Obsah práce: 1. Právní definice podniku s odkazem na obchodní zákoník Podniky – rozlišení, typy. Obchodní rejstřík 2. Definice závazku, závazkového vztahu, obchodně závazkového vztahu. Závazkový vztah – vznik, plnění, zánik 3. Obchodně závazkové vztahy dle obchodního zákoníku 4. Obchodně závazkové vztahy týkající se přímo podniku – Smlouva o prodeji podniku, Smlouva o nájmu podniku
1
Úvod: V mé práci na téma ´´Podnik jako předmět závazkových vztahů´´ jsem se zaměřil na definování podniku, uvedení typů podniků s odkazem na obchodní zákoník a v souvislosti s tím uvedení informací o obchodním rejstříku. Cílem, byly dva smluvní typy, v nichţ, vystupuje podnik jako předmět. Jedná se o smlouvu o prodeji podniku a smlouvu o nájmu podniku, jimţ se věnuji aţ v závěru práce. Neboť prvně, jak povaţuji za nutné, jsem uvedl a popsal jednotlivé podniky jako obchodní společnosti a druţstvo. Poté popsání závazků a jejich typů. Z nich přes Obchodně závazkové vztahy uvedené v obchodním zákoníku přejdu k jiţ zmíněným cílovým smlouvám, v nichţ je podnik předmětem obchodně závazkového vztahu. U těchto smluvních typů se odkazuji na obchodní zákoník a materiály z nichţ jsem čerpal a uvádím náleţitosti smluv i další nutnosti pro uskutečnění a hladký průběh smluvního vztahu.
2
Kapitola 1. Definice pojmu podnik s odkazem na obchodní
zákoník.
Podniky
–
rozlišení,
typy,
obchodní rejstřík Definice pojmu podnik, s odkazem na obchodní zákoník Pro účely obchodního zákoníku a obchodního práva je podnik souborem hmotných ale i osobních a nehmotných sloţek podnikání. Podnikáním je soustavná činnost za dosaţením zisku. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit. Podnik je tedy věc hromadná. Tato definice vychází přímo z paragrafového znění Zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, konkrétně z §5. Právní definice pojmu podnik, jeţ je v zákoně uvedena je z právního hlediska dokonalá, ale bere v potaz pouze majetkovou podstatu a tím opomíjí atributy, či podstatné znaky, jeţ jsou pro daný podnik ve své kombinaci jedinečné a charakteristické. Dávají podniku tvář. Z toho lze vyvodit osobitější formulaci pojmu podnik. Mohla by znít takhle: Podnik je samostatný subjekt roţního hospodářství, vybavený zdroji jak lidskými, finančními, informačními, tak materiálně technickými. Tento subjekt se snaţí dosáhnout určitého postavení, rozvoje a zisku. Vychází ze znalosti současné situace na trhu a předpokladů vývoje situace budoucí. Vlastník podniku mu vytyčí cíl a poslání, kterých se snaţí dosáhnout s co nejvyšší efektivností. Managment podniku je tím, kdo svým vedením podnik směřuje ke zmíněné ekonomické efektivnosti. Podniky lze rozlišovat a rozpoznat dle typických a specifických znaků. Těmito znaky jsou: obchodní jméno (název podniku), sídlo podniku, organizačně-právní forma, identifikační číslo (např. IČO), předmět podnikání (činnosti), forma vlastnictví, zakladatelé (společníci) podniku, právní samostatnost, vlastní stanovování cílů, osoby (orgány) oprávněné jednat jménem podniku (viz dále), ekonomická a majetková samostatnost (vč. 3
přímého vztahu ke státnímu rozpočtu a jiným právním subjektům), jednoznačně přiřaditelné zdroje podniku, ručení za závazky podniku majetkem podniku (platí pro všechny typy podniků), způsob ručení společníků za závazky podniku (liší se u jednotlivých typů podniků), kooperující okolí podniku, specifická organizační struktura a systém řízení. Všechny tyto znaky mohou napovědět, o jaký podnik se jedná ve smyslu jeho důvěryhodnosti a předpokládaného přístupu v případném styku či obchodním vztahu. Ty z výše uvedených znaků, jeţ jsou legislativně právní, se zapisují do veřejného seznamu známého jako Obchodní rejstřík.
Obchodní rejstřík je veden příslušným rejstříkovým soudem. Zapisují se od něj zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Do tohoto rejstříku se zapisují obchodní společnosti a druţstva, některé podnikající zahraniční osoby, fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud o zápis poţádají (ale vţdy po dosaţení za dvě po sobě jdoucí účetní období částky v průměru 120 mil. Kč), další osoby stanoví li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis. Stanoveno v §34 obch. zákoníku. Obchodní rejstřík je v elektronické podobě a je kaţdému plně přístupný. Je moţno do něj nejen nahlíţet ale i pořizovat kopie. Návrh na zápis, změnu nebo výmaz zápisu můţe podat pouze osoba uvedená v §34. Problematiku práv a povinností v souvislosti s Obchodním rejstříkem zachycuje v Zákoně 513/1991Sb. Hlava III., konkrétně paragrafy 27 -38l. Údaje do rejstříku zapisované, jsou uvedeny v §35 a36 zmiňovaného zákona. Povaţuji za vhodné zde tyto paragrafy uvést v plném znění. § 35 Do obchodního rejstříku se zapíší: a) firma, u právnických osob sídlo, u fyzických osob bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,
b)
předmět
podnikání
(činnosti),
c)
právní
forma
právnické
osoby,
d) u fyzické osoby rodné číslo nebo datum jejího narození, nebylo-li jí rodné číslo přiděleno, e) identifikační číslo, které podnikateli přidělí rejstříkový soud; potřebná identifikační čísla sdělí rejstříkovému soudu příslušný orgán státní správy, f) jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li statutárním 4
orgánem nebo jeho členem právnická osoba, téţ jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, g) jméno a bydliště prokuristy, jakoţ i způsob, jakým jedná, h) u právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno, i) další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis. § 36 Do obchodního rejstříku se dále zapíší tyto údaje týkající se právnických osob: a) u veřejné obchodní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, b) u komanditní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, s uvedením, který ze společníků je komplementář a který komanditista, výše vkladu kaţdého komanditisty a rozsah jeho splacení, c) u společnosti s ručením omezeným jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, výše základního kapitálu, výše vkladu kaţdého společníka do základního kapitálu a rozsah jeho splacení, výše podílu kaţdého společníka, zástavní právo k obchodnímu podílu, dále jméno a bydliště členů dozorčí rady, byla-li zřízena, a den vzniku a zániku jejich funkce, d) u akciové společnosti výše základního kapitálu, rozsah jeho splacení, počet, druh, forma, podoba a jmenovitá hodnota akcií, případné omezení převoditelnosti akcií na jméno, jméno a bydliště členů dozorčí rady a den vzniku, popřípadě zániku jejich funkce; má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se i jméno a bydliště nebo firma a sídlo tohoto akcionáře, e) u druţstva výše zapisovaného základního
kapitálu
a
výše
základního
členského
vkladu,
případně
vkladů,
f) u státních podniků zakladatel, výše kmenového jmění, minimální výše kmenového jmění, kterou je státní podnik povinen zachovávat, a určený majetek. Obchodní zákoník jako zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodně závazkové vztahy i některé vztahy další s podnikáním související. Také zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Pokud některé z výše uvedených právních vztahů řešit ustanoveními tohoto zákona nelze, pouţijí se k řešení předpisy občanského práva. V případě není li ani to moţné či dostatečné, posoudí se případ dle obchodních zvyklostí, následně dle zásad, na nichţ spočívá tento zákon. Takto je upraven v zákoně jeho rozsah působnosti.
5
Typy podniků dle Obchodního zákoníku, etapy průběhu Obchodní zákoník ve svém znění zmiňuje následující typy podniků. Jedná se o obchodní společnosti a druţstvo. Obchodní společnost je právnickou osobou zaloţenou za účelem podnikání, není li stanoveno zákonem či právem Evropských společenství jinak. Obchodními společnostmi jsou Veřejná obchodní společnost (VOS), Komanditní společnost (KS), Společnost s ručeným omezeným (SRO) a Akciová společnost (AS). Patří sem také Evropské hospodářské zájmové sdruţení a evropská společnost, ty jsou upraveny také právem evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Spol. s ruč. omezeným a akciová společnost mohou být zaloţeny i za jiným účelem, není li zakázáno zvláštním právním předpisem. Podle českého obchodního práva je moţno vytvářet jen ty obchodní společnosti upravené právě v obchodním zákoníku. Obchodní společnosti jsou jednou ze základních organizačně právních forem provozování podnikatelské činnosti a sdruţování osob ke stejnému účelu společně. Způsob účasti společníků na podnikání společnosti, míra podnikatelského rizika a oddělenost majetku společnosti jsou indicie k rozlišení na společnosti osobní a kapitálové. V osobní společnosti je podnikatelské riziko vysoké stejně, jako při samostatném podnikání. Účast společníků na podnikání společnosti je tedy osobní. Čistě osobní společností je VOS. KS, která také patří do kategorie spol. osobních, jiţ obsahuje určité kapitálové prvky. Kapitálové společnosti se vyznačují a odlišují majetkovou účastí společníků na podnikání. Podnikatelské riziko existuje, ale jen do výše vkladu do společnosti. Akciová společnost je čistě kapitálovou. Kdeţto spol. s r.o. je společností kapitálovou s prvky společnosti osobní. Pro lepší přehled uvádím stručnou charakteristiku obou těchto skupin. Charakteristika osobních společností společnost můţe být vytvořena jen za účelem podnikání společnost musí být zaloţena nejméně 2 osobami (fyzickými i právnickými) společnost se zakládá společenskou smlouvou společníci nemají ze zákona vkladovou povinnost (s výjimkou komanditistů u k.s.) (společník se můţe zavázat ke vkladu ve společenské smlouvě) společnost nevytváří povinně základní kapitál (pokud ho tvoří, tak se nezapisuje do OR) společnost nevytváří povinně rezervní fond 6
společníci odpovídají za své závazky celým svým majetkem (s výjimkou komanditistů u k.s.) společníci ručí ze zákona za závazky společnosti (společně a nerozdílně veškerým svým majetkem) společníci ručí za závazky nejen za trvání společnosti, ale i po jejím zániku oprávnění jednat jménem společnosti (statutární orgán) mají pouze společníci (komplementáři u k.s.) společnost nevytváří ze zákona ţádné orgány ztrátu společnosti nesou společníci jakákoliv skutečnost, která se dotýká osoby společníka, má vţdy za následek zrušení společnosti (např. omezení nebo zbavení způsobilost k právním úkonům, smrt) účast na společnosti je nepřevoditelná společnost nepodléhá dani z příjmu právnických osob Charakteristika kapitálových společností společnost můţe být vytvořena nejen za účelem podnikání, ale i k jinému dovolenému účelu společnost můţe být zaloţena i jedinou osobou společnost se zakládá společenskou (s.r.o.) nebo zakladatelskou smlouvou (a.s.), popřípadě zakladatelskou listinou (pokud je jen 1 zakladatel), musí mít formu notářského zápisu kaţdý ze společníků má ze zákona vkladovou povinnost (ţádný ze společníků nemůţe být této povinnosti zproštěn ani na základě dohody společníků ve společenské smlouvě) vklady se stávají majetkem společnosti (ţádný ze společníků nemůţe po dobu trvání, ani po zániku společnosti poţadovat vrácení vkladu) společnost povinně vytváří základní kapitál (minimální výši stanoví zákon) společnost povinně vytváří rezervní fond společnost odpovídá za své závazky společníci zásadně neručí za závazky společnosti (u s.r.o. ručí do výše svého nesplaceného vkladu) 7
(společníci ručí za závazky společnosti do výše podílu na likvidačním zůstatku, ruší-li se s likvidací) postavení statutárního orgánu (oprávnění jednat jménem společnosti) můţe mít jak společník, tak třetí osoba společnost povinně vytváří další orgány účast na společnosti je zásadně převoditelná společnost podléhá dani z příjmu právnických osob
Vznik a zaloţení Zrod nového podniku či společnosti provázejí dva zdánlivě podobné pojmy. Je však nutno je správně rozlišovat. Jedná se o pojmy vznik a zaloţení. K zaloţení společnosti dojde podepsáním smlouvy ověřenými podpisy všech zakladatelů, nestanoví li zákon jinak. Společnost se zakládá společenskou smlouvou. Při zakládání obchodních společností jsou přípustné tyto typy smluv: společenská smlouva (ss), zakladatelská smlouva (u akciové společnosti), zakladatelská listina. Zakladatelská listina je provedena formou notářského zápisu při pouze jednom zakladateli. Vznik společnosti je datován jejím zápisem do obchodního rejstříku. Návrh na zápis musí být podán do 90 dní od zaloţení. Není li výslovně určeno zaloţení na dobu určitou, platí automaticky zaloţení společnosti na neurčito. Zakladateli mohou být fyzické i právnické osoby jak české tak i zahraniční, pokud není zákonem upraveno jinak. Osobní společnosti musejí zakládat nejméně dvě osoby, proto je právní skutečností vţdy smlouva. Kdeţto kapitálovou obchodní společnost můţe zaloţit i jen jedna osoba. Fyzická či právnická osoba můţe zaloţit společnost s ručením omezeným. Jedna fyzická osoba však můţe být společníkem maximálně ve 3 s.r.o.. Spol. s r.o. s jediným společníkem nemůţe následně být jediným zakladatelem jiné s.r.o. Akciovou společnost, můţe zaloţit jediný zakladatel jen tehdy je li právnickou osobou. Sama fyzická osoba nesmí být zakladatelem a.s. V průběhu působení a.s. můţe dojít k situaci, ţe se všechny akcie nahromadí u jediné fyzické osoby. Při zakládání jediným zakladatelem, je právní skutečností zakladatelská listina.
8
Zrušení a zánik Oproti vzniku a zaloţení společnosti stojí zánik a zrušení společnosti či zrušení likvidací. Náš zákon rozlišuje mezi zrušením a zánikem společnosti. Zrušení neznamená ještě zánik existence společnosti jako osoby, vyjadřuje, ţe končí jedna fáze její dosavadní existence a nastává fáze závěrečná. Smyslem nadále existující společnosti je dosaţení jejího zániku. Společnost zaniká dnem výmazu z Obchodního Rejstříku. Společnost se dle §68 odst.3 zrušuje: a)
uplynutím doby, na kterou byla zaloţena,
b)
dosaţením účelu, pro který byla zaloţena
c)
dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení
společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, d)
dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto
rozhodnutí nabude právní moci, e)
dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud dochází k
zániku společnosti v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto f)
rozhodnutí přijato,
zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z
důvodu, ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující. Jedná se o výčet důvodů zrušení společnosti obecných. Důvody označované jako zvláštní vycházejí ze speciálních ustanovení v rámci úpravy jednotlivých forem obchodních společností. K nucenému zrušení rozhodnutím soudu se vyjadřuje ustanovení §68 odst.6 Soud můţe na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliţe a)
v uplynulých dvou letech se nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly
zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichţ všem členům skončilo funkční období před více neţ jedním rokem, nestanoví-li tento zákon jinak, anebo společnost po dobu delší neţ dva roky neprovozuje ţádnou činnost, b)
společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti,
c)
zaniknou předpoklady vyţadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliţe
společnost nemůţe vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, 9
d)
společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond,
e)
společnost porušuje ustanovení § 56 odst. 3,
f)
společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloţenou
rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe podle zvláštního právního předpisu. Je li důvod, kvůli kterému byl podán návrh na zrušení odstranitelný, tehdy soud stanoví lhůtu, v které má toto společnost odstranit. Zrušení společnosti není přímým protipólem zaloţení, neboť zaleţením vzniká závazkový vztah mezi zakladateli, který není zrušením rušen, nýbrţ dochází k redukci jeho obsahu. Dalším typem podniku, vedle obchodních společností je dle obchodního zákoníku druţstvo. Druţstvo je dle §221odst.1 obch.zákoníku společenstvím neuzavřeného počtu osob zaloţeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Druţstvo je právnickou osobou. Za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem. Členové neručí za závazky druţstva. pro jeho zaloţení a vznik je potřeba nejméně pěti členů, nebo alespoň dva členy jeţ jsou právnickými osobami. Pro zaloţení
druţstva
se
vyţaduje
konání
ustavující
schůze
druţstva.
Ustavující schůze druţstva určuje zapisovaný základní kapitál, schvaluje stanovy,volí představenstvo a kontrolní komisi. Problematice zaloţení , vzniku, vkladů kapitálu a zániku se budu věnovat později , po objasnění tohoto u obchodních společností. Na tomto místě je vhodné jednotlivé podniky z kategorie obchodních společností rozebrat, dle jejich specifik od zaloţení přes majetkovou stránku aţ k případné likvidaci. K tomuto vyuţiji formulace z obchodního zákoníku i jiných zdrojů. Obchodní společnosti upravuje Hlava I zmíněného zákoníku. Její Díl II je vyhrazen Veřejné obchodní společnosti(VOS). VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST – upravena paragrafy 76 – 92 . Pro základní uvedení co je obchodní společnost vyuţiji formulace z paragrafu 76. Dle něj je veřejnou obchodní společností společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem (odst. 1). 10
(2) Společníkem veřejné obchodní společnosti můţe být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování ţivnosti podle zvláštního právního předpisu a u níţ není dána překáţka provozování ţivnosti stanovená zvláštním právním předpisem, bez ohledu na předmět podnikání společnosti. (3) Je-li společníkem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojená s účastí ve společnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky podle odstavce 2. Shrnout, by se to dalo do formulace, kdy VOS je společnost, ve které aspoň dvě osoby podnikají pod společnou obchodní firmou a ručí za závazky společně a nerozdílně celým svým majetkem. Firma musí obsahovat označení ´´veřejná obchodní společnost´´, jeţ můţe být nahrazeno zkratkou ´´veř. obch. spol.´´ nebo ´´v. o. s.´´.V případě, ţe firma obsahuje jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí dodatek ´´a spol.´´. U v.o.s. lze shledat tyto výhody. Vyţaduje minimální nároky. Umoţňuje podnikání více osob bez formalit a překáţek. Netvoří povinně základní kapitál. Společníci nemají vkladovou povinnost, ale mohou si ji ve společenské smlouvě dohodnout. Poté není majetek společnosti majetkem společníků. Ve VOS není ţádná sloţitá struktura, vyţaduje se však osobní účast společníků. Samozřejmostí jsou, stejně jako u všeho, i některé nevýhody. Hlavní nevýhodou VOS je neomezené a solidární ručení společníků. Zde je nutným předpokladem důvěra mezi společníky. To je i případ zmíněný v §10 odst.2 ObchZák. Jeho text je následující.: Podniká-li více osob pod společným jménem bez zaloţení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Společné jméno není firmou. Zaloţení a vznik VOS Zakladateli mohou být jak PO tak FO. Jejich maximální počet není stanoven, ale vţdy musí být nejméně dva společníci. V souvislosti s tím platí pravidlo, ţe je moţno být neomezeně ručícím společníkem pouze v jedné obchodní společnosti. Jak FO, tak i PO musí splňovat určité podmínky. Pro FO jsou závazné obecné podmínky o provozování ţivnosti dle ŢZ a nesmí mít překáţku v provozování ţivnosti dle tohoto zákona. Způsobilost k právním úkonům je nutností, v případě omezení způsobilosti je následkem zrušení společnosti. 11
PO se týká zmínka o právech a povinnostech spojených s účastí ve společnosti. Tyto práva a povinnosti vykonává statutární orgán PO nebo pověřený zástupce PO. V obou případech musí splňovat podmínky stanovené pro FO. Při zakládání VOS je samozřejmostí uzavření společenské smlouvy (SS). SS musí být v písemné formě a podpisy na ní ověřeny. Lze ji uzavřít i prostřednictvím zmocněnce, jenţ disponuje plnou mocí ke konkrétnímu účelu uzavření smlouvy a ověřeným podpisem zmocnitele. K zaloţení VOS dochází nabytím účinnosti SS. Nabytím účinnosti je den, kdy byla SS uzavřena. Výjimkou je případ, kdy zakladatelé odloţí účinnost na pozdější dobu. Po vzniku společnosti SS upravuje vztahy mezi společníky navzájem a mezi společníky a společností. Událost popsaná po vzniku společnosti je společná pro všechny SS u všech typů podniků. Aby byla SS platná, musí splňovat náleţitosti SS popsané v ObchZák. Jsou to a) firmu a sídlo společnosti, b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, c) předmět podnikání společnosti. V případě nedostatku některé z uvedených náleţitostí je SS neplatná. Ostatními náleţitostmi, které nejen můţe, ale přímo by měla SS obsahovat jsou okolnosti, vyjadřující se, k výši a splatnosti vkladů, k podílu a ujednání o dělbě zisku, k trvání společnosti. V případě, ţe není uvedeno trvání na dobu neurčitou. Dále je vhodné vyjádření ke zrušení (např. ujednání moţností zrušení třeba při rozvodu manţelství), dědění, má-li být připuštěna moţnost dědění podílu při smrti společníka, a v neposlední řadě vymezení a vyjádření k funkci statutárního orgánu a obchodního vedení. Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva. Návrh je potřeba podat do 90 dnů od uzavření SS a od doručení ţivnostenského oprávnění. Vznik společnosti nastává dnem, ke kterému byla VOS zapsána do OR. Práva a povinnosti společníků jsou zákonně vymezeny v Oddílu 2 o VOS v § 79 aţ 84. Důleţitá je zmínka kdy práva a povinnosti společníků jsou dány a směřovány společenskou smlouvou. K její změně je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon jinak. Týká se i správy společnosti, tedy rozhodování o otázkách zásadních a dlouhodobých, např. schvalování účetních uzávěrek, jmenování či odvolání prokuristy, likvidace, rozhodován či uzavření smlouvy o nájmu nebo prodeji podniku. Společenská smlouva můţe určit, ţe k její 12
změně postačuje souhlas většiny společníků. Při rozhodování o ostatních záleţitostech je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li společenská smlouva nebo zákon, ţe postačí souhlas většiny společníků. Pokud je dostačující hlasování většiny společníků, má kaţdý z nich jeden hlas. Společenská smlouva můţe stanovit jiný počet hlasů. Kaţdý ze společníků by při plnění svých povinností, měl postupovat jako správný hospodář. Vklady do společnosti, Obchodní vedení, Zákaz konkurence Vklady do společnosti jsou splatné ve lhůtě stanovené SS nebo po vzniku společnosti bez zbytečného odkladu, a nebo neprodleně, po vzniku své účasti. Je moţno vloţit i více vkladů, ty se sčítají. Pokud je někdo v prodlení se splacením vkladu, dopadá na něj povinnost 20% úroku z nesplacené částky. Ve SS můţe být upraveno jinak. K obchodnímu vedení, rozhodování o věcech krátkodobých a méně zásadních, tedy o hospodářské činnosti se vztahují dvě moţnosti oprávnění. Ze zákona je k obchodnímu vedení oprávněn kaţdý společník, dle dohodnutých zásad s ostatními společníky. Dle SS je oprávněn k obchodnímu vedení pověřený společník, či více společníků. Je-li tomu tak, dochází k pozbytí práva na obchodní vedení u ostatních společníků. Pověřený společník je povinen řídit se zásadami, které dohodli všichni společníci a jejich rozhodnutím dosaţeného z většiny hlasů. Je také povinen informovat o záleţitostech společnosti. Společník pověřený obchodním vedením je odvolatelný po dohodě ostatních společníků, nestanoví li společenská smlouva jinak. Je li pověření dle smlouvy postaveno jako neodvolatelné, je jedinou moţností odebrání pověření soudní cesta, kdy soud reaguje na návrh kteréhokoliv společníka. Písemná výpověd z důleţitých důvodů ze strany pověřeného je platná po jejím doručení společnosti a všem společníkům. Pověřený však nejprve splní vykonání opatření, jeţ nesnesou odkladu. Účinnost nastává po jednom měsíci od doručení. Nestanoví-li SS jinak, dělí si zisk stanovený z účetní uzávěrky, jeţ je splatný do tří měsíců od jejího schválení, i nesou ztrátu z účetní uzávěrky rovným dílem všichni společníci. Kaţdý společník je v právu podat ţalobu jménem společnosti o náhradu škody proti společníkovi za škodu odpovídajícímu nebo proti tomu, který je v prodlení se splacením vkladu. Ze zákona i SS vycházejí pravidla týkající se zákazu konkurence. Ze zákona nesmí společník, bez svolení ostatních společníků podnikat v předmětu podnikání jejich společnosti. 13
Bez jejich svolení nesmí být statutárním nebo jiným orgánem ve společnosti se stejným nebo podobným předmětem podnikání. Tak jako ve všech dosud zmíněných případech, můţe SS stanovit pravidla jinak. Můţe zákaz konkurence i vyloučit. Statutární orgán Statutární orgán pro výkon právních vztahů k třetím osobám je u VOS tvořen všemi společníky ze zákona, anebo jedním společníkem či více společníky. Pokud je statutárním orgánem více společníků, je kaţdý z nich oprávněn jednat samostatně, není-li v SS upraveno jinak. Jen v ní můţe být stanoveno omezení jednatelské oprávnění statutárního orgánu, jenţe vůči třetím osobám je neúčinné. Odstoupení společníka z funkce statutárního orgánu v písemné podobě, doručením všem společníkům a společnosti nabývá účinnosti uplynutím jednoho měsíce od doručení společnosti. Společník, do společnosti přistoupivší, ručí i za závazky společnosti vzniklé před jeho přistoupením. Můţe však poţadovat náhradu plnění a nákladů. Konec účasti společníka za trvání společnosti je doprovázen ručením za závazky vzniklé před vystoupením. Smrtí společníka přechází ručení na dědice do výše ceny dědictví. V obou případech změny počtu společníků je třeba změna SS. Po vystoupení je nutností pro zachování společnosti minimální počet společníků dva. Zrušení a zánik VOS Jakákoliv změna dotýkající se osoby společníka vede v zásadě k zrušení společnosti zrušuje krom případů uvedených v §68 tedy obecných důvodů také z důvodů zvláštních.. Zvláštním důvodem zrušení je rozhodnutí soudu na základě podnětu jiného společníka například pokud jiný společník závaţně porušuje povinosti, nebo není-li moţno dosaţení účelu, pro nějţ byla společnost zaloţena. Společnost se zrušuje také zánikem právnické osoby, jeţ je společníkem, avšak, připouští-li toto společenská smlouva je moţný přechod podílu na právního nástupce a ve spol. zůstávají nejméně dva společníci. Právo rozhodnout, ţe společnost trvá, zaniká uplynutím lhůty 3 měsíců od zrušení. Tímto dnem by společnost vstoupila do likvidace. Pokud společnost trvá má společník, kterému členství zaniklo, právo na vypořádací podíl, popřípadě na obnovení členství v případě, ţe na něj byl vyhlášen konkurz a posléze zrušen z jiného důvodu neţ pro splnění nebo pro nedostatek majetku, to samé platí i v případě prohlášení a odvolání exekuce. Pokud jiţ byl vypořádací podíl vyplacen 14
a členství se obnovuje, je tento povinen do 2 měsíců jej společnosti nahradit. Důvodem zrušení společnosti je také zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům některého ze společníků. V případě ţe společnost nepokračuje, dochází ke zrušení společnosti s likvidací, mají společníci právo na podíl na likvidačním zůstatku. Likvidační zůstatek se rozděluje dle výše splacených vkladů a poté rovným dílem. Je li zůstatek nepostačující na pokrytí výplaty splacených vkladů, podílejí se na něm společníci v poměru k jejich výši. Stejně tak jako kteroukoliv jinou problematiku, můţe SS i rozdělení zůstatku upravit jinak. Zánik společnosti je datován výmazem z obchodního rejstříku, na návrh statutárního orgánu nebo likvidátora.
KOMANDITNÍ SPOLEČNOST Díl III obchodního zákoníku je věnován Komanditní společnosti, konkrétně od §93 do §104. Úprava komanditní společnosti v zákoně má 4 oddíly. K vyjádření co je KS vyuţiji citaci odstavce z materiálu Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Zde je uvedeno toto. ´´Komanditní společnost je osobní společností stejně jako veřejná obchodní společnost. Od veřejné obchodní společnosti se však liší existencí dvou druhů společníků, na jejichţ účasti je závislá. Pro její vznik a existenci jsou nezbytní tzv. komplementáři, tj. společníci, kteří se ničím neodlišují od společníků veřejné obchodní společnosti svou vlastní činností realizují účel, pro který byla společnost vytvořena, podmiňují svou přítomností existenci společnosti a ručí neomezeně za její závazky. Společníci druhé skupiny se nazývají komanditisté a jejich účast na společnosti se omezuje na povinný vklad do základního kapitálu společnosti. Nejsou povinni se osobně činnosti společnosti zúčastňovat, existence společnosti na nich nezávisí a jejich ručení za závazky společnosti je pouze omezené.´´ Samozřejmostí je, ţe se jedná o právnickou osobu. Ta je zaloţena jen za účelem podnikání, většinou menšího rozsahu.
15
Zaloţení, Komandisté a komplementáři, vklady, statutární orgán, obchodní vedení Zatím co u VOS je postavení společníků na stejné úrovni jen s moţným rozlišením dle výše splacených vkladů, u KS je minimálně jeden v postavení komandity a jeden komplementáře. Z povahy věci je jasné ţe nemůţe obojí být zastoupenou jednou osobou. Komplementářem můţe být osoba splňující všeobecné podmínky k provozování ţivnosti. Je li komplementářem právnická osoba, vykonává její práva a povinnosti statutární orgán. Zaloţení komanditní společnosti je také dáno společenskou smlouvou obsahující nezbytné údaje a to firmu a sídlo společnosti, určení společníků, předmět podnikání, určení, kteří společníci jsou komandity a kteří komplementáři a samozřejmě výše vkladu kaţdého komandity. Minimální vklad je 5000 Kč. Kromě povinných údajů, můţe společenská smlouva obsahovat i řadu dalších ustanovení, jeţ upravují právní postavení společníků např. vkladové záleţitosti, převody podílu či zákaz konkurence a další. Firma společnosti musí obsahovat označení "komanditní společnost",postačí však zkratka "kom. spol." nebo "k. s.". Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář. Návrh na zápis komanditní společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva. K obchodnímu vedení společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři, jsou statutárními orgány společnosti. Na rozdíl od komandistů, pro ně platí zákaz konkurence, pro komandity ne. V ostatních záleţitostech, tedy krom vedení společnosti, rozhodují komplementáři spolu s komandity většinou hlasů. Opět můţe být SS upraveno jinak. Pro obě skupiny společníků platí základní majetkové právo, a to podíl na zisku. Rozdělení zisku KS se dělí na část připadající společnosti a část připadající komplementářům dle poměru stanoveném ve společenské smlouvě, není li tak upraveno dělí se na polovinu. Nevyplívá-li ze spol. smlouvy jinak, rozdělí si komplementáři část zisku na ně připadající rovným dílem a komandisté dle výše splacených vkladů. V případě ztráty, nesou tuto komplementáři rovným dílem. Stanoví li společenská smlouva komandistům podílení na ztrátě, jsou povinni tomuto dostát. Změny dotýkající se osoby komandity nejsou důvodem rušení společnosti. Komandista není oprávněn ze společnosti vystoupit. Jeho účast ve společnosti zaniká prohlášením konkurzu na majetek komandity nebo zamítnutím insolventního návrhu pro nedostatek majetku či 16
pravomocným nařízením exekuce. Vypořádací podíl se stává součástí konkurzní podstaty. Dojde li k obnovení účasti ve společnosti, a byl-li vyplacen vypořádací podíl, platí totéţ co u VOS i s 2měsíční lhůtou pro vyrovnání. Smrt komandity stejně jako ztráta způsobilosti také nevede k zrušení společnosti. V případě smrti dochází k dědění podílu, pokud není SS toto vyloučeno. Pokud by bylo dědění podílu vyloučeno, připadá dědicům vypořádací podíl. Při zániku účasti všech komandistů, se mohou komplementáři dohodnout na změněně komanditní společnosti ve veřejnou obchodní společnost. Zrušení komanditní společnosti Komanditní společnost se zrušuje ze stejných obecných důvodů jako kaţdá jiná obchodní společnost. Dochází li ke změně u osoby komplementáře, je to důvod ke zrušení společnosti. Zrušení s likvidací vede k nároku společníků na podíl na likvidačním zůstatku. Prvotním je navrácení splacených vkladů, není li likvidační zůstatek dostačující, mají přednost komandisté. Případný zbytek po rozdělení zůstatku se rozdělí stejně jako zisk. SS můţe rozdělení upravit. Stejně jako podíl na likvidačním zůstatku, se vypočte vypořádací podíl. SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM Společnost s ručením omezeným je stejně jako všechny obchodní společnosti právnickou osobou. Je řazena jako společnost kapitálová a má všechny rysy těchto společností, proti akciové společnosti, jeţ je typicky kapitálovou společností. Spol. s r.o. vykazuje i znaky připomínající společnosti osobní (např. změnou spol. smlouvy dohodu všech společníků). Společníci společnosti s ručením omezeným jiţ nepřebírají neomezené ručení za závazky společnosti, ale nejsou společnosti odcizeni tak, ţe by jí nebyli vůbec známi a řízení společnosti by převzaly třetí osoby. Takţe vlastně s.r.o. stojí na pomezí osobních a kapitálových společností, s uţíváním výhod té či oné skupiny. Společnost s ručením omezeným můţe být zaloţena i za jiným účelem neţ je podnikání, i tehdy je však povinností zápis v obchodním rejstříku. Nemůţe být vyuţita jako právní forma třeba u bank, sdruţení advokátů, pojišťoven či investičních společností. V obchodním zákoníku je jí věnováno 5 oddílů v Dílu V, paragrafy 105 aţ 153. 17
Základní kapitál společnosti je tvořen vklady společníků a společníci ručí za její závazky, dokud nejsou splacené vklady zapsány v obchodním rejstříku. Je to společnost s omezeně ručícími společníky, odpovídající celým svým majetkem za porušení svých závazků. Zaloţení a vznik, vklady, obchodní podíl, rezervní fond Spol. s ručením omezeným můţe být zaloţena jednou osobou. Nejvíce můţe mít 50 společníků. Spol. s r.o. s jediným společníkem nemůţe být jediným zakladatelem jiného s.r.o.. Jedna fyzická osoba můţe být jediným společníkem nejvýše ve třech těchto společnostech. Firma společnosti musí obsahovat označení "společnost s ručením omezeným", postačí však zkratka "spol. s r. o." nebo "s. r. o.". Základní kapitál takovéto společnosti je v minimální hodnotě 200 000 Kč, minimální výše vkladu je 20 000 Kč. Je li vklad nepeněţitý, musí být tento předmět nepeněţitého vkladu uveden ve spol. smlouvě nebo písemném prohlášení o navýšení vkladu či v prohlášení převzetí vkladu s částkou, která se započítává na vklad. Zakládací listinou je společenská smlouva nebo rozhodnutí jediného společníka formou notářského zápisu. Co musí společenská smlouva obsahovat uvádí §110 obch.zákoníku. Jedná se o tuto formulaci: (1) Společenská smlouva musí obsahovat alespoň a)
firmu a sídlo společnosti,
b)
určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a
bydliště fyzické osoby, c)
předmět podnikání (činnosti),
d)
výši základního kapitálu a výši vkladu kaţdého společníka včetně způsobu a lhůty
splácení vkladu, e)
jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem
společnosti, f)
jména a bydliště členů první dozorčí rady, pokud se zřizuje,
g)
určení správce vkladu,
h)
jiné údaje, které vyţaduje tento zákon.
(2)
Společenská smlouva můţe určit, ţe společnost vydá stanovy, které upraví vnitřní
organizaci společnosti a podrobněji některé záleţitosti obsaţené ve společenské smlouvě. 18
Před podáním návrhu na zápis společnosti do OR musí být splaceno celé emisní áţio a z kaţdého peněţního vkladu 30%. Celkově alespoň 100 000 Kč. Je li jen jeden zakladatel, je společnost zapsána aţ při plném splacení. Návrh na zápis do obchodního rejstříku podepisují všichni jednatelé, podpisy musí být ověřeny. K návrhu na zápis se přikládají spol.smlouva nebo zakladatelská listina, doklad o splacení vkladu do společnosti a posudek znalce o ocenění nepeněţitých vkladů, pokud takové jsou. K úpravě a vymezení majetkových charakteristik dochází u s.r.o. na rozdíl od v.o.s. Jelikoţ se jedná o společnost kapitálovou, musí společenská smlouva obsahovat i úpravu vnitřní struktury společnosti, neboť společníci nejsou povinni se osobně zapojovat do její činnosti. V souvislosti s obchodním podílem jsou patřičně upravena práva a povinnosti společníků. Výše obchodního podílu se určuje poměrem vkladu k základnímu kapitálu, uvádí se v procentech. Kaţdý společník můţe mít pouze jeden obchodní podíl. Lhůta a podmínky splacení vkladu upravuje SS, nejpozdější dobou je 5 let od vzniku společnosti. Jeden podíl můţe náleţet více osobám, tehdy se vztahy mezi nimi řídí občanským zákoníkem, a to ustanoveními o spoluvlastnictví. Nedojde li ke splnění, můţe být společník vyloučen. Jeho obchodní podíly poté přechází na společnost a ta je můţe převést na jiného společníka. Při převodu podílu nastávají účinky vůči společnosti dnem doručení účinné smlouvy o převodu. Dochází k tomu na základě souhlasu valné hromady, je li tak dáno společenskou smlouvou. Obchodní podíl je děditelný. Dědění podílu můţe spol. smlouva vyloučit, neplatí to však u společnosti s jediným společníkem. Dědic se můţe domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudní cestou. Nutností je však splnění 3 měsíční lhůty od pravomocného rozhodnutí o dědictví, poté toto právo zaniká. Rozdělení podílu jen v případě převodu nebo přechodu na dědice či právního nástupce společníka. Pro rozdělení je nutný souhlas valné hromady, i zde můţe společenská smlouva toto rozdělení vyloučit. Souhlas valné hromady je také nezbytný pro vznik zástavního práva na obchodní podíl, jenţ můţe být jeho předmětem. Vzniká zápisem zástavního práva do obchodního rejstříku. Zástavní smlouva musí být v písemné formě, s úředně ověřenými podpisy. Během zástavního práva nelze podíl znovu zastavit. Při nesplnění pohledávky je oprávněn zástavní věřitel prodat tento zastavený podíl svým jménem i bez souhlasu valné hromady na náklady dluţníka v obchodní veřejné soutěţi nebo ve veřejné draţbě je li to umoţněno zvláštním právním předpisem. Zástavní věřitel vydá bez odkladu přebytek, pokud vznikl, z prodeje nad zajištění 19
pohledávky a po odečtení účelně vynaloţených nákladů. Problematika obchodního podílu, vkladová otázka a práva a povinnosti společníků jsou natolik obsáhlá a ne zcela nutná pro rozsáhlý rozbor na tomto místě. Pro mou práci, bude-li to nutné, danou věc osvětlím na místě samém. Nelze opomenout postup společníků ve spol. s ručením omezeným při podílení se na zisku. K tomuto dochází dle určení valné hromady, rozdělení zisku mezi společníky v poměru k obchodním podílům, opět můţe být SS upraveno jinak. K výplatě zisku nelze čerpat ze základního kapitálu, rezervního fondu ani dalších kapitálových fondů či prostředků slouţících k doplnění těchto fondů, jak vyplívá ze spol.smlouvy, stanov nebo zákonných norem. Rezervní fond společnost vytváří do doby a výše stanovené ve společenské smlouvě. Rezervní fond lze uţít ke krytí ztrát společnosti. Není li vytvořen jiţ při vzniku společnosti, je povinností jej vytvořit z prvního čistého zisku ve výši alespoň 10% z něj, ale ne více neţ 5% hodnoty základního kapitálu. Ročně se doplňuje částkou určenou stanovami nebo společenskou smlouvou, min. o 5% čistého zisku, aţ do výše rezervního fondu určené v ss nebo stanovách. Nejniţší moţný rezervní fond je tvořen 10% základního kapitálu. Tento je moţno pouţít pouze ke hrazení ztráty. Jinak o jeho vyuţití rozhodují jednatelé nebo valná hromada, jíţ je toto svěřeno zákonem. Orgány společnosti Orgány takovéto společnosti jsou valná hromada a jednatelé. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Pro přesnou formulaci co do působnosti tohoto orgánu patří uvádím paragrafové znění z obchodního zákoníku valné hromady se týkající. : § 125 (1) Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Do její působnosti patří: a) schválení jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem podle § 64, b) schvalování řádné, mimořádné a konsolidované a v případech stanovených zákonem i mezitímní účetní závěrky, rozhodování o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a o úhradě ztrát, c) schvalování stanov a jejich změn, d) rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností (§ 141), 20
e) rozhodování o zvýšení či sníţení základního kapitálu nebo o připuštění nepeněţitého vkladu či o moţnosti započtení peněţité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení vkladu, f) jmenování, odvolání a odměňování jednatelů, g) jmenování, odvolání a odměňování členů dozorčí rady, h) vyloučení společníka podle § 113 a 121, i) jmenování, odvolání a odměňování likvidátora a rozhodování o zrušení společnosti s likvidací, jestliţe to společenská smlouva připouští, j) schvalování smluv uvedených v § 67a, k) rozhodování o fúzi, převodu jmění na společníka, rozdělení a změně právní formy, l) schválení ovládací smlouvy (§ 190b), smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a smlouvy o tichém společenství a jejich změn, m) schválení smlouvy o výkonu funkce (§ 66 odst. 2), n) schválení poskytnutí finanční asistence podle § 120a, o) další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo společenská smlouva. (2) Neurčí-li společenská smlouva jinak, uděluje a odvolává valná hromada prokuru. (3) Valná hromada si můţe vyhradit rozhodování věcí, které jinak náleţí do působnosti jiných orgánů společnosti. Valná hromada je usnášení schopná, jsou li přítomni společníci mající alespoň polovinu hlasů. Kaţdý z nich má 1 hlas na 1000 Kč vkladu. Společník nemůţe vykonávat hlasovací právo tehdy, je li on, jeho vkladová povinnost, účast ve společnosti a povinnosti k ní předmětem rozhodování valné hromady. Prostou většinou rozhoduje při schvalování stanov a jejich změny, při rozhodování o změně společenské smlouvy a rozhodování o zvýšení či sníţení základního kapitálu, připuštění nepeněţitého vkladu nebo započtení peněţité pohledávky. Schvalování smluv o prodeji a nájmu podniku je zapotřebí 2/3 většiny všech hlasů společníků. Společenská smlouva můţe stanovit kratší období svolávání valné hromady neţ jedenkrát ročně, coţ je zákonná frekvence pro jednatele ke svolání. Notářský zápis je kvalifikovanou formou zápisu z valné hromady. O neplatnost valné hromady se můţe na soud obrátit kaţdý společník, jednatel, insolvenční správce nebo člen 21
dozorčí rady do doby uplynutí 3 měsíců ode dne konání dané valné hromady. Rozhodnutí valné hromady platí, dokud nerozhodne soud. Soud nevysloví neplatnost valné hromady při nepodstatném porušení práv osob oprávněných se tohoto domáhat, nebo pokud nejsou shledány závaţné právní následky z porušení právních předpisů, společenské smlouvy, stanov nebo zakladatelské listiny. Také nevysloví neplatnost tehdy, kdy by mělo tímto dojít k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Pravomocné povolení zápisu fůze, převodu jmění, rozdělení nebo změny právní formy do obchodního rejstříku a domáhání se vyslovení neplatnosti osobou jeţ takovouto valnou hromadu svolala či se na tom podílela a následně všichni společníci nepřítomní valné hromadě v rozporu se zákonem projevili souhlas s usnesením jsou důvody pro nevyslovení neplatnosti. Má li společnost jediného společníka, tak se valná hromada nekoná. ´´Rozhodnutí jediného společníka´´ je notářským zápisem k tomuto účelu slouţícím. Také u smluv mezi jediným společníkem a společností je nutností notářské ověření, Statutárním orgánem je jeden nebo více jednatelů. Je li jich více, je oprávněn k jednání jménem společnosti kaţdý z nich samostatně, pokud není jinak upraveno ve společenské smlouvě nebo stanovách. Také v nich můţe být upraveno, respektive omezeno jednatelské oprávnění. K tomuto můţe dojít také prostřednictvím valné hromady. Nemá to však účinek vůči třetím osobám. Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Jednateli obchodně vede společnost. Při více jednatelích je směrodatným většinový souhlas jednatelů, v ss můţe být upraveno jinak. Povinností je zajištění řádného vedení účetnictví společnosti, vedení seznamu společníků a informování společníků o záleţitostech společnosti. Jednatel nese odpovědnost za společnost. Platí pro něj zákaz konkurence. Pokud jej poruší, je povinen, prospěch, který získal, do tří měsíců vydat společnosti. Ve společenské smlouvě mohou být další omezení k zákazu konkurence, a také můţe být určeno, v jaké míře se toto vztahuje i na společníky. Pokud společenská smlouva stanovuje, zřizuje se dozorčí rada, To můţe vyplívat také ze zvláštního zákona. U většiny malých s.r.o. je takřka zbytečná. Dozorčí rada dohlíţí na činnost jednatelů, nahlíţí do účetních a obchodních knih a dalších dokladů. Kontroluje uvedené údaje a uzávěrky. Z tohoto pak podává zprávy valné hromadě. Je sloţena z alespoň 3 22
členů volených valnou hromadou. Na členy se vztahuje zákaz konkurence. Jejím členem nemůţe být jednatel. V obchodním zákoníku je dále upraveno zvýšení a sníţení základního kapitálu. Toto je také v rozhodovací pravomoci valné hromady stejně jako rozhodování o změně společenské smlouvy. Dotkne li se změna ss práv některých společníků nebo všech společníků, je vţdy potřeba souhlasu dotčených. Společník nemůţe ze společnosti vystoupit. Ale můţe, není li jediným společníkem společnosti navrhnout, aby jeho účast ve společnosti zrušil soud. Stejně tak můţe poţadovat vyloučení společníka společnost, a to tehdy kdyţ závaţným způsobem porušuje své povinnosti, ke kterým je vázán a byl na moţnost vyloučení upozorněn. Konkurz, insolvence a exekuční příkaz s nabytím právní moci má stejný účinek jako zrušení účasti soudem. Skončit můţe účast společníka ve společnosti i dohodou. Dohodou všech společníků. Přešel li obchodní podíl na společnost, vzniká po zaniknutí účasti právo na vypořádací podíl, jenţ je určen poměrem obchodního podílu. Zrušení a zánik Zrušení a zánik společnosti je doprovázen dvěma moţnostmi. Buď s likvidací nebo bez likvidace. Zrušení, krom obecných případů uvedených v §68 výše, se spol. s r.o. zrušuje rozhodnutím soudu podle ustanovení §152 (1) Nesvěřuje-li společenská smlouva rozhodnutí o zrušení společnosti do působnosti valné hromady, zrušuje se společnost dohodou všech společníků, jeţ musí mít formu notářského zápisu. (2) Společníci se mohou u soudu domáhat zrušení společnosti z důvodů a za podmínek stanovených ve společenské smlouvě. Při zrušení společnosti s likvidací má kaţdý společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku, ten je určen dle poměrů obchodních podílů, opět můţe být společenskou smlouvou upraveno jinak. Sloučení nebo splynutí společností s ručením omezeným jsou dvě moţnosti fůze společnosti. Oba dva případy jsou automatickým zrušením a zánikem předchozích společností. Právním aktem je smlouva o fůzi, ta musí mít formu notářského zápisu a její obsah stanoví obchodní zákoník. 23
AKCIOVÁ SPOLEČNOST jak vychází z českého obchodního práva, je typicky kapitálovou společností. Samozřejmostí je, ţe se jedná o právnickou osobu. Ne vţdy však musí být zaloţena jen za účelem podnikání. V obchodním zákoníku je upravena §154 – 220. Kapitál takovéto společnosti je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě, samostatné dílčí obchodovatelné části. Akcionáři, jako drţitelé akcií a vlastně poskytovatelé základního kapitálu, se zásadně nepodílejí na činnosti takovéhoto podniku. Z toho plyne, ţe odpadnutí kteréhokoliv z akcionářů, není důvodem k zániku akciové společnosti. Společnost ručí za své závazky celým svým majetkem. Akcionář za závazky společnosti neručí. Firma této společnosti musí nést označení akciová společnost, nebo jednu ze zkratek a.s. nebo akc. spol.. Základní kapitál společnosti zaloţené s veřejnou nabídkou akcií musí být ve výši minimálně 20 milionů, bez veřejné nabídky 2miliony Korun českých. Zaloţení a.s. Proces zakládání akciové společnosti je komplikovaný. Náročnost tohoto procesu souvisí se sloţitou vnitřní (organizační i majetkovou) strukturou společnosti. Pro zaloţení se vyţadují čtyři dílčí kroky: a) uzavření zakladatelské smlouvy, b) a vyhotovení návrhu stanov společnosti, c) zajištění (upsání a alespoň částečné splacení) vkladů na základní kapitál, d) a konečně, kolektivní rozhodnutí zúčastněných osob o zaloţení společnosti a o jejích stanovách, spojené s rozhodnutím o prvním personálním obsazení orgánů společnosti. K zaloţení a.s. dochází buďto jedním zakladatelem jako právnickou osobou, nebo více zakladateli. Uzavřená zakladatelská smlouva provází zaloţení při více zakladatelích a zakladatelská listina při jednom zakladateli. Stejně jako u společenské smlouvy, tak i u zakladatelské smlouvy a listiny jsou dány jejich náleţitosti zákonem. Konkrétně §163 odst.1 Obch. zák. a)
firmu, sídlo a předmět podnikání (činnosti),
b)
navrhovaný základní kapitál,
c)
počet akcií a jejich jmenovitou hodnotu, podobu, v níţ budou akcie vydány, jakoţ i
určení, zda akcie budou znít na jméno nebo na majitele, popřípadě kolik akcií bude znít na 24
jméno a kolik na majitele; mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcií na jméno, d)
kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůtu pro splacení
emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen, e)
splácí-li se emisní kurs akcií nepeněţitými vklady, i určení předmětu nepeněţitého
vkladu a způsobu jeho splacení, počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, jeţ se vydají za tento nepeněţitý vklad, f)
alespoň přibliţnou výši nákladů, které v souvislosti se zaloţením společnosti
vzniknou, g)
určení správce vkladu podle § 60 odst. 1,
h)
má-li být alespoň část akcií vydána na základě veřejné nabídky akcií, i údaje
uvedené v odstavci 2 písm. a) aţ g), návrh stanov. Zakladatelskými dokumenty tedy dále krom smlouvy nebo listiny jsou stanovy a zápis o usnesení ustavující valné hromady. Má li být společnost zaloţena na základě veřejné nabídky akcií, je podmínkou schválení prospektu cenného papíru komisí pro cenné papíry ČNB. Taková nabídka musí dále obsahovat místo a dobu upisování akcií, ne kratší neţ dva týdny, postup a místo upisování, svolávání valné hromady a další specifické podmínky. V případě veřejné nabídky jiţ není moţno později podmínky měnit. K zapsání upsaných akcií slouţí Listina upisovatelů. Zde musí být uveden počet, hodnota, forma, druh upisovaných akcií a jejich emisní kurz. Upisovatel je povinen splatit minimálně 10% jmenovité hodnoty akcií a popřípadě emisní áţio. Společnost nesmí upisovat vlastní akcie. Společnost můţe nabývat jí vydané akcie nebo zatimní listy jen pokud to dovolují právní normy za daných podmínek. Ustanovující valné hromady jsou oprávněni se účastnit upisovatelé, kteří splnili povinnost splatit alespoň 10% jmenovité hodnoty akcií. Tuto valnou hromadu svolají zakladatelé do 60 dnů po dosaţení upsání navrhovaného základního kapitálu. Ustanovující valná hromada rozhoduje o zaloţení společnosti, schvaluje stanovy a volí orgány společnosti.
25
Stanovy Stanovy upravující vnitřní chod společnosti jsou tímto v podstatně nejdůleţitějším dokumentem. Co musí stanovy obsahovat, upravuje taxativně ObchZ v §173. Stanovy musí obsahovat dle odstavce 1 tohoto paragrafu a)
firmu a sídlo společnosti,
b)
předmět podnikání (činnosti),
c)
výši základního kapitálu a způsob splácení emisního kursu akcií,
d)
počet a jmenovitou hodnotu akcií, podobu akcií, jakoţ i určení, zda akcie znějí na
jméno nebo na majitele, nebo kolik akcií zní na jméno a kolik na majitele, e)
počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; vydala-
li společnost akcie v různé jmenovité hodnotě, počet hlasů vztahující se k té které výši jmenovité hodnoty akcií, f)
způsob svolávání valné hromady (§ 184 odst. 4), její působnost a způsob jejího
rozhodování, g)
určitý počet členů představenstva, dozorčí rady nebo jiných orgánů, délku funkčního
období člena orgánu, jakoţ i vymezení jejich působnosti a způsob rozhodování, jestliţe se zřizují, h)
způsob tvorby rezervního fondu a výši, do které je společnost povinna jej
doplňovat, a způsob doplňování, i)
způsob rozdělení zisku a úhrady ztráty,
j)
důsledky porušení povinnosti splatit včas upsané akcie,
k)
pravidla postupu při zvyšování a sniţování základního kapitálu, zejména moţnost
sniţovat základní kapitál vzetím akcií z oběhu losováním, l)
postup při doplňování a změně stanov,
m)
další údaje, pokud tak stanoví zákon. Pokud dojde ke změně stanov, jakoţto ţe je to moţné je povinno představenstvo
upravit úplné znění stanov. Stanovy mohou dále upravovat vydávání akcií, ne v rozporu se zákonem, dluhopisů, či pravidla pro zvýhodněný nákup akcií zaměstnanci společnosti a také mohou upravit název deníku, v němţ jsou zapsány poukázky vydané společností na akcie jeţ mají být přeměněny na akcie na jméno. 26
Vznik společnosti stejně jako u všech výše zmíněných nastává zápisem do Obchodního rejstříku. Návrh představenstva a.s. na zápis podepsaný všemi členy představenstva slouţí rejstříkovému soudu jako podklad k povolení zápisu společnosti do OR. K povolení dojde prokázáním splněním těchto podmínek. Proběhla řádná ustanovující valná hromada, upisovatelé upsali celou výši základního kapitálu, splatili případné emisní áţio a 30% jmenovité hodnoty všech akcií, byly schváleny stanovy společnosti, dále došlo ke zvolení členů představenstva a dozorčí rady a stanovy nejsou v rozporu se zákonem. Podmínka schváleného prospektu cenného papíru v případě veřejné nabídky akcií jiţ byla zmíněna výše. Orgány společnosti Nyní je nezbytné uvést orgány akciové společnosti. Nejvyšším orgám a.s. je valná hromada, představenstvo společnosti jako další orgán je orgánem řídícím a orgánem kontrolním je dozorčí rada. Valné hromady se akcionář účastní osobně, nebo v zastoupení na základě plné moci. Zástupcem akcionáře nemůţe být člen představenstva ani dozorčí rady. Valná hromada se uskutečňuje minimálně jednou za rok, dle lhůty určené stanovami, nejzazším termínem je uplynutí doby 6 měsíců od posledního dne účetního období. Je svolávána představenstvem. Jsou však i případy kdy k jejímu svolání postačí člen představenstva. Toto je moţné pokud se představenstvo na jejím svolání neusneslo a zákon ukládá povinnost ji svolat, anebo tehdy, je li představenstvo dlouhodobě neschopné usnášení. Není li zákonem upraveno jinak. Svolání valné hromady akc. spol. s akciemi na jméno probíhá písemným obesláním na adresu jednotlivých akcionářů, neboť společnost akcionáře zná. Kdeţto společnost s akciemi na majitele musí s oznámením postupovat zcela jinak a dle postupu stanoveným ve stanovách. Minimálně však musí oznámit toto konání dvakrát v celostátním deníku minimálně 30 dnů předem před tímto zasedáním. Kaţdá pozvánka či oznámení o konání valné hromady musí být označena informací, zda li je to řádná či mimořádná valná hromada a programem jednání. U zaknihovaných akcií mohou stanovy nebo usnesení předchozí valné hromady určit rozhodný den k účasti na valné hromadě. Z toho plyne, ţe k účasti na valné hromadě je oprávněn ten, kdos je majitelem akcie v tento den. Rozhodný den je také jedním z bodů, jeţ musí být obsaţen na oznámení či pozvánce na valnou hromadu. Valná hromada je usnášení schopná, 27
pokud jsou přítomní akcionáři drţiteli akcií o jmenovité hodnotě vyšší neţ 30% základního kapitálu společnosti. Stanovy mohou stanovit nutnost vyššího procentuálního podílu přítomného valné hromadě pro její usnášení schopnost, neţ je dáno zákonem. Pokud nastane situace kdy valná hromada usnášení schopná, tedy přítomní akcionáři mají méně neţ 30%, svolá představenstvo do patnácti dnů, od této valné hromady, náhradní valnou hromadu. Náhradní valná hromada se musí konat do šesti týdnů. Valná hromada se při svém hlasování rozhoduje většinou hlasů přítomných akcionářů, není li zákonem či stanovami upraveno jinak. V nejčastějších obecných věcech tedy rozhoduje prostou většinou. Ale v případě změny stanov či výše kapitálu je poţadována kvalifikovaná většina tj. 2/3 hlasů přítomných akcionářů. Zvláštní kvalifikovaná většina, tedy 3/4 hlasů je poţadována pro rozhodnutí týkající se změny formy nebo práv akcií. Pokud má dojít ke spojení akcií je vyţadován souhlas všech akcionářů, jejich akcie se mají spojit. Vţdy musí být o těchto rozhodnutích sepsán notářský zápis. V případě změny stanov musí tento zápis obsahovat i změněné stanovy. Dohodnou- li se akcionáři na společném výkonu hlasovacích práv, jsou tyto dohody neplatné a akcionář můţe být aţ na rok vyloučen z hlasování valné hromady. Zápis z valné hromady musí být vyhotoven do 30 dnů, kaţdý akcionář má právo na kopii zápisu. Valná hromada je neplatná pokud proběhla v rozporu se zákonem nebo stanovami. Statutárním orgánem akciové společnosti, jeţ jedná jejím jménem a řídí její činnost je představenstvo. Představenstvo rozhoduje o všech záleţitostech společnosti. Můţe však stanovami nebo zákonem být vyhrazen rozsah záleţitostí spadajících do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného účetnictví a předkládá valné hromadě a dozorčí radě účetní uzávěrky ke schválení. Dále minimálně jednou za účetní období předkládá valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti, která je vţdy součástí výroční zprávy. Představenstvo je nejméně tříčlenné, všichni členové představenstva odpovídají za vedení účetnictví. Tyto členy volí valná hromada, ale můţe i dozorčí rada je li toto umoţněno stanovami. Členem představenstva můţe být pouze fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům a je bezúhonná ve smyslu ţivnostenského zákona o podnikání a není překáţkou konkurz. Funkční období je maximálně 5 let. Pro všechny členy platí zákaz konkurence. V případě rovnosti hlasů při 28
hlasování rozhoduje předseda. O průběhu zasedání představenstva a o jeho rozhodnutích se pořizují zápisy. Tyto zápisy musí být podepsány předsedou představenstva a zapisovatelem. V tomto zápise jsou jmenovitě uvedeni ti členové, jeţ hlasovali proti, nebo se zdrţeli. Dozorčí rada, jako kontrolní orgán, dohlíţí na činnost představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Její členové mohou nahlíţet do všech dokumentů dokladů a záznamů, jeţ mají souvislost s činností společnosti. Dohlíţí nad zákonným postupem, dodrţováním stanov a pokynů valné hromady. Nejméně musí mít tři členy. Počet členů musí být vţdy dělitelný třemi. Dvě třetiny členů jsou voleny valnou hromadou, jedna třetina je dovolena zaměstnanci společnosti. Opět můţe být stanovami upraveno jinak, neţ je dáno jako norma v zákoně. Člen dozorčí rady volený zaměstnanci můţe být jimi odvolán. Funkční období je maximálně pět let. Účastní se valné hromady a jsou povinni ji seznámit se závěry své kontrolní činnosti. Dozorčí rada rozhoduje souhlasem většiny svých členů, kdy jeden člen má jeden hlas. O zasedání se vede zápis podepsaný předsedou dozorčí rady. V zápisu jsou obsaţeny i stanoviska přehlasované menšiny pokud o to poţádá, avšak vţdy je li rozdílný názor ze strany členů volených zaměstnanci. Funkce by měli vykonávat s péčí řádného hospodáře. Zrušení akciové společnosti O zrušení a.s. rozhoduje valná hromada usnesením – k jeho přijetí je nutný souhlas dvoutřetinové většiny a je třeba o něm pořídit notářský zápis. Společnost se zrušuje dnem uvedeným v usnesení valné hromady nebo dnem, kdy valná hromada přijala toto usnesení. Také jmenuje likvidátora, bez zbytečného odkladu, většinou se jedná o tu stejnou valnou hromadu, jeţ vyhlašuje zrušení společnosti Dělba likvidačního zůstatku probíhá mezi akcionáři, dle poměru hodnot jmenovitých akcií. Rejstříkový soud vymaţe společnost z obchodního rejstříku všechny akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny. K dělbě likvidačního zůstatku dojde aţ po uspokojení věřitelů. Má-li dojít ke zrušení společnosti s právním nástupcem, musí být ve společnosti především rozhodnuto, ţe se přistoupí k jeho přípravě, přípravné kroky nutné k uskutečnění těchto změn jsou časově i finančně náročné. Nejdůleţitějším podkladem pro definitivní 29
rozhodnutí o přeměně společnosti je její projekt – návrh restrukturalizace. Prvním krokem při přípravě projektu je ocenění majetku a závazků obchodního jmění. Jak jiţ bylo uvedeno výše, dalším typem podniku, jeţ je českým obchodním právem uznáván a specifikován v obchodním zákoníku je DRUŹSTVO. V obchodním zákoníku mu je věnována hlava druhá, §221 aţ 260. Opět se jedná o právnickou osobu. Obchodní zákoník povaţuje druţstvo za společenství neuzavřeného počtu osob zaloţené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb druţstva (§221 odst 1). Má vţdy právní postavení podnikatele, bez ohledu na zvolený předmět podnikání. Pokud je druţstvo zaloţeno za nepodnikatelským účelem, pak jeho činnost musí směřovat k podpoře hospodaření nebo jiných aktivit jeho členů. Druţstvo nelze zaloţit k podpoře obecně prospěšných aktivit nebo za účelem podpory jiných osob neţ právě Členů druţstva.
Kapitola 2. Závazek, závazkový vztah, obchodně závazkový vztah. Vznik, plnění, zánik závazku Jelikoţ hlavním bodem mé práce je situace, kdy podnik figuruje v závazkovém vztahu jako předmět, je nyní na místě objasnit, co to závazek, závazkový vztah a obchodně závazkový vztah je. Toto je v českém právu upraveno jak v zákoníku občanském, tak v zákoníku obchodním. Samotný výraz závazek lze všeobecně chápat, jako něco, z čehoţ vyplívá povinnost plnit. Je zde tedy předpoklad minimálně dvou stran nějakého vztahu, kdy jedna je v pozici té, ţe něco poskytne a druhou stranou jí bude toto splněno. Podle § 489 Občanského zákoníku závazky vznikají z právních úkonů, především ze smluv, ale také ze způsobené škody, bezdůvodného obohacení či jiných skutečností v zákoně uvedených. Závazkový vztah je tedy právní vztah, na jehoţ základě vzniká právo na plnění od 30
dluţníka. Dluţníkovi tímto vzniká povinnost splnit závazek. Tímto pro nás dochází k přesunu k formulaci obchodní závazek a sním související obchodně závazkový vztah. Situace při níţ nejčastěji dochází ke vzniku a uzavření obchodně závazkového vztahu je smlouva. Smlouva je právním výrazem vůle subjektů, jeţ ji uzavřeli, s vědomím práv a povinností , které se jich budou týkat. Vzniká takto závazek dle vůle a zájmů smluvních stran. Ve smluvním vztahu je pro postavení smluvních stan typickým a charakteristickým rysem rovnost, jedná se o rovnost právní, tzn., ţe ani jedna strana nebude nijakým způsobem zvýhodněna či nadřazena. Kaţdá smlouva má mít vymezeno co je předmětem smlouvy. Jedná se o převod věci z jedné strany na druhou, provádění činnosti jednou smluvní stranou nebo poskytnutí jiného určitého plnění. Pro můj účel se budu věnovat jen smlouvám uzavřeným při podnikání hned po té co bude ukončen výčet případů upravujících vznik závazkových vztahů. Dalším takovým případem po smlouvě je dohoda. Dohoda či dohody jsou upraveny jak ObčZák. tak ObchZák. Jejich odlišení od smluv spočívá ve stavu kdy kaţdá smlouva je dohoda, avšak ne kaţdá dohoda je smlouva z hlediska Obchodního zákoníku. Dohoda, která není smlouvou, na základě předpokladu jiţ existujícího závazkového vztahu jej pouze doplňuje, mění či jinak upravuje. Smlouva jako dohoda se odlišuje právě zakládáním závazkového vztahu mezi těmi, kdoţ ji uzavřeli. Jednostranný právní úkon je ve výjimečných případech právním důvodem pro vznik obchodně závazkového vztahu. Těmito případy jsou úprava o cestovním šeku §720, akreditivní listina, písemným prohlášením o převzetí ručení a o slibu odškodnění, také písemným prohlášením. Z důsledku porušení povinnosti můţe obchodně závazkový vztah vzniknout také, závazkem je náhrada škody. Vznik závazkového vztahu se předpokládá i v případě bezdůvodného obohacení. Toto je upraveno v obchodním zák. i pro vztahy vycházející z obchodního zákoníku. Posledním případem vzniku závazku dle formulace výše uvedené je vznik závazku ze zákona, jde zejména o zákonné ručení. Pro smluvní závazkové právo platí následující obecné principy. Rovnost účastníků s výjimkou kdy je druhé straně uloţena zákonem povinnost. Smluvní svoboda, jako princip, z nějţ je zřejmá vůle smluvních stran na uzavření smlouvy. Neformálnost, kdy lze uzavřít smlouvu jakoukoli formou. Můţe tedy být i ústní je li dostatečně určitá. Zákon stanoví výjimky a na základě toho, i obligatorní písemnou formu smlouvu, na které se mohou dohodnout i účastníci. Jako poslední princip zmiňuji závaznost smluvních ujednání. Velmi 31
důleţitý princip, který říká, ţe jednou uzavřená smlouva je pro obě strany závazná a není ji moţné jednostranně zrušit nebo změnit.
Kapitola 3. Obchodně závazkové vztahy dle obchodního zákoníku Na tomto místě se vracím k závazkovým vztahům vznikajícím ze smluv a pojmenovaných dle obchodního zákoníku. Pro další úpravu je potřebná zmínka o vztahu obchodního zákoníku k zákoníku občanskému. Pro obchodní zákoník platí, ţe je zvláštním či speciálním zákonem ve vztahu k občanskému zákoníku. Opačný vztah je tedy takový, ţe občanský zákoník je zákonem obecným. Z takového vztahu plyne, ţe v rámci působnosti obchodního zákoníku je třeba pouţít obchodní zákoník. Pokud, však postrádá určitá ustanovení, dojde k uţití zákoníku občanského. ObchZák mezi závazkovými vztahy rozlišuje na relativní obchody a absolutní obchody. Pro relativní obchody je určující povaha subjektů vztahů. Kdeţto absolutní obchody jsou určeny předmětem závazkového vztahu. Relativní obchody, tedy vztahy řídící se obch. zák. jsou vztahy mezi podnikateli, při jejichţ vzniku je zřejmé, ţe se týkají jejich podnikatelské činnosti. Kdo je podnikatel bylo jiţ uvedeno výše. Také sem patří vztahy mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti při zabezpečování veřejných potřeb. Absolutní obchody, jeţ se vţdy řídí obchodním zákoníkem, bez ohledu na povahu účastníků právních vztahů jsou tyto vztahy taxativně dány v §261 odst. 3 zmíněného zákona. a)
mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností,
jakoţ i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakoţ i vztahy ze smluv, jimiţ se převádí podíl společníka,
32
b)
mezi zakladateli druţstva a mezi členem a druţstvem, jakoţ i mezi členy druţstva
navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v druţstvu, jakoţ i ze smluv o převodu členských práv a povinností, c)
z
úplatných
smluv
týkajících se cenných papírů a jejich zprostředkování (§
642), d)
ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku
(§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uloţení věci (§ 700), smlouvy o běţném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu
(§716),
e)
z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725),
f)
mezi společností nebo druţstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo
jiným orgánem nebo jeho členem, g)
mezi zakladateli a správcem vkladu,
h)
z finančního zajištění (§ 323a). Obchodním zákoníkem se řídí i vtahy vzniklé ze zajištění pohledávky, pro niţ si
smluvní strany tento reţim dohodly, za podmínky ţe osoba poskytující zajištění o tomto reţimu ví a souhlasí s ním. Obchodně právní vztahy na základě dohody stran jsou tzv. fakultativními obchody. Zde se bude jejich právní vztah řídit obchodním zákoníkem, i kdyţ by se jinak řídil zákoníkem občanským na základě jejich dohody. Tato dohoda musí být v písemné formě. Předpokládá se neplatnost takové úmluvy, při níţ je zhoršeno postavení účastníka smlouvy, který je nepodnikatelem. Spotřebitelské smlouvy a jejich úprava se dále řídí občanským zákoníkem, a ustanovení o nich se uţije vţdy, kdy je to ku prospěchu straně nepodnikatele. Pouţití obchodního zákoníku je výslovně vyloučeno pro pojistnou smlouvu, darovací smlouvu, či na koupi věci nemovité. Tyto smlouvy se řídí výhradně občanským zákoníkem. Jedná se o tzv. absolutní neobchody. Pro rozhodnutí zda li se jedná o obchodní závazkový vztah je důleţité rozhodnout se o aplikaci obchodního či občanského zákoníku na základě povahy účastníka a v druhé rovině 33
posuzujeme, zda slouţí věc k podnikání či nikoliv, jedná se o zřejmost uzavření v souvislosti podnikatelskou činností. Smluvní volnost v obchodních závazkových vztazích platí s výjimkou kogentních ustanovení uvedených v §263, kdy je předepsána i písemná forma právního úkonu. Obchodní zákoník stejně jako ten občanský umoţňuje uzavírání smluv nepojmenovaných. Jako typové smlouvy obsahuje obchodní zákoník tyto: Kupní smlouva (lze pouţít jen na koupi movitých věcí), Smlouva o prodeji podniku, Smlouva o nájmu podniku, Smlouva o koupi najaté věci, Smlouva o úvěru, Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví, Smlouva o uloţení věci, Smlouva o skladování, Smlouva o dílo, Smlouva mandátní, Smlouva komisionářská, Smlouva o kontrolní činnosti, Smlouva zasílatelská, Smlouva o přepravě věci, Smlouva o nájmu dopravního prostředku, Smlouva o provozu dopravního prostředku, Smlouva o zprostředkování, Smlouva o obchodním zastoupení, Smlouva o tichém společenství, Smlouva o otevření akreditivu, Smlouva o inkasu, Smlouva o bankovním uloţení věci, Smlouva o běţném účtu, Smlouva o vkladovém účtu, Cestovní šek, Slib odškodnění Pro mne je z uvedených smluv privilegovanou smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Neboť právě v těchto dvou smluvních typech vystupuje podnik jako předmět obchodně závazkového vztahu. Nejprve ale všeobecně vymezím náleţitosti kupní smlouvy. Kupní smlouva je smlouva úplatná, kdy vlastnictví přechází přechodem práv, nikoli uzavřením smlouvy. Podstatnou částí smlouvy je vymezení smluvních stran, určení předmětu koupě, závazek prodávajícího dodat předmět prodeje kupujícímu a převést vlastnické právo k předmětu na něj, a také závazek kupujícího zaplatit kupní cenu. Také je ve smlouvě upraveno mnoţství a jakost provedení předmětu koupě, místo, doba a způsob dodání. Nutností je upravení práv a povinností jednotlivých stran.
34
Kapitola 4. Obchodně závazkové vztahy týkající se podniku či jinak významné SMLOUVA O PRODEJI PODNIKU je absolutním obchodem, jímţ se prodávající zavazuje převést na kupujícího podnik a vlastnické právo s tímto související a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího, které s převáděným podnikem souvisí a zaplatit kupní cenu. V obchodním zákoníku je smlouva o prodeji podniku upravena §476 §488a v Díle III Hlavy II. Je vyţadována smlouva v písemné formě. Vzhledem k jiným smlouvám z obchodního zákoníku má tato smlouva značné mnoţství kogentních ustanovení, jeţ není moţno měnit dohodou smluvních stran. Jedná se o ustanovení v paragrafech 476, 477, 478, 479 odst.2, 480, 483 odst.3, 488 a 488a. Při uzavírání smlouvy o prodeji podniku je vhodné, aby nevznikly posléze pochybnosti, provádět v písemné formě i všechny dodatky ke smlouvě či její změny. Tuto úmluvu je vhodné stanovit jiţ v textu smlouvy. Charakteristický je tedy komplexní převod podniku včetně práv a závazků spojených s jeho provozem. Pokud budou součástí podniku, jeţ je předmětem prodeje, nemovitosti, coţ je velmi pravděpodobné aţ časté, musí být na téţe listině i souhlasné projevy účastníků. Tyto nemovitosti musejí být specifikovány co nejpřesněji, i s údaji z katastru nemovitostí. Podstatnými částmi této smlouvy jsou závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik, závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k podniku, přesné určení předmětu plnění – podniku, závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem a závazek kupujícího zaplatit kupní cenu. Sama cena, respektive její sjednání ve smlouvě je velmi potřebné, ale není to podstatnou částí smlouvy. Podstatným je jen závazek k její úhradě. Stanovení ceny jakoţto cesty k její výši je upraveno §482 obch. zák.. Jedná se o ustanovení dispozitivní, i přes svou důleţitost. K oceňování podniku je moţno vyuţití metod empirických i matematických. I přesto, ţe je cesta k dosaţení ceny a její stanovení věcí smluvních stran, je potřeba vycházet ze zásad poctivého obchodu. Velmi se mi ke stanovení ceny líbí toto starší ustanovení, které se vyjadřuje takto: "Hodnota podniku v jeho celistvosti záleţí nejen v materiálním obsahu inventáře obchodu, tedy v zařízení a ve zboţí, nýbrţ i v oněch imateriálních momentech, které tvoří jeho hodnotu jako prostředku 35
výdělečného a záleţejí v tom, ţe je obchodní místnost v důsledku svého trvání, výhodné polohy a svého dobrého jména vyhledávána zákazníky. Souhrnem těchto výdělkových moţností, známostí, zavedení obchodu na určitém místě, určitého kruhu zákaznictva nabývá obchod (závod, podnik) zvýšené hodnoty jako zdroj výdělku. Při smluvním sjednávání ceny je třeba vzít v úvahu i tyto otázky." Toto bylo uvedeno pod č. 1097(z roku 1923) ve sbírce váţný. Já toto čerpám z výše uvedeného materiálu Doc. JUDr. Karela Marka, CSc. To ţe se jedná o výrok z dnešního pohledu poměrně letitý, bych nebral v potaz, neboť je neoddiskutovatelná jeho platnost i v době nynější a můţe být vodítkem při domluvě smluvních stran, co se týče stanovení ceny ve smlouvě o prodeji podniku. S velkou pečlivostí by mělo být přistupováno ke specifikaci předmětu prodeje, tedy vymezení co je podnikem a jeho součástí. Co je podnik s odkazem na obchodní zákoník jsem uvedl jiţ v úvodu práce. Nicméně vidím jako vhodné uvézt toto i na tomto místě. Tak tedy dle §5 odst.1 Obchodního zákoníku se podnikem pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné, majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu slouţit. Dále §5 odst.2 stejného zákona říká ţe podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se pouţijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních
předpisů
vztahujících se k
nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Jedná se o velmi obsáhlé vymezení tohoto pojmu. Co tvoří podnik či jeho prodávanou část by mělo být ze smlouvy zřejmé. Při specifikování podniku a závazků pro přesnější výklad poslouţí odkazy na dokumenty k tomuto se vztahující a také na případné přílohy smlouvy. Podnik a jeho náleţitosti by měl být popsán co nejpřesněji, není však třeba evidovat kaţdou propisovačku či jiné drobnosti. Mělo by však dojít k přesnému vymezení závazků, i těch zdánlivě méně důleţitých a doporučuje se všechny tyto přílohy a dokumenty stvrdit podpisem smluvních stran. Smlouva o prodeji podniku bude platně uzavřena i tehdy bude li alespoň přesně individualizován podnik nebo jeho část k prodeji určená, i kdyţ ke specifikování závazků nedojde. Tento názor, s nímţ souhlasí Doc. JUDr. Karel Marek, Csc., kteréhoţ materiál na téma Smlouva o prodeji podniku a o nájmu podniku, uvedený na portálu www.pravniporadce.ihned.cz, v této fázi práce vyuţívám, je důkazem obsáhlosti této problematiky a moţnosti různého vykládání 36
a uplatňování jednotlivých bodů. Velmi zajímavý je ve světle známých skutečností stav, kdy podnik je zákonodárně poměrně obsáhle a legálně vymezen, kdeţto u části podniku, co ji tvoří, bylo toto ponecháno na rozhodnutí soudu. Tím dochází k nejasnostem kdy převod aktiv z či do majetku smluvně upravený, podléhá působnosti valné hromady dané obchodní společnosti. Zřejmě by bylo záhodno přesnějšího vymezení pojmu ´´část podniku´´ v §67a. V aplikační praxi dochází k akceptaci takřka jakéhokoliv řešení a to ve snaze určité právní jistotu. Neboť, ani judikatura v tomto směru není ustálená a nedává k dispozici kritéria, podle nichţ, tyto situace řešit. Tudíţ schvalování převodu části podniku valnou hromadou je tak trochu individuálním přístupem k řešení v kaţdé smlouvě, kdy patřičné následné neshody a výtky rozhodne aţ soud po své úvaze, je li předmětem část podniku správně specifikována. Současná právní úprava dává smluvním stranám moţnost, je li taková jejich vůle, daný případ prodeje podniku či jeho částí jiným způsobem. Takovou moţností je uzavírání většího mnoţství dílčích smluv nebo smlouvou nepojmenovanou a to v případě kdyţ by nemohli nebo nechtěli dostát podstatným částem smlouvy o prodeji podniku. Takţe existence smluvního typu smlouvy o prodeji podniku není povinností a zábranou řešení výše uvedenému. Vychází to ze zásady smluvní volnosti. Jediným rozkolem je postupování v rozporu s jinými právními předpisy či jejich obcházením a také v rozporu s dobrými mravy. Z racionálního hlediska, s přihlédnutím k sloţitosti daného případu a mnoţství kolizních situací, je vyuţití smluvního typu o prodeji podniku dle obchodního zákoníku smlouva o prodeji podniku vhodnější aţ nejvhodnější. Jsou případy kdy je potřeba souhlasu, povolení nebo zvláštního postupu pro realizaci prodeje podniku nebo jeho části. Souhlas společníků nebo valné hromady a dodrţení zákonných ustanovení §67a je obecnou platností ke smlouvě, z níţ dochází k danému závazkovému vztahu. Jedná se o ochranné opatření, kdy je nezbytností dostatečná informovanost k přijetí rozhodnutí, které chrání jak společníky, tak věřitele. Povolení jako podmínka uzavření smlouvy o převodu podniku nastupuje v povinnost v případech, které jsou upraveny v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Povolení vydává Česká národní banka. Zvláštní postup byl uplatněn v případě prodeje podniku během tzv. velké privatizace zákonem 92/1991 Sb. v novelizovaném znění. A také zvláštní úpravou z insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. v plném znění a to v případě zpeněţení podniku jedinou smlouvou insolvenčním správcem. 37
Přechod práv a závazků kogentně upravuje §477 obchodního zákoníku. (1)
Na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.
(2)
Přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(3)
K přechodu závazku se nevyţaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění
převedených závazků kupujícím. (4)
Kupující je povinen bez zbytečného odkladu oznámit věřitelům převzetí závazků
a prodávající dluţníkům přechod pohledávek na kupujícího. Ustanovení o postoupení pohledávek, jak je uvedeno v §477 odst.4 Obch. zák. jsou totoţná s ustanoveními občanského zákoníku §524 - §530. Podle této úpravy není u přechodu závazků souhlas věřitele nutným pro změnu dluţníka. Dle odst.3 za tyto ručí prodávající. K postoupení pohledávky je nutný souhlas postupitele a postupníka, tedy dosavadního a nového věřitele. Souhlas dluţníka jako povinného není potřeba. Postoupení pohledávky je však postupitel povinen oznámit bez odkladu dluţníkovi. Písemná forma postoupení je u smlouvy o prodeji podniku splněna. Z judikatury vychází fakt, kdy ač zákon říká, ţe prodejem podniku přecházejí všechna práva a závazky na kupujícího, ţe nepřecházejí závazky k zaplacení daní. Při placení daní je plátce ve vztahu vůči orgánu veřejné moci, který rozhoduje o jeho právech a povinnostech (Ústavní soud ČSFR,Sbírka usnesení a nálezů č. 3, Brno, 1992, str.11).Více je souvislosti §477 odst. 1 a zákonů o správě daní a poplatků k nalezení v Usnesení ÚS ze dne 15.1.1999, sp.zn.IV.ÚS499/98(Sb.ÚS sv.13 č.4). Hlavním z bodů tohoto judikátu je stanovení ţe obchodní zákoník není ve vztahu k zákonu o správě daní a poplatků lex specialis. Obchodní zákoník s judikaturou a souvisejícími předpisy, Josef Kavalec, Radek Musílek 2007. Rozsudek KS v Ostravě ze dne 11.7.2000, sp. Zn. 22 Ca 74/2000 (SR 11/2000) jasně stanovuje, ţe i pozavření smlouvy o prodeji podniku je nadále subjektem k plnění daňové povinnosti vůči státu prodávající. Nepřenosnost daňových povinností je argumentem pro tento stav. V případě ţ některá práva či závazky nepřecházejí, je moţností toto dohodnout smluvními stranami. Je otázkou, zda li je pak dostáno formulaci jeţ popisuje smlouvu o prodeji podniku. Jelikoţ odstavec 1 §477 kogentně říká, ţe na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky na které se prodej vztahuje, dá se předpokládat, a je tomu tak, ţe výše zmíněná dohoda o nezahrnutých a nepostoupených pohledávkách je moţná. Nicméně je jasnou věcí, kterou je při takovém postupu nutno vyřešit otázka, na která práva a závazky se musí prodej vztahovat a na která ne. Lze tedy doporučit 38
aby došlo k přechodu všech práv a závazků jeţ se k podniku, který je předmětem prodeje vztahují, tak jak je stanoveno v základním ustanovení o prodeji podniku, viz. odstavec1 §476. V tomto světle se toto dodrţení jeví jako vhodnější a jasnější. Podmínka písemné formy platí i při převzetí dluhu, tato je taky splněna při vyuţití smlouvy o prodeji podniku. Takovéto převzetí je zajištěno ručením prodávajícího pro případnou nesolventnost kupujícího. V praxi můţe nastat kolem ručení situace, v níţ kupující koupený podnik dále prodá. Tím nastává stav, kdy se kaţdý další prodávající stává také ručitelem za převedené závazky vedle původního vlastníka. Tak bylo judikováno Rozsudkem NS ze dne 31.5.2005, sp. zn. 32 Odo 757/2004 (Soubor, C3613). Rušení původního prodávajícího se však nevztahuje na závazky vzniklé v době po uskutečnění prodeje podniku. Dle obchodního zákoníku se k převodu závazku u smlouvy o prodeji podniku nevyţaduje souhlas věřitele. I kdyţ z občanského zákoníku vychází obecná platnost souhlasu věřitele. V této souvislosti stojí za zmínku postup zpeněţení podniku dluţníka. Insolvenční zákon říká o tomto zpeněţení jedinou smlouvou, ţe na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti plynoucí z pracovně právních vztahů k zaměstnancům dluţníkova podniku krom pohledávek dluţníkových zaměstnanců pracovněprávního charakteru, jeţ vznikly do účinnosti smlouvy. Přechod dalších závazků na nabyvatele se jiţ neděje. Dalším kogentním ustanovením ve věci smlouvy o prodeji podniku je ustanovení §478 věnované podání odporu u soudu za splnění podmínek pro toto podání. Jak vychází ze zákonného ustanovení, jsou těmito podmínkami ve věcné rovině nepochybné zhoršení dobytnosti pohledávky prodejem podniku. V časové rovině je podmínkou podání lhůta 60 dnů ode dne kdy se věřitel o prodeji podniku dozvěděl. Nejzazším termínem však je doba do šesti měsíců od zápisu prodeje do obchodního rejstříku. Teprve tehdy můţe soud rozhodnout a určit, ţe je převod závazku na kupujícího neúčinný. Smlouva o prodeji podniku je tedy v tomto místě k rozsahu pohledávky neúčinná. Není tím však ohroţena účinnost smlouvy o prodeji podniku obecně. V zákoníku následuje paragraf 479 upravující přechod práv průmyslových a práv z duševního vlastnictví. Opět zde vystupuje v popředí kogentnost, tentokráte určující, ţe k přechodu práv dle odst.1 tohoto paragrafu, jenţ říká ţe přecházejí na kupujícího všechna práva nebo jiné duševní vlastnictví týkající se podnikatelské činnosti, nedochází pokud by 39
toto bylo v rozporu se smlouvou o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv, jak říká kogentní druhý odstavec. Samozřejmostí je v obchodním zákoníku úprava týkající se pracovně právních vztahů, tedy práv a povinností jich se týkajících v souvislosti s prodejem podniku. Toto je řešeno §480, jeho ustanovení říká: ´´ Práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího´´. Dle mého soudu je takovéto ustanovení logickým a jasným. Jedná se o ustanovení kogentní, z kterého tedy vyplývá, ţe nový zaměstnavatel, tedy kupující se stává novým subjektem pracovních smluv místo prodávajícího. Nebylo by nic neobvyklého, pokud by byli zaměstnanci věřiteli prodávajícího. Tyto pohledávky jdou za kupujícím s ručením prodávajícího, jak je upraveno ve výše zmíněném kogentním ustanovením v 3 odstavci §477. Další věcí, která vyvstane na mysl při následcích prodeje podniku je okolnost týkající se označení podniku, jména firmy. Pokud chce nový nabyvatel, ať uţ zděděním podniku nebo po jeho nabytí smlouvou, podnikat nadále pod dosavadní firmou, můţe toto konat jen při výslovném souhlasu dědiců nebo právního předchůdce. Současná právní úprava se tomuto věnuje v §11 odst. 1, který toto určuje. Není však dáno, jak má být takový souhlas vyjádřen. Nepochybně je vhodnější, z důkazního hlediska a předejití případným nejasnostem, vyjádření písemné, tedy v případě smlouvy o prodeji podniku, toto uvést přímo ve smlouvě. Je tedy jasné, ţe bez tohoto souhlasu nebude podnikání pod dosavadním označením firmy moţné. Převod podniku je podmínkou pro převod jména firmy. V opačném případě je vyuţití jména firmy nemoţné. Moţné je to však v případě, pokud je převedena alespoň část podniku a pokud zbylá část bude provozována pod jinou firmou nebo zanikne likvidací. Tomuto se věnuje odst. 4, jiţ zmíněného §11. Omezení označení upravují i zvláštní zákony, například zákon o bankách. Mezi nezbytnosti upravené obchodním zákoníkem v souslasti s tímto typem smlouvy, pro dokončení hladkého průběhu obchodní transakce se řadí i úprava předání a převzetí. Významným mezníkem v této fázi je den účinnosti smlouvy Právě tomuto dni je prodávající předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje. S tím přechází nebezpečí škody na nich na kupujícího. Obě strany sepíší o převzetí záznam, jimi podepsaný. Dvě výše uvedené věty jsou obsahem prvních dvou odstavců §483, který předání a převzetí upravuje. Odstavec třetí, tohoto paragrafu je kogentní. Jeho první věta se týká věcí movitých, u nichţ vlastnické právo 40
přechází účinností smlouvy, druhá se vztahuje k věcem nemovitým, u těch přechází vlastnické právo vkladem do katastru nemovitostí. Délka vkládání nemůţe ohrozit ani nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Třetí věta kogentního třetího odstavce připomíná §444 a §446, týkající se nabytí vlastnických práv v souvislosti s kupní smlouvou. Je pravděpodobné, ţe nebude moţno v jeden den předat a převzít všechny věci. Z toho vychází moţnost případů, kdy v jedno nespadá přechod práva a převzetí věcí spolu s nebezpečím škody na nich. Je potřeba také prát na mysl, co se týče smluvních stran, zda by takovým uzavřením smlouvy o prodeji podniku nebyla rozporem dotčena ustanovení o ochraně hospodářské soutěţe. Můţe se stát, a taky se jistě stává, neboť na toto pamatuje i obchodní zákoník, ţe některé z předávaných věcí jsou poškozeny nebo dokonce úplně chybí. Toto je upraveno dispozitivním ustanovením, vztahujícím se na všechny vady v podniku, vycházejícím z §484 obch. zákoníku, kdy je povinen prodávající nejpozději v zápisu o převodu věcí sepsaném dle § 483 odst. 1 upozornit kupujícího na všechny vady věcí, práv nebo převáděných hodnot o kterých ví nebo musí vědět. V opačném případě odpovídá za škody, kterým mohl tímto upozorněním zabránit. Pokud by však o vadách nevěděl ani nemusel o nich vědět, nevznikla by upozorňovací povinnost. Do zmíněného zápisu se tedy uvedou chybějící a vadné věci dle § 485. Jako chybějící věci jsou označovány ty věci, které prodávající kupujícímu nepředal, ač mají být součástí jmění prodávaného podniku, dle účetnictví a smlouvy o prodeji podniku. Schopnost věcí slouţit provozu podniku do doby podle účetních záznamů je měřítkem při posuzování jejich vadnosti. Opět nutno připomenout důkladnou dohodu smluvních stran, pro předejití následných komplikací vztahu. Odpovědnost za vady upravuje dispozitivní ustanovení § 486, který zde uvádím k objasnění této věci celý. (1) Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny odpovídající chybějícím nebo vadným věcem. Jestliţe chybějící věci nebo zjistitelné vady věci nebyly zachyceny v zápisu podle § 483 odst. 1, nemůţe být právo na slevu přiznáno v soudním řízení, ledaţe prodávající o nich věděl v době předání věci. U vad zjistitelných aţ při provozu podniku nastávají tyto účinky, jestliţe tyto vady kupující neoznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při odborné péči mohl zjistit, nejpozději však po uplynutí šesti měsíců ode dne účinnosti smlouvy (§ 482). Ustanovení § 428 odst. 2 a § 439 platí obdobně. 41
(2) Kupující je oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliţe podnik není způsobilý pro provoz stanovený ve smlouvě a vady včas oznámené jsou odstranitelné nebo je prodávající neodstraní v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu kupující stanoví. Ustanovení § 441 platí přiměřeně. (3) Kupující můţe uplatnit nárok na slevu z kupní ceny ohledně závazku, jeţ na něho přešly a nebyly zachyceny v účetní evidenci v době účinnosti smlouvy (§ 482), ledaţe o nich kupující v době uzavření smlouvy věděl. (4) Pro právní vady prodávaného podniku platí obdobně § 433 aţ 435. Nepřejde-li vlastnické právo k nemovitosti tvořící součást podniku na kupujícího a prodávající neodstraní tuto vadu v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou mu kupující určí, můţe kupující od smlouvy odstoupit. (5) Práva podle předchozích odstavců se nedotýkají nároků na náhradu škody. Ustanovení § 440 platí obdobně. Následuje objasnění případného stavu odstoupení od smlouvy. Pokud k tomuto dojde v souvislosti se smlouvou o prodeji podniku, postupuje se dle §351 obchodního zákoníku, jenţ se věnuje úpravě odstoupení od smlouvy. Provádí se vypořádání mezi prodávajícím a kupujícím podle výše zmíněné právní úpravy. Neodstranitelné vady i přes jejich včasné oznámení či vady, které prodávající v dodatečné lhůtě včas neodstraní, spolu s nezpůsobilostí podniku pro provoz stanovený ve smlouvě jsou podmínkami, opravňujícími k odstoupení od smlouvy dle §486 odst.2. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu, není právo na odstoupení od smlouvy v textu přiznáno, zato zmiňuje moţnost slevy z kupní ceny odpovídající chybným či vadným věcem. Přiměřeně také můţeme uplatnit §441, který se také odstoupení od smlouvy věnuje. Pokud tedy proběhne transakce podniku v souvislosti se smlouvou o jeho prodeji ke spokojenosti obou smluvních stran a podnik je prodán – koupen, je potřeba provést potřebné zápisy do obchodního rejstříku. Toto je upraveno v obchodním zákoníku §488. Jedná se o ustanovení kogentní. Z tohoto je zřejmé, ţe smlouvou o prodeji podniku nedojde ke zrušení obchodní společnosti nebo druţstva, nejedná se tedy o zvláštní způsob zrušení. Krom zápisu do obchodního rejstříku je zde také upraven stav, kdy právnická osoba prodala podnik, který tvořil její jmění, a to ve smyslu jejího zrušení, ukončení likvidace a vymazání z OR po uplynutí určité doby. Konkrétně se jedná o dobu jednoho roku po prodeji podniku.
42
V případě prodávajícího, můţe být jeho následná činnost omezena konkurenční doloţkou. K tomuto je v §488a odkazováno na § 672a jenţ se svým ustanovením ke konkurenčním doloţkám vyjadřuje. Nyní, po vyjasněných všech výše uvedených bodů, s největší pravděpodobností, případný prodávají a případný kupující sepsali smlouvu o prodeji podniku se všemi jejími nezbytnými náleţitostmi a úspěšně uzavřeli obchod.
SMLOUVA O NÁJMU PODNIKU Dalším obchodně závazkovým vztahem, v němţ vystupuje podnik jako předmět, je vztah kdy je podnik předmětem nájmu. Smlouva o nájmu podniku je v této věci právním aktem. V obchodním zákoníku jsou jí věnována ustanovení §488b - §488i, Díl IIIA, Hlava II. Stejně jako u smlouvy o prodeji podniku, i u smlouvy o nájmu podniku je několik ustanovení kogentních. Konkrétně se jedná z výše uvedených o ustanovení pod písmeny b aţ e. Ustanovení v §488b je kogentní z titulu základního ustanovení. Vymezuje základní důleţitosti smlouvy o nájmu podniku. §488b (1)
Smlouvou o nájmu podniku se pronajímatel zavazuje přenechat svůj podnik
nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí a aby z něj pobíral uţitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné. (2)
Ve smlouvě musí být dohodnuta výše nájemného nebo způsob jejího určení.
(3)
Smlouva o nájmu podniku musí mít písemnou formu.
(4)
Smlouva o nájmu podniku nemůţe nabýt účinnosti přede dnem zveřejnění podle
§ 33 odst. 1. Opět je zde tedy podstatnými částmi smlouvy vymezení podniku či jeho části a výše nájemného nebo způsob jak ji určit. Smlouva musí mít stejně jako v případě prodeje podniku písemnou podobu. A i tady je potřeba brát v potaz ustanovení §67a zmiňující souhlas společníků či valné hromady v této věci. Pronájem podniku se zapisuje do obchodního rejstříku. Smlouva o tomto se ukládá do sbírky listin, stejně jako oznámení o prodlouţení doby nájmu či listiny o zániku nájmu. Podnik nelze přenechat do podnájmu, řečeno odstavcem 1 §488c. 43
V odstavci 2 §488c obchodního zákoníku je pro smlouvu o nájmu podniku zmíněno : ´´ Nestanoví li tento zákon jinak, platí pro nájem podniku §664, §665 odst.1, §667 a §670 občanského zákoníku.´´ Zmíněná ustanovení občanského zákoníku se věnují nájemní smlouvě. Jejich uvedením v kogentním §488c je zajištěno, ţe nemohou tyto ustanovení být smluvními stranami dohodou vyloučeny. Pronajímatelem nemusí být osoba zapsaná v OR, nemusí být ani podnikatelem, neboť nezáleţí na způsobu nabytí podniku, mohl jej například zdědit. Je li, ale pronajímatelem osoba zapsaná v obchodním rejstříku, provede se u něj stejně jako u nájemce zápis do obchodního rejstříku. Osoba nájemce je upravena §488d. Vychází z něj podmínky, které musejí být splněny v okamţiku uzavření smlouvy, kdy nájemcem můţe být jen podnikatel zapsaný v OR a disponující patřičným podnikatelským oprávněním. Není li tomu tak je smlouva neplatná. Práva a povinnosti smluvních stran jsou neodmyslitelnými i u tohoto smluvního typu. Ke dni účinnosti smlouvy přecházejí práva a závazky náleţející pronajímanému podniku na nájemce. Toto platí obdobně i pro práva a povinnosti z pracovně právních vztahů. Výchozí je ustanovení §488e. Věřitel se můţe domoci stavu, kdy všechny závazky pronajímatele, náleţející pronajímanému podniku, jsou prohlášeny za splatné. Dojde k tomu jedině prostřednictvím soudu a v případě pokud by plnění těchto závazků bylo pronájmem ohroţeno. Aby toto právo nezaniklo, je potřeba jej uplatnit do tří měsíců od účinnosti smlouvy. Splatnými se stávají ty závazky související s podnikem, krom práv a závazků z pracovně právních vztahů trvajících ke dni skončení nájmu a smluv o nájmu nebytových prostor, jeţ trvají a přecházejí na pronajimatele. V této věci není ani stanoveno případné pronajímatelovo ručení. Jelikoţ, se jedná o ustanovení kogentní, není moţno je nijak upravovat. Splatnost je zde tedy stanovena přímo ze zákona oproti stavu po vzniku nájemní smlouvy, kdy je moţno se splatnosti závazků domáhat soudně. Doba nájmu je upravena §488f a jeho ustanoveními. Smlouva na dobu určitou, se prodluţuje, není li dohodnuto něco jiného, o dobu na kterou byla určena tehdy, pokračují li obě strany v jejím plnění. Tak je uvedeno v prvním odstavci, druhý odstavec doplňuje situaci kolem smlouvy na dobu neurčitou a moţnost jejího vypovězení. Vypovězení smlouvy na dobu neurčitou je moţné nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, k jeho poslednímu dnu. Smlouvou můţe být stanovena jiná výpovědní lhůta. 44
Z nekogentního ustanovení §488g plynou další oprávnění smluvních stran. Jedním z takových oprávnění vzniklého na základě smlouvy o nájmu podniku je oprávnění vyuţívat označení, know-how a předměty průmyslového vlastnictví pronajímatele v rozsahu v jakém je třeba pro řádné provozování pronajatého podniku. Je tedy zřejmé, ţe oprávnění k uţívání trvá jen po dobu nájmu. Úhrada za uţívání předmětů průmyslového vlastnictví a licencí, můţe být stanovena nad rámec smlouvy o nájmu podniku, nikoli v rámci nájemného. Vlastnické právo ke zboţí na skladě, náhradním dílům a jiným spotřebovávaným věcem související s pronajímaným podnikem a jeho provozem, po dohodnuté úplatě v rámci nájemného nebo nad něj, přechází na nájemce. Strany jsou povinny sepsat o těchto věcech a jejich převzetí provést zápis s jejich soupisem. Konkurenční doloţka a omezení činnosti pronajímatele i nájemce jsou upraveny §488h. Ten ve svém znění opět odkazuje na §672a. Činnost pronajímatele můţe být omezena podobu nájmu, kdeţto po jeho skončení můţe být omezena činnost nájemce. Poslední ustanovení Týkající se smlouvy o nájmu podniku, tedy §488i, je ustanovením dispozitivním, a týká se smluv, jimiţ je pronajímána část podniku jako samostatná organizační sloţka. Platí zde obdobně §488b aţ g. Problémem je jako u prodeje podniku ve vztahu kogentních a dispozitivních ustanovení. Část podniku, stejně jako v případě této specifikace při smlouvě o prodeji podniku, je u smlouvy o nájmu podniku třeba vymezit co nejpřesněji. Podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku a uloţení smlouvy o nájmu podniku do sbírky listin je v podstatě dokončením celé této transakce. Oproti smlouvě o prodeji podniku se zde uvedená právní úprava smlouvy o nájmu podniku můţe zdát jako krátká, je však třeba mít na mysli, ţe některé situace v případě nájmu podniku, vycházejí z ustanoveních o prodeji podniku. Jako hlavní body lze zmínit mnoţství kogentních ustanovení u obou smluvních vztahů, nutnost a účelnost co nejpřesnějšího vymezení podniku či jeho části, stanovení kupní či nájemní ceny a hlavně plnění závazků z tohoto plynoucích.
45
Závěr: K výběru tématu mé závěrečné bakalářské práce mě vedl můj zájem o tuto problematiku. Posléze jsem si však nebyl zcela jist, jak její vypracování pojmu. Uznávám, ţe v mém podání se jedná především o práci v teoretické úrovni. Rozhodnutí o konstrukci práce jsem učinil na základě dumání nad postupem vypracování. Začít od definice podniku a následného popsání typů podniků povaţuji jako dobrý krok. Neboť nedá se popisovat obchodně závazkový vztah, v němţ podnik figuruje jako předmět bez tohoto. Stejně tak bylo nezbytné definování závazku a obchodně závazkového vztahu, čemuţ se věnuji v dalších kapitolách. Nejdůleţitější částí je poslední kapitola. Smlouvy o prodeji podniku a nájmu podniku se ukázaly jako velmi důleţité smluvní typy v obchodním právu. Přiznávám velký význam ustanovením obchodního zákoníku, jeţ se prodeji a nájmu podniku poměrně podrobně věnují. Protoţe právě tímto je moţno předejít, v případě obchodního vztahu spoustě nesrovnalostí. Ale i přes to, lze shledat místa působící kolizně a ne zcela přesně. Jedním a snad i nejdůleţitějším z těchto míst je bod, kdy je potřeba specifikovat podnik či jeho část určenou k prodeji nebo pronájmu. Také stanovení ceny a přechodu práv a závazků, je třeba při těchto transakcích věnovat zvýšenou pozornost pro celkovou správnost smluv. Nicméně myslím, ţe se mi toto vše podařilo v práci zachytit, zmínit a objasnit. Ostatně to, jak se mi to povedlo, ohodnotíte Vy, zkušební komise.
46
Seznam pouţité literatury: Smlouva o prodeji podniku a nájmu podniku, Doc.JUDr. Karel Marek,CSc., Pravniradce.ihned.cz 25.3. 2009, Dostupný z http://www.pravniradce.ihned.cz/c4-1007824036435280-F00000_d-smlouva-o-prodeji-podniku-a-o-najmu-podniku Obchodní zákoník, Zákon č. 513/1991 Sb., dle platného znění k 1.1. 2011, dostupný z http://www.business.center.cz/business/pravo/zakony/obchzak/ Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé, Karel Eliáš, Miroslava Bartošíková, Jarmila Pokorná a kolektiv, 5. Vydání, 2005 Komentář k obchodnímu zákoníku 3. díl, Prof. JUDr. Irena Pelikánová Náhrada škody v obchodních vztazích a moţnosti její limitace, Josef Šilhán Zajištění a zánik obchodních závazků, 2. rozšířené vydání, František Faldyna, Jan Hušek, Tomáš Pohl Vznik a zánik podniku, Petr Vaškovic, Roman Storch, 2005
47
