1
Dialogový scénář pořadu Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Zlínskem Obraz 1
Název
Místo
František se Charakteristika vyklání z balónu a města Zlín. v ruce má kompas V balonu. a mapu. Pozoruje náměstí Míru ve Zlíně.
Obsah Kráčmera: Vidím zelené a moderní město, obklopené kopečky. Tady je upravené a krásné náměstí. Vypadá to tu na jedinečnou východní Moravu. Jsem opravdu už ve Zlíně? Podle deníku mého pradědečka si nejsem jist. Vždyť město Zlín bylo spíše malou Valašskou vískou.
M.O.: V malebném údolí říčky Dřevnice, za hradbou zelených kopců se ploše více než 120 km2 rozprostírá krajské město Zlín. Pohled na historický Zlín Město Tomáše Bati, město obuvi nebo také město zeleně, město hokeje, město s 82 000 obyvateli, obklopené Hostýnskými a Vizovickými vrchy, v nadmořské výšce 230 m n.m. Dnes je Zlín sídlem Zlínského kraje, ale zejména významným průmyslovým, Pohled na Náměstí obchodním a kulturním centrem východní Míru Moravy. Ve městě je soustředěno velké množství středních škol a Baťova univerzita. Nacházejí se zde tři nemocnice.
Pohled na radnici
Pohled na kostel
2 Obraz
Název
2
Přistání ve Zlíně.
Místo
Obsah
František přistává Kráčmera: Tož teď si dám tu svačinu, na na náměstí Míru kterou se těším celý let. před Zlatým jablkem. Spadne koš s Františkem a svačina (jablko) vypadne na zem náměstí, jablko se kutálí z koše. Kolemjdoucí děti zvednou jablko. Děti: Jé, to jste vy? Už jsme ani nečekali, že přiletíte. Kráčmera: Ále, měl jsem špatný vítr a odneslo mě to trošku za ty kopečky, a proto jsem se zpozdil. Děti: Nate, tu máte japko. A víte, že naše město se původně menovalo také japko, ale bylo to Zlaté jablko. Kračmera: A proč je to teď Zlín? Podívám se, co si napsal do svého deníku můj praděda. Pohled na kolemjdoucí lidi. Praděda: Za mlada sem slýchávál, že podle pověsti se Zlín prv menovál "Zlaté japko". Protože tu bylo dobrého fšeckého moc. Ale gdysi tu mašírovali Rusňáci. A s něma jél aj kerýsi násleďník toho jejich trůnu, ešče Děti s Kráčmerou mladý, za oficíra f tom vojsku on býl. Atoš prochází okolo přijeli sem a faň. knihovny a zámku. Ale ten násleďník se tu mjel stratit. F tom domku, jag je dnes Slavický hodinář. Tam prý ten násleďníg nocovál a ten ystý co tam tedy bývál, ho mjél zabit. On nahlédál, jak se násleďníg večér vyslékál, a viďa na něm tolig drahých vjecí, tož ho potom v noci zabíl. A hodíl ho do stuďně a stuďňu zasypál. Na druhý deň násleďníka nebylo. Nigdo nevjeďél, gde se poďél. Ti Rusňáci ho dlúho hledali, fšady ho hledali, až ho potom našli f téj stuďni. A fčil to začalo. Tú rodinu zebrali celú sebú, a jag yh vlékli, tož lidé šli právje s kostela, a tych taky moc pomordovali. A dyžbýl tady zabitý ten mladý násleďník, toš potom sa rosšířilo, že sú tu zlí lidé a ot téj doby se Zlín nemenuje "Zlaté japko" - ale Zlín.
3 "Zlaté japko" - ale Zlín. Děti: A pak byl ještě Zlín za komunistů Kráčmera s dětmi Gottwaldovem a nakonec zase Zlínem. A odchází z náměstí doufáme, že už k žádné další změně nedoje. směrem k 21. Kráčmera: Ale lidi tady nevypadají zlí. budově. Děti nemáte chvilinku čas? Já bych se tady chtěl rozhlédnout. Děti: Pojďte s náma! Zavedeme Vás na místo, kde budete mít krásný výhled na celé město. Hen je naše knihovna, kdysi to byla první zlínská škola. Kráčmera: Co je to za stavbu parku před náma. Děti: Tady ve Zlínském zámku bývají často nejrůznější výstavy, které pořádá Muzeum Jihovýchodní Moravy a taky tu v Zámecké restauraci dobře vaří.
4 Obraz 3
Název Tomáš Baťa
Místo
Obsah
Před hlavním vchodem do 21. budovy.
Děti: Pojď s náma nahoru, na náš mrakodrap. Kráčmera: A to půjdeme pěšky? Děti: Ale ne, máme tady obrovskou zvláštnost, technickou památku, výtah jako pracovna ředitele závodu. Kráčmera: Jejda to jsem se lekl, kdo to tu sedí? Pradědeček: Mein Gott, Františku, to přece nemyslíš vážně! Vždyť to je slavný obuvník Tomáš Baťa! (německý přízvuk) Kráčmera: Vždyť já Vás znám, potkali jsme se v Uherském Hradišti, ale to jste byl ještě malý ogara a chytal jste jenom ryby. Jste to opravdu Vy, který vybudoval světoznámý Zlín? Baťa: No jo, ale začínal jsem v malé dílničce na náměstí. M.O.: Počátky dnešní továrny na obuv musíme hledat na severní straně starého zlínského náměstí v domě č. 63. Ten patřil koncem století obchodníku Vincenci Kašpárkovi. Tady si pronajali sourozenci Baťovi – Antonín, Tomáš a Anna – v roce 1894 dvě místnosti a zřídili závod na výrobu prošívané houněné obuvi, při níž využívali podomáckých dělníků. V roce 1898 postačil ještě pronájem sousedního domu, ale v červnu roku 1900 se už celý závod stěhoval do nově postavené budovy naproti novému nádraží. Obuvnický podnik se postupně rozrostl ve společnost s celosvětovým významem. Firma měla v době svého největšího rozkvětu na 30 000 zaměstnanců po celém světě a ročně vyrobila na 50 miliónů párů bot. Den má 86. 400 vteřin a Baťových heslem bylo, že každý člověk může tuto dobu využít jinak. Může si vybrat, zda bude lenochem nebo podnikatelem. Na továrních zdech, na nástěnkách v dílnách a pod. byla v tomto duchu psána hesla a slogany. O jaká hesla šlo? Lidem myšlení - strojům dřinu, Nejlepší řečí je dobře vykonaná práce, Co chceš - můžeš,
Baťův výtah 21. budovy se otevírá. Za stolek sedí Tomáš Baťa a Kráčmera se lekne.
Kontrola čistoty svých bot. Kráčmera si kontroluje si své boty a čistí si botu o nohavici kalhot.
5 4
Baťovy městské Terasa 21. budovy. Výsledek rozhoduje, ne čas, Jen v práci je naděje, že člověk objeví co má stavby dělat a jak má dělat, Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní, Služte podle svých nejlepších sil a zisku neujdete, Moudrý člověk dělá na začátku to, co blázen musí dělat na konci, Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe, Buď jiným příkladem, Je marné vykládat lidem to, co jim můžete ukázat, Je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet, Požadavky zákazníků jsou jednoduché chtějí to nejlepší, Jeden závod - jeden zájem - jeden cíl, Velké kino Překonávejme překážky - buďme vítězi, Odklad - zloděj času, Mysleme - mějme cíl, Tvořivou prací k blahobytu všech, Odvaha, polovina úspěchu, Mluvme činy, Dobré boty, dobrá nálada, Den má 86. 400 vteřin, aj. aj. Tomáš Baťa si bedlivě všímal, jak si lidé počínají při práci, co je podněcuje k vyšším výkonům, jaké jsou jejich možnosti, zájmy a potřeby. Čtvrť Letná Celý plodný život Tomáše Bati dokazuje hodnotu mravních veličin, ocelové vůle a charakteru, podnikatelské cti a lidské důstojnosti. A to je trvalým odkazem pro další generace.
Děti: Františku, kde se tak loudáš? Kráčmera: Já jsem se zapovídal s Tomášem Baťou. Děti: Pojď za námi! Kráčmera: Ó, to je krásný výhled, celé
6 Společenský dům – hotel Moskva
Foto Zeman a Týrlová - film
Pohled na ulice
Fotodvojice
město máme jako na dlani. M.O.: Stojíme na terase nejproslulejší stavby z té doby, kterým je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Po okolních stráních byly rozesety červené domky zaměstnanců Baťových závodů, v centru města vyrostly moderní výškové budovy, které v té době neměly ve střední Evropě obdoby. V duchu Baťovské architektury byly postaveny dominanty města. Vidíme stavby jako je 31.budova nemocnice, Velké kino, hotel Moskva, Dům umění, obchodní dům, komplexy školních budov a budova Tržnice.
Děti: Pod náma je Velké kino. V době vzniku mělo několik významných prvenství. Předně bylo co do velikosti s počtem 2580 míst pro sedící diváky největším kinem v Evropě, s největší promítací plochou 9x7 metrů. Před druhou světovou válkou založil, po vzoru USA, Baťa ve Zlíně „továrnu“ na kreslené filmy. A dodnes je Zlín velmi známý pořádáním Filmových festivalů pro děti. Děti: No, a to je ten festival, na který jsme Tě pozvali. Letos je jubilejní 50. festival a je věnovaný památce režiséra K. Zemana k jeho stému výročí narození. Kráčmera: Jó, on přeci natočil ten film Cesta do pravěku. Na svoji dobu to byl úžasný trikový film. M.O.: Jestliže dnes obdivujeme moderní počítačové pohádky, výlety do pravěku mezi dinosaury, Jurský park nebo nejnověji seriál britské BBC, nemůžeme v této souvislosti opomenout jméno jednoho z nejoriginálnějších průkopníků těchto geniálních filmových nápadů. Byl to český mistr dětské fantazie, kouzelník filmového plátna - takové tituly a takové přívlastky patřily ke jménu českého režiséra Karla Zemana na celém světě. Děti: Ano, my jsme ho taky viděli ve vlastivědě, když jsme probírali pravěk. Kráčmera: To by ho mohl znát i můj praděda. Praděda: Tož toho znám, on mě ve filmových ateliérech ukazoval ty svoje
7 triky. Děti: Ale ve Zlíně také velmi dlouho působila Hermína Týrlová. Slyšel jsi o ní? Kráčmera: Samozřejmě, znám několik jejich animovaných pohádek. M.O.: Hermína Týrlová přišla v roce 1941 do zlínských filmových ateliérů a natočila zde první československý loutkový film Ferda mravenec. Filmovému studiu ve Zlíně již zůstala věrná a vytvořila zde do roku 1986 více než pět desítek animovaných a loutkových filmů, určených výlučné dětem. Kráčmera: Zlínské ulice jsou poněkud zvláštní, jakoby do pravého úhlu. Děti: No, to máš pravdu, s tím nápadem přišel také pan Baťa. Když se vrátil z Ameriky, chtěl vybudovat město podle amerického vzoru. Kráčmera: Jak vidím, už i můj pradědeček to má ve svém deníku zaznamenáno. M.O.: Významný byl i projekt Zlína jako "zahradního města". Ten reprezentují Baťovy domky ve čtvrtích jako je Zálešná, Lesní čtvrť a Letná. Šlo o domky s typickou rovnou střechou, s jednoduchými rodinnými byty a s malými zahrádkami. Je známo, že tyto domky byly určené k bydlení a odpočinku, nemohli tam ani pěstovat zeleninu, ani chovat domácí zvířata, protože si všechno mohli koupit za vydělané peníze. Bytová politika firmy Baťa vycházela v podstatě z názoru Tomáše Bati, že práce je kolektivní, ale rodiny mají mít své soukromí. Takže když se rozhodl stavět byty pro své zaměstnance, tak počítal s domky.
Kráčmera: A v tom hotelu bych mohl i přespat? Pradědeček: No určitě, také ho vybudoval pan Baťa a ve vedlejším obchodním domě jsem si koupil svačinu a nové boty od firmy Baťa.
8
Obraz
Název
Místo
Obsah
5
Cesta na nádraží.
Podchod u 21.budovy
Kráčmera: Jé, podívejte, dneska hraje ve Městském divadle ve Zlíně Bolek Polívka. Děti: A víš, že se narodil ve Vizovicích? Kráčmera: Ve Vizovicích? Tam je ta likérka Rudolfa Jelínka, že? Děti: Tak si tam zajedeme! Pospěš si za chvilku jede vlak! Kráčmera: Tak pojďme!
Odjezd do Vizovic Zlínské železniční nádraží. Cesta vlakem do Vizovic Děti se podsadí spolu na sedáky a František vedle starého pána.Listuje v deníku dívá se z okna a pán s ním naváže konverzaci. Děti sedí na jiném sedadle a povídají si spolu (jen jeden záběr, že tam opravdu jsou.)
Po M.O. bude záběr jak Kráčmera vystupuje z vlaku. Děda odjel dál. Při M.O. pohled z okna vlaku na Vizovické vrchy
Děti: Františku pojď už nám jede Zlínská Podřevnická Střela. Kráčmera: Tak všichni nastupujem? Starý pán: Synku, toš kam ty sas vydal prosím ťa? Ty nejsi zdejší, žé?.. Kráčmera: Dobrý den, no cestuji po zajímavých krajích České různých republiky, podle starých zápisků a fotografií z deníku mého pradědečka, který dříve všechna tahle místa navštívil. Teď zrovna míříme s dětmi do Vizovic. Starý pán: Jo do Vizovic..nóóó. (smích).. Tam sme dycky jezdívali s ogarama na košt, tady po téjto železnici, jé ta je tady už tolikých let, postavili ju už před Baťů. Kráčmera: No a nevíte o tom něco víc?.. Starý pán M.O: Železniční trať Otrokovice – Zlín - Vizovice je jednokolejná dráha o délce 25 km. Provoz na ní byl zahájen v roce 1899. V roce 1931 ji získal koncern Baťa a provozoval ji jako společnost s názvem Otrokovicko-zlínskovizovická dráha. Ve třicátých letech se trať podle Baťových plánů měla stát součástí nového spojení Prahy se Slovenskem, které by bylo vedeno přes Zlín, dokonce začala také stavba prodloužení, ale začátek 2. světové války všechny plány překazil. Po skončení války byla stavba sice obnovena ale v roce 1950 byl projekt definitivně zrušen.
9
Příjezd do Vizovic
Odchod do likérky.
Vizovice Kráčmera: Kde je tady ta likérka? železniční nádraží. Děti: My tě tam dovedeme, ale bohužel nemůžeme jít dovnitř s Tebou. Ještě nám nebylo 18.let.: (smích dětí i Kráčmery) Kráčmera: Já už můžu! Tak mě tam doveďte. A kde se poté potkáme? Děti: Potkáme se v parku u Vizovického zámku. Kráčmera: Tady si dám do nosu. Praděda: Františku, jen dávej pozor, taky jsem tady kdysi ochutnával toho jejich ohnivého moku a odcházel jsem s opícú, tak ať s ňú neskončíš taky. Vizovice areál likérky Rudolfa Jelínka. Přijde do likérky.
Vedoucí: Dobrý den pane, vítáme vás v naší likérce, co si budete přát? Kráčmera: Něco jsem slyšel o té vaší slavné slivovici! Mohl bych koštnút? Kráčmera je před Vedoucí: Ano, náš zákazník, náš pán. Kráčmera: Děkuji, mohl byste mě provést? likérkou, děti Vedoucí: Ano, následujte mě. odcházejí. M.O. Likérka RUDOLF JELÍNEK a.s. je zabývající se výrobou společnost Fotky Lešné. alkoholických nápojů, zejména destilátů, která má ve Vizovicích tradici již od 16. století. Samotná společnost vznikla na konci předminulého století, v roce 1894. Výrobky společnosti znají ve všech koutech Vejde do likérky a České republiky, nejsou však určeny jen pro přivítá ho vedoucí domácí trh. Vývoz produktů má tradici od roku 1934 a v posledních letech stále stoupá. Pohled do výrobny Oba popíjí slivovici. Kráčmera se vypotácí z likérky.
Kráčmera: Jej, ta ochutnávka mne ale unavila. Praděda: Františku, Františku. Neříkal sem ti, že to nemáš přehánět? Kráčmera: Ale, přece jsem nemohl odjet Objeví se praděda z Vizovic, aniž bych ochutnal slavnou Jelínkovu slivovici, to jsem si opravdu a kýve hlavou, odchází z likérky a nemohl nechat ujít. Jééé, vy tady máte dokonce i zámek?...a ten park! praděda zmizí. Setkání v s dětmi v parku. František se vzpamatuje a
10 všimne si zámku.
Vizovice zámek Foto-dvojice svateb.
Děti: Je to tady opravdu pěkné, dokonce je to příjemné místo na konání svateb. Praděda:Ja, ja, tady jsem bavil svatebčany svými kouzly. M.O. Zámek ve Vizovicích nechal v polovině 18. století vystavět na místě bývalého cisterciáckého kláštera Heřman Hannibal z Blümengenu. Stavbou pověřil význačného brněnského architekta Františka Antonína Grimma (1710 - 1784), který pojal zámek v tehdy moderním francouzském barokním stylu. Ve druhé polovině 18. století byla nejen dokončena stavba zámku a zámecké zahrady, ale bylo pořízeno i vybavení a založena obsáhlá obrazová sbírka. Podle možností ji doplňovali i Stillfriedové, na které přešlo vlastnictví zámku v 19. století. Kráčmera: Neříkej! Tady? Páni! Děti: Měl by ses pořádně provětrat Františku, než poletíš. Pojď s námi, ještě ti ukážeme naše malé městečko, je to tady přes kopec, aspoň se provětráme. Příroda je tady hezká.
11 Obraz
Název
6
Příchod do Slušovic
Místo
Obsah
Záběr jak Kráčmera: A to je kde? odcházejí směrem Děti: No přece v našich Slušovicích. do Slušovic.
Přichází do Slušovic a uvidí školu. Začnou konverzovat nad Baťou a Čubou. František se dívá do deníku.
Děti: Podívej Františku už jsme skoro tam. Tohle je naše škola, ta je hned na okraji Slušovic. Kráčmera: Máte krásnou školu, ale praděda tady má fotku jen jedné budovy…. Děti: No ano, tuhle budovu totiž postavili v roce 1933 podle vzoru Baťových staveb a tuhle větší, novou budovu, už postavili za pana Čuby. Teď, jak vidíš byla zrekonstruována. Kráčmera: No jestli tady máte více pěkných míst, tak to mi dejte alespoň hodinku a já se tady porozhlédnu. Děti: Ok, potkáme se později.
František přijíždí na dostihovku na koni ve westernovém oblečení, má udivený výraz a zjeví se praděda.
Praděda: Safra práce, co tady děláš a co to máš na sobě Františku? Kráčmera: No četl jsem, že tohle je město proslulé koňskými závody, tak jsem chtěl být stylově oblečený, no ne?..No nejsem fešák?! Praděda: No zajisté, že jsi. Ale také jsi pěkný popleta Františku, tohle město sice má s koňmi hodně společného, ale s těmi dostihovými, ne s westernovými. Kráčmera: Aha, no já jsem o tom něco četl, ale nedočetl jsem se, že jde o dostihové a ne o westernové koně. No v tom případě bych se o tom rád dozvěděl víc. Děti: Františku, co to tady vyvádíš? Vždyť tady je dostihové závodiště. Kráčmera: No to už teď vím taky. Ale rád bych se o Slušovicích dozvěděl trošku víc. Mám takové matné vzpomínky z dětství, že
Praděda zmizí a přijdou děti.
12 Mám takové matné vzpomínky z dětství, že tady bylo nějaké slavné JZD, ale nic o tom dohromady nevím. Děti: To není problém, rádi ti něco povíme. M.O.: První zmínky o Slušovicích se objevují v roce 1261. Vznik JZD Slušovice spadá do roku 1952. Od roku 1963 stál v čele družstva František Čuba, který postupně družstvo dovedl k celonárodnímu věhlasu. Ve Slušovicích se pracovníci zabývali nejen zemědělstvím, ale i výrobou počítačů, biotechnologiemi a potravinářstvím. Družstvo vybudovalo v roce 1981 dostihové závodiště. Areál závodiště patří k nejmladším v České republice. Základní ovál měří 1 600 m a jako jediný v Česku má klopené oblouky, které umožňují dosahovat při dostizích velmi dobrých časů. V roce 1996 získaly Slušovice status města. (Slušovická romance – Paleček a Janík) Kráčmera: Ty jo, no to pan Čuba musel být velký podnikatel a určitě našel inspiraci i u pana Bati. Děti: No, asi ano, oba to byli velkolepí Prochází se po podnikatelé s obrovskou myšlenkou. dostihovce (přebíhají fotky Předseda JZD Slušovice dokázal na svoji Slušovic, dobu neuvěřitelné věci, především proto, že popřípadě záběry) se nikoho nebál a měl vždycky čisté svědomí i ruce. Družstvo nebylo zaměřeno jenom na zemědělskou či průmyslovou výrobu, ale také vykonalo mnoho pro své zaměstnance a občany. Byl vybudován rekreační a sportovní areál, nákupní (Kráčmera poplácá střediska a dokonce i vlastní banka. Mnoho koně Vojtíka) prostředků bylo věnováno i na zvelebení Děti zamávají a obcí v působnosti JZD. konec. Kráčmera: No nic děti, budu muset letět, musím toho ještě spoustu stihnout. Rád jsem vás viděl a moc díky za váš čas, který jste mi věnovali, abyste mi představili okolí Zlína. Půjdu se převléknout a vrátit tady Vojtíka (je to kůň). Mějte se! Děti: Ahoj!
13
