Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Pedagogická fakulta Katedra preprimárního a primárního vzdělávání
Diplomová práce
Postoje učitelů křesťanských ZŠ k jejich práci a k místu školy ve společnosti
Vypracovala: Nina Kačírová, Učitelství pro 1.stupeň ZŠ – KS Vedoucí práce: PhDr. Jiří Šlégl, Ph.D. Místo a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2015
Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala PhDr. Jiřímu Šléglovi, Ph.D. za odborné vedení práce, za čas, který se mnou trávil, velikou pečlivost a nekonečnou trpělivost. Poděkování patří též týmu učitelů na křesťanských ZŠ v Pardubicích a Nové Pace za velmi ochotnou spolupráci při výzkumu a přátelské přijetí mezi sebe.
-1-
Abstrakt: Diplomová práce se ve své teoretické části zaměřuje na historii křesťanských základních škol v Čechách. Pojednává také o osobnostech Jana Blahoslava a Jana Amose Komenského, kteří jsou s českým církevním školstvím neodmyslitelně spjati. Náplní praktické části je kvalitativní výzkum prováděný ve dvou křesťanských nekatolických základních školách - v Pardubicích a Nové Pace. S učiteli těchto škol byly vedeny rozhovory, jejichž cílem bylo zjistit, jaké postoje zaujímají tito pedagogičtí pracovníci ke své práci. Dále nás zajímalo, zda a jakým způsobem ovlivňuje křesťanská víra jejich přístupy k výchovně-vzdělávacímu procesu a jaký názor zaujímají učitelé na těchto školách k místu daných škol ve společnosti. Na podkladě výsledků kvalitativního zkoumání lze říci, že učitelé křesťanských základních škol jsou motivováni k velmi vysokým morálním zásadám, které aplikují do své práce. Učí mladou generaci principům, které se z naší soudobé společnosti stále více vytrácejí.
Abstract: The dissertation focuses on the history of Christian primary schools in Bohemia. The dissertation also discusses the personality of Jan Blahoslav and Jan Amos Komensky who are inseparably connected with Czech church schooling. The practical part consists of qualitative research conducted in two non-Catholic primary schools – in Pardubice and Nova Paka. Interviews were done with teachers of these schools in order to see what stance the teachers hold towards their work. Further we were interested whether and how the Christian faith influences the teachers’ attitude towards educational process and what point of view the teachers of these schools hold concerning the position of the given schools in society. Based on the results of the qualitative research it can be said that teachers of Christian primary schools are motivated towards high moral standards, which they apply in their work. The teachers teach the young generation principles which are more and more fading away in our present-day society.
-2-
Obsah: Úvod: ..................................................................................................................................... - 6 1
Církevní školy v Čechách .............................................................................................. - 7 -
2
Historie církevních škol ................................................................................................. - 8 -
3
2.1
Nejstarší historie křesťanských škol v Čechách ............................................ - 8 -
2.2
Vývoj církevního školství od 16. století ....................................................... - 9 -
2.3
Církevní školství od roku 1918 ................................................................... - 10 -
Dějiny školství Jednoty bratrské .................................................................................. - 12 3.1
Významné historické osobnosti propojené se školstvím Jednoty bratrské . - 15 -
3.1.1
Jan Blahoslav ....................................................................................... - 15 -
3.1.2
Jan Amos Komenský ........................................................................... - 16 -
3.2
Význam školství Jednoty bratrské .............................................................. - 21 -
4
Výzkumné otázky a cíle ............................................................................................... - 23 -
5
Popis výzkumného vzorku ........................................................................................... - 24 -
6
7
5.1
Noe Pardubice ............................................................................................. - 24 -
5.2
Brána Nová Paka ......................................................................................... - 25 -
5.3
Zdůvodnění výzkumného vzorku ................................................................ - 26 -
Charakteristika zkoumaných osob ............................................................................... - 27 6.1
Základní škola Noe Pardubice .................................................................... - 27 -
6.2
Základní škola Brána Nová Paka ................................................................ - 31 -
Výzkumná zjištění a analýza dat ................................................................................. - 35 7.1
Kategorizovaný seznam kódů ..................................................................... - 35 -3-
8
7.1.1
Víra učitele na křesťanské ZŠ. ............................................................. - 36 -
7.1.2
Rozhodnutí pro práci na KZŠ. ............................................................. - 37 -
7.1.3
Důvody pro vznik KZŠ. ....................................................................... - 37 -
7.1.4
Rozdíl mezi KZŠ a běžnou ZŠ. ........................................................... - 40 -
7.1.5
Vyučování předmětu křesťanská výchova. .......................................... - 42 -
7.1.6
Aplikace křesťanství do života školy. .................................................. - 43 -
7.1.7
Konkrétní příklady aplikace víry. ........................................................ - 44 -
7.1.8
Vztah učitelů k dětem. ......................................................................... - 45 -
7.1.9
Přístupy učitelů k rodičům. .................................................................. - 47 -
7.1.10
Vztahy s kolegy. .................................................................................. - 48 -
7.1.11
Reakce lidí z okolí. .............................................................................. - 49 -
7.1.12
Místo školy ve společnosti. .................................................................. - 50 -
Zhodnocení výzkumného projektu .............................................................................. - 52 8.1
Výzkumné otázky........................................................................................ - 52 -
8.2
Výzkumné cíle: ........................................................................................... - 53 -
8.3
Formulace nové hypotézy ........................................................................... - 55 -
9
Závěr ............................................................................................................................ - 56 -
10
Diskuse......................................................................................................................... - 58 -
Slovník: ................................................................................................................................ - 59 Použitá literatura: ................................................................................................................. - 60 Příloha č. 1 – Otázky pro rozhovor ...................................................................................... - 63 Příloha č. 2 – Kodex pracovníků křesťanské základní školy NOE...................................... - 68 -4-
Příloha č. 3 – Fotodokumentace .......................................................................................... - 69 Příloha č. 4 – CD-R nahrávka rozhovorů
-5-
Úvod: „Škola – základ života.“ Toto rčení je bezesporu pravdivé pro současné i minulé generace. V demokratickém státním uspořádání se otevřely možnosti pro vznik alternativních typů základních škol. Řadíme mezi ně například školy waldorfské, montessoriovské, daltonské a v neposlední řadě taktéž školy církevní (konfesijní). Tato studie přibližuje práci učitelů na křesťanských nekatolických základních školách, objasňuje mýty a fakta o tomto typu škol, seznamuje s přístupy jejich učitelů ke vzdělávání a výchově mladé generace, hovoří o jejich názorech na místo školy v současné společnosti. Teoretická část se zabývá historickými souvislostmi církevního školství v Čechách. Dějiny českého národa jsou pevně propojeny s křesťanstvím. A to jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu. Církev v historii ovlivňovala české školství naprosto zásadním způsobem. Pátrání po kořenech vyučování s podklady křesťanské víry nás zavede až do 9. století, kdy na naše území přicházejí učenci Konstantin a Metoděj. Podrobně se také zaměříme mimo jiné na osobnost J. A. Komenského, velikána na poli pedagogiky, kněze církve Jednoty bratrské, kterého z historie českého církevního školství nelze v žádném případě vynechat. Praktická část nám umožňuje nahlédnout do dvou křesťanských základních nekatolických škol v Čechách, které v současnosti působí na území České republiky. Ačkoliv obě školy vznikaly teprve před velmi krátkou dobou, navazují na kořeny mnohem hlubší, než na první pohled vypadá. Za předchůdce těchto škol můžeme považovat bezesporu školy Jednoty bratrské, jejichž historie sahá až do 16. století. Prostřednictvím rozhovorů s učiteli na obou školách jsou postupně odkrývány jejich vnitřní postoje, hodnoty a motivy k práci. Dozvídáme se, jakým způsobem realizují své křesťanské přesvědčení ve svých životech, respektive ve výchovněvzdělávacím procesu. Cílem práce není přinést vyčerpávající informace o tomto málo známém typu základních škol. Naší snahou je poukázat na druh škol, které se stávají součástí českého vzdělávacího systému a o kterých toho prozatím není mnoho známo. Odhalit jejich „tajemnou nepřístupnost“ a poukázat na přínos, který by mohly tyto školy při větší informovanosti v naší zemi mít.
-6-
TEORETICKÁ ČÁST 1 Církevní školy v Čechách Církevní školy mají v českých zemích dlouholetou tradici. Řadíme je mezi tzv. alternativní školy, tj. školy s netradičním přístupem k výchově a vzdělávání. Do RVP školy bývá zařazena výuka náboženství či křesťanské výchovy, často bývá mezi povinnými předměty vyučována také etická výchova. Tento typ škol řadíme mezi nestátní. Zřízení církevní školy je možné dle vyhlášky MŠMT č. 452/1991 Sb., ve znění zákona č. 138 /1995 Sb. Zřizovatelem může být církev, která je uznaná a zaregistrovaná státem. Pokud je škola zařazena do sítě škol, má nárok na státní finanční dotaci. (Průcha, 2001). Od roku 1989 se církevní školy začínají vracet zpět do Čech. Jedním ze zřizovatelů po pádu totalitního režimu se stala Jednota bratrská, která navázala na historický odkaz svých předků. (Tato protestantská církev ve své historii vždy kladla velký důraz na výchovu a vzdělávání). V roce 1992 vznikla v Čechách po více než 300 letech první bratrská základní škola Jana Amose Komenského v Liberci. V současnosti spravuje Jednota bratrská základní školu Brána v Nové Pace a ZŠ Sion v Hradci Králové. [2] Počet církevních škol se v současné době neustále zvyšuje. V roce 1992/93 bylo zaregistrováno 46 škol, o dva roky později 84 škol, ve školním roce 1999/2000 108 škol. (Průcha, 2001). Podle informace z porady ředitelů církevních škol na jaře 2014 je v současnosti v České republice zaregistrováno celkem 132 škol tohoto typu.
-7-
2 Historie církevních škol Ihned na počátku studie tohoto tématu je nezbytně nutné zmínit, že téma církevních škol v Čechách patří do oblasti, která je velmi nezmapovaná. Zřejmě proto, že se prozatím nenašel žádný historik, který by se tímto tématem do větší hloubky zaobíral. Zdrojem informací k účelu této práce je studie pana Františka Morkese, pracovníka Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze. Ani toto muzeum se podle slov pana Morkese nesoustředí na historii církevních škol, ale uvědomuje si „značné pochopení muzea pro duchovní rozměr naší minulosti.“ [3] Sám pan Morkes se za historika českého církevního školství nepovažuje a udává, že v současné chvíli neexistuje nikdo, o kom by věděl, že by se cíleně této problematice věnoval. Doba cíleného vytěsňování křesťanského povědomí z našeho národa byla natolik dlouhá a intenzivní, že není jednoduché překlenout nezájem o jakékoliv křesťanské hodnoty a tradice našeho národa a v neposlední řadě i o jejich mapování. Pan Morkes se při zpracování tohoto tématu opírá a doporučuje případnému historikovi vycházet ze starších studií, např. ze studií týkající se dějin konkrétních škol a vzdělávacích ústavů..[3] Není bez zajímavosti, že pan Morkes, zapálený mimo jiné pro dějiny křesťanského školství, se dle svých vlastních slov k žádné denominační příslušnosti nehlásí. Tento fakt můžeme považovat za určitou výhodu, neboť se jedná o člověka nezávislého a informace, byť omezené téměř výhradně na tento jediný zdroj je možné považovat za věrohodné.
2.1 Nejstarší historie křesťanských škol v Čechách Jestliže budeme pátrat a hledat počátky církevního školství v Čechách, musíme se vrátit hluboko do historie. Již ve středověku byla církev považována za hlavního nositele vzdělanosti. Nelze nezmínit a alespoň v krátkosti nepřipomenout příchod dvou učenců Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu 5. července roku 863. Tito slovanští věrozvěstové přijali pozvání knížete Rastislava, aby mezi lidmi šířili křesťanství a vzdělání ve slovanském jazyce. Sestavili první slovanské písmo, které nazvali hlaholicí. Přeložili také některé části Bible do staroslověnštiny. (Mikulenková, 2008). -8-
Pojďme se nyní podívat, kam až do historie sahá vznik skutečných církevních škol. Z legend se dozvídáme, že v Budči byla založena latinská škola, kterou dle pověstí navštěvoval i svatý Václav. První doloženou informaci o škole na našem území máme z roku 1068. Jedná se o školu při chrámu sv. Víta v Praze. Doložitelné jsou i zprávy o dalších církevních školách z 11. a 12. století. (Škola v Olomouci, v Rajhradě, v Hradisku, v Třebíči. První doložené zmínky o světské škole pocházejí až z roku 1270. V roce 1348 byla v Praze založena Karlova univerzita. Hlavním důvodem pro její vznik se stala touha po soběstačnosti ve vzdělávání českého národa. Touto univerzitou spatřilo světlo světa první vysoké učení ve střední Evropě. Vzhledem ke skutečnosti, že v jiných částech Evropy bylo v době založení Karlovy univerzity vzdělávání na mnohem vyšší úrovni (např. v Itálii již bylo 14 univerzit), vzal si Karel IV. za cíl vybudovat české univerzitě mezinárodní prestiž. [3]
2.2 Vývoj církevního školství od 16. století V 16. století školství velmi výrazně ovlivňoval řád jezuitů. Otevřeli školu nejen latinskou, ale i „dětinskou“. Zde učili děti číst a psát česky. Jednalo se o výuku velmi efektivní, podpořenou cílevědomou snahou učitelů o kázeň a pořádek. Nešlo ovšem o vynucenou kázeň. Bití jezuité nepoužívali. Vedli naopak žáky ke studijní morálce, samostatné práci, důraz kladli na výcvik paměti a individualitu každého jedince. Není divu, že tento typ škol brzy získal mezi lidmi uznání [3] Velmi specifické postavení získaly v historii církevního školství školy zakládané Jednotou bratrskou. V převážné většině na nich vyučoval kněz. Vyučování probíhalo v češtině. Děti byly rozděleny podle věku na dvě skupiny: „Učení dětinské“ a „učení vyšší“. Vyučování pro menší děti zahrnovalo chlapecké i dívčí třídy, výuka pro starší děti byla určena pouze pro chlapce. Nejstarší bratrská škola byla zřízena v Mladé Boleslavi již okolo roku 1500. Můžeme s určitostí říci, že dětem byly na těchto školách vštěpovány zásady píle, úcty, kázně a pracovitosti [3] 17. století přineslo do dějin církevního školství velkou náboženskou netoleranci. Historické události Bitva na Bílé hoře (1620) a Obnovené zřízení zemské (1627) rozhodly definitivně o odchodu mnohých kněží bratrských škol do exilu. Mezi jinými odchází i biskup Jednoty bratrské J. A. Komenský. Činnost bratrských škol nyní pokračuje v zahraničí. [3] -9-
18. století znamenalo pro rozvoj školství na našem území nebývalý pokrok. Připomeňme především reformu císařovny Marie Terezie z roku 1774 – zavedení povinné školní docházky. V tomto období je zřejmá snaha ze strany státu o oslabení vlivu církve na školství. Tolerančním patentem z roku 1781 vydaným Josefem II. dochází ke zrovnoprávnění katolické a evangelické církve. Většina škol však zůstává katolických. [3] Do dějin českého církevního školství v 19. století se významně zapsal kněz Karel Alois Vinařický. Toto jméno upadlo v historii českého národa již téměř v zapomnění, však zcela neprávem. Tomuto duchovnímu, později děkanovi školy v Týně nad Vltavou, bylo svěřeno „vypracování spisu, kterým měla být císaři doložena potřeba vzdělávání mládeže v českém, tedy mateřském jazyce.“ [3] Vinařický je také autorem prvního moderního slabikáře s názvem Česká abeceda (z r. 1839) a české Čítanky (z r. 1850). Je autorem mnoha básniček pro děti, z nichž se do dnešní doby zachovala tato velmi známá říkadla: Ivánku náš a Tluče bubeníček. [3] Na obrozenecké práci 19. stol. se velkou měrou podílely školy protestantské. Je zde patrná návaznost na tradiční školství, kterému udala v 17. století směr Jednota bratrská. (Jednota bratrská se z exilu do Čech vrací roku 1880).
2.3 Církevní školství od roku 1918 V závěru století vzniká množství nových škol. Začíná převládat názor, že škola má mít ráz více vědecký, než náboženský. Na tomto základě vstupuje školství v Čechách do 20. století a zároveň do nově vznikajícího státu po roce 1918. Tato radostná doba plná očekávání a nových začátků se vyznačuje uvedením svobody do náboženského vyznání a to i ve školách. „Zákon č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu československého, stanovil, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“ (Horák, 2011, s. 26). V podmínkách nově vznikajícího státu zůstává náboženská výchova sice i nadále mezi povinnými předměty, ovšem s možností zproštění výuky pro žáky, jejichž rodiče si účast na křesťanské výuce výslovně nepřejí…[3] Na začátku druhé světové války, kdy dochází k rozpadu samostatného Československa, prochází slovenské školství změnami. V době před Mnichovskou - 10 -
dohodou bylo školství v rukou státu, obcí, církví, existovaly i soukromé školy. V roce 1940 byla na Slovensku povinná školní docházka předána výhradně církvi nebo obcím. Křesťanské školy byly zřizovány v každém městě či vesnici, která měla alespoň 30 dětí školního věku, jejichž rodiče se hlásili ke stejné církvi. Jestliže obec tuto podmínku nesplňovala, byla založena škola obecní. Zajímavostí je, že finanční náklady na zřízení školy církevní či necírkevní nesla každá obec sama. Jestliže toto nebylo možné, podílel se na financování školy stát. V tomto období usilovalo Slovensko o svou autonomii, která vycházela i z křesťanského dědictví. Ve všech třídách visel na stěně kříž. Nařízením státu bylo ustanoveno, aby každé vyučování započalo i bylo ukončeno společnými modlitbami. Taktéž výuka náboženství byla obnovena pro všechny děti bez rozdílu světového názoru. Z těchto ustanovení je zřejmé, že by nebylo pedagogicky vhodné, aby se učitel z výše zmíněných duchovních aktivit vyčlenil. Proto postupně přechází vyučování do rukou věřících učitelů. (Zpracováno dle referátu pana Františka Morkese ze setkání ředitelů církevních škol v Praze dne 7.11.2000).
- 11 -
3 Dějiny školství Jednoty bratrské Jednota bratrská vznikla v roce 1457. Doba jejího působení na našem území až do Bílé hory přesahuje 150 let. V historii Jednoty bratrské byl vždy kladen nemalý důraz na výchovu a vzdělávání. Výchova sledovala tři stupně dokonalosti. Počínající – tj. stupeň, ve kterém se učí počátkům katechismu a křesťanského náboženství, pokračující – sem jsou zařazeni ti, kteří mohou být připuštěni ke všem bohoslužebným úkonům, a konající – dokonalí jsou natolik zralí ve víře, že mohou vést druhé. „Pro toto trojstupňové členství v Jednotě bratrské byly podstatné řád a kázeň, o které J. Blahoslav napsal, že je klenotem Jednoty bratrské.“ (Unitas Fratrum, 2009, s.102). Velký důraz byl kladen na výchovu v rodině, která byla pod kontrolou nejen rodičů, ale též církve. Byla vypracována přesná pravidla pro povinnosti dětí a rodičů. Rodinná výchova nabyla velkého významu obzvláště v letech, kdy nemohla Jednota z politických důvodů provozovat veřejné školy. Nejstarší formou škol Jednoty bratrské byla domácí výuka. Všichni členové Jednoty museli umět číst, proto bylo běžnou praxí, že se otec rodiny stal domácím učitelem. Vyučoval děti čtení, psaní, cvičil je ve zbožnosti a mravnosti. Od konce 15. století začínaly být při sborech Jednoty bratrské ojediněle zřizovány první školy. Okolo roku 1550 bylo již podle Šafránka (1913) v Čechách zřízeno 32 neveřejných škol. Výuku vedl kněz, nebo jeho pomocníci – jáhni. Pro malé žáky, dívky i chlapce, bylo zřízeno „učení dětinské“. Děti byly vyučovány čtení, psaní, počtům a zpěvu. Výuka probíhala v mateřském jazyce. Větší děti, ovšem pouze chlapci, měli přístup k vyššímu vzdělání. „Při některých školách, např. v Přerově, zajistila Jednota, aby se děti předškolního věku mohly tiše účastnit vyučování a nebýt ponechány bez péče v době, kdy se jim pro zaměstnání rodiče nemohli věnovat.“ (Unitas Fratrum, 2009, s. 103). Tuto péči lze považovat za předchůdce mateřských škol. V letech 1560 – 1580 bylo na Moravě s podporou vrchnosti založeno 20 škol tohoto typu. Tímto počinem dostávají bratrské školy veřejný charakter. V roce 1609 se díky Rudolfově majestátu dočkává bratrské školství dalšího rozmachu. Rudolfův majestát byla listina z 9. července 1609 vydaná Rudolfem II., která zaručovala náboženskou svobodu v Českém království. „Podle této listiny nemohl být nikdo nucen vyznávat katolickou či jinou víru.“ (Just, 2009, s. 157). Česká - 12 -
protestantská církev začíná hledat nové školské formy. Bratrské školy získávají stále větší prestiž ve společnosti. „Jak je patrné např. ze sporu mezi bratrskou a městskou školou v Přerově. (na němž je možno demonstrovat obecný přístup Jednoty), kde žáci ztráceli zájem o návštěvu městské školy z důvodů nízké úrovně vyučování a sledování více ekonomických výnosů školy než jejího vzdělávacího cíle a naopak postoje přerovských Bratří, kteří vzdělávací rovinu a její kvalitu stavěli nad ekonomický zájem.“ (Unitas Fratrum, 2009, s. 103). Přesné záznamy o všech školách dochovány nezůstaly. Záznamy, které zůstaly, uvádí A. Molnár (1956). V Čechách bylo dvanáct sídel škol Jednoty bratrské. V Brandýse n. Orlicí, v Turnově, Mladé Boleslavi, Chrastu u Chrudimi, Litomyšli, Rychnově
nad
Kněžnou,
Horažďovicích,
Vidimi,
Lanškrouně,
Soběslavi,
Tuchoměřicích a v Praze. Z nich nejvýznamnější se stala škola v Mladé Boleslavi (1500-1623). Vedle ní byla provozována taktéž škola dětinská a vyšší. Na Moravě byla považována za nejvýznamnější bratrská škola v Ivančicích (1498 – 1623). Původně byla tato škola zamýšlena pouze pro výchovu bratrského dorostu, ale šířkou nabídky vzdělání se stala přitažlivou i pro nekřesťanské posluchače, obzvláště šlechtické třídy. Tato škola je propojena i s působností bratrského kněze Jana Blahoslava. Pro potřeby školy vytvořil mimo jiné příručky Muzika (1569), Gramatika (1571), Vady kazatelů (1571). V Ivančicích byla také od roku 1562 zprovozněna bratrská tiskárna. (Unitas Fratrum, 2009). Souběžně s bratrskými školami působí na Moravě také jezuitský řád. Postupný rozvoj jezuitského školství (katolické školy) dal podnět bratrským šlechticům k založení šlechtické školy v Ivančicích (1575). O tento počin se zasloužili bratrští páni Jan starší ze Žerotína, Znata z Lomnice a Fridrich z Náchoda. Vyučování probíhalo v češtině i v němčině. (Unitas Fratrum, 2009). K uzavření ivančické školy dochází po Bílé hoře roku 1623. Vlivem protireformace jsou uzavírány veškeré bratrské školy. Evangeličtí duchovní jsou nuceni se následkem císařského patentu z roku 1627 vystěhovat ze země, či přestoupit ke katolickému vyznání. Proto bratrské školství v českých zemích na dlouhé roky končí. Práce pokračuje v Polsku, Prusku a na Slovensku. „V Polsku zřídila Jednota 26 škol, na Slovensku pobělohorští emigranti otevřeli školy ve Skalici (1647) a v Púchově.“ (Unitas Fratrum, 2009, s. 104). - 13 -
Pro pedagogickou literaturu bylo školství Jednoty Bratrské velkým přínosem. Jednota vydávala první národní učebnice, které nahrazovaly staré latinské texty. Používala tištěnou knihu jako velmi vhodný a účinný výukový materiál. Bratrské školy se vždy vyznačovaly vysokou úrovní vzdělávání, vynikaly nebývalou kázní a radostnou atmosférou. „Neutiskovaly žákovskou individualitu, nýbrž při stálém osobním styku vychovatelů s chovanci poskytovaly dostatek příležitostí, aby vychovatelé poznali povahu svých svěřenců a řídili se jí při mravním a vědeckém vedení. Bratrská škola vštípila svým absolventům vedle pobožnosti a smyslu pro řád i touhu po stálém zdokonalování se dalším studiem. Na tuto i další tendence navázal a rozvinul je Jan Amos Komenský svou představou celoživotních vzdělávacích snah člověka. Kromě toho posilovala Jednota i úctu k práci a pocit sounáležitosti.“ (Unitas Fratrum, 2009, s. 104-105). Na bratrských školách byly děti vyučovány v mravní výchově, křesťanství, jazykové a hudební výchově, historii, důraz byl kladen také na tělesnou hygienu. Kromě toho byli žáci vedeni k pracovitosti. Tím kněží bratrských škol naplňovali a pomohli prosazovat pozitivní pedagogické změny, které započal Jan Amos Komenský. Zmíněné snahy se staly bezesporu nadčasovými, aktuálními i pro současnou společnost. Úroveň vzdělávání na bratrských školách před Bílou horou byla velmi vysoká. Vzděláváni byli také šlechtici. Připomeňme jméno Karla staršího za Žerotína, který vynikal v literární oblasti. Nelze opomenout jeho zásluhy při záchraně bratrských kněží po bělohorských událostech, obzvláště pak Jana Amose Komenského. (Komenský se na jeho panství v roce 1623 ukrýval). Vlivem císařského patentu z roku 1627 se učenci Jednoty včetně Jana Amose rozptylují do různých zemí. Toto nařízení zamezilo sice pokračování bratrského školství v českých zemích, nezastavilo však kněží Jednoty bratrské v další snaze o rozšiřování vzdělanosti. Vrchol bratrského školství nelze spatřovat jinak než v Janu Amosu Komenském. Jeho vzdělávací východiska jsou nadčasová, využitelná a znovu objevovaná současným vzdělávacím systémem. Komenskému záleželo nejen na kvalitním vzdělávání pro všechny skupiny bez rozdílu pohlaví, věku, sociálních poměrů či národnosti! Stejným podílem dbal na výchovu zralých osobností, které se umějí orientovat v životě a budou mít jasně určenou hranici mezi dobrem a zlem. Škola nemá učit jen poznatkům, ale také - 14 -
všemu, co souvisí s lidstvím. Pomoci dítěti stát se skutečným člověkem, naučit ho žít. Připomeňme si tyto Komenského myšlenky citátem z Velké didaktiky: „První, čeho si přejeme, jest, aby tak plně a k plnému lidství mohl být vzděláván ne každý jeden člověk nebo několik jich nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, mužové i ženy, zkrátka každý, komu se dostalo údělu narodit se člověkem, aby konečně jednou bylo celé lidské pokolení vzdělané ve všech věkových stupních, stavech, pohlavích a národech. Za druhé si přejeme, aby každý člověk byl celistvě vzdělán a správně vycvičen nikoli jen v nějaké jediné věci nebo v několika málo nebo v mnohých, nýbrž ve všech, které dovršují podstatu lidství, aby dovedl: poznat pravdu a nenechat se zavádět klamem; milovat dobro a nedat se zavádět zlem.“ (Komenský, 1948, s. 15).
3.1 Významné historické osobnosti propojené se školstvím Jednoty bratrské 3.1.1 Jan Blahoslav Jan Blahoslav se narodil roku 1523 v měšťanské rodině v Přerově, zemřel v roce 1571 v Moravském Krumlově. Byl významnou osobností Jednoty bratrské v 16. století. Roku 1553 se stal jejím knězem. S Jednotou bratrskou a školstvím byl Blahoslavův život propojen již od mládí. Jeho rodina se hlásila k vyznání církve Jednoty bratrské. Elementárního vzdělání se Blahoslavovi dostalo právě na bratrských školách. [4] V dospělosti působil na bratrské škole v Ivančicích, kde zastával pozici ředitele školy. Pracoval zde s dětmi, které velmi miloval. Pro dospívající hochy napsal své pedagogické dílo Naučení mládencům, ve kterém předkládá chlapcům praktické rady do života. Jeho životní snahou bylo prosazování vyšší míry vzdělanosti v církvi. Bojoval s odpůrci vzdělanosti, zejména s bratrským biskupem Janem Augustem. Vedl spor o prosazení vyššího vzdělávání v Jednotě bratrské. Tento svůj postoj prezentoval v polemice Filipika proti misomusům (tj. bojovná řeč proti nepřátelům vzdělanosti). Protest byl úspěšný, neboť na jeho základě začaly bratrské školy nejen poskytovat vyšší - 15 -
vzdělání, ale dosáhly i velmi vysoké úrovně. Jmenujme školu mladoboleslavskou, soběslavskou a v neposlední řadě ivančickou. (Unitas Fratrum, 2009). Ve velké míře uplatňoval své schopnosti jazykovědce, překladatele a historika. Překládal knihy do českého jazyka, čímž přispíval velkým dílem k jeho záchraně před germanizací. Stal se překladatelem Nového zákona - druhé části Bible. Tento překlad z roku 1564 byl podnětem pro přeložení celé Bible. Dílo, na kterém pracovalo množství překladatelů, bylo nazváno Biblí Kralickou, neboť spatřilo světlo světa v tiskárně Jednoty bratrské v Kralicích nad Oslavou. Díky J. Blahoslavovi jsme se jako Češi stali pátou zemí ve světě, který měl celou Bibli přeloženou do svého rodného jazyka. (Drábek , 1962). Významným Blahoslavovým dílem je také bezesporu Gramatika česká. Jedná se o gramatický spis, který vznikal souběžně s překladem Nového zákona. Byla psána jako praktická pomoc pro kazatele a překladatele Bible. Je zde významná a viditelná snaha o vytříbenost, čistotu a správnost českého jazyka. Nezanedbatelná je také Blahoslavova snaha o rozvoj knihtisku. Rozvoj škol a zvyšující se poptávka po knihách byly důvodem pro umožnění jejich vyšší dostupnosti. Těmto účelům sloužily tiskárny v Litomyšli a v Ivančicích. Byly zde tištěny nejen texty pro církevní potřeby Jednoty bratrské, ale též literatura vzdělavatelská pro školní i mimoškolní pedagogiku. (Dílo tiskařů Jednoty bratrské, 2002).
3.1.2 Jan Amos Komenský Jestliže máme hovořit o důležitých osobnostech, které stály u zrodu křesťanských nekatolických škol v Čechách, nemůžeme v žádném případě vynechat velikána pedagogiky, biskupa Jednoty bratrské, spisovatele, politika Jana Amose Komenského. Narodil se v roce 1592 Martinu Komenskému a jeho ženě Anně. Místo narození není jednoznačně známo. Byl nejmladším dítětem z pěti sourozenců. Podobně jako u Jana Blahoslava, i jeho rodina se hlásila k českobratrské protestantské církvi. Rodiče mu záhy, velmi brzy po sobě zemřeli. (Komenskému bylo 12 let). Poté pobýval u otcovy sestry Zuzany Nohálkové ve Strážnici. Zde v roce 1605 navštěvoval bratrskou školu. I tento nový domov Komenský ztratil. Strážnice byla vypálena a Jan Amos byl poslán ke svým novým poručníkům do Nivnice. V letech 1608 až 1611 navštěvoval bratrskou školu v Přerově. Vzhledem ke studijním úspěchům dostal příležitost pokračovat ve studiu na německých školách v Herbornu a Heidelberku (1611-1614). J.A.Komenského Uherský Brod) [5] - 16 -
(Muzeum
Zpět na Moravu se vrátil pěšky. Zmínku o tom nacházíme v dopise Kristiánu Nigrinovi (1663): „Já jsem ve čtrnáctém roce tohoto století urazil cestu z Heidelberku do Prahy zcela sám a pěšky, jsa bezpečen průvodem strážného anděla a pevným zdravím. Příčinou té pěší cesty bylo totiž, že mi již nezbývalo mnoho z cestovného, a rovněž jsem právě od pohybu očekával pozdravení z nemoci a také jsem se v té naději nezklamal.“ (Komenský, 1987, s. 41). Po návratu na Moravu započal profesi učitele v přerovské škole (na stejné škole, na které se v mládí sám učil). Ve svých 22 letech (roku 1614) se stal představeným této školy. Jako učitel začal „usilovat o příjemnější metody ve výuce dětí“ a také sepsal Pravidla snadnější mluvnice, která byla roku 1616 vytištěna v Praze. Stále přemýšlel, jak povzbudit co nejvíce lidí ke studiu, ale také, jak co nejlevněji a s vynaložením co nejmenšího úsilí otevřít více škol. (Komenský, 1987). Psal se rok 1616, Komenskému bylo 24 let. V této době se nechal „povolat Bohem“, aby se ujal funkce kněze Jednoty bratrské. Ve spisu Pansophiae praeludium z roku 1637 sám Komenský píše: „Protože jsem však byl brzy, ve věku čtyřiadvaceti let, povolán k církevní službě a měl jsem před očima onu Boží výzvu: To čiň! (Lukáš 10,28), musel jsem péči o školské záležitosti odložit.“ (Komenský, 1987, s. 53). Velký zvrat v životě Komenského způsobilo České stavovské povstání zahájené roku 1618 pražskou defenestrací, bitva na Bílé hoře a následná třicetiletá válka. Pro něj i pro množství reformovaných křesťanů se tyto události staly zásadním životním předělem. Začalo docházet k útisku a stíhání nekatolíků, které vyústilo v roce 1627 Obnoveným zřízením zemským (viz str. 24). V letech 1618 - 1621 žil Jan Amos ve Fulneku. Církev mu zde svěřila sbor Jednoty bratrské a s ním i vedení školy. Sbor ve Fulneku byl jedním z nejdůležitějších center Jednoty. (Unitas Fratrum, 2009). V tomto období se také Komenský oženil se svou první ženou Magdalenou Vizovskou. Brzy po událostech roku 1620 přepadli Fulnek císařští Španělé. Zničili město, církevní budovu Jednoty bratrské i školu. Komenský se musel začít skrývat a opustit svou ženu a malé děti. Ve svých spisech se nezmiňuje, kam se přesně uchýlil. Jen místní pověsti nám napovídají, že se ukrýval pravděpodobně v Oderských vrších, později u Velkých Losin. [5]
- 17 -
Odloučení od rodiny vnímal Jan Amos i jeho žena velmi těžce. Kontakt udržovali pomocí korespondence. Jakoby toto trápení nestačilo, vloudila se do života mladého muže další životní tragédie: „ První manželka, po Bohu nejdražší klenot, mu byla vnitřně spřízněným druhem všech životních situací. Sdílela s ním fulneckou idylu, i léta zármutku a tesknosti pobělohorského běženství, kdy jedinou náhradou za ohroženého manžela jí byl dopis a meditace o křesťanské dokonalosti z jeho pera. Nevíme, jakou vzpruhu znamenaly, když téhož roku (1622) umírala po porodu druhého syna a spolu sním na mor. Podlehl mu i Komenského prvorozený, v té době asi dvouletý syn.“ (Komenský, 1987, s. 50). Jména obou synů nám zůstávají neznámá. Jako duchovní bratrské církve byl stále vystaven riziku prozrazení. Útočištěm se mu v roce 1623 stalo žerotínské panství v Brandýse nad Orlicí. Toho roku se také dozvěděl o neblahých událostech ve Fulneku, při kterých byla veřejně na náměstí spálena jeho celá knihovna. V roce 1624 se podruhé oženil s Marií Dorotou Cyrillovou. Toto manželství trvalo 24 let a vzešly z něj čtyři děti. (Zmíněné děti se narodily v cizině ve vyhnanství). Nadále setrvával ve službách Jednoty bratrské. Roku 1624 byly vydány dekrety Ferdinanda II., které ustanovovaly všem evangelickým duchovním nařízení, aby všichni, kteří se neodvrátí od kacířství (tj. nevrátí se ke katolickému vyznání), opustili rodnou zemi a již se do ní nikdy nevraceli. Ve spisu Historia revelationum z roku 1654 je zachycena tato událost: „V březnu roku 1625 se představení bratrských církví sešli tajně, tak tajně, jak jen to bylo možné, vysoko v horách nedaleko od pramene Labe. Zde se usnesli, že je nutné vyhledat místa, kde by se vyhnanci usídlili.“ S tímto úkolem byl spolu se dvěma dalšími křesťany Komenský vyslán do Polska, protože by nebylo bezpečné, aby se vrátil na Moravu. (Komenský, 1987, s. 62). Protireformace a pronásledování křesťanů sílilo. Ferdinand II. Habsburský se rozhodl definitivně ukončit českou otázku ve prospěch Habsburků. Vydal ústavu Obnovené zřízení zemské, ve které byl uzákoněn absolutismus. Německý jazyk byl postaven na roveň s českým, v praxi mu byl však nadřazen. Katolické náboženské vyznání se stalo jediným povoleným náboženstvím v zemi. Dalším císařským patentem ze dne 31. 7. 1627 bylo nařízeno nekatolickým stavům, že se mají buďto vyprodat, nebo do šesti měsíců vystěhovat ze země, či přestoupit ke katolickému vyznání. Poddaný lid musel násilně přestoupit po dobrém či po zlém ke katolické víře. [5] - 18 -
Komenský se proto v únoru roku 1628 uchýlil, stejně jako mnozí další stoupenci nekatolické víry, do polského Lešna. Se svou druhou ženou se vydali do neznáma. Skromné živobytí zde nalezl jako lešenský pedagog. Pokračuje však stejně horlivě jako v Čechách v promýšlení způsobů, jak přistupovat k dětem s laskavostí a jakým přijatelným způsobem jim předávat vědomosti. „Jímavý je pohled do tváře lešenského pedagoga. Je neprofesionálně laskavá. I tam, kde zpupnost šlechtických synků volá po přísnosti a trestu, dává učitel nepřímo větší vinu rodičům, totiž šlechtické pýše rodinné výchovy.“ (Komenský, 1987, s. 77). Komenský je stále motivován myšlenkou na návrat do vlasti. Potom by „celá soustava umění didaktického“ sloužila českému národu, který trpí využíváním zastaralých konzervativních vyučovacích metod. Škody, které tyto metody způsobily, jsou o to horší, že postihují mladou generaci, která rozhoduje o budoucnosti národa. „Systematickým promýšlením nových metod a přípravou pomůcek vytváří Komenský zatím skrytý, ale v čase potřeby okamžitě použitelný potenciál nápravy českého školství.“ (Komenský, 1987, s. 78). Vzhledem k zahraničnímu zájmu ve vzdělaneckých kruzích předkládá Komenský výsledky své práce široké veřejnosti. Velký zájem vzbudila učebnice latiny Janua linguarum reserata (1631), vydaná o dva roky později česky jako Dvéře jazyků otevřené. Své výukové metody prezentuje v díle Didactica, která je psána s pedagogickým optimismem a vírou v možnosti nápravy škod spáchaných na dětech a mládeži. Poznání nechápe jako samoúčelné. Má jiný cíl, než pouze vědecké poznávání světa. Poznání neznamená nabýt vědění k možnosti využívání přírody a ovládnutí společnosti! Poznávat znamená získat moudrou, správnou orientaci ve světě a naučit se mu sloužit. (Komenský, 1987). V Lešně Jan Amos v rámci tří dlouhodobých pobytů působil celkem 19 let. V prvním období svého lešenského pobytu (1628-1641) zde vyučoval na vyšší bratrské škole. Stal se také rektorem gymnázia. Z těchto let pocházejí významná díla Labyrint světa a ráj srdce a také Informatorium školy mateřské. Vzhledem ke vzrůstajícímu zájmu o dílo a činnost J. A. Komenského dostal mnoho zajímavých nabídek, z nichž přijal jen některé. Jeden rok strávil v Londýně, kde, jak doufal, mohl pracovat na svých plánech ohledně reforem školství. Tyto plány
- 19 -
přerušila občanská válka. Později odjíždí pracovat do Švédska do města Elblagu, kde se podílí na vytváření učebnic pro školy. Rok 1648 byl pro Komenského velmi těžkým rokem plným zklamání. Po návratu zpět do Lešna mu po dlouhé nemoci zemřela druhá žena. „Zjinud jinam přecházeti los jest něčí až do smrti – tak zpíval Jan Amos nad rakví své druhé ženy Doroty Cyrillové. Sotva ji dovezl z Elblagu do Lešna, do dvou dní zemřela.“ (Komenský, 1987, s. 223). Uzavření Vestfálského míru udělalo též tečku za nadějí na zlepšení politické situace a návrat zpět do své vlasti. Byla jím ukončena třicetiletá válka, ale země Koruny české zůstávají i nadále pod katolickou nadvládou. V roce 1649 se potřetí žení. Jeho manželkou se stala Jana Gajusová. V letech 1648-1656 mnoho cestoval. V Lešně pobýval vždy jen po krátkou přerušovanou dobu. 1650-1654 navštívil Sedmihradsko. Tuto cestu využil k návštěvě mnohých bratrských sborů na Slovensku. Také přijal pozvání knížete Zikmunda Rákócziho, aby působil v Blatném Potoku jako reformátor školství. V tomto období vzniklo mnoho významných didaktických děl. (Komenský, 1987). Poslední pobyt Komenského v polském Lešně (1654-1656) byl poznamenán boji mezi Švédskem a Polskem. Slova Jana Amose vypovídají o veliké únavě ze všech neúspěšných snah o možný návrat nekatolíků do vlasti. „ Není se co divit, že bědami a nářky unavený služebníček Jan Amos Komenský, jak se tehdy před svého Boha modlitebně stavěl, přeznával, ohlédaje se nazpět: nedals mi vlasti a domova na zemi, kráčel jsem smutnými cestami, přinutils mne, abych chvátal, a k tomu navíc ještě: jsem nucen provozovat ostudnou žebrotu.“ (Komenský, 1987, s. 223). V roce 1656 bylo Lešno vypáleno polskými katolickými sedláky. Hořelo celé tři dny. Komenský přišel o všechen svůj majetek a množství rukopisů. Vrátil se sice po deseti dnech, aby své spisy vyndal z jámy, kterou spěšně před útěkem do Slezska vykopal ve své ložnici a do které „rukopisy nakvap naházel“ (Komenský, 1987, s. 227), ale nalezl z nich pouze žalostné zbytky. Posledním pozemským domovem se Komenskému stalo město Amsterodam v Nizozemí (1656-1670). I přes všechna zklamání a životní tragédie nejeví známky rezignace. „ Nyní se pustím do toho, abych sebral střepy svých rozbitých nádob a nějak je zase slepil.“ (Komenský, 1987, s. 275). Toto rozhodnutí vyžadovalo skutečně zralou - 20 -
osobnost, která stojí na pevných základech svého přesvědčení. Jan Amos zareagoval prudkým pracovním rozmachem. Šest či sedm nejvýznamnějších publikací má svůj původ právě z let v Amsterodamu. V této době vznikají mimo jiné díla Didactika magna – Velká didaktika a Orbis pictus – Svět v obrazech. Kde bral Jan Amos životní energii a sílu vzdorovat tolika životním těžkostem a trápením se můžeme jen domýšlet. Snad jeho neotřesitelná víra v Boží existenci mu pomáhala vždy se znovu zvednout a jít dál… Svůj celoživotní postoj křesťana a vděčnost Bohu na sklonku svého života vyjadřuje touto modlitbou: „Díky Tobě vzdávám, Pane Ježíši, původci a dokonavateli mé víry, jenž jsi mne, neopatrného pocestného, který zbloudil na nesčíslných křižovatkách cest od cíle své cesty a kterého zdržovaly nekonečné vedlejší starosti a překážky, přece tam dovedl, že stoje již na kraji nebeské vlasti, vidím, že jen ještě Jordán smrti musím překročit a brzy se octnu uprostřed krás blažené vlasti...“ (Komenský, 1987, s. 298). Jan Amos Komenský umírá při plné síle, 15. 11. 1670 v Naardenu. Bylo mu 78 let. Je pohřben ve valonském kostele, který byl později upraven Českou republikou na památník.
3.2 Význam školství Jednoty bratrské Jednota bratrská se zapsala velmi významně do historie českého národa. Zanechala nám kulturní dědictví v podobě rozvoje reformního školství, knihtisku a v neposlední řadě odkazu významných představitelů, jako je Jan Blahoslav nebo Jan Amos Komenský. Tito myslitelé a další představitelé Jednoty bratrské se zabývali nejen kvalitním vzděláváním, ale v souvislosti s křesťanskou vírou dbali na výchovu dětí ke kázni, pořádku a kladnému vztahu ke vzdělanosti. Význam křesťanských hodnot pro náš národ dokázal ocenit i první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Ve svém projevu z 24. 5. 1920 určeném mládeži Jednoty bratrské mimo jiné hovoří: „Připomenu jen stručně, co pro mne a můj duchovní život znamenala naše historie a zejména naše českobratrství. Bylo
- 21 -
rozhodujícím pro mne čtení a přemýšlení o Chelčickém a jeho postavení k celému hnutí reformismu. Českobratrství je mně podstatou celého českého národního programu. Když slyším hesla „Čech“, „Češství“, národnost, pro mne je to Chelčický, Hus, je to Komenský, je to i ten Žižka a všichni ti, kteří byli Božími bojovníky, ať válečníky, ať bojovníky ducha.“ (Unitas Fratrum, 2009, s. 106). Na odkaz Jednoty bratrské navazují současné křesťanské nekatolické základní školy. Tato protestantská církev budovala (nejen) v naší zemi síť velmi kvalitních škol. Děti nebyly vedeny jen ke vzdělávání, ale stejnou měrou také k morálním hodnotám ovlivněných vnitřním přesvědčením, nikoliv vnějším nátlakem. Pojďme se nyní podívat do současných křesťanských nekatolických škol, zda navazují na historický odkaz Jednoty bratrské, či nikoliv.
- 22 -
PRAKTICKÁ ČÁST Práce popisuje výzkumný projekt, jehož cílem je přiblížení hodnot, které uznávají učitelé na křesťanských nekatolických základních školách, široké veřejnosti. Záměrem předkládaného kvalitativního zkoumání je odpovědět na otázky, které souvisejí s přístupem učitelů těchto základních škol k jejich práci a také s názory na místo křesťanských základních škol ve společnosti. Téma křesťanské nekatolické školy v Čechách jsou natolik neznámým a nediskutovaným tématem, že si dovolujeme tvrdit, že pro mnohé z nás bude tato studie úplně prvním setkáním s danou skutečností. Co nás zajímá, jsou životní hodnoty, které učitelé na dvou vybraných křesťanských základních školách uznávají a zda se tyto hodnoty odrážejí i v jejich přístupu k učitelské praxi.
4 Výzkumné otázky a cíle Hlavní výzkumná otázka: Jaké postoje a přístupy ke své práci zaujímají učitelé na křesťanských nekatolických základních školách v Pardubicích a v Nové Pace? Specifické výzkumné otázky: Jaké životní postoje a hodnoty související s křesťanstvím mají učitelé na těchto školách? Ovlivňují křesťanské postoje učitelů jejich přístup k práci? Jaké názory zaujímají učitelé k místu křesťanské základní školy ve společnosti? Cíl intelektuální V současné sekularizované společnosti je křesťanství téměř tabuizovaným tématem. V této práci jsme si vzali za cíl zjistit, proč jsou mezi učiteli lidé, kteří v dnešní moderní době vyučují děti na podkladech křesťanské výchovy. Cílem práce není vyhranit si názor na křesťanské učitele a jejich víru, ale vysvětlit myšlení a jednání učitelů, kteří takovéto hodnoty zastávají.
- 23 -
Cíl praktický Za cíl praktický jsme si ustanovili zjistit, jaké přístupy mají učitelé - křesťané ke své práci. Dále se zamyslíme nad tím, zda by bylo užitečné a možné aplikovat přístupy těchto učitelů i pro další pedagogy. Cíl personální Je dobré, že během výzkumného šetření bude naplňován i cíl personální, který není považován za stěžejní pro výzkum. Dané téma je velmi úzce spjaté se životními postoji a názory výzkumníka. Vzhledem ke skutečnosti, že v západních Čechách, odkud výzkumník pochází, zatím nevznikla ani jedna křesťanská nekatolická základní škola, bude pro výzkumníka přínosná a doufejme i aplikovatelná každá získaná informace k tomuto tématu.
5 Popis výzkumného vzorku Pro účely kvalitativního šetření byly vybrány dvě křesťanské nekatolické základní školy. Základní škola Noe Pardubice a základní škola Brána Nová Paka. Jedná se o vzorky, které mají mnoho podobných i rozdílných znaků. Nápadně se odlišují ve své struktuře, způsobu vzniku, umístění školy, výukových metodách a formách. Obě školy naopak spojuje společná filozofie, která vychází z křesťanského vyznání. Toto přesvědčení učitelů, jak uvidíme dále, určuje zásadním způsobem jejich přístup k dětem, rodičům a v neposlední řadě také ke kolegům.
5.1 Noe Pardubice Motto školy: „Kvalitní vzdělávání znamená nejen předávání vědomostí, ale i budování charakteru.“ (ŠVP školy) [7] Vznik a umístění školy Noe Pardubice je ZŠ, která vznikla před čtyřmi roky z iniciativy většiny současných učitelů. Je situována v budově Salesiánského střediska (v budově, která dříve již jako škola sloužila). Prostory proto mají typicky školní charakter.
- 24 -
Struktura školy Vzhledem k nedávnému založení školy jsou aktivní pouze čtyři ročníky. Každý ročník i přes menší počet dětí ve třídě funguje samostatně. V posledních letech v souvislosti se stoupající popularitou školy se počet dětí nastupujících do nižších ročníků zvyšuje. Škola prozatím nemá druhý stupeň, ale do budoucna se s ním počítá jako s plynulou návazností pro děti, které ukončily pátou třídu. Pedagogický sbor Pedagogický sbor je složen z učitelů 1. až 4. ročníku. Paní ředitelka zastává zároveň funkci vychovatelky ve školní družině. Dále škola zaměstnává učitele angličtiny, učitele křesťanské výchovy a dva asistenty pedagoga. Všichni pedagogičtí pracovníci vyznávají křesťanskou víru. Nepatří však všichni do stejné církve. Iniciativa založení školy vyšla z Církve bratrské, ve škole však učí i křesťané ze Slova života, Křesťanského společenství a dalších denominací. Výukové metody a formy Škola
hojně
využívá
aktivizující
výukové
metody,
zařazují
prvky
konstruktivistické pedagogiky a kritického myšlení. Využívají pouze slovního hodnocení. Dle uvážení zařazují skupinovou práci, práci ve dvojicích, zdůrazňují pomoc rychlejších dětí pomalejším. Vyučují písmu Comenia Script.
5.2 Brána Nová Paka Motto školy: „Chceme připravit každé dítě pro život“ [6] Vznik a umístění školy Základní škola Brána je školou, která má na první pohled úplně jiný charakter. V jejím zrodu stála iniciativa rodičů, kteří využívali možnost české legislativy vzdělávat své děti na domácí škole. Těmto rodičům přišlo dobré, aby ke svým vlastním dětem přibrali pro vzdělávání i další děti a využili tak hojněji čas, který je nutné domácí škole věnovat. Z této rodičovské iniciativy vznikla časem touha založit klasickou školu. Nápad se stal skutečností v roce 2008.
- 25 -
Struktura školy Vzhledem k tomu, že tato aktivita vznikla v církvi sboru Jednoty bratrské, začala škola využívat prostory sborového domu, ve kterém se církev schází ke společným bohoslužbám. Prostory jsou malé a útulné. Učebny jsou vybaveny koberci a starším školním nábytkem. Svým charakterem připomínají spíše domácí prostředí. Sbor Jednoty bratrské staví v současné době novou budovu, do které bude škola v nejbližších letech přemístěna. Ve škole je aktivní první i druhý stupeň. Pro malý počet žáků jsou jednotlivé ročníky spojovány. Pedagogický sbor Pedagogický sbor tvoří paní ředitelka, zástupkyně ředitelky školy, čtyři učitelé, asistent pedagoga a vychovatelka školní družiny. Všichni tito pracovníci jsou křesťané. Jedna paní učitelka je z církve Křesťanské společenství, všichni ostatní navštěvují sbor Jednoty bratrské. Výukové metody a formy Škola využívá běžné výukové metody. Děti jsou vedeny k samostatnosti při vypracovávání úkolů. Velký důraz je kladen na čtenářskou gramotnost. Děti se učí pozitivnímu vztahu k umění, hlavně k hudbě a poezii. (Každé ráno začíná společným časem dětí i učitelů propojeným s dětskou recitací). Vyučují písmu Comenia Script.
5.3 Zdůvodnění výzkumného vzorku Je vhodné, že zkoumané školy mají naprosto odlišný vnější charakter. Vznikaly nezávisle na sobě, každá jiným, osobitým způsobem. Mají rozdílné výukové styly i jiné materiální vybavení. Tyto odlišnosti považujeme za pozitivní, neboť se domníváme, že by rozdíly mohly dopomoci k věrohodným závěrům našeho kvalitativního šetření. Ověříme, zda výsledek zkoumání je či není těmito faktory determinován. Obě školy byly navštíveny na základě vzájemné dohody mezi výzkumníkem a školou o spolupráci v návaznosti na možnosti ubytování po dobu probíhajícího výzkumu.
- 26 -
6 Charakteristika zkoumaných osob 6.1
Základní škola Noe Pardubice
Paní Markéta Paní Markéta zastává na ZŠ Noe funkci ředitelky školy a zároveň vychovatelky ve ŠD. Ve škole má své dvě vlastní děti, které v době výzkumu chodily do 1. a 3. třídy. Pracovala i na dvou jiných základních školách. Byla učitelkou ve 4. a 5. třídě, zastávala také funkci vychovatelky ŠD. Působila i na jiných pozicích v komerční sféře. Stala se součástí týmu, který se podílel na zakládání ZŠ Noe. V té době neměla v původním plánu vrátit se z komerčního sektoru do školství. Byla však natolik nadšena progresivitou myšlenek týkajících se netradičních přístupů k dětem, že se rozhodla pro změnu svých životních plánů a aktivně se zapojila do nezbytných úkonů nutných pro vznik školy. Jako všichni ostatní pedagogičtí pracovníci vyznává křesťanskou víru, která se promítá do celého životního nastavení. Do rozhodování, přemýšlení, jednání v konkrétních situacích. Se svou vírou se setkala již jako dítě prostřednictvím svých rodičů. Rozhodnutí pro křesťanský způsob života však ve svých dvanácti letech učinila sama. Rozdíl mezi křesťanskou a běžnou základní školou vidí ve filozofii školy. Prezentuje své přesvědčení, že Bůh má každé dítě rád a proto i učitelé ve škole jsou povinni ho mít rádi. Klade důraz na vztahy ve třídě a sociální rozměr školy. Na vztahy mezi žáky, učitelů se žáky, přátelství mezi učiteli navzájem, otevřené vztahy s rodiči. Prezentuje názor, že pokud budeme vychovávat příští generaci v duchu křesťanských hodnot, odrazí se to na kvalitě společnosti.
Paní Jindřiška Paní Jindřiška učila v době výzkumu 1. třídu na KZŠ Noe. Před příchodem na toto pracoviště působila na ZŠ v Havlíčkově Brodě jako učitelka na jazykové škole v 1. až 5. třídě. Rozhodla se pracovat na ZŠ Noe pro její křesťanské zaměření. Také věří, že ji na tuto školu Bůh povolal. Je jednou z mála pedagogických pracovnic, která nebyla součástí týmu, který školu zakládal. - 27 -
S vírou v Boha se setkala u svých rodičů, ovšem pro křesťanské nastavení svého života se rozhodla až na střední škole. Věří, že Bůh je její přítel, který ji vede v životě. Rozdíl mezi křesťanskou a běžnou ZŠ spatřuje v křesťanských hodnotách, které se zde vyučují. Tyto postoje jsou běžnou součástí školy, ať už jsou prezentovány ve vyučovacím předmětu křesťanská výchova, při ranních setkáních dětí s učiteli, nebo kdykoliv během dne. Učitelé dle slov paní Jindřišky svou víru a své životní postoje dětem nechtějí vnutit, ale předat. Protože učí v první třídě, hovoří o malých dětech, které přijímají víru a hodnoty velmi prostě, bezprostředně a rády. Jsou snadno ovlivnitelné kladnými vzory. Její vnitřní motivací k práci je víra v Boha. Udává, že nejde pouze o to chodit do zaměstnání, ale „pracovat pro Pána Boha dobře“. Jako velikou pomoc vidí i kladné vztahy v pracovním týmu, které jí v tom pomáhají. Mezi učiteli panuje vstřícnost, je zřetelná absence rivality. Učitelé se společně scházejí k modlitbám a sdílení. Důležitost křesťanských ZŠ spatřuje v možnosti volby rodičů posílat své děti na tento typ školy. Veřejnost dle názoru paní Jindřišky není školám úplně nakloněna, ale většinou není ani úplně proti. Věří, že pokud by se ukázalo, že křesťanské ZŠ pracují kvalitně, mohl by být postoj veřejnosti včetně lidí na vedoucích pozicích kladně ovlivněn. Potom by mohlo docházet k větší podpoře pro vznik a působení křesťanských škol v naší zemi. Proto je důležitá informovanost mezi lidmi.
Paní Lenka Učitelkou ve druhé třídě byla v době výzkumu paní Lenka. Má patnáctiletou praxi. Před působením na ZŠ Noe pracovala na dvou nekřesťanských školách. Jako důvod pro práci na této škole udává spolupráci v týmu, který školu zakládal. Její víra se zakládá na vztahu k Bohu, „kterého se může doptávat, se kterým může komunikovat a zařizovat si život podle něj“. Vyrůstala v ateistické rodině. Když byla na střední škole, začala si pokládat otázky smyslu života. Dostala se mezi křesťany, kteří jí dali odpověď na její úvahy. Vždy měla touhu pracovat na křesťanské ZŠ. Spojila se s kolegyní, která měla podobnou vizi - založit ve městě křesťanskou školu. Rozhodnutí pro založení školy člení do dvou kategorií. Hovoří o důvodech duchovních a pedagogických. Na duchovní úrovni získaly obě paní učitelky ujištění, že Bůh za těmito plány stojí. To jim dodalo - 28 -
odvahu začít se složitou administrací, která akt založení školy doprovází. Na pedagogické rovině je paní Lenka přesvědčena, že jsou alternativní školy nutností. Jako rodič je vděčná, že svěřuje své děti učitelům, kteří vyznávají stejné, nikoliv protichůdné hodnoty. Duchovní rovina ovšem v očích paní Lenky převyšuje rovinu pedagogickou. Kdyby měla (podle svých vlastních slov) zakládat soukromou školu jen kvůli pedagogické stránce, neměla by na to dost odvahy. Na své práci vnímá jako nejdůležitější pravdivost, poctivost, schopnost uznat vlastní nedostatečnost. Prezentuje, že na zvládání své práce není sama. Pomoc vidí ve svém Bohu a také v kolegyních, které jsou velmi přátelské a stojí za ní. Děti přijímá jako „Boží stvoření, pro které má Bůh svůj plán.“ Proto i když jí přijde konkrétní dítě v danou chvíli problematické, má pro něj naději. Protože každé dítě má svou cenu a svůj potenciál. Toto vidí jako nutnost v učitelském povolání: mít pro každé dítě naději. Velmi uznává a vítá kodifikovaná pravidla o spolupráci mezi rodiči a učiteli a to i v případě, že se s rodiči někdy nepohodne. Dle vlastních slov: „Rodiče jsou partneři! Tečka.“ Pokud je rozčílená, její kolegyně jí v lásce pomohou vrátit se zpět k zásadám, které jsou na škole všeobecně přijímané a všemi zvnitřněné. Nelze vychovávat dítě, pokud nemáme úctu k rodičům, i když zastáváme jiné názory. Křesťanské školy mají v ČR své místo dle mínění paní Lenky proto, že tato společnost potřebuje morálku, drtivá většina společnosti po morálce volá. Věří, že „křesťanské školy mohou vychovávat lidi, kteří budou vědět, co je dobře a budou mít zároveň sílu a odvahu to udělat“.
Paní Evženie Paní Evženie je ženou středního věku, je vdaná, má tři děti. V době výzkumu zastávala pozici učitelky ve 3. třídě. Má bohatou pedagogickou praxi, dříve učila na několika nekřesťanských ZŠ. Dle svých vlastních slov „dostala od Boha zaslíbení“, že bude jednou učit na křesťanské škole. V té době tato myšlenka zněla velmi nereálně. Hlavně proto, že v Pardubicích žádná křesťanská základní škola nebyla. Později se stala součástí týmu, který se scházel a modlil se za tuto vizi. Stala se jednou ze zakladatelek školy. V Boží existenci uvěřila až v dospělém věku (ve 24 letech). Soudí, že má srovnání, jaký byl život bez Boha a jaký je s ním. Víra jí pomohla jasně rozlišit co je a - 29 -
co není dobré, co je a co není pravda. Věří, že Bůh je živý a může s ním mít vztah. S křesťany se setkala ve speciální škole Svítání, kde pracovala. Viděla, že jsou jiní, že se chovají jinak, že mají své zásady, že mají v srdci pokoj. Lákalo ji zjistit, kde je ta příčina. Rozhodla se tedy vyzkoušet, zda jsou jejich tvrzení o Boží existenci pravdivá. V modlitbě požádala Boha, aby se jí ukázal a prožila něco, čemu křesťané říkají „obrácení“. Paní Evženie je na základě své víry přesvědčená, že dětem je důležité předávat nejen vzdělání, ale stejnou měrou také morální hodnoty. Škola má působit dohromady s rodinou na dítě, aby se v něm utvářely dobré hodnoty, dobrý charakter, správné životní postoje a názory. Myslí si, že se toto na nekřesťanských školách někdy opomíjí. Protože má děti ráda, má potřebu jim předat víru, kterou sama přijala. Ne formou manipulace, ale prostřednictvím bezpodmínečné lásky. Nechává jim svobodnou volbu, zda křesťanský názor na svět přijmou, či nikoliv. Na druhou stranu je přesvědčena, že děti mají právo tento pohled na svět poznat, ale mnohým dětem je tato možnost upřena. Právo se rozhodnout znamená vědět. Znát obě strany pohledu. Potom se člověk může rozhodovat, ne jen pasivně přijímat. Vzhledem ke skutečnosti, že třída paní Evženie je první třídou, která byla ve škole zřízena, je složena pouze z dětí z věřících rodin. Z toho se odvíjejí i vztahy s rodiči, které nebývají problematické. Učitelský kolektiv vnímá paní Evženie jako „bezvadný“, paní učitelky si vzájemně pomáhají, mohou se společně modlit. Na žádné jiné škole takovéto přátelské vztahy dosud nezažila. Místo školy ve společnosti vnímá tak, že rodiče mají právo se rozhodnout, do které školy budou posílat své děti. Myslí si, že si křesťanské školy vždy vybudují dobré jméno. Pravděpodobně proto, že zde pracují lidé, kteří to dělají naplno a svou práci vnímají jako poslání. To je důvodem, proč posílají i nevěřící rodiče své děti na tento typ školy.
- 30 -
6.2 Základní škola Brána Nová Paka Paní Dana Paní Dana je ředitelkou základní školy Brána v Nové Pace od jejího založení v roce 2008. Učila na třech základních školách. Jedna byla málotřídní, druhá největší ve městě, třetí byla běžná městská škola. Svou víru vnímá jako každodenní život, nikoliv jako nějaké křesťanské obřady. To, čemu věří, to také žije. V křesťanské rodině vyrůstala od malička. Nikdy nepochybovala o pravdivosti tohoto světového názoru. Pro práci na křesťanské škole ji vedly osobní důvody. Je matkou tří dětí. Vždy je chtěla učit podle svého přesvědčení. Protože v církvi Jednoty bratrské, která se stala zřizovatelem školy, bylo více učitelů, založili nejprve projekt domácího vzdělávání. Z tohoto projektu vyrostla později škola. Začínala se třinácti dětmi, v době výzkumu bylo ve škole třicet osm dětí. Škola byla založena na základě poznání, že je důležité věnovat čas nejen svým dětem, ale i mnohým dalším. Škola se může v tomto rodinném prostředí věnovat jak dětem slabším, průměrným, tak i dětem nadprůměrným. Paní Dana maximálně zvýrazňuje důležitost budování charakteru u dětí. Také vyzdvihuje snahu školy o to, aby se děti učily s radostí a se správnou motivací. Specifikuje školu jako školu s estetickým zaměřením, hlavně hudebním (pěvecký kroužek, hra na hudební nástroje), ale také výtvarném. Podporují u dětí vztah k přírodě. Všem dětem je věnována individuální péče. S rodiči buduje vztahy založené na spolupráci a partnerství. Organizuje pravidelná setkání, zapojuje rodiče do akcí školy. Zdůrazňuje, že primárně je za výchovu a vzdělávání zodpovědný rodič. Ve vztahu učitelů k dětem hovoří paní Dana o problému úcty. V žádném případě by ve škole neakceptovali zesměšňování či neúctu k dětem ze strany učitele. A to i v případě, že je dítě neukázněné. Hlavním motivem je především láska k dětem. Úcta je vyžadována přirozeně také od dětí i od rodičů. Společnost se podle slov paní Dany vrhá na alternativní východní i okultní náboženství. V Královéhradeckém kraji je spousta spiritismu a mnoho lidí psychicky nemocných. Lidé hledají smysl života, ale na špatných místech. Děti, které jsou vedeny ke křesťanství, mohou být od těchto negativních jevů ve společnosti ochráněny.
- 31 -
Paní Ema Paní Ema byla v době výzkumu učitelkou v první a ve druhé třídě. Dříve učila na nekřesťanské ZŠ v Turnově. Po mateřské dovolené přemýšlela o možnostech pracovního uplatnění a zároveň potřebovala vyřešit školu pro svého staršího syna, kterého vyučovala do té doby na domácí škole. Nechtěla ho posílat do veliké školy. Dozvěděla se o ZŠ v Nové Pace. Přijeli se podívat. Nakonec získala jak školu pro syna, tak zaměstnání. Svou víru vnímá jako smysl života. Setkala se s ní u svých prarodičů a u své sestry. Jejím prostřednictvím uvěřila v Boží existenci. Hlavní rozdíl mezi křesťanskou a nekřesťanskou ZŠ vidí v rozdílném přístupu učitelů k dětem. Tento přístup se učitelé snaží vypěstovat i mezi dětmi navzájem. Škola chce dle slov paní Emy „naučit děti žít“. S kolegyněmi má velmi blízký vstřícný vztah, může se s nimi modlit, vzájemně si pomáhají. Boha dětem přibližuje v přírodovědných předmětech, hovoří s nimi o dokonalosti Božího stvoření. Zpívá s dětmi duchovní písně. Dále prezentuje křesťanství vlastním příkladem. Je přesvědčená, že křesťanské školy mohou dát dětem více, než pouhé znalosti. Také vidí křesťanské školy jako možný spojovací most mezi Bohem a okolím.
Paní Milena Paní Milena je manželkou kazatele církve Jednoty bratrské v Nové Pace. Ve škole zastává funkci zástupkyně ředitele školy, zároveň je učitelkou. Pedagogickou praxi vykonávala v nekřesťanských ZŠ v Nové pace a v Ústí nad Orlicí. Byla účastna zakládání školy. Své děti vyučovala nejprve na domácí škole. Protože přibývalo mnoho dalších zájemců o tento typ vzdělávání, rozhodli se pro založení školy s alternativním programem. Svou víru nevnímá jako pouhou nauku, ale „věří v živého Boha, který žije mezi námi, v nás a skrze nás na tomto světě.“ Vyrůstala v katolicky založené rodině, rodiče však svou víru aktivně neuplatňovali. Jako malá byla pokřtěna v katolickém kostele jako protest rodičů vůči komunistickému režimu. V roce 1968 se seznámila s dívkou, jejíž tatínek byl kazatelem Jednoty bratrské. Začala chodit mezi křesťany. V gymnaziálních letech se nakonec rozhodla pro křesťanský životní směr. - 32 -
Školu zakládali s cílem vytvořit alternativu, která by byla rodinného typu, kde se děti budou učit v malém kolektivu s možností individuálního přístupu. Také chtěli, aby žáci plnili co nejvíce povinností ve škole. Prezentuje názor, že na běžných školách jsou děti často nesmyslně zatěžovány domácími úkoly, které mohly už mít ze školy hotové. (Pozn.: Tento výrok neznamená, že by učitelé ZŠ Brána nedávali dětem domů žádné úkoly. Pedagogové pouze přemýšlejí o nutnosti zadaných povinností a uplatňují individualitu každého dítěte. Některé dítě např. domácí úkol dostane a jiné ne, podle stupně zvládnutí učiva.) Ze zkušenosti matky, která posílala své děti do této školy, hovoří o velké spokojenosti s kvalitou výuky bez zbytečných prostojů. Křesťanské školy vnímá jako oázy, které fungují jako zábrana různým nedobrým jevům ve společnosti, ve kterých děti znovu objevují křesťanské hodnoty. Mimo jiné i funkci rodiny, kým je muž a kým je žena… Paní Anna Paní Anna učila v době výzkumu na ZŠ Brána třetím rokem. Tato škola je jejím druhým působištěm. Důvodem pro práci na křesťanské ZŠ bylo stěhování, hledání nové práce a možnost posílat v budoucnu své děti do tohoto typu školy. Svou víru prezentuje jako praktický život, kdy nejde o pouhé „skutkaření“ či „slovíčkaření“. Chce žít pravdy, kterým věří a pro které se rozhodla. Výhody školy spatřuje v malém kolektivu a individuálním přístupu. To, čemu věří, to také učí. Předává dětem křesťanské hodnoty, jako je pravdomluvnost, schopnost odpouštět, vycházet si vstříc, pomáhat si. Ve škole Brána se nevyučuje náboženství, hodnoty jsou předávány v rámci výuky vlastním příkladem. Je přesvědčena, že křesťanské základní školy přinášejí nový pohled na přístup k žákům a k rodičům. Vidí jako nezbytně důležité předávat další generaci hodnoty, které se z naší společnosti vytrácejí. Problém spatřuje v neinformovanosti veřejnosti, která si neuvědomuje potřebu křesťanských škol ve společnosti. Pan Bohumír Pan Bohumír zastává ve škole pozici asistenta pedagoga. Tato škola je jeho prvním pedagogickým působištěm. S vírou v Boha se setkal prostřednictvím současného kazatele církve Jednoty Bratrské v Nové Pace.
- 33 -
Ve škole pracuje již od jejího založení. Škola vznikla dle slov pana Bohumíra díky potřebě rodičů vyučovat děti v menším kolektivu. Hlavní rozdíl mezi běžnou a křesťanskou ZŠ spatřuje v učitelích, kteří „neučí jen nauku, ale i život“. Snaží se o to, aby si děti dovedly se svým životem poradit. Hodnoty předávají dětem vlastním příkladem a prostřednictvím biblických příběhů. Prezentuje velmi blízké vztahy rodiny a školy, snahu o vzájemnou spolupráci. Křesťanskou školu nevidí jako konkurenci, ale jako jinou formu školství, která nabízí rodičům to, co jiné školy nabídnout nemohou. Především intenzivní práci s problémovými dětmi a s dětmi, které mají poruchy učení. Myslí si, že v České republice chybí všeobecné povědomí společnosti o existenci křesťanských základních škol a o možnostech tohoto alternativního typu vzdělávání.
- 34 -
7 Výzkumná zjištění a analýza dat V následující části se pokusíme vyložit některé ze závěrů kvalitativního výzkumného šetření. Obě zkoumané školy jsou vnějšími znaky naprosto odlišné. Liší se využíváním
didaktických
metod,
materiálním
vybavením
školy,
složením
pedagogického sboru, Výzkumná zpráva je proto strukturována na základě odlišností dvou skupin, ve kterých budeme nalézat rozdílnosti a opakující se vzorce.
Při
sestavování výzkumné zprávy využijeme techniku „vyložení karet“. Použijeme „kategorizovaný seznam kódů, na jehož základě sestavíme text, který je převyprávěním obsahu jednotlivých kategorií.“ (Švaříček, Šeďová 2014, str. 226). Cílem tohoto výzkumu není pouze zjistit, jaké jsou postoje učitelů křesťanských ZŠ k jejich práci a k místu školy ve společnosti. Hlavním vodítkem bude zjistit taktéž, proč tomu tak je. V tomto smyslu jsou uspořádány kategorie, které nás tématem provedou.
7.1 Kategorizovaný seznam kódů 1) Víra učitele na křesťanské ZŠ. (Dále jen KZŠ) 2) Rozhodnutí pro práci na KZŠ. 3) Důvody pro vznik KZŠ. 4) Rozdíl mezi KZŠ a běžnou ZŠ. 5) Vyučování předmětu křesťanská výchova. 6) Aplikace křesťanství do života školy. 7) Konkrétní příklady aplikace víry. 8) Vztah učitelů k dětem. 9) Přístupy učitelů k rodičům. 10) Vztahy s kolegy. 11) Reakce lidí z okolí. 12) Místo školy ve společnosti. - 35 -
7.1.1
Víra učitele na křesťanské ZŠ. První kategorií, kterou se budeme zabývat, je jakýmsi shrnutím informací o víře,
kterou křesťané zastávají. Postoje učitelů na křesťanských základních školách k jejich práci vycházejí právě z jejich životního přesvědčení. Rozhodně nemůžeme tvrdit, že by svou práci vnímali pouze jako zaměstnání, oddělené od víry, kterou vyznávají. Ačkoliv byly pro výzkum zvoleny dvě naprosto odlišné školy, nezdá se, že by se základní vnímání víry a životního nastavení účastníků šetření nějakým zásadním způsobem rozcházelo. Z rozhovorů s učiteli vyplynulo, že svou víru nevnímají jenom jako neurčitý vztah s bohem, který pro ně nic neznamená. Shodně mluví o tom, že své životní nastavení upravují podle toho, co čtou v základní křesťanské literatuře – Bibli. Dále hledají podklady pro své každodenní jednání a rozhodování v modlitbě. Paní Lenka vypovídá: „Existuje Bůh, kterého se můžeme doptávat a zařizovat si svůj život podle něj.“ Nabyté přesvědčení se poté snaží uvést do praxe. „Mojí touhou je víru uvést do života, aby to nebylo jenom nějaké skutkaření nebo slovíčkaření, ale abych žila ty pravdy, kterým věřím.“ (Paní Ema) Jasná tvrzení, co pro křesťany znamená jejich víra, můžeme pozorovat u paní Markéty (Noe Pardubice) i u paní Dany (Brána N. Paka). Obě účastnice výzkumu hovoří velmi podobně, ačkoliv tyto dvě ženy spolu nejsou v žádném trvalejším kontaktu. Od paní Markéty jsme se dozvěděli: „Víra by se měla odrážet v tom, co člověk běžně dělá. Jinak je to jenom taková filozofie, která nefunguje. Když je člověk věřící, tak to, jak bude jednat, určuje to, že čte Bibli a to, co se tam dozví, se snaží aplikovat v životě a to, že denně hovoří s Bohem (já tomu říkám modlitba). V tý modlitbě člověk zvažuje situace, ve kterých se nachází a hledá řešení a i se podle toho rozhoduje.“ Paní Dana se svěřuje: „Víra, to je pro mě každodenní život, nejsou to nějaké oddělené obřady, nebo oddělený den v týdnu, je to to, co žiju, to, čemu věřím. Věřím, že Bible je pravda, věřím, že se Ježíš narodil v Betlémě, je to Boží syn, zemřel za naše hříchy, vstal třetího dne z mrtvých, žije, a my s ním můžeme mít osobní vztah, a to se promítá do toho každodenního života. Že se k němu modlíme, že si s ním povídáme, prosíme ho o moudrost a taky mu děkujeme za všechno, co nám dává.
- 36 -
7.1.2
Rozhodnutí pro práci na KZŠ. Vzhledem k tomu, že tématem výzkumu jsou postoje učitelů křesťanských ZŠ
k jejich práci, domnívali jsme se, že důvody pro rozhodnutí pracovat na tomto typu škol by se mohly stát významnou součástí výzkumu. Toto se potvrdilo pouze částečně. Někteří dotazovaní respondenti hovoří o tom, že dostali „zaslíbení od Boha“, či „ujištění“, že toto je práce, kterou pro ně Bůh připravil. Paní Markéta hovoří v tomto ohledu velmi jasně: „Tím, že jsem věřící člověk, tak jsem se za to modlila – Bože, chceš mě mít v tomhle týmu? Patřím sem? Je to místo, kam mě voláš? A dostala jsem tenkrát ujištění, že Bůh bude se mnou všude, kam půjdu, když budu poslouchat jeho nařízení.“ Při zakládání školy bylo účastno šest z devíti dotazovaných respondentů. Tímto je ovlivněn fakt, že učitelé mají ke škole velmi osobní vztah. To se odráží do všech zkoumaných oblastí. Výmluvně hovoří paní například paníMilena: „Tak já jsem přímo byla při zakládání této školy, měla jsem děti na domácí škole a uvědomovali jsme si, že naše děti by neměly zůstat jenom nějak osamoceny. Navíc jsme měli hodně dalších zájemců, kteří se chtěli s námi vzdělávat, považovali to, co my s dětmi děláme, za něco dobrého, proto jsme i založili školu a proto tady učím.“ Někteří dotazovaní učitelé uvádějí jako důvod pro práci na této škole osobní důvody. Patří mezi ně např. stěhování, řešení rodičovské otázky, jak vzdělávat vlastní děti, hledání práce. Osobní důvody udali tři respondenti. Mezi jinými nám o tom vypráví i paní Dana z Nové Paky: „Hodně mě vedly moje osobní důvody, protože jsem maminkou třech dětí a vždycky jsem si přála učit je tak, jak to vnímám, jak si představuju podle svého svědomí a svého přesvědčení. A protože se nás tady ve sboru Jednoty bratrské našlo víc takových rodičů a někteří byli i učitelé, tak jsme se sjednotili a založili takový projekt domácího vzdělávání a z toho projektu vyrostla vlastně škola.“
7.1.3
Důvody pro vznik KZŠ.
Důvody duchovního charakteru: Tato kategorie se ukázala být pro účely našeho výzkumu jednou ze stěžejních. Odkrývá motivy, proč se účastníci výzkumu rozhodli školu založit i přes zjevné problémy, které to obnášelo. Dále nás uvede do problematiky, která se bude opakovat i - 37 -
v následujících tématech. Velmi často se v průběhu rozhovorů, obzvláště ve škole v Pardubicích opakovala myšlenka, že školu tito lidé nezakládali pouze z vlastního rozhodnutí, ale následovali „Boží vedení“. I přes skutečnost, že podstatná část čtenářů výzkumu pravděpodobně nesdílí křesťanský náhled na svět, nemyslíme si, že by bylo moudré tuto spornou součást informací vynechat, neboť dotazované osoby považují Boží promlouvání do života za reálné a stěžejní. Z této skutečnosti vychází mnohé postoje a rozhodnutí zkoumaných osob, která by se pravděpodobně jinak neuskutečnila. Všichni dotazovaní respondenti, kteří se podíleli na zakládání jedné či druhé školy, shodně mluvili o tom, že rozhodnutí založit školu předcházely modlitby a taktéž v průběhu zakládání školy se účastníci modlili, aby jim Bůh pomáhal. Někteří dokonce mluví o skutečnosti, že jim „Bůh řekl“, aby školu založili. Výmluvné je svědectví paní Lenky. „Řeknu něco, co je pro nekřesťana nepochopitelné. Když Pán Bůh řekl: „Tak to založte“, tak mě to hrozně překvapilo. No, tak jsme to udělali… Kdybych měla založit soukromou školu jen kvůli pedagogické stránce, neměla bych na to dost odvahy.“ Zajímalo nás, jaké byly hlavní motivy pro založení školy. Na otázku, proč v době, kdy je tendence spíše školy rušit, než zakládat, paní Evženie odpověděla: „Protože jsem silně cítila, že to Bůh chce. To je asi pro mě jediný vysvětlení. Já jsem měla takovej vnitřní přetlak, že jsem z toho byla úplně zoufalá. Já jsem cítila, že Bůh chce, aby křesťanská škola tady v Pardubicích vznikla. Věděla jsem, že mám pro to něco dělat, nevěděla jsem přesně co. A můžu říct, že v té době i můj věřící manžel mě brzdil a říkal: „Prosím tě, neblázni. Buď ráda, že jsi v nejlepší škole v Pardubicích, kde jsi teďka dostala trvalej pracovní poměr, kde vyděláváš dobrý peníze a kde tě maj všichni rádi, tak co blbneš?“ Ale já jsem nebyla schopná se s tím smířit, protože to byl takovej vnitřní tlak, že jsem věděla, že to Bůh chce.“ Možnost alternativy: Z dotazu na důvody založení křesťanské ZŠ bez přímé otázky začala vyplývat odpověď na jedno z hlavních témat našeho výzkumu – přístupy učitelů křesťanských ZŠ k jejich práci. Učitelé se ve výpovědích shodují v názoru, že je důležité, aby existovala křesťanská alternativa základních škol. Je dobré, aby rodiče měli možnost volby, komu - 38 -
svěřit své dítě. Paní Lenka nám sdělila i tuto skutečnost:„ Je dobře, když existují alternativy. Z pohledu rodiče – nelíbí se mi, když moje děti ovlivňují lidé, kteří mají protichůdné hodnoty.“ Otázkou je, jaké hodnoty vlastně křesťané uznávají. Některé postoje vyplynuly z rozhovorů. Od paní Dany jsme se dozvěděli: „Máme děti rádi. Přijali jsme od Boha, že je spousta lidí okolo, kterým můžeme být prospěšní, kterým máme co nabídnout. Dětem nadprůměrným, průměrným i slabším… Pro odpověď na otázku, jaké hodnoty křesťané uznávají se pojďme podívat do nejvydávanější a nejčtenější knihy všech dob – do Bible. Podle této knihy je nejdůležitější hodnotou, kterou by měli křesťané uznávat láska. „Láska, nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. Nikomu neodplácejte zlým za zlé, vůči všem mějte na mysli jen dobré. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. [Římanům 12;9-10, 17, 21]“ (Bible NZ, 2009, s. 154). V listě do Korintu, se v Nové smlouvě Bible píše: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně. Nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. [1.Kor. 13;4-7]“. (Bible NZ, 2009, s. 166). Tyto a další hodnoty se učitelé svým postojem i pomocí slov snaží předat dětem. Paní Milena nám během rozhovoru sdělila: „Vidíme, že budovat charakter je nade všecko a v tom ty děti vedeme.“ Tuto větu považujeme za klíčovou. Jestliže mohou křesťanské školy nabídnout něco jiného, než běžné základní školy, je to budování charakteru u dětí, které představují budoucnost našeho národa. Individuální přístup: Je obecně známo, že na malé škole s menším kolektivem je zaručen větší individuální přístup k dětem. Nelze vinit paní učitelku se třiceti dětmi ve třídě, že takovýto přístup nemá a nezvládá. Jednou z předností zkoumaných ZŠ je taktéž malý kolektiv dětí. Častým jevem bývá, že ne každé dítě vinou mnoha okolností rozvine plně svůj mentální potenciál. Na děti je nakládáno stále větší množství informací, které je potřeba - 39 -
zvládnout. Jestliže dítě z jakéhokoliv důvodu nepojme učivo ve škole, musí ho dohánět doma. Na 1. stupni ZŠ je nemyslitelné, aby toto dítě zvládalo samo. Proto je zodpovědnost přesouvána na rodiče. Běžný rodič, který je vytížen pracovními povinnostmi, tuto úlohu nemůže (a často ani nechce) plnit. Někteří rodiče, jestliže učivu sami nerozumějí, dokonce ani nemohou. V praxi se setkáváme s dětmi z rodin se sociálními problémy, které často ve škole selhávají. Někdy není ovšem vina na straně mentální nedostatečnosti. Kdyby bylo vyvinuto úsilí, jak v běžné škole pomoci těmto dětem, bylo by to jistě ku prospěchu celé společnosti. Jestliže struktura školství v tomto selhává, opakuje se cyklus generace, ve které vyrůstá množství lidí s nízkým vzděláním. Takoví lidé jsou poté nezaměstnatelní a tudíž zatížením pro český stát, který je potřeba budovat. Otázkou je, zda by větší množství alternativních škol podobného typu mohlo pomoci daný problém řešit. Podívejme se na názor paní učitelky Mileny. Na dotaz, proč vznikla potřeba založit křesťanskou školu, jsme se dozvěděli: „Je jiná, než ostatní školy. Nechtěli jsme, aby děti byly v obrovském kolektivu anonymně, aby neprospívaly třeba jen proto, že nestíhají úplně povinnosti. Já sama mám pět dětí a tři z nich byly pomalejší. Ale čtyři vystudovaly vysokou školu. Takže ta pomalost nebyla problémem nějaké neschopnosti. Ale temperamentem jsou pomalejší a ZŠ tohle přímo většinou moc neakceptovaly. To je jeden z důvodů, které nás vedly k tomu, že jsme děti vyučovali na domácí škole. Potom jsme vnímali, že děti doma plní mnoho úkolů, které by se měly dělat ve škole. Ve škole seděly, koukaly, nenaučily se to, co by se naučit měly a měly to dohánět doma.“ Pokud budeme upřímní, toto není ojedinělý případ. Globální řešení zmíněného problému je ovšem v současné chvíli nereálné.
7.1.4
Rozdíl mezi KZŠ a běžnou ZŠ. Vyhodnocením této kategorie se opět dostáváme k jádru zkoumaného problému.
Znovu bez přímého dotazu vyplývá na povrch, jaké postoje učitelé KZŠ zaujímají. V linii hovorů lze vypozorovat, v čem by KZŠ mohly být ve větším počtu přínosem pro naši zemi. Zkoumaným osobám byl předložen dotaz, v čem vidí rozdíly mezi křesťanskou a běžnou ZŠ. Ani jeden dotazovaný respondent si nedovolil pomlouvat jiný typ ZŠ, přestože položená otázka k tomu přímo vybízela. Neustále bylo možné sledovat - 40 -
opatrnost ve slovech, aby snad posluchač nenabyl dojmu, že chtějí být lepší, než ostatní. I přes tuto opatrnost je rozdíl jasně patrný a doložitelný větším množstvím nezávisle vedených rozhovorů. V tomto tématu se respondenti velmi shodovali. Pro porovnání uvádíme více odpovědí na jedinou otázku: „Jaký je rozdíl mezi křesťanskou a běžnou ZŠ?“ „Já to strašně nerada srovnávám, ale když už to musí být… Já myslím, že je to o tom, z čeho ti lidé, kteří tam pracují, z čeho ta filozofie školy vychází. A to je to, co potom třeba dělá nějaké rozdíly. Takže, když vy jste přesvědčenej, že každé dítě má Bůh rád, ať je jakékoliv, což je myšlenka dost náročná, tak vy jste taky povinní ho mít rádi. To se vám lehce řekne a hůř udělá, ale to potom svědčí o tom, jak se budete rozhodovat, co budete dělat v té škole. A pak jsou ty rozdíly navenek znát.“ (p.řed. Markéta) „Já myslím, že v těch učitelích. Jako kantoři jsme vedeni Bohem a neučíme jenom nauku, ale i život. Aby si děti s životem dokázaly poradit. Nevyučujem děti jen křesťanství, ale oni na nás můžou vidět příklady.“ (p.uč. Evženie) „To, čemu věříme, to dětem předáváme. Nemáme křesťanskou nauku, všechno předáváme prakticky. To, co život přinese, řešíme na základě hodnot a principů.“ (p.řed.Dana) „Hlavní rozdíl vidím v přístupu k dětem, že je jiný. To můžeme vkládat i mezi ty děti, jak se mají chovat mezi sebou. Škola je specifická v tom, že se snažíme, aby se děti naučily žít.“ (p.uč.Ema) „Rozdíl vidím v tom, že je tu menší kolektiv, individuální přístup. To, čemu věříme, to také učíme. Předáváme hodnoty, o kterých křesťanství je. Být vůči sobě pravdomluvní, odpouštět si, moct si vyjít vstříc, pomáhat si atd. Tady se žádné náboženství nevyučuje, ale tyto hodnoty předáváme během výuky svým vlastním příkladem.“ (B.Včelák) Z pozice maminky jako nezávislého pozorovatele dění, (z dob, kdy ještě KZŠ v Nové Pace nebyla zřízena), odpovídá na položenou otázku paní učitelka Milena. Popisuje rozdíl mezi běžnou ZŠ a KZŠ na příkladu další církevní školy. Jedná se o ZŠ v Liberci. (Tato škola poskytla rodině paní Mileny záštitu pro domácí vzdělávání). My prostřednictvím této výpovědi získáváme pro potřeby výzkumu další informaci o jiné
- 41 -
KZŠ a potvrzení, že tento sledovaný jev, tj. přístup k dětem, nemusí být izolován pouze na dvě zkoumané ZŠ. „Nevím, jestli bych to úplně dokázala říct. Když jsem přivedla svoji dcerku do liberecké křesťanské základní školy, tak jsem vešla do školy, kde byl takový pokoj a klid. Kde se na děti nekřičelo, neječelo… Pro mě to byl velký rozdíl to sledovat. Spíš jako rodič jsem to sledovala. Ale tehdá to pro mě byl velký zážitek vidět společenství učitelů, kteří si vycházejí vstříc, kteří mají zájem o všechny děti ve třídě, kteří proti sobě nějakým způsobem nejdou, nebo tak…“ (p.uč.Milena)
7.1.5
Vyučování předmětu křesťanská výchova. V samotném začátku výzkumu se zdálo, že tato kategorie by mohla být stěžejní
pro zadaný výzkum. Ukázalo se však, že předmět křesťanská výchova je pouze prostředkem výchovně-vzdělávacího procesu, nikoliv cílem a už vůbec ne jediným způsobem prezentace křesťanství ve škole. Zajímavým jevem je, že ne každá křesťanská škola používá k naplňování výchovných cílů tento prostředek. Na ZŠ Noe je křesťanská výchova ukotvena 1x týdně jako povinný předmět a klade se na ni poměrně velký důraz. ZŠ Brána tomuto předmětu nevyučuje. Učitelé hovoří o tom, že křesťanské hodnoty raději předávají pomocí vlastního příkladu a na základě řešení konkrétních problémů, které vyvstanou. (Tuto metodu taktéž používají i učitelé KZŠ Noe). Na ZŠ Noe (kromě vyučování předmětu křesťanská výchova) začínají děti každý den společně s učitelem setkáním (1x týdně celoškolním). Toto setkání nazývají Duhové ráno. Děti mají příležitost sdílet se se svými radostmi i starostmi, zpívají dětské křesťanské písně, potom se modlí za konkrétní potřeby. Také den na ZŠ Brána začíná setkáním všech učitelů se žáky. Je propojeno s krátkým vyprávěním biblických příběhů a s modlitbami. Zúčastněné pozorování nemůže v tomto výzkumu být bráno v potaz jako výzkumná metoda, neboť by muselo mít podstatně dlouhodobější charakter. Přesto - pro doplnění obrazu o dění ve škole z pohledu nezávislého pozorovatele: Děti vnímají setkání velmi pozitivně, nikdo při něm nevyrušuje, k modlitbám je nikdo nenutí (modlí se pouze ti, kteří chtějí a mají odvahu). Celkově se dá říci, že tato chvilka na obou školách slouží k uvolnění a příjemnému naladění dětí před začátkem vyučování. - 42 -
Zajímalo nás, co přesně je obsahem předmětu křesťanská výchova na KZŠ Noe. Dle výpovědí z rozhovorů jsme zjistili tyto skutečnosti: Na prvním stupni jde o vyučování biblickým příběhům a jejich aplikaci do běžného života. Důraz je kladen na morální hodnoty. Děti z příběhů dostávají příklady dobrých a špatných vzorů. Do budoucna je v ŠVP počítáno i s výukou pro 2.stupeň (prozatím jsou na škole jen tři třídy). Zde jsou zahrnuty i etické dílny a informace z dějin církve.
7.1.6
Aplikace křesťanství do života školy. Jak již vyplynulo z předchozí kategorie, křesťanství na zkoumaných školách
není omezeno jen a pouze na určité vyučovací hodiny a chvilky. Prolíná prakticky celým výchovně-vzdělávacím procesem. Na výchovu k vysokým morálním hodnotám je kladen veliký důraz: „Pořád jim říkáme, že každý je sice jiný, ale vzájemně se potřebují, musí se naučit vzájemně se přijímat.“ (p.uč.Anna) V žádném případě nejde o strohé moralizování, ale o řešení konkrétních problémů na základě biblických hodnot, podložené vlastním příkladem vyučujících. Nestandartní přístup, který aplikuje ZŠ Brána, je vidět například na úplně obyčejné situaci – vztah k jídlu. Děti jsou vedeny k tomu, aby za jídlo byly vděčné (za jídlo Bohu děkují), vzaly si tolik, kolik snědí a jídlo dojedly. Učitelé svědčí, že se děti skutečně naučily dojídat a vyhazuje se naprosté minimum. (Tuto skutečnost je opět možno potvrdit nezávislým pozorováním, ovšem ne jako relevantní součást výzkumu). O vlastním příkladu, který dávají učitelé dětem, hovoří nezávisle na sobě více učitelů (z obou škol): „Křesťanská nauka – je dobrý to vědět, ale důležitější je umět žít život. Děti to učíme vlastním příkladem. Děti vidí, jak mezi sebou učitelé komunikují, jak komunikují s dětma, jak se chovají v různých situacích a můžou si to porovnat, jak se to děje v běžnym světě a to jim dá možnost výběru.“ (p.uč. Evženie) „Hodně děti vedeme k sociálnímu vnímání světa. Takže když je někdo nemocný, nebo když má nějakou starost, nějaké trápení, tak se modlíme za to dítě a v podstatě chceme, aby dětem záleželo na tom, jak se mají ti druzí, jestli něco nepotřebují, vedeme děti k tomu, aby se vzájemně navštěvovaly, aby si pomáhaly…Chceme, aby děti viděly, že to, co jim říkáme, že je to stoprocentní. Nebudu říkat, že kouření škodí a přitom já budu kouřit.“ (p.řed.Dana) - 43 -
7.1.7
Konkrétní příklady aplikace víry. Jak jsme si již dokládali, děti jsou na zkoumaných ZŠ vedeny k přijímání
vysokých morálních hodnot. Pojďme si na konkrétních příkladech ukázat, jak je toto tvrzení naplňováno. Hodně malým dětem, které přijímají informace prozatím nekriticky, je možné předávat hodnoty přímo a spoléhat na to, že každé dítě chce a touží být ve své podstatě dobré. Tj. mít ze sebe dobrý pocit, že se zachovalo správně. (Toto funguje i u starších dětí, jen toho nelze dosáhnout již tak jednoduše). Paní učitelka Jindřiška z první třídy hovoří: „Křesťanská výchova určitě ovlivňuje hodnoty dětí. To, jak chtějí jednat. Nevím, jestli tam vidí to, proč tak chtějí jednat. Ale určitě nechtějí lhát, protože jsme si v příběhu řekli, že lhaní není pěkný…“ V žádném případě nelze tvrdit a neradi bychom, aby z výzkumu vyplynulo, že děti na KZŠ jsou dokonalé, že se chovají vzorně a učitelé jsou tedy ušetřeni řešení výchovných problémů. Opak je pravdou, neboť jsou do výchovně-vzdělávacího procesu zařazovány nejen děti z věřících rodin, ale taktéž děti nevěřících rodičů. (Na ZŠ Noe dochází přibližně ½ žáků z nevěřících rodin, ZŠ Brána navštěvuje těchto dětí asi 80%). Žáci přecházejí často na křesťanské základní školy v důsledku řešení problémových situací na běžné ZŠ. Proto je složení tříd často nevyrovnané a je nutné řešit nestandartní výchovné momenty. Více nám o tom řekla paní učitelka Lenka:„V té třídě je o něco více problematičtějších dětí a proto i jejich vztahy budou problematičtější, ale co je vidět, že jim je absolutně jasné, co je dobře. Vědí, že ideálu nedosahují, ale usilují o něj. To, že se neudrží a porvou se, to je jedna věc. Ale je jim to líto. To si myslím, že je významný moment, který jsem na nekřesťanské základní škole nezažila.“ Zajímalo nás, zda by bylo možné podělit se o konkrétní příklady řešení problémů na základě křesťanství, tedy formou, která není na ZŠ běžná. Zaujaly nás dva příběhy, které toto demonstrují. Paní Markéta, ředitelka a zároveň vychovatelka ve ŠD v Pardubicích se s námi podělila o příběh a jeho řešení na základě biblického podobenství: „Já jsem dneska ráno shodou okolností měla takovou příležitost…Minulý týden jsem musela odjet na školení a místo mě ve školní družině suplovala jiná paní učitelka. A ty děti zlobily, porvaly se, což bych ještě jako…pochopila u chlapců…, ale co mě nejvíc asi na nich zklamalo, je, že oni tvrdili, že mají ode mě něco dovoleno a přitom to nebyla pravda. Překroutili to a ještě té paní učitelce argumentovali s tím, že ji - 44 -
jako nebudou poslouchat. A to mě velmi zklamalo, až naštvalo. A tak jsem říkala, že s nima promluvím a přemýšlela jsem, jak jim to jakoby řeknu. Vzala jsem biblické podobenství, které je o tom, že je vinař, který má vinici a odjede pryč a nechá tu vinici vinařům. A oni místo toho, aby se o tu vinici dobře starali, (což oni se o ní starají), ale ve chvíli, kdy si pán pošle pro úrodu svého služebníka, tak oni toho služebníka zbijí. Když pošle dalšího služebníka, tak ho taky zbijí. Jeho syna taky zbijí. A pak se ptá, jak s těma služebníkama pán naloží, až přijde zpátky? No, tak samozřejmě, že je potrestá, že jo…A já jsem říkala: Víte, co mě na tom všem nejvíc mrzí? Mě nemrzí ta rvačka! Ale mě mrzí to, že já se na vás nemůžu spolehnout. Že nemůžete mít moji důvěru. Že já nemůžu odjet a spolehnout se na to a říct paní učitelce - až tam půjdete do tý družiny, tak tam bude super David a super Martin, na ně se můžete spolehnout. Když jim něco řeknete, tak oni to udělaj. A říká: Příští středu tady zase nebudu a dávám vám důvěru. A doufám, že ji nezklamete! A pak mi podáte hlášení, jak se vám to povedlo.“ O druhý, velmi emotivní příběh se s námi podělila paní Milena, zástupkyně školy v Nové Pace. Nabídla dětem možnost účinného řešení konkrétního problému, kterým pravděpodobně předešla dalším komplikacím. „Měla jsem ráno úvod (ranní setkání dětí a učitelů) a vnímala jsem, že asi tři děti jsou v jakési vzpouře. Nezpívaly, neměly zájem… Jenom jsem řekla, ať chviličku zůstanou. Já jsem se jich ptala: „Jak se máte? Co prožíváte? Asi něco těžkého!“ Vůbec by nám to neřekly. A já jsem se ptala, jestli se za to můžu pomodlit, aby měly pokoj, aby se jim dobře dařilo…Všechny chtěly. A najednou odcházely jiné děti. Povzbuzené, šťastné, že někdo ví o jejich trápení. To nejsou věci, na které by byl čas v obrovské škole.“
7.1.8
Vztah učitelů k dětem. Vztah k dětem, které jsou pedagogickým pracovníkům svěřeny, je výrazně, řekli
bychom až zásadně ovlivněn vírou, kterou zastávají. I v této dotazované kategorii se data začala opakovat. Ani v jednom případě při dotazování účastníků jsme nenarazili na výjimku. Všichni pedagogičtí pracovníci shodně a nezávisle na sobě hovořili o důležitosti dítěte, o bezpodmínečném přijímání jakéhokoliv dítěte, o nutnosti budovat charakter dětí. V obou školách je kladen naprosto zásadní význam výchově dětí, snaze o to jim porozumět a jejich problém vyřešit, nikoliv jen potrestat důsledky chování. To - 45 -
neznamená, že se kázeňské problémy neřeší. Naopak – řeší se precizněji, neboť jsou děti konfrontovány nejen s důsledkem svého rozhodnutí, ale i s podstatou problému. Křesťanská ZŠ Noe má tento princip vztahu k dětem dokonce ukotven v závazném dokumentu Kodex pedagogického pracovníka Noe - Křesťanské základní školy v Pardubicích: Odstavec 6 – Vztahy k žákům. „Pracovníci NOE přijímají každého žáka bez rozdílu jako jedinečné, nesmírně cenné Boží stvoření. Svým působením usilují o jeho rozvoj ke zralosti fyzické, psychické, sociální a spirituální. Ve veškerém jednání s žáky usiluje o důslednost, spravedlnost a laskavost. Vyvarují se jakékoliv formy diskriminace.“ Toto ustanovení je kodifikováno pouze na KZŠ Noe. To ovšem neznamená, že stejná pravidla neplatí i v KZŠ Brána. V Nové Pace jsou tato pravidla přijímána se stejnou samozřejmostí, jako v Pardubicích.
Z výpovědi paní ředitelky Dany se
dozvídáme: „Zmínila bych problém úcty. Už nějaké posmívání učitelů vůči dětem, už to, že paní učitelka mluví příjmením na dítě je něco, s čím bysme se neztotožnili. I když to dítě třebas zlobí nebo se neumí chovat, tak v žádném případě ho ňák nezesměšňujeme. I tu úctu vyžadujeme jak od rodičů, tak i od dětí. Ale my jsme příkladem toho, že máme ty děti rádi…“ Z výpovědí všech účastníků výzkumu je patrné, že toto kodifikované či nekodifikované pravidlo berou velmi vážně. Odkud se vzalo toto rozhodnutí? Kde získávají křesťanští učitelé sílu jednat v lásce, často i proti své lidské přirozenosti? Můžeme se jen domýšlet. Možná pro učitele není závazný jen kodex či nepsané pravidlo, ale kniha, podle které jako křesťané jednají. V Bibli je mnoho míst, která hovoří obdobně jako Kodex pedagogického pracovníka Noe. Jedno z nich je např. v listu do Efezu,4;26,29: „Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce… Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba.“ (Bible NZ, 2009, s. 185). Pojďme se ale vrátit k výpovědím, které jsme zaznamenali přímo od pedagogických pracovníků. Paní Lenka nám sdělila: „Prostě jsou děti, který učitelé rádi učí a pak jsou děti, jejichž péče je výrazně náročnější a každá škola vám bude deklarovat, že všechny děti mají cenu, ale pravda to úplně není, prostě každý narážíme na svý limity… Když věřím, že každé dítě Bůh stvořil a má pro něho svůj plán, tak i když - 46 -
mi to dítě přijde v tuto chvíli řekněme problematické, tak já pro něj mám naději. Pán Bůh pro něj má plán. To dítě má ňákou cenu. To si myslím, že je strašně důležitý na učitelský práci.“ Výrok paní Jindřišky tento pohled na děti doplňuje: „Prostě je zlobivej, tak co s ním…, když je hloupej, tak co s ním…, tohle tady není. Že se ani v tom nepodporujeme. Že spíš si říkáme: Je zlobivej – jak mu pomůžeme?“ Rádi bychom (mimo možnosti výzkumu) dokreslili tyto výroky na základě neformálního pozorování. Paní učitelky v průběhu trvání našeho výzkumu řešily akutní problém s nepřizpůsobivým chlapcem. U oběda si neformálně povídaly a hovořily o možnostech nápravy. Nezaznělo jediné slovo, které by mělo náznak odsouzení. Debata se stále točila pouze okolo návrhů, jak tomuto chlapci pomoci vyřešit jeho problém.
7.1.9
Přístupy učitelů k rodičům. Podobné přístupy, jaké uplatňují učitelé KZŠ k dětem, uplatňují i k zákonným
zástupcům. Nezáleží na tom, zda je rodič dobře či špatně naladěn, zda s pedagogy spolupracuje, či ne. Z pohledu pedagogických pracovníků je rodič nejdůležitější osobou v životě dítěte a hlavní zodpovědnost za jeho výchovu nese on. Stejně, jako ve vztahu k dětem, uplatňují učitelé i k rodičům pravidlo lásky a vzájemné úcty. Učitelé ZŠ Noe i Brána tato pravidla dodržují na základě svého vnitřního přesvědčení. ZŠ Noe má tato pravidla navíc kodifikována v dokumentu Kodex pedagogického pracovníka Noe: Odstavec 7 - Vztahy k rodičům žáků. „Pracovníci Noe chápou své poslání tak, že jsou partnery či spolupracovníky rodičů v jejich úsilí o rozvoj a výchovu dítěte. Vnímají rodinu jako základní prostředí, v němž se uskutečňuje péče o dítě a jeho růst a výchova. Usilují o dostatečnou komunikaci s rodiči a vzájemné porozumění a navázání spolupráce. Respektují právo rodičů rozhodovat o zásadních věcech života a výchovy dítěte.“ Fakt, že kodex není přijímán učiteli jako výhružka, ale pouze jakési formální vyjádření pravidel, která všichni vnitřně přijímají, je doložitelné např. výrokem paní učitelky Lenky: „Mně se líbilo, že hned na začátku byly jasně ustanovený pravidla pro to, jak k těm dětem budeme přistupovat. K dětem i k rodičům. Prostě rodiče jsou partneři. Tečka. Samozřejmě, že se může stát, že se s někým třeba nepohodnu. Ale že je tady opravdu zákaz přijít do sborovny, bouchnout dveřma a říct: „To je ale blbec!“ Je - 47 -
nutné se vrátit k úctě, protože bez úcty k dětem, k rodičům, nelze vychovávat dítě. I když zastáváme jiný názor.“ Taktéž na ZŠ Brána přijímají učitelé partnerskou spolupráci s rodinou jako nezbytnou součást své profese. Hovoří o tom mimo jiných i paní učitelka Milena: „Na tom je škola založená. Spolupráce škola-rodič. Pokud by to tak nebylo, tak asi bychom nemohli moc dobře učit.“
7.1.10 Vztahy s kolegy. Také ve vztazích učitelského kolektivu se projevuje respekt, přátelství, vzájemné pochopení. Dle slov účastníků výzkumu je zde absence rivality, která ve sborovnách na některých školách bývá. Pravdou je, že se na obou KZŠ jedná o malé kolektivy, kde se vztahy řeší podstatně lépe, než na velkých školách. Dle výpovědi účastníků napomáhá ke vztahům i společně strávený modlitební čas s ostatními kolegy. O velmi otevřených a přátelských vztazích opět vypovídají všichni účastníci výzkumu, bez výjimky. Uveďme pro porovnání a ucelení obrazu některé z výpovědí: „Vztahy jsou taky hrozně vstřícný a ochotný si pomoct a není tady rivalita.“ (p.uč.Jindřiška) „Bezvadný kolektiv. Můžeme se spolu modlit, můžeme si pomáhat. To jsem ještě na žádný škole nezažila. V ženském kolektivu jsou časté pomluvy. Tady ne.“ (p.uč. Evženie) „Když máme problém, nedorozumění, tak se za to společně modlíme, jsme k sobě upřímní, uctiví, vždycky se to vyřeší. Máme velmi otevřené vztahy.“ (p.řed. Dana) „To je radost. Radost být spolu. Každá minuta, kdy můžem jako kantoři být spolu, je nám vzácná.“ (p.uč.Milena) V tomto kontextu je otázkou, zda je Kodex pedagogického pracovníka Noe ovlivněn postoji pedagogických pracovníků, nebo postoje pracovníků kodexem. (Názor necháváme na čtenáři). Odstavec 5 – Vztahy v týmu školy „Pracovníci NOE usilují o vztahy založené na vzájemném respektu, otevřenosti, podpoře. Konflikty vnímají jako přirozenou součást pracovních vztahů, řeší je na věcné rovině, s úctou k druhým, se zájmem o zdar společné věci a s ochotou podřídit se. Jsou připraveni k sebereflexi. Je-li to nutné, jsou ochotni žádat o odpuštění i odpouštět.“ - 48 -
7.1.11 Reakce lidí z okolí. Jak přijímá sekularizovaná společnost křesťanské ZŠ? To je z pohledu učitelů velmi individuální. Záleží na informovanosti, která je prozatím velmi nedostatečná. Školy bojují s předsudky, nezájmem, mylnými představami. Jen velmi pozvolna se dostávají do povědomí okolí. Paní učitelka Lenka (NOE) hovoří o různých typech postojů lidí k dané škole: 1) To jsou ti „flanďáci“ 2) Lidé, kteří „našlapují opatrně“ 3) Tiše nás podporují 4) Otevřeně nás podporují 5) O nás ani nevědí Velkou roli ve všeobecném vnímání školy hraje taktéž naplňování očekávání, která lidé z okolí mají. Pojďme do protikladu postavit obě zkoumané školy. NOE Pardubice je školou, která svým vnějším charakterem naplňuje očekávání okolí. Je umístěna v budově, která má ráz školy, neboť kdysi školou bývala. Ročníky jsou naplňovány dětmi jednotlivě, nedochází k jejich spojování. Učitelé využívají moderní výukové metody. Škola postupem času získává status školy s vysokým očekáváním ze strany široké veřejnosti. BRÁNA Nová Paka je škola, která je prozatím umístěna v prostorách budovy církve Jednoty bratrské. Již tento fakt ovlivňuje vnímání školy veřejností. Ročníky jsou prozatím pro malé množství žáků spojovány. Setkávají se často s neporozuměním. Problémem není špatný styl výuky, jen jiná forma, na kterou nejsou lidé zvyklí. Jestliže ale lidé z okolí překonají předsudky a přijdou se podívat, většinou se jejich názor změní. Pro úplnost informací připomeňme, že ZŠ Brána staví v současné době moderní školu, která svým charakterem odpovídá představám veřejnosti. Je pravděpodobné, že ve chvíli, kdy zřizovatel (Jednota bratrská) uvede budovu do provozu, začne se kapacita školy plnit. Pojďme se podívat, jak problematiku vnímání školy lidmi z okolí komentují učitelé: „Je přirozené, že jsme určitou konkurencí. Někteří nemají úplně dobrý pohled, protože nerozumějí, co tady děláme. Jsou i jiní, kteří přijdou, vidí, nechají se poučit. Pak jsou i lidé vyloženě nadšení. (p.uč. Milena-BRÁNA)
- 49 -
„Děláme radši svou práci, než abychom se zabývali názory lidí, kteří se tady třeba ani nebyli v životě podívat.“ (p.uč. Anna-BRÁNA) „Ze začátku jsme bojovali s nepochopením. Nenechali jsme se odradit, dnes už jsme přijati jako normální škola… „Ve městě nás spatřují jako konkurenci. Já to vnímám, že nejsme konkurence, ale spíš jiná forma tohoto školství.“ (p.uč. Evženie – NOE)
7.1.12 Místo školy ve společnosti. Názory učitelů KZŠ vycházejí z postojů a přístupů, které vykazují v přímé pedagogické práci. Uvědomují si, stejně jako většina národa, že morální hodnoty našeho národa upadají a v současnosti není žádné viditelné východisko z této situace. Všichni učitelé, opět bez výjimky shodně hovoří o tom, že křesťanské základní školy do naší země patří. Některé názory dokonce prezentují, že ČR křesťanské školy potřebuje. Všichni se shodují v tom, že je dobré a důležité, aby vznikaly další. V současné době jsou tyto typy škol soustředěny pouze na určitých místech. Nejvíce jsou zastoupeny v severovýchodních Čechách (Hradec Králové, Liberec, Nová Paka, Děčín, Pardubice), dále v Praze a v Moravskoslezském kraji (Ostrava, Český Těšín, Krnov). Toto není zdaleka vyčerpávající výčet, jen chceme ukázat, že v určitých krajích tyto typy škol nemají žádné zastoupení. Prezentované postoje učitelů k místu školy ve společnosti lze rozdělit do tří základních oblastí: 1) Rodiče by měli mít možnost výběru, na jakou školu budou posílat své děti. 2) Křesťanství jako zábrana špatným jevům ve společnosti 3) Nutnost znovu pracovat na vybudování morálních hodnot našeho národa
Možnost volby „Rodiče by měli mít právo si vybrat. I když nejsou křesťané, ale zastávají křesťanské hodnoty, měli by tu možnost mít, podle mě, ve všech větších městech. Takhle je to celosvětově.“(p.uč. Evženie) „Křesťanská základní škola sem každopádně patří. To rozhodně!(ZVOLÁNÍ) Už proto, že každá společnost je diferencovaná. A jestliže tu jsou křesťané, pak by tu měly být i křesťanské školy.“ (p.uč. Lenka)
- 50 -
Křesťanství jako zábrana špatným jevům ve společnosti „Společnost se vrhá na alternativní i východní náboženství a okultní věci. V tomto kraji (N.Paka) je mnoho spiritismu a mnoho lidí psychicky nemocných, právě z toho spiritismu. Lidi hledají smysl života, ale z toho špatného zdroje.“ (p.řed. Dana) „To by bylo výborné!“ (ZVOLÁNÍ jako reakce na otázku: Myslíte si, že by bylo dobré, aby vznikaly KZŠ i v jiných krajích?) „Byly by to takové oázy, které by mohly být opravdu pro poznání křesťanských hodnot našeho národa, jako určitá zábrana těm různým nedobrým jevům naší společnosti. Lidé by se mohli znovu dozvídat, co je to rodina, kým je muž, kým je žena… I to, co je třeba jenom byznys se dá odkrýt velmi snadno, když člověk zná Bibli, zná prostě křesťanský kořeny.“ (p.uč. Milena) Nutnost znovu pracovat na vybudování morálních hodnot našeho národa „Musíme si říct, jakou chceme tu příští generaci, k čemu je povedeme. Pokud je povedeme v duchu křesťanských hodnot, tak by se to mělo odrazit i na kvalitě společnosti.“(p.řed. Markéta) „Navíc si myslím, že tahleta společnost opravdu potřebuje morálku. To je něco, po čem volá drtivá většina společnosti. A věřím, že křesťanská škola by mohla právě vychovávat lidi, který jednak budou vědět co je dobře a budou mít zároveň odvahu a sílu to udělat.“ (p.uč. Lenka)
- 51 -
8 Zhodnocení výzkumného projektu Pojďme se nyní vrátit na začátek výzkumného projektu a pokusit se zhodnotit, do jaké míry a zda vůbec se nám podařilo naplnit očekávané výstupy. Připomeňme si výzkumné otázky a cíle, které jsme si na začátku výzkumu stanovili:
8.1 Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka: 1) Jaké postoje a přístupy ke své práci zaujímají učitelé na křesťanských nekatolických základních školách v Pardubicích a v Nové Pace? Jako odpověď na tuto otázku jsme si vypůjčili jednu z výpovědí účastníků výzkumu, která prozatím nebyla v této práci publikována. Tato promluva, jak věříme, dokonale vystihuje přístup k práci, dětem i k rodičům, který účastníci výzkumu zaujímají a z výzkumného šetření jasně vyplynul: „Není důležité jenom to vzdělání, ale i výchova osobnosti, a k tomu se snažíme od začátku směřovat. Že tady škola není jen proto, aby do dětí nahustila co nejvíce informací, ale škola pomáhá dohromady s rodinou působit na dítě, aby se v něm vytvářel dobrý charakter, dobré hodnoty, životní postoje a názory.“ (p.uč. Evženie)
Specifické výzkumné otázky: 2) Jaké životní postoje a hodnoty související s křesťanstvím mají učitelé na těchto školách? Postoje a hodnoty učitelů na KZŠ Noe a Brána ovlivňuje především vztah k Bohu. Mezi důležité hodnoty, které jsou účastníky výzkumu uznávány, patří kromě jiného láska, úcta, pravdomluvnost, upřímnost, laskavost, sebeovládání, schopnost odpouštět. Postoje k dětem, rodičům i kolegům jsou otevřené, přátelské, partnerské. 3) Ovlivňují tyto postoje jejich přístup k práci? Na základě výpovědí můžeme odpovědět s určitostí, že ovlivňují, a to naprosto zásadním způsobem. 4) Jaké názory zaujímají tito učitelé k místu křesťanské základní školy ve společnosti?
- 52 -
Učitelé jsou přesvědčeni, že KZŠ do společnosti patří z několika důvodů: Rodiče by měli mít možnost výběru, na jakou školu budou posílat své děti. Společnost, která uznává tradiční křesťanské hodnoty a řídí se jimi, bude více chráněna před negativními jevy současného světa. Vidí jako nutnost začít znovu pracovat na vybudování morálních hodnot našeho národa.
8.2 Výzkumné cíle: Cíl intelektuální 1) Jedním z cílů kvalitativního výzkumu bylo vysvětlit myšlení a jednání učitelů, kteří zastávají křesťanské hodnoty. Také jsme se pokusili vypátrat, jaké důvody vedou účastníky výzkumu k velmi netradičnímu jednání ve vztazích k dětem, rodičům a v neposlední řadě ke kolegům. Učitelé na křesťanských ZŠ vnímají své zaměstnání jako poslání, které jim svěřil Bůh. To je důvod, proč se tak intenzivně snaží jednat na základě morálních hodnot, které nacházíme v Bibli. Připomeňme si toto tvrzení prostřednictvím výroku paní ředitelky Markéty: „Cítím svou práci jako poslání v tom smyslu, že když jsem věřící člověk, tak mi Pán Bůh dal život. Dal mi čas na týhle Zemi a já bych ten čas měla ňák využít. A když mi v tomhle čase dal tenhle úkol, tak já se ten úkol snažím plnit tak, aby to nebylo Pánu Bohu pro ostudu. Bohu jsem zodpovědná za to, jak naložím s časem, který mi tady dal.“ Je více než zřejmé, že hlavním důvodem pro rozhodování a jednání v každodenním životě učitelů KZŠ je jejich vztah k Bohu a touha dělat to, co Bůh chce. Zde berou sílu a ochotu jednat v lásce a s respektem, a to i v situacích, kdy to není mezi nekřesťanskými učiteli běžné. Slovy paní ředitelky Dany: „Dělám to, protože Pán Bůh chce, abych to dělala a on mi k tomu dává schopnosti a podmínky a lidi kolem mě…Je to to, co mám dělat, je to to nejlepší, co můžu dělat, nic jiného dělat nemůžu.“ 2) V rámci výzkumu jsme si položili za cíl také zjistit, proč jsou mezi učiteli lidé, kteří v dnešní moderní době rozhodli věřit v Boží existenci, a proto vyučují děti na podkladech křesťanské výchovy.
- 53 -
V průběhu výzkumu se ukázalo, že tento cíl není možné naplnit v rámci plánovaného rozsahu výzkumu. Toto zdůvodňování by mohlo být předmětem samostatného kvalitativního zkoumání. Cíl praktický 1) Za cíl praktický jsme si stanovili zjistit, jaké přístupy mají učitelé - křesťané ke své práci. Zjistili jsme, že nejdůležitějším principem, který učitelé KZŠ uznávají a respektují, je princip bezpodmínečné lásky, která nerozlišuje „hodné a zlobivé“ děti, nebo „spolupracující a nespolupracující“ rodiče. Všechny děti jsou v Božích očích (a tedy i v očích pedagogů) velmi cenné a důležité a zaslouží si lásku, úctu a pozornost. Podobně nahlížejí i na rodiče, v neposlední řadě také na kolegy. Vyučují děti na podkladě vlastního příkladu důležitým principům, které napomáhají k přirozenému osvojování sociálních kompetencí. Učí děti bezpodmínečné lásce, pravdomluvnosti, umění vycházet s lidmi, schopnosti odpouštět, vzájemné pomoci, uctivému chování. Těmto pravidlům se učitelé sami dobrovolně podrobují. Důvodem, který je k tomu vede, je jejich přesvědčení o Boží existenci. 2) Také jsme si stanovili zamyslet se nad tím, zda by bylo užitečné a možné aplikovat přístupy těchto učitelů i pro další pedagogy. Pro učitele KZŠ je podle závěrů výzkumu nejdůležitější uplatňovat ve výchovněvzdělávacím procesu principy bezpodmínečné lásky a usilovat o vštípení těchto principů dětem. Chtějí naučit děti chování, které v současné sekularizované společnosti není běžné. Učitelé na nekřesťanských ZŠ některé z těchto principů uplatňují částečně, podle míry nastavení hodnotové orientace každého konkrétního učitele. Jistě by bylo velmi užitečné, kdyby tyto principy v co nejširší míře využívali všichni pedagogové. Otázkou je, zda by bylo reálné pro nevěřící učitele dodržovat všechny tyto morální postoje bez podkladu křesťanského přesvědčení. Cíl personální Personálním cílem byl pokus o aplikovatelnost informací do života výzkumníka. Tento cíl se začal uskutečňovat již v průběhu zpracovávání dat získaných prostřednictvím výzkumu. Při snaze aplikovat podobné principy do běžné praxe na
- 54 -
základní škole bylo zjištěno, že děti tento přístup vnímají velmi pozitivně. Obavy ze zneužití laskavého chování ze strany učitele se ukázaly jako bezpředmětné. Naopak princip bezpodmínečného přijetí se (prozatím v krátkodobé relaci) jeví jako velmi vhodný výchovný prostředek. Některé děti začaly pravidla vnímat jako důležitá pro svůj život, nikoliv jako příkaz, který nechtějí splnit. Začínají se učit přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí, vyvodit závěry a poučit se z chyb.
8.3 Formulace nové hypotézy Podstatou kvalitativního šetření je široký sběr dat, aniž by byla na jeho začátku stanovena hypotéza. Výzkumný projekt není závislý na předem vybudované teorii. Cílem je přinést co nejvíce informací o zkoumaném jevu. Výstupem je formulace nové hypotézy či teorie. Tato hypotéza je ovšem platná pouze pro konkrétní vzorek, na kterém byla data sebrána. (Švaříček, Šeďová 2014, str. 24 - 25). Pojďme si nyní tyto hypotézy stanovit: 1) Učitelé křesťanských ZŠ se řídí vysokými morálními hodnotami, které přesahují běžnou praxi na základních školách. 2) Učitelé KZŠ tyto hodnoty dětem předávají, čímž významně napomáhají k obnově morálních hodnot u dětí jim svěřených.
- 55 -
9 Závěr V rámci této kvalifikační práci jsme prozkoumali dějiny i současnost církevního, především protestantského školství v Čechách. Vrátili jsme se až do 9. století, kdy na naše území přicházejí křesťanští učenci Konstantin a Metoděj. V 11.-12. století jsme objevili počátky skutečného křesťanského školství v Čechách. Teoretickou část jsme zaměřili především na školy zakládané Jednotou bratrskou v 16. století a jejich významné představitele Jana Blahoslava a Jana Amose Komenského. Zkoumali jsme jejich názory na výchovu a vzdělávání a způsoby, jak uváděli tyto své ideje do praxe. Z historického kontextu vyplývá jasný důraz Jednoty bratrské na aplikaci křesťanských hodnot do školství. Na dodržování kázně, morálky, pracovitosti, cílevědomosti. Tyto vlastnosti nebyly vynucovány pomocí vnějšího nátlaku. Děti přijímaly zmíněné hodnoty přirozeně a dobrovolně. Vyučování probíhalo v příjemném sociálním klimatu. Učivo bylo prezentováno jako potřeba a radost, nikoli jako nepříjemná povinnost. Bratrské školy si ve své době získaly status kvalitních škol, které úspěšně konkurovaly školám městským. V rámci praktické části jsme se zaměřili na přímé pokračovatele tohoto snažení. Jako výzkumný vzorek byly zvoleny dvě křesťanské základní školy. Zřizovatelem jedné z nich je Jednota bratrská, druhá škola je zřízena Církví bratrskou (protestantskou církví podobného vyznání). V rámci výzkumné práce jsme si stanovili zjistit, jaké přístupy zaujímají učitelé těchto škol ke své práci a jaké místo přiřazují křesťanské škole ve společnosti. Učitelé na obou školách prezentují bez přímého dotazu jako svůj stěžejní postoj k dětem bezpodmínečnou lásku bez ohledu na to, jaké konkrétní dítě je. Nezáleží na tom, zda se jedná o žáka pedagogicky jednoduše zvládnutelného, či o dítě málo přizpůsobivé. V očích učitelů mají všechny děti svoji cenu a na základě tohoto přesvědčení s nimi jednají s respektem a s úctou. Učitelé mají nastaveny velmi vysoké morální hodnoty, kterými se ve své práci řídí. Mezi základní principy, které křesťanští učitelé uznávají, patří bezpodmínečná láska, pravdivost, sebeovládání, schopnost odpouštět. To se projevuje nejen ve vztahu k dětem, ale i k rodičům a v neposlední řadě také ke kolegům.
- 56 -
Dalším zjištěným postojem učitelů je kladení nemalého důrazu na výchovu osobnosti. Přikládají naprosto stěžejní význam výchově morálně silných osobností, které si budou umět poradit se životem. Lidí, kteří nebudou pouze vědět, co je správné, ale budou mít také sílu a odvahu to udělat. Všichni pedagogové zkoumaných škol jsou přesvědčeni, že by bylo velmi dobré, aby křesťanských škol v české společnosti přibývalo, neboť mají bezesporu své nezastupitelné místo. A to z několika důvodů. Především vidí školu jako nositele tradičních hodnot, které jsou nezbytně nutné pro obnovu morálních postojů, které se z našeho národa vytrácejí. Pokud by byly tyto morální principy obnovovány, mělo by to vliv nejen na osobnost konkrétních jedinců, ale postupem času také na kvalitu celé české společnosti.
- 57 -
10 Diskuse Současná společnost se začíná čím dál více zabývat otázkami obnovy morálních hodnot v našem národě. Odborníci v oblasti sociální pedagogiky se shodují na tom, že základní stavební jednotkou společnosti je funkční rodina (Kraus,B, 2001). Stále větší počet rozpadajících se manželství a partnerských vztahů bez potřeby sňatku naznačuje, že tuto hodnotu je ve společnosti čím dál tím těžší udržet. Jedním z hlavních důvodů pro rozpad rodiny je nedostatek sociálních kompetencí a morálních hodnot ze strany jednoho či obou partnerů. Jestliže by tyto hodnoty a kompetence byly posilovány, mohlo by to vést k upevnění rodinných vztahů. V důsledku toho i k lepší výchově dalších generací. Přímo se nabízí otázka, zda mají křesťanské základní školy co nabídnout dnešní sekularizované společnosti. Pokud by se v rámci kvantitativního výzkumu potvrdila aplikovatelnost stanovené hypotézy i na další křesťanské základní školy, zda by se křesťanské školy mohly stát nositely odpovědi na problémy, kterým moderní společnost čelí. Hledejme každý pro sebe odpověď na otázku, jestli by při větším množství křesťanských základních škol v české společnosti mohlo za nějakou dobu docházet k postupnému zlepšování a obnovování morálních hodnot v našem národě a zda tedy mají křesťanské základní školy co nabídnout dnešní sekularizované společnosti.
- 58 -
Slovník: bohoslužba - Nedělní setkání křesťanů Bible kralická – Česky psaná Bible, která spatřila světlo světa v Kralicích nad Oslavou v tajné českobratrské tiskárně v letech 1579 – 1594. Je přeložena překladateli z řad Jednoty bratrské z původních jazyků (hebrejština, aramejština, řečtina) Církev bratrská - Česká křesťanská protestantská církev, jedna z tzv. denominací denominace - Křesťanské protestantské církve se schází v jednotlivých skupinách, které mají různé názvy a drobné rozdíly v učení. Podstata křesťanského přesvědčení zůstává ovšem stejná. Jednota bratrská – Česká křesťanská protestantská církev, jedna z tzv. denominací Křesťanské společenství - Česká křesťanská protestantská církev, jedna z tzv. denominací Moravští bratří – Potomci Jednoty bratrské, emigranti v počátku 18. st. do Saska, kde zakládají město Ochranov. Nový zákon – Novější část Bible. Je tvořen dvaceti sedmi knihami, které byly napsané Řecky v průběhu 2. poloviny 1. stol. n. l. nedělní škola – Duchovní program pro děti vedený souběžně s bohoslužbou pro dospělé. obrácení – Rozhodnutí člověka pro život s Bohem, opuštění dosavadního způsobu života. Někdy toto rozhodnutí provází veliká radost a pokoj v srdci. podobenství – Smyšlený příběh, jakési přirovnání, jehož prostřednictvím je demonstrována biblická pravda. pokoj – Myšlen pokoj v srdci, klid, vyrovnaná osobnost. sdílení – Rozhovory o duchovních věcech. Slovo života - Česká křesťanská protestantská církev, jedna z tzv. denominací Starý zákon – Starší část Bible. Je tvořen třiceti devíti knihami, které byly překládány z původních jazyků, z hebrejštiny, případně z aramejštiny. Unitas fratrum - Starý latinský název, pod kterým je známa Jednota bratrská ve světě zaslíbení – Bohem daný příslib budoucích věcí.
- 59 -
Použitá literatura: 1) Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 18., (5. opr.) vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2009. 1239 s. ISBN 978-80-8728708-8. 2) Bible Kralická: Podle pův. vyd. kralického z let 1579-1593. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1954. 1 sv. (přeruš. str.). Blahoslav. 3) BLAHOSLAV, Jan a ČEJKA, Mirek, ed. Čtyři menší spisy. V České knižnici vyd. 1. Brno: Host, 2013. 314 s. Česká knižnice. ISBN 978-80-7294-800-0. 4) ČAPEK, Em. Jan Amos Komenský: stručný životopis. 1. vyd. Praha: SPN, 1957. 113, [3] s. Na pomoc učiteli. 5) Dílo tiskařů Jednoty bratrské: katalog expozice v Památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou: [vernisáž dne 13. července 2001. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002. 31 s. ISBN 80-7028-181-2. 6) DRÁBEK, Jaroslav. Čtení o moravských bratřích. New York: Universum Press, 1962. 58 s. 7) DRŠKA, Václav a SUCHÁNEK, Drahomír. Církevní dějiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2015. 432 s. ISBN 978-80-247-3719-5. 8) DYTRTOVÁ, R., KRHUTOVÁ, M. Učitel. Příprava na profesi. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2009, 121 s. ISBN 978-80-247- 2863-6 9) GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7315-185-0. 10) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. 407 s. ISBN 978-80-262-0219-6. 11) HORÁK, Záboj. Církve a české školství: právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80-247-3623-5. 12) Jednota bratrská. 540. výročí založení Jednoty bratrské: 25.4.1998 Letohrad: sborník. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv, 1998. 58 s. ISBN 80-902082-6-6. 13) JUST, Jiří, ed. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610-1618: hned jsem k Vám dnes naschvalí poslíka svého vypravil. Vyd. 1. Praha: Scriptorium, 2011. 350 s., [16] s. obr. příl. Archiv Matouše Konečného; sv. 1, část 1. ISBN 978-80-87271-32-2. 14) JUST, Jiří. 9. 7. 1609. Rudolfův majestát. Světla a stíny náboženské svobody. Praha : Havran, 2009. 157 s. ISBN 978-80-86515-92-2. 15) JŮVA, V. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001. ISBN 80-8593-195-8 - 60 -
16) KOMENSKÝ, Jan Amos. Didaktika velká. 3. vyd. Brno: Komenium, 1948. 252, [2] s. Pedagogické klasobraní; Sv. 2. 17) KOMENSKÝ, Jan Amos, MOLNÁR, Amedeo, ed. a REJCHRTOVÁ, Noemi, ed. O sobě. 1. vyd. Praha: Odeon, 1987. 379 s. Klub čtenářů; sv. 579. 18) KOMENSKÝ, Jan Amos et al. Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Svazek 1, Slovo úvodní, Navržení krátké o obnovení škol v Království českém, Velká didaktika, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků otevřená. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. 450 s. 19) KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. 20) MAREŠ, Jiří a KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita, 1995.
21) MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. Vyd. 6. Praha: Portál, 2013. 108 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-80-262-0398-8. 22) MATĚJČEK, Zdeněk. Rodiče a děti. Vyd. 2. Praha: Avicenum: 1989. 335 s. 23) MIKULENKOVÁ, Linda. Lidé a čas: pro 4. a 5. ročník základní školy. Olomouc: Prodos, 2008. 2 sv. Člověk a jeho svět. Modrá řada. ISBN 978-807230-225-3. 24) MOLNÁR, Amedeo. Českobratrská výchova před Komenským. 1. vyd. Praha: SPN, 1956. 309, [2] s. Edice pedagogických pramenů; Sv. 1. 25) NOE - Křesťanská ZŠ. CJ 2011-024 Kodex pedagogického pracovníka NOE KZŠ Linda 26) PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělání. Praha: Portál, 2001. 106 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-584-9. 27) ŘÍČAN, RUDOLF A MOLNÁR, AMEDEO. 12 století církevních dějin. 2., revid. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1989 [i.e. 1990]. 537 s. Studijní texty Komenského Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. ISBN 80-7017-060-3. 28) SPILKOVÁ, Vladimíra a kol. Kvalita učitele a profesní standard. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2010. 257 s. ISBN 978-80-7290-4969. 29) ŠAFRÁNEK, Jan. Školy české: obraz jejich vývoje a osudů. I. svazek, r. 8621848. V Praze: Nákladem Matice české, 1913. 325 s. Spisův musejních; č. 175. Novočeská bibliothéka; č. 33. 30) ŠVAŘÍČEK, Roman a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 2. Praha: Portál, 2014. 377 s. ISBN 978-80-262-0644-6. 31) Unitas Fratrum1457-2007. Jednota bratrská jako kulturní a duchovní fenomén: Univerzita Karlova v Praze 2009. 214 s. ISBN 978-80-86498-34-8. - 61 -
32) Zákony 2014. Český Těšín: Poradce, s.r.o, 2014. ISSN 1802-8306. 33) Život víry. Praha: KMS-Život víry, 2013. ISSN 1210-43-45.
Elektronické zdroje: [1] KOHOUTEK, R. Typologie osobnosti učitelů. Psychologie v teorii a praxi [online].7.3.2015. [cit. 2015-03-07]. Dostupný z http://rudolfkohoutek.blog.cz/0912/typy-osobnosti-ucitelu [2] JEDNOTA BRATRSKÁ. Jednota bratrská Česká republika. [online]. 27.2.2015 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.jbcr.info/ [3] MORKES, František. Historie českého církevního školství – Církevní školství. Pedagogické muzeum J.A.Komenského v Praze. [online]. 18.2.2015 [cit. 2015-0218]. Dostupné z: forum.skolstvi.cirkev.cz/_d/historie-ccs.doc [4] JAN BLAHOSLAV. Filozofická fakulta MU. [online]. 7.3.2015 [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/blahsl.html [5] JAN AMOS KOMENSKÝ. Muzeum Jana Amose Komenského Uherský Brod. [online]. 13.2.2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: www.mjakub.cz/?idm=37 [6] BRÁNA. Brána základní škola a mateřská škola. [online]. 1.3.2015 [cit. 2015-0301]. Dostupné z: zsbrana.webnode.cz/ [7] NOE PARDUBICE. Křesťanská základní škola v Pardubicích. [online]. 1.3.2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: skola-noe.cz/
- 62 -
Příloha č. 1 – Otázky pro rozhovor Mohl/a byste mi říci něco málo o sobě? 1. Jakou pracovní pozici ve škole zastáváte? 2. Učil/a jste i na jiné ZŠ, nebo je tato škola prvním působištěm Vaší učitelské praxe? 3. Proč jste se rozhodl/rozhodla pracovat právě na této škole? (Hlavní důvod) 4. Jste se svým rozhodnutím spokojený/á? 5. Jste jako učitel/ka na této škole věřící? 6. Víra je příliš obecný pojem. Můžete mi říct, jak vnímáte svou víru? (V co přesně jako křesťané věříte? ) 7. V dnešní době není úplně obvyklé vyznávat křesťanskou víru. Jak jste se s vírou v Boha setkal/a Vy?
Dovolte mi položit několik otázek na vznik Vaší školy: 8. Křesťanské nekatolické školy jsou v ČR poměrně mladé. Kdy vznikla Vaše škola? 9. Pracujete na této škole již od jejího založení? 10. Proč v době, kdy je tendence spíše ZŠ rušit a slučovat, vznikla potřeba založit školu úplně novou? 11. Víte, co bylo hlavním motivem pro vznik školy? 12. Od koho vlastně myšlenka založit školu vzešla? 13. Na vzniku školy se podílela jedna církev, nebo šlo o spolupráci? 14. Byl/a jste osobně účasten/účastna při zakládání školy? 15. ( Pokud ano)
Vyprávějte prosím, jak to probíhalo…
16. Jste křesťanská škola. Modlili jste se za Boží vedení při zakládání školy? Můžete nám přiblížit Vaši školu? 17. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi křesťanskou ZŠ a běžnou ZŠ? - 63 -
18. Co je podle Vás prioritou této školy? 19. V čem je Vaše škola specifická? 20. Jak je Vaše škola kapacitně vytížena? prvním stupni tříd a žáků?)
(Kolik máte v současné době na
21. Nabízíte rodičům některé výhody, které jiné ZŠ nemají? 22. Jaké používáte formy a metody práce? 23. Jste spokojený/á s vybavením a prostorami školy? 24. Jsou pro Vás tyto materiální věci důležité? 25. Jak vypadá běžný den na Vaší škole? 26. Liší se práce na Vaší škole zásadním způsobem od práce na běžné ZŠ? 27. Zařazujete do výuky povinný nebo volitelný předmět, ve kterém se děti učí poznávat biblické pravdy? 28. (Pokud ano) Co je obsahem tohoto předmětu?
Zajímalo by mě, jakým způsobem prezentujete dětem křesťanskou víru: 29. Co považujete za nejdůležitější, aby se děti ve škole o křesťanství dozvěděly? 30. Učíte děti znát biblické příběhy? 31. Vyučujete děti dějinám náboženství? 32. Jakým způsobem dětem křesťanskou víru přibližujete? 33. Jak děti na povídání o Bohu reagují? 34. Máte pocit, že je to nějakým způsobem ovlivňuje? 35. V kolika letech jsou děti schopné začít chápat podstatu křesťanství? 36. Jsou všechny křesťanské aktivity (například modlitba) na Vaší škole povinné, nebo mají děti možnost volby? 37. Myslíte si, že děti na křesťanských základních školách jsou podstatně jiné než děti na běžné ZŠ? 38. Jak vnímáte vztahy mezi dětmi navzájem? - 64 -
39. Pomáhá Vám křesťanská výchova při řešení kázeňských problémů? 40. Vzpomenete si na nějaký moment, kdy Vám některá biblická pravda pomohla vyřešit situaci?
Učitelé všeobecně mají tendenci vnímat svou práci spíše jako poslání… Zajímalo by mě: 41. Znamená pro Vás práce na této škole něco víc, než „jenom“ zaměstnání? 42. V čem je tato práce jiná od běžného zaměstnání? 43. Co vnímáte na své práci jako nejdůležitější? 44. Ovlivňuje křesťanská víra Váš přístup k dětem, rodičům, ke kolegům…? 45. Napadl by Vás konkrétní příklad, kdy jste se při práci ve škole zachoval/a podle svého křesťanského přesvědčení? 46. Je běžnou křesťanskou praxí modlit se za konkrétní problémy? 47. Máte konkrétní zkušenost, kdy modlitba (s dětmi, kolegy…) byla účinným prostředkem v řešení situace?
Chtěla bych se zeptat, jak vnímají tuto školu rodiče Vašich žáků: 48. Jaké jsou podle Vás hlavní důvody rodičů posílat své dítě právě na Vaši školu? 49. Jsou rodiče s touto školou spokojeni? 50. Přichází na Vaši školu děti pouze z věřících rodin, nebo i z nevěřících? 51. (Pokud i z nevěřících) – Nevadí nevěřícím rodičům křesťanské aktivity ve škole? 52. (Pokud i z nevěřících) – Stalo se Vám někdy, že se nevěřící rodiče chtěli také sami něco dozvědět o Bohu? 53. Mají rodiče zájem podílet se na aktivitách školy? 54. Ve kterých aktivitách konkrétně oceňujete pomoc rodičů? 55. Mají rodiče přístup do výuky?
Pokud ano, využívají této možnosti? - 65 -
56. Jak vnímáte celkově vztahy mezi rodinou a školou na Vaší škole?
Ráda bych se Vás zeptala (pokud mohu) také na učitelský kolektiv na Vaší škole: 57. Vyznávají všichni učitelé (popř. všichni zaměstnanci školy) křesťanskou víru? 58. Projevuje se to nějakým způsobem ve vztazích? 59. Jsou všichni věřící zaměstnanci na této škole z jedné církve (denominace)? 60. (Jestliže ne)
Spatřujete v tom nějaký problém?
61. (Jestliže ne)
Které církve jsou zde zastoupeny?
62. Jsou mezi zaměstnanci školy běžné i mimopracovní vztahy? 63. (Dovolte mi zvědavost). Je běžnou součástí Vaší práce scházet se s ostatními zaměstnanci ve škole a společně se modlit?
Křesťanské ZŠ nejsou v ČR (alespoň ne po celé ČR) úplně běžné. 64. Jak na Vaši školu pohlížejí lidé z okolí? 65. Máte nějakou strategii, jak informovat o dění ve škole širokou veřejnost? 66. Když byla škola zakládána, bojovali jste s nepochopením? 67. Bojujete někdy v současnosti s nepochopením okolí? 68. Máte představu, kolik asi křesťanských ZŠ je v ČR? 69. Víte, ve kterých krajích jsou hlavně zastoupeny? 70. Troufnete si říct, proč jsou právě zde a jinde ne? (Má to nějaký důvod, nebo je to spíš shoda okolností?) 71. Myslíte si, že by bylo dobré, aby křesťanské školy vznikaly i v jiných krajích? 72. Proč? 73. Myslíte si, že křesťanské ZŠ mají své důležité místo ve společnosti? (Zda je pro společnost důležité, aby existovaly). 74. Jaké místo ve společnosti mají křesťanské ZŠ (dle Vašeho názoru) z pohledu široké veřejnosti? - 66 -
75. Jak jsou vnímány křesťanské školy ve společnosti obecně? (Přijetí, lhostejnost, odmítnutí, neinformovanost…?) 76. Myslíte si, že by se současný postoj společnosti dal něčím ovlivnit? 77. Bylo by to k dobru věci? Stojí za to bojovat?
- 67 -
Příloha č. 2 – Kodex pracovníků křesťanské základní školy NOE
- 68 -
Příloha č. 3 – Fotodokumentace NOE Pardubice č. 1 - VSTUP DO ŠKOLY
č. 2 - LOGO ŠKOLY
- 69 -
č. 3 - DUHOVÉ RÁNO
č. 4 - VÝUKA
- 70 -
BRÁNA Nová Paka
č. 5 - BUDOVA ŠKOLY V PROSTORÁCH JEDNOTY PRATRSKÉ
č. 6 - VSTUP DO ŠKOLY
- 71 -
č. 7 - CERTIFIKÁT
č. 8 - RANNÍ SETKÁNÍ UČITELŮ SE ŽÁKY
- 72 -
č. 9 - VÝUKA
č. 10 - ROZESTAVĚNÁ BUDOVA NOVÉ ŠKOLY (v pozadí již fungující MŠ)
- 73 -
