Občanské sdružení přátel povodí Labe (žadatel)
Kongresové centrum ILF, a.s. (vzdělávací subjekt)
CESTOVNÍ RUCH, AGROTURISTIKA: typy, definice, základní pojmy
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí
Stránka | 1
OBSAH 1
CESTOVNÍ RUCH ......................................................................................................................................... 1
1.1
VYMEZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU .................................................................................................................. 1
1.2
DEFINICE CESTOVNÍHO RUCHU .................................................................................................................... 1
1.3
TYPOLOGIE CESTOVNÍHO RUCHU................................................................................................................. 3
1.3.1
CESTOVNÍHO RUCH DLE PŘEVAŽUJÍCÍ MOTIVACE ÚČASTI ..................................................................... 3
1.3.2
CESTOVNÍ RUCH DLE MÍSTA REALIZACE ...................................................................................................... 3
1.3.3
CESTOVNÍ RUCH DLE VZTAHU K PLATEBNÍ BILANCI ..................................................................................... 4
1.3.4
DLE ZPŮSOBU ÚČASTI A FORMY ÚHRADY .................................................................................................... 4
1.3.5
DLE ZPŮSOBU ZABEZPEČENÍ PRŮBĚHU A POČTU ÚČASTNÍKŮ ...................................................................... 5
1.3.6
DLE VĚKU ÚČASTNÍKŮ ................................................................................................................................. 5
1.3.7
DLE PŘEVAŽUJÍCÍHO PROSTŘEDÍ POBYTU .................................................................................................... 5
1.3.8
DLE DÉLKY TRVÁNÍ CESTY .......................................................................................................................... 5
1.3.9
DALŠÍ TYPY CESTOVNÍHO RUCHU ..................................................................................................... 5
1.4
TYPOLOGIE ÚČASTNÍKŮ CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................. 6
1.4.1
STÁLÝ OBYVATEL........................................................................................................................................ 6
1.4.2
NÁVŠTĚVNÍK ............................................................................................................................................... 6
1.4.3
TURISTA ...................................................................................................................................................... 6
1.4.4
VÝLETNÍK.................................................................................................................................................... 7
1.4.5
NÁVŠTĚVNÍCI PODLE TURISTICKÉ STATISTIKY ............................................................................................. 8
1.5
PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU ........................................................................................................... 8
1.5.1
SELEKTIVNÍ PŘEDPOKLADY ............................................................................................................... 8
1.5.2
LOKALIZAČNÍ PODMÍNKY .......................................................................................................................... 10
1.5.3
REALIZAČNÍ PODMÍNKY ............................................................................................................................. 10
1.5.4
RAJONIZACE .............................................................................................................................................. 11
1.6
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ CESTOVNÍ RUCH ................................................................................................... 11
1.7
TRH CESTOVNÍHO RUCHU ........................................................................................................................... 12
1.7.1
SUBJEKTY A OBJEKTY CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................... 12
1.7.2
TYPY TRHŮ CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................................... 13
1.7.3
SPECIFIKA TRHU CESTOVNÍHO RUCHU ....................................................................................................... 13
1.8
SEKTORY CESTOVNÍHO RUCHU .................................................................................................................. 15
1.9
NABÍDKA V CESTOVNÍM RUCHU .............................................................................................................. 15 Stránka | 2
1.9.1
SLUŽBY V CESTOVNÍM RUCHU ................................................................................................................... 16
1.10 POPTÁVKA V CESTOVNÍM RUCHU ............................................................................................................... 17 1.10.1 SPOTŘEBA V CESTOVNÍM RUCHU ............................................................................................................... 17
2
AGROTURISTIKA ...................................................................................................................................... 19
2.1
FORMY ZELENÉHO CESTOVNÍHO RUCHU ................................................................................................... 19
2.2
CHARAKTERISTIKA AGROTURISTIKY......................................................................................................... 20
2.2.1
FORMY AGROTURISTIKY ............................................................................................................................ 22
2.2.2
DOPROVODNÉ PROGRAMY VENKOVSKÉ TURISTIKY A AGROTURISTIKY...................................................... 22
2.2.3
TYPY UBYTOVACÍCH ZAŘÍZENÍ V AGROTURISTICE ..................................................................................... 23
2.2.4
VÝZNAM AGROTURISTIKY ......................................................................................................................... 23
2.2.5
NEGATIVNÍ ASPEKTY AGROTURISTIKY ...................................................................................................... 25
2.2.6
POTENCIÁL NA STRANĚ NABÍDKY AGROTURISTIKY.................................................................................... 25
2.2.7
POTENCIÁL NA STRANĚ POPTÁVKY ............................................................................................................ 26
2.2.8
TYPICKÉ ZNAKY AGROTURISTIKY - SHRNUTÍ ............................................................................................. 27
2.3
3
CESTOVNÍ RUCH, AGROTURISTIKA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ...................................................................... 27
POUŽITÉ ZDROJE ..................................................................................................................................... 29
Stránka | 3
1 CESTOVNÍ RUCH 1.1 VYMEZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU Cestovní ruch je neodmyslitelnou součástí dnešní moderní společnosti, která každoročně dává do pohybu masy lidí, kteří ve svém volném čase opouštějí dočasně místa svého trvalého bydliště za různými účely – rekreace, poznání, styku s lidmi apod. Hlavním motivem takového pohybu je záměrná změna prostředí, která umožňuje člověku uspokojit některou z jeho potřeb, jako například potřeby odpočinku, pohybu, poznání, seberealizace a další. Pro uspokojení takových potřeb neposkytuje místo bydliště dostatek možností či příležitostí, popřípadě uspokojuje, ale v nedostačující kvalitě. Účast na cestovním ruchu se tedy stává výrazem jednání člověka, ve kterém se odrážejí jeho potřeby, zájmy, cíle, úmysly včetně podmínek pro jejich realizaci.
1.2 DEFINICE CESTOVNÍHO RUCHU Cestovní ruch představuje výraznou složku spotřeby obyvatelstva a stává se rovněž výrazným ekonomickým fenoménem. Aby účast na cestovním ruchu mohla být realizována, je jí třeba zabezpečit širokou škálou ekonomických činností. Cestovní ruch je důležitou oblastí podnikatelských příležitostí a zároveň faktorem rozvoje regionálních celků, národních ekonomik i ekonomiky světové. Cestovní ruch je tedy možné chápat v jednotě jeho dvou rovin. První rovinou je oblast spotřeby, kdy cestovní ruch je považován za způsob uspokojování potřeb, z druhého hlediska se jedná o oblast podnikatelských příležitostí v mnoha oborech lidské činnosti, kdy cestovní ruch je významnou součástí ekonomiky společnosti. Cestovní ruch se projevuje jako mnohostranný společensko-ekonomický jev. Nalézt z hlediska praxe i teorie přesnou a jednotnou definici pojmu „cestovní ruch“ není jednoduchá záležitost. Vyplývá to ze složitosti procesu, jakým cestovní ruch je. Pojem cestovní ruch je spojován s mnoha významy. Je zřejmé, že je úzce spojen s cestováním a volným časem. Autoři ve svých definicích zdůrazňují různé stránky tohoto složitého jevu,
Stránka | 1
mnohdy v závislosti na tom, z hlediska které vědní disciplíny je cestovní ruch zkoumán a definován. Definice odrážející počátky vědeckého zkoumání daného jevu se zaměřovali na snahu odlišit cestovní ruch od širšího pojmu cestování. V dalších definicích je kladen důraz nejen na odlišení cestovního ruchu od cestování, ale rovněž na postižení různých sociálních či ekonomických stránek. Cestovní ruch lze definovat jako „cesty, jež se realizují zpravidla ve volném čase, je chápán jako cesty, které jsou podnikány za účelem zotavení, zábavy, obchodu, povolání či z jiných příčin, při kterých dochází k dočasné změně místa bydliště.“ Jiný autor definuje cestovní ruch jako „sumu vztahů mezi lidmi, kteří se nacházejí v nějakém místě přechodně, a mezi obyvateli tohoto místa.“ Definice, ve které si autor všímá především změn, které cestovní ruch způsobuje v místech cestovního ruchu a místním obyvatelstvem zní tak, že „cestovní ruch je lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které podmiňuje vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na jedné straně a domácím obyvatelstvem, místem a jeho krajinou na straně druhé.“ Definice, ze které je zřejmý akcent na ekonomickou stránku je následující: „ekonomický jev spojený se spotřebou hmotných a nehmotných statků, hrazených z prostředků získaných v místě trvalého bydliště“. Tato ekonomicky laděná definice považuje cestovní ruch jako součást spotřeby obyvatelstva doprovázený přesunem kupních fondů do míst cestovního ruchu. Východiskem pro další definování cestovního ruchu zejména v poválečném období se stala definice švýcarských profesorů, kteří ho definují jako „souhrnné označení vztahů a jevů, vznikajících na základě cesty a pobytu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost.“ Za mezník v definování cestovního ruchu i pro jeho statistické sledování lze považovat Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu pořádanou World Tourism Organization konanou v Ottavě v roce 1991, kde došlo k obsahovému vymezení většiny používaných pojmů z oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch byl definovaný jako „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí a to na dobu kratší než je Stránka | 2
stanovena1, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“
1.3 TYPOLOGIE CESTOVNÍHO RUCHU V odborné literatuře je možné nalézt řadu různých kritérií systematiky cestovního ruchu. Cestovní ruch je dělen na formy a druhy cestovního ruchu. V praxi se ovšem obě hlediska prolínají a autoři odborných publikací často rozdíly mezi druhem a formou cestovního ruchu stírají. 1.3.1 CESTOVNÍHO RUCH DLE PŘEVAŽUJÍCÍ MOTIVACE ÚČASTI Cestovní ruch je členěn podle převažující motivace účasti na cestovním ruchu. Jedná se o následující typy cestovního ruchu: Rekreační cestovní ruch; kulturně-poznávací cestovní ruch; cestovní ruch s náboženskou orientací; cestovní ruch se vzdělávacími motivy; cestovní ruch se společenskými motivy; zdravotně orientovaný cestovní ruch; sportovně orientovaný cestovní ruch; cestovní ruch orientovaný na poznání přírodního prostředí; cestovní ruch s dobrodružnými motivy; cestovní ruch s profesními motivy a cestovní ruch specificky orientovaný. 1.3.2 CESTOVNÍ RUCH DLE MÍSTA REALIZACE Jedná se o členění dle území, na kterém cestovní ruch probíhá. Domácí cestovní ruch: účastníci nepřekračují státní hranice své země; je to cestovní ruch domácího obyvatelstva na území jejich státu. Zahraniční cestovní ruch: vždy dochází k překračování hranic; může mít dvojí charakter: a) výjezdový cestovní ruch (pasivní): výjezdy občanů dané země do zahraničí b) příjezdový cestovní ruch (aktivní): příjezdy zahraničních návštěvníků dané země
1
U mezinárodního cestovního ruchu tato doba činí 1 rok, u domácího cestovního roku 6 měsíců. Stránka | 3
c) tranzitní cestovní ruch: průjezd zahraničních účastníků cestovního ruchu přes území určitého státu s tím, že vlastní cíl účasti na cestovním ruchu je realizován na území dalšího státu. WTO v rámci snahy o unifikaci pojmů uvádí ještě dva základní typy cestovního ruchu: I. cestovní ruch vnitrostátní: zahrnuje veškerý cestovní ruch na území určitého státu (domácí, aktivní zahraniční). II. cestovní ruch národní (zahrnuje veškerý cestovní ruch obyvatelstva určitého státu (domácí a zahraniční pasivní) Mezinárodní cestovní ruch: zahrnuje pohyby účastníků cestovního ruchu mezi státy, bez konkrétního teritoriálního určení – jde o zahraniční cestovní ruch více států či regionů. a) Cestovní ruch světový (veškerý cestovní ruch na světě, při kterém dochází k překračování hranic; je souhrnem veškerého příjezdového a výjezdového cestovního ruchu všech států). b) Cestovní ruch světa (veškerý cestovní ruch, který je na světě realizován; je souhrnem domácího i zahraničního cestovního ruchu všech států světa). 1.3.3 CESTOVNÍ RUCH DLE VZTAHU K PLATEBNÍ BILANCI Zahraniční ruch aktivní zahrnuje příjezdy zahraničních návštěvníků do určité země, jejichž pobyt v dané zemi je spojen se spotřebou zboží a služeb hrazenou z devizových prostředků návštěvníků, což v konečném efektu znamená příliv deviz do platební bilance státu. Zahraniční cestovní ruch pasivní zahrnuje výjezdy obyvatel určitého státu do zahraniční, přičemž jejich pobyt a spotřeba odčerpávají devizové prostředky, což má negativní vliv na platební bilanci státu (tzv. neviditelný import). 1.3.4 DLE ZPŮSOBU ÚČASTI A FORMY ÚHRADY Volný/ komerční cestovní ruch (člověk si cestu sám hradí a také sám rozhoduje o jejím zabezpečení). Vázaný/sociální cestovní ruch (za občana hradí cestu zcela nebo zčásti jiný subjekt, který také rozhoduje). Stránka | 4
1.3.5 DLE ZPŮSOBU ZABEZPEČENÍ PRŮBĚHU A POČTU ÚČASTNÍKŮ Organizovaný CR (cestu i pobyt zajišťuje např. cestovní kancelář, firma, škola apod.) a neorganizovaný CR (vše potřebné si účastník zajišťuje sám nebo jen částečně využívá služeb cestovní kanceláře). Individuální CR (účastník cestuje sám nebo s rodinou) a skupinový CR (cestuje kolektiv nebo jiná neformální forma). 1.3.6 DLE VĚKU ÚČASTNÍKŮ Toto kritérium bývá uplatňováno ve vztahu k některým věkovým skupinám, které se svým spotřebním chováním a nároky na rozsah a strukturu služeb v rámci CR výrazně odlišují. Lze uvést CR dětí, CR mládeže, CZ seniorů, CR rodin s dětmi a CR lidí mezi 40-50 rokem. 1.3.7 DLE PŘEVAŽUJÍCÍHO PROSTŘEDÍ POBYTU S tímto kritériem souvisí odlišné nároky na služby. Dle tohoto kritéria se cestovní ruch člení na městský, venkovský, lázeňský a ve střediscích cestovního ruchu. 1.3.8 DLE DÉLKY TRVÁNÍ CESTY Krátkodobý CR (pobyt do 3 dnů, max. 2 noci, mimo místo obvyklého bydliště) a dlouhodobý CR (pobyt delší než 3 dny, nikoliv však delší než 6 měsíců). 1.3.9 DALŠÍ TYPY CESTOVNÍHO RUCHU Existuje celá řada dalších kritéria, dle kterých lze CR členit. Jedná se například o hlediska jako: roční období, cíl cesty, podle použitého dopravního prostředku, podle destinace, způsobu ubytování apod.
Stránka | 5
1.4 TYPOLOGIE ÚČASTNÍKŮ CESTOVNÍHO RUCHU 1.4.1 STÁLÝ OBYVATEL V mezinárodním cestovním ruchu ve vztahu k dané zemi se za stálého obyvatele považuje osoba, která žije v zemi alespoň jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho roku. V domácím cestovním ruchu ve vztahu k určitému místu je za stálého obyvatele považována osoba, která v tomto místě žije alespoň šest po sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší šesti měsíců. 1.4.2 NÁVŠTĚVNÍK V mezinárodním cestovním ruchu je návštěvníkem osoba, která cestuje do jiné země, než do té, kde má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonání výdělečné činnosti v navštívené zemi. V domácím cestovním ruchu je návštěvníkem osoba, která má trvalé bydliště v dané zemi a cestuje na jiné místo v zemi mimo své bydliště na dobu kratší než šest měsíců, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. 1.4.3 TURISTA V mezinárodním cestovním ruchu se za turistu považuje osoba, která cestuje do jiné země, než v níž má své obvyklé bydliště, a to na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, ale nepřesahující jeden rok, přičemž hlavním účelem její cesty není vykonávání výdělečné činnosti v navštívené zemi. V domácím cestovním ruchu je turistou osoba trvale usídlená v dané zemi, která cestuje do jiného místa odlišného od jejího běžného životního prostředí v téže zemi, a to na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, ale ne na dobu delší šesti měsíců, přičemž hlavním účelem její cesty není vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.
Stránka | 6
V závislosti na délce pobytu se rozlišuje: -
turista na dovolené (turista, který setrvává na daném místě více než určitý počet nocí nebo dnů);
-
krátkodobě pobývající turista (turista, který cestuje na dobu nepřekračující tento limit, ale trvající déle než 24 hodin a zahrnující pobyt alespoň s jedním přenocováním).
Turisté jsou tedy dočasní návštěvníci, kteří se zdrží v navštěvovaném místě alespoň 24 hodiny a motivem jejich cestování je buď využití volného času (zábava, dovolená, odpočinek, sport aj.), nebo vyřizování různých záležitostí. Turisty lze rozlišovat rovněž podle jejich motivace k cestování, a to na turisty objevitele, turisty individuální, masové a charterové. Turisté objevitelé hledají znalosti a objevy, snaží se o množství kontaktů s místní společností. Tito turisté obvykle odmítají letadlo jako dopravní prostředek a na daném místě setrvávají často několik týdnů. Jejich počet je omezen. Jejich cesty směřují např. do Nepálu nebo do buší Afriky, kde hledají zážitky neobvyklé pro běžný život. Dobře se přizpůsobují místním podmínkám, vyhýbají se turistickým centrům a nevyžadují vysoký standard služeb. Individuální turisté jsou skupinou, která cestuje buď individuálně, nebo v malých skupinkách. Počet těchto turistů se neustále zvyšuje. Jsou to osoby, které vyžadují vysoký standard služeb a jsou ochotny za něj zaplatit. Masoví turisté pocházejí z vrstvy obyvatelstva se středními příjmy. Řídí se heslem: „dostaneš, co zaplatíš“. Očekávají, že zaměstnanci hotelu splní všechna jejich přání. Charteroví turisté jsou turisté s minimálním zájmem o kulturu a obyvatele země, do níž přijeli. Cestují na krátkou dobu, a to od prodlouženého víkendu do dvou týdnů. 1.4.4 VÝLETNÍK Výletník, neboli exkurzionista, či jednodenní návštěvník, je typ dočasného návštěvníka, který se zdrží v navštěvované zemi pouze jeden den, aniž by v této zemi přenocoval.
Stránka | 7
Z pohledu mezinárodního cestovního ruchu je výletníkem osoba cestující do jiné země, než v níž má své trvalé bydliště, na dobu kratší dvaceti čtyř hodin, aniž by v navštívené zemi přenocovala. Hlavním účelem její cesty přitom není vykonávání výdělečné činnosti v navštívené zemi. V domácím cestovním ruchu je výletník ten, kdo je trvale usídlen v dané zemi a cestuje do místa odlišného od místa jeho trvalého bydliště na dobu kratší 24 hodin, aniž by v navštíveném místě přenocoval. Hlavním účelem jeho cesty není vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. 1.4.5 NÁVŠTĚVNÍCI PODLE TURISTICKÉ STATISTIKY Návštěvníci zahrnutí v oficiální turistické statistice jsou turisté a výletníci a důvodem jejich návštěvy je: zábava (dovolená, kultura, aktivní sport, příbuzní a známí, apod.); služební záležitost (schůzka, obchod, služební úkol) nebo ostatní turistické motivy (studijní pobyt, tranzit, různé). Návštěvníci nezahrnutí v turistické statistice jsou stálí i dočasní přistěhovalci, diplomaté, konzultační úředníci, členové ozbrojených sil, utečenci, tranzitující (projíždějící, kteří neopustí tranzitní zónu na letišti či v přístavu).
1.5 PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU Existenci a rozvoj cestovního ruchu v určitých oblastech ovlivňují následující předpoklady: selektivní předpoklady, lokalizační podmínky, realizační podmínky a rajonizace. 1.5.1 SELEKTIVNÍ PŘEDPOKLADY Selektivní (stimulační) předpoklady mají primární postavení v rozvoji cestovního ruchu. Znamenají způsobilost dané země podílet se aktivně i pasivně na cestovním ruchu. Rozlišovány jsou faktory objektivní a subjektivní. Objektivní faktory: Základní podmínkou rozvoje cestovního ruchu jsou mírové podmínky života. Mimo tuto nejzákladnější podmínku existuje celá řada dalších faktorů působících na rozvoj cestovního Stránka | 8
ruchu: politické, ekonomické, demografické, ekologické, administrativní, sociální a materiálně-technické. -
Politické faktory: základní politické skutečnosti světového charakteru i místního významu (mírové uspořádání světa či válečné konflikty, vnitropolitická situace – stabilita), charakter politického systému (frekvence střídání vlád, teror a násilí, kriminalita, systém politických stran, vytvoření Evropské unie znamenající volný pohyb osob a kapitálu…).
-
Ekonomické předpoklady: ze strany hospodářské politiky rozvoj cestovního ruchu ovlivňuje např. směnitelnost měny, výše reálné mzdy, výše nerealizované kupní síly obyvatelstva, podpora podnikání v cestovním ruchu – programy podpory podnikání z místních, státních anebo mezinárodních zdrojů UNESCO a Phare, podpora prezentace dané země ve vztahu k zahraničí. Kvantifikovatelný vztah cestovního ruchu a ekonomiky lze vyjádřit řadou ukazatelů, např. podíl služeb cestovního ruchu na tvorbě HDP, výdaje obyvatelstva na služby spojené s turistikou, výše devizových příjmů ze zahraničního obchodu, podíl pasivního cestovního ruchu, saldo ze zahraničního cestovního ruchu.
-
Demografické skutečnosti: počet obyvatel, ekonomická aktivita, střední délka života, mobilita, zvyšující se urbanizace. Je třeba si uvědomit, že lidský faktor vystupuje v cestovním ruchu jako pracovní síla a taky jako účastník cestovního ruchu!
-
Ekologické podmínky (kvalita životního prostředí): masový rozvoj cestovního ruchu může ohrozit kvalitu přírody v oblastech velké koncentrace cestovního ruchu, uplatňování zásad trvale udržitelného rozvoje ekonomiky a rozvoje a obnovy kvality venkovského prostředí, péče státu o životní prostředí.
-
Administrativní
podmínky:
soubor
právních
předpisů,
zákonů
a vyhlášek
o cestovním ruchu např. celní a devizové předpisy, pasové a vízové podmínky, daňová legislativa, nutnost očkování do některých zemí či požadavek výše denního limitu finančních prostředků na pobyt apod.
Stránka | 9
-
Sociální vlivy: dosažená životní úroveň, životní styl, fond volného času. (Ve společnostech s vysokou životní úrovní dochází k posunu volného času člověka na přední místo.)
-
Technické vlivy: rozvoj informačních technologií, rezervační systémy, úroveň dopravy, ubytování, stravování, obchod, sportovní aktivity, doplňkové služby – směnárenství apod.
Subjektivní faktory: Do této kategorie patří řada psychologických faktorů a dalších pohnutek ovlivněných kulturní úrovní obyvatel, reklamou apod. Psychologické vlivy souvisí se spotřebitelským chováním, které je ovlivňováno čtyřmi základními psychologickými faktory – motivací, vnímáním, učením a postoji. Znalost těchto faktorů umožňuje efektivněji provádět marketingovou segmentaci. 1.5.2 LOKALIZAČNÍ PODMÍNKY Lokalizační podmínky cestovního ruchu mají ve vztahu k jeho rozvoji druhotný význam. Rozhodují o funkčním využití konkrétních oblastí pro cestovní ruch z hlediska jejich přírodních možností, charakteru a kvality společenských podmínek a atraktivit. Lokalizační předpoklady znamenají lokalizaci (umístění) aktivit cestovního ruchu do určité oblasti. Podmínky přírodního charakteru: přírodní podmínky a atraktivity, klimatické poměry, hydrologické poměry, reliéf a morfologické poměry, flóra a fauna. Podmínky společenského charakteru: např. kulturně historické památky různého typu, kulturní zařízení, sportovní atraktivity a akce, které často soustřeďují do míst jejich konání velký počet zájemců (např. olympijské hry, různá sportovní mistrovství, býčí zápasy, karnevaly – Rio de Janiero apod.). 1.5.3 REALIZAČNÍ PODMÍNKY Mají rozhodující postavení v konečné fázi uskutečnění určitého typy cestovního ruchu. Zahrnují dopravu a materiálně technické předpoklady.
Stránka | 10
Dopravní předpoklady patří mezi základní podmínky cestovního ruchu. Vedle dostupnosti a časové dosažitelnosti území je důležitá zejména hustota, kvalita a bezpečnost dopravní sítě a dopravních zařízení (mosty, viadukty, tunely apod.) Materiálně technické předpoklady tvoří ubytovací, stravovací, zábavní, sportovní a jiná zařízení. Limitujícím faktorem využití konkrétních středisek je kapacita a úroveň těchto zařízení. Nejméně důležitá je i kvalita poskytovaných služeb včetně poskytování dalších doplňkových služeb, propagace, rezervace, informační služby apod. 1.5.4 RAJONIZACE Rajonizace oceňuje území podle předpokladů území pro rekreaci, rozvoj cestovního ruchu a navrhuje strukturu, formu a intenzitu jejich využívání. Rajonizace rozčleňuje území na území s převahou přírodních podmínek vhodných pro rekreaci a cestovní ruch a na území s převahou vlastností pro cestovní ruch spíše nevhodných.
1.6 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ CESTOVNÍ RUCH Na rozvoj cestovního ruchu působí vnější faktory, které přímo nesouvisí s cestovním tuchem, ale do značné míry ovlivňují poptávku po cestovním ruchu. Demografické a sociální faktory (jedná se o stárnutí obyvatelstva, zvyšování počtu pracujících žen a tím i zvyšování rodinných příjmů. Růst podílu jednočlenných domácností, růst vzdělanosti populace, trend pozdějšího zakládání rodiny, zvyšování počtu bezdětných manželství, možnost větší migrace obyvatel, zvýšení objemu volného času aj. Ekonomické faktory (produkt cestovního ruchu je označován na tzv. produkt zbytný, což znamená, že v případě ekonomické recese lidé omezují osobní spotřebu tohoto produktu a vynakládají na něj proto méně prostředků). Politické a právní faktory (politické změny výrazně ovlivňují cestovní ruch (volný pohyb zboží v rámci EU; teroristické útoky na USA, politické nestabilita apod.). Technické faktory (technický rozvoj, který se projevuje zejména v letecké dopravě, v nových komunikačních technologiích a výpočetních systémech činí cestování neustále rychlejšíma levnějším se snadným přístupem k informacím a rezervacím, rovněž je velký důraz kladen na bezpečnost cestování).
Stránka | 11
1.7 TRH CESTOVNÍHO RUCHU Trh cestovního ruchu je souhrnem směnných vztahů mezi osobami prodávajícími zboží a služby cestovního ruchu (představujícími nabídku) a osobami kupujícími zboží a služby cestovního ruchu (představujícími poptávku). Trh cestovního ruchu je tvořen stranou kupujících, prodávajících a cenou. Kupující kupuje od prodávajícího atraktivity za smluvenou cenu. Trh cestovního ruchu tvoří podniky různých velikostí (od malých podnikatelských organizací místního významu až po globální společnosti: cestovní agentury a cestovní kanceláře, dopravní společnosti, komerční ubytovací zařízení, stravovací zařízení, návštěvnické atraktivity a zábavní parky). Trh cestovního ruchu je ovlivňován řadou činitelů, kterými jsou: ekonomické prostředí, konkurence, dodavatelé, zákazníci, sociodemografické prostředí, technologické a technické podmínky, právní a legislativní podmínky, politické vlivy, sociální a kulturní prostředí. 1.7.1 SUBJEKTY A OBJEKTY CESTOVNÍHO RUCHU Trh cestovního ruchu je vymezen subjekty a objekty. Mezi objekty cestovního ruchu patří služby, zboží a volné statky. Sužby jsou vázány na čas a místo, platí se za ně předem. Mezi zboží patří suvenýry, pohlednice, vybavení pro turistiku, mapy, průvodce apod. Za volné statky jsou považovány atraktivity, které představují všechna volně přístupná místa a vstupují na trh cestovního ruchu pomocí služeb. Objektem cestovního ruchu jsou tedy atraktivity, na jejichž bázi vzniká motivace k cestování (atraktivita destinace, destinace samotná, infrastruktura, suprastruktura, apod.) Infrastruktura je vybavenost daného místa pro všechny (tj.: turisty i rezidenty). Suprastruktura je část infrastruktury, která slouží výhradně turistům (hotely, pensiony, ubytovny, restaurace apod.). Subjektem cestovního ruchu jsou účastníci cestovního ruchu (turisté), organizátoři (tj.: kupující a prodávající). Kupující jsou subjekty trhu cestovního ruchu, kteří uspokojují své potřeby, a prodávající jsou subjekty trhu cestovního ruchu, kteří nabízí produkty a služby. Subjekty cestovního ruchu se dělí na zprostředkovatele (cestovní kanceláře a cestovní agentury) a poskytovatele (restaurace, hotely, dopravce, apod.). Stránka | 12
1.7.2 TYPY TRHŮ CESTOVNÍHO RUCHU Trh cestovního ruchu je možné rovněž dělit na: -
místní trh: v rámci jednoho města;
-
regionální trh: v rámci regionu/kraje;
-
národní trh: v rámci dané země (zahrnuje trh směřující dovnitř, trh směřující ven a domácí trh)
-
mezinárodní trh: v rámci Evropy;
-
světový trh: celý svět.
Trh cestovního ruchu z hlediska času se člení na: -
celoroční trh: památky a místa s celoročním provozem;
-
sezónní trh: různé zimní či letní atraktivity;
-
mimosezónní trh: města (podzim/jaro);
-
víkendový trh: víkendy a prodloužené víkendy.
1.7.3 SPECIFIKA TRHU CESTOVNÍHO RUCHU Trh cestovního ruchu má celou řadu zvláštností, které vyplývají především z charakteru potřeb klientů a z charakteru služeb v cestovním ruchu. Služby cestovního ruchu jsou všechny služby, které zabezpečují potřeby vznikající v rámci cestovního ruchu. Konkrétními službami jsou služby přepravní, ubytovací, stravovací, sportovně rekreační, kulturní, společenskozábavné, lázeňské, zprostředkovatelské, informační, průvodcovské, služby obchodu, směnárenské, pojišťovnické, služby pro motoristy a služby servisní a opravárenské. Hlavní specifické rysy trhu a služeb cestovního ruchu: podnikání v cestovním ruchu není záležitostí jednoho roku, jedná se o dlouhodobé aktivity; rozvoj cestovního ruchu je podmíněn politicko-správními podmínkami; produkt cestovního ruchu nelze vyrábět na sklad; místní a časová vázanost tvorby, realizace a spotřeby služeb (bezprostřední sepjetí s územím, ve kterém dochází k realizaci služby); Stránka | 13
vysoká závislost na přírodních a historických atraktivitách; výrazná sezónnost; vysoký podíl lidské práce; těsný vztah nabídky a poptávky (tj. změny v cenách a příjmech se obvykle objeví na trhu bezprostředně); mezinárodní charakter; časovost (tvorba, prodej a spotřeba služeb cestovního ruchu je místně i časově spojena); pomíjivost (dána tím, že pokud služby nejsou spotřebovány v době, kdy jsou k dispozici, jejich výkon je ztracen) osobní charakter (slouží k bezprostřednímu uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu); výsledky společné činnosti mnoha odvětví, které se podílejí na zabezpečení a fungování celého systému cestovního ruchu; vliv makroekonomických faktorů (počasí, přírodní katastrofy, vnitřní a mezinárodní politická situace, válečné konflikty, terorismus, bezpečnost navštívených míst, kriminalita apod.); nabídku silně ovlivňuje rozvoj a využívání nejnovější výpočetní a komunikační techniky a technologií; těsný stav nabídky a poptávky (změny v cenách a příjmech se obvykle bezprostředně projeví na trhu); poptávka je výrazně ovlivňována důchody obyvatelstva, fondem volného času, cenovou hladinou nabízených služeb, spotřebitelskými preferencemi, motivací, módou a prestiží, celkovým způsobem života.
Stránka | 14
1.8 SEKTORY CESTOVNÍHO RUCHU Mezi hlavní sektory průmyslu cestovního ruchu patří ubytovací sektor, sektor turistických atrakcí, doprava, zprostředkovatelé cestovního ruchu a sektor destinačních organizací. Ubytovací sektor: patří sem poskytovatelé ubytovacích služeb, od hotelových řetězců až
-
po soukromé malé penziony apod. Sektor turistických atrakcí: patří sem např. národní parky, kulturní či historická místa
-
a zajímavosti, botanické zahrady, sportovní centra apod. Doprava: letecká, lodní, železniční, automobilová a autobusová doprava, půjčovny
-
a zprostředkovatelé půjčování vozidel. Zprostředkovatelé cestovního ruchu: touroperátoři, cestovní kanceláře, agentury,
-
sezónní zprostředkovatelé či agenti, organizátoři konferencí, incentivní domy, rezervační systémy a další. Sektor destinačních organizací: např. národní turistické centrály, regionální centra,
-
turistické asociace apod. Většina autorů zahrnuje mezi hlavní sektory působící v průmyslu cestovního ruchu také stravovací průmysl. Často se mluví o tzv. materiálně technické základně cestovního ruchu, kam jsou zahrnovány ubytovací i stravovací služby.
1.9 NABÍDKA V CESTOVNÍM RUCHU Nabídka v cestovním ruchu je reprezentována souhrnem všech komponentů nutných k realizaci účasti na cestovním ruchu a k naplnění očekávaných efektů. Předmětem nabídky jsou objekty cestovního ruchu. Nabídku v cestovním ruchu tvoří dvě základní součásti: -
atraktivity cílových míst cestovního ruchu,
-
vybavenost míst zařízeními cestovního ruchu.
Stránka | 15
Atraktivity cílových míst cestovního ruchu, ať již dané přírodou nebo vytvořené člověkem, jsou dominantní složkou nabídky v cestovním ruchu. Tyto atraktivity vytvářejí prostředí pro cestovní ruch, určují jeho vlastnosti a determinují i schopnost toho kterého prostředí realizovat cíle cestovního ruchu a uspokojovat potřeby jeho účastníků, jakož i schopnost určitých míst se v cestovním ruchu uplatnit. Jsou reprezentovány především přírodními atraktivitami (např. terén, klimatické podmínky, vodní toky, fauna, flora atd.), kulturně historickými aktivitami (např. architektonické památky, kulturní zařízení, významná kulturní a historická místa, technické památky, lidové umění, atd.), organizovanými atraktivitami (např. filmové, hudební a divadelní festivaly, folklórní slavnosti, veletrhy a výstavy, sportovní akce, přehlídky a soutěže či jiné společenské akce, atd.) a v neposlední řadě sociálními atraktivitami (jako jsou způsob života lidí, tradice, zvyky, gastronomie, atd.). Aby atraktivity v cílových místech cestovního ruchu mohly být využity, a aby tato místa mohla vstoupit na trh cestovního ruchu, musí být dostupná a musí být vytvořeny podmínky pro pobyt v nich ve formě vybavenosti zařízeními cestovního ruchu (dopravními, stravovacími, sportovně rekreačními a dalšími). Tato zařízení pak vytvářejí materiálně technické předpoklady pro tvorbu a realizaci služeb cestovního ruchu a tím podmínky pro funkční využití rekreačního potenciálu místa cestovního ruchu daného jeho atraktivitami. 1.9.1 SLUŽBY V CESTOVNÍM RUCHU Služby lze obecně definovat jako takové vynaložení práce, při níž nevzniká hmotný výrobek, ale užitečný efekt. Službami v cestovním ruchu jsou všechny služby, které zabezpečují potřeby vzniklé v rámci cestovního ruchu. Požadavky cestovního ruchu na služby spočívají v přizpůsobení rozsahu a struktury služeb charakteru místa cestovního ruchu a jeho funkcím; v přizpůsobení kapacity, skladby a úrovně služeb; v zajištění vzájemné kapacitní vazby služeb; v pohotovosti a pružnosti služeb; v jejich přizpůsobení časově nerovnoměrně rozložené poptávce; v prostorovém umístění. Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující nabídku služeb je sezónnost, která klade zvláštní požadavky na charakter a skladbu služeb.
Stránka | 16
Existuje velké množství klasifikací služeb v oblasti cestovního ruchu. Nejpoužívanějším členěním je členění služeb podle druhů služeb, které se podílejí na uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu. Jedná se o služby přepravní, ubytovací, stravovací, sportovně rekreační,
kulturní,
společensko-zábavné,
lázeňské,
zprostředkovatelské,
informační,
průvodcovské, pojišťovnické a další. Rozsah a struktura služeb v jednotlivých místech cestovního ruchu a tím i podnikatelské příležitosti budou vždy záviset na charakteru konkrétního místa, jeho atraktivitách, charakteru prostředí i na charakteru poptávky po něm.
1.10 POPTÁVKA V CESTOVNÍM RUCHU Poptávka v cestovním ruchu představuje projev potřeb účastníka cestovního ruchu podložený koupěschopností. Nositelem poptávky je účastník cestovního ruchu, který se cestovního ruchu účastní v zájmu reprodukce svých fyzických a duševních sil a za účelem uspokojení svých potřeb v oblasti rekreace, poznání a styku s lidmi. Charakter a rozsah poptávky je podmíněn charakterem, rozsahem a strukturou potřeb, které je možno účastí na cestovním ruchu uspokojit, a které se v poptávce odrážejí. Poptávka v cestovním ruchu tak představuje ochotu účastníků cestovního ruchu směnit určité množství peněz za služby a statky cestovního ruchu. Poptávka v cestovním ruchu v sobě zahrnuje motiv účasti; požadavky na služby a zboží a požadavky na prostředí a místo. Může vystupovat jako poptávka uspokojená, neuspokojená a potenciální. 1.10.1 SPOTŘEBA V CESTOVNÍM RUCHU Cestovní ruch je jednou z cest uspokojování potřeb lidí a tedy významnou součástí jejich spotřeby. Spotřeba účastníků cestovního ruchu je součástí individuální poptávky a představuje realizovanou poptávku. Těžiště spotřeby v cestovním ruchu je v cílových místech cestovního ruchu, rovněž však může začít již spotřebou některých služeb či zboží v místě bydliště. Nezanedbatelnou součástí spotřeby je také spotřeba při přemisťování z místa bydliště do místa cestovního ruchu.
Stránka | 17
Spotřebu lze vyjádřit hmotně a hodnotově. Hmotně je spotřeba v cestovním ruchu vyjádřená počtem účastníků cestovního ruchu; frekvencí účasti na cestovním ruchu; prostorovým a časovým rozložením. Hodnotově je vyjádřena výdaji obyvatelstva na cestovní ruch, jež mohou být členěny na výdaje přímé a nepřímé. Výdaje obyvatelstva na cestovní ruch mají značný význam pro sledování spotřeby v cestovním ruchu, neboť z jejich výše, struktury a vývoje lze usuzovat na postavení cestovního ruchu v celkové spotřebě obyvatelstva; postavení výdajů na cestovní ruch v celkových výdajích obyvatelstva a výdajích na služby apod.
Stránka | 18
2 AGROTURISTIKA 2.1 FORMY ZELENÉHO CESTOVNÍHO RUCHU V současné době se stále více prosazuje celá řada nových forem cestovního ruchu, které spojuje šetrnost vůči cílovým místům pobytu, ohleduplnost vůči přírodě i celému životnímu prostředí, vůči kulturnímu a historickému bohatství i ohleduplnost ve vztazích mezi lidmi. Nejširším pojmem ve vztahu k šetrnému cestovnímu ruchu je zelený cestovní ruch. Na rozdíl od klasického cestovního ruchu, který se uskutečňuje ve městech nebo v přímořských střediscích, zelený cestovní ruch klade důraz na to, aby probíhal ve volné krajině nebo v mírně osídlených oblastech. Je charakterizován touhou návštěvníků splynout s přírodou i lidským prostředím. Má aktivní náplň a respektuje a chrání přírodu. Zelený cestovní ruch v konkrétní podobě vystupuje především jako ekoturistika a venkovský cestovní ruch. Ekoturistika je vymezována jako putování přírodou a její poznávání. Tato forma cestovního ruchu se zaměřuje především na poznávání přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních krás tak, aby nebyly cestovním ruchem narušovány. Venkovským cestovním ruchem se rozvíjí mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblast městského osídlení. Zahrnuje rekreační pobyty převážně ve venkovském osídlení, ale i mimo něj. Venkovská turistika má několik typických projevů. Jako je ohleduplný vztah k přírodě a krajině – krajina je turistickou atrakcí, o kterou se pečuje a je dále zvelebována. Ubytování je decentralizované, s omezenou ubytovací kapacitou, což umožňuje rozmělnit četnost turistů, a tak eliminovat negativní dopady, které s sebou nese „masová turistika“. Dále je pro venkovský cestovní ruch charakteristické komorní, téměř rodinné zázemí, kde člověk najde pochopení pro své individuální aktivity. Navíc jsou hostům často poskytovány čerstvé produkty hospodářství. Venkovský cestovní ruch má celou řadu podob, z nichž nejtypičtější jsou: vesnická turistika, agroturistika, ekoagroturistika a chataření. Vesnická turistika je forma venkovského cestovního ruchu, jejíž aktivity jsou bezprostředně spojeny s přírodou, krajinou a venkovským prostředím. Její náplní jsou individuální rekreační aktivity využívající atraktivity konkrétního venkovského prostředí navštíveného místa. Služby Stránka | 19
účastníkům vesnické turistiky poskytují různí provozovatelé ubytovacích a stravovacích služeb, jakož i podnikatelé v oblasti kulturních, sportovních, společenských a dalších zařízeních. Jde tedy o veškerý cestovní ruch probíhající na vesnici mimo agroturistiku. Agroturistika je specifickou formou venkovského cestovního ruchu, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí. Vesnická turistika a agroturistika jsou spojeny s vesnickým osídlením a profitují zejména z přírodního bohatství místního prostředí. Odlišují se hlavně ubytováním, rekreačními aktivitami a charakterem života v období rekreačního pobytu na vesnici. Tato odlišnost je zcela zřetelná především u agroturistiky na rodinné farmě, jejímž hlavním znakem je spolužití s farmářskou rodinou. Ekoagroturistika je specifickou formou agroturistiky. Zahrnuje pobyty na ekologicky hospodařících farmách. Tyto farmy nepoužívají při pěstování rostlin a chovu zvířat žádné syntetické chemikálie, hnojiva, umělá barviva či konzervační látky. Zvířata jsou chována přirozeným způsobem a krmena bez používání masokostních mouček apod. Produkty ekologického zemědělství podléhají přísné kontrole a splňují mezinárodní standardy. Smějí používat ochrannou známku BIO. Podstatným znakem této formy agroturistiky je nejen soužití s farmářskou rodinou, ale i účast na zemědělských pracích a konzumace produktů jejich ekologického zemědělství.
2.2 CHARAKTERISTIKA AGROTURISTIKY Agroturistika je forma cestovního ruchu na zemědělských farmách nebo v objektech zemědělských podniků. Je to forma venkovské turistiky, kterou provozuje zemědělec – farmář a slouží mu jako vedlejší finanční zdroj (nezemědělský) k udržení nebo rozšíření jeho pracovní činnosti, tj. výroby zemědělských produktů (rostlinných nebo živočišných). Agroturistika představuje jedinečnou symbiózu zemědělství a turistiky a má vždy vztah k zemědělským pracím zejména pak na rodinných farmách. Agroturistika je ideálním typem rodinné dovolené. Umožňuje strávit volný čas ve zdravém prostředí českého venkova. Host agrofarmy se může volně pohybovat po celé farmě a má tak jednoznačnou možnost seznámit se s chodem farmy, včetně domácích i hospodářských zvířat, Stránka | 20
může si také vyzkoušet typické úkony spojené se zemědělskou výrobou (od kosení louky až po dojení). Většinou si také může na farmě zakoupit její produkty (mléko, tvaroh, sýry, vejce, čerstvou zeleninu a ovoce) a tím umožňuje zemědělskému podnikateli realizovat část hlavní zemědělské produkce bez zbytečných mezičlánků přímo na farmě. V okolí farmy má pak jedinečnou možnost výletů, koupání nebo sběru plodů a hub. Je to nabídka rekreace za přijatelné ceny, v nestresujícím rodinném prostředí a s koloritem české nebo moravské přírody. Agroturistika je provozovaná ve venkovském prostoru. Venkovský prostor je periferní území, které vytváří zázemí městům, na kterých je ekonomicky a administrativně závislé. Zajišťuje zemědělskou produkci, drobné služby a rekreaci. Definicí venkova je celá řada, dle pravidel EU2 je vymezen hustotou obyvatelstva základních územních celků (obcí), které mají hustotu zalidnění nižší než 100 obyvatel/km . 2
Každá venkovská destinace disponuje potenciálem cestovního ruchu, jehož aktivace závisí na vyspělosti místních obyvatel jak tento potenciál identifikovat a využít ve svůj prospěch.
2
Evropská unie Stránka | 21
2.2.1 FORMY AGROTURISTIKY Podle provozovatelů se rozlišují dvě základní formy agroturistiky. Agroturistika na rodinné farmě: Ubytování je zpravidla poskytováno v zemědělské usedlosti (na rodinné farmě) nebo v rekreačních objektech ve vlastnictví nebo užívání zemědělského podnikatele (chaty, sruby, rekreační chalupy). Turisté mají možnost se volně pohybovat v provozním prostředí podnikatele a seznámit se se vším, co tvoří zemědělskou usedlost (hospodářská zvířata, objekty a nemovitosti). Mohou se aktivně účastnit jednoduchých hospodářských prací - např. sušení sena, vybírání brambor, sbírání jahod apod. Jde o individuální turistiku, proto je doporučené omezení počtu lůžek na 10 - 12. Vychází se z praktických výsledků a pozorování na farmách, že tento počet lůžek je dobře zvládnutelný při běžném zemědělském provozu a nevyžaduje vytvoření dalšího pracovního místa, spíše vytíží rodinné příslušníky jinak orientovanými činnostmi. Agroturistika provozovaná ostatními zemědělskými podniky: Turisté jsou ubytováni v rekreačních objektech (chaty, sruby, rekreační domky) nebo v agrohotelech a agropenzionech ve vlastnictví nebo užívání zemědělského podniku. Zároveň jsou v přímém spojení se zemědělským prostředím (pole, louky, lesy, rybníky v majetku zemědělského podnikatele) a mají možnost využívat služby, jakými jsou například jezdecká škola, myslivost, honitba, rybolov, které mají přirozené zázemí v zemědělském hospodářství nebo na něj navazují. V tomto případě se agroturistika blíží více venkovské turistice, hosté mohou postrádat sounáležitost, sepjetí s rodinou farmáře, která zastává průvodcovskou službu po zemědělských aktivitách. 2.2.2 DOPROVODNÉ PROGRAMY VENKOVSKÉ TURISTIKY A AGROTURISTIKY Doprovodné programy venkovské turistiky a agroturistiky by měly mít vztah k venkovu, případně k zemědělství. Mezi tyto programy patří: stravování, zemědělské činnosti, projížďky na koních, lov zvěře a rybaření, houbaření, letní a zimní sporty, historie, kultura, příroda, řemesla, zájezdní hostinec, školy v přírodě, speciální klientela (např. pro seniory, rodiny s dětmi). Stránka | 22
2.2.3 TYPY UBYTOVACÍCH ZAŘÍZENÍ V AGROTURISTICE Mělo by jít o komornější typ ubytování s menší kapacitou. Jsou rozlišovány dvě kategorie ubytování: 1. kategorie ubytování v soukromí: pronájem místností, bytů, rodinných domů a - ubytování ve stavbách, které neodpovídají kategoriím ubytovacích zařízení. 2. kategorie hromadných zařízení: z tohoto typu se preferuje ubytování typu penzion – může být součástí objektu, který slouží jinému účelu. 2.2.4 VÝZNAM AGROTURISTIKY Zemědělci patří mezi nejohroženější podnikatele, protože čelí větším rizikům než podnikatelé ostatních odvětví národního hospodářství. Mezi rizikové faktory patří například klimatické výkyvy, časté změny v poptávce, konkurence levné dotované produkce ze zahraničí. Dalším nepříznivým faktorem jsou podmínky, se kterými zemědělské podniky nastupovaly na start svého podnikání a které je zatěžují dodnes. Proto jsou pro ně důležité alternativní příjmy a to obzvláště v oblastech s méně příznivými podmínkami pro zemědělství. Rozvoj agroturistiky obecně potřebuje turisty. Je třeba chápat rozdíl mezi návštěvníkem, který podnikne pouze jednodenní výlet a vrací se přenocovat zpět do místa svého trvalého bydliště a turistou, který přespí mimo trvalé bydliště. Každý návštěvník představuje potenciálně budoucího turistu. To však závisí především na: kvalitě nabízených služeb (především standard ubytovacích zařízení) a na kvalitě doprovodných programů. Agroturistika nepřináší prospěch pouze podnikateli, který tuto činnost provozuje, ale má blahodárné účinky i pro obce, regiony a stát. Zkušenosti řady zemí (Irsko, Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko apod.) svědčí o tom, že právě turistika dokáže „nabudit“ ostatní odvětví národního hospodářství, resp. vyvolat ekonomické oživení celých regionů. Pro zemědělské podnikatelské subjekty je agroturistika doplňkovým zdrojem příjmů, což jim přináší existenční jistotu. Mohou výhodně zpeněžit jak své vlastní výrobky, tak i ubytovací kapacity a prostředí farmy. Tím si vytváří podmínky pro to, aby mohly hospodařit i na méně výnosných či dokonce ohrožených zemědělských farmách a podnicích. Provozování agroturistiky, zejména poskytování ubytovacích a stravovacích služeb, vyžaduje určitý stupeň Stránka | 23
vybavenosti zemědělské usedlosti, a tak se zvyšuje i celkový standard zemědělských domácností. Díky agroturistice se zvyšuje vybavenost obcí, která je předpokladem pro rozvoj této formy venkovského cestovního ruchu. Zvyšují se také příjmy jak obyvatel obce, tak i obce samotné. Agroturistika je stimulem pro rozšíření výroby, protože se vytváří dodatečný odbyt zemědělských výrobků. Nejenže oživuje tradiční řemeslnou výrobu, ale oživuje a udržuje i folklórní a jiné tradice obce. Z gastronomických a jiných zvyklostí činí předmět nabídky. Přispívá také k využívání přírodního, kulturního a historického potenciálu obce i okolí, přičemž zachovává původní ráz krajiny v okolí obce. V regionech i celém státě snižuje agroturistika nezaměstnanost a vytváří pracovní příležitosti v zemědělství, ale i v jiných oborech, jejichž služeb účastníci agroturistiky využívají. Tím stabilizuje osídlení venkova a napomáhá udržovat a obnovovat vesnické osídlení. Cestovní ruch se díky ní rozptyluje do větších územních celků, což je blahodárné pro životní prostředí. Pokud farmu navštěvují i zahraniční turisté, zvyšují se exportní aktivity státu. Mezi specifické dopady agroturistiky patří: zhodnocení nemovitostí; další příjem pro zemědělský podnik, farmu; možnost práce pro ženy (práce doma, nedojíždění za prací, možnost současně pečovat o rodinu a domácnost; zvyšování životní a kulturní úrovně; zlepšování a rozvoj společenského života; rozvoj území a péče o krajinu. Význam agroturistiky pro obce: finanční přínos; stabilizace obyvatel, zvláště mladých a rodin; zlepšení ekonomické a sociální situace v obci; rozvoj nebo zlepšení kulturních a společenských aktivit; podnícení zájmů o rozvoj infrastruktury i mikrostruktury; obec se dostane do povědomí turistů, za příznivých okolností se stane známou a stoupá její návštěvnost. Význam agroturistiky pro farmáře: doplňkové zdroje příjmu; využití volné kapacity pracovní síly v rodině; zatraktivnění činností na farmě; společenská prezentace; motivační aspekt pro rodinného nástupce na farmě; omezení odchodu mladých rodinných příslušníků mimo obec; využití a finanční zhodnocení volných ubytovacích kapacit nebo prostorů; využití půdy, vody, lesů, přírodních útvarů na vlastních pozemcích nebo pozemcích obce dalším způsobem, k rekreaci a odpočinku hostů (turistů).
Stránka | 24
Význam agroturistiky pro turisty: hledají klid, pohodu, návrat k přírodě; zajímá je životní styl a filosofie rolníka; poznávají své „kořeny“; mohou si sami opatřit lesní plody, zakoupit čerstvé ovoce, zeleninu, domácí výrobky; vyzkoušet si dovednost při zemědělských pracích; posouzení finanční náročnosti dovolené na statku (farmě). 2.2.5 NEGATIVNÍ ASPEKTY AGROTURISTIKY Agroturistika je výhodná, účelná a společensky prospěšná aktivita, která doplňuje zemědělskou výrobu, ale mohou nastat i případy, kdy se tento vzájemně doplňující vztah mezi cestovním ruchem a zemědělstvím změní ve vztah konkurenční. Hlavní sezóna cestovního ruchu je v podstatě shodná s hlavní sezónou v zemědělství (žně, senoseče), a tak dochází ke konkurenci v rozložení a využívání pracovních sil. Navíc zde existuje i konkurence z hlediska umístění volného kapitálu. Zemědělci se musí rozhodnout, zda investují do rozvoje zemědělské výroby nebo do rozvoje agroturistiky. Mezi další negativní dopady agroturistiky patří přetěžování žen – farmářek, na kterých vedle práce v zemědělství spočívá i práce v oblasti agroturistiky (úklid, praní, podávání snídaně apod.). V úvahu lze vzít i možný negativní dopad na životní prostředí (poškozené polní cesty, rušení zvěře a stád apod.). Příliš velká návštěvnost a nepřizpůsobení se původní vesnické sociální struktuře může také znamenat zátěž a stres pro obyvatelstvo nebo se může odrazit v ekologii (např. odpady). V důsledku výstavby ubytovacích zařízení či dalších součástí infrastruktury cestovního ruchu může dojít k úbytku půdy. 2.2.6 POTENCIÁL NA STRANĚ NABÍDKY AGROTURISTIKY Primárním potenciálem agroturistiky pro návštěvnost jsou přírodní a společenské atraktivity. Venkovská krajina ve svém komplexu přírodních atraktivit vytváří ideální předpoklady pro budování objektů individuální rekreace a tím i spojené doprovodné služby pro nabídku aktivního odpočinku (pěší a horská turistika, vodní sporty, cykloturistika, zimní sporty, lov, rybolov, sběr lesních plodů). Na společenských atraktivitách se podílel člověk a představují kulturní a historické památky. Patří sem i iniciované aktivity jako různé slavnosti spojené s lidovými zvyky, řemesly, lidovou kuchyní, sportovní a kulturní akce (poutě, masopusty, setkání rodáků apod.)
Stránka | 25
Sekundární potenciál tvoří materiálně technická základna a služby – ubytovací a stravovací kapacity a služby umožňující čerpat primární potenciál (ubytování na farmě, jízdárna). Terciární potenciál má roli organizovat, řídit, vzdělávat a podporovat rozvoj podnikatelské sféry – kompletní marketingový monitoring a marketing, regionální územní plánování. Agroturistiku je možné realizovat ve všech přírodních podmínkách s výjimkou pánevních oblastí, silně industrializovaných center, oblastí s vysokou devastací přírody, jako důsledku průmyslových a těžebních činností. Tato podnikatelská činnost má význam zejména pro oblasti zemědělsky málo produktivní, kde je nutné vzhledem k udržení osídlení a určité úrovně krajiny poskytnout obyvatelstvu možnost dodatečných příjmů. 2.2.7 POTENCIÁL NA STRANĚ POPTÁVKY Na straně poptávky rozhoduje životní úroveň – fond volného času, který slouží k uspokojování potřeb regenerace, upevnění
zdraví, sebevzdělávání a seberealizaci.
Nejvýznamnější jsou rekreační, odpočinkové a sportovní činnosti, které slouží k regeneraci fyzických a duševních sil. Při rozvoji venkovské agroturistiky je třeba využít změny chování klientů a to zejména: -
krátkodobá dovolená (odrazem společnosti, která je neustále v časovém tlaku a hledá oddech a únik kdykoliv je to možné), lidé jsou ochotni cestovat daleko na krátkou dobu, pokud jim tato cesta přinese jedinečný zážitek;
-
poptávka po zvláštní formě dovolené – zájem o „návrat k přírodě“ (zde konkrétně pobyt v přírodě, venkovský pobyt jako jedinečné specifikum, dobrodružství), kdy jedinečné a rozmanité zážitky se autenticky pojí k místu, jejž navštívili;
-
klesá obliba cestování ve velkých skupinách – odklon od velkých turistických středisek a hotelů k zařízením a službám nabízejícím více soukromí, jako například chaty, ubytování na venkově, pokoj se snídaní a malé hotýlky s apartmány;
-
zvýšený důraz na “mezilidské vztahy” může vést k rozvoji nových forem cestovního ruchu zaměřené na prohloubení kontaktu mezi návštěvníky a hostiteli. Lidé se stávají
Stránka | 26
stejně důležitými jako místa a roste zájem o interaktivní a nové zkušenosti v protikladu k pouhým návštěvám míst; -
zvyšující se množství tzv. turistů seniorů, které stále více vyhledávají poklidné destinace bez extrémních teplot;
-
růst zájmu turistů o specializované produkty cestovního ruchu, které se vztahují k regionálním specifikám.
2.2.8 TYPICKÉ ZNAKY AGROTURISTIKY - SHRNUTÍ Agroturistika je charakteristická následujícími typickými znaky: malé ubytovací kapacity; komorní, rodinné prostředí; doporučené ubytování max. 10 osob (možnost snídání v rámci volné živnosti – ubytovací služby); převažující klientela – rodiny s dětmi; hospodářský dvůr se zvířaty – možnost vizuálního kontaktu se zvířaty; - farmářská rodina a její specifické zázemí; vstřícnost k hostům – hosté jako součást rodiny farmáře.
2.3 CESTOVNÍ RUCH, AGROTURISTIKA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ Trvale udržitelný rozvoj je pojem postupně aplikovaný do všech sfér lidského života tedy i do cestovního ruchu. Trvale udržitelný rozvoj představuje takový rozvoj, který zajistí naplnění potřeb současné společnosti, aniž by ohrozil možnost splnění potřeb generací příštích, tzn. rozvoj, který nezničí základnu přírodních zdrojů a životní prostředí. Účastník cestovního ruchu chce pobývat ve zdravém prostředí, relaxovat a poznávat přírodní bohatství a to vše v rekreačním prostředí ekologicky nenarušeném a čistém. Zároveň ale sám svým pobytem v rekreačním prostředí narušuje jeho rovnováhu (producent odpadů, emisí, někdy škodí nešetrným chováním přírodě apod.). Zejména v centrech s kumulací atraktivit cestovního ruchu, kde je velký počet turistů, je třeba zabránit ničení kulturních a přírodních památek. Negativní dopady masové turistiky si žádají tvorbu a aplikaci strategií, které umožňují zodpovědnou turistiku. Je proto vhodné, aby se turisté rozptýlili na větší území regionu a z toho hlediska je právě vhodná agroturistika a celá venkovská turistika, která svými subprodukty (vesnická turistika, agroturistika, ekoagroturistika) pomůže vyrovnat se s požadavky udržitelného rozvoje.
Stránka | 27
Venkovská turistika patří mezi tzv. „měkké formy“ cestovního ruchu a její znaky udržitelnosti jsou: ekonomická udržitelnost (dostupnost pracovní síly, ekonomická soudržnost a vliv na jiné činnosti v lokalitě); sociální a etická (sociální soudržnost, příspěvek k rozvoji humanity a etickému chování lidí, kvalita života); environmentální (odpovědné chování k životnímu prostředí, uchování přírodních a kulturních zdrojů). Agroturistika představuje moderní produkt cestovního ruchu, je ohleduplná k přírodě, je zde vazba na udržitelný rozvoj, který je podmínkou rozvoje cestovního ruchu.
Stránka | 28
3 POUŽITÉ ZDROJE Literatura: FRANCOVÁ, E. Cestovní ruch. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0719-1. HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch pro vyšší odborné školy a vysoké školy. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 80-7168-948-3. MALÁ, V. Cestovní ruch (Vybrané kapitoly). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. ISBN 80-7079-443-7. ORIEŠKA, J. Technika služeb cestovního ruchu. Praha: Idea servis, 1999. ISBN 80-9014621-X. PETRŮ, Z. Základy ekonomiky cestovního ruchu. Praha: Idea servis, 1999. ISBN 80-8597029-5. POUROVÁ, M. Agroturistika, možnosti rozvoje a perspektiva v České republice. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2000 On-line zdroje: Cestovní ruch [online]. Mendělova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, [cit. 2009-0830]. Dostupné z: FAJKUSOVÁ, M. ANALÝZA AGROTURISTIKY V OLOMOUCKÉM KRAJI. [online]. 2005 [cit. 2009-08-29]. Dostupné z: MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. Cestovní ruch [online]. [cit. 2009-08-30]. Dostupné z www: UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ. Cestovní ruch - trendy, druhy a formy. Udržitelný cestovní ruch [online]. 2007 [cit. 2009-08-30]. Dostupné z: Stránka | 29
