SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
Vymezení pojmu komunikace • Nejen řeč, nýbrž všechno chování je komunikací – a každá komunikace ovlivňuje chování (Watzlavik 1969). • Komunikaci vždy spoluvytváříme, ovlivňujeme a přispíváme k ní, zároveň jsme její součástí a jsme jí ovlivňováni. • Komunikace: - sdělování - sdílení
Základní složky komunikace • Syntax -
kódování, komunikační kanály, ruchy, kapacita komunikace, atp.
• Sémantika - významy slov • Pragmatika - analýza vztahu mezi produktorem a příjemcem v konkrétním kontextu a porozumění záměru komunikace
Komunikace • Verbální
• Neverbální
Verbální komunikace
Funkce komunikování • • • •
Informovat Instruovat Pobavit Přesvědčit
Motivace ke komunikaci • - je přítomna u každého člověka • - motivace jsou dalšími, latentními, funkcemi
Druhy motivace ke komunikaci • • • • • •
Motivace kognitivní (předávání smyslu) Motivace sdružovací (potřeba kontaktu) Motivace sebepotvrzovací (potvrzení osobní identity) Motivace adaptační (signalizace konformity) Motivace přesilová (potřeba uplatnit se) Motivace existenciální (pro psychické zdraví, fázování a strukturace času)
• Motivace požitkářská (rozptýlit a pobavit se)
Komunikační kontext = aktuální vztažný rámec, celek všech proměnných, ve kterém se uskutečňuje naše komunikace Původně lidské chování dle schématu S => R (začátek 20.století) Pak S – O – R Dnes (K1 -> S – O + K2 – R <- K3) <- K4 Reálný kontext není nikdy prázdný ani laboratorně kontrolovatelný
Komunikační kontext • Vnější • - více podob (sociálně psychologická, systémová, kulturní, společensko-politická, technická) • Důležitý je hlavně kulturní kontext (vytváří tzv. kulturní filtr)
• Vnitřní • - všechny podněty z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě
Situační role • - podstatně určuje celkový kontext • Druhy – intimní, v rodině, na veřejnosti, v práci, v obchodě, v médiích, interkulturální, veřejná vystoupení, atp. • Změna role = změna vyjadřování - změna řečového registru
Řečový registr • • • • •
Deklamační Formální Informativní Familiární Intimní
Kontextové modality • • • • •
Čas Prostor Význam, který přikládá každý z účastníků Přítomnost emocí Vztahové proměnné (dominance, submise, rivalita, komplementarita, cizí osoba, dlouhodobý vztah) • Přítomnost či nepřítomnost subjektu komunikace • Kontinuita komunikace • Modalita systémového rámce (nelze vyčlenit u jiných komunikačních výměn)
Dílčí proměnné celkového dojmu (ovlivňují kontext) • Věk • Naše mínění o druhém • Neverbální signalizace (oblečení, přitažlivost, atp.) • Pověst
Celkový dojem • - je vždy tvořen převážně ze dvou komponent • 1) haló efekt • 2) ustálené soudy (včetně atribučních chyb)
Komunikační manévrování • • • • •
Komunikační manévr Diskvalifikování Mystifikace Paradoxní komunikace (dvojná vazba) Sugesce
Přijímání a dekódování zpráv • Převádění do mentálních struktur (překrývání symbolických struktur – málokdy dokonalé) • Recepce je aktivní proces (znaky – výběrovost, rychlost, intencionalita, atribuční chyby, zkreslení, atp)
Podprahové vnímání • Podprahově vnímáme, přijímáme a zpracováváme signály a podněty prakticky nepřetržitě • Tyto zpracované podněty ovlivňují naše chování • Dnes je ve většině států podprahová reklama zakázaná
Neverbální komunikace
Neverbálně komunikujeme • • • • • • •
Gesty (pohyby) Postoji těla Výrazy tváře (mimikou) Pohledy očí Vzdáleností a zaujímáním prostorových pozic Tělesným kontaktem Tónem hlasu a ostatními neverbálními aspekty řeči • Oblečením, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu
+ • Zacházení s časem • Zacházení s předměty
• Neverbální komunikace dosti často vyjadřuje hierarchii a status jedince v dané společnosti (vojáci, atp.) • Klíčový význam má zraková komunikace (v celém sociálním chování člověka) – je produktorem a zároveň příjemcem
• Neverbální komunikace je významnou částí procesu socializace • Člověk se jí naučí rychleji než verbální komunikaci • Nelze nekomunikovat (vždy něco sdělujeme – i nekomunikací)
Mnohovýznamovost neverbální komunikace • Každý neverbální signál něco značí (někdy jednoznačně, většinou jsou to však zkratky či symboly) • Význam určují hlavně situační aspekty – intimita, zaměřenost na roli, dominance, pravdomluvnost, příbuznost (vyjádření nálady) • Především jsou však určující kulturní specifika (ceremoniály, zvyky, rituály, atp.)
Funkce neverbálního komunikování • • • • •
Podpořit řeč Nahradit řeč Vyjádřit emoci Vyjádřit postoj Sebevyjádření (představit se)
Základní emoce vyjadřované neverbálně • • • • • • •
Radost (štěstí) Překvapení Smutek Strach Hněv Znechucení Zájem o něco
Obecně platné teze (výběr) • Každé chování v přítomnosti druhého má povahu sdělení • Nesynchronizovaná řeč a gesta příjemce ruší • Každý má vlastní neverbální tempo, které jen obtížně mění • Člověk v napětí má tendenci k neměnné mimice • Úsměv spouští zpětnou vazbu (facilituje) • Pohledy na druhou osobu směřují z 90 % na její obličej (ze 75 % mezi oči a ústa)
Spekulativní chyby v interpretaci neverbálních projevů • Hodně atribučních chyb • Záleží především na situačním kontextu • Většina příruček, jak se chovat je vysoce spekulativních • Interkulturální rozdíly
Děkuji za pozornost!
