Veronika Mikešová Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK Seminář pro protohistorii a raně středověké období LS 2008/2009
Definice pojmu „hospodářství“ Hospodářství = ekonomika (synonymum) Definice z naučných a výkladových slovníků:
Hospodářství - 1. výroba hmotných statků společnosti; hospodaření: polní, lesní, rybniční apod.; 2. řízení, správa něčeho po hmotné stránce, využívání hmotných prostředků; hospodaření: podniku, obecní, státní apod.; 3. zemědělská usedlost; statek Dodal Marek Půlpán Kol. aut. 1960: Slovník spisovného jazyka českého I, A-M. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha, 632
Hospodářství - oblast společenské činnosti, jejímž prostřednictvím se vyrábějí, rozdělují, směňují a spotřebovávají užitné hodnoty. 1. z hlediska územního rozsahu této činnosti hovoříme o hospodářství národním, místním apod.; 2. podle povahy ekonomických vztahů charakterizujeme hospodářství jako otrokářské, feudální, kapitalistické, socialistické Dodal Marek Půlpán Procházka, V. (ed.): Příruční slovník naučný, II. díl, G-L. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha, 151
Ekonomika: 1. národní hospodářství, výrobní činnosti určitého státu apod.; tržní ekonomika řídící se zákony trhu; 2. obor zkoumající hospodářskou stránku činnosti určitého odvětví, úseku; ekonomika zahraničního obchodu Dodala Monika Martinisková Buchtelová, Růžena 1995: Akademický slovník cizích slov. Díl 1: A-K, Praha.
Hospodářství, souhrn záměrných činností, úkonů a zařízení lidských, směřujících k nejvýhodnějšímu ukojování potřeb vlastních i cizích opatřením úkojných prostředků. Je to organisace pro neustálé, plánovité ukojování lidských potřeb. Dodal Pavel Burget Masarykův slovník naučný, lidová encyklopedie všeobecných vědomostí, díl III. (H-Kn), Praha 1927, 308.
Hospodářství domácí zahrnuje vedení domácnosti v nejširším smyslu slova, tj. péči o životní potřeby všech osob v domácnosti žijících a vše, co s tím souvisí, tedy opatření, udržování, čištění, větrání i výzdoba bytu, opatřování, uschovávání, konservování potravin, vaření a rozumné hygienické stravování podle věku a konstituce tělesné, ošetřování tělesného zdraví členů domácnosti v případě nemoci a úrazu, tělesná i duševní výchova dítek, opatřování a udržování oděvu, prádla a obuvi i všech ostatních příslušností toho druhu nákupem nebo dle
potřeby ruční i strojovou prací, čištění, praní a úprava všeho toho, zásobování topivem, světlem a potřebami, jež si žádá dle prostředků přístupné pohodlí i rozmyslné nakládání se všemi těmi potřebami i s pohotovými k tomu prostředky, jež poskytuje výdělek hospodáře nebo i hospodyně a některých členů rodiny.
Hospodářství národní tj. hospodaření se statkem národa a země hledí zásadně k tomu, aby země i národ hospodářsky byly soběstačnými, tj. aby se všemi statky se hospodařilo tak, aby nebylo potřebí dovozu potřeb z ciziny, nebo aby tento dovoz byl omezen, či vynahrazen vývozem domácích plodin a výrobků. V tomto oboru hospodářství národního má velký podíl i hospodářství domácí, neboť, co toto promarní, zbytečně spotřebuje nebo co uspoří, je účinnou složkou hospodářství národního Dodali Veronika Krištofová, Pavel Burget
Kafka, J. 1925: Domácí vševěd, ilustrovaný slovník vědomostí ze všech oborů domácího hospodářství, rodinného a společenského života, díl I. (A-H), Praha, 770-771.
Hospodářství: 1. ekonomicky a) oblast spol. činnosti, prostřednictvím které dochází k výrobě, rozdělování, směně a spotřebě užitých hodnot; b)ekonomika; 2. zemědělsky a) obvykle menší zemědělský podnik, ve kterém veškeré práce vykonává jen hospodář-zemědělec se členy své rodiny; b) v organizační struktuře socialistických zemědělských podniků provozní jednotka, ve které je rostlinná i živočišná výroba řízena zpravidla jediným pracovníkem Dodaly Barbora Vávrová, Veronika Černá, Nikola Dvořáková Kvasil, Bohumil (ed.) 1985: Malá československá encyklopedie. Praha. Ilustrovaný encyklopedický slovník (a - i). Praha: Academia 1980.
Hospodářství: výrobní činnost společnosti; správa hmotných prostředků. Dodala Barbora Vávrová Malina J. a kol. 2009: ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk. Brno.
Hospodářství – ekonomický souhrn všech zařízení a činností využívající omezené prostředky, které jsou k dispozici pro uspokojení lidských potřeb (výroba a rozdělování statků, dosahování a užívání příjmů); výzkumem hospodářství se zabývají hospodářské vědy. Dodala Nikola Dvořáková Universum – všeobecná encyklopedie. 2000. Praha.
Hospodářstvím je rozuměti každý souvislý a jednotný soubor aktů přičítaných jistému subjektu a představujících jistý pořádek úkoje potřeb. Dodala Alena Pětrošová Ottova encyklopedie
Hospodářský - 1. týkající se výroby a oběhu hmotných statků společnosti; ekonomický; 2. týkající se hospodaření s hmotnými prostředky; 3. týkající se zemědělské výroby; zemědělský; 4. šetrný, hospodárný Dodal Marek Půlpán Kol. aut. 1960: Slovník spisovného jazyka českého I, A-M. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha, 632
Národní hospodářství anebo ekonomika je souhrnem sektorů, odvětví a činností (mezi, které se řadí aj práce) v dané krajině, které vznikli historickým vývojem a jsou propojené dělbou práce. Národní hospodářství funguje v určitém hospodářsko-politickém systému. Je objektem hospodářské politiky, je jednoduchým vyjádřením podstatných znaků a vlastností hospodářsko-politického systému, protože oba termíny zahrnují stejnou škálu subjektů, cílů, vlastností a vztahů. Dodala Ludmila Orgonášová
Definice z odborné literatury "Jak společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny“ Dodal Eliška Kvěchová Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonome, Svoboda 1991
Hospodářství představuje oblast lidské činnosti, která slouží uspokojování potřeb. Lidské potřeby jsou prakticky neomezené, prostředky, které lze k jejich uspokojení použít jsou omezené. Tato omezenost nutí člověka, aby omezenými zdroji hospodařil, rozhodoval o jejich alternativním použití, uplatňoval princip racionality. Ten vyžaduje, aby se určitý cíl dosáhl s co nejmenšími prostředky. Dodala Jana Forró Žák, M. a kol. 1999: Velká ekonomická encyklopedie. Praha, 283.
Pro nás neznačí hospodářství snad jen zemědělské hospodářství nebo jednotlivý podnik hospodářský, nýbrž všecky úkony a zařízení, která směřují k tomu, aby z přírody opatřeny byly lidem věci, jichž potřebují. Hospodářskou činností jest stejně činnost rolníkova, jako mlynářova, pekařova, sládkova, řezníkova, koželuhova, obuvníkova, stejně činnost horníkova jako kovářova, chemikova atd., poněvadž všichni pěstují nebo dobývají přírodniny, zpracují je, aby mohly být užity člověkem k ukojení hladu, ochraně proti zimě atd. Každá hospodářská činnost předpokládá, že jsou zde potřeby lidské čili že zde není všeho v takové hojnosti, aby člověk bez jakékoli práce a námahy došel plného ukojení všeho, co k vývoji svému potřebuje. Dodala Jana Forró Rašín, A. 1922: Národní hospodářství. Praha.
Hospodářství/ekonomika - Ekonomika jako produktivní (výrobní) systém: souhrn produktivních (výrobních) činností země, oblasti, odvětví Dodala Stanislava Halašková Echaudemaison, C. a kol. 1995: Slovník ekonomie a sociálních věd, Praha
Místní hospodářství - Oblast společenské činnosti zaměřené na uspokojování místních potřeb; opírá se přitom o využití místních zdrojů surovin a materiálů a místně vázaných pracovních sil. Je to souhrnné označení pro státní hospodářské organizace, řízené národními výbory a zabývající se poskytováním placených služeb pro obyvatelstvo, jakož i drobnou, zakázkovou, popř. doplňkovou průmyslovou výrobou. Dodala Stanislava Halašková Hradecký, S. a kol. 1984: Ekonomická encyklopedie, Praha
Pojem ekonomika může mít tyto významy: hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové hospodaření: ekonomické činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování * hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku V ekonomice lze rozpoznat děje jako výrobu, přerozdělování, směnu a spotřebu statků a služeb. Ekonomické subjekty V ekonomickém životě společnosti mají zásadní význam následující ekonomické subjekty: * domácnosti: sestávající z jednotlivých členů, kteří mají vlastní ekonomické potřeby, hledají proto cesty k získání statků a služeb (např. směnou), mezi subjekty jsou domácnosti zpravidla nejpočetnější * firmy (podniky): výrobní, prodejní subjekty či subjekty poskytující služby, jsou ekonomicky činné za účelem zisku * stát (vláda, samospráva): sestávající ze všech orgánů státní moci, tyto definují pravidla, v rámci kterých budou ekonomické procesy probíhat, stát sám o sobě má též, podobně jako firmy, své vlastní potřeby, kterým vyhovuje vynakládáním dalších prostředků, mezi úkoly státu v ekonomice náleží zejména zvyšování efektivnosti, spravedlivosti a stability ekonomického systému * zahraniční subjekty: domácnosti, firmy a vlády mimo národní ekonomiku, vstupující do ní zvenčí, platí pro ně ve většině případů zvláštní režim vztahů, musí být zajištěno ošetření jejich postavení v rozdílných právních systémech * neziskové subjekty: spolky, nadace a strany s ekonomicky obdobným postavením, jako domácnosti s větším důrazem na autonomní přerozdělování; jejich cílem je bezprostřední dosahování konkrétních potřeb bez organizování výroby a směny. Ekonomické systémy Každá ekonomika musí pro zajištění svého fungování splnit několik základních úkolů, které lze shrnout do tří otázek: * co a kolik vyrábět: definice struktury a množství výroby * jak vyrábět: stanovení vyrábějícího subjektu, způsobu výroby, určení zdrojů a nástrojů výroby * pro koho vyrábět: pravidla, podle kterých dojde k rozdělení produktů mezi spotřebitele
Vzhledem k tomu, jakým způsobem výše uvedené otázky řeší různé ekonomické systémy, je možné rozeznávat následující významné skupiny: * zvykový systém: v současnosti existuje už jen u primitivních kultur, ekonomické chování je zde určováno tradicí (zvyklostmi) * centrálně plánovaný systém: v minulosti aplikován v ekonomikách východního bloku a v průběhu 20. století v některých dalších zemích, ekonomika je řízena na základě centrálního plánu, další činnosti jsou určovány plánováním na nižších úrovních, charakteristický je státní (a podnikový) monopol * tržní systém: v 19. století částečně uplatňovaný vyspělými (především) evropskými zeměmi, charakteristická je zcela (liberální) neregulovaná ekonomika, na kterou má vliv pouze trh, bez jakýchkoliv zásahů ze strany státu * smíšený systém: vychází z tržního systému, zapracovává však možnost zásahů státu, a to v případech, kdy standardní tržní mechanismy selžou, dnes smíšený systém zcela převládá ve vyspělých ekonomikách Ekonomické sektory V ekonomice je možné rozeznat čtyři sektory, lišící se druhem ekonomické činnosti: * primární sektor: činnost zemědělství, hornictví a příbuzných oborů, ve vyspělých ekonomikách je jeho význam utlumen * sekundární sektor: zpracovatelský průmysl (např. potravinářství, strojírenství), podíl sektoru ve vyspělých ekonomikách stagnuje * terciární sektor: služby a související ekonomické činnosti, ve vyspělých ekonomikách zcela dominuje nad ostatními sektory * kvarternární sektor: činnosti ve vědě, výzkumu, školství, podíl tohoto sektoru prudce narůstá zejména v nejvyspělejších ekonomikách Dodala Alena Pětrošová SOUKUPOVÁ VĚRA, STRACHOTOVÁ DANA. Podniková ekonomika, verze 2.0 VŠCHT v Praze, 2006.
Základními principy hospodářství jsou potřeby, výrobní zdroje, tržní mechanismus, poptávka, nabídka, tržní rovnováha. Ekonomické potřeby jsou hmotné a nehmotné, jsou to tedy potřeby, které jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb, jež jsou výsledkem určité činnosti. Výrobními zdroji se tak rozumí práce, půda a kapitál. Dodala Hana Hrušková Vlček,J. a kol., 2003: Ekononie a ekonomika. Praha.
Hospodářství je efektivní využívání práce,půdy a kapitálu na jasně definovaném území. Dodala Hana Hrušková Samueson, P.- Nordhaus,W., 1991: Ekonomie. Praha
Definice z internetu Tržní hospodářství – je organizace ekonomiky, kde produkty vyrábějí jednotliví výrobci a každý z nich se specializuje na výrobu jistého výrobku. Na uspokojování potřeb je nutná koupě a prodej výrobků na trhu. Mezi výrobu a spotřebu vstupuje výměna, která se uskutečňuje na trhu. Dodala Veronika Krištofová www.spspart.edu.sk/oa/predmety/poe/103-trh-a-trhovy-mechanizmus.doc (Obchodní akademie v Partizánském)
Zákl. účelem veřejného hospodářství je objektivní ideál člověka a národa (veřejné blaho), jímž je určen jak objektivní (sociální) užitek při pořádání jednotlivých potřeb veřejných subjektů podle důležitosti, tak objektivní škoda při opatřování potřebných prostředků. Dodala Eliška Kvěchová http://encyklopedie.seznam.cz
Hospodářství je realizovaný sociální systém produkce, výměny ,distribuce a spotřeby zboží a služeb země nebo jiné oblasti. Konkrétní hospodářství je konečný výsledek procesu, který zahrnuje technologický vývoj, historii civilizace a společenskou organizaci, stejně jako geografii, přírodní zdroje, ekologii a další faktory. Tyto faktory dávají souvislosti, obsah, a nastavují podmínky a parametry, ve kterých hospodářství funguje. Hospodářství nemá přesně vymezený rozsah. Hospodářství může znamenat hospodářství města (místní hospodářství), země (národní hospodářství) nebo světa celkově (mezinárodní hospodářství), za předpokladu, že zmíněné celky jsou zapojeny do produkce zboží a služeb. Dodal Jan Rozsypal http://en.wikipedia.org
Ekonomika (hospodářství) je shrnutí hospodaření určitého subjektu, například státu, organizace nebo jednotlivce. Věda, která zkoumá chování subjektů, jež se ekonomicky projevují, se nazývá ekonomie. Dodal Jan Rozsypal http://cs.wikipedia.org
Závěr: Jak jsme zjistili, definovat hospodářství lze mnoha způsoby, přičemž velice záleží na výkladu a chápání daných pojmů. Proto jsme si z mnoha výše uvedených definic nezvolili ani jednu. Pro účely našeho semináře jsme se tedy nakonec pokusili sestavit definici vlastní. K tomu jsme využili rozdělení hospodářství do čtyř sektorů. Do primárního sektoru jsme zařadili lov, sběr, zemědělství a zisk surovin, do sekundárního sektoru řemesla a výrobu, tedy veškeré zpracování surovin. Terciární sektor tvoří služby, za což bychom v pravěku mohli považovat obchod, vojsko a vše okolo dopravy, ale také méně prokazatelné činnosti, jako je např. léčitelství či počátky lékařství. Nakonec jsme se shodli, že můžeme využít i kvarternární sektor, jakousi nadstavbu společnosti, a to v podobě náboženství a organizace společnosti. 1. 2. 3. 4.
opatření surovin – lov, sběr, zemědělství, těžba zpracování surovin – řemesla, výroba transport surovin (obchod, doprava) + služby (vojsko, léčitelství) nadstavbové činnosti – náboženství, organizace společnosti
