Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Vývoj úpravy zástavního práva a jeho realizace v českém právním řádu Tereza Dlouhá 2006
Čestné prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Vývoj úpravy zástavního práva a jeho realizace v českém právním řádu zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. V Brně dne 26.5.2006 _________________________ vlastnoruční podpis autora 1
Poděkování : Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Kateřině Ronovské, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování diplomové práce poskytovala.
2
ÚVOD Zástavní právo je jedním z nejvyužívanějších zajišťovacích instrumentů, a to
nejen v České republice, ale ve všech vyspělých demokratických zemích. Úprava
zástavního práva na území České, resp. Československé republiky prošla v průběhu dvacátého století značným vývojem, který odrážel především ekonomickou a
politickou situaci v zemi, přičemž tato současně měla vliv na potřebu více či méně dokonalé úpravy zástavního práva s ohledem na možnost, potřebu a četnost jeho
použití. Ze současného pohledu jsou nejzajímavější změny právní úpravy po listopadu 1989, ke kterým došlo v rámci rozsáhlého procesu přebudovávání celého
československého právního řádu spojeného s přechodem k pluralitní demokracii a
k tržnímu hospodářství. V důsledku těchto zásadních politických, ekonomických a
společenských změn byl občanský zákoník odpovídající potřebám administrativně direktivního systému nadále nepoužitelný.1 Vzhledem k poměrně krátké době, která
nás od tohoto přechodu dělí, se setkáváme s existencí zástavních práv zřízených
v době těsně porevoluční (tzn. na počátku devadesátých let dvacátého století) ještě dnes.
V posledních letech se v praxi velmi často můžeme setkat nejen s nutností
zřizování zástavního práva (např. typicky při poskytování hypoték v souvislosti
s koupí nemovitostí) ale také s nutností realizace zástavních práv vzniklých v průběhu devadesátých let, a to především k zajištění závazků z úvěrových smluv, vzniklých na počátku devadesátých let, tedy v době, kdy široká veřejnost neměla
prakticky žádné zkušenosti s podnikáním a tržním hospodářstvím obecně. Současně neměly ani banky prakticky žádné zkušenosti s poskytováním úvěrů a půjček a docházelo tak k poskytování úvěrů za velmi nevyvážených podmínek, a to jak k
požadování nadměrného zajištění (kdy hodnota zajištění mnohokrát převyšovala
hodnotu pohledávky), tak k poskytování půjček při zajištění zcela nedostatečném. Rovněž lze pozorovat jistou počáteční neobratnost a nezkušenost se zřizováním zástavních práv, a to nejen u jednotlivců, ale i u institucí. Úprava zástavního práva pak byla měněna s ohledem na nově nabyté zkušenosti a teprve praxí zjištěné Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811 – 1950 – 1964, 1. vydání, Brno : Nakladatelství Doplněk, 1993, s. 34 – 35
1
3
nedostatky. Následkem těchto změn se denně setkáváme s růzností postupů při
vzniku zástavních práv, odrážející se následně i v jejich různé realizaci. Tyto změny jsou však jen logickým vyústěním přechodu od totality k demokracii, kdy teprve na základě nově příchozích zkušeností docházelo k potřebným změnám v právní úpravě.
Výše popsané skutečnosti byly inspirací k vypracování této diplomové
práce, neboť je zcela zřejmé, že v devadesátých letech dvacátého století bylo třeba upravit soukromé právo s ohledem na demokratické státní zřízení a tato úprava byla inspirována nejen zahraniční úpravou, ale především dřívější úpravou českou.
Cílem této práce je nejen popsat jednotlivé občanskoprávní úpravy
zástavního práva od vzniku Československé republiky v roce 1918, ale především tyto úpravy srovnat z hlediska jednotlivých aspektů zástavního práva.
Pro dosažení popsaného cíle byla použita obecná metoda deskripce a dále
také metoda komparace, konkr. komparace historické, mikrokomparace a
komparace multilaterální, kdy je srovnáváno několik právních úprav s právní úpravou současnou. 2
Hypotézou, kterou bych touto prací chtěla podpořit, resp. vyvrátit, je, že
současná právní úprava zástavního práva reflektuje na zkušenosti minulých let, upravuje zástavní právo relativně komplexně a úplně v porovnání s dřívějšími úpravami, čímž se
vyrovnala s již zmíněnými
nedostatky úprav těsně
porevolučních, a na případné současné nedostatky v právní úpravě zástavního práva reaguje navrhované znění nového občanského zákoníku, přičemž současná právní
úprava je inspirována především Obecným zákoníkem občanským, platným na našem území v období první republiky.
Diplomová práce je pro přehlednost rozdělena do tří základních částí. První
z nich je Úvod do problematiky a je věnována výkladu pojmu zástavního práva,
jeho nejzákladnějších funkcí a vlastností zástavního práva jako zajišťovacího instrumentu.
V druhé části se nachází popis jednotlivých úprav zástavního práva, platných
na území České, resp. Československé republiky, a to od vzniku republiky v roce
1918 do současnosti, tedy obsažených v Obecném zákoníku občanském, vydaným Knapp, V. Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy), 1. vydání, Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 1996, s.23 - 29
2
4
pod č. 946/1811 Sb., Zákonu č. 141/1950 Sb. – tzv. středním občanském zákoníku, Zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník před novelou č. 509/1991 Sb., Zákonu č.
109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 103/1990 Sb., Zákonu č.
40/1964 Sb., občanský zákoník od novely občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. do novely č. 264/1992 Sb., Zákonu č. 40/1964, občanský zákoník od novely č.
264/1992 Sb. do novely č. 367/2000 Sb., Zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník po novele 367/2000 Sb., a také v navrhovaném znění úpravy zástavního práva
v rámci nového občanského zákoníku, který je v současné době velmi diskutovaným.
Poslední, tedy třetí část je věnována komparaci jednotlivých právních úprav
se současnou úpravou, kdy jako comparatum je použita současná právní úprava a
jako comparandum jsou použity právní úpravy platné na území české republiky od
jejího vzniku do současnosti a dále navrhované znění právní úpravy zástavního práva v rámci nového občanského zákoníku. Každá z podkapitol věnovaná
srovnání právních úprav z hlediska úpravy jednotlivých aspektů zástavního práva je doplněna přehledovou tabulkou.
5
I. ÚVOD DO INSTITUTU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA 1. Pojem a stručný vývoj zástavního práva Zástavní právo se řadí do skupiny práv k věcem cizím. Ze skutečnosti, že se
jedná o právo věcné pak vyplývá i to, že v zásadě působí erga omnes 3, a působí
absolutně vůči kterémukoli vlastníku zastavené věci bez ohledu na skutečnost, zda zástavní právo zřídil.4 Současně však není vlastník zástavy omezen v dispozici s ní
(pokud nedošlo ke vzniku zástavního práva jejím fyzickým předáním).5 Zástavní
právo se řadí mezi zajišťovací instituty a slouží tedy
k zajištění závazku,
vyplývajícího ze závazkového právního vztahu. Pro případ, že takový závazek
nebude řádně a včas splněn, lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
Ve srovnání s ostatními zajišťovacími instituty se zástavní právo vyznačuje vyšším stupněm právní jistoty, spočívajícím v tom, že hodnota zástavy (a tedy možnost
uspokojení pohledávky věřitele touto zajištěné) je relativně stálá, což nelze s jistotou předvídat při použití jiných zajišťovacích prostředků (např. ručení). Další podstatnou výhodou zástavního práva je tzv. princip priority, který spočívá v tom,
že zástavní věřitel má přednostní postavení při případném zpeněžování zastavené věci před ostatními věřiteli.6
Počátek vývoje zástavního práva lze zaznamenat již v právu římském.
Původní právo římské neznalo zástavní právo v rozvinuté podobě, ale vytvořilo
institut fiducie neboli fiduciárního převodu věci. Fiducia zanikla v době Justiciánově a počátky zástavního práva pak pocházejí z období republiky. V zásadě se vyvinuly dvě formy zástavního práva, a to pignus (při ní dochází
k předání zastavené věci do držby věřitele) a hypotheca (nedochází k předání zastavené věci do držby věřitele).7
Výjimkou z tohoto pravidla byla úprava zástavního práva v zákoně č. 109/1964, hospodářský zákoník. Blíže viz. dále 4 Výjimkou z tohoto obecného pravidla je pak zastavení věci cizí bez souhlasu jejího vlastníka. Tuto problematiku upravovaly jednotlivé právní úpravy odlišně. Blíže viz. Popisná část 5 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2.10.1997, sp. zn. III. ÚS 90/97 6 Knappová J., Švestka J. a kol. Občanské právo hmotné. Praha : ASPI, 2002 7 Fiala J., Hurdík J., Sedláková A. Zástavní právo a věcná břemena. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993
3
6
Ve středověkém českém právu lze vysledovat dělení zástavních práv podle
právního důvodu jejich vzniku, a to na smluvní, soudní a v některých případech byl důvodem již vznik pohledávky, se kterým zákon spojoval vznik zástavního práva (tedy zákonné). Jako příklad zde můžeme jmenovat vzdání či sázkový proces a zvod.8,9
2. Subjekty zástavního práva a) Zástavní věřitel je subjektem, kterému svědčí právo k zástavě
b) Zástavním dlužníkem je subjekt, který uzavřel se zástavním věřitelem
smlouvu o zřízení zástavního práva. Tímto může být buď vlastník, majitel nebo věřitel zástavy nebo ten, kdo je takovou osobou ke zřízení zástavního
práva oprávněn. Výjimkou je dle ust. § 161 osoba nesplňující ani jednu z předepsaných náležitostí, tedy osoba neoprávněná.
c) Obligačním dlužníkem je subjekt povinný ze zajištěného závazku. Tento může být totožný se zástavním dlužníkem.
d) Zástavcem je subjekt, který zřídil zástavní právo. Ve většině případů bude tedy totožný se zástavním dlužníkem. Případem, kdy totožnost zástavce a
zástavního dlužníka není dána je pak např. situace předvídaná ust. § 161, kdy zástavní právo zřídí osoba odlišná od vlastníka zastavené věci a k takovému úkonu nijak neoprávněná.
3. Subsidiarita a akcesorita zástavního práva Ve vztahu k pohledávce zajištěné zástavním právem je zástavní právo
v subsidiárním postavení. To znamená, že jej lze uplatnit k uspokojení zajištěné pohledávky pouze tehdy, kdy tato nebyla obligačním dlužníkem řádně a včas
splněna. V případě zániku zajišťované pohledávky pak zaniká i zástavní právo, a to bez dalšího. Dalším projevem subsidiarity je to, že k realizaci zástavního práva
může zástavní věřitel přistoupit až poté, co se pohledávka stala splatnou. blíže viz. Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství EUROLEX, 2004 9 blíže viz. Kadlecová M., Schelle K., Vlček E. Několik kapitol z právních dějin. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1994
8
7
Problémem může pak být zřízení zástavního práva k zajištění budoucích pohledávek, neboť v případě, že dojde ke zpeněžení zastavené věci pro uspokojení
jiné pohledávky, popř. zpeněžení v konkursním řízení, dříve, než budoucí pohledávka vznikne, nebo než se stane splatnou, zástavní právo zaniká, aniž by jeho uhrazovací funkce mohla být využita. Zástavní
právo
nemůže
být
samostatným
závazkem.
Je
spjato
s pohledávkou, jež zajišťuje. Akcesorita se pak projevuje i v případě postoupení, popř. přechodu zajištěné pohledávky na nového věřitele, kdy společně s pohledávkou přechází na nového věřitele i zástavní právo v nezměněném rozsahu.10
4. Funkce zástavního práva Zástavní právo má dvě základní funkce, a to funkci zajišťovací a funkci
uhrazovací. Zajišťovací funkce má představovat trvalou hrozbu, spočívající ve
ztrátě zástavy (resp. zastavené věci), pokud není pohledávka řádně a včas splněna obligačním dlužníkem, a to včetně příslušenství. Zástavní právo tak má tedy po celou dobu trvání závazku motivovat dlužníka k řádnému placení pod hrozbou
majetkové újmy.11 Toto platí beze sporu v situaci, kdy zástavní dlužník je současně dlužníkem obligačním. V případě, že zástavní a obligační dlužník jsou osobami
odlišnými, pak zajišťovací funkce v zásadě ustupuje do pozadí.12 Významná úloha
zajišťovací funkce zástavního práva spočívá i v tom, že zástavní dlužník je fakticky
omezen ve svém právu nakládat se zástavou, neboť toto nakládání je ztíženo v důsledku vyznačení zástavního práva (tedy právní vady) způsobem zjevným, popř. tím, že zástava je v držbě zástavního věřitele.
V uhrazovací funkci zástavního práva v podstatě spočívá hlavní smysl
zajištění pohledávky zástavním právem, neboť zakládá právo zástavního věřitele uspokojit pohledávku zajištěnou zástavním právem z výtěžku zpeněžení předmětu
Giese E. a kol. Zajištění závazků v České republice. 2. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003, s. 37 - 40 11 Zoufalý, V., Voršilka, J. Některé aktuální otázky zajištění závazků formou zástavního práva. Právo a podnikání, 1993, č. 7, s. 6 12 Jehlička O. a kol. Občanský zákoník Komentář. 9. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s.522
10
8
zástavy.13 S uhrazovací funkcí tedy úzce souvisí způsob realizace zástavního práva
a je tedy mimo jakoukoli pochybnost, že čím snáze a rychleji bude možné zástavní právo realizovat, tím lépe bude naplněna uhrazovací funkce zástavního práva. 5. Současná úprava zástavního práva – nejvýznamnější právní normy : V současné době upravuje zástavní právo mnoho právních předpisů.
Základním právním předpisem, který působí jako generální předpis ve vztahu
k většině ostatních je zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jako jediný právní předpis rovněž upravuje zástavní právo komplexně a
obecně. Tomuto jsou věnovány následující části práce. Dále jsou na tomto místě
vymezeny právní předpisy upravující specifická zástavní práva, popř. určité části ve vývoji a realizaci zástavního práva se stručným popisem úpravy. 1.
Zákon č. 513/2000 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve
svém ust. § 117a upravuje zástavu obchodního podílu, dále ust. § 69a, 69b a 69d upravují osud zástavního práva k obchodnímu podílu a k akciím
společnosti v případě její fúze, při převodu jmění na společníka či při změně
právní formy společnosti. Dále tento právní předpis vymezuje některé 2.
případy, kdy dochází ke vzniku zástavního práva ze zákona.14
Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů upravuje zástavní právo k cenným papírům, přičemž tato úprava obsahuje
některé odlišnosti od obecné úpravy v Občanském zákoníku. I tento právní předpis dále vymezuje některé případy, kdy vzniká zástavní právo přímo ze 3.
zákona.15
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů upravuje v ust. § 248 zástavní právo ve prospěch zaměstnavatele k zajištění jeho práva na náhradu škody způsobené úmyslně zaměstnancem.
Giese E. a kol. Zajištění závazků v České republice. 2. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003, s.41 14 Konkr. ust. § 535, § 608, § 628, § 707 15 Konkr. ust. § 34 odst. 10, § 37 odst. 3, § 56 odst. 8
13
9
4.
5.
6.
7.
8.
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
upravuje v ust. § 72 zástavní právo zajišťující daňovou pohledávku státního rozpočtu a její příslušenství vůči daňovému dlužníku.
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů obsahuje zvláštní úpravu vzniku zástavního práva k věcem, popř. pohledávkám dlužníka nebo ručitele zajišťujícího celní pohledávky.16
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů obsahuje především způsoby realizace zástavního práva prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí prodejem zástavy v ust. § 321 až 338.
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů
nabyl účinnosti dne 1.5.2000 a upravuje zejm. mimosoudní způsoby realizace zástavního práva.
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů upravuje osud zástavních práv váznoucích na věcech či jiných majetkových
hodnotách zahrnutých do konkursní podstaty úpadce. Základní odlišnost spočívá ve způsobu uspokojení zástavního věřitele; z výtěžku zpeněžení
zástavy je zástavní věřitel (pokud svůj nárok řádně uplatní a tento je v rámci přezkumného řízení zjištěn) uspokojen do výše 70% z výtěžku po odečtení
nákladů spojených se zpeněžením. Dále tento předpis upravuje zánik 9.
zástavního práva ze zákona, a to v ust. § 14 odst. 1 písm. f).17
Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a
doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů upravuje zástavní
právo k bytovým jednotkám včetně spoluvlastnických podílů na společných prostorách k zajištění závazků z úvěru poskytnutého na náklady spojené se
správou domu (ust. § 9 odst. 2). Dále ust. § 13 odst. 2 upravuje vznik zástavního práva k bytové jednotce povinných osob na základě pravomocného
rozhodnutí soudu k zajištění pohledávek oprávněných osob vzniklých z neplnění povinnosti odstranit závady a poškození na jiných jednotkách nebo společných prostorách. Ust. § 15 odst. 3 upravuje vznik zástavního práva
k bytové jednotce povinných osob na základě pravomocně přisouzených 16 17
Konkr. ust. § 305 odst. 2, § 313 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. g) Zástavních práv se dotýkají především ust. § 14 odst. 1 písm. f),g), § 28, § 20 odst. 4, § 27 odst. 5
10
pohledávek vlastníků jednotek na příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku. Konečně ust. § 26 odst. 4 upravuje vznik zástavního práva
ze zákona k nemovitosti družstva, v souvislosti s níž byl družstvu poskytnut bankovní úvěr.
10. Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů upravuje v ust. § 21 zástavní právo k ochranným známkám.
11. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů upravuje zástavní právo k letadlům, a to v ust. § 5a odst. 5, § 5b odst. 2
12. Zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů upravuje v ust. § 23 vznik zástavního práva k námořnímu plavidlu.
13. Zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů upravuje postup při zřízení, zániku i účinků zástavních práv k nemovitostem.
14. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů rovněž upravuje některé aspekty zástavního práva k nemovitostem.
15. Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů upravuje v ust. § 35b rejstřík zástav vedený Notářskou komorou. Ve vztahu k zástavním právům je významná i právní úprava obsažená v ust. § 62 až 71c, týkající se notářských zápisů.18
18
Giese, E. Zajištění závazků v ČR. 2 vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003, s. 12 – 26
11
II. POPISNÁ ČÁST 1. OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (946/1811 SB.) Obecný zákoník občanský, vydaný pod č. 946/1811 Sb. (dále v textu jen
ABGB) patřil ve své době ke třem stěžejním evropským civilním zákoníkům, vedle
francouzského a německého.19 Byl vypracovaný dvorskou komisí pro věci
zákonodárné a předložen k posouzení komisím v různých provinciích, které k tomu
byly speciálně zřízeny, přičemž se současně k jeho znění vyjadřovala odborná
veřejnost. Tento právní předpis nabyl účinnosti dnem 1.1.1812 a zrušil dosud platné obecné právo, prvý díl občanského zákoníku vyhlášeného dne 1.11.1786, občanský zákoník vydaný pro Halič se všemi zákony a zvyklostmi vztahujícími se k předmětu
tohoto
obecného
občanského
práva.20
Do
právního
řádu
Československé republiky byl všeobecný zákoník občanský převzat tzv. recepční normou, t.j. zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. Zrušen byl jako celek až zákonem č.
65/1965 Sb. Další text se omezuje na rozbor znění Obecného zákoníku občanského platného ke dni 1.1.1925.
1.1 Definice zástavního práva V ustanovení § 447 ABGB, které uvozuje Hlavu VI. ABGB upravující
zástavní právo je obsažena legální definice zástavního práva. Velmi podstatná skutečnost, která z předmětné definice vyplývá je, že ABGB chápe zástavní právo
jako právo věcné, jež je věřiteli propůjčeno, aby dosáhl uspokojení ze zastavené věci, nebude – li závazek v určený čas splněn. Z takto formulované definice
zástavního práva dále zcela jednoznačně vyplývají další základní vlastnosti zástavního práva, a to jeho subsidiarita a akcesorita. Subsidiarita spočívá v tom, že
možnost uspokojení věřitele ze zastavené věci nastupuje teprve ve chvíli, kdy
hlavní závazek není v určený čas splněn. Akcesorita zástavního práva k hlavnímu závazku pak znamená, že zástavní právo nemůže existovat samostatně bez závazku, blíže viz. Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia s.r.o., 2004 20 blíže viz. Holub, M. a kol. Občanský zákoník Komentář. Praha : Linde Praha, a.s., 2002, s.7 – 11
19
12
jež zajišťuje a je s ním tedy existenčně spjato. Současně z definice vyplývají i základní funkce zástavního práva, a to funkce zajišťovací a funkce uhrazovací. Věc, která závazek zajišťuje, resp. na níž zástavní právo vázne se nazývá zástavou.
Zástavní právo se vztahuje i na přírůstky, příslušenství zástavy a také na plody, nejsou – li dosud oddělené. 1.2 Předmět zástavy ABGB jako předmět zástavy připouští dle ustanovení § 448 ABGB
jakoukoli věc, která je v obchodě, přičemž předmětem zástavy může být i věc, jejíž oběživost je fakticky omezena (např. vinkulovaná vkladní knížka). 21 Dále pak
právní úprava výslovně rozlišuje zástavní právo k věcem movitým (zástava ruční) a zástavní právo k věcem nemovitým (hypotéka, tedy zástava pozemková). Podle ust.
§ 298 ABGB jsou mezi věci movité zahrnuta i práva a pohledávky a vzhledem k tomu, že není jejich zastavení výslovně vyloučeno, lze usoudit, že i práva a pohledávky mohou být předmětem zástavy. 1.3 Vznik zástavního práva 1.3.1. Právní důvody zástavního práva Zástavní právo může vzniknout ze zákona, na základě soudcovského výroku,
smlouvou nebo na základě poslední vůle. Tyto čtyři taxativně vymezené způsoby jsou právními důvody ke vzniku zástavního práva. K nabytí zástavního práva je
dále nutné splnit další zákonem stanovené podmínky. Ke zřízení zástavního práva se tedy vyžaduje jednak právního důvodu a jednak způsobu nabývacího. Při splnění
pouze jedné z podmínek, a to existence právního důvodu, zástavní věřitel zástavní právo nenabývá22. Sám právní důvod zakládá osobní právo k věci nikoli však právo věcné23.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.11.1925, sp. zn. Rv II 675/25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.1923, sp. zn. R I 805/23 23 Ust. § 451 ABGB
21
22
13
a) Zákonné zástavní právo může být propůjčeno pouze na základě ustanovení
samotného AGBG a dále v konkursním řízení24. Je – li tedy naplněno některé ustanovení AGBG, které je právním důvodem pro vznik zástavního
práva, musí dále budoucí zástavní věřitel přistoupit k některému úkonu, na který je vázáno samotné nabytí zástavního práva.
b) Zástavní právo, jehož právním důvodem je soudcovský výrok, vzniká opět
po právní moci takového soudního výroku některým ze způsobů nabytí zástavního práva.
c) Smluvní zástavní právo bylo i v době účinnosti AGBG pravděpodobně nejčastější formou. Zástavní právo může být zřízeno pouze smlouvou, jako
shodným projevem vůle obou smluvních stran (zástavce a zástavního věřitele). Není možné zřídit zástavní právo na základě jednostranného
prohlášení zástavce, byť by mělo formu notářského zápisu. Za projev vůle nelze považovat pouhé přijetí takového prohlášení.25
d) Zástavní právo, jehož právním důvodem je poslední vůle vlastníka 1.3.2. Způsoby nabytí zástavního práva ABGB obsahuje čtyři způsoby nabytí zástavního práva, a to
hmotným odevzdáním – toto se vztahuje prakticky pouze na zástavy ruční, jak
již samotná povaha hmotného odevzdání napovídá. Tento způsob vzniku
zástavního práva k movitým věcem byl nejčastější a nejobvyklejší.26 K věcem, jejichž hmotné odevzdání je možné, lze nabýt zástavního práva pouze tímto způsobem (nelze jej tedy z vůle subjektů právního vztahu nahradit např. tzv.
symbolickým odevzdáním).27 Existují i určité případy, kdy nelze vyloučit
fyzickou možnost odevzdání věci, avšak nebude nutné zastavit věc odevzdáním,
nýbrž bude postačovat tzv. symbolické odevzdání, a to za předpokladu, že odevzdání věci se pro jeho obtížnost pokládá za nemožné.28
Zákon č. 113/1895 Ř. z. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.1923, sp. zn. R I 805/23 26 Grulich, T. Vybrané druhy movitých věcí a zástavní právo. Právní rádce, 1998, č. 7, s. 5 27 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.1925, sp. zn. Rv I 1923/24 28 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.6.1925, sp. zn. Rv I 696/25
24 25
14
vkladem nebo soudním uložením listin – tento způsob se týká zástav nemovitých, kdy věřitel musí dát svoji pohledávku vložit způsobem
předepsaným pro nabývání vlastnictví k nemovitým statkům29. Zde tedy také
platila zásada materiální publicity, která platí rovněž dle současné právní úpravy
vzniku zástavního práva k nemovitostem. ABGB řeší i otázku nabytí zástavního práva k nemovitostem, které nejsou zapsány v knihách nebo ke stavbám.
K těmto věřitel nabývá zástavní právo soudním uložením ověřené listiny o
zřízení zástavy. Taková listina musí mít stanovené náležitosti, a to přesné
označení předmětu zástavy a pohledávky s číselně určenou peněžitou částkou a při jejím zúročení i výši úroků a dále výslovný souhlas zástavce k soudnímu uložení.
symbolickým odevzdáním – tímto způsobem nabývá věřitel zástavního práva k movitým věcem, které nepřipouštějí hmotného odevzdání. V takovém případě
musí být použito takových znamení, ze kterých se každý může o zastavení
dozvědět. To znamenalo, že označení zastavené věci musí být zjevné, jasné, zřetelné a srozumitelné, a to každému, tedy i subjektům, které neměly povědomí o právním stavu movité věci (např. protokol o zřízení zástavního
práva, byť je v něm uvedeno, že zástavní právo se zřizuje a zástavní věřitelé zástavu na místě samém shlédli a i ruku na něj symbolicky vložili, není dostačujícím pro vznik zástavního práva symbolickým odevzdáním, neboť jako
znamení není pro každého snadno poznatelné30). V případě, že znamení
z jakéhokoli důvodu zmizí, pak zástavní právo nelze uplatňovat vůči třetím
osobám, které o něm nevěděly.31 ABGB upravuje i sankci za opomenutí
provedení takového znamení, kterou je ručení za škodlivé následky, které tímto opomenutím vznikly.
Záznamem – jedná se o podmínečné nabytí zástavního práva pro případ, že
pohledávka nemůže být zapsána do veřejných knih pro nedostatek zákonné
formálnosti v listině. Po opravě formálních nedostatků listiny se stane zástavní
právo nepodmíněným, a to s účinností od okamžiku, kdy byla podána žádost o záznam.
Zákon č. 95/1871 Ř. z. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.12.1925, sp. zn. Rv I 1429/25 31 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.11.1923, sp. zn. Rv II 380/23
29 30
15
1.4 Zánik zástavního práva Podle úpravy obsažené v ABGB lze v zásadě rozdělit zánik zástavního práva
do dvou kategorií. Do jedné patří zánik zástavního práva spojený se zánikem
zajištěné pohledávky, který je odrazem akcesorické povahy zástavního práva, tedy skutečnosti, že zástavní právo jako zajišťovací instrument je existenčně vázán na existenci zajišťovaného závazku. Druhou kategorii pak tvoří možnosti zániku zástavního práva za trvání dlužné pohledávky. práva
V rámci první kategorie upravuje ABGB výslovně pouze zánik zástavního splněním,
resp.
splacením
dluhu.
Pro
zánik
zástavního
práva
k nemovitostem, tedy hypotéky však bylo nutné kromě splacení dluhu ještě vymazat zástavu z veřejných knih. Při zániku dluhu splacením musí být dlužníkovi
vrácena movitá zástava. V případě vzniku zástavního práva k movité věci jejím označením lze toto znamení ze zástavy odstranit.
Do druhé kategorie pak patří situace, kdy dochází pouze k zániku zástavního
práva, avšak zajištěná pohledávka nadále trvá. K takové situaci dochází v následujících případech :
a) dojde ke zničení zastavené věci; s ohledem na skutečnost, že zástavní právo je právem věcným, je zcela zřetelné, že při zničení zástavy nemůže nadále jakékoli věcné právo s ní spojené existovat.
b) věřitel se vzdá výhradního práva k zastavené věci nebo vrátí bez výhrady
dlužníkovi zastavenou věc. Věřitel je tedy oprávněn dobrovolně se
zástavního práva vzdát, a to jednostranně. V tomto případě se tedy nemusí jednat o dvoustranný právní úkon.
c) Současně by bylo možné do druhé kategorie zahrnout i zánik zástavního práva uplynutím času, na který bylo zřízeno. I za této podmínky zanikne zástavní právo při trvání zajištěného závazku.
16
1.5 Změna zástavního práva Právní úprava ABGB dále zná možnost převedení zástavy na další
pohledávku. Dochází tak ke změně zajištěného závazku. Výslovně je stanoveno, že dokud nedojde k výmazu dluhu z veřejných knih, může vlastník statku podle
kvitance nebo jiné listiny, prokazující zánik zástavního dluhu, převésti zástavní právo na novou pohledávku, která nepřevyšuje částku zástavní pohledávky zapsané.32 Pokud tedy nedal vlastník nemovitosti vymazat zástavní právo pro
zaniklou pohledávku, pak trvá zástavní právo nadále a vlastník je může upotřebit pro jiný úvěr, pokud nebylo zástavní právo časově omezené. Odlišné účelové vymezení zajištěné pohledávky však není na překážku převedení zástavy. 33
Dále se ABGB vypořádal i se změnou vlastníka zástavy. V případě, že
vlastník zastavenou věc v době zastavení převede na jinou osobu, zástavní právo,
jak ostatně vyplývá z jeho věcné povahy, nezaniká a věřitel má za takové situace
právo domáhat se uspokojení ze zastavené věci, ale pouze subsidiárně, kdy je výslovně stanoveno, že nejdřív musí věřitel uplatnit své osobní právo proti dlužníkovi a teprve následně své věcné právo k zastavené věci.
ABGB výslovně neupravuje situaci, kdy dojde k postoupení pohledávky,
čímž dojde ke změně v osobě věřitele. Vzhledem ke skutečnosti, že jak již bylo zmíněno, je pohledávka považována za movitou věc, platí pro její postoupení
ustanovení upravující nabytí vlastnického práva k věcem movitým. Ust. § 442
ABGB pak stanoví, že kdo nabude vlastnictví k věci, získává tím i práva s věcí spojená, z čehož vyplývá, že může dojít ke změně zástavního věřitele v případě, kdy je zajištěná pohledávka postoupena dalšímu subjektu.
Ke změně zástavy pak může dojít v případě, že se ukáže, že hodnota zástavy
nedostačuje k úhradě dluhu, a to buď vinou zástavce nebo pro skrytou vadu věci.
V takovém případě má věřitel právo žádat jinou přiměřenou zástavu. Nedojde tak
vlastně ke skutečné změně konkrétního zástavního práva, neboť předmět zástavy není totožný a ani subjekty tohoto právního vztahu nemusí být stejné, ale vzniká
tak nové zástavní právo k jiné věci, avšak k zajištění totožné pohledávky. Současně
však není možné, aby zástavní dlužník jednostranně změnil předmět zástavy, resp. 32 33
Ust. § 469 ABGB Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1925, sp. zn. Rv I 1137/24
17
nutil zástavního věřitele přijmout jako zajištění jinou zástavu výměnou za tu, k níž bylo zřízeno zástavní právo.34
1.6 Realizace zástavního práva Zákon stanoví, že pokud nedojde k včasnému uspokojení pohledávky
zajištěné zástavním právem, může se věřitel domáhat u exekučního soudu dražby
zástavy, a to návrhem na povolení nucené dražby, resp. prodeje
v případě
vykonatelné pohledávky. V takovém případě tedy dochází k realizaci uhrazovací
funkce zástavního práva. Před vydražením pak má dlužník právo uhradit pohledávku, pro kterou má být zástava vydražena. Tímto způsobem je tedy chráněn
vlastník zástavy před ztrátou vlastnického práva a má možnost volby. V případě, že
možnosti uhradit pohledávku nevyužije, může dojít ke zpeněžení zástavy, přičemž
při dražbě nemají dlužníci právo jimi zastavené věci spoludražit. Procesní stránku vydražení zástavy upravuje soudní řád. V případě, že vydražením zástavy nezíská
věřitel celou dlužnou částku, je dlužník povinen zbývající část dluhu nahradit. Zákon pak pamatuje i na situaci, kdy vydražením věci bude získána částka
převyšující zajištěnou pohledávku. V takovém případě bude rozdíl vydán vlastníkovi zástavy.
1.7 Podzástavní právo V rámci ABGB byl upraven i institut tzv. podzástavního práva. Tento druh
zajištění spočívá v tom, že zástavní věřitel, který má právo k zástavě, zastaví tuto ve prospěch třetí osoby k zajištění vlastní pohledávky. Zástava se v takovém případě stává podzástavou způsobem obdobným, jako vzniká vlastní zástavní právo, a to odevzdáním zástavy, resp. pozástavy nebo zápisem podzastavení do veřejných knih.
V případě, že vlastníkovi zástavy bude další zastavení (podzastavení)
oznámeno, může uhradit svůj dluh věřiteli pouze se souhlasem podzástavního
věřitele. Pokud podzástavní věřitel souhlas k úhradě nedá, je vlastník zástavy 34
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.2.1920, sp. zn. Rv II 9/20
18
povinen složit dluh u soudu. Bude – li vlastník zástavy jednat v rozporu s vymezenými postupy, tzn. bude – li bez souhlasu podzástavního věřitele plnit
dluh ve prospěch zástavního věřitele, zůstane zástava zatížena podzástavním právem ve prospěch podzástavního věřitele.
2. ZÁKON Č. 141/1950 SB. = TZV. STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Zákon č. 141/1950 Sb. byl přijat dne 25. října 1950 po relativně krátkých
přípravách a byl koncipován jako právní předpis pro přechodné období, avšak znamenal v oboru občanského práva česko – slovenskou unifikaci.
Na zasedání ÚV KSČ v červnu 1948 vyhlásil Klement Gottwald nutnost
zavést nový právní řád. Tyto myšlenky se znovu objevily na IX. sjezdu KSČ v roce
1949, kdy bylo konstituování nového právního řádu stanoveno jako jeden
z hlavních úkolů právníků. Dne 1.září 1948 byl v ministerstvu spravedlnosti zřízen odbor pro urychlenou kodifikaci práva. Komise, která měla za úkol připravit nový občanský zákoník vytvořila ze svého středu několik subkomisí, které byly pověřeny
dílčími úkoly. V dubnu 1950 byl vytvořen pracovní kolektiv pro přechodná ustanovení a v červnu 1950 pracovní kolektiv pro některé speciální otázky související s poslední redakcí zákoníku.35,36
V praxi bylo zástavního práva v období platnosti a účinnosti tohoto zákona
užíváno téměř výhradně v případě zajištění pohledávek z úvěrů poskytovaných státními peněžními ústavy fyzickým osobám.
Tato úprava však měla velký vliv na úpravu zástavního práva platnou
v průběhu devadesátých let dvacátého století.
Jako celek byl zákon zrušen až zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Část upravující zástavní právo byla zrušena již zákonem č. 65/1965 Sb.
Současně je ještě nutno na tomto místě poznamenat, že zástavní právo
upravené
tímto
zákonem
se
vztahuje
na
zajištění
závazků,
vzniklých
z občanskoprávních vztahů. Zajištění závazků z tzv. hospodářských smluv, blíže viz. Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia s.r.o., 2004 36 blíže viz. Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811 – 1950 – 1964, 1. vydání, Brno : Nakladatelství Doplněk, 1993, s. 27 – 28
35
19
z úředních opatření a z rozhodnutí arbitráže, zajišťujících plnění úkolů podniků, vyplývajících ze státního plánu rozvoje národního hospodářství, upravoval zákon č. 69/1958 Sb.37
2.1 Definice zástavního práva Zákon č. 141/1950 Sb. již definici zástavního práva neobsahuje, tuto lze tedy
vymezit pouze výkladem textu právního předpisu. Je zcela evidentní, že i zde se
jedná o právo věcné se subsidiární a akcesorickou povahou, jehož obsahem je možnost věřitele uspokojit svoji pohledávku z výtěžku zpeněžení zastavené věci, v případě, že nebude zajištěný závazek řádně a včas splněn. Zástavní právo
zajišťuje pohledávku včetně jejího příslušenství. Rovněž zde jsou patrné, že primární funkcí zástavního práva je funkce zajišťovací a sekundární pak funkce uhrazovací.
2.2 Předmět zástavy Právní úprava výslovně počítá jako s možným předmětem zástavy s věcí
movitou, nemovitou a pohledávkou. Předmětem zástavy jsou také přírůstky a příslušenství zastavené věci a z plodů pak ty, které nejsou odděleny. 2.3 Vznik zástavního práva Zástavní právo může vzniknout na základě dvou právních důvodů, a to buď
na základě zákona nebo na základě písemné smlouvy. Písemnost je tak obligatorním znakem zástavní smlouvy. V případě, že pohledávka, která má být
zástavním právem zajištěna, je peněžitá, musí smlouva obsahovat další obligatorní
znak, kterým je číselné určení pohledávky. Okamžik vzniku zástavního práva (tedy
nabytí zástavního práva zástavním věřitelem) je pak u jednotlivých druhů zástav upraven následovně :
blíže viz. Knapp, V. a kol. Učebnice občanského a rodinného práva (doplňky). 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1961, s. 142 – 148
37
20
2.3.1 Vznik zástavního práva k nemovitým věcem Jde – li o zástavní právo k nemovitostem zapsaným v pozemkové nebo
železniční knize, zapisuje se zástavní právo do těchto knih. Jde – li o zástavní právo
k nemovitostem nezapsaným v pozemkové nebo železniční knize, uložením
zástavní smlouvy u soudu. Vznik zástavního práva je tak podmíněn tímto uložením a bez něj zástavní právo platně nevznikne.
Platila odlišná úprava vůči tzv. socialistickým právnickým osobám –
v případě, že smluvní stranou byla socialistická právnická osoba, zastavení působilo bez dalšího proti jiným socialistickým právnickým osobám (bez zápisu nebo uložení smlouvy). V případě, že smluvní stranou byla jiná právnická osoba
nebo fyzická osoba, působilo zástavní právo proti socialistické právnické osobě až od chvíle, kdy došlo k jeho zápisu do pozemkové knihy. 2.3.2 Vznik zástavního práva k movitým věcem Zástavní právo k movitým věcem vznikalo odevzdáním věci zástavnímu
věřiteli nebo třetí osobě do úschovy. Dle této právní úpravy bylo možné citované způsoby nahradit označením zástavy způsobem, aby bylo všem patrné. Výjimkou
z pravidla popsaného výše je případ zřízení zástavního práva k věci, kterou nelze užívat bez listiny, ve které je uvedeno, čím se věc rozeznává od jiných. V takovém případě postačí, vyznačí – li se zastavení do této listiny.38
2.3.3 Vznik zástavního práva k pohledávkám a cenným papírům Právní úprava již rozlišuje kromě zástavního práva k movitým a nemovitým
věcem i další specifické předměty, a to pohledávky, cenné papíry. Vznik zástavního práva k pohledávce byl vázán na podmínku, že bude o zástavním právu
zpraven poddlužník. Cenné papíry, ač jsou jmenovitě uvedeny považuje zákon za
movitou věc a zřízení zástavního práva k nim se bez výjimek řídí ustanoveními upravujícími zástavní právo k movitým věcem. 38
8
blíže viz. Elek, Š. Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy, 1999, č. 1, s. 1 –
21
2.4 Zánik zástavního práva Zákon nevymezuje jednotlivé způsoby zániku zástavního práva. Lze
usuzovat, že k zániku zástavního práva tak dochází primárně zánikem zajištěné pohledávky. Dále s ohledem na věcnou povahu zástavního práva toto zaniká zničením zástavy a beze sporu i zpeněžením zástavy. Zda je možné, aby se zástavní věřitel zástavního práva vzdal, zákon neupravuje, nicméně vzhledem k tomu, že
v takovém případě by došlo k oslabení, resp. zániku věřitelova práva, měl by být
tento způsob zániku zástavního práva rovněž možný, když zákon jej současně nevylučuje.
Současně právní úprava stanoví povinnosti zástavního věřitele v případě
zániku zástavního práva, a to povinnost vrátit zástavu v případě zániku zástavního práva nebo vydat listinu nezbytnou k zápisu zániku zástavního práva v knihách či u soudu. V případě zániku zástavního práva k nemovitostem, které nejsou evidovány
v knihách, je věřitel povinen vyznačit, že zástavní právo zaniklo. V návaznosti na odlišnou úpravu vzniku zástavního práva k nemovitostem vůči socialistickým
právnickým osobám, je nezbytná i odlišná úprava zániku takových práv, resp. povinností zástavního věřitele při zániku těchto práv. Věřitel je povinen vydat zástavní listinu, jestliže zástavní právo nebylo v knihách zapsáno a smlouva nebyla
uložena u soudu.
2.5 Práva a povinnosti ze zástavního práva Práva a povinnosti subjektů vznikající ze zástavního práva jsou rozděleny do
dvou skupin. První z nich tvoří práva a povinnosti před splatností pohledávky a druhou práva a povinnosti při splatnosti pohledávky.
Před splatností pohledávky je kladen důraz na zachování hodnoty zástavy,
čímž jsou chráněny základní funkce zástavního práva jako zajišťovacího institutu. Zástavní věřitel je povinen jemu svěřenou zástavu pečlivě opatrovat a má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vzniknou. Toto ustanovení současně chrání i zástavce, který nemá zástavu u sebe a nemůže tak ovlivnit zachování hodnoty
zástavy. Zástavce je rovněž povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na 22
újmu zástavního věřitele. V případě, že zástava ztratí na ceně a zajištění se tak stane nedostatečným může se věřitel domáhat přiměřeného částečného splacení dluhu po dlužníku. Dlužník se v případě, kdy se věřitel domáhá částečné úhrady, může tomuto vyhnout, jestliže zajištění přiměřeně doplní.
Práva a povinnosti při splatnosti pohledávky jsou již spojeny spíše s plněním
uhrazovací funkce zástavního práva, tedy s jeho realizací. 2.6 Realizace zástavního práva
Realizace zástavního práva byla možná tradičně prostřednictvím soudního
výkonu rozhodnutí s exekučním titulem, získaným v nalézacím řízení. Další
možností realizace zástavního práva k movitým věcem byla žádost soudu o prodej
movité věci i bez žaloby dlužníka, ovšem zde byla opět prolomena zásada rovnosti subjektů, zakotvená v demokratických právních řádech. Tento způsob realizace byl totiž vázán na několik podmínek. Kromě již zmiňované podmínky, že muselo jít o
zástavní právo k movité věci musela ještě zástava zajišťovat pohledávku věřitele z hospodářského styku a věřitel musel být zapsán v podnikovém rejstříku. Další
možností realizace zástavního práva za splnění předeslaných podmínek byla písemná dohoda, že se věřitel může uspokojit ze zástavy bez soudního řízení cestou veřejné dražby nebo dokonce i jiným prodejem. Zde však byla kladena další podmínka, a to že zástava musí mít úředně stanovenou cenu. O výkonu prodeje pak musel věřitel dlužníka bez odkladu zpravit.
V případě movité zástavy, kterou má zástavní věřitel u sebe, bylo možné se
z ní domáhat uspokojení i v případě, že zajištěná pohledávka byla promlčena. Z tohoto ustanovení pak lze výkladem a contrario dojít k závěru, že v případě
jakýchkoli jiných zástav (tedy ne movitých věcí a zástavce nemá zástavu u sebe) se nebylo možné domáhat uspokojení realizací zástavního práva po promlčení
zajištěné pohledávky. Zástavu však bylo možné i vyplatit splněním ceny pohledávky nebo složením ceny zástavy.
23
2.7 Neplatnost některých ujednání Zákon dále obsahoval výčet smluvních ujednání zástavních smluv, která
byla ze zákona neplatná. Jednalo se zejm. o ustanovení, že dlužník nesmí zástavu vyplatit. Takové ujednání by neúměrně omezilo vlastnické právo k zástavě.
Dále nebylo možné si smluvit, že zástava propadne věřiteli, jestliže se
zajištěná pohledávka stane splatnou nebo že věřitel může zpeněžit zástavu libovolným způsobem. Tato ustanovení odráží pravidlo, že k realizaci zástavního práva může dojít pouze některým ze zákonem stanovených způsobů za splnění zákonem popsaných podmínek a chrání tak i neopominutelné zájmy dlužníka.
Zákaz těchto ujednání tedy zcela jednoznačně chrání zástavce pře
nezákonným postupem při realizaci zástavního práva. 2.8 Právo nadzástavní
Dále zákon upravoval právo nadzástavní (obdoba dnešního podzástavního
práva). Nadzástavní právo mohlo vzniknout pouze k nemovitosti, a spočívá v tom,
že věřitel zastaví svou pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitosti. Rovněž zastavení pohledávky bylo zapsáno do pozemkové nebo železniční knihy nebo byla u soudu uložena listina o jejím zastavení. 2.9 Promlčení zástavního práva Střední občanský zákoník stanoví v ust. § 86 odst. 1, že právo se promlčí,
nebude – li vykonáno v době zákonem vyměřené. Pro zástavní právo není zákonem
stanovena speciální promlčecí doba ani není uvedeno ve výčtu práv, které se
nepromlčují, proto lze mít za to, že zástavní právo se obecně promlčí v tříleté promlčecí době, stanovené dle ust. § 90. Jedinou speciální úpravou, která se dotýká
promlčení zástavního práva je ust. § 197 odst. 2, které stanoví, že věřitel se může domáhat uspokojení z movité zástavy, i když je pohledávka promlčena, má – li
movitou zástavu v rukou. Není patrné, zda by bylo možné se domáhat uspokojení z movité zástavy, kterou má zástavní věřitel v rukou, pokud by došlo k promlčení 24
zástavního práva. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti se domnívám, že pokud by zástavní dlužník promlčení namítl, pak by to možné nebylo.
3. ZÁKON Č. 40/1964, OBČANSKÝ ZÁKONÍK – PŘED NOVELOU Č. 509/1991 SB. Zákon č. 40/1964 Sb. byl vydán ve Sbírce zákonů dne 5. března 1964 a
účinnosti nabyl dne 1. dubna 1964. O vydání nového občanského zákoníku se
začalo uvažovat v souvislosti s přípravou a přijetím ústavy v roce 1960.39 Již koncem padesátých let se začalo upozorňovat na to, že platný občanský zákoník neodráží dostatečně skutečné poměry vládnoucí v zemi s poukazem na to, že
hmotné a kulturní potřeby občanů se neustále zvyšují, životní úroveň roste a jak je uvedeno v důvodové zprávě k občanskému zákoníku “...zabezpečení bohatého života našeho lidu stojí v popředí činnosti strany i všech státních a společenských
orgánů, je smyslem všeho úsilí ve společnosti, jehož hlavním cílem je blaho člověka...“40
Úprava zástavního práva je okleštěna na minimum, neboť tento právní
institut není téměř využíván. V hospodářských (obchodních) vztazích byl vznik zástavního práva zcela vyloučen. Zástavní právo k nemovitým věcem (resp.
zajištění pohledávky nemovitostí) bylo nahrazeno institutem omezení převodu nemovitostí.
3.1 Definice zástavního práva Ani tato právní úprava neobsahuje legální definici zástavního práva. Pouze
na základě samotného textu předpisu lze tuto vykonstruovat. Zástavní právo je
právem věcným, náležícím věřiteli při splnění zákonných podmínek, které věřiteli umožňuje uspokojit zajištěnou pohledávku ze zástavy. Věcněprávní povaha zástavního práva, spočívající mj. i v tom, že působí i vůči případnému nabyvateli
zastavené věci, je však částečně potlačena, a to v případech, kdy zastavená věc blíže viz. Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811 – 1950 – 1964, 1. vydání, Brno : Nakladatelství Doplněk, 1993, s. 32 – 33 40 Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia, s.r.o., 2004
39
25
přechází do státního socialistického vlastnictví.41 Dále tato právní úprava stanovuje
vzájemný vztah mezi vícero zástavními právy, zajišťujícími stejnou pohledávku, kdy se má jednat o vztah solidarity. 3.2 Předmět zástavy Ustanovení týkající se úpravy zástavního práva neobsahují výčet možných
zástav. Jak již bylo předesláno institut zástavního práva k nemovitostem byl nahrazen omezením převodu nemovitosti, z čehož lze usuzovat, že předmětem
zástavy bývaly spíše movité věci. Předmětem zástavního práva však může být
zásadně každá věc, je – li zcizitelná, tzn. jak movitá tak nemovitá. Dále jím může
být i právo, pokud to jeho povaha připouští. Zástavní právo se vztahuje na zástavu, její přírůstky a příslušenství.
3.3 Vznik zástavního práva Zástavní právo k věcem movitým v občanskoprávních vztazích
mohlo
vzniknout pouze ze zákona. Způsob vzniku zástavního práva blíže specifikován
není, proto k jeho vzniku stačí splnění podmínek, které spojuje zákon se vznikem zástavního práva.
3.4 Realizace zástavního práva Nejdůležitějším právním následkem zástavního práva je právo věřitele
požadovat uspokojení své splatné pohledávky ze zástavy. Věřitel není oprávněn realizovat své zástavní právo svémocně. Lze jej realizovat pouze prostřednictvím výkonu rozhodnutí. Pro uspokojení více pohledávek, zajištěných zástavním právem
k téže věci platí zásada uspokojování dle pořadí vzniku. Výjimkou jsou pouze pohledávky daní a poplatků, pokud mají zástavní právo na nemovitosti, pak se uspokojují přednostně.
41
Češka, Z. a kol. Občanský zákoník – komentář, Díl II. Praha : Panorama, 1987, s. 763
26
3.5 Zánik zástavního práva Zástavní právo zaniká v zásadě ve třech případech, a to při zániku
pohledávky, výkonem zástavního práva, tedy zpeněžením, a to bez ohledu na
skutečnost, zda byla pohledávka zpeněžení nemovitosti uspokojena a dále je zánik zástavního práva spojován se zánikem zástavy. S jakoukoli dispozicí se zástavním právem občanský zákoník nepočítá. 3.6 Omezení převodu nemovitostí Jak již bylo zmíněno, zástavní právo k nemovitostem bylo nahrazeno
institutem omezení převodu nemovitostí. Omezením převodu nemovitostí vzniká akcesorický právní vztah mezi subjekty hlavního závazku, jehož obsah tvoří
závazek dlužníka nepřevést určitou nemovitost bez souhlasu věřitele na jiného do té doby, než bude uspokojena věřitelova pohledávka. Právní úprava výslovně neřeší,
zda lze tímto způsobem zajistit pohledávky peněžité i nepeněžité. Soudní praxe
však zastávala spíše stanovisko, že dohodou o omezení převodu nemovitostí lze
zajistit jen pohledávky peněžité. Vzhledem ke skutečnosti, že současná právní úprava, resp. právní úprava účinná od 1.1.1992 již institut omezení převodu
nemovitostí neupravuje, bylo třeba se vypořádat s osudem existujících omezení. Dle ust. § 874 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č.
509/1991 Sb. se práva a povinnosti z omezení převodu nemovitostí. které vzniklo před účinností novely, řídí dosavadními právními předpisy.42 3.6.1 Předpoklady vzniku omezení převodu nemovitosti Vznik zajištění závazku omezením převodu dlužníkovy nemovitosti
předpokládá v první řadě uzavření písemné smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem. V případě, že se jedná o nemovitost v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů,
musí s uzavřením smlouvy souhlasit i manžel dlužníka. Dalším předpokladem pro vznik zajištění výše popsanou formou je existence platného hlavního závazku mezi
srov. Kopáč, L. Časová působnost právních předpisů upravujících zajištění závazků. Právní rádce, 1993, č. 4, s. 16
42
27
dlužníkem a věřitelem a posledním je registrace smlouvy o omezení převodu
nemovitosti státním notářstvím. Vůči dědicům dlužníka má omezení převodu nemovitosti právní účinky pouze tehdy, jestliže tak bylo výslovně sjednáno ve smlouvě, jíž bylo omezení zřízeno a současně zajištěný závazek nezanikl. 3.6.2 Obsah zajišťovacího vztahu Obsah zajišťovacího vztahu vzniklého na základě smlouvy o omezení
převodu nemovitosti je vymezen vzájemnými právy a povinnostmi dlužníka a věřitele.
V prvé řadě je dlužník povinen nepřevést nemovitost na někoho jiného bez
souhlasu věřitele, dokud omezení trvá. V případě, že by omezením převodu
nemovitosti byly zajištěny pohledávky více věřitelů, musel by mít dlužník k převodu takové nemovitosti souhlas všech věřitelů. Vzhledem k tomu, že zákon
nestanoví, kdy musí být souhlas věřitele udělen, počítala praxe i s možností dodatečného udělení takového souhlasu.
Věřitel, v jehož prospěch bylo zřízeno omezení převodu nemovitosti, má
právo, aby jeho splatná pohledávka byla přednostně uspokojena z výtěžku zpeněžení takové nemovitosti v případě, že soud nařídil výkon rozhodnutí jejím
prodejem. V případě, že byla nemovitost pojištěna a nastala pojistná událost, může
pojišťovna plnit dlužníkovi pouze se souhlasem věřitele. Pokud věřitel souhlas s vydáním plnění dlužníkovi nedá, musí pojišťovna toto složit do notářské úschovy. 3.6.3 Zánik omezení převodu nemovitostí Právní úprava vymezuje právní skutečnosti, při nichž nastává zánik zajištění
závazku omezením převodu nemovitostí. V prvé řadě se jedná o uspokojení
věřitelovy pohledávky, jakož i jakýkoli jiný její zánik s výjimkou novace. Dále
nastává zánik zajištění závazku omezením převodu nemovitosti promlčením věřitelovy pohledávky, udělením souhlasu věřitele k převodu nemovitosti na jinou
osobu, smrtí dlužníka (nebylo – li dohodou sjednáno omezení převodu s právními účinky vůči dědicům), zánikem vlastnického práva dlužníka k nemovitosti, 28
složením plnění do notářské úschovy, dohodou věřitele a dlužníka o zrušení omezení.
V případě zrušení smlouvy o omezení převodu nemovitostí již není třeba
registrace. Státní notářství v takových případech provádí pouze evidenci zániku dohody.
3.7 Promlčení zástavního práva a omezení převodu nemovitostí Speciální úpravu promlčení zástavního práva právní předpis neobsahuje, a
proto bude třeba promlčení posuzovat dle obecných ustanovení, týkajících se
promlčení, a to ust. § 100 a násl., které stanoví, že právo se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době. Zástavní právo není ve výčtu práv, která se nepromlčují, na rozdíl od omezení převodu nemovitostí, které se nepromlčuje.
4. ZÁKON Č. 109/1964 SB., HOSPODÁŘSKÝ ZÁKONÍK, VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 103/1990 SB.
Pro zajištění závazků z obchodních vztahů (tedy závazků hospodářských)
bylo zástavní právo v české právní úpravě zakotveno znovu až novelou
hospodářského zákoníku č. 103/1990 Sb., účinnou ode dne 1.5.1990. Hospodářský zákoník byl zrušen zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ačkoli se jedná o
úpravu obchodněprávní, považuji za nutné ji na tomto místě rovněž zmínit, a to
z důvodu, že v období od 1.5.1990 do 1.1.1992 na území Československa platily
dvě zcela samostatné úpravy zástavního práva, a to na základě občanského zákoníku a na základě hospodářského zákoníku.43 Pokud tedy nejsou některé
otázky hospodářským zákoníkem upraveny, není ani subsidiárně použita občanskoprávní úprava, přičemž tento dualismus právní úpravy zástavního práva na našem území je zcela ojedinělý.
blíže viz. Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství Eurolex Bohemia, s.r.o., 2004
43
29
4.1 Definice zástavního práva Zcela ojediněle nepohlíží Hospodářský zákoník na zástavní právo jako na
právo věcné, ale jako na právo závazkové, kdy toto zavazovalo pouze smluvní strany konkrétního hospodářského vztahu.
V případě, že někdo smluvně převezme zastavenou věc, na které vázne
zástavní právo, je vázán vedle původního dlužníka za pohledávku za splnění
podmínky, že při uzavření smlouvy o převodu zastavené věci o jejím zastavení věděl nebo musel vědět. Nabyvatel však není vázán za pohledávku solidárně, ale pouze do výše ceny nabytého majetku. Přesto se jedná o právo závazkové.
Naopak se nabyvatel povinným zástavním dlužníkem nestává v případě
přechodu zástavy na nabyvatele jiným než smluvním způsobem. 4.2 Předmět zástavního práva
Zákon výslovně počítá s možností zřízení zástavního práva k movité a
k nemovité věci. Hospodářský zákoník nevymezuje pojem movité věci, proto není zcela zřejmé zda lze pod tento podřadit například pohledávky či práva.
Zástava poskytnutá k zajištění pohledávky banky nesměla být zatížena více
zástavními právy.
4.3 Vznik zástavního práva Zástavní právo vzniká buď na základě smlouvy nebo přímo ze zákona.
Vznik zástavního práva k nemovitostem zřízené smlouvou vznikalo zápisem
v tehdejší evidenci nemovitostí, které mělo konstitutivní účinky.44 Zástavní právo
k movitým věcem vzniká odevzdáním věci zástavnímu věřiteli. Příjemce movité zástavy je pak povinen vydat zástavnímu dlužníkovi zástavní list, kterým potvrdí převzetí zástavy. Současně bylo možné zřídit zástavní právo k movité věci i bez
jejího fyzického odevzdání označením zástavního práva na věci tak, aby tato
44
8
blíže viz. Elek, Š. Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy, 1999, č. 1, s. 1 –
30
skutečnost byla každému patrná. Třetí možností zřízení zástavního práva k movité věci je vázáno na jejím odevzdání třetí osobě, aby ji pro ně uschovala.
Zákon upravuje i právní následky zastavení cizí věci bez souhlasu vlastníka.
V takovém případě vznikne zástavní právo jen jestliže je věc odevzdána
zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře. Z této formulace vyplývá, že
zástavní právo může k cizí věci zastavené bez souhlasu vlastníka vzniknout pouze k věci movité, neboť pouze u této přichází v úvahu odevzdání věci.45 4.4 Zánik zástavního práva Hospodářský zákoník zná v zásadě pět způsobů zániku zástavního práva.
Lze je v zásadě rozdělit do dvou kategorií, přičemž do jedné lze zařadit zánik zástavního práva společně se zánikem hlavního závazku, jako důsledek akcesorické povahy zástavního práva ve vztahu k hlavnímu závazku, která znamená, že zástavní
právo nemůže existovat samostatně bez závazku, který zajišťuje. K tomuto zániku dochází např. typicky splacením zajišťovaného závazku. Zástavní právo tak zaniká společně se zajištěnou pohledávkou.
Do druhé kategorie pak lze zařadit zánik zástavního právo za trvání
zajištěného závazku, a to jedním z následujících způsobů :
a) možností zániku zástavního práva je složení ceny zastavené věci zástavním dlužníkem. V tomto případě se jedná o zánik zástavního práva za trvání zajištěného
závazku ovšem pouze v případě, že složená cena zastavené věci nepokryje celý zajištěný závazek. V takovém případě by zanikla zajištěná pohledávka a zánik tímto způsobem by se řadil do kategorie zániku společně s pohledávkou
b) zástavní právo zaniká, zanikne – li zástava. Tento právní důsledek zániku
zastavené věci by spíše odpovídal věcné povaze zástavního práva. S ohledem na již
zmíněnou závazkovou povahu zástavního práva se v tomto případě jedná spíše o vymezení výjimky, kdy osobní závazek zástavního dlužníka zaniká společně s věcí.
Tato konstrukce je zcela nelogická a pouze dokazuje, že zařazení zástavního práva do osobních práv, je chybná.
45
Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.2.1996, sp. zn. IV. ÚS 233/95
31
c) zástavní právo zaniká i v případě, kdy se jej oprávněný vzdá. Zde se opět počítá s jednostranným projevem vůle oprávněného, jak vyplývá z citované formulace.
d) do kategorie zániku zástavního práva za trvání hlavního závazku patří i jeho zánik po uplynutí doby, na niž bylo zřízeno, v případě zřízení zástavního práva pouze na určitou dobu.
Zástavní věřitel je při zániku zástavního práva povinen vrátit zastavenou věc
nebo umožnit vyznačení zániku zapsaného zástavního práva. Budeme – li pak vycházet z toho, že zástavní právo k nemovitostem vzniká jeho zapsáním v evidenci nemovitostí, pak i k jeho zániku dochází výmazem zástavního práva z evidence nemovitostí.
4.5 Realizace zástavního práva Nucený prodej zástavy bylo možné provést prostřednictvím hospodářské
arbitráže, která byla upravena zvláštním předpisem46, zrušeným stejně jako hospodářský zákoník až zákonem č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník.
Dalším možným způsobem realizace zástavního práva, a to velmi výhodným
a efektivním pro zástavního věřitele, bylo přímé zpeněžení zástavy zástavním věřitelem, ke kterému bylo možné přistoupit pouze pokud měl zástavní věřitel
zástavu u sebe a bylo-li tak v písemné smlouvě dohodnuto, a to za cenu úředně
stanovenou, přičemž o zamýšleném prodeji byl zástavní věřitel povinen zástavního dlužníka bez odkladu informovat.
Právní předpis výslovně počítá pouze s výše citovanými dvěma způsoby
realizace zástavního práva. Možnost domáhat se uspokojení ze zástavy u soudu není v zákoně stanovena.
4.6 Promlčení zástavního práva Dle ust. § 130 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník se zástavní
právo nepromlčuje, pokud má oprávněný subjekt (tzn. zástavní věřitel nebo třetí osoba, v případě, že zástavní právo vzniklo odevzdáním movité věci do úschovy) 46
Zákon č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži
32
zástavu ve své moci. Tato formulace se tedy, bude – li vykládána doslovně, vůbec nedotýká zástavního práva k těm věcem, které zástavní věřitel ve své moci nemá a nikdy neměl (tzn. nemovitosti, movité věci v případě vzniku zástavního práva jejich označením nebo odevzdáním třetí osobě).
5. ZÁKON Č. 40/1964 SB., OBČANSKÝ ZÁKONÍK OD NOVELY OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Č. 509/1991 SB. DO NOVELY Č. 264/1992 SB.
Novela č. 509/1991 nabyla účinnosti ke dni 1.1.1992. Úprava zástavního
práva na jejím základě zůstala nezměněna do nabytí účinnosti novely č. 264/1992 Sb., tj. do dne 1.1.1993.
5.1 Definice zástavního práva Zástavní právo je jedním z věcných práv, což znamená, že nepůsobí pouze
vůči osobě, která s věřitelem uzavřela zástavní smlouvu, ale i vůči osobám třetím. To ale neznamená, že od vzniku zástavního práva by vlastník zastavenou věc
nemohl zcizit, či jinak s ní disponovat, protože zástavní právo působí i vůči dalšímu nabyvateli. Jediným omezením vlastnického práva k nemovitosti, která je zatížena zástavním právem, je, že vlastník nemovitosti musí strpět, aby se
zástavní věřitel v případě nesplnění zajištěné pohledávky uspokojil ze zástavy. Toto omezení však působí i na každého nového vlastníka.47 Slouží k zajištění
pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené. Za prioritní funkci zástavního práva lze považovat
jeho funkci zajišťovací. Z této vyplývá i akcesorická povaha zástavního práva ve
vztahu k zajištěné pohledávce. Další funkcí zástavního práva je pak funkce uhrazovací, která spočívá v možnosti věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky prodejem zástavy.
47
Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. října 1997, sp. zn. III.ÚS 90/97
33
5.2 Předmět zástavního práva Zákon výslovně počítá se zřízením zástavního práva k věci movité, k věci
nemovité a k pohledávce. Zástavou ovšem může být jen věc, která může být
předmětem soukromoprávního vztahu. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství
zástavy, její přírůstky a dosud neoddělené plody. Zástavou může být zásadně pouze
věc individuálně určená. Dále je z právní úpravy patrné, že jako zástava může být poskytnuta pouze věc, ke které má zástavce vlastnické právo. Zastavení cizí věci je možné pouze se souhlasem vlastníka. Tentýž režim bude platit i pro zastavení věci,
která je v podílovém spoluvlastnictví, samozřejmě za předpokladu, že zástavou není pouze podíl, ale věc celá. V případě zástavního práva k ideální části věci se nice nemění na dosavadním výlučném vlastnickém právu vlastníka k takové
věci. Zůstává tak vlastníkem celé, nijak nerozdělené věci, přičemž zástavní
právo jen k ideální části věci pouze vyjadřuje, nakolik může být jeho vlastnické právo dotčeno pro případ realizace zástavního práva.48 5.3 Vznik zástavního práva Dle této právní úpravy patří k právním důvodům ke vzniku zástavního práva
v první řadě smlouva. Ta zakládá tzv. dobrovolné zástavní právo, které je
nejčastější a nejtypičtější. Obligatorním znakem zástavní smlouvy je její písemná forma.
Dalším právním důvodem vzniku dobrovolného zástavního práva je dědická
dohoda, avšak právní režim jeho vzniku má svá specifika, upravená v ust. § 482.
Posledním právním důvodem, který právní úprava výslovně upravuje, je
zákonné ustanovení, kdy za splnění zákonem stanovených podmínek je naplněn právní důvod pro vznik zástavního práva.49
Existují však i právní důvody vzniku zástavního práva, které nejsou
v zákoně výslovně uvedeny, a to např. hypoteční zástavní list, upravený obchodním zákoníkem, nebo zřízení zástavního práva usnesením soudu v rámci výkonu
rozhodnutí podle občanského soudního řádu, tzv. soudcovské zástavní právo. Ke 48 49
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1268/2002 blíže viz. Čvančara, P. Zákonné zástavní právo u nemovitostí. Právní rozhledy, 1997, č. 2, s. 74 – 77
34
vzniku zástavního práva je pak třeba splnit u jednotlivých typů zástav podmínky popsané níže.
5.3.1 Vznik zástavního práva k nemovitostem K účinnosti zástavního práva k nemovitostem, vznikajícím ze smlouvy, a
tedy ke vzniku zástavního práva dochází registrací zástavní smlouvy státním notářstvím. Následně měl být vznik zástavního práva vyznačen v evidenci nemovitostí, avšak na toto vyznačení nebyl vznik zástavního práva vázán. 5.3.2 Vznik zástavního práva k movitým věcem Právní úprava zná tři možnosti vzniku zástavního práva k movitým věcem,
které vzniká na základě smlouvy. Jedná se o odevzdání zastavené věci zástavnímu věřiteli, nebo vyznačení vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje
vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí, a
konečně odevzdání věci třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka uschovala. Současně zákon stanoví, že zastavená věc se musí označit tak, aby její zastavení bylo každému zjevné.
5.3.3 Vznik zástavního práva k pohledávce Zástavní právo k pohledávce vzniká písemnou smlouvou mezi zástavním
věřitelem a zástavcem, který je věřitelem pohledávky použité k zajištění. Od vzniku
zástavního práva je odlišována jeho účinnost vůči poddlužníkovi. K této dochází písemným vyrozuměním poddlužníka zástavcem nebo prokázáním vzniku zástavního práva zástavním věřitelem, typicky předložením zástavní smlouvy.50
blíže např. Grozdanovič, J., Touška, M. Poskytuje naše právo ochranu věřiteli? Právní rádce, 1993, č. 1, s. 12
50
35
5.4 Zánik zástavního práva Zákon stanoví následující způsoby zániku zástavního práva51 :
zánikem zajištěné pohledávky (typicky splacením)
složením ceny zástavy zástavním dlužníkem
vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem; tento úkon musí být proveden formou notářského zápisu
uplynutím času v případě, že bylo zástavní právo zřízeno na určitou dobu
v případě zástavního práva k pohledávce zaniká toto zástavní právo také
písemným oznámením zástavního věřitele poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena
v případě zástavního práva k pohledávce zaniká toto zástavní právo i tím, že
zástavce prokáže poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním pávem byla
splacena
v případě zástavního práva k pohledávce, jejímž předmětem plnění je věc, zaniká zástavní právo k pohledávce předáním věci zástavnímu věřiteli, čímž současně vzniká zástavní právo k předmětné věci
Další možností zániku zástavního práva, která není v části zákona,
upravující zástavní práva, uvedena, je případ převzetí zajištěného dluhu jiným
subjektem bez souhlasu zástavního dlužníka, který předvídá ust. § 532.52
V případě zániku zástavního práva k nemovitostem zákon výslovně ukládá,
že má být zánik vyznačen v evidenci nemovitostí. Není na něj však vázán vznik účinků zániku zástavního práva.
V případě zániku zástavního práva k movitým věcem zákon výslovně
neukládá povinnost vrátit zastavenou věc zástavci, popř. zničení viditelného
označení zastavené věci nebo vyznačení zániku zástavního práva v listině, která je nezbytná k nakládání s věcí. Z povahy věci však vyplývá, že zastavenou movitou
věc v případě zániku zástavního práva nelze nadále zadržovat (jednalo by se o
blíže např. Chalupa, R. Zajištění obchodních závazků. Obchodní právo, 1993, č. 7, s. 14 blíže viz. Šíma, A. K zániku hypotekárního zástavního práva při změně vlastnictví k zastavené věci. Právní rozhledy, 1996, č. 5, s. 204
51
52
36
neoprávněnou držbu), ani se nelze z jejího zpeněžení nadále uspokojit (jednalo by se o bezdůvodné obohacení).
5.5 Realizace zástavního práva Pro případ, že pohledávka zajištěná zástavním právem není řádně a včas
splněna, je věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zástavy, a to
prostřednictvím žaloby53, přičemž právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení
ze zástavy v případě, kdy je zástavní dlužník odlišný od dlužníka obligačního,
může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy.54
V případě, kdy je jedna pohledávka zajištěna více zástavními právy, je mezi
těmito vztah solidarity a zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení celé
pohledávky anebo její části z kterékoliv zástavy bez ohledu na to, jak naložil s jiným zástavním právem, zajišťujícím tutéž pohledávku.55
Domáhat se uspokojení pohledávky ze zástavy může zástavní věřitel i
v případě, že zajištěná pohledávka je promlčená.
5.6 Základní zásady obsažené v právní úpravě zástavního práva Nově byla v občanskoprávní úpravě obsažena zásada pořadí zástavních práv
váznoucích na jedné věci dle stáří jejich vzniku. Toto pořadí pak bylo rozhodující při uspokojování zástavou zajištěných pohledávek.
Další zásadou upravenou v tomto znění občanského zákoníku byla zásada
ochrany dobré víry zástavního věřitele při zřizování zástavního práva osobou, která k tomu nebyla oprávněná, a zásada věcné povahy zástavního práva.
Bylo by možné ještě definovat zásadu doplnění zajištění v případě, že dojde
ke snížení hodnoty zástavy, a to na základě znění ust. § 151e odst. 3, které blíže např. viz. Kozel, R. Výkon rozhodnutí na nemovitosti. Právní rádce, 1996, č. 10, s. 9 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2001, sp. zn. 29 Cdo 2606/2000 55 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2002, sp. zn. 21 Cdo 1166/2001
53
54
37
stanovilo povinnost zástavního dlužníka zajištění přiměřeně doplnit, pokud dojde ke snížení hodnoty zástavy tak, že nepokrývá hodnotu zajištěné pohledávky 5.7 Podzástavní právo V souvislosti s možností jako zástavu použít pohledávku je upraveno tzv.
podzástavní právo. Toto vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem
a není k němu třeba souhlasu majitele zastavené věci. K účinnosti vůči němu však dochází oznámením vzniku zástavního práva k pohledávce. V případě, že
podzástavní právo vzniká k movité věci, která byla předána zástavnímu věřiteli, předává ji tento podzástavnímu věřiteli, avšak odpovídá nadále za škodu na zástavě tak, jako by ji měl u sebe. V případě, že není v době splatnosti uspokojena
pohledávka zajištěná podzástavním právem a ani zastavená pohledávka, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy, přičemž bude postupováno stejným způsobem jako u realizace prostého zástavního práva. 5.8 Promlčení zástavního práva O samotném promlčení zástavního práva není v části právním předpisu
upravující zástavní práva zmínka. Dle ust. § 100 odst. 2 se zástavní právo
nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka. Dle ust. § 151f odst. 1 je pak zástavní
věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zástavy i tehdy, je – li zajištěná pohledávka promlčena. Zástavnímu věřiteli tedy neběží žádná lhůta k domáhání se
realizace zástavního práva.56,57 Otázkou však zůstává, zda se v případě domáhání
realizace zástavního práva zástavním věřitelem může zástavní dlužník bránit námitkou promlčení zástavního práva. Ustanovení, stanovící, že je věřitel oprávněn
domáhat se uspokojení ze zástavy i je – li pohledávka promlčena, se této otázky nikterak netýká.
Bičovský, J., Holub, M. Nové znění občanského zákoníku. Praha : Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Linde Praha a.s., 1991, s. 167 – 168 57 Chalupa, R. Jen správné zajištění zvyšuje dobytnost pohledávek. Právní rádce, 1996, č. 3, s. 12
56
38
6. ZÁKON Č. 40/1964, OBČANSKÝ ZÁKONÍK – OD NOVELY Č. 264/1992 SB. DO NOVELY Č. 367/2000 SB.
Novela č. 264/1992 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.1.1993 vnesla do
úpravy zástavního práva v občanském zákoníku pouze jednu změnu, avšak tato byla poměrně podstatná.
Tato změna se týkala vzniku zástavního práva k nemovitostem. Nově vzniká
zástavní právo k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí, který je proveden s účinností ke dni podání návrhu na vklad.58
Ve zbytku zůstává právní úprava nezměněna, a to až do přijetí novely č.
367/2000 Sb., resp. její nabytí účinnosti.
7. ZÁKON Č. 40/1964 SB., OBČANSKÝ ZÁKONÍK – PO NOVELE Č. 367/2000 SB. 7.1 Definice zástavního práva Zástavní právo je právem věcným, tedy váznoucím na zástavě a v zásadě tak
působí erga omnes. Slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí
odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
Zástavní právo působí absolutně vůči kterémukoli vlastníku zastavené věci
bez ohledu na skutečnost, zda zástavní právo zřídil. Zákony obsahují některé výjimky (§ 248 ZPr, § 40/2 CenP)
Zajištění zástavou je omezeno pouze do výše její hodnoty. V případě, že
dojde ke zpeněžení zástavy, přičemž výtěžek uspokojí pouze část pohledávky,
nemá zástavní věřitel právo domáhat se uspokojení zbytku pohledávky z jiného majetku zástavního věřitele
Věc je oprávněn dát do zástavy pouze její vlastník. Ust. § 161 však stanoví
zásadu ochrany dobré víry zástavního věřitele v některých případech, kdy
k zastavení věci dojde osobou k tomu neoprávněnou. Podle judikatury Nejvyššího
58
Bruk, D. Zástavní právo k nemovitostem. Právní rádce, 1995, č. 12, s. 111
39
soudu z roku 199759 bylo možné tuto ochranu vztáhnout pouze na věci movité, a to
jen některé. Nejvyšší soud však následně v rámci své rozhodovací činnosti tento
závěr přehodnotil a dospěl k názoru, že podle citovaného ustanovení mohlo na
základě smlouvy vzniknout i zástavní právo k nemovitosti, jelikož odevzdáním
nemovitosti ve smlouvě uvedenému zástavnímu věřiteli se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitosti v jeho
prospěch.60 Poprvé byl však tento závěr Nejvyšším soudem formulován a odůvodněn již v rozhodnutí ze dne 26. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 328/99. 7.2 Předmět zástavního práva Zástavou může být věc movitá, nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná,
soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha
připouští, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět
průmyslového vlastnictví. Současně je předmětem zástavního práva i příslušenství,
přírůstky a neoddělené plody zástavy. Ač je touto právní úpravou vymezen jako možný předmět zástavy i obchodní podíl, cenné papíry a předmět průmyslového vlastnictví, na tyto zástavy se použije občanskoprávní úprava pouze subsidiárně.61
7.3 Vznik zástavního práva Předpokladem vzniku zástavního práva je existence pohledávky, kterou
zástavní právo zajišťuje. Je třeba brát zřetel především na dostatečnou specifikaci
zajišťované pohledávky ve smlouvě o zřízení zástavního práva, neboť při její nedostatečnosti může být zástavní právo neplatné. Zástavní právo však může
zajišťovat i pohledávky budoucí, popř. vznikající postupně v určité době. Zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu o vypořádání dědictví – zástavní právo vzniká okamžikem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Odon 85/97 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2003, sp. zn. 29 Odo 796/2002 61 blíže např. Kulková, R. K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2002, č. 7, s. 318 – 325
59
60
40
Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu :
soudcovské zástavní právo (§ 338b až 338e o.s.ř.) a ze strany finančního úřadu (§72 SpDP). Zástavní právo vzniká opět dnem nabytí právní moci rozhodnutí.
Právní předpis zná čtyři právní důvody pro vznik zástavního práva, a to
následující:
písemnou smlouvu; tato musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou
zástava zajišťuje. Vzniká – li zástavní právo na základě písemné smlouvy, je právě písemnost obligatorním znakem a její absence způsobuje absolutní neplatnost takového úkonu. Pouze v případě zřizování zástavního práva
k nemovitostem je vyhl. č. 190/1996 Sb. předepsán úředně ověřený podpis
zástavního dlužníka, tedy toho, jehož práva oslabována. Na základě novely č. 317/2001 Sb. je pro některé druhy zástav vyžadována forma notářského zápisu.,
a to v případě, že je předmětem zástavního práva nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě.
rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, zástavní právo vzniká okamžikem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci
rozhodnutí soudu nebo správního úřadu za podmínek stanovených zákonem
ze zákona
7.3.1 Vznik zástavního práva na základě smlouvy 7.3.1.1. Vznik zástavního práva k movitým věcem Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu
věřiteli. Tento způsob vzniku zástavního práva může být nahrazen tím, že je movitá
věc předána do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo
zástavního dlužníka u třetí osoby. Toto je však možné pouze v případě, že je tak
domluveno v zástavní smlouvě. Poslední možností vzniku zástavního práva k movitým věcem je zápis do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České
41
republiky; tento způsob vzniku zástavního práva se týká těch případů, kdy nemá dojít k jejich odevzdání zástavnímu věřiteli ani třetí osobě. 7.3.1.2. Vznik zástavního práva k nemovitostem Zástavní právo k nemovitostem, které nejsou předmětem evidence v katastru
nemovitostí, vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Zástavní právo k nemovitostem, které jsou předmětem evidence
v katastru nemovitostí, vzniká obecně vkladem do katastru nemovitostí, a to ke dni nabytí právních účinků vkladu.
7.3.1.3. Vznik zástavního práva k pohledávce Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy. Nicméně
k účinnosti takového zástavního práva vůči poddlužníku dochází až doručením
písemného oznámení zástavního dlužníka o tomto zastavení nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.
7.3.2. Vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu Ke vzniku zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního
úřadu dochází nabytím právní moci tohoto rozhodnutí. Tato skutečnost však nemá vliv na povinnost záznamu vzniku zástavního práva v Rejstříku zástav vedeném
Notářskou komorou České republiky v případě zastavení nemovité věci, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, věci hromadné, souboru věcí, movité
věci, která se neodevzdává zástavnímu věřiteli ani třetí osobě. Odlišnou úpravu pro
vznik zástavního práva k nemovitosti, která je předmětem katastru nemovitostí zákon neobsahuje, z čehož vyplývá, že se bude řídit obecnou úpravou a bude muset být zapsáno do katastru nemovitostí, a to poznámkou.62
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů
62
42
7.4 Zánik zástavního práva Zákon zná následující situace, za kterých dochází k zániku zástavního práva:
-
zánik zajištěné pohledávky
-
vzdá – li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem
-
-
-
zánik zástavy
uplynutí doby, na niž bylo zástavní právo zřízeno
složí – li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu
zástavy
písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem
v případech stanovených zvláštními právními předpisy
V případě zániku zástavního práva k nemovitosti, které vzniklo jeho vkladem
do katastru nemovitostí, provede se ke dni zániku jeho výmaz.
V případě zániku zástavního práva, zapsaného do Rejstříku zástav, vedeného
Notářskou komorou České republiky, provede jakýkoli notář jeho výmaz, a to buď na návrh zástavního věřitele nebo po prokázání zániku zástavního práva. 7.5. Realizace zástavního práva V případě, že pohledávka zajištěná zástavním právem není řádně a včas
splněna, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zákon upravuje způsoby, kterými se zástavní věřitel může
takového uspokojení domáhat, přičemž se nelze ani na základě vzájemné dohody
od těchto zákonem stanovených způsobů odchýlit. Speciálně je upraven zákaz
dohody, na jejímž základě by zástava v případě prodlení s plněním zajištěné
pohledávky propadala zástavnímu věřiteli nebo mu umožňovala ponechat si
zástavu za určenou cenu. Současně si nelze ani smluvně dohodnout, že se zástavní věřitel po splatnosti pohledávky nesmí domáhat uspokojení prodejem zástavy. Takové jednání by odporovalo smyslu institutu zástavního práva.
Zástavu lze na návrh zástavního věřitele zpeněžit ve veřejné dražbě nebo
soudním
prodejem
zástavy.
Možnost 43
navrhnout
zpeněžení
nemovitosti
prostřednictvím soudního prodeje zástavy se do právní úpravy dostala až novelou č.
165/1998 Sb., účinnou od 1. 9. 2001. O prodeji zástavy může soud rozhodnout pouze v případě, že zástavní právo vzniklo po dni 31.8.1998. V případě vzniku
zástavního práva do tohoto dne se bude jeho realizace, byť v pozdější době, řídit právní úpravou účinnou do 31.8.1998.63
Zpeněžení zástavy prostřednictvím veřejné dražby upravuje zákon č.
26/2000 Sb., o veřejných dražbách, který nabyl účinnosti dne 1.4.2000.
V případě, že na jedné věci vázne více zástavních práv, mohou svůj nárok na
uspokojení z výtěžku jejího zpeněžení uplatnit všichni zástavní věřitelé bez ohledu
na to, na čí návrh ke zpeněžení dochází. V tomto případě se uspokojují zajištěné pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavního práva. 7.6 Promlčení zástavního práva Dle ust. § 100 odst. 2 in fine zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších
předpisů se zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Z toho vyplývá, že zástavní práva se promlčují, když současně nepatří k taxativně vyjmenovaným právům, která se nepromlčují, avšak v souladu s akcesorickou
povahou zástavního práva nemůže dojít k promlčení dříve, než se promlčí
zastavená pohledávka. Dle ust. § 170 odst. 2 pak promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká. Domnívám se, že toto ustanovení nemá na promlčení zástavního práva žádný vliv, neboť pojednává o zániku práva, přičemž promlčením
se pouze oslabuje možnost uplatnění práva, avšak nemá vliv na jeho existenci. Dle některých publikovaných názorů odborné veřejnosti je však promlčení zástavního
práva stěží přijatelné, protože ze zajišťovacího prostředku sama povinnost nějakého plnění nevyplývá a není tedy ani možné, aby právo na takové plnění bylo oslabeno
promlčením. Z toho je dále vyvozen závěr, že promlčením zástavního práva se na jeho trvání nic nemění.64
63 64
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2002, sp. zn. 21 Cdo 1038/2001 Jehlička, O. a kol. Občanský zákoník Komentář, 9. vydání, Praha : C.H. Beck, 2004, s. 561
44
8. NAVRHOVANÉ ZNĚNÍ ÚPRAVY ZÁSTAVNÍHO PRÁVA V RÁMCI NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
8.1 Definice zástavního práva Ani navrhované znění úpravy zástavního práva v rámci nového občanského
zákoníku neobsahuje legální definici zástavního práva. Podstata zástavního práva, z níž lze definici zkonstruovat, je upravena v úvodním ustanovením. Lze shrnout, že dle nového občanského zákoníku je zástavní právo právem věcným
opravňujícím zástavního věřitele uspokojit se ze zástavy do ujednané výše v případě, že dluh není řádně a včas splněn. 8.2 Předmět zástavy Předmětem zástavy může být každá věc, s níž lze obchodovat. Zástavou
dokonce může být i věc, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo v budoucnosti. V takovém případě vznikne zástavní právo až k okamžiku nabytí vlastnického práva zástavním dlužníkem. 8.3 Vznik zástavního práva
Zástavní právo může vzniknout na základě smlouvy, přičemž není
obligatorně stanovena písemná forma, a dále na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Při smluvním zřízení zástavního práva se obligatorně vyžaduje písemná
forma pouze v případě, že dochází k zastavení movité věci, která není odevzdána zástavnímu věřiteli ani třetí osobě. V případech, kdy dochází ke smluvnímu zřízení
zástavního práva k nemovitosti neevidované v katastru nemovitostí nebo k movité věci, má – li zástavní právo vzniknout zápisem do rejstříku zástav, je vyžadována forma veřejné listiny pro takovou smlouvu.
45
8.3.1 Vznik zástavního práva k nemovitostem Zástavní právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti vzniká zápisem
v katastru nemovitostí. Zástavní právo k nemovitosti neevidované v katastru nemovitostí pak vzniká zápisem do rejstříku zástav. 8.3.2 Vznik zástavního práva k movité věci Zástavní právo k věci movité může vzniknout v zásadě čtyřmi způsoby, a to
odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli, označením věci znamením, ze kterého lze poznat, že věc byla zastavena, dále odevzdáním zastavené věci třetí osobě (ale to
pouze v případě, že tak určí zástavní smlouva) a zápisem do rejstříku zástav (opět pouze stanoví – li tak zástavní smlouva).
8.3.3. Vznik zástavního práva k cenným papírům a) Vznik zástavního práva k listinnému cennému papíru :
K listinnému cennému papíru vzniká zástavní právo buď jeho odevzdáním
zástavnímu věřiteli nebo jeho předáním spolu se stejnopisem zástavní smlouvy třetí osobě do opatrování. Právní úprava dále obsahuje vymezení způsobu vzniku zástavního práva k listinnému cennému papíru, který je v úschově u osoby oprávněné podle zvláštního zákona k úschově cenného papíru podnikatelským způsobem. V takovém případě vznikne zástavní právo oznámením zástavního
věřitele nebo zástavce schovateli. I v tomto případě musí být doručen i stejnopis zástavní smlouvy. Uschovateli pak plynou z oznámení zastavení cenného papíru, resp. ze vzniku zástavního práva k cennému papíru dvě povinnosti, a to povinnost
vyznačit jeho zastavení ve své účetní evidenci tak, aby bylo zřejmé, kdo je zástavním věřitelem, a dále povinnost uložit zastavený cenný papír odděleně. b) Vznik zástavního práva k zaknihovanému cennému papíru :
K zaknihovanému cennému papíru vznikne zástavní právo zápisem zástavního
práva v evidenci střediska, přičemž k takovému zápisu dává příkaz zástavní věřitel nebo zástavce.
46
8.3.4 Vznik zástavního práva k pohledávce Zástavní právo k pohledávce vznikne uzavřením smlouvy. Právní úprava
však předpokládá jistou smluvní volnost, spočívající v možnosti upravit si v zástavní smlouvě vznik zástavního práva odlišným způsobem. 8.3.5 Vznik zástavního práva v budoucnu Nově by měla být do úpravy zástavního práva v občanském zákoníku
zahrnuta možnost zřídit zástavní právo do budoucna, tedy k věci, která dosud není ve vlastnictví zástavce. V takovém případě vznikne zástavní právo v okamžiku, kdy
zástavci vznikne vlastnické právo k věci, která má být předmětem zástavního práva. Tato možnost by měla zásadně zjednodušit například koupi nemovitosti s pomocí úvěru poskytnutého bankou, přičemž pohledávka vzniklá z úvěru by měla být zajištěna zástavním právem ke kupované nemovitosti.
8.3.6 Vznik zástavního práva z rozhodnutí orgánu veřejné moci V případě, kdy je zástavní právo zřizováno rozhodnutím orgánu veřejné
moci, dochází k jeho vzniku právní mocí takového rozhodnutí. Dle této právní úpravy pak v případě, kdy je ke vzniku zástavního práva potřebný zápis do rejstříku
zástav nebo do zvláštního veřejného seznamu, má být zástavní právo do takové evidence poznamenáno. Oproti zástavnímu právu, vzniklému ze smlouvy, které
vzniká až jeho zápisem ve veřejném seznamu či speciální evidenci, v tomto případě slouží poznamenání zástavního práva především k ochraně zájmu třetích osob, vycházejících ze zásady dobré víry v zápisy. 8.4 Zánik zástavního práva Navrhovaná právní úprava používá pro obecné vymezení zániku zástavního
práva odkaz na část zákona upravující zánik závazků. Vzhledem k akcesorické
47
povaze zástavního práva je zřejmé, že toto nemůže existovat bez existence pohledávky, kterou zajišťuje.
Dalšími možnostmi zániku zástavního práva, tedy za existence závazku, jsou
následující případy : a) zánik zástavy
b) jednostranné vzdání se zástavního práva zástavním věřitelem
c) dohoda o zániku zástavního práva mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem
d) vrácení zastavené věci zástavním věřitelem zástavnímu dlužníkovi e) uplynutí doby, na kterou bylo zástavní právo zřízeno
V případě vzniku zástavního práva zápisem do rejstříku zástav nebo zvláštního
veřejného seznamu se provede na žádost zástavního věřitele výmaz zástavního práva. Rovněž zástavní dlužník může podat návrh na výmaz zástavního práva, ale
tento musí zánik zástavního práva prokázat listinou, kterou vystavil zástavní věřitel. Zástavní právo se vymazává ke dni jeho zániku. Odlišně od vzniku zástavního práva tak toto nezaniká až výmazem, avšak tento je učiněn až ex post. 8.5 Promlčení zástavního práva Zásadně zástavní právo nezaniká promlčením zajištěné pohledávky. Dle
navrhovaných obecných ustanovení o promlčení podléhá zástavní právo promlčení stejně jako ostatní věcná práva s výjimkami taxativně vyjmenovanými. Navrhovaná úprava však speciálně k promlčení zástavního práva stanoví, že v případě
zástavního práva k movité věci se toto nepromlčí, dokud má věřitel movitou zástavu u sebe. Jinak platí pro promlčení zástavního práva obecná ustanovení o promlčení včetně délky promlčecí doby. 8.6 Realizace zástavního práva Dle navrhované právní úpravy by měl mít zástavní věřitel v zásadě tři
možnosti realizace zástavního práva při neuhrazení zajištěné pohledávky ve splatnosti. Jedním z nich je prodej zástavy ve veřejné držbě, dalším prodej zástavy 48
podle zvláštních zákonů (zejm. občanský soudní řád) a nově dává zástavnímu
věřiteli možnost zpeněžit zástavu způsobem dohodnutým se zástavcem v písemné dohodě. Speciální úprava pak platí pro zpeněžení registrovaného cenného papíru,
kdy toto může být provedeno pouze na veřejném trhu prostřednictvím obchodníka s cennými papíry.
K realizaci zástavního práva je nutné oznámit písemně její započetí
dlužníkovi a je – li zástavní dlužník odlišný od obligačního dlužníka, pak i jemu. Od tohoto oznámení pak plyne třicetidenní lhůta, po jejímž uplynutí teprve může
zástavní věřitel zástavu zpeněžit. V případě, kdy je započetí výkonu zástavního
práva zapisováno do rejstříku zástav, a to až po písemném oznámení dlužníkovi, začíná třicetidenní lhůta plynout až od zápisu do rejstříku zástav. Již od oznámení
zástavního věřitele se započetím výkonu zástavního práva zástavní dlužník nesmí zcizit zástavu bez souhlasu zástavního věřitele. Naopak navrhovaná právní úprava
umožňuje zpeněžení zástavy ještě před uplynutím stanovené lhůty, a to na základě dohody se zástavním dlužníkem.
I v případě, že si zástavní věřitel a zástavní dlužník dohodou smluvili
konkrétní způsob zpeněžení zástavy, může věřitel způsob výkonu změnit tak, že
zástavu zpeněží ve veřejné dražbě nebo podle zvláštního zákona, tedy některým ze způsobů výslovně upravených.
Z výtěžku zpeněžení pak má být uhrazena jednak dlužná pohledávka
společně s příslušenstvím a dále náklady, na které má věřitel právo, tedy především náklady spojené se zpeněžením zástavy.
V případě, že zpeněžením zástavy není pokryta celá dlužná pohledávka, pak
je její výše pouze snížena o výtěžek zpeněžení zástavy a ve zbytku trvá, avšak pouze ve vztahu k obligačnímu dlužníkovi. Vůči zástavnímu dlužníkovi, je – li
odlišný od osobního dlužníka, nelze po zpeněžení zástavy s ohledem na věcnou povahu zástavního práva, ničeho požadovat. Naopak v případě, že výtěžek
zpeněžení zástavy převyšuje výši dlužné pohledávky, je zástavní věřitel povinen vydat rozdíl zástavnímu dlužníkovi.
Navrhovaná právní úprava rovněž obsahuje pravidla pro uspokojení více
věřitelů, jejichž zástavní práva váznou na jedné zástavě. V takovém případě jsou
49
uspokojováni z výtěžku zpeněžení zástavy postupně v pořadí podle vzniku zástavních práv.
50
II. KOMPARAČNÍ ČÁST Občanskoprávní úprava od vzniku samostatného Československa do dnešní
doby prošla rozsáhlým vývojem, který odrážel změny ve společnosti, způsobené změnami politickými i změnami v úrovni životní úrovně obyvatelstva. Tyto změny se samozřejmě odráží i v právní úpravě zástavního práva především s ohledem na potřebu úpravy a využití tohoto zajišťovacího institutu.
1. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA Zástavní právo je po celou v rámci všech srovnávaných občanskoprávních
úprav, popsaných v II. části práce chápáno jako právo věcné. Jedinou výjimkou
v tomto směru je úprava obsažená v Hospodářském zákoníku, který zcela ojediněle řadil zástavní právo k právům závazkovým. Jak již bylo popsáno, projevovala se
tato skutečnost v tom, že v případě smluvního převodu zastavené věci, je nabyvatel vázán vedle původního dlužníka do výše ceny nabyté zástavy za pohledávku při
splnění podmínky, že při uzavření smlouvy o převodu zastavené věci o jejím zastavení věděl nebo musel vědět.
Legální definici zástavního práva však výslovně upravuje pouze ABGB. U
všech pozdějších úprav, včetně navrhovaného znění nového občanského zákoníku
již legální definice chybí. Pravdou však je, že ze samotné úpravy zástavního práva,
a jejího systematického zařazení v rámci toho kterého právního předpisu, lze definici zástavního práva dovodit.
Subsidiarita a akcesorita zástavního práva ve vztahu k hlavnímu závazku
prochází bez výjimky všemi právními úpravami, stejně jako vymezení jeho základních funkcí (zajišťovací a uhrazovací), které z úpravy jednoznačně vyplývají.
Lze zkonstatovat, že vymezení legální definice zástavního práva v právní
úpravě, není pro jeho praktické využití nezbytně nutná.
V rámci komparace z hlediska úpravy definice zástavního práva tedy lze
potvrdit hypotézu, že současná právní úprava i navrhované znění právní úpravy
zástavního práva není sice úplná, když legální definici neobsahuje, ale tato
51
skutečnost není s ohledem na praktické využití tohoto zajišťovacího instrumentu na závadu.
52
53
2. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA VYMEZENÍ PŘEDMĚTU ZÁSTAVY ABGB jako předmět zástavy připouštěl jakoukoli věc, která je v obchodě.
Střední občanský zákoník č. 141/1950 Sb. věc movitou, nemovitou a pohledávku.
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. před novelou č. 509/1991 Sb. pak
ustanovení týkající se vymezení možností předmětu zástavy vůbec neupravuje. Předmětem zástavy dle dobového výkladu65 však může být zásadně každá věc, je –
li zcizitelná, tzn. jak movitá tak nemovitá a také právo, pokud to jeho povaha připouští. K předmětu zástavního práva patří i přírůstky a příslušenství zástavy.66
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb. výslovně počítá s možností zřízení
zástavního práva k movité a k nemovité věci. Hospodářský zákoník
však
nevymezuje pojem movité věci, proto není zcela zřejmé zda lze pod tento podřadit
například pohledávky či práva. Z tohoto pohledu se pak jeví právní úprava jako nedostatečná.
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. po novele č. 509/1991 Sb. výslovně
počítá s možností zřízení zástavního práva k věci movité, k věci nemovité a k pohledávce. Platné zastavení jiných majetkových hodnot by pro nedostatky právní úpravy mohlo být značně problematické. Např. spoluvlastnický podíl není
ani věcí ani pohledávkou, podobně lze uvažovat nad obchodním podílem.67
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. po novele č. 367/2000 Sb. stanoví, že zástavou může být věc movitá, nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí,
pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo
nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového
vlastnictví. Navrhované znění Občanského zákoníku vymezuje jako možný předmět zástavy každou věc, s níž lze obchodovat.
Všechny právní úpravy pak stanoví, že zástavní právo se vztahuje i na
přírůstky a příslušenství zastavené věci.
V zásadě lze učinit závěr, že ve vymezení předmětu zástavy můžeme
spatřovat tendenci od relativně obecného vymezení, které může zahrnovat nejširší Švestka, J. a kol. Československé občanské právo. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979 Lazar, J., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné I. Praha : Panorama Praha, 1987, s. 302 67 blíže viz. Chalupa, R. K úpravě zástavního práva. Obchodní právo, 1996, č. 4, s. 2
65
66
54
spektrum věcí, které mohou být dány jako zástava, přes vymezení velmi úzké až žádné k návratu k co nejobecnějšímu vymezení při zachování jeho podstaty.
Nejpodrobněji je předmět zástavy vymezen v současné právní úpravě, přičemž tato
skutečnost může zamezit možným polemikám a právní předpis je tak v této věci
relativně srozumitelný i nejširší veřejnosti.68 Nicméně i s ohledem na navrhovanou
úpravu občanského zákoníku je možné učinit závěr, že obecné vymezení předmětu
zástavního práva, které současně zajišťuje možnost velmi širokého využití toho zajišťovacího institutu, je z hlediska použitelnosti nejvhodnější.
Lze tedy potvrdit hypotézu, že současná právní úprava reaguje na nedostatky
ve vymezení předmětu zástavního práva v rámci dřívějších právních úprav a stejně tak i navrhovaná právní úprava, přičemž lze sledovat pouze odlišný způsob
vyrovnání se s nedostatky spojenými s nedostatečným vymezením předmětu zástavního práva.
68
Kasal, J. Právo zástavní, podzástavní a zadržovací – změny právní úpravy. Právní rádce, 2001, č. 1, s. 5
55
56
3. Srovnání z hlediska vzniku zástavního práva 3.1 Srovnání z hlediska právních důvodů vzniku zástavního práva Podle ABGB může zástavní právo vzniknout ze zákona, na základě
soudcovského výroku, smlouvou nebo na základě poslední vůle. Jedná se tedy v porovnání se současnou právní úpravou o téměř totožné vymezení právních důvodů vzniku zástavního práva.
Zákon č. 141/1950 Sb., tzv. Střední občanský zákoník vymezuje jako
možné právní důvody vzniku zástavního práva zákon a písemnou smlouvu. Nelze
tedy vznik zástavního práva spojit ani s rozhodnutím v řízení o dědictví, ani s jiným rozhodnutím soudu. Především absence právní úpravy osudu zástavního práva v případě smrti zástavního dlužníka je zásadním nedostatkem právní úpravy.
Budeme –li však na tuto problematiku nazírat komplexně a zvážíme – li skutečnost,
že zástavní právo v období platnosti středního občanského zákoníku prakticky nebylo možno využívat, pak docházíme k závěru, že výše zmíněný nedostatek neměl v praxi závažné negativní dopady.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník před novelou č. 509/1991 Sb.
zásadně omezuje právní důvody vzniku zástavního práva, které může vzniknout
pouze ze zákona.69 Jako příklad důvodů vzniku zástavního práva ze zákona můžeme zmínit např. ust. § 4 odst. 2 zák. č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého majetku, ust. § 21 zák. č. 143/1961 Sb., o domovní dani ve
znění pozdějších předpisů, nebo ust. § 22 zák. č. 26/1964 Sb., o o vnitrozemské
plavbě, ve znění pozdějších předpisů.70 Vzhledem k tomu, že institut zástavního
práva k nemovitostem je nahrazen institutem tzv. omezení převodu nemovitostí, je třeba popsat i právní důvod vzniku tohoto, kterým je výhradně písemná smlouva.
Jedná – li se o nemovitost v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, pak je třeba i souhlasu manžela dlužníka s jejím uzavřením. V porovnání se současnou právní úpravou je i v tomto směru právní úprava obsažená v občanském zákoníku před
novelou č. 509/1991 Sb. zcela nepostačující a fakticky zcela vylučuje široké použití zástavního práva jako zajišťovacího institutu. 69 70
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.1.1967, sp. zn. 11 Co 100/1967 Lazar, J., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné I. Praha : Panorama Praha, 1987, s. 302
57
Hospodářský zákoník stanovil, že zástavní právo vzniká buď na základě
smlouvy nebo přímo ze zákona. Ve srovnání s platnou právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku je vymezení právních důvodů užší, a to o rozhodnutí soudu
nebo správního orgánu a rozhodnutí o vypořádání dědictví. Druhý jmenovaný právní důvod nelze v hospodářském zákoníku ani očekávat s ohledem na skutečnost, že zástavní právo je právem závazkovým.
Současně s hospodářským zákoníkem platila právní úprava zástavního práva
obsažena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník po novele č. 509/1991 Sb., který jako právní důvod vzniku zástavního práva vymezuje písemnou smlouvu,
dědickou dohodu a zákonné ustanovení. Tedy v porovnání se současnou právní úpravou zde není zmíněna možnost zřízení zástavního práva na základě rozhodnutí
soudu nebo správního orgánu (ačkoliv v rámci ust. § 338a občanského soudního
řádu zde taková možnost je71). Tento rozdíl je zjevný např. při vzniku zástavního
práva k zajištění daňové pohledávky, které dle současné právní úpravy vzniká
právě na základě pravomocného rozhodnutí státního orgánu, zatímco dle právní úpravy do nabytí účinnosti novely č. 367/2000 Sb. vznikalo ze zákona.72
Po nabytí účinnosti novely č. 367/2000 Sb. pak zákon č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník jako s právním důvodem vzniku zástavního práva počítá s
písemnou smlouvou, rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, rozhodnutím soudu nebo správního úřadu a zákonným ustanovením.
Navrhovaná úprava v novém občanském zákoníku by měla obsahovat
jako právní důvod vzniku zástavního práva písemnou smlouvu a rozhodnutí orgánu veřejné moci. Oproti současné právní úpravě tedy chybí jako právní důvod
schválení dohody o vypořádání dědictví (jedná se však fakticky o rozhodnutí soudu a je tedy možné tento právní důvod podřadit pod rozhodnutí orgánu veřejné moci) a
dále zcela chybí ve výčtu právních důvodů zákonné ustanovení, což ovšem nevylučuje vznik zástavního práva ze zákona, pouze není výslovně uveden.
I zde je možné vysledovat vývoj, odrážející poměry ve společnosti a
především skutečnost, že v době nabytí platnosti a účinnosti občanského zákoníku
č. 40/1964 Sb. bylo soukromé vlastnictví značně omezeno a ani institut zástavního Eliáš, K. Několik poznámek k zástavnímu právu (vybrané problémy) III. Vznik zástavního práva. Právní praxe v podnikání, 1995, č. 7 – 8, s. 10 72 Kasal, J. Právo zástavní, podzástavní a zadržovací – změny právní úpravy. Právní rádce, 2001, č. 1, s. 5
71
58
práva nebyl prakticky téměř využíván, když jediným možným právním důvodem
pro vznik zástavního práva bylo zákonné ustanovení. Stejná situace sice byla
v době platnosti tzv. Středního občanského zákoníku, avšak tento jak již bylo předesláno vznikl jako jakási prozatímní úprava a možná i proto právní úprava více
odráží podstatu samotného zástavního práva jako zajišťovacího institutu bez ohledu na politicko – ekonomickou situaci. Po
roce
1989
pak
můžeme
v právní
úpravě
spatřovat
návrat
k prvorepublikové úpravě, resp. skutečnost, že z této bylo čerpáno, kdy hlavním právním důvodem vzniku je opět písemná smlouva. Navrhovaná právní úprava jde
ještě dále a nepředepisuje ani obligatorní písemnou formu smlouvy s odkazem na to, že v určitých případech postačí forma ústní, čímž dochází k prohloubení liberalizace zástavního práva.
Hypotéza, že současná i navrhovaná právní úprava reaguje na nedostatky
předchozích právních úprav, se potvrzuje i v tomto případě, neboť je zcela zřejmá tendence k liberalizaci a zjednodušení využití zástavního práva jako formy zajištění, přičemž je současně zachovávána i ochrana zástavce, resp. majitele zastavované věci v případech, kdy by s ohledem na povahu předmětu zástavy
mohlo docházet k obcházení práv zástavců (typicky v případech, kdy zástava není odevzdávána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě a projev vůle zástavce dát do zástavy takovou věc by nebyl dostatečně zjevný).
59
60
3.2 SROVNÁNÍ Z HLEDISKA ZPŮSOBU NABYTÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ABGB obsahuje čtyři způsoby nabytí zástavního práva, a to hmotným
odevzdáním, vkladem nebo soudním uložením listin, symbolickým odevzdáním, záznamem v případě podmínečného nabytí zástavního práva. Posledně jmenovaný podmínečný způsob nabytí zástavního práva je v právní úpravě zcela ojedinělý a
žádný následující právní předpis již takovou možnost nepřipouští. Budeme –li srovnávat úpravu nabytí zástavního práva obsaženou v ABGB se současnou právní úpravou, dojdeme k závěru, že současná právní úprava je širší a dává více možností
nabytí zástavního práva. Podle úpravy obsažené v ABGB neexistovala např. možnost nabytí zástavního práva k movitým věcem bez jejich hmotného odevzdání
(pakliže to jejich povaha umožňuje) prostřednictvím uschování u třetí osoby. Podstatným pokrokem v současné právní úpravě ve prospěch ochrany vlastnických
práv k zastaveným věcem je existence Rejstříku zástav a možnost nabytí zástavního práva bez hmotného odevzdání zápisem do takového rejstříku. Ve zbytku je právní úprava ABGB velmi podobná současné právní úpravě.
Střední občanský zákoník rozděluje způsob nabytí zástavního práva podle
povahy zástavy a pak také podle smluvních stran, kdy dochází ke zvýhodnění
socialistické právnické osoby při vzniku zástavního práva. Vznik zástavního práva k nemovitým věcem zapsaným v pozemkové nebo železniční knize, je vázán na
zápis zástavního práva do těchto knih. Jde – li o zástavní právo k nemovitostem nezapsaným v pozemkové nebo železniční knize, pak vzniká uložením zástavní
smlouvy u soudu. V případě, že smluvní stranou byla socialistická právnická osoba,
zastavení působilo bez dalšího proti jiným socialistickým právnickým osobám (bez zápisu nebo uložení smlouvy). Ke vzniku zástavního práva k movitým věcem
(mezi něž jsou počítány i cenné papíry) pak docházelo odevzdáním věci
zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě do úschovy, popř. označením zástavy způsobem, aby bylo všem patrné nebo vyznačením do listiny, bez které nebylo možno věci užívat. Vznik zástavního práva k pohledávce byl vázán na podmínku,
že bude o zástavním právu zpraven poddlužník. Základním rozdílem úpravy
obsažené ve Středním občanském zákoníku a současné právní úpravy je nerovnost
61
subjektů způsobená odlišnostmi v úpravě nabytí zástavy, kdy smluvní stranou je socialistická právnická osoba.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do novely č. 509/1991
Sb. způsob vzniku zástavního práva blíže nespecifikuje; k jeho vzniku stačí splnění podmínek, které spojuje zákon se vznikem zástavního práva. Opět je vhodné zmínit
způsob vzniku omezení převodu nemovitostí, které nahrazuje zástavní právo k nemovitostem. K platnému vzniku takového závazku byla třeba registrace
písemné smlouvy o omezení převodu nemovitostí státním notářstvím.73 I z pohledu úpravy způsobů vzniku zástavního práva je tato právní úprava zcela nedostatečnou.
Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník rozlišuje způsoby nabytí
zástavního
práva
s ohledem
na
povahu
předmětu
zástavního
práva.
K nemovitostem vzniká zástavní právo zápisem v tehdejší evidenci nemovitostí. Byla – li tedy ve stejné době uzavřena zástavní smlouva ke stejné věci podle hospodářského
zákoníku
a
podle
občanského
zákoníku,
pak
docházelo
ke znevýhodnění zástavního věřitele, který uzavřel zástavní smlouvu podle
hospodářského zákoníku, a to z hlediska pořadí vzniku pro případnou realizaci zástavního práva. Zatímco zástavní právo ze smlouvy uzavřené dle občanského
zákoníku vzniklo registrací Státním notářstvím, tedy v zásadě bezprostředně
(nechaly – li smluvní strany zástavní smlouvu ihned zaregistrovat), pak zástavní právo ze smlouvy uzavřené dle hospodářského zákoníku vznikalo teprve zápisem
v evidenci nemovitostí, přičemž okamžik zápisu mohl zástavní věřitel ovlivnit pouze velmi rámcově tím, kdy bude podán návrh na zápis do evidence nemovitostí.
Zástavní právo k movitým věcem vzniká odevzdáním věci zástavnímu věřiteli nebo
i bez jejího fyzického odevzdání označením zástavního práva na věci tak, aby tato skutečnost byla každému patrná. Třetí možností zřízení zástavního práva k movité
věci je vázáno na jejím odevzdání třetí osobě, aby ji pro ně uschovala. Úprava nabytí zástavního práva v rámci hospodářského zákoníku je s ohledem na jeho
praktické využití relativně komplexní. V porovnání se současnou občanskoprávní úpravou zde však rovněž chybí možnost nabýt zástavní právo k movité věci bez omezení
dispozice
zástavního
dlužníka
s předmětem
zástavy
(odevzdání
zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě) nebo bez zajištění jistoty zástavního věřitele, Švestka, J. a kol. Československé občanské právo. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979, s. 154
73
62
že zástavu bude možné realizovat. Vznik zástavního práva označením předmětu zástavy tak, aby skutečnost byla každému patrná neskýtá věřiteli úplnou jistotu, že v okamžiku, kdy bude chtít využít uhrazovací funkci zástavního práva a zástavu
zpeněžit, bude na zastavené věci zachováno označení a bude možné prokázat, že se jedná o zastavenou věc, resp. že k zastavení platně došlo.
V rámci zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník od účinnosti novely č.
509/1991 Sb. do účinnosti novely č. 264/1992 Sb. jsou rovněž způsoby nabytí zástavního práva rozděleny podle předmětu zástavního práva. Ke vzniku
zástavního práva k nemovitostem dochází registrací zástavní smlouvy státním notářstvím. K věcem movitým vzniká zástavní právo odevzdáním zastavené věci
zástavnímu věřiteli, vyznačením vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí, nebo
odevzdáním věci třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka uschovala. Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením písemné smlouvy, avšak
vůči poddlužníkovi nabývá účinnosti až vyrozuměním poddlužníka zástavcem nebo prokázáním zástavním věřitelem.
Novelou občanského zákoníku č. 264/1992 Sb. se, jak již bylo zmíněno,
změnil pouze způsob nabytí zástavního práva k nemovitostem, kdy oproti předchozí právní úpravě vzniká zástavní právo k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí.74
Současná právní úprava zástavního práva v občanském zákoníku po novele
č. 367/2000 Sb.
rozlišuje způsoby nabytí zástavního práva u movitých věcí,
nemovitostí, pohledávek a dále způsob nabytí zástavního práva na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, který je do právní úpravy začleněn nově.
Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, předáním zástavy do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo
zástavního dlužníka u třetí osoby, nebo zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Zástavní právo k nemovitostem, které nejsou
předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká rovněž zápisem do Rejstříku zástav
vedeného
Notářskou
komorou
České
republiky.
Zástavní
právo
k nemovitostem, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká blíže viz. Fiala, J., Mates, P. Nad novou úpravou evidence vztahů k nemovitostem. Právní praxe, 1993, č. 4, s. 230
74
63
obecně vkladem do katastru nemovitostí, a to ke dni nabytí právních účinků vkladu. Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, avšak k účinnosti vůči
poddlužníkovi dochází oznámením či prokázáním zřízení zástavního práva
poddlužníku. Co se týká vzniku zástavního práva, jehož právním důvodem je
rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, dochází k účinnosti zástavního práva nabytím právní moci takového rozhodnutí (typicky již zmíněné zástavní právo
k zajištění daňových pohledávek, které dle právní úpravy do nabytí účinnosti
novely č. 367/2000 Sb. vznikalo splněním zákonných podmínek, tzn. dnem doručení zajišťovacího příkazu nebo dnem doručení rozhodnutí o vyměření daně nebo dnem splatnosti zálohy na daň).75
Navrhované znění úpravy zástavního práva v rámci nového občanského
zákoníku stanoví, že zástavní právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti vzniká zápisem v katastru nemovitostí. Zástavní právo k nemovitosti neevidované v katastru nemovitostí pak vzniká zápisem do rejstříku zástav. K movitým věcem pak může být zástavní právo nabyto obecně dvěma způsoby, které není třeba mezi
smluvními stranami upravovat, a to odevzdáním zástavy zástavnímu věřiteli a označením věci znamením, ze kterého lze poznat, že věc byla zastavena. Dále je možné upravit způsob nabytí zástavního práva k movitým věcem smluvními
stranami v rámci zástavní smlouvy. Tímto způsobem se mohou smluvní strany dohodnout, že k nabytí zástavního práva dojde odevzdáním zastavené věci třetí osobě nebo zápisem do rejstříku zástav. Oproti předchozím právním úpravám je podrobně upraven vznik zástavního práva k cenným papírům, který je v současné
době předmětem právní úpravy obsažené v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech. K listinnému cennému papíru vzniká zástavní právo buď jeho
odevzdáním zástavnímu věřiteli nebo jeho předáním spolu se stejnopisem zástavní smlouvy třetí osobě do opatrování. V případě, že je listinný cenný papír v úschově
u osoby oprávněné podle zvláštního zákona k úschově cenného papíru podnikatelským způsobem, vzniká zástavní právo oznámením zástavního věřitele nebo zástavce schovateli. K zaknihovanému cennému papíru vznikne zástavní
právo zápisem zástavního práva v evidenci střediska na příkaz zástavního věřitele nebo zástavce. Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením zástavní smlouvy, 75
Kasal, J. Právo zástavní, podzástavní a zadržovací – změny právní úpravy. Právní rádce, 2001, č. 1, s. 5
64
avšak nikoli obligatorně, neboť v tomto případě se předpokládá možnost smluvní úpravy vzniku zástavního práva. Nově by měla být do úpravy zástavního práva
v občanském zákoníku zahrnuta možnost zřídit zástavní právo do budoucna, tedy k věci, která dosud není ve vlastnictví zástavce. V takovém případě vznikne
zástavní právo v okamžiku, kdy zástavci vznikne vlastnické právo k věci, která má být předmětem zástavního práva. V případě, kdy je zástavní právo zřizováno
rozhodnutím orgánu veřejné moci, dochází k jeho vzniku právní mocí takového rozhodnutí.
Opět lze potvrdit stanovenou hypotézu, že současná i navrhovaná právní
úprava reaguje na zjištěné nedostatky právní úpravy. V případě srovnávání
z hlediska vzniku zástavního práva je patrný především vývoj v nabývání
zástavního práva k movité věci, kdy od úpravy obsažené v ABGB, která prakticky u všech movitých věcí, u nichž to bylo možné, předpokládala vznik zástavního
práva až předáním zástavci nebo třetí osobě, došlo přes další postupný vývoj až ke zřízení Rejstříku zástav. Tím rovněž zanikla jistá nerovnost mezi zástavními právy
z hlediska jejich předmětu, když dříve byl zástavní dlužník při zastavení movité
věci fakticky omezen v dispozici s ní, zatímco při zastavení nemovitosti nebylo vlastnické právo prakticky narušeno.
Navrhovaná právní úprava pak úpravou možnosti zřídit zástavní právo do
budoucna velmi pružně reaguje na v současné době velmi rozšířený nákup
nemovitostí za použití úvěru, přičemž k jeho krytí je zřizováno zástavní právo k nabývané nemovitosti.
65
66
4. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA ZÁNIKU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA Dle právní úpravy obsažené v ABGB zanikalo zástavní právo v první řadě
splněním pohledávky (tedy zánikem zajišťované pohledávky). Dále zanikalo
v případě, že došlo ke zničení zastavené věci, věřitel se vzdal výhradního práva k zastavené věci nebo vrátil bez výhrady dlužníkovi zastavenou věc, nebo uplynutím času, na který bylo zástavní právo zřízeno.
Tzv. Střední občanský zákoník, tedy zákon č. 141/1950 Sb. nevymezuje
jednotlivé způsoby zániku zástavního práva. Na způsoby zániku zástavního práva lze tedy usuzovat pouze z povahy zástavního práva.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník před novelou 509/1991 Sb.
předvídal tři situace, za kterých docházelo k zániku zástavního práva, a to zánik
pohledávky, výkon zástavního práva, tedy zpeněžení, a to bez ohledu na skutečnost, zda byla pohledávka zpeněžení nemovitosti uspokojena a dále zánikem zástavy. K zániku omezení převodu nemovitostí pak docházelo v prvé řadě
uspokojením věřitelovy pohledávky i jakýmkoli jiným zánikem pohledávky. Z tohoto pravidla však existovala výjimka v podobě novace, při níž bylo
domluveno, že zajištění nadále trvá. Dále omezení převodu nemovitostí zanikalo promlčením věřitelovy pohledávky, udělením souhlasu věřitele k převodu
nemovitosti na jinou osobu, smrtí dlužníka pokud nebylo při vzniku omezení sjednáno, že bude mít právní účinky i vůči dědicům, zánikem vlastnického práva
dlužníka k nemovitosti, složením plnění do notářské úschovy a dohodou věřitele a dlužníka o zrušení omezení.76
Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník spojuje zánik zástavního
práva primárně se zánikem zajišťované pohledávky, dále zástavní právo zaniká
složením ceny zastavené věci, zánikem zástavy, vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem a uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník od novely č. 509/1991 Sb. do
novely č. 367/2000 Sb. stanoví, že zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky (typicky splacením), složením ceny zástavy zástavním dlužníkem, 76
Švestka, J. a kol. Československé občanské právo. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979, s.
155
67
vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem, uplynutím času v případě, že
bylo zástavní právo zřízeno na určitou dobu. Dále speciálně v případě zástavního práva k pohledávce zaniká toto zástavní právo také písemným oznámením
zástavního věřitele poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena, dále prokázáním zástavce poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním pávem byla splacena, nebo v případě zástavního práva k pohledávce,
jejímž předmětem plnění je věc, zaniká zástavní právo k pohledávce předáním věci zástavnímu věřiteli, čímž současně vzniká zástavní právo k předmětné věci
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník od novely č. 367/2000 Sb.
stanoví, že k zániku zástavního práva dochází při zániku zajištěné pohledávky,
zániku zástavy, vzdá – li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, uplynutím doby, na niž bylo zástavní právo zřízeno, složí – li
zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem a dále v případech stanovených zvláštními právními předpisy.
Navrhovaná právní úprava používá pro obecné vymezení zániku
zástavního práva odkaz na část zákona upravující zánik závazků. Dalšími
možnostmi zániku zástavního práva, tedy za existence závazku, jsou zánik zástavy,
jednostranné vzdání se zástavního práva zástavním věřitelem, dohoda o zániku zástavního práva mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, vrácení
zastavené věci zástavním věřitelem zástavnímu dlužníkovi, uplynutí doby, na kterou bylo zástavní právo zřízeno.
Na základě srovnání z hlediska zániku zástavního práva lze zkonstatovat, že
právní úprava se měnila v závislosti na způsoby vzniku zástavního práva. Výjimkou je zcela nestatečná úprava v zákoně č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, kde zánik zástavního práva není upraven vůbec.
68
69
5. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ABGB stanoví v zásadě pouze jediný způsob realizace zástavního práva,
kdy má dojít k uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem z výtěžku
zpeněžení zastavené věci, a to prostřednictvím soudní nucené dražby, které se zástavní věřitel mohl domáhat u exekučního soudu návrhem na povolení nucené dražby, a to u vykonatelné pohledávky. Zajištěná pohledávka tedy nejdříve musela
být v nalézacím řízení pravomocně přiznána. Judikaturou byl dovozen závěr, že podkladem pro povolení nucené dražby zástavy, jejímž vlastníkem byla osoba
odlišná od obligačního dlužníka, je vykonatelný rozsudek proti obligačnímu
dlužníkovi. Jinými slovy, nebylo třeba uplatňovat přiznání zajištěné pohledávky
v nalézacím řízení vůči zástavnímu věřiteli odlišnému od obligačního dlužníka.77
Před vydražením měl dlužník právo uhradit pohledávku, pro jejíž uspokojení měla být zástava vydražena. Tímto způsobem je tedy chráněn vlastník zástavy před
ztrátou vlastnického práva a má možnost volby. V případě, že možnosti uhradit
pohledávku nevyužije, může dojít ke zpeněžení zástavy, přičemž při dražbě nemají dlužníci právo jimi zastavené věci spoludražit. Tímto ustanovením zákon zamezuje
případným spekulacím zástavních dlužníků a současně je motivuje ke snaze řešit nastalou situaci využitím možnosti uhradit pohledávku před vydražením a nezatěžovat soudy řízením o povolení nucené dražby. Procesní stránku vydražení
zástavy upravuje soudní řád. V případě, že vydražením zástavy nezíská věřitel celou dlužnou částku, je dlužník povinen zbývající část dluhu nahradit. Zákon pak pamatuje i na situaci, kdy vydražením věci bude získána částka převyšující zajištěnou pohledávku. V takovém případě bude rozdíl vydán vlastníkovi zástavy.
Zákon však připouštěl i výjimky z pravidla, že věřitel je povinen domáhat se
uspokojení ze zástavy prostřednictvím soudu. Jedná se o tzv. nepravidelný způsob
výkonu zástavního práva, přičemž tento byl přípustný pouze za splnění zvláštních podmínek, stanovených zpravidla zákonem. Jednalo se zejména o realizaci
zástavního práva k penězům, měl – li je věřitel ve své držbě (bylo možné zřídit zástavní právo k penězům jako k věci movité; zásada určující, že zástavou může Biolek, V. Kterak žalovati zástavce aneb neradostná rekapitulace – Úvod – Vykonatelnost. Právní rozhledy, 1997, č. 8, s. 413
77
70
být pouze věc individuálně určená, byla formulována až mnohem později78), nebo
realizaci zástavního práva k akceptované směnce.79
Tzv. střední občanský zákoník obsahoval již v popisné části zmíněnou
odlišnost úpravy možností realizace zástavního práva dle subjektů. Realizace zástavního práva byla možná tradičně prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí
s exekučním titulem, získaným v nalézacím řízení. Další možností realizace
zástavního práva k movitým věcem byla žádost soudu o prodej movité věci i bez žaloby dlužníka, kdy tento způsob realizace byl vázán na podmínku, že zástava
musela zajišťovat pohledávku věřitele z hospodářského styku a věřitel musel být zapsán v podnikovém rejstříku. Další výhodou takového subjektu při realizaci zástavního práva byla možnost uzavření písemné dohody, že se věřitel může
uspokojit ze zástavy bez soudního řízení cestou veřejné dražby nebo dokonce i jiným prodejem za úředně stanovenou cenu. V případě movité zástavy, kterou má
zástavní věřitel u sebe, bylo možné se z ní domáhat uspokojení i v případě, že
zajištěná pohledávka byla promlčena. Zástavu však bylo možné i vyplatit splněním ceny pohledávky nebo složením ceny zástavy.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník před novelou č. 509/1991 Sb.
stanovil, že zástavní věřitel mohl realizovat zástavní právo pouze prostřednictvím výkonu rozhodnutí, a to v souladu s ust. § 371 odst. 1 o.s.ř. Pro uspokojení více
pohledávek, zajištěných zástavním právem k téže věci platí zásada uspokojování dle pořadí vzniku. Výjimkou jsou pouze pohledávky daní a poplatků, které pokud
byly zajištěny zástavním právem k nemovitosti, pak se uspokojují přednostně. Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se pohledávky zajištěné zástavním
právem uspokojují spolu s pohledávkami, v jejichž prospěch bylo u státního
notářství zaregistrováno omezení převodu nemovitostí.80 Výkon rozhodnutí
prodejem movitých věcí nařizoval i prováděl soud, zatímco výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí sice nařizoval soud, ale provádělo státní notářství.81
Zoulík, F. Právní encyklopedie soukromých podnikatelů Občanský zákoník (Úplné znění zákona s poznámkami pro právní a podnikatelskou praxi). Praha : TRIZONIA, 1992, s. 117 79 blíže viz. Vácha, P. Způsoby výkonu zástavního práva zástavním věřitelem II. Vývoj právní úpravy způsobů výkonu zástavního práva k zástavě – věci. Bulletin advokacie, 1995, č. 1, s. 30 80 Švestka, J. a kol. Československé občanské právo. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979, s. 157 81 blíže viz. Vácha, P. Způsoby výkonu zástavního práva zástavním věřitelem II. Vývoj právní úpravy způsobů výkonu zástavního práva k zástavě – věci. Bulletin advokacie, 1995, č. 1, s. 30
78
71
Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník upravoval jako možnost
realizace zástavního práva nucený prodej zástavy prostřednictvím hospodářské arbitráže, která byla upravena zvláštním předpisem82, zrušeným stejně jako hospodářský zákoník až zákonem č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník. Dalším možným způsobem realizace zástavního práva, a to velmi výhodným a efektivním
pro zástavního věřitele, bylo přímé zpeněžení zástavy zástavním věřitelem, ke kterému bylo možné přistoupit pouze pokud měl zástavní věřitel zástavu u sebe a bylo-li tak v písemné smlouvě dohodnuto, a to za cenu úředně stanovenou, přičemž
o zamýšleném prodeji byl zástavní věřitel povinen zástavního dlužníka bez odkladu
informovat. Jak již bylo zmíněno, hospodářský zákoník nepočítal s jinou možností
realizace zástavního práva. Možnost domáhat se uspokojení ze zástavy u soudu není v zákoně stanovena.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník od novely č. 509/1991 Sb. do
novely č. 367/2002 Sb. stanovuje jako možnost realizace zástavního práva žalobu,
jejímž prostřednictvím je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zástavy u soudu, přičemž právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze
zástavy v případě, kdy je zástavní dlužník odlišný od dlužníka obligačního, může být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné
pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje
zástavy.83 Právní úprava účinná do 31.8.1998 však byla značně nedokonalá a
ohledně způsobu domáhání se zpeněžení zástavy se vedly v odborných kruzích dlouhé debaty, jejichž důsledkem je i velké množství zveřejněných odborných názorů, které často nebyly totožné. Podstatou problému bylo řešení otázky, zda ke
zpeněžení zástavy postačí rozsudek proti obligačnímu dlužníkovi, nebo zda je
třeba uplatňovat nárok v nalézacím řízení i proti zástavnímu dlužníkovi.84,85 Současně vyvstala otázka, zda se nejedná o zvýhodňování části zástavních věřitelů,
popř. o obcházení zákona, když dle ust. § 299 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník může zástavní věřitel při výkonu zástavního práva prodat Zákon č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2001, sp. zn. 29 Cdo 2606/2000 84 blíže např. viz. Fiala, J. Realizace zástavního práva vůči zástavnímu dlužníkovi, který není obligačním (osobním) dlužníkem. Bulletin advokacie, 1997, č. 2, s. 25 85 blíže např. viz. Biolek, V. Kterak žalovati zástavce aneb neradostná rekapitulace – Formulace petitu. Právní rozhledy, 1997, č. 8, s. 414
82 83
72
zastavenou nemovitost ve veřejné dražbě, jestliže na tento zamýšlený výkon
upozorní zástavce a dlužníka.86,87 Rovněž bylo upozorněno na to, že by mělo být
alespoň základně ověřeno splnění předpokladů pro prodej zástavy88. Nepřípustnost
možnosti zpeněžit zástavu bez dalšího zástavním věřitelem, i když se jedná o zástavní smlouvu uzavřenou dle obchodního zákoníku, bylo jako obcházení
zákona judikováno i Ústavním soudem89. V případě, že má být nárok uplatněn
v nalézacím řízení i proti zástavnímu dlužníkovi, vyvstávala další otázka, a to, jakým způsobem má být formulován petit, tedy zda má být žalováno na plnění s dovětkem, že se lze uspokojit pouze zpeněžením zástavy, nebo zda přímo
formulovat povinnost strpět zpeněžení nemovitosti.90,91 Po nabytí účinnosti novely občanského soudního řádu č. 165/1998 Sb. vznikly diskuse týkající se zpětné
účinnosti této novely, resp. možnosti použití žaloby o soudní prodej zástavy i na
realizaci zástav, vzniklých před 1.9.1998, přičemž názory se značně lišily.92
Následně však došlo ke sjednocení judikatury, stanovící, že pro realizaci zástavních práv, vzniklých před 1.9.1998 nelze požít žalobu o soudní prodej zástavy.93
V případě, kdy je jedna pohledávka zajištěna více zástavními právy, je mezi
těmito vztah solidarity a zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení celé
pohledávky anebo její části z kterékoliv zástavy bez ohledu na to, jak naložil s jiným zástavním právem, zajišťujícím tutéž pohledávku.94
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník od novely č. 367/2000 Sb.
stanoví možnost zástavního věřitele uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zákon upravuje způsoby, kterými se zástavní věřitel může takového
uspokojení domáhat, přičemž se nelze ani na základě vzájemné dohody od těchto
zákonem stanovených způsobů odchýlit. Speciálně je upraven zákaz dohody, na
jejímž základě by zástava v případě prodlení s plněním zajištěné pohledávky např. Kozel, R. Je nutno žalovat zástavce, který není obligačním dlužníkem? Bulletin advokacie, 1997, č. 9, s. 26 87 Eliáš, K. Několik poznámek k zástavnímu právu (vybrané problémy) V. Realizace zástavního práva. Právní praxe v podnikání, 1995, č. 7 – 8, s. 13 88 Kopáč, L. Výkon smluvního zástavního práva při zajištění obchodních závazků. Právní rádce, 1993, č. 5, s. 13 89 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.5.2005, sp. zn. III. ÚS 31/2005 90 blíže např. viz. Bureš, J., Drápal, L. Zástavní právo a soudní praxe, Praha : C.H. Beck, 1996, s. 13 a násl. 91 Biolek, V. K rozhodnutím o žalobách proti zástavci. Právní rozhledy, 1998, č. 10, s. 516 92 např. Fiala, J. Realizace zástavního práva podle § 151f obč. zák. Bulletin advokacie, 1999, č. 2, s. 28 93 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2002, sp. zn. 21 Cdo 1038/2001 94 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2002, sp. zn. 21 Cdo 1166/2001
86
73
propadala zástavnímu věřiteli (diskusí o tzv. propadné klauzuli se, resp. účelnosti jejího povolení se často zabývala odborná veřejnost95) nebo mu umožňovala ponechat si zástavu za určenou cenu. Současně si nelze ani smluvně dohodnout, že
se zástavní věřitel po splatnosti pohledávky nesmí domáhat uspokojení prodejem
zástavy. Takové jednání by odporovalo smyslu institutu zástavního práva. Zástavu lze na návrh zástavního věřitele zpeněžit ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem
zástavy. Možnost navrhnout zpeněžení nemovitosti prostřednictvím soudního prodeje zástavy se do právní úpravy dostala až novelou č. 165/1998 Sb., účinnou od 1. 9. 1998. O prodeji zástavy může soud rozhodnout pouze v případě, že zástavní právo vzniklo po dni 31.8.1998. V případě vzniku zástavního práva do
tohoto dne se bude jeho realizace, byť v pozdější době, řídit právní úpravou
účinnou do 31.8.1998.96 Dle právní úpravy účinné od 1.9.1998 bylo již možné vést řízení o soudní prodej zástavy. Výsledkem řízení o soudní prodej zástavy je
rozhodnutí soudu, kterým se povoluje prodej zástavy. Toto rozhodnutí je pak exekučním titulem pro faktický prodej zastavené věci zákonem stanoveným
způsobem. Nejedná se tedy o druh exekučního řízení, ale o druh řízení nalézacího.
Zpeněžení zástavy prostřednictvím veřejné dražby upravuje zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, který nabyl účinnosti dne 1.4.2000. Dle ust. § 36 odst. 2 citovaného právního předpisu bylo možné za stanovených podmínek zpeněžit
zástavu prostřednictvím veřejné nedobrovolné dražby i bez exekučního titulu, tedy bez toho, aby bylo nejdříve rozhodnuto o povolení prodeje zástavy. Došlo tak k vytvoření dvou různých právních režimů a tedy zvýhodnění jedné skupiny
zástavních věřitelů oproti druhé. Z tohoto důvodu bylo ustanovení § 36 odst. 2 zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách Ústavním soudem zrušeno na základě
návrhu Okresního soudu Brno – venkov.97 V případě, že na jedné věci vázne více
zástavních práv, mohou svůj nárok na uspokojení z výtěžku jejího zpeněžení
uplatnit všichni zástavní věřitelé bez ohledu na to, na čí návrh ke zpeněžení dochází. V tomto případě se uspokojují zajištěné pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavního práva.
např. Kopáč, L., Švestka, J. Lze v zástavní smlouvě platně ujednat propadnutí zástavy? Právní rozhledy, 1995, č. 5, s. 189 96 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2002, sp. zn. 21 Cdo 1038/2001 97 Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 47/04
95
74
Navrhované znění nového občanského zákoníku obsahuje v zásadě tři
možnosti realizace zástavního práva při neuhrazení zajištěné pohledávky ve splatnosti. Jedním z nich je prodej zástavy ve veřejné držbě, dalším prodej zástavy podle zvláštních zákonů (zejm. občanský soudní řád) a nově dává zástavnímu
věřiteli možnost zpeněžit zástavu způsobem dohodnutým se zástavcem v písemné dohodě. Speciální úprava pak platí pro zpeněžení registrovaného cenného papíru,
kdy toto může být provedeno pouze na veřejném trhu prostřednictvím obchodníka
s cennými papíry. K realizaci zástavního práva je nutné oznámit písemně její započetí dlužníkovi a je – li zástavní dlužník odlišný od obligačního dlužníka, pak i
jemu. Od tohoto oznámení pak plyne třicetidenní lhůta, po jejímž uplynutí teprve
může zástavní věřitel zástavu zpeněžit. V případě, kdy je započetí výkonu
zástavního práva zapisováno do rejstříku zástav, a to až po písemném oznámení dlužníkovi, začíná třicetidenní lhůta plynout až od zápisu do rejstříku zástav. Již od
oznámení zástavního věřitele se započetím výkonu zástavního práva zástavní dlužník nesmí zcizit zástavu bez souhlasu zástavního věřitele. Naopak navrhovaná
právní úprava umožňuje zpeněžení zástavy ještě před uplynutím stanovené lhůty, a to na základě dohody se zástavním dlužníkem. I v případě, že si zástavní věřitel a zástavní dlužník dohodou smluvili konkrétní způsob zpeněžení zástavy, vzniká
tímto věřiteli pouze další možný způsob realizace zástavního práva (kromě zákonem stanovených způsobů), avšak nevzniká mu povinnost tento smluvený způsob využít. Z výtěžku zpeněžení pak má být uhrazena jednak dlužná
pohledávka společně s příslušenstvím a dále náklady, na které má věřitel právo,
tedy především náklady spojené se zpeněžením zástavy. V případě, že zpeněžením zástavy není pokryta celá dlužná pohledávka, pak je její výše pouze snížena o
výtěžek zpeněžení zástavy a ve zbytku trvá, avšak pouze ve vztahu k obligačnímu dlužníkovi. Vůči zástavnímu dlužníkovi, je – li odlišný od osobního dlužníka, nelze po zpeněžení zástavy s ohledem na věcnou povahu zástavního práva, ničeho
požadovat. Naopak v případě, že výtěžek zpeněžení zástavy převyšuje výši dlužné pohledávky, je zástavní věřitel povinen vydat rozdíl zástavnímu dlužníkovi.
Navrhovaná právní úprava rovněž obsahuje pravidla pro uspokojení více věřitelů, jejichž zástavní práva váznou na jedné zástavě. V takovém případě jsou
75
uspokojováni z výtěžku zpeněžení zástavy postupně v pořadí podle vzniku zástavních práv.
Vzhledem ke skutečnosti, že realizace zástavního práva je naplněním
uhrazovací funkce zástavního práva, je její úprava především pro zástavního
věřitele velmi podstatná. Proto také lze v úpravě realizace zástavního práva spatřovat nejdynamičtější vývoj. Právní úprava je obohacena množstvím judikatury
a literatury. Současná právní úprava se vypořádala se závažným nedostatkem dřívějších právních úprav, spočívající v nedokonalém stanovení způsobu domáhání
se realizace zástavního práva. Současně je však třeba připomenout, že v rámci ABGB a dále v rámci Hospodářského zákoníku byla upravena možnost za jistých podmínek realizovat zástavní právo bez předchozího uplatnění práva u soudu (tedy
prodejem z tzv. volné ruky), která je velmi výhodná a efektivní pro zástavního věřitele. Naopak právní úprava obsažená v Hospodářském zákoníku neobsahovala
ve výčtu možných způsobů realizace tradiční realizaci prostřednictvím soudu. V tomto směru učinil podstatný krok návrh znění nového občanského zákoníku, na
jehož základě by bylo možné smluvit si způsob zpeněžení zástavy v zástavní smlouvě.
76
77
ZÁVĚR V rámci diplomové práce byla popsána a srovnána právní úprava zástavního
práva, a to nejen v rámci občanskoprávních předpisů platných na našem území po
vzniku samostatného Československa po dnešní dobu, ale vzhledem k tomu, že se právě ocitáme v období, kdy se zpracovává (a je velmi diskutováno) nové znění
občanského zákoníku, bylo možné do komparace zahrnout i navrhované nové znění
právní úpravy. S ohledem na tuto skutečnost lze zhodnotit i případnou možnost využití zástavního práva v budoucnu. Obecně lze poznatky shrnout tak, že
navrhovaná právní úprava zástavního práva je velmi liberální, reflektuje na nedostatky předchozích právních úprav a je komplexní a úplná. Teprve praxe však může prověřit skutečnou použitelnost právní úpravy, jak je zřejmé i z této práce.
Právní úprava zástavního práva prošla v průběhu dvacátého století značnými
změnami, které především odrážely politickou, ekonomickou a společenskou
situaci v zemi. V zásadě lze ve vývoji právní úpravy zástavního práva spatřovat tendenci od relativně vyspělého a úplného (s ohledem na dobu, v níž platila) upravení problematiky, přes právní úpravu velmi nedostatečnou až žádnou
v období totality, po renesanci právní úpravy zástavního práva po znovunabytí demokracie po 17.11.1989. Za zmínku stojí i skutečnost, že po tzv. sametové revoluci v listopadu roku 1989, a tedy přechodu k demokracii, tržnímu
hospodářství a soukromému vlastnictví, ještě po dobu dvou let platila dosavadní právní úprava, když novela občanského zákoníku č. 509/1991 nabyla účinnosti až ke dni 1.1.1992.
Zcela nejdynamičtějším obdobím z hlediska změn právní úpravy zástavního
práva byla doba po revoluci v roce 1989. Z tohoto období rovněž pochází největší
množství judikatury i literatury, kdy neustále vyvstávala potřeba řešit praxí zjištěné nedostatky právní úpravy, vyložit některá ustanovení a vypořádat se se zpětnou
účinností právních předpisů. Současně začalo docházet k prvním hodnocením právní úpravy. Nejpodstatnějším problémem, se kterým bylo třeba se vypořádat, byla úprava realizace zástavního práva, kdy hmotné a procesní předpisy nebyly
dostatečně provázané a nebylo tak možné realizovat zástavní právo v souladu 78
s úpravou obsaženou v občanském zákoníku, neboť úprava občanského soudního řádu s řízením, které by realizaci zástavního práva zajistilo, výslovně nepočítala.
Naopak obdobím, kdy byla možnost využití institutu zástavního práva
minimální, bylo období totality, a tato skutečnost byla spojena s potlačováním
soukromého vlastnictví. Lze však učinit závěr, že zástavní právo je natolik tradičním, rozšířeným, praktickým a obecně známým zajišťovacím instrumentem, že ani v období jeho praktické nevyužitelnosti, v našem právním řádu jeho úprava nechyběla (stranou na tomto místě ponechávám kvalitu uvedené právní úpravy).
V úvodu diplomové práce byla vyslovena hypotéza, že současná právní
úprava zástavního práva reflektuje na zkušenosti minulých let, upravuje zástavní právo relativně komplexně a úplně v porovnání s dřívějšími úpravami, čímž se
vyrovnala s již zmíněnými nedostatky úprav těsně porevolučních, a na případné současné nedostatky v právní úpravě zástavního práva reaguje navrhované znění
nového občanského zákoníku, přičemž současná právní úprava je inspirována
především Obecným zákoníkem občanským, platným na našem území v období první republiky.
V průběhu zpracování práce se zcela potvrdila ta část hypotézy, kterou bylo
vysloveno, že současná právní úprava oproti právním úpravám předchozím
relativně komplexně upravuje zástavní právo a současně reaguje na nedostatky předešlých právních úprav. Navrhované znění nového občanského zákoníku
upravuje institut zástavního práva velmi prakticky, při zachování a využití jeho zajišťovací a uhrazovací funkce. Oproti současné právní úpravě se jeví jako liberálnější a efektivnější, především z hlediska realizace zástavního práva. Lze tedy zkonstatovat, že navrhovaná právní úprava reaguje i na jisté drobné nedokonalosti současné právní úpravy.
Naopak nelze zcela potvrdit tu část hypotézy, kterou bylo vysloveno, že
současná právní úprava je inspirována především Obecným zákoníkem občanským,
platným na našem území v období První republiky. Částečně je jistě z tohoto právního předpisu čerpáno, neboť jak již bylo popsáno výše, nebylo možné se
inspirovat v rámci českého, resp. československého právního řádu v žádné jiné
úpravě, avšak časové rozmezí mezi platností těchto dvou předpisů je natolik dlouhé, že v jeho průběhu došlo k velkým změnám ve společnosti a právní úprava 79
obsažená v ABGB nereaguje zcela na současnou situaci. Proto lze v současné
právní úpravě spatřovat především výsledek reakcí na funkčnost zástavního práva v praxi. Lze tedy shrnout, že současná právní úprava je sice částečně inspirována právní úpravou obsaženou v ABGB, avšak z větší části reaguje na současné potřeby a zjištěné problémy spojené s úpravou zástavního práva.
80
SUMMARY The lien is one of the mostly used securing instruments, not only in Czech
republic, but in all of the advanced democratic countries. Legal regulations of the
lien in the czech system of law passed through many considerable changes during
the 20th century - changes that reflected political, economic and social situation in the country. Basicly, it is possible to see a trend in the development of legal regulation of the lien – regulation moving from relatively advanced and complete
regulation, passing the regulation poor and insufficient in the era of communism to the renesance of legal regulation of the lien after the victory of democracy in
November 1989. It is necessary to mention, though, that even two years after the so called „Velvet revolution“, after the change over to the democracy, to the free
market economy and the private ownership, there was still the old („totalitary“) legal regulation valid. The new regulation we date to the year 1992, when the
amendment (no. 509/1991) to the Civil Code entered into force (the 1st January 1992).
The most dynamic period - viewed from the perspective of changes of the
mentioned legal regulations – is the period after the Revolution in 1989. The largest amount of literature and judgements of courts dates from that time.It was caused by
the need for solving defects and imperfections of the legal regulation detected and
found in practice, need for interpreting of some articles of the Civil Code and need for resolving the retroactivity of some statutes. The cardinal problem which was needed to be solved was the regulation of the realization of the lien, because there
was lack of cohesion existing between the material and procedural rules and it was impossible to execute the lien pursuant to the regulation contained in the Civil
Code. The reason of the impossibility was absence of a procedure in the Code of Civil Procedure which would provide and ensure the execution of the lien.
On the contrary, the period of the minimal use of the instiute of the lien was
the period of the totalitarism. This matter of fact is linked to the repression of the private
ownership. It is possible to say, though, that the lien is so deeply
traditional, operative and functional securing instrument that it was regulated by the
81
law even in the period of its factual inutility (although we are not talking about the quality of the regulation).
Recently the use of the lien has been very common and we can meet with the
necessity of establishing the lien very often (typically when asking the mortgage
credit in a bank). Very common has nowadays been the execution of the rights of lien arisen in the early nineties mostly to secure bank loans, when the general public had practically no experience with doing business and with the free market
economy in general. Neither the banks had experience with granting credits and loans. Because of this unexperience the credits were granted under very imbalanced
terms – sometimes excessive security for the debts was requested (when the value
of a security exceeded several times the value of the claim) and sometimes the credits were granted with very little security. In those years there was also possible
to note initial unexperience and lack of skill in establishing the right of lien, unexperience not only of individuals but also of institutions. The legal regulation of
the lien was then being changed with respect to the newly obtained experience and in practice learned imperfections. As a reason of these various changes we can
daily meet variety of procedures in establishing the right of lien as well as in the consequentional execution of these rights. The described changes and the variety of
procedures is only a logical consequence of the transition from totalitarism to democracy, when only after acquiring new experience the slow but very necessary changes in the legal regulation were made.
Preliminary of my dissertation I hypothesized that
the present legal
regulations of the lien corresponds to the past years experiences and that it regulates the lien relatively in complex way in comparison to the former legal
regulations. The present legal regulations faced up to the mentioned deficiences in the legal regulations near to the Revolution and the suggested wording of the new bill of the Civil Code corresponds to the appropriate present deficiences in the legal
regulations whereas nowadays the legal regulations are especially inspired by the General Civil Code which was valid in our territory during the first republic.
During the working on my dissertation there was totally confirmed the part of the hypothesis saying that the present legal regulations in comparison to the former
legal regulations regulate the lien relatively in complex way and it corresponds to 82
the deficiences of the legal regulations in the past at once. The suggested wording of the new bill of the Civil Code regulates the institute of the lien very practically
and it keeps and utilizes it´s custodial and compensation function. It seems as a more liberal and more effectively in comparison to the present legal regulations
especially according to the view of the realisation of the lien. Thus it is possible to claim that the suggested legal regulations correspond imperfections of the present legal regulations.
to the certain small
On the contrary there can´t be confirmed the part of the hypothesis saying
that the present legal regulations is inspired especially by the General Civil Code
which was valid in our territory during the first republic. It is sure that partially it was drawn from this legal act because as it was mentioned above it was not possible to inspire with the frame of the Czech, (let us say Czechoslovak) legal
order in any other regulation but the time span between those two legal acts is as
long as there were great changes in the society and the legal regulations included with the ABGB doesn´t fully react to the present situation. That´s why there can
be seen the the responses to the functionality of the lien in the present legal
regulations. It is possible to resume that the present legal regulations is partially inspired by the legal regulations included with the ABGB but it more corresponds to the present needs and ascertained problems associated with the legal regulations of the lien.
83
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY 1. Literatura • Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811 – 1950 – 1964, 1. vydání, Brno : Nakladatelství Doplněk, 1993, s. 34 – 35
• Holub, M. a kol. Občanský zákoník Komentář. Praha : Linde Praha, a.s., 2002
• Švestka, J. a kol. Československé občanské právo. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1979
• Kadlecová M., Schelle K., Veselá R., Vlček E. Vývoj českého soukromého práva. Praha : Nakladatelství EUROLEX, 2004
• Giese E. a kol. Zajištění závazků v České republice. 2. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2003, s. 37 – 40
• Jehlička O. a kol. Občanský zákoník Komentář. 9. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s.522
• Kadlecová M., Schelle K., Vlček E. Několik kapitol z právních dějin. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1994
• Knappová J., Švestka J. a kol. Občanské právo hmotné. Praha : ASPI, 2002
• Fiala J., Hurdík J., Sedláková A. Zástavní právo a věcná břemena. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993
• Knapp, V. Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy), 1. vydání, Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 1996, s.23 – 29
• Knapp, V. a kol. Učebnice občanského a rodinného práva (doplňky). 1.
vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1961, s. 142 – 148
• Lazar, J., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné I. Praha : Panorama Praha, 1987, s. 302
• Bureš, J., Drápal, L. Zástavní právo a soudní praxe, Praha : C.H. Beck, 1996, s. 13 a násl.
• Češka, Z. a kol. Občanský zákoník – komentář, Díl II. Praha : Panorama, 1987, s. 763
84
• Bičovský, J., Holub, M. Nové znění občanského zákoníku. Praha :
Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Linde Praha a.s., 1991, s. 167 – 168
• Zoulík, F. Právní encyklopedie soukromých podnikatelů Občanský zákoník (Úplné znění zákona s poznámkami pro právní a podnikatelskou praxi). Praha : TRIZONIA, 1992, s. 117
• Biolek, V. Kterak žalovati zástavce aneb neradostná rekapitulace – Úvod – Vykonatelnost. Právní rozhledy, 1997, č. 8, s. 413
• Biolek, V. Kterak žalovati zástavce aneb neradostná rekapitulace – Formulace petitu. Právní rozhledy, 1997, č. 8, s. 414
• Fiala, J. Realizace zástavního práva vůči zástavnímu dlužníkovi, který není obligačním (osobním) dlužníkem. Bulletin advokacie, 1997, č. 2, s. 25
• Chalupa, R. K úpravě zástavního práva. Obchodní právo, 1996, č. 4, s. 2 • Kopáč, L., Švestka, J. Lze v zástavní smlouvě platně ujednat propadnutí zástavy? Právní rozhledy, 1995, č. 5, s. 189
• Vácha, P. Způsoby výkonu zástavního práva zástavním věřitelem II. Vývoj právní úpravy způsobů výkonu zástavního práva k zástavě – věci. Bulletin advokacie, 1995, č. 1, s. 30
• Fiala, J. Realizace zástavního práva podle § 151f obč. zák. Bulletin advokacie, 1999, č. 2, s. 28
• Kasal, J. Právo zástavní, podzástavní a zadržovací – změny právní úpravy. Právní rádce, 2001, č. 1, s. 5
• Kopáč, L. Časová působnost právních předpisů upravujících zajištění závazků. Právní rádce, 1993, č. 4, s. 16
• Kozel, R. Je nutno žalovat zástavce, který není obligačním dlužníkem? Bulletin advokacie, 1997, č. 9, s. 26
• Grulich, T. Vybrané druhy movitých věcí a zástavní právo. Právní rádce, 1998, č. 7, s. 5
• Biolek, V. K rozhodnutím o žalobách proti zástavcům. Právní rozhledy, 1998, č. 10, s. 516
• Fiala, J., Mates, P. Nad novou úpravou evidence vztahů k nemovitostem. Právní praxe, 1993, č. 4, s. 230
85
• Chalupa, R. Jan správné zajištění zvyšuje dobytnost pohledávek. Právní rádce, 1996, č. 3, s. 12
• Eliáš, K. Několik poznámek k zástavnímu právu (Vybrané problémy) III. Vznik zástavního práva. Právní praxe v podnikání, 1995, č. 7 – 8, s. 10
• Zoufalý, V., Voršilka, J. Některé aktuální otázky zajištění závazků formou zástavního práva. Právo a podnikání, 1993, č. 7, s. 6
• Grozdanovič, J, Touška, M. Poskytuje naše právo ochranu věřiteli? Právní rádce, 1993, č. 1, s. 12
• Kozel, R. Soudní výkon rozhodnutí na nemovitosti. Právní rádce, 1996, č. 10, s. 9
• Eliáš, K. Několik poznámek k zástavnímu právu (vybrané problémy)
V.Realizace zástavního práva. Právní praxe v podnikání, 1995, č. 7 – 8, s. 13
• Grulich, T. Úskalí právní úpravy zástavního práva. Právní rádce, 1996, č. 6, s. 5
• Kopáč, L. Výkon smluvního zástavního práva při zajištění obchodních závazků. Právní rádce, 1993, č. 5, s. 13
• Rubeš, J. Úvaha o souběhu a střetu mobilární exekuce soudní a daňové. Právní praxe, 1993, č. 5, s. 291
• Odstrčilová, L. Zásady úvěrování podnikatelů. Ekonom, 1992, č. 40, s. 57 • Šíma, A. K zániku hypotekárního zástavního práva při změně vlastnictví k zastavené věci. Právní rozhledy. 1996, č. 5, s. 204
• Bruk, D. Zástavní právo k nemovitostem. Právní rádce, 1995, č. 12, s. 11 • Elek, Š. Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy, 1999, č. 1, s. 1 – 8
• Čvančara, P. Zákonné zástavní právo u nemovitostí. Právní rozhledy, 1997, č. 2, s. 74 – 77
• Kulková, R. K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2002, č. 7, s. 318 – 325
86
2. Judikatura • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1038/2001 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. 2 Odon 85/97
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2003, sp. zn. 29 Odo 796/2002
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2001, sp. zn. 29 Cdo 2606/2000 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1166/2001 • Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 10. 1997, sp. zn. III.ÚS 90/97
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1268/2002
• Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.2.1996, sp. zn. IV. ÚS 233/95 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1925, sp.zn. Rv I 1137/24
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.12.1925, sp. zn. Rv I 1429/25 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.11.1923, sp. zn. Rv II 380/23 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.1923, sp. zn. R I 805/23
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.1925, sp. zn. Rv I 1923/24 • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.6.1925, sp. zn. Rv I 696/25
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.11.1925, sp. zn. Rv II 675/25
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.1923, sp. zn. R I 805/23
• Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.1.1967, sp. zn. 11 Co 100/1967
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.2.1920, sp. zn. Rv II 9/20
• Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.5.2005, sp. zn. III. ÚS 31/2005 • Nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 47/04 3. Internetové zdroje • Oficiální stránky Ligy lidských práv [citováno 1.4.2006]. Dostupný z : http:www.llp.cz
87
4. Právní předpisy • Zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 103/1990 Sb.
• Zákon č. 513/2000 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů
88
• Zákon č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži
• Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
89
OBSAH ÚVOD ___________________________________________________________ 3
I. ÚVOD DO INSTITUTU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________________ 6
1. POJEM A STRUČNÝ VÝVOJ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ____________________________ 6
2. SUBJEKTY ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ________________________________________ 7
3. SUBSIDIARITA A AKCESORITA ZÁSTAVNÍHO PRÁVA __________________________ 7
4. FUNKCE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 8
5. SOUČASNÁ ÚPRAVA ZÁSTAVNÍHO PRÁVA – NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PRÁVNÍ NORMY : _____ 9
II. POPISNÁ ČÁST________________________________________________ 12
1. OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (946/1811 SB.) __________________________ 12
1.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 12
1.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVY _______________________________________________ 13
1.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 13
1.3.1. PRÁVNÍ DŮVODY ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________________________ 13
1.3.2. ZPŮSOBY NABYTÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________________________ 14
1.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 16
1.5 ZMĚNA ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ________________________________________ 17 1.6 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 18
1.7 PODZÁSTAVNÍ PRÁVO _____________________________________________ 18
2. ZÁKON Č. 141/1950 SB. = TZV. STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ______________ 19
2.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 20
2.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVY _______________________________________________ 20
2.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 20 2.3.1 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K NEMOVITÝM VĚCEM ______________________ 21
2.3.2 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K MOVITÝM VĚCEM_________________________ 21
2.3.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K POHLEDÁVKÁM A CENNÝM PAPÍRŮM __________ 21
2.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 22 2.5 PRÁVA A POVINNOSTI ZE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ___________________________ 22
2.6 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 23
2.7 NEPLATNOST NĚKTERÝCH UJEDNÁNÍ _________________________________ 24
2.8 PRÁVO NADZÁSTAVNÍ _____________________________________________ 24
2.9 PROMLČENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ____________________________________ 24 3. ZÁKON Č. 40/1964, OBČANSKÝ ZÁKONÍK – PŘED NOVELOU Č. 509/1991 SB. ___ 25 90
3.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 25
3.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVY _______________________________________________ 26
3.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 26 3.4 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 26
3.5 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 27
3.6 OMEZENÍ PŘEVODU NEMOVITOSTÍ ___________________________________ 27
3.6.1 PŘEDPOKLADY VZNIKU OMEZENÍ PŘEVODU NEMOVITOSTI ________________ 27
3.6.2 OBSAH ZAJIŠŤOVACÍHO VZTAHU ___________________________________ 28 3.6.3 ZÁNIK OMEZENÍ PŘEVODU NEMOVITOSTÍ _____________________________ 28
3.7 PROMLČENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA A OMEZENÍ PŘEVODU NEMOVITOSTÍ _________ 29
4. ZÁKON Č. 109/1964 SB., HOSPODÁŘSKÝ ZÁKONÍK, VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 103/1990 SB. _____________________________________________________________ 29
4.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 30
4.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 30
4.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 30
4.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 31 4.5 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 32
4.6 PROMLČENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ____________________________________ 32
5. ZÁKON Č. 40/1964 SB., OBČANSKÝ ZÁKONÍK OD NOVELY OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Č. 509/1991 SB. DO NOVELY Č. 264/1992 SB.________________________________ 33
5.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 33
5.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 34
5.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 34 5.3.1 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K NEMOVITOSTEM _________________________ 35
5.3.2 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K MOVITÝM VĚCEM_________________________ 35
5.3.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K POHLEDÁVCE ___________________________ 35
5.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 36 5.5 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 37
5.6 ZÁKLADNÍ ZÁSADY OBSAŽENÉ V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________ 37
5.7 PODZÁSTAVNÍ PRÁVO _____________________________________________ 38 6. ZÁKON Č. 40/1964, OBČANSKÝ ZÁKONÍK – OD NOVELY Č. 264/1992 SB. DO NOVELY Č. 367/2000 SB. ____________________________________________ 39
7. ZÁKON Č. 40/1964 SB., OBČANSKÝ ZÁKONÍK – PO NOVELE Č. 367/2000 SB. ___ 39
7.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 39
7.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 40 91
7.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 40 7.3.1 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA NA ZÁKLADĚ SMLOUVY ______________________ 41
7.3.1.1. VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K MOVITÝM VĚCEM ______________________ 41
7.3.1.2. VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K NEMOVITOSTEM _______________________ 42
7.3.1.3. VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K POHLEDÁVCE _________________________ 42
7.3.2. VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA NA ZÁKLADĚ ROZHODNUTÍ SOUDU NEBO SPRÁVNÍHO ÚŘADU___________________________________________________________ 42
7.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 43 7.5. REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 43
8. NAVRHOVANÉ ZNĚNÍ ÚPRAVY ZÁSTAVNÍHO PRÁVA V RÁMCI NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU ____________________________________________ 45
8.1 DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________________________ 45
8.2 PŘEDMĚT ZÁSTAVY _______________________________________________ 45
8.3 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 45 8.3.1 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K NEMOVITOSTEM _________________________ 46
8.3.2 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K MOVITÉ VĚCI____________________________ 46
8.3.3. VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K CENNÝM PAPÍRŮM _______________________ 46
8.3.4 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K POHLEDÁVCE ___________________________ 47
8.3.5 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA V BUDOUCNU_____________________________ 47 8.3.6 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA Z ROZHODNUTÍ ORGÁNU VEŘEJNÉ MOCI _________ 47
8.4 ZÁNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _________________________________________ 47
8.5 PROMLČENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ____________________________________ 48 8.6 REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________________________ 48
II. KOMPARAČNÍ ČÁST ___________________________________________ 51 1. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA DEFINICE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ______________________ 51
2. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA VYMEZENÍ PŘEDMĚTU ZÁSTAVY _____________________ 54
3. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA VZNIKU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________________ 57 3.1 SROVNÁNÍ Z HLEDISKA PRÁVNÍCH DŮVODŮ VZNIKU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______ 57
3.2 SROVNÁNÍ Z HLEDISKA ZPŮSOBU NABYTÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________ 61
4. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA ZÁNIKU ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _______________________ 67
5. SROVNÁNÍ Z HLEDISKA REALIZACE ZÁSTAVNÍHO PRÁVA _____________________ 70
ZÁVĚR _________________________________________________________ 78 SUMMARY______________________________________________________ 81 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY _____________________ 84
1. LITERATURA_____________________________________________________ 84 92
2. JUDIKATURA ____________________________________________________ 87 3. INTERNETOVÉ ZDROJE _____________________________________________ 87
93
