Deset. o spánku detí ˇ

Deset

NEJVĚTŠÍCH MÝTŮ

ˇ o spánku detí

WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

1

NTO I EJ TE L SDÍL S PŘÁTE OK O B E

Deset

NEJVĚTŠÍCH MÝTŮ

ˇ o spánku detí

E-KNIHA 10 NEJVĚTŠÍCH MÝTŮ O SPÁNKU DĚTÍ se k vám dostala díky novému projektu www.prosimspinkej.cz. Jako spánková poradkyně se zabývám hlavně alternativami k vyplakávacím metodám a kontrolovanému pláči. Výsledky svého bádání vám nabízím i na svých stránkách. Mým heslem je: Může to jít i jinak. Pokud znáte rodiče, kteří mají problémy se spánkem svého dítěte, a metoda kontrolovaného pláče není to, co cítí, že je pro jejich dítě to správné, SDÍLEJTE PROSÍM E-KNIHU. Možná jim pomůžete ke klidnějším nocím.

Lenka Medvecová -Tinková autorka e-knihy

Textová editorka: Hanka Zámečníková

WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

ÚVOD Z A R U ČE NÉ R AD Y, JAK D ĚTI VYCHOVÁVAT a jak je naučit spát, jsou všude kolem nás. Příbuzní, kamarádi, kolegové, ale třeba také sousedky. Často si myslí, že znají univerzální pravdu a že nás o ní musí přesvědčit. Nebo si naopak ani okolí neví rady a my pak saháme po odborných příručkách. Ty ale mají také obrovskou vadu na kráse. Děti je číst neumí, a tak se podle nich zásadně neřídí. Zato my, nezkušení, unavení a zmatení rodiče, často po těchto zaručených radách sáhneme. A často bezúspěšně. Některé zaručené rady se jen povalují po různých diskuzích a v příručkách, z jiných se bohužel staly mýty, které se dědí z generace na generaci. Sepsala jsem pro vás deset největších mýtů, které znám.


3

1. mýtus: Každé dítě by mělo spát celou noc už od čtyř měsíců

1. MÝTUS KAŽDÉ DÍTĚ BY MĚLO SPÁT CELOU NOC UŽ OD ČTYŘ MĚSÍCŮ

CO TO V PRAXI ZNAMENÁ „PROSPAT celou noc“? Mnoho z nás by si přálo, aby to u miminek bylo stejné jako u dospělých, tzn. 8 až 10 hodin spánku. Biologové se však shodují na tom, že v prvních měsících života znamená „prospat celou noc“ budit se po čtyřech až pěti hodinách spánku. Miminka se totiž v prvních měsících života velmi rychle vyvíjí, a potřebují proto jíst i přes noc. (Když vám maminka řekne, že jí miminko spalo deset hodin v kuse, v překladu to znamená, že se sice v noci budilo, ale dokázalo se zase uspat samo a maminka o něm ani nevěděla.) Lehký spánek miminka chrání i před dalším nebezpečím (než jen před hladem). Jsou zcela závislá na naší pomoci. Kdyby byla miminka celou noc ponořena v nepřerušovaném hlubokém spánku, mohlo by se stát, že je neprobudí chlad, přehřátí, hlad či další možná nebezpečí, která je ohrožují na životě. Díky jejich pláči můžeme na všechny tyto nepříjemnosti zavčas reagovat. V některých knihách autoři uvádí, že dítě „dokáže“ spát celou noc (tj. minimálně 8 hodin) již od čtyř nebo šesti měsíců. Ve skutečnosti jsou to však jen naše někdy až příliš vysoké kulturní nároky na dítě. Spánkové potřeby jsou i u dospělých velmi individuální. U dětí je to podobné. Pouze s tím rozdílem, že děti potřebují v noci WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

4


nakojit. I v našich podmínkách je přirozené, že se děti minimálně do jednoho roku budí alespoň jednou za noc na jídlo. (Záměrně píšu v našich podmínkách, protože mnoho domorodých a původních obyvatel různých států buzení dětí neřeší a noční kojení berou jako přirozenou součást mateřství.) Děti ale mají i další potřeby. Jsme tvorové sociální a potřebujeme kontakt s lidmi.

„Stalo se to jednoho večera před dvěma lety. Byla jsem právě ve sprše a manžel se zatím věnoval dceři. Měla tehdy teprve tři měsíce. Začala být neklidná a brečet. Křičela jsem tedy na manžela: „Zkus ji pochovat a něčím ji zabavit. Už jen vteřinu.“ Manžel na mě: „Cože? Neslyším tě. Co ji mám?“ Za chvilku nastalo nečekané ticho. Vešla jsem do pokoje a dcerka byla obalená v dece jako palačinka. Koukaly na mě jen ty její krásné velké udivené oči. Moje oči se také divily. Jen manžel s klidem pronesl: „Říkala jsi přece, že ji mám do něčeho zabalit, ne?“ Nefunkční radu tak náhodou proměnil v praktickou pomůcku. Problém nakonec nadobro vyřešilo až nošení v šátku. Na naši palačinku ale dodnes vzpomínáme s úsměvem.“

Spánkové potřeby lidí jsou mnohem složitější, než si myslíme. Velkou roli zde sehrává: Prostředí ke spánku, povaha dítěte, věk dítěte a vývojová fáze, ve které se nachází, a v neposlední řadě také jeho emoční vyspělost a rozpoložení. Pokud má dítě problémy se spánkem a usínáním, které se nelepší, je důležité zjistit příčinu buzení. Někdy stačí jen změnit režim, vyřešit případné napětí v rodině, upravit stravování, přizpůsobit prostředí ke spánku a podobně. Měli bychom si ale také uvědomit, co spánkovým problémem skutečně je a co za něj pouze považujeme. Naše kultura a společnost se vyvinuly velkým skokem. Klademe na sebe i na naše děti velmi vysoké nároky. Ať už to naši rodiče zařídili jakýmkoli způsobem, přizpůsobili jsme se. Děti se ale rodí se stejnými potřebami, jaké jsou lidským mláďatům přirozené již po tisíce let. Nároky okolí nás však tlačí k přesvědčení, že je celonoční spánek známkou správné výchovy. A to mnohdy již v šesti měsících. Často nás trápí pocity viny za to, že se dítě v noci ještě budí. Nebo máme pocit, že musí samo pochopit, že i my máme WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

5


právo se konečně po půl roce vyspat osm hodin v kuse. Mnohdy se dá spánek dětí prodloužit různými způsoby i bez pláče. Jindy se jedná o určitou dočasnou fázi, která sama pomine.

„Spánku se věnuji léta a všechny průzkumy mě opakovaně přivádí k tomu, že učit miminko spát celou noc bez probuzení je největší omyl, který naše společnost propaguje. K několikahodinovému nepřerušovanému spánku prostě miminka stvořena nebyla. To, k čemu jsou přirozeně stvořena, je jediný vzorec: vzbudit se, nakojit se a usnout, vzbudit se, nakojit se a usnout a tak dále. Pořád řešíme, co je nejlepší pro rodiče a jak potřebují čas na sebe a svoji nezávislost. A někdy tak zapomínáme na to, co je nejlepší pro dítě,“ říká americký antropolog zabývající se výzkumem dětského spánku James McKenna.

Každý z nás je jedinečný, každému z nás ke spánku vyhovuje trochu jiné prostředí. Jeden spí celou noc a neprobudí ho ani sirény. Druhý se celou noc převaluje sem a tam a další je náměsíčný. Někdo usne do pěti minut, jiný kouká několik minut do zdi a další si potřebuje před spaním číst knížku. Jen ty děti se neustále snažíme vtěsnat do nějaké obecné tabulky.


6

2. mýtus: Metoda vyplakání naučí spát každé dítě

2. MÝTUS METODA VYPLAKÁNÍ NAUČÍ SPÁT KAŽDÉ DÍTĚ

M E T O D A VYPLAK ÁNÍ V NAŠÍ SPOL EČN OST I N EUST Á L E vyvolává vášnivé debaty. Faktem je, že naši předkové své děti k spánku „netrénovali“. První metody vyplakání a takzvaný „spánkový trénink“ či spaní ve svém pokoji od narození přinesl do západních kultur až rozvoj průmyslu (přibližně v 18. století). Ženám se zlepšilo postavení ve společnosti, začaly více pracovat. Už nebyly vnímány pouze jako matky, ale i jako pracovní síla. A s poptávkou po nové pracovní síle vznikl problém. Jak optimalizovat mateřství? A tak různí pediatři začali vymýšlet postupy, jak dítě osamostatnit co nejdříve. Vznikaly první knihy, které radily nenosit miminka na rukou, nechávat je ve vlastním pokoji a v noci je nechat brečet. Po nich přišel „mírnější“ trend kontrolovaného pláče, který je dodnes oblíbenou metodou také u nás. Kontrolovaný pláč s sebou přinesl také mýtus, že téměř na sto procent zabírá. Estivillova metoda prý dokonce na 96 %. Mně se však množí e-maily s dotazy na spánek od rodičů, u kterých právě podobná metoda nezabrala. I když na internetu a v knihách najdete mnoho rodičů, kteří jsou s touto metodou spokojení, stejně tak najdete i ty, kteří si její použití vyčítají. Děti jim WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

7


stejně nezačaly spát celou noc, i když to kniha slibovala. Pouze si prožili několik stresujících proplakaných nocí. Každé dítě má jiné potřeby a jinou povahu. Někdo má doma přecitlivělé dítě, někdo příliš aktivní. Obecná formulka proto nemusí na obě tyto děti zabrat.

„Naše posedlost spánkem a hledáním cest, jak naučit dítě spát celou noc, může věc dotlačit až za hranice biologických možností dítěte,“ tvrdí antropoložka Meredith F. Small ve své knize Naše děti, naše světy. Meredith F. Small tak vyvrací mýtus, že se každé dítě nakonec naučí spát jako dospělý. Spánkové potřeby lidí se liší. „Rodiče by měli vědět, že celonoční spánek, tedy nepřerušený spánek po dobu šesti až osmi hodin, není u člověka ani biologickou potřebou, ani kulturní univerzálií. Je jasné, že miminka, a pravděpodobně i dospělí, spí různě dlouho, a každá kultura pomáhá určit, jak se má spánek vyvíjet,“ píše ve své knize Meredith F. Small. Tato antropoložka a novinářka sesbírala informace o přirozeném chování miminek v různých kulturách. Miminka afrických Kipsigiů se běžně budí třikrát až čtyřikrát za noc do osmi měsíců a nikdo se tomu nediví. Americká miminka se také budí, ale většinou se sama uspí. Spí o dvě hodiny déle než africká miminka. A nizozemská miminka spí ještě o další dvě hodiny déle než ta americká.

Američané, u kterých je metoda kontrolovaného pláče celkem oblíbená, po ní prý podle výzkumu nejčastěji sahají na radu pediatrů a blízkých. Mnoho rodičů má někdy nepřiměřená očekávání. Tam, kde se jedno dítě budí v šesti měsících jen jednou za noc, se může druhé budit i čtyřikrát. (V případě nemoci, stresu, strachu z odloučení aj. je možné buzení i každou hodinu.) Vědci ale spočítali, že by děti měly zvládnout protáhnout svůj spánek alespoň na pět hodin v kuse. Neměli bychom však zapomínat na vývojové fáze, kterými děti prochází každé trochu jinak, a také na vliv prostředí, které je u každého jiné, stejně jako povaha a různé spánkové potřeby. Některá miminka můžete naučit spát „tréninkem“, který je pro ně vždy více či méně stresující (opět podle povahy dítěte). Také vždy závisí na tom, co je příčinou neklidného spánku. Dítě je v prvních měsících zcela závislé na naší pomoci, proto WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

8


má přirozeně velký strach, když na jeho pláč neodpovídáme. Proto pokud doposud usínalo s námi, bude zřejmě hlasitě protestovat, když ho necháme spát samotné. Existují i jiné možnosti, jak upravit spánek. A nemusíme přitom od dětí odcházet.

PŘÍBĚH Ptala jsem se nedávno mámy: „Mami a nezkoušela jsi ty někdy na nás metodu vyplakání?“ „K čemu? Tvé sestře stačilo pustit jakékoliv rádio a spala. Usnula kdekoliv a s kýmkoliv. Ty jsi zase usínala jen u mě v náručí. Byla jsi tak vytrvalá a intenzivní v pláči, že se na tobě nikdo z rodiny nic podobného ani neodvážil zkoušet. Ve třech letech jsi odešla do pokojíčku za sestrou a ta tě naučila usínat u rádia.“


9

3. mýtus: Umělé mléko uspí dítě na celou noc

3. MÝTUS UMĚLÉ MLÉKO USPÍ DÍTĚ NA CELOU NOC

V S OU ČA S NO S TI JS ME ZAHLCEN I REKL A MAM I , KT ERÉ využívají obrázky spokojených miminek k propagaci umělého mléka. A počet dětí, které jsou kojeny déle než šest měsíců, neustále klesá. Věta „Dej mu umělé mléko, bude ti lépe spát,“ bohužel jaksi zlidověla. Také mě na tento zázračný lék někteří příbuzní lákali. Naštěstí ale marně. Dnes už z praxe vím, jak veliký je to mýtus. O pomoc se spánkem mě totiž žádá stejný počet nekojících maminek jako těch kojících. V prvních měsících se kojená miminka přirozeně budí častěji. Kojením také stimulují produkci mateřského mléka a snaží se tak přizpůsobit jeho množství svým potřebám. V těchto měsících navíc neuvěřitelně rychle rostou. A mateřské mléko je skutečně lépe a rychleji stravitelné. Avšak i tento rozdíl se časem ztrácí. Dokázal to už dokonce i uznávaný tým amerických pediatrů. Prvních šest měsíců spaly kojené děti skutečně o něco méně než ty krmené umělým mlékem. Nebylo to ale pravidlem. Největší rozdíl byl v tom, že kojené děti často spaly v posteli rodičů. Když se však pediatři k maminkám vrátili o další tři měsíce později, zjistili, že se jejich spánek zcela vyrovnal spánku nekojených dětí. Některé děti se i nadále budily v noci častěji, a to jak ty kojené, tak ty přikrmované umělým WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

10

3. mýtus: Umělé mléko uspí dítě na celou noc

mlékem. A naopak některé kojené děti spaly stejně dobře jako ty na umělém mléce. I když se podle průzkumu kojené děti budily ze začátku častěji a spaly v kratších časových intervalech, po čase se tento rozdíl zmenšoval, až se nakonec vytratil úplně.

„Existují tři důvody proč kojit: Mléko má vždy tu správnou teplotu, je atraktivně zabalené a nedostane se k němu kočka,“ říká americká novinářka Irena Chalmers.

Umělé mléko už tedy jednou provždy ani pro vědce neznamená stoprocentní řešení častého nočního buzení. Některá buzení pominou sama po třech měsících, jiná po půl roce, další po odeznění bolesti zoubků a někdy rodiče zasáhnou sami a snaží se děťátku vše vysvětlit. Pokud ale spoléháte na to, že vám noční spánek zaručí jen mléko v láhvi, budete možná překvapení. Pediatři šli totiž s výzkumem ještě dál a zjistili, že maminky, které kojí, mají lepší spánek. Spí dokonce déle. Svůj čas na spánek nabírají díky mlíčku připravenému přímo pod tričkem. Vědci vypočítali, že kojící maminky tak získávají k dobru v průměru 40–45 minut při každém kojení. Navíc spí údajně lépe, neboť mají často dítě ve společné posteli. Nemusí se tak probrat úplně, kojí v polospánku a vůně dítěte je uspí rychleji.


11

4. mýtus: Nedávej ho spát přes den a bude spát lépe v noci

4. MÝTUS NEDÁVEJ HO SPÁT PŘES DEN A BUDE SPÁT LÉPE V NOCI

AŽ 85 % DRUHŮ SAVCŮ spí v krátkých časových intervalech i přes den. Člověk je jeden z mála savců, kteří jsou přes den vzhůru a v noci spí. Naštěstí se alespoň u dětí snažíme denní spánek udržovat. Děti potřebují spánkem přes den dobíjet baterky minimálně do tří let věku. Některé si ho užívají ještě v šesti letech. Samozřejmě existují také výjimky, které se denního spánku vzdávají o něco dříve. Každopádně odpočinek potřebuje nejen každé dítě, ale i dospělý člověk. Někteří velcí myslitelé dokonce věřili, že krátké denní spánky jsou pro naši produktivitu mnohem důležitější než dlouhý noční spánek. Některé národy si siestu nadále dopřávají, a to dokonce i v práci. Stačí pravidelně každý den ve stejnou hodinu alespoň odpočívat. Třeba čtením, povídáním si nebo skládáním puzzle. Mnoho maminek si tento mýtus zažilo na vlastní kůži. Čím menší dítě, tím důležitější denní spánek je. Když vám dítě z jakéhokoliv důvodu neusne přes den, usne sice večer dříve, ale téměř každou hodinu se v noci budí. Je to způsobeno přetížením organizmu. Množství denního spánku se opět liší dítě od dítěte. Někomu stačí třikrát po třiceti minutách spánku, jinému dvakrát po dvě hodinky. Malý restart během dne ale potřebuje každý. WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

12

4. mýtus: Nedávej ho spát přes den a bude spát lépe v noci

TIP PROSÍMSPINKEJ: Na miminka, která přes den nedokážou usnout, skvěle zabírá nošení v šátku. Je to takový malý zázrak. Mateřství mě hned ze začátku naučilo například to, že se dá všechno dělat jednou rukou a tou druhou přitom držet dítě. Pak jsem si koupila šátek a najednou jsem toho stíhala zase o něco více. Pro denní spánek je kromě načasování důležité také prostředí. Tmavší závěsy, vyvětraný pokoj a maminčina přítomnost jsou tou nejlepší kombinací. Pokud máte starší dítě, které zásadně spánek odmítá, pak je tu pár tipů pro vás: 1. Nenazývejte spánek spánkem, ale odpočinkem (větší děti si často představují, že spánek je jen pro miminka, a navíc chtějí mít vše pod kontrolou). 2. Dejte mu několik příkladů, kdo odpočívá přes den, například babička nebo i spousta zvířátek. 3. Vysvětlete mu, že odpočinek léčí a dodává nám sílu, abychom si mohli odpoledne hrát. 4. Jako motivaci zmiňte, co všechno plánujete dělat odpoledne, až si odpočinete. 5. Místo spánku si alespoň čtěte, skládejte si kostky, puzzle, povídejte si – podle zájmu dítěte. Téměř žádné dítě ale neodmítne několik minut vaší soustředěné pozornosti třeba u vymýšlení pohádek. 6. Pravidelnost je matkou úspěchu. Každý den stejná činnost ve stejnou hodinu a dítko bude vědět, že je čas si odpočinout. 7. Zkuste si odpočinout s ním, udělejte si kafe, pohodlí a povídejte si. Jsou to skvělé chvilky. Jednou jej budete ještě sami prosit, ať s vámi tráví víc času.

Další tipy najdete také na www.prosimspinkej.cz


13

5. mýtus: Miminka potřebují ke spánku maximální ticho

5. MÝTUS MIMINKA POTŘEBUJÍ KE SPÁNKU MAXIMÁLNÍ TICHO

T E N T O PŘ ÍB ĚH ZAČÍNÁ JIŽ V BŘÍ ŠKU. Miminko se v něm cítí bezpečně. Pak se ale dostane na svět a všechno je pro něj nové a neznámé. Americký pediatr Harvey Karp ve svých knihách pojednává o tom, jak se lidské miminko rodí nevyvinuté a schází mu tři měsíce života v děloze (tzv. čtvrtý trimestr). Proto mnoho miminek tolik pláče. A nejlepším uklidněním je pro ně simulace dělohy. Nošení v šátku, kojení nebo sání, pevné zavinutí, houpání (které zažívalo v bříšku pořád během maminčiny chůze) a v neposlední řadě také zvuky. Zvuky poslouchalo miminko v děloze téměř neustále. Kromě tlukotu srdce a zvuku proudící krve slyšelo také různé vnější šumy, které nás každým dnem provází doma i na ulici. Proto jsou bílé šumy ve světě i u nás tolik oblíbené. Děti usínají u zvuku vysavače, fénu, mixéru, deště, hodin, zvuku projíždějícího auta a podobně. Takzvané bílé šumy charakterizuje uklidňující zvuk, který je pro náš sluch přirozený. Mnoho knih o spánku dětí se zázračně shoduje právě na magickém kouzlu bílého šumu. Bílý šum je také skvělým rušičem nepříjemných hluků, jako je například křik sousedů nebo štěkající pes. Nejlépe prý bílé šumy fungují v prvních WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

14

5. mýtus: Miminka potřebují ke spánku maximální ticho

šesti měsících života. Ale i tady je to individuální. Zvuky potřebují k usínání mnohdy i dospělí. A jiní si zase příliš zvykli na ticho. V našem bříšku dítě poslouchalo také náš hlas a hlas našich blízkých. Proto na něj po narození vždy reaguje. Navíc je dítě velmi přizpůsobivé. Mnoho maminek nespí ve společné posteli s dítětem, protože si myslí, že ho budí svými pohyby a zvuky. Není tomu tak vždy. Antropolog James McKenna zjistil, že maminky spící s dětmi v jedné posteli mají s dětmi skutečně dokonale sjednocený spánkový rytmus. Není pravdou, že některé maminky jsou hlučnější a děti více budí.

PŘÍBĚH Nedávno mi psala kamarádka, která spí s oběma svými dětmi v rodinné posteli. „Uspávám a říkám: ´Vašíčku, už spinkej.´“ „Nemůžu, tatínek ještě nechrápe.“ Druhá kamarádka zase měla pocit, že své dítě v noci budí svými pohyby a manželovým chrápáním. Dcerka se totiž v noci sem tam budila a vydávala zvláštní jakoby nervózní zvuky. Přesunula ji proto do vedlejšího pokoje. Nakonec zjistila, že její dcerka se tímto stylem uspává.

Maminka a dítě jsou jednoduše přirozeně sladění a mají lehčí spánek. Když se pohne maminka, většinou prochází lehkou fází spánku také děťátko. I toto má ale své velké výhody. Hluboké dýchání maminky děti uklidňuje a pomáhá jim nezapomínat dýchat v prvních měsících života, kdy mají ještě nedokonale vyvinutou nervovou soustavu.


15

6. mýtus: Nos ho co nejméně, jinak ho rozmazlíš a bude se chtít nosit i večer, pořád

6. MÝTUS NOS JEJ CO NEJMÉNĚ, JINAK JEJ ROZMAZLÍŠ A BUDE SE CHTÍT NOSIT I VEČER, POŘÁD

M É D I A , K NIHY, O K O LÍ. K AŽDÝ MÁ svůj vlastní pohled na to, co novorozené dítě potřebuje. Často slýcháme už v těhotenství věty: „Neměj strach. Miminko stejně celý den jen spí, jí, kaká a čůrá.“ Od toho se často odvíjí i naše očekávání. Jenže se často zapomíná na tu nejzásadnější věc. Miminko potřebuje hlavně dotek. Kontakt s maminkou nebo s tatínkem. Očekává, že bude poznávat svět skrze nás, z bezpečí naší náruče. Tak se to dělo po staletí a tak se to děje u tradičních kmenů a některých kultur dodnes. Miminko bylo devět měsíců v bříšku celkem natěsno, vnímalo to ale jako měkké příjemné hranice kolem sebe. Nejhorší je, když jej položíte jen tak do volného prostoru. I proto se miminko často okamžitě uklidní v náručí. Cítí ony měkké hranice. Když jej drží maminka, cítí navíc známou vůni a hlas, který jej uklidňoval celých devět měsíců v bříšku. V našich končinách ale často narážíme na rady typu: „Nenos to dítě pořád, rozmazlíš ho.“ WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

16


Bohužel je to jeden z dalších obrovských mýtů naší společnosti. Mnozí věří, že jsou to pozůstatky socialismu, kdy maminky musely do práce často už pár měsíců po porodu. A bylo tedy „nutné“ děti osamostatnit co nejdříve. Psychologové se však shodují na tom, že nepřirozené osamostatňování dítěte může mít spíše negativní efekt. Miminka se na nás narodila závislá také kvůli tomu, aby získala pocit bezpečí, který jim umožňuje se dál rozvíjet a navazovat zdravé sociální vazby s dalšími lidmi. Pocit bezpečí patří mezi základní vývojové potřeby dětí. Člověk je prostě od narození tvor společenský a potřebuje kontakt. Nošením v šátku nebo třeba jen v náručí miminko nerozmazlíte. Naopak. Dáváte mu pocit naplnění, po kterém touží a který potřebuje. A jak celá kauza rozmazlování souvisí se spánkem? Tento mýtus totiž mnohdy způsobuje také časté noční buzení miminek. Miminka, která tráví celý den na podložce s hračkami nebo v postýlce, se paradoxně mohou v noci budit častěji také kvůli tomu, aby si vynahradila onu přes den chybějící maminčinu blízkost. Nebo mohou cítit nejistotu a nebezpečí z toho, že musí svět přes den zvládnout sama a nemají možnost zkoumat a pozorovat okolí z maminčiny bezpečné náruče. V takovém případě se mohou začít v noci budit pro kontrolu, jestli je maminka vůbec nablízku. Ze své praxe s maminkami znám mnoho případů, kdy právě častější denní nošení nebo mazlení se s miminkem zkrátilo večerní usínání nebo snížilo počet nočních probuzení. Kontakt je to nejdůležitější, co můžeme miminku dát. Shodují se na tom nejen antropologové, biologové, ale i psychoanalytici. Dotek a kontakt maminky pomáhá dítěti ke zdravému psychickému, ale i fyzickému rozvoji. Dokonce i v terapii s handicapovanými dětmi se často uplatňuje právě hodně doteku, který je přímo léčivý. Je na něm založena například i známá canisterapie s pejsky. Děti se dotýkají klidných zvířat s příjemnou, měkkou, teplou kůží. Odborníci na podobnou terapii vám pak sami potvrdí, jaké pak děti dělají pokroky.


17


„V padesátých letech provedl psycholog Harry Harlow mezi psychology velice známý průzkum „deprivace způsobené nedostatkem doteku“. Oddělil chudinky mláďata opic od matky. Umístil je do místnosti, kde jim místo mámy dal dvě makety. Jedna byla nahá, potažená pouhým pletivem, ale teklo z ní mateřské mléko. Druhá neměla mléko, ale byla potažená příjemným měkkým materiálem. Opičky strávily mnohem delší čas tulením se k měkké opici a chodily k ní mnohem častěji, přestože nedávala mléko. Ve výzkumu zašel Harlow ještě dál a rozdělil opičky na dvě skupiny. Jedna měla k dispozici maminku měkkou a ta druhá maminku tvrdou, zůstala tedy bez možnosti doteku. Poté zkoumal, jaký vliv to bude mít na jejich chování. Po určité době vystavil opičky stresové situaci a polekal je hlasitou hračkou. Opičky s dostatkem kontaktu se přitulily k měkké maketě maminky a samy se po chvilce uklidnily. Harlow tak zjistil, že pro ně byl tento kontakt jakousi psychologickou základnou neboli pevným bezpečným bodem, který je učil zvládat vyhrocené situace v životě. Naproti tomu opičky s absencí doteku reagovaly na strach překvapivě. Začaly sebou házet, křičely, pohupovaly se ze strany na stranu – projevovaly podobné známky chování jako děti s autismem, zanedbané děti z ústavní péče či dospělí lidé s poruchami osobnosti. Harlow tak díky několika průzkumům jen umocnil svůj názor, že dotek a kontakt jsou pro náš zdravý vývoj nesmírně důležité, stejně jako byly pro naše předky. Dokázal také, že péče o miminko zdaleka nekončí uspokojováním jeho fyziologických potřeb, ale minimálně na stejné úrovni jsou také potřeby emocionální.“


18

7. mýtus: Dej mu hustou kaši a bude spát celou noc

7. MÝTUS DEJ MU HUSTOU KAŠI A BUDE SPÁT CELOU NOC

ČA S T O MÁME PO CIT, ŽE K DYŽ se miminko budí v noci co hodinu, určitě musí mít hlad. Miminka se opravdu mohou chtít kojit každou hodinu kvůli hladu. Pokud zrovna prochází růstových spurtem, může to být i častěji. Proto je důležité kojit podle potřeb miminka a ne podle hodinek. Mnohdy však časté noční buzení s hladem vůbec nesouvisí. Příčiny mohou být různé. Od těch fyziologických (bolest zoubků, zima, teplo, plenka, nepohodlí) až po emocionální (strach, nejistota, změna, režim, nové podněty, touha po doteku). Jednou z prvních rad, kterou však mnoho maminek v této situaci dostává, je: „Dej mu na noc kaši.“ A to i když jsou miminku teprve čtyři měsíce a jídlo zatím neochutnalo a ani by nemělo. V Anglii maminky často zkouší dávat miminkům do flašky rýžovou kaši dokonce už před čtvrtým měsícem. Jindy zase do mléka přidávají ve velkém ovesnou kaši. Jak to ale s tou kaší ve skutečnosti je? Neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval, že rýžová nebo cereální kaše u tak malých dětí zaručeně prodlouží spánek. „Problémy se spánkem jsou jinou kapitolou, ale u jídla před spaním u dětí (včetně těch nejmenších) platí základní doporučení. A tím je, že dítě nesmí jít WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

19


spát hladové. Takže takové to, že dospělí by měli naposledy jíst dvě hodiny před spaním, u dětí neplatí! A je jedno, zda jde o novorozence, kojence nebo odrostlejší dítě. U těchto dětí by neměla být hustá kaše před spaním podávána s účelem uspat dítě na celou noc, ale pouze a jedině, aby dítě nemělo hlad. Ale nelze na to spoléhat. Neexistuje žádná obecná rada, jak jídlem (případně jeho odmítnutím před spaním) zajistit, aby dítě prospalo celou noc. Když bude mít hlad, bude se budit hlady. Když mu dáte před spaním hodně jídla nebo jídlo, které se mu bude v noci špatně trávit, tak se také bude budit. Podávání „předspánkového“ jídla proto záleží na zdravém úsudku rodičů a také na zvycích a konstituci dítěte,“ říká výživová poradkyně a biochemička Veronika Hanzlíková z Vědomé výživy.

PŘÍBĚH „Okolí mi říkalo, že se desetiměsíční dítě nemůže budit dvakrát za noc na jídlo. Mám mu prý udělat pořádně hustou krupicovou kaši a bude po problému. Podlehla jsem a zkusila to. Tu noc můj syn strašně brečel, podobný pláč jsem u něj ještě nezažila. Druhá noc s kaší a stejný scénář. Vyhodila jsem ji a už o ní nechci ani slyšet. Raději dvakrát za noc nakojím spokojené dítě, které se nebudí s pláčem.“

„U kojeného dítěte se časový odstup od spaní prakticky řešit nemusí a maminky obvykle ještě děti před spaním nakojí. U starších dětí se samozřejmě musí brát ohled na to, co jedly k večeři, jakou energii ten den vydaly a zda si nevymáhají jídlo před spaním namísto naší pozornosti nebo jako důvod, proč odložit usnutí,“ popisuje jednoduchou pomůcku, jak nakládat s jídlem před spaním u dětí, Veronika Hanzlíková. Žaludek miminek je ještě velice křehký a hustá kaše někdy dokáže způsobit pravý opak toho, co očekáváme. Miminku se může spát naopak hůře kvůli přetíženému žaludku. Obecně je slogan „kaše = delší spánek“ jen jedním z dalších mýtů o spánku, který často nefunguje nebo funguje jen dočasně. Podobné je to u starších dětí. Pokud se budeme snažit je před spaním co nejvíce zasytit, aby vydržely spát celou noc, může se naopak stát, že se budou budit mnohem častěji. WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

20


Ani dospělému člověku se nespí dobře s přeplněným žaludkem. Mnohem lepší je jídlo přes den rozdělit do menších porcí a nabízet dětem vyváženou stravu. Dnešní svět nás učí hledat zkratky, protože nemáme čas. Mnohdy počítáme dny do doby, kdy budeme moci začít s příkrmy, a těšíme se, že dítě konečně o něco více zasytí. Někdy dostaneme dokonce i radu: „Nečekejte, začněte s příkrmy co nejdříve, miminko bude sytější.“ Zavádění příkrmů ale nemá být stres s cílem vyřešit noční spaní. Zavádění příkrmů má být postupné, radostné představování všech těch úžasných chutí, které nás obklopují, našemu na příkrmy připravenému dítěti. Miminko se s jídlem ze začátku seznamuje, učí se jíst, polykat…

TIP PROSÍMSPINKEJ: Pokud uspáváte u kojení: Někdy se stává, že miminko u kojení zcela neusne a po chvíli se opět probere. Tehdy může zabrat malý trik, který by se dal nazvat „dojedení“. Zkuste miminku prostě znovu nabídnout kojení, často je podobné doplnění už tou poslední kapkou k dokonalému uspání. Vědci dokonce zjistili, že se unikátní složení mateřského mléka proměňuje během celého dne. A to večerní obsahuje dokonalou kombinaci k uspání.


21

8. mýtus: Čím později dáš miminko spát, tím později se ti vzbudí

8. MÝTUS ČÍM POZDĚJI DÁŠ MIMINKO SPÁT, TÍM POZDĚJI SE TI VZBUDÍ

S T Í M T O MÝTEM S O UVIS Í I JEDN O KRÁ SN É přísloví: „Když dáš dítě spát brzy, vzbudí se brzy. Když jej dáš spát pozdě, vzbudí se brzy.“ Bylo by krásné pouze posunout uspávání na desátou večer a očekávat, že se dítě vzbudí v deset ráno. První měsíc žádné hranice neexistují, děťátko spí často neuspořádaně. Postupně ale děťátko začne rozlišovat den a noc a maminka si začne všímat, ve kterou hodinu spí nejtvrdším spánkem. Pokud jej začne v tuto hodinu pravidelně ukládat, nastaví si děťátko své biologické hodiny. Pravidelný rytmus dne navíc často pomáhá citlivým dětem, které přímo potřebují vědět, co bude následovat. Každé dítě je samozřejmě jedinečné a každé má jiné potřeby spánku, které se mění i věkem. Denní rytmus dítěte v mnohém závisí také na našem vlastním přístupu k výchově. Někdo nechává na dítěti, aby si samo určilo, kdy je čas jít spát. Jiní stanovují přesné časy a preferují brzké uspávání. Skutečně není pravidlem, že z ranního ptáčete, které vstává pravidelně v šest ráno, uděláte spáče jen tím, že jej najednou začnete uspávat v devět večer nebo později. Většinou vstane paradoxně stejně brzy. Navíc se může stát, že se bude WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

22

8. mýtus: Čím později dáš miminko spát, tím později se ti vzbudí

v noci častěji budit, protože mu narušíme biorytmus a bude tak přetížené. Naopak pokud je dítě skutečně přetížené a potřebuje jít spát dříve, než je zvyklé, můžeme mu touto změnou režimu pomoci zlepšit spánek i uspávání. Každá změna režimu je nejjemnější, když je pozvolná a pomalá. Pokud tedy plánujete dítěti časy posunout, zkuste to postupně: Každé dva dny posuňte večerku pouze o patnáct minut později nebo dříve (podle toho, jak chcete večerku posunout). Proces může trvat i dva týdny, než se dostanete na požadovaný čas. Důležité ale je tomu vždy přizpůsobit také denní aktivity.

TIP PROSÍMSPINKEJ: Mnoho rodičů přímo nemá rádo slovo „režim“. Často totiž nešťastně připomíná nějaký řád, kázeň nebo přísnost. Můžeme jej ale nazvat také denním rytmem. A ten má každý z nás. Dokonce i indiáni dělají stejné věci zhruba ve stejný čas. Životní rytmus pomáhá našemu tělu k odpočinku i tím, že víme, co můžeme očekávat a co bude následovat. Děti navíc mnohem citlivěji prožívají nejistotu. Proto je i pro ně důležitý nějaký signál, který jim naznačí, co se bude dít. Pravidelnost je důležitá pro miminka i pro nás. Nemusíme se ale striktně držet za každou cenu hodinek, pokud nám to nevyhovuje. Často stačí držet se alespoň stejných rituálů před spaním a při usínání.


23

9. mýtus: Když vezmete dítě do společné postele, NIKDY už jej odsud nedostanete

9. MÝTUS KDYŽ VEZMETE DÍTĚ DO SPOLEČNÉ POSTELE, NIKDY UŽ JEJ ODSUD NEDOSTANETE

S P O L E ČNÝ S PÁNEK JE JED NO Z N EJ DI SKUT OVA N ĚJ ŠÍ CH témat týkajících se spánku dětí. Existují jeho velcí odpůrci i příznivci. Náš přístup k tomuto tématu je často určován i samotnou kulturou a společností, ve které žijeme. Antropologové se shodují na tom, že děti spávaly u většiny našich předchůdců vždy ve společné posteli s matkou. Byly tak chráněny a samy si díky tomu budovaly pocit bezpečí. Společný spánek je tedy i tím, co od nás miminka po narození očekávají. Chtějí nám být co nejblíže. Společné spaní je velmi výhodné i pro kojící maminky, které si tak mohou ušetřit několik minut spánku. Mnoho maminek vám totiž potvrdí, že počet probuzení ve společné posteli často ani nevnímají. Proč je tomu tak? Náš spánek se stejně jako spánek dětí skládá ze spánkových cyklů (lehkých a hlubokých fází spánku). V lehké fázi spánku nás může probudit i malý podnět nebo se posadíme a napijeme, zajdeme si na záchod a toto vše děláme často podvědomě, bez toho, abychom se zcela probudili. WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

24


Je to čas, kdy si pamatujeme sny. A do této podvědomé fáze často přirozeně zapadne i kojení. Kojící maminky tak ráno mnohdy nedokážou říci, kolikrát se jim děťátko na kojení vzbudilo. I když se třeba sebevíc snaží si to zapamatovat. Vědci dokonce přímo vyzkoumali, že maminky díky kojení ve společné posteli ušetří minimálně 40 minut spánku tím, že k miminku nemusí vstávat. Přítomnost miminka navíc maminky uspává, stačí si čichnout k jeho hlavičce. Naši předchůdci to tak dělali a dělají to dodnes i některé tradiční kmeny, ale i kultury. Společný spánek je doposud přirozenou součástí rodičovství a kultury například v Japonsku, Vietnamu, v některých státech Latinské Ameriky nebo na Filipínách. Velký zastánce společného spánku, antropolog James McKenna, dodává, že právě toto jsou kultury, kde se například statisticky nejméně vyskytuje i syndrom náhlého úmrtí novorozence SIDS. McKenna ve svých průzkumech často potvrzuje, že spánek maminky a miminka je propojený a díky dýchání maminky nezapomíná dýchat i miminko. Navíc je mu maminka neustále nablízku. Při společném spánku je však samozřejmě důležité dbát na základní bezpečnostní pravidla. (http://www.prosimspinkej.cz/bezpecny-spolecny-spanek/) Mnoho rodičů se obává vzít děťátko do společné postele a raději k manželské posteli přirazí postýlku, ze které odstraní bočnici. Ať už je to jakkoliv, po staletí si rodiče chránili svá „mláďata“ tím, že je měli první roky života u sebe. Mohli tak reagovat na každé, byť sebemenší nebezpečí. V naší moderní kultuře jsme si vymysleli baby monitory, vysílačky a podobně. Oddělujeme od sebe děti co nejdříve a věříme, že jen izolace od nás jim pomůže lépe spinkat. Společné spaní je u nás považováno nejen za zlozvyk, ale také za selhání rodičů. Mnohdy slyšíme věty typu: „Už nikdy jej z postele nedostanete.“ Je to však jen další z mýtů. Stejně jako mýty o jiných „přirozených“ potřebách dítěte. Vše se dá měnit a přizpůsobovat podle potřeb rodiny a dítěte. Obzvlášť u dětí, když jim naplníme jejich potřebu bezpečí a pocitu, že se na nás mohou kdykoliv spolehnout. Je spousta možností, jak děťátko ke spánku ve vlastní posteli motivovat. Často k tomu nejpřirozeněji dítě dospěje samo, někdy dříve, jindy později. Nemusíte ale mít dítě ve společné posteli do šesti let, pokud vám to nevyhovuje. Vztah WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

25


rodičů a dítěte založený na důvěře a blízkosti je i o vzájemné toleranci. I s tříletým dítětem se dá krásně domluvit na kompromisu. Rodiče, kteří si vezmou své miminko do postele, často děsí příběhy rodičů, kteří nemohli dítě ze společné postele nijak dostat například až do sedmi let. Nikdy ale neznáme situaci a prostředí oné rodiny, důvody a pocity dětí i rodičů. Neznáme ani povahy těchto dětí, a proto se z toho nedá soudit, že stejně dopadne každý, kdo si dítě vezme do společné postele. Někomu navíc vyhovuje nechat na dítěti, kdy opustí společnou postel, ať je to třeba i v sedmi letech. Nicméně pokud se rozhodnete pro změnu, důležité je také načasování. Dítě vám intenzitou svého chování naznačí, jestli je ten správný čas, nebo jestli změnu neodložit o pár dnů později. To už třeba bude zase zcela jiná situace.

PÁR SESBÍRANÝCH „NEJLEPŠÍCH“ RAD, KTERÉ ZARUČENĚ

NE ZABEROU

• Řekli mi, že patnáctiměsíční děťátko potřebuje jen 15 minut spánku přes den, pak jej mám vzbudit. •

Prý mám své děťátko udržovat vzhůru přes den tak, že mu pohnu

nožičkou, když bude usínat. A tím docílím toho, že bude spát celou noc. • Kamarádka mi poradila, abych svému měsíčnímu synkovi dala na noc lžičku medu, bude tak prý ospalejší. •

Matka mi poradila, že mám svému dvouměsíčnímu děťátku dát před spaním co nejvíce vody, aby si naplnilo žaludek a spalo pořádně.

• Prý si mám dát před každým kojením sklenku whiskey nebo rumu a bude spát lépe. No to bychom vypadaly, obě. :)


26

10. mýtus: Když dítě naučíte usnout samotné, bude už navždy spávat celou noc

10. MÝTUS KDYŽ DÍTĚ NAUČÍTE USNOUT SAMOTNÉ, BUDE UŽ NAVŽDY SPÁVAT CELOU NOC

P Ř Í R U ČK Y O S PÁNK U R O D IČE PŘESVĚDČUJ Í , Ž E je důležité naučit miminko co nejrychleji se v noci uklidnit bez jejich pomoci. A tak děti „trénujeme“ bez odezvy, bez doteku, z vedlejší místnosti nebo třeba přes chůvičku. Skutečně jim tím ale pomáháme? Noční buzení dětí trápí mnoho rodičů, a proto se mu věnují snad všechna média pro maminky. Často se v článcích skloňují uspávací „zlozvyky“ nebo schopnost uklidnit se bez pomoci rodičů. Mezi zlozvyky, kvůli kterým se prý miminka budí, patří například: uspávání kojením, houpání, chování, nebo dokonce i obyčejná přítomnost rodičů při uspávání či držení za ručičku. Důvody častého nočního buzení mohou být skutečně různé. Závisí i na povaze a citlivosti miminka. Některé děti se v lehké fázi spánku jen přetočí na druhou stranu, jiné něco zamumlají a spí dál. A další probudí nepohodlí nebo ticho, chlad a neznámý hluk či šramot. Často zapomínáme, že děti nemusí trápit jen plná plenka, hlad nebo bolesti, ale pociťují někdy také strach, rozrušení, nejistotu, zvídavost, nadšení z nových věcí… Mají prostě emoce, stejně jako my. Některá WWW.PROSIMSPINKEJ.CZ

27


miminka je prožívají mírněji, jiná mnohem intenzivněji. Opět: stejně jako my dospělí. Jenže po dětech často nesmyslně chceme, aby se vměstnaly do té či oné tabulky. My dospělí dokážeme své emoce zpracovat a sami se uklidnit. Slouží nám k tomu jednak naše mysl (říkáme si třeba, že vše bude lepší) a také různé (uklidňující / relaxační) techniky (prodýcháme to, zaběháme si, pustíme si příjemnou hudbu, zavoláme příteli). Miminka tyto schopnosti ještě nemají. Žijí v přítomnosti, tady a teď. Jejich pocitem bezpečí a lékem na všechna trápení jsme my. „Schopnost dětí uklidnit se a dokázat zvládnout vypjaté situace je podmíněna také emočním vývojem, který je nejlépe podporován fyzickým kontaktem a interakcí s pečující osobou,“ popsal ve svých výzkumech britský psychoanalytik Donald Winnicott. Ve své práci zkoumal souvislosti mezi psychickými poruchami lidí a jejich vztahem s matkou v prvních letech života. Pokud se vám někdy dostala do rukou knížka s některou z metod kontrolovaného pláče, určitě znáte věty typu: „Dítě se musí naučit, že se dokáže uklidnit i samo.“ Budete za ním chodit v intervalech, vydržíte „trochu“ pláče a ono pochopí, že se dokáže „uklidnit“ také samo. Vyvolávání opětovného stresu u dítěte však nemá nic společného se schopností uklidnit se. Nenaučíte je tím, jak být klidným a pohodovým dítětem. Naučíte je, jak se nespoléhat na naši pomoc a se svými starostmi zůstat sám. Naučíte je odevzdanosti. Naučíte je, jak se od vás nepřirozeně odpoutat. Často mi píšou i maminky dětí, které například od narození dokázaly zavřít očička a spinkat. Po pár měsících se však najednou vše změnilo. A bez pomoci a náruče usnout nedokázaly. Druhý případ je zase ten, kdy maminky píšou, že zkusily kontrolovaný pláč a dítě po pláči usnulo, ale stejně se i po několika dnech stále budí s pláčem a nedokáže se utišit. Je to jeden velký spánkový mýtus. To, že miminko naučíte usínat bez pomoci, neznamená, že už se nikdy nebude budit a nebude potřebovat vaši pomoc nebo že prospí celou noc, když to přirozeně není v jeho silách. Děti se učí zpracovávat emoce a uklidňovat se postupně i díky naší pomoci. Můžeme jim přes den představovat klidné aktivity, prodlužovat spánkové rituály, kdy se cítí příjemně. To vše může pomoci dítěti, aby se cítilo bezpečně a postupně překonalo všechny vývojové fáze a problémy, při kterých potřebuje naši pomoc a oporu.


28


JAK SE NESTÁT OTROKEM SVÉHO DÍTĚTE

Nedávno jsem četla názor o tom, že uspávat večer děti je otrokářství. Že by se děti MĚLY naučit usínat samotné co nejdříve, jinak se staneme jejich otrokem. Výchova může děti rozmazlit, pocit bezpečí, který děti tak nezbytně potřebují, nikoliv. Zajímavé je, že jsme v naší společnosti často otroky práce, času, pravidel či jiných (zlo)zvyků. A to nám nevadí. Ale ukládat dítě ke spánku a dát mu tak krásné vzpomínky na usínání, to nám vadí? I nám rodičům nezaškodí večer zpomalit a věnovat se klidným aktivitám a odpočinku společně s dítětem. Ve své podstatě je to také druh meditace, když do toho nejdeme s tím, že nás to otravuje, ale s tím, že si užíváme své děti a ty nádherné večery plné povídání a čtení, které se už v budoucnu opakovat nemusí.


29

ZÁVĚREM D Ě T I J S OU S K UTEČNÝM ZÁZ RA KEM . OT EVÍ RAJ Í nám oči, učí nás opět vidět a cítit věci, na které jsme v dospělosti zapomněli. Často se cítíme nejistí a bezradní, nahněvaní a unavení. Je to přirozené. Člověk je tvor učenlivý a na cestě za souzněním se svým dítětem může často narazit. Děti se nenarodily proto, aby nás trápily a hrály s námi hru kdo s koho. Narodily se s bezpodmínečnou láskou k nám a jediné, co od nás chtějí, je naše láska, blízkost a šetrné obeznámení s fungováním naší rodiny a společnosti. Přeji nám všem hodně trpělivosti, lásky, pozitivního přístupu a správné intuice.

POUŽITÉ ZDROJE 1. http://www.uppitysciencechick.com/kendall-tackett_cl_2-2.pdf 2. http://www.phdinparenting.com/blog/2011/5/9/the-history-of-sleep-trainingin-germany.html 3. http://www.askdrsears.com/topics/health-concerns/fussy-baby/science-saysexcessive-crying-could-be-harmful 4. http://cosleeping.nd.edu/articles-and-presentations/articles-and-essays/ 5. Meredith F. Small: Naše děti, naše světy, DharmaGaia, Praha 2012, ISBN 978-80-7436-028-2 6. http://www.naturalchild.org/james_mckenna/cosleeping_world.html 7. http://darkwing.uoregon.edu/~adoption/studies/HarlowMLE.htm


30

Deset. o spánku detí ˇ

Recommend Documents