Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie

2015

Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie Jak zajistit bezpečnou, levnou a šetrnou energii?

Štěpán Křeček, MBA David Havlíček, Ph.D.

Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie

Obsah Manažerské shrnutí (str. 4) Energetika jako základní pilíř (str. 12) Energetika a její součásti ....................................................................................................................... 12 Klasifikace energie ................................................................................................................................. 13 Základní vztahy mezi jednotkami energie ............................................................................................. 14 Energetický systém a energetická bilance............................................................................................. 16

Cenové limity (str. 18) Tři pohledy na cenové limity energetického mixu ................................................................................ 18 Výchozí podmínky ................................................................................................................................. 20 Současný energetický mix ..................................................................................................................... 23 Prognóza energetického mixu a jeho nákladovosti .............................................................................. 25 Evropský kontext ................................................................................................................................... 32

Geopolitické limity (str. 39) Energetická závislost ............................................................................................................................. 39 Hnědé uhlí ............................................................................................................................................. 41 Černé uhlí .............................................................................................................................................. 46 Jaderná energie ..................................................................................................................................... 48 Zemní plyn ............................................................................................................................................. 49 Ropa....................................................................................................................................................... 52 Obnovitelné zdroje ................................................................................................................................ 54

Infrastrukturní limity (str. 55) Energetika a infrastruktura ................................................................................................................... 55 Přenosová soustava elektrické energie ................................................................................................. 56 Specifika přenosu elektrické energie .................................................................................................... 57 Vliv evropského energetického mixu na přenosovou soustavu ............................................................ 60 Plány budoucího rozvoje české přenosové soustavy ............................................................................ 63 Investice do řešení mezinárodních přetoků .......................................................................................... 65 Úložiště jaderných odpadů .................................................................................................................... 69 Přenosová soustava ropy a zemního plynu ........................................................................................... 70

Časové limity (str. 73) Dva pohledy na časové limity energetického mixu ............................................................................... 73

2

Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie Soběstačnost ......................................................................................................................................... 74 Evropský kontext dovozní náročnosti ................................................................................................... 77 Ekologické limity .................................................................................................................................... 80 Obnovitelné zdroje ................................................................................................................................ 87

Limity úspor a účinnosti (str. 93) Krátkodobé a dlouhodobé úspory ......................................................................................................... 93 Nároční akční plán energetické účinnosti ČR a evropský kontext......................................................... 96 Energetická bezpečnost....................................................................................................................... 100 Přístup Evropské unie .......................................................................................................................... 102

Vyhodnocení limitů energetického mixu (str. 105) Provázanost limitů energetického mixu .............................................................................................. 105 Cenové limity ....................................................................................................................................... 106 Geopolitické limity............................................................................................................................... 108 Infrastrukturní limity ........................................................................................................................... 109 Časové limity ....................................................................................................................................... 110 Limity úspor a účinnosti ...................................................................................................................... 111 Bezpečnostní limity ............................................................................................................................. 112

Stanovení doporučení (str. 113) Limity energetického mixu .................................................................................................................. 113

Zdroje (str. 119) Autoři (str. 122)

3


Manažerské shrnutí Oblast energetiky je specifickou částí národního hospodářství, kde vzniká řada externalit a prolíná se řada vlivů. Z tohoto důvodu si každý stát v určité podobě stanovuje dlouhodobé plány rozvoje energetiky. Jedná se o prostředí, kde se plně projevují synergické efekty spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Privátní subjekty dokážou nákladově efektivně zajistit potřebnou energetickou kapacitu, a stát se primárně stará o vybudování a správu potřebné infrastruktury nutné pro stabilní ekonomické prostředí v oblasti energetiky. V České republice jsou stěžejními dokumenty pro oblast rozvoje energetiky Státní energetická koncepce (SEK) a Surovinová politika České republiky. Vedle toho existují další úzce zaměřené strategické dokumenty jako Národní akční plán energetické účinnosti, Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky nebo Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti. Všechny tyto dokumenty určují rámec budoucího rozvoje energetiky. U stěžejního dokumentu SEK se jedná o časový rámec do roku 2040. Smyslem těchto dokumentů není jednoznačně nadiktovat ze strany státu, jak má v budoucnu energetický mix vypadat, ale určit nejpravděpodobnější variantu jeho budoucí podoby. Ta bude určena jednak individuálními rozhodnutími privátních subjektů na energetickém trhu, ale také strategickými rozhodnutími na úrovni vlády (prolomení limitů těžby uhlí, rozvoj jaderné energetiky, podpora obnovitelných zdrojů, stanovení pravidel pro energetické využití odpadů, apod.). Třetím důležitým subjektem, který může ovlivnit budoucí energetický mix je Evropská unie. Z tohoto důvodu se i v názvu této studie objevuje evropský kontext. Postupně dochází k propojování energetického trhu v EU, což má důsledky jak v privátním sektoru (zvýšení nabídky i poptávky), tak ve státním. Stanovení energetických cílů na úrovni EU zpětně ovlivňuje národní státy v jejich krocích, aby tyto cíle byly naplněny. Cílem předkládané studie je zaměřit se na jednotlivé limity energetického mixu, čili na mantinely budoucího rozvoje energetiky v České republice, ať už na úrovni privátního trhu, státní regulace a politiky, tak na úrovni nadnárodní. Konkrétně se jedná o cenové limity, geopolitické limity, infrastrukturní limity, časové limity, limity úspor a účinnosti a bezpečnostní limity. Následně studie tyto limity propojuje a navrhuje doporučení z nich vyplývající. V rámci manažerského shrnutí budou uvedeny základní zjištění jednotlivých kapitol a zároveň doporučení, která z těchto poznatků vyplývají. Cenové limity se týkají v podstatě tří oblastí - cenové dostupnosti energií pro domácnosti a firmy, nákladové konkurenceschopnosti jednotlivých energetických zdrojů a cenové konkurenceschopnosti celé ekonomiky. Platí přitom teze, že u většiny primárních energetických zdrojů je Česká republika price-takerem. To znamená, že přejímá cenu z

4


regionálních nebo globálních trhů. Vláda, respektive parlament, pak mohou ovlivnit pouze regulované složky energií, které se ale například u elektřiny dnes rovnají polovině konečné ceny pro spotřebitele. Státní energetická koncepce předpokládá postupný reálný (po zohlednění inflace) růst cen všech primárních energetických zdrojů. Tento růst ale není stejný u jednotlivých primárních energetických zdrojů. Největší nárůst ceny se očekává do roku 2040 u jaderného paliva (reálně o 275 %), nejméně naopak u černého uhlí (o 14 %). V současnosti tvoří energetický mix České republiky především hnědé uhlí (27 %), ropa a její deriváty (21 %), jaderné palivo (19 %) a zemní plyn (18 %). Energetická koncepce počítá s tím, že do roku 2040 dojde k výraznému snížení podílu hnědého uhlí na energetickém mixu (až na 9 %), naopak výrazněji by měl růst podíl OZE (z 11 na 17 %) a jaderného paliva (z 19 na 27 %). Mírný pokles by mělo zaznamenat využívání ropy (z 21 na 17 %) a černého uhlí (z 10 na 8 %). Naopak mírný nárůst koncepce předpovídá u zemního plynu (z 19 na 22 %). Na základě skladby energetického mixu v současnosti (rok 2015) a v budoucnosti (rok 2040) lze dopočítat průměrnou cenu za 1 GJ vyrobené energie. Propočet bere do úvahy ceny primárních zdrojů energií a nikoliv vedlejší náklady. Z provedené analýzy například vyplynulo, že vzhledem ke změně struktury energetického mixu bude v roce 2040 nákladovost výroby 1 GJ energie přibližně o 8,5 % vyšší, než by tomu bylo v případě zachování stávající struktury energetického mixu. Nicméně vzhledem k tomu, že v tomto časovém horizontu dojde ke zvýšení nákladovosti energetického mixu jako takového o 85 % (reálně), tak se jedná v podstatě o desetinový, tedy zanedbatelný, vliv. Z pohledu mikroekonomického (tedy nákladovosti energií pro domácnosti a firmy) je stěžejní srovnání konečných cen zejména v rámci EU. V analýze byly porovnávány ceny elektřinu a plynu pro firmy, neboť se jedná o klíčové proměnné pro cenovou konkurenceschopnost ekonomiky jako celku. Z evropského srovnání vyplývá, že Česká republika má ve všech kategoriích objemu odběru podprůměrné ceny elektřiny i plynu pro průmyslové zákazníky. To je jednoznačně pozitivní zjištění. Důležité je ale také srovnání České republiky s ostatními členskými státy Visegrádské skupiny, tedy Slovenskem, Polskem a Maďarskem. Tyto čtyři země totiž velmi často soutěží o mezinárodní investice mezi sebou. Srovnání u cen elektřiny nevyznívá jednoznačně. Zatímco Slovensko je ve všech odběrních intervalech na tom hůře než Česká republika (má tedy vyšší konečnou cenu elektřiny pro průmyslové podniky), u Polska a Maďarska tomu tak není. Nejlépe je na tom Polsko, které s jedinou výjimkou intervalu 500 až 2 000 MWh ročně, je vždy levnější než Česká republika. Maďarsko je na tom lépe pouze u intervalu 20 až 500 MWh ročně. Do budoucna tedy Česká republika musí zejména sledovat komparaci cen s Polskem, které je v tomto zatím před námi.

5


U plynu je na tom ČR v cenové konkurenceschopnosti lépe než u elektřiny. Ve všech kategoriích odběru je Česká republika nejlevnější zemí Visegrádské skupiny. V rámci této přímé konkurence jsme tedy pro průmyslové podniky nejvýhodnější destinací. Z porovnání cenového vývoje primárních zdrojů energií a evropského kontextu nakonec v rámci cenových limitů vyplynula následující doporučení:     

pokles využívání ropy a ropných produktů (drahý zdroj s vysokou volatilitou ceny) růst podílu využívání jaderného paliva (vysoká volatilita, nicméně levný zdroj) udržení podílu zemního plynu na energetickém mixu (relativně nižší volatilita, ale mírně nadprůměrně drahý zdroj) růst podílu černého a hnědého uhlí na energetickém mixu (levný zdroj s přijatelnou mírou volatility ceny) analyzovat rozdíly v konečných cenách elektřiny v ČR a Polsku a následně zvážit kroky (zejména úprava regulované složky ceny elektřiny), která by srovnala podmínky ČR s Polskem

Při porovnání těchto cenových limitů energetického mixu a očekávaného využívání primárních zdrojů tak, jak je predikuje Státní energetická koncepce, můžeme konstatovat, že první tři body ze čtyř týkajících se přímo energetického mixu, jsou prakticky v souladu. Čtvrtý bod je v rozporu, neboť SEK předpokládá do roku 2040 pokles využívání černého uhlí o přibližně čtvrtinu a hnědého uhlí dokonce o dvě třetiny. Zde nicméně vstupují do hry další faktory (zejména vnitropolitické a environmentální). Geopolitické limity se vztahují ke strategickým rozhodnutím na bázi mezinárodní spolupráce. Prakticky žádný stát v dnešní době nedisponuje veškerými potřebnými energetickými zdroji na saturaci domácí poptávky. Zároveň se ale tyto limity váží k vnitrostátním rozhodnutím ohledně energetického mixu. V případě České republiky je zřejmou ukázkou produkce a spotřeba hnědého uhlí. Hnědé uhlí tvoří hlavní část energetického mixu České republiky. Je jak nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie, tak nejvýznamnějším zdrojem při centrální výrobě tepla. Hlavní zásluhu na vysokém podílu této suroviny má historická dostupnost kvalitní suroviny a rozvinutá infrastruktura její těžby. Z vnitropolitických důvodů nicméně byly na úrovni vládního rozhodnutí přijaty limity těžby uhlí v Ústeckém kraji. Zdůvodněním byla zejména ochrana zástavby obcí. Současná vláda v říjnu 2015 nicméně rozhodla o částečném prolomení limitů na dole Bílina. Toto rozhodnutí neohrozí žádnou obec, a zároveň prodlouží možnost těžby z roku 2035 až do roku 2055. Obce, které by byly postiženy zejména posunutím limitů na dole ČSA, si po tomto kroku oddechly. Nicméně toto rozhodnutí neznamená, že důl ČSA nebude rozšířen někdy v budoucnu. Naopak se jeví jako pravděpodobné, že s rostoucími cenami primárních energetických zdrojů (což předpokládá i SEK), budou i tyto limity prolomeny. V relativně

6


nedávné historii jsme přitom již zažili, že řada obcí a měst musela ustoupit těžbě. Nejedná se tak o nic nestandardního. Ostatně například město Most muselo být prakticky znovu postaveno. K zachování nezávislosti České republiky na dovozu hnědého uhlí je tedy nutné odstranění těžebních limitů. Díky tomu bude k dispozici větší časové období pro postupný útlum hnědouhelných elektráren a jejich nahrazení jinými zdroji. Černé uhlí tvoří pouze 6 % energetického mixu České republiky. Jediným producentem je společnost OKD, která těží v Ostravsko-Karvinském revíru. V minulosti byl jeho hlavním použitím ocelářský a metalurgický průmysl. V současnosti dochází k útlumu významu tohoto průmyslu díky vytíženosti ložisek surovin i přítomnosti přísných ekologických limitů v zemích Evropské unie. Jaderná energie tvoří 32 % energetického mixu České Republiky. Ze své povahy se jedná o zdroj s vysokými fixními náklady a dlouhou dobou návratnosti investice. Pro další rozvoj jaderné energetiky a tím zvýšení energetické nezávislosti je tedy nutné podpořit tento rozvoj politickým rozhodnutím. Vzhledem k vysoké investiční náročnosti a dlouhému období návratnosti totiž není v současné době reálné pro investory přijímat riziko výstavby nových zdrojů. Situaci zhoršuje obecná nestabilita na trhu s elektřinou díky podpoře obnovitelných zdrojů a její nízká cena. Z hlediska geopolitického nicméně nejsme u jaderného zdroje soběstační. U zemního plynu je Česká republika prakticky odkázána na dovoz ze zahraničí. Výhodou je diverzifikace dodávek z Ruska plynovodem z Norska. Díky existenci ropovodu IKL je dovoz ropy také dostatečné diversifikován. Obnovitelné zdroje jsou často prezentovány jako cesta, jak snížit naši energetickou závislost na dovozu fosilních paliv, zejména zemního plynu a ropy. Vzhledem k poloze České republiky a jejímu potenciálu k efektivnímu využití přírodních toků energie je každé další rozšiřování obnovitelných zdrojů spojeno s vysokými finančními náklady. Nejvýhodnější místa pro stavbu obnovitelných zdrojů jsou navíc již obsazena, proto je potenciál užitečnosti každého dalšího zdroje nižší. Z pohledu geopolitických limitů se tedy navrhují tato doporučení:   

prolomení limitů těžby hnědého uhlí v maximální míře podpora státu v dalším rozvoji jaderné energetiky pokračování v diverzifikaci států, ze kterých dovážíme energetické zdroje (včetně zapojení do iniciativ EU, které v tomto mohou České republice pomoci)

Infrastrukturní limity znamenají nejen výstavbu nové infrastruktury odpovídající plánované změně energetického mixu, ale také jeho správu. U řady z těchto investic je přitom nezastupitelná úloha státu. Ta může být vykonávána systémem regulací nebo přímou

7


ingerencí státním podnikem či státem vlastněné akciové společnosti. V rámci energetického mixu se jedná zejména o přenosové soustavy elektřiny, plynu, ropy a skladování vyhořelého jaderného paliva. Přenosová soustava elektrické energie je díky dobré legislativě a plánování připravena na připojení a obsluhu domácích zdrojů energie. Do budoucna je tak největší výzvou větší zapojování v rámci jednotného evropského trhu. Zejména se jedná o přetoky energie ze severských offshorových větrných elektráren na severu Německa, které přes českou přenosovou soustavu směřují do jižního Německa. Tento problém je v současnosti řešen výstavbou síťových prvků, které dokáží přetokům zabránit. V dlouhodobém horizontu je realizována a připraven rozvoj infrastruktury tak, aby dokázal přetoky bezpečné přenést. Pro další rozvoj jaderné energetiky i obsluhu stávajících instalovaných kapacit je nutná stavba hlubinného úložiště jaderného odpadu. Je tedy nutné rozhodnout o lokaci tohoto úložiště. Jedinou alternativou je pronájem skladovacích kapacit jiných států. Tato varianta by ale samozřejmě znamenala vyšší náklady. Plynovody mají dostatečnou kapacitu pro plánované zvýšení podílu plynových elektráren na energetické mixu. Rovněž ropovody mají dostatečnou kapacitu pro uspokojení potřeby po ropě. Díky úsporným technologiím se neočekává vzestup její role v energetickém mixu. V rámci infrastrukturních limitů se tedy navrhují následující doporučení: 



 

pokračování v rozvoji elektrické přenosové soustavy s ohledem nejen na rozvoj domácích energetických zdrojů, ale i v okolních státech (investice do řešení mezinárodních přetoků) zahájit jednání na úrovni EU, aby takové investice byly zohledňovány v plnění cílů produkce z obnovitelných zdrojů (neboť se tak ČR v podstatě podílí na rozvoji OZE v Německu) v případě hledání lokality pro úložiště jaderného odpadu pokračovat dle harmonogramu SÚRAO (dokončení hledání v roce 2015) u ostatních energetických zdrojů reagovat flexibilně na plánované výstavby/útlum produkce z těchto zdrojů na území ČR

Časové limity se dotýkají dvou oblastí energetického mixu - udržitelnosti energetického mixu a environmentálních opatření. Podle SEK je spotřeba primárních energetických zdrojů v České republice z téměř 50 % pokryta domácími zdroji. Ukazatel dovozní energetické závislosti dosahuje okolo 50 % a patří tak k nejnižším v celé EU. Tato dovozní závislost nicméně bude stoupat. Cílem SEK je udržet dovozní náročnost pod 65 % do roku 2030 a pod 70 % do roku 2040. Očekávání růstu dovozu energetických zdrojů je dáno zejména zvyšujícím se importem uhelných produktů v nadcházejících dekádách z důvodu snižujících se disponibilních zásob na

8


území ČR. Druhým důvodem postupného růstu dovozní závislosti je větší využívání jaderného paliva, neboť SEK počítá s rostoucím podílem výroby elektřiny z jádra. Naši soběstačnost by do budoucna mělo zvýšit energetické využívání odpadu. Ročně je v České republice vyprodukováno 500 kilogramů odpadu na osobu. Přitom v České republice jsou zatím v provozu pouze 3 spalovny, které celkově využívají 12 % všech odpadů. Jen pro srovnání, na skládkování připadá 60 % využití odpadů. SEK tedy rovněž počítá s větším využíváním tohoto zdroje a do roku 2024 by tak mělo být využíváno 100 % spalovatelného odpadu. Z hlediska evropského kontextu dovozní náročnosti je třeba uvést, že dle dokumentu Surovinová politika ČR tvoří dovoz primárních zdrojů z původní EU15 pouze 3 % našeho dovozu zdrojů, z celé EU27 (bez ČR) je to přibližně desetina. To znamená, že 90 % dovozu energetických surovin do ČR (ve finančním vyjádření) je ze zemí mimo Evropskou unii. Naopak vývoz energetických zdrojů (tedy zejména elektřiny) putuje z 95 % na území Evropské unie. Ekologické limity mají pro energetický mix z hlediska časových limitů dvě roviny. Jednak to je omezení z pohledu disponibility jednotlivých zdrojů (tedy (ne)obnovitelnost a dostupnost) a také z pohledu regulatorně určených limitů, ať už na národní či mezinárodní (EU) úrovni. Ochrana životního prostředí je v podstatě státní snahou o takzvané internalizování externalit. Při výrobě či spotřebě energií totiž mohou vznikat negativní externality (např. znečištění ovzduší), které snižují užitek ekonomickým subjektům (lidem i firmám), ale nejsou nijak odraženy v ceně takto vzniklé energie. Limitů, ať už cenový či necenových, nebo státních zásahů v oblasti energetiky za účelem "ekologizace" této oblasti je tedy celá řada. Nejdůležitější rámcové cíle Evropské unie do roku 2030 byly schváleny před rokem, na konci října 2014. Podle schváleného rámce má EU do roku 2030:    

snížit emise skleníkových plynů o 40 procent ve srovnání s rokem 1990 (závazné pro každou členskou zemi) zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na 27 procent (závazné na celoevropské úrovni) zvýšení energetické účinnosti o 27 procent (indikativní závazek, možné přehodnocení v roce 2020) posílit propojení energetických sítí o 15 procent (na každých 100 megawattů vyprodukované energie by měl mít členský stát infrastrukturu umožňující vývoz či dovoz 15 megawattů energie do sousední země)

Evropská unie jako taková svůj závazek snížit emise CO2 zatím splnila z 18 procent, do roku 2030 tedy zbývá 22 procentních bodů. Opět ale existují mezi zeměmi velké rozdíly. Když zanedbáme rozlohou menší státy, jejichž vývoj nemá příliš dopad na celoevropský průměr,

9


tak se nedaří snižovat emise zejména státům jižního křídla. Španělsko je oproti roku 1990 dokonce zvýšilo o 22 procent, Portugalsko o 15 procent a Řecko o 6 procent. Pro někoho je možná překvapivé i zhoršení Rakouska o 4 procenta. Česká republika si v tomto srovnání stojí velmi dobře, když se emise podařilo snížit již o 33 procent. Nejlépe jsou na tom ovšem pobaltské státy, kdy se podařilo snížit emise CO2 o více než polovinu. Nehodnotíme zde přitom cíl jako takový, pouze se omezíme na konstatování, že pokud EU sníží emise na nulu, tak při stávajícím růstu globálních emisí CO2, bude tento propad na světové úrovni "dohnán" již během 6 let. V oblasti obnovitelných zdrojů celoevropský průměr činil v roce 2013 přesně 15 procent. Česká republika se tedy svými 12,4 procenty pomalu tomuto průměru přibližuje. Energetická koncepce přitom počítá, že by se tento podíl měl do roku 2030 zvýšit na více než 17 procent. Do velké míry bude tento růst dán zvýšením konkurenceschopnosti OZE (tedy rozvojem bez přímé podpory státu). Z hlediska časových limitů se tedy navrhují následující doporučení:    

preference domácích zdrojů (viz část geopolitické limity) využívání úspor (kde to má ekonomický smysl) využívání energetická diplomacie (se státy s dostupnými energetickými zdroji) v případě další přímé státní podpory OZE využívat reverzní aukce (soutěží se nejnižší cena za objednanou výrobní kapacitu se zaručením technické neutrality) a net metering ("otáčení elektroměru obojím směrem" tedy prodej z malých lokálních zdrojů v případě přebytku výroby nad spotřebou)

Limity úspor a účinnosti jsou velmi nejistou proměnnou v energetickém mixu. Kromě "quickwins" (zateplování budov, výstavba pasivních domů či výměna spotřebičů za účinnější) jsou velmi závislé na výsledcích výzkumu a vývoje. Jedná se například o využívání geotermální energie, akumulace energií, inteligentní sítě či decentralizovaná produkce. České hospodářství je v oblasti úspor a zvyšování účinnosti také limitováno svou strukturou danou velkým podílem průmyslu. Podíl průmyslu (včetně energetiky) tvoří přibližně 30 % hrubé přidané hodnoty, což je vysoce nadprůměrná hodnota v rámci EU. Celoevropský průměr je totiž přibližně o třetinu nižší. Z tohoto důvodu byla v roce 2013 také Česká republika 3. zemí s nejvyšší energetickou náročností na jednotku HDP (po Bulharsku a Estonsku). Nároční akční plán energetické účinnosti ČR počítá s tím, že by energetické úspory do roku 2020 měly dosáhnout přibližně 48 PJ, tedy dle dopočtu přibližně 4 % spotřeby primárních zdrojů v roce 2020. V oblasti limitů úspor a zvyšování energetické účinnosti se navrhují následující doporučení:

10




 

každá ingerence státu (úleva na daních, dotování nákupu nebo naopak zvyšování ceny neúsporných zařízení) by měla mít pečlivě propočteny výnosy a náklady (na individuální i makroekonomické úrovni), včetně efektů redistribuce doporučuje se také pro takové případy využívat pilotního ověřování zdrojem pro státní podporu v této oblasti by měly být výnosy plynoucí z oblasti energetiky (energetické daně, výnosy z prodeje povolenek, apod.)

Bezpečnostní limity souvisí se zajištěním dodávek energetických zdrojů ke konečným spotřebitelům. Hrozba přerušení dodávek může být způsobena jak na straně infrastruktury, tak na úrovni mezinárodně-politické. Kromě plynovodů vlastní veškerou energetickou infrastrukturu v ČR státní firmy. Proto má stát dobrou pozici k řešení energetické bezpečnosti. České republika je soběstačná ve výrobě elektrické energie, dováží ale ostatní energetické suroviny, klíčové jsou zejména ropa a plyn. Pro náhlé výpadky v dodávkách tvoří státní hmotné rezervy těchto komodit, které mají zajistit čas na obnovení dodávek nebo nalezení alternativních dodavatelů. Kromě Ruska umožňuje infrastruktura dodávky plynu z Norska a ropy pomocí tankerových lodí z celého světa. Nicméně vzhledem k závislosti Evropy na ruském plynu, lze v případě zastavení dodávek očekávat kaskádovitý efekt, kdy dojde k náhlému nedostatku plynu na celém kontinentu. Proto jsou otázky energetické bezpečnosti a soběstačnosti řešeny na půdě Evropské unie. Odolnost vůči přerušení dodávek by měla být testována celoevropskými zátěžovými testy. První test na Evropské úrovni proběhl v zimě 2014, kdy bylo simulováno přerušení dodávek zemního plynu Ruskem a omezení zásobování přes ukrajinskou cestu. V souvislosti s bezpečnostními limity jsou tedy navrhována následující doporučení:     

pokračovat v budování nových síťových prvků v reakci na přetoky elektřiny ze zahraničí plnit zásobníky na ropu a zejména plyn s dostatečným předstihem před topnou sezónou zapojení do celoevropské strategie pro zvýšení energetické bezpečnosti (výstavba celoevropské sítě plynovodů, které umožní alternativní trasy zásobování) preference domácích energetických zdrojů, úspor v energetice a zvyšování účinnosti jako cesty pro snižování mezinárodně-bezpečnostních rizik energetické soustavy dodržovat princip, že dodávky energií nejefektivněji zajistí privátní subjekty, ale stát musí kontrolovat energetickou infrastrukturu (přímo či nepřímo)

11


Energetika jako základní pilíř Energetika a její součásti Energetika je souhrnem všech průmyslových odvětví, které se zabývají prodejem a produkcí energie. Zahrnují získávání energetických zdrojů, jejich výrobu, úpravu a následnou distribuci. Využívání energie k dalším účelům je nezbytnou podmínkou fungování moderní společnosti a proto se jedná o strategické odvětví. Hlavními složkami energetiky jsou:       

těžba, zpracování zemního plynu a jeho distribuce těžba a zpracování ropy, její transport ropovody i sítě čerpacích stanic pro konečnou distribuci výroba elektrické energie, její distribuce a prodej těžba uhlí jaderný průmysl průmysl obnovitelných zdrojů, který se skládá se společností vlastnících či vyrábějících alternativní zdroje energie průmysl tradičních zdrojů, zahrnující zejména dřevo, které se používá v domácnostech

Energie je definována jako schopnost vykonání práce nebo produkce tepla. Teplo může být vytvořeno spalováním paliva (materiálu, který obsahuje vnitřní energii, která spalováním generuje teplo) nebo jiným způsobem, například slunečními paprsky nebo teplotou zemského podloží. Projevuje se v mnoha formách jako teplo, světlo, pohybová síla, chemická reakce atd. Dá se nalézt v mnoha podobách a čerpat s různou mírou snadnosti a efektivity. Zpočátku lidstvo spoléhalo pouze na solární, větrnou a vodní energii. S objevem využití ohně započalo používání biomasy. Uhlí, ropa a zemní plyn se začaly používat teprve před několika stovkami let. Díky velkému obsahu energie byly jedním z katalyzátorů vědecko-technické revoluce a umožnili vznik světa, ve kterém žijeme. Elektrická energie je nejpoužívanějším druhem energie, hned po energii tepelné. Důvodem jejího rozšíření je snadná přeprava na dlouhé vzdálenosti a snadný převod na jiné druhy energie.

12


Klasifikace energie Energii lze rozdělit dle na primární a sekundární. Primární energie označuje energetický zdroj, který před svojí spotřebou neprošel žádnou úpravou kromě čistění. Příkladem je uhlí, surová ropa, zemní plyn, solární energie, nukleární energie atd. Sekundární zdroje ale na druhou stranu označují energie získané transformací primárního zdroje. Proto ropné produkty nebo elektrická energie jsou sekundární zdroje díky tomu, že vyžadují použití rafinace nebo elektrických generátorů. Jak elektřina, tak teplo lze získat použitím jak sekundárních, tak primárních zdrojů. Použití sekundárních zdrojů při výrobě elektřiny, zejména spalováním primárních v parních elektrárnách v současné době převažuje. Přímé získávání elektřiny z primárních zdrojů je možné používáním slunečních, větrných a vodních elektráren. Neobnovitelné zdroje energie znamenají, že energie pochází z vyčerpatelných zdrojů. Využití jedné jednotky zdroje snižuje využitelné množství jednotek do budoucna. Energie, která je získána ze stále dostupného toku energie je energie obnovitelná. Proudění větru, svit slunce a pohyb vody jsou obnovitelné zdroje. Některé zdroje se obnovují, a lze je využít jako zdroje obnovitelné, pokud jejich spotřeba nepřesáhne daný limit. Palivové dřevo pochází z přírodně obnovitelného zdroje, pokud je těžba menší než přírodní růst lesa. Pokud těžba vzroste, zásoba dřeva se vyčerpá a zdroj se stane neobnovitelným. Dalším používaným dělením je dělení na konvenční a nekonvenční zdroje. Konvenční zdroje jsou zdroje tvořené za pomocí běžně dostupných technologií. Nekonvenční jsou získávány pomocí nových technologií nebo zdrojů.

Tabulka č. 1: Klasifikace energetických zdrojů Komerční

Obnovitelné

Neobnovitelné

Velké vodní zdroje

Fosilní paliva

Geotermální zdroje Jaderné zdroje

Tradiční, neprůmyslové

Odpady ze zvířat

Palivové dřevo (při vysoké těžbě)

Odpady ze zemědělství Větrné a vodní mlýny Palivové dřevo

Nekonvenční

Sluneční

Ropa z ropných písků

Malé vodní

Ropa z plynu nebo uhlí

Přílivové

Zdroj: vlastní zpracování

13


Základní vztahy mezi jednotkami energie Pro úplnost je vhodné definovat základní energetické veličiny a vztahy mezi nimi. Základní jednotka energie joule (J) je definována jako energie vytvořená silou jednoho newtonu působící po dráze jednoho metru ve směru pohybu. Z ní je odvozena jednotka výkonu watt, která vyjadřuje vykonání práce jednoho joulu za jednu sekundu. Pro elektrický proud platí tyto jednotky. Jednotkou napětí je volt, který vyjadřuje rozdíl elektrického potenciálu dvou bodů obvodu. Vyjadřuje množství potenciální energie v obvodu, lze si ho představit jako tlak ve vodovodním potrubí. Jednotkou proudu je ampér, který vyjadřuje množství elektřiny procházející obvodem v daném bodě. Při použití stejné analogie je průtokem vody v daném místě. Výkon energetické soustavy používá stejnou jednotku výkonu – watt. Watt je definován jako násobek proudu a napětí. Využití nebo spotřeba elektrické energie je měřena ve watt hodinách (Wh). Pokud žárovka o výkonu 10 wattů je v provozu po dobu 10 hodin, spotřebuje 10 x 10 = 100 Wh elektrické energie. Při vyšších objemech platí u všech jednotek univerzální postup soustavy SI (např. 1 000 Wh je 1 kWh, 1 000 kWh je 1 MWh atd.). Při uvažování o energetice je nutné odlišovat výše definované tokové a stavové veličiny. Pokud z Německa do České republiky proudí přetok o velikosti 3000 MW, jedná se o stavovou hodnotu zatížení sítě v daném bodě v čase měření. Kolik celkem elektřiny proteklo lze zjistit jako tokovou hodnotu, kdy přes daný bod proteklo určité množství MWh za dané období. Tabulka č. 2: Výroba a instalovaný výkon elektrické energie v České republice v posledním čtvrtletí roku 2014 Průměrná Instalovaný Průměrné Výroba hodinová Typ zdroje výkon (MW) využití (GWh) výroba k 31. 12. 2014 kapacit (MWh) Parní elektrárny 10903 12026 5447 50 % Jaderné elektrárny

4290

7962

3606

84 %

Vodní a přečerpávací elektrárny Paroplynové, plynové a spalovací elektrárny Fotovoltaické elektrárny

2261

955

433

19 %

2129

1527

692

32 %

2060

198

90

4%

278

150

68

24 %

21922

22821

10336

47 %

Větrné elektrárny Celkem

Zdroj: ČEZ

14


Instalovaný výkon elektráren v České republice byl ke konci roku 2014 22 000 MW. To znamená, že v jednom okamžiku při zapojení všech kapacit bylo možné maximálně dodat do sítě 22 000 MW elektřiny. Hrubá výroba elektrické energie byla poslední čtvrtletí roku 2014 22 821 GWh. V průběhu čtvrtletí bylo tak vyrobeno a dodáno do sítě celkem 22 821 GWh energie. Je nutné poznamenat, že instalovaný výkon je opravu maximální hranicí možností producentů elektrické energie. Z hodnot instalovaného výkonu a výroby za uvedené období lze zjistit jednoduchým výpočtem skutečné využití udávaných kapacit. Nejvyšší využití instalovaných kapacit poskytuje jaderná energie a nejnižší zdroje vodní a fotovoltaické. Využití zdrojů je řízeno správcem sítě a počítá s náběhovými křivkami jednotlivých elektráren. Vodní zdroje proto slouží k vyrovnávání přenosové sítě. Výkon fotovoltaických a větrných elektráren závisí na meteorologických faktorech.

15


Energetický systém a energetická bilance Informace jsou zásadní pro každé rozhodnutí, ať už na státní úrovní, v privátní sféře nebo i pro rozhodování individuálního člověka. Spolehlivé a kvalitní informace podporují konání efektivních a informovaných rozhodnutí. Energetické účetnictví zachycuje celkový pohled na toky energie od původních zdrojů přes jejich konverzi k jejich spotřebě. V podobnosti s národním účetnictvím se díky použité metodice vyhýbá možnému započítání jedné konverze energie několikrát. Díky zachycení všech ztrát při přeměně energií poskytuje vyčerpávající přehled o zdrojích a použitích každého typu paliva používaného v ekonomice. Základním výkazem je energetická bilance, která má podobu matice. Sloupce zachycují typy použitého paliva. Jsou voleny v závislosti na důležitosti daného paliva a jeho podílu na energetickém mixu. Čím více je systém diversifikovaný, tím je více nutný detailní pohled. Řádky zachycují tok energie. Jsou sestaveny do třech hlavních bloků zachycujících tok energie v ekonomice. Blok nabídky energie, její transformace a konečné spotřeby. Nabídka energie se skládá s domácí produkce energetických zdrojů a jejich dovozu a vývozu. Její součet představuje využitelnou energii z daného zdroje produkovanou v ekonomice. Nezahrnuje tak jakékoli odpady nebo ztráty v jejím produkčním procesu. Do dovozu a vývozu energií se nezahrnuje transit energie přes území daného státu. Dovozy zvyšují zásoby v dané zemi, proto jsou brány jako pozitivní tok v energetickém účetnictví. Naproti tomu exporty snižují domácí energetické zásoby, proto jsou brány jako tok negativní. Energetické společnosti na různých úrovních tvoří zásoby paliv, které slouží jako ochrana před náhlými tržními výkyvy. Zvýšení zásob je bráno jako negativní odtok možné využitelné kapacity z ekonomiky. Snížení naopak jako odtok pozitivní. Transformace energie zachycuje konverzi primárních zdrojů energie na zdroje sekundární díky fyzickým nebo chemickým změnám. Poslední sekce zachycuje tok energie, který je spotřebován finálními spotřebiteli. Hlavní používanými metodikami pro sestavování energetických bilancí je metodika ECA a OEB. Vzhledem k rozsáhlosti takto sestavených výkazu je v této studii prezentována zjednodušená bilance Českého statistického úřadu.

16


Tabulka č. 3: Souhrnná energetická bilance České Republiky v roce 2013(TJ)

Tuzemské přírodní zdroje

Paliva

Energie

Fuels

Energy

tuhá

kapalná

plynná

celkem

teplo

elektřina

solid

liquid

gaseous

total

heat

electricity

Celkem

Total

829,183

19,796

32,882

881,861

320,921

18,893

1,221,675

Dovoz

75,976

394,815

296,648

767,439

17

38,056

805,512

Vývoz

173,235

49,872

4,411

227,518

85

98,849

326,452

34,209

4,140

23,476

61,825

Čerpání (+), doplnění (- ) zásob Jiné zdroje (+), úbytky (-)

61,825

648

0

0

648

766,781

368,879

348,595

1,484,255 0

8,015

95,604

228,723

75,134

399,461

Zdroje celkem včetně výtěžků

862,385

597,602

423,729

1,883,716

Vsázka při zušlechťování paliv

135,410

298,874

0

434,284

434,284

Vsázka při výrobě tepla celkem

141,581

3,080

65,844

210,505

210,505

Vsázka při výrobě elektřiny celkem

418,910

575

41,444

460,929

320,240

4,381

785,550

2,018

28

19,459

21,505

10,956

1,865

34,326

Vlastní spotřeba elektřiny na výrobu.elektřiny

0

0

22,345

22,345

Spotřeba elektřiny na výrobu tepla

0

0

5,116

5,116 10,206

Prvotní energetické zdroje celkem Druhotné zdroje Výroba - výtěžky energetických pochodů

Provozovací spotřeba při zušlechťování paliv

Provozovací spotřeba při těžbě a úpravě paliv

648 320,853

-41,900

1,763,208

169,191

294,541

863,193

498,059

252,641

2,634,416

8,015

0

376

758

1,134

4,169

4,903

252

0

6,347

6,599

18,813

14,753

40,165

164,214

294,669

289,877

748,760

143,881

199,278

1,091,919

732

12,995

16,573

30,300

1,105

3,568

34,973

79,269

37,957

112,802

230,028

86,182

80,621

396,831

290

1,770

3,399

5,459

912

2,034

8,405

15

241,303

8,665

249,983

0

7,211

257,194

Spotřeba ostatních odvětví

2,912

644

61,232

64,788

10,685

52,866

128,339

Spotřeba v domácnostech

80996

0

87206.4

168202.4

44997

52978

266177.4

Z t r á t y v rozvodu energie, skládce Konečná spotřeba celkem Spotřeba v zemědělství a lesnictví Spotřeba v průmyslu Spotřeba ve stavebnictví Spotřeba v dopravě

Zdroj: ČSÚ

Z nabídkové strany energetické bilance je viditelné, že většinu využívaných přírodních zdrojů tvoří tuhá paliva. Relativně velké množství je jich vyváženo a to snižuje jejich využitelné zásoby. Paliva jsou dále transformovány na elektrickou a tepelnou energii. Ze strany spotřeby je takto získaná energie využita stejnou měrou jak v průmyslu, tak v domácnostech. Ze sloupce kapalných paliv je v patrný malá míra domácích zásob a vysoký dovoz. Jejich využití je zejména v dopravě. Plynná paliva jsou využívána zejména na výrobu tepla. Sloupec energie zachycuje využití primárních zdrojů energie v ekonomice. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů bude jeho význam narůstat. Podrobnější energetické bilance podávají informace i efektivnost transformace jednotlivých paliv, stavu jeho zásob a podílu jeho využití.

17


Cenové limity Tři pohledy na cenové limity energetického mixu Ekonomické, nebo konkrétněji cenové, limity energetického mixu jsou často zužovány na jednu vybranou oblast cenotvorby v energetice. Nicméně ve skutečnosti lze na tyto mantinely nahlížet ze tří úrovní:   

cenová dostupnost energií pro domácnosti a firmy, která je daná konečnými cenami energetických zdrojů, nákladová konkurenceschopnost jednotlivých zdrojů energií mezi sebou, cenová konkurenceschopnost celé ekonomiky.

Zatímco první oblast se týká mikroekonomické otázky nákladů, druhá se týká struktury energetických zdrojů a třetí makroekonomické otázky celého národního hospodářství. Všechny tyto faktory se promítají do konečné podoby energetického mixu v současnosti, i jejich plánů do budoucnosti. Pokud nebudou energetické zdroje dostupné pro spotřebitele (vlivem vysoké ceny), povede to ke snížení spotřeby, což povede k dalšímu omezování rozvoje takového energetického zdroje, neboť budou investiční náklady (na vybudování zdroje či infrastruktury) rozděleny na menší objem spotřeby. Klíčové pro rozvoj daného energetického zdroje je přitom délka časového horizontu. V energetice více než kdekoliv jinde platí, že stabilní a předvídatelné prostředí je nutnou podmínkou pro efektivní alokaci investic. U některých energetických zdrojů takový horizont překračuje i 10 let. Nejistota, ať už způsobená ekonomickými externími šoky či vládními zásahy, snižuje nejen schopnost kvalitně předvídat budoucí vývoj, ale zároveň vyvolává fluktuace i v současných podmínkách (mj. cen), což dále znesnadňuje jakékoliv predikce. Nákladová konkurenceschopnost jednotlivých primárních zdrojů energií souvisí se současnými náklady na jejich získávání, ale i s odhadem vývoje nákladů v budoucnosti. Například v dnešní ceně ropy se tak promítá i očekávaný nárůst nákladů na těžbu v budoucnosti. Současná cena ropy pohybující se pod 50 dolary za barel (začátek podzimu 2015) se tak může zdát v porovnání s nedávnou minulostí nízká, nicméně je třeba si uvědomit, že ještě na začátku 70. let 20. století byla cena ropy kolem 20 dolarů za barel, a to při zohlednění inflace. I když se tedy produkce ropy postupně zvyšuje s růstem globální poptávky, a náklady na těžbu rostou jen mírně, tak se do současné ceny promítá čím dál ve větší míře očekávaný růst nákladovosti těžby v budoucnosti. Mediálně zvýrazňovaným důvodem je blížící se vyčerpání zásob ropy, nicméně odhad zásob se postupem času také neustále zvyšuje. Skutečným důvodem je, že nová ložiska ropy jsou nákladnější na těžbu. Cenová konkurenceschopnost ekonomiky souvisí se zahraničním obchodem. Energie jako jeden z hlavních variabilních nákladových vstupů při výrobě zboží a poskytování služeb (vedle

18


nákladů na materiál a lidské zdroje), definuje minimální cenu produkce ekonomiky. V dlouhodobém horizontu lze přitom předpokládat, že cena práce bude postupně růst. Pokud by zároveň rostly ceny energií, znamená to rychlejší snižování cenové konkurenceschopnosti ekonomiky na globálním trhu. Platí přitom, že u velké části energií je Česká republika integrální součástí evropského či globálního trhu a je tedy price-takerem. To znamená, že vláda, ani ekonomické subjekty nejsou příliš schopni ovlivnit cenu energetických komodit, a přijímají "evropskou" či "globální" cenu. Jedinou výraznější - a o to více zásadní - výjimkou jsou regulované složky ceny. Ty tvoří například u konečné ceny elektřiny zhruba polovinu konečné ceny, u pohonných hmot je to ještě více. Do velké míry jsou konstrukce regulovaných složek ceny (včetně daní) harmonizovány v rámci Evropské unie, přesto ale zde existuje prostor pro úpravu. U energetických zdrojů, stejně jako na jakémkoliv jiném trhu, přitom platí, že jakékoliv státní deformace cen zkreslují jejich informační hodnotu (ceny předávají informační signály ekonomickým subjektům), a zároveň i brání vytvoření skutečně jednotného trhu s energiemi v EU. Jednotný trh (nebo přesněji volný pohyb zboží a služeb) přitom patří mezi základní ekonomické důvody, proč EU vznikla. Státní energetická koncepce z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO, 2014) uvádí dva možné scénáře v oblasti státní regulace oblasti cenotvorby energetických zdrojů, zejména elektřiny. První možností je postupné odstranění tržních deformací (což MPO preferuje), druhou možností je oddělení trhů krátkodobých (daných provozními náklady, nabídkou a poptávkou) a trhů dlouhodobých (investičních, tedy infrastrukturních), které by byly financovány platbami za kapacitu, a nikoliv za spotřebu. Kompetence v této oblasti se přitom přesouvají na evropskou úroveň, takže volba budoucího modelu nebude příliš v rukou české vlády či parlamentu. Tato kapitola se tedy bude věnovat pouze cenovému pohledu na limity energetického mixu v kontextu Evropské unie, bez ohledu na další faktory, které jsou rozebírány samostatně (bezpečnost dodávek, geopolitická situace, udržitelnost, a další).

19


Výchozí podmínky Jak již bylo zmíněno, Česká republika (a v podstatě téměř všechny státy světa) jsou při nákupu primárních energetických komodit price-takerem, a přejímají tedy globální ceny. V podstatě jedinou výjimkou je hnědé uhlí, kde je výsledná cena dána primárně lokálními náklady na těžbu a státní regulací. Důvodem je skutečnost, že hnědé uhlí není významně obchodováno na světovém ani evropském trhu. Níže uvedený graf zobrazuje na stálých cenách z roku 2011 současný a očekávaný vývoj cen základních energetických komodit. Jak je vidět, tak výraznější nárůst se předpokládá u tržních cen ropy a jaderného paliva, u ostatních komodit by měl být nárůst pozvolnější. Rozdíl mezi cenami jednotlivých komodit je přitom v řádů násobků cen. Předpokládaný vývoj přitom nepočítá s jejich konvergencí, a tudíž lze optimalizací energetického mixu na národní úrovni dosáhnout ve střednědobém i dlouhodobém horizontu snížení průměrné ceny na jednotku vyrobené energie (GJ). Důležitým faktorem je přitom i směrodatná odchylka odhadu, tedy jak moc se může realizovaná skutečnost od reality lišit. Níže uvedená tabulka uvádí propočet směrodatné odchylky na základě odchylky vývoje cen od odhadovaného trendu. V podstatě tedy zobrazuje očekávanou volatilitu cen jednotlivých komodit. Při předpokladu normálního rozdělení poté můžeme spočítat, v jakém intervalu (min, max) se bude s 95 % pravděpodobnosti cena nacházet.

Graf č. 1: Ceny vybraných energetických komodit (stálé ceny 2011) 500 450

426,7

435,3

441,3

446,3

449,9

225,6

231,3

237,0

240,8

208,5

218,0

68,4 41,6 16,0

70,6 48,4 22,0

71,2 48,9 28,0

71,8 49,3 32,0

72,5 49,7 34,0

73,1 50,2 36,0

414,2

400 350

Kč/GJ

300 250

261,0

200

176,3 150 100 50 0

64,2 30,0 9,6 2010

2015

Zemní plyn v ST

2020 Ropa

2025 Černé uhlí

2030 Hnědé uhlí

2035

2040 Jaderné palivo

Zdroj: Státní energetická koncepce (MPO, 2014), zpracováno na základě dat IEA (International Energy Agency)

20


Tabulka č. 4: Odhad intervalu cen komodit pro rok 2040 (Kč/GJ) Směrodatná odchylka Zemní plyn 6% Ropa 23% Černé uhlí 2% Hnědé uhlí 15% Jaderné palivo 23%

2040 Min 2040 Max 2040 240,8 195,0 286,6 449,9 135,5 764,3 73,1 68,0 78,2 50,2 26,9 73,5 36 10,8 61,2

Zdroj: vlastní propočty

Jak je z tabulky vidět, tak například cena ropy se s 95 % pravděpodobností bude pohybovat mezi 136 a 764 Kč za GJ. Rozptyl je tedy dost výrazný, což odpovídá i historické skutečnosti, kdy jen za poslední dekádu se cena barelu ropy pohybovala mezi 30 a 140 dolarů. Stejně velký rozptyl má i odhad ceny jaderného paliva. O něco menší je u hnědého uhlí a zemního plynu, nejnižší je u černého uhlí. Propočet rozptylu bude následně využit při odhadu rozptylu průměrné ceny budoucího energetického mixu tak, jak jej předpokládá prognóza Státní energetické koncepce (SEK). Pro dokreslení současné i budoucí nákladové náročnosti energetických vstupů musíme vzít do úvahy také rostoucí hospodářství. I přes očekávané rostoucí ceny energií (po zohlednění inflace) totiž podle SEK bude podíl výdajů domácností na energie postupně klesat. Tento trend je způsobený jednoduše tím, že příjmy domácností budou růst rychleji než ceny energií. Z prvního pohledu cenových limitů - tedy nákladové efektivnosti by tedy měl být budoucí trend pozitivní.

21


Graf č. 2: Podíl výdajů domácností na energie 15% 14% 13% 11,52%

12% 11%

10,51%

11,03%

10,63%

10,27%

10,27%

2030

2035

10%

9,85%

9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 2010

2015

2020

2025

2040

Zdroj: Státní energetická koncepce (MPO, 2014)

Podobný odhad pro sektor firem není k dispozici, nicméně příjmy domácností a firem musí být v dlouhodobém horizontu z podstaty věci velmi úzce korelovány. Z tohoto důvodu se dá téměř s jistotou tvrdit, že z hlediska sestupného trendu bude vývoj u podílů výdajů firem na energie obdobný. Dokonce je možné předpokládat i prudší pokles vlivem snižování energetické náročnosti průmyslu, který tvoří přibližně třetinu tuzemského HDP (viz samostatná kapitola věnující se limitu úspor a účinnosti).

22


Současný energetický mix Energetický mix v roce 2015 z pohledu konečné spotřeby energií zobrazuje následující graf. Lze z něj vyčíst, že převažující část připadá na ropu a ropné produkty (30 %), zemní plyn (24 %) a elektřinu (18 %).

Graf č. 3: Energetický mix z pohledu konečné spotřeby (rok 2015)

3% 11%

5% Černé uhlí

10%

Hnědé uhlí 24%

Zemní plyn Ropa a ropné produkty Elektřina

18%

Teplo Ostatní paliva 30%

Zdroj: Státní energetická koncepce (MPO, 2014), vlastní propočty

Z uvedených dat můžeme ještě provést dopočet využití zdrojů pro elektřinu a teplo, jelikož pro jejich výrobu je zapotřebí využití primárních zdrojů (uhlí, plyn, jaderné palivo, OZE). Z pohledu primárních zdrojů energie tedy vypadá bilance trochu odlišně.

23


Graf č. 4: Energetický mix z pohledu primárních zdrojů (rok 2015)

1% -4%

9%

10% Černé uhlí Hnědé uhlí Zemní plyn

19%

27%

Ropa a ropné produkty Jaderné palivo Elektřina (saldo) Ostatní paliva

21%

OZE a druhotné zdroje 18%


Z výše uvedeného grafu je patrné, že při rozpočítání na primární zdroje vzroste poměrně významně role černého a hnědého uhlí (dohromady přibližně třetina spotřeby všech zdrojů). Podíl ropy, zemního plynu a jaderného paliva je v rámci primárních energetických zdrojů přibližně pětinový. Ostatní položky jsou již pod 10% hranicí. Při hodnocení těchto výstupů je důležité si uvědomit, že se jedná o kompletní spotřebu v celém hospodářství, tedy zejména včetně dopravy či přímé spotřeby firem a domácností.

24


Prognóza energetického mixu a jeho nákladovosti Státní energetická koncepce pracuje s takzvaným optimalizovaným scénářem vývoje energetiky do roku 2040. V tomto scénáři MPO odráží jak globální vývoj, tak očekávaný vývoj ve spotřebě energií daný místními podmínkami. Jedná se zejména o podmínky disponibility zdrojů (zejména pokles disponibilních zásob uhlí) a státních rozhodnutí, která již byla učiněna (např. o zvýšení podílu OZE na výrobě elektřiny či závazku snižování emisí CO 2) nebo která teprve budou rozhodnuta (další rozvoj jaderné energetiky prostřednictvím většinově státem vlastněné společnosti ČEZ). Důležitou roli mají samozřejmě geopolitické faktory, kterým se věnujeme ve zvláštní kapitole. Na základě těchto podmínek energetická koncepce predikuje následující vývoj využívání v konečné spotřebě energií.

Tabulka č. 5: Očekávaný vývoj konečné spotřeby energie Konečná spotřeba ener. Černé uhlí Hnědé uhlí Zemní plyn Ropa a ropné produkty Elektřina Teplo Ostatní paliva Celkem

PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ

2010 35,0 73,8 266,1 354,1 207,6 119,7 101,2 1 157,6

2015 31,8 56,0 272,9 339,9 207,1 116,8 122,0 1 146,6

2020 30,9 44,8 276,9 329,1 218,8 116,4 139,4 1 156,2

2025 30,8 29,6 280,7 322,6 236,2 115,7 149,2 1 164,8

2030 26,7 26,2 289,7 304,8 248,8 112,2 155,6 1 164,0

2035 27,1 20,2 294,6 283,4 258,7 113,9 162,1 1 160,0

2040 26,7 11,3 298,0 260,5 266,7 113,7 169,6 1 146,4


Přehlednější vývoj přináší přepočet těchto hodnot na relativní ukazatele. Z grafu je patrné, že například u tepla nedojde prakticky k žádnému poklesu i přes současné snahy o úsporná opatření ve vytápění zejména v rezidenčních nemovitostech. Důvodem je očekávaný developerský růst u komerčních nemovitostí, který by měl tyto úspory v agregátním vyjádření minimalizovat. Spotřeba elektřiny naopak zaznamená poměrně výrazný nárůst (z 18 na 23 % podílu). Důvodem je to, že i přes postupně realizované úspory, dojde k růstu spotřeby vlivem většího využívání tepelných čerpadel či rozvoje elektromobility. S vývojem v sektoru dopravy souvisí také pokles využívání ropy včetně jejich derivátů. Nárůst zaznamená také využívání zemního plynu. Relativně největší pokles zaznamená spotřeba hnědého uhlí z důvodu dočerpání zbývajících disponibilních zásob uhlí.

25


Graf č. 5: Očekávaný vývoj struktury konečné spotřeby energie v relativním vyjádření 35% 30% Černé uhlí

25%

Hnědé uhlí 20%

Zemní plyn Ropa a ropné produkty

15%

Elektřina Teplo

10%

Ostatní paliva 5% 0% 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 Zdroj: Statní energetická koncepce, vlastní propočty

Zajímavý pohled samozřejmě přináší přepočet na primární zdroje energie. Současný stav včetně výhledu do budoucna uvádí následující tabulka.

Tabulka č. 6: Očekávaný vývoj využívání primárních zdrojů PEZ

2010

2015

2020

2025

2030

2035

2040

Černé uhlí

PJ

194,3

184,6

164,2

163,2

143,9

143

136,3

Hnědé uhlí

PJ

564,3

505,2

448,8

330,2

307,4

253,5

150

Zemní plyn

PJ

336,1

338,9

344,5

348,6

357,9

361,4

381,2

Ropa a ropné produkty PJ

378,4

385,8

374,2

366,8

348,7

326,2

301,5

Jaderné palivo

PJ

305,4

343,6

343,6

343,6

343,6

449,2

471,3

Elektřina (saldo)

PJ

-53,8

-80,1

-58,9

-22,3

-11,9

-29,9

-13,3

Ostatní paliva

PJ

10,5

12,9

13,8

17,2

19,5

19,5

19,5

OZE a druhotné zdroje PJ

119,1

161,4

195,6

223,9

247,5

273,7

299,8

1 854,30

1 852,30

1 825,70

1 771,10

1 756,50

1 796,60

1 746,36

Celkem

PJ


Pro větší přehlednost je vývoj zachycen také ve vývojovém grafu níže. Z grafu je ještě názorněji zřejmý prudký pokles spotřeby hnědého uhlí, které by mělo klesnout na třetinu

26


původního stavu. Na druhé straně prudký rozvoj zaznamená využívání obnovitelných zdrojů energie a také větší využívání jaderného paliva, které by v budoucnu mělo tvořit více než čtvrtinu všech primárních zdrojů (tedy nejvíce ze všech). Rozvoj zaznamená také zemní plyn, jehož podíl vzroste na více než pětinu a bude tak druhým nejvíce využívaným zdrojem. Ropa a obnovitelné zdroje budou mít shodně 17% podíl. Může za to jednak očekávaný pokles podílu ropy a zejména již zmíněný přibližně 3násobný růst podílu obnovitelných zdrojů.

Graf č. 6: Očekávaný vývoj struktury využívání primárních zdrojů 35% 30% 25%

Černé uhlí Hnědé uhlí

20%

Zemní plyn 15%

Ropa a ropné produkty Jaderné palivo

10%

Elektřina (saldo) 5%

Ostatní paliva OZE a druhotné zdroje

0% 2010

2015

2020

2025

2030

2035

2040

-5% -10% Zdroj: Statní energetická koncepce, vlastní propočty

Na základě této predikce lze již dopočítat i průměrnou nákladovost energií pro ekonomiku jako takovou. Využijeme přitom odhad vývoje cen klíčových energetických surovin uvedenou výše a odhad vývoje struktury využívání primárních zdrojů z poslední tabulky. U elektřiny bude proveden dopočet dle predikce konečné ceny elektřiny na vysokém napětí ve Státní energetické koncepci. Pro zjednodušení je uvažován po celé období konstantní poměr silové a regulované složky elektřiny v poměru 1:1. Pro "cenu OZE" bude využit argument Státní energetické koncepce, která tvrdí, že podíl obnovitelných zdrojů bude v budoucnu růst ne z důvodu státní podpory, ale zvýšené konkurenceschopnosti. Tudíž pro cenu OZE bude využita jako aproximace cena elektřiny. Pro určení "ceny ostatních paliv" byla využita průměrná cena všech čtyřech klíčových energetických komodit, neboť pod touto kategorií se vyskytují velmi různorodé zdroje.

27


Tabulka č. 7: Výpočet nákladovosti energií pro českou ekonomiku (mil. Kč, stálé ceny roku 2011) PEZ

2010

2015

2020

2025

2030

2035

2040

Černé uhlí

12 474

12 627

11 593

11 620

10 332

10 368

9 964

Hnědé uhlí

16 929

21 016

21 722

16 147

15 155

12 599

7 530

Zemní plyn

59 254

70 661

75 101

78 644

82 782

85 652

91 793

Ropa a ropné produkty

98 762

159 798

159 671

159 668

153 881

145 583

135 645

2 932

5 498

7 559

9 621

10 995

15 273

16 967

18 628

- 22 350

- 16 778

4 876

- 11 167

1 136

1 932

2 169

2 783

3 220

3 274

3 315

41 238

45 035

55 719

78 147

101 406

102 219

115 923

214 098

294 216

316 755

348 847

372 896

363 801

375 993

115,46

158,84

173,50

196,97

212,30

202,49

215,30

Jaderné palivo Elektřina (saldo) Ostatní paliva OZE a druhotné zdroje Celkem Cena za 1 GJ (v Kč)

-

-

7 783

-

-

5 143

Zdroj: Vlastní propočty

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že i když spotřeba primárních zdrojů v české ekonomice bude v časovém horizontu do roku 2040 klesat, tak nákladovost poroste (ve stálých cenách). Nárůst do roku 2040 bude oproti roku 2015 přibližně třetinový. To znamená, že by reálně ceny energií měly růst přibližně o jedno procento ročně. Průměrná cena za 1 GJ také dokáže rozdělit primární zdroje na ty, které nám pomáhají snižovat nákladovost, a ty které ji zvyšují. Do první kategorie spadají černé uhlí, hnědé uhlí a jaderné palivo. Do skupiny "zdražující" nákladovost našich energetických potřeb patří ropa, elektřina a těsně také zemní plyn. Jenom touto jednoduchou komparací lze dovodit, že omezování těžby uhlí (například administrativně stanovenými limity) znamená do budoucna zdražování našich energetických potřeb (samozřejmě bez zohlednění dalších faktorů ekologických, geopolitických či vnitropolitických). Agregátní data jsou také zajímavá. Vyplývá z nich, že například letos vynaloží všechny ekonomické subjekty v ČR na spotřebu primárních zdrojů přibližně 300 miliard korun, což odpovídá přibližně 7 % HDP. Jedná se přitom pouze o přímé náklady suroviny bez zohlednění dalších variabilních či investičních nákladů, ziskových marží distributorů a daní. Přínosným porovnáním je využití dat o prognóze struktury primárních energií a srovnat je s alternativním scénářem, kdy by nedošlo ke změně struktury primárních zdrojů (byla by i v budoucnosti totožná s rokem 2015). Takový scénář je samozřejmě čistě hypotetický, neboť zanedbává některé změny, ke kterým bezpodmínečně dojde (úbytek disponibilních zásob hnědého uhlí nebo třeba plnění našeho evropského závazku ve vztahu k podpoře OZE). Z grafu uvedeného níže je nicméně patrné, že kdyby došlo k zachování stávající struktury využívání primárních zdrojů, tak by nárůst jednotkových nákladů do budoucna nebyl tak vysoký - nebyl by třetinový, ale pouze čtvrtinový. Důvodem toho, že zdražení bude vyšší je

28


zejména vyšší využívání obnovitelných zdrojů, k čemuž jsme se zavázali mezinárodními dohodami na úrovni EU a také růstem spotřeby elektřiny (respektive poklesem pozitivního zahraničního salda). Tento rozdíl pak jen zčásti kompenzuje snížení podílu ropných produktů a větší využívání zdrojů z jaderné energie.

Graf 7: Srovnání odhadované jednotkové nákladovosti s alternativním scénářem současné struktury PEZ (v Kč/1 GJ) 250,0 200,0 150,0 100,0 50,0 2010

2015

2020

Prognóza

2025

2030

2035

2040

Nezměněná struktura


Nyní již můžeme přikročit k posledním alternativním scénářům vývoje cenových limitů a to je využití cenových rozptylů u jednotlivých energetických komodit. Pomocí minimálních a maximálních hranic můžeme dopočítat v podstatě 25 různých scénářů (5 pro každou z 5 komodit) vývoje průměrné ceny za 1 GJ energie za předpokladu prognózované změny energetického mixu v budoucnosti (viz výše). Cena elektřiny a OZE je při výpočtu stejná jako v základním odhadovaném scénáři. Jak je z grafu níže zřejmé, tak odhad budoucí nákladovosti má celkem výrazný rozptyl. Při základním scénáři by nákladovost 1 GJ měla v roce 2040 odpovídat přibližně 215 Kč, při nejpříznivějším vývoji všech energetických surovin by měla stát pouze 137 Kč (tedy o 22 Kč méně než v roce 2015), naopak při maximálním nárůstu cen by měla činit 282 Kč. Jedná se přitom o stálé ceny (tedy již po odečtu inflace). Pohyb na obě strany je tedy přibližně třetinový. Tento odhad pracuje s předpokladem normálního rozdělení a znamená, že konečná hodnota nákladovosti na 1 GJ by se měla s 95% pravděpodobností pohybovat v rozptylu daném minimálním a maximálním scénářem.

29


V optimistickém scénáři (minimálním) by tedy ekonomické subjekty na nákup primárních zdrojů vynaložily v roce 2040 přibližně o 50 miliard Kč (reálně) méně než v roce 2015. Naopak v nejpesimističtějším (maximálním) by ekonomické subjekty na nákup primárních zdrojů vynaložily v roce 2040 o 210 miliard Kč více.

Graf č. 8: Prognóza, minimum a maximum očekávaného vývoje nákladovosti energetického mixu (průměrná cena v Kč/GJ) 300,0 250,0 200,0 150,0 100,0 50,0 2010

2015

2020

Prognóza

2025 Minimum

2030

2035

2040

Maximum


Riziko většího než očekávaného nárůstu cen je zejména u ropy a ropných produktů, jaderného paliva, a částečně u hnědého uhlí. Zatímco u hnědého uhlí může cenu stát nepřímo ovlivnit, u ropy a jaderného paliva je odkázán na globální trh, i přesto že se obě suroviny zčásti těží na území České republiky. Implikací výše uvedených propočtů je tedy pozitivní vliv očekávaného poklesu spotřeby ropy a ropných produktů, neboť u této komodity hrozí nejvyšší riziko vyššího než očekávaného růstu ceny. Na druhou stranu zvyšování podílu jaderného paliva vytváří zvýšená rizika u tohoto zdroje. Tento negativní vliv je nicméně kompenzován tím, že i při maximálním růstu ceny bude vedle hnědého uhlí dále nejlevnějším zdrojem z hlediska nákladů na 1 GJ. Budoucí energetický mix by tedy z hlediska cenových limitů (bez zohlednění ostatních faktorů) měl odrážet následující trendy:   

pokles využívání ropy a ropných produktů (drahý zdroj s vysokou volatilitou ceny) růst podílu využívání jaderného paliva (vysoká volatilita, nicméně levný zdroj) udržení podílu zemního plynu na energetickém mixu (relativně nižší volatilita, ale mírně nadprůměrně drahý zdroj)

30




růst podílu černého a hnědého uhlí na energetickém mixu (levný zdroj s přijatelnou mírou volatility ceny)

Při porovnání těchto cenových limitů energetického mixu a očekávaného využívání primárních zdrojů tak, jak je predikuje Státní energetická koncepce, můžeme konstatovat, že první tři body jsou prakticky v souladu. Poslední bod je v rozporu, neboť SEK předpokládá do roku 2040 pokles využívání černého uhlí o přibližně čtvrtinu a hnědého uhlí dokonce o dvě třetiny. Zde nicméně vstupují do hry další faktory (zejména vnitropolitické a environmentální).

31


Evropský kontext Poslední část této kapitoly věnující se cenovým limitům se týká mezinárodnímu porovnání na úrovni Evropské unie. Tato podkapitola tedy souvisí s třetím vymezením cenových limitů jako ukazatele mezinárodní konkurenceschopnosti. Pokud totiž podnikatelské subjekty v rámci národního hospodářství platí vyšší cenu za energie, než je tomu v jiné zemi, tak ztrácí (ceteris paribus) svou cenovou konkurenceschopnost, neboť nemohou docílit s jinak stejnými vstupy buď stejných cen své produkce, nebo minimálně stejné úrovně ziskové marže. Jak již bylo zmíněno výše, u převažující většiny komodit jsou ceny determinovány na regionální či globální úrovni. Konečné ceny jsou ale do velké míry určeny místní regulací (ať už s dopadem do poptávky a nabídky, nebo přímo formou daní a poplatků do konečné ceny). Evropský statistický úřad Eurostat sleduje pro členské státy Evropské unie konečné ceny u dvou klíčových energetických surovin - elektřiny a plynu. Nejdříve budeme analyzovat ceny elektřiny pro průmyslové odběratele, neboť u nich je daleko větší pravděpodobnost, že vlivem ztráty cenové konkurenceschopnosti z důvodu růstu cen elektřiny, mohou změnit svůj domicil. U domácností se to příliš očekávat nedá.

Graf č. 9: Konečná cena elektřiny za 1 kWh v EUR pro průmyslové odběratele, 2. pololetí 2014 < 20 MWh / rok 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0

20 - 500 MWh / rok 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05

Španělsko Itálie Německo Kypr Malta Slovensko Řecko EU28 Portugalsko Dánsko Irsko Belgie Velká Británie Česká republika Nizozemí Rakousko Polsko Lotyšsko Slovinsko Lucembursko Litva Francie Švédsko Chorvatsko Estonsko Rumunsko Maďarsko Bulharsko Finsko

Dánsko Kypr Itálie Německo Malta Řecko Španělsko Portugalsko Irsko Velká Británie EU28 Belgie Slovensko Rakousko Lotyšsko Česká republika Litva Polsko Chorvatsko Francie Slovinsko Nizozemí Maďarsko Rumunsko Estonsko Lucembursko Bulharsko Finsko Švédsko

0

2 000 - 20 000 MWh / rok

0,3

0,3

0,25

0,25

0,2

0,2

0,15

0,15 0,1 0,05

0

0 Dánsko Kypr Itálie Německo Malta Velká Británie Irsko EU28 Řecko Portugalsko Litva Španělsko Slovensko Lotyšsko Belgie Rakousko Chorvatsko Maďarsko Estonsko Francie Nizozemí Lucembursko Slovinsko Polsko Rumunsko Česká republika Bulharsko Finsko Švédsko

0,1 0,05

Dánsko Kypr Itálie Německo Malta Velká Británie Litva EU28 Slovensko Irsko Španělsko Portugalsko Lotyšsko Řecko Belgie Rakousko Maďarsko Estonsko Nizozemí Chorvatsko Francie Česká republika Slovinsko Rumunsko Polsko Finsko Bulharsko Švédsko Lucembursko

500 - 2 000 MWh / rok

32

Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie 70 000 - 150 000 MWh / rok 0,3 0,25

0,2

0,2

0,15

0,15

0,1

0,1

0,05

0,05

0

0 Dánsko Kypr Itálie Německo Malta Velká Británie Litva Lotyšsko EU28 Slovensko Maďarsko Portugalsko Irsko Španělsko Rakousko Česká republika Belgie Estonsko Řecko Francie Slovinsko Nizozemí Chorvatsko Polsko Rumunsko Bulharsko Finsko Švédsko Lucembursko

0,3 0,25

Dánsko Kypr Malta Německo Velká Británie Itálie Maďarsko Slovensko EU28 Lotyšsko Portugalsko Irsko Česká republika Španělsko Belgie Rakousko Nizozemí Estonsko Slovinsko Rumunsko Polsko Finsko Chorvatsko Francie Bulharsko Švédsko Řecko

20 000 - 70 000 MWh / rok

Zdroj: Eurostat

Eurostat sleduje v rámci konečných cen elektřiny jednotlivé pásma spotřeby průmyslových společností. Výše jsou tedy zobrazeny grafy pro spotřebu menší než 20 MWh ročně, mezi 20 a 500 MWh, mezi 500 a 2 000 MWh, mezi 2 000 a 20 000 MWh, mezi 20 000 a 70 000 MWh a mezi 70 000 a 150 000 MWh, podniky s vyšší spotřebou se v České republice nevyskytují (takové firmy jsou pouze v 7 zemích EU). Uvedené ceny jsou včetně všech daní a poplatků a udávají tedy skutečnou cenu, kolik průmyslové podniky platí v EUR za 1 kWh. Pro srovnání průmyslových podniků je využita nominální cena v EUR, nikoliv parita kupní síly, neboť podniky často obchodují mezinárodně obchodované statky, a navíc jejich "spotřebitelský koš" je dosti rozdílný firma od firmy. Pro rozhodování firem o investici či divestici v ČR je tedy rozhodující právě nominální cena. Z uvedených grafů vyplývá několik zajímavých skutečností. První je, že existují velké rozdíly v pořadí zemí dle jednotlivých objemů spotřeby. U nejnižší spotřeby do 20 MWh ročně je Česká republika uprostřed (na 13. místě s nejvyšší cenou), u spotřeby mezi 20 a 500 MWh je na tom lépe (až na 15. místě), u spotřeby mezi 500 a 2 000 MWh je na tom nejlépe (až 25. místo), u vyšších spotřeb se ale naše konkurenceschopnost opět zhoršuje. U roční spotřeby v rozmezí 2 000 až 20 000 MWh je to už pouze 21. místo, u spotřeby 20 000 až 70 000 MWh ročně to je již 15. místo a u spotřeby mezi 70 000 až 150 000 MWh ročně to je dokonce 12. místo s nejvyšší konečnou cenou. Platí přitom teze, že čím je podnik větší a má tedy vyšší spotřebu elektřiny, tím je také schopnější přesunout svůj provoz do jiného státu. Z tohoto pohledu je tedy plánovaný krok české vlády ulevit největším spotřebitelům v konečných cenách elektřiny racionální. Důležité je také srovnání České republiky s ostatními členskými státy Visegrádské skupiny, tedy Slovenskem, Polskem a Maďarskem. Tyto čtyři země totiž velmi často soutěží o mezinárodní investice mezi sebou. A cena elektřiny může být pro některá odvětví (například výstavba datových center či na spotřebu elektřiny náročné výrobní podniky) klíčová. Zatímco

33


Slovensko je ve všech odběrních intervalech na tom hůře než Česká republika (má tedy vyšší konečnou cenu elektřiny pro průmyslové podniky), u Polska a Maďarska tomu tak není. Nejlépe je na tom Polsko, které s jedinou výjimkou intervalu 500 až 2 000 MWh ročně, je vždy levnější než Česká republika. Maďarsko je na tom lépe pouze u intervalu 20 až 500 MWh ročně. Do budoucna tedy Česká republika musí zejména sledovat komparaci cen s Polskem, které je v tomto zatím před námi. Důležitý je pro národní energetickou konkurenceschopnost také dlouhodobý vývoj v oblasti konečné ceny elektřiny pro průmyslové podniky. Vzhledem k tomu, že nejdůležitější je tento faktor pro velké podniky, tak je níže zobrazen vývoj cen v ČR a ostatních zemích Visegrádské skupiny u dvou největších intervalů odběrů.

Graf č. 10: Vývoj konečné ceny elektřiny za 1 kWh v EUR pro průmyslové odběratele 20 000 - 70 000 MWh / rok

70 000 - 150 000 MWh / rok

0,16

0,14

0,14

0,12

0,12

0,1

0,1

0,08

0,08

0,06

0,06 0,04

0,04

0,02

0,02

0

0

Česká republika

Polsko

Slovensko

Maďarsko

Česká republika

Polsko

Slovensko

Maďarsko

Zdroj: Eurostat

Jak je z grafu patrné, tak u spotřeby 20 000 až 70 000 MWh ročně se nejvýraznější vývoj odehrál u Maďarska, kde prudký pokles ceny elektřiny (prakticky o třetinu ceny) během přelomu let 2009 a 2010 vedl k tomu, že Maďarsko v této době atakovalo nejnižší cenu ze zemí Visegrádské skupiny, tedy vzhledem k Polsku. O rok později ale naopak elektřina zdražila na nejdražší cenu ve srovnání těchto čtyř zemí. Důvodem samozřejmě může být vedle samotného pohybu ceny elektřiny, také změna směnných kurzů při přepočtu na EUR. U spotřeby 70 000 až 150 000 MWh ročně se odehrálo něco obdobného, nicméně s ročním zpožděním. Zajímavý je rovněž vývoj v Polsku, kde již tak nízká cena dále pokračuje v poklesu až do konce sledovaného období v druhé polovině roku 2014. Polsko tak oproti ostatním zemím dále posiluje svou pozici nejlevnější destinace z pohledu koncových cen pro průmyslové podniky. Na grafu je rovněž patrný pokles u ČR na začátku roku 2014 (v menším

34


rozsahu také u menší spotřeby), který souvisí nejvíce zřejmě s regulatorním rozhodnutím zastropovat pro spotřebitele příspěvek na obnovitelné zdroje. Pro úplnost oblasti cen elektřiny je využito také srovnání konečných cen elektřiny pro domácnosti. Důvodem není národní konkurenceschopnost nákladovosti zdrojů energie, ale zejména srovnání snížení disponibilních příjmů domácností, tedy o kolik užitku (v ekonomickém slova smyslu) domácností přijdou vlivem plateb za elektřinu. Jedná se tedy o první ze tří pohledů na cenové limity - dostupnost energií pro ekonomické subjekty. Vzhledem k tomu, že i celkové cenové hladiny se u u jednotlivých států liší, tak bude využito srovnání v paritě kupní síly, která tyto rozdíly odstraňuje. Srovnání je provedeno pro domácnosti se středním odběrem - tedy mezi 2 500 a 5 000 kWh ročně.

Graf č.: 11 Konečné ceny elektřiny pro domácnosti se spotřebou 2 500 až 5 000 kWh ročně, 2. pololetí 2015, v PPS za 1 kWh 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 Německo Kypr Portugalsko Španělsko Rumunsko Polsko Irsko Itálie Slovensko Dánsko Litva Řecko Maďarsko Chorvatsko EU28 Slovinsko Česká republika Bulharsko Belgie Estonsko Rakousko Velká Británie Malta Nizozemí Švédsko Francie Lucembursko Lotyšsko Finsko

0

Zdroj: Eurostat

Jak je z grafu patrné, tak v přepočtu na paritu kupní síly je Česká republika pod průměrem EU28. Nejvyšší ceny mají v Německu, neboť německé domácnosti platí příspěvky na OZE i za německé firmy. Nízké ceny energií mají severské země, naopak vysoké ve státech jižního křídla. V rámci Visegrádské skupiny mají všechny státy vyšší ceny než české domácnosti. Na podobném principu nyní provedeme srovnání pro konečné ceny plynu. Nejdříve začneme s dodávkami pro průmyslové odběratele.

35

Dánsko Švédsko Finsko Portugalsko Estonsko Rakousko Maďarsko Španělsko Řecko Lotyšsko Polsko Slovensko Bulharsko Německo EU28 Česká republika Francie Itálie Nizozemí Velká Británie Belgie Rumunsko

Švédsko Dánsko Portugalsko Nizozemí Slovinsko Finsko Itálie Francie Rakousko Řecko EU28 Španělsko Německo Maďarsko Chorvatsko Polsko Irsko Slovensko Belgie Lucembursko Litva Estonsko Lotyšsko Velká Británie Bulharsko Česká republika Rumunsko

Švédsko Portugalsko Dánsko Itálie Nizozemí Velká Británie Francie Slovinsko Rakousko Španělsko EU28 Irsko Slovensko Belgie Německo Chorvatsko Řecko Litva Polsko Lucembursko Maďarsko Česká republika Lotyšsko Estonsko Bulharsko Rumunsko

0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0

0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0 Dánsko Švédsko Finsko Řecko Chorvatsko Portugalsko Slovinsko Estonsko Španělsko Slovensko Lotyšsko Rakousko Polsko Litva Německo EU28 Bulharsko Maďarsko Francie Velká Británie Rumunsko Česká republika Nizozemí Lucembursko Itálie Irsko Belgie

Švédsko Dánsko Finsko Portugalsko Slovinsko Řecko Chorvatsko Maďarsko Rakousko Německo Irsko Litva Španělsko Slovensko Polsko Francie EU28 Estonsko Lotyšsko Lucembursko Velká Británie Bulharsko Nizozemí Itálie Rumunsko Česká republika Belgie


Graf č. 12: Konečná cena plynu za 1 kWh v EUR pro průmyslové odběratele, 2. pololetí 2014 do 1 000 GJ / rok 1 000 - 10 000 GJ / rok

0,08

0,1

0,06

0,04

0,02 0

10 000 - 100 000 GJ / rok 100 000 - 1 000 000 GJ / rok

0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0

1 000 000 - 4 000 000 GJ / rok

0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0

Zdroj: Eurostat

Eurostat v tomto případě rozlišuje odběry do 1 000 GJ, mezi 1 000 a 10 000 GJ, mezi 10 000 a 100 000 GJ, mezi 100 000 a 1 milionem GJ a mezi 1 a 4 miliony GJ (žádný podnik v ČR nemá vyšší spotřebu). Data jsou dostupná pouze pro 26 členských států EU (chybí Malta a Kypr).

36


Na rozdíl od elektřiny v případě plynu nejsou mezi jednotlivými kategoriemi odběru tak velké rozdíly. V cenové konkurenceschopnosti je na tom Česká republika navíc o něco lépe než u elektřiny. Přesto platí stejně jako u elektřiny, že s rostoucími objemy spotřeby naše cenová konkurenceschopnost klesá. U nejnižších objemů je Česká republika na 21. místě zemí dle nejvyšší konečné ceny plynu. U odběrů tisíc až 100 tisíc GJ je Česká republika dokonce předposlední. U odběrů 100 tisíc až 1 milion GJ ročně je ale už opět 21. a u nejvyšších odběrů dokonce už na 15. pozici s nejvyšší konečnou cenou plynu (i když u těchto odběrů již nejsou data pro všechny sledované země). Co je jednoznačně pozitivním faktorem je, že ve všech kategoriích odběru je Česká republika nejlevnější zemí Visegrádské skupiny. V rámci této přímé "konkurence" jsme tedy pro průmyslové podniky nejvýhodnější destinací. Podobně jako u elektřiny provedeme rovněž porovnání vývoje u největších odběrů mezi zeměmi Visegrádské skupiny, aby bylo zřejmé, zda se jedná o stabilní stav, nebo pouze krátkodobý výkyv.

Graf č. 13: Vývoj konečné ceny elektřiny za 1 kWh v EUR pro průmyslové odběratele

Česká republika

Polsko

Slovensko

Maďarsko

Česká republika

Polsko

Slovensko

2H/2014

1H/2014

2H/2013

1H/2013

2H/2012

1H/2012

2H/2011

1H/2011

2H/2010

1H/2010

2H/2009

1H/2009

2H/2008

2H/2014

1H/2014

2H/2013

1H/2013

2H/2012

1H/2012

2H/2011

1H/2011

0 2H/2010

0,01

0 1H/2010

0,02

0,01 2H/2009

0,03

0,02

1H/2009

0,04

0,03

2H/2008

0,05

0,04

1H/2008

0,06

0,05

2H/2007

0,06

1H/2008

1 000 000 - 4 000 000 GJ / rok

2H/2007

100 000 - 1 000 000 GJ / rok

Maďarsko

Zdroj: Eurostat

Z výše uvedených grafů vyplývá, že Česká republika se stala "nejlevnější" zemí z Visegrádské skupiny poměrně nedávno, od roku 2013. Nejvýraznější vývoj nicméně zaznamenalo Maďarko, které se od roku 2010 stalo "nejdražší" zemí od přelomu let 2009 a 2010. Rozdíl oproti ostatním zemím byl až čtvrtinový. Určitou korekci pak zaznamenalo až v roce 2014. Na závěr bude provedeno opět porovnání konečných cen plynu u domácností.

37


Graf č. 14: Konečné ceny plynu pro domácnosti se spotřebou 20 až 200 GJ ročně, 2. pololetí 2015, v PPS za 1 kWh 0,1400 0,1200 0,1000 0,0800 0,0600 0,0400 0,0200 Portugalsko Bulharsko Španělsko Itálie Řecko Švédsko Česká republika Polsko Litva Slovinsko Slovensko Nizozemí Chorvatsko EU28 Irsko Francie Estonsko Rakousko Německo Maďarsko Dánsko Rumunsko Belgie Velká Británie Lotyšsko Lucembursko

0,0000

Zdroj: Eurostat

Jak je z výše uvedené grafu patrné, tak u domácností je konečná cena oproti firemním zákazníkům naopak nadprůměrná ve srovnání s celoevropským průměrem. Ze zemí Visegrádské skupiny je dokonce cena nejvyšší. Mezi evropskými státy mají nejvyšší cenu opět především země jižního křídla, nicméně severské země mají již rozptyl mnohem větší, a jako skupina je přesně nelze zařadit. Zajímavá je pozice Německa, které má sice nejvyšší konečnou cenu elektřiny pro domácnosti, ale v případě plynu je mezi třetinou "nejlevnějších" států.

38


Geopolitické limity Energetická závislost Při volbě energetického mixu nelze myslet pouze na ekonomickou a ekologickou efektivnost. Vztahy mezi státy se mění, různé národní čí nadnárodní organizace prosazují na mezinárodním diplomatickém poli své zájmy, které mohou plánovanou energetickou politiku učinit nevýhodnou, nebo i neschopnou dosahovat svých cílů. Proto je nutné se při volbě energetického mixu dávat přednost věcem, o kterých jsme si jisti nebo je dokážeme přímo ovlivnit. Hlavní z nich je naše lokální energetická politika a domácí zdroje surovin. Je ekonomicky výhodné dovážet levná paliva z třetích zemí, ale lze se spolehnout na spolehlivost dodávek? Nedojde k zemi ke změně vládní politiky, které omezí dovoz a tím zvýší naše náklady? Nedojde ke zbytečnému ohrožení energetické bezpečnosti?

Graf 15: Podíl zdrojů na výrobě elektrické energie

Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektrické energie v roce 2014 (MV/h) Jádro 36%

Hnědé uhlí 42%

Přečerpávací elektrárny 1% Vodní elektrátny Biomasa 2% Větrné 1%

2% Černé uhlí Zemní plyn 6% 5%

Bioplyn 3%

Fotovoltaické 2%

Zdroj dat: ERÚ

39


Z aktuálního energetického mixu České republiky je patrný nejvyšší podíl výroby energie z neobnovitelných zdrojů. Z nich je nejvíce vyrobeno z hnědého uhlí a jádra. Obnovitelné zdroje mají podíl pouze 10 %.

Graf 16: Koeficient energetické závislosti

Koeficient energetické závislosti 70

60

50

40

30

22,9

24,2 16

20

18,7 24,1

15,4 10

15,9

16,1

20,6

1994

1996

28

26,4

25,1 25,1

25,1 25,5

2002

2004

28 27,2

27,8 25,1

25,6

28

27,9 25,3

25,1

0 1990

1992

EU (28 countries)

1998

2000

Euro area (19 countries)

2006

Czech Republic

2008

2010

2012

Germany

Zdroj dat: Eurostat

Míru závislosti domácí energetické spotřeby na importované energii lze vyjádřit koeficientem energetické závislosti. Ten vyjadřuje podíl čistých importů energie na celkové spotřebě energie. Česká republika si v tomto ukazateli vede prozatím lepé než je průměr EU28 a i Německa největší ekonomiky Evropy. V této kapitole budou postupně rozebrány složky energetického mixu s ohledem geopolitickou situaci. A to hnědé uhlí, černé uhlí, jaderná energie, zemní plyn, ropa a role obnovitelných zdrojů.

40


Hnědé uhlí Hnědé uhlí tvoří hlavní část energetického mixu České republiky. Je jak nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie, tak nejvýznamnějším zdrojem při centrální výrobě tepla. Hlavní zásluhu na vysokém podílu této suroviny má historická dostupnost kvalitní suroviny a rozvinutá infrastruktura její těžby. Vzhledem k ochraně ovzduší a trhu s emisemi se často spaluje ve směsi s biomasou a černým uhlím. V roce 2014 bylo vytěženo 38,18 mil. tun hnědého uhlí, domácím spotřebitelům bylo dodáno 37,5 (98,2 % produkce). Vyvezeno bylo 0,68 mil. tun (1,8 % produkce), dovezeno 1,47 mil tun. Těžba hnědého uhlí meziročně klesla o 2,26 mil. tun (5,6 %). Za poslední tři roky klesá těžba každý rok průměrně o 5 %. Česká republika je devátým největším producentem hnědého uhlí na světe. Produkcí hnědého uhlí se zabývají čtyři společnost těžící v pěti povrchových a jednom hlubinném dole. Největším producentem jsou Severočeské doly, patřící do skupiny ČEZ. Dále jsou to podle velikosti těžby Sokolovská uhelná, Vršanská uhelná a Severní energetická.

Graf 17: Vývoz a dovoz hnědého uhlí

Vývoz a dovoz hnědého uhlí (tis. tun) 2000 1500 1000 500 0 2009

2010

2011

2012

2013

2014

-500 -1000

Celkem vývoz

Celkem dovoz

Saldo

Zdroj dat: Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím, VUPEK - ECONOMY

Část produkovaného hnědého uhlí je z České republiky vyvážena především na Slovensko, do Polska a Německa. Vývoz hnědého uhlí díky nízké produkci setrvale klesá a nelze očekávat jeho nárůst.

41


Dovozy hnědého uhlí byly v předchozím období zanedbatelné, ale postupně narůstají. V roce 2014 se poprvé saldo obchodu propadlo do záporných hodnot. Skokový nárůst dovozu byl ale způsoben akvizicí dolu v německém Mibragu Energetickým průmyslovým holdingem, který dováží vydolované uhlí především do své elektrárny v Opatovicích. Jednalo se o jednorázový šok způsobený ekonomickým rozhodováním jedné firmy. Dá se předpokládat, že německá vládní politika „Energiewende“1 povede ke snížení poptávky po uhlí, a tak k nutnosti exportu těženého přebytku. Dnešní německá těžba činí přibližně 180 mil. tun, tedy několikanásobně více, než je nutné na pokrytí celé energetické potřeby České republiky. Zvýšený dovoz hnědého uhlí bude mít příznivý důsledek díky využití již vybudované infrastruktury, ale povede ke zvýšení energetické závislosti České republiky. Otázkou je také dlouhodobá spolehlivost tohoto zdroje uhlí. Na snížení vývozu a produkce uhlí v České republice mají podíl ekologické limity těžby uhlí. Jejich zachování nebo zrušení je politické rozhodnutí, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje surovinovou bezpečnost i výnosy majitelů dotčených dolů.

Graf 18: Těžby hnědého uhlí podle dolů

Zdroj: Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím, VUPEK - ECONOMY

1

Přechod na obnovitelné zdroje, který počítá s zavrhnutím používání uhlí a jaderné energie.

42


Při zachování současných těžebních limitů dojde k postupnému útlumu těžby hnědého uhlí, až po roce zůstane otevřený pouze jeden důl. Tato situace povede spolu s pravděpodobným odklonem Německa od fosilních paliv k tlaku na zvýšení dovozu. Limity se týkají dvou lokalit, dolu Bílina a lomu ČSA. Uvažuje se o třech variantách prolomení: 1. prolomení dolu Bílina 2. prolomení dolu Bílina a „malé bourání“ Horního Jiřetína pro lom ČSA 3. prolomení dolu Bílina a „velké bourání“ Horního Jiřetína a Čerčic pro lom ČSA V případě dolu Bílina je možné zrušení současných limitů bez zásahů do stávajících obcí a přineslo by kolem 0,1 miliard tun uhlí. Bez zrušení limitu by byl důl Bílina vytěžen kolem roku 2035, se zrušením limitů kolem roku 2055. V limitech těžby lomu ČSA je vázáno 0,9 miliard tun. Zrušení limitů na tomto dole by znamenalo nutnost výkupu pozemků a vystěhování obyvatel obcí Horní Jiřetín a Černice. Varianta malého bourání horního Jiřetína by přinesla nové možnosti těžby do roku 2025.

Graf 19: Těžby hnědého uhlí podle dolů

Zdroj: Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím, VUPEK – ECONOMY

Ze znázornění předpokládaného průběhu těžby je jasně patrné, že celkové zrušení limitu povede k dlouhodobé domácí těžbě hnědého uhlí na úrovni kolem 20 tun ročně. Těžba bude moci pokračovat na třech dolech, místo jednoho při zachování limitů.

43


Důležité je také zmínit, že hnědé uhlí není homogenní. Rozděluje se na takzvané teplé a studené. Teplé uhlí vyšší kvality a vyšší výhřevnosti, které se využívá většinou ve středně velkých zdrojích je těženo právě v lomu ČSA a dole Bílina. Vláda České republiky rozhodla 19. října 2015 o prolomění težebních limitů na dole Bílina. O prolomení limitů v lomu ČSA nebylo rozhodnuto. Přípravy na samotný začátek težby potrvají ale několik let. O lomu ČSA bude rozhodovat vláda následující. Vzhledem k blížícímu se uzavření lomu a vysokým nákladům na jeho znovuotevření bude rozhodnutí přístí vlády pro jeho osud rozhodující.

Graf 20: Potřeby hnědého uhlí a varianty těžeb

Zdroj: Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím, VUPEK - ECONOMY

Pro ekonomické srování je nutné analyzovat nejen nabídku ale i očekávanou poptávku. Výše uvedený graf znázorňuje konzervativní odhad vnitrostátní poptávky po hnědém uhlí včetně možného zavedení úsporných technologií. Z porovnání předpokládané nabídky a poptávky vyplývá, že zachování ekologických limitů povede k dlouhodobému nedostatku domácího hnědého uhlí. Prolomení limitu pouze dolu Bílina nedostatek zmírní, ale dlouhodobě neodstraní. Varianta „malého bourání“ povede pouze k přechodnému vyrovnání nabídky poptávky do roku 2030 a pouze varianta úplného zrušení limitů povede k dostatku domácí produkce pro uspokojení spotřeby. Z výše popsaných skutečnostní lze popsat několik možných scenářů vývoje s ohledem na geopolické skutečnosti.

44


Zrušení nebo omezení težebních limitů je nutností k omezení budoucí závislosti na dovozu hnědého uhlí. Pokud limity nebudou zrušeny, lze uhlí dovážet z Německa, Polska, Ruska, Turecka, Řecka, Srbska, Rumunska a Maďarska. Nelze počítat ale se stálými cenovými podmínkami. Bude také nutná úprava elektráten pro spalování hnédého uhlí jiné kvality podle místa importu. Je možné se snažit pomocí vládních politik omezit pouzívání hnědého uhlí, vzhledem k vysokému podílu a k tomu, že ho používají velké zdroje, to bude velice náročné. Pro velké zdroje je nahraditelné černým uhlím, které ale trpí podobnými problémy s dovozem rozebranými v další části. Také je podstatně nákladnější. Náhrada zemním plynem by si vyžadovala vysoké investice a zemní plyn je čiste dovozovou surovinou. Obnovitelné zdroje mohou pouze omezeně nahradit vzhledem k omezenosti jejich dostupnosti (např. spalováni biomasy), dají se využít pouze jako doplněk. Další řešení jen nahrazení výpadku hnědouhelné energie energii jadernou. To je ale, jak je dále analyzováno možné pouze za použítí státních záruk.

45


Černé uhlí Černé uhlí tvoří pouze 6 % energetického mixu České republiky. Jediným producentem je společnost OKD, která těží v Ostravsko-Karvinském revíru. V minulosti byl jeho hlavním použitím ocelářský a metalurgický průmysl. V současnosti dochází k útlumu významu tohoto průmyslu díky vytíženosti ložisek surovin i přítomnosti přísných ekologických limitů v zemích Evropské unie.

Graf 21: Prodej uhlí OKD

Prodej uhlí OKD v letech 2009 až 2013 dle druhu 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 2009

2010 koksovatelné uhlí

2011 energetické uhlí

2012

2013

celkem

Zdroj: Česká geologická služba

Z grafu prodeje uhlí OKD je vidět postupný útlum těžařské činnosti v důsledku stále se snižující výtěžnosti ložisek. OKD v roce 2017 uzavře díky neekonomičnosti provozu důl Paskov, což bude mít jak sociální dopady, tak to posílí stávající pokles domácí těžby. Zároveň klesá podíl koksovatelného uhlí použitelného pro hutní výrobu a roste podíl energetického uhlí používaného k výrobě elektrické a tepelné energie. Černé uhlí může do jisté míry zastoupit pří výrobě energie uhlí hnědé. Při spalování obou se nejčastěji používá technologie fluidních kotlů, pro jiný palivový mix je pouze nutné upravit průběh spalování, technologie zůstává. Budoucnost černého uhlí je jasnější, než uhlí hnědého. Vzhledem k nemožnosti otevření dalších ložisek a postupného útlumu je jedinou možností doplnění dovozem. Dnešní nevýznamné procento podílu na energetickém mixu se může rapidně zvýšit substitucí dle rozhodnutí o těžebních limitech hnědého uhlí.

46


Stejně jako u uhlí hnědého, lze černé uhlí dovážet z několika zemí a tím diversifikovat riziko geopolitického konfliktu. To však neeliminuje nejistotu kvality, ceny dodávek a jejich trvalého zajištění.

47


Jaderná energie Jaderná energie tvoří 32 % energetického mixu České Republiky. Ze své povahy se jedná o zdroj s vysokými fixními náklady a dlouhou dobou návratnosti investice. Díky vysokým výnosům z rozsahu je ekonomicky nejvýhodnější pro výrobu velkého množství elektřiny ze všech známých zdrojů. Nevypouští také žádné emise ani skleníkové plyny. Elektrárna Dukovany spuštěná v roce 1985 má instalovaný výkon 2000 MW ve čtyř blocích po 500 MW. Temelín s datem dokončení 2002 má také 2000 MW ve dvou blocích po 1000 MW. U obou elektráren se počítá s životností 30 let, kterou lze při provedení generální údržby prodloužit až na 60 let. S dlouhou dobou návratnosti investice se pojí také velké riziko pro investora. Návratnost vložených prostředků se počítá na desetiletí. Pro návratnost vložených prostředků si musí být investor jist, že cena elektrické energie umožní ziskový provoz. Proto existuje velký tlak investorů po celém světě na vytvoření státních podpor a státních záruk pro jejich investice. Typickým příkladem rozsáhlých státních záruk je plánována atomová elektrárna Hinkeley Point C, kdy britská vláda přistoupila nejen k běžné dohodě o fixních výkupních cenách, ale také poskytla záruku za úvěr potřebný k vybudování elektrárny. Za poskytnutí této záruky platí investor paušální částku. Tato podpora byla jednostranně výhodná ve prospěch investora. Byla napadnuta a revidována Evropskou komisí jako nedovolená státní podpora. Revize přinesla do dohody zejména prvky sdílení zisku se státem a podstatně zvýšila paušální částku placenou za poskytnutí záruky. Na neposkytnutí státních záruk narazila i dnes zrušená dostavba jaderné elektrárny Temelín o další dva bloky s celkovou kapacitou přibližně 2800 MW. Poskytnutí požadovaných záruk by znamenalo pro Českou Republiku platit dlouhodobě více, než je dnešní i předpokládaná budoucí cena elektrické energie. Proto lze uvažovat z ekonomického hlediska o rozvoji jaderné energie pouze se státními zárukami nebo zpřísněním ekologických limitů pro ostatní zdroje, které povedou k nárůstu ceny elektřiny. Limitem využití jaderných elektráren je, kromě náročnosti jejich výstavby, i nutnost dodávky jaderného paliva. V České republice je těžena uranová ruda použitelná k výrobě jaderného paliva v dole Rožná. Důl není státem dotován a kvůli zhoršující se ekonomice těžby bude v roce 2017 uzavřen. Na našem území se nachází nezanedbatelné zásoby uranových rud, které není zatím ekonomické těžit. Vzhledem k nutnosti specializovaného zpracování paliva je není ale možné přímo využít. Zařízení pro výrobu jaderného paliva se nacházejí v Rusku, Francii a Velké Británii. Jaderná energie tak nabízí možnost, jak se vyhnout dovozní závislosti na fosilních palivech. Za cenu poskytnutí dlouhodobých státních záruk, které se mohou ukázat jako vysoce ekonomicky nevýhodné.

48


Zemní plyn Zemní plyn má 6% podíl na generaci elektrické energie v České republice. Jeho hlavní využití je ale při výrobě ekologického tepla v domácnostech, kde jeho podíl dosahuje 27 %. Soustavu plynovodů provozuje zahraničně vlastněná soukromá společnost NET4GAS s. r. o. vlastněná z poloviny konsorciem Allianz a z druhé poloviny investiční společností Borealis Infrastructure. V České republice se nacházejí pouze minimální zdroje zemního plynu, které pokrývají méně než procento skutečné spotřeby.

Mapa 1: Plynovody v Evropě

Zdroj: wikimedia.org

Do České republiky se dováží dvěma plynovody. Z jihu plynovodem Bratrství a Transgas, ze severu plynovodem OPAL. Jak je patrné z mapy výše, Evropa je propojena relativně hustou

49


sítí plynovodů, které vedou plyn z různých částí Ruska před různé Evropské země. Hlavními zásobovacími plynovody jsou Soyuz a Bratrství vedoucí před Ukrajinu a Yamal vedoucí před Bělorusko. Relativně nově postavený plynovod Nord Stream zásobuje Evropou severní cestou.

Graf 22: Dovoz zemního plynu do České republiky

Dovoz zemního plynu do České republiky podle zemí 10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 2009

2010

2011 Norsko

2012

2013

Rusko


Hlavními dodavateli zemního plynu do České Republiky jsou Norsko a Rusko. Podíl Norska díky dlouhodobě cenově výhodné smlouvě v Ruskem dlouhodobě klesá. V roce 2013 byl podíl Norska zanedbatelný. Norské dodávky jsou záložní variantou v případě problému s ruskými dodávkami. Jak je již zmíněno v infrastrukturních limitech, současná kapacita přepravy je dostatečná a i budoucí kapacita dostačuje plánům rozvoje. Z geopolitického hlediska je, stejně jako u ropy Evropa i Česká Republika závislá na ruských dodávkách. Vztah mezi Rusem a Evropou je ale vzájemný, pokud Rusko přestane Evropě dodávat zemní plyn, přijde o svého největšího odběratele a i zdroj příjmů z exportu. Ruskem aktivně prosazovaná stavba alternativních tras plynovodů (např. Nord stream a plánovaný South stream) vede k oslabení vyjednávacích pozic zemí, přes které vedou stávající ruské plynovody. Uzavření kohoutků v jedné zemi již nezpůsobí zimu po celé Evropě.

50


Vede tak k vyšší bezpečnosti dodávek. Česká republika i ostatní státy navíc drží strategické zásoby zemního plynu, které dokáží pokrýt nečekaný výkyv dodávek. Závislost na Rusku nelze omezit ale pouze plynem z Norska. Další možností je vyhledávaní a dobývání ložisek břidlicového plynu, který má velký potenciál v Polsku. Tento průzkum a metoda těžby jsou jak v Polsku, tak v České republice, s ohledem na možné environmentální dopady, zakázány. S ohledem na možné geopolitické problémy by měla být problematika hydraulického štěpení lépe prozkoumána.

51


Ropa Ropa je nejvýznamnější surovinou pro celý dopravní sektor. Nedostatek ropy bude mít okamžité následky v dopravním, energetickém i chemickém průmyslu. K výrobě elektrické nebo tepelné energie se nepoužívá díky vysoké ceně oproti ostatním palivům. V České republice se stejně jako u zemního plynu nenacházejí žádná významná ložiska ropy. Jejich těžba pokrývá pouze 2 % spotřeby.

Mapa 2: Ropovody v České republice

Zdroj: MERO, a. s.

Síť ropovodů v České republice provozuje státem vlastněná společnost MERO, a. s. Do České republiky směřují dva ropovody, ropovod Družba a ropovod IKL. Ropovod Družba přenáší ropu z Ruské federace a bývalých postsovětských republik. Tímto ropovodem se do České republiky dostává přes 70% dovezené ropy. Ropovod IKL vede z německého přístavu na řece Dunaj, Ingolstadtu. Je to něj dodávána ropa tankery, proto je schopen dodávat ropu ze zemí Afriky, Arabského poloostrova a Kaspického moře.

52


Graf 23: Dovoz ropy do České republiky

Dovoz ropy do České republiky v letech 2009 až 2013 6000 5097

4945

5000

4545

4213

4102 4000 3000 2038

2008 2000 1000

1859

1530

1659

499

563

597

518

620

2009

2010

2011

2012

2013

0

Ruská federace

Ostatní nečlenské země OECD

Kazachstán

Írán

Alžírsko


Nejvýznamnějším dovozcem je Ruská federace s průměrným podílem kolem 70 % na celkovém importu ropy. Celková spotřeba klesá v závislosti na hospodářském cyklu a dalších faktorech, ale podíl se dlouhodobě drží na úrovni. Spotřeba České republiky je přibližně 6,5 milionů tun ropy ročně. Maximální přepravní kapacita ropovodu Družba je 9 milionů tun ropy, ropovodu IKL 10 milionů tun ropy. Česká republika je proto vzhledem k dodávkám ropy z geopolitického hlediska ve výborné pozici. Její potřebu lze uspokojit jak z jednoho, tak z druhého ropovodu. Ropovod IKL navíc není díky zásobování tankery vázán na jednoho dodavatele jako ropovod Družba, který vede pouze Ruskou ropu. Důležité je podotknout, že ropa není ihned surovinou. Pouze po zpracování v rafinerii lze ropu dále využít jako palivo do aut nebo zdroj chemických látek. V České republice se rafinerie nacházejí v Litvínově, Kralupech nad Vltavou a Pardubicích. Z toho pouze Kralupská rafinerie je napojena na ropovod IKL i ropovod Družba, ostatní rafinerie se specializují na ruskou ropu. Vzhledem k významně odlišnému složení klasické ruské ropy od ostatních dovážených rop hrozí reálné riziko nedostatku kapacity při zásobování pouze z ropovodu IKL. Na rozdíl od zemního plynu je evropský potenciál pro využití technologie hydraulického štěpení velice nízký. Proto je zbytečné o něm v tomto případě uvažovat.

53


Obnovitelné zdroje Podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu činí pouze kolem 10 %. Obnovitelné zdroje jsou často prezentovány jako cesta, jak snížit naši energetickou závislost na dovozu fosilních paliv, zejména zemního plynu a ropy. Vzhledem k poloze České republiky a jejímu potenciálu k efektivnímu využití přírodních toků energie je každé další rozšiřování obnovitelných zdrojů spojeno s vysokými finančními náklady díky nutnosti státní podpory. Nejvýhodnější místa pro stavbu obnovitelných zdrojů jsou již obsazena, proto je potenciál užitečnosti každého dalšího zdroje nižší. Proto již není možné dále rozšiřovat počet velkých vodních elektráren na našem území. Větrné elektrárny již také vyrábí elektřinu na pro ně nejvhodnějších místech. Ve státní energetické koncepci a predikcích energetického mixu se proto počítá s nárůstem podílu fotovoltaických elektráren a elektráren spalujících biomasu a bioplyn. Podíl fotovoltaických má dosáhnout 22 % z instalovaného výkonu. Růst nad tuto hranici je podmíněn rozvojem technologií, které umožní vyšší efektivitu tohoto zdroje. Výhodou obnovitelných zdrojů je využívaní primárních přírodních toků energie, které nejsou závislé na geopolitické situaci a dodávkách paliva ze třetích zemí. Jejich významných problémem je ale investiční cyklus. Tento problém se týká hlavně solárních elektráren. Většina dnešních solárních panelů pracuje s odhadovanou životností 25 let. Díky použité technologii nelze pouze vyměnit jednu z funkčních částí panelu, je potřeba výměna celého celku za nový. Většina těchto panelů pro větší investiční celky je vyráběna díky levné pracovní síle a menším ohledům na životní prostředí při výrobě mimo Evropskou unii. Proto je nutné z geopolitického hlediska zajistit možnost diversifikovaného odběru z různých zemí, nebo existenci celého dodavatelského řetězce (od primárních surovin, až po konečnou výrobu) na území Evropské unie. Dalším nedostatkem těchto zdrojů je nestálost jejich výroby a závislost na meteorologických faktorech. Proto je nutné zajistit možnost pokrytí výpadku jejich výroby dovozem energie nebo jinými zdroji. V současnosti jsou používány k těmto účelům zejména plynové elektrárny. Použití obnovitelného zdroje, bioplynových elektráren, ke stejnému účelu je ale možné pouze částečně. Vzhledem k omezené efektivitě produkce bioplynu nedokáže výroba těchto elektráren plně pokrýt možné výpadky elektráren solárních. Z hlediska geopolitického proto nebude v České republice role obnovitelných zdrojů významná. Díky propojení evropských přenosových soustav lze ale využívat energie z obnovitelných zdrojů jiných států.

54


Infrastrukturní limity Energetika a infrastruktura Při volbě energetického mixu není účelné se soustředit pouze na geopolitické nebo cenové otázky, ale také na možnosti a nutnost údržby či budování nové související infrastruktury. Infrastrukturu lze široce definovat jako soubor statků a služeb, které umožňují fungování nějakého vyššího celku. Sít vysílačů tvoří infrastrukturu pro televizní vysílání, koleje a nádraží tvoří infrastrukturu pro železniční dopravu. Společnost vlastnící již vybudovanou infrastrukturu umožňující provoz daného odvětví má velkou tržní moc. Jedná se o takzvaný přirozený monopol. Díky vynaloženým nákladům na vybudování infrastruktury je pro konkurenci nemožné na trh vstoupit. Svět, kde by měl každý dopravce své koleje, každý distributor elektrické energie své vedení a každý provozovatel vodovodu své potrubí není možný, ani ekonomicky efektivní. Takto vzniklý monopol může své výhody využívat ke stanovení vysokých cen a poskytování menšího množství služeb. Díky nemožnosti konkurence také nepociťuje tlaky potřebné ke zlepšení svých služeb. Proto ve většině takzvaných síťových odvětví (kde hraje hlavní roli nákladná infrastruktura) zasahuje stát v podobě antimonopolních zákonů a úřadů na ochranu hospodářské soutěže. Řešením vycházejícím z ekonomické teorie je důsledné oddělení subjektu spravujícího infrastrukturu od subjektu, který ji využívá k poskytovaní služeb. Příkladem je například oddělení Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) od Českých drah. Tyto organizace jsou většinou státem regulované, nebo státem vlastněné. Jejich účelem je umožnit konkurenci společností využívajících jejich infrastrukturu mezi sebou. Například kromě Českých drah využívá kolejí ve vlastnictví SŽDC řada dalších společností, které si konkurují jak cenami, tak servisem ve vlacích. Vztahy těchto společností s jejich klienty jsou ze strany státu důsledně regulovány, ve velké většině včetně poplatků za pronájem jejich infrastruktury. Pro zachování maximální konkurence je zakázána jakákoli diskriminace nebo netransparentní dohody s jednotlivými účastníky. Většina společností zmiňovaných v této kapitole vznikla a je regulována tímto způsobem. Tato kapitola se nejprve zaměří na přenosovou soustavu elektrické energie, její současný stav, problémy a výzvy. Dále infrastrukturní limity skladů jaderného odpadu, díky jejich strategickém významu a přímému vlivu na energetický mix. Kapitola je ukončena limity přenosu ropy a zemního plynu.

55


Přenosová soustava elektrické energie Infrastruktura k přenosu elektrické energie se rozděluje na soustavu přenosovou a soustavu distribuční. Přenosová soustava přenáší elektrickou energii s vysokým napětím, ve velkých objemech a na velké vzdálenosti od velkoobjemových výrobců do rozvoden. Na rozvodny navazuje soustava distribuční, na kterou jsou napojeni menší výrobci elektrické energie a přes kterou se elektřina dostává ke konečným spotřebitelům, domácnostem a firmám. Přenosovou soustavu vlastní a provozuje státem vlastněná společnost ČEPS, a. s. Distribuční soustava je vlastněná z velké většiny společností ČEZ Distribuce, a. s.

Graf 24: Připojení k distribuční (DS) a přenosové soustavě (PS)

Zdroj: ČEPS, a.s.

V České republice byl v roce 2013 celkový instalovaný výkon elektráren 21 079 MW (21 GW). Jejich připojení k distribuční (DS) a přenosové soustavě (PS) je vyrovnané, ale jiné svým složením. Do přenosové jsou zapojeny jaderné elektrárny, velké vodní a velké parní elektrárny. Do distribuční jsou zapojeny klasické, větrné a solární zdroje s menším výkonem. Důvodem minimálního zapojení obnovitelných zdrojů do přenosové sítě je nedostatek potenciálu pro rozsáhlé instalace obnovitelných zdrojů s velkým výkonem v České republice. Jejich výkon je dostatečný na pokrytí lokální spotřeby energie a jeho přenos do dalších míst není ekonomický.

56


Specifika přenosu elektrické energie Přenos elektrické energie je výjimečný tím, že není jako například přenos ropy jednosměrný. Je proto nutné zajistit rovnováhu mezi okamžitou výrobou a okamžitou spotřebou. To si lze zjednodušeně představit jako vodní nádrž, kde výroba je přítokem, spotřeba odtokem a zatížení sítě její hladinou. Pokud je vysoká výroba a nízká spotřeba, hladina v nádrži narůstá a nádrž přeteče. Pokud je vysoký přítok vyvážen vysokým odtokem, hladina v nádrži zůstává na konstantní úrovní. Udržování hladiny na přijatelné úrovní zatížení přenosové sítě je úlohou operátora sítě, společnosti ČEPS. Elektrickou energii také nelze skladovat. Proto je nutné plánovat její očekávanou výrobu a spotřebu předem. Neočekávané výkyvy ve výrobě nebo spotřebě lze vyvažovat jen do určité míry bez zásahu do běžného provozu. Pokud je v energetické síti energie nedostatek, hrozí výpadek elektrické energie pro konečné spotřebitele. Pokud je naopak v přenosové síti elektrické energie přebytek, hrozí postupné zahřívání vedení a poškození technického zařízení. To vede nejen k výpadku elektrické energie pro spotřebitele ale zejména k trvalému poškození zařízení. Díky tzv. kaskádovému šíření poruchy se nadbytek energie šíří sítí to dosud nepoškozených oblastí a nadále zařízení poškozuje. Proto existují v přenosové soustavě pojistné systémy, které dokáží tento stav rozpoznat a části sítě odpojit a zabránit tak trvalému poškození. Při přenosu elektřiny také neplatí ekonomický předpoklad, že by elektřinu měl vyrábět nejlevnější zdroj. V přenosové soustavě neexistuje zejména v distribuční síti přímé spojení v požadované kapacitě mezi zdrojem a konečným uživatelem elektrické energie. Proto může být i dražší zdroj ekonomičtější díky vysokým nákladům na vybudování přímého spojení. Dalším faktem popírající tento ekonomický předpoklad jsou vyvažující toky elektrické energie. Pokud elektřina prochází vodičem pouze v jednom směru, zatěžuje ho celým svým průtokem. Pokud je ale jiný elektrický zdroj na druhém konci vodiče a značně také produkovat elektrickou energii, tyto toky se vzájemně odečtou a sníží tak zatížení rozvodné sítě. Tímto způsobem i méně efektivní zdroje dokáží umožnit vyšší výrobu ve zdrojích efektivnějších bez překročení kapacity přenosové soustavy. Vlastností přenosu elektrické energie je, že neteče nejkratší cestou, ale cestou nejmenšího odporu. Pokud mezi místem výroby a konečné spotřeby není přímé spojení s nejmenším odporem, energie se přenese podle odporu na okolní vedení a dostane se do svého cíle jinou cestou. To může vést k přetížení okolní přenosové soustavy a k negativní externalitě pro okolní operátory. Tato vlastnost také znamená, že při selhání jedné části přenosové soustavy dokáže její nefunkční část nahradit zbytek sítě. Obnova a provoz přenosové soustavy jsou financovány z regulovaného poplatku, který platí každý odběratel elektřiny a z poplatků za přenos elektrické energie.

57


Mapa 3: Rozvodná síť v České republice

Zdroj: ČEPS, a. s.

Schéma zachycuje současný stav přenosové soustavy v České republice. Páteřní síť tvoří vedení 400 kV (3008 km) na které jsou napojeni největší výrobci elektřiny. Čím vyšší napětí, tím jsou menší ztráty pří dálkových přenosech elektřiny. Vedení 400 kV je celoevropským standardem pro dálkový přenos elektřiny. Toto vedení se zdvojuje pro mezinárodní spojení s Německem, Rakouskem, Polskem. Je doplněno vedením 220 kV (1349 km), které spojuje menší zdroje. Zařízení nižšího napětí jsou až na výjimky součástí sítě distribuční. Ze schématu je patrné propojení některých rozvoden více linkami, které umožňuje lepší kontrolu nad zatížením celé sítě. Rozvodná soustava je plně dostačující pro zásobení České republiky vnitrostátními zdroji při současné podobě energetického mixu.

58


Graf 25: Využití kapacity rozvodné sítě

Vysvětlivky zkratek: PVE – přečerpávací vodní elektrárny, VE – větrné elektrárny, FVE – fotovoltaické elektrárny, VTE – větrné elektrárny, PE – parní elektrárny, JE – jaderné elektrárny, PSE+PPE – paroplynové a plynové

Zdroj: ERÚ

Ze znázornění zatížení sítě ze dne s maximální spotřebou energie v roce 2014 je patrný profil zatížení sítě od jednotlivých zdrojů. Vzhledem k zachycení vyrovnávacích mechanismů lze horní kraj křivek považovat za realizovanou spotřebu v daný den. Jaderné a tepelné elektrárny využívají výnosů z rozsahu k výrobě velkého množství elektrické energie a proto tvoří jakýsi pomyslný základ výroby elektrické energie nezávislý na denní době. Jejich výroba je s ohledem na stabilitu přenosové soustavy velice přesně plánována. S počátkem slunečního svitu začíná nástup produkce fotovoltaických elektráren (FVE), která dosahuje vrcholu v době okolo poledne, poté se opět utlumuje. Je nutné poznamenat, že dodaný výkon fotovoltaických i větrných elektráren (které jsou v kontextu České republiky nevýznamné) není garantovaný. Pří nepřízni počasí nemusí elektrárny do rozvodné sítě dodávat vůbec. Proto musí být vždy k dispozici záloha ve formě neobnovitelných zdrojů nebo možnosti okamžitého dovozu energie ze zahraničí k sanaci možného výpadku. Stabilita sítě je kromě exportu vyrovnávána i použitím přečerpávacích elektráren (PVE), které slouží jako forma uchovávání elektrické energie. V České republice jsou instalovány čtyři, z nichž největší je elektrárna Dlouhé Stráně. V nočních hodinách je čerpána elektřina do nádrže a tím je odstraňován přebytek z energetické sítě. Ve dne je načerpaná voda z nádrže používána k výrobě elektrické energie a dorovnání požadavků na okamžitou spotřebu.

59


Vliv evropského energetického mixu na přenosovou soustavu Tak, jak je Česká republika transitní zemí pro mezistátní nákladní přepravu, tak je i transitní zemí pro toky elektrické energie v Evropě. Nelze proto analyzovat infrastrukturní limity bez ohledu na energetické politiky ostatních států. Výroba a toky standardních neobnovitelných zdrojů jsou na mezistátní úrovní snadno plánovatelné a je jednoduché je vyvažovat. Problém vzniká při zapojení obnovitelných zdrojů, u kterých nelze přesně určit počátek, konec a ani velikost výroby elektrické energie. V České republice nejsou zatím významné instalace obnovitelných zdrojů s mezistátním významem. Z Evropských velkých instalací obnovitelných zdrojů má na českou přenosovou soustavu největší vliv aktivita Německých pobřežních elektráren v Severním moři. Díky propojení rozvodných sítí Evropských států vznikají zejména díky nestálosti obnovitelných zdrojů přebytky elektřiny v jedné zemi a nedostatky v dalších zemích. Typickým příkladem je neplánované zvýšení produkce větrných a pobřežních elektráren na severu Německa. Jejich produkce dosahuje až 30 000 MW elektřiny (150 % instalované výkonu všech zdrojů v České republice).

Mapa 4: Přebytek a nedostatek výkonu v rozvodných sítích

Zdroj: ČEPS, a. s.

60


Vzhledem k zákonnému oddělení správce přenosové soustavy od výrobce elektrické energie není zatím možné budovat zařízení k uchování elektrické energie (např. přečerpávací elektrárny) v jeho vlastnictví a pod jeho správou. Používané způsoby uchovávání elektrické energie jsou navíc díky vysokým nákladům a malé ceně elektřiny neefektivní. Přebytek elektřiny směřuje z místa přebytku výkonu do místa jeho nedostatku nikoli nejkratší cestou, ale cestou nejnižšího odporu. Proto se „rozlévá“ do okolních států, přes které se pokouší dostat do cílové destinace. Průchod 2000 MW přes českou přenosovou soustavu lze přirovnat k přechodné aktivaci nové jaderné elektrárny. Cílem je jih Německa, kde se nacházejí centra spotřeby, a zbytek je exportován. Nejvýznamnějším importérem energie je Rakousko s dlouhodobě negativní energetickou bilancí. Přenosová soustava mezi Rakouskem a Německem nemá fyzické možnosti k přenesení požadovaného množství energie. To vše je navíc umocněno plánovaným zvýšením instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren z 10 tis. MW na 35 tisíc MW a plánovaným odstavením jaderných elektráren na jihu Německa, které mohou tlak na rozvodnou soustavu zvýšit. Německá politika podpory obnovitelných zdrojů tak efektivně působí jako negativní externalita na energetické soustavy okolních států. Problém je ještě umocněn uzákoněnou předností obnovitelných zdrojů v německé rozvodné soustavě. Operátor tedy nemůže obnovitelné zdroje jakkoli omezit a musí jim okamžitě uvolnit dostupnou kapacitu bez ohledu na další podmínky. Musí snížit nebo zastavit výrobu standardních zdrojů, bez ohledu na ekonomickou efektivnost. Tento náhlý přebytek energie také způsobuje tlak na tak již velice nízkou cenu elektřiny. V lednu 2015 dosáhla cena elektřiny na německé burze EEX -46.97 €/MW a v České republice -3.3 €/MW. Elektrárny tak platily odběratelům za odběr jimi vyráběné elektřiny. Tato záporná cena je možná díky státním dotacím pro obnovitelné zdroje, pro standardní zdroje kromě jaderných je ekonomičtější snížení výroby. Tento výkyv byl ale pouze na spotovém trhu, kdy je elektřina nakupována pro pokrytí současné spotřeby. Většina obchodů s elektřinou se děje na forwardových trzích, kdy je předem odhadnutá spotřeba elektřiny nakoupena dopředu. Proto neměl tento výkyv dlouhodobý dopad na cenu elektřiny. Plánované přetoky se pohybují kolem 1 000 MW, v kritických období dosahují i 3500 MW. V případě nekontrolovaných přetoků hrozí vysoké ekonomické náklady spojené s jejich zvládáním a v nejhorším případě i kolaps celé rozvodné sítě, tzv. blackout. Nezatěžují celou energetickou soustavu rovnoměrně. Vzhledem dráze současných přetoků hrozí tato situace zejména v jihozápadních Čechách. Problémem je také nesoulad nasmlouvaných mezinárodních tržních transakcí s množnými fyzikálními toky elektřiny. Přetoky vedou také k omezení přeshraničního obchodu.

61


Společnosti nesoutěží o přenosové kapacity s dalšími obchodníky v regionu a místo toho je nutné je použít jejich nasmlouvanou kapacitu pro nečekané události.

62


Plány budoucího rozvoje české přenosové soustavy V budoucnu je očekáván pouze mírný nárůst spotřeby elektrické energie na území České republiky. Vzhledem k strategickým rozhodnutím o podpoře obnovitelných zdrojů, výstavbě dalších jaderných bloků a prolomení těžebních limitů se může energetický mix zásadně změnit, a s ním i nároky na přenosovou soustavu.

Graf 26: Instalovaný výkon zdrojů

Zdroj: OTE

Varianta predikce energetického mixu OTE počítá s dostavbou nových bloků jaderné elektrárny Temelín a prolomením těžebních limitů na dole Bílina. Z predikce vyplývá postupný útlum dnes dominantních hnědouhelných elektráren v souvislosti s vytěžením domácích zásob hnědého uhlí. Jejich roli v energetickém mixu zastoupí zvýšení nainstalovaného výkonu jaderných elektráren, zemního plynu a obnovitelných zdrojů. Podíl hnědouhelných teplených elektráren poklesne dle predikce v roce 2050 z dnešních 46 % na 16 %. Nejvýznamnějšími zdroji energie mají být jaderná s 22,5 % a solární energie s 22 % instalovaného výkonu. Podíl větných a solárních elektráren na instalovaném výkonu zůstává přibližně stejný. Počítá s obnovou stávajícího zařízení, ale vzhledem k omezenému potenciálu tohoto druhu výroby elektrické energie nepočítá s jejím rozvojem. Plán rozvoje přenosové soustavy je přizpůsoben této predikci, kdy je nutné posílit napojení nově plánovaných zdrojů na páteřní síť. Pro připojení energetického zdroje do přenosové soustavy je důležité dobré přepravní spojení mezi místem výroby energie a její spotřeby.

63


Mapa 5: Plán rozvoje energetické sítě do roku 2024

Zdroj: ČEPS, a. s.

Plány modernizace stávající sítě se dají rozdělit na tří hlavní oblasti. V první oblasti se jedná o vybudovaní nového vedení a zdvojení stávajících vedení v severozápadních Čechách díky instalaci nových paroplynových a hnědouhelných elektráren. V druhé oblasti se jedná o přípravu vedení pro možné rozšíření jaderné elektrárny Temelín zdvojováním a výstavbou nového vedení, které zajistí vyšší propojení zdroje s rozvodnou soustavou. V třetí oblasti se jedná o zapojení nových obnovitelných zdrojů, zejména větrného parku Chomutov a dalších do přenosové soustavy. V souvislosti s měnící se poptávkou jsou očekávány i změny transformačního výkonu. V rozvodnách je elektřina transformována na snížené napětí a dále rozváděna distribuční sítí. Výstavba nových transformačních stanic je plánována na Ostravsku, v severozápadních Čechách a v Praze. Domácí produkci a domácí výstavbu přenosové sítě může Česká Republika přímo ovlivnit. Vzhledem k povinnosti předem ohlásit plánovanou výstavbu zdroje lze plánovat přenosovou soustavu takovým způsobem, aby byla bezpečná a efektivní i přes předpokládané změny tuzemského energetického mixu.

64


Investice do řešení mezinárodních přetoků Hlavním ohrožením české přenosové soustavy jsou průtoky elektrické energie s ostatních zemí. Nárazová výroba z obnovitelných zdrojů v Německu způsobuje přetoky elektrické energie do energeticky nesoběstačných zemí jižní Evropy. Vzhledem k nárazovosti výroby obnovitelných zdrojů je nutné počítat také z opačným efektem, kdy nepříznivé meteorologické podmínky mohou vyvolat naopak proud elektrické energie opačným směrem. Německo se stane dovozcem a přes území České Republiky tak bude naopak proudit elektrická energie z okolních států do Německa.

Mapa 6: Znázornění přetoků elektrické energie a jejich průchodu přenosovou soustavou

Zdroj: ČEPS, a. s.

Schéma výše znázorňuje toky elektrické energie pří nadměrné výrobě na severu Německa a nedostatku energie v Rakousku a v zemích Jižní Evropy. Elektřina přetéká přes rozvodnou sít po téměř celém území. První část přítoku se oddělí k zásobovaní jihu Německa a další části pokračují přes Jižní Moravu do Rakouska a přes Ostravsko na Slovensko. Nedostatek elektrické energie v jižních zemí vede také k přetoku energie z Polska přes naše území do Slovenska a Rakouska.

65


Řešeními tohoto problému je buďto posílení stávající distribuční sítě k bezpečnému zvládnutí těchto toků nebo izolace národního systému od okolních zemí. V krátkodobém horizontu byly a jsou posilovány řídící síťové prvky pro lepší možnost selektivního zatěžovaní vedeni průchozí elektřinou. Při poruše jedná části sítě je tak možné ji nahradit části jinou, případně izolovat postižené místo a zabránit tak kaskádovitému šíření poruchy. Toto řešení ale není systémové, pouze pomáhá lépe využít současnou kapacitu sítě. Posílení stávající sítě je řešením systémovým, ale dlouhodobým a finančně náročným. ČEPS připravuje a realizuje řadu investičních opatření, které mají za cíl modernizovat a rozšířit kapacitu postižených linek. Dojde tak zároveň k modernizaci páteřních linek distribuční soustavy, které patří k nejstarším. Díky délce povolovacích procesů, přípravných řízení a vzájemné provázanosti jednotlivých záměrů lze očekávat plné navýšení kapacity postižených linek v roce 2030. Pro zachování bezpečnosti energetické soustavy je nutné ve střednědobém horizontu přikročit k metodě částečné řízené izolace přenosové soustavy od okolních zemí. Používaným technickým zařízením, které regulaci přitékající energie umožňuje, jsou transformátory s regulací fáze (PST – Phase Shifting Transformer). Fungují na principu zvýšení odporu vedení v místě, kde jsou nainstalovány. Tím lze snižovat a regulovat přetok energie nebo odlehčit jednomu místu vstupu zahraniční energie za cenu zvýšení přítoku na místech ostatních. Při instalaci na všech přístupových bodech lze do určité míry podle možností transformátoru izolovat přenosovou soustavu dané země od země druhé. Je nutné poznamenat, že použití těchto nástrojů neřeší samotný problém přebytků elektrické energie. Přebytek si najde cestu nejmenšího odporu přes rozvodnou soustavu daného státu, nebo ostatních států, které nejsou PST vybaveny. Bez přeshraniční a mezinárodní koordinace může použití těchto síťových prvků způsobit větší škody než jejich nepoužití. K instalaci těchto síťových prvků přikročilo před několika lety na Německé hranici Polsko a tím ještě přispělo k vyššímu zatížení síťové soustavy České republiky. V současnosti jsou instalovány čtyři jednotky PST, každá o výkonu 850 MVA, na dvou linkách Česká republika – Německo ve spolupráci se Severoněmeckou rozvodnou společností 50Hertz. Tyto jednotky mají ochránit ve spolupráci s Polskými transformátory rozvodovou soustavu České republiky před nadlimitním zatížením severoněmeckými obnovitelnými zdroji. Jejich dokončení je plánováno na konec roku 2016. Jedná se o střednědobé řešení, které přinese čas k vystavění nových přenosových kapacit bez ohrožení bezpečnosti přenosové soustavy.

66


Z pohledu energetického mixu je infrastrukturním limitem zejména nutnost uzpůsobování domácí přenosové soustavy celoevropské energetické politice. Problém nesouladu obchodované elektřiny a fyzických možností přenosových soustav je problémem celé Evropy.

Mapa 7: Znázornění plánovaných a fyzických toků elektrické energie dne 2. 1. 2015 na celoevropské úrovni

Zdroj: ČEPS, a. s.

Na toků elektrické energie ze dne 2. 1. 2015, kdy byl nejvyšší zatím zaznamenaný přebytek elektrické energie je vidět provázanost jednotlivých Evropských zemí. Černé šipky označují skutečné toky umožněné přenosovými soustavami jednotlivých zemí, bílé zobchodovaná přeshraniční množství elektřiny. Díky vysoké výrobě na severu Německa i přes nulová zobchodovaná množství protékala elektřina do Rakouska a Slovenska přes Polsko a Česká republika se místo kladné energetické bilance z Německem dostala do záporné. Instalace transformátorů z regulací fáze pomůže udržet skutečné energetické toky na jejich zobchodovaných množstvích za předpokladu výstavby dostatečné infrastruktury. Z celoevropského hlediska je nutná vzájemná koordinace energetických politik a výstavby energetické infrastruktury. Nestálost výroby obnovitelných zdrojů musí být vyrovnána buď konvenčními zdroji, které dokáží případný nedostatek rychle odstranit, nebo přebytkem

67


elektrické energie v ostatních zemích. Proto je při zvyšování podílu obnovitelných zdrojů ekonomicky přínosné uvažovat o větších mezistátních přenosových kapacitách.

68


Úložiště jaderných odpadů K limitu zapojení jaderných elektráren do energetického nepatří pouze dostupnost jaderného paliva nebo nákladnost jejich výstavby. Vyhořelé jaderné palivo je nutné izolovat od okolního světa po dobu několika stovek tisíc let. Státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) spravuje úložiště jaderného odpadu v České republice. Její provoz a rozvoj úložišť je financován z jaderného účtu, na který hradí poplatky dle nařízení vlády původci jaderného odpadu. V současnosti jsou v provozu tři přípovrchová úložiště jaderného odpadu. V lokalitě Richard u Litoměřic jsou ukládány zejména odpady ze zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Úložiště se nachází ve vápencovém vrchu Bídnice v hloubce 70 metrů pod povrchem v prostorách bývalé nacistické podzemní továrny. Při současném tempu ukládání odpadu bude toto úložiště naplněno v roce 2030. Úložiště v dole Bratrství v Jáchymově je naplněno již z více než 80% a blíží se svému uzavření. Skladují se v něm přirozeně radioaktivní látky. Úložiště při jaderné elektrárně Dukovany slouží k ukládání nízkoaktivních odpadů z jaderných elektráren. Nízkoaktivními odpady jsou odpadní voda, technické pomůcky, balící materiály, stavební suť a další. Odpad je ukládán v sudech do železobetonových jímek a poté zabetonován. Jeho kapacita je dostatečná pro dobu životnosti obou elektráren i při prodloužení životnosti o 10 let. Uložený odpad ztratí svoji nebezpečnost přibližně za 300 let. Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany vyprodukují během své projektované životnosti asi 4000 tun vyhořelého paliva. Při postavení dvou nových bloků v Temelíně a jednoho bloku v Dukovanech se množství odpadu k uložení zvýší na 9 000 tun vyhořelého paliva. Jaderné palivo je prozatímně skladováno v meziskladech suchou formou ve stíněných kontejnerech. Každá jaderná elektrárna má svůj vlastní mezisklad ve svém areálu. Bezpečně lze palivo tímto způsobem skladovat 50 let. Pro další rozvoj i bezpečná uložení současného odpadu nutností pro dlouhodobé skladování vysoce aktivního jaderného paliva vybudované hlubinného úložiště. Hlubinné úložiště umožňuje bezpečné skladování po tisíce let. Dle harmonogramu SÚRAO by mělo být do konce roku 2015 ukončeno vyhledání hlavní a záložní lokality úložiště, následně její potvrzení a od roku 2050 počátek výstavby úložiště. Jedinou alternativou vybudování vlastního úložiště je pronájem ukládacích kapacit u třetích zemí. Jaderné palivo je možné také z části regenerovat a vrátit zpět do výroby energie. Lze předpokládat, že tato technologie bude stále účinnější. Díky její nákladnosti není dnes regenerace paliva ekonomická. Dlouhodobé úložiště paliva počítá proto s možností jeho opětovného vyzvednutí a regenerace.

69


Přenosová soustava ropy a zemního plynu Z hlediska infrastrukturních limitů si je, kromě limitů energetické sítě, důležité připomenout limity dovozu nejdůležitějších nerostných surovin, ropy a plynu. Tato problematika je detailněji z jiného hlediska popsána v geopolitických limitech. Síť ropovodů v České republice provozuje státem vlastněná společnost MERO, a. s. Do České republiky směřují dva ropovody, ropovod Družba a ropovod IKL. Ropovod Družba přenáší ropu z Ruské federace. Ropovod IKL vede z německého přístavu na řece Dunaj, Ingolstadtu. Díky tomu je schopen dodávat ropu z Arabských zemí a od různých dalších dodavatelů. Její provoz je financován poplatky za přenos, které platí konečný příjemce ropy (rafinerská společnost, které ropu dále zpracovává).

Graf 27: Vývoj dodávek ropy ropovody DRUŽBA a IKL

Zdroj: MERO, a. s.

Spotřeba České republiky byla v roce 2013 6,6 milionů tun ročně. Maximální přepravní kapacita ropovodu Družba je 9 milionů tun ropy, ropovodu IKL 10 milionů tun ropy. Ropovod Družba byl využit na 44 %, ropovod IKL na 30 %. Celková kapacita přenosové soustavy je tak využita pouze na 34 %. Nárůst role ropy v energetickém mixu nelze očekávat. Její hlavní využití, pohon dopravních prostředků, se stává stále méně náročným na její spotřebu. Také je nadále snižováno povinným přimícháváním ethanolu do paliv a využitím dalších forem pohonu vozidel na

70


obnovitelné zdroje. Alternativní využití v tepelných elektrárnách je, a s vysokou jistotou nadále bude, velice neekonomické. Proto ropa netrpí žádným infrastrukturním omezením. Soustavu plynovodů provozuje zahraničně vlastněná soukromá společnost NET4GAS s. r. o. vlastněná z poloviny konsorciem Allianz a z druhé poloviny investiční společností Borealis Infrastructure. Hlavními zdroji do plynovodné sítě je přítok plynu z Norska přes Německo a plyn z Ruské federace přes Ukrajinu a Slovensko. Z hlediska energetického mixu lze očekávat zvýšení významu zemního plynu. Je očekáván nárůst podílu instalovaného výkonu plynových elektráren. Plynové tepelné elektrárny dokáží ve velmi krátké době zahájit výrobu elektřiny a znovu ji zastavit a vyrovnat výpadky způsobené obnovitelnými zdroji. Ostatní druhy elektráren díky různě dlouhým dobám náběhu výroby nelze k tomuto využít. Zemní plyn je také možné na rozdíl od uhlí spalovat s minimálními emisemi, a proto je preferovaným palivem i z hlediska ekologického.

Graf 28: Vývoj maximální denní spotřeby plynu v České republice

Zdroj: NET4GAS

71


Společností NET4GAS je tento nárůst spotřeby díky novým plynovým elektrárnám očekáván a je zohledněn i v jejích predikcích na další dekádu. Stávající přítoková kapacita soustavy se pohybuje na 99,1 mil. m3 plynu za den. V dnešní době je naplněna z 66 % a ani při zapojení plynových elektráren nebude překonána. Lze proto konstatovat, že pro další nárůst podílu zemního plynu na energetickém mixu neexistují výrazné limity.

72


Časové limity Dva pohledy na časové limity energetického mixu Časové limity energetického mixu znamenají dlouhodobou udržitelnost stávajícího či plánovaného energetického mixu. Jedním omezujícím faktorem je dostupnost zdrojů, které jsou k dispozici buď na území České republiky, nebo na územích států, odkud suroviny (obecněji primární energetické zdroje) dovážíme. Druhým omezením jsou ekologické limity. Ty souvisí se třemi rovinami těchto omezení - jednak udržitelnost pro životní prostředí jako taková, poté národní legislativa (současná či plánovaná) a zejména evropské pravidla (současné i plánované). Souhrn těchto limitů udává časové omezení využívání zdrojů v energetickém mixu. Jejich dopad přitom může být také rozložen v čase. Například se dá vlivem těchto faktorů očekávat v horizontu predikce Státní energetické koncepce (SEK), tedy do roku 2040 nárůst podílu zemního plynu na energetickém mixu, nicméně vzhledem k tomu, že se nejedná o obnovitelný zdroj, tak desítky let za tímto horizontem dojde naopak k poklesu tohoto zdroje.

73


Soběstačnost Jedním z výše uvedených omezení je časová disponibilita zdrojů na území České republiky. Do velké míry tento faktor souvisí s geopolitickou situací, která bude ve větší podrobnosti probrána v samostatné kapitole věnující se tomuto tématu. V rámci časových limitů nás zajímavá pouze udržitelnost současného stavu. Podle SEK je spotřeba primárních energetických zdrojů v České republice z téměř 50 % pokryta domácími zdroji. Ukazatel dovozní energetické závislosti dosahuje okolo 50 % a patří tak k nejnižším v celé EU. Tato dovozní závislost nicméně bude stoupat, jak ukazuje graf níže. Cílem SEK je udržet dovozní náročnost pod 65 % do roku 2030 a pod 70 % do roku 2040. Důvodem zvyšování dovozní závislosti není opouštění domácích zdrojů, právě naopak - SEK počítá s maximálním využíváním domácích zdrojů (s ohledem na limity energetického mixu). Očekávání růstu dovozu energetických zdrojů je dáno zejména zvyšujícím se importem uhelných produktů v nadcházejících dekádách z důvodu snižujících se disponibilních zásob na území ČR. Druhým důvodem postupného růstu dovozní závislosti je větší využívání jaderného paliva, neboť SEK počítá s rostoucím podílem výroby elektřiny z jádra. Konkrétní očekávaný nárůst energetického mixu, který bude dovážen do ČR do roku 2040 ukazuje další graf. Z grafu je zřejmé, že z pohledu primárních energetických zdrojů bude mít Česká republika pozitivní bilanci pouze u elektřiny, nicméně i u tohoto primárního zdroje dojde k zhoršování bilance v nadcházejících dekádách. Z pohledu časových limitů je ale toto samozřejmě pouze menší omezující podmínkou, a ještě to nemusí automaticky indikovat úpravu energetického mixu. Například v budoucnu budeme dovážet více uhlí, ale zároveň jej budeme méně využívat. Na druhou stranu jaderného paliva budeme importovat více, ale jeho využití také v budoucnu poroste.

74


Graf č. 29: Vývoj dovozní závislosti 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2010

2015

2020

Dovozní závislost

2025

2030

2035

2040

Dovozní závislost včetně primárního tepla z JE

Zdroj: Státní energetická koncepce

Graf č. 30: Struktura čistého dovozu primárních paliv 1 400,0 1 200,0 1 000,0

PJ

800,0 600,0 400,0 200,0 0,0 -200,0 2010 Černé uhlí Brikety Jaderné palivo

2015

2020

Hnědé uhlí Ropa Saldo elektřiny

2025

2030

2035

Zemní plyn Ropné produkty

UVPK Koks

2040


75


Důvodem odlišného vývoje u uhlí a jádra jsou mimo jiné ekologické limity. Jsou to ale také cenové či geopolitické důvody, kterým se věnujeme v jiných kapitolách. Větší využívání jádra pramení mimo jiné z toho, že se jedná o stabilní, předvídatelný zdroj s minimálním dopadem na cenu elektřiny. Z tohoto důvodu SEK počítá s rozvojem využívání jádra při výrobě elektřiny (která by měla být v budoucnu z většiny vyráběna právě z jaderného paliva). Jádro bude v budoucnu dle SEK rovněž využíváno pro vytápění. Z pohledu disponibilních zdrojů na území ČR se dá očekávat další pokračování těžby na dolu Rožná. Česká republika je přitom z pohledu objemu těžby uranu 9. státem s nejvyšším objemem těžby na světě. Zajímavý vývoj zaznamená využívání zemního plynu, u kterého se očekává během dekády snížení spotřeby o pětinu, i přesto že počet odběratelů by měl vzrůst za stejné období o 800 tisíc. Důvodem je především využívání účinnějších spotřebičů a zateplování. U plynu přitom platí, že je Česká republika ze 100 % závislá na jeho dovozu. Ropa se využívá zejména pro oblast dopravy a chemický průmysl, minoritně pro výrobu tepla (2 %). Tento sektor byl přitom plně liberalizován ještě před vstupem do EU a Česká republika je z 97 % závislá na dovozu této suroviny ze zahraničí. Obnovitelné zdroje lze využít jak v oblasti výroby tepla, tak elektřiny. Jelikož jsou obnovitelné zdroje jednak ekologickým limitem jako takovým (stanovení minimálních podílů výroby elektřiny na národní i EU úrovni), tak ale zároveň mají výhodu v dlouhodobosti jejich využívání (malé časové limity). Této oblasti bude věnovat samostatná podkapitola. Naši soběstačnost by do budoucna mělo zvýšit energetické využívání odpadu. Ročně je v České republice vyprodukováno 500 kilogramů odpadu na osobu. Přitom v České republice jsou zatím v provozu pouze 3 spalovny, které celkově využívají 12 % všech odpadů. Jen pro srovnání, na skládkování připadá 60 % využití odpadů. SEK tedy rovněž počítá s větším využíváním tohoto zdroje a do roku 2024 by tak mělo být využíváno 100 % spalovatelného odpadu. Nejedná se přitom o "protiekologický" krok, neboť moderní spalovny zatěžují životní prostředí mnohem méně než skládkování. Proto je také jedním z lídru energetického využívání odpadů v Evropě Švýcarsko, které by asi nikdo neoznačil jako stát neohlížející se na životní prostředí.

76


Evropský kontext dovozní náročnosti Z hlediska evropského kontextu dovozní náročnosti je třeba uvést, že dle dokumentu Surovinová politika ČR tvoří dovoz primárních zdrojů z původní EU15 pouze 3 % našeho dovozu zdrojů, z celé EU27 (bez ČR) je to přibližně desetina. To znamená, že 90 % dovozu energetických surovin do ČR (ve finančním vyjádření) je ze zemí mimo Evropskou unii. Naopak vývoz energetických zdrojů (tedy zejména elektřiny) putuje z 95 % na území Evropské unie. Důvod toho, že v Evropské unii není příliš energetických zdrojů, je historický. Vzhledem k tomu, že Evropa jako taková byla historicky globálním ekonomickým centrem, využila většinu svých zásob již v minulosti. Jiné státy nicméně zažily hospodářský růst až v pozdějších dobách, a z tohoto důvodu ještě své energetické zdroje (pakliže je mají), plně nevyužily. Surovinová politika České republiky uvádí rovněž zajímavou informaci z pohledu evropského kontextu, totiž že neexistuje celoevropská databáze energetických surovin. Existují pouze národní databáze s různou mírou kvality (v České republice v podobě databáze Surovinové zdroje ČR), ale na úrovni EU se sledují pouze komparativní statistiky v oblasti těžby, nikoliv zásob. Pokud tedy EU chce více rozvíjet společnou energetickou politiku a dále pokračovat v jednotném trhu v oblasti energetiky, tak by mělo být vytvoření takové databáze nutnou podmínkou. Na celoevropské úrovni nyní v oblasti využívání zdrojů (i z hlediska časové udržitelnosti) platí následující priority:   

preference domácích zdrojů využívání úspor energetická diplomacie (se státy s dostupnými energetickými zdroji)

Jedná se o dlouhodobou politiku Evropské unie a z tohoto pohledu je tedy vhodné doplnit je o číselné vyjádření z posledních let. Níže je uvedený graf, který zobrazuje vývoj dovozu energií (převedených na terajouly) u vybraných států za posledních 15 let. Rok 2000 je zvolen jako výchozí rok (100 %).

77


Graf č. 31: Vývoj dovozu energií 200% EU28

180%

Česká republika 160%

Německo Maďarsko

140%

Rakousko 120%

Polsko Slovensko

100%

Švédsko Velká Británie 2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

80%

Zdroj: Eurostat, vlastní propočty

Jak je z grafu patrné, tak Evropské unii (EU28) jako takové se nedaří v posledních 15 letech snížit závislost energetických bilancí jednotlivých členských států na dovozu ze zahraničí. Dovoz vzrostl za období 2000 až 2013 (vyjádřeno v terajoulech energie) o 14 procent. Mezi jednotlivými státy přitom existují velké rozdíly. Například Česká republika je na tom přibližně stejně jako celoevropský průměr. Nicméně například ve Velké Británii vzrostl za stejné období dovoz energií o 89 procent. Ze sousedních zemí je na tom nejhůře Polsko, kde vzrostl import energií o 57 procent. Na druhou stranu celkem 8 zemí Evropské unie zaznamenalo za tuto dobu pokles objemu dovezené energie (v naturálním vyjádření). Nejlépe je na tom v tomto pohledu Švédsko a Itálie, kde objem poklesl o 14 procent. Ze sousedních zemí je na tom nejlépe Slovensko, kde došlo k poklesu o jedno procento. Čísla o dovozech jsou nicméně pouze jednou stranou problematiky, druhou je vývoj spotřeby energií a domácí produkce. Celkově pak můžeme toto shrnout pod čistou dovozní závislost, tedy kolik ze spotřeby energií připadá na čistý import.

78


Graf č. 32: Čistá dovozní energetická závislost zemí EU (2013, v %)

Zdroj: Eurostat

Jak je z grafu patrné, tak Česká republika patří spíše k zemím s nižší dovozní závislostí (28 %), což dokládají i data uvedené v Státní energetické koncepci. Z okolních zemí je na tom lépe pouze Polsko s dovozní energetickou závislostí 26 %. Nejhůře jsou na tom ostrovní či malé státy. Malta dokonce dosahuje 104 %. Hodnota vyšší než 100 % přitom může být dána tím, že v roce 2013 dovezla Malta více než spotřebovala, zejména z důvodu uskladnění rezerv energetických surovin. Celoevropský průměr dovozní závislosti je 58 procent, což znamená výrazné zhoršení oproti stavu v roce 2000, kdy dosahoval 47 procent. Ke zhoršení ale došlo i u České republiky, která v té době byla na hodnotě 23 procent, Polsko mělo dokonce 10 procent a Velká Británie (-17 procent) a Dánsko (-35 procent) dokonce více energetických zdrojů vyvážely než dovážely. Z pohledu globálního je také nutné zmínit, že energetický trh Evropské unie je největší regionální trh na světě, ale také největším dovozce energií.

79


Ekologické limity Ekologické limity mají pro energetický mix z hlediska časových limitů dvě roviny. Jednak to je omezení z pohledu disponibility jednotlivých zdrojů (tedy (ne)obnovitelnost a dostupnost) a také z pohledu regulatorně určených limitů, ať už na národní či mezinárodní (EU) úrovni. Platí přitom, že stát (či mezinárodní instituce) stanovují tyto limity ze dvou důvodů:  

ochrana životního prostředí uspíšit změnu energetického mixu

Ochrana životního prostředí je v podstatě státní snahou o takzvané internalizování externalit. Při výrobě či spotřebě energií totiž mohou vznikat negativní externality (např. znečištění ovzduší), které snižují užitek ekonomickým subjektům (lidem i firmám), ale nejsou nijak odraženy v ceně takto vzniklé energie. Stát se pak pokouší tyto externality omezit buď navyšováním ceny při výrobě či spotřebě takové energie, nebo prostřednictvím jiných netarifních opatření (například přísnějšími limity na vypouštění zplodin do ovzduší). Na druhé straně se pak snaží podporovat výrobu a spotřebu takových energetických zdrojů, které mají tyto negativní externality co nejnižší, nebo je mají dokonce pozitivní (například v podobě snížení geopolitických rizik). Druhým bodem, tedy uspíšení změny energetického mixu, se stát snaží pomoci takovým energetickým zdrojům, jejichž využívání se ještě neocitlo za bodem zvratu, tedy kdy je sám o sobě konkurenceschopný. Zejména se jedná o důvody nedostatku infrastruktury (např. oblast elektromobility) či investičních nákladů (např. oblast fotovoltaiky). Cenovou či necenovou regulací stát snižuje jednotkové náklady na výrobu energie z takového zdroje, a tím se stává takový zdroj uměle konkurenceschopným. Po dosažení bodu zvratu pak už stát nemusí intervenovat, a vzhledem k již provedeným investicím (do výroby či infrastruktury) se takový zdroj stává tržně soběstačný. Oba tyto zájmy se zdají a priori ušlechtilé a ve veřejném zájmu. Nicméně mají samozřejmě i svá negativa. U prvního bodu, tedy ochrana životního prostředí, to může být zejména neschopnost státu "vyčíslit" náklady negativních externalit či nevhodná forma jejich internalizace. Pokud například stát ze dne na den výrazně zpřísní limity na vypouštění nečistot do ovzduší nebo zatíží vybraný zdroj prudce zvýšenými náklady, nestihnou se ekonomické subjekty takové změně přizpůsobit, a v ekonomice jako celku dojde k ekonomickým ztrátám vlivem neefektivní alokace zdrojů. Jak již bylo zmíněno v kapitole věnující se cenovým limitům, tak oblast energetiky je v tomto velmi citlivá, a předvídatelnost prostředí je jedním ze stěžejních nástrojů jak stát může podporovat rozvoj tohoto sektoru. U druhého bodu, tedy uspíšení změny energetického mixu, mohou být negativa obdobná. V případě zvýhodňování některých zdrojů může stát špatně odhadnout "bod zvratu". Zvýhodněním jednoho typu energií pak vede a priori k poškození ostatních zdrojů. V ekonomice pak dochází nejen k neefektivní alokaci zdrojů, ale také k vynaložení prostředků daňových poplatníků (je-li podpora realizována finančně z veřejných rozpočtů). Platí přitom

80


ekonomická zásada, že státní dotace čehokoliv ve své důsledku vede ke zvyšování ceny dané komodity nebo služby. Míra zvýšení ceny pak závisí na poptávkové elasticitě, nicméně vždy se nějak projeví. Konkrétním případem je podpora fotovoltaiky. Ve Státní energetické koncepci se předpokládá, že tato oblast bude i bez státních zásahů konkurenceschopná přibližně za 10 let. Český stát chtěl nicméně v minulosti tomuto energetickému zdroji pomoci a vlivem přehnané podpory, nedostatečné kalkulace nákladů a chybné legislativy tato podpora nakonec bude stát české občany (ať už přímo formou zdražení elektřiny, nebo nepřímo formou daní) během 20 let celkově 800 miliard korun. Dalším typickým případem jsou územní limity těžby uhlí v Ústeckém kraji. Stát (respektive Vláda ČR) se svým rozhodnutím rozhodl omezit těžbu pouze na určité lokality, i když by ekonomický (i energetický) smysl dávalo těžbu rozšířit i za tyto limity. Takový krok znamená omezení nabídky energetického zdroje (uhlí), což postupně povede k jeho nahrazování jinými (již méně ekonomicky efektivními) zdroji. Každopádně územním limitům těžby uhlí se již věnovala celá řada jiných studií, a proto je v tomto textu nebudeme dále rozvádět. Limitů, ať už cenový či necenových, nebo státních zásahů v oblasti energetiky za účelem "ekologizace" této oblasti je tedy celá řada. Nejdůležitějším rámcové cíle Evropské unie do roku 2030 byly schváleny před rokem, na konci října 2014. Podle schváleného rámce má EU do roku 2030:    


Schválený návrh klimaticko-energetických závazků počítá také s návrhem na reformu systému emisního obchodování. Některé země a řada elektrárenských společností i průmyslových firem se nicméně stavěla proti jakémukoliv cíli pro obnovitelné zdroje. Podle nich by měl existovat jen emisní cíl, protože cesta k němu by měla být technologicky neutrální – a neměla by preferovat právě OZE. Ostatně problémy s cílováním výroby z OZE již v řadě států EU (včetně ČR) způsobilo problémy. Obnovitelným zdrojům se věnuje samostatná podkapitola, energetické účinnosti a infrastruktuře dokonce samostatné kapitoly. Zde se tedy zaměříme na cíl snížit emise

81


skleníkových plynů, konkrétně na tři oblasti, které přehledně zobrazí současný stav a tedy i rámec pro budoucí vývoj:   

jaký je vývoj z hlediska snižování emisí CO2 jaké je postavení Evropské unie v rámci emisí CO2 na globální úrovni stav obchodování s emisními povolenkami

Evropská unie má v řadě oblastí nastaveny kvantifikovatelné cíle (například v rámci koordinace hospodářských politik EU 2020 nebo maastrichtská kritéria pro přijetí eura). Tyto cíle mají výhodu v podobě snadného odečtu jejich plnění, nicméně na druhou stranu tyto cíle pak ztrácejí důležitost coby zprostředkující cíl ve vztahu ke konečnému záměru. Například stanovení limitu deficitu veřejných rozpočtů na HDP nemá za cíl škatulkovat podle plnění jednotlivé státy, ale zaručit dlouhodobou udržitelnost státních financí členských států. Podobně je tomu v případě snižování CO2, které dnes reprezentuje snahu o snížení dopadů lidské činnosti do klimatické vývoje planety Země. Tento cíl je ale pak všemi subjekty vnímán právě jako konečný záměr. Smyslem této studie není hodnotit systém stanovování cílů na úrovni EU, nicméně vedle nesporných výhod kvantifikovaných cílů je třeba si být vědomi i těchto omezení. Snižování emisí CO2 je cílem politiky EU již dlouhodobě, a proto je poměřován aktuální stav právě k výchozímu roku 1990. Níže je zobrazen graf, který ukazuje hodnoty indexu k roku 2012 (poslední dostupná data):

Graf č. 33: Snížení emisí CO2 v členských státech EU (rok 2012 vzhledem k roku 1990)

Zdroj: Eurostat

82


Jak je z grafu vidět, tak Evropská unie jako taková svůj závazek snížit emise CO 2 zatím splnila z 18 procent, do roku 2030 tedy zbývá 22 procentních bodů. Opět ale existují mezi zeměmi velké rozdíly. Když zanedbáme rozlohou menší státy, jejichž vývoj nemá příliš dopad na celoevropský průměr, tak se nedaří snižovat emise zejména státům jižního křídla. Španělsko je oproti roku 1990 dokonce zvýšilo o 22 procent, Portugalsko o 15 procent a Řecko o 6 procent. Pro někoho je možná překvapivé i zhoršení Rakouska o 4 procenta. Česká republika si v tomto srovnání stojí velmi dobře, když se emise podařilo snížit již o 33 procent. Nejlépe jsou na tom ovšem pobaltské státy, kdy se podařilo snížit emise CO2 o více než polovinu. Evropská unie nicméně není ve světě osamocená, a z tohoto důvodu je důležitý i globální pohled. Emise CO2 totiž neznají geografické ani politické hranice a klíčový je tak pohled na celkovou produkci této plynné látky, která je částí vědecké obce vnímána jako stěžejní při změně klimatu Země. Takové mezinárodní srovnání přináší databáze EDGAR, která byla vytvořená Evropskou komisí společně s Nizozemskou agenturou pro hodnocení životního prostředí (Netherlands Environmental Assessment Agency). Poslední data jsou k dispozici za rok 2013, a jejich shrnutí v grafické podobě je uvedeno níže. Jak je z grafu patrné, tak přestože je Evropská unie nejbohatším uskupením států na světě (dle HDP), tak zdaleka nedosahuje nejvyšších emisí CO2. Emise dosahují přibližně 3,7 miliardy tun ročně, což je jen o něco málo více než desetina celosvětových emisí. Spojené státy, které jsou z pohledu HDP chudší mají emise o čtvrtinu vyšší a Čína, která je z pohledu nominálního HDP přibližně na polovině úrovně EU má emise téměř třikrát vyšší než Evropská unie. Z těchto dat jasně plyne, že EU rozhodně nepatří mezi uskupení, které by mělo nadprůměrné emise, naopak ve své snaze snižovat je patří mezi celosvětové lídry. Pokud nicméně bude taková snaha osamocená, znamená to automatické zhoršování naší cenové konkurenceschopnosti produkce, neboť snižování emisí a priori zvyšuje nákladovost jakékoliv produkce (zejména vlivem vyšších investičních nákladů). Účelem této studie, jak již bylo zmíněno, není hodnotit politiku EU v této oblasti, nicméně čísla v tomto mluví jasně. Globální emise CO2 jenom od roku 2007 do roku 2013, tedy za 6 let, stouply o stejný objem, jako činily celkové emise CO2 v Evropské unii. To znamená, že pokud budou nadále emise růst tímto tempem, tak i kdyby EU jako celek dokázala snížit teoreticky své emise na nulu, tak tato snaha bude do 6 let zcela nahrazena zvýšenou produkcí v jiných částech světa.

83


Graf č. 34: Celkové emise CO2 dle států/regionů v roce 2013

Zdroj: EDGAR

Poslední oblastí, která dokládá aktuální stav snahy EU o snižování CO2 je obchodování s emisními povolenkami. Existují v podstatě dva systémy obchodování, které se ČR dotýkají. Jedním je Mezinárodní emisní obchodování (International Emission Trading, IET), který souvisí se závazky přijatými v rámci Kjótského protokolu. A druhým, z pohledu zobchodovaného objemu největším, je European Union Emission Trading Scheme (EU ETS), kterého se jako členský stát EU účastní i Česká republika. Evropský systém zahrnuje přes 11 tisíc zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a letecké přepravy v 31 státech a pokrývá přibližně 2 miliardy tun CO 2 ročně. Platí přitom, že v roce 2020 bude objem emisních povolenek v evropském systému o 21 % nižší ve srovnání s rokem 2005. Z ekonomického pohledu je systém obchodování s emisními povolenkami skutečně nástroj, který zajišťuje maximální alokační efektivnost. To znamená, že zdroje (v tomto případě emise CO2) jsou využity tam, kde přináší nejvyšší ekonomický přínos (a jejich vlastník je za ně tedy ochoten zaplatit nejvyšší cenu danou trhem). Z globálního pohledu zde ale platí argument uvedený v předchozím bodu. Neúčast hlavních globálních emitentů způsobí, že alokační efektivnosti bude dosaženo pouze na regionální, a nikoliv celosvětové úrovni.

84


Evropský systém obchodování s emisními povolenkami byl zaveden v roce 2005 a vkládaly se do něj naděje na tržně komfortní přizpůsobení struktury evropské energetiky ve prospěch nízkouhlíkových zdrojů (nejen OZE). Nicméně špatný odhad ve vývoji úspor v emisích CO2 a důsledky finanční krize vedly od roku 2009 k nadbytku povolenek na trhu a k poklesu ceny, když se dostala až pod hranici 3 EUR za tunu. Z tohoto důvodu Evropská komise v roce 2014 přistoupila k takzvanému back-loadingu povolenek, tedy odložení aukce 900 milionů povolenek do let 2019-2020. O rok později poté došlo k dohodě, že nadbytečné povolenky budou od roku 2019 vkládány do stabilizační rezervy, a z ní budou uvolňovány pouze v případě zvýšené poptávky. Tyto kroky vedly k zvýšení ceny povolenek na současných přibližně 8 EUR za tunu emisí CO2. Vyšší cena pak vede a priori k rychlejší a větší preferenci nízkouhlíkatých zdrojů, zejména v rámci plánování nových zdrojů v jednotlivých členských státech.

Graf č. 35: Vývoj ceny emisních povolenek CO2 pro období 2013-2020 (EUR / t)

Zdroj: EEX

Jelikož se tato podkapitola věnuje environmentálním limitům energetického mixu, je nutné zmínit také vazbu jednotlivých zdrojů energie právě na emise CO2, pro něž stanovuje EU limity. Přehledné srovnání v tunách emisí CO2 na GWh vyrobené elektřiny přináší například výroční zpráva společnosti ČEZ.

85


Graf č. 36: Množství vypouštěných emisí na GWh vyrobené elektřiny

Zdroj: Výroční zpráva ČEZ

Výše uvedený graf se týká pouze výroby elektřiny, ne využití primárních energetických zdrojů jiným způsobem (například v dopravě), nicméně hodnoty se v takovém případě v přepočtu na využitelnou energii nebudou příliš lišit. Z grafu je patrné, že vedle OZE se mezi podporovanými zdroji v rámci environmentálních limitů objevuje zejména jádro. Z konvenčních zdrojů je na tom nejlépe zemní plyn. Závěrem této podkapitoly, která se týkala environmentálních limitů je nutné upozornit na to, že se jedná o politické environmentální limity, a nikoliv o limity životního prostředí jako takového. Například jenom v oblasti skleníkových plynů se vyskytuje řada dalších plynů, které mají dle vědců podobný či dokonce horší efekt na klimatické změny (zejména vodní pára, metan, ozón nebo oxid dusný). Jejich koncentrace navíc rostou z dlouhodobého pohledu v některých případech rychleji - například koncentrace metanu v atmosféře od roku 1780 vzrostla o téměř 150 %, kdežto u CO2 "pouze" o necelou třetinu. Zdrojem metanu v atmosféře jsou zejména tundry, pěstování rýže nebo chov dobytka.

86


Obnovitelné zdroje Zbývající část této kapitoly se bude věnovat obnovitelným zdrojům energie. Jedná se zčásti o evropský politicko-environmentální limit (OZE mají nižší emise než konvenční zdroje) a zároveň o snahu řešit tržní nedokonalost v podobě krátkodobého horizontu ekonomických subjektů. Je otázkou, zda dokáže toto kompenzovat národní či evropská politika, každopádně dlouhodobost (neboli obnovitelnost) těchto zdrojů je z tohoto důvodu evropskou politikou preferována. Jak již bylo zmíněno výše, tak se Evropská unie zavázala na celoevropské úrovni dosáhnout u obnovitelných zdrojů energie podílu 27 procent na spotřebě energie. Závazek na úrovni EU znamená, že národní cíle budou respektovat aktuální stav a také potenciál obnovitelných zdrojů pro každou členskou zemi. Pokud má například některá země dostatek vodních zdrojů, tak má samozřejmě situaci ulehčenou přírodními podmínkami, a proto by měla dosáhnout cílů vyšších. Země s omezeními přírodními možnostmi (málo větru, slunečního záření a vodních zdrojů) bude mít zase cíl nižší. Další úrovní mezinárodní (evropské) spolupráce je sdílení budování infrastruktury. Problémem posledních let a jistě i řady těch příštích jsou například přetoky elektrické energie ze severního Německa směrem na jih přes Českou republiku. Většina této energie je přitom vytvořena z offshorových větrných elektráren, tedy v obnovitelných zdrojích. Česká republika tedy přispívá k německému plnění cílů v oblasti OZE právě svou infrastrukturou, i když v tomto případě spíše nedobrovolně. Před rozborem jednotlivých údajů je nutné opět zopakovat, že každý zásah do energetického mixu na národní či mezinárodní úrovni i v oblasti politicko-environmentální znamená zvýšení alokační neefektivnosti a zvýšení konečné ceny pro spotřebitele, respektive daňové poplatníky (pokud je zvolena dotační podpora z vybraných daních). Takový krok pak na makroekonomické úrovni a priori snižuje cenovou konkurenceschopnost ekonomiky jako celku ve vztahu ke státům, které si tyto limity nestanoví. I přes takový zásah by se mělo v rámci těchto limitů postupovat co nejefektivnější cestou. V případě podpory OZE se takovou cestou jeví například využití takzvaných reverzních aukcí. Reverzní aukce funguje opačně, než tomu je u standardních aukcí, kdy se zájemci o nákup věci či služby přehazují a finální cena je určena jako nejvyšší nabídka. U reverzních aukcí chce vyhlašovatel (v tomto případě stát) získat určitý produkt či službu a zájemci o kontrakt se přehazují s tím, že vyhrává ten, kdo nabídne nejnižší cenu. V případě OZE to tedy probíhá tak, že stát objedná určitý objem výrobní kapacity v MWh obnovitelných zdrojů a jednotliví producenti nabízejí, za jakou cenu jsou ochotni potřebný výkon dodat (po předem sjednanou dobu). Ideální variantou reverzních aukcí je technologická neutralita, to znamená, že stát neurčuje z jakého konkrétního zdroje má energie pocházet. Ve svém důsledku může takový krok vést k větší diverzifikaci

87


energetického mixu a také rozvoji nových zdrojů, které dnes mohou stát mimo zájem státních úředníků. S tímto typem aukcí u nás nejsou v oblasti OZE zkušenosti, nicméně nedávná zkušenost z Německa prokázala efektivitu takového systému. Na rozdíl od dotačního systému (ať už přímou dotací či přirážkou k ceně elektřiny) je tak přesně určen požadovaný výkon a zároveň je dosaženo transparentní soutěží nejnižší ceny. Státní energetická koncepce vedle reverzních aukcí zmiňuje jako další nástroje podpory v oblasti OZE také daňové úlevy investorům a takzvaný net metering. Net metering je jednak způsobem obchodování elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň druh pobídky pro pořízení vlastního obnovitelného zdroje (tedy i jako nástroj podpory decentralizace energetické infrastruktury). Často se tato metoda nazývá jako "otáčení elektroměru oběma směry". V podstatě tedy domácnost s lokálním obnovitelným zdrojem dodává do sítě v období přebytku energie, a naopak ze sítě čerpá, pokud má vyšší spotřebu než výrobu. Výhodou takového řešení je tedy lokální výroba energie a zároveň nepřímé zvýšení konkurence v dodávkách do sítě. Nyní již k jednotlivým údajům v oblasti obnovitelných zdrojů. Na národní úrovni počítá Státní energetická koncepce ČR s tím, že podíl obnovitelných a druhotných zdrojů na výrobě (nikoliv ještě nutně na spotřebě) bude v roce 2030 dosahovat přibližně 14 procent. Jedná se tedy o přibližně poloviční nárůst oproti současným necelým 9 procentům podílu. Do roku 2040 by měl dále růst až na 18 procent. Jedná se přitom o podíl na všech primárních energetických zdrojích, tedy nejenom elektřině. Níže je uvedený graf ze Státní energetické koncepce, který ukazuje rozvoj obnovitelných zdrojů v absolutním měřítku (PJ) a zároveň proporce mezi jednotlivými zdroji.

88


Graf č. 37: Vývoj a struktura OZE na primárních energetických zdrojích

350 300 250

PJ

200 150 100 50 0 2010

2015

2020

Biomasa Biologicky rozl. část PRO a ATP Větrné elektrárny Tepelná čerpadla

2025

2030

Bioplyn Biopaliva Fotovoltaické elektrárny Solární kolektory

2035

2040

Biologicky rozložitelná část TKO Vodní elektrárny Geotermální energie


Jak je z grafu patrné, tak největší podíl na obnovitelných zdrojích má a do budoucna také bude mít biomasa (cíleně pěstovaná), které zůstane i ve výhledu do roku 2040 nadpoloviční podíl. Potenciál rozvoje výroby energie z biomasy je propočten v souladu s Akčním plánem pro biomasu, dokonce je v energetické koncepci využita konzervativně spodní hranice uvedená v tomto akčním plánu. S výrazným odstupem za biomasou následuje bioplyn. Do budoucna se počítá mimo jiné s dalším rozvojem fotovoltaických elektráren. Ten ale nebude dále hnán státem garantovanými výkupními cenami a dotacemi ze státního rozpočtu ale zvýšení cenové konkurenceschopnosti produkce takové energie. Jinými slovy, výroba z fotovoltaických elektráren by se měla v budoucnosti rozvíjet na čistě komerčním principu. Takového stavu by měla výroba z fotovoltaických elektráren dosáhnout v roce 2025. Následujících pět let by pak měla pokračovat obnova stávajících fotovoltaických zdrojů a od roku 2030 výraznější růst kapacity. Další rozvoj této oblasti nicméně bude téměř výhradně na střechách domů (více než polovina použitelné plochy) a jiných pevných konstrukcích budov (více než 70 procent použitelné plochy). Podle energetické koncepce se tedy nepočítá s rozšířením využití na zemědělské půdě, ale naopak má dojít k navrácení zemědělských ploch v případech, kdy bylo vyjmutí ze zemědělského půdního fondu pouze dočasné.

89


Velký rozvoj zaznamená energetické spalování odpadu, které by mělo postupně dosáhnout až 100 procent využití spalitelného odpadu pro tyto účely. Významný nárůst zaznamená také rozvoj tepelných čerpadel. Zdroje na podporu obnovitelných zdrojů ze strany státu by se v příštích dekádách měly rovněž změnit z přímého zatížení cen spotřebitelů na využití energetických daní, respektive plateb za negativní externality (povolenky CO2, uhlíková daň). Po roce 2030 by tedy měl postupně vliv poplatků za obnovitelné zdroje na cenu elektřiny klesat. Získané dodatečné zdroje z daní a plateb by pak měly být zpětně alokovány do oblasti energetiky, a neměly by tedy být využívány primárně jako dodatečný neúčelový zdroj státního rozpočtu. Na závěr opět srovnejme vývoj v České republice s vývojem na úrovni EU. Jeden pohled bude komparativní mezi státy (aktuální stav) a jeden dynamický. Poslední kompletní data jsou k dispozici za rok 2013. Níže je uvedený graf jednotlivých zemí a jejich podílu obnovitelných zdrojů na hrubé energetické spotřebě (nikoliv tedy výrobě) dané země. Z grafu je patrné, že mezi jednotlivými členskými zeměmi existují značné rozdíly. Ty, jak už bylo zmíněno, jsou do velké míry dány přírodními podmínkami, které ta která země má. Nejmenší podíl má Lucembursko (3,6 procenta), naopak nejvyšší má Švédsko (52,1 procenta). Ostatně na nejvyšších pozicích dominují i další severské země - pobaltské státy, Finsko, Dánsko. Jedinou výjimkou je Rakousko s téměř třetinovým podílem, které těží ze svého hornatého terénu a řady vodních zdrojů, ze kterých získává velkou část své energie. Celoevropský průměr činil v roce 2013 přesně 15 procent. Česká republika se tedy svými 12,4 procenty pomalu tomuto průměru přibližuje. Z okolních zemí je na tom, kromě zmíněného Rakouska, Česká republika nejlépe. Německo má podíl obnovitelných zdrojů - pro někoho možná překvapivě - totožný jako Česká republika. Slovensko nedosahuje ani desetinového podílu. Stejně je na tom Maďarsko. Poměrně překvapivý je také nízký podíl 4,5 procenta u Nizozemí, tedy třetí nejnižší.

90


Graf č. 38: Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé energetické spotřebě země (v %, 2013) 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 Švédsko Lotyšsko Finsko Rakousko Dánsko Portugalsko Estonsko Rumunsko Litva Slovinsko Bulharsko Chorvatsko Itálie Španělsko Řecko EU28 Francie Česká republika Německo Polsko Maďarsko Slovensko Kypr Belgie Irsko Velká Británie Nizozemí Malta Lucembursko

0,0

Zdroj: Eurostat

Dalším pohledem na evropské srovnání je dynamický vývoj. Níže je zobrazený graf pro země Visegrádské skupiny, Německo, Rakousko, Švédsko (zemi s nejvyšším podílem), Lucembursko (zemi s nejnižším podílem) a celoevropský průměr.

Graf č. 39: Vývoj podílu obnovitelných zdrojů na hrubé energetické spotřebě země (v %, 2004-2013) 60,0 50,0

EU28 Česká republika

40,0

Německo 30,0

Lucembursko Maďarsko

20,0

Rakousko 10,0

Slovensko Švédsko 2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

0,0

Zdroj: Eurostat

91


Na grafu vidíme, že všechny země zaznamenaly za poslední dekádu poměrně významný nárůst podílu obnovitelných zdrojů. Lucembursko je sice zemí s nejnižším podílem, nicméně za poslední dekádu dokázalo tento podíl zvýšit na čtyřnásobek (z 0,9 na 3,6 procenta). Samozřejmě je to primárně dáno nízkou srovnávací základnou. Švédsko si zase drží celých deset let prvenství v EU, ale přesto svůj podíl dokáže nadále zvyšovat. Z našich okolních zemí se za poslední dekádu nejvíce zlepšilo Slovensko, o více než 70 procent (z podílu 5,7 procenta na 9,8 procenta). Zajímavé je, že v posledním roce došlo k poklesu o více než půl procentního bodu. Přesto tento nárůst nedosahuje toho v České republice, která dokázala podíl více než zdvojnásobit (z 5,9 na 12,4 procenta). V zemích Visegrádské skupiny je na tom lépe pouze Maďarsko se 120procentním nárůstem (z 4,4 na 9,8 procenta). Celoevropský průměr se za sledované období zvýšil z 8,3 na 15 procent. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podíl obnovitelných zdrojů zaznamenává poměrně velký růst. Zde je nicméně nutné zopakovat, že tento růst je dán zejména státními zásahy, ať zprostředkovaně na základě evropských politik nebo rozhodnutím na národní úrovni. Málokterý obnovitelný zdroj je totiž v současnosti konkurenceschopný bez státní podpory. Zde se tedy střetávají politicko-environmentální limity s dopady do konkurenceschopnosti, tedy cenových limitů. Jedině vyvážený mix těchto limitů zajistí, že bude evropská ekonomika konkurenceschopná v globálním pohledu a zároveň bude dbát na své environmentální cíle.

92


Limity úspor a účinnosti Krátkodobé a dlouhodobé úspory Kapitola věnující se úsporám v energetickém mixu a také zvyšování energetické účinnosti patří mezi stručnější části této práce. Důvodem je zejména velká míra nejistoty ohledně predikce jejich dopadů na energetický mix. Na rozdíl od stavu zásob energetických zdrojů nebo vývoje cen (založené na historické volatilitě) může být dopad úsporných opatření v horizontu energetické politiky (v současnosti rok 2040) minimální, ale také naopak může být dopad do skladby využívání energetických zdrojů enormní. Do velké míry je totiž dlouhodobý potenciál úsporných a účinnostních opatření proměnnou výsledků výzkumu a vývoje v oblasti energetiky. Ostatně Státní energetická koncepce uvádí výzkum, vývoj a inovace jako jednu z pěti hlavních priorit. Krátkodobě má sice hlavní dopad v oblasti úspor a účinnosti ekonomické či politické rozhodnutí využít či podpořit například zateplování budov a rozvoj pasivních budov, ale kapacita takových úspor je dopředu dána a lze ji relativně rychle vyčerpat. Konkrétně energetická koncepce počítá, že známé odhady úspor budou v převážné části realizovány do roku 2020. Poté již budou čím dál finančně náročnější, a navíc začne Česká republika pociťovat úbytek prostředků z evropských strukturálních fondů, které na tyto účely může alokovat. Mezi tyto "quick-wins" v oblasti úspor řadí Státní energetická koncepce také výměnu spotřebičů za účinnější, zvyšování energetické účinnosti technologických procesů v průmyslu či zvyšování účinnosti přeměn energie (s využitím parametrů nejlepších dostupných technik (BAT) pro všechny nově budované a rekonstruované zdroje). České hospodářství je samozřejmě limitováno svou strukturou danou velkým podílem průmyslu. Podíl průmyslu (včetně energetiky) tvoří přibližně 30 % hrubé přidané hodnoty, což je vysoce nadprůměrná hodnota v rámci EU. Celoevropský průměr je totiž přibližně o třetinu nižší. Představy některých politiků, že rychlá změna orientace ekonomiky na zvýšení podílu služeb na hrubé přidané hodnotě povede ke kýženým energetickým úsporám nebere do úvahy globální makroekonomické tendence. Ve většině vyspělých zemí se totiž diskutuje reindustrializace, neboť sektor průmyslu se ukazuje jako dlouhodobě odolnější vůči makroekonomickým šokům (což samozřejmě neznamená že je imunní) než je sektor služeb. Řečeno na zjednodušeném příkladu - v období hospodářské krize lidé klidně omezí návštěvy restaurací na nulu, ale nákup nové pračky maximálně odloží, protože ji zkrátka potřebují jednou za čas vyměnit.

93


Rozvoj v oblasti technologií ale samozřejmě může znamenat jiný vývoj, než předpokládá energetická koncepce. Například nové technologie tepelných čerpadel mohou znamenat další úspory, které se ale budou odvíjet od konkurenceschopnosti takové technologie. Velký převrat mohou znamenat například technologie v oblasti geotermální energie. Státní energetická koncepce s rozvojem této energie příliš nepočítá, nicméně během 25 let může technologie tak pokročit, že i pro Českou republiku může dávat ekonomický a energetický smysl tento typ energie využívat ve větším měřítku. Podobné výsledky mohou nastat také v oblasti akumulace energií. V současnosti je jedinou efektivní metodou využívání přečerpávacích vodních elektráren. Nicméně nové modely baterií od americké společnosti Tesla Motors naznačují, že se v nedaleké budoucnosti můžeme dočkat energeticky efektivní (a tedy i ekonomicky atraktivní) alternativy. Systémové změny může přinést také pokrok (technologický ale zejména i jiným chápáním energetické infrastruktury) v oblasti decentralizované výroby energetických zdrojů (zejména elektřiny), která tak bude daleko blíže cílovému místu spotřeby. Takový krok neznamená úsporu na samotném energetickém zdroji, nicméně úsporu na přenosu, což je ale složka, která vždy vstupuje do konečné ceny energetické zdroje. Podobný pokrok mohou přinést také elektrické inteligentní sítě (anglicky smart grids). Jejím principem je obousměrná komunikace mezi výrobními zdroji a spotřebiči (respektive spotřebiteli). V této oblasti Česká republika počítá i s rozvojem v oblasti distribučních tarifů, které by měly stimulovat řízení spotřeby u konečných zákazníků. Transparenci pro zákazníky by také měl přinést společný systém měření napříč dodávkami jednotlivých energetických komodit. Výsledkem těchto kroků je pak účelnější využívání infrastrukturní a produkční kapacity. Síť jako celek pak spoří na ztrátách v síti, které se dnes taktéž započítávají jako nákladová složka ceny. Obecně tak zlepšování infrastruktury snižuje technologické ztráty v síti. Pokud se na úspory a účinnost díváme pouze ekonomickým pohledem, tak jde v podstatě o dosažení co nejvyšší efektivity energetického trhu jako takového. Rozvoj trhu tedy může pomoci v dosahování úspor a účinnosti také. Tím je myšleno jak regionální propojování jednotlivých trhů (například energetická koncepce počítá s regionální integrací plynu do roku 2020), což umožňuje takzvaně prohloubit trh (více nabídky i poptávky), tak řešení na národní úrovni. Například snazší a levnější (finančně i časově) změna dodavatele energií zvyšuje tlak na snižování cen a marží distributorů, což opět vede ke snižování konečných cen energií, a tedy ke zvyšování efektivity individuálního (osobního nebo firemního) energetického mixu. Podobně pozitivní může být rovněž zabránění tržní dominance, ať už ze strany národních (Energetický regulační úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) či evropský kontrolních institucí (Evropská komise).

94


Úsporná a účinnostní opatření jsou také vázána na cenové limity energetického mixu (viz samostatná kapitola). Důvodem je větší sklon k úsporám a vyhledávání opatření na zvýšení účinnosti při využívání energetických zdrojů v případě růstu cen, kdyžto v případě poklesu cen energií (což zažíváme například v těchto letech) tato tendence klesá. Pokud se stát rozhodne ingerovat ve prospěch úspor (úlevou na daních, dotováním nákupu nebo naopak zvyšováním ceny neúsporných zařízení), znamená takový krok vždy zásah do tržních mechanismů. Takový krok by tedy měl mít vždy propočteny náklady a výnosy, a to nejenom na individuální bázi (domácnost/firma), ale i makroekonomické úrovni (včetně efektu redistribuce). Jakýkoliv takový krok má ale samozřejmě své limity dané financemi jednotlivých subjektů. Jde tak v podstatě i o limit sociálních možností státu.

95


Nároční akční plán energetické účinnosti ČR a evropský kontext Kromě Státní energetické koncepce je pro oblast energetických úspor a účinnosti stěžejní dokument Národní akční plán energetické účinnosti ČR, který ve 3. verzi publikovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2014 (předchozí verze byly vydány v roce 2007 a 2011). Tento dokument je vypracován na základě evropské směrnice 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti. Podle uvedeného dokumentu je trend poklesu energetické náročnosti od roku 1990 trvalý, avšak tempo poklesu je nestálé z důvodu vývoje hospodářského růstu. Oproti roku 2000 se energetická náročnost českého hospodářství snížila již téměř o pětinu. Takové tempo poklesu energetické náročnosti patří k nejvyšším v Evropě (celoevropský průměr tohoto poklesu je o 40 procent nižší).

Graf č. 40: Vývoj energetické náročnosti ČR

Zdroj: Nároční akční plán energetické účinnosti ČR

I když tedy Česká republika patřila v rámci členský států mezi ty, které měly nadprůměrnou energetickou náročnost hospodářství (jak již bylo zmíněno výše zejména vzhledem ke své průmyslové orientaci), tak se postupně přibližuje vlivem rychlého tempa snižování energetické náročnosti k celoevropskému průměru.

96


Na grafu níže je uvedeno srovnání všech zemí Evropské unie z hlediska energetické náročnosti v přepočtu na TJ/1 obyvatele. Data jsou za poslední dostupný rok 2013.

Graf č. 41: Energetická náročnost zemí v EU (TJ/1 obyv., 2013) 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 Rumunsko Chorvatsko Malta Portugalsko Lotyšsko Řecko Litva Maďarsko Bulharsko Kypr Španělsko Polsko Itálie Irsko Velká Británie Slovensko Dánsko EU28 Slovinsko Německo Francie Rakousko Česká republika Nizozemí Estonsko Belgie Švédsko Finsko Lucembursko

0,00

Zdroj: Eurostat

Z grafu je patrné, že Česká republika je při přepočtu energetické náročnosti na 1 obyvatele srovnatelná se sousedním Rakouskem a Německem. Stále je ovšem přibližně o pětinu energeticky náročnější než činí celoevropský průměr. Z průřezových dat je také zřejmé, že jižní státy EU mají nižší energetickou náročnost a naopak severské státy vyšší. To je samozřejmě dáno zejména klimatickými podmínkami daných regionů. Přepočet na obyvatele samozřejmě nic neříká o energetické náročnosti hospodářství jako takového. Jinými slovy, populačně velké státy, které jsou ale zároveň produkčně slabé, mohou mít nižší energetickou náročnost na obyvatele, a naopak. Níže je tedy uvedený graf, který TJ přepočítává na jednotku HDP. Jak je z grafu patrné, tak v tomto srovnání je na tom Česká republika o poznání hůře. Nad průměrem EU je dokonce o 220 procent. Takový výsledek je způsobený tím, že česká ekonomika se nachází v ukazateli HDP pod průměrem Evropské unie a zároveň hraje důležitou roli již zmíněná struktura české ekonomiky založená z 30 % na průmyslové produkci. Podle ukazatele energetické náročnosti zemí dle HDP se také úplně vytrácí původní rozdělení na jižní a severní země. Země s nižší energetickou náročností se více rekrutují ze zemí vyspělých (u kterých je vyšší podíl služeb na HDP a také s vyšší produktivita práce, která

97


umožňuje snižovat energetickou náročnost) a naopak země s vysokou energetickou náročností ekonomiky jsou zejména nové členské státy EU (které vstoupily v roce 2004 a později).

Graf č. 42: Energetická náročnost zemí v EU (TJ/HDP v mil. EUR, 2013) 18 16 14 12 10 8 6 4 2 Dánsko Irsko Lucembursko Velká Británie Itálie Rakousko Malta Švédsko Německo Španělsko Kypr Francie EU28 Nizozemí Portugalsko Řecko Belgie Finsko Chorvatsko Litva Slovinsko Lotyšsko Rumunsko Maďarsko Slovensko Polsko Česká republika Estonsko Bulharsko

0

Zdroj: Eurostat

Nároční akční plán energetické účinnosti ČR počítá s dalším snižováním energetické náročnosti české ekonomiky. Konkrétně vyčísluje vnitrostátní orientační cíl na přibližně 48 PJ dodatečných energetických úspor do roku 2020 (kumulovaně úspora 190 PJ). Pokud poměříme tuto hodnotu s plánem Státní energetické koncepce, kdy by v roce 2020 česká ekonomika měla spotřebovat přibližně 1150 PJ primárních zdrojů energie, tak by úspora měla činit přibližně 4 %. Pro srovnání se jedná přibližně o celkovou využívanou energii z hnědého uhlí. Akční plán počítá s následujícími nástroji státní ingerence, které by měly tyto úspory zajistit:   

Nástroje finančního inženýrství Investiční dotace Neinvestiční dotace (analýzy vhodnosti využití metody EPC, management, osvěta: poradenská střediska, semináře, publikace)

energetický

Tyto nástroje byly zvoleny z důvodu zkušenosti orgánů veřejné správy s jejich využíváním a také vzhledem k tomu, že jsou následné úspory vyčíslitelné ve vazbě na konkrétní opatření. V případě, že by na tato opatření nebylo dostatek finančních prostředků, počítá akční plán se

98


zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti. Tento mechanismus umožňuje právě výše zmíněná evropská směrnice, která se inspirovala dánským modelem. Principem dánského modelu je, že distributoři energií poskytují zdarma poradenství koncovým spotřebitelům v oblasti úspor energií. Následné finanční náklady těchto opatření již ale nese samotný koncový spotřebitel. Následně je zákazník motivován příspěvkem (např. sleva na elektřinu), který mu snižuje náklady na energie a zajistí mu tak zkrácení doby návratnosti jeho investice. V rámci mechanismů, se kterými nemá Česká republika dosud zkušenosti, se počítá s využíváním pilotních projektů, které by měly zhodnotit jejich efektivitu a správnost nastavení parametrů. To je právě případ schématu povinných energetických úspor, u nějž nemá ČR zatím vůbec žádnou zkušenost.

99


Bezpečnostní limity Energetická bezpečnost Energetická bezpečnost spojuje téma národní bezpečnosti a energetiky. Využívání relativně levných energetických zdrojů je základem fungování moderních ekonomik. Díky nerovnoměrnému rozdělení zásob energetických surovin mezi zeměmi ale představuje bezpečností riziko. Souvisejícím pojmem je i energetická soběstačnost. Ta vyjadřuje, že určitá oblast dokáže pokrýt své potřeby ze svých lokální zdrojů. Česká republika je v současné době soběstačná ve výrobě elektrické energie. Je schopná tzn. „ostrovního provozu“, kdy oddělením od ostatních sítí dokáže zásobovat své území pouze vlastními zdroji. Pro energetickou bezpečnost lze identifikovat tyto základní hrozby:   

 

 

výpadek dodávek elektrického proudu v rozsahu a trvání, které ohrožuje fungování státu ztráta kontroly státu nad významnou částí kritické infrastruktury ovládnutí významné části českého energetického a surovinového trhu či kritické infrastruktury netransparentními subjekty nebo subjekty jednajícími v rozporu se zájmy ČR prohlubování závislosti na dominantním dodavateli nepříznivé vychýlení energetického mixu ČR ve prospěch surovin, na jejichž dovozu je ČR závislá nebo jejichž využívání je neekonomické a ohrožuje konkurenceschopnost české ekonomiky přerušení dodávek strategických surovin do ČR vyřazení významné části kritické infrastruktury z provozu, jak v důsledku výpadku dodávek energií či surovin, tak i v důsledku fyzického či kybernetického útoku

Energetickou infrastrukturu kromě sítě plynovodů vlastní v České republice státem vlastněné firmy. Vzhledem k dostatečným příspěvkům na obnovu infrastruktury a přípravám na krizové situace nelze předpokládat rozsáhlé výpadky těchto sítí. Z pohledu energetického mixu je za stávající legislativy každé další připojení zdroje do distribuční sítě testováno, zda odpovídá přenosové kapacitě v daném místě. Přetoky zahraniční elektrické energie zmiňované v části o infrastrukturních limitech jsou řešeny instalací nových síťových prvků, které jim účinně brání. Ztráta kontroly státu nad kritickou infrastrukturou je v současné době možná pouze privatizací státních podniků. České republika je soběstačná ve výrobě elektrické energie, dováží ale ostatní energetické suroviny, klíčové jsou zejména ropa a plyn. Pro náhlé výpadky v dodávkách tvoří státní

100


hmotné rezervy těchto komodit, které mají zajistit čas na obnovení dodávek nebo nalezení alternativních dodavatelů. Kromě Ruska umožňuje infrastruktura dodávky plynu z Norska a ropy pomocí tankerových lodí z celého světa. Vzhledem ale k závislosti Evropy na ruském plynu, lze v případě zastavení dodávek očekávat kaskádovitý efekt, kdy dojde k náhlému nedostat plynu na celém kontinentě. Proto jsou otázky energetické bezpečnosti a soběstačnosti řešeny na půdě Evropské unie.

101


Přístup Evropské unie V současné době dováží Evropská unie 53 % energie z celkového objemu energie, kterou spotřebuje. Na dovozu surové ropy je závislá z 90 %, zemního plynu z 66 %, tuhých paliv 42 % a jaderných paliv 40 %. Státy Evropské unie jsou zranitelné každý jinou měrou, podle jejich vlastního energetického mixu a zdrojů. Nejtíživějším problémem je závislost na Rusku, které používá svoji surovinovou politiku k politickým účelům. Východní členské státy jsou na ruských surovinách absolutně závislé. Politika Evropské unie v otázce energetické bezpečnosti stojí dle Evropské strategie energetické bezpečnosti na: 1. Posilování mechanismu vzájemné solidarity pro stavy nouze a nepředvídatelné události 2. Snižování energetické poptávky 3. Vybudování řádně fungujícího a plně integrovaného vnitřního trhu 4. Zvýšení výroby energie 5. Rozvoj energetických technologií 6. Diversifikace vnějších dodávek a příslušné infrastruktury 7. Zlepšení koordinace energetických politik členských států

Posilování mechanismu vzájemné solidarity pro stavy nouze a nepředvídatelné události Členské státy mají povinnost tvořit zásoby ropy minimálně na 90 dní své spotřeby. Díky tomu jsou zmírněna rizika náhlého přerušení dodávek a cenových výkyvů. Díky ukrajinské plynové krizi došlo k hlubší integraci v oblasti dodávek plynu. Každý stát je povinen investovat do záložní infrastruktury a zásob, které dokáží uspokojit potřeby ekonomiky po celou topnou sezónu. Všechna plynovodová propojení mezi státy EU musí navíc umožňovat zpětné toky pro případný transport rezerv ohroženým státům. Dalším cílem je řešení situace, kdy energetickou infrastrukturu v některých zemích ovládají subjekty ze zemí mimo EU, zvláště pak statní podniky a národní banky z klíčových dodavatelských zemí. Tím se snaží bránit diversifikaci a zamezovat tak rozvoji infrastruktury EU. Proto je třeba zajistit důsledné dodržování práva EU těmito subjekty a jejich případné vymáhají jako po těchto subjektech, tak po členských státech, které to umožňují. Odolnost vůči přerušení dodávek by měla být testována celoevropskými zátěžovými testy. První test na Evropské úrovni proběhl v zimě 2014, kdy bylo simulováno přerušení dodávek zemního plynu Ruskem a omezení zásobování přes ukrajinskou cestu.

102


Snižování energetické poptávky Snižování poptávky považuje EU jako jednu z nejúčinnějších cest pro snížení závislosti na dodávkách energie a ochranu před skokovým navyšováním cen. Současný cíl je zvýšení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020. Poptávka po energii na vytápění budov tvoří v EU přibližně 40 % spotřeby energie a 30 % spotřeby zemního plynu. Při rychlejší modernizaci a splnění cíle lze snížit tyto hodnoty o tři čtvrtiny na 10 % a 7,5 %. Dalším prostředkem úspor je snižování spotřeby energie průmyslem díky systému obchodu s emisemi.

Vybudování řádně fungujícího a plně integrovaného vnitřního trhu Jednotný vnitřní trh s energii je klíčový, protože umožňuje dosažení cíle energetické bezpečnosti nákladově efektivním způsobem. Vládní a mezivládní projekty je nutné koordinovat na úrovni EU, aby vnitrostátní rozhodnutí neovlivňovalo negativně okolní státy. Díky třetímu liberalizačnímu balíčku pro vnitřní trh dochází k jeho rozvoji a integraci regionální trhů. Likvidní trhy s hospodářskou soutěží představují pojistku proti zneužívání ekonomických a politických vlivů. Přináší účinná, efektivní a rychlá řešení v případě přerušení dodávek za předpokladu dostatečné infrastrukturní kapacity. Tento rozvoj společných trhů je pomalý v jihovýchodní Evropě, která je díky tomu náchylnější k přerušení dodávek. Je nutné také důsledně dodržovat antimonopolní zákony, aby tržní moc neohrozila bezpečnost dodávek. Klíčovou výzvou je nejen vytvoření společné regulace vnitřního trhu, ale také rozvoj infrastruktury. Proto bylo vybráno 27 plynárenských a 6 elektroenergetických projektů s kritickou důležitostí pro energetickou bezpečnost EU, protože jejich provedení se zvýší diversifikace zdrojů a možnost dodávek do kritických částí Evropy. Projekty jsou realizovany zejména ve východních státech EU. České republiky se přímo dotýká uvažovaný propojovací plynovod s Polskem, který by se měl začít stavět v roce 2016. Otevřela by se tak cesta pro dovoz zkapalnělého plynu z polských přístavů. Pro elektrickou energii je cílem ze současných 8 % dosáhnout propojení minimálně 10 % instalované elektrické energie. Vzhledem k mezinárodnímu obchodu s ropou dle EU žádné nebezpečí ohrožení dodávek ropy nehrozí. Problémem je pouze závislost rafinerského průmyslu na ruské ropě.

Zvýšení výroby energie Energie z obnovitelných zdrojů by měla zvýšit svůj podíl z dnešních 14 % na 20 % do roku 2020 a dále pokračovat v jeho navyšování. Vytápění za použití obnovitelných zdrojů umožňuje omezení spotřeby zemního plynu. Pokles produkce zemního plynu získávaného konvenčním způsobem může částečně vyrovnat jeho produkce z nekonvenčních zdrojů, zejména použitím břidlicového plynu. Ovšem, pokud se vyřeší všechna environmentální rizika.

103


Dovoz tuhých paliv je dle EU dostatečně diversifikovaný a nehrozí žádná bezpečnostní rizika.

Rozvoj energetických technologií Cíl získávání nových technologií nezahrnuje jen podporu výzkumu a vývoje. Cílem je investice do celého dodavatelského řetězce, aby bylo při omezení energetické závislosti zároveň zajištěno omezení závislosti technologické.

Diversifikace vnějších dodávek a příslušné infrastruktury Podíl dováženého plynu na celkové spotřebě EU tvoří 70 %, a není čekáván jeho pokles. V roce 2013 bylo z Ruska dovezeno 39 %, z Norska 32 % a 22 % ze Severní Afriky. Prioritou je diversifikace těchto zdrojů zejména dovozem zkapalnělého zemního plynu (LNG). Dodávky LNG lze pomocí tankerů dovážet ze Severní Ameriky, Austrálie, Kataru i nových nalezišť v Africe. Díky obrovskému boomu břidlicového plynu a hydraulického štěpení v USA bude v letech 2015-2017 zprovozněno první zařízení na zkapalňování zemního plynu na východním pobřeží. Potenciál růstu má i těžba plynu v Norsku a Severní Africe. Prioritou je zajištění možností pochybu zemního plynu mezi jednotlivými zeměmi EU k zásobení regionálních trhů. Jaderná energie představuje spolehlivý a stálý zdroj energie, který je bezemisní a má důležitou úlohu v energetické bezpečnosti. Celosvětový trh s uranem je diversifikovaní, ale EU je závislá na dovozu ze třetích států. EU by si měla zachovat vůdčí postavení v jaderném výzkumu a jaderné bezpečnosti. Hlavním nebezpečím jsou integrované investiční balíčky Ruska, kdy je atomová elektrárna postavena za použitím ruské technologie na ruské palivo. Při stavbě nových zdrojů na území EU za použití neevropské technologie je nutné zajistit možnost diversifikace použitého paliva.

Zlepšení koordinace energetických politik členských států Rozhodnutí o energetickém mixu je výsadou členských států ale postupující integrace energetické infrastruktury a trhů s energií, společné závislost na vnějších dodavatelích a potřeba zajištění solidarity v době krize vyžaduje, aby byla základní politická rozhodnutí projednávána se sousedními zeměmi. Pro Českou republiku je výhodné zapojení do těchto aktivit Evropské unie. Rozhodnutí o vlastním energetickém mixu je na jednotlivých národních státech. Spolupráce při možných výpadcích plynu a ropy přináší významné synergické efekty a ekonomické úspory, které se nedají pouze činností jednoho národního státu dosáhnout. Rozvoj celoevropské plynovodové sítě může zajistit nezávislost na Ruském plynu.

104


Vyhodnocení limitů energetického mixu Provázanost limitů energetického mixu Kapitola věnující se vyhodnocení limitů energetického mixu je v podstatě syntézou kapitol věnujících se jednotlivým limitům. Spojení jednotlivých limitů je důležité z hlediska komplexního pohledu na energetický mix. Jak zobrazuje mapa níže, tak každý limit energetického mixu je nějakým způsobem propojen s ostatními. Vytváří se tak složitá síť proměnných, které dokážou ovlivnit jedna druhou. Limity energetického mixu mohou být aplikovány na úrovni domácnosti/firmy, ale pokud tomu nebude jinak tak budeme pod těmito limity rozumět zejména makroekonomické/státní limity. U každého limitu bude vazba na ostatní limity, včetně příkladů jak na toto propojené lze nahlížet.

Mapa 8: Vzájemná provázanost limitů energetického mixu

Cenové limity

Geopolitické limity

Infrastrukturní limity

Časové limity

Limity úspor a účinnosti

Bezpečnostní limity

Zdroj: vlastní zpracování

105


Cenové limity V rámci cenových limitů byl analyzován cenový vývoj jednotlivých primárních zdrojů, jejich predikce a vazba na Státní energetickou koncepci. Bylo přitom zjištěno, že nákladovost energetického mixu do budoucna poroste nejenom vlivem zvyšování cen jednotlivých primárních energetických zdrojů, ale také změnou jeho struktury. To znamená, že pokud by byl mix energetických zdrojů v roce 2040 totožný se současným mixem, tak by růst nákladovosti nebyl takový, jako v případě prognózované změny struktury. Zároveň nicméně existuje velký rozptyl v prognóze. Při využití historické volatility cen primárních zdrojů vychází rozptyl nákladovosti 1 GJ v ekonomice v širokém rozpětí přibližně 140 až 280 Kč / 1 GJ. Zde se objevuje silná vazba na geopolitické limity, neboť cena některých surovin je definována na úrovni jiného státu nebo uskupení států. Příkladem je organizace OPEC sdružující některé země produkující ropu. Jejich rozhodování o výši produkce pak ovlivňuje globální cenu ropy, a tím vstupuje i do nákladovosti energetických mixů jednotlivých států. Podobně například rozhodnutí Německa odstoupit od výroby elektřiny z jaderné energie ovlivnilo ceny elektřiny také v České republice. Zde je tedy vazba poměrně přímočará, a zároveň často okamžitá. S tím souvisí také bezpečnostní limity, které mohou být jednak mezinárodní a jednak národní. Stát se tak může rozhodnout (vlivem různých forem státních ingerencí) preferovat cenově výhodnější primární zdroje, například jaderné palivo. Na druhou stranu ale musí zvažovat, jaké má toto rozhodnutí dopad na energetickou bezpečnost (zajištění dodávek) nebo obecně na bezpečnostní situaci v zemi. U zmíněného jaderného palivo to je pak otázka nejen zdrojové země paliva, současné a budoucí domácí produkce uranové rudy, ale také otázka transportu nebo uskladnění jaderného paliva a jaderného odpadu. Velmi těsná vazba cenových limitů je také na časové limity, pod kterými rozumíme jednak dostupnost jednotlivých primárních zdrojů ale také environmentální faktory. V tomto případě jde v podstatě o dynamický pohled na cenové limity. Aktuální ceny primárních zdrojů (či koncových cen včetně nákladů na infrastrukturu a investičních nákladů) jsou sice do jisté míry ovlivněny budoucím očekáváním, ale ta se mohou velmi rychle měnit. Například cena ropy před finanční krizí vystoupala k 140 dolarům za barel s vidinou silně rostoucí globální ekonomiky. V důsledku krize ale cena spadla na 30 dolarů za barel, jelikož se vyhlídky do budoucna diametrálně změnily. Samotná produkce ropy se přitom změnila jen minimálně, takže stěžejní byl skutečně dopad očekávaných vyhlídek budoucí spotřeby. V oblasti environmentální politiky zase například dnešní rozhodnutí o limitech produkce CO 2 nebo podpoře obnovitelných zdrojů zvyšují nejen budoucí ale i současné ceny elektřiny (tržním účastníkům je zřejmé, že produkce elektřiny se bude více odehrávat v cenově méně výhodných elektrárnách). Proto je důležité, aby každé státní rozhodnutí v této oblasti pracovalo s několika scénáři odhadovaného vývoje. Například u zmíněné odhadované nákladovosti energetického mixu

106


ČR v roce 2040 v rozmezí 140 až 280 Kč / 1 GJ může státní rozhodnutí o větší podpoře obnovitelných zdrojů vést k tomu, že maximální hranice bude nakonec vyšší. Pokud tato cena bude neúměrně vyšší oproti jiným (konkurenčním) státům, tak čeští výrobci budou ztrácet svou konkurenceschopnost. Vazba cenových limitů na limity úspor a účinnosti může být pro spotřebitele velmi pozitivní. Zvyšování úspor a účinnosti totiž vede ke snížení celkových nákladů na energie, a tedy zvyšování konkurenceschopnosti (v případě firem) nebo zvyšování životní úrovně (v případě domácností). Ceny primárních zdrojů přitom předávají producentům klíčové cenové signály, pomocí kterých se mohou zaměřit na úspory v té oblasti, kde dochází k nejvyšším úsporám (a mohou tak přetáhnout zákazníky konkurenci). S tím souvisí i propojení na infrastrukturní limity, neboť přímé náklady (náklady na distribuci energie) i nepřímé náklady (nemožnost propojení konkrétních dodavatelů s konkrétními odběrateli) mají dopad do konečné ceny energií pro spotřebitele. Zákazníci přitom vnímají náklady na infrastrukturu jako "nutné zlo" a o to více tlačí na minimalizaci jejich nákladů. Zde má důležitou roli stát, který je často vlastníkem potřebné infrastruktury a hlavně dokáže plánovat na desítky let dopředu. Stabilita je přitom nutnou podmínkou pro utváření správných cenových signálů.

107


Geopolitické limity Jedna ze souvislostí geopolitických a cenových limitů jsou změny energetického mixu okolních zemí. Například díky postupnému odklonu Německa od neobnovitelných zdrojů lze v dlouhém období očekávat nárůst nabídky hnědého uhlí z Německých dolů určeného k vývozu. Energetický mix Rakouska vede k jeho závislosti na dovozu elektřiny. Buduje si tak nízkoemisní energetiku, ovšem za cenu přenášení environmentálních škod do dalších zemí. Z hlediska časových a infrastrukturních limitů, představuje změna energetického mixu a následná výstavba zdrojů a infrastruktury dlouhodobý proces. Proto je při uzavírání dohod o výstavbě společné infrastruktury a energetických zdrojů s ostatními státy dbát o vzájemnou výhodnost kontraktu a zajištění stabilních podmínek pro budoucí provoz. Příkladem je spolupráce domácího síťového operátora s německým síťovým operátorem 50Hertz na výstavbě transformátorů s posunem fáze na hranicích České republiky a Německa. Vybudováním této infrastruktury dojde k ochraně české rozvodné sítě před případnými přetoky, což je hlavním cílem českého operátora. Německý operátor tím zároveň ušetří na poplatcích za přenos energie a dokáže lépe zatížit. Vzhledem k oddělení obou firem od přímé politické kontroly není tento krok veden politickými motivy, ale snahou o zajištění společného cíle, stability přenosové soustavy.

108


Infrastrukturní limity Geopolitické, bezpečnostní a cenové limity ve vazbě na infrastrukturní limity úzce souvisí. Zvýšení soběstačnosti zvyšuje energetickou bezpečnost, ale zároveň přináší vysoké ekonomické náklady. Dostatečná infrastruktura propojující společné trhy energií na území Evropské unie přináší jak vyšší energetickou bezpečnost, tak lepší koordinaci energetických politik jednotlivých států. Vede ovšem také k rozšíření lokálních disbalancí na ostatní členy společného trhu a tím k možnému ohrožení energetické bezpečnosti. Limity úspor a účinnosti snižují potřebu budování nové infrastruktury díky snaze o nižší spotřebu energie a tak nižším nárokům na přenosovou kapacitu. Nesnižují ale náklady na provoz infrastruktury současné. U většiny druhů energetické infrastruktury (například u přenosové soustavy elektrické energie a ropovodů) je opotřebení závislé zejména na jejím stáří. Navíc při její případné rekonstrukcí je rozdíl mezi náklady na rekonstrukci při zachování současné kapacity nebo jejím snížení zanedbatelný. Údržba je placena z poplatku za přenesenou kapacitu, proto při nižší přenesené kapacitě bude muset být tento poplatek navýšen. Tento stav může vyústit až do situace, kdy z důvodu zvyšujících se cen energie se stávající uživatelé odpojují od přenosové soustavy, dochází tak k dalšímu navyšování poplatku za přenosovou kapacitu, který motivuje i další uživatele k odpojení. Časové limity se výrazně projevují na budování energetické infrastruktury. Vzhledem k nutnosti celé řady evaluačních procesů a povolení uplyne od potřeby k dokončení nového projektu nebo modernizace několik let. Proto je nutné důsledně dlouhodobě plánovat změny energetického mixu a stavbu nových energetických zdrojů, aby nebyla ohrožena stabilita přenosové soustavy.

109


Časové limity Časové limity jsou s geopolitickými limity spojeny jednak prostřednictvím změn v energetickém mixu a také prostřednictvím změn v politické situaci zemí, ze kterých dovážíme suroviny. Pokud například Státní energetická koncepce počítá s útlumem těžby uhlí a nahrazení jaderným palivem, popřípadě plynem, je nutné brát do úvahy zahraničněpolitickou situaci v zemích vývozu těchto surovin. Co se týče environmentálních dopadů, zde mohou hrát roli rozhodnutí na nadnárodní (zejména evropské) úrovni. Pokud například dojde v Evropské unii ke zvýšení tlaku na užší integraci, mohou se některé environmentální cíle EU stát více závaznými pro jednotlivé členské státy, včetně České republiky. Limity úspor a účinnosti mají vazbu na časové limity zejména v dlouhodobém horizontu. Mohou přitom být buďto v souladu (například zateplování budov snižuje potřebu energetických zdrojů, a tedy rozvolňuje časové limity domácích zásob primárních zdrojů energií), ale mohou jít i proti sobě (rozhodnutí o rychlém snížení emisí CO2 povede ke zvýšení časových limitů u zdrojů energií, které mají nadprůměrně vysoké emise). Státní rozhodnutí v této oblasti by tedy mělo v ideálním případě respektovat v co nejvyšší míře přírodní podmínky dostupnosti daného energetického zdroje, a jakékoliv úpravy snižující časové limity dělat transparentně a dlouhodobě. Spojení časových limitů a infrastrukturních limitů se opět dotýká spíše dlouhodobého horizontu. Plány na úpravu energetického mixu (ať už z důvodu změny dostupnosti zdrojů v budoucnosti nebo rozhodnutím státu) musí být v souladu s plánovaným rozvojem příslušné infrastruktury. A to nejen na národní, ale i na nadnárodní úrovni. Pokud se například plánuje další rozvoj offshorových větrných elektráren na severu Německa bez vybudování patřičné páteřní energetické soustavy spojující sever Německa s jihem, tak je nutné se na to dobře připravit v infrastruktuře také v České republice. Podobně pokud se plánuje další rozvoj jaderné energetiky v ČR je třeba urychlit přípravu patřičné infrastruktury (výstavba dalších bloků jaderných elektráren ale také definitivní rozhodnutí o umístění trvalého úložiště jaderného odpadu). Vazba na bezpečnostní limity je obdobná jako u cenových limitů, jenom v tomto případě není situace ovlivněná volbou nejlevnějšího primárního zdroje energie, ale obecně dostupností zdroje v zemích jeho vývozu (popřípadě zdroje či technologie pro produkci státem podporovaného typu energie - např. OZE). Na rozdíl od cenových limitů je tak stupeň volnosti při rozhodování vyšší, na druhou stranu musí být o to více analyzovány všechny bezpečnostní faktory.

110


Limity úspor a účinnosti Limity úspor a účinnosti mají vůči geopolitickým limitům oproti předchozím vazbám volnější propojení. Tato vazba narůstá v oblasti výsledků výzkumu a vývoje. Oblast energetických úspor a účinnosti je totiž v této oblasti do velké míry globalizovaná a pokrok je tak velmi rychle sdílen. Například pokrok v oblasti fotovoltaických elektráren (postupné zvyšování účinnosti) je prakticky totožný u všech hlavních výrobců fotovoltaických panelů. Nemohou si jednoduše dovolit zůstat pozadu. Naopak ve vztahu k infrastrukturním limitům je vazba poměrně úzká, neboť úspory na distribuci (např. decentralizace výrobních zdrojů, inteligentní sítě, net metering, a další) znamenají úsporu a zvýšení účinnosti pro konečné spotřebitele prakticky bezprostředně. Pokrok v oblasti úspor a účinnosti tak může vést k rozvolňování infrastrukturních limitů pro nové či stávající zdroje, protože nabízí nové možnosti z hlediska distribuce energií ke koncovým zákazníkům. Nakonec propojení s bezpečnostními limity je opět velmi rozvolněné. Do úvahy by vstupovalo toto propojení například pouze pokud by nějaká úsporná opatření byla závislá na permanentním souhlasu jiného státu (například omezováním licenční politiky). Z hlediska vnitřní bezpečnosti by teoreticky mohla nastat situace, že některé úsporná opatření povedou ke snížení energetické či fyzické bezpečnosti odběratelů (například špatná technologie způsobí výpadky dodávek energie či dokonce přímo může vést k nějaké nehodě). Tato možnost je ale skutečně pouze teoretická, neboť u nových technologií bývají naopak bezpečnostní limity přísnější než u původních technologií. Úsporná opatření tak spíše znamenají také zvyšování bezpečnostních standardů.

111


Bezpečnostní limity Energetická bezpečnost je těsně provázána s infrastrukturními limity. Základem energetické bezpečnosti je diversifikace zdrojů surovin. Ta umožňuje v případě výpadku dodávek klíčových surovin ať z důvodů přírodních katastrof nebo politických rozhodnutí nahrazení jednoho zdroje jiným. K umožnění diversifikace je nutné vybudování infrastruktury s dostatečnou přenosovou kapacitou. Limity úspor a účinnosti tvoří po diversifikaci zdrojů jednu z priorit energetické bezpečnosti. Snížením spotřeby dovážených paliv lze snížit míru závislosti na cizích zdrojích. Zároveň se při realizaci úspor zejména u vytápění budov začínají prosazovat obnovitelné zdroje. Snaha o maximální energetickou bezpečnost naráží na cenové limity. Využívání stávajících dodavatelů za pomocí stávající infrastruktury je často čistě z finančního hlediska výhodnější. Diversifikace zdrojů nemusí znamenat pouze náklady na novou infrastrukturu ale také i vyšší náklady za samotný produkt. Zároveň také ale dokáže být účinnou zbraní v mezinárodní politice. Vystavení dříve monopolního dodavatele surovin konkurenci díky stavbě nové infrastruktury často vede ke snížení ceny a zvýšení spolehlivosti dodávek. Nalezení rozumné míry energetické bezpečnosti při přiměřených nákladech je úkolem vyváženého energetického mixu. Geopolitické limity omezují nebo naopak podporují možnost dosažení energetické bezpečnosti. Zapojení do jednotných trhů s elektrickou energií, ropou a zemním plynem zvyšuje možnost diversifikace dodávek těchto surovin. Díky mezinárodnímu propojení je možné rychlé tržní řešení přebytku nebo nedostatku energie na určitém území. Díky nesladěným energetickým mixům sousedních zemí přinášejí také ohrožení energetické bezpečnosti. S tím souvisí časové limity, kdy výstavba nové diversifikační infrastruktury je často věcí několika desetiletí a je nutné přijímat krátkodobá, ekonomicky neefektivní řešení k zažehnání okamžitých krizí.

112


Stanovení doporučení Limity energetického mixu Kapitola věnující se doporučení by se dala považovat za nejstěžejnější část tohoto dokumentu. Shrnuje výstupy jednotlivých limitů energetického mixu v podobě doporučení na státní úrovni. Jedná se tedy o doporučení pro policy-makery, nikoliv pro konečné spotřebitele (domácnosti a firmy). Veškerá doporučení jsou rovněž zarámována do evropského kontextu, neboť energetika žádné členské země EU dneska není oddělena od zbytku Evropy. Nejenom infrastrukturně, ale i politicky (stanovení evropských cílů v oblasti energetiky). Doporučení jsou rozdělena dle jednotlivých kapitol věnujících se dílčím limitům energetického mixu.

Cenové limity Kapitola věnující se cenovým limitům se zabývala historickým a budoucím vývojem cen primárních zdrojů energií. Podle prognózy Státní energetické koncepce do roku 2040 se dá očekávat reálný nárůst cen u všech sledovaných primárních zdrojů (zemní plyn, ropa, černé uhlí, hnědé uhlí a jaderné palivo). Ceny elektřiny a OZE jsou pak derivovány od ostatních primárních zdrojů energií. Cenový nárůst (již po očištění o inflaci) je ale u jednotlivých primárních energetických zdrojů rozdílný. Rozdílná je rovněž volatilita cen, a tudíž i nejistota odhadu do budoucna. Z provedené analýzy vyplynuly následující zjištění:  

největší nárůst ceny se očekává do roku 2040 u jaderného paliva (reálně o 275 %), nejméně naopak u černého uhlí (o 14 %) největší nejistota predikce je u jaderného paliva a ropy (vzhledem k volatilitě ceny může být rozdíl mezi maximálním a minimálním odhadem v roce 2040 více než 5násobný), nejmenší nejistota je u černého uhlí

Energetická koncepce přitom počítá do roku 2040 s výrazný snížením podílu hnědého uhlí na energetickém mixu, naopak výrazněji by měl růst podíl OZE a jaderného paliva. Mírný pokles by mělo zaznamenat využívání ropy a černého uhlí. Naopak mírný nárůst koncepce předpovídá u zemního plynu. Důvodem pro tyto trendy nejsou primárně cenové limity (i když například jaderné palivo zůstane nejlevnějším primárním zdrojem po celé období predikce do roku 2040), ale jedná se o mix dalších limitů (zejména časové limity - dostupnost zdrojů a environmentální cíle, a bezpečnostně-infrastrukturní limity). Cenové limity lze ale aplikovat v kontextu těchto dalších omezení a trendů.

113


Z provedené analýzy například vyplynulo, že vzhledem ke změně struktury energetického mixu bude v roce 2040 nákladovost výroby 1 GJ energie průměrně přibližně o 8,5 % vyšší, než by tomu bylo v případě zachování stávající struktury energetického mixu. Nicméně vzhledem k tomu, že v tomto časovém horizontu dojde ke zvýšení nákladovosti energetického mixu jako takového o 85 % oproti roku 2010 (reálně), tak se jedná v podstatě o desetinový, tedy zanedbatelný, vliv. Propočet navíc bere do úvahy pouze přímé náklady spojené s primárními energetickými zdroji a zanedbává vliv vedlejších nákladů na infrastrukturu, distribuci a další složky konečné ceny pro spotřebitele. Vzhledem k rozptylu odhadu u jednotlivých primárních zdrojů energie má také odhad nákladovosti energetického mixu na 1 GJ také poměrně velký rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou. Minimální hodnota dosahuje přibližně 140 Kč / 1 GJ, naopak maximální hodnota dosahuje 280 Kč / 1 GJ, tedy dvojnásobek minimální hodnoty. Doporučení v oblasti cenových limitů (bez ohledu na ostatní limity) na základě analýzy odhadu budoucích cen primárních energetických zdrojů jsou tedy následující:    

pokles využívání ropy a ropných produktů (drahý zdroj s vysokou volatilitou ceny) růst podílu využívání jaderného paliva (vysoká volatilita, nicméně levný zdroj) udržení podílu zemního plynu na energetickém mixu (relativně nižší volatilita, ale mírně nadprůměrně drahý zdroj) růst podílu černého a hnědého uhlí na energetickém mixu (levný zdroj s přijatelnou mírou volatility ceny)

Při porovnání těchto cenových limitů energetického mixu a očekávaného využívání primárních zdrojů tak, jak je predikuje Státní energetická koncepce, můžeme konstatovat, že první tři body jsou prakticky v souladu. Poslední bod je v rozporu, neboť SEK předpokládá do roku 2040 pokles využívání černého uhlí o přibližně čtvrtinu a hnědého uhlí dokonce o dvě třetiny. Zde nicméně vstupují do hry již zmíněné další faktory (zejména vnitropolitické a environmentální). Důležitý je také zmíněný evropský kontext. Zde je hlavní zejména cenová konkurenceschopnost firem působících na českém území. Ceny energií totiž mohou být klíčovou složkou nákladové efektivnosti provozu firem v ČR. Do úvahy se přitom musí brát konečné ceny energií, nejenom samotné ceny primárních energetických zdrojů. Stěžejní jsou přitom pro převažující část podniků ceny elektřiny a plynu. Z evropského srovnání vyplývá, že Česká republika má ve všech kategoriích objemu odběru podprůměrné ceny elektřiny i plynu pro průmyslové zákazníky. To je jednoznačně pozitivní zjištění. Důležité je ale také srovnání České republiky s ostatními členskými státy Visegrádské skupiny, tedy Slovenskem, Polskem a Maďarskem. Tyto čtyři země totiž velmi často soutěží o mezinárodní investice mezi sebou. Srovnání u cen elektřiny nevyznívá jednoznačně. Zatímco Slovensko je ve všech odběrních intervalech na tom hůře než Česká republika (má tedy vyšší

114


konečnou cenu elektřiny pro průmyslové podniky), u Polska a Maďarska tomu tak není. Nejlépe je na tom Polsko, které s jedinou výjimkou intervalu 500 až 2 000 MWh ročně, je vždy levnější než Česká republika. Maďarsko je na tom lépe pouze u intervalu 20 až 500 MWh ročně. Do budoucna tedy Česká republika musí zejména sledovat komparaci cen s Polskem, které je v tomto zatím před námi. U plynu je na tom ČR v cenové konkurenceschopnosti lépe než u elektřiny. Ve všech kategoriích odběru je Česká republika nejlevnější zemí Visegrádské skupiny. V rámci této přímé "konkurence" jsme tedy pro průmyslové podniky nejvýhodnější destinací. Doporučení v evropském kontextu je tedy následující: 

analyzovat rozdíly v konečných cenách elektřiny v ČR a Polsku a následně zvážit kroky (zejména úprava regulované složky ceny elektřiny), která by srovnala podmínky ČR s Polskem

Geopolitické limity Kapitola věnující se geopolitickým limitům zabývající se energetikou v kontextu mezinárodních vztahů přináší řadu parametrů, které nám dopomohou k lepšímu nastavení energetického mixu a to hlavně v kontextu bezpečnosti. Na základě analyzovaných geopolitických limitů pak lze stanovit následující doporučení: 

 

  

K zachování nezávislosti České republiky na dovozu hnědého uhlí je nutné odstranění těžebních limitů. Díky tomu bude k dispozici větší časové období pro postupný útlum hnědouhelných elektráren a jejich nahrazení jinými zdroji. Černé uhlí není energeticky podstatné a vzhledem k nedostatku zdrojů na našem území bude nutný jeho dovoz. Pro další rozvoj jaderné energetiky a tím zvýšení energetické nezávislosti je nutné podpořit tento rozvoj politickým rozhodnutím, státními zárukami. Vzhledem k vysoké investiční náročnosti a dlouhému období návratnosti není v současné době reálné pro investory přijímat riziko výstavby nových zdrojů. Situaci zhoršuje obecná nestabilita na trhu s elektřinou díky podpoře obnovitelných zdrojů a její nízká cena. Dovoz zemního plynu je dostatečně diversifikován díky možnosti dodávek plynovody z Norska i Ruska. Díky existenci ropovodu IKL je dovoz ropy také dostatečné diversifikován. Vzhledem k vnitrozemské lokaci má Česká republika omezený potenciál k rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Proto nelze počítat s tím, že se při současné úrovni technologie stanou významnou součástí energetického mixu.

115


Infrastrukturní limity Další důležitou kapitolou v předkládané studii je kapitola věnující se infrastrukturním limitům. Jelikož energetika je na infrastruktuře závislá, jsou infrastrukturní limity klíčové pro stanovení dalších doporučení:  



 

Přenosová soustava elektrické energie je díky dobré legislativě a plánování připravena na připojení a obsluhu domácích zdrojů energie. Problém je vliv energetických mixů jiných států (zejména Německa), kdy nárazová výroba z jejich obnovitelných zdrojů zatěžuje rozvodnou soustavu přetokem přes naše území. Tento problém je v současnosti řešen výstavbou síťových prvků, které dokáží přetokům zabránit. V dlouhodobém horizontu je realizována a připraven rozvoj infrastruktury tak, aby dokázal přetoky bezpečné přenést Pro další rozvoj jaderné energetiky i obsluhy stávajících instalovaných kapacit je nutná stavba hlubinného úložiště jaderného odpadu. Jedinou alternativou je pronájem skladovacích kapacit jiných států. Plynovody mají dostatečnou kapacitu pro plánované zvýšení podílu plynových elektráren na energetické mixu. Ropovody mají dostatečnou kapacitu pro uspokojení potřeby po ropě. Díky úsporným technologiím se neočekává vzestup její role v energetickém mixu.

Časové limity Časové limity se týkají jednak dostupnosti zdrojů v ČR či v zemích odběru a také environmentálních cílů na národní a zejména evropské úrovni. Z provedené analýzy a dat Státní energetické koncepce vyplynulo, že dovozní závislost ČR se bude v průběhu času postupně zvyšovat, do roku 2040 by měla vzrůst ze současných přibližně 50 % na 70 % (respektive z 30 % na 45 % bez zohlednění primárního tepla z JE). Z pohledu primárních zdrojů dojde k nárůstu dovozu zejména u jaderného paliva a zemního plynu. Na celoevropské úrovni nyní v oblasti využívání zdrojů (i z hlediska časové udržitelnosti) platí následující priority, které se dají ztotožnit s doporučeními:   

preference domácích zdrojů využívání úspor energetická diplomacie (se státy s dostupnými energetickými zdroji)

Cílem domácí energetické politiky by tedy mělo být alespoň zpomalení zvyšující se dovozní náročnosti našeho energetického mixu. V rámci Evropské unie totiž na tom v současnosti nejsme vůbec špatně. V roce 2013 byla Česká republika 6. zemí s nejnižší čistou dovozní závislostí v EU (po zohlednění dovozu i vývozu energií).

116


Druhou oblastí časových limitů jsou environmentální cíle (limity). Ty byly schváleny na evropské úrovni do roku 2030 v následující podobě:    


V rámci této podkapitoly se zabýváme pouze skleníkovými plyny a obnovitelnými zdroji. Evropská unie jako taková svůj závazek snížit emise CO2 zatím splnila z 18 procent, do roku 2030 tedy zbývá 22 procentních bodů. Česká republika si v tomto srovnání stojí velmi dobře, když se emise podařilo snížit již o 33 procent. Dá se tedy očekávat, že ČR by s plněním tohoto cíle neměla mít problém. Nehodnotíme zde přitom cíl jako takový, pouze se omezíme na konstatování, že pokud EU sníží emise na nulu, tak při stávajícím růstu globálních emisí CO2, bude tento propad na světové úrovni "dohnán" již během 6 let. V oblasti obnovitelných zdrojů celoevropský průměr činil v roce 2013 přesně 15 procent. Česká republika se tedy svými 12,4 procenty pomalu tomuto průměru přibližuje. Energetická koncepce přitom počítá, že by se tento podíl měl do roku 2030 zvýšit na více než 17 procent. Do velké míry bude tento růst dán zvýšením konkurenceschopnosti OZE (tedy rozvojem bez přímé podpory státu). Nicméně pokud stát bude přistupovat k další dotační podpoře OZE, měl by zohledňovat následující doporučení: 

u přímé státní podpory OZE využívat reverzní aukce (soutěží se nejnižší cena za objednanou výrobní kapacitu se zaručením technické neutrality) a net metering ("otáčení elektroměru obojím směrem" tedy prodej z malých lokálních zdrojů v případě přebytku výroby nad spotřebou)

Limity úspor a účinnosti Limity úspor a účinnosti souvisí také s výše uvedenými evropskými cíli v oblasti energetiky. V této oblasti je Česká republika samozřejmě ovlivněna strukturou ekonomiky, která je přibližně z 30 % založená na (energeticky náročném) průmyslu. Z tohoto důvodu byla v roce 2013 také Česká republika 3. zemí s nejvyšší energetickou náročností na jednotku HDP (po Bulharsku a Estonsku). Nároční akční plán energetické účinnosti ČR počítá s tím, že by energetické úspory do roku 2020 měly dosáhnout přibližně 48 PJ, tedy dle dopočtu přibližně 4 % spotřeby primárních

117


zdrojů v roce 2020. Mezi "quick-wins" v oblasti energetický úspor patří zateplování budov, výstavba pasivních domů či výměna spotřebičů za účinnější. Mezi zdroje potenciálně velkých úspor, ale dosud s nejistými vyhlídkami, patří například využívání inteligentních sítí a decentralizace výroby elektřiny. Nicméně vzhledem k tomu, že i cíl energetické účinnosti na úrovni EU je pouze indikativní, je velmi obtížné vytvářet v této oblasti kvantifikované odhady. Z tohoto důvodu se této oblasti jeví jako optimální tato doporučení: 

 

každá ingerence státu (úleva na daních, dotování nákupu nebo naopak zvyšování ceny neúsporných zařízení) by měla mít pečlivě propočteny výnosy a náklady (na individuální i makroekonomické úrovni), včetně efektů redistribuce doporučuje se také pro takové případy využívat pilotního ověřování zdrojem pro státní podporu v této oblasti by měly být výnosy plynoucí z oblasti energetiky (energetické daně, výnosy z prodeje povolenek, apod.)

Bezpečností limity Poslední kapitolou v předkládané studii je kapitola o bezpečnostních limitech. Ta se věnovala klíčovým bezpečnostním parametrům, z kterých vzešla následující doporučení:  

 

Kromě plynovodů vlastní veškerou energetickou infrastrukturu státní firmy. Proto má stát dobrou pozici k řešení energetické bezpečnosti. Současná legislativa bere ohled na bezpečnost přenosových sítí při zapojování nových zdrojů. Přetoky energie ze zahraničí jsou řešeny instalací nových síťových prvků. Proto nelze předpokládat současné výpadky ani výpadky při změnách energetického mixu. Stav zásobovací infrastruktury umožňuje ČR diversifikované dodávky zemního plynu a ropy. Případné problémy se zásobováním zemním plynem z Ruska postihnou celou Evropu. Proto je pro Českou Republiku výhodné zapojení do celoevropské strategie pro zvýšení energetické bezpečnosti. Ta počítá s výstavbou celoevropské sítě plynovodů, která umožní alternativní zásobování celé EU zkapalnělým zemním plynem od různých dodavatelů. To přesahuje individuální možnosti jednotlivých států a jedná se o ekonomicky efektivní řešení.

118


Zdroje 

Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami (2015). Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z WWW:



ČEZ: Energy Outlook 2013 (2013). Vydala Economia, a.s. Dostupné z WWW:



EDGAR: CO2 time series 1990-2013 per region/country [online]. Dostupné z WWW:



EEX: EU Emission Allowances | Secondary Market [online]. Dostupné z WWW:



Eurostat Database [online]. Dostupné z WWW:



International Energy Agency [online]. Dostupné z WWW:



MŽP: Emisní obchodování [online]. Dostupné z WWW:



Národní akční plán energetické účinnosti ČR (2014). Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z WWW:



Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (2015). Ministerstvo průmyslu a obchodu - Ministerstvo financí. Dostupné z WWW:



Státní energetická koncepce (2014). Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z WWW: < http://download.mpo.cz/get/52841/60959/636207/priloha006.pdf>



Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (2015). Ministerstvo životního prostředí. Dostupné z WWW:

119




Surovinová politika ČR (2012). Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z WWW: < http://www.spov.org/data/files/surovinovapolitika072012.pdf>



Roční zpráva o provozu ES ČR 2014. Dostupné z WWW:



Souhrnná energetická bilance České republiky za rok 2013. Dostupné z WWW:



Eurostat, koeficient energetické závislosti. Dostupné z WWW:



Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím, analýza VUPEK-ECONOMY, s. r. o. Dostupné z WWW:



Surovinové zdroje České republiky – Nerostné suroviny 2014. Dostupné z WWW:



Russian gas pipelines to Europe (2007) – kartogram. Dostupné z WWW:



Plán rozvoje přenosové soustavy České republiky 2013 – 2022. Dostupné z WWW:



Mimořádná situace v přenosové soustavě České republiky vlivem enormní výroby ve větrných parcích v Německu na přelomu roku 2014/2015, studie. Dostupné z WWW:



Zpráva o očekávané rovnováze mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Dostupné z WWW:

120




Výroční zpráva Správy úložišť radioaktivních odpadů za rok 2013. Dostupné z WWW:



Internetové stránky MERO, a. s. Dostupné z WWW:



Výroční zpráva NET4GAS, a. s. za rok 2014. Dostupné z WWW:



Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy v České republice 2013 – 2022. Dostupné z WWW:



Státní energetická koncepce České Republiky. Dostupné z WWW:



Evropská strategie energetické bezpečnosti, sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě. Dostupné z WWW:

121


Autoři

Štěpán Křeček, MBA vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde dále působí na Národohospodářské fakultě. V letech 2010-2014 pracoval v odborných orgánech krajů a obcí, kde odpovídal za ekonomické analýzy, výběrová řízení a privatizační projekty. Je autorem řady odborných studií a posudků z oblasti národního hospodářství. V současné době je hlavním ekonomickým analytikem Občanské demokratické strany, kde působí i jako člen Expertního týmu pro veřejné finance.

David Havlíček, Ph.D. vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde získal doktorát v oboru financí. V letech 2010-2014 pracoval jako vedoucí oddělení ekonomických analýz na Úřadu vlády České republiky, kde působil i jako tajemník v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Je autorem knihy o behaviorálních financích Investor 21. století. V současné době je hlavním poradcem generálního ředitele EGAP.

122


Již víme, jak zajistit bezpečnou, levnou a šetrnou energii!

123

Limity energetického mixu České republiky v kontextu Evropské unie

Recommend Documents