Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie

Diplomová práce Vypracovala: Martina Paušová Vedoucí diplomové práce: PhDr. Eva Karpová, CSc.


OBSAH

Úvod ..................................................................................................................... 2 1 Od vstupu Dánska do Evropských společenství po rok 1986......................... 3 1.1 Integrační a ekonomický vývoj v Evropských společenstvích ................... 3 1.2 Ekonomický vývoj v Dánsku ...................................................................... 6 1.2.1 Hospodářský růst................................................................................ 6 1.2.2 Trh práce a míra nezaměstnanosti...................................................... 8 1.2.3 Měnová politika a inflace ................................................................... 10 1.2.4 Zahraniční dluh .................................................................................. 13 1.3 Shrnutí ......................................................................................................... 14 2 Od roku 1987 po „severní“ rozšíření 1995....................................................... 15 2.1 Integrační a ekonomický vývoj v Evropských společenstvích ................... 15 2.2 Ekonomický vývoj v Dánsku ...................................................................... 19 2.2.1 Ekonomický růst a nezaměstnanost ................................................... 19 2.2.2 Inflace a zahraniční zadluženost ........................................................ 24 2.2.3 Veřejný sektor a stát blahobytu .......................................................... 27 2.3 Dánský přístup k Maastrichtské smlouvě.................................................... 30 2.4 Dánská referenda......................................................................................... 32 2.4 Shrnutí ......................................................................................................... 34 3 Od roku 1996 po současnost.............................................................................. 37 3.1 Integrační a ekonomický vývoj v EU.......................................................... 37 3.1.1 Integrační vývoj v EU ........................................................................ 37 3.1.2 Ekonomický vývoj v EU .................................................................... 41 3.2 Ekonomický vývoj v Dánsku ...................................................................... 46 3.3 Dánsko a EMU ............................................................................................ 53 3.4 Dánsko v kontextu EU ................................................................................ 61 3.5 Shrnutí ......................................................................................................... 64 Závěr....................................................................................................................... 68 Seznam použité literatury a pramenů ................................................................. 71 Seznam příloh ........................................................................................................ 73

1


Úvod Evropská společenství v příštím roce oficiálně oslaví 50 let své existence a jak bývá při podobných jubileích zvykem, dojde mimo jiné i na hodnocení jejich vývoje, dosažených úspěchů i aktuálních problémů. Dánsko, které se na vývoji ES/EU spolupodílí již více než tři desetiletí, se rovněž svým do určité míry osobitým způsobem vepsalo do této historie, a má tedy rovněž co bilancovat. Dánská ekonomika je ve srovnání s ostatními členskými státy relativně malá. Se svými 5,3 miliony obyvatel dosahuje na celkovém počtu populace současné EU 25 okolo 1,2%. Na druhou stranu je Dánsko ekonomikou velmi výkonnou a jeho podíl na celkovém HDP vytvořeným EU činí téměř 2%. Protože jde o ekonomiku značně otevřenou, s historicky dlouhou a významnou obchodní tradicí, hraje v dánském hospodářství velmi důležitou roli mezinárodní obchod. Dánsko disponuje stabilním ekonomickým i politickým zázemím, které vytváří dobré předpoklady pro jeho další rozvoj. V rámci EU dosahuje Dánsko tradičně jedněch z nejlepších ekonomických výsledků. S ohledem na úzké kontakty a spolupráci s ostatními skandinávskými zeměmi a díky tomu, že má Dánsko zároveň ke kontinentální Evropě mnohem blíž než jeho skandinávští sousedé, bývá často přirovnáváno k určitému mostu mezi severskými státy a kontinentální Evropou. Jedním ze specifik dánského postavení v EU je právě skutečnost, že se z naznačených důvodů neúčastní všech projektů evropské integrace. Cílem této práce je analyzovat vývoj dánské ekonomiky na pozadí integračního a ekonomického vývoje ES/EU od vstupu Dánska do ES až po současnost. Nedílnou součástí této práce je rovněž hodnocení vývoje vztahu Dánska k ES/EU během těchto tří desetiletí. Práce je rozdělena do tří částí, z nichž každá zahrnuje zhruba stejně dlouhé časové období, a které autorka rozdělila podle určitých milníků ve vývoji ES/EU, představovaných rozšířením ES/EU o další země.

2


1 Od vstupu Dánska do Evropských společenství po rok 1986 1.1 Integrační a ekonomický vývoj v Evropských společenstvích Dánsko se stalo členem Evropských společenství k 1.1.1973 společně se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Irskou republikou. Vstoupilo do společenství, které mělo v té době za sebou úspěšnou dekádu, charakterizovanou posunem v integračním procesu a stabilními vysokými tempy růstu HDP. Sedmdesátá léta s sebou přinesla první vlnu rozšíření a také významné změny institucionální 1. Zvýšení počtu členských států a tím také jejich zástupců v orgánech ES však začalo činit rozhodovací proces komplikovanějším. Rozhodovací

proces

v nejdůležitějších

oblastech

spočíval

na

principu

jednomyslnosti, jehož dosahování se stalo složitějším. Rozšíření ES se v tomto směru jevilo jako určitá překážka spolupráce a náznak zpomalení integračního procesu do budoucna. V 80. letech došlo k dalšímu rozšíření ES. K 1.1.1981 přistoupilo Řecko, 1.1.1986 Španělsko a Portugalsko. Ve srovnání se stávajícími členy se jednalo o vstup zemí ekonomicky slabších. S ohledem na způsob financování rozpočtu ES a stanovení výše příspěvků jednotlivých členů, se nově přistoupivší státy staly významnými příjemci rozpočtových výdajů. Integrační proces se posunul v polovině 80. let kupředu nejen díky rozšíření, ale především zásluhou přijetí dvou dokumentů za účelem dokončení jednotného vnitřního trhu – Bílé knihy a Jednotného evropského aktu (JEA). Bílá kniha upozorňovala na bariéry stojící v cestě jednotnému vnitřnímu trhu, k jejich odstranění byl vypracován podrobný program legislativních opatření. Jednotný evropský akt byl první významnou revizí římských smluv a upravoval nezbytný právní rámec k zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Dosavadní princip jednomyslnosti při přijímání rozhodnutí v Radě ministrů byl v otázkách realizace jednotného vnitřního trhu nahrazen principem kvalifikované 1

Mezi nejvýznamnější patří: zřízení Evropské Rady (prosinec 1974), jejímž úkolem je určovat směr dalšího vývoje ES a řešit nejdůležitější problémy v jeho rámci • zavedení přímých všeobecných voleb do Evropského Parlamentu – první se konaly 7.10.6.1979 • Smlouva o finančním hospodaření ES – založení Účetního dvora se sídlem v Lucemburku •

3

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie většiny. Došlo k rozšíření pravomocí Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu. Působnost EHS byla rozšířena o oblast sociální politiky a posilování soudržnosti zemí. Zároveň obsahoval JEA první oficiální zmínky o projektu HMU – Hospodářské a měnové unie. JEA byl podepsán v únoru 1986, v platnost vstoupil k 1.1. 1987. Ekonomický vývoj ovlivnila světová ropná krize, která se odrazila v poklesu tempa růstu HDP a v nárůstu inflace. Rozpad bretton-woodského systému podlomil stabilitu měnových kurzů, zároveň se však stal impulsem pro vytvoření Evropského měnového systému (EMS). EMS vstoupil v platnost v březnu 1979 a členské země se jím zavázaly udržovat své směnné kurzy v pevném poměru vůči uměle vytvořené evropské měnové jednotce ECU. Vznik EMS byl prvním krokem na cestě k Evropské měnové unii (EMU). Následující graf zobrazuje vývoj tempa růstu HDP v letech 1973–1986 v ES. V grafu jsou patrné důsledky ropných šoků, které se do poklesu HDP promítly s dvouletým zpožděním. Zatímco první surovinová krize způsobila prudký propad (ovšem následující rok vykazovala ekonomika ES opětovně vysoký růst),

důsledkem

druhé

krize

byl

mírnější,

postupný

pokles,

ovšem

s dlouhodobějšími dopady a následným pomalejším oživováním růstu.

Graf č. 1: Tempa růstu HDP v ES v období 1973-1986

7

Tempa růstu HDP v %

6 5 4 3 2 1 0 -1 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 -2

Pramen: www.oecd.org

4

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Surovinové krize byly provázeny silným růstem cen, a velkým problémem recese 80. let se stala inflace. Stagnace růstu spolu s rostoucí inflací si tak vyžádala opatření v podobě protiinflační politiky, které se během několika let podařilo snížit růst cenové hladiny na úroveň necelých 4% v roce 1986. Zatímco boj s inflací zaznamenal úspěch, dostával se již v druhé polovině 70. let ke slovu nový fenomén – rostoucí míra nezaměstnanosti. Vývoj obou veličin v tomto období zachycuje následující graf: Graf č. 2: Inflace a míra nezaměstnanosti v ES v období 1973-1986

16

Tempa růstu v %

14 12 10 Inflac

8

Míra nezaměst.

6 4 2 0 19731974197519761977197819791980198119821983198419851986


Vývoj inflace odrážel dopady obou ropných šoků v tomto období a do značné míry se nacházel v inverzním vztahu s tempem růstu HDP. Míra nezaměstnanosti vykazovala oproti tomu jednoznačně rostoucí trend během celého sledovaného období. Obdobný rostoucí trend zaznamenávala též míra zahraničního zadlužení, která se ve sledovaném období zdvojnásobila, z původních 27,6% v roce 1973 na téměř 55% v roce 1986 (měřeno jako % podíl na HDP), viz následující graf:

5

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 3: Zahraniční dluh v ES v období 1973-1986

60

Podíl na HDP v %

50 40 30 20 10 0 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986


Rostoucí veřejný dluh spolu s rostoucí mírou nezaměstnanosti v ES tak pomalu a jistě začínaly poukazovat na nové problémy, s nimiž se bude muset ES v následujících letech potýkat.

1.2 Ekonomický vývoj v Dánsku 1.2.1 Hospodářský růst

V průběhu šedesátých let až do první ropné krize v roce 1973 zaznamenávalo Dánsko stejně jako zbytek Evropy vysoké tempo růstu HDP. Průměrný růst HDP převyšoval 4,5%. Ropná krize vyvolala negativní dopady na dánskou ekonomiku – odrazila se především v poklesu produkce a zaměstnanosti. Následná recese v letech 1973-1974 si vyžádala změny ve fiskální politice. Neutralizovat dopady ropné krize se pokoušela nejprve liberální vláda v roce 1974, o rok později pak i sociálně demokratická vláda. Zavedená opatření (např. snížení DPH z 15 na 9,25% v období 1975-76) však neměla na hospodářskou situaci dlouhodobě pozitivní dopad a zapříčinila jen opětovnou změnu hospodářské politiky. Ve sledovaném období zaznamenalo Dánsko další recesi v letech 1980-81, vyvolanou druhým světovým ropným šokem. Avšak i v letech nepoznamenaných

6

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie recesí vykazovalo Dánsko tempa růstu HDP v průměru zhruba o 1-1,5% nižší ve srovnání s předchozí dekádou. Vývoj tempa růstu HDP v tomto období zachycuje následující graf: Graf č. 4: Tempa růstu HDP Dánska v období 1973-1986

7

Tempa růstu HDP v %

6 5 4 3 2 1 0 1973

1974

1975

1976

1977

1978

1979

1980

1981

1982

1983

1984

1985

1986

-1


Na rozdíl od vývoje v celém ES bylo Dánsko zasaženo první recesí bezprostředně po vypuknutí první světové ropné krize, a také HDP poklesl ve srovnatelné výši. Druhý ropný šok se odrazil opět rychleji v dánské ekonomice a jeho dopady byly hlubší, neboť dánský HDP v tomto období zaznamenal záporná tempa růstu. V závěru tohoto sledovaného období však dánská ekonomika opět vykazovala kladný růst HDP a od roku 1983 tak začala perioda boomu. Tento boom byl tažen domácí poptávkou. Na počátku 80. let silně vzrostla dánská úroková míra, a vyvolala velký nárůst národního dluhu. Stávající vláda se snažila nahradit soukromou poptávku se značným podílem importu veřejnou poptávkou, spolu s rostoucí nezaměstnaností a nárůstem transferových výdajů však docházelo ke stále většímu deficitu běžného účtu platební bilance a deficitu veřejných rozpočtů, takže vláda sociálních demokratů v září 1982 rezignovala. Nová koalice vedená konzervativci nastoupila cestu přísné fiskální politiky. Zavedla pevnou příjmovou politiku a ve snaze zvýšit pružnost na trhu práce zároveň zrušila

7

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie indexování mezd a sociálních dávek, takže došlo k automatickému vyrovnávání mezd a výdělků s růstem cen. Opatření zavedená novou vládou vyvolala výrazný pokles úrokové míry, ten vyvolal zvýšení soukromých výdajů a investic. Od roku 1982 začala znatelně růst spotřebitelská důvěra dánského obyvatelstva, která zůstala vysoká i v následujících letech. V roce 1986 byl rozpočtový deficit poprvé od roku 1975 přeměněn v rozpočtový přebytek.

1.2.2 Trh práce a míra nezaměstnanosti

V sedmdesátých letech došlo v Dánsku k zásadnímu obratu na trhu práce. Do té doby činila participace žen na trhu práce 35%, ženy zůstávaly doma s dětmi a později se do pracovního procesu nezapojovaly. V polovině 80. let dosahovala participace žen již 70%. Příčin, které tento nárůst vyvolaly bylo několik, velkou roli sehrála především expanze mateřských škol, rozdílné zdaňování mužů a žen zavedené v 70. letech, větší vzdělanost žen, nárůst pracovních míst ve veřejném sektoru a v neposlední řadě také vysoký podíl žen pracujících na částečný úvazek2. Vyšší míra zapojení žen na trhu práce společně s poměrně velkým počtem mladých, kteří nastoupili do pracovního procesu, přispěli ke zvýšení míry nezaměstnanosti v 80. letech. Hlavním činitelem, který však tento růst vyvolal, byly vystupňované strukturální problémy na trhu práce. Míra nezaměstnanosti, která se na počátku 70. let pohybovala kolem 1,5%, se vyšplhala až nad 10% v letech 1983-84 a do této doby s výjimkou jednoho roku nepřetržitě narůstala. Bodem zlomu se stal rok 1983, kdy míra nezaměstnanosti dosáhla vrcholu ve sledovaném období – 10,4% a v následujícím roce začala klesat. Tento trend ilustruje graf:

2

V roce 1980 33% všech pracujících žen pracovalo na částečný pracovní úvazek, tento podíl poklesl do roku 1999 na 17%. (Zdroj : ANDERSEN, Torben, M. The Danish Ekonomy: An International Perspective. Copenhagen: DJOF, 2001. ISBN 87-57-40369-4.)

8

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 5: Míra nezaměstnanosti v Dánsku v období 1973-1986

12

Míra nezaměstananosti v %

10

8

6

4

2

0 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986


Pokud opět porovnáme vývoj v míře růstu nezaměstnanosti v Dánsku a Evropských společenstvích, můžeme říci, že nezaměstnanost rostla v Dánsku vyššími tempy, a na rozdíl od ES ve sledovaném období nevykazovala jednoznačně rostoucí trend. V závěru období naopak docházelo ke snižování míry nezaměstnanosti, která se svými necelými 8 procenty v polovině 80. let patřila k nejnižším v ES. V roce 1986 připadala 4% celkové nezaměstnanosti v Dánsku na cyklickou nezaměstnanost. Tuto úroveň se tedy zdál být trh práce schopen vstřebat spolu s odezněním cyklických výkyvů, nicméně další redukce nezaměstnanosti vyžadovala řešení strukturálních problémů. Strukturální problémy se daly zčásti přičíst na vrub dočasným propouštěním, problémům nesouladu na trhu práce a nedostatečné mzdové flexibilitě. Dočasná propouštění způsobující krátkodobou nezaměstnanost jsou jednou z charakteristik dánského trhu práce. Z výzkumu iniciovaného dánskou vládou vyplývá, že na krátkodobou nezaměstnanost připadá asi 0,5% celkové nezaměstnanosti. Hlavní příčiny pro dočasná propouštění je nutné hledat ve velkorysém systému podpor v nezaměstnanosti a omezených možnostech

9

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie zaměstnavatelů pružně reagovat na měnící se objemy výroby, které vyžadují různé množství pracovní síly. Kromě toho toto méně efektivní využívání pracovní síly vedlo k přiklánění se k cyklické produkci, která činila ekonomiku mnohem více citlivou na hospodářské cykly. Dokonce existovaly případy firem, které umísťovaly produkci citlivou na cyklické výkyvy do Dánska, kvůli možnosti využívat dánský systém podpor v nezaměstnanosti jako určitý tlumící polštář. Problém nesouladu na trhu práce souvisel s nutností vyšší flexibility ve přizpůsobování se změnám v různých odvětvích. Toho se přímo dotýká problém geografické mobility, vzdělání a rekvalifikací. Proto byly v dánském vzdělávacím systému provedeny v 80. letech významné strukturální změny. Snahy o zlepšení mzdové flexibility vedly ke konečnému zrušení indexování mezd a sociálních dávek v roce 1986. Důvodem byly pouze krátkodobé důsledky akomodační fiskální politiky, která dokázala snižovat nezaměstnanost pouze v krátkém období. Protože zvýšení nezaměstnanosti vedlo k tlakům na pokles mezd, akomodační politika bránila mzdovému přizpůsobování a zhoršovala a prodlužovala strukturální problémy na trhu práce.

1.2.3 Měnová politika a inflace

Do

začátku

sedmdesátých

let

byla

dánská

koruna

součástí

brettonwoodského systému. Od roku 1972 jako kandidátský stát ES se Dánsko aktivně podílelo na prvních přípravných krocích k realizaci EMU a účastnilo se nově vytvořeného měnového systému, tzv. „hada“. Po vstupu Dánska do ES se nekonaly žádné zásadní změny ve stávající měnové politice, Dánsko tehdy stálo ovšem rozhodně na straně úzké spolupráce v oblasti měnové politiky v ES. V březnu 1979 se dánská koruna stala součástí Evropského měnového systému a Mechanismu směnných kurzů (ERM). Protože nejsilnější a nejstabilnější součástí ECU byla německá marka a hlavním obchodním partnerem Dánska SRN, odvíjel se vývoj měnového kurzu dánské koruny od vývoje německé marky. V důsledku toho dánská koruna

v období 1973-85 vůči marce reálně

znehodnotila o téměř 70%.3 V letech 1979-82 provedla dánská vláda 4 devalvace dánské koruny. Tato politika byla zakázána a nová vláda vyhlásila politiku fixních

3

Viz. ČÁSTEK, Michal; HOŘEJŠOVÁ, Tereza. Dánsko a euro: kdy zvítězí ekonomické argumenty nad politickými? 20.12.2002.

10

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie směnných kurzů za integrální součást své dezinflační politiky. Politika směnných kurzů byla nahlížena ve vysoce pozitivním světle právě v období, kdy dánská koruna depreciovala vůči marce, a to pro svou schopnost stabilizovat měnový kurz DKK-DEM. 70. léta s vysokou nezaměstnaností a zároveň vysokou a rostoucí mírou inflace – stagflací, působila na změnu v hospodářské politice v 80. letech ve většině západoevropských zemí. Větší důraz začal být kladen na cenovou stabilitu a doposud spíše přehlížená monetární politika začínala hrát podstatně významnější roli. Také Dánsko se muselo potýkat s vysokou mírou inflace. Pro Dánsko bylo typické automatické přizpůsobování životních nákladů, čímž bylo pracovníkům s určitým časovým zpožděním nahrazováno zvyšování životních nákladů. Takto byl indexován např. daňový systém, výše transferových příjmů, apod. Stupeň indexování v Dánsku byl mnohem vyšší než v řadě dalších zemí, které používaly podobné systémy. Mzdy v této době nadměrně vzrostly v důsledku očekávání vysoké míry inflace. Klíčovým prvkem vývoje dánské ekonomiky v 70. letech bylo vzájemné působení skutečné míry inflace, očekávané inflace, tvorby mezd a sledované fiskální a monetární politiky. Zvýšení cen ropy v roce 1973 a 1979 (negativní nabídkové šoky) spustily s pomocí nevhodné reakce hospodářské politiky a nevyhovujícího přizpůsobování životních nákladů mzdově-cenovou spirálu. Problémy vyvrcholily na konci 70. let. V roce 1979 dánská koruna několikrát devalvovala ve snaze nahradit předchozí ztrátu konkurenceschopnosti způsobenou přílišným růstem mezd. Rozdíl v dlouhodobých výnosech mezi Dánskem a Německem, který je indikátorem rozpětí inflačních očekávání, se vyšplhal na historicky nejvyšší úroveň přibližně deseti procentních bodů, kde společně s dramatickým nárůstem rozpočtového deficitu nastartoval debatu, zda se dánské hospodářství neřítí do propasti.4 Přeměny v hospodářské politice začaly na konci 70. let postupným odstraňováním zmrazeného přizpůsobování životních nákladů. Zásadní krok k obnově důvěryhodnosti hospodářské politiky a eliminaci vysokých inflačních očekávání byl učiněn na podzim 1982, kdy nová vláda upustila od regulace 4

PEDERSEN, Erik, Haller; WAGENER, Tom. Macroeconomics Costs and Benefits of Price Stability. Danmarks Nationalbank, 2000.

11

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie měnového kurzu a namísto toho vyhlásila politiku pevného měnového kurzu. Brzy poté byly odstraněny zbytky akomodace životních nákladů a v roce 1986 zákonem zakázány. Zároveň došlo k upevnění fiskální politiky. Ekonomika na to reagovala rychle a silně. Inflace a nominální úrokové míra okamžitě klesly a i v následných letech se Dánsko připojilo ke klesajícímu trendu v mezinárodní úrokové míře. Následný graf zachycuje míru inflace v Dánsku v letech 1970-1986:

Graf č. 6: Růst reálných mezd a míra inflace v Dánsku v období 1970-1986

Pramen: PEDERSEN, Erik, Haller; WAGENER, Tom. Macroeconomics Costs and Benefits of Price Stability. Danmarks Nationalbank, 2000.

Bylo překvapující, jakým tempem se inflace od roku 1982 snižovala, a také že si toto snižování nevyžádalo bezprostřední náklady např. v podobě ztráty růstu. Na druhé straně bylo následující období charakteristické silnými cyklickými výkyvy. Konjunktura v Dánsku následovala po významném upevnění fiskální politiky. Dalším faktorem, který přispěl k tomuto boomu bylo, když si domácnosti uvědomily, že pokles nominální úrokové míry nemusí nutně znamenat pokles v reálné úrokové míře, která se ve skutečnosti zvýšila. Nově formovaná očekávání vedla k tomu, že pevně stanovený, věrohodný inflační cíl sám o sobě přispěl k udržení inflace na nízké úrovni. Zatímco velké ekonomiky jako např. Německo tohoto typicky dosahovaly stanovením nízké míry inflace jako klíčový cíl centrální banky, Dánsko coby malá otevřená ekonomika sledovalo jinou strategii, a pomocí své politiky pevného měnového kurzu tedy 12

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie svým způsobem dováželo protiinflační politiku prováděnou centrálními bankami v zemích účastnících se Evropského měnového systému. 1.2.4 Zahraniční dluh

Dánský zahraniční dluh hromadící se od roku 1960 je kombinací deficitů běžného účtu platební bilance a změn hodnoty existujícího dluhu. Hromadění zahraničního dluhu začalo výrazně zrychlovat v polovině 70. let, nejsilněji v období 1975-84, charakteristickém prudkým nárůstem dluhu z necelých 16 na téměř 45% HDP, viz graf: Graf č. 7:

Podíl na HDP v %

Zahraniční dluh Dánska v období 1973-1986

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986

Pramen: CHRISTENSEN, Tom, Nordin; HALD, Jens. Denmark´s External Debt 196099. Dankmarks Nationalbank, October 2000.

Během let 1960-75 byly změny hodnoty v dánských korunách mírné a v podstatě se vyrovnávaly. Dluh byl v této době téměř výhradně denominován v zahraniční měně, a změny hodnoty existujícího dluhu lze připsat fluktuacím v kurzu koruny, zatímco výkyvy na trhu cenných papírů hrály minimální roli. V období 1976-84 se dluh rapidně zvýšil. Jedním z důvodů bylo opakované znehodnocení koruny, a také rostoucí kurz amerického dolaru, poté, co byla v roce 1982 zavedena politika fixních směnných kurzů. Do roku 1984 došlo k velmi významnému poklesu efektivního kurzu koruny, který představoval strukturální posun. Došlo k silnému poklesu úrokové míry, který přinesl kapitálové zisky

13

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie zahraničním držitelům dlužných cenných papírů denominovaných v dánských korunách. V té době byl ale počet těchto věřitelů nevýznamný a jejich vliv na zahraniční dluh tedy zanedbatelný. Nicméně období zrychlující se zadluženosti představovalo pro dánskou ekonomiku problém, mimo jiné i z důvodu otázky úvěrové bonity Dánska. S obdobím rychlého nárůstu zahraničního dluhu je spojeno dlouhé období rostoucího deficitu běžného účtu platební bilance, který se pohyboval v rozmezí zhruba 0,3% HDP na začátku a více než 5% HDP na konci sledovaného období. Deficit v této době souvisel s nízkými domácími úsporami.

1.3 Shrnutí

Vývoj ekonomiky ES a Dánska v období 1973-86 vykazuje podobné tendence. Tempa růstu HDP ve srovnání se 60. lety byla v průměru nižší díky hospodářským recesím, vyvolaným ropnými šoky, v závěru sledovaného období se dostavil znovu kladný hospodářský růst, který byl v Dánsku vyšší než činil průměr v ES. Průměrné tempo růstu v ES činilo v tomto období 2,4%, v Dánsku bylo v důsledku silnějších dopadů recesí o 4 desetiny procenta nižší. Novým problémem se ukázala být rostoucí míra nezaměstnanosti, jež se v tomto období zvýšila více než pětkrát. Zatímco v ES vykazovala jednoznačně rostoucí trend, v Dánsku koncem 70. let krátce klesla a klesající tendencí se vyznačoval i závěr sledovaného období, kdy nezaměstnanost v Dánsku byla druhá nejnižší v ES. Negativní nabídkové šoky vyvolaly také zvýšení inflace, která v Dánsku v roce 1974 měřeno indexem spotřebitelských cen dosáhla historického maxima – 15,3%. Díky cílené protiinflační politice se však inflaci povedlo snížit a udržet na uzdě. Nicméně tím výčet problémů nekončí. V polovině 70. let docházelo k akceleraci zahraničního dluhu, v Dánsku spojeném s dlouhodobými deficity běžného účtu platební bilance a nízkou mírou domácích úspor. Jeho vývoj vykazoval ze všech sledovaných veličin nejméně uspokojivý trend, protože na rozdíl od inflace a nezaměstnanosti (v Dánsku) permanentně narůstal.

14


2 Od roku 1987 po „severní“ rozšíření 1995 2.1 Integrační a ekonomický vývoj v Evropských společenstvích Politické události na konci 80. let – rozpad Východního bloku a sjednocení Německa – ovlivnily svým způsobem i události v ES. Objevily se myšlenky o evropské politické unii a s ním ruku v ruce i návrh evropské měnové unie. Vývoj v ES směřoval k výraznému posílení integrace. Členské státy však nebyly jednotné ve svých názorech na další prohlubování integrace, což přineslo mimo jiné problémy s ratifikací bezpochyby nejzásadnějšího právního aktu tohoto období – Maastrichtské smlouvy. Integrační posun kupředu je zřejmý také z nového označení pro Evropská společenství, která se s přijetím Maastrichtské smlouvy začala nazývat Evropskou unií. Hlavním cílem Maastrichtské smlouvy5 bylo vedle druhého zásadního revidování zakládacích smluv Evropských společenství především stanovit právní rámec k vytvoření hospodářské a měnové unie (EMU). Druhým hlavním bodem pak bylo vytvoření rámce pro užší spolupráci v oblasti zahraniční politiky, justice a vnitřních věcí. Při dosahování stanovených cílů musí být respektována zásada subsidiarity, podle které Evropská unie k dosažení svých cílů jedná v rámci pravomocí stanovených v Maastrichtské smlouvě. V oblastech, které však nespadají výlučně pod její pravomoc, se angažuje pouze tehdy, pokud zde nemůže být dosaženo stanovených cílů členskými státy, nebo pokud je možné těchto cílů dosáhnout lépe činností orgánů EU. Než však mohl být projekt EMU uskutečněn v praxi, bylo nutné dokončit realizaci jednotného vnitřního trhu. Jeho dobudování předcházelo vytvoření Evropského hospodářského prostoru (EHP), který má podobu zóny volného obchodu s členskými státy ESVO6. Smlouva o vytvoření EHP byla podepsána v květnu 1992 a k 1.1.1993 tedy došlo k naplnění čtyř základních svobod v rámci jednotného vnitřního trhu, ve stručnosti šlo o volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu mezi členskými zeměmi bez jakýchkoli omezení a překážek. Samotná realizace projektu EMU pak byla rozvržena do tří etap s konkrétním časovým ohraničením. První etapa stanovená pro období 1.7.1990 – 31.12.1993 zahrnovala dokončení liberalizace pohybu kapitálu, posilování nezávislosti centrálních bank především ve smyslu nutných opatření 5 6

Podepsána 7.2.1992, v platnost vstoupila 1.11.1993 Evropské sdružení volného obchodu

15

pro

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie sjednocení právního rámce nezbytného pro určení postavení centrálního měnového institutu (budoucí Evropské centrální banky) a její měnové politiky. Tato opatření zahrnovala7: „…zákaz všech omezení pohybu kapitálu a zákaz omezení plateb mezi členskými státy a třetími zeměmi; zákaz získávání úvěrů pro veřejný sektor od centrálních bank a přímý odkup pohledávek vlád a jiných veřejnoprávních orgánů nebo veřejných

podniků centrálními bankami a zákaz zvýhodněného

přístupu k finančním institucím pro tyto orgány a veřejné podniky…“ Úspěšné završení první etapy budování EMU tedy spočívalo v dokončení jednotného trhu a vytvoření konvergence mezi státy, a to v míře inflace, kurzové stabilitě a výši úrokových sazeb. V rámci druhé etapy vymezené obdobím 1.1.1994–31.12.1998, o které bude podrobněji pojednáno v závěrečné části této práce, bylo nutné dosáhnout zlepšení fiskální oblasti ekonomik členských států a splnění tzv. konvergenčních kritérií, jakožto podmínky pro vstup do závěrečné etapy, která měla vyvrcholit přijetím společné měny. Jak je patrné z obsahu Maastrichtské smlouvy, sledovala poměrně ambiciózní cíle, s nimiž se ovšem neztotožňovaly všechny členské země. Proto i přijetí této smlouvy provázely určité komplikace. Problematickým bodem pro některé země se ukázala být citlivá otázka přijetí společné měny, která s sebou nese vzdání se nezávislého rozhodování o monetární politice, a dále pak spolupráce v oblastech, které některé státy považují za natolik zásadní, že odmítají přenést rozhodovací pravomoci v těchto otázkách na orgány EU. Toto byly hlavní důvody, které vedly např. Dánsko k odmítnutí Maastrichtské smlouvy v národním referendu a zkomplikovaly proces jejího přijetí. Dále je nutné zmínit, že Dánsko není jediným státem, který přistoupil k Maastrichtské smlouvě s výhradami8. Otázka společné měny je velmi ožehavým tématem také pro Velkou Británii, která se k tomuto kroku obrací zády a v Maastrichtské smlouvě si vyjednala určité ústupky, shrnuté v tzv. opt-out klauzulích. Zde se jedná např. o možnost posunutí termínu přijetí společné měny v podstatě na dobu neurčitou, zdůvodněné mimo jiné ekonomickou nepřipraveností země na tuto událost,

a tedy významnými

negativními ekonomickými dopady, jež by s sebou přinesla.

7

Pramen: http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=faq&kat_id=213&question_id=586&id=5086 8 O tomto problému podrobněji v následující části

16

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie V souvislosti s integračním procesem je na tomto místě dobré zmínit podpis asociačních dohod mezi ES a některými postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy, k němuž došlo na počátku 90. let. Tyto dohody zakládaly cestu politické a ekonomické spolupráce v rámci přípravy těchto států na vstup do EU. Jednalo se zde o vytvoření zóny volného obchodu průmyslovými výrobky, o spolupráci např. v oblasti energetiky, telekomunikací, hospodářské soutěže a školství. Dohody dále zavazovaly k postupnému sbližování právních řádů těchto států s evropským acquis communautaire. K 1.1.1995 došlo k již čtvrtému rozšíření EU. Novými členy se staly severské státy Finsko a Švédsko přistoupivší společně s Rakouskem. Tyto státy svým vstupem do EU stvrdily bezvýhradné přistoupení k existujícím právním aktům ES včetně Maastrichtské smlouvy a komunitárního práva. Z tohoto pohledu se tedy nabízí otázka, zda se Švédsko odmítnutím společné měny dopouští přestupku vůči právu EU, protože na rozdíl od Velké Británie a Dánska není jeho jednání zakotveno v žádné dohodě typu britských či dánských opt-out ujednání. Z pohledu ekonomického vývoje v EU můžeme období od 2. poloviny 80. let zhruba do roku 1992 charakterizovat jako etapu silného hospodářského růstu. Rok 1993 byl ve znamení nečekaného, avšak krátkého propadu ekonomického růstu. Po něm následovalo další období růstu, ovšem ve srovnání s 2. polovinou 80. let méně intenzivního. V letech 1986-1990 rostl HDP v EU průměrně o 3,2% ročně, mimo jiné také díky obnově investic a snížení nezaměstnanosti. Největší propad HDP v roce 1993 v rámci EU zaznamenalo Švédsko (tehdy ještě kandidátská země), velký pokles zasáhl také Německo, Portugalsko, Belgii, Španělsko a Itálii. Vývoj HDP ilustruje graf:

17

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 8: Tempo růstu HDP v ES v období 1987-1995

5 4 3 2 1 0 -1

1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

-2

Pramen: OECD ze dne 15.6.2005

Zrychlený ekonomický růst na konci 80. a počátku 90. let v zemích EU přinesl zvýšení inflace, která se v tomto období pohybovala v průměru kolem téměř 4% (měřeno indexem spotřebitelských cen). V roce 1990 dosáhla hranice 5% a v následujícím roce začala mírně klesat, do roku 1995 klesla téměř o polovinu, tj. na 2,6%. Zásluhu na neutralizaci rostoucí inflace měly zejména stabilizační politiky uplatňované ve 2. polovině 80. let. Přehled o vývoji míry inflace podává následující graf:

18

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 9: Vývoj míry inflace v ES v období 1987-1995

6 5 4 3 2 1 0 1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995


Protikladně k inflaci se vyvíjela míra nezaměstnanosti. Na konci 80. let klesala, v období 1985–1990 se snížila z necelých 11% na méně než 8%. V období krize na počátku 90. let však začala opět stoupat. Zároveň se i v tomto období nadále zvyšovala zahraniční zadluženost členských států EU. Nejen problém rostoucího dluhu, ale také požadavek nízké inflace, nízkého rozpočtového deficitu a stability směnných kurzů se odrazil v plánování projektu hospodářské a měnové unie, který vyžadoval silnou nominální konvergenci členských států a splněním Maastrichtských kritérií přísnou fiskální disciplínu.

2.2 Ekonomický vývoj v Dánsku 2.2.1 Ekonomický růst a nezaměstnanost

V období 1987–1993 postihla dánskou ekonomiku recese, v tomto případě však na rozdíl od recese v 70. a na počátku 80. let vyvolané ropnými šoky, způsobená domácími faktory – především slabou poptávkou. Po dvouletém poklesu HDP došlo v roce 1989 k opětovnému, i když mírnému růstu dánské ekonomiky. Tento růst byl přičítán pružnosti vývozních trhů a dobré úrodě, protože dánská domácí poptávka se spíše snižovala. Po roce 1989 se projevil

19

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie opačný trend – zatímco exportní poptávka oslabila, domácí poptávka vykazovala podstatný růst. Tento vývoj komponent ekonomického růstu byl v rozporu s vývojem ve většině zemí EU, ostatně nejinak tomu bylo po většinu 80. let. Protichůdný trend způsoboval podstatné výkyvy platební bilance. Nicméně navzdory určitým ztrátám v tržních podílech na zahraničních trzích a zhoršení směnných relací, poklesl deficit běžného účtu platební bilance z více než 5% HDP na konci roku 1986 na 1,25% v roce 1989. Ruku v ruce s tímto úspěchem však kráčela rostoucí nezaměstnanost. Přísná fiskální politika vlády, známá pod pojmem bramborová dieta9, od roku 1987 postupně oslabovala, na poč. 90. let byla téměř neutrální. Rozpočet pro rok 1990 se zaměřil na omezení veřejných výdajů

společně s uvolněním na

příjmové straně – došlo ke snížení daně korporací a spotřební daně, navíc byla zrušena speciální daň ze spotřebitelských úvěrů. V průběhu 80. let také docházelo k realizaci střednědobé vládní strategie, jejímiž dvěma hlavními body bylo zvýšení národních úspor a snížení vnějšího deficitu a tím posléze snížení zahraničního dluhu10; a přerozdělení výrobních zdrojů s cílem dosažení vyšší produkce a růstu příjmů. Tato strategie označila za hlavní dlouhodobé problémy dánské ekonomiky vysokou nezaměstnanosti a vnější deficit a relativně nízký růst produktivity a příjmů. Jako jedna z příčin nízké dánské

produktivity je označován rozsáhlý

veřejný sektor11, v němž se růst produktivity zpravidla nedá měřit a bývá tedy téměř nulový. Na druhou stranu podíl výrobního sektoru, ve kterém bývá růst produktivity obvykle nejsilnější, je v Dánsku relativně malý. Výrobní sektor byl během posledních tří dekád vytlačen z důvodu nedostatečné mezní míry ziskovosti. Nicméně růst produktivity je nízký i v řadě průmyslových odvětví. Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu může být deformace rozdělení výrobních faktorů způsobená např. daňovým systémem, který zvýhodňuje určitá odvětví (doprava, energetika, zdravotnictví) různými daňovými úlevami a přímými či nepřímými podporami, což vede pochopitelně k deformaci investičního rozhodování. V tomto směru se dánský daňový systém nezdá být příliš efektivní. 9

Zahrnovala řadu zvýšení přímých a nepřímých daní (daň ze spotřebitelských úvěrů) a daňovou reformu s cílem povzbudit soukromé úspory 10 V roce 1990 dosahoval více než 320 miliard DKK 11 Na konci 80. let činil podíl veřejného sektoru na HDP 22%, zatímco podíl na celkové zaměstnanosti byl téměř 31%.

20

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Dalším faktorem slabého ekonomického růstu je poměrně nízká míra internacionalizace dánské ekonomiky. Se zřetelem na mobilitu obchodu a výrobních faktorů

jsou mezinárodní ekonomické vazby Dánska (zapojení do

mezinárodní dělby práce, mobilita kapitálu) slabé ve srovnání s dalšími zeměmi podobné velikosti a lokace. Navíc byl ekonomický růst omezován slabými směnnými relacemi (do určité míry odrážely finanční dotace a nepříznivý cenový vývoj u zemědělských produktů) a rostoucími platbami úroků z vysokého zahraničního dluhu. Platby úroků ze zahraničního zadlužení činily na konci 80. let 4% HDP, mimo jiné díky po čtvrt století trvajícímu deficitu běžného účtu. Když vstoupila

dánská ekonomika v roce 1987 do recese, ztlumila slabá domácí

poptávka mzdovou inflaci, a pomohla se tak vyhnout dalším ztrátám konkurenceschopnosti a snížit vnější deficit platební bilance. Ekonomický růst od konce 80. let do počátku 90. let činil v průměru méně než 1% ročně. Recese byla zhoršena mezinárodním zpomalením ekonomického růstu na počátku 90. let, které zmenšovalo vývozní potenciál na některých hlavních dánských trzích (Velká Británie a Švédsko), nicméně tyto ztráty byly zčásti kompenzovány exportním boomem do sjednoceného Německa v letech 1990/91. Německý trh byl však o tři roky později také zasažen stagnací. Přehled o vývoji HDP v letech 1987-1995 podává následující graf:

21

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 10: Tempo růstu HDP v Dánsku v období 1987-1995

6 5 4 3 2 1 0 -1

1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995


Z grafu je zřejmé již zmiňované mírné oživení ekonomického růstu v roce 1989 i nečekaný krátkodobý propad ekonomiky v roce 1993, který bylo možné pozorovat ve většině zemí ES. V porovnání s ostatními státy ES byl záporný růst HDP Dánska v tomto roce slabší. Jedním z důvodů tohoto propadu v dánském případě byla výše popsaná nastoupivší stagnace německého trhu a dále výrazný pokles úrokové míry ve druhé polovině roku 1993, který vyvolal řadu změn v hypotékách. Ekonomický růst byl tažen spotřebitelskou poptávkou. V dalších letech následovalo výrazné oživení růstu, průměrný růst v letech 1994-96 činil téměř 3,5%. Rostoucí

trend

ve

sledovaném

období

vykazovala

také

míra

nezaměstnanosti, která v kritickém roce 1993 dosáhla svého vrcholu a v následujícím roce začala postupně klesat, viz. graf:

22


12

Tempa růstu v %

10 8 6 4 2 0 1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995


Nezaměstnanost představovala pro Dánsko dlouhodobý problém, se kterým se muselo potýkat v období několika dekád. Zhruba čtvrtina pracovní síly alespoň jednou během roku přišla o zaměstnání. Největší část průměrné nezaměstnanosti tvořilo jádro lidí, kteří jsou nezaměstnaní dlouhé období. Při existujících podmínkách na trhu práce na konci 80. let byla nejnižší míra nezaměstnanosti, která neakcelerovala inflaci (tzv. NAIRU) neobvykle vysoká, asi kolem 8%. Mnohá velmi krátká období nezaměstnanosti byla způsobena firmami, které propouštěly pracovníky v okurkových sezónách a znovu je nabíraly, když získaly nové zakázky. Tito pracovníci pak v realitě nebyli dostupní pro jiná zaměstnání. Všeobecná pravidla pro přidělování podpor v nezaměstnanosti učinily z tohoto typu nezaměstnanosti, založeném na oboustranné nebo do jisté míry tajné dohodě, v Dánsku rozšířený fenomén, jednak v sektorech s velkou fluktuací produkce (např. stavebnictví, rybolov), ale také v části veřejného sektoru. Hlavní dlouhodobý problém nezaměstnanosti však spočíval v poměrně velkém množství pracovní síly s nízkým vzděláním a nedostatečnou kvalifikací. To mohlo souviset s velmi stlačenou strukturou mezd, která byla kombinací vysoké minimální mzdy, charakteru podpor v nezaměstnanosti a všeobecných rovnostářských přístupů. Empirické studie prokázaly, že změny v minimální mzdě (stanovení na příliš vysoké úrovni) způsobovaly vyšší nezaměstnanost osob na dně

23

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie mzdových tarifů. Příspěvky v nezaměstnanosti silně negativně korelují s výší mezd, poskytují tedy důležité stimuly pro prodlužování doby hledání zaměstnání a agresivnější mzdové požadavky odborů navíc nejsou penalizovány, poskytují-li vyšší příspěvky do fondů pojištění v nezaměstnanosti. Účastníci na trhu práce, ani firmy či odbory neberou příliš v úvahu dopady mzdových dohod na zaměstnanost. Přitom dohody o vyšších mzdách vedou ke zvyšování nezaměstnanosti. Pokus o snížení rigidit na trhu práce a tedy vytvoření podmínek k výraznému snížení nezaměstnanosti na počátku 90. let skončil spíš zklamáním než

úspěchem.

Byly

sice

podniknuty

kroky

ke

zvýšení

kvalifikace

nezaměstnaných, zejména ve formě školení pro mladé lidi bez práce, nicméně změny v systému podpor v nezaměstnanosti přijaté v květnu 1991 neměly významné dopady na zaměstnanost.

Systém podpor zůstal i nadále

charakterizován vysokými příspěvky státu, dlouhou dobou vyplácení podpory, mírnými podmínkami pro udělení této podpory a také velkou volností nezaměstnaných při odmítání nabídek práce, které nejsou kompatibilní s jejich vzděláním a předchozím zaměstnáním. Nedostatečné sledování podmínek dostupnosti práce a ochoty pracovat způsobilo, že velká část lidí získala podporu aniž by dostatečně uspokojila kritéria pro její přidělení. Příliš slabá ekonomická aktivita nezastavila další nárůst nezaměstnanosti. V polovině roku 1992 byl každý devátý dělník bez práce. Růst nezaměstnanosti vyvrcholil o rok později. V následujícím roce pak díky oživení domácí poptávky a rychlejší expanzi zahraničních trhů stimulujících vývozy, začala nezaměstnanost mírně klesat. Na závěr k tématu nezaměstnanosti je dobré vyzdvihnout fakt, že navzdory jejímu převážnému nárůstu a vysoké míře v tomto období, patřila k těm nižším v porovnání s ostatními zeměmi EU.

2.2.2 Inflace a zahraniční zadluženost

Navzdory mírně vyšším hodnotám růstu spotřebitelských cen ve 2. polovině 80. let a určitým výkyvům ve vývoji, nepředstavovala míra inflace v dánské ekonomice ve sledovaném období žádný zásadní makroekonomický problém. Od devadesátých let vykazovala výrazně klesající trend a vzhledem k velmi příznivým hodnotám patřila k nejnižším v EU. Tento úspěch je přičítán především stabilní monetární politice, sledující politiku pevného kurzu. K poslední úpravě centrální parity kurzu dánské koruny došlo v lednu 1987, měnový kurz 24

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie sledoval vývoj kurzu německé marky. Příznivý vývoj míry inflace měřené indexem spotřebitelských cen dokumentuje následující graf:

Graf č. 12: Inflace v Dánsku v období 1987-1995

6

Tempa růstu v %

5 4 3 2 1 0 1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995


Na konci 80. let vrcholí rostoucí trend dánského zahraničního dluhu. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, k nejvyššímu nárůstu dánského zadlužení došlo v období 1975–1984. V roce 1988 dosáhl dluh svého vrcholu. Ve 2. polovině 80. let docházelo ke změnám hodnoty dluhu především z důvodu fluktuací úrokové míry. Zahraniční dluh Dánska se dá podle studie Toma Christensena a Jense Halda12 rozložit do čtyř komponent. V každé z těchto komponent Dánsko disponuje zahraničními aktivy i pasivy – jde o přímé investice, kmenové akcie, dlužné cenné papíry, další cenné papíry a další investice (typické bankovní účty a depozita). Počátkem 90. let komponenta dlužných cenných papírů vykazovala čisté zadlužení (dlužné cenné papíry Dánska v držení zahraničních subjektů tedy zcela převyšovaly dlužné cenné papíry zahraničních subjektů vlastněné Dánskem). 12

CHRISTENSEN, Tom, Nordin; HALD, Jens. Denmark´s External Debt 1960-99. Dankmarks Nationalbank, October 2000.

25

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Dluhy ve formě dlužních cenných papírů se v průběhu 90. let nadále zvyšovaly mnohem více než ekvivalentní aktiva. To zvyšovalo citlivost na fluktuace úrokové míry. Podstatná část dlužných cenných papírů na straně pasiv byla denominována v dánských korunách, zatímco dlužné cenné papíry na straně aktiv měly typicky hodnotu některé zahraniční měny. Tím jak se zahraniční subjekty držící dánské dluhopisy chránily před možným rizikem směnného kurzu dluhopisů s korunovou hodnotou pomocí půjček v dánských korunách, vedly nákupy korunových dluhopisů těmito nerezidenty ke zvýšení půjček těchto nerezidentů u dánských bank, a tímto tedy ovlivňovaly komponentu jiných investic. Struktura kmenových akcií se změnila ve výrazný prospěch dánských čistých aktiv, což zvýšilo citlivost na fluktuace na burze cenných papírů. Kmenové akcie na straně aktiv podstatně převýšily dluhopisy na straně aktiv. Tento trend pravděpodobně souvisí s tím, že dánská burza je v mezinárodním srovnání relativně malá a je zde omezená likvidita u investic o velkém objemu. Kmenové akcie, které jsou aktivy, jsou denominovány v zahraniční měně, a tudíž do určité míry utvářejí pozici v devizách, které nejsou z pravidla chráněny před riziky směnného kurzu. Struktura dánského zahraničního dluhu je do velké míry ovlivněna změnami hodnoty zahraničního zadlužení. Důležitým prvkem ve změně struktury zahraničního dluhu počátkem 90. let je přesun z čistých pasiv denominovaných v devizách na čistá aktiva v devizách. Přehled o vývoji zahraničního dluhu Dánska v období 1987 – 1995 podává následující graf:

26

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 13: Zahraniční dluh Dánska v období 1987-1995

60 50

% HDP

40 30 20 10 0 1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

Pramen: CHRISTENSEN, Tom, Nordin; HALD, Jens. Denmark´s External Debt 196099. Dankmarks Nationalbank, October 2000.

Ke snižování míry zadlužení (poměr zahraničního dluhu k HDP) na počátku 90. let přispělo jednak zvýšení hrubého domácího produktu, a o něco vyšší měrou pak především přebytek běžného účtu platební bilance. Běžný účet platební bilance vykazoval po 26 letech trvání deficitu v roce 1990 přebytek. Přebytek běžného účtu v 1. polovině 90. let nejprve rostl až do roku 1993, kdy dosáhl 2,8% HDP, v následujícím roce se začal snižovat. Přelom ve vývoji běžného účtu platební bilance byl rozhodně velkým úspěchem pro dánskou ekonomiku, mimo jiné i vzhledem k jeho vlivu na vývoj zahraničního dluhu Dánska.

2.2.3 Veřejný sektor a stát blahobytu

Veřejný sektor hraje v Dánsku stejně jako v dalších skandinávských zemích významnou roli. Ve srovnání s ostatními státy EU je mnohem rozsáhlejší co do velikosti i působnosti, a s tím také souvisí určitá specifika dánského daňového systému. Jak bylo uvedeno v části o ekonomickém růstu Dánska, představoval rozsáhlý veřejný sektor jednu z příčin nízkého růstu produktivity a tedy i nízkého růstu ekonomiky. Veřejný sektor v Dánsku začal významně narůstat po 2. světové

27

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie válce a jeho činnost se zaměřila především na regulační aktivity a blahobyt. Sedmiprocentní podíl osob zaměstnaných ve veřejném sektoru v roce 1950 se v roce 2000 navýšil na 29%. Během tohoto období tvořila rostoucí část celkové dánské spotřeby převážně spotřeba veřejná. Obzvláště v letech 1960–1970 rostl podíl veřejných služeb téměř výbušnou měrou a během 12 let se dokonce zdvojnásobil. V tomto období se také začíná budovat dánský stát blahobytu, institucionální výstavba škol, sociálních služeb a nemocnic

nebývale roste.

Dochází ke ztrojnásobení počtu jeslí, mateřských škol a společenských středisek a také odpovídajícímu zvýšení počtu studentů vysokých škol. Tato skutečnost byla vysvětlována velkou mírou porodnosti v polovině 40. a na počátku 50. let, která vyžadovala velký počet zdravotních a školních zařízení na počátku 60. let, kdy velké množství žen, dříve zůstávajících v domácnosti, vstupuje na trh práce. Takže zajištění určitých činností a péče, která byla dříve odpovědností rodiny, byla z části uvalena na bedra státu a tedy veřejného sektoru. Podíl veřejné spotřeby tedy každoročně narůstal, a tento nárůst vyvrcholil v roce 1982, načež začal klesat. Nicméně počátkem 90. let se nárůst veřejné spotřeby znovu obnovil, důsledkem čehož dosáhly vládní výdaje v roce 1996 opět úrovně z roku 1982. Splácení veřejného dluhu částečně vysvětluje, proč relativní snížení vládních výdajů v letech 1990–2000 nevedlo k odpovídajícímu snížení daní. Vládní výdaje však nejsou vynakládány pouze na veřejnou spotřebu a služby13. Typickým znakem modelu státu blahobytu je podstatný nárůst podílu transferových plateb v podobě důchodů, příspěvků na vzdělávání a školení, příspěvků na děti, podpor v nezaměstnanosti, apod. Tento podíl se zvýšil z 5% HDP v roce 1950 na 17% v roce 2000. Výrazný nárůst aktivit veřejného sektoru se odrazil ve zdanění, díky němuž veřejný sektor získává prostředky k financování veřejných služeb. Břemeno daňového zatížení zaznamenalo od roku 1950 do roku 2000 konstantní nárůst z 21% na 48%. Samotné daňové příjmy však nebyly schopné financovat veškeré činnosti veřejného sektoru, proto bylo nutné půjčovat si peníze a docházelo k nárůstu zahraničního zadlužení.

13

Veřejné služby jsou služby poskytované veřejnými orgány nebo produkované na vrub veřejných orgánů soukromými institucemi široké veřejnosti zdarma. Většinu veřejných služeb poskytují veřejné orgány a instituce.

28

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Na začátku 50. let byl veřejný sektor v Dánsku podstatně menší než v jiných zemích. Tento stav si udržel až do počátku 60. let. V další dekádě Dánsko společně se Švédskem a Nizozemím vedlo v žebříčku výdajů veřejného sektoru. Zatímco však Nizozemí většinu veřejných výdajů směřuje k transferovým platbám, Dánsko a Švédsko se soustředí především na veřejnou spotřebu a poskytování veřejných služeb, což ostatně souvisí s budováním státu blahobytu. Poskytování sociálních služeb je ve skandinávském modelu blahobytu založeno na principu občanství. Na sociální výhody tedy mají právo všichni státní příslušníci. Spektrum poskytovaných služeb je široké, od předporodní péče o nastávající matky, přes příspěvky na mateřské dovolené, podporu rodin, státem poskytované školství, po podporu a péči pro nemocné a důchodce. Výhody poskytované státem mají zajistit každého, kdo by kvůli svému postavení mohl být znevýhodněn na konkurenčním trhu práce, a ve srovnání s jinými zeměmi jsou skutečně nadstandardní: „…je možné si vzít na delší dobu placené volno (tzv. orlov) za účelem dalšího vzdělávání. V Dánsku je možné si vzít jednou za život roční dovolenou na další vzdělávání a po celou dobu pobírat 90% původního platu…“14 Ačkoli jsou veřejné služby poskytovány zdarma, Skandinávci za ně platí v podobě nejvyšších daní v EU. Nicméně ani vysoké daně nestačily pokrýt náklady na stát blahobytu a proto docházelo k rostoucímu zahraničnímu zadlužení. Největší rozmach zaznamenal stát blahobytu v době vlády sociální demokracie, která sledovala cíl kompenzovat pracujícím selhání a nedostatky trhu práce. V posledních letech ovšem přibývá faktorů, které stát blahobytu negativně ovlivňují. Jedná se především o současné stárnutí populace přinášející požadavek vyšších sociálních výdajů. Dánsko se také potýká s problémem odlivu mozků, 2030% absolventů vysokých škol odchází pracovat do ciziny. Vzhledem k rostoucím nákladům opouštějí trh mezinárodní firmy a přesouvají se dále na východ za levnější pracovní silou. Po skončení vlády sociální demokracie a nástupu liberální strany v roce 2001 premiér Rasmussen ujistil veřejnost, že se jeho strana nebude snažit omezit poskytování služeb v rámci státu blahobytu. Přesto bylo očividné, že zachování stávajícího modelu státu blahobytu začíná být neúnosné a vyžaduje tedy reformu. 14

PEDERSEN, Steffen, Egelund. Obrací se Skandinávie zády ke svému státu blahobytu? 30.11.2002.

29

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Změny zavedené konzervativními stranami však neřešily snížení rozsahu poskytovaných služeb, ale spíše jak nejlépe tyto služby zajistit. V rámci reformy došlo ke zvýšení financí do rozpočtu zdravotnictví, zlepšení péče o staré a sociálně slabé občany, zastavení růstu daní. Uvedená opatření byla financována snížením částky, kterou Dánsko věnovalo na rozvojovou pomoc, škrty ve výdajích veřejné správy a v dotacích na kulturu a umění. Představy konzervativců o reformovaném modelu státu blahobytu tedy zahrnují větší důraz na základní služby (zdravotnictví, péče o starší spoluobčany) a větší možnost volby mezi poskytovateli těchto služeb (státní versus soukromí). Uskutečnění těchto představ by mělo být financováno na úkor méně důležitých oblastí jako např. zahraniční rozvojová pomoc nebo kultura.

2.3 Dánský přístup k Maastrichtské smlouvě Dánská ústava zakotvuje pravidlo, podle kterého je k převedení části dánské suverenity na mezinárodní organizace nutný pětišestinový souhlas dánského parlamentu – Folketingu, a v případě pouze prosté většiny hlasů poslanců navíc nadpoloviční většina hlasů získaných v národním referendu. Z tohoto důvodu se o každé zásadní záležitosti týkající se přenosu pravomocí v oblasti dotýkající se dánské suverenity rozhoduje v národním referendu. Nejinak tomu bylo i v případě přistoupení Dánska k ES. Tehdy se pro vstup vyslovilo 63,3% hlasujících a tento kladný výsledek nebyl doposud překonán. Krátce po vstupu se však u velké části obyvatel projevilo zklamání a vystřízlivění z členství v ES, jejichž příčinou bylo opomenutí dlouhodobých plánů integrace v politické kampani před vstupem, ačkoli tyto plány tehdy jasně vyplývaly ze zakládajících smluv. Motivace Dánska pro vstup do ES byla tedy spíše čistě ekonomickou nutností a záměry hlubší integrace vyvolaly u velké části populace určitou skepsi. Jednání Mezivládní konference v letech 1990-91 připravila půdu pro podpis Maastrichtské smlouvy zahrnující realizaci Hospodářské a měnové unie. Mezivládní konference sama o sobě rozdělila dánskou politickou scénu. Vládní strany společně s opoziční sociální demokracií sice podepsaly v říjnu 1990 tzv. Dánské memorandum k mezivládní konferenci, v němž vyjádřily plnou podporu EMU a zdůrazňovaly co nejrychlejší přechod ke třetí fázi měnové unie. V závěru roku se však s posílenou pozicí sociální demokracie po parlamentních volbách podařilo zařadit do Maastrichtské smlouvy protokol umožňující Dánsku uspořádat 30

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie referendum o účasti ve třetí fázi EMU a

ovlivnit tak konečnou podobu

Maastrichtské smlouvy. Před červnovým referendem navrhovali euroskeptičtí odpůrci znovu projednat ustanovení Maastrichtské smlouvy na evropské úrovni. V případě odmítnutí těchto jednání měli připravený individuální plán pro Dánsko, které by se na jeho základě neúčastnilo spolupráce v některých oblastech. Protože dánský Folketing v květnu 1992 ratifikoval Maastrichtskou smlouvu nižší než pětišestinovou většinou, vyhlásila dánská vláda národní referendum. Do kampaně před referendem se aktivně zapojili odpůrci z řad nevládních organizací a občanských sdružení, kteří jako jeden z argumentů proti Maastrichtské smlouvě použili uniklý interní dokument Evropské komise zahrnující oslabení hlasovacích pravomocí menších států v Radě ES. Ačkoli tehdejší předseda Komise Delors zpochybnil pravost tohoto dokumentu, v kampani proti Maastrichtské smlouvě sehrál úspěšnou roli. Maastrichtská smlouva dánským referendem neprošla velmi těsnou většinou protihlasů (49,3% hlasů pro; 50,7% proti)15. Bez ohledu na výsledek hlasování v Dánsku úspěšně pokračoval ratifikační proces v ostatních členských státech ES. Pouze Velká Británie odložila hlasování o přijetí Maastrichtské smlouvy do doby, než se dánská pozice vyjasní. ES dalo Dánsku jasně najevo, že proces integrace bude pokračovat bez ohledu na jeho účast, Dánsko si tedy muselo tuto situaci vyřešit samo. Na základě předloženého návrhu sociální demokracie bylo tedy vypracováno memorandum Dánsko v Evropě, které zahrnovalo čtyři výjimky v přístupu Dánska k Maastrichtské smlouvě. Tyto požadavky byly pak projednávány na evropské úrovni na summitu v Edinburgu a výsledkem těchto jednání byl tzv. Edinburgský kompromis, který zahrnoval neúčast Dánska na třetí fázi EMU, tj. přijetí společné měny, neúčast v Západoevropské unii (projektu společné obrany zemí ES), neúčast na spolupráci v oblasti vnitřních věcí a justice na nadnárodní úrovni (přesun pravomocí z třetího na první pilíř ES) a neúčast na projektu evropského občanství. V květnu 1993 byla na základě kladného výsledku referenda (pro hlasovalo 56,7% oprávněných voličů) přijata v Dánsku Maastrichtská smlouva doplněná o dohodu z Edinburgu. Podle průzkumů veřejného mínění došlo k nejvýraznějšímu

15

Referenda, které se konalo 2. června 1992, se zúčastnilo 81% voličů.

31

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie posunu názorů mezi dělníky a obyvatelstvem s nižším vzděláním. Jedním z důvodů bylo odstranění pro Dánsko nepopulárních závazků, ke změně postoje také přispěla kandidatura Norska, Švédska a Finska na členství v ES, tedy vyhlídka spojenectví států s obdobnými skandinávskými hodnotami i problémy. Pokud by Dánsko v budoucnu mělo zájem na zrušení povolených výjimek, bude nutné o každé z nich znovu hlasovat v národním referendu. Dánsko se díky Dohodě z Edinburgu stalo historicky prvním členem ES, kterému byla oficiálně povolena možnost neúplné účasti na evropské integraci. Myšlenky víceúrovňové integrace, které se poprvé objevily v 80. letech, tak došly o několik let později svého naplnění.

2.4 Dánská referenda V souvislosti s ES/EU proběhlo v Dánsku za dobu jeho členství celkem již šest referend. Zjednodušeně řečeno, každá významnější událost týkající se dánského členství a účasti na dění v EU, musí projít dánským národním referendem. Stejně tak i případná změna stávajícího stavu musí být předmětem referenda (v této souvislosti jde například o přijetí eura). Souhrnný přehled o všech dosud konaných dánských referendech podává Tabulka č. 1 v příloze. Možnost použití referenda stanovuje dánská Ústava z 5. června 1953. Ta připouští referendum v podstatě v pěti případech: pokud parlamentní většina požaduje předložit referendu schválení zákona, pokud dojde k dotčení dánské suverenity, dále v případě některých mezinárodních smluv, při změně věkové hranice opravňující občany volit a konečně při změnách Ústavy. Navíc může Folketing rozhodnout o konání tzv. konzultativního referenda. Pokud dánský parlament schválil určitý zákon, může minimálně třetina jeho členů vznést požadavek, aby byl předtím než vstoupí v platnost, schválen v referendu. Aby se stal zákon neplatný, musí proti němu hlasovat většina voličů, a tuto většinu musí tvořit minimálně 30% všech voličů disponujících volebním právem. Tato možnost stanovení referenda byla využita pouze jednou, v roce 1963 v souvislosti s tzv. zemskými zákony, které referendem neprošly. Článek 42 dánské Ústavy navíc obsahuje výčet zákonů, které nemohou být předmětem referenda, jde např. o finanční a daňové zákony, naturalizační zákony a zákon o vyvlastňování.

32

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Kompetence, které v souladu s Ústavou spadají pod pravomoc dánských autoritativních orgánů, mohou být přeneseny na mezinárodní orgány. K tomuto přenesení došlo většinou v souvislosti s EU. Nicméně dánská Ústava klade vysoké požadavky na zákon umožňující toto přenesení suverenity. Hlasovat pro musí alespoň pět šestin poslanců, nebo v případě že je zákon schválen prostou většinou, která je ovšem menší než 5/6, je nutné, aby zákon prošel nadpoloviční většinou v referendu. Avšak v poslední instanci je možné tento zákon odmítnout, pokud proti němu hlasuje většina voličů a tato většina čítá alespoň 30% všech oprávněných voličů. Toto byl případ odmítnutí Maastrichtské smlouvy v roce 1992. Protože pro hlasovalo pouze 130 poslanců a k přijetí bylo potřeba 150 hlasů,16 bylo nutné k ratifikaci smlouvy získat souhlas v referendu, kterého ovšem dosaženo nebylo. Paragraf 6 čl. 42 Ústavy dále stanovuje, že referendu může být předložen zákon ratifikující mezinárodní smlouvu, pokud se Folketing rozhodne přezkoumat tuto ratifikaci v referendu. Tento případ nastal v roce 1993, kdy byla předložena referendu Dohoda z Edinburgu. Dosáhnout změny v dánské ústavě není vůbec lehké. Nejprve musí s navrhovanou změnou souhlasit stávající parlament. Dále musí dojít k vypsání voleb a změnu ústavy poté musí schválit nový parlament. Nakonec musí být změna ústavy předložena hlasování v referendu. Ke změně ústavy pak může dojít v případě, že pro ni hlasuje většina voličů, a tu musí tvořit minimálně 40% všech osob s volebním právem. Pokud schválí parlament zákon o změně věkové hranice opravňující občany volit, musí být tento zákon schválen většinou v národním referendu, a tato většina musí zahrnovat alespoň 30% oprávněných voličů. Dánská ústava dále

uděluje parlamentu

oprávnění

vyhlásit

tzv.

konzultativní referendum. Jak už vyplývá ze samotného názvu „konzultativní“ („poradní“), není parlament povinen řídit se jeho výsledkem. Konzultativní referendum proběhlo v Dánsku zatím pouze jednou, šlo o hlasování o Jednotném evropském aktu v roce 1986. Jak je tedy zřejmé z ustanovení dánské Ústavy o konání referenda, není schvalování právních aktů týkajících se EU pouze otázkou pro- či protievropské

16

Folketing má 179 členů, pětišestinová většina tedy čítá 150 hlasů.

33

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie orientace vládnoucích stran, nýbrž zároveň i postoje široké veřejnosti. To může být jedním z možných vysvětlení faktu, že ačkoli je většina současných dánských politiků v podstatě proevropských, zůstává Dánsko navzdory této skutečnosti zatím stále stranou eurozóny.

2.5 Shrnutí V období druhé poloviny 80. let a první poloviny let devadesátých došlo k dalšímu

posunu

v integračním

procesu

ES.

Na

základě

ustanovení

v Maastrichtské smlouvě se začal uskutečňovat projekt hospodářské a měnové unie. Předpokladem úspěšného dosažení tohoto cíle bylo dobudování vnitřního trhu. V souvislosti s tím došlo k podpisu smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského prostoru se zeměmi ESVO. V rámci druhé fáze přípravy na EMU bylo nutné dosáhnout určité fiskální konvergence členských států ES v podobě splnění nominálních konvergenčních kritérií. Maastrichtská smlouva dále obsahovala ustanovení o nové podobě ES s názvem Evropská unie. Některé body smlouvy se ukázaly být citlivým tématem pro část členské základny EU a do určité míry zkomplikovaly proces její ratifikace. Na počátku 90. let došlo k podpisu asociačních dohod mezi EU a některými postkomunistickými státy bývalého východního bloku, zakládajícími předpoklady pro jejich budoucí začlenění do EU.

V roce 1995 došlo k již

čtvrtému rozšíření EU o Finsko, Švédsko a Rakousko. Období do roku 1993 můžeme z ekonomického hlediska charakterizovat jako periodu poměrně silného hospodářského růstu v EU. Rok 1993 přinesl nečekaně hluboký, avšak krátkodobý propad výstupu evropské ekonomiky. V dalším roce došlo k obnovení růstu, nicméně o nižší intenzitě než na konci 80. let. Zvýšený ekonomický růst přinesl i zvýšení růstu cen. Poté co růst inflace v roce 1990 dosáhl pětiprocentní hranice, dostal tento trend díky stabilizačním politikám opět klesající charakter. Opačný trend vykazovala míra nezaměstnanosti, která až do počátku 90. let klesala a poté začala narůstat. Setrvale rostoucí trend vykazovalo ve členských státech také zahraniční zadlužení. Vývoj dánské ekonomiky byl co se týče vývoje HDP narozdíl od předchozí dekády opačný než v EU. V období 1987–1993 bylo Dánsko postiženo recesí způsobenou domácími faktory, především slabou domácí poptávkou. Snahy 34

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie substituovat soukromou poptávku poptávkou veřejnou nicméně vedly jen k nárůstu veřejného dluhu. Navzdory ztrátám v zahraničních tržních podílech a zhoršení směnných relací se podařilo snížit deficit běžného účtu platební bilance o téměř 4%. Přísná fiskální politika označovaná jako bramborová dieta na počátku 90. let oslabovala a rozpočet pro rok 1990 se zaměřil na omezení veřejných výdajů. Došlo také ke snížení daní a zvýšení národních úspor, v důsledku toho se také mohl začít snižovat rostoucí zahraniční dluh. Objevily se také snahy o řešení dlouhodobého problému dánské ekonomiky – relativně nízkého růstu produktivity a příjmů. Mezi faktory tohoto slabého růstu můžeme počítat rozsáhlý veřejný sektor a naopak nízký podíl výrobního sektoru s typicky nejvyšším růstem produktivity. Vliv na vývoj produktivity má také stávající daňový systém, deformující efektivní alokaci výrobních zdrojů. V neposlední řadě pak na slabý výkon dánské ekonomiky zapůsobily zhoršené směnné relace a rostoucí platby úroků ze zahraničního dluhu. Ekonomický růst od konce 80. do začátku 90. let činil v průměru méně než 1% ročně. Negativní vliv zhoršeného vývoje na mezinárodních trzích zčásti kompenzoval exportní boom do sjednoceného Německa. Až do roku 1993 rostla také míra nezaměstnanosti, pro Dánsko jeden z dlouhodobých problémů. Mezi nejčastěji uváděné příčiny tohoto jevu patří rigidity na trhu práce, nízké vzdělání a kvalifikace velké části dánské pracovní síly a především velkorysý systém podpor v nezaměstnanosti, který dostatečně nemotivuje nezaměstnané hledat nové zaměstnání. Pokusy o odstranění rigidit na trhu práce na začátku 90. let se nesetkaly s velkým úspěchem, mimo jiné i proto, že reforma systému podpor v nezaměstnanosti nepřinesla žádné zásadní změny tohoto systému. Na druhou stranu však navzdory problémům dosahovala nezaměstnanost v Dánsku v porovnání s EU podprůměrných hodnot. Díky stabilní monetární politice sledující politiku pevného kurzu, se ve sledovaném období dařilo držet na uzdě míru inflace, která patřila k nejnižším v EU. Na konci 80. let naopak vrcholí problém rostoucího zahraničního dluhu. K obratu v tomto vývoji došlo na počátku 90. let zásluhou pozitivního růstu HDP a především překonáním po dlouhé období trvajícího deficitu běžného účtu platební bilance a dosažení přebytku, které podstatnou měrou přispělo k následnému snižování veřejného zadlužení. 35

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Do jisté míry negativně se Dánsko zapsalo do vývoje postupujícího integračního

procesu

EU

odmítnutím

Maastrichtské

smlouvy

národním

referendem v červnu 1992. Ratifikační proces v ostatních státech nicméně úspěšně pokračoval a nejvyšší představitelé EU dali Dánsku najevo, že proces integrace bude pokračovat bez ohledu na jeho účast. Vypracováním memoranda Dánsko v Evropě, které obsahovalo požadavek výjimek dánské účasti ve 4 oblastech – přijetí společné měny, evropské obranné spolupráci, evropském občanství a spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice; učinilo Dánsko krok k vyřešení své situace. Schválením těchto požadavků na úrovni orgánů EU na summitu v Edinburgu se vytvořil prostor pro nové hlasování o Maastrichtské smlouvě doplněné o Edinburgský kompromis, která byla na základě pozitivního výsledku referenda v květnu 1993 přijata. Dánsko se tak stalo historicky prvním státem EU, který se neúčastní všech úrovní evropské integrace.

36


3 Od roku 1996 po současnost 3.1 Integrační a ekonomický vývoj v EU 3.1.1 Integrační vývoj v EU

Mezi nejvýznamnější události ve vývoji evropské integrace v tomto období patří dokončení projektu EMU a zavedení jednotné evropské měny euro ve 12 členských státech. Dále smlouva z Amsterdamu a smlouva z Nice, rozšíření Evropské unie o 10 zemí z bývalého východního bloku a v neposlední řadě také projekt Evropské ústavy. V rámci druhého stupně realizace EMU, který byl zahájen k 1.1.1994, byl vytvořen Evropský měnový institut. Na jeho základě měl vzniknout v rámci 3. stupně Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka jako jeho hlavní výkonná instituce s právní subjektivitou. Evropský měnový institut ještě nezbavoval národní centrální banky členských států některých kompetencí pro provádění měnové politiky. Jeho hlavním úkolem byla podpora členských států v přípravě na přechod k 3. fázi EMU, tedy plnění stanovených konvergenčních kritérií a také příprava fungování ECB. Aby se členské státy mohly účastnit přijetí společné měny, musely splňovat následující podmínky: -

schodek veřejného rozpočtu nesměl překročit 3% hrubého domácího produktu a celkové veřejné zadlužení pak nesmělo být vyšší než 60% HDP;

-

míra inflace v členském státě mohla být maximálně o 1,5% vyšší než průměrná inflace tří zemí, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků;

-

nominální dlouhodobá úroková sazba nesměla překročit průměr tří zemí s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability o více než 2%;

-

země se před vstupem do eurozóny musela účastnit po dobu nejméně 2 let systému směnných kurzů ERM II a to bez závažných výkyvů ze stanoveného pásma. Evropská komise a EMI na základě plnění těchto kritérií vypracovávaly od

roku 1996 zprávy o pokroku konvergence členských států. Hodnocení těchto zpráv měl na starosti ECOFIN – Rada ministrů hospodářství a financí, který kvalifikovanou většinou rozhodoval o tom, do jaké míry každý stát daná kriteria splňuje. Na doporučení ECOFINu pak hlavy států a vlád opět kvalifikovanou

37

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie většinou v květnu 1998 rozhodly o vstupu 11 zemí splňujících konvergenční kritéria do 3. fáze EMU k 1.1.1999.17 S výjimkou Dánska, Švédska a Velké Británie, které účast ve třetí fázi EMU odmítly a s výjimkou Řecka, které podstatně nesplňovalo stanovená kritéria, k 1.1.1999 přijalo zbývajících 11 zemí společnou evropskou měnu euro. Měny členských států byly vůči euru nezvratně zafixovány podle výsledků na devizových trzích k 31.12.1998.

K 1.1.1999 bylo euro zavedeno nejprve

v bezhotovostním platebním styku, k 1.3.2002 byla dokončena výměna mincí a bankovek národních měn za eura a tím bylo dokončeno zavedení eura také pro hotovostní platby. Dvanáctou zemí eurozóny se

po opětovném zhodnocení

konvergenčních kritérií stalo k 1.1.2001 Řecko. Dánsko účast v EMU v referendu v roce 2000 odmítlo, stejně tak Švédsko o tři roky později. Velká Británie podmínila svojí účast v EMU pozitivním výsledkem v tzv. pěti ekonomických testech. Studie britského ministerstva financí zveřejňující výsledky těchto testů však Británii účast v EMU z ekonomických důvodů nedoporučila. Velká Británie tak prozatím zůstává rovněž mimo eurozónu. V souvislosti s plánovaným rozšířením EU se v uvedeném období zároveň jednalo o nezbytných opatřeních, která byla nutná pro efektivní fungování EU i po jejím rozšíření. Za tímto účelem byly přijaty dvě smlouvy – smlouva z Amsterdamu a smlouva z Nice, které přinesly potřebné institucionální reformy orgánů EU. Oba nově přijaté právní akty měly kromě toho, že zajistí efektivitu fungování orgánů rozšířené EU, vytvořit předpoklady pro lepší přizpůsobování EU novým mezinárodním ekonomickým podmínkám. Nově se diskutovalo také o možnosti v budoucnu pokračovat v prohlubování integrace za účasti jen některých států. Na tomto místě je dobré zmínit jednu z událostí, která mohla být podkladem této diskuse, a to dánské a později také britské výhrady vůči Maastrichtské smlouvě. Výsledky pozdějších jednání a dosažené kompromisy ukázaly, že je skutečně možné úspěšně realizovat nové integrační projekty, aniž by se na nich musely nutně zcela podílet všechny členské státy.

17

Ve skutečnosti se většině států nepodařilo splnit kritérium celkového veřejného zadlužení, jehož hodnoty u většiny zemí přesáhly 60% HDP. Protože byl však u těchto zemí (s výjimkou Řecka) zaznamenán trend k výraznému zlepšení situace, bylo toto kriterium hodnoceno jako splněné.

38

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Nedlouho po podpisu Amsterdamské smlouvy představila Komise EU dokument Agenda 2000, který předjímal vývoj EU na počátku 21. století, zejména možné dopady jejího rozšíření. Agenda 2000 zahrnovala mimo jiné posudky na země žádající o členství v EU a nastartovala praxi tzv. monitorovacích zpráv. Proto se stala jedním z východisek pro zasedání Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997, kde byla zahájena jednání o přistoupení s Českou republikou, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a Kyprem. V březnu 2000 byla na mimořádném zasedání Evropské rady v Lisabonu přijata tzv. Lisabonská strategie s cílem vytvořit v desetiletém horizontu z ekonomiky EU dynamičtější a konkurenceschopnější hospodářství. Velký důraz byl přitom kladen na podporu výzkumu a vývoje, použití špičkových technologií a zvýšení investic do vzdělávání obyvatelstva. Lisabonská strategie zároveň stanovila velmi ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2010 plné zaměstnanosti za pomoci stabilního tempa růstu HDP a to ve výši minimálně 3%. První základy prozatím největšího rozšíření EU o 10 států bývalého východního bloku, tedy země, které prošly procesem transformace z centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržně orientované, byly položeny již na počátku 90. let. V roce 1991 byly podepsány první tzv. Evropské asociační dohody,18 jejichž úkolem bylo především vytvořit příznivé politické a ekonomické klima mezi EU a kandidátskými zeměmi. Na summitu v Kodani v roce 1993 bylo poprvé kandidátským zemím výslovně potvrzeno, že mohou přistoupit k EU, pokud splní stanovené podmínky. Tyto podmínky byly formulovány v podobě tzv. kodaňských kritérií. Pomoc v přípravě kandidátských zemí na vstup do EU představovala Komisí vypracovaná předvstupní strategie, zahrnující mimo jiné finanční pomoc z programu PHARE a tzv. strukturovaný dialog – řešení otázek společného zájmu všech kandidátských zemí. Na summitu v Cannes v roce 1995 byla přijata tzv. Bílá kniha, která si též kladla za cíl pomoci kandidátským zemím s plněním úkolů spojených s připojením se k vnitřnímu trhu EU. Na základě zveřejnění Agendy 2000, která obsahovala také stanoviska Komise k jednotlivým kandidátům, rozhodla Evropská rada o zahájení vstupních rozhovorů s tzv. lucemburskou skupinou kandidátů, již tvořily

18

V roce 1991 došlo k podpisu Evropské dohody s Polskem, Maďarskem a tehdejším Československem, později se připojily další země. Zároveň byla obnovena jednání se zeměmi, které asociační dohody podepsaly již dříve, v tomto případě s Tureckem, Kyprem a Maltou.

39

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Kypr. Jednání o vstupu s těmito zeměmi byla zahájena v březnu 1998. Na summitu v Lucemburku byla však zároveň schválena tzv. zesílená předvstupní strategie pro všech deset kandidátských zemí. Na základě této zesílené strategie pak bylo založeno tzv. přístupové partnerství, které upravovalo podmínky vstupu pro každou jednotlivou kandidátskou zemi zvlášť. O rok později, na summitu v Helsinkách, byla zahájena jednání o vstupu i s tzv. helsinskou skupinou kandidátů, kterou tvořilo dalších šest zemí usilujících o připojení k EU. Zároveň zde byl přiznán statut kandidátské země pro Turecko. Všechny země tedy získaly stejné šance na vstup do EU bez ohledu na to, kdy uzavřely asociační dohody a jak doposud plnily stanovená kritéria pro přistoupení. Proto i nutnost provést institucionální reformy EU nabývala na významu a urychlila jednání v Nice. V prosinci 2002 na summitu v Kodani byla ukončena jednání o vstupu s deseti kandidátskými zeměmi. V roce 2003 pak došlo k podpisu smlouvy o přistoupení mezi EU a těmito zeměmi a zároveň v jednotlivých zemích proběhla referenda o vstupu do EU. Ratifikace této smlouvy byla úspěšná ve stávajících členských státech i v orgánech EU, takže k 1. květnu 2004 došlo k doposud největšímu rozšíření EU o Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Maltu a Kypr.

Počátky jednoho z nejvíce ambiciózních projektů evropské integrace – Evropské ústavy – lze hledat již v době jednání o smlouvě z Nice. Deklarace o budoucnosti EU, připojená ke smlouvě z Nice, volala po mnohem zásadnějších institucionálních reformách a potřebě vyjádření právní subjektivity EU. Na konferenci v Laekenu v prosinci 2001 bylo rozhodnuto o svolání Konventu, který by připravil podklady pro jednání o evropské ústavě na úrovni mezivládní konference. Konvent sestávající z představitelů členských i kandidátských zemí, členů národních parlamentů členských a kandidátských zemí, zástupců Komise a Evropského parlamentu a také pozorovatelů z Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru EU, celkem čítající 105 členů, předložil návrh Evropské ústavy na summitu Evropské rady v červnu 2003. O návrhu se jednalo v rámci mezivládní konference zahájené v říjnu 2003, která probíhala na úrovni ministrů zahraničních

40

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie věcí, hlav států a předsedů vlád. Ti předložili konečný návrh ústavy v červnu 2004 na summitu v Bruselu, kde byl také schválen. Evropská ústava představuje nahrazení dosavadních několika pramenů evropského práva jednou smlouvou, dále mimo jiné přiděluje Evropské unie právní subjektivitu, tedy způsobilost k právním úkonům a uzavírání právních aktů, zjednodušuje legislativní proces a snižuje počet legislativních nástrojů. Zároveň vyjasňuje pravomoci orgánů EU. Posiluje roli národních parlamentů, které kontrolují dodržování zásady subsidiarity a omezuje možnost použití práva veta. Evropská ústava dále zakládá pozici ministra zahraničních věcí EU, který reprezentuje EU navenek. Součástí Evropské ústavy je také Listina základních práv a svobod. Zároveň Evropská ústava přináší i některé institucionální úpravy. K podpisu Evropské ústavy na úrovni hlav států a vlád 25 členských států a 3 kandidátských zemí došlo 29. října 2004. Poté měl následovat ratifikační proces v jednotlivých zemích, který měl mít podobu přijetí národním parlamentem nebo národním referendem, popř. kombinací obojího. Po úspěšné ratifikaci ve všech signatářských zemích měla Evropská ústava vstoupit v platnost k 1.11.2006. V současnosti je však dodržení tohoto termínu nereálné. 29. května 2005 byla Evropská ústava odmítnuta národním referendem ve Francii (54,68% proti), 1. června 2005 pak celkovým počtem 61,6% záporných hlasů odmítnuta také v Nizozemí. Doposud byla Evropská ústava schválena v 15 zemích, ve zbývajících osmi členských státech proces ratifikace zatím neproběhl nebo byl pozastaven (mj. i v Dánsku, Švédsku a Velké Británii, tedy zemích mimo eurozónu), ale také např. v České republice. Budoucnost projektu Evropské ústavy je nyní tedy nejasná a často se v této souvislosti hovoří o krizi nejen Evropské ústavy, ale i evropské integrace samotné. V této souvislosti by tedy bylo dobré najít co nejdříve přijatelné řešení situace, mimo jiné i s ohledem na možné negativní dopady na ekonomiku a rostoucí skepsi a pochyby o dalším úspěšném vývoji integračního procesu v EU.

3.1.2 Ekonomický vývoj v EU

Ve 2. polovině 90. let bylo možno v EU zaznamenat 2 růstové cykly, první v období 1995-98, druhý v období 1998-2000. Specifikem hospodářského cyklu v období 1995-98 bylo silné posílení většiny měn zemí EU v letech 1994-95, které negativně ovlivnilo export i investiční poptávku. Obrat nastartoval růst zahraniční 41

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie poptávky a depreciace měn v druhé polovině roku 1996. Průměrný růst reálného HDP v prvním růstovém cyklu činil 2,4%.19 V roce 1998 došlo k poklesu exportu mimo eurozónu, ovlivněnému finanční krizí v Asii a Rusku. Výjimečně silný růst vývozu z eurozóny v období 1999-2000 vyvolal i silný růst HDP, v průměru 3,3 %. Tento pozitivní trend byl způsoben mimořádnou expanzí světové ekonomiky a růstem cenové konkurenceschopnosti evropských vývozů v důsledku oslabení eura vůči americkému dolaru. Rok 2001 přinesl prudké oslabení tempa růstu HDP vyvolané recesí ve světové ekonomice související

s teroristickými útoky na Světové obchodní

centrum a surovinovými a energetickými problémy. Klesající tempo růstu HDP zaznamenala evropská ekonomika i v následujících dvou letech, teprve závěr roku 2003 přinesl jisté oživení, ve srovnání s vývojem v USA a Asii však nepoměrně skromnější. Slabým místem růstového procesu v letech 2001-2003 byla také slabá domácí poptávka, jejíž meziroční růst se pohyboval kolem 1%. Zpomalení růstu spotřeby domácností pod dlouhodobý průměr byl způsoben nízkým růstem mezd, zvýšením nezaměstnanosti i obavami obyvatelstva z budoucího vývoje. Výraznější oživení přinesl až rok 2004, kdy bylo v EU dosaženo tempa růstu 2,4% HDP. V souvislosti s rozšířením EU o dalších 10 zemí v tomto roce je na tomto místě vhodné podotknout, že růstová dynamika v nově přistoupivších zemí byla dvakrát větší než ve starých členských státech. V roce 2005 růst HDP poklesl na 1,6%. Prognózy pro rok 2006 počítají s opět silnějším růstem kolem 2,3% HDP. Vývoj tempa růstu HDP v EU v tomto období ilustruje následující graf:

19

Pramen: Eurostat: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1090,30070682,1090_33076576&_dad=porta l&_schema=PORTAL

42

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 14: Tempo růstu HDP v EU v období 1996-2005

4,5

Tempo růstu v %

4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Pramen: Eurostat ze dne 26.2.2006

Vývoj v míře nezaměstnanosti je od roku 1996 charakterizován poměrně silným stálým poklesem z 10,2% v roce 1996 na 7,3% v roce 2001. V následujícím roce začala míra nezaměstnanosti opět růst, zde je patrná souvislost mezi poklesem tempa růstu HDP a nárůstem míry nezaměstnanosti. Vývoj míry nezaměstnanosti viz následující graf:

Graf č.15: Míra nezaměstnanosti v EU v období 1996-2006

12

Míra nezam. v %

10 8 6 4 2 0 1996

1997

1998

1999


43

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Na

počátku

období

klesajícího

tempa

růstu

HDP

byl

nárůst

nezaměstnanosti jen mírný, což bylo důsledkem většího podílu zaměstnanosti ve stabilnějším sektoru služeb. Na konci roku 2003 odolnost trhu práce v eurozóně oslabila

a

nezaměstnanost

vzrostla

na

8,8%.

Nejvyšší

nezaměstnanost

zaznamenalo Španělsko – 11,2%, Itálie – 9,6% a Německo – 9,6%. Naopak nejnižších hodnot dosáhlo Nizozemí – 4,2%, Rakousko – 4,5% a Irsko – 4,7%20; což bylo způsobeno odlišnými charakteristikami trhu práce jednotlivých zemí, zejména pružností na trhu práce. Nárůst průměrné nezaměstnanosti v následujícím roce byl do jisté míry ovlivněn také rozšířením evropské unie o nové země, v nichž byla průměrná míra nezaměstnanosti vyšší než v EU 15. Pro ilustraci míra nezaměstnanosti v roce 2004 pro EU 15 činila 8,1%, zatímco v EU 25 byla o procento vyšší, tedy 9,1%; v roce 2005 činila míra nezaměstnanosti v EU 15 7,9% a v EU 25 8,7%21. Mezi jednotlivými zeměmi však existují velké rozdíly, tak zatímco např. v již zmíněném Nizozemí, Rakousku či Irsku nedosahuje míra nezaměstnanosti ani 5%, Slovensko se v roce 2005 potýkalo s nezaměstnaností přesahující 16%, Polsko s nezaměstnaností ještě o procento vyšší. Podstatné snížení těchto výrazných rozdílů bude patřit mezi hlavní výzvy a priority EU v následujících letech. Lisabonská

strategie

stanovila

ambiciózní

cíle

–

dosažení

plné

zaměstnanosti do roku 2010 a postupné odstraňování omezení na trhu práce pro nově přistoupivší země. Toto by mělo přinést zlepšení mobility na trhu práce. Vzhledem k předpokládanému pozitivnímu růstu HDP se v nejbližších letech neočekává výraznější růst průměrné míry nezaměstnanosti v EU. Stejně jako v předchozím období byl i v letech 1996-2005 vývoj v míře inflace velmi uspokojivý. Průměrná míra inflace v EU nepřekročila hodnotu 2,2%, v roce 1999 dosáhla dokonce velmi nízkých 1,2%. Ovšem podobně jako bylo možné pozorovat ve vývoji míry nezaměstnanosti, i vývoj inflace zaznamenal poměrně výrazné rozdíly ve výsledcích dosažených jednotlivými zeměmi. Tak zatímco v Německu a Francii byla míra inflace po celé sledované období velmi nízká a pohybovala se hluboko pod dvěma procenty, v Řecku s výjimkou let 1999 20

Pramen:Eurostat. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PO RTAL&screen=detailref&language=en&product=STRIND_EMPLOI&root =STRIND_EMPLOI/emploi/em071 21 Tamtéž

44

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie a 2000 neklesla pod 3% a např. v Irsku dosahovala v roce 2000 5,3%. V souhrnu se však dá říct, že problémy s inflací byly ojedinělé a potýkaly se s nimi jen některé státy a navíc většinou jen krátkodobě22. V souvislosti s přípravou na vstup do třetí fáze EMU, která vyžadovala pevnou fiskální disciplínu, docházelo až do roku 2002 ke snižování veřejného zadlužení zemí EU. Výborných výsledků v této oblasti dosáhlo zejména Irsko a Velká Británie, dále také Finsko, Dánsko a Španělsko. Největší problémy se snižováním zahraničního zadlužení měli Řecko, Belgie a Itálie. V závěru 2. fáze EMU, kdy bylo kritérium veřejného zadlužení hodnoceno jako jedna z podmínek pro vstup do eurozóny, se jen několika zemím podařilo prolomit stanovenou hranici 60%. Většina zemí však vykazovala tendenci ke zlepšení situace, proto bylo toto kritérium považováno za více méně splněné. Po roce 2002 však opět dochází k určitému nárůstu veřejného zadlužení, Komise EU zaznamenala tyto prohřešky např. u Německa, Francie a také Portugalska. K nárůstu veřejného zadlužení přispívá deficit veřejných financí. Hranici 3% HDP v současné době porušují Německo, Itálie, Francie, Řecko, Portugalsko a Velká Británie, z nově přistoupivších zemí jednoznačně Maďarsko a Malta. Do určité míry paradoxem tedy zůstává, že problémy s dodržením rozpočtové disciplíny mají především země, které byly největšími zastánci přijetí Paktu stability a růstu, jehož hlavním cílem je mimo jiné podpora rozpočtové disciplíny a dlouhodobé plnění konvergenčních kritérií v této oblasti. Vývoj celkového veřejného zadlužení v EU je na závěr shrnut v grafu:

22

Pramen:Eurostat. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PO RTAL&screen=detailref&language=en&product=STRIND_ECOBAC&root=STRIND_ECOBAC/ ecobac/eb040

45

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 16: Vývoj veřejného zadlužení EU v období 1996-2005

74 72 70 % HDP

68 66 64 62 60 58 56 54 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


3.2 Ekonomický vývoj v Dánsku Druhou polovinu devadesátých let v Dánsku lze charakterizovat silným růstem HDP, který v letech 1994-1996 dosahoval 3,4%. Silný růst pokračoval i v následujících letech a byl posílen celosvětovým poklesem úrokových měr. Díky zvýšení ekonomické aktivity výrazně poklesla nezaměstnanost, běžný účet platební bilance se však opět po delší době ocitl v deficitu. Vláda se ve snaze zabránit přehřátí ekonomiky podporovala soukromé úspory a zpřísnila fiskální politiku. Proto byl v roce 1998 zaveden balíček opatření nazvaný „Whitsun“, který zahrnoval snížení zdanitelné hodnoty úroků ze 46% na 32% v roce 2001, zvýšení penzijních příspěvků, zvýšení daně z nemovitostí a zavedení dalších „zelených“ daní.23 Upevnění fiskální politiky v kombinaci s růstem úrokové míry způsobilo žádoucí pokles ekonomické aktivity v roce 1999. Průměrný růst HDP dosahující v období 1997-98 kolem 3% se snížil o téměř jedno procento, v následujícím roce však opět vzrostl. V letech 1999 a 2000 vykazoval běžný účet platební bilance opět přebytek a nezaměstnanost nadále klesala. V důsledku prudce rostoucích cen 23

Pramen: http://denmark.dk/portal/page?_pageid=374,520428&_dad=portal&_schema=PORTAL#554628

46

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie ropy v závěru 90. let dosáhla inflace v roce 2000 svého maxima v tomto období, když se vyšplhala na 2,7%.24 Zatímco závěr 90. let byl charakterizoval silný hospodářský růst, růst tempa HDP na počátku nového tisíciletí zaznamenal oproti předchozímu období výrazné oslabení, jak je také patrné z následujícího grafu:

Graf č. 17: Tempo růstu dánského HDP v období 1996-2005

4

Tempo růstu v %

3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


Výrazný pokles v růstu HDP byl způsobil silný pokles exportů v letech 2000-2001, které byly významně ovlivněny mezinárodní recesí. Nejistota ohledně vývoje na světových trzích, i celosvětová krize, k níž přispěly události kolem 11. září 2001, také přispěly k poklesu investiční aktivity a ekonomiku v roce 2002 usměrňoval pouze 2% růst soukromé spotřeby.25 K růstu soukromé spotřeby přispěly významné zisky na trhu nemovitostí a zvýšená míra spotřeby domácností, kterou částečně umožňovalo hypoteční financování výdajů spojených s bydlením a zvýšená nabídka nových hypoték s nižšími úroky. Překonání útlumu hospodářského růstu v roce 2003 se projevilo opětovným silnějším růstem HDP v následujícím roce, který téměř dosáhl hranice 2 %. Díky vládní stimulaci soukromé spotřeby došlo k jejímu rekordnímu nárůstu 24

Pramen: http://denmark.dk/portal/page?_pageid=374,520428&_dad=portal&_schema=PORTAL#554628 25 Tamtéž.

47

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie za posledních 10 let na úroveň 4,2%. Opačně na hospodářský růst působil pokles čistého exportu. Oslabení dánské konkurenceschopnosti v důsledku slabého amerického dolaru nemělo naštěstí natolik nepříznivý dopad, jak se původně očekávalo a v závěru roku 2004 tak opět došlo k mírnému zlepšení. Na začátku roku 2005 došlo k vysokému růstu hrubých investic (o 4,6% oproti roku 2003), který byl podkladem pro zvýšení produktivity práce a konkurenceschopnosti. Oživení objemu průmyslové výroby doprovázené konjunkturou ve stavebnictví vytvořilo předpoklad pro další hospodářský růst. Dánsko patří mezi nejvýkonnější ekonomiky EU, dánský HDP vytvořený v roce 2005 a přepočtený v paritě kupní síly, byl třetí největší v EU (za Lucemburskem a Irskem). Vývoj HDP ovlivnily ve sledovaném období také přímé zahraniční investice (PZI). Od roku 1996 do roku 2000 příliv PZI ročně rostl řádově o stovky procent26. Zatímco v roce 1996 činil objem PZI v Dánsku 4,5 miliardy dánských korun, v roce 2000 se jejich objem vyšplhal na 261 miliard DKK.27 Zhruba ¾ PZI přitom pocházely z Evropy (Švédsko 25%, Německo 11% a Velká Británie). Pokud se jedná o odvětvovou strukturu, směřovala převážná většina PZI v Dánsku do oblasti finančnictví a služeb. Na rozdíl od většiny jiných zemí neposkytuje Dánsko zahraničním investorů žádné investiční pobídky, pro zahraniční investory platí stejná pravidla a podmínky podnikání jako pro investory domácí. Zlom v růstu přílivu PZI do Dánska nastal v roce 2001, kdy objem PZI začal klesat. V posledních letech je příliv čistých PZI do Dánska dokonce záporný. To způsobuje skutečnost, že z Dánska do zahraničí plyne větší objem PZI než je objem PZI, které do Dánska přicházejí. Recese,

která

započala

v roce

2001,

vedla

k opětovnému

růstu

nezaměstnanosti. Ve srovnání s evropským průměrem však Dánsko po celé období dosahovalo výrazně nižších hodnot míry nezaměstnanosti než většina členských zemí EU.

26

Jde o objem čistých PZI, tj. rozdíl přímých zahraničních investic Dánska do ostatních zemí a přímých investic plynoucích ze zahraničí do Dánska 27 Pramen: http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/dansko-souhrnne-informace/investicni-klima/1000911/9950/

48


7

Míra nezam.v %

6 5 4 3 2 1 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


Jako většina evropských zemí se také Dánsko potýká na přelomu tisíciletí s problémem stárnutí populace, který představuje nutnost realizovat odpovídající opatření na trhu práce. V důsledku demografických změn čeká Dánsko v období 2020-2030 dramatický pokles počtu obyvatel v produktivním věku. Proto se změny v politice zaměřené na trh práce v posledních letech soustředí na tento problém. Mimo jiné jde o snahu udržet zaměstnanost obyvatel pokud možno až do odchodu do penze, což je v Dánsku věk 65 let. Došlo také ke zpřísnění podmínek odchodu do předčasného důchodu a zpřísnění podmínek pro přidělování podpor v nezaměstnanosti. V neposlední řadě se dánská vláda snaží o zlepšování a zvyšování kvalifikace nezaměstnaných. Dánská vláda si stanovila cíl zvýšit zaměstnanost do roku 2010 o 87.000 28

osob , z tohoto počtu má být nárůst o 20.000 osob způsoben snížením nezaměstnanosti, zatímco zbytek má být důsledkem zvýšení počtu pracujících osob. Dánsko disponuje vysokou mírou zaměstnanosti u obou pohlaví, takže rezervy je možné hledat mezi imigranty a přistěhovalci, mezi nimiž je zaměstnanost velmi nízká a oproti tomu míra nezaměstnanosti vysoká. Dánská vláda v této oblasti usiluje o zvýšení spoluodpovědnosti jednotlivých skupin (odborů, sdružení zaměstnavatelů, sdružení imigrantů, atd.). 28

Pramen: http://denmark.dk/portal/page?_pageid=374,520515&_dad=portal&_schema=PORTAL

49

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Program dánské vlády nazvaný „Více lidí do práce“ má za úkol odstranit byrokratické bariéry omezující vytváření nových pracovních míst a je v podstatě založen na principu, že pracovat se vyplácí. V souvislosti s tímto programem došlo také ke změně systému přidělování podpor, aby bylo zapojení do pracovního procesu atraktivnější a ekonomicky výhodnější. Součástí dlouhodobé strategie dánské vlády jak zvýšit zaměstnanost je také reforma vysokého daňového břemene, kde zejména vysoká míra zdanění mezd působí jako jedna z hlavních bariér zvyšování zaměstnanosti. Proto je od roku 2002 na programu dánské vlády zastavení růstu zdanění příjmů fyzických osob a pokud to vývoj dánské ekonomiky dovolí, jejich postupné snižování v dalších letech. Ve druhé polovině 90. let nedocházelo v Dánsku k žádným výraznějším výkyvům v míře inflace. Míra inflace se pohybovala nad evropským průměrem a tento trend se udržel až do roku 2003. V posledních dvou letech byla dánská inflace nižší než průměr v celé EU. Příčinou jsou minimální výkyvy mezi růstem nominálních mezd a růstem spotřebitelských cen. Na konci 90. let byl poměr obou ukazatelů ve prospěch vyššího růstu reálných mezd, tj. růst nominálních mezd stanovený na základě kolektivního vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli pro tříleté období, byl vyšší než růst spotřebitelských cen. Tento stav navzdory vysokému růstu dánské produktivity práce vyvolával obavy ze ztráty konkurenceschopnosti, které se v roce 2003 ukázaly do jisté míry jako opodstatněné v souvislosti s oslabováním amerického dolaru. V roce 2002 dosahovala míra inflace 2,4%, tento stav byl způsoben především domácími faktory, zejména vysokým růstem cen služeb a cen potravin.

50

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 19: Vývoj míry inflace v Dánsku v období 1996-2005

3

Míra inflace v %

2,5 2 1,5 1 0,5 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


Výrazného zlepšení dosáhlo Dánsko v oblasti veřejného zadlužení. Ke snižování veřejného dluhu velkou mírou přispěly přebytky veřejných rozpočtů, kterých Dánsko pravidelně dosahuje. Dánsko rovněž od roku 1987 dosahovalo významných přebytků obchodní bilance a od roku 1990 s výjimkou v roce 1998 také přebytku běžného účtu platební bilance. Např. v roce 2002 činil přebytek obchodní bilance asi 40 miliard DKK, zatímco přebytek běžného účtu se pohyboval kolem 30 miliard DKK. To odpovídalo zhruba 2,5 % HDP. Vysoké přebytky obchodní bilance pomáhaly významnou měrou snižovat dánský zahraniční dluh.

51

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Graf č. 20: Zahraniční dluh Dánska v období 1996-2005

80 70

% HDP

60 50 40 30 20 10 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005


Dánský stabilní ekonomický vývoj dost souvisí s pravidelnými ročními přebytky

veřejných rozpočtů, které se pohybují v rozmezí 1,5 – 2,5% HDP.

Protože veřejný sektor tvoří značnou část dánské ekonomiky, je vývoj veřejných rozpočtů vysoce závislý na vývoji ekonomiky. Stav veřejných financí má tedy tendenci se výrazně zlepšovat v období vysokého růstu HDP a naopak k podstatnému zhoršení dochází v období recese. Například v roce 2000 vykazoval rozpočet veřejných financí přebytek ve výši téměř 37 miliard DKK, což odpovídalo 2,7% HDP, zatímco přebytek v roce 2002 poklesl na 1,5% HDP (v roce 2000 činilo tempo růstu HDP 3,5% a v roce 2002 pouhých 0,5%). Celkový veřejný dluh činil v roce 2002 kolem 45% HDP, což byla jedna z nejnižších úrovní v EU. Vláda si klade za cíl tento veřejný dluh nadále snižovat a v roce 2010 dosáhnout úrovně 26% HDP. S ohledem na stále klesající trend dánského veřejného zadlužení se tento cíl nejeví jako nereálný. Protože je však stav veřejných financí závislý na vývoji ekonomiky, bude dosažení hranice 26% HDP záviset také na velikosti růstu HDP. Dánsko tedy zcela jasně splňuje maastrichtská kritéria v oblasti veřejných financí. Dánská národní banka sledovala od roku 1994 politiku ještě pevnějších směnných kurzů než v předchozích letech. Od roku 1997 bylo jejím cílem udržení užšího pásma vůči německé marce (a od roku 1999 vůči euru) v rozmezí možných

52

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie odchylek pouze 0,25-0,50%. Z tohoto důvodu také Dánská národní banka usilovala o dohodu s ECB o velmi úzkém pásmu v novém systému směnných kurzů ERM II (navrhovala odchylku +/-1%). Na neformálním setkání ECOFINu ve Vídni v září 1998 bylo rozhodnuto o zafixování dánské koruny k euru s možným pásmem odchylky +/-2,25%. Navzdory sledování politiky fixních směnných kurzů začal být hospodářský

cyklus

Dánska

v období

s hospodářským cyklem zemí tvořících

1993-98

značně

nesynchronní

jádro evropské ekonomiky (zejména

Německa a Francie). Dánsku se díky silnému ekonomickému růstu v závěru 90. let a výraznému snížení nezaměstnanosti z 12% v roce 1993 na téměř 4,5% v roce 1998 podařilo splnit konvergenční kritéria aniž by bylo nutné zavádět pro to zvláštní přísná fiskální opatření. Na počátku nového tisíciletí patří dánská ekonomika mezi nejúspěšnější ekonomiky v EU. Protože jde o malou a velmi otevřenou ekonomiku (podíl zahraničního obchodu na HDP je 2/3), je vývoj tempa růstu dánského HDP do značné míry závislý na vývoji ekonomik hlavních obchodních partnerů Dánsko

se

navzdory

ekonomickým

úspěchům

a

plnění

všech

konvergenčních kritérií nestalo členem eurozóny vzhledem k negativnímu výsledku národního referenda. Dánská národní banka nicméně samozřejmě sdílí kroky ECB.

3.3 Dánsko a EMU Přistoupení k upravené Maastrichtské smlouvě doplněné o Edinburgský kompromis Dánsku umožnilo neúplnou účast v některých oblastech integrace. Mimo jiné i 3. fázi měnové unie spojené s přijetím eura, a to do té doby, dokud se samo nerozhodne tento stav změnit. Krátce poté, co Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost, nenasvědčovalo nic tomu, že by se Dánsko chtělo svých optout pozicí vzdát. Diskuse o euru a EMU v Dánsku utichla. Dokonce v souvislosti s blížícím se referendem o Amsterdamské smlouvě bylo dánské veřejnosti prezentováno chystané rozšíření EU jako jediný aktuální integrační projekt, třebaže do přijetí eura zbývalo několik měsíců. Dánská vláda se do jisté míry obávala, že by referendum o Amsterodamské smlouvě mohlo skončit stejným fiaskem jako referendum o smlouvě z Maastrichtu. To byl také jeden z důvodů, proč bylo téma EMU záměrně opomíjeno a naopak téma rozšiřování EU 53

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie široce popularizováno. Východní rozšíření EU podporovaly téměř všechny dánské politické strany a hnutí, mimo jiné i proto, že dánské vládě umožňovalo angažovat se v nějakém dění na evropské půdě v době, kdy její pozice ovlivnit další hlavní integrační projekt – EMU – byla velmi slabá. Z tohoto důvodu získalo rozšiřování EU ve srovnání s EMU v letech 1995-98 také mnohem větší publicitu v dánských médiích. Dánští euroskeptici navíc podporovali chystané rozšíření z dalšího, a to spekulativního důvodu. Věřili, že rozšíření zastaví další integraci, protože díky mnohem větší velikosti a heterogenitě přijde EU o svoji jednotu. V závěru kampaně před referendem o Amsterodamské smlouvě vyslovil dánský premiér myšlenku, že pokud voliči budou hlasovat pro přijetí, hlasují pro zpomalení integrace, které je vzhledem k větší a rozmanitější členské základně budoucí EU více než pravděpodobné. Zároveň slíbil, že v horizontu příštích čtyř let nebude uvažovat o vypsání dalšího referenda. Amsterdamská smlouva byla dánským referendem přijata díky 55% hlasů v její prospěch. Po dosažení tohoto úspěchu mohla proevropsky orientovaná vláda začít přehodnocovat dánská opt-out ujednání. Pouze mnohé sliby o zachování dánských výjimek pronesené v kampani před referendem o Amsterdamské smlouvě ji nutily vyčkat na správný okamžik. Premiér Rasmussen začal dánské veřejnosti prezentovat své sympatie s eurem v sérii drobných výstupů a interview v dánských médiích již v průběhu roku 1998. První zmínky o možném ukončení dánských výjimek byly opatrné. Premiér několikrát nadhodil, že by Dánsko mělo přehodnotit svůj postoj vůči euru a zároveň seznámil veřejnost s jasným úmyslem v blíže neurčené blízké budoucnosti uskutečnit referendum o vstupu do eurozóny. Přitom se několikrát odvolával na finanční krizi na podzim roku 1998, při níž eurozóna vykazovala mimořádnou odolnost. Dánsko navzdory silné ekonomice a po léta sledované politice fixního kurzu nebylo na rozdíl od dalších zemí eurozóny s mnohem slabší ekonomikou imunní vůči finanční krizi v srpnu a září. V srpnu musela Dánská národní banka intervenovat ve prospěch dánské koruny použitím 25 miliard dánských korun ze svých rezerv a na konci září se musela uchýlit ke zvýšení úrokové míry až o 1%. Od vypuknutí útoku na dánskou korunu byl premiér vystaven tlaku liberálních stran na vyhlášení referenda pokud možno do roku 2001, aby se Dánsko mohlo připojit k eurozóně nejpozději v okamžiku, kdy budou mince a 54

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie bankovky eura uvedeny do oběhu. V říjnu 1998 navíc poprvé v historii výzkumy veřejného mínění prováděné uznávanou institucí Greens Analyseinstitut, která jako jediná monitorovala vztah veřejnosti k dánským výjimkám na měsíční bázi, naznačovaly, že převážná většina voličů je připravena vzdát se dánských výjimek a volit ve prospěch eura.29 Premiér Rasmussen však odmítl možnost vyhlásit referendum před uskutečněním odpovídající kampaně, ve které bude jako tradičně kladen důraz na ekonomické argumenty hovořící pro připojení k eurozóně. Na druhou stranu si byl vědom, že odsouvání referenda na pozdější dobu může být naopak kontraproduktivní. Mohlo by totiž na voliče působit dojmem, že si dánská vláda sama o sobě není správností dánského přistoupení k euru jistá. Odkládání referenda s sebou kromě toho neslo riziko možného zneužití dalších pro Dánsko choulostivých témat jako např. evropské obranné spolupráce a mezivládní konference o smlouvě z Nice, v negativní kampani proti euru očekávané od protievropsky orientovaných stran. S ohledem na všechny tyto faktory po konzultaci se svou stranou premiér Rasmussen stanovil datum konání referenda na 28. září 2000. Proevropsky orientovaný tábor zahrnující vládní koalici spolu s převážnou většinou dánských politických stran, stejně tak většinu médií, odbory a svazy zaměstnavatelů, sázel v kampani před referendem především na argumenty ekonomického charakteru, tedy jaká pozitiva v ekonomické oblasti Dánsku vstup do eurozóny přinese. Argumentace se mohla opírat o následující skutečnosti. Dánsko setrvává na své národní měně a formálně si ponechává rozhodovací pravomoci v oblasti své měnové politiky a politiky směnných kurzů. Dánská národní banka tedy zajišťuje emisi bankovek a mincí dánské koruny a formální kontrolu nad krátkodobou úrokovou mírou pro banky a finanční instituce a vklady u centrální banky. Dokud se Dánsko nevzdá svých opt-out ujednání, nebude dánská koruna neodvolatelně zafixována vůči měnám eurozóny a nahrazena eurem. Na druhou stranu se Dánsko z tohoto důvodu nemůže podílet na rozhodovacím procesu v Evropské centrální bance. Guvernér dánské národní banky není členem Výboru guvernérů ECB a žádný dánský občan nemůže být

29

Podle průzkumu Greens Analyseinstitut by v té době 41% voličů hlasovalo pro euro a 37,5% proti. Poprvé v historii navíc nastal obrat u voličů sociální demokracie, tedy tradičních odpůrců společné měny, mezi nimiž bylo nyní 42% nakloněno přijetí eura, zatímco proti by hlasovalo 40%.

55

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie jmenován do výkonné rady ECB. V Evropském systému centrálních bank je Dánsko pouze členem v Generální radě, která nemá žádné rozhodovací kompetence v měnové a kurzové politice. Generální rada slouží téměř výhradně k analytickým a poradním funkcím, respektive k výměně informací mezi centrálními bankami zemí eurozóny a centrálními bankami zemí, které se 3. fáze EMU neúčastní. Přestože Dánsko nepřijalo společnou měnu, neznamená to, že plně disponuje formální kontrolou nad svou měnovou a kurzovou politikou. Dánsko jako členský stát EU musí respektovat řadu povinností vyplývajících ze Smlouvy o EU a sekundární legislativy EU. Například Dánská národní banka musí být nezávislá na jakékoli vnitrostátní politické moci v souladu se smlouvou o EU a statutem Evropského systému centrálních bank. Dále musí Dánsko přizpůsobit svoji měnovou politiku cíli cenové stability, který se stal prvotním cílem měnové politiky všech zemí EU. Cíl cenové stability může být dosažen v zásadě dvěma způsoby. Země neúčastnící se 3. fáze EMU mohou sledovat politiku fixních směnných kurzů svázáním své měnové politiky s politikou Evropské centrální banky v systému ERM II. Druhou možností pro země mimo EMU je cílování inflace nezávisle na ECB. Zatímco Velká Británie a Švédsko aplikují druhý model v systému plovoucího kurzu, Dánsko zvolilo alternativu fixního kurzu a vývoj kurzu dánské koruny je tak pevně spjat s vývojem kurzu eura. Země mimo EMU mají povinnost pravidelně předkládat Radě ministrů své tzv. konvergenční programy, které zahrnují jejich střednědobé cíle a očekávanou úroveň měnového kurzu a míry inflace. Rada ministrů, pokud je to nutné, může vydat doporučení na posílení konvergenčního programu, která jsou závazná. Tím vzniká tedy jistá asymetrie mezi vzájemným vlivem na měnovou a kurzovou politiku mezi státy eurozóny a státy stojícími mimo ni. Státy mimo eurozónu nemohou nijak ovlivňovat její měnovou a kurzovou politiku, zatímco státy eurozóny mohou prostřednictvím své kvalifikované většiny v Radě ministrů vydávat závazná doporučení pro měnovou a kurzovou politiku zemí mimo EMU. Dánské členství v systému směnných kurzů ERM II odráží dlouholetou tradici Dánska provádět politiku fixního měnového kurzu. Rozhodnutí účastnit se v ERM II bylo výslovně uvedeno v Dánském národním kompromisu, který byl východiskem pro Dohodu z Edinburgu. V září 1998 se Dánsko dohodlo se zeměmi eurozóny na účasti v ERM II s užším pásmem fluktuace +/-2,25%. 56

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Během kampaně k referendu o euru bylo horlivě diskutováno o tom, zda je nový systém směnných kurzů ERM II lepší než starý systém ERM a zda Evropská centrální banka ochrání korunu v případě spekulativního útoku. Zprvu se zdá, že systém ERM II poskytuje dostatečně silnou ochranu tím, že zavazuje účastnící se centrální banky automaticky a v zásadě neomezeně zasáhnout ve prospěch měny, v případě, kdy její kurz dosáhne hranice fluktuačního pásma. Tato skutečnost byla během dánské kampaně často chápána tak, že v podstatě neexistuje riziko spekulativního útoku, které by přinutilo Dánskou centrální banku zvýšit úrokovou míru nebo devalvovat korunu. Byla tedy zcela opomenuta výjimka zahrnutá v dohodě o ERM II, která stanovuje, že Evropská centrální banka může omezit svoji povinnost intervenovat, pokud se domnívá, že její intervence ohrožují její prvotní cíl, kterým je cenová stabilita. Dále zkušenosti s prvotním ERM prokázaly, že centrální banky během většiny spekulativním útoků často upouštějí od použití velkého množství svých rezerv, protože je během krátkého období musejí znovu doplnit. Namísto toho jednoznačně upřednostňují zvýšení krátkodobých úrokových měr. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že země mimo eurozónu, participující na ERM II, v tomto případě Dánsko, musí nést veškerá břemena spojená s obranou své měny víceméně samy. Dále ERM II na rozdíl od ERM ve skutečnosti zcela jasně vymezuje použití krátkodobé úrokové míry jako primární zbraně proti měnovým útokům. A navíc na rozdíl od starého ERM mohou centrální banky včetně ECB v souladu s dohodou o ERM II požadovat v případě spekulativního útoku přizpůsobení centrální parity mezi eurem a národní měnou. V kampani byla konečně opomíjena také následující skutečnost – pokud má ECB intervenovat na obranu koruny, musí Dánsko splňovat předběžnou podmínku stabilní hospodářské politiky, která prvotně a dlouhodobě splňuje nominální konvergenční kritéria a která se řídí doporučeními Rady ministrů k dánskému konvergenčnímu programu. Nejen z tohoto pohledu je tedy diskutabilní, zda účast v ERM II poskytuje Dánsku stejný stupeň bezpečí, kterého Dánsko požívalo ve starém ERM. Při bližším zkoumání podstaty dánských opt-out výjimek je zřejmé, že jsou výlučně spojeny s opatřeními týkajícími se eurozóny. Co se týká hospodářské a měnové unie, neexistují mimo dvou výjimek žádné rozdíly mezi povinnostmi zemí eurozóny a zemí mimo eurozónu. Dvě zmíněné výjimky zahrnují pravidla rozpočtové disciplíny, jmenovitě možnost Rady vydávat doporučení na úpravu 57

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie nadměrných deficitů veřejných financí a udělovat sankce v případě dlouhodobých nadměrných deficitů. Tato opatření jsou pouze posledním řešením po sérii různých přechodných protiopatření a Dánska se ve skutečnosti většina z nich netýká. V kampani k referendu o euru vzbudila nicméně opatření v podobě sankcí velký zájem. Méně pozornosti se dostalo přechodným opatřením, která jsou vůči Dánsku jakožto státu mimo EMU také aplikovatelná. Není vyloučeno, že Dánsko stojící mimo EMU je ekonomicky zranitelnější těmito přechodnými opatřeními v rámci doporučení vydaných vůči nadměrným deficitům, než by bylo, kdyby přijalo euro. Dánská rozpočtová politika společně s fixním měnovým kurzem musí zohledňovat dva typy finančních omezení, první plynoucí z trhu dluhopisů, druhý z měnových trhů. Země eurozóny nemusí dodržovat odpovídající disciplínu ve vztahu k měnovému trhu, protože už nemají vlastní národní měnu. Je prokázáno, že měnové trhy působí na mnohem přísnější fiskální disciplínu, protože jsou volatilnější a mění se mnohem rychleji než trhy dluhopisů. Dokud tedy Dánsko zůstane mimo EMU, bude se snažit vyvarovat se nadměrných deficitů veřejných financí, dokonce i v krátkém období, protože se vyvaruje velkých výkyvů v úrokové míře, které poškozují investice, domácí sektor a jednoznačně i hospodářský růst a zaměstnanost. Dánsko tedy dlouhodobě usiluje o vyrovnávání veřejných rozpočtů, aby se tak vyvarovalo politických či ekonomických protiopatření Rady při zavedení přechodných opatření, pokud by se objevilo nebezpečí možného nadměrného deficitu. Proto se dá pochybovat o tom, zda má Dánsko vně eurozóny větší manévrovací prostor v oblasti veřejných financí, než by mělo pokud by se k eurozóně připojilo. Zatímco proevropsky orientované dánské politické strany použily v kampani k referendu o euru argumenty ekonomického rázu hovořící o přínosech eura, euroskeptici vsadili tradičně na argumenty politické. Připojení Dánska k EMU přirovnávali k cestě směrem k politické unii, federálnímu státu, který pohltí základní rysy dánského národního charakteru a rozmetá dánský model státu blahobytu. Proti tomuto argumentovali sociální demokraté tvrzením, že euro naopak poskytne Dánsku ochranu proti útokům na měnu, a že tyto útoky jsou pro dánský stát blahobytu, zaměstnanost a ekonomický blahobyt ve skutečnosti mnohem větší hrozbou. Připojení k euru navíc poskytne Dánsku prostor podílet se na rozhodování nejen v ekonomické oblasti, ale v i celkovém procesu integrace, v němž Dánsko setrváváním mimo eurozónu ztratilo politický vliv. 58

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Nicméně již v březnu 2000 bylo zřejmé, že proevropské strany ztratily sympatie voličů a v období od dubna do srpna většina výzkumů veřejného mínění ukazovala na velmi vyrovnaný a nerozhodný souboj. Proevropsky zaměřený tábor nedokázal své argumenty dánské veřejnosti přesvědčivě prezentovat. Velmi netaktické navíc bylo zveřejnění dvouletého reportu Dánské ekonomické rady, v němž stálo, že ekonomické efekty přistoupení k euru budou pravděpodobně malé a nejisté. Proti těmto závěrům sice v bouřlivé debatě vystoupila většina dánských ekonomů, nicméně závěry této analýzy vyvolaly velkou publicitu v dánských médiích, a euroskeptici se jich během celé kampaně dovolávali s tím, že prokazují, že otázka přijetí eura je skutečně spíše tématem politickým. Většina voličů dala před argumenty o budoucích přínosech eura přednost stávající ekonomické situaci charakterizované výkonnou ekonomikou, stabilní měnou, nízkou úrokovou mírou, historicky nízkou mírou nezaměstnanosti a velkým rozpočtovým přebytkem a rozhodovala v duchu: „…když je naše měna stabilní, proč ji tedy svazovat s novou, nejistou a do značné míry imaginární měnou, která od svého zavedení v roce 1999 ve vztahu k dolaru pouze oslabovala?“

30

Mnozí voliči si tedy neuvědomili, že dánská koruna byla stejně

slabá jako euro z důvodu velmi úzké vazby mezi oběma měnami. Psychologicky mohl působit i evidentně slábnoucí zájem Britů o vstup do eurozóny i fakt, že Švédsko jako nečlen eurozóny příkladně prosperuje. Euroskeptici v této souvislosti nikdy nevynechali příležitost zdůraznit výkonnost dánské ekonomiky a slabé postavení eura vůči dolaru. Ve svých projevech přirovnávali euro k Titaniku a ujišťovali, že nemá zcela žádný smysl nastupovat na potápějící se loď. A když na začátku září 2000 euro opět zaznamenalo podstatný propad vůči americkému dolaru, výzkumy veřejného mínění začaly jednoznačně vykazovat jasnou převahu hlasů proti přijetí eura. Skutečnost, že proevropsky orientované strany v kampani zaujímaly spíše jakousi obrannou pozici obhájců eura, zatímco kampaň k referendu o euru se soustředila více na politická témata, také do jisté míry vysvětluje výsledek referenda. Vláda a proevropsky laděné spektrum byly často kritizovány v souvislosti se selháním a chybně provedenou kampaní. Na druhou stranu četné 30

SKJALM, Karsten. On the Outside – Denmark and the Euro. Kobenhavn: Dansk Uderigspolitik Institut, 2000. ISSN 1397-3002., str. 32

59

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie výzkumy veřejného mínění prokazují, že voliči do značné míry nepovažovali kampaň ani jednoho tábora za dostatečně důvěryhodnou. Za velmi vysoké volební účasti téměř 88% oprávněných voličů Dánsko 28.9.2000 rozhodlo počtem 53,20% záporných hlasů o nepřijetí eura. Rok 2000 byl tedy prozatím rozhodujícím pro vztah Dánska k euru. Většina zahraničních pozorovatelů po dlouhou dobu očekávala, že

Dánsko bude první zemí z

přihlížející skupiny mimo EMU, kde se uskuteční referendum o euru. Především díky své dlouholeté tradici politiky fixního kurzu a odhodlání striktně plnit nominální konvergenční kritéria se Dánsko ve velké míře chovalo jako již stávající člen eurozóny. Navíc výzkumy veřejného mínění od roku 1998 též nasvědčovaly tomu, že drtivá většina voličů je euru příznivě nakloněna. Na referendum bylo nahlíženo jako na klíčové pro celkové postavení Dánska v EU. Na jedné straně mohl výsledek referenda rozhodnout o tom, zda se Dánsko účastní jedné z nejvýznamnějších klíčových oblastí EU – společné měny. Na druhé straně mohlo negativní referendum s velkou pravděpodobností blokovat úspěšnost referend

v dalších oblastech, kde si Dánsko dle Edinburgského

kompromisu vymohlo výjimky. Dánské referendum o euru bylo s velkým zájmem sledováno v Británii a Švédsku, neboť se očekávalo, že do jisté míry ovlivní plánovaná referenda v těchto zemích.31 Výsledek referenda překvapil mimo jiné i tím, jak proevropský tábor ztratil své vedení v průzkumech veřejného mínění bezprostředně poté, kdy bylo referendum v březnu vyhlášeno. Během celé kampaně výzkumy ukazovaly více méně nerozhodný výsledek až do počátku září, kdy se projevil trend k jasnému „ne“. Z politického hlediska vyvolal tento negativní výsledek zmatek v dánské proevropsky orientované vládě. Bezprostřední efekty na ekonomiku byly neznatelné. Rozhodnutí dánských voličů mělo malý dopad na kurz dánské koruny jakož i na kurz eura. Šest let po uplynutí dánského referenda o euru se zdá být dánská veřejnost přijetí společné měny více nakloněna. Jednou z příčin je vidina snadnější mezinárodní mobility a zřejmě i pozitivní vývoj kurzu eura vůči americkému dolaru v posledních letech. Nicméně více než třetina dánských voličů je vůči euru stále velmi skeptická a opět by jej v případném referendu odmítla. Dánská vláda

31

Švédské referendum o přijetí eura v roce 2003 skončilo taktéž negativně.

60

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie však prozatím v otázce vypsání dalšího referenda o euru nevydala žádné konkrétní prohlášení.

3.4 Dánsko v kontextu EU Dánsko je členem EU již více než třicet let, proto se nabízí otázka, co toto členství Dánsku přineslo popřípadě vzalo. Na tomto místě je dobré připomenout dánskou motivaci pro vstup do EU, resp. tehdejších Evropských společenství. Dánsko, které bylo malou, ale zároveň vyspělou ekonomikou s velkou a životně nezbytnou obchodní tradicí, si uvědomovalo výhody, které by mu přinesla evropská

ekonomická

spolupráce

v rámci

některého

z formujících

se

ekonomických uskupení. S ohledem na tradici úzké spolupráce severských zemí se Dánsko angažovalo v přípravě projektu NORDEK (společně s Norskem, Švédskem a Finskem). Tento projekt se však nakonec neuskutečnil, důvodem byly velmi rozdílné představy jednotlivých států o jeho fungování a cílech. Od šedesátých let bylo Dánsko členem ESVO, organizace jejíž vznik iniciovala Velká Británie s cílem vytvoření zóny volného obchodu. Fungování této organizace bylo založeno na mezivládní spolupráci a během několika let její existence se ukázalo, že ve srovnání s ES zdaleka nedosahuje takových výsledků, jak se původně očekávalo. Dánsko, které již dříve zvažovalo možnost přistoupení k ES, se touto myšlenkou začalo znovu zaobírat. Pro připojení k ES hovořil i otevřený zájem Velké Británie (jejíž vstup byl v průběhu 60. let z francouzské strany několikrát vetován), a přihláška ke vstupu podaná Norskem, od které si Dánsko slibovalo prohloubení vzájemné skandinávské spolupráce na širší evropské bázi. Dánsko svůj vstup do velké míry podmiňovalo vstupem Velké Británie, která byla tradičně jedním z hlavním obchodních partnerů Dánska a jejíž jednání do velké míry vždy ovlivňovalo i dánské postoje navenek. Protože vstup Norska byl v národním referendu zamítnut, připojilo se Dánsko k ES pouze společně s Velkou Británií a Irskem. Vývoji dánské ekonomiky nepochybně prospěl projekt společného trhu. Došlo

k růstu

objemu

obchodu

mezi

Dánskem

a

ES,

zvýšení

konkurenceschopnosti dánských výrobků i růstu produktivity práce. Dánsko si v průběhu let členství v EU pomohlo i v oblasti zemědělské politiky, ačkoli počáteční léta členství tomu příliš nenasvědčovala. Společná zemědělská politika 61

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie byla v 70. letech důvodem rozsáhlých investic do této oblasti. Dánsko mělo při vstupu do ES poměrně velký podíl zemědělské výroby na HDP, který dosahoval téměř 20% a zaměstnával čtvrtinu dánské pracovní síly32. Díky dotacím z rozpočtu EU došlo k výraznému snížení počtu farem, růstu jejich specializace a růstu produktivity práce, takže dnes se dánské zemědělství podílí na vytvořeném HDP zhruba 3% a zaměstnává asi 4% pracovní síly.33 Přesto se dal vztah Dánska k ES/EU vždy charakterizovat jako poměrně laxní. Nedá se říci, že by Dánové byli z členství v EU nějak zvlášť nadšeni. Nicméně od vstupu Dánska do ES až po současnost se vztah dánské veřejnosti k EU vyvíjel spíše negativním směrem. Svědčí o tom i výsledky jednotlivých referend – viz. Tabulka č. 1 v příloze. Účast dánské veřejnosti v referendech je tradičně vysoká, nicméně počet kladných hlasů stále klesá. Jednou z možných příčin tohoto trendu je již zmíněná převážně ekonomická motivace dánského vstupu do ES. V souvislosti s tím, jak se evropská integrace vyvíjela a docházelo k přesunu dalších kompetencí a suverenity z členských států na EU, (např. zavedení jednotné evropské měny nebo přesun spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice ze třetího do prvního pilíře EU), začínalo se Dánsko od realizace těchto cílů více méně distancovat. Objevovaly se obavy z ohrožení dánské suverenity v oblastech, které jsou pro Dánsko zvlášť citlivé – dánský stát blahobytu, sociální a daňová politika, obava ze ztráty specifického rysů dánského národního charakteru, apod. Je také možné, že dánští občané trochu sdílejí i svým způsobem ostražité skandinávské postoje vůči střední a jižní Evropě. Otevřenou formou neochoty podílet se na některých cílech EU pak bylo odmítnutí Maastrichtské smlouvy v národním referendu a zformulování dánského postoje vůči EU v tzv. Národním kompromisu. Ten s sebou přinesl několik dánských výjimek z evropské spolupráce, které si Dánsko v nezměněné podobě zachovává dodnes. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že Dánsko vždy usilovalo o striktní plnění cílů EU, pokud nebyly v rozporu s jeho přesvědčením. Dánsko tedy ačkoli není členem eurozóny, splňuje všechna nominální konvergenční kritéria. Protože

32

Pramen: ANDERSEN, Torben, M. The Danish Ekonomy: An International Perspective. Copenhagen: DJOF, 2001. ISBN 87-57-40369-4. 33 Tamtéž

62

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie je Dánsko členem systému směnných kurzů ERM II34 a dánská koruna je pevně zafixována k euru, sdílí Dánsko kroky ECB, aniž by se ovšem mohlo podílet na rozhodování o těchto krocích. Dánsko tedy pouze plní povinnosti plynoucí z EMU, ale paradoxně nepožívá všech výhod, které členství v eurozóně přináší. Jak již bylo zmíněno, dánská ekonomika patří k nejúspěšnějším v EU. Přes nezpochybnitelné přínosy, které by přineslo Dánsku členství v eurozóně (mimo jiné možnost ovlivňovat politiku ECB, snížení transakčních nákladů souvisejících s převodem měny, eliminace negativních vlivů na mezinárodní obchod, které způsobuje vývoj kurzu dánské koruny a eura, apod.), nejsou tyto ekonomické přínosy zatím zřejmě pro Dánsko natolik veliké, aby se kvůli nim vzdalo suverenity v oblastech pro Dánsko příliš citlivých a zásadních. Dánsko, ačkoliv je velmi otevřenou a prosperující ekonomikou, se v posledních letech potýká s problémem poměrně malého objemu přímých zahraničních investic. Tento objem má navíc klesající tendenci. Dánsko přitom investorům

může

nabídnout

stabilní

ekonomické

a

politické

zázemí,

kvalifikovanou a ve srovnání s dalšími zeměmi EU i relativně levnou pracovní sílu a dobrou infrastrukturu. Vedle nízkého přílivu přímých zahraničních investic představuje další problém dánské ekonomiky skutečnost, že není dostatečně znalostní, a v tomto směru je tedy také do značné míry závislá na EU. Celkové investice do vědy a výzkumu tvoří dle European Innovative Scoreboard 2,76% dánského HDP, což je jen mírně nad průměrem EU. Z celkového podílu investic do vědy a výzkumu zajišťuje 0,71% stát, zatímco zbývajících 1,75% pochází ze zdrojů soukromých investorů. Dánsko si v tomto srovnání stojí hůře než jeho skandinávští sousedé Finsko a Švédsko a zaostává dokonce i za Francií, Nizozemím a Německem. Nedostatečně znalostní ekonomika může být tedy dalším argumentem, proč Dánsko členství v EU potřebuje. Evropská integrace, která se v posledních letech zaměřuje stále více i na cíle politické (Evropská ústava), není však pro Dánsko příliš atraktivní, protože neodpovídá jeho představám o žádoucím vývoji. Zde je namístě zmínit se opět i o jednom pro Dánsko z pohledu EU nepříliš lichotivém argumentu, proč Dánsko

34

Od roku 1999, kdy většina zemí EU vstoupila do eurozóny bylo Dánsko jediným členem tohoto systému. V současnosti se jej spolu s Dánskem účastní také Slovinsko, Pobaltské republiky, Malta, Kypr a Slovensko, tedy nově přistoupivší země, které usilují o přijetí eura.

63

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie tolik podporovalo prozatím poslední rozšíření EU. Dánsko si od tohoto rozšíření slibovalo zastavení, popř. alespoň zpomalení integračního procesu. Do jisté míry se tyto představy naplnily – viz krize kolem projektu Evropské ústavy a pozastavení ratifikačního procesu. Na druhou stranu touha velkého počtu nových členských států přijmout co nejdříve euro, vyjádřená jejich vstupem do ERM II naznačuje, že se Dánsko zřejmě v blízké době opět ocitne v určité izolaci, pokud si i nadále ponechá své výjimky. Jednání o těchto výjimkách zatím není v Dánsku na pořadu dne a jak uvedla dánská vláda, rozhodně nezačne dříve, než se vyjasní situace ohledně Evropské ústavy. Potřebuje tedy Dánsko Evropskou unii nebo by mu bez ní bylo lépe? Pro obě alternativy hovoří řada argumentů. Vzhledem k tomu, že je Dánsko relativně malý stát, přináší mu zázemí velké mezinárodní organizace nesporné výhody, s ohledem

na lepší

ekonomické podmínky i

lepší

vyjednávací

pozici

v mezinárodních vztazích. Zároveň se však z důvodu dánských výjimek zužují dánské možnosti rozhodovat o budoucím vývoji EU. Ve srovnání s dánskými severskými sousedy, Norskem a Švédskem, nemá Dánsko natolik silné ekonomické zázemí ani surovinové a finanční zdroje, aby se obešlo bez evropské ekonomické spolupráce, aniž by tím jeho ekonomika utrpěla. Dánsko tedy zřejmě potřebuje EU ekonomicky, ne však politicky. Dokud má možnost ponechat si své výjimky a přesto ekonomicky prosperovat a dokud není ze strany EU tlačeno vydat se směrem, který mu nevyhovuje, má pro něj stále členství v EU smysl a pozice pozorovatele a vyčkavatele je pro něj zřejmě stále výhodnější než vstup do eurozóny. Teprve budoucí vývoj evropské integrace ukáže, zda se tato pozice nestane spíše omezujícím břemenem a zda nepřinutí Dánsko jeho postavení v EU zásadně přehodnotit a změnit.

3.5 Shrnutí Také v posledních deseti letech můžeme zaznamenat výrazný posun v evropské integraci. Byla dokončena realizace projektu EMU a zavedena jednotná evropská měna euro. Přestože se nová měna v prvních letech po svém zavedení potýkala s určitými problémy, lze vývoj kurzu eura v posledních letech hodnotit jako velmi pozitivní. Evropská unie se v roce 2004 rozrostla o 10 zemí bývalého východního bloku, které prošly transformací z centrálně plánovaných ekonomik na tržně 64

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie orientované. Ačkoli dosáhly v souvislosti s přípravou na vstup do EU velkého ekonomického pokroku, ekonomický výkon většiny z nich měřen HDP na obyvatele zřídka dosahuje 60% ekonomického výkonu původní EU 15. Stírání tohoto značného rozdílu pozorovatelného také v životní úrovni obyvatel potrvá několik desítek let. V souvislosti s očekávaným rozšířením EU byly podniknuty nezbytné kroky k zajištění jejího efektivního fungování i po tomto rozšíření – přijetí dvou nových právních aktů – Smlouvy z Amsterdamu a Smlouvy z Nice. Velmi ambiciózní projekt Evropské ústavy, který měl představovat další významný krok vpřed v integračním procesu, prozatím setrvává na mrtvém bodě. Poté co voliči ve Francii a posléze i v Nizozemí v národním referendu Evropskou ústavu odmítli, byl ratifikační proces v některých dalších zemích pozastaven. Dodržení původně stanoveného termínu, kdy měla Evropská ústava vstoupit v platnost je tedy v současné době velmi nepravděpodobné. Pokud nemá dojít ke skutečné krizi evropské integrace, o níž se v souvislosti s přerušeným ratifikačním procesem Evropské ústavy hovoří, vyžaduje současná situace urychlené řešení. Co se týče vývoje evropské ekonomiky dosahovala tato ve 2. polovině devadesátých let silného ekonomického růstu. Po určitém poklesu růstu v závěru 90. let vyvolaném finanční krizí v Rusku a Asii, došlo k opětovnému i když mnohem skromnějšímu růstu HDP. Míra nezaměstnanosti ve 2. polovině 90. let na rozdíl od vývoje tempa růstu HDP neustále klesala. K mírnému zvýšení došlo po roce 2001. Ačkoli se současná míra nezaměstnanosti v EU pohybuje kolem 8%, situace v jednotlivých zemích je velmi rozdílná. Velmi uspokojivě se v posledním desetiletí vyvíjela také míra inflace, jejíž hodnota v EU ve svém maximu jen mírně překračovala dvouprocentní hranici. V rámci přípravy na vstup do 3. fáze EMU, docházelo od 2. poloviny 90. let k výraznému zlepšení ve veřejném zadlužení. Přesto se převážné většině zemí nepodařilo před zavedením eura dostat pod stanovenou hranici 60% HDP. V posledních letech mají opět některé členské státy problémy s dodržováním fiskální disciplíny a dostávají se tak do rozporu s maastrichtskými konvergenčními kritérii a Paktem stability a růstu. Zároveň tímto vnášejí do ekonomiky EU určité riziko nestability.

65

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Víceméně podobný hospodářskému růstu v EU byl i vývoj růstu HDP v Dánsku. Pozitivní růst HDP působil na výrazný pokles dánské nezaměstnanosti. Prudký pokles růstu HDP na počátku nového tisíciletí byl způsoben recesí ve světové ekonomice, která vyvolala silný pokles exportů. Díky vládní stimulaci soukromé spotřeby se v roce 2003 opět podařilo hospodářský růst oživit. V současnosti dosahuje růst dánského HDP velmi uspokojivých hodnot. V posledních deseti letech patří opět míra nezaměstnanosti v Dánsku k nejnižším v EU. V souvislosti se stárnutím populace bude Dánsko v budoucnu čelit velkému úbytku obyvatelstva v produktivním věku, proto v současné době podniká preventivní opatření na zvýšení zaměstnanosti. Díky hospodářské politice orientované na cenovou stabilitu se Dánsku daří udržovat nízkou míru inflace, jejíž vývoj v posledních letech nevykazuje žádné výrazné výkyvy. V oblasti snižování veřejného dluhu dosáhlo Dánsko v posledním desetiletí vynikajících výsledků, a v rámci EU patří i co se tohoto ukazatele týče k nejúspěšnějším zemím. Ke snižování veřejného zadlužení značnou měrou přispěly dlouholeté přebytky veřejných rozpočtů, díky nimž se Dánsku i přes trend stárnoucí populace daří udržet stávající úroveň veřejných služeb a státu blahobytu, aniž by bylo nuceno významně zvyšovat daně. Po přijetí upravené Maastrichtské smlouvy zaručující Dánsku 4 výjimky z účasti na některých pro Dánsko citlivých oblastech spolupráce, v Dánsku debata o euru utichla. V souvislosti s blížícím se referendem o přijetí Smlouvy z Amsterdamu bylo mnohem větší měrou popularizováno téma chystaného rozšíření EU na východ a tématu EMU se v médiích a probíhající kampani dostalo jen velmi omezeného prostoru. Jedním z důvodů byla nepochybná citlivost dánské veřejnosti na toto téma a obavy dánské vlády z neúspěchu referenda podobnému neúspěchu referenda o Maastrichtské smlouvě. O vstup do EMU usilovala většina politických představitelů včetně vládnoucí strany s premiérem Rasmussenem, který stanovil datum konání referenda na 28. září 2000. Referendu předcházela kampaň, ve které proevropsky založené strany sázely na ekonomické argumenty a výhody, které Dánsku členství v eurozóně přinese. Kampaň euroskeptiků byla naopak založena na politických argumentech, mimo jiné se odvolávala na hrozbu ztráty dánské suverenity v klíčových oblastech a zánik státu blahobytu. Kromě toho také díky několika chybným krokům proevropského tábora zpochybňovala platnost slibovaného 66

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie ekonomického prospěchu. Proevropskému táboru příliš nepomohl ani vývoj kurzu eura, které v prvních letech po svém zavedení ve vztahu k americkému dolaru neustále oslabovalo. Dánští voliči ovlivněni celou řadou faktorů tedy hlasovali převážnou většinou proti přijetí společné měny. V posledních letech nicméně průzkumy veřejného mínění ukazují na určitý obrat preferencí dánského obyvatelstva směrem k euru. Dánsko, jež je členem systému směnných kurzů ERM II a jehož hospodářská politika je silně provázána s politikou eurozóny, se de facto do velké míry chová jako by již bylo jejím členem, ovšem bez jakéhokoliv vlivu na rozhodování o její měnové politice. Vládnoucí strany tradičně usilují o přijetí společné měny, nicméně zatím setrvávají v určitém vyčkávání a pozorovatelské pozici. Více než třetina obyvatelstva je kromě toho vůči euru stále velmi skeptická a pokud by v nejbližší době mělo dojít k vypsání nového referenda, s největší pravděpodobností by hlasovala proti. Dánská vláda však momentálně o vyhlášení nového referenda prozatím neuvažuje, minimálně do doby než se vyjasní situace s Evropskou ústavou.

67


Závěr Jak vyplývá z vývoje dánského postavení v ES/EU, byla motivace Dánska pro vstup do ES/EU dána spíše ekonomickou nutností, než nadšením z projektu evropské integrace. Tento postoj do značné míry předznamenal i následný vývoj poněkud vlažného vztahu Dánska k ES/EU, který během desetiletí získal spíše mírně negativní charakter. V této souvislosti je dobré zmínit i roli, již sehrála vládní kampaň k referendu o vstupu Dánska do ES. Ze zakladatelských smluv bylo zřejmé, o jaké dlouhodobé cíle ES usiluje, vedle cílů ekonomických byly již tehdy jasně zřejmé i cíle politické. Ty však nebyly v kampani k referendu dostatečně zdůrazněny, což má důležitý dopad na současnou dánskou evropskou politiku. Vývoj dánského vztahu k ES/EU je také jistě pod vlivem dění v ostatních skandinávských zemích a Velké Británii. Nabízí se spíše spekulativní otázka, jak by například postoj dánské veřejnosti vůči EU ovlivnil případný vstup Norska do EU, či přijetí společné měny Švédskem a Velkou Británií. Na druhé straně navzdory úzkému vztahu Dánska k těmto zemím, je Dánské postavení v mezinárodních vztazích, potažmo evropské integraci od těchto zemí dost odlišné. Dánská ekonomika stabilně prosperuje, ale ve srovnání s Norskem či Švédskem nemá dostatek surovinových zdrojů, aby se snadno obešla bez velmi intenzivní evropské obchodní spolupráce. Dánsko se přece jen – i při své ekonomické stabilitě - potýká s nejrůznějšími problémy – s nedostatkem přímých zahraničních investic a nedostatečně znalostní ekonomikou. Pozice Dánska jakožto malého státu kromě toho do velké míry předurčuje potřebu ekonomického i politického zázemí velkého společenství, což usnadňuje vyjednávání s ostatními státy a napomáhá k získání lepšího postavení v mezinárodních politických a

ekonomických

vztazích. Stabilní ekonomické a politické zázemí EU jistě přispělo i k dosaženým výsledkům dánského hospodářství v období posledních tří dekád. Dánsku velmi prospěl projekt společného trhu, neboť jakožto malá a otevřená ekonomika s nedostatkem surovinových zdrojů, bylo vždy silně závislé na mezinárodním obchodě. Růst objemu dánského zahraničního obchodu, zejména růst exportů do EU, také výrazně podpořil růst dánského HDP. S výjimkou tří hlubších recesí (prvních dvou v 70. a další na počátku 90. let) vykazovalo Dánsko během svého

68

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie členství v ES/EU stabilní ekonomický růst. Počátkem 80. let se za pomoci přísné fiskální politiky úspěšně vypořádalo s inflací, která tehdy představovala závažný celoevropský problém. V následující dekádě se Dánsku podařilo zastavit nepřetržitý růst míry nezaměstnanosti, kterou se mu od této doby daří nadále snižovat a jejíž hodnoty patří k nejnižším v EU. Vynikajících výsledků dosáhlo Dánsko rovněž v oblasti veřejného dluhu, který se v současnosti pohybuje pod hranicí 40% HDP, a svojí hodnotou se řadí k nejlepším výsledkům v oblasti veřejného zadlužení v rámci EU. Díky štědrým dotacím z evropského rozpočtu do zemědělské politiky dosáhlo Dánsko velkého pokroku i v tomto hospodářském sektoru. Ačkoli převažují ekonomické důvody, proč je členství v EU pro Dánsko důležité a bezesporu i velmi přínosné, nejsou na druhou stranu ekonomické přínosy členství v eurozóně pro Dánsko tak atraktivní, aby bylo ochotno zapojit se do integrace plně, tj. vstoupit do eurozóny a vzdát se opt-out výjimek. Hranice ekonomické nutnosti Dánska podílet se na evropské integraci tedy zatím zřejmě končí u vstupu do eurozóny, i když tento postoj má možná více méně charakter politický. Citlivost dánské veřejnosti vůči tématu vzdání se národní měny, suverenity v oblasti zahraniční politiky, vnitřních věcí a justice, jakož i vlastní daňové a sociální politiky a v neposlední řadě pak obavy ze ztráty typických znaků dánského národního charakteru a státu blahobytu, způsobily, že se Dánsko rozhodlo vydat v Evropě tak trochu vlastní cestou, pokud je to alespoň trochu možné. Nejen dlouholeté členství Dánska v ES/EU, ale mnohem naléhavěji i současné Dánské postavení v evropské integraci, vybízejí k určitým snahám o zhodnocení resp. přehodnocení stávající situace. Dánsko se svou neúčastí v eurozóně bezpochyby ocitá v jisté izolaci, která mu zabraňuje využívat všech jejích ekonomických přínosů členství v eurozóně a těžit z pozice státu, který příkladně plní stanovená nominální konvergenční kritéria. K dánské izolaci rovněž přispívají specifika dánské národní kultury, která je nedílnou součástí kultury skandinávské, pro níž jsou charakteristické do jisté míry nedůvěřivé a ostražité postoje vůči ostatním národům kontinentální Evropy. Ani dánská tradice důvěry v národní instituce a naopak značná nedůvěra a pochyby o důvěryhodnosti institucí evropských (ECB), nepřispívají k pozitivnějšímu nahlížení na přijetí eura. 69

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie Pro obě možné alternativy budoucího vývoje vztahu Dánska a EU hovoří spousta pro i proti. Pokud vezmeme v úvahu všechny uvedené argumenty, nedá se říci, že by současná situace byla pro Dánsko natolik nevýhodná, aby se v blízké době dal očekávat nějaký výrazný obrat tohoto stavu. Teprve budoucí vývoj ukáže, zda se dočkáme nějaké zásadní změny dánského postavení v Evropské unii.

70


Seznam použité literatury a pramenů [1] ANDERSEN, Torben, M. The Danish Ekonomy: An International Perspective. Copenhagen: DJOF, 2001. ISBN 87-57-40369-4. [2] CIHELKOVÁ, Eva; JAKŠ, Jaroslav; a kol. Evropská integrace – Evropská unie. Praha: Oeconomika, 2004. ISBN 80-245-0854-0. [3] ČÁSTEK, Michal; HOŘEJŠOVÁ, Tereza. Dánsko a euro: kdy zvítězí ekonomické argumenty nad politickými? 20.12.2002. http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=613 [4] ČERNOCH, Pavel. Od neutrality k Maastrichtské smlouvě – Vývoj Dánského království od druhé světové války. 29.10.2002. http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=591 [5] Economic Surveys 1989-1990: Denmark. Paris: OECD, 1990. ISBN 92-6413383-6. [6] Economic Surveys 1990-1991: Denmark. Paris: OECD, 1991. ISBN 92-6413545-6. [7] Economic Surveys 1992-1993: Denmark. Paris: OECD, 1993. ISBN 92-6413881-5. [8] Economic Surveys 1996-1997: Denmark. Paris: OECD, 1997. ISBN 92-6415431-0. [9] FRIIS, Lykke. Denmark´s fifth EU-Referendum: In Denmark Nichts Neues? Kobenhavn: Dansk Uderingspolitik Institut, 1998. ISSN 1397-3002. [10] HOŘEJŠOVÁ, Tereza. Proč Dánsko v roce 1973 vstoupilo do ES? 29.7.2002. http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=582 [11] CHRISTENSEN, Tom, Nordin; HALD, Jens. Denmark´s External Debt 1960-99. Dankmarks Nationalbank, October 2000. [12] JANÍČEK, Ladislav; DRDLA, Miloš; RAIS, Karel. Evropská unie. Instituce, ekonomická, bezpečnostní a sociální politika. Praha, 2002. ISBN 80-7226-819-8. [13] PEDERSEN, Erik, Haller; WAGENER, Tom. Macroeconomics Costs and Benefits of Price Stability. Danmarks Nationalbank, 2000. [14] PEDERSEN, Steffen, Egelund. Obrací se Skandinávie zády ke svému státu blahobytu? 30.11.2002. http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=602 [15] SKJALM, Karsten. On the Outside – Denmark and the Euro. Kobenhavn, 2000. ISSN 1397-3002.

71

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie [16] ŠLOSARČÍK, Ivo. Být či nebýt…v Evropské unii. Dánsko, referendum a evropská integrace. 31.3.2000. http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=50 [17] The Danish Referendum on 28 September 2000 on Denmark´s Accession to the Single European Currency: The Views of Political Parties and Groups in their own Words. Copenhagen: Royal Danish Ministry of Foreign Affairs, 2000. ISBN 87-72-65950-5. [18] The Referendum in Denmark on 28 May 1998 on the Ratification of the Amsterdam Treaty: The Views of Political Parties and Groups in their own Words. Copenhagen: Royal Danish Ministry of Foreign Affairs, 1998.

Další prameny http://denmark.dk http://epp.eurostat.ec.europa.eu http://www.businessinfo.cz http://www.dst.dk http://www.ecb.eu http://www.eu.int http://eu-oplysningen.dk http://www.euroskop.cz http://evropska-unie.cz http://www.fm.dk http://www.integrace.cz http://www.nationalbanken.dk http://www.oecd.org http://www.oem.dk

72


Seznam příloh Příloha č. 1:

Seznam grafů

Příloha č. 2:

Seznam tabulek

Příloha č. 3:

Základní fakta o Dánsku

Příloha č. 4:

Vybrané ekonomické ukazatele v roce 2005 – srovnání pozice Dánska a ostatních zemí EU

73

Vývoj ekonomiky Dánska v kontextu Evropské unie

Recommend Documents