

4,8

6,5

8,7

Míra dlouhodobé nezaměstnanosti

0,7

0,9

1,1

1,1

1,3

1,9

3,1

Zdroj: Český statistický úřad Tabulka 5.17: Obecná míra nezaměstnanosti a míra dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 2000-2006 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Obecná míra nezaměstnanosti

8,8

8,1

7,3

7,8

8,3

7,9

7,1

Míra dlouhodobé nezaměstnanosti

4,1

4,2

3,7

3,8

4,2

4,2

3,9

Zdroj: Český statistický úřad

Obr. 5.12: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a míry dlouhodobé nezaměstnanosti v % v České republice v letech 1993-2006 10 9 8 7 6

v% 5 4 3 2 1 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obecná míra nezaměstnanosti v % Míra dlouhodobé nezaměstnanosti v %

Zdroj: Český statistický úřad

84

Tabulka 5.18: Dlouhodobě nezaměstnaní podle věkových skupin a pohlaví v České republice v tis. osob ve 4. čtvrtletí 2006 Věková skupina Dlouhodobě

celkem

15-19 let 20-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let

nezaměstnaní

celkem

185,0

5,0

41,2

47,4

44,6

44,5

(v tis. osob)

muži

79,0

2,6

20,6

17,5

16,6

20,3

ženy

106,0

2,4

20,6

29,9

28,0

24,2

Přírůstek

Věková skupina

dlouhodobě

celkem

15-19 let 20-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let

nezaměstnaných celkem

-31,0

-6,2

-12,8

-0,4

-6,1

-5,2

(v % oproti

muži

-18,7

-5,1

-8,8

0,2

-3,1

-1,9

předch. roku)

ženy

-12,3

-1,1

-4,0

-0,6

-3,0

-3,3

Zdroj: Český statistický úřad

Obr. 5.13: Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti v České republice v roce 2006

Zdroj: Český statistický úřad

85

5.3.4 Některé příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti Nyní se hlouběji zamysleme nad příčinami dlouhodobé nezaměstnanosti. V předchozím textu již bylo zmíněno, že přibližně polovina nezaměstnaných je bez zaměstnání dlouhodobě. Proč tomu tak je? Je evropský sociální systém nepřekonatelnou překážkou, která negativně ovlivňuje chuť nabízet práci, či výrazně ovlivňuje pracovní morálku obyvatelstva? Je jisté, že dlouhodobě nezaměstnaní se stávají vážným problémem na trzích práce v mnoha evropských zemích. Vysoký podíl dlouhodobé nezaměstnanosti je charakteristický pro většinu evropských zemí a nese s sebou i závažné sociální dopady. U osob dlouhodobě nezaměstnaných se postupně vytrácejí pracovní návyky, ztrácejí důležité kontakty, jejich společenský život upadá, stresové situace, jimž jsou vystaveni, mohou vést k rozvinutí zdravotních potíží, lidé rychle zpohodlní a profitují ze štědrého sociálního systému. Některé skupiny osob se pak hledání trvalé práce vyhýbají. Důvodem může být výše podpory v nezaměstnanosti vzhledem k dosažitelné (nízké) mzdě, práce na černo spolu s pobíráním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, či naprostá rezignace na snahu o řešení této situace. Nejproblematičtější není jen často zmiňovaná výše podpory v nezaměstnanosti, ale např. v České republice mezi zásadní problémy patří i otázky nastavení dávek sociální podpory, kdy rodiny s vysokým počtem dětí jsou systémem výrazněji zvýhodňovány. Dotování těchto rodin nejenže neřeší stávající demografické problémy, ale nevede k růstu zodpovědnosti při plánování rodiny a umožňuje daným skupinám lidí žít dlouhodobě bez nutnosti pracovat. Kubicová (2003) zdůrazňuje roli nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a zejména poradenství pro nezaměstnané. Mezi další skupiny osob, které se často nacházejí mezi dlouhodobě nezaměstnanými, patří pracovníci s úzkou specializací nebo pracovníci s nízkou kvalifikací, kteří ztratili práci v důsledku strukturálních změn. V jejich případě je nezbytná účinná aktivní politika zaměstnanosti. Jedná se zejména o provádění efektivních rekvalifikačních programů, podporování mobility pracovní síly, či podporu investic v regionech, kde došlo k závažným strukturálním změnám. Příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti můžeme hledat také v omezené migraci obyvatelstva za prací uvnitř státu, ale i mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie. Přes postupné otevírání pracovního trhu novým členským zemím stále přetrvávají závažné překážky pro pohyb pracovníků v rámci tohoto společenství. Z důvodu jazykových a informačních bariér je mobilita pracovních sil, na rozdíl např. od Spojených států, výrazným způsobem omezena. Informační

bariéry

se

Evropská

komise

86

snaží

odstraňovat

například

zaváděním

celoevropského informačního systému s názvem EURES, který zveřejňuje aktuální informace o trhu práce v jednotlivých členských zemích Evropské unie i zemích Evropského hospodářského prostoru (EHP) a obsahuje nabídky pracovních příležitostí v celoevropském měřítku. Pro vyšší účinnost takového informačního systému, který je od vstupu České republiky k dispozici i v české verzi, by však bylo nezbytné rozšíření povědomí o něm mezi potenciálními zájemci jak ze strany zaměstnanců, tak zejména zaměstnavatelů. Trendům v mezinárodní pracovní migraci a možnostem kontinuálního sledování míry integrace cizinců prostřednictvím českého pracovního trhu se věnovala Horáková a kol. (2002), Horáková (2004). Dnes stále platí, že přes otevírání evropských pracovních trhů pouze mizivé procento z ekonomicky aktivních se přesouvá za prací mezi jednotlivými členskými zeměmi. Nízká migrace za prací drží počty dlouhodobě nezaměstnaných v problémových regionech (jižní Itálie či Španělska) na vysokých hodnotách. V rychleji se rozvíjejících oblastech Anglie či Nizozemska pak vzniká nedostatek pracovních sil. Právě tyto dvě země proto byly mezi prvními, které usilovaly o volný pohyb pracovních sil i z nových členských zemí. Nelze nezmínit otázku výše sociálních dávek (zejména u nízkopříjmových kategorií osob). V některých zemích (např. ve Francii) byl štědrý sociální systém podroben zkoušce mimo jiné také díky ne zcela zvládnutému přílivu imigrantů z mimoevropských zemí během posledních desetiletí. Mezi faktory ovlivňujícími dlouhodobou nezaměstnanost mohou být i typy pracovních úvazků. Pro některé rizikové skupiny by např. bylo výhodnější přijmutí práce na částečný úvazek. Podíl tohoto typu úvazku je však zejména v nových členských zemích Evropské unie velmi nízký. Přitom je zřejmé, že jisté skupiny osob (např. matky s dětmi, zdravotně postižení) i někteří podnikatelé by je uvítali. Ve starých členských zemích je situace v tomto ohledu mnohem lepší.

5.3.5 Řešení dlouhodobé nezaměstnanosti Řešení dlouhodobé nezaměstnanosti je nelehkým úkolem. Přestože se v mnoha zemích Evropské unie daří nezaměstnanost snižovat, neznamená to, že také musí klesat nezaměstnanost dlouhodobá, protože standardní opatření si s dlouhodobou nezaměstnaností často neporadí. Čím delší dobu je osoba nezaměstnaná, tím se snižuje i její šance znovu nalézt pracovní místo.

87

Pro snížení dlouhodobé nezaměstnanosti je možné zavést řadu zvláštních opatření. Jedná se např. o: •

programy vedoucí ke zvýšení kvalifikace

•

podpora firem, které zaměstnávají osoby dlouhodobě nezaměstnané

•

poradenství a podpora osob z rizikových kategorií

•

diferencovaný přístup k jednotlivým kategoriím dlouhodobě nezaměstnaných

•

růst kvality školství a vzdělávání vzhledem k potřebám trhu

•

pracovní místa v místních státních institucích

•

růst pružnosti trhu práce, rozšíření nabídky částečných pracovních úvazků apod.

Konůpková a kol. (2007) se zabývala řešením dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice, kdy jedním návrhů může být belgický koncept „příležitostné registrované práce“, který nezaměstnaným umožňuje přivýdělek (za předem stanovených podmínek) bez ztráty sociálních dávek. Výhodou je udržení pracovních návyků a možnost vytvoření nových sociálních vazeb, ovšem problém nezaměstnanosti toto zcela neřeší. Jako výhodnější pro Českou republiku vidí změnu ve vyplácení sociálních dávek spočívající v plošném zavedení kupónů31 (namísto peněz), které lze využít pro nákup potravin, oblečení

a základních

hygienických potřeb. Riziko zneužití by mělo omezit použití čipových karet, u kterých je zpětně kontrolovatelné, jaké zboží bylo v minulosti nakoupeno. Kotýnková (2007) upozorňuje na příklad, ze kterého je zřejmý přechod od pasivní solidarity k aktivní solidaritě. Jedná se o koncept tzv. „flexcurity“32 použitý v Dánsku, který nabízí vysokou flexibilitu na trhu práce, kdy jsou odstraněny několikaměsíční výpovědní lhůty a nová pracovní místa neustále vznikají a zanikají dle aktuálních potřeb trhu práce. Aktivní politika zaměstnanosti pomáhá nezaměstnaným nalézt nové pracovní místo, funkční systém celoživotního vzdělávání umožňuje jejich přizpůsobování se měnícím se podmínkám na trhu práce a během doby nezaměstnanosti jsou uchazeči poskytovány štědré sociální dávky (pokud plní určité podmínky- rekvalifikace, další vzdělávání, dobrovolnické práce apod.).

Projekty vyplácení sociálních dávek prostřednictvím kupónu existují i v některých českých městech (např. Karviná či některé pražské městské části). 32 Tento pojem pochází od nizozemského profesora Hanse Adriaanese 31

88

Další zdroj inspirace je tedy možné získávat i z ostatních členských zemí Evropské unie, ovšem vždy s přihlédnutím k národním specifikům. Závěrem k řešení dlouhodobé nezaměstnanosti můžeme zdůraznit nezbytnost provádění účinné politiky zaměstnanosti, zejména prostřednictvím rekvalifikačních programů, podporovat mobilitu pracovní síly či podporovat investice v regionech s vysokou strukturální nezaměstnaností. Všechny důsledky opatření v této oblasti se neprojeví ihned, proto je důležité v těchto opatřeních nepolevovat. Kromě toho je nutné volit takové strategie, které budou motivovat dlouhodobě nezaměstnané přijmout některé z volných pracovních míst a také změnit hluboce zakořeněné představy, že se stát o nezaměstnaného kdykoli a jakkoli dlouho postará.

5.4 Vybrané aspekty trhu práce a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie V této části práce nejprve shrneme základní fakta o evropské ekonomice jako celku a poté se již zaměříme na některé aspekty trhu práce a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie. Provedeme zhodnocení tendencí a důsledků demografického vývoje, zhodnotíme situaci ohledně nezaměstnanosti v Evropské unii a vysoké rozdíly v nezaměstnanosti v rámci tohoto společenství či specifikujeme aktuální problémy na evropském trhu práce. Budeme se též zabývat vybranými aktivitami Evropské unie na trhu práce a nastíníme budoucnost Evropské unie v této oblasti. Evropská unie

tvoří v současné době největší ekonomiku

světa a její vznik dovršil

dlouhodobé integrační úsilí započaté již v 50. letech minulého století. V jejích 27 členských zemích s celkovou rozlohou 4 314 000 km2 žije cca 496 mil. obyvatel. K základním principům Evropské unie patří postupné přenášení vybraných pravomocí z roviny národních států na unijní orgány. Členské země Evropské unie mají přístup na jednotný vnitřní trh, což konkrétně s sebou nese již zmíněné výhody: volný pohyb zboží mezi jednotlivými členskými zeměmi, volný pohyb osob mezi jednotlivými členskými zeměmi a právo usadit se, pracovat i žít v jakéhokoli členské zemi, volný pohyb kapitálu mezi jednotlivými členskými zeměmi, volný prostor pro poskytování služeb, odstranění technických překážek obchodu (rozdílné technické požadavky, rozdílné stupně ochrany duševního vlastnictví) apod. Jako celek evropská ekonomika v minulých letech spíše stagnovala. Již na začátku 90. let tehdejší členské země Evropské unie postihla vleklá recese a hospodářský růst, který byl v 80. letech charakteristický vysokou dynamikou, se výrazně zpomalil. Příčiny je možné hledat ve

89

celosvětovém poklesu hospodářského růstu v důsledku cyklického kolísání. Problematické bylo též překotné začlenění

bývalého Východního Německa do Evropské unie. Recese

v západní Evropě se vyvíjela velice nerovnoměrně. Již v roce 1991 vykázalo recesi Spojené království, od roku 1993 došlo v Evropské unii jako celku33 k poklesu HDP o 0,4 procenta a mezi jinými se recese objevila také u německé, francouzské a italské ekonomiky. Zásadní byly dopady této recese na nezaměstnanost, kdy v roce 1993 dosáhla průměrná míra nezaměstnanosti v zemích Evropské unie až k 11 procentům. Současně s recesí se také prohloubily deficity veřejných rozpočtů

u mnoha zemí (Německo, Francie, Spojené

království, Itálie, Dánsko, Španělsko, či Portugalsko). Od poloviny devadesátých let docházelo v souvislosti s budováním jednotného vnitřního trhu k oživení ekonomického růstu a růstu konkurenceschopnosti Evropské unie. Vytváření hospodářské a měnové unie výrazně ovlivnilo její další vývoj. Pro vstup do Evropské unie byla stanovena konvergenční kritéria, což vytvářelo tlak na pokles deficitů státního rozpočtu, veřejného dluhu, pokles míry inflace a na stabilizaci měnového kurzu v jednotlivých členských zemích. Tyto podmínky vytvářely příznivé prostředí pro investice a nastartování dlouhodobého růstu. Evropská unie dlouhodobě dosahovala přebytek na běžném účtu platební bilance, nízké hodnoty inflace (zejména v členských zemích EU15), ale vykazovala také poměrně vysoké hodnoty nezaměstnanosti, které se začaly snižovat až během posledních několika let. Mezi nejčastěji proklamované cíle Evropské unie patří zrychlení hospodářského růstu a zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Vývoj významných makroekonomických ukazatelů jednotlivými

členskými

zeměmi,

a

to

zejména

vykazuje výrazné rozdíly mezi ve

výši

hospodářského

růstu

a nezaměstnanosti. Nejmenší rozdíly naopak panovaly u inflace. Mezi nejrychleji rostoucí země EU15 dle HDP patřilo v posledních deseti letech např. Irsko. Tato země, mezi jinými, využívala výhod levné pracovní síly. Právě nízká úroveň nákladů na práci vedla k přílivu zahraničního kapitálu a nových technologií, což bylo jednou z příčin zrychlení jeho hospodářského růstu. Hospodářským vývojem členských zemí Evropské unie se zabývala např. Karpová (2003, 2006). Výraznějších hodnot hospodářského růstu v posledních letech dosahují zejména nové členské země, včetně České republiky. Co se týče míry nezaměstnanosti, ta se v Evropské unii dlouhodobě pohybovala na velmi vysokých 33

v rámci tehdejších členských zemí EU

90

hodnotách. Na konci devadesátých let se situace mírně zlepšila, poté ale zůstala po mnoho let na vysoké úrovni a zřetelnější pokles nastává až od roku 2005-6. Přesto i v současné době existují v nezaměstnanosti výrazné regionální rozdíly, a to jak mezi jednotlivými členskými zeměmi navzájem, tak mezi regiony uvnitř jednotlivých zemí. Odstraňování těchto regionálních disparit patří mezi dlouhodobé úkoly Evropské unie. Nezaměstnanost představuje i nadále jeden ze zásadních sociálně-ekonomických problémů Evropské unie, a proto je její problematice věnována značná pozornost.

5.4.1 Demografické změny v populaci Evropské unie a trh práce Demografické změny představují významný faktor, který ovlivňuje situaci na trhu práce na několik desetiletí dopředu a zásadním způsobem vymezuje potenciální počet pracovních sil v dané zemi i jejich skladbu. Stav a vývoj trhu práce Evropské unie a České republiky analyzovala v minulosti Leitmanová (1999) a Winkler, Žižlavský (2004). V současné době dochází v zemích Evropské unie k prohlubování demografické nerovnováhy, které bude nejen pro trh práce, ale i pro společnost jako celek znamenat významné změny. Z faktorů, které k tomuto prohlubovaní přispívají lze jmenovat tyto: •

stagnace či pokles počtu obyvatelstva

•

změna věkové struktury populace

•

nízká míra porodnosti

•

migrace obyvatelstva uvnitř jednotlivých států i mezi nimi

Demografický vývoj je vcelku závislý na přirozené obměně populace, která je dána rozdílem mezi porodností na jedné straně a úmrtností na straně druhé a na čisté migraci, což představuje rozdíl mezi imigrací a emigrací. V mnoha oblastech Evropy oba tyto ukazatele dosahují záporných hodnot a počet obyvatelstva klesá, v jiných oblastech je tomu přesně naopak. Při srovnání výše

porodnosti a úmrtnosti je

nejvíce problematická situace

v Maďarsku, ve východní části Německa, v Pobaltských zemích, v Bulharsku a Rumunsku, v části Španělska, Švédska, či na severu Británie. Obyvatelstvo se také stále více koncentruje v městských a průmyslových oblastech, zatímco venkovské oblasti se vylidňují, a tak se rozdílnost hustoty zalidnění stále prohlubuje. Z hlediska migrace obyvatelstva hraje významnou roli i příliv imigrantů do Evropské unie, zejména ze zemí Severní Afriky, který přispívá k prudkému populačnímu růstu v některých oblastech s veškerými pozitivními i negativními dopady. 91

V důsledku nízké porodnosti se mění i věková skladba obyvatelstva. Ke stárnutí populace dochází nejrychlejším tempem v západní a střední Evropě. Zatímco dnes se často průměrný věk obyvatelstva pohybuje okolo 35 let, za třicet let může dosáhnout 40-50 let. Nejhorší je v tomto ohledu situace v severní Itálii, Španělsku, východní části Německa, lépe na tom jsou některé země Východní Evropy a severské země. Je také zřejmé, že ke stárnutí populace v nejvíce postižených oblastech přispívá i migrace, kdy mladí lidé z těchto regionů odcházejí jinam. Zásadní vliv těchto změn na trh práce je zřejmý. A tak zatímco v současné době je vysoká nezaměstnanost absolventů a mladistvých

poměrně častá, v budoucnu může být

mladších pracovníků velký nedostatek. Migrace obyvatel představuje významný faktor ovlivňující trh práce v jednotlivých zemích Evropské unie. Mezinárodní mobilita pracovních sil od devadesátých let postupně roste. V důsledku ekonomické i politické situace roste příliv ekonomických migrantů do rozvinutých zemí Evropské unie a rostou

v nich počty uprchlíků.

Postupně dochází

k uvolňování národních trhů práce a volnému pohybu osob v rámci Evropské unie a migrace nastává jak mezi jednotlivými regiony a mezi jednotlivými členskými zeměmi, tak i zvenčí Evropské unie. Z hlediska pracovní imigrace se na přední příčce pohybuje Lucembursko, kde cizinci tvoří na pracovním trhu více než

čtvrtinu. U pracovní migrace hraje důležitou roli pružnost

pracovního trhu v dané zemi, výše poptávky po kvalifikované pracovní síle či poloha země. Z původních členských zemí EU15 se situace zlepšila např. v rychle rostoucím Irsku, které v posledních letech zažívá výraznější imigrační vlnu, která reaguje na současné potřeby ekonomiky a trhu práce. A zatímco ještě před dvaceti či třiceti lety zažívalo Irsko výrazný odliv obyvatelstva, dnes je tomu naopak. Výrazná vlna emigrace nastala také směrem z Rumunska do Itálie a po vstupu Rumunska do Evropské unie tato vlna ještě posiluje. Velký problém představuje nelegální migrace pracovních sil. Zaměstnavatel za tyto osoby neplatí zdravotní ani sociální pojištění, daně, není dodržována pracovní doba, uplatněna dovolená, ani další základní pracovní podmínky. K nárůstu nelegální migrace došlo i v souvislosti se vznikem Schengenského prostoru, kdy byly odstraněny vnitřní hranice mezi vybranými členskými zeměmi Evropské unie. Na základě Schengenské smlouvy34 došlo ke zrušení hraničních kontrol, a tak lidé, kteří se dostanou na území jedné země, mohou volně přecházet v rámci tohoto prostoru z jedné země do druhé. Vraťme se ještě k nelegální 34

Podepsaly ji všechny země EU (mimo Rumunsko, Bulharsko, Irsko a Velkou Británii) a dále některé nečlenské země (Norsko, Švýcarsko a Island) – stav ke konci roku 2007.

92

migraci. Na ni navazují další závažné aktivity – kriminalita, obchodování s lidmi či vykořisťování imigrantů, proto je nezbytně nutné tuto situaci řešit. Česká republika je též součástí Schengenského prostoru35, ale vzhledem k jazykové bariéře i rozdílné vyspělosti země, je pro imigranty spíše tranzitní zemí. Imigranti pak většinou míří dále do Německa, či Velké Británie. V současné době roste podíl osob, které se stěhují v rámci Evropské unie za přechodnou, kvalifikovanou prací. Uvnitř jednotlivých členských zemí dochází k vylidňování celých regionů, např. oblasti centrálního Španělska, části Východního Německa, ale i oblastí severovýchodní Francie, či severu Británie. Vylidněné oblasti se stávají méně atraktivními pro investory, když neposkytují dostatečné množství pracovní síly a ohroženy jsou i veřejné služby. Migranti směřují do větších měst a průmyslových oblastí, které si mezi sebou začínají přetahovat pracovní síly, a tak již dnes v lze sledovat pokles počtu obyvatelstva a nedostatek pracovních sil v některých průmyslových zónách. Přestože mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie jsou velké rozdíly, je zřejmé, že pokles počtu obyvatelstva, stárnutí populace v evropských zemích i migrace obyvatelstva výrazně ovlivní budoucí vývoj jejich ekonomik. Demografická nerovnováha se bude prohlubovat a negativní důsledky tohoto vývoje se mohou projevit v oslabení trhu práce, ale i v dynamice ekonomiky, v sociální oblasti, službách apod. Průměrný věk obyvatelstva se neustále zvyšuje, a proto je nebytné se na tyto nově nastávající podmínky předem připravit. Stárnutím populace a jeho dopady na trh práce a možnými řešeními se zabýval Linhart (2004). Sociálně demografickými souvislostmi nezaměstnanosti se zabýval Dufek (2000). Zvrácení v předchozím textu uvedeného trendu v dohledné době není příliš pravděpodobné, a tak nezbývá než se nové situaci přizpůsobit, přičemž bude nutné s pomocí nových adaptačních strategií do problémových oblastí přivádět kvalifikované pracovní síly a tyto síly zde poté i udržet.

5.4.2 Nezaměstnanost v zemích Evropské unie Nezaměstnanost v Evropské unii vykazuje markantní rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, což poukazuje na výrazné strukturální či institucionální odlišnosti trhů práce jednotlivých zemí.

Některé země dosahují

dlouhodobě nízkou nezaměstnanost, jiné se

naopak trvale potýkají s vyšší mírou nezaměstnanosti. Mezi země s vysokou mírou

35

Česká republika se stala součástí Schengenského prostoru od prosince roku 2007.

93

nezaměstnanosti patřily zejména Polsko, Slovensko, Bulharsko, země Pobaltí či Španělsko a Itálie. Propastný rozdíl oproti státům s nízkou nezaměstnaností, jako např. Dánsku, Švédsku a Velké Británii, může být v některých případech důsledkem nedokonalého fungování jednotného vnitřního trhu a zejména existence vysoké strukturální nezaměstnanosti. Osoby hledající práci v regionech s vysokou nezaměstnaností se nestěhují do regionů, kde je poptávka po práci vysoká. Důvodem jsou neustále trvající jazykové a informační bariéry. Vysoké procento obyvatel Evropské unie stále neví, kde a jaká práce je poptávána (informační bariéra) nebo neovládá jazyk země, kde by se o zaměstnání mohli ucházet (jazyková bariéra). V rámci Evropské unie migruje za prací přes hranice členských států jen mizivé procento z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva ročně. Tento stav jen podporuje trvalý růst dlouhodobé nezaměstnanosti v některých zemích, např. ve Španělsku či v Itálii. Na druhé straně oblasti dynamického rozvoje (jižní Anglie, Nizozemí) postrádají firmy velké množství kvalifikované pracovní síly. Nedostatečný počet odborníků v určitém oboru může Evropská unie pomáhat řešit pomocí podpory mobility pracovních sil nebo díky řízené imigraci specialistů. V současné době je v Evropské unii stále se prohlubující nedostatek odborníků např. v oblasti IT a e-businessu. Vedle nedostatečného pohybu pracovníků napříč Evropou je druhým velkým problémem z pohledu strukturální nezaměstnanosti v Evropské unii kvalifikační nesoulad nabídky práce s poptávkou. Vysoké i jiné školství musí neustále reagovat na existující požadavky trhu práce, existuje poměrně vysoké procento ekonomicky aktivního obyvatelstva bez vysokoškolského vzdělání. Tlak na zvýšení počtu vysokoškoláků je v Evropské unii zřejmý, ale je třeba též usilovat o růst kvality vysokého školství. Je zřejmé, že existuje závislost mezi dosaženým stupněm vzdělání a následnou možností uplatnění se na trhu práce. Tyto obecné závěry jsou zřetelné i z Tabulky 5.19. U osob s dokončeným vysokoškolským vzděláním nezaměstnanost ve sledovaném roce činí 4,9% (průměr EU), zatímco u osob se základním vzděláním dosahuje 12,1 procent. Nejnižší podíl osob s vysokoškolským vzděláním je v Portugalsku, Španělsku, Itálii a Řecku. Naopak nejvyšší srovnatelný podíl mají vysokoškoláci ve Švédsku, Německu, Rakousku a Velké Británii. Rizikové skupiny na trhu práce zahrnují v zemích Evropské unie tedy především tyto osoby: občané s nízkou kvalifikací, ženy s malými dětmi, občané se zdravotním postižením, občané nad 50 let věku, absolventi škol a mladí lidé bez praxe. Nejrizikovější kategorii představují skupiny osob, u kterých se zároveň objevuje více různých handicapů (např. mladiství s nízkou

kvalifikací). Zásadní handicap na trhu práce ale

představuje nízké dosažené vzdělání.

94

Tabulka 5.19: Míra nezaměstnanosti v zemích Evropské unie podle vzdělání v roce 2000 Země Francie Německo Rakousko Belgie Španělsko Finsko Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Portugalsko Dánsko UK Švédsko EU

míra nezaměstnanosti dle vzdělání (v %) Celkem Vysokoškolské Středoškolské Základní 10,3 5,6 9,1 15,4 8 4,3 7,9 12,7 4,7 2,3 4,2 8,2 6,6 2,7 6,8 10,4 14,1 11,2 14,4 15,4 11,2 5,2 11,1 19 4,3 11 6,2 10,7 12,2 2,4 1,2 1,9 3,7 2,7 1,7 2 4,4 4,1 2,6 4,8 4,3 4,5 2,6 4,4 6,3 5,6 2,5 5,8 10,8 5,5 3 5,7 8,4 8,4 4,9 7,9 12,1

Zdroj: Eurostat

V důsledku dlouhodobého úpadku některých odvětví a regionů, dochází ke strukturální nezaměstnanosti a míra nezaměstnanosti se v Evropské unii pohybovala na poměrně vysoké úrovni. O řešení přetrvávajících strukturálních problémů na evropském trhu práce usiluje také Komise Evropské unie. Mezi jejími hlavními cíli zde jsou podpora a rozšíření regionální a sektorové mobility v rámci celé Evropské unie. Ze základních nástrojů lze zmínit podporování rekvalifikačních programů, usnadnění pracovní migrace, či lepší informovanost pracovníků o aktuální poptávce po práci v různých zemích EU. Tuto strategii uplatňuje po svém vstupu do Evropské unie i Česká republika. Nezaměstnanost na evropských trzích práce v minulých letech představovala vážný ekonomický, sociální a politický problém. Ale je třeba zdůraznit, že nezaměstnanost není jediným problémem evropských ekonomik a její řešení vždy souvisí s ozdravením celé ekonomiky.

95

5.4.3 Vybrané aktivity Evropské unie na trhu práce Evropská unie představuje rozmanitý celek z hlediska obyvatel, regionů i členských zemí. Od vzniku Evropské unie se prolínaly hodnoty sociální s hospodářskými s cílem zajistit spravedlivý přístup k práci a rovné zacházení v životě. Členské země Evropské unie sdílejí tyto hodnoty a jejich vlády by měly usilovat o vytváření dostatečného počtu pracovních míst, snižování chudoby, poskytování sociální ochrany a prosazování rovných příležitostí. Pokud má tento evropský sociální model fungovat i nadále, musí v Evropské unii dojít k závažným změnám. Evropská unie se v oblasti zaměstnanosti může angažovat přijímáním právních předpisů, které vymezují minimální standardy v pracovním právu, pracovních podmínkách, zdraví a bezpečnosti, nepřípustnosti diskriminace a rovnosti mezi muži a ženami, tak aby jednotlivci v celé EU mohli požívat stejnou úroveň ochrany. Dále může spolu s jednotlivými členskými zeměmi sjednat společné cíle Evropské unie, sledovat přibližování těchto zemí stanoveným cílům a porovnávat se společně sjednanými ukazateli a měřítky či podporovat a přenášet nejlepší postupy v této oblasti. Podstatné jsou též otázky dostatečné finanční podpory pro politiky zaměstnanosti, či politiky sociální, například prostřednictvím Evropského sociálního fondu či

dalších programů. Evropská unie by měla usnadňovat

spolupráci a dialog se všemi zainteresovaným složkami, včetně sociálních partnerů a organizací představujících občanskou společnost.

5.4.3.1 Evropský sociální fond Nejvýznamnější

finanční nástroj

Evropské unie

používaný

pro zavádění politik

zaměstnanosti a sociálních věcí představuje Evropský sociální fond. Fond byl založen již v roce 1957, neboť patřil již do Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství. Jeho původním cílem byla podpora zaměstnanosti a rozvoj pracovních příležitostí v tomto společenství. Otázky zaměstnanosti jsou však aktuální i v současné době a tak fond i po padesáti letech zůstává hlavním finančním nástrojem Evropské unie pro investice do lidských zdrojů. Usiluje o podporu zaměstnanosti, zvyšování vzdělání a kvalifikace občanů, což pozitivním způsobem ovlivňuje jejich pozici na trhu práce. Jeho rozpočet představuje cca 10 procent rozpočtu Evropské unie a v období 2003-2013 z něj bude ve všech členských zemích každoročně vynakládáno přibližně 10 mld. eur. Schvalování rozpočtu na sedm let dopředu umožňuje Evropské unii provádění středně až dlouhodobých plánů v této oblasti. Evropský sociální fond se podílí na spolufinancování školících programů a vytváření nových pracovních míst, což ročně představuje přínos pro více než 8 mil. osob v rámci celé 96

Evropské unie. V důsledku jeho aktivit roste podíl celoživotně se vzdělávajících se osob. Dále usiluje o stimulaci inovace a adaptability pracovníků a podniků, snaží se přivést dlouhodobě nezaměstnané zpět na pracovní trh prostřednictvím programů pro hledání pracovních míst, omezit počty žáků, kteří nedokončí studium, zlepšit poskytování péče o děti, podpořit vyšší investice do výzkumu a vývoje. Mezi základní oblasti financované Evropským sociálním fondem patři: •

Pomoc zaměstnancům i zaměstnavatelům v přizpůsobení se novým či měnícím se hospodářským podmínkám

•

Růst dostupnosti zaměstnání a pracovní participace

•

Růst kvalifikace zaměstnanců a školení, podpora vzdělávání a jeho zkvalitnění

•

Podpora vzájemné komunikace mezi podniky, odbory a nevládními organizacemi, dále pak v oblasti zaměstnanosti a reforem na trhu práce

•

Podpora sociálního začlenění osob znevýhodněných a antidiskriminační opatření na trhu práce

Zaměstnanci čelí mnoha novým situacím, jsou po nich požadovány nové dovednosti, dochází k rychlému rozvoji počítačových technologií, postupuje globalizace, evropská populace stárne apod. Střídání zaměstnání během pracovní kariéry, které je stále typičtější, klade vyšší požadavky na vzdělání i kvalifikaci zaměstnanců. Zatímco v současné době na jednoho důchodce (přes 65 let) přispívají cca 4 osoby v produktivním věku, v důsledku demografického vývoje to během 30-40 let může být už jen polovina. Příčiny tohoto poklesu je možné vidět v klesající či nízké porodnosti, zvyšování průměrného věku dožití a také přesunu populačně silných ročníků do poproduktivního věku. Evropský sociální fond umožňuje nalézat pracovní příležitosti pro absolventy a podporuje jejich vzdělání, čímž zvyšuje jejich šance na trhu práce. Již zaměstnané starší osoby podporuje v dokončení studií, či prostřednictvím nejrůznějších kurzů, které potvrzují jejich kvalifikaci. Také pomáhá v návratu do práce osobám po ukončení mateřské dovolené, v pronikání žen do dalších profesí apod. Samostatnou skupinou jsou osoby s nejrůznějšími handicapy jako např. osoby tělesně postižené, migranti, národnostní menšiny apod., kteří by bez pomoci měli na trhu práce velmi ztíženou pozici. Konkrétně podpora Evropského sociálního fondu spočívá ve školeních a rekvalifikacích, kariérovém rozvoji jednotlivce, podoře podnikání. Fond pomáhá nejen nezaměstnaným, ale

97

i osobám zaměstnaným, v rozšiřování kvalifikace pro získání, či udržení vhodného zaměstnání, zdůrazňuje též rovnost pohlaví a nepřípustnost jakéhokoli druhu diskriminace. Evropský sociální fond směřuje svoji podporu i k menším podnikům, pomáhá se zaváděním nových metod organizace práce, přizpůsobení se technologickým změnám apod. Kromě mezinárodní spolupráce mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropský sociální fond podporuje také místní a regionální spolupráci zainteresovaných subjektů a modernizaci a debyrokratizaci sytému vzdělávání a veřejných služeb zaměstnanosti. V každé členské zemi za činnost Evropského sociálního fondu odpovídají úřady členských zemí prostřednictvím národních kontaktních úřadů. Pokud se vrátíme k financování, můžeme říci, že míra financování Evropského sociálního fondu je dána relativním bohatstvím jednotlivých regionů Evropské unie. Prostředky Evropského sociálního fondu směřují ze tří čtvrtin do jejích nejproblematičtějších regionů. Sem několika výjimkami patří regiony všech dvanáct naposledy vstoupivších zemí, regiony východní části Německa, Portugalska, Řecka, či části Španělska. To však neznamená, že do regionů konkurenceschopných by neplynula žádná pomoc. I v těchto regionech je nutné (v rámci v působnosti Evropského sociálního fondu) současný stav udržovat a zlepšovat. Na Obr. 5.14 je i s vysvětlivkami uvedeno rozdělení regionů Evropské unie dle výše HDP na osobu, od jehož výše se míra financování Evropského sociálního fondu odvíjí. Tři čtvrtiny prostředků Evropského sociálního fondu směřují do červeně označených regionů a jedna čtvrtina do regionů označených modře.

98

Obr. 5.14: Rozdělení regionů Evropské unie dle výše HDP na osobu v roce 2006

Vysvětlivky: tmavě červená: regiony s HDP na osobu pod 75 % průměru EU světle červená: regiony s HDP na osobu pod 75 % průměru EU15 tmavě modrá: regiony s HDP na osobu pod 75 % průměru EU15, s předpokladem posunu nad 75 % průměru EU15 v letech 2007-2013 světle modrá: regiony s HDP na osobu nad 75 % průměru EU15 Zdroj: Evropský sociální fond, http://ec.europa.eu/esf

99

5.4.3.2 Příklady činnosti Evropského sociálního fondu v členských zemích Evropské unie Na následujících řádcích uvádím některé konkrétní

příklady programů ESF, které

proběhly v uvedených členských zemích Evropské unie: •

možnost získání pracovního uplatnění po dobu jednoho roku pro dlouhodobě nezaměstnané ve Spojeném království

•

podpora ženám při založení firmy prostřednictvím školení počítačových znalostí a pomoci při řízení malé firmy v Polsku

•

jazykový kurz pro imigranty v Řecku

•

speciální školení pro nezaměstnané Romy ve Španělsku

•

program pro uplatnění neslyšících osob na trhu práce ve Francii

•

systém certifikátů potvrzujících neformální kurzy v Portugalsku

První ze jmenovaných programů - možnost získat zaměstnání na jeden rok pro dlouhodobě nezaměstnané ve Spojeném království - byl velmi úspěšný, kdy z celkového počtu účastníků programu 75 procent po uplynutí jednoho roku pokračovalo v tomto pracovním poměru, či se účastnilo dalšího školení, či vzdělávání. Jazykový kurz pro imigranty praktikovaný v Řecku přispívá ke zvýšení šancí na trhu práce a rychlejší integraci těchto osob do společnosti. Vysokou nezaměstnanost romského obyvatelstva řešili ve Španělsku speciálními kurzy pro romské nezaměstnané. Problematiku uplatnění neslyšících na trhu práce pomáhal Evropský sociální fond řešit ve Francii. Zajímavý je i portugalský příklad, kde osoby s nedokončenou střední školou dostaly příležitost získat certifikát potvrzující jejich neformální vzdělání či kurzy, což jim na trhu práce vytváří lepší pozici, příp. umožňuje pokračovat v dalším vzdělávání na vysokých školách apod.

5.4.3.3 Evropský sociální fond v České republice Evropský sociální fond působí samozřejmě také v České republice. S ohledem na její specifika si zde pro svoji činnost stanovil tři hlavní pilíře: •

zkvalitnění vzdělávacího systému

•

aktivizace pracovních sil a boj proti nezaměstnanosti a sociálnímu vyčleňování

•

odlišný přístup k pracovním silám v Praze

100

Z těchto pilířů vycházejí operační programy Evropského sociálního fondu v České republice. První program se zaměřuje na zkvalitnění vzdělávání, další tematický program se zabývá zaměstnaností a poslední program je zaměřuje na jeden region, který je v České republice velmi specifický - Prahu. První program nese název „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“. Tento program si klade za cíl zkvalitnit základní, středoškolské, vysokoškolské a jiné vzdělávání,

podporovat

celoživotní vzdělávání, podporovat vědu a výzkum, tak aby byly všechny tyto položky v souladu se současnými trendy na trhu práce. Konkrétně například usiluje o to, aby školní osnovy odpovídaly současným potřebám zaměstnavatelů, s důrazem na výuku cizích jazyků a počítačových znalostí, podporuje další vzdělávání učitelů, vytváří rovné podmínky pro studenty se zvláštními potřebami a handicapy a brání jejich sociálnímu vylučování. Jedním z cílů tohoto programu je též zvýšení dostupnosti a kvality vysokoškolského vzdělání a také podpora celoživotního a dalšího vzdělávání, kde zatím v České republice existují velké mezery. Program se zaměřuje též na vědu a výzkum, kde kromě lepších pracovních podmínek, odborných školení a zvýšené motivace vědeckých pracovníků též podporuje spolupráci vědeckých pracovišť s podniky na poli výzkumu a vývoje. Druhý program s názvem „Lidské zdroje a zaměstnanost“ si klade za cíl růst zaměstnanosti a zaměstnatelnosti v České republice a její přibližování k průměru zemí EU15. Zaměřuje se na růst flexibility zaměstnanců a podniků a schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám na trhu práce. Jedná se o zvyšování kvalifikace zaměstnanců, podporu nových přístupů a rozvoje lidských zdrojů ve firmách s cílem předcházet nezaměstnanosti. Jeho opatření by měla vést ke zvyšování dostupnosti pracovních příležitostí (i pro znevýhodněné skupiny s různými handicapy, národnostní menšiny apod.), rovnosti šancí a potlačování diskriminace. Speciální péči věnuje romské menšině, usiluje o předcházení dlouhodobé nezaměstnanosti, která představuje vážný problém na evropských trzích práce, a trvalé zapojení nezaměstnaných do pracovního procesu. Na nezbytnost specifického přístupu k rizikovým skupinám na trhu práce (občanům se zdravotním postižením, důchodcům, mladistvým, studentům a absolventům, ženám a dalším) upozorňuje i Leiblová (2005). Na nezbytnou rovnost práv a příležitostí mužů i žen na trhu práce klade důraz Nováková (2002). V tomto ohledu je vhodné upozornit na nezbytné zajištění, zkvalitnění a zefektivnění činnosti státní správy a služeb, které by zaměstnance ani zaměstnavatele neměly přehnaně byrokraticky zatěžovat. Tento program také podporuje budování systémů, které umožní předpovídat

101

kolísání poptávky na trhu práce a důležité je, že

umožňuje mezinárodní spolupráci

a předávání zkušeností mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie. Posledním programem je regionální program s názvem „Praha Adaptabilita“. Ten usiluje o další růst konkurenceschopnosti tohoto regionu s pomocí adaptibilního přístupu k pracovním silám a zvyšováním dostupnosti pracovních příležitostí, neboť jeho rozvoj významně přispívá k hospodářskému vývoji naší země jako celku. Vůdčí strategie tohoto programu jsou: rozvoj znalostní ekonomiky, růst dostupnosti trhu práce a podpora znevýhodněných skupin a jejich začlenění na trhu práce. Důraz je též kladen na to, aby vzdělávací instituce lépe připravovaly na budoucí povolání a odpovídaly současným požadavkům na trhu práce. Míra financování z prostředků Evropského sociálního fondu je v různých regionech odlišná a závisí na relativním bohatství těchto oblastí vzhledem k průměru Evropské unie. Česká republika měla doposud výši HDP na obyvatele pod 75 procenty průměru EU25, proto její regiony (kromě Prahy) byly způsobilé podle konvergenčního cíle. Region Praha dosahoval hodnoty HDP na obyvatele vyšší a spadal tedy

pod

cíl regionální

konkurenceschopnost a zaměstnanost. Na Obr. 5.15 je i s vysvětlivkami uvedeno rozdělení regionů České republiky dle výše HDP na osobu, od jehož výše se míra financování z Evropského sociálního fondu odvíjí. O financování se v České republice stará Odbor řízení pomoci z Evropského sociálního fondu při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Aktuální sociálně-ekonomické souvislosti jsou popsány na stranách Ministerstva práce a sociálních věcí a na stranách Evropské komise.

102

Obr. 5.15: Rozdělení regionů České republiky dle výše HDP na osobu v roce 2006

Vysvětlivky: tmavě červená: regiony s HDP na osobu pod 75 % průměru EU světle modrá: regiony s HDP na osobu nad 75 % průměru EU15 Zdroj: Evropský sociální fond, http://ec.europa.eu/esf Jednotlivé programy mají přidělené prostředky na sedm let dopředu dle schváleného rozpočtu. Jejich rozdělení je uvedeno v Tabulce 5.20. Nejvíce prostředků (přes 2 mld. euro) poplyne do programu „Lidské zdroje a zaměstnanost“ a obdobná částka je schválena pro program „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“. Tyto dva programy pokrývají přes 97 procent celkového rozpočtu fondu v České republice, zbývající necelá tři procenta slouží programu „Praha Adaptabilita“. Z této tabulky je také zřejmé rozložení financování fondu mezi Evropskou unii a Českou republiku. Evropská unie nese cca 85 procent nákladů, Česká republika zbývajících 15 procent.

103

Tabulka 5.20: Finanční prostředky Evropského sociálního fondu v České republice na roky 2007-2013 (v euro) Operační program Vzdělávání pro

financování z EU

národní financování

celkem

1 828 714 781

322 714 374

2 151 429 155

1 837 421 405

319 418 102

2 156 839 507

108 385 242

19 126 807

127 512 049

3 774 521 428

661 259 283

4 435 780 711

konkurenceschopnost Lidské zdroje a zaměstnanost Praha Adaptabilita Celkem

Zdroj: Evropský sociální fond, http://ec.europa.eu/esf

Sociálními otázkami po vstupu České republiky do Evropské unie se zabýval Baštýř a kol. (2005). Podívejme se nyní na některé projekty, které již byly financovány z výše uvedených prostředků v České republice od jejího vstupu do Evropské unie v roce 2004. Projekt VIP Kariéra se zaměřuje na absolventy a pomoc při získání zaměstnání této skupině osob. Dále projekt týkající se rovnosti příležitostí mužů a žen na Děčínsku s důrazem na specifické problémy žen po mateřské dovolené a žen přes 50 let a následně vhodné školící programy pro tyto skupiny osob. Projekt „Podporované zaměstnávání“ pro tělesně postižené osoby na Olomoucku a dalších vybraných regionech s podporou tvorby pracovních míst a školeními přímo v podnicích. Dále program „Prevence nezaměstnanosti“ pro učně a studenty zvláštních škol. Jedná se i o pomoc při hledání pracovního místa uchazečům o zaměstnání na jedné straně a podporu a spolupráci s podniky na straně druhé. Jde o provádění školení v podnicích, předávání informací ve snaze o dlouhodobé udržení pracovních míst apod. Jako další zmíním projekt pro zapojení lidí vychovaných v dětských domovech do běžného života, který slouží pro získání pracovních návyků, znalostí a dovedností těchto osob a jejich snadnější integraci do společnosti. Přes svůj regionální dopad mohou všechny tyto projekty být podle dosažených výsledků inspirací pro další instituce. Jako poslední uvádím projekt s názvem „E-learningové vzdělávání pro rozvoj spolupráce pracovníků vědy a výzkumu s průmyslovými podniky“, na kterém se jako jeden z partnerů podílí i Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Tento projekt je součástí operačního programu Rozvoj lidských zdrojů poskytovaného Ministerstvem školství, mládeže

104

a tělovýchovy s podporou ESF. Zahrnuje 15 vzdělávacích kurzů včetně jejich pilotního ověření a za cíl si klade zaškolení lektorů pro přípravu a vedení e-learningové distanční výuky, rozvoj jejich manažerských dovedností a inovativního myšlení a důraz na aplikovatelnost výsledků výzkumu v praxi. Činnost Evropského sociálního fondu a v předchozím textu uvedené programy přispívají ke zlepšení vzdělávacího systému, k jeho přizpůsobení se současným požadavkům na trhu práce, odstranění diskriminace a nabízí též pomoc nejrůznějším způsobem handicapovaným skupinám při vstupu na trh práce. Tento fond usiluje o růst podpory vědy a výzkumu, spolupráci s podnikatelskou sférou, otevření ale i zkvalitnění vysokoškolského a dalšího vzdělávání, zefektivnění činnosti veřejné správy. Svými opatřeními nejen přispívá k růstu zaměstnanosti a poklesu nezaměstnanosti, ale také k jejímu předcházení.

5.4.3.4 Program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální solidaritu Program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální solidaritu s názvem „Progress“, se zaměřuje na podporu vytváření nových pracovních míst a rovnosti příležitostí. Tento nový program spolupracuje spolu s Evropským sociálním fondem. Byl vyhlášen na období 2007-2013 a usiluje o zvýšení efektivnosti vložených prostředků, neboť by měl nahradit čtyři předchozí programy, které byly ukončeny v roce 2006. Součástí programu je pět základních strategických částí: • Zaměstnanost • Sociální začleňování a sociální ochrana • Pracovní podmínky • Antidiskriminační opatření • Rovnost mužů a žen Evropský sociální fond se stará o zavádění politik zaměstnanosti a sociální začleňování v členských státech, program Progress se pak zaměřuje na celounijní aktivity, jako monitorování uplatňování práva Společenství v členských státech či dohlížení na míru, soulad politik jednotlivých států s cíli a politikami Evropské unie. Sedmiletý rozpočet tohoto programu činí přes 700 milionů EUR. Prostředky jsou vynakládány na analytické činnosti, vytvoření sítí a sdílení informací pro zlepšení politiky a postupů a na provádění kampaní zaměřených na zdůraznění zásadních problémů zaměstnanosti i problémů sociálních.

105

Nyní krátce k fungování programu Progress. Ten je spravován přímo Komisí Evropské unie, které asistuje výbor složený ze zástupců členských států. Tento výbor pak provádí schvalování ročních pracovních plánů a zajišťuje naplňování programu. Dále Komise využívá existence sítě partnerství, která zahrnuje národní orgány, zaměstnavatelské a zaměstnanecké organizace a nevládní organizace. Program Progress je určen pro všechny členské země Evropské unie i země kandidátské a dále země Evropského hospodářského prostoru. Mezi vize tohoto programu patří snaha přispět k prosazení dostatečného počtu kvalitnějších pracovních míst a rovných příležitostí pro všechny. Jeho posláním je účinné a účelné naplňování úkolů a zplnomocnění svěřených Smlouvou pro otázky zaměstnanosti a sociální solidarity, které mají směřovat ku prospěchu evropských občanů: • formování a soustředění politického programu Evropské unie na ty nejzávažnější unijní problémy, • podpora koordinace a sbližování národních politik s cíli Evropské unie, • zajištění maximálního souladu s právem Evropské unie, • podpora sítě partnerství a získání podpory partnerů v politikách a cílech Evropské unie.

Prostřednictvím analýzy dané problematiky, předáváním znalostí a vědomostí, povědomí a šíření, či podporou hlavních zainteresovaných institucí se program Progress snaží naplňovat některé své obecné cíle: • zlepšení znalosti a chápání situací převažujících v členských státech, • podpora vytváření statistických nástrojů, metod a společných ukazatelů, • podpora a sledování postupu zavádění cílů, práva a politik Evropské unie v členských zemích s posuzováním jejich účinnosti a dopadů, • podpora struktur pro předávání vědomostí a znalostí, identifikace a šíření dobrých postupů a inovativních přístupů na úrovni Evropské unie, • posílení vědomí klíčových aktérů a široké veřejnosti o politikách a cílech Evropské unie, • podpora schopnosti klíčových sítí Evropské unie propagovat, podporovat a dále rozvíjet její politiky a cíle.

106

Zde jsou uvedeny některé příklady financování programu: • celoevropské studie, jako např. výzkum v oblasti zdraví a bezpečnosti práce, sběr statistických dat o počtu pracovních úrazů a onemocnění, nebo výzkumy evropského trhu práce (European Labour Force Surveys); • evropské organizace, jako je Evropská agentura pro sledování zaměstnanosti (EEO), která sleduje politiky zaměstnanosti a trendy trhu práce; • vyškolení odborníků na právo a politiky Evropské unie; • sítě národních odborníků, jako jsou právní experti, pro výměnu a projednávání problémů vznikajících v souvislosti s pracovním právem Evropské unie a jeho uplatňováním; • sítě nevládních organizací Evropské unie, které bojují proti sociálnímu vyčleňování a diskriminaci založené na rasovém původu, sexuální orientaci, věku nebo postižení, nebo které podporují rovnost mužů a žen; • kampaně pro zvýšení povědomí veřejnosti o sociálních a zaměstnanostních politikách a zákonech Evropské unie, včetně konferencí předsednictva Rady Evropské unie.

5.4.4 Budoucnost Evropské unie na trhu práce V Evropě dochází ke stárnutí populace, což vyvolává snižování počtu pracovních sil a vede k větším tlakům na sociální systém. Své dopady na pracovní trh mají globalizace, technologické změny apod. Kromě toho na trh práce vstupuje rekordní počet žen – jejich zaměstnanost v celé Evropské unii v roce 2006 činila přes 57 procent. Přes tento vývoj ale stále jejich platy zaostávají za muži průměrně o 15 % a často jsou nuceny zůstat v hůře placených zaměstnáních nebo zaměstnáních na částečný úvazek. Evropská unie již mnoho let snaží zamezit pracovní a platové diskriminaci a usiluje o pracovní trh, který by měl dostatek prostoru, aby ženy i muži mohli stejnou měrou sdílet soukromou a veřejnou sféru. Jurajda (2008) ovšem upozorňuje na fakt, že rozdíl v platech u mužů a žen ještě není spolehlivým indikátorem existence diskriminace žen. Rozdíl v platech může podle něj vysvětlovat například kratší doba praxe u žen z důvodu mateřské dovolené. Druhý významný důvod vidí v pomalejším kariérním postupu žen, což může být způsobeno diskriminací při povyšování, ale také na základě svobodné volby žen, které nemusí být tolik zaměřeny na budování kariéry.

107

Země Evropské unie budou nuceny uzpůsobit a zmodernizovat svůj sociálně-ekonomický model. Každá země si ho bude muset uzpůsobit podle své prosperity, tradic i zvolených strategií. Mezi podstatné úlohy Evropské unie patří pomoc vládám jednotlivých členských zemí tím, že je koordinuje v činnosti a poskytuje jim podporu v jejich úsilí o reformu svých sociálních politik a politiky zaměstnanosti. V Lisabonu v roce 2000 představitelé Evropské unie stanovili náročný strategický cíl, že se Evropská unie stane nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech na světě a bylo zde deklarováno, že hospodářský růst musí přinést také větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst a rovné příležitosti pro všechny. Toto se stalo jádrem strategie Evropské unie. Evropská unie má být původcem zásadních změn, na členských zemích pak zůstává hlavní díl zodpovědnosti za zaměstnanost a sociální politiku.

To je zřejmé

i z porovnání rozpočtu Evropské unie pro tuto oblast a rozpočtu samotného ministerstva práce a sociálních věcí v jednotlivých členských zemích. Například v Německu vynaložili v roce 2003 na sociální dávky 498 miliard euro, ve Francii to bylo 402 miliard euro a ve Spojeném království 161 miliard euro, přičemž výše finančního příspěvku Evropské unie činila cca 10 miliard EUR ročně. V roce 2005 Evropská unie přijala Sociální agendu, plán Evropské unie pro zaměstnanost a sociální činnosti. Tento plán opět zdůrazňuje nezbytnost interakce mezi hospodářskými, sociálními politikami a politikami zaměstnanosti. V ambiciózním akčním plánu se po jednotlivých vládách v otázce zaměstnanosti požaduje, aby v kooperaci se zaměstnavateli, odbory a občanskou společností vytvářely reálné možnosti práce pro všechny, usilovaly o zvyšování kvality a produktivity práce a lépe předvídaly a zvládaly nastávající změny, zajišťovali rovné příležitosti pro všechny prostřednictvím inovované sociální ochrany, bojovali s chudobou a podpořili sociální začleňování, rozmanitost a nepřípustnost diskriminace. Pro úspěšné naplnění tohoto plánu je nutná aktivní role nejen orgánů Evropské unie a vlád jednotlivých zemí, ale též každého občana.

108

6

Komparativní

analýza

vývoje

měr

zaměstnanosti

a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie Tato část práce je zaměřena na posouzení vývoje míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti v České republice vzhledem k ostatním členským zemím Evropské unie. Pokud je na trhu práce nabídka práce domácností přijata firmami, vzniká pracovní poměr v závislé činnosti nebo může být domácnost zapojena v individuálním podnikání. Z makroekonomického pohledu pak vzniká zaměstnanost, vyjádřená ukazatelem míra zaměstnanosti. Pokud část nabídky práce domácností není přijata poptávajícími firmami, vzniká nezaměstnanost, vyjádřená ukazatelem míra nezaměstnanosti. Konkrétně se zaměřuji na analýzu následujících ukazatelů: •

míra zaměstnanosti žen

•

míra nezaměstnanosti žen

•

míra zaměstnanosti mužů

•

míra nezaměstnanosti mužů

•

míra zaměstnanosti celkem

•

míra nezaměstnanosti celkem

Míra zaměstnanosti žen a mužů je měřena jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkové ženské a mužské populaci stejné věkové skupiny. Míra zaměstnanosti celkem je měřena jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkovém obyvatelstvu stejné věkové skupiny. Míra nezaměstnanosti žen a mužů je měřena jako podíl nezaměstnaných osob na celkové aktivní populaci žen a mužů. Míra nezaměstnanosti celkem je měřena jako podíl nezaměstnaných osob na celkovém aktivním obyvatelstvu za referenční období. Použitý faktografický materiál vychází z dat Eurostatu. Pro analýzu daného materiálu bylo použito vývojových trendů a metod regresní a korelační analýzy a shlukové analýzy. Jsou zhodnoceny tendence míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období.

6.1 Míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v nových členských zemích Evropské unie Vývoj míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice a dalších zemích Evropské unie analyzoval Palát (2004). Podíl žen na vývoji zaměstnanosti a nezaměstnanosti v zemích Evropské unie popsal Palát, Palát (2004). Míra zaměstnanosti byla v nových členských zemích, vč. České republiky hodnocena v období 1996–2006, míra nezaměstnanosti v období 109

1996–2006. Vyhodnocení se týká nových členských zemí Evropské unie (Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko). Referenční období bylo v některých zemích upraveno dle dostupnosti dat. Míry zaměstnanosti byly vyhodnoceny v období 1996–2006 (Maďarsko a Slovinsko), 1997–2006 (Polsko, Rumunsko), 1998–2006 (Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko), 2000–2006 (Kypr, Malta, Bulharsko). Míry nezaměstnanosti byly vyhodnoceny v období 1996–2006 (Maďarsko a Slovinsko), 1997–2006 (Polsko, Estonsko, Rumunsko), 1998–2006 (Česká republika, Litva, Lotyšsko, Slovensko), 2000–2006 (Kypr, Malta, Bulharsko). Na Obr. 6.1, 6.2 a 6.3 jsou přehledně znázorněny míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v nových členských zemích v daném referenčním období. Nejvyšší míry zaměstnanosti mužů vykazuje dlouhodobě Kypr, kde se hodnoty tohoto ukazatele pohybují trvale okolo 80 procent, dále na Maltě a na třetí pozici je Česká republika s hodnotami okolo 74 procent. Nejnižší míry zaměstnanosti mužů vykazuje naopak Polsko a Bulharsko. U posledně jmenovaného však její hodnoty v posledních několika letech velmi rychle rostou. Pokud se podíváme na míry zaměstnanosti žen, můžeme vysledovat mnohem větší rozdíly mezi jednotlivými zeměmi než u nezaměstnanosti mužů. Vysoké míry zaměstnanosti žen vykazuje dlouhodobě Slovinsko, ale v posledních letech ho předstihly pobaltské země v čele s Estonskem, kde se hodnota tohoto ukazatele v roce 2006 dostala přes 65 procent, což je po Dánsku a Nizozemsku dokonce třetí největší dosažená hodnota v rámci celé EU25. Česká republika dosáhla u tohoto ukazatele v roce 2006 hodnoty cca 57 procent, přičemž je na šesté pozici mezi novými členskými zeměmi. Absolutně nejnižší míry zaměstnanosti žen vykazuje Malta s hodnotami okolo 34 procent a dále pak Polsko a Maďarsko a Slovensko. Nyní přejděme k vývoji zaměstnanosti celkem. Dlouhodobě nejvyšší míry zaměstnanosti dosahoval Kypr, Estonsko. Jmenované země v roce 2006 dosahovaly dokonce mírně vyšší míry zaměstnanosti, než činí průměr EU15. Hodnoty přibližně na průměru EU15 pak dosáhly ještě Slovinsko a Lotyšsko. Ostatní členské země leží pod tímto průměrem. Tradičně velmi nízká je míra zaměstnanosti na Maltě, velmi se ve sledovaném období propadla v Polsku (až na 51,2 procent v roce 2003), ale poté začíná opět postupně růst. Nízká míra zaměstnanosti je též v Bulharsku, kde je však zřejmý silně rostoucí trend. Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v nových členských zemích v daném referenčním období jsou pak znázorněny na Obr. 6.4, 6.5 a 6.6.

Nejvyšší míru

nezaměstnanosti mužů vykazují v roce 2006 Polsko a Slovensko, ale i u nich postupně dochází k jejímu zřetelnému poklesu. Kromě Polska a Slovenska k problematickým zemím z hlediska nezaměstnanosti obecně patřily také Bulharsko a země Pobaltí, u kterých se ale 110

míru nezaměstnanosti podařilo radikálně snížit až na současné velmi nízké hodnoty. Nejvýrazněji se tento pokles míry nezaměstnanosti projevil v Litvě v kategorii mužů. Zatímco míra nezaměstnanosti mužů v roce 2000 činila 18,6 procent, do roku 2006 se snížila o více než 12 procent na hodnotu 5,8 procent. K obdobnému radikálnímu poklesu míry nezaměstnanosti u mužů došlo v Bulharsku. A sice od roku 2001 do roku 2006 hodnota tohoto ukazatele poklesla o necelých 12 procent. Nejnižší míru nezaměstnanosti mužů vykazuje dlouhodobě Kypr, Malta, Slovinsko a Česká republika. V roce 2006 činila hodnota tohoto ukazatele na Kypru přesně 4 procenta, na Maltě 5,5 procent. Následuje Slovinsko s 4,9 procenty za rok 2006 a poté Česká republika spolu s již zmiňovanou Litvou se shodnou dosaženou hodnotou 5,8 procenta. Nyní přejděme k míře nezaměstnanosti žen. Ta dosahovala ve sledovaném období velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi podobně jako u nezaměstnanosti mužů. Vysoké míry nezaměstnanosti žen vykazuje dlouhodobě Polsko a Slovensko. Další problematickou zemí bylo Bulharsko, u kterého však míra nezaměstnanosti žen od roku 2001 do roku 2006 poklesla o více než 9 procent. Nejnižší hodnotu míry nezaměstnanosti žen v roce 2006 dosáhl Kypr a Litva - shodně 5,4 procent a dále Estonsko s 5,6 procenty. Česká republika je spolu s Maltou čtvrtou a pátou zemí s nejvyšší mírou nezaměstnanosti žen. Pokud se podíváme na vývoj nezaměstnanosti celkem, dlouhodobě nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahovalo Polsko a Slovensko s hodnotami okolo 19 procent, které se však podařilo do současnosti snížit až na cca 13-14 procent. Ještě rapidnější pokles vykazuje Bulharsko, kde se od roku 2001 do roku 2006 celková nezaměstnanost snížila o 10,5 procenta až na 9 procent. Naopak nejnižší míry nezaměstnanosti dosahují dlouhodobě na Kypru. Na dalším místě za Kyprem v roce 2006 následuje Litva, kde se celková nezaměstnanost během pěti let snížila o 11 procent a dále pak Estonsko a Slovinsko. Parametry modelů vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období jsou uvedeny v Tabulce 6.1. Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období jsou uvedeny v Tabulce 6.2. Byly stanoveny parametry modelů vývojových tendencí míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem. Rovnice pro lineární model je yt = ayt + byt t,

pro kvadratický model

yt = ayt + byt t + cyt t2 a pro kubický yt = ayt + byt t + cyt t2 + dyt t3. Většina indexů korelace Iyt je statistický významná na hladině významnosti α = 0,01 nebo α = 0,05. Lineární trendy míry zaměstnanosti jsou klesající v České republice pro proměnné muži (y1), ženy (y2) a celkem (y3), v Estonsku pro proměnné muži (y7), ženy (y8) a celkem (y9), v Litvě pro proměnné muži (y13), ženy (y14) a celkem (y15), v Lotyšsku pro proměnné muži 111

(y16), v Polsku pro proměnné muži (y23), ženy (y24) a celkem (y25) a na Slovensku pro proměnné muži (y25), ženy (y26) a celkem (y27) – viz. záporné regresní koeficienty byt v Tabulce 6.1. Lineární trendy míry zaměstnanosti jsou rostoucí na Kypru pro proměnné muži (y4), ženy (y5) a celkem (y6), v Maďarsku pro proměnné muži (y10), ženy (y11) a celkem (y12), v Lotyšsku pro proměnné ženy (y17) a celkem (y18), na Maltě pro proměnné muži (y19), ženy (y20) a celkem (y21) a ve Slovinsku pro proměnné muži (y28), ženy (y29) a celkem (y30) - viz. kladné regresní koeficienty byt v Tabulce 6.1. Lineární trendy míry nezaměstnanosti jsou klesající České republice pro proměnné muži (y31), na Kypru pro proměnné ženy (y35) a celkem (y36), v Estonsku pro proměnné muži (y37), v Maďarsku pro proměnné muži (y40), ženy (y41) a celkem (y42), v Litvě pro proměnné muži (y43), v Lotyšsku pro proměnné muži (y46), ženy (y47) a celkem (y48) a na Slovensku pro proměnné muži (y58), ženy (y59) a celkem (y60) - viz. záporné

regresní koeficienty byt

v Tabulce 6.2. Lineární trendy míry zaměstnanosti jsou rostoucí v České republice pro proměnné ženy (y32) a celkem (y33), na Kypru pro proměnné muži (y34), v Estonsku pro proměnné ženy (y38) a celkem (y39), v Litvě pro proměnné ženy (y43) a celkem (y45), na Maltě pro proměnné muži (y49), ženy (y50) a celkem (y51), v Polsku pro proměnné muži (y52), ženy (y53) a celkem (y54) a na Slovensku pro proměnné muži (y55), ženy (y56) a celkem (y57) – viz. kladné regresní koeficienty byt v Tabulce 6.2. Lineární trend míry zaměstnanosti je v České republice mírně klesající u proměnné muži, ženy a celkem a u míry nezaměstnanosti u proměnné muži. Celkově možno říci, že vývoj těchto ukazatelů lépe vyjadřují nelineární modely. Vybrané trendy vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v České republice uvádějí v grafické formě Obr. 6.7, Obr. 6.14. Kvadratický model měr nezaměstnanosti v České republice ukazuje rostoucí trend s vrcholem v roce 2002 a poté má již trend klesající. V Estonsku a Litvě kvadratické modely měr nezaměstnanosti vykazují rostoucí trend s vrcholem v roce 2000-2001 a poté trend klesající. Tendence míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v dalších nových členských zemích Evropské unie ve zvoleném referenčním období jsou zřejmé z Obr. 6.8 – 6.13. Na Obr. 6.15 – 6.21 jsou pak znázorněny vývojové tendence míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v dalších nových členských zemích Evropské unie ve zvoleném referenčním období. Z nich je též zřetelné, že zaměstnanost mužů v nových členských zemích je vyšší než zaměstnanost žen. Rozdílná je situace ohledně výše nezaměstnanosti žen oproti nezaměstnanosti mužů. Nezaměstnanost žen v České republice, na Kypru, Maltě, v Polsku, na Slovensku, ve Slovinsku, v Bulharsku a Rumunsku je vyšší než nezaměstnanost mužů. A naopak v Estonsku, Maďarsku, Litvě a Lotyšsku je vyšší nezaměstnanost mužů než žen. 112

80

75

70

[%]

65

60

55

50

45

sk o m

Ru

lh Bu

un

ar sk o

ko in s Sl ov

sk o en

Sl ov

ls ko Po

M

Lo

ty š

al ta

sk o

tv a

M

aď ar

Li

sk o

o sk

r Es to n

Ky p

Če s

ká

re p

ub

lik

a

40

Obr. 6.1: Míry zaměstnanosti mužů v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 75 70 65 60

[%]

55 50 45 40 35

Po ls ko Sl ov en sk o Sl ov in sk o Bu lh ar sk o Ru m un sk o

al ta M

ty šs ko

Li

sk o

tv a

Lo

M

aď ar

sk o

r

Es to n

Ky p

Če sk á

re pu

bl

ik a

30

Obr. 6.2: Míry zaměstnanosti žen v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006

113

80 75 70

[%]

65 60 55 50 45

ty šs ko M al ta Po ls ko Sl ov en sk o Sl ov in sk o Bu lh ar sk Ru o m un sk o

tv a

Lo

Li

Ky pr Es to ns ko M aď ar sk o

Če sk á

re pu bl

ik a

40

Obr. 6.3: Míry zaměstnanosti celkem v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006

20 18 16 14

[%]

12 10 8 6 4 2

Lo

tv a Li

Ky pr Es to ns ko M aď ar sk o

ty šs ko M al ta Po ls ko Sl ov en sk o Sl ov in sk o Bu lh ar sk Ru o m un sk o

Če sk á

re pu bl

ik a

0

Obr. 6.4: Míry nezaměstnanosti mužů v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

114

22 20 18 16 14

[%]

12 10 8 6 4 2

ty šs ko M al ta Po ls ko Sl ov en sk o Sl ov in sk o Bu lh ar sk Ru o m un sk o

tv a

Lo

Li

Če sk á

re pu bl

ik a

Ky pr Es to ns ko M aď ar sk o

0

Obr. 6.5: Míry nezaměstnanosti žen v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 20 18 16 14

[%]

12 10 8 6 4 2

Po ls ko Sl ov en sk o Sl ov in sk o Bu lh ar sk o Ru m un sk o

al ta M

ty šs ko

Li

sk o

tv a

Lo

M

aď ar

sk o

Es to n

r Ky p

Če sk á

re pu

bl

ik a

0

Obr. 6.6: Míry nezaměstnanosti celkem v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

115

Tabulka 6.1: Modely vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v nových členských zemích v referenčním období míry zaměstnanosti Česká republika

muži (y1)

Česká republika

ženy (y2)

Česká republika

celkem (y3)

Kypr

Estonsko

muži (y4) ženy (y5) celkem (y6) muži (y7)

Estonsko

ženy (y8)

Estonsko

celkem (y9)

Maďarsko

muži (y10)

Maďarsko

ženy (y11)

Maďarsko

celkem (y12)

Litva

muži (y13)

Litva

ženy (y14)

Litva

celkem (y15)

Lotyšsko

muži (y16)

Lotyšsko

ženy (y17)

Kypr

Kypr

Lotyšsko

celkem (y18)

model

parametry modelu byt cyt -0,5000 -1771,9285714 0,442857142860 -501771,7066 250,4428 -0,3900 -943,24714286 0,235714285717 -700942,9581 350,2357 -0,4400 -1371,8685714 0,342857142860 -701371,5629 350,3428 0,1000 -

Iyt

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1

ayt 1074,06 1772501,745 335105498,2 837,38 943694,0514 467609903,5 945,66 1372373,545 468038571,9 -121,1333

1

-5546,2000

2,8000

-

-

0,9832+

1

-2834,0833

1,4500

-

-

0,9680+

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

1466,2400 3658607,268 1003657657 1098,0600 2115382,717 1068781031 1201,9000 2829771,914 1069495415 -1508,9143 -258394,4357 510085514,2 -1786,7536 -510800,6571 465455372,7 -1680,1036 -425065,5000 487729975,9 3803,5400 3689515,982 -7929635742 1618,1600 -112667,4972 -4733441234 2660,7600 1774088,445 -6331552818 823,3800 2800821,980 -2397196658 -984,9400 1884728,402 1268550249 -100,9600 2342755,011 -597656534,8

-0,7000 -3657,8429 -1503657,2685 -0,5200 -2114,8057 -1602114,1854 -0,5700 -2829,1414 -1602828,5127 0,7857 257,8000 -765641,9068 0,9179 510,1869 -698789,5394 0,8679 424,4655 -732175,2517 -1,8700 -3687,5843 11896307,0466 -0,7800 113,5057 7100110,3789 -1,3000 -1772,7286 9498223,0152 -0,3800 -2800,3800 3597197,8801 0,5200 -1885,1943 -1901884,5522 0,0800 -2342,7771 897656,6676

0,9143 750,9142 0,5286 800,5285 0,7071 800,7071 -0,0643 383,0774 -0,1274 349,6976 -0,1060 366,3774 0,9214 -5949,0776 -0,0286 -3550,0280 0,4429 -4749,5564 0,7000 -1799,2996 0,4714 950,4714 0,5857 -449,4141

-0,1250 -0,1333 -0,1333 -0,0639 -0,0583 -0,0611 0,9917 0,5917 0,7917 0,3000 -0,1583 0,0750

0,5392 0,9925++ 0,9992++ 0,6263 0,9797+ 0,9984++ 0,5556 0,9870+ 0,9993++ 0,9574++ 0,9670++ 0,9909++ 0,9460++ 0,9729++ 0,9872++ 0,9522++ 0,9732++ 0,9909++ 0,7494 0,8675 0,9900++ 0,7327 0,7334 0,9913++ 0,7593 0,8186 0,9889+ 0,3790 0,9090+ 0,9774+ 0,6514 0,9553+ 0,9845+ 0,1109 0,9663+ 0,9743+

116

dyt -0,0417 -0,0583 -0,0583 -

0,6886 0,9975++ 0,9999++ 0,8049 0,9895+ 0,9999++ 0,7301 0,9931++ 0,9998++ 0,3272

Malta Malta Malta Polsko

muži (y19) ženy (y20) celkem (y21) muži (y22)

Polsko

ženy (y23)

Polsko

celkem (y24)

Slovensko

muži (y25)

Slovensko

ženy (y26)

Slovensko

celkem (y27)

Slovinsko

muži (y28)

Slovinsko

ženy (y29)

Slovinsko

celkem (y30)

1

-224,6500

0,1500

-

-

0,2402

1

-467,3167

0,2500

-

-

0,3272

1

-245,8167

0,1500

-

-

0,9819+

-0,1571 -755,5238 -0,2196 -650,0571 -0,1929 -700,0179 0,6929 400,6928 0,2071 750,2071 0,4500 600,4499 0,0214 -99,9286 -0,0393 -149,9643 -0,0107 -116,6190

0,1259 0,1083 0,1167 -0,0667 -0,1250 -0,1000 0,0167 0,0250 0,0194

0,9861++ 0,9918++ 0,9982++ 0,9427+ 0,9795++ 0,9946++ 0,9738++ 0,9885++ 0,9978++ 0,8457+ 0,9976++ 0,9990++ 0,8367+ 0,9528+ 0,9928++ 0,8513+ 0,9921++ 0,9986++ 0,8352+ 0,8398+ 0,8471+ 0,7493+ 0,7874+ 0,8252+ 0,8138+ 0,8156+ 0,8312+

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

4312,8324 -2,1257 -623943,8914 626,2886 -1007274703 1510981,2888 2323,2171 -1,1371 -875808,3400 877,2146 -866891546,2 1300226,7528 3277,9514 -1,6114 -767764,3914 769,6243 -933400090,4 1400069,1162 2683,7400 -1,3100 2774110,925 -2772,7386 536106968,4 -802772,4781 952,0600 -0,4500 829523,0743 -829,0214 1000828584 -1500828,4638 1837,8200 -0,8900 1801836,920 -1800,8900 801801087,2 -1201800,4455 -632,4071 0,3500 84996,1000 -85,3214 -133048196,1 199714,6001 -363,0464 0,2107 -157348,6429 157,2750 199857145,7 299857,1704 -486,9679 0,2750 -43301,2214 43,1107 -155365360,7 233143,0221

Typ funkce: (1) – lineární, (2) – kvadratická, (3) – kubická Index korelace Iyt hladina významnosti:

+ ++

α = 0,05 α = 0,01

117

Tabulka 6.2: Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v nových členských zemích v referenčním období míry nezaměstnanosti model Česká republika

muži (y31)

Česká republika

ženy (y32)

Česká republika

celkem (y33)

Kypr

muži (y34) ženy (y35) celkem (y36) muži (y37)

Kypr Kypr Estonsko

Estonsko

ženy (y38)

Estonsko

celkem (y39)

Maďarsko

muži (y40)

Maďarsko

ženy (y41)

Maďarsko

celkem (y42)

Litva

muži (y43)

Litva

ženy (y44)

Litva

celkem (y45)

Lotyšsko

muži (y46)

Lotyšsko

ženy (y47)

Lotyšsko

celkem (y48)

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 1 2 1 2 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

ayt 34,92857142 -1093367,914 -1150101349, -213,3628571 -729148,5914 -1512971903, -72,25333333 -907668,0771 -1327826560 -497,1000 1301453,225 1927,4900 1604327,890 584,9100 1302535,235 54,0000 -1076135,400 -178853587,3 -447,1857 -848065,3857 310262460,8 -196,5571 -966862,2572 43477493,05 1369,2143 305978,3571 -225786483,3 1137,1821 374759,3339 -288296861,8 1259,2179 343944,5036 -237860611,3 31,7305 -3230151,831 1242146348 -1422,2610 -980482,3229 807031588,1 -678,0848 -2108873,108 1028291886 1505,4848 1063311,662 1266551924 1298,3190 -77312,3429 -481919404,3 1384,7714 -641793,3714 444135458,5

parametry modelu Iyt byt cyt dyt -0,0142857142 0,0292 1093,11607144 -0,273214285718 0,8175+ 1724175,76752 -861,5995707986 0,14351851312 0,9940++ 0,11142857142 0,2400 728,865000013 -0,182142857146 0,6210 2268527,95555 -1133,798760915 0,18888888078 0,9991++ 0,04000000000 0,0866 907,409642871 -0,226785714289 0,7224+ 1990789,95152 -994,9198018871 0,16574073417 0,9993++ 0,2500 0,6466 -1300,7250 0,3250 0,9916++ -0,9600 0,9229+ -1602,1600 0,4000 0,9849++ -0,2900 0,6962 -1301,2650 0,3250 0,9857++ -0,0214 0,0346 1076,1690 -0,2690 0,7403+ 267742,6580 -133,6024 0,0222 0,7467+ 0,2286 0,3558 847,8476 -0,2119 0,6729 -465818,4862 233,1214 -0,0389 0,6936 0,1036 0,1743 966,7702 -0,2417 0,7263+ -65699,8405 33,0917 -0,0056 0,7267+ -0,6810 0,9593++ -305,3667 0,0762 0,9831++ 338918,6549 -169,5784 0,0283 0,9944++ -0,5655 0,9188++ -374,2815 0,0935 0,9676++ 432742,0972 -216,5191 0,0361 0,9925++ -0,6262 0,9460++ -343,3976 0,0857 0,9808++ 357053,3364 -178,6575 0,0298 0,9953++ -0,0086 0,0001 3229,3700 -0,8071 0,7805+ -1864370,0524 932,7596 -0,1556 0,8052+ 0,7171 0,7870+ 979,5332 -0,2446 0,8793++ -1210736,6630 605,4623 -0,1009 0,9048++ 0,3457 0,3200 2108,0154 -0,5268 0,7807+ -1543108,1203 771,8885 -0,1287 0,8136+ -0,7457 0,8311+ 1063,8061 -0,2661 0,9372++ -1899885,4108 949,9714 -0,1583 0,9968++ -0,6429 0,9661++ 77,9482 -0,0196 0,9670++ 722661,0485 -361,2210 0,0602 0,9825++ -0,6857 0,9257++ 642,3321 -0,1607 0,9785++ -666357,3570 333,2559 -0,0556 0,9891++

118

Malta Malta Malta Polsko

muži (y49) ženy (y50) celkem (y51) muži (y52)

Polsko

ženy (y53)

Polsko

celkem (y54)

Slovensko

muži (y55)

Slovensko

ženy (y56)

Slovensko

celkem (y57)

Slovinsko

muži (y58)

Slovinsko

ženy (y59)

Slovinsko

celkem (y60)

1 2 1 2 1 2 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

6,4500 0,0000 400606,5500 -400,3000 -1852,4700 0,9300 699197,7050 -699,5950 -553,2200 0,2800 600346,9300 -600,1700 -3900,1857 1,9571 -318185,5857 316,2429 1399679282 2099682,4088 -3047,1429 1,5321 -760189,2429 758,6750 1421459462 -2132573,2919 -3520,2143 1,7679 -493995,9143 492,2440 1399503472 -2099506,4090 -41,8700 0,0300 -2888641,148 2887,1871 -603788563,2 903787,1305 -302,0200 0,1600 -1830701,562 1829,6457 131702650,3 -198370,3955 -181,9600 0,1000 -2402581,360 2401,3000 -336235855,3 502901,2445 418,2893 -0,2060 -25759,0589 25,9780 -264473181,8 396796,9167 118,7893 -0,0560 -45096,6304 45,1708 -337165093,1 505852,3974 280,4286 -0,1369 -25896,9196 26,0470 -300809605,7 451315,1284

Typ funkce: (1) – lineární, (2) – kvadratická, (3) – kubická Index korelace Iyt hladina významnosti:

+ ++

α = 0,05 α = 0,01

119

0,1000 0,1750 0,1500 -0,0786 1049,9214 -0,1893 1066,4773 -0,1226 1049,8773 -0,7214 -450,9464 -0,4571 99,5929 -0,6000 -250,7250 -0,0065 -198,4418 -0,0113 -252,9784 -0,0065 -225,7077

-0,1750 -0,1778 -0,1750 0,0750 -0,0167 0,0417 0,0331 0,0422 0,0376

0,0001 0,6666 0,9666+ 0,9803++ 0,8221 0,9115+ 0,9650++ 0,9673++ 0,9966++ 0,9222++ 0,9431++ 0,9888++ 0,9527++ 0,9596++ 0,9947++ 0,0346 0,9894++ 0,9949++ 0,2814 0,9921++ 0,9928++ 0,1389 0,9968++ 0,9992++ 0,7853+ 0,7868+ 0,9188++ 0,3077 0,3319 0,9331++ 0,6260 0,6288 0,9022++

80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 muži ženy celkem

50,0 45,0 1997

1998

1999

2000

2001 2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.7: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v České republice v letech 1998-2006

80,0 75,0 70,0

muži ženy celkem

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.8: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Maďarsku v letech 1996-2006

120

80,0 muži ženy celkem

75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.9: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Polsku v letech 1997-2006

80,0 muži ženy celkem

75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 1997

1998

1999

2000

2001 2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.10: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem na Slovensku v letech 1998-2006

121

80,0 75,0

muži ženy celkem

70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.11: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Slovinsku v letech 1996-2006

80,0 75,0 muži ženy celkem

70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.12: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Bulharsku v letech 2000-2006

122

Obr. 6.13: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rumunsku v letech 1997-2006

12,0 11,0

muži ženy celkem

10,0

[%]

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 1997

1998

1999

2000

2001 2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.14: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v České republice v letech 1998-2006

123

12,0 11,0

muži ženy celkem

10,0

[%]

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.15: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Maďarsku v letech 1996-2006

20,0 18,0 muži ženy celkem

16,0

[%]

14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 1997

1998

1999

2000

2001 2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.16: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Litvě v letech 1998-2006

124

22,0 20,0

muži ženy celkem

18,0

[%]

16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.17: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Polsku v letech 1997-2006

20,0 19,0 18,0

[%]

17,0 16,0 15,0 14,0

muži ženy celkem

13,0 12,0 1997

1998

1999

2000

2001 2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 6.18: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem na Slovensku v letech 1998-2006

125

10,0 9,0

muži ženy celkem

[%]

8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 6.19: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Slovinsku v letech 1996-2006

Obr. 6.20: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Bulharsku v letech 2000-2006

126

10,0 9,0

[%]

8,0 7,0 6,0 muži ženy celkem

5,0 4,0 1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.21: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rumunsku v letech 1997-2006

Pro vyhodnocení měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů a žen byla použita shluková analýza. Výpočet rozděluje jednotky na základě měření jejich "vícerozměrné podobnosti" do homogenních podsouborů tak, aby ve stejném podsouboru byly zařazeny statistické jednotky navzájem co nejvíce podobné (hodnotami vícerozměrné veličiny), zatímco v rozdílných podsouborech byly statistické jednotky co nejvíce odlišné (hodnotami vícerozměrné veličiny). Tato metoda též částečně umožňuje zjistit extrémní odchylky naměřených hodnot vícerozměrné veličiny - hodnoty extrémně vybočující statistické jednotky by pak vytvořily po výpočtu samostatný podsoubor (shluk). Na Obr. 6.22 a 6.23 jsou uvedeny dendrogramy pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen pro roky 2000 a 2006 v následujících členských zemích Evropské unie: Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko. V dendrogramu pro rok 2000 můžeme nalézt dva hlavní shluky:

(1) Česká republika, Slovinsko, Kypr, Maďarsko, Malta; (2) Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko.

V roce 2006 výsledky opět ukazují dva velké shluky: (1) Česká republika, Kypr, Lotyšsko, Slovinsko, Estonsko, Litva; (2) Polsko, Slovensko, Maďarsko, Malta.

127

Českou republiku můžeme v obou dendrogramech nalézt ve společném shluku se Slovinskem a Kyprem - zeměmi, které vykazovaly velmi podobné hodnoty sledovaných charakteristik. V roce 2006 můžeme stále nalézt dva velké shluky, ovšem oproti roku 2000 mezi nimi došlo k několika přesunům. Zatímco v roce 2000 byly země Pobaltí s ohledem na hodnocené ukazatele blíže spíše situaci v Polsku či na Slovensku, v roce 2006 se již zařadily po bok České republiky, Slovinska a Kypru. Naopak Maďarsko a Malta spadly do druhé skupiny k Polsku a Slovensku. Výsledky provedené shlukové analýzy poukazují na přibližování míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mezi

novými členskými zeměmi

Evropské unie. Jak si Česká republika či další nové členské země v tomto ohledu stály vzhledem k zemím EU15 je prostřednictvím dalších dendrogramů vyhodnoceno v následující kapitole.

Obr. 6.22: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen v následujících členských zemích Evropské unie (rok 2000) : 1 – Česká republika, 2 – Kypr, 3 – Estonsko, 4 – Maďarsko, 5 – Litva, 6 – Lotyšsko, 7 – Malta, 8 – Polsko, 9 – Slovensko, 10 – Slovinsko

128

30

Vzdálenost

25

20

15

10

5

0

2 1

10 6

9

5 3

8

7 4

Shluky

Obr. 6.23: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen v následujících členských zemích Evropské unie (rok 2006) : 1 – Česká republika, 2 – Kypr, 3 – Estonsko, 4 – Maďarsko, 5 – Litva, 6 – Lotyšsko, 7 – Malta, 8 – Polsko, 9 – Slovensko, 10 – Slovinsko Postavením ekonomiky České republiky v rámci zemí Evropské unie se zabýval Šaroch a

kol.

(2004).

Ekonomika

České

republiky

oproti

ostatním

středoevropským

a východoevropským zemím v polovině devadesátých let poměrně výrazně rostla.. Tento růst ale zastavila v roce 1997 recese trvající přibližně tři roky. Zhodnocením vývoje české ekonomiky v 90. letech se zabývali North (1994), Žídek (2004). Následný útlum vyplýval z nedostatečné produktivity a exportní konkurenceschopnosti, či z navršených strukturálních problémů a ve vzájemné propojenosti s tímto, také z výkyvů v přílivu kapitálu a z nepříznivé vnější i vnitřní rovnováhy. Problematikou transformace české ekonomiky a otázkami vstupu do Evropské unie se zabývala Kováčová a kol. (2005). Sledujeme-li hospodářský vývoj po recesi z konce devadesátých let, můžeme konstatovat, že od roku 2000 česká ekonomika dosahovala vzhledem k ekonomikám původních členských zemí Evropské unie nadprůměrný hospodářský růst a poměrně dobře si vedla i ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy. Od roku 2004 se dynamika hospodářského růstu výrazně zvyšovala až na přírůstek ve výši 6,4 procenta shodně v letech 2005 a 2006. Nezaměstnanost se stávala problémem zemí střední a východní Evropy postupně, a rovněž v různé míře a dynamice. Vývojem makroekonomických ukazatelů a postupem transformace zemí střední a východní Evropy se zabývali Jonáš (1997), Kadeřábková (2003, 2005, 2007), Karpová (2006), Klaus (1999), Nachtigal, Palát (2003), Tomšík (1999, 1999, 2002).

129

V devadesátých letech se míra nezaměstnanosti v zemích střední a východní Evropy pohybovala nejčastěji mezi 9-11 procenty. V České republice byl oproti těmto zemím vývoj velmi odlišný. Míra nezaměstnanosti se zde do poloviny devadesátých let držela na srovnatelně velmi nízkých hodnotách. Od počátku transformace až do roku 1997 se pohybovala jen mezi 3 až 4 procenty. Probíhající transformace přispěla k jejímu nárůstu až na 8,7 procent v roce 2000. V dalších letech se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 8 procent a teprve v roce 2006 se nastartoval proces jejího snižování, když dosáhla hodnotu 7,1 procenta. Lze tedy říci, že poměrně uspokojivý hospodářský růst v České republice byl od poloviny devadesátých let provázen zvyšováním či později stagnací míry nezaměstnanosti (až přibližně do roku 2004). Potvrzovalo to skutečnost, že se již začala objevovat rostoucí poptávka po nedostatkové kvalifikované pracovní síle, ale že regionální a strukturální nezaměstnanost zůstávala problémem. Ostatní nové členské země vykazovaly dlouhodobě vysokou míru nezaměstnanosti, což komplikovalo průběh transformace a politickou stabilitu v těchto zemích. Proto tam také ve volbách do parlamentu vítězily politické strany, které slíbily pomalejší zavádění reforem a větší sociální jistoty. Od počátku devadesátých let do roku 1996 poklesla celková zaměstnanost v zemích střední a východní Evropy o cca 16 procent. Citelný pokles zaměstnanosti v devadesátých letech byl dán nejen restrukturalizací podniků, což vedlo k odstranění přezaměstnanosti, ale i zrušením „povinnosti“ pracovat. Největší pokles (okolo 35 procent) do poloviny devadesátých let zaznamenal v zemích střední a východní Evropy průmysl, v České republice a na Slovensku činil ovšem jen cca 20 procent. Nově vzniklé problémy pak vlády jednotlivých zemí řešily zavedením nových sociálních dávek (podpory v nezaměstnanosti) či dočasným snížením věkové hranice odchodu do důchodu, což ale nebylo z hlediska dlouhodobého demografického vývoje udržitelné. Tento přístup dočasně snížil sociální napětí, ale také vytvořil tlak na růst deficitů státního a veřejných rozpočtů. Ze sledovaných údajů je zřejmé, že

na počátku devadesátých let byla vysoká míra

nezaměstnanosti zejména na Slovensku, v Bulharsku,

Rumunsku,

Slovinsku, Polsku

a Maďarsku. Ve druhé polovině devadesátých let došlo v zemích střední a východní Evropy k určitému sblížení úrovně měr nezaměstnanosti a byla zřetelná i menší dynamika jejich změn. V České republice míra nezaměstnanosti postupně rostla, po roce 2000 se držela přibližně na hodnotách kolem 8 procent a v roce 2006 se snížila na 7,1 procenta. Dvouciferné míry nezaměstnanosti dosahovalo trvale během celého sledovaného období Polsko, kdy ta sice v letech 1998 a 1999 poklesla až k hranici 10 procent, poté však opět začala růst a v roce

130

2002 dosáhla hodnoty téměř 20 procent. Přes její poměrně výrazný pokles, ke kterému došlo od roku 2005, představuje nezaměstnanost v Polsku výrazný problém. V Maďarsku míra nezaměstnanosti dosáhla svého vrcholu v roce 1993, poté se mírně snižovala a od roku 1999 se pohybuje v rozmezí cca 6-7 procent. Oproti všem ostatním zemím se v posledních dvou sledovaných letech nezaměstnanost v Maďarsku mírně zvýšila. Přes současný výrazný trend snižování nezaměstnanosti na Slovensku tato ve sledovaném období představovala velmi vážný problém. Byla dlouhodobě velmi vysoká a s výjimkou dočasných snížení ve druhé polovině devadesátých let vykazovala strmý růst až do roku 2001, kdy zde míra nezaměstnanosti dosáhla dokonce více než 19 procent. Od tohoto roku míra nezaměstnanosti na Slovensku trvale postupně klesá. Počáteční vývoj míry nezaměstnanosti souvisel se strukturálními potížemi při transformaci, zejména v některých oblastech Slovenska a nedařilo se ho dlouho zastavit ani v dynamicky rostoucí ekonomice. Ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy můžeme vývoj nezaměstnanosti na Slovensku přirovnat snad pouze k Polsku a Pobaltským zemím. V Pobaltí se však míru nezaměstnanosti podařilo i díky velmi silnému hospodářskému růstu tohoto regionu snížit na hodnoty okolo 6 procent, zatímco na Slovensku i v Polsku byla v roce 2006 stále ještě třináctiprocentní. Vývojem nezaměstnanosti na Slovensku se zabývala Mechírová, Stehlíková (2004). Stále vysoká míra nezaměstnanosti i v silně rostoucí ekonomice Slovenska poukazovala na rezervy v aktivní politice zaměstnanosti a přehnanou zaměstnanost ve státní správě. Byla provedena daňová reforma a další kroky v sociální oblasti. V roce 2003 byly omezeny sociální dávky, byla zvýšena hranice důchodového věku, začala se dotovat tvorba pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané. Snížení a sjednocení daní z příjmů na 19 procentní sazbu podpořilo podnikání na Slovensku. Také sjednocení sazby DPH na 19 procent nepřímo příznivě ovlivnilo fungování zejména malých a středních podniků. Díky těmto změnám vznikly nové možnosti pro udržení a vytváření nových pracovních míst. Zároveň také ale došlo k přesunu daňového zatížení na spotřebitele. Z hlediska zaměstnanosti v jednotlivých sektorech národního hospodářství je možné vysledovat pozitivní posun zaměstnanosti směrem od zemědělství ve prospěch sektoru služeb. Od roku 2000 nepřekročila zaměstnanost v zemědělství 7 procent, ve službách se naopak dostávala až k hodnotám okolo 60 procent. Problémem slovenské ekonomiky zůstává poměrně nízká zaměstnanost v náročnějších oborech sektoru služeb. Slovensko a další nové členské země Evropské unie začínají postupně těžit ze svého vstupu do tohoto uskupení, což se projevuje na výrazném zrychlení hospodářského růstu

131

v těchto státech. Slovensko se stalo velmi atraktivním pro zahraniční investory stejně jako kdysi Irsko, kterému také vstup do Evropské unie velmi pomohl. Slovensko investorům bylo schopno nabídnout fungující systém investičních pobídek, jednoduché a poměrně nízké daně, je zde i kvalifikovaná a levná pracovní síla. Příliv zahraničních investic do slovenské ekonomiky se pak značně podepsal na poklesu nezaměstnanosti. A tak se opakuje situace z Irska, které na počátku také zažilo příliv investic do automobilového průmyslu, jak se to nyní děje i v České republice a na Slovensku. Samozřejmě, že situace v nových členských zemích je podpořena i tím, že se začalo dařit také ekonomikám původních členských zemí. V eurozóně činil hospodářský růst v roce 2006 v průměru 2,7 procenta, což byl nejlepší výsledek od roku 2000. Celá Evropská unie pak v roce 2006 vrostla o 3 procenta. Nyní již jen jmenujme další nové členské země a stručný vývoj nezaměstnanosti v nich. Ve Slovinsku dosáhla míra nezaměstnanosti vrcholu již v roce 1993 a od roku 1995 se pohybuje mezi 6-7 procenty s mírně sestupnou tendencí. Míra nezaměstnanosti v Bulharsku dosáhla vrcholu v roce 2001, kdy se její hodnota přiblížila 20 procentům, od té doby postupně klesá, ale dvouciferné míry nezaměstnanosti se Bulharsko zbavilo až v roce 2006, kdy poklesla na 9 procent. V Rumunsku

míra nezaměstnanosti v letech 1997-2006 kolísala mezi

5-8 procenty. Nejvyšší míru nezaměstnanosti v roce 2006 vykazovalo z nových členských zemí Polsko a Slovensko a naopak nejnižší poté Estonsko a Litva, kde se její hodnota oproti roku 2001 snížila přibližně na třetinu. Z vývoje popsaných ukazatelů ve sledovaném období je zřejmé, že míra nezaměstnanosti v České republice rostla postupně a na rozdíl od většiny nových členských zemí dosáhla průměru Evropské unie až během let 1999 a 2000. Od roku 2001 do současnosti se pak držela na hodnotách blízkých průměru Evropské unie. Zatímco v mnoha původních členských zemích Evropské unie se na konci devadesátých let postupně dařilo míru nezaměstnanosti snižovat, v České republice byl zaznamenán opačný trend, který byl způsoben zejména postupující restrukturalizací ekonomiky. Jak již bylo zmíněno, v

České republice byla

přibližně až do počátku druhé poloviny 90. let udržována velmi nízká míra nezaměstnanosti. Ve stejném období byla v zemích Evropské unie dosahována úroveň velmi blízká úrovni rekordní (v průměru přes 10 procent, u některých členských zemí dosahovala i hodnot okolo 20 procent). Na přelomu tisíciletí se nezaměstnanost v tehdejších zemích Evropské unie výrazněji snižovala, kdežto míra nezaměstnanosti v České republice značně narostla. Společným problémem nezaměstnanosti v České republice i v Evropské unii obecně je strukturální nezaměstnanost. Ve srovnání s ostatními zeměmi ve střední Evropě byl trh práce

132

v České republice charakterizován nižším poklesem zaměstnanosti v počátečním období transformace. V roce 1997 byla celková zaměstnanost v České republice pouze o 7,6 % nižší než v roce 1989, zatímco například v Maďarsku pokles celkové zaměstnanosti dosáhl 27,2 %. Pokles zaměstnanosti v naší zemi se převážně týkal odchodu ze zaměstnání u pracujících důchodců, předčasných odchodů do důchodu a poklesu zaměstnanosti žen. Značná část pracovních sil uvolněných ze sekundárního sektoru byla také absorbována v dříve silně poddimenzovaném terciálním sektoru. Tedy můžeme opět konstatovat, že v důsledku opožděné restrukturalizace podnikové sféry nedošlo v České republice na rozdíl od většiny zemí střední a východní Evropy až do roku 1997, resp. 1998 k nijak dramatickému zvýšení nezaměstnanosti, zatímco v ostatních zemích střední a východní Evropy nezaměstnanost silně vzrostla již na počátku procesu transformace. V současnosti zůstává míra nezaměstnanosti v České republice ve srovnání s novými členskými zeměmi stále příznivější. Příčin značného rozdílu v míře nezaměstnanosti v České republice a v ostatních nových členských zemích Evropské unie, zejména v zemích střední a východní Evropy, které během sledovaného období také prošly transformací, je více. A to jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky po pracovní síle. Šlo např. o příznivější odvětvovou strukturu výroby v České republice (s relativně nízkým podílem zemědělství), velký potenciál zaměstnanosti ve službách i průmyslu, rychlý rozvoj malých a středních podniků i rychle vznikající podnikatelské klima, levnou a vzdělanou pracovní sílu a její značnou adaptabilitu či umírněné mzdové požadavky zaměstnanců.

6.2 Míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v zemích EU15 Tato část práce je zaměřena na posouzení míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti žen, mužů a celkem v patnácti členských zemích Evropské unie. Srovnáním vývoje hospodářských ukazatelů zemí Evropské unie se zabýval Abrhám (2003), Grauwe (2005). Komparaci vybraných zemí světa dle zvolených ukazatelů provedl Kochan, Volenec (2004). Jedná se o analýzu vývoje následujících ukazatelů: míra zaměstnanosti žen, míra zaměstnanosti mužů, míra zaměstnanosti celkem, míra nezaměstnanosti žen, míra nezaměstnanosti mužů a míra nezaměstnanosti celkem. Vyhodnocení se týká patnácti členských zemí Evropské unie: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Spojené království. Vývoj v zemích EU15 je poté dáván do souvislostí s vývojem v nových členských zemích, který byl popsán v předchozí části práce.

133

Použitý faktografický materiál vychází z dat Eurostatu. Míra zaměstnanosti žen a mužů je tedy měřena jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkové ženské a mužské populaci stejné věkové skupiny. Míra zaměstnanosti celkem je měřena jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkovém obyvatelstvu stejné věkové skupiny. Míra nezaměstnanosti žen a mužů je měřena jako podíl nezaměstnaných osob na celkové aktivní populaci žen a mužů. Míra nezaměstnanosti celkem je měřena jako podíl nezaměstnaných osob na celkovém aktivním obyvatelstvu za referenční období. Pro analýzu daného materiálu bylo použito vývojových trendů a metod regresní a korelační analýzy a shlukové analýzy. Jsou zde vyhodnoceny tendence míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období. Míry zaměstnanosti byly hodnoceny v období 1993–2006, míry nezaměstnanosti v období 1994–2006. Na Obr. 6.24, 6.25 a 6.26 jsou přehledně znázorněny míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v zemích EU15 v daném referenčním období. Nejvyšší míry zaměstnanosti mužů vykazuje dlouhodobě Dánsko a Nizozemí s hodnotami okolo 80 procent. Nejnižší míry zaměstnanosti mužů vykazuje naopak Belgie či Francie. Španělsko zpočátku dosahovalo u tohoto ukazatele také velmi nízkých hodnot, ale během sledovaného období se dostalo až k průměru EU15. Pokud se podíváme na míry zaměstnanosti žen, můžeme vysledovat mnohem větší rozdíly mezi jednotlivými zeměmi než u nezaměstnanosti mužů. Vysoké míry zaměstnanosti žen vykazují dlouhodobě severské země, zejména Dánsko a Švédsko a také Spojené království. Ve všech zemích EU15 je zřejmý výrazný růst zaměstnanosti žen v daném období. Nejnižší míry zaměstnanosti žen můžeme sledovat zejména v jižních zemích (Itálie, Řecko, Španělsko), ale právě zde je nárůst zaměstnanosti žen nejrazantnější a není výjimkou, že za posledních 14 let se zde zaměstnanost zvýšila o hodnoty vyšší než 20 procent. Nyní přejděme k vývoji zaměstnanosti celkem. Dlouhodobě nejvyšší míry zaměstnanosti dosahovalo Dánsko, Švédsko, či Spojené království. V Nizozemí celková zaměstnanost výrazně rostla a v roce 2006 byla druhá nejvyšší v EU15 za Dánskem. Nízká míra zaměstnanosti celkem je dosahována v Řecku, Belgii, Francii, velmi nízkých hodnot zpočátku dosahovala v již zmiňovaném Španělsku, ale zde během sledovaného období vzrostla o cca 20 procent. Celková zaměstnanost i zaměstnanost mužů dosahuje v EU15 jako celku mírně vyšších hodnot, než v nových členských zemích. U zaměstnanosti žen je tento rozdíl zřetelnější. Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v zemích EU15 v daném referenčním období jsou pak znázorněny na Obr. 6.27, 6.28 a 6.29. Nejvíce se míru nezaměstnanosti mužů podařilo dlouhodobě snižovat ve Finsku, Španělsku, či Irsku. Ve Finsku konkrétně poklesla 134

ve sledovaném období o více než 10 procent. Nejnižší míru nezaměstnanosti mužů vykazuje dlouhodobě Lucembursko a Rakousko. Nízká je také v Nizozemí nebo v Dánsku, kde dále klesá. Nyní přejděme k míře nezaměstnanosti žen. Ta dosahovala ve sledovaném období ještě větších rozdílů mezi jednotlivými zeměmi, než u nezaměstnanosti mužů. Nejvyšší míry nezaměstnanosti žen (až 26 procent) dosahovalo zpočátku sledovaného období Španělsko, ale do roku 2006 se její hodnoty snížily o cca 14 procent na 11,6 procenta, což je ale po Řecku stále nejvíce ze všech zemí EU15. Řecko vykazuje dlouhodobě vysoké míry nezaměstnanosti žen, problematickou zemí byla také Itálie, v níž však hodnota tohoto ukazatele výrazně klesá. Pokud se podíváme na vývoj nezaměstnanosti celkem, nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahovalo Španělsko, Finsko a Irsko, přičemž ve všech těchto zemích se hodnota tohoto ukazatele výrazně snižovala, u Irska dokonce až na 4,4 procenta v roce 2006. V zemích EU15 se ve sledovaném období míra nezaměstnanosti celkem snížila o cca 2,5 procenta. Celková nezaměstnanost i nezaměstnanost mužů a žen zvlášť dosahuje v EU15 jako celku mírně nižších hodnot, než v nových členských zemích. Parametry modelů vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období jsou uvedeny v Tabulce 6.3. Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období jsou uvedeny v Tabulce 6.4. Byly stanoveny parametry modelů vývojových tendencí míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem. Rovnice pro lineární model je yt = ayt + byt t,

pro kvadratický model

yt = ayt + byt t + cyt t2 a pro kubický yt = ayt + byt t + cyt t2 + dyt t3. Většina indexů korelace Iyt je statistický významná na hladině významnosti α = 0,01 nebo α = 0,05. Lineární trendy míry zaměstnanosti jsou klesající v Německu pro proměnné muži (y22), v Rakousku pro proměnné muži (y31), v Řecku pro proměnné muži (y34) – viz. záporné regresní koeficienty. Lineární trendy míry zaměstnanosti jsou rostoucí v Belgii pro proměnné muži (y1), ženy (y2) a celkem (y3), v Dánsku pro proměnné muži (y4), ženy (y5) a celkem (y6), ve Finsku pro proměnné muži (y7), ženy (y8) a celkem (y9), ve Francii pro proměnné muži (y10), ženy (y11) a celkem (y12), v Irsku pro proměnné muži (y13), ženy (y14) a celkem (y15), v Itálii pro proměnné muži (y16), ženy (y17) a celkem (y18), v Lucembursku pro proměnné muži (y19), ženy (y20) a celkem (y21), v Německu pro proměnné ženy (y23) a celkem (y24), v Nizozemí pro proměnné muži (y25), ženy (y26) a celkem (y27), v Portugalsku pro proměnné muži (y28), ženy (y29) a celkem (y30), v Rakousku pro proměnné ženy (y32) a celkem (y33), v Řecku pro proměnné ženy (y35) a celkem (y36), ve Španělsku pro proměnné muži (y37), ženy (y38) a celkem (y39), ve Švédsku pro proměnné muži (y40), ženy (y41) a celkem (y42), ve

135

Spojeném království pro proměnné muži (y43), ženy (y44) a celkem (y45) - viz. kladné regresní koeficienty. Lineární trendy míry nezaměstnanosti jsou klesající v Belgii pro proměnné muži (y1), ženy (y2) a celkem (y3), v Dánsku pro proměnné muži (y4), ženy (y5) a celkem (y6), ve Finsku pro proměnné muži (y7), ženy (y8) a celkem (y9), ve Francii pro proměnné muži (y10), ženy (y11) a celkem (y12), v Irsku pro proměnné muži (y13), ženy (y14) a celkem (y15), v Itálii pro proměnné muži (y16), ženy (y17) a celkem (y18), v Lucembursku pro proměnné muži (y19), ženy (y20) a celkem (y21), v Německu pro proměnné ženy (y23), v Nizozemí pro proměnné muži (y25), ženy (y26) a celkem (y27), v Portugalsku pro proměnné muži (y28), ženy (y29) a celkem (y30), v Rakousku pro proměnné ženy (y32), ve Španělsku pro proměnné muži (y37), ženy (y38) a celkem (y39), ve Švédsku pro proměnné muži (y40), ženy (y41) a celkem (y42), ve Spojeném království pro proměnné muži (y43), ženy (y44) a celkem (y45) – viz. záporné regresní koeficienty. Lineární trendy míry nezaměstnanosti jsou rostoucí v Německu pro proměnné muži (y22), celkem (y23), v Rakousku pro proměnné muži (y31), celkem (y33) a v Řecku pro proměnné muži (y36), ženy (y35) a celkem (y36) – viz. kladné regresní koeficienty. Shrňme tedy že, lineární trend míry zaměstnanosti je ve všech zemích EU15 mírně až silně rostoucí u proměnné ženy a celkem, u proměnné muži je rostoucí u všech zemí EU15 kromě Francie, Itálie, Lucemburska, Německa, Rakouska a Řecka. Tendence míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v některých starých členských zemích Evropské unie ve zvoleném referenčním období jsou uvedeny na Obr. 6.30 – 6.37, Lineární trend míry nezaměstnanosti mužů, žen i celkem je rostoucí v Lucembursku, Německu, Portugalsku, Rakousku. Z Tabulek 6.3 a 6.4 je zřejmé, že vývoj těchto ukazatelů lépe vyjadřují nelineární modely (kvadratický a kubický). Tendence míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve starých členských zemích Evropské unie ve zvoleném referenčním období jsou uvedeny na Obr. 6.38 – 6.45. K situaci zaměstnanosti žen oproti zaměstnanosti mužů je možné uvést, že zaměstnanost mužů ve všech sledovaných patnácti zemích Evropské unie je vyšší než zaměstnanost žen. Nejnižší zaměstnanost žen oproti zaměstnanosti mužů je v jižních zemích (Řecku, Španělsku, Itálii) a Lucembursku, ale právě v těchto zemích je možno pozorovat rychlejší růst zaměstnanosti žen. Nejmenší rozdíly mezi zaměstnaností mužů a žen jsou vykazovány v severských zemích (ve Švédsku, Finsku, Dánsku) a Spojeném království. Trendy míry zaměstnanosti mužů a celkem jsou rostoucí, trendy míry zaměstnanosti žen pak silně rostoucí. Tedy, u zemí s vysokou mírou zaměstnanosti mužů tato spíše stagnuje nebo mírně klesá,

136

zatímco zaměstnanost žen je rostoucí nebo silně rostoucí. Nezaměstnanost žen v EU15 byla dlouhodobě vyšší než nezaměstnanost mužů s výjimkou Irska a Švédska. 90 85 80 75

[%]

70 65 60 55 50 45

Be lg Dá ie ns k Fi o ns Fr ko an ci e I rs ko Lu ce Itál ie m bu r Ně sko m e Ni c ko zo Po z e rtu mí ga Ra lsk ko o us ko Ře Šp c an ko ěl Sp sk oj Š en vé o é k r dsk ál ov o st ví

40

Obr. 6.24: Míry zaměstnanosti mužů ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006

Obr. 6.25: Míry zaměstnanosti žen ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006

137

80 75 70

[%]

65 60 55 50 45

Be lg Dá ie ns k Fi o ns Fr ko an ci e Irs ko Lu ce Itá m lie bu Ně rsk m o e Ni c ko z Po oz rtu em ga í Ra lsk ko o us k Ře o Šp c an ko Sp ěl sk oj Š en o v é é k r ds ál k o ov st ví

40

Obr. 6.26: Míry zaměstnanosti celkem ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006

Obr. 6.27: Míry nezaměstnanosti mužů ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

138

B el g D ie án sk o Fi ns k Fr o an ci e Irs ko Lu ce Itá li m bu e r N sko ěm ec ko N iz Po oz rt e m ug í al s R ak ko ou sk o Ř e Šp ck an o ěl Sp s oj Šv ko en é éds kr ko ál ov st ví

[%] B el g D ie án sk o Fi ns k Fr o an ci e Irs ko Lu ce Itá li m bu e r N sko ěm ec ko N iz o Po z rt e m ug í al s R ak ko ou sk o Ř e Šp ck an o ěl Sp s oj Šv ko en éd é kr sko ál ov st ví

[%] 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Obr. 6.28: Míry nezaměstnanosti žen ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

20

18

16

14

12

10

8

6

4

2

0

Obr. 6.29: Míry nezaměstnanosti celkem ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

139

Tabulka 6.3: Modely vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve starých členských zemích v referenčním období Míry zaměstnanosti Belgie Belgie Belgie Dánsko Dánsko Dánsko Finsko Finsko Finsko Francie Francie Francie Irsko Irsko Irsko Itálie Itálie Itálie Lucembursko Lucembursko Lucembursko Německo Německo Německo Nizozemí Nizozemí

muži (y1) ženy (y2) celkem (y3) muži (y4) ženy (y5) celkem (y6) muži (y7) ženy (y8) celkem (y9) muži (y10) ženy (y11) celkem (y12) muži (y13) ženy (y14) celkem (y15) muži (y16) ženy (y17) celkem (y18) muži (y19) ženy (y20) celkem (y21) muži (y22) ženy (y23) celkem (y24) muži (y25) ženy (y26)

model

1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2

ayt -461,4048 66038,5618 -1834,7024 93381,1589 -1131,0552 81993,9032 -683,1418 -522103,33 -1188,3297 92516,1688 -927,7818 -214029,94 -2010,5800 -206044,56 -1706,9655 373111,028 -1870,2485 67652,4439 -580,9848 229146,172 -1147,4412 248227,433 -871,5667 234901,042 -2787,3709 -144855,48 -4155,7642 -115996,61 -3470,9273 -133448,13 -70,3291 494145,332 -1469,4745 408109,865 -810,5721 446552,840 107,5764 314471,055 -1884,0867 498377,026 -866,3042 411735,761 572,9103 233322,793 -903,5206 227312,274 -153,1091 225039,959 -2062,7521 -138085,41 -3331,8776 45031,7345

140

Parametry modelu byt 0,2648 -66,3185 0,9424 -94,3928 0,5952 -82,6340 0,3818 522,4557 0,6297 -93,1923 0,5018 213,8711 1,0400 205,3298 0,8855 -374,4024 0,9685 -68,6414 0,3248 -229,6903 0,6012 -249,0863 0,4667 -235,6015 1,4309 143,6771 2,1042 114,0853 1,7673 131,9074 0,0691 -494,7661 0,7545 -409,3383 0,4321 -447,4921 -0,0164 -314,7739 0,9667 -499,9216 0,4642 -412,6551 -0,2503 -233,2920 0,4806 -228,0213 0,1091 -225,3663 1,0721 137,2653 1,6976 -46,7267

Iyt cyt 0,0167 0,0239 0,0208 -0,1307 0,0235 -0,0534 -0,0511 0,0939 0,0174 0,0576 0,0625 0,0591 -0,0356 -0,0280 -0,0326 0,1239 0,1027 0,1121 0,0788 0,1254 0,1034 0,0583 0,0572 0,0564 -0,0341 0,0121

0,8193++ 0,8296++ 0,9563++ 0,9583++ 0,9358++ 0,9395++ 0,7174+ 0,9490++ 0,9110++ 0,9151++ 0,9491++ 0,9829++ 0,9717++ 0,9792++ 0,9497++ 0,9834++ 0,9799++ 0,9809++ 0,8655++ 0,9485++ 0,9615++ 0,9941++ 0,9370++ 0,9839++ 0,9644++ 0,9662++ 0,9889++ 0,9894++ 0,9803++ 0,9814++ 0,2059 0,9559++ 0,9419++ 0,9961++ 0,8261++ 0,9882++ 0,0741 0,9027++ 0,9105++ 0,9583++ 0,8220++ 0,9435++ 0,7329+ 0,8508+ 0,9259++ 0,9669++ 0,4570 0,7527 0,9743++ 0,9774++ 0,9936++ 0,9938++

Nizozemí Portugalsko Portugalsko Portugalsko Rakousko Rakousko Rakousko Řecko Řecko Řecko Španělsko Španělsko Španělsko Švédsko Švédsko Švédsko Spojené království Spojené království Spojené království

celkem (y27) muži (y28) ženy (y29) celkem (y30) muži (y31) ženy (y32) celkem (y33) muži (y34) ženy (y35) celkem (y36) muži (y37) ženy (y38) celkem (y39) muži (y40) ženy (y41) celkem (y42) muži (y43) ženy (y44) celkem (y45)

1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2

-2676,6145 -35926,597 -474,3152 87184,7318 -1762,0709 78340,1617 -1167,4576 72889,3235 590,0422 -68535,452 -782,8567 537099,900 -81,4389 225872,522 443,4061 -22227,037 -1175,9085 -64653,149 -449,6927 -32188,313 -2642,6364 396357,163 -3257,7691 428992,014 -3012,6339 409589,432 -632,2933 253276,670 -707,7091 609882,893 -688,7806 433072,365 -962,2000 -173257,56 -1004,5345 -67504,501 -982,1067 -118868,41

1,3745 34,6662 0,2752 -87,4938 0,9109 -79,2917 0,6176 -73,5320 -0,2567 68,9381 0,4217 -538,0004 0,0750 -226,1055 -0,1861 22,5128 0,6085 64,1653 0,2527 32,0311 1,3564 -398,1436 1,6491 -431,1426 1,5339 -411,5854 0,3533 -253,8739 0,3891 -610,9670 0,3806 -433,9243 0,5200 173,0314 0,5345 67,1179 0,5267 118,5608

Typ funkce: (1) – lineární, (2) – kvadratická, (3) – kubická Index korelace Iyt hladina významnosti:

+ ++

141

α = 0,05 α = 0,01

-0,0083 0,0220 0,0201 0,0186 -0,0173 0,1347 0,0566 -0,0057 -0,0159 -0,0080 0,1000 0,1083 0,1034 0,0636 0,1530 0,1087 -0,0432 -0,0167 -0,0295

0,9892++ 0,9893++ 0,7155+ 0,7300+ 0,9586++ 0,9601++ 0,9216++ 0,9242++ 0,8389++ 0,8487++ 0,7834++ 0,9672++ 0,4098 0,8119+ 0,7962++ 0,7986++ 0,9859++ 0,9880++ 0,9263++ 0,9292++ 0,9581++ 0,9746++ 0,9803++ 0,9937++ 0,9738++ 0,9878++ 0,7827++ 0,8602++ 0,6627+ 0,9348++ 0,7384+ 0,9110++ 0,9669++ 0,9880++ 0,9936++ 0,9967++ 0,9841++ 0,9939++

Tabulka 6.4: Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve starých členských zemích v referenčním období Míry nezaměstnanosti Belgie

muži (y46)

Belgie

ženy (y47)

Belgie

celkem (y48)

Dánsko

muži (y49)

Dánsko

ženy (y50)

Dánsko

celkem (y51)

Finsko

muži (y52)

Finsko

ženy (y53)

Finsko

celkem (y54)

Francie

muži (y55)

Francie

ženy (y56)

Francie

celkem (y57)

Irsko

muži (y58)

Irsko

ženy (y59)

Irsko

celkem (y60)

Itálie

muži (y61)

Itálie

ženy (y62)

Itálie

celkem (y63)

model

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

ayt 286,8400 95598,0605 -160691457 1253,1836 29997,8374 -297201237 680,7127 62708,6499 -203828304 403,3188 392238,336 16982609,7 793,4879 318497,556 -123721664 563,8188 366679,935 -57311995, 2016,2661 660117,550 -46630194, 1581,6109 68148,1776 -167696173 1816,5061 389112,893 -108146030 664,2158 -5387,2903 -225138277 975,2236 -148799,55 -196287303 800,1903 -79382,265 -209242102 2347,9618 554547,889 -272178755 2571,9261 553258,977 -243495758 2442,3764 547077,921 -269240272 480,5527 -209809,28 -66106144, 1002,9691 -410499,44 -104604234 648,9188 -297387,75 -83869446,

Parametry modelu byt cyt -0,1400 -95,5230 0,0239 241266,6724 -120,7480 -0,6218 -29,3881 0,0072 446153,1924 -223,2518 -0,3364 -62,4110 0,0155 306004,4065 -153,1329 -0,1994 -392,3293 0,0981 -25296,6254 12,5596 -0,3939 -318,3371 0,0795 185882,0111 -93,0906 -0,2794 -366,6711 0,0917 86216,4912 -43,2325 -1,0030 -659,5996 0,1648 70329,2835 -35,3564 -0,7855 -67,4021 0,0167 251768,5732 -125,9960 -0,9030 -388,4909 0,0970 162536,8159 -81,4269 -0,3279 5,7282 -0,0015 337959,3550 -169,1054 -0,4818 149,4057 -0,0375 294578,7027 -147,3628 -0,3952 79,8477 -0,0201 314060,1807 -157,1283 -1,1709 -553,7864 0,1383 408854,2252 -204,7196 -1,2830 -552,3845 0,1379 365796,7983 -183,1744 -1,2182 -546,2636 0,1364 404439,4907 -202,5087 -0,2364 210,2117 -0,0527 99129,1461 -49,5493 -0,4945 411,3176 -0,1030 156819,6089 -78,3660 -0,3194 297,9416 -0,0746 125750,4253 -62,8480

142

Iyt dyt 0,0201 0,0372 0,0255 -0,0021 0,0155 0,0072 0,0059 0,0210 0,0136 0,0282 0,0246 0,0262 0,0342 0,0306 0,0338 0,0083 0,0131 0,0105

0,5765 0,6278 0,8073 0,9226++ 0,9229++ 0,9829++ 0,8516++ 0,8574++ 0,9443++ 0,6063 0,9681++ 0,9689++ 0,8612++ 0,9671++ 0,9892++ 0,7547+ 0,9808++ 0,9881++ 0,9216++ 0,9980++ 0,9986++ 0,9737++ 0,9751++ 0,9881++ 0,9584++ 0,9931++ 0,9970++ 0,8201++ 0,8202++ 0,9268++ 0,9131++ 0,9306++ 0,9733++ 0,8810++ 0,8882++ 0,9574++ 0,9397++ 0,9807++ 0,9950++ 0,9517++ 0,9863++ 0,9959++ 0,9453++ 0,9825++ 0,9955++ 0,8436++ 0,9683++ 0,9849++ 0,8638++ 0,9765++ 0,9864++ 0,8330++ 0,9676++ 0,9891++

Lucembursko

muži (y64)

Lucembursko

ženy (y65)

Lucembursko

celkem (y66)

Německo

muži (y67)

Německo

ženy (y68)

Německo

celkem (y69)

Nizozemí

muži (y70)

Nizozemí

ženy (y71)

Nizozemí

celkem (y72)

Portugalsko

muži (y73)

Portugalsko

ženy (y74)

Portugalsko

celkem (y75)

Rakousko

muži (y76)

Rakousko

ženy (y77)

Rakousko

celkem (y78)

Řecko

muži (y79)

Řecko

ženy (y80)

Řecko

celkem (y81)

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

21,4594 149796,234 -42799109, 68,0442 210357,87 -199959453 34,2515 178553,680 -96262671, -326,1345 -13942,023 -228402886 382,1533 7946,5359 -175353828 -30,1988 -12133,210 -211810706 762,9800 413778,268 -138976354 1261,3770 203986,830 -245395534 964,8012 329259,005 -179684026 569,3648 319786,30 -327921491 532,3861 342442,478 -323402379 545,9606 334891,670 -329456888 -155,1388 22538,0089 -119831267 188,9242 -43684,494 -111524778 -14,0782 -4552,7077 -118617956 -124,1709 -230081,40 96831345,7 -190,5061 -596263,85 101736869, -204,2945 -387500,6 108767842,

-0,0097 -149,8972 64321,9730 -0,0321 -210,4802 300270,3314 -0,0158 -178,6695 144592,1007 0,1673 13,7934 342855,1785 -0,1867 -7,7567 263232,9800 0,0194 12,1315 317949,2205 -0,3800 -413,7061 208828,9363 -0,6285 -203,5065 368473,1840 -0,4806 -329,0219 269894,2346 -0,2824 -319,7396 492412,9302 -0,2630 -342,4305 485640,4775 -0,2703 -334,8677 494725,3068 0,0794 -22,6308 179893,4538 -0,0921 43,8143 167391,3750 0,0091 4,5511 178058,6328 0,0655 230,1958 -145471,5773 0,1030 596,6250 -153018,6618 0,1073 387,6952 -163468,6115

143

0,0375 -32,2227 0,0527 -150,3007 0,0447 -72,3951 -0,0034 -171,5530 0,0019 -131,7174 -0,0030 -159,0911 0,1034 -104,5966 0,0508 -184,4262 0,0822 -135,1310 0,0799 -246,4716 0,0856 -243,0885 0,0837 -247,6325 0,0057 -90,0200 -0,0110 -83,7477 -0,0011 -89,0951 -0,0576 72,8481 -0,1492 76,7161 -0,0970 81,8928

0,0054 0,0251 0,0121 0,0286 0,0220 0,0265 0,0175 0,0308 0,0226 0,0411 0,0406 0,0413 0,0150 0,0140 0,0149 -0,0122 -0,0128 -0,0137

0,0871 0,8651++ 0,9091++ 0,1473 0,6281 0,9431++ 0,1090 0,7897+ 0,9409++ 0,5966 0,5974 0,8642+ 0,7039+ 0,7042+ 0,8677+ 0,0905 0,0974 0,7643 0,8006++ 0,9720++ 0,9977++ 0,9351++ 0,9544++ 0,9946++ 0,8843++ 0,9635++ 0,9963++ 0,6428+ 0,7905+ 0,9762++ 0,6157 0,7975+ 0,9867++ 0,6235 0,7920+ 0,9836++ 0,5562 0,5652 0,8566+ 0,6462+ 0,6750+ 0,9028+ 0,0806 0,0842 0,8108 0,3331 0,8128+ 0,8967+ 0,2364 0,8982++ 0,9161++ 0,3518 0,8781++ 0,9200++

Španělsko

muži (y82)

Španělsko

ženy (y83)

Španělsko

celkem (y84)

Švédsko

muži (y85)

Švédsko

ženy (y86)

Švédsko

celkem (y87)

Spojené království

muži (y88)

Spojené království

ženy (y89)

Spojené království

celkem (y90)

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

2101,5921 403013,8686 -293727218,0 2712,9345 203925,5111 -396879639,6 2267,4745 322997,2958 -334585437,2 1400,6939 92173,2849 -275897184,1 1012,1461 -224406,4547 -362266625,0 1222,1958 -56267,1118 -320389981,7 1271,8855 315950,2006 -35035496,8 640,1152 111080,1008 -26712605,2 1003,3576 223396,2053 -34042699,0

-1,0461 -402,2601 441125,3124 -1,3473 -202,7113 595871,1483 -1,1273 -322,0985 502418,8375 -0,6970 -91,5379 414204,2325 -0,5030 225,0852 543697,3453 -0,6079 56,9247 480919,3185 -0,6327 -315,5479 52751,5526 -0,3176 -110,8407 40154,9851 -0,4988 -223,0590 51214,7880

Typ funkce: (1) – lineární, (2) – kvadratická, (3) – kubická Index korelace Iyt hladina významnosti:

+ ++

α = 0,05 α = 0,01

144

0,1004 -220,8294 0,0504 -298,2106 0,0803 -251,4791 0,0227 -207,2809 -0,0564 -271,9969 -0,0144 -240,6263 0,0788 -26,4747 0,0277 -20,1204 0,0557 -25,6826

0,0368 0,0497 0,0420 0,0346 0,0454 0,0401 0,0044 0,0034 0,0043

0,9456++ 0,9731++ 0,9942++ 0,9635++ 0,9678++ 0,9920++ 0,9549++ 0,9703++ 0,9944++ 0,9325++ 0,9357++ 0,9776++ 0,8229++ 0,8554++ 0,9685++ 0,9015++ 0,9031++ 0,9738++ 0,9489++ 0,9949++ 0,9957++ 0,9721++ 0,9954++ 0,9974++ 0,9580++ 0,9955++ 0,9968++

85,0

muži ženy celkem

80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

[%]

Obr. 6.30: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Francii v letech 1993-2006

85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

muži ženy celkem 1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.31: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Irsku v letech 1993-2006

145

muži ženy celkem

85,0 80,0

[%]

75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

[%]

Obr. 6.32: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Německu v letech 1993-2006

85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

muži ženy celkem

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.33: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Nizozemsku v letech 1993-2006

146

85,0 80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 muži ženy celkem

45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.34: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rakousku v letech 1993-2006 85,0

muži ženy celkem

80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.35: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Španělsku v letech 1993-2006

147

85,0 80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 muži ženy celkem

55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.36: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Švédsku v letech 1993-2006 85,0 80,0 75,0 70,0

[%]

65,0 60,0 muži ženy celkem

55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.37: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Spojeném království v letech 1993-2006

148

14,0

muži ženy celkem

13,0 12,0

[%]

11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.38: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Francii v letech 1994-2006

15,0 muži ženy celkem

13,0

[%]

11,0 9,0 7,0 5,0 3,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.39: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Irsku v letech 1994-2006

149

14,0 muži ženy celkem

13,0 12,0

[%]

11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.40: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Německu v letech 1994-2006 10,0 muži ženy celkem

9,0 8,0

[%]

7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.41: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Nizozemsku v letech 1994-2006

150

8,0 muži ženy celkem

7,0

[%]

6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.42: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rakousku v letech 1994-2006

28,0 muži ženy celkem

26,0 24,0 22,0

[%]

20,0 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.43: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Španělsku v letech 1994-2006

151

12,0 muži ženy celkem

11,0 10,0

[%]

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.44: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Švédsku v letech 1994-2006 12,0 muži ženy celkem

11,0 10,0

[%]

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Obr. 6.45: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Spojeném království v letech 1994-2006

152

V této části práce jsem se zaměřil na posouzení míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti žen, mužů a celkem. Byl zanalyzován vývoj následujících ukazatelů: míra zaměstnanosti žen a mužů, měřená jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkové ženské a mužské populaci stejné věkové skupiny a míra zaměstnanosti celkem, měřená jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15–64 let na celkovém obyvatelstvu stejné věkové skupiny a míra nezaměstnanosti žen a mužů, měřená jako podíl nezaměstnaných osob na celkové aktivní populaci žen a mužů a míra nezaměstnanosti celkem, měřená jako podíl nezaměstnaných osob na celkovém aktivním obyvatelstvu za referenční období. Míra zaměstnanosti byla hodnocena v období 1993–2006, míra nezaměstnanosti v období 1994–2006. Vyhodnoceny byly tendence míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v daném referenčním období. Zaměstnanost mužů v patnácti zemích EU je obecně vyšší než zaměstnanost žen. Nejnižší zaměstnanost žen oproti zaměstnanosti mužů je v jižních zemích (Řecku, Španělsku, Itálii) a Lucembursku, ale právě v těchto zemích je možno pozorovat rychlejší růst zaměstnanosti žen Nejmenší rozdíly mezi zaměstnaností mužů a žen jsou vykazovány v severských zemích (ve Švédsku, Finsku, Dánsku) a Spojeném království. U zemí s vysokou mírou zaměstnanosti mužů tato spíše stagnuje nebo mírně klesá, zatímco zaměstnanost žen je rostoucí nebo silně rostoucí. Nezaměstnanost žen v EU15 je dlouhodobě vyšší než nezaměstnanost mužů (s výjimkou Irska a Švédska). Nové členské země byly vyhodnoceny v předchozí části práce, ale závěrem uvádím ještě dendrogramy, zahrnující jak nové, tak i staré členské země Evropské unie. Na Obr. 6.46 je znázorněn dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen v EU-25 (rok 2000). V dendrogramu pro rok 2000 můžeme nalézt dva rozsáhlé shluky: (1) – Belgie, Slovinsko, Francie, Německo, Česká republika, Finsko, Irsko, Kypr, Portugalsko, Rakousko, Lucembursko, Švédsko, Spojené království, Nizozemsko a Dánsko; (2) – Řecko, Španělsko, Itálie, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Slovensko. V prvním shluku se v tomto roce kromě většiny států EU15 nacházejí pouze tři nové členské země (Slovinsko, Česká republika a Kypr). Ve shluku druhém jsou pak zbývající nové členské země a tři země EU15 (Řecko, Španělsko a Itálie). Nejblíže má Česká republika v roce 2000 s ohledem na analyzované ukazatele k Německu, s nímž poté vytvořila nejužší shluk i v roce 2002. Obr. 6.47 prezentuje graficky dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen pro rok 2002 ve sledovaných členských zemích Evropské unie.

153

Obr. 6.46: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2000) ve dvaceti pěti zemích EU.

Obr. 6.47: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2002) ve dvaceti pěti zemích EU. Legenda k Obr. 6.46 a Obr. 6.47: 1 - Belgie, 2 - Dánsko, 3 - Finsko, 4 - Francie, 5 - Irsko, 6 - Itálie, 7 - Lucembursko, 8 - Německo, 9 - Nizozemsko, 10 - Portugalsko, 11 - Rakousko, 12 - Řecko, 13 - Španělsko, 14 - Švédsko, 15 - Spojené království, 16 - ČR, 17 - Estonsko, 18 - Kypr, 19 - Litva, 20 - Lotyšsko, 21 - Maďarsko, 22 - Malta, 23 - Polsko, 24 - Slovensko, 25 - Slovinsko

154

V dendrogramu pro rok 2002 můžeme nalézt tři shluky: (1) - Francie, Kypr, Belgie, Německo, Česká republika, Slovinsko, Irsko, Lucembursko, Itálie, Řecko, Litva, Malta, Lotyšsko, Maďarsko a Španělsko; (2) - Polsko, Slovensko; (3) - Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Spojené království, Rakousko, Estonsko, Portugalsko a Finsko. Zatímco v roce 2000 vytvořily nové členské země (resp. jejich většina) samostatný shluk, z výsledků dendrogramu pro rok 2002 je již zřetelné, že se nové členské země částečně zařadily do shluků společně se zeměmi EU15. V rámci nich ovšem opět vytvořily poměrně samostatnou podskupinu, do níž ze zemí EU15 spadají opět pouze Řecko, Španělsko a Itálie. Celkově se míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v nových členských zemích v roce 2002 stále pohybují nad průměrem EU15, ale přesto se další nové členské země již zařadily do shluků společně se starými zeměmi. Tedy kromě Polska a Slovenska, které vytvořily zcela samostatný shluk. Česká republika se společně se Slovinskem, Kyprem, Maltou, Litvou, Lotyšskem či Maďarskem začlenila do prvního shluku. Největší posun nastal u Estonska, které se ze středu shluku nových členských zemí v roce 2000 dostalo o dva roky později do samostatného shluku výhradně se zeměmi EU15 (třetí shluk, kde jsou nejvíce zastoupeny země s nižšími mírami nezaměstnanosti). Z výsledků je již možno vysledovat jisté přibližování míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mezi

novými členskými zeměmi

Evropské unie a státy EU15. Obr. 6.48 prezentuje dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen pro rok 2006 ve sledovaných členských zemích Evropské unie.

155

40

Vzdálenost

30

20

10

0

1

7 4

6 16

12 21

23 13

9

22 24

2

3 14

8 17

20 10

18

19 25

5

15 11

Shluky

Obr. 6.48: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2006) ve dvaceti pěti zemích EU. 1 - Belgie, 2- Dánsko, 3 - Finsko, 4 - Francie, 5 - Irsko, 6 - Itálie, 7- Lucembursko, 8 - Německo, 9 - Nizozemsko, 10 - Portugalsko, 11 - Rakousko, 12 - Řecko, 13 - Španělsko, 14 - Švédsko, 15 - Spojené království, 16 - Česká republika, 17 - Estonsko, 18 - Kypr, 19 - Litva, 20 - Lotyšsko, 21 - Maďarsko, 22 - Malta, 23 - Polsko, 24 - Slovensko, 25 - Slovinsko V dendrogramu pro rok 2006 můžeme nalézt dva shluky: (1) – Belgie, Francie, Lucembursko, Česká republika, Itálie, Maďarsko, Řecko, Španělsko, Polsko, Slovensko, Malta; (2) – Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Německo, Portugalsko, Lotyšsko, Slovinsko, Litva, Irsko, Kypr, Rakousko, Spojené království. V tomto dendrogramu již došlo k úplnému promíchání starých a nových členských zemí ve zjištěných shlucích. Pět z nových členských zemí se zařadilo do prvního shluku, dalších pět pak do shluku druhého. Pozice České republiky s ohledem na dané ukazatele pak byla dle výsledků tohoto dendrogramu nejblíže Lucembursku, Francii a Belgii. Z výsledků této analýzy je zřejmé, že mezi novými a starými členskými zeměmi Evropské unie postupně dochází k přibližování měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Pro přehlednost uvádím závěrem ještě kartogramy znázorňující postupně míru nezaměstnanosti celkem, mužů, žen a míru zaměstnanosti celkem, mužů, žen v zemích EU v roce 2006 (Obr. 6.49-6.54). Na základě výsledků prezentovaných v této části práce je možno pozorovat přibližování míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti mezi zeměmi EU. 156

Obr.: 6.49: Míra nezaměstnanosti celkem v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat Obr.: 6.50: Míra nezaměstnanosti mužů v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat 157

Obr.: 6.51: Míra nezaměstnanosti žen v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat Obr.: 6.52: Míra zaměstnanosti celkem v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat

158

Obr.: 6.53: Míra zaměstnanosti mužů v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat Obr.: 6.54: Míra zaměstnanosti žen v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006

Zdroj: Eurostat

159

Do roku 2006 se v zemích EU15 snížila míra nezaměstnanosti v průměru o jednu čtvrtinu až na 7,4 procenta (během období 12-ti let). Nejnižší hodnoty tohoto ukazatele na konci sledovaného období vykázaly v EU15 Dánsko, Nizozemí, Irsko, Lucembursko či Spojené království, hodnoty okolo devíti procent poté již vykazovaly pouze dvě země EU15, a sice Francie a Řecko. O pouhé půl procento za nimi pak zůstalo Německo a Španělsko. Poslední ze jmenovaných zemí ovšem v tomto ohledu vykazuje dlouhodobé klesající tendenci. Naopak v Německu měla nezaměstnanost ve sledovaném období spíše charakter rostoucí. Německá nezaměstnanost je ovšem silně regionálně diferencovaná a postihuje v nejvyšší míře spolkové země na východě Německa, které byly po sjednocení Německa a převzetí veškerého právního rámce SRN prudce uvrženy do silně konkurenčního prostředí. Kromě transformačních problémů ve východní části země jistou roli může hrát také poměrně štědrý německý sociální systém a jeho možné zneužívání (především u nízkopříjmových skupin obyvatelstva). Německo i Francie dále pak řeší podobné problémy s umisťováním přistěhovalců na trhu práce. Nezaměstnanost cizinců v Německu činí cca 50 procent a je dlouhodobého charakteru. Jednu z nejvyšších měr nezaměstnanosti v rámci nových členských zemí vykazovalo Slovensko, jehož vývoj byl srovnatelný snad pouze s vývojem Polska. Oběma zemím se však podařilo negativní trend v posledních několika letech zvrátit a nezaměstnanost markantně snížit. Na Slovensku se na tom podílelo snižování daňové povinnosti, omezování sociálních dávek, růst atraktivnosti země z pohledu zahraničních investorů i zvýšení počtu živnostníků a drobných podnikatelů, kterým byly vytvořeny vhodnější podmínky pro podnikání. To vše se projevilo v prudkém poklesu nezaměstnanosti v posledních dvou letech sledovaného období a tento započatý trend pokračuje i nadále společně se silnou výkonností slovenské ekonomiky. Je zřejmé, že další členské země Evropské unie s nízkými daněmi (Spojené království, Irsko, příp. Lucembursko) vykazují též nejnižší hodnoty míry nezaměstnanosti. Vysoká ekonomická výkonnost těchto zemí souvisí s daňovou politikou. Tyto země nabízejí velmi dobré podmínky pro podnikání, jehož rozvoj s sebou nese další pracovní místa a růst zaměstnanosti. Irsko (příp. též Lucembursko) je kromě toho velmi otevřeno vstupu zahraničního kapitálu. Pohled na hospodářské charakteristiky většiny zemí Evropské unie po jejich vstupu do tohoto společenství poukazuje na růst výkonnosti ekonomiky (dle výše HDP), životní úrovně (rostoucí spotřeba domácností), a pokles nezaměstnanosti a inflace. Můžeme konstatovat, že míra nezaměstnanosti ve většině nových členských zemí, které vstoupily v roce 2004, resp. 2007, vykázala po jejich vstupu do Evropské unie pokles, a to často velmi znatelný. Míra nezaměstnanosti v České republice byla trvale nižší než průměr

160

rozšířené Evropské unie i než průměr zemí EU1536. Na nízké míře nezaměstnanosti se podílela zejména nízká nezaměstnanost mužů. U žen byla ve sledovaném období míra nezaměstnanosti trvale vyšší než u mužů (o cca 3 procenta). Stejně jako Česká republika, také většina dalších členských zemí vykazuje znatelně vyšší míru nezaměstnanosti v kategorii žen než v kategorii mužů. Ženy se na trhu práce všeobecně uplatňují tíže než muži. Průměrná míra nezaměstnanosti žen v Evropské unii v roce 2006 činila 9 procent, zatímco u mužů o necelá dvě procenta méně. Nejnižší míry nezaměstnanosti v kategorii mužů v roce 2006 vykázaly: Dánsko (3,3 %), Nizozemí a Lucembursko (shodně 3,5 %), Kypr (4 %), a naopak nejvyšší hodnoty pak dosáhlo Polsko (13 %) a Slovensko (12,3 %). V kategorii žen byla ve stejném roce nejnižší míra nezaměstnanosti v Irsku (4,1 %), Nizozemí (4,4 %) a Velké Británii (4,9 %), nejvyšší pak v Polsku (14,9 %), Slovensku (14,7 %) a Řecku (13,6 %). Mezi země s tradičně nejnižšími rozdíly v míře nezaměstnanosti mužů a žen patří zejména Skandinávské země (Švédsko, Finsko, Dánsko) a Velká Británie, dále pak země Pobaltí (Litva, Lotyšsko a Estonsko) a Rumunsko. V případě Velké Británie, Irska, zemí Pobaltí a Rumunska byla dokonce míra nezaměstnanosti žen dlouhodobě spíše mírně nižší než v kategorii mužů. Naopak nejvýraznější rozdíly v nezaměstnanosti u mužů a žen lze sledovat u většiny zemí jižní Evropy. Např. v případě Řecka nezaměstnanosti žen dosahuje (nejen vzhledem k nezaměstnanosti mužů) velmi vysokých hodnot. Míra nezaměstnanosti žen zde v roce 2006 činila 2,5násobek hodnoty stejného ukazatele u mužů a tento poměr byl velmi vysoký během celého sledovaného období bez tendence ke zlepšení. Podobná situace je v tomto ohledu i ve Španělsku a Itálii. Závěrem uvedu příklad ze Spojených států. Rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti mužů a žen ve Spojených státech je naprosto zanedbatelný a dlouhodobě se pohyboval v rozmezí 0,1-0,2 procenta, v letech 2005 a 2006 byl dokonce nulový. Přes nepoměr v mírách nezaměstnanosti žen a mužů je zřejmý jistý posun i v této oblasti a tempo poklesu nezaměstnanosti žen za sledované období je podstatně rychlejší než v kategorii mužů. Přesto je snižování nezaměstnanosti či vyrovnávání rozdílů mezi pohlavími v Evropské unii dlouhodobého charakteru.

36

s výjimkou let 1999-2001 a 2004, kdy průměr EU15 převyšovala

161

6.3 Vývoj měr zaměstnanosti s ohledem na růst reálného HDP v České republice a Evropské unii V této části vyhodnotíme vztah přírůstků měr nezaměstnanosti vzhledem k vývoji reálného HDP v České republice a Evropské unii. Jedná se o zjištění korelace meziročních přírůstků následujících ukazatelů vzhledem k míře růstu reálného HDP: míra nezaměstnanosti celkem, dlouhodobá a krátkodobá míra nezaměstnanosti. Pokusíme se statisticky ověřit souvislost změn v mírách nezaměstnanosti s mírou růstu reálného HDP. Situaci české ekonomiky v tomto ohledu bude možné porovnat s tou ve starých členských zemích EU i v Evropské unii jako celku. Použitý faktografický materiál vychází z dat Eurostatu, přičemž krátkodobá míra nezaměstnanosti je dopočtena jako rozdíl dlouhodobé míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti celkové. Pro všechny míry nezaměstnanosti byly pro potřeby analýzy stanoveny jejich meziroční přírůstky. Referenční období pro následující analýzu je (s ohledem na dostupnost dat publikovaných Eurostatem) stanoveno na roky 1998-2006. Rovnice pro lineární model má podobu: yt = ayt + byt t Rovnice pro kvadratický model má podobu: yt = ayt + byt t + cyt t

2

2

Rovnice pro model kubický má podobu: yt = ayt + byt t + cyt t + dyt t

3

Ke stanovení parametrů regresní funkce byly použity metody regresní a korelační analýzy (včetně testování statistické významnosti) popsané v metodické části práce. Parametry lineární regresní funkce37 v daném referenčním období jsou uvedeny v Tabulce 6.5. Indexy korelace byly testovány na hladině významnosti α = 0,05 a α = 0,01. Tabulka 6.5: Parametry regresní funkce pro přírůstky nezaměstnanosti vzhledem k růstu reálného HDP v České republice, starých členských zemích EU a Evropské unii jako celku nezávisle proměnná: růst reálného HDP Česká republika

EU15

EU25

závisle proměnná: meziroční přírůstek níže uvedených ukazatelů dlouhodobá míra nezaměstnanosti míra nezaměstnanosti celkem krátkodobá míra nezaměstnanosti dlouhodobá míra nezaměstnanosti míra nezaměstnanosti celkem krátkodobá míra nezaměstnanosti dlouhodobá míra nezaměstnanosti míra nezaměstnanosti celkem krátkodobá míra nezaměstnanosti

Lin. model 1 1 1 1 1 1 1 1 1

parametry modelu ayt byt 0,6434 0,9553 0,3119 3,3534 0,7701 0,4167 0,2832 0,6306 0,3475

-0,1065 -0,2243 -0,1179 -0,2200 -0,4241 -0,2040 -0,1569 -0,3304 -0,1735

Index korelace: Iyt , hladina významnosti: + α = 0,05 ; ++ α = 0,01 37

Při zpracování byly vypočteny i funkce kvadratické a kubické s obdobným výsledkem.

162

Iyt

0,3523 0,4468 0,3768 0,7779+ 0,8228+ 0,7870+ 0,7511+ 0,8644++ 0,8157+

V České republice nebyla mezi mírami nezaměstnanosti a růstem reálného HDP statisticky prokázána korelace, kdy všechny otestované indexy korelace Iyt byly označeny jako statisticky nevýznamné. To, že nebyla prokázána korelace mezi vývojem HDP a dlouhodobé nezaměstnanosti, nás vede k předpokládanému závěru, že dlouhodobá nezaměstnanost je zcela specifickým problémem, který nelze dávat do přímé souvislosti s vývojem reálného HDP. Z výsledků v České republice ovšem také vyplývá, že korelace nebyla nalezena ani mezi růstem reálného HDP a přírůstky u krátkodobé míry nezaměstnanosti, resp. též míry nezaměstnanosti celkem. Pro srovnání jsem se rozhodl analyzovat existenci korelace mezi zvolenými charakteristikami také pro země EU25 a zejména pak pro staré členské země, u kterých má tržní hospodářství delší tradici než v České republice či pro další postkomunistické země střední a východní Evropy, které též prošly transformačním obdobím. Provedení této analýzy pro staré členské země opravdu vedlo k odlišným výsledkům. Byla prokázána negativní korelace vývoje přírůstků všech sledovaných měr nezaměstnanosti a růstu reálného HDP, kdy všechny otestované indexy korelace Iyt byly statisticky významné na hladině významnosti α = 0,05. Konkrétně tedy se zvyšující se hodnotou ukazatele reálného růstu HDP dochází k vyšším záporným přírůstkům u všech tří v analýze zahrnutých měr nezaměstnanosti. Zkoumání byly podrobeny též staré a nové členské země Evropské unie celkem. Analýza v rámci zemí EU25 poskytla podobné výsledky ohledně korelace sledovaných ukazatelů jako u zemí EU15. Z výsledků provedené analýzy je zřejmé, že na celoevropské úrovni (EU15, příp. EU25) lze negativní korelaci mezi sledovanými přírůstky měr nezaměstnanosti a růstem reálného HDP vysledovat, ovšem existují i členské země (Česká republika, Maďarsko aj.), kde se tuto korelaci statisticky podložit nepodařilo. Příčiny je možno hledat v poměrně specifickém vývoji české ekonomiky v období probíhající transformace a restrukturalizace, kdy „standardní“ procesy probíhající v tržních ekonomikách i s jejich vazbami mohly být relativně rychle probíhajícími změnami zatlačeny do pozadí (zejména specifickými strukturálními vlivy). Korelace však nebyla prokázána ani pro některé staré členské země Evropské unie (např. Rakousko), proto z těchto výsledků nelze vyvozovat definitivní závěry, ale je třeba k nim přihlížet s ohledem na další okolnosti. Výsledky provedené analýzy poukazují ještě na další fakt. A sice, že nebyly statisticky potvrzeny rozdíly v korelaci přírůstků dlouhodobé a krátkodobé nezaměstnanosti vzhledem k růstu reálného HDP v Evropské unii, jak by to odpovídalo možnému předpokladu, že

163

v důsledku vyššího reálného růstu HDP se bude snižovat zejména nezaměstnanost krátkodobá a dlouhodobá nezaměstnanost se výrazně nezmění. S růstem míry nezaměstnanosti se v České republice postupně začala objevovat nezaměstnanost dlouhodobá. Podívejme se tedy ještě krátce na vztah nezaměstnanosti celkem a dlouhodobé nezaměstnanosti. V České republice byla na základě dalších vlastních výpočtů statisticky prokázána korelace mezi výší dlouhodobé nezaměstnanosti a celkové nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost má sice své specifické příčiny, ale v české ekonomice se pohybuje spolu s vývojem celkové nezaměstnanosti. To by odpovídalo konceptu hystereze a poukazovalo na existenci hysterezích faktorů podílejících se na formování české nezaměstnanosti. Na základě provedené analýzy sice není možné kvantifikovat význam hystereze či dalších vysvětlení stojících za růstem nezaměstnanosti (příp. její přirozené míry), ale můžeme se některé možné příčiny nezaměstnanosti na tomto místě pokusit zhodnotit. Začneme příčinami strukturálně-institucionálními. Na strukturální změny upozorňoval např. Němec (2004). Prostřednictvím těch je často vysvětlován nárůst nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, který započal již od 70. let v souvislosti s ropnými šoky a vyvrcholil v letech devadesátých. Mezi konkrétní faktory bychom mohli zařadit silnou pozici odborů, sociální síť a systém podpor v nezaměstnanosti, zejména s ohledem na jejich výši a dobu vyplácení. Některé studie zpochybňují zásadní význam výše i délky podpor vyplácených v nezaměstnanosti pro vývoj nezaměstnanosti pro prokázanou nepříliš silnou závislost mezi těmito dvěma faktory (např. Pissarides 1999). Za zvýšením nezaměstnanosti v České republice i v dalších postkomunistických zemích střední Evropy můžeme tedy také zajisté hledat strukturální i institucionální změny na trhu práce, který se nestačil flexibilně přizpůsobovat rychle se měnícím podmínkám. Ale protože samotná výše či délka podpor v nezaměstnanosti nemůže posloužit jako vysvětlení nárůstu nezaměstnanosti a postupně se problémem stávala i dlouhodobá nezaměstnanost, budeme se věnovat také možným vysvětlením vycházejícím z teorie hystereze. Nyní tedy přejděme k dalšímu vysvětlení příčin nezaměstnanosti na základě tzv. hystereze mezaměstnanosti. Nejprve si připomeňme hypotézu hystereze. Podle ní existuje závislost mezi aktuální mírou nezaměstnanosti a její přirozenou mírou. Z výsledků empirických studií (např. Blanchard, 2006) plyne, že přirozená míra nezaměstnanosti (resp. NAIRU) se v zemích Evropské unie trvale zvyšovala a pohybovala se společně s vývojem aktuálních měr nezaměstnanosti. Pro vysvětlení růstu přirozené míry nezaměstnanosti bychom se mohli

164

z několika hysteretických přístupů pokusit použít např. model insider-outsider (viz. Lindbeck, Snower, 1988). Na základě modelu insider-outsider bychom mohli usuzovat, že příčiny dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti souvisí s pozicí silných insiderů, kteří neumožňují vstup na trh práce nezaměstnaným outsiderům, kteří v delším období ztrácejí kvalifikaci i odhodlání pracovat a postupně se stávají nezaměstnatelnými, dalším faktorem působícím stejným směrem může být i výše nákladů na přijetí pracovníků, jejich zaškolení atd. Pokud si položíme otázku, proč byla v minulých letech situace ohledně nezaměstnanosti v České republice či dalších zemích Evropské unie tolik odlišná od jiných vyspělých tržních ekonomik ve světě (např. Spojených států), pak lze vysvětlení vysokých měr nezaměstnanosti hledat, spíše než prostřednictvím modelu insider-outsider (či jiných teoretických přístupů), v odlišných postojích a chování nezaměstnaných osob, viz. např. Bean (1994). Ty jsou pak ovlivněny daným národně-kulturním a sociálním prostředím. Také tyto faktory je nutné zohlednit při hodnocení situace nezaměstnanosti i tvorbě opatření pro snižování počtu (nejen dlouhodobě) nezaměstnaných

v každé zemi.

Kromě samotného

potírání

existující

nezaměstnanosti, jde v delším horizontu o aplikaci preventivních opatření pro udržení hospodářského růstu, vytváření nových pracovních míst, systémů odstraňujících strnulosti a umožňujících větší flexibilitu trhu práce, oslabení odborů, podpora vědy a výzkumu, rozvoj systému vzdělávání, dostatečná informovanost apod. Je

zřejmé,

že

mezi

příčinami

nezaměstnanosti

nalézáme

faktory

strukturální

a institucionální, jakož i hysterezi nezaměstnanosti. Dopady hystereze jsou velmi závažné a se projevují i ve výkonnosti ekonomik Evropské unie. Hysterezní faktory lze sledovat také v České republice, neboť přes postupný pokles celkové nezaměstnanosti (až na současné poměrně přijatelné hodnoty) je problematika dlouhodobé nezaměstnanosti i nadále přetrvávajícím problémem.

165

7 Závěr V práci

jsem

provedl

zhodnocení

poměrně

specifického

vývoje

trhu

práce

a nezaměstnanosti v České republice v kontextu hospodářského vývoje v období let 1993-2006, vč. mezinárodní komparace vybraných charakteristik trhu práce, což napomohlo k nalezení příčin a trendů tohoto vývoje. Patřičnou pozornost jsem věnoval pochopení charakteru analyzovaných dat umožňující vyhodnocení charakteristik trhu práce s pomocí adekvátních kvantitativních metod. Charakteristika výpočetního aparátu nebytného ke zpracování dat může přispět k rozšířenému užívání některých kvantitativních metod a seznamuje s možnostmi využití časových řad, vícerozměrných či dalších metod. Přínosem předložené práce jsou v dalších odstavcích prezentované výsledky provedené analýzy trhu práce v České republice v daném referenčním období zasazené do evropského kontextu

(vývoj

nabídky

a

poptávky na

českém

trhu

práce,

výsledné

změny

v nezaměstnanosti, související strukturální změny, regionální disparity v nezaměstnanosti, demografické a jiné faktory, problematika dlouhodobé nezaměstnanosti, evropské fondy). V rámci provedené regresní a korelační analýzy jsem stanovil vývojové trendy měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v České republice a dalších zemích Evropské unie a otestoval jejich statistickou významnost. Výsledky provedené analýzy jsou v práci prezentovány jak formou tabulek, tak graficky a slovně okomentovány. Přínos představují též výsledky vícerozměrných metod (prezentované dále v této kapitole, či podrobněji v kapitole č.6), které umožňují srovnání zemí dle více charakteristik zároveň a jejich rozdělení do shluků a vymezení pozice České republiky v rámci zemí Evropské unie v různých obdobích. Práce upozorňuje na minulé i současné problémy českého i evropského pracovního trhu, přičemž v práci prezentované zkušenosti z jiných evropských zemí mohou být vhodnou inspirací i pro Českou republiku. V úvodní části práce jsem vymezil různé pohledy na fungování trhu práce v tržní ekonomice a vysvětlil možné příčiny nezaměstnanosti z pohledu několika hlavních směrů soudobé ekonomické teorie. V souladu s cíli práce jsem dále provedl charakteristiku českého trhu práce z pohledu nabídky a poptávky na tomto trhu. Jedná se o zhodnocení vývoje a identifikaci příčin změn v nabídce na trhu práce, která byla ovlivněna demografickým vývojem i sociálním prostředím i vývoje a příčin změn v poptávce na trhu práce, která byla ovlivněna růstovou výkonnosti dané ekonomiky, růstem produktivity práce či počtem volných

166

pracovních míst, přičemž na nabídku i poptávku na trhu práce navíc působily i další strukturální vlivy. Vývoj nabídky na trhu práce v České republice byl významně ovlivněn zásadními demografickými změnami, zejména nástupem silných ročníků narozených koncem sedmdesátých let a později také odchodem dalších silných ročníků do důchodu od roku 2000. Na jejím vývoji se též podílely další sociální a jiné faktory. Současnou nabídku na trhu práce upravují např. také rostoucí počty studentů vysokých škol. Vstup mladých lidí na trh práce je ovlivněn časovým posunem, kdy tyto osoby dále pokračují ve vzdělávání. Dalším faktorem, který hraje svou roli, je dobrovolná neaktivita žen, kdy kromě mateřské dovolené ženy často zůstávají v domácnosti i po jejím uplynutí. Dále se z hlediska nabídky na trhu práce projevuje posun státem stanovené doby odchodu do důchodu nebo dobrovolné odložení odchodu do důchodu. Vysoký počet osob odcházejících do důchodu v devadesátých letech nabídku na trhu práce snížil, posunutí důchodového věku na počátku tohoto tisíciletí ji pak naopak zvýšilo. Můžeme shrnout, že od doby vzniku samostatné České republiky až do roku 1999 nabídka práce rostla, protože v této době přicházely na trh práce silné ročníky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Tento růst nabídky práce oslaboval rostoucí počet vysokoškolsky vzdělaných osob a také dřívější odchody do důchodu, především u žen. Od roku 1999 nabídka práce začala klesat, ale její pokles byl pomalejší než by odpovídalo poklesu osob nově přicházejících na trh práce. Zde se projevily sociální faktory, zejména posunutí důchodového věku. Mezi lety 2001 a 2004 nabídka práce kolísala jen minimálně a až od roku 2004 začala znovu růst. V posledním období začal nabídku na trhu práce ovlivňovat značně rostoucí počet cizinců zaměstnaných v České republice, kteří se na jejím růstu v posledních dvou letech zásadní měrou podílí. Oficiální počty u nás zaměstnaných cizinců se v posledních pěti letech pohybovaly kolem 100 tis. osob, po vstupu do Evropské unie a po otevření našeho pracovního trhu (nejen občanům v rámci Evropské unie) se jejich počet téměř zdvojnásobil. Nabídka práce tak do roku 2006 přibližně dosáhla svoji doposud maximální úroveň z roku 1999. Pokud bychom pohlédli na pracovní migraci českých pracovníků do zemí Evropské unie, lze konstatovat, že tento odliv nebyl v minulých letech příliš výrazný a postupně se ukazuje, že ani úplné otevření trhu práce v Evropské unii, kterého se původní členské země spíše obávaly, nevede k žádnému zásadnímu ohrožení jejich pracovního trhu. Na pracovní migraci v rámci České republiky můžeme usuzovat dle vývoje migrace obyvatelstva obecně. Stěhování za prací mezi jednotlivými regiony stále brání faktory jako např. nefunkční trh

167

s byty, vysoké rozdíly v cenách bydlení mezi jednotlivými regiony, vysoké dopravní náklady i neochota Čechů ke stěhování obecně. Z hlediska poptávky na trhu práce patří mezi podstatné faktory ovlivňující počet pracovních míst růst výkonnosti ekonomiky. Rychlejší růst HDP by se měl projevovat i v pozitivním vývoji zaměstnanosti či poklesem nezaměstnanosti v ekonomice. Pokles nezaměstnanosti ovšem empirická data v České republice zcela nepotvrzují. V České republice nebyla na základě provedené analýzy statisticky prokázána korelace mezi mírami nezaměstnanosti

(mírou

nezaměstnanosti

dlouhodobou,

krátkodobou

i

celkem)

a růstem reálného HDP, kdy všechny otestované indexy korelace bylo možno označit jako statisticky nevýznamné. Dlouhodobá nezaměstnanost je zcela specifickým problémem, který nelze dávat do přímé souvislosti s vývojem reálného HDP, korelace však nebyla prokázána ani pro míru nezaměstnanosti krátkodobou. Pro srovnání jsem se rozhodl analyzovat existenci korelace mezi zvolenými charakteristikami také pro země EU25 a zejména pak pro staré členské země, u kterých má tržní hospodářství delší tradici než v České republice či pro další postkomunistické země střední a východní Evropy, které též prošly transformačním obdobím. Provedení této analýzy pro staré členské země opravdu vedlo k odlišným výsledkům. Byla prokázána očekávaná negativní korelace vývoje přírůstků všech sledovaných měr nezaměstnanosti a růstu reálného HDP, kdy všechny otestované indexy korelace byly statisticky významné na hladině významnosti α = 0,05. Tedy u zemí Evropské unie s delší kontinuitou tržního systému hospodářství je možné označit předpoklad ze začátku odstavce za statisticky ověřený. Pokud uvažujeme vliv změn produktivity práce, ten se projevuje protisměrně, tedy s růstem produktivity práce dochází k poklesu počtu pracovních míst nezbytných pro tvorbu daného HDP. Přestože se počet volných pracovních míst v posledních letech stále zvyšoval (např.

mezi

lety

2004-2006

se

více

než

zdvojnásobil),

přetrvávaly

problémy

s nezaměstnaností z důvodu strukturálního či regionálního nesouladu nabídky a poptávky na trhu práce, které jsou dlouhodobějšího charakteru. Pokud jde o konkrétní vývoj poptávky na trhu práce v České republice, lze uvést, že cca do roku 1996 spolu s růstem HDP rostla, po tomto roce došlo k jejímu prudkému poklesu, který trval až do roku 1999. Mezi lety 1996 a 1999 poklesla celkem o více než 250 tis. osob. Příčinou nebyl jen propad HDP, ale zejména důsledky další fáze transformace, které vedly k růstu efektivity vynakládaných prostředků a poklesu zaměstnanosti zároveň s růstem produktivity práce. Po tomto období byl vývoj již poměrně stabilní a nedocházelo k výraznějšímu úbytku ani přírůstku pracovních míst. Rostl HDP, rostla i produktivita práce a nedocházelo k významným změnám v poptávce na trhu 168

práce. Poté po odrazu od pomyslného dna v roce 2004 začíná počet pracovních míst opět výrazněji růst. Díky nastolenému tempu růstu dosáhla poptávka na trhu práce v roce 2006 znovu své úrovně z roku 1993 a v dalším roce pak ještě dále vzrostla. Dalším sledovaným faktorem s ohledem na trh práce byly změny ve struktuře národního hospodářství, neboť strukturální nezaměstnanost představuje společný problém jak v České republice, tak i v Evropské unii. Pokles zaměstnanosti v průmyslu během transformace české ekonomiky vyvolaný především vývojem v odvětvích těžby, hutnictví, strojírenství a v odvětví spotřebního průmyslu (zejména textilního), měl své nepříznivé dopady v regionech s koncentrací těchto výrob. Ke značnému poklesu zaměstnanosti došlo také v zemědělství, především při jeho transformaci a privatizaci, ale také jako důsledek snižování zemědělské produkce při vyrovnávání její nabídky s poptávkou nebo z důvodu vnějších faktorů. Jen určitý díl osob odcházejících ze zemědělství a průmyslu byl absorbován terciálním sektorem. Při komparaci s rozvinutými zeměmi Západní Evropy existuje v České republice relativně velmi vysoký podíl zaměstnanosti v sektoru sekundárním a nižší podíl v sektoru terciárním38. Přesto právě terciární sektor a tzv. kvartér jsou do budoucna velmi perspektivními sektory. Konkrétně je z hlediska odvětvové struktury národního hospodářství v České republice pozoruhodný vysoký podíl průmyslu (zejm. zpracovatelského) na tvorbě HDP a samozřejmě také na zaměstnanosti. Jeho podíl navíc v posledních letech výrazně rostl. Jedná se zejména o automobilový průmysl a na něj navazující odvětví. V České republice přispělo otevření společného podniku Toyota Peugeot Citroën Automobile (TPCA) v roce 2005 k přechodu obchodní bilance do přebytku a ke vzniku několika tisíc nových pracovních míst. Velkým podílem automobilového průmyslu na celkové produkci se české ekonomice v rámci zemí Evropské unie podobá snad jen ekonomika slovenská. O případných rizicích takového jednostranného zaměření ekonomiky se ještě zmíním. Jak během sledovaného období rostla produktivita práce, docházelo ale spíše k uvolňování pracovní síly, což se začalo měnit až od roku 2005. Podíl služeb roste jen pozvolna a tak nemohl vykompenzovat minulý pokles zaměstnanosti v zemědělství a dalších sektorech. Přes růst HDP a výrazný příliv přímých zahraničních investic v ekonomice v novém tisíciletí po dlouhou dobu nedocházelo k dostatečné tvorbě nových pracovních míst a výraznému snižování nezaměstnanosti. Především zahraniční firmy přicházející do České republiky dosahují často vyšší produktivity práce než firmy domácí a jejich působení nemusí naprosto vždy vést k snížení nezaměstnanosti. Dalším ze strukturálních faktorů může být nižší 38

V České republice činil podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru 39,4 %, v EU15 pouze 27,5 % (rok 2006).

169

podíl sektoru malých a středních podniků v některých odvětvích našeho hospodářství. Ty mají, podobně jako služby, často také nižší produktivitu práce a jejich vyšší podíl na národním hospodářství by pozitivně působil na poptávku na trhu práce. Zlepšující se vývoj poptávky na trhu práce se po roce 2004 pomalu začíná odrážet i na vývoji nezaměstnanosti. Důsledkem změn na trhu práce, tedy dle vývoje nabídky na trhu práce na jedné straně, poptávky na trhu práce na straně druhé a v předchozím textu zmíněných souvisejících faktorů, jsme získali výsledné změny v nezaměstnanosti. Pro shrnutí je možné uvést, několik fází vývoje nezaměstnanosti ve sledovaném období v České republice. Do roku 1996 nezaměstnanost zcela nepatrně klesá. I silné ročníky vstupující v tomto období na trh práce ještě relativně snadno nacházejí práci, transformace dosud není dokončena a produktivita práce je relativně nízká. V roce 1996 dosahuje obecná míra nezaměstnanosti hodnotu 3,9 %. Od tohoto roku do roku 1999 se prudce zvyšuje mezera mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Nabídka na trhu práce pak dále roste, ale poptávka se až do roku 1999 značně snižuje. To se projevuje výrazným nárůstem míry nezaměstnanosti až na maximální hodnoty v letech 1999 a 2000 (8,7 % a 8,8 %). Poté se v dalších letech nezaměstnanost snižuje, což souvisí i s postupným poklesem nabídky na trhu práce, která se následně mezi roky 2001 a 2004 stabilizuje. Poptávka na trhu práce je v tomto období také poměrně stabilní. Od roku 2004 se nabídka na trhu práce zejména díky rostoucímu počtu cizinců zaměstnaných v České republice zvyšuje, poptávka na trhu práce roste ale mnohem výrazněji a míra nezaměstnanosti pozvolna klesá na 7,1 % v roce 2006. Další vývoj nezaměstnanosti bude zajisté ovlivněn i zmíněnými demografickými faktory, které již nyní tlačí na pokles nabídky na trhu práce. Z hlediska poptávky na trhu práce by pokles nezaměstnanosti mohla podpořit podpora malého a středního podnikání (investiční pobídky apod.), růst podílu služeb v národním hospodářství, reformy řešící problematiku trhu práce a nezaměstnanosti a odstraňování regionálních rozdílů. Regionální struktura nezaměstnanosti představuje další významný faktor při studiu nezaměstnanosti. Přibližně od poloviny devadesátých let se začala nezaměstnanost výrazně regionálně diferencovat a v rámci jednotlivých krajů či okresů nadále vykazuje výrazné rozdíly. Strukturální problémy a nízká mobilita pracovníků v rámci České republiky vedly k výrazným regionálním disparitám v nezaměstnanosti. Největší strukturální problémy postihly regiony Severozápad a Moravskoslezsko vzhledem k transformačnímu útlumu těžebního, hutnického, chemického či těžkého strojírenského průmyslu. S nejvyšší nezaměstnaností se potýká kraj Ústecký a Moravskoslezský, nejnižších hodnot míry nezaměstnanosti dosahuje tradičně Praha. Na základě porovnání dat za jednotlivé regiony je zřejmé, že postupné snižování nezaměstnanosti na úrovni celého hospodářství v minulých 170

letech výrazně nepřispívá k odstranění rozdílů mezi těmito regiony. Vyšší míru nezaměstnanosti dosahují ty regiony, které mají vyšší podíly ekonomicky aktivních osob, regiony se špatnou dopravní obslužností (která ztěžuje dojíždění do zaměstnání) a regiony s nižší výkonností měřenou dle vývoje regionálního HDP. Projevují se zde také vlivy přílivu přímých zahraničních investic, investic do infrastruktury apod. Sledování a hodnocení údajů z jednotlivých regionů pomáhá lépe pochopit konkrétní příčiny i důsledky nezaměstnanosti a umožňuje zavedení vhodných opatření. Z tohoto důvodu byla tomuto tématu v práci věnována patřičná pozornost. Jeden ze zdrojů informací o pozici České republiky v Evropské unii tvoří provedené vzájemné

mezinárodní

srovnání

vývoje

vybraných

ukazatelů

zaměstnanosti

a nezaměstnanosti ve členských zemích Evropské unie uskutečněné s pomocí kvantitativních metod ve zvoleném referenčním období, kdy byly vyhodnoceny a prezentovány trendy vývoje za použití metod regresní a korelační analýzy. Pro vzájemnou komparaci vývoje nezaměstnanosti v čase se jako nejvhodnější jevila tzv. obecná míra nezaměstnanosti, zjišťovaná národními statistickými úřady na základě Výběrového šetření pracovních sil (dle doporučení ILO a respektující prováděcí metodiku Eurostatu). Nejprve stručně shrňme její vývoj ve starých členských zemích EU. Během období 12-ti let až do roku 2006 se v zemích EU15 míra nezaměstnanosti snížila v průměru o jednu čtvrtinu až na 7,4 %. Nejnižší hodnoty tohoto ukazatele na konci sledovaného období vykázaly Dánsko, Nizozemí, Irsko, Lucembursko či Spojené království, naopak nejvyšší hodnoty (okolo devíti procent) dosahovaly jen dvě země EU15 -

Francie a Řecko.

O půl procenta za nimi pak zůstalo Německo a Španělsko. Poslední ze jmenovaných zemí ovšem v tomto ohledu vykazuje dlouhodobě silně klesající tendenci. Naopak v Německu měla nezaměstnanost ve sledovaném období spíše charakter rostoucí. Německá nezaměstnanost je silně regionálně diferencovaná a postihuje v nejvyšší míře spolkové země na východě Německa. Kromě transformačních problémů ve východní části země jistou roli může hrát také poměrně štědrý německý sociální systém a jeho možné zneužívání (především u nízkopříjmových skupin obyvatelstva39). Německo a např. také Francie dále řeší podobné problémy s umisťováním přistěhovalců40 na svém trhu práce, které jsou v obou zemích dlouhodobého charakteru.

Např. v České republice činí podíl osob bez vzdělání, se základním vzděláním a vyučených na celkovém počtu nezaměstnaných 72 % (rok 2006). 40 Např. nezaměstnanost cizinců v Německu se pohybuje dlouhodobě okolo 50 %. 39

171

Ze zemí EU15 jedny z nejnižších hodnot nezaměstnanosti a vysoké hodnoty zaměstnanosti vykazují Spojené království, Irsko, příp. Lucembursko. Tyto země nabízejí velmi dobré podmínky pro rozvoj podnikání a příliv zahraničního kapitálu, což s sebou nese další pracovní místa a růst zaměstnanosti. Irsko, které je navíc velmi otevřeno vstupu zahraničního kapitálu se tak během posledních dvaceti let dostalo z pozice jedné z nejchudších zemí západní Evropy do pozice evropského tygra. Nezaměstnanost v Evropské unii vykazuje tedy podstatné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Některé země dosahují dlouhodobě nízkou nezaměstnanost, jiné se naopak trvale potýkají s vyšší mírou nezaměstnanosti, což poukazuje i na výrazné strukturální či institucionální odlišnosti trhů práce jednotlivých zemí. V důsledku dlouhodobého úpadku některých odvětví a regionů, docházelo ke vzniku strukturální nezaměstnanosti a míra nezaměstnanosti se v Evropské unii ve sledovaném období pohybovala na poměrně vysoké úrovni. Přetrvávající strukturální problémy na

evropských trzích

práce usiluje kromě

národních vlád řešit také Komise Evropské unie. Mezi jejími hlavními cíli zde jsou podpora a

rozšíření regionální a sektorové mobility v rámci celé Evropské unie. Ze základních

nástrojů lze zmínit podporování rekvalifikačních programů, usnadnění pracovní migrace, či lepší informovanost pracovníků o aktuální poptávce po práci v různých zemích EU. Tuto strategii uplatňuje po svém vstupu do Evropské unie i Česká republika. Mezi země s vysokou mírou nezaměstnanosti patřily během většiny (či celého) sledovaného období zejména Polsko, Slovensko, Bulharsko, země Pobaltí či Španělsko a Itálie. Propastný rozdíl oproti státům s nízkou nezaměstnaností, jako např. Dánsku, Švédsku a Velké Británii, může být v některých případech důsledkem existence vysoké strukturální nezaměstnanosti, svou roli hrají též nedokonalosti fungování jednotného vnitřního trhu. Osoby hledající práci z postižených regionů se nestěhují do regionů, kde je poptávka po práci vysoká. Důvodem jsou zejména neustále trvající jazykové a informační bariéry. Vysoké procento obyvatel Evropské unie stále neví, kde a jaká práce je poptávána (informační bariéra) nebo neovládá jazyk země, kde by se o zaměstnání mohli ucházet (jazyková bariéra). V rámci Evropské unie migruje za prací přes hranice členských států jen mizivé procento z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva ročně. Tento stav jen podporuje trvalý růst dlouhodobé nezaměstnanosti v některých zemích, např. ve Španělsku či v Itálii. Na druhé straně oblasti dynamického rozvoje (jižní Anglie, Nizozemí) postrádají firmy velké množství kvalifikované pracovní síly. Nedostatečný počet odborníků v určitém oboru může Evropská unie pomáhat řešit pomocí podpory mobility pracovních sil nebo díky řízené imigraci

172

specialistů. V současné době je v Evropské unii stále se prohlubující nedostatek odborníků např. v oblasti IT a e-businessu. Vedle nedostatečného pohybu pracovníků napříč Evropou je dalším velkým problémem z pohledu strukturální nezaměstnanosti v Evropské unii kvalifikační nesoulad nabídky práce s poptávkou. Vysoké i jiné školství musí neustále reagovat na existující požadavky trhu práce, existuje poměrně vysoké procento ekonomicky aktivního obyvatelstva bez vysokoškolského vzdělání. Tlak na zvýšení počtu vysokoškoláků v Evropské unii je zřejmý i v České republice, ale kromě něj je třeba též usilovat o růst kvality vysokého školství a o neustálé přizpůsobování aktuálním požadavkům trhu práce. Dle údajů o nezaměstnanosti podle vzdělání je zřejmé, že existuje silná závislost mezi dosaženým stupněm vzdělání a následnou možností uplatnění se na trhu práce. Nejnižší podíl osob s vysokoškolským vzděláním je v Portugalsku, Španělsku, Itálii a Řecku. Naopak nejvyšší srovnatelný podíl mají vysokoškoláci ve Švédsku, Německu, Rakousku a Velké Británii. Rizikové skupiny na trhu práce tedy zahrnují v zemích Evropské unie především tyto kategorie osob: občané s nízkou kvalifikací, ženy s malými dětmi, občané se zdravotním postižením, občané nad 50 let věku, absolventi škol a mladí lidé bez praxe. Nejrizikovější kategorii představují skupiny osob, u kterých se zároveň objevuje více různých handicapů (např. mladiství s nízkou kvalifikací). Zásadní handicap na trhu práce ale představuje nízké dosažené vzdělání. Nyní stručně shrňme vývoj nezaměstnanosti v České republice a Evropské unii. V České republice byla přibližně až do počátku druhé poloviny 90. let míra nezaměstnanosti velmi nízká. Od počátku transformace až do roku 1997 se pohybovala jen mezi 3 až 4 %. Příčiny srovnatelně velmi nízkých hodnot míry nezaměstnanosti v tomto období lze spatřovat ve specifické, tzv. „české cestě“ privatizace, která vedla k oddálení restrukturalizace ekonomiky a projevovala se dočasně nižší nezaměstnaností, než v jiných transformujících se ekonomikách. Ve stejném období i tehdejší země Evropské unie dosahovaly velmi vysoké hodnoty nezaměstnanosti (v průměru přes 10 %, u některých členských zemí i okolo 20 %). Míra nezaměstnanosti v České republice rostla postupně a na rozdíl od většiny dalších nových členských zemí dosáhla průměru EU15 až v roce 1999. V následujících dvou letech ho poté dočasně i mírně překročila41. Na přelomu tisíciletí se tedy nezaměstnanost v tehdejších zemích Evropské unie výrazněji snižovala, kdežto míra nezaměstnanosti v České republice poměrně značně narostla. To bylo ovlivněno zejména postupující restrukturalizací české Obecná míra nezaměstnanosti se v České republice trvale pohybovala pod průměrem rozšířené EU a s výjimkou let 1999-2001 a 2004 též pod průměrem zemí EU15. 41

173

ekonomiky, která byla urychlena i v důsledku hospodářské deprese v letech 1997-1998, kterou nastartovala tehdejší měnová krize. Co se zaměstnanosti týče, zde byla v příslušné části statisticky vyhodnocena data pocházející ze zdrojů Eurostatu. Ve srovnání s ostatními zeměmi ve střední Evropě byl trh práce v České republice v počátečním období transformace charakterizován nižším poklesem zaměstnanosti. V roce 1997 byla celková zaměstnanost v České republice pouze o 7,6 % nižší než v roce 1989, zatímco např. v Maďarsku pokles celkové zaměstnanosti dosáhl 27,2 %. Pokles zaměstnanosti v naší zemi se převážně týkal odchodu ze zaměstnání u pracujících důchodců, předčasných odchodů do důchodu a poklesu zaměstnanosti žen. Určitá část pracovních sil uvolněných ze sekundárního sektoru byla také absorbována v dříve silně poddimenzovaném terciálním sektoru. Tedy můžeme opět konstatovat, že v důsledku opožděné restrukturalizace podnikové sféry docházelo v České republice na rozdíl od většiny zemí střední a východní Evropy k dramatičtějšímu snížení zaměstnanosti a zvýšení nezaměstnanosti až od roku 1998 (v ostatních zemích střední a východní Evropy nezaměstnanost silně vzrostla již na počátku procesu transformace). Po roce 2000 se míra nezaměstnanosti držela přibližně na hodnotách okolo 8 % a teprve od roku 2006 započal proces jejího snižování, když dosáhla hodnotu 7,1 %. Lze tedy říci, že poměrně uspokojivý hospodářský růst v České republice (s výjimkou deprese v letech 1997-1998) byl provázen zvyšováním či později stagnací míry nezaměstnanosti (až přibližně do roku 2004). Potvrzovalo to skutečnost, že přestože se již začala objevovat rostoucí poptávka po nedostatkové kvalifikované pracovní síle, přetrvával problém regionální a strukturální nezaměstnanosti. V současnosti zůstává míra nezaměstnanosti v České republice ve srovnání s novými členskými zeměmi stále příznivější. Příčin značného rozdílu v míře nezaměstnanosti v České republice a v ostatních nových členských zemích Evropské unie, zejména v zemích střední a východní Evropy, které během sledovaného období také prošly transformací, je více. A to jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky po pracovní síle. Šlo např. o odlišnou odvětvovou strukturu výroby v České republice s relativně nízkým podílem zemědělství, velký potenciál zaměstnanosti ve službách i průmyslu, příliv zahraničních investic do země, rozvoj malých a středních podniků i rychle vznikající podnikatelské klima, levnou a vzdělanou pracovní sílu a její značnou adaptabilitu či umírněné mzdové požadavky zaměstnanců.

174

Dlouhodobější pohled na hospodářské charakteristiky většiny zemí Evropské unie po jejich vstupu do tohoto společenství poukazuje na růst výkonnosti ekonomiky (dle výše hrubého domácího produktu), životní úrovně (rostoucí spotřeba domácností) a pokles nezaměstnanosti a inflace. Můžeme konstatovat, že míry nezaměstnanosti ve většině nových členských zemí, které vstoupily v roce 2004, resp. 2007, skutečně vykázaly po jejich vstupu do Evropské unie pokles, a to často velmi znatelný. V rámci nových členských zemí jednu z nejvyšších měr nezaměstnanosti vykazovalo Slovensko, jehož vývoj byl v tomto ohledu srovnatelný snad pouze s vývojem Polska. Oběma zemím se však podařilo negativní trend v posledních několika letech zvrátit a nezaměstnanost markantně snížit. Slovensko a další nové členské země Evropské unie začaly postupně těžit ze svého vstupu do tohoto uskupení, což se projevuje na výrazném zrychlení hospodářského růstu v těchto státech. Slovensko se stalo velmi atraktivním pro zahraniční investory stejně jako kdysi Irsko, kterému také vstup do Evropské unie velmi pomohl. Slovensko investorům bylo schopno nabídnout fungující systém investičních pobídek, jednoduché a poměrně nízké daně, je zde i kvalifikovaná a levná pracovní síla. Růst atraktivnosti země z pohledu zahraničních investorů napomohl výraznému poklesu nezaměstnanosti v posledních dvou letech sledovaného období a tento započatý trend pokračuje i nadále společně se silnou výkonností slovenské ekonomiky. Na Slovensku docházelo také k omezování sociálních dávek i růstu počtu živnostníků a drobných podnikatelů, kterým byly vytvořeny vhodnější podmínky pro podnikání. Opakuje se tak situace z Irska, které na počátku také zažilo příliv investic do automobilového průmyslu, jak se to nyní děje i v České republice a na Slovensku. Samozřejmě, že situace v nových členských zemích byla podpořena i tím, že se v posledních několika sledovaných letech začalo dařit také ekonomikám původních členských zemí. V eurozóně činil hospodářský růst v roce 2006 v průměru 2,7 %, což byl nejlepší výsledek od roku 2000. Celá Evropská unie pak v roce 2006 vrostla o 3 %. Na trh práce a nezaměstnanost v České republice i Evropské unii má své zřetelné dopady vývoj dalších hospodářských, demografických a jiných charakteristik. Počet obyvatelstva v České republice klesá či stagnuje a populace stárne. Během posledních deseti let se počet obyvatelstva snížil o více než 100 tis. osob na cca 10,2 milionů. Tento doposud klesající trend se sice v současné době pomalu začíná obracet, ale pravděpodobně jen dočasně. Ekonomika České republiky v polovině devadesátých let poměrně výrazně rostla42. Tento růst ale zastavila v roce 1997 recese trvající necelé tři roky. Následný útlum vyplýval 42

v roce 1995 o 5,9 %, v roce 1996 o 4,1 %

175

z nedostatečné produktivity a exportní konkurenceschopnosti, či z navršených strukturálních problémů a ve vzájemné propojenosti s tímto, také z výkyvů v přílivu kapitálu a z nepříznivé vnější i vnitřní rovnováhy. Sledujeme-li hospodářský vývoj po recesi z konce devadesátých let, můžeme konstatovat, že od roku 2000 česká ekonomika dosahovala vzhledem k ekonomikám původních členských zemí Evropské unie nadprůměrný hospodářský růst a poměrně dobře si vedla i ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy. Od roku 2004 se dynamika hospodářského růstu výrazně zvyšovala. Česká ekonomika i v posledních letech výrazně roste a země zažívá vysoký příliv zahraničních investic. Růst HDP se v posledních třech letech pohybuje přes 6 % a hodnota HDP na jednoho obyvatele dle PPS v současnosti již přesáhla 80 % průměru Evropské unie. Ke zlepšení situace na trhu práce v České republice přispívá uvedený silný hospodářský růst, který je doprovázený tvorbou nových pracovních míst, svoji roli má též pasivní a aktivní politika zaměstnanosti, která je ale limitována množstvím pro ni uvolněných prostředků ze státního rozpočtu. Míra zaměstnanosti v České republice se pohybuje kolem průměru Evropské unie (65,3 % v roce 2006). Dochází také k růstu produktivity práce, která v roce 2006 činila 70,7 % průměru EU27. Obecná míra nezaměstnanosti v posledních několika letech klesá, na 7,1 % v roce 2006. V následujícím roce dosáhla dokonce hodnoty 5,3 %, tedy již necelá dvě procenta pod průměrem Evropské unie. Z hlediska pohlaví k nízké míře nezaměstnanosti v České republice přispívá zejména nízká nezaměstnanost mužů. U žen byla ve sledovaném období míra nezaměstnanosti trvale vyšší než u mužů (cca o 3 %). Tak jako Česká republika, i většina dalších členských zemí vykazuje znatelně vyšší míru nezaměstnanosti v kategorii žen než v kategorii mužů. Sledování vývoje trhu práce a nezaměstnanosti v Evropské unii jako celku umožnilo v práci zhodnotit situaci nezaměstnanosti a vysoké rozdíly v mírách nezaměstnanosti v rámci tohoto společenství, popsat tendence a dopady demografického vývoje na trh práce či specifikovat aktuální problémy existující na českém či dalších evropských trzích práce. V závěru můžeme zmínit některé další výsledky vyhodnocení měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti mužů a žen ve členských zemích Evropské unie za použití shlukové analýzy. Výpočet rozděluje jednotky na základě měření jejich "vícerozměrné podobnosti" do homogenních podsouborů. Českou republiku můžeme ve výsledných dendrogramech pro nové členské země nalézt ve společném shluku se Slovinskem a Kyprem - zeměmi, které vykazovaly velmi podobné hodnoty sledovaných charakteristik. Na základě porovnání výsledků shlukové analýzy provedené pro jednotlivé roky lze usuzovat na přibližování míry zaměstnanosti 176

a nezaměstnanosti mezi novými členskými zeměmi Evropské unie. Jak si Česká republika či další nové členské země v tomto ohledu stály vzhledem k zemím EU15 bylo zjištěno vyhodnocením dalších, v práci uvedených dendrogramů. Ty tedy zahrnují jak nové, tak i staré členské země Evropské unie. Zatímco v roce 2000 vytvořily nové členské země, resp. jejich většina, samostatný shluk, tak z výsledků dendrogramu pro rok 2002 je již zřetelné, že se nové členské země částečně zařadily do shluků společně se zeměmi EU15. V rámci nich ovšem opět zformovaly poměrně samostatnou podskupinu, do níž ze zemí EU15 spadají opět pouze Řecko, Španělsko a Itálie. Nejblíže Česká republika v roce 2000 s ohledem na analyzované ukazatele měla k Německu, s nímž poté vytvořila nejužší shluk i v roce 2002. Celkově se míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v nových členských zemích v roce 2002 stále pohybovaly nad průměrem EU15, ale přesto se další nové členské země již zařadily do shluků společně se starými zeměmi. Tedy kromě Polska a Slovenska, které vytvořily zcela samostatný shluk. Na základě vyhodnocení dendrogramu pro rok 2006 lze konstatovat, že již došlo k úplnému „promíchání“ starých a nových členských zemí ve zjištěných shlucích. Pozice České republiky s ohledem na dané ukazatele pak byla dle výsledků tohoto dendrogramu nejblíže Lucembursku, Francii a Belgii. Ze závěrů shlukové analýzy je zřejmé, že mezi novými a starými členskými zeměmi Evropské unie postupně dochází k přibližování měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Nejvýraznější rozdíly v nezaměstnanosti u mužů a žen lze sledovat u většiny zemí jižní Evropy (v Řecku,

Španělsku či Itálii). Mezi země s tradičně nejnižšími rozdíly v míře

nezaměstnanosti mužů a žen patří zejména Skandinávské země (Švédsko, Finsko, Dánsko) a Velká Británie, dále pak země Pobaltí (Litva, Lotyšsko a Estonsko) a Rumunsko. V případě Velké Británie, Irska, zemí Pobaltí a Rumunska byla dokonce míra nezaměstnanosti žen dlouhodobě spíše mírně nižší než v kategorii mužů. Průměrná míra nezaměstnanosti žen v Evropské unii v roce 2006 činila 9 %43, zatímco u mužů o necelá dvě procenta méně. O zajištění rovných příležitostí (nejen z hlediska pohlaví) a vyrovnávání těchto disparit usiluje Evropská unie jako celek i národní vlády jednotlivých členských zemí. Ženy se však na evropských trzích práce stále uplatňují o něco tíže než muži. Přes nepoměr

v mírách

nezaměstnanosti žen a mužů je zřejmý jistý posun i v této oblasti a tempo poklesu nezaměstnanosti žen za sledované období je podstatně rychlejší než v kategorii mužů. Přes mírně pozitivní trend, postupné vyrovnávání rozdílů mezi pohlavími na trzích práce v Evropské unii je dlouhodobého charakteru. Ve Spojených Státech je rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti mužů a žen naprosto zanedbatelný či dokonce nulový (např. v roce 2006).

43

177

V následujícím období bude míra nezaměstnanosti pravděpodobně odrážet tyto důležité vlivy. Hospodářský růst v České republice bude vzhledem k dopadům šířící se finanční krize zpomalovat (dle stávajících predikcí Eurostatu zůstane relativně vyšší zejména v porovnání se zeměmi EU-15), ovšem ekonomika by se mohla dostat i do recese. V současnosti již finanční krize přerůstá v recesi v zemích eurozóny a je otázkou, zda se podaří tento trend zastavit. Pokud ne, lze její silné dopady očekávat i v českém hospodářství během příštího roku či v roce 2010. Současné zpomalování české ekonomiky v závislosti na dalších evropských ekonomikách s sebou nese riziko nárůstu nezaměstnanosti (propouštění v důsledku klesající poptávky po zboží exportně orientovaných podniků i jejich subdodavatelů) nebo minimálně zbrždění jejího poklesu. V delším časovém horizontu (po případném odeznění současné finanční krize a z ní vyplývající recese) lze sice očekávat další postupné snížení míry nezaměstnanosti, na druhé straně problémy strukturální nezaměstnanosti zůstanou aktuální a pravděpodobně se ještě dále zvýší. Směrem k růstu zaměstnanosti by měl působit hlavně hospodářský růst a také rozvoj malého a středního podnikání, vytvářející nová pracovní místa. Co se týče budoucího přílivu zahraničních investic, pokud to budou investice do technologicky náročnějších výrob s vysokou produktivitou práce, bude tím samozřejmě limitován i počet nově vzniklých pracovních míst. V práci

zmíněný

rostoucí

podíl

automobilového

průmyslu

v české

ekonomice

(vč. navazujících odvětví) může též v době recese v zemích západní Evropy představovat rizikový faktor pro českou zaměstnanost i hospodářský růst. Tato odvětví jsou velmi citlivá na známky recese nejen v domácí ekonomice, ale zejména v zemích, kam automobily směřují. Proto tato na evropské poměry vysoká závislost44 může přes dosavadní pozitivní dopady pro nezaměstnanost i hospodářský růst představovat v tomto ohledu značná rizika, a to zejména u starších provozů a továren45. Přes pozitivní trend ve vývoji nezaměstnanosti v České republice v posledních několika letech jmenujme nyní její další možná rizika. I když míra nezaměstnanosti v porovnání s EU-15 i s novými členskými zeměmi není relativně vysoká, problémem může být stav dlouhodobé nezaměstnanosti

či

důsledky případné recese a strukturálních

změn

v hospodářství. Dlouhodobé nezaměstnanosti se v práci věnuje samostatná kapitola, neboť se jedná o závažný problém na mnoha evropských trzích práce včetně České republiky. V rámci 44

Vyšší podíl je ještě na Slovensku. Do problémů s přílišnou závislostí na automobilovém průmyslu se již v minulosti dostala např. Belgie, kterou v 80.letech hromadně opouštěli výrobci automobilů z důvodů docílení nižších výrobních nákladů. 45

178

ní jsem definoval její příčiny i dopady, provedl vymezení skupin obyvatelstva ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností a porovnal její vývoj v České republice i Evropské unii, včetně návrhu možných řešení. Přestože nezaměstnanost v České republice klesá, stále zůstává příliš mnoho lidí nezaměstnaných déle než rok. Z 340 tisíc nezaměstnaných v roce 2006 je to 185 tisíc, tedy přes polovinu. Problémem je zejména dlouhodobá nezaměstnanost absolventů a osob v předdůchodovém věku a také regionální rozdíly, které by se ale měly v budoucnu snižovat. Z hlediska vzdělání jsou pak dlouhodobou nezaměstnaností nejvíce ohroženy skupiny osob se střední školou bez maturity či se základním vzděláním. Zmíněné skupiny lidí jsou považovány za rizikové, protože hledání a případný návrat do práce jsou pro ně velice náročné. Významnou roli pro zlepšení situace na trhu práce hraje též podpora podnikání. Zejména neustále zmiňované malé a střední podnikání si zasluhuje vyšší pozornost, kdy vytváření vhodných podmínek pro malé a střední podniky umožní zvyšování počtu pracovních míst. Snaha v této oblasti by měla směřovat k odstraňování administrativních a jiných překážek, které malé a střední podnikání komplikují a finančně i časově zatěžují. (zrychlení zápisu do obchodního rejstříku, zrychlení konkurzního řízení, práce soudů, výše daní z příjmu apod.) Některé zmíněné kroky se nyní již postupně naplňují. Také systém vzdělávání se musí přizpůsobit současným potřebám a požadavkům trhu práce. Česká republika je zemí středoškoláků, většina osob má ukončeno středoškolské vzdělání, ale podíl vysokoškoláků je stále ve srovnání s průměrem Evropské unie poměrně nízký. U nezaměstnanosti přitom platí vztah: čím vyšší dosažené vzdělání, tím nižší míra nezaměstnanosti. Předcházet nezaměstnanosti lze díky odpovídající přípravě studentů na budoucí povolání, podpoře zatím zanedbávaného celoživotního vzdělávání a zvyšování kvalifikace zaměstnanců v průběhu pracovního procesu. Nedostatečné je též jazykové vybavení, znalost informačních a komunikačních technologií především u pracovníků středního a vyššího věku. Důležitá, a přesto opomíjená, je vzájemná spolupráce podniků, škol, univerzit, výzkumných pracovišť. Hodnota výdajů na výzkum a vývoj je v České republice ve srovnání s průměrem Evropské unie v současnosti stále velmi nízká a činí jen 1,4 procenta HDP, země čelí „úniku mozků“ v některých vysoce kvalifikovaných profesích. V práci

byly

identifikovány

některé

příčiny

sledovaného

vývoje

trhu

práce

a nezaměstnanosti v České republice. Z výsledků je zřejmé, že se jedná o složité procesy, které na vývoj nezaměstnanosti a celého trhu práce působí a pokusy o jejich vysvětlení či řešení této problematiky nemusí vždy vést ke zcela jednoznačným závěrům. Tento vývoj byl

179

významně ovlivněn demografickými změnami, změnami ve struktuře národního hospodářství i rostoucím počtem cizinců na trhu práce. Růst HDP a silný příliv zahraničních investic nedokázal v minulosti

v ekonomice vytvářet dostatečný počet nových pracovních míst

a přispívat k výraznému snižování nezaměstnanosti. Jedním ze strukturálních faktorů je také nižší podíl sektoru malých a středních podniků v některých odvětvích. Od roku 2004 se začíná zlepšovat vývoj poptávky na trhu práce a to se postupně začalo odrážet i na vývoji nezaměstnanosti. Zvrácení dlouhodobě nepříznivého trendu ve vývoji nezaměstnanosti souvisí s oživením ekonomiky, realizací aktivní politiky zaměstnanosti i odchodů do předčasného důchodu. Přes dosavadní pozitivní vývoj nezaměstnanosti v České republice zůstávají i nadále problematickými otázky dlouhodobé nezaměstnanosti, její regionální diferenciace, rovného přístupu k oběma pohlavím, otázky přístupu na trh práce u handicapovaných skupin, příslušníků národnostních menšin a osob s nízkou či žádnou kvalifikací. Podpora tvorby nových pracovních míst, která je jednou z priorit členských zemí Evropské unie, se neobejde bez utužení partnerských vztahů mezi jednotlivými členskými státy, spolupráce místních a regionálních úřadů, sociálních institucí, ale také vlastní aktivity občanů samotných. Je též třeba všemožně podporovat společnost založenou na znalostech, podpořit klíčové oblasti výzkumu a vývoje, neboť největší investici, kterou může země učinit, představuje investice do lidí.

180

8 Literatura Abrhám, J.: Komparace ekonomické základny států přistupujících k Evropské unii. Současná Evropa a Česká republika. 2003, č.l. Praha: VŠE, 2003. ISSN 1211-4073. Aczel, A.: Complete Business Statistics. Boston: Irwin, 1989.1056s. ISBN 0-256-05716-8. Akerlof, G. A.; Yellen, J. L.: A Near-Rational Model of the Business Cycle with Wage and Price Inertia. The Quarterly Journal of Economics, vol. C –Suplement, 1985. s. 823-838. Akerlof, G. A. a kol.: Explorations in Pragmatic Economics. 1. vydání. Oxford: Oxford University Press, 2005. 518 s. ISBN 0-19-925391-9. Artis, M.; Nixson F.: The Economics of the European Union. Oxford: Oxford University Press, 2005. 426 s. ISBN 0-19-877640-3. Baštýř, I. a kol.: Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 334 s. ISBN 80-210-3722-9. Berka, O.; Scherrerová, D.: Možnosti a perspektivy spolupráce absolventů středních škol s potenciálními zaměstnavateli před vstupem na vysokou školu. Vstup do Evropské unie a očekávané změny na trhu práce. Sborník textů. 6 s. Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, Praha 2003. ISBN 80-86728-05-6. Blanchard O. J.,; Summers, L.: Hysteresis and the European Unemployment Problem. NBER Macroeconomic Annual, vol. 1.Cambridge: MIT Press, 1986. s 15-90. ISBN 0-262-06105-8. Blanchard, O. J.: European Unemployment: the Evolution of Facts and Ideas. Economic Policy, January, CEPR, 2006. s. 5-59. Boháčková, I.; Svatošová, L.: Některé přístupy k řešení nezaměstnanosti. Sborník prací z konference „Agrární perspektivy VIII. s. 371-374. Praha 1999. ISBN 80-213-0563-0. Buchtová, B.: Nezaměstnanost je jako nevyléčitelná nemoc. Psychologie dnes : časopis pro moderní psychologii, Praha 1999, roč. 5, č. 5, s. 8-11, ISSN 1211-5886. Buchtová, B.: Nezaměstnanost : psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing, 2002. 236 s. ISBN 80−247−9006−8. Burda, V. a kol.: Lidské zdroje v České republice 2003. Praha: Národní vzdělávací fond, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. 239 s. ISBN 80-86728-06-4. Burda, M.C.; Wyplosz, C.: Macroeconomics. 3. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2003. 572 s. ISBN 0198776500. Cazes, S.; Nešporová, A.: Transformace trhů práce střední a východní Evropy : pružnost trhu a ochrana pracovníka. Praha: JAN, 2003. 150 s. ISBN 80-86552-78-0. Cihelková, E. a kol.: Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. Praha: Oeconomica, 2004. 258 s. ISBN 80-245-0687-4. Dirschedl, P.; Ostermann, R.: Computational Statistics. Heidelberg: Physica-Verlag, 2001. 1994 s. ISBN 3-7908-0813-X. Dow, S.C.: Macroeconomic Thought. A Methodological Approach. Oxford: Oxford University Press. 1985. 295s. ISBN 0-631-14084-0. Dufek, J.: Analýza současného vývoje nezaměstnanosti v okresech Jihomoravského kraje. Acta univ. Agric. et Silvic. Mendel. Brun., Brno 2002, roč. L, č. 2, str. 77-86, ISSN 1211-8516.

181

Dufek, J.: Analýza vývoje regionální nezaměstnanosti v České republice. Acta univ. Agric. et Silvic. Mendel. Brun. roč. LI, č. 6, str. 35-45. Brno 2003. ISSN 1211-8516. Dufek, J.: Development of Regional Unemployment Characteristics in the Czech Republic. Agricultural Economics Zemědělská ekonomika. roč. 49, č. 12, s. 571-578. Brno 2003. ISSN 0139-570X. Dufek, J.: Nezaměstnanost v sociálně demografických souvislostech. Sborník z mezinárodní konference „Česká ekonomika 200, očekávání-skutečnost-perspektivy“. s. 640-649. Karviná 2000. ISBN 80-7248-059-6. Dufek, J.: Statistická analýza nezaměstnanosti v České republice. Zborník príspevkov z II. Slovenskej štatistickej konferencie „Štatistické metódy v praxi“. s. 43-47. Nitra 2002. ISBN 80-88946-19-0. Dufek, J.: Vztah vybraných ukazatelů k míře nezaměstnanosti. Zborník vedeckých prác z konference „Kvantitatívne metódy v ekonómii“. s. 32-37. Nitra 2004. ISBN 80-88946-40-9. Felderer, B.; Homburg, S.: Makroekonomika a nová makroekonomika. Bratislava: Elita 1995. ISBN 80-85323-87-7. Festová, J.; Vojtěch, J.: Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním : uplatnění absolventů středních škol ve sféře práce. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2002. 54 s. ISBN 80−85118−73−4. Friedman, M.: The Role of Monetary Policy. American Economic Review 58. March, 1968. s. 1-17. Gowland, D. H. a kol: Understanding Macroeconomics. Worchester: Billing and Sons. 1990. 250 s. ISBN 1-85278-326-5. Grauwe, P. D.: Economics of monetary union. Oxford: Oxford University Press, 2005. 282 s. ISBN 0-19-927700-1. Greenaway D. a kol.: A Guide to Modern Economics. London: Routledge. 1996. 610 s. ISBN 0-415-14428-0. Griliches, Z. a kol.: Handbook of Econometrics. Amsterdam: North-Holland, 1992. 2107 s. ISBN 0-444-86188-2. Helísek, M.. Makroekonomie. Základní kurs. 1. vyd. Slaný: Melandrium, 2000. 320 s. ISBN 80-86175-10-3. Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Unitisk, 1999. Hindls, R.; Hronová, S.; Seger, J. Statistika pro ekonomy. Praha: Professional publishing, 2003. 417 s. ISBN 80-86419-34-7. Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. 544 s. ISBN 80-7179-238-1. Holman, R. Ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. 714 s. ISBN 80-7179-681-6 Horáková, M: Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994-2004. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2005. 35s. ISBN 80-239-5941-7. Horáková, M.: Trendy ve vývoji mezinárodních pracovních migrací v České republice. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002. 55 s. ISBN 80−238−9828−0.

182

Horáková,M.: Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech 1995-2004. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. 74 s. ISBN 80-239-4278-6. Horáková, M. a kol.: Zjištění možností kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce České republiky. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002. 36 s. ISBN 80−238−9829−0 Horáčková, D.; Ryška, R.: Nezaměstnaní absolventi škol. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1999. 17 s. ISBN 80-238-4675-2. Hudečková, J.: Ekonomická aktivita a vývoj nezaměstnanosti obyvatelstva Jihomoravského kraje. Zborník vedeckých prác z konference „Kvantitatívne metódy v ekonómii“. s. 65-71. Nitra 2004. ISBN 80-88946-40-9. Hušek, R.: Základy ekonometrické analýzy II : Speciální postupy a techniky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. 265 s. ISBN 80-7079-441-0. Jajuga, K. a kol.: Classification, Clustering and Data Analysis: Recent Advances and Application. Berlin: Springer, 2002. 492 s. ISBN 3-540-43691-X. Jírová, H.: Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: VŠE, 1999. 95 s. ISBN 80-7079-635-9. Jonáš, J.: Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Praha: Management Press, 1997. 207 s. ISBN: 80-85943-22-0. Kadeřábková, A.: Strukturální změny české ekonomiky v období transformace. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2004. 154 s. ISBN 80-86729-10-9. Kadeřábková, A. a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005. Praha: Linde, 2005. 164 s. ISBN 80-86131-64-5. Kadeřábková, A. a kol.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost III. Praha: Linde, 2007. 384 s. ISBN 978-80-86131-71-9. Kadeřábková, A. a kol.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU. Praha: Linde, 2003. 329 s. ISBN 80-86131-35-1. Kadeřábková, A.; Žák, M.: Význam politicko-ekonomických faktorů v období transformace. Politická ekonomie, 2002, č. 5, s. 611-646. Kadlec, M. a kol.: Co potřebují absolventi škol pro uplatnění na trhu práce. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2000. 69 s. ISBN 80-211-0363-9. Kaldor, N.: The Irrelevance of Equilibrium Economics. Economic Journal, Vol. 82, Dec. 1972. s. 1237-1255. Karpová, E.: Hospodářský vývoj Rakouska, Švédska a Finska po vstupu do Evropské unie. Praha: VŠE, 2006. 220 s. ISBN 80-245-1072-3. Karpová, E.: Rámcové srovnání vývoje ekonomik střední a východní Evropy s Rakouskem, Švédskem, Finskem a Řeckem. Současná Evropa a Česká republika, 2003, č. 1. Praha: VŠE, 2003. ISSN l2l1-4073. Keynes, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. 388 s. Klaus, V.: První desetiletí transformace české ekonomiky. Politická ekonomie, 1999, č. 6, s. 723-732.

183

Klíma, J.; Maca,E.: The development of unemployment under conditions of an economic transformation in the Czech Republic. Acta univ. Agric. Et silvic. Mendel. Brun., 2002, L, No. 2, s. 53-64, ISSN 1211-8516. Klíma, J.; Palát M.: Rates of employment and unemployment in the EU and the associated countries of EU. Agri. Economics. 50,2004 (7): s. 285–292. ISSN 0139-570X. Kochan, J; Volenec,O.: Komparace zemí světa podle vybraných ukazatelů. Praha: Oeconomica, 2004. 51 s. ISBN 80-245-0819-2. Kolektiv autorů: Analysis of macroeconomic development in the CR in 2003 - in light of long-term development. Praha: Český statistický úřad, 2004. 32 s. ISBN 80-250-0821-5. Kolektiv autorů: Ekonomická aktivita obyvatelstva. Praha: Český statistický úřad, 2004. 72s. ISBN 80-250-0767-7. Kolektiv autorů: Cizinci v České republice 2002. Praha: Český statistický úřad, 2002. ISBN 80−7223−761−6. Kolektiv autorů: Sociální a ekonomické dopady integrace České republiky do Evropské unie: (nové příležitosti, možná rizika). Praha: VŠE, 2001. 190 s. ISBN. 80-245-0197-X. Kolibová, H.; Kubicová, A.: Trh práce a politika zaměstnanosti. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2005. 233 s. ISBN 80-7248-321-8. Kotýnková, M.: Dlouhodobá nezaměstnanost a koncept flexicurity. Národní pojištění, 2007, roč. 38, č. 12, s. 20–22. ISSN 0323-2395. Korunková, M.; Němec, O.: Lidské zdroje na trhu práce: Vývoj a tendence v souvislosti se vstupem České republiky do EU. Praha: Professional Publishing, 2003. 199 s. ISBN 8086419-48-7. Kováčová,E. a kol.: Czech experience of economic transition and EU accession processes. Praha: Professional Publishing, 2005. 140 s. ISBN 80-86419-85-1. Krause, D. a kol: Stav a struktura zaměstnanosti a vývojové tendence (v poptávce po práci) : komparativní srovnání stavu, struktury a trendů zaměstnanosti ČR a EU. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. 58s. ISBN 80-239-4924-1. Krebs, V. a kol.: Sociální politika. 4.vydání. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-80-7357276-1. Kubicová, A.: Poradenství pro nezaměstnané jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti. Vstup do Evropské unie a očekávané změny na trhu práce. Sborník textů. 7 s. Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, Praha 2003. ISBN 80-8672805-6. Kydland, F. E.; Prescott, E. C.: Time to Build and Aggregate Fluctuations. Econometrica, 50, November 1982. s. 1345-1370. Layard, R. a kol.: Unemployment: Macroeconomic Performance and the Labour Market. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press. 2005. 640 s. ISBN 978-0198284345. Leiblová, Z.: Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. Olomouc: ANAG, 2005. 223 s. ISBN 80-7263-277-9. Leitmanová, I.: Trh práce EU a ČR : stav a vývoj. České Budějovice: Datapartner, 1999. 168 s. ISBN 80-902696-0-5.

184

Lindbeck, A.; Snower, D.: The Insider-Outsider Theory of Employment and Unemployment, Cambridge: MIT Press, 1988. ISBN 0-262-62074-1. Lindbeck, A.: Macroeconomic Theory and the Labour Market. European Economic Review. vol. 36(2-3), April 1992. s. 209-235. Lindbeck, A.: Unemployment and Macroeconomics. 2. vyd. Cambridge: MIT Press, 1994. 201 s. ISBN 9789780262129. Linhart, Z.: Stárnutí a politika zaměstnanosti : Česká republika. Praha: JAN, 2004. 101 s. ISBN 80-86552-97-7. Lucas, R.: Some International Evidence on Output-Inflation Tradeoffs. The American Economic Review, Vol. 63, No. 3, June 1973. s. 326-334. Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 768 s. ISBN 807169-891-1. Mankiw, N. G.: Macroeconomics. New York: Worth Publishers, 1992. 608 s. ISBN 0716762137. Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 0−86429−08−3. Mason, R.; Lind, D.: Statistical Techniques in Business and Economics. Boston: Irwin, 1990. 910 s. ISBN 0-256-07696-0. Matějů, P.: Trh a vzdělání nemusejí jít proti sobě; Vzdělání a trh. Sborník textů. 9 s. Liberální institut, Praha 2003. ISBN 80-86389-31-6. Matějů, P a kol.: Zpráva o vývoji české společnosti. Praha: Academia, 1998. 364 s. ISBN 80-200-0765-2. McConnel a kol.: Contemporary Labour Economics. 5.vyd. Boston: Irwin/McGaw-Hill, 1999. ISBN 9780072978605. Mechírová, A.; Stehlíková,B.: Analýza vývoja nezamestnanosti v Slovenskej republike. Zborník vedeckých prác Medzinárodné vedecké dni. S. 690-695. Nitra 2001. ISBN 80-7137868-2. Minařík, B.: Statistika III. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1996. 154 s. ISBN 80-7157-189-X. Minford, P.; Peel D.: Advanced Macroeconomics. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2002. 548 s. ISBN 1-84376-090-8. Nachtigal, V.; Tomšík, V.: Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii. Praha: Linde, 2002. 231 s. ISBN 80-7201-361-0. Němec, D.; Moravanský, D. Model mzdového vyjednávání a hystereze nezaměstnanosti v ČR. In Česká ekonomika v procesu globalizace: Kvantitativní metody a modely v ekonomii (sborník textů), MU Brno, 2005. s. 68-74. Němec, D.: Hystereze nezaměstnanosti v ČR – obecný makroekonomický pohled. MendelNet 2004. Sborník abstraktů z konference studentů doktorského studia. 7 s. MZLU v Brně, Brno 2004. ISBN 80-7302-088-2. Němec, D.: Hysteresis in Unemployment: The Case of the Czech Republic. In IMEA 2005. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2005. od s. 42abstrakt, 6 s. ISBN 80-7083-929-7.

185

Nickell, S.: Unemployment and labour market rigidities: Europe versus North America. Journal of Economic Perspectives, 11(3), Summer 1997. s. 55–74. Nickell, S.; Nunziata, L.; Ochel, W.: Unemployment in the OECD since the 1960s: What do we know?, Economic Journal, 115, January 2005, s. 1–27. Nováková, J.: Rovná práva a příležitosti pro ženy a muže v Evropské unii. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2002. 22 s. ISBN 80−86552−12−8. North, D. C.: Vývoj ekonomické výkonnosti v čase. Politická ekonomie, 1994, č. 4, s. 441450. Palát, M.: Vývoj hrubého domácího produktu České republiky a vybraných zemí EU. MendelNet 2003. Sborník abstraktů z konference studentů doktorského studia. 7 s. MZLU v Brně, Brno 2003. ISBN 80-7157-719-7. Palát, M.: Vývoj míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti ve vybraných zemí EU. MendelNet 2004. Sborník abstraktů z konference studentů doktorského studia. 7 s. MZLU v Brně, Brno 2004. ISBN 80-7302-088-2. Palát, M.; Palát. M.: Podíl žen na vývoji zaměstnanosti a nezaměstnanosti v EU. Zborník vedeckých prác z konference „Kvantitatívne metódy v ekonómii“. s. 156-163. Nitra 2004. ISBN 80-88946-40-9. Phillips, A.W. H.: The Relation between Unemployment and the Rate of Change of Money Wage Rates in the United Kingdom, 1861-1957. Economica, November 1958. s. 283-299. Pissarides, C. A.: Policy Influences on Unemployment : The European Experience. Scottish Journal of Political Economy, Vol. 46, No. 4, Sept. 1999, s. 389-418. Salvatore, D.: Microeconomics : Theory and Applications. 4. vydání. New York: Oxford University Press. 2003. ISBN 019513995X. Seger J. a kol.: Statistika v hospodářství. Praha: ECT Publishing, 1998. s. 636. ISBN 80-86006-56-5. Shackle, G.: Uncertainty in Economics and Other Reflections, Econometrica, Vol. 25, No. 4 Oct. 1957, s. 618-619. Schiller, B.R.: Makroekonomie dnes, 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. s. 412. ISBN 80251-0169-X. Sirovátka, T., Mareš P.: Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2003. ISBN 80-210-3048-8. Sirovátka, T.; Řezníček, I.: Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1995. ISBN 80-210-1246-3. Sirovátka, T.; Řezníček, I.: Dlouhodobá nezaměstnanost a chudoba v ČR. In O chudobě v České a Slovenské republice. Brno : Masarykova univerzita Brno, 1995. ISBN 80-210-12455, s. 68-81. Sirůček, P. a kol: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie : Vývoj – současnost – výhledy. 1. vyd. Slaný: Melandrium, 2007. 512 s. ISBN 978-80-86175-03-4. Slaný, M.: Růst NAIRU a nezaměstnanosti v Evropě: Vybrané konsekvence. Národohospodářský obzor, vol. 8, no. 1 -2, 2008. s. 64-76. ISSN 1213-2446. Sojka, M. a kol. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Karolinum, 1999. 300 s. ISBN 80-7184991-X.

186

Sojka, M.; Klíma, J.: Problematika nezaměstnanosti ve světle soudobých ekonomických teorií. Může pomoci při vysvětlení vývoje nezaměstnanosti v České republice hypotéza hystereze? Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Firma a konkurenční prostředí, PEF MZLU Brno březen 2003, s. 108-114. ISBN 80-7157-695-6. Soukup, J. a kol: Makroekonomie : moderní přístup. Praha: Management press. 2007. 516 s. ISBN 978-80-7561-174-4. Srholec, M.: Přímé zahraniční investice v České republice : Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. 171 s. ISBN 80-86131-52-1. Šaroch, S. a kol: Ekonomika České republiky v novém prostoru Evropské unie. Praha: G plus G, 2004. 181 s. ISBN 80-86103-75-7. Šimek, M.: Trh práce. Ostrava: Vysoká škola podnikání, 2005. 74 s. ISBN 80-86764-26-5. Šrein, Z.: Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie. Praha:Vysoká škola ekonomická, 2002. 369 s. ISBN 80-7079-946-3. Tomšík, V.: Proces ekonomické transformace v zemích střední a východní Evropy. l. část. Studie 8/1999. Praha: VŠE Praha, 1999. 100 s. ISBN 80-7079-898-X. Tomšík, V.: Problémy vývoje české ekonomiky v období 1993-1997 (I. a II. část). Finance a úvěr, 1999, ročník 49, č. 3 a 4. str. 157-167 a 202-211, ISSN: 0015-1920. Tooley, J.: Vzdělání bez státu: Historie a současnost. Vzdělání a trh. Sborník textů. 3 s. Liberální institut, Praha 2003. ISBN 80-86389-31-6. Turner, D. a kol.: Estimating the Structural Rate of Unemployment for the OECD Countries. OECD Economic Studies, No. 33. 2001/II, 2001. s. 172-211. Varadzin, F.; Březinová, O.: Hledání ve světě ekonomie (věda, metodologie, ekonomie). Praha : Professional Publishing, 2003. 306 s. ISBN 80-86419-56-8. Vavrečková, J.: Sledování migračního pohybu českých občanů do států EU-15 s důrazem na země s otevřeným trhem práce pro české občany. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006. 34 s. ISBN 80-87007-46-8. Vošta, M.: Přistupující státy Evropské unie: regionální diferenciace. Ekonomický časopis, 2004, č. 4. Bratislava: SAV, 2004. ISSN 0013-3035. Vošta, M.: Regionální diferenciace Maďarska. Současná Evropa a Česká republika, 2002, č. 1, Praha: VŠE. ISSN 1211-4073. Vošta, M.: Regionální disparity Slovenska před vstupem do EU. Současná Evropa a Česká republika, 2003, č. l. Praha: VŠE. ISSN 1211-4073. Vošta, M.: Regionální disparity Slovinska před vstupem do EU. Současná Evropa a Česká republika, 2003, č. 1. Praha: VSE. ISSN 1211-4073. Winkler, J.; Žižlavský, M.: Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti. Brno: Masarykova univerzita; Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí MPSV ČR, 2004. 241 s. ISBN 80-210-3565-X. Yellen, J. L.: Effficiency - Wage models of unemployment. American Economic Review 74, March 1984. s. 200-205. Žídek, L.: Česká ekonomika v 90. letech. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 105 s. ISBN 80-210-3551-X.

187

Internetové odkazy: ČNB: Česká národní banka [online]. Dostupný z: < http://www.cnb.cz>. ČSÚ: Český statistický úřad České Republiky [online]. Dostupný z: < http://www.czso.cz>. ČSÚ: Aktuální informace a analýzy [online]. Dostupný z: < http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/aktualniinformace>. ČSÚ: Ekonomická aktivita obyvatelstva [online]. Dostupný z: . ČSÚ: Statistické klasifikace a číselníky [online]. Dostupný z: . ČSÚ: Statistické ročenky České republiky [online]. Dostupný z: < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky>. ČSÚ: Trh práce v České republice za roky 1993−2001 [online]. Dostupný z: . ČSÚ: Trh práce za roky 1993-2004 [online]. Dostupný z: . ČSÚ: Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS [online]. Dostupný z: . EQUAL: Tackling discrimination and inequalities in the labour market : community initiative EQUAL in the Czech Republic. [online]. Dostupný z: . ESF: Evropský sociální fond [online]. Dostupný z: < http://www.esfcr.cz>. Euroskop: internetový portál [online]. Dostupný z: . Eurostat: European Statistics [online]. Dostupný z: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal>. Evropská unie - základní informace [online]. Dostupný z: . Evropská unie - rozšiřování [online]. Dostupný z: . Festová, J.; Vojtěch, J.: Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2006. Praha: NÚOV 2006. Dostupný z: < http://www.nuov.cz/public/File/periodika_a_publikace/NZabspub06.pdf>. ILO: International Labour Organization [online]. Dostupný z: . Jurajda, Š.: Jak číst platové rozdíly [online]. 2008. Dostupný z: . Kalousková, P. a kol: Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů pro vstup na trh práce – 2004. Praha: NÚOV 2004. Dostupný z: . Konůpková, L. a kol.: Dlouhodobá nezaměstnanost a hystereze na trhu práce. 2007. Dostupný z: . MFČR: Ministerstvo financí České republiky [online]. Dostupný z: < http://www.mfcr.cz >. MMF: Mezinárodní měnový fond [online]. Dostupný z: . 188

MPO: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky [online]. Dostupný z: . MPSV: Ministerstvo práce a sociálních věcí České Republiky [online]. Dostupný z: . NUOV: Národní ústav odborného vzdělání [online]. Dostupný z: < http://www.nuov.cz/ >. OECD: Main Economic Indicators OECD [online]. Dostupný z: . ŠÚ SR: Štatistický úrad Slovenskej republiky [online]. Dostupný z: . Úlovcová, H. a kol.: Sociální aspekty dlouhodobé nezaměstnanosti mladých lidí s nízkou úrovní vzdělání. Praha: NÚOV 2006. Dostupný z: . Internetové strany Evropské komise: EC: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: < http://ec.europa.eu >. Generální ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Růst a pracovní místa: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Sociální agenda: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Progress: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Zaměstnanost: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Sociální začleňování: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Pracovní podmínky: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Antidiskriminace a rozmanitost: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Rovnost mužů a žen: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Evropský sociální fond: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: . Granty, fondy a programy Evropské unie: internetová strana Evropské komise [online]. Dostupný z: .

189

9 Seznam grafů a tabulek Obr. 5.1: Vývoj počtu nezaměstnaných osob v České republice dle ILO (VŠPS), v tis. osob Obr. 5.2: Vývoj věkových kategorií osob 20-24 let a 60-64 let v České republice v letech 1993-2006 Obr. 5.3: Vývoj nabídky práce a poptávky po práci v České republice v letech 1993-2006 v tis. osob Obr. 5.4: Porovnání hodnot obecné míry nezaměstnanosti nezaměstnanosti v České republice v % v letech 1993 – 2006

a

míry registrované

Obr. 5.5: Stav míry registrované nezaměstnanosti v České republice k 31. 12. 2006 dle okresů a krajů Obr. 5.6: Počet uchazečů o zaměstnání na jedno volné pracovní místo v České republice dle jednotlivých okresů v roce 2006 Obr. 5.7: Vzdělanostní struktura obyvatelstva České republiky ve věku od 15-ti let pro roky 1993, 2000 a 2006 (v%) Obr. 5.8: Celoživotní vzdělávání v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr. 5.9: Podíl nezaměstnaných osob podle vzdělání na celkovém počtu nezaměstnaných v České republice v letech 1993-2002 Obr. 5.10: Současný vývoj nezaměstnanosti a zaměstnanosti v České republice (v tis. osob) Obr. 5.11: Podíl osob ve věku přes 50 let na celkovém počtu nezaměstnaných v České republice v roce 2006 Obr. 5.12: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a míry dlouhodobé nezaměstnanosti v % v České republice v letech 1993-2006 Obr. 5.13: Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti v České republice v roce 2006 Obr. 5.14: Rozdělení regionů Evropské unie dle výše HDP na osobu v roce 2006 Obr. 5.15: Rozdělení regionů České republiky dle výše HDP na osobu v roce 2006 Obr. 6.1: Míry zaměstnanosti mužů v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.2: Míry zaměstnanosti žen v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.3: Míry zaměstnanosti celkem v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.4: Míry nezaměstnanosti mužů v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 Obr. 6.5: Míry nezaměstnanosti žen v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 Obr. 6.6: Míry nezaměstnanosti celkem v nových členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006

190

Obr. 6.7: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v České republice v letech 1998-2006 Obr. 6.8: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Maďarsku v letech 1996-2006 Obr. 6.9: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Polsku v letech 1997-2006 Obr. 6.10: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem na Slovensku v letech 1998-2006 Obr. 6.11: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Slovinsku v letech 1996-2006 Obr. 6.12: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Bulharsku v letech 2000-2006 Obr. 6.13: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rumunsku v letech 1997-2006 Obr. 6.14: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v České republice v letech 1998-2006 Obr. 6.15: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Maďarsku v letech 1996-2006 Obr. 6.16: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Litvě v letech 1998-2006 Obr. 6.17: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Polsku v letech 1997-2006 Obr. 6.18: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem na Slovensku v letech 1998-2006 Obr. 6.19: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Slovinsku v letech 1996-2006 Obr. 6.20: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Bulharsku v letech 2000-2006 Obr. 6.21: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rumunsku v letech 1997-2006 Obr. 6.22: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen v následujících členských zemích Evropské unie (rok 2000) : 1 – Česká republika, 2 – Kypr, 3 – Estonsko, 4 –Maďarsko, 5 – Litva, 6 – Lotyšsko, 7 – Malta, 8 – Polsko, 9 – Slovensko, 10 – Slovinsko Obr. 6.23: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen v následujících členských zemích Evropské unie (rok 2006) : 1 – Česká republika, 2 – Kypr, 3 – Estonsko, 4 –Maďarsko, 5 – Litva, 6 – Lotyšsko, 7 – Malta, 8 – Polsko, 9 – Slovensko, 10 – Slovinsko Obr. 6.24: Míry zaměstnanosti mužů ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.25: Míry zaměstnanosti žen ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.26: Míry zaměstnanosti celkem ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1993-2006 Obr. 6.27: Míry nezaměstnanosti mužů ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 Obr. 6.28: Míry nezaměstnanosti žen ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 Obr. 6.29: Míry nezaměstnanosti celkem ve starých členských zemích Evropské unie v referenčním období 1994-2006 Obr. 6.30: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Francii v letech 1993-2006 Obr. 6.31: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Irsku v letech 1993-2006 Obr. 6.32: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Německu v letech 1993-2006 Obr. 6.33: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Nizozemsku v letech 1993-2006 Obr. 6.34: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rakousku v letech 1993-2006

191

Obr. 6.35: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Španělsku v letech 1993-2006 Obr. 6.36: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Švédsku v letech 1993-2006 Obr. 6.37: Míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Spojeném království v letech 1993-2006 Obr. 6.38: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Francii v letech 1994-2006 Obr. 6.39: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Irsku v letech 1994-2006 Obr. 6.40: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Německu v letech 1994-2006 Obr. 6.41: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Nizozemsku v letech 1994-2006 Obr. 6.42: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v Rakousku v letech 1994-2006 Obr. 6.43: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Španělsku v letech 1994-2006 Obr. 6.44: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Švédsku v letech 1994-2006 Obr. 6.45: Míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve Spojeném království v letech 1994-2006 Obr. 6.46: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2000) ve dvaceti pěti zemích EU Obr. 6.47: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2002) ve dvaceti pěti zemích EU Obr. 6.48: Dendrogram pro zaměstnanost a nezaměstnanost mužů a žen (rok 2006) ve dvaceti pěti zemích EU Obr.: 6.49: Míra nezaměstnanosti celkem v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr.: 6.50: Míra nezaměstnanosti mužů v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr.: 6.51: Míra nezaměstnanosti žen v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr.: 6.52: Míra zaměstnanosti celkem v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr.: 6.53: Míra zaměstnanosti mužů v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Obr.: 6.54: Míra zaměstnanosti žen v zemích Evropské unie (vč. kandidátských zemí) v roce 2006 Tabulky Tabulka 5.1: Metodická odlišnost nezaměstnaných zjištěných ve Výběrovém šetření pracovních sil a nezaměstnaných registrovaných úřady práce Tabulka 5.2: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti a míry registrované nezaměstnanosti dle původní a stávající metodiky v České republice v % v letech 1993 – 2006 Tabulka 5.3: Struktura zaměstnanosti podle sektorů v České republice a Evropské unii v roce 2006 Tabulka 5.4: Nezaměstnanost v krajích České republiky za prosinec 2006

192

Tabulka 5.5: Míra registrované nezaměstnanosti a počet evidovaných uchazečů v krajích České republiky (kraje seřazeny podle míry nezaměstnanosti k 31. 12. 2006) Tabulka 5.6: Struktura uchazečů o zaměstnání v jednotlivých regionech České republiky v roce 2006 Tabulka 5.7: Vzdělanostní struktura a 60-64 let za roky 1993 a 2006 (v %)

obyvatelstva ve věkových kategoriích

25-29 let

Tabulka 5.8: Vývoj míry nezaměstnanosti v České republice v letech 1997 – 2005 v % dle vzdělání nezaměstnaných a dle jejich pohlaví Tabulka 5.9: Podíl nezaměstnaných osob podle vzdělání na celkovém počtu nezaměstnaných (v %) v letech 1993-2002 v České republice Tabulka 5.10: Průměrný podíl absolventů na celkovém počtu uchazečů (v %) v jednotlivých letech v České republice Tabulka 5.11: Cizinci v České republice - zaměstnávání cizích státních příslušníků na území ČR v letech 1999-2006 Tabulka 5.12: Meziměsíční vývoj míry nezaměstnanosti v České republice v roce 2006 Tabulka 5.13: Míra obecné nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, Japonsku a USA v letech 2000-2006 (v %) Tabulka 5.14: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti v zemích Evropské unie, Japonsku a USA v letech 2005 a 2006 (v %) Tabulka 5.15: Rozdělení nezaměstnaných dle doby hledání zaměstnání v tis. osob v České republice Tabulka 5.16: Obecná míra nezaměstnanosti a míra dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 1993-1999 Tabulka 5.17: Obecná míra nezaměstnanosti a míra dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice v letech 2000-2006 Tabulka 5.18: Dlouhodobě nezaměstnaní podle věkových skupin a pohlaví v České republice v tis. osob ve 4. čtvrtletí 2006 Tabulka 5.19: Míra nezaměstnanosti v zemích Evropské unie podle vzdělání v roce 2000 Tabulka 5.20: Finanční prostředky Evropského sociálního fondu v České republice na roky 2007-2013 (v euro) Tabulka 6.1: Modely vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem v referenčním období v nových členských zemích v referenčním období Tabulka 6.2: Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem v nových členských zemích v referenčním období Tabulka 6.3: Modely vývojových trendů míry zaměstnanosti mužů, žen a celkem ve starých členských zemích v referenčním období Tabulka 6.4: Modely vývojových trendů míry nezaměstnanosti mužů, žen a celkem ve starých členských zemích v referenčním období Tabulka 6.5: Parametry regresní funkce pro přírůstky nezaměstnanosti vzhledem k růstu reálného HDP v České republice, starých členských zemích EU a Evropské unii jako celku

193