1
Česká televize Centrum vzdělávacích pořadů Šéfdramaturgyně: Šéfproducent:
Scénář:
Alena Müllerová Daniel Růžička
Jitka Škápíková
Název pořadu:
Vzduchoplavec Kráčmera Nad Zlínskem
Stopáž:
16 min.
Datum vysílání:
2011
Číslo a datum výroby:
210 572 23352/0004
Natáčení: Dramaturg:
Olga Janků
Kamera: Produkce:
Robert Riedl
Režie:
Ján Novák
2
Česká televize Centrum vzdělávacích pořadů
VZDUCHOPLAVEC
KRÁČMERA
Nad Zlínskem
Scénář: Jitka Škápíková Dramaturgie Olga Janků Produkce: Robert Riedl Režie: Ján Novák
3 Postavy: Tomáš Děda hrabě Josef Seilern (1883-1939) Tomáš Baťa (1876 –1932) architekt František Lydie Gahura (1891 – 1958) Kontakty pro produkci: ZŠ Slušovice, Školní 222, PSČ 763 15 učitelka Věra Janská mobil 777 067 689,
[email protected] Zoologická zahrada a zámek Lešná – Lukovská 112, Zlín Zoo: 577 914 180 Zámek: 577 915 476
[email protected],
[email protected] – zatím jsem nedomlouvala Obuvnické muzeum Zlín + Baťův mrakodrap Expozice muzea ve vstupu do bývalého průmyslového areálu Svitu, budova č. 1 (u podchodu na náměstí Práce) + skupinové prohlídky bývalé Správní budovy firmy Baťa a.s Mgr. Miroslava Štýbrová – naše kontaktní osoba a odborná poradkyně 577 522 225, 577 522 232,
[email protected] Fotky: Spousta fotek Zlína všeho druhu: http://www.zlin.eu/page/23563.fotogalerie http://cestovani.idnes.cz/po-stopach-batovy-dalnice-z-velkolepeho-snu-zustalymosty-v-polich-1pc-/igcechy.asp?c=A100212_170921_igcechy_tom http://www.zlin.estranky.cz/clanky/zlin-nepostaveny http://www.zlin.estranky.cz/clanky/stary-zlin http://www.batacanal.cz/2007/cz/cojebk/index-f.htm Pozůstatky Baťovy dálbice Zástřizly jsou dobře dostupné z hlavního silničního tahu Brno - Uherské Hradiště.
4 Znělka 1. OBRAZ: exteriér – let balónem Tomáš letí, rozhlíží se, kochá se a zároveň listuje v dědově deníku. Tomáš: „…(čte) Tu zavál příznivý vítr a před mými zraky se objevily Vizovické a Hostýnské vrchy. Malebný kraj, kterým protéká říčka Dřevnice…“ Tomáš vzhlédne od deníku a libuje si. Tomáš: Hezky si to můj praděda zapsal! Podíváme se dolů, letíme zrovna nad přehradou u Slušovic. Tomáš: Ale vsadil bych se, že tahle přehrada na Dřevnici tehdy ještě nebyla. Tomáš čte dál. Ještě si nestihnul všimnout toho, co už my vidíme: hořák zhasnul a balon podezřele klesá. Tomáš: (pokračuje ve čtení) „…Avšak nehoda, která mě vzápětí postihla, způsobila, že jsem málem zanevřel na balonářství navždy.“ (překvapeně vzhlédne od deníku) No ne, dědo?! Překvapení z toho, co se dočetl, vystřídá překvapení z toho, co se děje: Tomáš zjistí, že klesá, už je skoro nad vodou. Zděsí se a začne se honem a překotně snažit zapálit zhaslý hořák. Tomáš: Zatraceně! To ne! Proč to nehoří? Já nechci! Kde mám sirky? Do vody ne! Pradědečkůůů! Koš se blíží k vodní hladině, Tomáš si strčí dědův deník pod bundu, aby ho chránil, a ucpe si nos. Stylizovaný pád do vody.
5 2. OBRAZ: exteriér – u slušovické přehrady Za dostihovou dráhou, směr na obec Hrobice, odbočka vpravo ke hrázi. Tomáš sedí u ohýnku skoro svlečený, suší si mokré oblečení. Vylévá vodu odevšad, vyloví rybku za košilí a hodí ji zpátky do vody… Za ním leží převržený balonový koš. S úlevou zjišťuje, že deník přežil. Tomáš: Člověk by myslel, že ten koš bude plavat, ale ono né… No, aspoň že jsem zachránil pradědův deník! Objeví se děda Děda: Kapitola sedmdesát pět: Vyhněte se vodním plochám. Co ti to říká, pravnuku? Tomáš: Jsem teprve u kapitoly šedesát devět. Děda přisedne k ohníčku za Tomášem a rozpovídá se. Děda: Máš štěstí, Františku, že ses trefil aspoň do přehrady. To já jsem tehdy havaroval do jakéhosi toho… Tomáš: Žabníku? Děda: (stranou) No, spíš hnojiště. (Tomášovi) Zařekl jsem se, že do balónu už víckrát nevlezu. Tomáš se obléká a balí si usušené věci. Tomáš: Vážně?! A jak to bylo dál? Děda zmizí jako dým nad ohýnkem. Mimo obraz ještě stihne odpovědět: Děda: (MO) Jen si to přečti, vypsal jsem to dopodrobna! Tomáš si nalistuje v deníku správnou stránku.
6 Tomáš: (čte) „…Rozhodl jsem se, že se vrátím domů do Vídně jakkoli jinak, jen ne balonem. I vydal jsem se do nejbližší vesnice, která se zove Slušovice.“
3a. OBRAZ: exteriér – Náměstí ve Slušovicích + DĚTI Tomáš sedí na trávníčku v parčíku u kostela a prohlíží si fotky v deníku. Archivní fotografie – konfrontace městečka před sto lety a dnes Přichází k němu skupinka dětí. Chvíli ho obhlíží, pak si dodají odvahy a zeptají se: Dítě 1: Ahoj, co to máš? Tomáš: Pradědův deník. Dítě 2: Takže seš František Kráčmera. Já jsem si to hned myslel. Dítě 3: Chceš ukázat, jak se to u nás ve Slušovicích změnilo od dob tvého pradědy? Tomáš v jednom kuse listuje deníkem. Možná z něj občas vyloví i nějakou tu chaluhu nebo šnečí ulitu. Tomáš: To budete hodní. Ale napřed mi pomožte přečíst tohle. Děda píše: (čte) „Ve Slušovicích jsem si chtěl...“ A pak je to rozpitý. (konstatuje bokem) Ještěže jsem to neutopil úplně… Podíváme se do deníku subjektivním pohledem dětí, které koukají Tomášovi přes rameno. Dítě 2: Tady se dá přečíst akorát „dostihli“. Dítě 3: Ne „dostihli“, ale „dostihy“! Dítě 1: Jo dostihy! Tak pojď! Tomáš s dětmi jdou k dostihové dráze. Za jejich zády se zjeví děda. Nerad se přiznává:
7 Děda: Je tam napsáno: Ve Slušovicích jsem si chtěl „vypůjčit“ koně, ale dostihli mě.
3b. OBRAZ: exteriér – dostihová dráha ve Slušovicích + DĚTI Prohlížíme si dostihovou dráhu a golfové hřiště v ní. Vidíme Tomáše s dětmi na tribuně, jak si ukazují, co na dráze všechno je. Tomáš: (MO) Areál slušovického závodiště vznikl před třiceti lety, v době, kdy bylo na vrcholu slávy místní zemědělské družstvo. Dostihová dráha má jako jediná u nás klopené oblouky, proto se zde dá jezdit velmi rychle. Uvnitř oválu je překážková dráha a malé golfové hřiště.
3c. OBRAZ: exteriér – odchod ze Slušovic + DĚTI Tomáš s dětmi na kraji obce Slušovice, u dopravní značky s koncem obce. Tomáš listuje deníkem. Tomáš: Podle pradědečkova deníku bych se teď měl vydat směr Lešná. Dítě ukáže směr cesty. Dítě 1: To je tudy. Dítě 2: Je tam zoologická zahrada a je to tam super! Tomáš: Je to daleko? Dítě 3: Kousek. Pojď už! Všichni vykročí na cestu.
4. OBRAZ: exteriér – zoo v Lešné + DĚTI Tomáš s dětmi vcházejí do zoo Lešná. Tomáš: „Letní sídlo hrabat Seilernů v Lešné ještě voní novotou …“ zapsal si děda. „Zde jsem dostal ten skvělý nápad…“
8 Vstříc jim po cestičce chvátá hrabě Seilern. Seilern: Buďte vítáni, milí mladí přátelé! Nejste první školní výprava, která se chce kochat mými sbírkami! Tomáš: František Kráčmera, dobrý den. Seilern vede hosty k zámečku. Seilern: Hrabě Josef Seilern. Chutě spěšte dál! Tomáš s dětmi následují hraběte. Prostřih na nedalekou hradní zříceninu Lukov. Detaily exteriéru (interiéru?) zámečku v Lešné. Seilern: Víte, náš rod před lety pobýval na nedalekém Lukově. Jenže to staré hradní sídlo už dočista vyšlo z módy. A tak jsme si postavili něco novějšího. Rezidenci s veškerým komfortem, ústředním topením, telefonem a elektřinou. Na svou dobu prostě, prostě… Dítě pomůže najít hraběti to pravé slovo: Dítě 3: Prostě trendy. Seilern: (odtuší) Tak nějak. A teď mě omluvte. Musím jít nakrmit své miláčky! Vy se zatím kochejte, jak je libo! Hrabě odchvátá a Tomáš s dětmi se procházejí lesoparkem a zoologickou zahradou. Sestřih žánrovek a detailů. Tomáš (MO) Už před sto lety navštěvovaly výpravy školních dětí zdejší park, skleníky, hřebčín, bažantnici a hlavně přírodopisné muzeum, které zde hrabě založil. Josef Seilern byl totiž významný vědec v oboru ornitologie. Vlastnil největší sbírku ptačích vajec a kolibříků v Evropě, možná i ve světě. Ze svých cest přivezl do Lešné exotické druhy savců a ptáků a tím položil základ dnešní zoologické zahrady. Obrazovou procházkou po zoo končíme scénu.
9
Děda: Pravnuku, nemrhej časem a pospěš dál! Pan velkoobuvník už čeká! Děda zase zmizí. Tomáš nechápavě kouká. Tomáš: Velkoobuvník? Dítě 1: Nemyslel on Baťu? Dítě 3: Tak to musíš do Zlína! Tomáš se obrátí na děti. Tomáš: Jdete se mnou? Dítě 2: Víš co, jdi sám. My bychom se měli vrátit. Dítě 3: Aspoň ti zatím půjdeme dosušit ten balon. Děti a Tomáš se rozcházejí každý po svém.
5a. OBRAZ: exteriér Zlín – náměstí Tomáš na zlínském náměstí Míru. Tomáš: Zlín se prý původně jmenoval „Zlaté jablko", protože tu byla všeho hojnost. A pak se začalo proslýchat, že zde žijí zlí lidé, a tak město dostalo jméno Zlín. Ale údajně to je čirá pomluva. Název Zlín pochází od slova slín, podle místní jílovité hlíny, ze které se dělaly cihly a hrnce. Odpradávna to totiž bylo město hrnčířů - než se před sto lety stalo městem obuvníků. Celkové pohledy na město Zlín. Archivní fotografie, konfrontace s aktuálním stavem- švec, pásová výroba Tomáš zalistuje v deníku.
Tomáš: (čte) „Jen několik málo let před mým příletem do tohoto kraje, ve stejné době, kdy hrabě Seilern pár kilometrů odtud postavil zámeček v Lešné, založil ve Zlíně Tomáš Baťa svou slavnou továrnu na boty. Švec
10 vyráběl boty ručně na verpánku, ale Baťa zavedl pásovou výrobu. Inspiraci našel v Americe." Pohled na areál Baťových závodů v celku a z ptačí perspektivy.
5b. OBRAZ: exteriér Zlín – parková zóna Z náměstí Míru se pohybujeme přes sad Svobody kolem zámku na náměstí TGM. Tomáš prochází parkem. Tomáš: (MO) Byl to rodák ze Zlína, z rodiny chudého ševce. Díky své píli a pracovitosti se vypracoval v jednoho z největších podnikatelů své doby. Jeho myšlenky byly revoluční a i dnes, po sto letech, jsou stále moderní. V parčíku na náměstí TGM sedí děda obklopen mapami a nákresy. Hledá v mapě, vymýšlí, zakresluje… Z protější strany k němu přichází Tomáš Baťa. Baťa: Mohu se podívat, na čem pracuješ, mladý příteli? Děda je nedůvěřivý a kryje své plány tělem. Děda: Víte, když já bych nechtěl, aby mé nápady a vynálezy použil někdo jaksi bez mého vědomí… jestli mi rozumíte… Baťa: No dovolte? Já jsem Tomáš Baťa! Copak jsi mě nepoznal? Děda je lehce zmaten a omlouvá se. Ukazuje Baťovi mapy a nákresy. Děda: Á, tak to promiňte… Jsem na cestě domů do Vídně a chtěl bych si to putování trochu ulehčit. A tak mě napadlo: co takhle prokopat vodní kanál a pěkně na lodi doplout až do Dunaje…?
11 Baťa si plán prohlíží a zálibně se usmívá. Baťa: Kanál, říkáš… (začne si notovat valčík na krásném modrém Dunaji) Děda ukazuje další plány: mapa dálnice, šicí stroj, helikoptéra Děda: Nebo si zkonstruovat vlastní helikoptéru! Anebo tady: kdyby se postavila dálnice... Už dlouho se zabývám konstrukcí šlapacího automobilu. Baťa si prohlíží obrázek šicího stroje (je na http://www.muzeum.zlin.cz) Baťa: Ukaž? To mi připadá spíš jako stroj na šití bot! Děda: Myslíte? Ovšem to by se vám mohlo hodit, ne? Víte, jak by vám takový stroj zvýšil obrat? Baťa: Budu o tom uvažovat. Ale s tím kanálem, dálnicí a helikoptérou zajdi za mým nevlastním bratrem Janem Antonínem. To já už za života nestihnu. Baťa odchází, děda za ním kouká. Tomáš: (MO) A přece Tomáš Baťa toho za život stihl opravdu dost. Dělal vše pro to, aby jeho továrna úspěšně fungovala a aby jeho zaměstnanci mohli dobře a efektivně pracovat.
6a. OBRAZ: exteriér – Baťovy závody + další stavby Koláž záběrů na Baťovy stavby: areál továrny, Baťova škola práce, studentské ubytovny, mateřská školka, Baťova nemocnice, závodní knihovna, obuvnické muzeum. Archivní fotografie v konfrontaci se současným stavem. Tomáš: (MO) Začal u vzdělání - založil Baťovu školu práce, pro studenty zajistil ubytování, zaměstnancům sloužila závodní
12 mateřská školka, Baťova nemocnice, závodní knihovna, působil tu hudební soubor, sportovní klub SK Baťa, firemní obuvnické muzeum. To patří k nejstarším svého druhu na světě.
6b. OBRAZ: exteriér/interiér – Obuvnické muzeum Procházíme expozicí muzea obuvi, prohlížíme si jednotlivé sbírkové předměty. Tomáš: (MO) O takzvané.„baťovky“, plátěné boty s koženou podešví a špičkou, byl obrovský zájem. Jejich cena vždycky končila na devítku, protože to líp vypadá. A pobočky závodu rostly jako houby po dešti. Objeví se Baťa a klidně promluví. Baťa: Dokázal jsem lidi motivovat, aby dělali to, co jsem potřeboval. Mí zaměstnanci měli podíl na zisku i ztrátě. Když pracovali dobře, dostali větší výplatu, za chyby však platili z vlastní kapsy. Chtěl jsem mít systém, který funguje spolehlivě jako východ a západ slunce. Tomáš si prohlíží různé kuriózní boty. Tomáš: V tomhle fakt někdy někdo chodil? Boty z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v Austrálii k rituálním obřadům… No to mě podržte… Znovu je tu Baťa a osloví Tomáše. Baťa: poslyš, mladíku, když se tak zajímáš o můj podnik, nechtěl bys v něm pracovat? Tomáš je v rozpacích. Tomáš: Jako šít boty? … Ale to nejde… Baťa se na něj přísně podívá. Baťa: „Neříkej mi, že to nejde - řekni mi, že to neumíš". Jedno z mých oblíbených hesel.
13
Boty se musí nejen dobře vyrobit, ale i dobře prodat.
Tomáš se pokouší boty prodávat jako velmi laxní prodavač, potom jako velmi úslužný Tomáš: To je pravda – podle hesla Náš zákazník, náš pán. Měl bych tady jedny speciální botky přesně na vaši nožku.
Baťa za ním zavolá: Baťa: A ne abys na svých cestách vyprávěl, že ve Zlíně sekají boty jako Baťa cvičky!
7. OBRAZ: exteriér – Baťovy domky Tomáš prochází ulicemi Kotěrova a Slovenská a čte si v deníku. Spolu s ním si prohlížíme typické baťovské dělnické domky. Tomáš: „Když jsem přibyl do Zlína,“ píše děda, „Tomáš Baťa zrovna začal stavět pro své dělníky rozkošné malé domečky z červených pálených cihel.“ Tomáš se rozhlédne. Tomáš: To budou ony. Archivní fotografie v konfrontaci se současným stavem. Objeví se architekt Gahura a hrne se k Tomášovi. Gahura: Vítej, Františku! Tak co, líbí se ti? Tomáš kývne, že jo. Gahura: František Lydie Gahura jméno mé. Spolu s přítelem Kotěrou a dalšími architekty jsme se snažili naplnit přání pana starosty:
14 vystavět Zlín jako krásné moderní zahradní město plné zeleně. Tomáš: Pana starosty? Gahura: Ty to nevíš? Tomáš Baťa byl také starostou města Zlína. To víš, před sto lety se do Zlína hrnula spousta nových pracovních sil. Jenže kam je ubytovat, že? A tak vznikly čtvrti Zálešná, Lesní čtvrť a Letná. Záviděli nám je i v cizině! Sledujeme jednotlivé domky dělnické kolonie.
8. OBRAZ: exteriér - Lesní hřbitov ve Zlíně Tomáš u Baťova hrobu. Tomáš: Tomáš Baťa. Zahynul při letecké nehodě 12. července 1932. Ve svém osobním letadle se chystal odletět do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky. Startoval z firemního letiště v Otrokovicích za husté mlhy. Havarovali těsně po startu ještě na pozemku firmy. Podíváme se na Baťův hrob.
9a. OBRAZ: exteriér – u Baťova památníku Tomáš stojí u Baťova památníku. Tomáš: Po smrti Tomáše Bati se podniku ujal jeho nevlastní bratr Jan Antonín. I on měl velké a smělé plány: začal stavět říční průplav i dálnici z Aše až k rumunským hranicím… Prostřihneme záběry na Baťův kanál, plány dálnice (je na http://bsp40m.czechian.net/001.php), na torzo, které ze stavby zbylo u Zástřizel (viz úvodní mapka) Tomáš: … pro vrcholné manažery svého obuvnického impéria zkonstruoval i vlastní helikoptéru, aby se mohli rychle přemisťovat mezi filiálkami po celém světě. Říkalo se jí Baťova stíhačka…
15 Objeví se děda se svými plány v podpaždí, významně na ně ukáže, jakože „to já!“, zakření se a zmizí. Tomáš: Jeho plánům ale udělala konec druhá světová válka.
9b. OBRAZ: exteriér/interiér – Mrakodrap Exteriér a interiér mrakodrapu. Archivní fotografie v konfrontaci se současným stavem. Tomáš jede výtahem Jedenadvacítce. Tomáš: Některé stavby ale zdobí Zlín dodnes, třeba tenhle Zlínský mrakodrap. 21. správní budova obuvnické firmy byla jednou z prvních výškových staveb v Evropě. A tenhle výtah není obyčejný výtah! Byla to prosklená kancelář šéfa firmy!
9c. OBRAZ: exteriér – filmové ateliéry Záběry na filmové ateliéry Kudlov. Archivní fotografie v konfrontaci se současným stavem. V prostřizích doplníme o ukázky Modelů ke slavným filmům, eventuelně reklam. Tomáš: (MO) A ještě jedna zajímavost: Jan Antonín Baťa vystavěl také filmové ateliéry, aby v nich mohl točit reklamu na své výrobky. Inspirací mu nebylo nic menšího než Hollywood. Ateliéry Kudlov se později proslavily animovanými filmy Karla Zemana a Hermíny Týrlové. Tomáš se podívá do deníku. Tomáš: Jenže o tomhle všem už děda nic nepíše, protože v té době byl dávno zpátky ve Vídni. Nojo, jenže jak se tam vlastně dostal? Tomáš znovu zalistuje v deníku.
16
Tomáš: (čte) Naděje, že mé vynálezy spatří světlo světa, byla v nedohlednu, a tak mi nezbývalo, než obout pevné boty ze Zlína a vydat se pěšky hledat svůj balon. Tomáš se podívá na hodinky a zděsí se. Tomáš: No nazdar! Já už taky budu muset! Doufám, že mi ho děcka ve Slušovicích pohlídaly a pěkně vysušily! Tomáš vykročí na zpáteční cestu. 10. OBRAZ: exteriér - u slušovické přehrady + DĚTI Jsme tam, kde jsme začínali. Tomáš s dětmi sedí u ohníčku. Dítě 3: Balon máš v pořádku, Františku. Dítě 1: Vysušený, vyspravený. Tomáš: To jste hodní. Ale už je pozdě, skoro tma. Přespím pod širákem vyrazím až zítra. Dítě 2: Tak dobrou. Tomáš se uloží k spánku, děti se odplíží pryč Závěrečná znělka
