Diplomová práce Nové možnosti testování rytmických schopností

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Diplomová práce Nové možnosti testování rytmických schopností

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Alena Skotáková, Ph.D

Bc. Marcela Holasová TV45 + OV3

Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne

Bc. Marcela Holasová …………………………….

Děkuji Mgr. Aleně Skotákové, Ph.D. za odborné vedení a metodickou pomoc při vypracování mé diplomové práce.

OBSAH: ÚVOD ................................................................................................................. 6 1. DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ ................................................................. 7 1. 1. Motorické schopnosti ............................................................................... 7 1. 2. Dělení motorických schopností................................................................. 8 1. 1. 2. Kondiční schopnosti ......................................................................... 9 1. 2. 2. Hybridní schopnosti ........................................................................ 12 1. 2. 3. Koordinační schopnosti .................................................................. 13 1. 2. Koordinační schopnosti .......................................................................... 13 1. 2. 1 Historie názorů koordinačních schopností ........................................ 15 1. 2. 2. Taxonomie koordinačních schopností ............................................. 17 1. 2. 3. Rozvoj koordinačních schopností.................................................... 22 1. 2. 4. Koordinační schopnost v tréninkovém procesu ............................... 24 1. 3. Tanec ..................................................................................................... 24 1. 3. 1. Rozdělení tance .............................................................................. 26 1. 3. 2. Pohybové schopnosti v tanci ........................................................... 28 1. 4. Street dance - charakteristika .................................................................. 28 1. 4. 1. Historie street dance ....................................................................... 31 1. 4. 2. Rozdělení tanečních stylů street dance ............................................ 32 1. 5. Rytmus obecně ....................................................................................... 43 1. 6. Rytmická schopnost ............................................................................... 46 1. 6. 1. Význam rytmických cvičení ve sportu ............................................ 47 1. 6. 2. Hudba a tanec ................................................................................. 48 1. 6. 3. Testování rytmické schopnosti ........................................................ 49 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY VÝZKUMU ................................................. 51

2. 1. Cíl výzkumné práce ................................................................................ 51 2. 2. Hypotézy výzkumné práce ..................................................................... 51 2. 3. Úkoly výzkumné práce ........................................................................... 51 3. METODIKA VÝZKUMU ............................................................................. 53 3. 1. Charakteristika měřené skupiny .............................................................. 53 3. 2. Organizace a podmínky měření .............................................................. 54 3. 3. Popis testů a metodika měření ................................................................ 55 3. 4. Metodika hodnocení ............................................................................... 60 4. VÝSLEDKY TESTOVÁNÍ ........................................................................... 61 5. ZÁVĚR.......................................................................................................... 70 6. LITERATURA .............................................................................................. 72 RESUMÉ ........................................................................................................... 77 PŘÍLOHY: ........................................................................................................ 78

ÚVOD Rytmus se nachází ve všech lidských činnostech i v přírodě. Vše má svůj rytmus, dokonce i tlukot srdce. Rytmus v této diplomové práci spojujeme především s hudbou a jejím vnímáním. Hudba má neskutečně mnoho podob a lze ji vyjádřit pohybem. Tím pohybem myslíme tanec. Tanci, konkrétně street dance, se věnuji již několik let a to jako aktivní tanečník taneční akademie Mighty Shake, tak i jako trenér všech přípravných složek od dětí až po dospělé. Své působnosti v trenérské oblasti jsem využila i ke svému výzkumu a to zjistit, jestli se může taneční podložka využívat jako test pro zkoumání úrovně rytmických schopností. Testování jsme prováděli u osob ve věku 13-20 let, protože jsme předpokládali, že ti již mají zmíněnou schopnost plně rozvinutou. Pro zjištění úrovně rytmické schopnosti jsme využili několika testů. Prvním byl test rytmické diskriminace, kde byla nutná i nahrávka, dalším bylo přeskakování přes švihadlo pro udržení stálého rytmu a nerytmické bubnování. Tyto testy se běžně využívají pro diagnostiku rytmické schopnosti. Další test, který jsme do svého výzkumu zařadili, byl reaktometr. Po nastavení tohoto testu je možné měřit i rytmickou schopnost, ale já jsem na tomto testu měřila schopnost reakce, schopnost reagovat na zrakový podnět, protože si myslím, že tato schopnost je využívána již na zmíněné taneční podložce. Chtěli bychom zjistit, zda se taneční podložka může zařadit jako prostředek pro testování rytmických schopností.

6

1. DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ V první kapitole si přiblížíme motorické schopnosti, jejich rozdělení, popíšeme si více koordinační schopnosti. Dále se seznámíme s historií tance a jeho nynějším rozdělením. Protože v naší diplomové práci pracujeme s testováním rytmických schopností, popíšeme si právě tuto schopnost zevrubněji.

1. 1. Motorické schopnosti V této kapitole vymezujeme pojem motorické schopnosti a možnosti jejího rozvoje. Vybrali jsme několik definic od autorů, kteří se zabývají motorickými schopnostmi. Podle Schmida (1991) je motorická schopnost ,,trvalý, převážně určený rys, který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Tvrdí, že prostřednictvím schopností se vysvětlují rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech" (s. 11). Pohybové schopnosti jsou definovány jako částečně vrozené předpoklady k provádění určitých pohybových činností. Každý člověk je má na rozdílné úrovni. Nelze je získat ani zapomenout, může se jen zvyšovat nebo snižovat jejich rozvoj (Perič, 2012). Měkota (2005) ve své knize vymezuje motorickou schopnost jako ,,obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují pohybovou činnost, dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i v práci či tvorbě, kde je pohyb dominantní složkou" (s. 12). Dále konstatuje, že motorické schopnosti jsou obecné kapacity jednotlivce a projevují se v pohybových činnostech. Limitují výkonové možnosti jedince a ve svém komplexu přestavují určitý strop, který nelze překročit. Schopnosti limitují pohybovou kompetenci svého nositele. Představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování (Měkota, Novosad, 2005). 7

Polský profesor Szopa (1995) zavádí tuto definici: Motorické schopnosti jsou komplexy predispozic zintegrovaných dominujícím základem biologickým i pohybovým, zformované činiteli genetickými i činiteli prostředí, zároveň spočívající ve vzájemných interakcích. ,,Schopnosti se během růstu a vývoje organismu nejen rozvíjejí, ale i diferencují. Vývoj motorických schopností probíhá v závislosti na zrání organismu. V souvislosti s tím je možné vytipovat určitá senzibilní období." (Měkota, 2005, s. 15-16). Motorické schopnosti mohou být ovlivněny také aktivní pohybovou činností po celou dobu vývoje jedince, nebo naopak zabrzděny nečinností. Proces rozvíjení je však dlouhodobý a pozvolný. Jsou velmi ovlivnitelné, ale těžko měnitelné. Schopnosti se vyznačují stálostí (Měkota, 2005).

1. 2. Dělení motorických schopností

Pro naši diplomovou práci je nejadekvátnější struktura motorických schopností podle Měkoty, viz. schéma na obr. č. 1. Toto rozdělení bude výchozí pro další popis schopností. Podle něj motorické schopnosti dělíme na kondiční a koordinační, kde kondiční dále můžeme dělit na vytrvalostní, silové a rychlostní. Speciální složku tvoří hybridní schopnosti.

8

Obr. č. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2005)

1. 1. 2. Kondiční schopnosti Kondiční motorické schopnosti se považují za nosné pilíře fyzické zdatnosti, zejména vytrvalostní a silové (Měkota, 2005).

,,Kondiční

schopnosti

(též

schopnosti

kondičně-energetické)

jsou

determinovány převážně faktory a procesy energetickými. Řadí se sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní." (Měkota, 2005, s. 21).

9

Síla Síla jako pohybová schopnost je souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním (Lehnert a kol, 2010). ,,Síla je schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti." (Lehnert a kol, 2010, s. 18). Můžeme rozlišit několik druhů síly:  maximální síla - což je největší síla, kterou můžeme pomocí svalů vyvinout k provedení jednoho opakování s největším možným odporem při maximální kontrakci. Je označována jako základní silový potenciál. Limitujícím faktorem je

množství svalové hmoty a nervosvalová

koordinace.  rychlá síla - je schopnost dosáhnout největšího impulsu v určitém časovém intervalu. Jde o spojení rychlosti a velikosti svalové síly. Limitujícími faktory jsou zastoupení rychlých svalových vláken, intramuskulární a intermuskulární koordinace a maximální síla. Rychlou sílu hodnotíme ze dvou hledisek: o startovní síla - jde o provedení pohybu co největší rychlostí v nejkratším čase o explozivní síla - jedná se o udělení co nejvyšší rychlosti v konečné fázi pohybu  reaktivní síla - charakterizujeme ji jako schopnost vytvořit co největší silový impuls v cyklu protažení a bezprostředně následného zkrácení svalu. Velikost této síly je závislá na úrovni maximální síly, rychlé síly a elasticitě svalu.  silová vytrvalost - je schopnost opakovaně překonávat nebo brzdit nemaximální odpor, případně jej udržovat po delší dobu, ale bez snížení efektivity pohybové činnosti. Je to schopnost odolávat únavě organismu při dlouhodobém výkonu. Její úroveň závisí na dvou činitelích a to na 10

úrovní maximální síly a na energetickém zásobení svalu (Lehnert a kol. 2010). V tanci a to zejména ve street dance jsou silové schopnosti potřeba. Využívá se mnoho gymnastických, akrobatických prvků a figur, kde jsou tanečníci nuceni být např. v podporu nebo stoji na rukou. Explozivní síla dolních končetin zde má také své zastoupení stejně jako síla vytrvalostní.

Vytrvalost ,,Vytrvalost je schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu bez snížení efektivity této činnosti." (Lehnert a kol, 2010, str. 68). Ve

vytrvalostních

schopnostech

má

velký

význam

energetické

zabezpečení.Dělení vytrvalosti vychází hlavně z aerobních a anaerobních procesů. Lehnert a kol. (2010) ve své publikaci dělí vytrvalost podle doby trvání pohybové činnosti na:  rychlostní vytrvalost - neboli sprinterskou, uplatňuje se při cyklických sprinterských disciplínách v časovém rozmezí 7-35 s. Energetické krytí je anaerobně-alaktátové a anaerobně-laktátové.  krátkodobá vytrvalost - je specifická vytrvalostní schopnost pro cyklickou závodní činnost v časovém intervalu 35 s - 2 min. Tato schopnost

je členěna kvůli rozdílnému energetickému krytí na

krátkodobou vytrvalost s časovým rozmezím 35 s - 1 min. a krátkodobou vytrvalost s časovým rozmezím 1-2 min.  střednědobá vytrvalost - je schopnosti pro cyklické vytrvalostní disciplíny s dobou trvání 2-10 min. Probíhají zde anaerobní i aerobní procesy.  dlouhodobá vytrvalost - je vytrvalost pro cyklické disciplíny v čase mezi 10 minutami a několika hodinami (Lehnert a kol, 2010).

11

Taneční výkon ve street dance trvá minutu a půl, což můžeme zařadit do krátkodobé vytrvalosti na hranici anaerobního prahu. Trénink by měl být zaměřen na rozvoj vytrvalosti střednědobé až dlouhodobé, aby tanečníci byli schopni 5x minutu a půl v různých postupových kolech zvládnout.

1. 2. 2. Hybridní schopnosti Do těchto schopností řadíme rychlost. Ta je vymezena úrovní individuálních kondičních a koordinačních předpokladů, proto je řazena ke schopnostem hybridním, tzn. kondičně-koordinačním (Lehnert a kol, 2010).

Rychlost Rychlost můžeme pojmout jako schopnost zahájit a provést pohyb v co nejkratším čase nebo jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí (Lehnert a kol, 2010). Stejně jako u síly i rychlost má svoje druhy:  reakční rychlost - je schopnost co nejrychleji reagovat na daný podnět. Indikátor úrovně této rychlosti je doba reakce.  akční (realizační) rychlost - je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a jí předcházející činnosti nervosvalového systému. Výsledkem je změna polohy těla nebo rychlost jednotlivých segmentů. Podle pohybu rozlišujeme acyklickou a cyklickou pohybovou rychlost (Lehnert a kol, 2010).

12

1. 2. 3. Koordinační schopnosti Koordinačními schopnostmi se zabývá naše diplomová práce, rozebereme je proto zevrubněji v následující samostatné kapitole.

Shrnutí Motorické schopnosti v současné době můžeme rozdělit do několika struktur. Záleží pouze na tom, od kterého autora si rozdělení vybereme a které se nám jeví, jako nejpřínosnější. Pro tuto práci jsme se rozhodli pro dělení podle Měkoty, které se nám jeví jako nejlépe přehledné, kvůli hierarchickému rozčlenění. Všichni autoři se shodnou v tom, že motorické schopnosti jsou na rozdíl od motorických dovedností vrozené a dají se rozvíjet jen dlouhodobým tréninkem. Jsou tedy stálé a relativně neměnné. Všechny motorické schopnosti jsou propojené, ovlivňují se navzájem.

1. 2. Koordinační schopnosti

Každé sportovní odvětví klade specifické požadavky na rozvoj koordinace tzn. rychle reagovat na signály přicházející z vnějšího prostředí, orientovat se v prostore, přesně diferencovat svalové pocity, regulovat napětí a uvolnění svalů (Moravec, 2007). ,,Koordinace se často popisuje jako schopnost orientovat vlastní pohyby podle stanovené potřeby, přizpůsobit rychle nové pohyby nebo jednat s úspěchem v odlišných podmínkách, pokud jde o rychlé motorické pohyby." (Perič, 2012, s. 69). ,,Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují 13

upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci." (Měkota, 2005, str. 57). Koordinační schopnosti postihují kvalitu řízení a regulaci pohybových činností v souvislosti s činností CNS a jednotlivých analyzátorů. Umožňují vykonávat pohybové činnosti tak, aby z hlediska kinematické a dynamické struktury měli nejúčelnější

výsledek.

Jejich

vyšší úroveň pozitivně

ovlivňuje

průběh

motorického učení (Moravec, 2007). Koordinační schopnosti jsou úzce spojeny s řízením pohybu. Není zde důležité energické zásobování, jako u vytrvalosti a síly. Neváží se tedy na energetický systém. Zásadní nároky jsou kladeny na řízení pohybové činnosti. Koordinace se většinou spojuje s činností centrální nervové soustavy, která řídí a organizuje oblasti, důležité pro konkrétní pohyb (Perič 2012). Můžeme tvrdit, že biologická podstata těchto schopností závisí na:  vývoji CNS (propojuje úrovně řízení a regulace pohybu)  úrovni smyslových orgánů a receptorů, které zprostředkovávají senzorické pocity  stavu pohybového aparátu (Koordinační schopnosti, 2006). Pokyn pro pohyb je vydán CNS na základě analýzy vjemů analyzátorů a samotného rozhodování CNS. Průběh regulačního obvodu je složitý, začíná rozhodováním CNS pro naučený pohyb. Tím aktivuje centrum v mozečku. Tam je uložený ,,program zvoleného pohybu" v podobě sledu v podstatě již reflexních pohybů. Následuje elektrický impuls do kosterního svalstva a dojde ke spuštění pohybového úkolu jednotlivých svalových skupin, které jsou kontrolovány a dolaďovány mišním centry. Pro zdárný průběh pohybu je hodně důležitý stav CNS a kontrola CNS (Koordinační schopnosti. Aktuálně k pojetí a taxonomii, 2004).

14

Zde můžeme vidět schéma průběhu a řízení pohybu, kde organismus přijímá informace pomocí analyzátorů.

Obr. č. 2: Průběh a řízení pohybu (Vobr, 2002)

1. 2. 1 Historie názorů koordinačních schopností Zaměřili jsme se na historický vývoj názorů koordinačních schopností a jeho rozdělení na jednotlivé podschopnosti. Ve starší literatuře se setkáváme s pojmem obratnost. Ta byla definována různě, např. jako schopnost uskutečňovat koordinačně složité pohyby, rychle si je osvojovat a podle měnících se podmínek je modifikovat. V sedmdesátých letech došlo k rozdělení obratnosti na několik jednotlivých schopností. V Německu byl zaveden a v evropských zemích přijat termín koordinační schopnosti (Měkota, 2005). 15

První poznatky dnešního pojímání koordinačních schopností spadají do 20tých roků minulého století. Pochází od psychologů Ozorockého a Bieleckého. V testech zjišťujících pohybové vlastnosti umístili zkoušky oceňující i statickou a dynamickou koordinaci, rovnováhu těla, rychlost a frekvenci pohybu. Podobným způsobem pokračoval polský psycholog Pieter, který v testu pohybových vlastností použil testy zaměřené na identifikaci zrakově-pohybové koordinaci, ekonomice pohybu, představivosti a pohybové paměti. (Belej a Junger, 2006, s. 8) Výrazný přínos vnáší Fleishman (1984). Vymezil několik specifických koordinačních schopností: všeobecnou schopnost řízení i řízení horními končetinami, schopnost kombinací (spojení pohybů, přestavba pohybů, šikovnost rukou, rychlost reakce, prostorová orientace, statická a dynamická rovnováha). Je autorem pojmenování koordinačních schopností, vyčlenění jejich podstatných specifických projevů a uplatnění mnohorozměrných statistických metod (Belej a Junger, 2006). Na strukturu pohybových schopností navazuje Čelikovský (1990). Analyzuje nejvýznamnější teorie rozdělení a na základě syntézy stanovuje 5 vývojových přístupů ke zkoumání pohybových schopností: 1. empiricko-intuitivní, kde se využívaly zkušenosti z tělovýchovné praxe 2. teoretický, kde se na základě racionálních úvah vytvářely teoretické pojmy - pohybové vlastnosti (síla, vytrvalost, rychlost, obratnost) 3. strukturální nebo faktorový, který využívá mnohorozměrné statistické analýzy 4. experimentální, ve kterém jde o snahu vymezit kauzální vztah mezi pohybovou schopností a tělesným cvičením 5. strukturálně-experimentální, ve kterém se strukturálně vymezené faktory ověřují experimentálně (Belej a Junger, 2006). ,,V 60 - 70-tých letech nahradili američtí a němečtí autoři termín "obratnost" termínem "koordinační schopnosti", naopak Čelikovský et al. nadále zůstávají u termínu obratnost. Postupně se i pojímání obratnosti vyčleňovali její specifické 16

projevy (rovnováha, rytmus, orientace, souhra pohybů, ...)." (Belej a Junger, 2006, s. 8) S modifikovaným přístupem ke stanovení struktury obratnosti, založený na využití kybernetického modelu, přistupuje Chytráčková, která tvrdí, že obratnost je spojená s procesem řízení a regulace motoriky. Stanovuje 3 oblasti regulace: 1. oblast vlastností regulátorů - senzomotorické vlastnosti 2. oblast vlastností regulované soustavy - vlastnosti pohybové soustavy 3. oblast regulovaného pohybu - obratnost (Belej a Junger, 2006).

1. 2. 2. Taxonomie koordinačních schopností

V této kapitole si rozdělíme koordinační schopnosti na jednotlivé dílčí schopnosti a jednotlivě si je popíšeme. Většina evropských autorů (Farmosi ,Arday, Starosta, Belej

Kasa, Waskiewicz, Juras, Raczek) stále vychází

z německého pojetí koordinačních schopností a to především z pojetí Hirtze (1985).

Toto rozdělění tvoří několik důležitých součástí, vychází z něj i pracovníci FSpS.  Schopnost spojování pohybu nebo-li schopnost sdružování Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání (Měkota, 2005, s. 70). Projevuje se v nejrůznějších podobách jako uspořádání dříve naučených pohybových dovedností, které jsou vzájemně propojeny ve složitější činnost (Perič, 2012). 17

Je to významný předpoklad pro všechny sportovní činnosti, například taneční. Projevem této schopnosti je způsobilost provádět složitější sukcesivní i simultánní pohyby paží při chůzi, v běhu nebo skoku, což je právě pro tanec velmi typické. Schopnost umožňuje tyto elementy propojit a vytvořit tak harmonický, esteticky působící celek. Náročnost zvyšuje použití náčiní (Měkota, 2005).  Orientační schopnost Schopnost rozlišení a změny polohy a pohybu těla jako celku v prostoru podle zadané úlohy a schopnost prostorové orientace pohybového jendání v rámci zobecněného pohybového vzorce (Kohoutek a kol., 2005, s. 19). Pro sportovce je akčním polem například herní plocha nebo trampolína. Pro tanečníka jeviště nebo taneční parket. Pohybujícím se objektem partner, protivník nebo náčiní. Základem je příjem a zpracování optických a kinestetických informací. Uplatňuje se v běžné denní činnosti (Měkota, 2005). . Raczek orientační schopnost dále rozděluje na pět podschopností: rychlost orientace, přesnost hodnocení vzdálenosti, přesnost identifikace tvaru, přesnost hodnocení úhlu a komplexní orientace (Měkota, 2005). Posuzovat úroveň orientačních schopností je možné na základě odpozorovaného pohybového chování (Měkota, 2005). Vztahuje se k funkci analyzátorů. Jedná se o sestavování vlastního pohybu i pohybu ostatních a náčiní v prostoru a čase (Perič, 2012).  Diferenciační schopnost Podstatou je dokonalé vnímání pohybu z hlediska času, prostoru, rychlosti a složitosti pohybu. Určuje, jak jsme schopni zaujmout přesnou polohu těla a jeho částí. (Perič, 2012)

18

 Schopnost přizpůsobování nebo také přestavby Schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání (Měkota, 2005, s. 71).

Znamená přizpůsobovat vlastní pohyby vnějším podmínkám (Perič, 2012). Měnící se podmínky znamenají změnu situace. Změnu přináší měnící se terén, činnost soupeře, herní situace a měnící se povětrnostní situace. Během činnosti se mění vnitřní podmínky, například únava (Měkota, 2005).  Schopnost reakce Měkota ve své knize definuje reakční schopnost jako: ,,Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase." (Měkota, 2005, s. 65). Indikátorem je reakční doba, což je doba, která uplyne od vyslání signálu

zahájení pohybu. Ta se vyjadřuje v milisekundách (Měkota,

2005). Reakční schopnost má mnoho společného s rovnováhovou schopností a všeobecnou koordinací (Měkota, 2005).  Schopnost rovnováhy Schopnost udržovat celé tělo ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a měnlivých

podmínkách

prostředí.

Členění:

statická

rovnováhová

schopnost, dynamická rovnováhová schopnost, balancování předmětu (Měkota, 2005, s. 68). 19

Hlavní význam této schopnosti je při udržování těla v určitých polohách. Základem schopnosti je vysoká úroveň činnosti vestibulárního analyzátoru. Rovnováhu můžeme rozdělit na rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu) (Perič, 2012). Rovnováha se udržuje jejím permanentním obnovováním. Dobrou rovnováhovou schopnost má jedinec, který vnímá malé výkyvy, zavčas a rychle je koriguje (Měkota, 2005). Rovnováhová schopnost má tyto podschopnosti:  statická rovnováhová schopnost - uplatňuje se, když je tělo v klidu a nedochází ke změně místa. Například stoj na pevné podložce  dynamická rovnováhová schopnost - uplatňuje se při pohybu. Projevuje se při: 1. lokomoci a translaci - udržování a obnovování rovnováhy při chůzi a běhu, při jízdě na kole, na kajaku, ... 2. při rotačních pohybech - udržování a obnovování rovnováhy při pohybech rotačních. při rotaci dochází k dráždění rovnovážného orgánu - vestibulárního aparátu. Proto zachování rovnováhy po ukončení rotace je náročné. 3. při letu - udržování a obnovování rovnováhy v bezoporové fázi pohybu. Uplatňuje se například při seskocích přes nářadí (Měkota, 2005).  Schopnost rytmická Podle Měkoty je rytmická schopnost: ,,Schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové

20

činnosti obsažený. Členění: schopnost rytmické percepce, schopnost rytmické realizace." (Měkota, 2005, s. 67). Rytmus a rytmickou schopnost není to samé. Rytmus je dynamickočasové členění pohybu. Rytmická schopnost se týká člověka. Má dva aspekty: 1. jedná se o vnímání akustických i vizuálních z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přeneseních do pohybové činnosti. Tak je tomu při tanci. 2. Rytmická schopnost je schopnost vystihnout rytmus určitého pohybového aktu a tento rytmus ve vlastní představě přeložit a uplatnit

v pohybové činnosti. Zde hrají důležitou úlohu

kinestetické informace (Měkota, 2005). Možnosti diagnostiky: Tuto schopnost lze prověřit testem rytmické diskriminace, kdy má jedinec rozlišit, jestli ve dvojicích akusticky překládané rytmické vzorce jsou stejné, nebo různé. se vztahuje ke všem sportům, ale v různé míře (Měkota, 2005).

Diagnostiku také umožňují rytmometry či rytmografy, což jsou přístroje, které zaznamenávají pohybové odpovědi na vysílané rytmické stimuly. Porovnává se shoda akustického a pohybového záznamu (Měkota, 2005). Každý pohyb má svůj rytmus. Některé sporty se vnějšímu rytmu přizpůsobují jako například tanec. V těchto sportech je největší význam této schopnosti (Perič, 2012).  Učenlivost Projevuje se rychlostí a kvalitou učení se novým dovednostem. Úroveň učenlivosti charakterizuje také míru talentu jednotlivce (Perič, 2012). 21

Zásadní úlohu hrají koordinační schopnosti ve sportech se složitými pohybovými

strukturami,

jako

jsou

sportovní

a

moderní

gymnastika,

krasobruslení, skoky do vody a na trampolíně, krasojízda na kole apod. (Perič, 2012, s. 72). Ve sportovní přípravě dětí má rozvoj koordinace nezastupitelnou roli. Ta se projevuje v těchto třech oblastech: 1. všestranný pohybový rozvoj - zahrnuje širokou škálu pohybů 2. základy pro techniku 3. lepší zvládání nečekaných situací při soutěžích (Perič, 2012). Proto je koordinace považována v tréninku dětí za schopnost, které by měla být věnována největší pozornost (Perič, 2012, s. 72).

Shrnutí Koordinační schopnosti se s postupem času vyvíjely. Vybrali jsme si rozdělení podle Hirtze, které využívají i pracovníci FSpS a vyskytuje se v mnoha odvětvích a oborech. Charakterizovali jsme si jednotlivé schopnosti koordinační schopnosti, které spolu souvisí a prolínají se, nikdy se nevyskytují samostatně. U těchto schopností nás nejvíce zajímá schopnost rytmická. S tou se podrobněji seznámíme v samostatné kapitole. Ostatní schopnosti se u tance také vyskytují, ale právě rytmická schopnost je pro naši diplomovou práci zásadní. 1. 2. 3. Rozvoj koordinačních schopností

Cílem rozvoje koordinačních schopností považujeme osvojení nových dovedností. K dosažení tohoto cíle se využívají různé tréninkové metody a prostředky. 22

Podle Kohoutka a kol. (2005) tréninkové prostředky a metody můžeme rozdělit na:  Obecné - slouží ke zlepšení základní úrovně koordinačních předpokladů  Speciální - jsou přímo spojeny s motorickými činnostmi v rámci soutěže Na rozvoj koordinačních schopností se užívá spousta nespecifických a specifických cvičení. Je třeba využívat široký zásobník tréninkových prostředků, aby se cvičení mohla neustále měnit, určovali se doplňkové úlohy, cvičení se vykonávaly v časové tísni, v omezeném prostoru, v přímém kontaktu s partnerem, soupeřem, po předcházejícím zatížení atd. (Moravec, 2007). Koordinační schopnosti jsou ovlivnitelné. Můžeme je rozvíjet prostřednictvím koordinačně náročných cvičení. Jsou to buď nová, komplikovaná a neobvyklá cvičení, anebo jednoduché cvičení, které jsou ztíženy prostřednictvím různých variací. Tanec je okruh, v nichž vhodné pohybové akty a činnosti nalézáme nejčastěji (Měkota, 2005). Při stimulaci koordinačních schopností se uplatňují mnohé metody a formy. Z metod se nejčastěji uplatňuje:  metoda obměňování výběru cvičení v souvislosti se změnou podmínek nebo vykonávání pohybů - cvičení v soutěžních podmínkách, s postupným zvyšováním rychlosti pohybů atd.  kontrastní metoda - získávání protikladných zkušeností, např. při střídání rychlých a pomalých úderů v tenise  spojeného účinku se zdokonalováním sportovní techniky a taktiky (Moravec, 2007) V rozvoji koordinačních schopností je potřeba se věnovat systematicky a celoročně, zachovávat přitom metodický princip od nejjednoduššího ke složitějšímu. Výraznější změny adaptace při rozvoji koordinačních schopností je možné zaregistrovat až po delším čase. Neuman uvádí, že po 30 - 40 dnech (Moravec, 2007). 23

1. 2. 4. Koordinační schopnost v tréninkovém procesu

V přípravě dětí patří tato koordinační schopnost společně s rychlostí mezi nejdůležitější pohybové schopnosti. trénink by měl být zaměřen na vytvoření co nejširšího pohybového fondu, který později slouží jako zásobárna. Děti se v období mladšího školního věku

nejrychleji učí novým pohybům a nebojí se

provádět pohyby v prostoru - salta, přemety, přeskoky atd. (Kučera, 2011). Základem v tomto období je hra, proto musí v tréninkovém procesu a soutěžení převládat herní princip a zařazování pohybových her. Porážky by neměly být podnětem k negativnímu hodnocení. Schopnost soustředění ještě není dostatečně vyvinuta, proto by měla být činnost pestrá a často obměňovaná. Trenér by měl působit vlastním příkladem, což je pro trenéra velká odpovědnost. Je třeba neustále rozvíjet koncentraci, posilovat vůli, formovat vlastnosti osobnosti, kolektivní cítění , přátelský , ale spravedlivý přístup. Trenér by měl také zdůrazňovat správnou životosprávu, hygienu a celkový denní režim (Perič, 2012).

1. 3. Tanec Celá tato kapitola se věnuje tanci, tedy definici tance, základnímu rozdělení a pohybovým schopnostem v tanci. Veškeré informace jsme získali z dostupné literatury, internetových zdrojů, časopisů, ale i seminářů. Tanec nás provází už od pravěku. Řadíme ho do oblasti estetickokoordinačních sportů. Klade vysoké nároky na úroveň všech motorických schopností, především na schopnosti koordinační, které jsou limitujícím faktorem výkonu. Myslím si, že dominantní schopností v tanci je rytmická schopnost. Dle Balaše (2003) nás tanec provází už odnepaměti. Všude byl svět plný pohybu. I projev člověka je projevem funkčním, tedy přirozenou součástí života. Člověk různými pohyby znázorňoval např. dobrý lov nebo vyhranou bitvu. 24

Pomocí tance uctívali lidé symboly životního a ročního cyklu, např. narození dítěte, úmrtí apod. Tanec měl rituální i náboženskou motivaci. První záznamy o tanci pochází už ze starší doby kamenné. V té době neznámý člověk nakreslil na stěnu jeskyně Cogul v severním Španělsku tančící muže a ženy (Balaš, 2003) Tanec vznikl jako radostný i depresivní projev vyrovnání nebo vystupňování vnitřního napětí lidského nitra. Stal se z něj významný náboženský, politický, kulturní, společenský a zábavný činitel. Na počátku 20. století se tanec proměnil na zábavu a dnes má mnoho tváří. Liší se od sebe různými technikami, odlišným hudebním doprovodem i rozdílným využitím (Balaš, 2003) Neznáme přesnou definici tance. Tento pojem je velice široký a jednotliví autoři pojímají tanec odlišným způsobem. Zde uvádíme několik definic, které nás zaujaly. Judith Lynne Hanna (1982, str. 51) ve své práci charakterizuje tanec jako: „Lidské chování, které z pohledu tanečníka tvoří záměrné, úmyslně rytmizované a kulturně vzorované sekvence neverbálních tělesných pohybů, které jsou jiné než každodenní motorické aktivity; pohyb má inherentní a estetickou hodnotu.“ Navrátilová a Degen (2010) definují tanec jako esteticky záměrný pohyb těla, který reaguje na rytmus hudby a je podstatou několika sportovních odvětví. Důležitou složkou daného výkonu je i choreografické zpracování. U těchto disciplín hraje roli tzv. umělecký dojem, který je součástí hodnocení. ,,Tanec je zprostředkování myšlenek, citů, nálad a emocí pohybů lidského těla, nebo všeobecně řečeno - tanec je uměleckým pohybem vyjádřená objektivní skutečnost." (Nosál,1984, s. 11). Kraus (1969) uvádí, že tanec je umění jednotlivců nebo skupiny bytostí, kde nástrojem je lidské tělo a prostředkem pohyb. Taneční pohyb je stylizovaný, veškerá taneční díla jsou charakteristická svoji podobou a strukturou.

25

,,Tanec je tvořivé převedení smyslových, duchovních zážitků do pohybu, tedy vizuální formy. Je zprostředkováním vnitřních a vnějších zážitků formou pohybu." (Smugalová, 2008, s. 72). Doselová (2012) tvrdí, že tanec je kulturní, umělecký, antropologický, zjemňující fenomén, který povznáší lidskou duši i komunikaci. Jeho úkolem je redukovat úzkost. pomáhá překonat to, co nejde překonat jinak.

Shrnutí Tanec vznikl jako umění s estetickým účinkem. Vyjadřoval různé nálady, radost, smutek apod. Postupem času se tanec vyvíjel, přibývalo tanečníků a stal se velkým fenoménem. Některé druhy tance zůstali zachovány jako podoba umění, např. balet, tudíž můžeme si dovolit říci, že tanec je umění i sport a záleží pouze na jeho charakteru. Definice tance není jednotná, existují na něj různé názory. Všichni autoři se ale shodují v tom, že tanec je rytmický pohyb. Je neoddělitelně spjat s hudbou a vyjadřuje určité pocity, které chceme vyjádřit. S tímto názorem si dovolíme nesouhlasit, protože tančit se nemusí pouze na hudbu, ale i na zvuky, mluvené slova nebo ticho, ale právě hudba dává tanci krásu a prožitek z provedeného pohybu.

1. 3. 1. Rozdělení tance

Existuje neskutečně mnoho pohledů, podle kterých můžeme tanec rozdělit, např. podle funkce, vzniku, hudby atd. Zde uvádíme několik možných rozdělení tance. Balaš (2003) dělí tanec na: 26

 obřadní (něco nebo někoho oslavují)  jevištní (baví diváka)  společenské (baví tančícího) Také tvrdí, že tyto tance se navzájem prolínají a vzájemně se ovlivňují (Balaš, 2003). Další dělení může být např. podle doby vzniku:  gotické  barokní  renesanční  moderní aj. Existuje i etnické dělení tanců, které mají svůj původní význam:  africké tance  indiánské tance  orientální tance  irské tance  české lidové tance aj. Šimberová et al. (2009) dělí tanec do těchto kategorií:  Lidový tanec  Klasický tanec  Moderní a jazzový tanec  Společenský tanec  Současné taneční styly

Shrnutí Uvedli jsme několik rozdělení, se kterými se můžeme v běžné praxi setkat. Za nejvhodnější a nejpřínosnější považujeme rozdělení podle Šimberové (2009). Tato 27

diplomová práce je zaměřena pouze na taneční styl street dance, budeme tedy užívat tuto definici.

1. 3. 2. Pohybové schopnosti v tanci

Pokud se budeme na tanec dívat jako na sport, můžeme ho zařadit mezi esteticko-koordinační sporty, ve kterých stejně jako u všech sportovních a pohybových aktivit, využíváme a uplatňujeme motorické schopnosti. Stejně jako u krasobruslení, moderní gymnastiky apod. jsou v tanci velice důležité koordinační schopnosti, které můžeme rozdělit na další podschopnosti. Nejdůležitější schopností v tanci je rytmická schopnost, které se detailněji věnujeme v pozdější kapitole. V tanci je také důležitá flexibilita (ohebnost), která je geneticky determinována, ale je tréninkem ovlivnitelná. Tuto flexibilitu můžeme rozvíjet tzv. protažením, nebo-li strečinkem. Tato schopnost se dá rozvíjet až do nadměrné hypermobility (nadměrný rozsah kloubní pohyblivosti), která je nezbytná pro dosažení správného technického provedení a estetického projevu. Tanec je také úzce spjat se sportovní gymnastikou. V současných tanečních stylech se využívá akrobacie a gymnastických prvků

1. 4. Street dance - charakteristika V této kapitole se budeme zabývat charakteristice street dance. O této studii jsme nalezli velmi málo odborné literatury,většinu pouze ze zahraničí. Proto budeme vycházet hlavně ze zkušeností a z toho, co je u nás v České republice popsáno. Taneční styl street dance zahrnuje všechny tzv. pouliční tance. Název nám napovídá, že se jedná o takové taneční techniky, které se vyvinuly v takových 28

prostorách, jako jsou ulice, hřiště, školní dvory, noční kluby. Přezdívá se mu také tanec z ulice. Street dance zahrnuje velmi mnoho podstylů a každý se vyznačuje svým charakteristickým hudebním žánrem, kroky a variacemi. Mezi nejznámější řadíme hip hop, break dance, house dance, new style, popping a další. Kabát (2010) ve své knize píše, že street dance je spjat s významnou subkulturou, které se v České republice po roce 1989 věnuje tisíce lidí. Jde o styl s velmi propracovanou technikou, která je formulována i teoreticky a která ve své praxi inspiruje jiné taneční styly, zejména techniky současného tance.

Battly Ve street dance se pořádají tzv. battly, což můžeme přeložit do češtiny jako ,,souboje". Z vlastních zkušeností se pokusíme tuto formu soutěže přiblížit. Soutěží se od jednotlivců, dvojic až po skupiny, kteří tančí proti sobě. Rozdělujeme také věkové kategorie na děti, junioři a dospělí. Battle se skládá ze 2 - 4 kol, kdy každá strana má stejný počet tanečních vstupů. Jedno kolo trvá několik desítek vteřin, kde se tanečník nebo skupina tanečníků snaží předvést nejlepší, nejoriginálnější triky a prvky a překonat tak svého protivníka. Díky tomuto vývoji je street dance obohacen o prvky bojových umění nebo capoiery. Při skupinovém battlu záleží také na schopnostech spolupráce a vzájemné souhře. O vítězi rozhoduje několikačlenná porota. Battly doprovází hudba, kterou mixuje DJ. Ten může vystřídat několik hudebních stylů. Můžeme se zúčastnit battlu jednoho tanečního stylu nebo battlu o více stylech, tzv. all styles battle. Tanečníci neví, jakou hudbu jim DJ pustí, což je zde právě nejdůležitější, protože je ceněna tanečníkova reakce na hudební podklad a schopnost přizpůsobit se dané skladbě. Existuje mnoho metod, jak se naučit street dance. Za základ se považuje zvládnout základní kroky daného stylu a především jejich techniku. Poté už je na samotném tanečníkovi, jak se rozhodne jednotlivé prvky a kroky kombinovat a pokusí se k nim přidat něco svého. Tímto způsobem si každý vytváří svůj vlastní osobitý styl. Tato metoda se využívá pro okamžitý vstup a to především v battlech. Další důležitým prvkem je rytmus. Velká výhoda pro tanečníka je, když 29

skladbu, kterou DJ pustí, tanečník zná. Může vystihnout stop time nebo některá slova a získat tak převahu nad soupeřem. V choreografiích se cení souhra tanečníků, celkové postavení formace, změna útvarů, schopnost přizpůsobit dané skladbě taneční styl. a spolupráce s rytmem skladby. Nezastupitelnou roli má i oblečení, tedy kostým, celková image skupiny a nápad choreografie (Návratová & Vašek a kol., 2010). V knize Návratové a Vaška (2010) jsme se dočetli, že v České republice se v dnešní době tanečnímu stylu street dance velmi daří a to jak na komerční nebo undergroundové úrovni hlavně na Moravě. S tímto názorem můžeme souhlasit. Po tanci, konkrétně po street dance je v dnešní době velká poptávka a troufáme si říci, že neustále roste. Myslíme si, že je to dáno i tím, že street dance v sobě skrývá určitý životní styl mladých lidí. Tento styl je stále více viděn na různých společenských akcích i v televizních reklamách. Točí se taneční filmy, které jsou v kinech velmi populární. V České republice se neustále pořádají street dancové soutěže a battly, na které se s oblibou chodí dívat několik stovek diváků. Pro lektory street dance se v České republice pořádají různá školení a workshopy, které sem jezdí vyučovat známí zahraniční tanečníci.

Shrnutí Charakterizovali jsme taneční styl street dance, popsali jeho vznik a netradiční, v současnosti velmi oblíbenou, soutěžní formu battle. Street dance v poslední době zaznamenal značný nárůst tanečníků a to především v mládežnické oblasti. Všechny taneční styly se neustále vyvíjí a zdokonalují se. S rostoucí popularitou se street dance dostává i do okolí běžného prostředí, jako jsou módní přehlídky, televizní reklamy, zpestření doprovodného programu na plesech a jiných kulturních akcích.

30

1. 4. 1. Historie street dance

Street dance se začal vyvíjet společně s celou hip hopovou kulturou v 70. letech 20. století v USA na předměstí New Yorku - v Bronxu jako spojení jamajských a amerických vlivů. Jedná se vlastně o místní lidové tance moderní doby (Petrucijová, 2010). U vzniku stáli hlavně Afroameričané a mladí lidé z latinských zemí. Street dance vznikal v přirozených podmínkách a reagoval na aktuální potřeby člověka. U nás se první náznaky této kultury začínají objevovat začátkem 80. let. V České republice přežívá hip hopová kultura díky klubové scéně a pořádání jamů, battlů po celé republice. Informace o historii hip hopu byly po dlouhou dobu nedostupné. Na začátku 90. let jsme znali jen „útržky“ z historie (Fiedler, 2003). Kolem roku 1970 se začíná prosazovat afroamerická hudba. Od počátku se ale mění na několik směrů podle oblastí svého vzniku. Nejznámější z těchto směrů je funk a disco. Diskotéková hudba i tanec procházel proměnami tak, jak přicházely nové podněty. Na počátku sedmdesátých let se rozšířil termín DJ music. Tato recitace je považována za historický základ rapu. A právě na vzniku street dancové kultury měl velký vliv vznik rapu. Hudebně i tanečně se vyvíjel v klubech newyorského Bronxu. V následujících letech se vyvíjel a zasáhl skoro všechny oblasti populární hudby. A tak se rodí tance, jejichž počáteční názvy se většinou shodují s názvy hudebními. Díky tolika hudebním žánrům se vyvíjeli různé taneční styly (Holasová, 2011).

31

1. 4. 2. Rozdělení tanečních stylů street dance

Podle všech publikací a internetových článcích o street dance, ho dělíme do dvou základních směrů. Myslíme si, že je na místě, aby se toto rozdělení obohatilo ještě o další směr. Nazvali jsme ho: Nové taneční směry, kam jsme zařadili všechny nové styly, které se vyvinuly v posledních deseti letech.  Old school dancing  New school dancing  Nové taneční směry OLD SCHOOL DANCING Citujeme Fidlera (2003) ,,Do old school řadíme všechny taneční styly, z nich většina vznikla a zformovala se v průběhu 70. let a vyvíjela se pak v letech 80. Koncem 80. let zažívá tanec úpadek, což je způsobeno poklesem zájmu reformou v hip hop music a tak tanec přežívá v undergroundových klubech. Old schoolové tancování zažívá expanzi počátkem 90. let.“ (s. 34) Do této skupiny řadíme taneční styly, jako jsou:  Locking  Up-rock  B-boying (Break dance)  Electric Boogie - The Robots - Popping - Electric Boogaloo style Locking Locking vyjadřuje svobodu a emoce. Je to hravý tanec s přehnanými gesty a rychlými pohyby, prokládanými pauzami, který slouží především k pobavení publika (Fiedler, 2003). Je charakteristický svým zábavným až divadelním projevem. Pobízí k tomu i ošacení tanečníka. Pruhovaná trička, barevné košile, kšandy podkolenky, baretky, obrovské motýlky ve všech barvách. 32

Tanečníci napodobují běžné denní situace např. koukání se na hodiny, upravování klobouku či pohrávání si s kapesníkem (Fiedler, 2003, s. 37) Využívá kombinace ukazování, protáčení zápěstí, tleskání, lety vzduchem, pády do překážkových sedů atd. Veliká část prvků je spojena s životem afroamerické komunity, protože se zrodil v době, kdy afroameričané bojovali za svá občanská práva a rovnoprávnost (Návratová & Vašek a kol., 2010) Kabát (2010) ve své knize považuje právě locking za první skutečný street dance. Za zakladatele se považuje Don Cambell a o jeho rozvoj se postaral Jimmy Faster, který zdokonalil prvky Scooby Doo, Scooby - walk a Scoobot. Významnou inspirací pro tento taneční styl byli Harold a Fayard Nicholasovi a James Brown. Locking se proslavil v televizním hudebním pořadu Soul Train, který v roce 1971 vytvořil Don Cornelius (Alyaschca Crew – Street dance, 2012) Za první profesionální skupinu street dace crew je považována taneční skupina The Lockers a do dnešní doby zůstal takřka nepřekonatelnými (Alyaschca Crew – Street dance, 2012).

33

Tab. č. 1: Přehled lockingových prvků (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 2-3)

Bump Butt

Campbell Walk Drops

(Master Oil Wells (Alphas)

Fancy Style Skeeter Rabbit

Butt) Floor Locks

Paces

Splits

Giving Five

Pimp Walk

Stop-N-Go (Quickie)

Hand Shakes

Playing Guitar

Swan Dive

Hat and Ball Trick

Pogo

Rurning The Apple

Helicopter

Running Knee Drops

Cap

High Kick Scoobots

Running Split

Volkswagon

Hitchhike

Scoobot

Which-a-Way

(Iron

Horse) Knee Drops

Scooby Doo

Wrist Twirls

Up-rock Vznikl v Brooklynu a New Yorku v 60. letech. Jeho průkopník je Rubberband. Tento styl byl inspirován capoeirou. Charakterizuje boj gangů, kdy se tanečníci dostávají velmi blízko sebe, ale nedotýkají se. Docela připomíná soubo v kung-fu. Vítězem se stává ten, kdo předvede rychlejší a lepší prvky. Právě up-rock je považován za jednu z prvních forem breakingu (Fiedler, 2003).

34

B-boying Vznikl v 70. letech v ulicích Bronxu. Název je odvozen od slova ,,b-boy", které vzniklo spojeným slov ,,break" a ,,boy". V tomto tanci se odráží tempo dnešního života především ve velkoměstech (Balaš, 2003). Podle Kabáta (2010) se vyvinul na základě hudebního žánru break beat. Break dance je velmi fyzicky náročný tanec. Je zde důležité přenášení váhy vlastního těla. Existuje několik základních technik: toprock, uprock, footwork, freeze, power moves. DJ Kool Herc byl právě ten, který poprvé použil označení b-boying. Byl to také první DJ, který vyvinul techniku mixování desek tak, že hudba nepřestává nikdy hrát (Fiedler, 2003). Velkou popularitu tomuto stylu přinesl v roce 1984 taneční film ,,Beat Street". Zdá se, že přes fyzickou a akrobatickou náročnost je break dance spíše pro muže. Dnes už to není tak pravda, protože se v dnešní době setkáváme stále více i s dívkami zvané b - girls (Návratová & Vašek a kol., 2010) První b-boys patřili ve větší části k pouličním gangům. Mnozí z nich se učili bojová umění, proto se tolik tanečních prvků a pohybů tohoto stylu jeví jako agresivní a násilné (Kabát, 2010). Break dance

tedy můžeme chápat jako

pomyslnou válku, kde hlavní zbraní je tanec. B - boys razili heslo ,,bojuj prostřednictvím své kreativity, ne zbraní." Cení se hlavně originalita, tedy především vlastní kroky, spojené do různých akrobatických variací (Návratová & Vašek a kol., 2010, s. 84, Balaš, 2003, s. 74).

35

Electric Boogie

„Electric boogie zahrnuje styly, které se nejprve vyvíjeli samostatně. Vyvíjely se v průběhu 70. let. Řadíme mezi ně: 

The robots



Popping



Electric boogaloo style a další

,,Důležitou roli sehrála i pantomima, ze které se převzal např. moonwalking – chůze vzad. Variace těchto pohybů mají neomezené možnosti a záleží pouze na tanečníka a jeho představě, co vytvoří za efekt, trik, nebo pózu a jak moc bude originální a jedinečná. Electric boogie bývá chápán i jako součást breakdancingu. Electric boogie pravděpodobně odstartoval roku 1974, když Michael Jackson k hitu „Dancing machine“ od The Jackon´s Five předváděl pohyby robota“ (Kabát, 2010, str. 84)

Tento pojem zavedli členové Electric Boogaloos a za první hýbatele jsou považováni Don Vampbell a Sam Solomon (Alyaschca Crew – Street dance, 2012).

The Robots Tento styl je považován za první taneční formu, která determinovala vývoj electric boogie. Mimové tento styl výrazně ovlivnili. Jedním z představitelů byl Charlie Robot, který se objevoval v amerických TV pořadech „Soul Train“ (Kabát, 2010)

36

Popping

Vznikl v průběhu 70. let. Tento tyl je postavený na kontrolovaných trhavých pohybech svalů v rytmu hudby. Využívá střídání uvolnění a prudkého stažení konkrétního svalu. Při každém škubnutí Sam Solomon údajně prý vydechl ,,pop", odtud popping (Alyaschca Crew – Street dance, 2012) V USA se tyto styly rozdělily na west coast a east coast. Plynulý a kontrolovatelný je styl na západě, kdežto na východě se už objevují škubavé pohyby tělem a celý taneční projev je trhaný (Džajna, Funky Stylez, 2011). Dnes se poppingu říká také funk styles. Vývoj funk styles se soustředil do oblastí měst Fresno, Oacland, Sacramento nebo San Francisco.

Tab. č. 2: Přehled funk styles prvků (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 10) Air Posing

Freno

Snake

Animation

Hitting

Spiderman

Boogaloo

Master-Flex

Sticking

Bopping

Neck-O-Flex

Strobing

Centipede

Old Man

Strut

Crazy Legs

Popping

Ticking

Creep

Puppet

Toy Man

Cobra

Robot

Tutting

Diggits

Romeo Twist

Twist-O-Flex

Dime Stopping

Roman Twist

Waving

Filmore

Saccin

Floating/Gliding

Scarecrow

37

Electric boogaloo style

Popping a Boogaloo jsou dva samostatné styly, které se spojily dohromady a vzniklo Electric boogaloo style. Pro tento styl je charakteristická měsíční chůze, nebo-li moonwalk, která je nám všem hodně známá. Solomonův styl boogaloo využíval všechny části těla, je to poměrně plynulá forma tance, kdy pohyb, prvek plynule přechází v druhý. Používá se tzv. rolování určitých částí těla (Alyaschca Crew – Street dance, 2012). Tanečník, který chce dokonale ovládat electric boogie by měl zvládnout 4 základní prvky. 

Waves (vlny) – kde jde buď o plynulý pohyb, nebo postupné prolamování kloubů. Kvalita provedení se odvíjí od správné koordinace a napojení jednotlivých pohybů.



Poppin´



The Robots



Pantomima – ,,ovlivnila vývoj electric boogie, přidává tanečnímu výkonu charakter a osobitost. Svého rozkvětu se dočkala v 16. století v Itálii. Za největšího světového mima všech dob je považován Marcel Marceau, vytvořil svoji legendární postavu, známou jako „Bip“, nosí vysoký klobouk, z něhož trčí kytka a krátké sako" (Fiedler, 2003, s. 39).

NEW SCHOOL DANCING

Mezi průkopníky New school řadí Kabát (2010) takové tanečníky jako Henry Link, Caleaf Sellers a další. Tato forma je více o individualitě tanečníka a jeho jedinečnosti, který kombinuje více technik rozličných stylů. Na konci 80. let se mění hudba, což přineslo nové formy tancování. New school, jiným názvem new style, freestyle nebo hip hop dance. New style je nejrozšířenější styl, který je řazen do street 38

dance. Za mezník vzniku new school dancing považujeme rok 1986, typickým tanečním prvkem byl právě snap. Tento prvek je známý z videoklipu od Vanilla Ice (Ice Ice Baby (Fiedler, 2003). Do této skupiny řadíme taneční styly: 

House dance



Hype (New Jack Swing)



Be bop

House dance Je to styl, který spojuje více tanečních stylů a tančí se na house music, která se vyvinula z disca (Balaš, 2003). Tato hudba má své kořeny nejspíše v Chicagu, v kluvu Warehouse (Alyaschca Crew – Street dance, 2012) ,,Obecnými charakteristickými rysy house dance jsou svižné a pestré kombinace pohybů nohou, propojené s ladnými a plynulými pohyby trupu." (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 13) House dance zahrnuje řadu technik, ale za základní jsou považovány: 

jacking



lofting



footwork.

Jacking patří mezi nejzákladnější techniku house dance. Vyznačuje se opakovaným pohybem trupu vpřed a vzad, jako kdyby jim procházela nějaká vlna. Je to hravá forma tance, která využívá pohybu celého těla (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

39

Lofting je označován jako smyslnější, uvolněnější, plný partnerské spolupráce a kontaktu s podlahou, skluzů a toček. Vznikl v kluvu The Loft v New Yorku, kde byly pořádané Loft Parties (Alyaschca Crew – Street dance, 2012) Říká se, že footworky vznikly jako důsledek přenesení těžiště jackových pohybů z trupu tanečníka do prostoru. Je vhodné vysvětlit si rozdíl mezi footworkem v b-boyingu a footworkem v house dance. V b-boyingu se jako footwork označuje práce nohou za pomocí opory rukou na podložce, ale v house dance je footwork označován jako práce nohou bez opory (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

V 90. letech oslovil house každou moderní skupinu a jeho prvky lze nalézt i v soulové sféře .

Hype (New Jack Swing) V Americe byl známý jako New Jack Swing, v Evropě pod názvem Hype. Je to taneční technika z konce 80. let a počátku 90. let, kdy hudba měla jednoduchý rytmus. Největší rozmach byl v roce 1990, kdy se tanečníci nechávali ovlivnit videoklipy Bobbyho Brnowna, M. C. Hammera a dalších. Je to styl veselý, živý a energický. Základním prvkem je Running Man, což je simulace běhu. Častěji se mu říká Snap (ATVAvzdělávacícentrum, 2011).

Be bop Tento styl má počátky v Japonsku. Vychází z acid jazzu a jazz - rapové hudby. Je podobný swingu, ale je více ovlivněn hip hopovými technikami. Velký vlv na tento styl měla skupina Megamix (Fiedler, 2003). NOVÉ TANENČÍ STYLY 40

Zde si uvedeme několik tanečních stylů, o kterých jsme pouze slyšeli, nebo se s nimi seznamujeme. Taneční scéna je obrovská, některé styly se přesouvají z amerických lokalit do České republiky a ještě nejsou v podvědomí evropských tanečníků. Mezi nové taneční styly řadíme: 

Krump



Dancehall



Turf dance



Wacking



Voguing



MTV Style a další .

Krump Krump je ze všech nových tanečních stylů u nás déle než ostatní. Je oblíben zejména u mužské části, ale můžeme se setkat i s dívkami, které se věnují právě tomuto stylu. Kabát (2010) ve své knize píše, že jeho původ můžeme nalézt v USA. Krump vyjadřuje vztek a agresivitu. Za zakladatelé se považují Lil C, Tght Eyes. Rozmach prodělal v 80. letech díky filmu Flashdance a Rize. Základem jsou extrémní, často nemožné pohyby, výrazná trhnutí hrudníkem, škubání tělem , široký postoj, vzpínání se a rozmáchlá gesta. Podstatou tohoto stylu je právě vzájemný souboj - battle.

Dancehall Původem z Jamajky, vznikl z národních a společenských tanců. Využívá prvků reggaem latinsko-amerických tanců a afrických rytmů. Za klíčovou píseň je 41

považována píseň King of the Dancehall od Beenie Man. Využívají se v něm rytmické pohyby boků, hrudníku a ramen, izolace nebo rozsahy. Je to styl oblíbený zejména u dam.

Turf dance Typické pro turf dance je vytvořit optické iluze tak, aby divákům připadaly jako skutečné. Turf dance je spojen s hyphy hudbou. Za průkopníka tohoto stylu považujeme Juriela Beyema. Turf byl ovlivněn break dancovými a boogaloo pohyby. Základ tvoří tedy dva taneční styly. Vyvíjel se v průběhu roku 1990, ale do popředí se dostává v roce 2002 (Wally Sparkz, 2011).

Wacking Je to typický taneční styl pro dámy, který vznikl v 70. letech v Americe. Tančí se na Dicso hudbu 70. let. Vyznačuje se ženskými pohyby, ale je zároveň uhlazený a ladný. Využívá především práci rukou. Nejznámějším průkopníkem je Imperial House of Waacking (Dance Life Expo, 2013). K tomuto stylu přispěl blízký a přesto výrazově opačný taneční styl vogueing. Rozdíl je, že waacking je svůdný a tančí se na podpadcích, kdežto vogueing je ostrý a agresivní (ATVA - vzdělávací centrum, 2011).

Vogueing Styl tance, který se snaží využívat pózy a postoje modelek z módních časopisů. Původně vznikla v gay komunitě, kteří začali napodobovat ženskost, chůzi a různé pózy. Dá se říci, že tento styl se vyznačuje rovnými liniemi a pózami. 42

Je to vysoce stylizovaný, moderní tanec na house music. Vyvinul se v Harlemu na tzv. Ballroom scéně v roce 1990. Inspiroval se časopisem Vogue. Hlavní vstup do světa zažil v písni Madonny ve videu ,,Vogue" (Dance Life Expo, 2013).

MTV Dance Úplně ho nemůžeme řadit mezi styly street dance, ale často se využívá. Tento styl je inspirován hudebními videoklipy všech žánrů: RnB, pop music, hip hop dance, jazz dance atd. Klade důraz na přesnost, symbiozu s hudbou a čistotu provedení. Typickým pro tento styl je tvorba choreografie, ne freestylu (Dance Life Expo, 2013).

Shrnutí V této kapitole jsme si street dance rozdělili do tří odvětví na old school, new school a nové taneční styly. Každé odvětví jsme si detailně popsali, uvedli příklady tanečních stylů a obecně je charakterizovali. K novému odvětví, nové taneční styly, jsme zařadili několik tanečních stylů, které se v České republice objevili v nedávné době a neustále se vyvíjí. Existuje spousta dalších stylů, které bychom mohli to této skupiny zařadit, ale pro naši diplomovou práci jsme se rozhodli uvést ty nejrozšířenější v České republice, se kterými se můžeme setkat. Další taneční styly nejsou pro náš výzkum podstatné.

1. 5. Rytmus obecně Nejstarší zmínka o rytmu pochází ze staré řecké literatury. Rytmus je zde vyjádřen pojmem „proud“, což znamená pravidelný pohyb (mořské vlny). Později 43

byl rytmus vysvětlován jako plynutí jakéhokoliv rychlejšího pohybu, tedy taneční pohyb, běh nebo chůze. V překladu znamená rytmus tok nebo směr vodní dráhy. Díky těmto pojetím získává slovo rytmus určitou podstatu dnešního významu (Lindtnerová-Krošláhová, 1984) Podle Aristeida lze rytmus vnímat třemi smysly. Zrakem, sluchem a hmatem. Velký filosof Platón tvrdil, že rytmus je vrozený pořádek zvuků. Na něho navázal jeho žák Aristoteles, který poukazuje na rytmus využívaný v řečnictví. Slova nebo skupina slov, které jsou uspořádané v určitém taktu, vyznívají podobným dojmem (Lindtnerová-Krošláhová, 1984). Aristoxenos z Talentu své žáky učil, že k dělení času je potřebná látka, kterou můžeme vnímat smysly. Na této látce se může rytmus projevit, protože jejím uspořádáním právě vzniká rytmus. Nazval ji „rhytmizomenon“ a vychází z ní dnešní rytmika a metrika (Lindtnerová-Krošláhová, 1984). Rytmiku a pohybovou výchovu ovlivnilo ve 20. století mnoho osobností, např. Isidora Duncanová, která vyučovala u klasického tance jednoduché a přirozené pohyby. Další osobností je pedagog a hudební skladatel Emil Jacquez Dalcroz. Byl zakladatelem rytmické gymnastiky, metodou rytmické gymnastiky rozvíjel výrazový tanec. Zastával názor, že chorobou 19. a 20. století je aritmie a právě po této stránce je rytmický tělocvik dobrým léčivým prostředkem. Vypracoval teorii hudební přípravy pro děti předškolního věku, u které zjistil, že nestačí pouhá sluchová výchova. Žáci, kteří mají hudební sluch, nejsou rytmičtí. Tvrdil, že pohyb nezávisí pouze na sluchu, ale i na vedení vzruchu nervů u svalů celého organismu. Rytmiku využívala i pedagožka doc. Mrázková JAMU v Brně (Dropčová, Tvrdoň, 1992). V první republice u nás pracovala celá řada odborníků, kteří vycházeli z Dalcrozového pojetí pohybu a hudby. U nás dvojice Očenášek - Pospíšil vyjádřili názor, že rytmický tělocvik je snaha k fyzickému pohybu zavést hudbu. Zastávali názor, že při rytmické cvičení s hudbou dochází k duševnímu uvolnění a takovéto cvičení nás zbavuje všech starostí (Dropčová, Tvrdoň, 1992).

44

„Pohybový rytmus je znakem komplexním a vícerozměrným. Většina autorů klade na první místo časovou dimenzi, na druhé dimenzi dynamiky. Další podstatná určení se týkají opakování a na něj navazujícího seskupování elementů, jež mohou být považovány za nositele rytmu“ (Měkota, 1983). „Rytmus je důležitým činitelem výrazu hudby a formotvorným prvkem. Rytmy mohou být klasifikovány do těchto několika základních skupin: 1. Podle průběhu a) pravidelný b) nepravidelný 2. Podle typu a) komplementární (doplňkový – vznikne sečtením všech dob všech hlasů) b) tečkovaný (tečka prodlužuje rytmickou hodnotu o polovinu) c) synkopický (synkopa je určitý zvláštní rytmický útvar, který vznikne přesunem těžké doby na lehkou) d) s jiným dělením dob tzv.–olovým (např. trioly, pentoly, duoly apod.) e) s obráceným přízvukem (objevuje se např. v moravské lidové hudbě)“ (Šmolík, 1985). Rytmus má komunikativní vlastnost. Jde o přenášení rytmu při skupinovém rytmu a při ideomotorické spoluúčasti diváků nebo trenéra. Tento přenos se projevuje nevědomě. Ve skupině vytváříme rytmus skupinový, kde se podřizují pohybové rytmy individuální, např. taneční vystoupení. Další vlastností je i traspornace, což znamená, že hudební rytmus můžeme vyjádřit pohybem a právě tuto vlastnost využívají celá odvětví sportu a tance (Měkota, 2005).

45

Shrnutí Seznámili jsme se s historií pojmu rytmus. Uvedli jsme si základní historické mezníky v jeho vývoji. Rytmické výchova se vyvíjela z přirozeného prostředí. Bývá využívána v řadě různých činností, např. v tanci, herectví, ale i v různých sportovních činností. Takovým velkým mezníkem, kdy rytmika byla propojena s pohybovou činností člověka můžeme nalézt u Dalcroze. Z něj vycházelo mnoho dalších pedagogů. Rytmus můžeme klasifikovat podle průběhu nebo podle typu.

1. 6. Rytmická schopnost Podle Měkoty a Novosada (2005) je rytmická schopnost schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus daný z vnějšku, nebo obsažený v samotné pohybové činnosti. Člověk je jejím nositelem. Rytmická schopnost zaujímá mimořádně důležité místo v procese motorického zdokonalování, hlavně u dětí. Je to schopnosti přizpůsobit pohyby danému vnějšímu rytmu, který nachází své uplatnění v pohybové činnosti (Dropčová, 1987). Bedřich (2006) tvrdí, že rytmus je výrazně důležitý pro racionálnost pohybu. Tvrdí, že rytmická složka je výrazně geneticky podmíněna. Rytmická schopnost není důležitá pouze v technicko-estetických sportech. V poslední době se na tuto schopnost klade stále větší důraz i ve sportovních hrách, jako je např. fotbal, úpolové sporty atd. Prostředkem rozvoje těchto schopností mohou být právě gymnastická cvičení. Jedná se o cvičení, která se zaměřují nazměnu rytmu, tempa, dynamiku a výraz (Bedřich, 2006). Měkota (2005) ve své publikaci člení rytmickou schopnost na schopnost rytmické percepce a schopnost rytmické realizace. Každý jednotlivec má rozdílně vyvinutou schopnost rytmické percepce. Jedinec buď lépe nebo hůře vnímá a 46

rozlišuje rytmické vzorce, jinými slovy, buď má lépe č hůře vyvinutou schopnosti rytmické percepce. Z toho vyplívá, že rytmická schopnosti má dva aspekty: I. aspekt – vnímání z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přenesení do pohybové činnosti např. krasobruslení nebo tanec. II.aspekt – vystižení rytmu určitého pohybového aktu a tento rytmus „přeložit“ a využít při vlastní pohybové činnosti. Velký význam má tento rytmický způsob pohybového učení u osvojení jakéhokoliv pohybu. U rytmické schopnosti uvádí Hirtz největší progres ve věku 8-9 let a 10-11 let u chlapců, u dívek ve věku 9-11. Výkony dívek jsou lepší. Šimonek a jeho výzkum potvrzuje u dívek mezi 10.-12. a 14.-15. rokem. Kárníková popisuje maximální přírůstek smyslu pro rytmus u dívek ve věku 8 a 10 let, u chlapců mezi 10.-12. rokem. Holtz označil za období nejintenzivnějšího rozvoje rytmických předpokladů ve věkovém rozpětí 9-11 let pro dívky a 9-13 let pro chlapce (Kohoutek a kol., 2005). Dropčová (1987) uvádí, že rytmické schopnosti souvisí s intelektuálními a hudebními předpoklady.

1. 6. 1. Význam rytmických cvičení ve sportu

Rytmická schopnost se vztahuje ke všem sportovním aktivitám a činnostem v různé míře a kvalitě. Každý pohyb má svůj rytmus, který je třeba si osvojit (Perič, 2012). Rytmická schopnost je důležitá ve většině sportu a nejenom v koordinačních sportech.,klade se na ni důraz ve sportovních hrách, např. ve fotbale. Prostředkem rozvoje mohou být různá gymnastická cvičení, která se zaměřují na změnu rytmu, tempa, dynamiku a výraz (Bedřich, 2006).

47

Pohybovou aktivitou, která se s rytmem a rytmickou schopností pojí nejvíce je tanec. V průpravě tanečníka můžeme rozlišit 3 základní části, rytmickou průpravu, pohybovou průpravu a taneční průpravu. Všechny tyto složky potřebují rozvoj rytmu, který v sobě zahrnují (Lössl, 1996). Cvičení na rozvoj rytmických schopností jsou jedním z nejvýznamnějších prostředků k rozvíjení pohybových dovedností a pohybového rytmu (Kábele 1988).

Shrnutí Kvůli našemu výzkumu nás zajímají rytmické schopnosti nejvíce, proto se jimi budeme nyní nejvíce zabývat. Jak jsme si již uvedli, rytmická schopnosti je schopnost vyjádřit rytmus a to jakýmkoliv pohybem (rukou, nohou, celým tělem atd.). Rozdělení rytmické schopnosti podle Měkoty se nám zdá nejvhodnější. Člověk může mít výborně vyvinutou rytmickou percepci, ale neznamená to, že rytmus dokáže výborně vyjádřit. To se stává většinou u zpěváků. Senzitivní období u rytmické schopnosti je neprogresivnější mezi 9 -12 rokem.

1. 6. 2. Hudba a tanec

Hudba vždy byla svázána s pohybem. Vznik hudby právě vysvětlují i různé hypotézy. Jedna z nich tvrdí, že v hudbě byl nejdříve rytmus. Pokud se k hudbě přidá pohyb celého těla - kývání, kroky atd. - vznikne tanec (Šmolík, 1985). V 50. letech se taneční výchova stala součástí státního systému estetické a umělecké výchovy. Do základní školy ale zařazena nebyla, ale stala se součástí mimoškolního zájmového vzdělávání v lidových školách umění a školních kroužcích (Smugalová, 2008). 48

Lidé se s tancem a hudbou setkávají poprvé až v tanečních, někteří ale bohužel neprojde ani těmito hodinami (Smugalová, 2008).

1. 6. 3. Testování rytmické schopnosti

Jak jsme si již uvedli, rytmická schopnost je součástí všech druhů sportu. Nejvíc tuto schopnost využíváme právě ve sportech s hudebním projevem, jako je gymnastika, tanec, krasobruslení. Při diagnostice se využívají různé laboratorní a terénní testy. Rytmické schopnosti diagnostikujeme pomocí odpovědí na taktilní, vizuální, verbální nebo kinestetické podněty. Například rychlost a přesnost provádění neznámého pohybového vzorce (Koordinační schopnosti, Katedra těl. a pohyb. výchovy - antropomotorika, 2010). Diagnostiku komplexně pojaté rytmické schopnosti umožňují také rytmometry nebo rytmografy, kdy přístroje zaznamenávají pohybové odpovědi testované osoby na vysílané rytmické stimuly. Porovnává se shoda akustického a pohybového záznamu (Měkota, Novosad, 2005). Měkota (1983) ve své publikaci rozděluje testy rytmických schopností do tří okruhů. 1. Vnímání rytmických vzorců Rytmické vzorce přijímáme buď sluchem, vizuálně, kinesteticky, taktilně nebo komplexně. Tyto testy se využívají hlavně při zjišťování hudebního nadání. Používají se i u některých sportovních činnostech, ve kterých využíváme hudební doprovod, např. v moderní gymnastice, krasobruslení, tanci apod. My jsme v této diplomové práci využili test rytmické diskriminace od Seashora, který je složen z třiceti párů rytmických vzorců a úkolem bylo rozeznat, zda jsou rytmické vzorce stejné nebo rozdílné (Měkota, Blahuš, 1983).

49

2. Pohybové vyjádření rytmu Tyto testy využíváme na zjištění a kvantifikaci pohybové reprodukce hlavně audiostimulů, kdy testovaná osoba se snaží přesně reprodukovat rytmický vzorec. Postupujeme zde od nejjednodušších vzorců ke složitějším. Obtížné je kombinovat dva rozlišné vzorce např. rukama vytleskávat jeden a nohama druhý. K přesnému měření nám slouží rytmometry nebo rytmografy. Jsou to přístroje, které se skládají většinou z magnetofonu a nějakého zařízení, které registruje pohybové odpovědi testované osoby. Při vyhodnocení se akustický záznam srovnává s pohybovým záznamem testované osoby (Měkota, Blahuš, 1983). 3. Přenos a rychlost zvládnutí nové, rytmicky náročné pohybové struktury Zahrnujeme zde terénní testy, kdy examinátor vysvětlí a předvede rytmický vzorec a testovaná osoba ho má co nejpřesněji reprodukovat během časového intervalu (Měkota, Blahuš, 1983).V rámci naší diplomové práce jsme sem zařadili test nerytmického bubnování, kdy examinátor nejdříve předvede dvakrát rytmický vzorec a testované osobě se počítá počet správně provedených pohybových cyklů. Dalším testem jsme zvolili přeskakování švihadla, kdy testovaná osoba ve zvoleném tempu opakovaně přeskakuje přes švihadlo a v druhém pokusu se snaží svoje tempo udržet stejné jako v prvním pokusu.¨ Jednou z vlastností standardizovaného testu je obtížnost

a délka testu

(Sedláček, Cihlová, 2009). Z těchto důvodů jsme se rozhodli vyzkoušet nový test na zjištění úrovně rytmických schopností. Začáteční zkušenost ukázala, že nový test byl v terénních podmínkách praktičtější, ale časový úsek mnohem delší než všechny testy. Jsme si vědomi toho, že bude potřeba test ověřit na větším vzorku populace a na konci se ukáže, jestli tento test může být využívaný při diagnostice rytmické schopnosti.

50

2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY VÝZKUMU 2. 1. Cíl výzkumné práce Stanovili jsme si tyto cíle: C1. Vytvořit nový test rytmických schopností C2. Ověřit, zda test na taneční podložce může sloužit k diagnostice rytmických schopností C3. Zjistit zda test na taneční podložce koreluje s ostatními terénními testy rytmických schopností. C4. Zjistit u tanečníků úroveň rytmických schopností pomocí standardizovaných testu rytmických schopností. C5. Pracovat s taneční podložkou. C6. Zpracovat korelační analýzu mezi standardizovanými testy a výsledky taneční podložky.

2. 2. Hypotézy výzkumné práce Stanovili jsme si tuto hypotézu: H1. Předpokládáme, že taneční podložka může sloužit k testování rytmických schopností.

2. 3. Úkoly výzkumné práce V této diplomové práci jsme se zaměřili na jednotlivé úkoly: DÚ 1. Provést měření u jednotlivých tanečníků rytmických schopností.

51

DÚ 2. Statisticky zpracovat a vyhodnotit vzájemnou závislost nebo korelaci mezi testováním na rytmické podložce s ostatními testy.

52

3. METODIKA VÝZKUMU 3. 1. Charakteristika měřené skupiny Pro diagnostiku rytmických schopností jsme využili členů z taneční akademie Mighty Shake Zastávka, v juniorských a dospělých složkách. Tanečníci se specializují na taneční styl street dance. Diagnostika se uskutečnila v březnu 2014. Tuto taneční akademii jsme si zvolili proto, že trenéry osobně známe a jednak proto, že právě těchto složek jsem hlavním trenérem. Všechna měření jsme prováděli v rámci tréninkových jednotek. Taneční složku navštěvují pokročilí, kteří se tanci věnují několikátým rokem a předpokládáme, že rytmická schopnost je u nich zcela rozvinuta. Měření složek probíhalo v tělocvičně Základní školy Velká Bíteš. Všechny testované osoby dosahoval věku 13 - 20 let. Celkem se měření zúčastnilo 20 osob.

53

Tab. č. 3: Charakteristika výzkumného souboru Testované (TO) 1. V. B. 2. J. S. 3. I. B. 4. D. D. 5. E. B. 4. A. R. 7. A. T. 8. M. K. 9. M. S. 10. T. R. 11. J. B. 12. J. V 13. A. K. 14. A. H. 15. A. N. 16. S. S. 17. J. D. 18. M. K. 19. T. B. 20. T. K. 21. Š. H. průměr sm. odchylka

osoby Věk TO 13 13 14 13 15 16 15 16 15 16 18 17 16 14 14 20 20 20 17 16 17 15,9 2,1

Počet let, co věnuje tanci

TO

4 3 3 3 3 3 3 4 3 3 4 3 4 4 4 5 5 5 4 4 4 3,7 0,7

3. 2. Organizace a podmínky měření Na počátku našeho testování jsme testované osoby seznámili s tématem měření, obsahem a průběhem testování, zodpověděli případné dotazy, zodpověděli případné dotazy a požádali je o jejich maximální nasazení. Všechny testy jsme prováděli v tělocvičně ZŠ Velká Bíteš. Všichni probandi měli stejné podmínky. 54

Použili jsme takové testy rytmických schopností, které nám nejvíce vyhovovali pro dosažení našeho cíle, dostupnému vybavení a možnostem. Testované osoby měly na každý test 5 pokusů, abychom zjistili jejich stabilitu. Test rytmické percepce (Seashore) jsme provedli hromadně jako první. Při tomto testu testované osoby potřebovali klid a soustředění. Při testu rytmické realizace jsme testované osoby rozdělili do dvojic. I u testování přeskoků přes švihadlo jsme vytvořili dvojice. U reaktometru, který byl prováděn pouze na jednom počítači, jsme probandům vše hromadně vysvětlili a poté byli jednotlivě přizváni cvičícím, aby se plně soustředili. Testování na podložce bylo časově náročnější. Nejprve jsme všem vysvětlili pokyny a poté testovali každého jedince 5x, s časovými prodlevami. Zvolili jsme si základní úroveň basic, skladbu Where have you been od Rihanny, která byla melodicky jednoduchá. Maximum bylo 122 bodů (1 bod za každou správně sešlápnutou šipku) a testování probíhalo 2 minuty. Pro tento experiment jsme využili taneční podložky typu: USB Dance Pad Všechny respondenty jsme otestovali 5x, abychom zjistili stabilitu jedince v jednotlivých testech. Ze všech pěti pokusů jsme vypočítali průměr a směrodatnou odchylku. Protože naměřené hodnoty nemají stejné parametry, museli jsme je převést na tzv. T - body. Ze zmíněných T - bodů jsme vypočítali korelaci, ze které jsme vyvodili výsledky.

3. 3. Popis testů a metodika měření 1. Test Seashore - test na rytmickou percepci Pomůcky: magnetofon, hudební nahrávka rytmických vzorců, papír, tužka, notový záznam rytmického testu (obr.) 55

Popis: Nejprve jsme použili test rytmické diskriminace. Autorem je Seashore, test se řadí do skupiny testů na zjištění úrovně rytmických schopností, které se soustřeďují na rozlišování rytmických vzorců. Nahrávku, kterou jsme při testování použili, byla vytvořena v rámci diplomové práce Dohnalové Jany (2010). Tato nahrávka obsahuje patnáct rytmických vzorců (po pěti k jednotlivým taktům - 2/4, 3/4 a 4/4. Patnáct vzorců je rozdílných a patnáct vzorců je shodných. Nahrávku jsme pouštěli z MP3 souboru ze stejného přístroje maximální hlasitostí. Mezi jednotlivými nahrávkami jsme nechávali 20 sekundovou pauzu. Vysvětlili jsme testovaným osobám postup a samotný úkol. Hodnocení: Testované osoby značily do záznamového archu předpokládané výsledky do tří tabulek o deseti oknech (A pro ,,ano" - rytmické vzorce jsou shodné, N pro ,,ne" - rytmické vzorce je liší). Výsledek jsme zjistili spočítáním správných odpovědí. Maximum počet bodů: 30

Notový záznam testu rytmické percepce od Seashora – viz. přílohy. Pohlaví (Ž/M): …………

Věk: …………

Poslech (správnou odpověď označ X) I. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N II. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

56

III. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

Výsledky testu rytmické percepce: 1. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

2. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

3. 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

57

2. Test nerytmického bubnování - test na rytmickou realizaci Pomůcky: stopky, záznamový arch, tužka Popis: K tomuto zjištění jsme použil test nerytmického bubnování. Testovaná osoba sedí u stolu, paže na šířku ramen, ruce položené dlaněmi dolů na stůl.Na pokyn začne provádět tyto pohyby: 1. dvakrát udeří levou dlaní do stolu, 2. pravou rukou překříží levou ruku a udeří pravou dlaní dvakrát do stolu, 3. pravou dlaní se dotkne čela 4. pravou dlaní udeří do stolu vedle položené levé dlaně. Hodnocení: Testované osoby vytvořili dvojice a navzájem si počítali správně provedené cykly.Zapisování a správnost počítání byla kontrolována trenérem. Dvojice se vystřídali. Délka testu je 20 sekund a měření se 5x opakuje. Zaznamenává se počet správně provedených cyklů v každé sérii (Měkota, 1983).

3. Test přeskakování švihadla, udržení stálého tempa pohybu Pomůcky: švihadlo, stopky, tužka, papír Popis: Test trvá 20 sekund a testovaná osoba opakovaně přeskakuje přes švihadlo ve zvoleném tempu. Examinátor počítá počet přeskoků. Při opakovaném pokusu testovaná osoba provede stejný počet přeskoků a snaží se udržet stejné tempo jako v prvním pokusu. Examinátor změří čas druhého pokusu. Hodnocení: Výsledkem testu je časový rozdíl mezi prvním a druhým pokusem.

4. Softwarový reaktometr - test rytmické percepce Pomůcky: Software, který spouští elektrické stopky současně s podáním signálu (rozsvícení optického nebo akustického podmětu) a stopky zastavuje, jakmile TO zareaguje stisknutím tlačítka. 58

Popis: TO sedí u stolu, na němž je umístěn počítač; prst má položený na tlačítku myši a soustředí se na akustický signál vysílaný počítačem v pravidelných intervalech. Akustický signál je vysílaný v pravidelných intervalech v rozpětí 2 sekundy. TO reaguje na akustický signál okamžitým stisknutím tlačítka myši. V jednom měření dochází k 10 akustickým signálům a zprůměrňovaný čas se ukládá do předem definované tabulky. Pomocí pravidelného akustického signálu zjišťujeme u TO rytmickou schopnost. Hodnocení: Program automaticky vypočítá odchylku od správného rytmu. Ještě nikomu nepodařilo dosáhnout odchylky rovné 0, tedy trefit se přesně do správného rytmu. Tento test jsme použili proto, protože si myslíme, že taneční podložka může také měřit reakční schopnost. Vzhledem k tomu, že na reaktometru lze měřit sluch i zrak, pro náš výzkum jsme si vybrali testování zraku, protože jsme počítali s tím, že reakční schopnost zraku souvisí s testováním na taneční podložce, kde se TO soustředí právě na tu chvíli, ve které má sešlápnout pohybující se šipku na úrovni šipky statické. Test jsme nastavili tak, aby byl počet opakování 10 x v pravidelném intervalu 1s.

5. Taneční podložka Pomůcky: Taneční podložka, PC, tužka, papír, program StepMania Popis: TO stojí ve středu podložky. Po výběru skladby a obtížnosti, jak bude připraven, sám si pustí start a testování začíná. V horní části obrazovky PC se nachází 4 statické šipky (nepohyblivé). Po začátku hry se zdola nahoru začnou pohybovat šipky, které představují taneční kroky. Úkolem je na taneční podložce sešlápnout příslušnou šipku ve chvíli, kdy pohyblivá šipka protne šipku statickou. Na konci počítač vyhodnotí a oznámkuje váš výkon v několika ohledech. Hodnocení: Vše hodnotí počítač, test probíhal 2 min. Počítali jsme správně sešlápnuté šipky 59

3. 4. Metodika hodnocení Ke zpracování naměřených hodnot jsme použili program Microsoft Office Excel 2003. Pro analýzu dat jednotlivých koordinačních schopností jsme využili statistické charakteristiky úrovně a variability souboru:  T - body  aritmetický průměr  směrodatná odchylka  korelační koeficient

60

4. VÝSLEDKY TESTOVÁNÍ

Jak jsme si již zmínili, snažíme se ověřit, zda se taneční podložka může používat k měření rytmické schopnosti podobně jako tyto diagnostické metody (nerytmické bubnování, Seashore, přeskakování švihadla atd.), tzn. vytvořit zcela nový test rytmických schopností. Pro toto zjištění jsme použili metodu korelace, u které jsme srovnávali, zda test na taneční podložce koreluje s ostatními terénními testy rytmických schopností. Kvůli neparametrickým hodnotám v jednotlivých testech, jsme byli nuceni převést jejich hodnoty na T -body, abychom s nimi dále mohli pracovat. V této kapitole jsou uvedeny výsledky jednotlivých testů pomocí grafů a tabulek znázorňujících, pro náš výzkum, stěžejní hodnoty. Zjištěné výsledky jsou následně vyhodnoceny v diskuzi a ostatní výsledky přidáváme do příloh. Grafy i tabulky jsou vytvořeny v programu Microsoft Office Excel 2007.

61

Tab. č. 4: Výsledky rytmických testů a rektometru TO V.B. J.S. I. B. D. D. E. B. A. R. A. T. M. K. M. S. T. R. J. B. J. V. A. K. A. H. A. N. S. S. J. D. M. K. T. K. Š. H. průměr sm.odch.

švihadlo 1,6 1,08 0,7 1,28 0,48 0,32 0,26 0,8 1,4 1,78 0,36 0,22 1,42 2,66 2,52 1,32 3,4 0,74 2,74 2,74 1,4 0,9

seashore 28 28 28 28 28 28 28 28 28 28 29 28 29 28 29 28 28 28 28 28 28,2 0,4

nerytm.bubnování 15 14 13 16 15 14 16 15 14 17 17 16 16 14 15 14 15 16 14 15 15,05 1,1

Reaktometr 93 75 92 171 205 133 74 321 89 86 119 138 82 73 82 232 341 133 123 256 145,9 80,7

Celkem jsme srovnávali 5 metod:  Test přeskoku přes švihadlo s ostatními testy  Test Seashore s ostatními testy  Testem nerytmického bubnování s ostatními testy  Test reaktometrie s ostatními testy  Test na taneční podložce s ostatními testy

62

podložka 102 108 100 110 101 112 108 104 106 119 117 116 110 119 110 113 101 119 105 115 109,8 6,2

Tab. č. 5: T - body jednotlivých TO TO V.B. J.S. I. B. D. D. E. B. A. R. A. T. M. K. M. S. T. R. J. B. J. V. A. K. A. H. A. N. S. S. J. D. M. K. T. K. Š. H.

švihadlo 0,221468 -0,32955 -0,73222 -0,11762 -0,96534 -1,13489 -1,19847 -0,62626 0,009537 0,412205 -1,0925 -1,24085 0,03073 1,3447 1,196349 -0,07524 2,128843 -0,68983 1,429472 1,429472

seashore -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 2,380476 -0,42008 2,380476 -0,42008 2,380476 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008 -0,42008

nerytm.bubnování -0,04668 -0,9802 -1,91372 0,886844 -0,04668 -0,9802 0,886844 -0,04668 -0,9802 1,820364 1,820364 0,886844 0,886844 -0,9802 -0,04668 -0,9802 -0,04668 0,886844 -0,9802 -0,04668

63

reaktometr -0,65556 -0,87862 -0,66795 0,31105 0,732393 -0,15986 -0,89102 2,169915 -0,70513 -0,74231 -0,33336 -0,0979 -0,79188 -0,90341 -0,79188 1,066988 2,417763 -0,15986 -0,28379 1,364407

podložka -1,24439 -0,28099 -1,56552 0,040142 -1,40495 0,361274 -0,28099 -0,92326 -0,60212 1,485237 1,164105 1,003539 0,040142 1,485237 0,040142 0,52184 -1,40495 1,485237 -0,76269 0,842973

Test přeskoku přes švihadlo s ostatními testy

Graf č. 1: Srovnání korelace testu přeskoků přes švihadlo s ostatními testy

Můžeme vidět např., že žádná z testovaných schopností nemá významný vztah s testem přeskakování švihadla. Naměřená data tedy považujeme za nezávislá. Statisticky zajímavá korelace vhodná na prozkoumání je v absolutní hodnotě vyšší než 0,85.

Tab.č 6: Výsledky korelace pro porovnávání testu přeskoků přes švihadlo Švihadlo korelace

Seashore 0,0188

nerytm.bubnování - 0,2033

64

Reaktometr 0,2244

podložka - 0,0492

Test Seashore s ostatními testy

Graf č. 2: Srovnání korelace testu Seashore s ostatními testy Z grafu vyplývá, že žádná z testovaných schopností nemá významný vztah s testem Seashore, nejblíže je test nerytmického bubnování, ale tato hodnota 0,3725, je tak malá, že pro nás je statisticky nevýznamná. Naměřená data tedy považujeme za

nezávislá. Statisticky zajímavá korelace vhodná na prozkoumání je v absolutní hodnotě vyšší než 0,85.

Tab. č. 7: Výsledky korelace pro porovnání s testem Seashore Seashore Korelace

švihadlo 0,0188

nerytm.bubnování 0,3725

65

Reaktometr - 0,2684

podložka 0,1742

Test nerytmického bubnování s ostatními testy

Graf č. 3: Srovnání korelace testu nerytmického bubnování s ostatními testy Z tohoto grafu můžeme vyčíst, že i zde žádná z testovaných schopností nemá významný vztah s testem nerytmického bubnování, nejblíže je test taneční podložky, ale hodnota je tak malá, že pro nás je statisticky nevýznamná.

Tab. č. 8: Výsledky korelace pro porovnání s testem nerytmického bubnování nerytm.bubnování švihadlo Korelace - 0,2033

seashore 0,3725

reaktometr - 0,0271

66

podložka 0,4665

Test reaktometrie s ostatními testy

Graf č. 4: Srovnání korelace reaktometru s ostatními testy Zde nám z grafu vyplývá, že žádná z testovaných schopností nemá významný vztah s testem reaktometru. Naměřená data tedy považujeme za nezávislá..

Tab. č. 9: Výsledky korelace pro porovnání s testem reaktometru Reaktometr Korelace

švihadlo 0,2244

nerytm.bubnování - 0,0271

seashore - 0,2684

67

podložka - 0,2500

Test na taneční podložce s ostatními testy

Graf č. 5: Srovnání taneční podložky s ostatními testy Graf uvádí, že žádná z testovaných schopností nemá významný vztah s taneční podložkou, nejblíže je test nerytmického bubnování, ale jeho hodnota , je tak malá, že je pro nás statisticky nevýznamná. Naměřená data tedy považujeme za nezávislá.

Statisticky zajímavá korelace vhodná na prozkoumání je v absolutní hodnotě vyšší než 0,85.

Tab. č. 10: Výsledky korelace pro porovnání s tanenčí podložkou Podložka Korelace

švihadlo - 0,0492

nerytm.bubnování 0,4665

seashore 0,1742

68

reaktometr - 0,2500

Tab č. 11: Výsledky korelace jednotlivých testů Švihadlo Švihadlo

1

Seashore

0,018

Seashore

nerytm.bubnování reaktometr podložka

1

nerytm.bubnování -0,203

0,372

1

Reaktometr

0,224

-0,268

-0,027

1

Podložka

-0,049

0,174

0,466

-0,249

69

1

5. ZÁVĚR V naší diplomové práci jsme se v teoretické části zaměřili na tanec a rytmické schopnosti. Popisujeme jejich zařazení mezi koordinační schopnosti a její výskyt v esteticko-koordinačním sportu - tanec. V praktické části se věnujeme našemu výzkumu, ve kterém jsme si stanovili jednu hypotézu. H1: Taneční podložku lze používat k měření rytmické schopnosti podobně jako tyto diagnostické metody (reaktometr, bubnování, ….). Takto by zněla potvrzení hypotézy, pokud by hodnota korelace naměřených hodnot byla kladná a výrazně blízká 1. Tato hypotéza byla vyvrácena, protože nenabývala hodnot blížící se 1. Této podmínce je nejblíže hodnota korelace taneční podložka vs. nerytmické bubnování, ale blízkost je tak malá, že je pro vědecké účely nepodstatná. Protože ostatní diagnostické metody dosahují hodnoty korelace menší než 0,25 nelze říct že výstup z taneční podložky lze považovat za směrodatný pro diagnostiku rytmických schopností. Ani

koeficienty

korelace

jednotlivých

metod

navzájem

nepotvrzují

souvztažnost referenčních měření vůči sobě, což je zajímavé, protože rytmické testy by mezi s sebou měli navzájem korelovat, proto konstatujeme:

a)

Jednotlivé metody nemůžeme považovat za nahraditelné (pro objektivní

posouzení nelze

b)

jednu metodu nahradit druhou)

Statistický vzorek získaný měřením je příliš malý na vyvození závěru Někteří popírají vzájemnou závislost mezi rytmickými schopnostmi a někteří

jej nevylučují. Nevytvořili jsme nový tet pro rytmické schopnosti, což bylo jedním z našich cílů. V našem výzkumu jsme dospěli k závěru, že žádný test mezi sebou nekoreluje. Zjištěná hodnota nebyla dostatečně statisticky zajímavá a 70

prokazující závislost. To nás vede k názoru, že zvětšením počtu probandů, výběrem jiných testů, a tím získání statisticky vhodnějších dat, využitím dalších korelačních metod, by bylo možné lépe tuto závislost vyhodnotit.

71

6. LITERATURA 1. ATVA – VZDĚLÁVACÍ CENTRUM, (2011). Lektor tanečních technik, Skripta Hip hop (1. vyd.). Praha, 17 s. 2. BALAŠ, R. (2003). Tance 20. století. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 87s 3. BALAŠ, R. (2003). Působení tance na naše zdraví. Záznam přednášek a článků. 15 s 4. BEDŘICH, L. (2006). Fotbal: rituální hra moderní doby, Masarykova univerzita, 195 s 5. BELEJ, M., JUNGER, J. a kol. (2006). Motorické testy koordinačních schopností, Prešov, Přešovská univerzita v Prešově, Fakulta športu 6. DOHNALOVÁ, J. (2010). Komparace rytmické percepce a rytmické realizace. Diplomová práce, Brno: FSpS MU 7. DOSEDLOVÁ, J. (2012). Terapie tancem. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s. 8. DROPČOVÁ, V. (1987). Koordinačné schopnosti faktorom rozvoja pohybových zručností v rytmickej gymnastike. Teor. Praxe těl. Vých., , roč. 35, č. 11, s. 682 – 685. 9. DROPČOVÁ, V., TVRDOŇ, I. (1992). Didaktika rytmickej gymnastiky (Zameranie na estetickú pohybovú výchovu pre študium učitelstva 5.-8. ročník základnej školy), 1. vyd. Banská Bystrica. 123 s. 10. FIEDLER, M. (2003). Hip hop forever (1.vyd.). Olomouc: Nakladatelství Hanex, 2003, 5-53 s. 11. HANNA, J. L. (1982). Is Dance Music? Resemblances and Relationship. In: The World of Music, Vol. 24, č. 1, s. 71. 12. HOLASOVÁ, M. (2011) Rozvoj a historické aspekty tanečního stylu street dance. Nepublikovaná bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno, Česká republika 13. KABÁT, J. (2010). Tanec v České republice (1.vyd.). Praha: Institut umění

72

14. KÁBELE, F. (1988). Rozvíjení hybnosti a řeči u dětí s DMO. Praha: SPN, 112 s. 15. KOHOUTEK M. a kol. (2005). Koordinační schopnosti dětí: výsledky čtyřletého longitudinálního sledování vývoje vybraných somatických a motorických předpokladů dětí ve věku 8-11 let. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. 16. KRAUS, R. (1969).History of the dance- in Art and Education. New Jersey: Prentice- Hall, 371 s. 17. KUČERA, M. a kol. (2011). Dítě, sport a zdraví, nakl. Galén (1. vyd.), 190 s 18. LENHERT, M. a kol. (2010). Trénink kondice ve sportu, Univerzita Palackého Olomouc, 1. vyd. s 143 19. LINDTNEROVÁ-KROŠLÁHOVÁ E. (1984). Rytmika v pohybovém hereckej výchove. 1. vydání. Bratislava. 82 s. 20. LÖSSL, J. (1996). Estetický pohyb jako zdroj dětské radost. 1. díl, Rytmická a pohybová výchova mladšího žactva. 1. vydání, Praha: Česká obec sokolská - ústřední škola, 132 s. 21. MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 336 s. 22. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Motorické schopnosti, 1. vydání, Olomouc: Univerzita Palackého. 23. MORAVEC, R., Kampmiller, T., Vanderka, M., Laczo, E. (2007). Teória a didaktika výkonnostného a vrcholového športu, Bratislava, Univerzita Komenského v Bratislavě, Fakulta telesnej výchovy a športu 24. NAVRÁTILOVÁ, J., DEGEN. (2010). Tanec v České republice. 1. vyd. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 239 s. 25. NÁVRATOVÁ, J. & VAŠEK, R. (2010). Tanec v České republice 1.vyd. Praha: Institut umění, 82-90 s. 26. NOSÁL, Š. (1984). Choreografia ľudového tanca. 1. vyd. Bratislava, Slovenké pedagogické nakladatelstvo, 334 s.

73

27. PETRUCIJOVÁ, J., (2010). Jeden svět - podpora multikulturní výchovy a vzdělávání, Ostravská univerzita, Ostrava, Pedagogická fakulta, 182 s. 28. PERIČ, T. (2012). Sportovní příprava dětí. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 200 s. 29. SCHMIDT, R. A. (1991). Motor learning & performance. From principles to practise. Champaign IL: Human Kinetics 30. SMUGALOVÁ, Z. (2008). Tanec jako prostředek formování estetického vkusu. In I. Hojtašová & M. Dvořáková (Eds.), Taneční výchova a kulturní kapitál. Celostátní sympozium o taneční výchově na přelomu tisítiletí. (1.vyd.). Praha: NIPOS-ARTAMA, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2008, 72 s. 31. SZOPA, J. (1995). Uvarunkowania, przejavy i struktura motoryczności czlowieka w śvietle pogladów ,,szkoly Krakowskiej". Antropomotoryka,s. 59-82. 32. ŠMOLÍK, P. (1985). Pohybová výchova, 1. vyd. Mladá fronta, 253 s. 33. ZVONAŘ, M.; DUVAČ, I. (2011). Antropomotorika: pro magisterský program tělesná výchova a sport. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 231 s.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

1. ALYASCHCA CREW, Street dance [online]. 2012 [cit. 2012-12-06]. dostupné

z

WWW

<

http://alyaschcacrew.cz/web/wp-

content/plugins/page-flipimage-gallery/popup.php?book_id=1> 2. DANCE LIFE EXPO, Street dance [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. dostupné z WWW

74

3. DŽAJNA, funky stylez [online], 2011, [cit. dostupné na WWW:

2014-03-23],

http://www.tsvoila.cz/kurzy-funky-stylez/funky-

lockin-poppin/index.htm 4. ŠIMBEROVÁ, D. et al., Teorie tance [online]. 2009 [cit. 2013-02-20] Elportál dostupné z WWW: 5. VOBR, R. Antropomotorika [online]. 2002 [cit. 2010-12-14]. Dostupné z WWW: 6. WALLY SPARKZ, turfing dance [online], 2011, dostupné na WWW: http://turfdancing.net/ [cit. 2011-12-06] 7. Koordinační schopnosti, [online]. 2010 [cit. 2010-12-15]. Informační systém Masarykovy Univerzity. Dostupné z WWW: . 8. Katedra tělesné a pohybové výchovy – antropomotorika. [online]. 2010 [cit. 2014-12-15]. Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni. Dostupné z WWW: <www.ktv.zcu.cz/pages/antropa/osnova_p5.pdf>. ) 9. Koordinační schopnosti. [online]. 2006 [cit. 2010-12-15]. Speciální pedagogika. Dostupné z WWW: <www.sp.martjas.com/ke_stazeni/uvod_do_tv/7_koordinacni_schopnosti. ppt>. 10. Koordinační schopnosti. Aktuálně k pojetí, struktuře a taxonomii. [online]. 2004 [cit. 2010-12-15]. Fakulta tělesné výchovy a sportu UK Praha. Dostupné z WWW: <www.sarka.net/seminarky/koord_schopnosti.doc>.

75

SEZNAM TABULEK: Tabulka č. 1 Přehled prvků lockingu ALYASCHCA CREW, Street dance [online]. 2012 [cit. 201-12-06]. 2-3 s. dostupné z WWW

Tabulka č. 2 Přehled funky prvků ALYASCHCA CREW, Street dance [online]. 2012 [cit. 2012-12-06]. 10 s. dostupné

z

WWW


flipimage-gallery/popup.php?book_id=1>

76

RESUMÉ Diplomová práce se zabývá testováním rytmických schopností u tanečníků, korelací jednotlivých rytmických testů a zároveň se zabývá tím, zda taneční podložka může sloužit k diagnostice rytmických schopností. Diplomová prcáce je rozdělena na několik částí, obsahuje teoretická východiska práce, cíle, hypotézy a úkoly práce a v neposlední řadě take metodiku experimentu a výsledky testování. V teoretické části se zmiňujeme o motorických schopnostech a jejich dělení. Podrobně se zabýváme koordinačními schopnostmi, zejména rytmicými schopnostmi, dále pak tanci, konkrétně tanečnímu stylu street dance, jeho charakteristice a rozdělení. Pak se přesouváme cílům, hypotézám a úkolům práce. Následuje metodika našeho testování, kde popisujeme jednotlivé testy a jejich výsledky rozebíráme v části výsledky testování. Celou práci uzavírá diskuze a závěr, kde shrnujeme výsledky našeho testování. K práci jsou přidány i přílohy.

SUMMARY The Master Thesis is focused on the testing of the rhythmic abilities of the dancers, rhythmic correlations of individual tests and also deals if the dance pad can be used to diagnose rhythmic abilities. It is divided into several parts, it means the theoretical foundations; goals, hypothesis and tasks of the work; methods of the experiment and the results. In the theoretical part we refer to motor abilities and their division. In detail, dealing with coordination capabilities, especially rytmicými capabilities, as well as dance, particularly dance style of street dance, its characteristics and distribution. Then we move objectives, hypotheses and work tasks. The following is our testing methodology, where we describe the individual tests and their results are analyzed in the results of testing. The whole work concludes with a discussion and conclusion, where we summarize the results of our testing. The work I added attachments. 77

PŘÍLOHY:

Obr. č. 2: 2/4-vý takt

78

Obr. č. 3: 3/4-vý takt

79

Obr. č. 3: 4/4-vý takt

80

Test č. 1: Test Seashore - test na rytmickou percepci

Graf. č. 1: Výsledky testu Seashore - test na rytmickou percepci

Test č. 2: Test nerytmického bubnování - test na rytmickou realizaci

Graf č. 2: Výsledky nerytmického bubnování

81

Test č. 3: Test přeskakování švihadla, udržení stálého rytmu

Graf č. 3: Výsledky testu přeskakování přes švihadlo

Test č. 4: Softwarový reaktometr - test rytmické percepce

Graf č. 4: Výsledku testu softwarové reaktometrie

82

Test č. 5: Test na taneční podložce

Graf č. 5: Výsledky testu taneční podložky

83