LETNICE Sedm týdnů po Hodu božím slavíme letnice. Protože jsou Velikonoce pohyblivým svátkem, jsou tedy i letnice svátkem pohyblivým. Křesťané tento svátek považují za den, kdy vznikla o prvních letnicích po křesťanské „velké noci“ církev. Po ukřižování Krista a jeho zmrtvýchvstání byl po čtyřiceti dnech Kristus vzat do nebe. „Osamělí“ křesťané se báli vycházet do ulic, společně se scházeli k modlitbám na uzavřených místech. Právě letnice, které následovaly po deseti dnech od nanebevzetí Krista, znamenaly sesláním Ducha svatého obrat v postoji a sebevědomí apoštolů a v kruhu jim nejbližších. Tuto událost líčí v Bibli kniha Skutků apoštolů (2. kapitola, 1. – Dřevěná štípaná holubička 4. verš). Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V minulosti bývalo zvykem, že nad stolem slezské světnice bývala zavěšena zpravidla z papíru vyrobena holubička. Lidé věřili, že s holubičkou se v domě rozhostí klid, mír a požehnání. Bílá holubice symbolizující svatého Ducha je upomínkou na jinou biblickou událost. Když Ježíš Kristus přibližně ve třiceti letech začal se svým dílem, jeho první kroky vedly k řece Jordánu, aby se dal pokřtít prorokem Janem Křtitelem. Když se Kristus vynořil z řeky a modlil se, otevřelo se podle Bible nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (Lukášovo evangelium, 3. kapitola, 22. verš) Tradice a zvyky o letnicích Letnice, svátky svatodušní se v minulosti slavily po dva dny. V neděli se konaly bohoslužby, při kterých si církev připomínala slavnost seslání Ducha svatého, v pondělí svatodušní se pak odehrávaly různé lidové zvyky a tradice. Svatodušní pondělí se slavilo ještě v období první republiky. Dnes se svatodušní svátky udržují především o Svatodušní neděli. Mezi nejznámější tradice, které se o letnicích držely, patřilo honění krále, na jižní Moravě dodnes udržovaný zvyk jízda králů, dívčí poetická slavnost královniček, někde se o letnicích slavnostně otvíraly studánky. Ve Slezsku letniční slavnosti měly jiný charakter, než v jiných částech země. Především v okolních obcích Ostravy – Bolaticích, Lhotce a Hošťálkovicích se provozoval obyčej honění krále, z kterého se dochovaly některé národopisné záznamy. Jan Vyhlídal zapsal v roce 1900 vzpomínky pamětníků na honění krále v Hošťálkovicích a Lhotce u Hlučínai: Synci od 17—20 přistrojivše se do blůzek, cajkových vest, kaštetů, ozdobenými vonačkami z papíru a růží, přikryvše si hlavy, vyšvihli se na koně švarné připravené a jeli za dědinu k vodám. Mezi Odrou a Opavicí zarazili žerď asi na tři metry vysokou, na niž zavěsili šátek, či červenou »šnuptychlu«. Děvuchy rovněž sváteční šaty na sebe vzaly. Vlasy si spletly do »štrucle«, t.j. dva vrkoče položily vedle sebe do linií, aby měly podoby štrucle chlebové, buď s holými hlavami nebo ověnčenými slavnosti se súčastnily. Synci sestavili koně do jedné řady, pak dáno znamení, a který byl první po třikrát u žerďky — byl králem. Vytáhli žerďku, dali ji královi a jeli těšit se do krčmy.
Ve Lhotce u Hlučína honí se král podobně v pondělí svatodušní kolem 3. hod. odpoledne. Je to obyčej starobylý, trvající od nepamětných dob. Děvuchy se pilně vypravují na slavnost': především seberou peníze, za něž nakoupí: malý hedvábný šátek, pentličky, cukrovinky a jiné ozdobné věci, čímž okrášlí stromeček na způsob máje. Hedvábný šátek vlaje ve vršku. Ze sebe dále vyvolí tu, která nese máj na žerdi asi tři metry dlouhé na pastvisko. Mládenci sedí na koních v řadách; průvod ubírá se za zvuků hudby na určené místo. Na pastvisku zarazí žerď do země a vedle jinou, s níž splývá bílý šátek. Jak jsou žerďky vraženy do země, nastanou dostihy. Jezdcové třikrát »rajtují« k žerďkám; kdo jest tak šťasten, že po třikrát jest první u cíle, uchopí se žerďky s bílým šátkem a uhání s ní k Odře, by šátek ve vodě smočil. Jak se tak stalo, jest králem. Pokud ho nenamočí, mohou mu jej jezdcové odníti. Krále děvuchy šumně vystrojí, za klobouk mu připevní voničku s pentlami, dají mu hedbávný šátek ze žerďky a jiné dárky. Za tu pozornost odměňuje se král markami. Vedou ho slavnostně do krčmy, kdež si účastníci zatancují. Králi všichni dávají přednost, vykazujíce mu první místo. Kolem hospody vypadá to jako o »malém odpustě«, boudy s cukrovinkami a hojně zvědavých lidí. Mládenci kupují děvuchám rozličné »paskudy« (pamlsky). Zvyk honění krále ve Lhotce má dva výklady původu. Podle jedněch záznamů se vztahuje k období třicetileté války (1618 – 1648), kdy švédská vojska nemilosrdně plenila už tak dost zbídačené a hladové obyvatelstvo. Údajně ve slepém rameni řeky Odry byl za této války ve 45. roce chycen švédský král. Jiný výklad se pojí ke starému zvyku nazvanému tzv. jízda o fojtství, kdy fojtem se měl ve Lhotce stát ten pasák koní, který se stal nejrychlejším při závodech na koních.
Honění krále v Ostravě – Lhotce, 2010
Vlevo královská koruna zdobená bonbóny ii
V minulém století se zvyk honění krále dařilo více či méně lhotským udržet. Po první světové válce se o obnovení tradice zasadil rolník A.Riedel, od roku 1935 se organizování tohoto obyčeje chopila místní jednota hasičů. Jak už to bývá u těchto aktivit, jejich život i zánik často stojí na iniciativě jednoho jediného člověka. Ve Lhotce jim byla paní Helena Svačková, která za podpory řídícího učitele p.Galdina v roce 1938 převzala patronaci nad tradicí, po druhé světové válce se zasadila o obnovu Honění krále, do roku 1961 se dařilo zvyk udržet, poté se ještě jednou v roce 1968 slavnost uskutečnila a trvalo celých 25 let, nežli se podařilo vzkřísit (ještě za účasti Heleny Svačkové) tento starý zvyk. Za první republiky až do roku 1935 se slavnost Honění krále uskutečňovala o Svatodušním pondělí. Už ale o den dříve předcházelo Strojení krále. Děvčata přicházela do stavení dívky, která bydlela nejdále od místa slavnosti, aby připravila královskou korunu. Šestidílná drátěná koruna o průměru 60 cm byla opletena husím vínem a zdobena byla cukrovím, sušeným ovocem a preclíky. Po jejich bocích byly zavěšené dvě zlacené papírové koruny pro krále a
královnu, na vrcholku koruny byl šátek, který ji zahaloval, další ozdobou koruny byla růžová stuha a kytičky. Děvčata ze svého středu zvolily tři králky, které příštího dne nesly korunu a jednaly s chlapci. Chlapci, kteří se ucházeli o královskou korunu, měli mít dvacet jedna let. To předbíháme události, neboť ještě téhož večera se po přípravě koruny v místním hostinci konala do noci taneční zábava. Na další den pak dívky v krojích přinášely korunu na místo za vesnici, kde se slavnost honění krále uskutečnila. Chlapci měli bílou košili, jezdecké kalhoty a vysoké boty. Samotné honění krále probíhalo tak, že dívky přišly požádat chlapce, aby jim chytili krále. Úkolem chlapců bylo zachytit šátek ze zaražené tyče umístěné na konci závodiště. Samozřejmě, že chlapci úkol měli splnit za jízdy na koni. První dvě jízdy byly zkušební, třetí byla takříkajíc ostrá. Když hoch šátek ukořistil, musel s ním ujíždět k řece Odře, aby jej smočil ve vodě. Dokud jej neponořil do vody, mohl mu jiný chlapec šátek vzít. Poté byl tento chlapec králkami korunován a uctěn darem. Připravenou kytici chlapec dal jedné dívce z družiny, která se stala královnou. Povinnosti nového krále bylo uhostit svoji královskou družinu a to nejdříve pamlsky z koruny, které na ní dívky navěsily v minulém dni. Ze záznamů vyplývá, že ještě do roku 1959 plnili chlapci svůj úkol na neosedlaných koních, a to určitě nebylo nijak jednoduché. Po roce 1935 byl celý obřad pozměněn. Královská koruna byla zhotovena ze zimostrázu (buxusu), zdobena byla bonbóny. Král s královnou byli korunováni paní Helenou Svačkovou. Po druhé světové válce byl problém zajistit pro slavnost koně. Když v roce 1950 si k akci chlapci zapůjčili koně z vedlejších Hošťálkovic, stalo se, že když chlapec chtěl vzít za jízdy šátek z tyče, vytáhl se šátkem i tyč, která se vzpříčila a zapíchla se koni do prsního svalu. V současné době se tradice Honění krále může uskutečňovat díky zapůjčení koní Městskou policií Ostrava.iii V dnešní době je zvyk Honění krále ojedinělou tradicí, která sice v průběhu minulého staletí doznala velkých obměn a zjednodušení, ale do života městské části Ostrava – Lhotka přináší sounáležitost a spolupráci, které právě od těchto tradic a zvyků očekáváme. V Janovicích (okres Frýdek – Místek) bylo zvykem chlapců chodit v předvečer Svatodušní neděle po vesnici s biči, které si nastavovali navíc provázky. Práskáním bičů připomínali „buřavici a hřmotnici“iv, která se strhla, když byl na apoštoly seslán Duch svatý. V mnoha obcích se o Svatodušním pondělí chodilo smažit vajíčka za dědinu. Někde chodily celé rodiny, jinde se jednalo o zábavu pasáčků. Stačilo vzít pár vajec, slaninu a nějaký hrnec a „smaženka, smažinka, smaženice nebo taky snošky“ se mohly chystat. Během smažení vajec panovala dobrá nálada, často nechyběla muzika. V raduňské kronice se píše: O Svatodušním pondělí bývá zvykem smažení vajec v přírodě. V tento den je vidět na různých místech v lese modravý kouř a v blízkosti něho i obětavé kuchaře. Smažení vajec je pěkným zvykem a chutná svačina v kolektivu zanechává v lidech dlouho pěkné dojmy z družnosti a veselosti o Svatodušním pondělí. Podobný průběh smažení vajec o svatodušním pondělku zaznamenal i kronikář z Větřkovic. Na vesnicích je starý zvyk, který se někde zachoval až dodnes, že odpoledne na svatodušní pondělí celé rodiny odejdou z domu do
blízkého lesa a tam na rendlících (třínožkách) smaží vaječinu. Lidé s sebou nosí i pivo, víno a kořalku a tak je ten den v lese veselo. Ve Větřkovicích též obvykle bývalo za starých časů, ale ten pěkný lidový zvyk již zanikl. V mnoha obcích se tento zvyk uchoval až do dnešních dnů. Jako tomu je u jiných tradic, je často organizován místním spolkem nebo sdružením. Aktivita nejen pro děti o letnicích Vyjít si s přáteli o Svatodušním pondělí do lesa nebo třeba jenom na zahradu a udělat si na špeku dobrou smaženici, může být příjemně stráveným odpolednem. Hotovou smaženici můžeme přizdobit bylinkami, které najdeme v lese nebo na naší zahrádce. Stačí samozřejmě pažitka. Nezapomeňme k této aktivitě přizvat i děti. Když si k této slavnosti přibereme nějaký hudební nástroj, prožijeme určitě krásné odpoledne. Otvírání studánek V naší škole jsme na Svatodušní pondělí vytvořili novou slavnost otvírání studánek. Jedná se o novotvar, který v našich končinách nemá žádné kořeny. Na počátku bylo zjištění, že hned za oplocením školní zahrady je opuštěná a dávno zapomenutá studánka. Stejně jako se princ přes šípkové trní dobýval k Růžence do hradu, tak jsme i my se prosekávali a prostříhávali přes maliní k naší Rubínce.
Proměna studánky Rubínky v dubnu roku 2010
Začala nám opravdu trnitá práce k obnově studánky, která v minulosti byla jediným zdrojem pitné vody okolním stavením stojícím v blízkosti školy v Žimrovicích. A protože mnozí místní obyvatelé měli ještě v dobré paměti, jak ke studánce chodili v mládí pro vodu, o to více pomocných rukou se nám dostávalo. S dětmi jsme vyčistili a upravili okolí studánky, kameny vydláždili prostor před studánkou, místní stolaři vyrobili a osadili stříšku, někteří přišli zasadit třeba jen keřík nebo nějakou okrasnou rostlinu. S dětmi jsme ke studánce napsali pověst, kterou jsme nazvali Studánka na Pazderni. Stali jsme se adoptivními rodiči Rubínky. Vraceli jsme jí to, co za svěží a dobrou vodu jí byli dlužni naši předci v minulosti. Studánku jsme o Svatodušním pondělku slavnostně otevřeli pásmem Otvírání studánek, které jsme sestavili z nádherných veršů Miloslava Bureše. Jsou to ty verše, které již v minulosti oslovily hudebního velikána Bohuslava Martinů. Recitaci jsme oživili zpěvem lidových písní oslavující vodu (pásmo je uvedeno v kapitole Hry pro různé roční doby). Dívky oblečené celé v bílém s věnečky na hlavě vedly ve svém středu královničku, chlapci je následovali s hráběmi a motykami. Kdopak by si před dvaceti lety představil, že za vodu budeme v obchodě platit? Dnes je voda a pitná zvlášť bohatstvím, které si musíme chránit. Využijme tohoto svátku k tomu, že ve svém okolí si vyhlédneme studánku, kterou půjdeme s dětmi vyčistit. Staňme se patrony studánky. Může to být pro nás příležitost, kdy děti budeme učit rozpoznávat a vnímat opravdové hodnoty života. I studánky chtějí být čisté, tak jako děti, vy jste; i jim se stýskalo už po jaru. Nejedna studánka malá se o pramínek bála, aby nezapadl do kalu, do bahna a do kamení tak jako člověk do soužení, ani trochu vláhy by v ní nezbylo. Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese, kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo!v
Do čtyř světových stran Rubínka kropí vodou ze studánky, Otvírání studánek, Žimrovice 2010
i
Jan Vyhlídal, Čechové v Pruském Slezsku. V Kroměříži 1900, str. 48. Fotografie ze slavnosti Honění krále laskavě poskytl Úřad městského obvodu Ostrava – Lhotka, Hanzelka Pavel iii Slavnost Honění krále je zpracována podle textu na webových stránkách http://amo.ostrava.cz/jahia/Jahia/site/lhotka/cache/ iv Srovnej Vyhlídal, J.: Naše Slezsko, 1910, str. 1079 v Bureš, M.: Otvírání studánek, Argo, Praha 2009 ii
