Dávky nemocenského pojištění poskytované v těhotenství a mateřství

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Dávky nemocenského pojištění poskytované v těhotenství a mateřství

Bakalářská práce

Autor:

Marcela Novotná Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Věra Štangová, CSc.

Duben 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury a ostatních citovaných zdrojů.

V Praze, dne 2. dubna 2009

Marcela Novotná

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala za odbornou pomoc, trpělivé rady a vlídný dohled, kterého se mi při zpracování práce dostalo od paní JUDr. Věry Štangové, CSc., vedoucí práce.

Mé poděkování rovněž patří kolegyním z personálního odboru České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group za praktické připomínky především ke zpracování příkladů z praxe.

Anotace Sociální zabezpečení je nástrojem sociální politiky státu a slouží k zabezpečení občanů pro případ osobních nebo životních událostí, které nazývá událostmi sociálními. Systémy sociálního zabezpečení jsou významnou složkou celonárodní ekonomiky a byly vytvořeny k poskytnutí peněžitých nebo věcných dávek či služeb, a to buď jako náhrada za příjmy z ekonomické činnosti nebo k úhradě mimořádných nákladů. V České republice je sociální zabezpečení tvořeno třemi základními subsystémy: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Nejdůležitějším pilířem je sociální pojištění, do něhož spadají i dávky nemocenského pojištění poskytované ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím. Všechny tyto dávky nahrazují ekonomický příjem, a proto patří vedle nemocenského k nevýznamnějším dávkám sociálního zabezpečení, které ženy v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím z celého systému sociálního zabezpečení dostávají. Tato práce se stručně věnuje historickému vývoji sociálního zabezpečení se zaměřením na dávky poskytované ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, popisuje platnou právní úpravu v porovnání s předchozí související legislativou, vymezuje druhy dávek, jejich výši a výpočet dokládá na příkladech z praxe.

Annotation Social security is an instrument of the social policy of a state and is made for the protection of its citizens in case of government supported personal or life events, which are called as social events. Social security systems are an important part of the national economy and they were designed to supply cash or material benefits and services – either as compensation for income from economic activities, or in the settlement of extraordinary financial burdens. The social security in the Czech Republic consists of three basic subsystems: social insurance, state social benefit (support) and social assistance. The most important pillar represents social insurance, into which category falls the allowances provided during pregnancy and maternity leave. All these allowances replace women‘s economic income, and that is why they are, together with sick-leave, grouped as the most important social security allowances which women receive in connection with pregnancy and maternity. This thesis briefly addresses the historical development of social security with a concentration on the allowances offered to women in connection with pregnancy and maternity. It describes the valid legal form in comparison with previous contextual legislation and defines the types of allowances. The amount and method of calculation of the allowances is supported by examples from work experience.

Obsah Úvod .................................................................................................................................................................. 7 1. Historický vývoj sociálního zabezpečení, zejména dávek poskytovaných ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím ........................................................................................................................... 9

2.

3.

4.

5.

6.

1.1

Kořeny sociálního zabezpečení .................................................................................................... 10

1.2

Vznik a vývoj moderních forem sociálního zabezpečení ............................................................... 12

1.3

Vývoj sociálního zabezpečení v období let 1918 – 1945 .............................................................. 13

1.4

Vývoj sociálního zabezpečení v období let 1945 - 1989 ............................................................... 14

1.5

Vývoj sociálního zabezpečení po roce 1989 ................................................................................. 17

1.6

České právo sociálního zabezpečení a právo Evropské unie........................................................ 18

Vymezení plátců pojištění a příjemců dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství ................ 21 2.1

Okruh pojištěných osob ................................................................................................................ 22

2.2

Vznik a skončení pojistného poměru, ochranná lhůta .................................................................. 24

Druhy dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství .................................................................... 25 3.1

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství .......................................................................... 26

3.2

Peněžitá pomoc v mateřství .......................................................................................................... 27

3.2.1

Doba poskytování ......................................................................................................................... 28

3.2.2

Přerušení poskytování peněžité pomoci v mateřství ..................................................................... 30

3.3

Nemocenské ve zvláštních případech, kdy není nárok na peněžitou pomoc v mateřství............... 31

3.4

Ošetřovné ..................................................................................................................................... 31

Výpočet dávek a jejich výše................................................................................................................. 33 4.1

Započitatelný příjem..................................................................................................................... 33

4.2

Rozhodné období .......................................................................................................................... 34

4.3

Denní vyměřovací základ a redukční hranice............................................................................... 35

4.3.1

Výpočet denní dávky peněžité pomoci v mateřství ........................................................................ 36

4.3.2

Výpočet denní dávky ošetřovného ................................................................................................ 36

4.3.3

Výpočet vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství......................................................... 37

Příklady z praxe ................................................................................................................................... 38 5.1

Výpočet peněžité pomoci v mateřství ............................................................................................ 38

5.2

Výpočet vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství......................................................... 41

5.3

Výpočet ošetřovného..................................................................................................................... 42

Nemocenské pojištění od 1. 1. 2009 .................................................................................................... 45 6.1.

Okruh pojištěných osob ................................................................................................................ 46

6.2.

Podmínky účasti na nemocenském pojištění ................................................................................. 47

6.3.

Podmínky nároku na dávky a jejich výplatu ................................................................................. 48

6.4.

Ochranná lhůta ............................................................................................................................ 49

6.5.

Nemocenské .................................................................................................................................. 49

5

6.5.1

Sazba pojistného na nemocenské pojištění zaměstnavatele .......................................................... 52

6.5.2

Sazba pojistného na nemocenské pojištění zaměstnance.............................................................. 52

6.6.

Peněžitá pomoc v mateřství .......................................................................................................... 52

6.7.

Ošetřovné ..................................................................................................................................... 53

6.8.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství .......................................................................... 54

Závěr............................................................................................................................................................... 55 Použitá literatura a zdroje:........................................................................................................................... 56 Příloha ............................................................................................................................................................ 57

6

Úvod Při stanovení cíle práce, kterým bylo podat stručný přehled historického vývoje a rozbor platné právní úpravy tak, aby práce mohla sloužit jako podklad pro zpracování interní metodické pomůcky zaměstnavatele a zdroj informací pro příjemce dávek, jsem zvažovala problematiku nemocenských dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství (především pak peněžitou pomoc v mateřství) jako faktor, který je mnohdy zásadní při plánování rodičovství. K výběru tohoto tématu mě přivedla rovněž významná aktuální změna právní úpravy, ke které došlo s účinností od 1. ledna 2009. Praxe ukazovala stále častěji potřebu popsat novou právní situaci, a to nejen ze strany příjemců dávek, ale i z praktického pohledu společnosti zaměstnávající více než 1000 zaměstnanců, v jejímž personálním odboru pracuji. Bylo třeba připravit stručný materiál jak k informování zaměstnanců, tak i pro vrcholové vedení společnosti. Pouhé popsání nového stavu se přitom jevilo jako nedostatečné pro obě zmiňované skupiny, a proto bylo nutné provést porovnání. Z tohoto důvodu je práce zpracována tak, že vychází z úpravy platné do 31. prosince 2008 a zároveň odkazuje na současný stav vyplývající ze zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. V příkladech z praxe jsou výpočty dle původní i současné úpravy, což nejlépe demonstruje změny. Souhrnnému přehledu změn je věnována samostatná kapitola v závěru práce. Společnost, ve které pracuji, eviduje v současné době více než 80 matek, které buď pobírají peněžitou pomoc v mateřství či čerpají rodičovskou dovolenou. Věkový průměr našich zaměstnanců nepřesahuje 40 let a téměř dvě třetiny zaměstnanců jsou ženy. Téma dávek poskytovaných ženám v těhotenství a mateřství je proto neustále aktuální. Nejen z pracovního prostředí vím, že pro matky je otázka finančního zabezpečení velmi důležitá a dostatek úplných a přesných informací o aktuálním stavu legislativní úpravy a její aplikaci v praxi jim dodává žádoucí jistotu. Zaměstnavatel zná údaje rozhodné pro stanovení výše dávky a může matce významně pomoci tím, že pro ni kvalifikovaně vypočte, jakou výši dávek poskytovaných z nemocenského pojištění může v souvislosti s těhotenstvím a porodem očekávat. Poučená příjemkyně dávky se snadněji rozhoduje při řešení své individuální situace a rovněž lépe komunikuje s plátcem dávky či

7

zaměstnavatelem. Může být také zabráněno případné chybě, která by poškodila matku nebo plátce dávky, a to v nezanedbatelné výši, protože dávky poskytované v těhotenství a mateřství jsou vypláceny po relativně dlouhé období a i malý rozdíl ve stanovení denní výše dávky tak v důsledku doroste do nepříjemné výše. Legislativní úprava ovlivňuje život rodiny i z hlediska plánování doby péče o dítě v domácnosti. V některých případech se podílí i na samotném rozhodnutí, kolik dětí budou rodiče vychovávat. Ve své práci podám, vedle stručného pohledu na historický vývoj sociálního zabezpečení, zejména dávek poskytovaných ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, výklad možností, jaké peněžité dávky čerpat, v jaké výši a za jakých podmínek na ně nárok vzniká. Výklad doplňuji konkrétními výpočty a příklady k dokreslení aplikace nového zákona o nemocenském pojištění v porovnání s předchozí právní úpravou. Postupně proberu jednotlivé druhy dávek připadajících v úvahu v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím.

8

1. Historický vývoj sociálního zabezpečení, zejména dávek poskytovaných ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím Právo sociálního zabezpečení dnes představuje soubor právních předpisů, které upravují hmotné zabezpečení a služby, jež stát zabezpečuje, reguluje nebo poskytuje občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činnými a jejichž nezadatelná sociální práva zaručená ústavou jsou ohrožena. Soubor právních norem upravuje povinnost občanů zabezpečit se pro budoucnost a způsoby přerozdělování mezi lidmi pro krytí jejich státem uznaných sociálních potřeb. Subjektivní právo na sociální zabezpečení patří mezi sociální práva, která je stát povinen realizovat tak, aby jejich naplněním společně s ostatními lidskými právy zajistil důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti člověka. Tato práva jsou deklarována mezinárodními smlouvami a úmluvami, ústavou nebo ústavními zákony. Sociální práva (stejně jako ostatní lidská práva) jsou deklarována v Listině základních práv a svobod (která je součástí ústavního pořádku České republiky) jako nezcizitelná a nezrušitelná. Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích způsobených sociálními událostmi, jako jsou zejména nemoc, úraz, invalidita, mateřství, stáří a ztráta živitele, je problémem každé společnosti; každá společnost se jimi musí zabývat a řešit je. Forma a úroveň tohoto řešení jsou značně rozdílné, závisí především na stupni jejího rozvoje. Formy ekonomické činnosti ovlivňují nejen způsob a úroveň života těch, kteří pracují, ale i těch, kteří pracovat nemohou, a to z různých důvodů – ať už z důvodu příliš nízkého nebo naopak vysokého věku, z důvodu nemoci, úrazu, invalidity či mateřství. Formu a úroveň řešení sociálních problémů v dané společnosti určuje především ekonomická nutnost a ekonomická možnost řešení těchto problémů, ale i faktory další, jako např. demografická struktura obyvatelstva, etické a morální názory převládající ve společnosti, dále i zájem občanů na řešení jejich potřeb a současně též intenzita prosazování tohoto zájmu a v neposlední řadě též tradice řešení sociálních problémů, která je velmi důležitá a velmi určující i z hlediska dalšího vývoje. Dalšími důležitými faktory jsou rovněž stupeň rozvoje lékařské vědy a hygienické kultury obyvatelstva.

9

1.1 Kořeny sociálního zabezpečení Systémy sociálního zabezpečení mají kořeny sahající až do středověku, kdy pomoc chudým, nemocným, starým a sirotkům zajišťovala především církev. Až na konci 18. století byla dána povinnost starat se chudé vrchnosti a v polovině 19. století se péče o chudé stala součástí veřejné (státní) správy. Historický vývoj sociálního zabezpečení je stručně zmíněn dále, nicméně zajímavá je historie vzniku samotného pojmu sociální zabezpečení. Jeho historickými předchůdci byly pojmy chudinská péče, sociální správa a sociální péče. Všechny pojmy jsou produktem stavu evropské společnosti v XVI. století až do 1. světové války. Nejprve svobodná města1 na sebe převzala péči o chudé regulací žebrání a později organizováním azylů. Postupně pak tuto péči převzal na sebe stát2, a tak vznikaly systémy pomoci chudým3, které se pozvolna vyvinuly v soudobé systémy sociální pomoci.

Pojmem chudinská péče se tedy rozumí soustava komunálních a státních

opatření na pomoc chudým, jimiž nejprve obec a pak stát navázal na církevní filantropickou charitu v době, kdy feudalismus přecházel do své poslední, tržní fáze a chudých přibývalo rychlostí, jakou se rozkládaly feudální vztahy. Pojmem chudinská správa a později sociální správa se rozuměla soustava veřejnoprávní administrativy organizující a poskytující chudinskou pomoc; ta měla dvě hlavní funkce, a to mocenskou spočívající v kontrolní a policejní činnosti, když dozírala na dodržování předpisů chudinou a dále funkci služební, tj. poskytování služeb chudině a správa rozdělování státních prostředků získaných z poplatků a daní. Pojmem sociální péče byla koncem 14. století a počátkem 20. století označována soustavná péče státu a obce o „sociálně slabší“ občany. Pojem sociální bezpečnost/ zabezpečení vznikal až ve 20. století, podstatně modifikován byl teorií sociálního státu známou jako „Social welfare state“.

Social welfare se

v sociálním státě zpravidla uskutečňuje sociálním a zdravotním pojištěním, státními podporami a sociální pomocí občanům.

V prvobytně pospolné společnosti se společenství postaralo o své přestárlé či nemocné příslušníky v podstatě tím, že je ponechalo ve své pospolitosti. V otrokářské společnosti neměl otrok žádná práva, byl majetkem svého pána; pokud ten chránil otroka a poskytoval

1

V 16. století Londýn v Anglii a Norimberk v Německu Chudinské zákony za Alžběty I. v Anglii začátkem 17. století. Alžbětin kodex chudých (z r. 1597) byl první ucelenou legislativou chudinské péče. 3 Vydání nařízení pro Království české z 19. srpna 1785 podle dvorského dekretu ze dne 26. listopadu 1784, jímž byla tato povinnost uložena vrchnosti a od roku 1854 obcím. 2

10

mu pomoc, pak chránil svůj majetek. V závěrečném období otrokářské společnosti si svobodné obyvatelstvo začalo vytvářet spolky za účelem podpory v nemoci nebo při úmrtí. Ve středověku a ještě dlouho poté panoval názor, že péče o práce neschopné je záležitostí církevní nebo soukromou. I přesto však začaly být vytvářeny svépomocné podpůrné spolky s cílem pomáhat práce neschopným a starým členům a podporovat pozůstalé členy rodin. Nejprve vznikaly mezi horníky, začala se vytvářet hornická bratrstva, která zakládala podpůrné pokladny. Do těchto pokladen přispívali svými příspěvky nejen horníci, ale i těžaři. První záznam o hornické podpůrné pokladně pochází již z roku 1527, kdy císař Ferdinand I. potvrdil statut pokladny4.

Postupně byly obdobné spolky zřizovány i pro některé řemeslnické cechy a tovaryšská bratrstva. Hornická bratrstva se postupně přeměňovala v zájmovou a sociální instituci horníků a byla jakýmsi předchůdcem odborových organizací. Z tradic cechovních svépomocných podpůrných spolků vycházely v 19. století podpůrné spolky zakládané v průmyslových závodech, kde postupně začaly plnit i funkci odborových a politických organizací zaměstnanců.

V 17. století dochází na území dnešní České republiky k úpravám v péči o staré a nemocné osoby. V roce 1661 byl přijat patent o tulácích a žebrácích, který umožnil obcím přiznávat právo žebrat pouze práce neschopné chudině. O chudé a nemocné pečovala hlavně církev, a to až do roku 1785, kdy bylo vydáno nařízení pro Království české, které tuto povinnost uložilo vrchnosti. Podíl církve však zůstal nadále významný. Za vlády císaře Josefa II. začaly být podle jednotlivých farností vytvářeny chudinské ústavy. Až později (v roce 1854) byla povinnost pečovat o chudé uložena obcím. V roce 1868 pak byla v českých zemích uzákoněna zásada, že péče se poskytuje pouze chudým s domovským právem. Tím se chudinská správa stala součástí veřejné obecní správy.

Ve druhé polovině 18. století za vlády Marie Terezie dochází v rakouské monarchii k rozsáhlé reformě státní správy. Její součástí byl i nástup profesionálních úředníků do vysokých úřadů, které do té doby zastávali pouze šlechtici. Proces budování úřednického státního aparátu přinesl potřebu řešit zajištění úředníků pro případ nemoci a stáří. Na rozdíl

4

V roce 1854 došlo k uzákonění povinného zřizování bratrských pokladen v dolech, čímž byl položen základ pro samostatné hornického sociální pojištění. To v ČSR existovalo až do r. 1948.

11

od šlechticů, kteří měli své statky, byli státní a veřejní zaměstnanci odkázáni pouze na své platy. Postupnými kroky tak došlo ke státnímu zabezpečení byrokracie penzí. Dva penzijní normály položily na našem území základ státnímu sociálnímu zaopatření. Systémy státního zaopatření patří mezi nejstarší; byly zaváděny již ve starověku ve prospěch vojenských vysloužilců a jejich pozůstalých.

1.2 Vznik a vývoj moderních forem sociálního zabezpečení Vznik a rozvoj moderních forem sociálního zabezpečení přichází spolu se zrušením nevolnictví a rozvojem průmyslové výroby na konci 18. století. V této době stát do řešení tíživých sociálních situací občanů zasahoval pouze minimálně.

Na počátku 19. století došlo pouze k dílčímu řešení některých sociálních problémů (stát zabezpečoval vojenské vysloužilce, jejich vdovy a sirotky a státní zaměstnance, jejich vdovy a sirotky). Svépomocné pokladny nahrazovaly opatření ukládaná podnikatelům, která měla směřovat k zajištění dělníků v případě nemoci. Novela živnostenského řádu z roku 1883 uložila všem majitelům živnostenských podniků povinnost zřídit závodní pokladnu nebo své dělníky k jiné již existující pokladně přihlásit.

Pokračující industrializace a koncentrace kapitálu ve 2. polovině 19. století je spojena se zakládáním sociálně demokratických stran a odborových organizací. V roce 1874 je založena Sociálně demokratická strana Rakouska a v roce 1878 Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. Ekonomická a politická situace ve střední Evropě vyvolala nutnost řešení sociálního pojištění. Zavedení tohoto pojištění pro široké vrstvy mělo řešit především svízelné sociální situace zaměstnanců; dalším záměrem bylo zestátnit fondy svépomocných pokladen, které často sloužily i k financování dělnického hnutí. V Německu bylo povinné nemocenské pojištění uzákoněno v roce 1883, úrazové pojištění o rok později, starobní a invalidní pojištění pak v roce 1889. Tyto zákony bývají označovány jako Bismarckova reforma. Bismarckův model sociálního pojištění ovlivnil pojišťovací systémy v radě evropských zemí.

Povinné sociální pojištění bylo v krátké době zavedeno i pro rakouskou část RakouskaUherska, tj. i pro české země. Předsedou vlády byl v té době hrabě Taafe, hovoříme proto

12

o Taafeho reformě. V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků5 a zákon o nemocenském pojištění dělníků6. Nemocenské pojištění bylo obligatorní, nárok na dávky podle tohoto zákona měli pouze pojištěnci, nikoliv jejich rodinní příslušníci. Z pojištění náležely pojištěncům dávky peněžité a věcné.

Pojištěné ženy měly nárok na bezplatnou pomoc při porodu od porodní asistentky, příp. i od lékaře a zároveň i nárok na léky a léčebné pomůcky. Dále měly nárok na peněžitou podporu ve výši nemocenského po dobu čtyř týdnů ode dne porodu. V roce 1889 byl přijat zákon o bratrských pokladnách7 dle obecného zákona horního. Spolu se shora uvedenými zákony bylo zavedeno povinné veřejnoprávní pojištění, kdy pojištění platili pojištěnci i zaměstnavatelé.

Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na svépomocné spolky, fondy a dělnické pokladny, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti a v podstatě zabezpečovaly své členy pro případ mimořádných událostí, jejichž následkem bylo zhoršení ekonomické situace. Postupem rozvoje společnosti bylo zřejmé, že je třeba zabezpečovat osoby při událostech, které vedou ke zhoršení ekonomické situace, ale jde o události obvyklé, zejména úraz a nemoc. Rovněž se ukázalo, že princip dobrovolnosti v pojištění je nevhodný, především z důvodu malé zodpovědnosti některých zaměstnanců za vlastní osud.

1.3 Vývoj sociálního zabezpečení v období let 1918 – 1945 Po vzniku Československé republiky došlo k recepci rakousko-uherských zákonů a byly přijímány právní předpisy jiné. V oblasti sociálního zabezpečení byl nejvýznamnějším z nových právních předpisů zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří8. Tento zákon byl formulován jako základní, podle něhož byli pojištěni všichni zaměstnanci, pokud nebyli zákonem výslovně vyloučeni. Vyloučeni byli zejména státní zaměstnanci a soukromí úředníci, jejichž zabezpečení bylo upraveno výhodněji.

5

Zákon č. 1/1888 ř. z. Zákon č. 33/1888 ř. z., účinnosti nabyl 1. srpna 1889 7 Zákon č. 127/1889 ř. z. 8 Zákon č. 221/1924 Sb., účinný od 1. července 1926 6

13

Z nemocenského pojištění se poskytovala pomoc v nemoci (lékařská pomoc, léčiva, nemocenské ošetřování a nemocenské), pomoc v mateřství a pohřebné. Dávky v mateřství byly poskytovány ve výši nemocenského pojištěným ženám šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu. Pojištěné ženy i manželky pojištěnců měly nárok na bezplatnou pomoc porodní asistentky u porodu.

Sociální pojištění v období první republiky bylo organizačně roztříštěné, bylo diferencováno dle stavovské příslušnosti a preferováni byli státní zaměstnanci. Nadále existovala chudinská péče organizovaná především domovskými obcemi, příp. okresy a zeměmi. V oblasti sociální péče působila celá řada spolků a dobrovolných organizací charitativního, církevního nebo účelového charakteru.

V době okupace nepřinesly úpravy v oblasti sociálního zabezpečení pojištěncům žádná významná zlepšení.

1.4 Vývoj sociálního zabezpečení v období let 1945 - 1989 Po roce 1948 došlo k zásadním změnám ve vývoji československého zákonodárství. Nově přijímané právní předpisy byly silně ovlivněny sovětským vzorem. V roce 1950 došlo k zestátnění zdravotnictví a o rok později byla správa nemocenského pojištění převedena na Revoluční odborové hnutí. První reforma sociálního zabezpečení po roce 1948 byla uskutečněna v roce 1956. Byl přijat nový zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, který měnil dalších dvacet zákonů; nejstarším z nich byl zákon č. 946 z roku 1811. Ve stejném roce byl přijat nový zákon o sociálním zabezpečení9. Tyto předpisy zvýšily počet důchodově zabezpečených osob, výši a počet poskytovaných dávek, čím došlo k výraznému růstu nákladů na všechna odvětví sociálního zabezpečení. Po uchopení moci komunistickou stranou v únoru 1948 přinesl zákon o nemocenském pojištění „…pracujícím a jejich rodinám spolu s ochranou zdraví zabezpečení pro případ nemoci a mateřství, rodinné přídavky a péči o zdravý vývoj nové generace…“10. Uvedený paragraf je proklamací cílů vlády v sociálním zabezpečení: „Rozvoj našeho národního 9

Zákon č. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení Zákon č. 54/1956, § 1

10

14

hospodářství a jeho úspěchy umožňují nově upravit náplň nemocenského pojištění zaměstnanců tak, aby v souladu s rozvojem výrobních sil přispívalo k trvalému zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujících“ 11.

Při pohledu na právní úpravu z roku 1956 musíme konstatovat, že překvapivě velká část je stále používána, její principy a přístup k poskytování nemocenské dávky jsou živé, některých se v mezidobí právní úprava vzdala a v současnosti se k nim opět vrací. V původním znění zákona č. 54/1956 Sb. se také hovoří o věcných dávkách12 nemocenského pojištění, kterými jsou: lázeňská péče, výběrová rekreace Revolučního odborového hnutí (dále ROH) a dětská rekreace ROH.

Lázeňská péče se poskytovala v širokém rozsahu zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům zcela bezplatně a bylo hrazeno i jízdné do lázní a zpět. Ústřední rada ROH se podílela na vymezení potřeby této péče s ministerstvem zdravotnictví a financí. Výběrová rekreace ROH a dětská rekreace ROH byla poskytována členům odborových svazů za částečnou úhradu nákladů. Poplatně době svého vzniku se hovoří o tom, že tuto rekreaci si zaměstnanec „…zaslouží svým poměrem k práci…“ a také „…se přihlíží k potřebě upevnění zdraví…“ 13. Najdeme zde vazbu na „nepřerušenou dobu v zaměstnání v témže podniku“, kdy doba nad 10 let zaměstnání u téhož podniku představovala až 30% nárůst dávky nemocenského oproti době zaměstnání do 1 roku. Také jsou zde zakotveny principy snížení dávky za první tři dny pracovní neschopnosti a stanovení maximální a minimální výše dávky14. Rovněž je zakotveno omezení doby proplácení nemocenského starobním a invalidním důchodcům na nejdéle 60 pracovních dnů v kalendářním roce15. Peněžité dávky nemocenského pojištění byly stanoveny ve stejném rozsahu jako je známe dnes, kdy jsou některé převzaty do státní sociální podpory. Jsou to: nemocenské, ošetřovné (do 31.12.2008 s názvem podpora při ošetřování člena rodiny), peněžitá pomoc v mateřství a podpora při narození dítěte, pohřebné a rodinné přídavky. Zákon stanovil matky jako hlavní příjemce dávky u podpory při ošetřování člena rodiny, peněžité pomoci v mateřství a podpoře při narození dítěte. Dávky byly poskytovány pro nižší počet dnů:

11

Zákon č. 54/1956, § 1 Zákon č. 54/1956, § 11 13 Zákon č. 54/1956, § 13 14 Zákon č. 54/1956 Sb., § 18 15 Zákon č. 54/1956 Sb., § 21 12

15

•

ošetřování člena rodiny: 3-6 pracovních dnů, osamělé matce až 12 pracovních dnů16,

•

peněžitá pomoc v mateřství: po dobu 18 týdnů a výše peněžité pomoci v mateřství činila nejméně 16 Kčs denně a nejvíce 90 Kčs denně u matky s čistou denní mzdou 100 a více Kčs a době zaměstnání u téhož podniku nad 5 let17,

•

rodinné přídavky18 náležely zaměstnanci, který má nezaopatřené děti, pracuje v předepsaném plném úvazku a odpracuje alespoň 20 pracovních směn v kalendářním měsíci. Výše přídavku je stanovena pro zaměstnance takřka v dvojnásobné výši než pro občany pracující v zemědělství. Dalším prvkem je progrese dávky v závislosti na počtu nezaopatřených dětí. Sazby v roce 1956 činily: o na 1 dítě

70 Kčs,

o na 2 děti

170 Kčs,

o na 3 děti

310 Kčs,

o na 4 děti

490 Kčs,

o a na každé další dítě

220 Kčs.

Z těchto několika uvedených detailů ze zákona č. 54/1956 Sb. je zřetelná snaha směrovat dávky k občanům pracujícím usilovně a trvale, bez fluktuace, k znevýhodnění krátkodobých pracovních neschopností, k podpoře rodin a zvýšené podpoře rodin s více dětmi. O dávkách spolurozhodovala odborová organizace a byla pověřena i kontrolou dodržování léčebného režimu a spravovala svěřené prostředky nemocenského pojištění. Naplnění státního systému nemocenského pojištění finančními prostředky se dělo odvodem pojistného. Pojistné hradil zaměstnavatel z úhrnného objemu mezd, které vymezoval zákon o dani ze mzdy ve výši 10 % v socialistickém sektoru a 15 % za zaměstnance v soukromém sektoru.

Tento systém měl dobře vyřešenou oblast zabezpečení rodin s dětmi. Naproti tomu důchodová část byla velmi nákladná, těžkopádná, nevyhovující a i nespravedlivá (např. existence osobních důchodů).

16

Zákon č. 54/1956 Sb., § 25 Zákon č. 54/1956 Sb., § 26 18 Zákon č. 54/1956 Sb., § 30 17

16

Druhá reforma sociálního zabezpečení byla uskutečněna v roce 196419. Důsledkem slabé efektivnosti hospodářství a nepříliš příznivého ekonomického vývoje došlo ke zhoršení úrovně důchodového zabezpečení. K méně rozsáhlé reformě sociálního zabezpečení došlo v 70. letech20, kdy se stát zaměřil na podporu zabezpečení rodin s dětmi a byla přijímána tzv. propopulační opatření. Neúspěšný hospodářský vývoj v 80. letech neumožňoval další pokračování „měkké“ sociální politiky. Příchodem tzv. „Perestrojky“ nastolené tehdejším sovětským prezidentem M. Gorbačovem se československá vláda opět začala snažit získat si obyvatelstvo velkorysejší sociální politikou. Byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jehož část platí dosud.

1.5 Vývoj sociálního zabezpečení po roce 1989 Po společenské změně v roce 1989 byla zároveň s reformou ekonomickou připravována i reforma sociální. Základním opatřením reformy byl přechod od sociálního zabezpečení k sociálnímu pojištění. Mezi první opatření patřilo zrušení preferencí v důchodovém systému21 a odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných. Dále došlo k převedení nemocenského pojištění ze správy odborů a jeho organizačnímu sjednocení s důchodovým pojištěním v rámci České správy sociálního zabezpečení a k zavedení pravidelné indexace důchodů.

Sociální reformu v České republice lze rozdělit do tří základních etap: •

1. etapa: 1989-1992 – vypracování konceptu záchranné sociální sítě (vč. zajištění právních institutů, např. minimální mzdou a životním minimem);

•

2. etapa: od r. 1993 (rozdělení federace a vznik samostatné ČR) – neoliberální tendence - např. pojistné jako zvláštní platba mimo daňový systém. Nejvýznamnější je rok 1995, kdy byly přijaty dva důležité zákony: zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon č. 117/1995 o státní sociální podpoře;

19

Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 103/1964 Sb. o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. 20 Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení 21 Zejména osobních důchodů

17

•

3.

etapa:

od

poloviny

r.

1998,

kdy

na

základě

voleb

nastoupila

sociálnědemokratická vláda. Došlo k novelizaci významných právních předpisů a započala reforma důchodového systému.

Na přelomu 20. a 21. století je pro oblast sociálního zabezpečení charakteristická velmi aktivní legislativní činnost. Dochází k častým změnám v oblasti státní sociální podpory, důchodového pojištění i nemocenského pojištění: v roce 1994 bylo zavedeno

jako

doplňkový důchodový systém penzijní připojištění se státním příspěvkem22. V roce 1997 byl přijat zákon o veřejném zdravotním pojištění23. K velkým změnám došlo v oblasti nemocenského pojištění, kdy došlo k situaci, že byly platné dva zákony. Novým zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění byl s platností od 1.1.2009 zrušen zákon č. 54/1956 Sb. Poprvé dochází k samostatné právní úpravě úrazového pojištění24.

V roce 2006 nastoupila nová liberální vláda a dochází opět ke zdůraznění nutnosti reformy veřejných financí. V roce 2007 byl přijat zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů25, který novelizoval téměř 50 zákonů v oblasti daňové, sociální a zdravotní. Přinesl rovněž zásadní změny v oblasti státní sociální podpory.

1.6 České právo sociálního zabezpečení a právo Evropské unie V oblasti předpisů sociálního zabezpečení nedochází v rámci ES k harmonizaci, nelze hovořit o systému komunitárního sociálního zabezpečení. Národní systémy sociálního zabezpečení zůstávají zachovány – dohází k jejich koordinaci, nikoliv harmonizaci. Cílem předpisů je, aby získané nároky pojištěnců zůstaly zachovány i při migraci osob mezi členskými zeměmi; dochází tak např. ke sčítání dob pojištění. Nejdůležitějšími právními předpisy v této oblasti jsou nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72, tzv. koordinační nařízení26. Znamená to, že nadále se aplikují právní předpisy jednotlivých členských států

22

Zákon č. 42/1994 Sb. Zákon č. 48/1997 Sb. 24 Zákon č. 266/2006 Sb., účinnost odložena na 1.1.2010 25 Zákon č. 261/2007 Sb. 26 Nařízení Rady č. 1408/71/EEC ze dne 14. 6. 1971, o aplikaci systémů sociálního zabezpečení na zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a členy jejich rodin, pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady č. 574/72/EEC ze dne 21. 3. 1972, kterým se stanoví postup pro realizaci shora uvedeného nařízení; obě tato nařízení byla měněna a doplňována – viz nařízení Rady č. 859/2003/EC ze dne 14. května, kterým se působnost nařízení č. 1408/71 a č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. 23

18

a evropská koordinační nařízení, která mají před národní právní úpravou přednost, zajišťují jejich vzájemnou provázanost. Nařízení usnadňují podmínky pro migraci a zabezpečují právní ochranu osob migrujících mezi státy EU27. Pokud se lidé rozhodnout pracovat v jiném členském státě Společenství nebo ve státech Evropského hospodářského prostoru či ve Švýcarsku, budou tam i nemocensky pojištěni, dostanou peněžité dávky v nemoci a mateřství podle právních předpisů toho kterého státu. Pokud tuzemský pojištěnec utrpí při práci či pobytu v jiném členském státě EU (například jako turista nebo vyslaný pracovník) úraz nebo je nemocen, řídí se výplata dávky podle českých právních předpisů. Stejně tak se podle české legislativy posuzuje zdravotní stav na základě lékařské dokumentace z jiného členského státu. S některými dalšími státy upravuje nemocenské pojištění mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Jejich základním smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy. Přehled mezinárodních smluv, jakož i detailní informace o nemocenském pojištění v EU je k dispozici na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení28. Komunitární právo ES uznává dvě hlavní zásady, a to: a)

zásadu subsidiarity – podle této zásady vyvíjí Společenství činnost jen tehdy, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy, ale mohou být efektivněji dosaženy Společenstvím;

b) zásadu proporcionality – ta znamená, že žádná činnost Společenství nepůjde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů Společenství.

Evropské sociální právo sleduje především harmonizaci, které dosahuje příjímáním Směrnic Společenství, které jsou pro členské státy závazné. V oblasti sociálního zabezpečení, na rozdíl od např. pracovního práva, právní akty Společenství neukládají členským států povinnost harmonizovat jejich systémy sociální ochrany.

Orgány EU

přijímají v této oblasti doporučení jako právně nezávazné akty s cílem výměny informací a zkušeností v dílčích oblastech.

27 28

Zdroj: http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/ (20.11.2008). Internetová adresa České správy sociálního zabezpečení je: www.cssz.cz

19

Nejvýznamnější činnosti je však koordinace národních systémů, která je nezbytná pro zajištění svobody pohybu v rámci celého společenství a možnost usadit se ve kterémkoliv z členských států. Prostředkem koordinace jsou nařízení Rady ES, která upravují sociální aspekty migrace výdělečně činných osob (vč. studujících) a jejich rodinných příslušníků v členských státech. Koordinace jako východisko pro úpravu vztahů v oblasti sociálního zabezpečení je podle shora zmíněného nařízení založena na čtyřech základních principech: •

rovnost zacházení,

•

uplatňování právního řádu jediného státu,

•

sčítání dob pojištění,

•

zachování získaných nároků.

Po rozšíření Evropské unie se koordinační pravidla plně vztahují i na osoby z nově přijatých zemí, a to bez jakéhokoliv přechodného období. Institucionálně jsou v České republice koordinační pravidla EU zajišťována tak, že pro poskytování věcných dávek (zdravotní péče) v případě nemoci a mateřství jsou osoby pojištěny u některé z existujících zdravotních pojišťoven. Peněžité dávky době nemoci nebo mateřství spadají do působnosti České správy sociálního zabezpečení. Tato instituce v rámci pravidel pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení vstupuje od 1. května 2004 do každodenního kontaktu s obdobnými organizacemi v členských zemích Evropské unie a zajišťuje výplatu dávek v tuzemsku i do ciziny.

20

2. Vymezení plátců pojištění a příjemců dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství Subjekty právních vztahů sociálního zabezpečení jsou ti, kteří v těchto vztazích mají práva a povinnosti a realizují je chováním. Na rozdíl od soukromého práva zde rozlišujeme mezi nositelem (orgánem) sociálního zabezpečení a fyzickou osobou, kterou podle povahy právního vztahu sociálního zabezpečení můžeme nazývat oprávněným nebo pojištěncem29. Nositelem je subjekt, který spravuje daný subsystém a zejména je povinen vyplácet příslušnou dávku sociálního zabezpečení, jsou-li splněny podmínky vzniku nároku na ni. Nositelem jsou orgány sociálního zabezpečení, jejichž úlohou je dále rozhodování o nároku na dávku, její výši a poskytování. Na druhé straně právních vztahů sociálního pojištění figuruje fyzická osoba, která je subjektem tohoto vztahu a vyplývají jí z něho práva a povinnosti. V pojistném systému ji nazýváme pojištěncem a v systému zabezpečovacím oprávněnou osobou. Právní předpisy, které upravují vztahy sociálního zabezpečení, stanoví určité speciální povinnosti i některým dalším subjektům. Těmito subjekty mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby. Jedná se především o povinnosti oznamovacího, resp. ohlašovacího charakteru, které plní zaměstnavatelé, zdravotnická zařízení apod. Vzhledem k účelu sociálního pojištění nepatří mezi poplatníky stát. Poplatníky lze dělit do čtyř základních skupin30: a)

zaměstnavatelé,

b) zaměstnanci, c)

osoby samostatně výdělečně činné,

d) osoby dobrovolně účastné nemocenského a důchodového pojištění.

29

Účast na nemocenském pojištění definuje z. č. 54/1956 Sb., § 7 Poplatníci jsou určeni z. č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; zaměstnavatelé § 17, odst. 1, zaměstnanci § 3, odst. 1 (od 1. 1. 2009 pak zákon č. 187/2006 Sb. v § 5; pro osoby samostatně výdělečně činné a osoby dobrovolně účastné nemocenského a důchodového pojištění pak zákon č. 155/1995 o důchodovém pojištění Sb., § 6, resp. 9 30

21

2.1 Okruh pojištěných osob Dávky jsou poskytovány fyzickým osobám, které jsou pojištěny podle zákona o nemocenském pojištění v České republice, pokud jsou •

zaměstnancem v pracovním poměru31,

•

členem družstva, vykonávajícím pro družstvo práci, za kterou jsou odměňováni32,

•

společníci

a

jednatelé

společností

s ručením

omezeným,

komanditiské

komanditních společností, jestliže pro ni vykonávají práci, za kterou jsou touto společností odměňováni a nejsou v pracovně právním vztahu, •

osoby samostatně výdělečně činné33.

Poplatníci jsou osoby, které jsou ze zákona

povinny platit pojistné na sociální

zabezpečení nebo jsou pojištěny dobrovolně. Dobrovolně mohou být pojištěny osoby samostatně výdělečně činné a jejich osoby spolupracující, osoby bez příjmů, které nemají povinnost přihlásit se k sociálnímu pojištění, ale přihlásí se dobrovolně a platí stanovené pojistné, dále občané vykonávající práci v zahraničí pro cizího zaměstnavatele. Mezi osoby spolupracující mohou patřit pouze manželé a děti po skončení povinné školní docházky, pokud se podílejí na samostatné výdělečné činnosti a nejde o pracovně právní vztah. Zaměstnancem je osoba, která pracuje na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti a je za tuto činnost odměňována. Zároveň nesmí mít tento pracovní poměr charakter „příležitostného zaměstnání34“. Za příležitostné zaměstnání se považuje takové jednorázové zaměstnání, které netrvalo a podle ujednání ani nemělo trvat déle než sedm po sobě jdoucích kalendářních dní. Obdobně posuzujeme zaměstnání „malého rozsahu35“, kdy započitatelný příjem nedosahuje ani 400 Kč měsíčně, i když je doba trvání zaměstnání delší než sedm kalendářních dní. Částka 400 Kč se poměrně sníží v kalendářním měsíci, v jehož průběhu zaměstnání vzniklo či skončilo podle počtu kalendářních dní trvání. Tito pojištěnci jsou pojištěni také v těch kalendářních měsících, v nichž nedosáhli započitatelného příjmu ve 31

Zákon č. 187/2006 Sb., § 5a, bod 1 Vyhláška č. 165/1979 Sb. § 28, od 1. 1. 2009 zákon č. 187/2006 Sb., § 5a, bod 4 33 Zákon č. 187/2006 Sb., § 11 - 13 34 Definice příležitostného zaměstnání je obsažena v zákoně č. 54/1956 Sb., § 6, odst. 1 a 2, v právní úpravě platné od 1. 1. 2009 pak zákon č. 187/2006 Sb., § 6, odst. 2 35 Definice zaměstnání malého rozsahu najdeme v zákoně č. 187/2006 Sb., § 7 (účinný od 1. 1. 2009) 32

22

výši 400 Kč jen proto, že trvala pracovní neschopnost, zaměstnankyně čerpala peněžitou pomoc v mateřství či rodičovskou dovolenou. Příležitostné zaměstnání je takové, kdy je splněna alespoň jedna z uvedených podmínek. Nezakládá tudíž účast na nemocenském pojištění. Tyto podmínky platí analogicky pro členy družstev. Také zde zvažujeme, zda se jedná o činnost nahodilou, jednorázovou, příležitostnou či malého rozsahu, která podléhá či nepodléhá nemocenskému pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné jsou skupinou, která zahrnuje také samostatně hospodařící rolníky, osoby hospodařící v lesích a na vodních plochách, provozující živnost podle živnostenského zákona nebo ty osoby, které podnikají podle zvláštních předpisů jako např. advokáti, komerční právníci, občané s nezávislým povoláním, které vykonávají soustavně, jako např. umělci, sportovci a profese v živnostenském zákoně nespecifikované. K dalším poplatníkům patří36: •

poslanci zákonodárných sborů, soudci, státní zástupci, prezident,

•

členové obecních zastupitelstev,

•

dobrovolní pracovníci pečovatelské služby organizované příslušným orgánem za podmínky, že se nejedná o příležitostné zaměstnání,

•

pěstouni, vykonávající pěstounskou péči pěstouna ve zvláštních zařízeních (jako např. vesničky SOS a podobná zařízení),

•

osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud pracují alespoň v takovém rozsahu, aby jejich činnost zakládala účast na nemocenském pojištění,

•

osoby, kterým byly dodatečně zúčtovány příjmy ze skončeného zaměstnání, které zakládalo účast na nemocenském pojištění a jedná se o příjmy započitatelné.

36

Zákon č. 187/2006 Sb., § 5a (účinný od 1.1.2009)

23

2.2 Vznik a skončení pojistného poměru, ochranná lhůta Všichni uvedení poplatníci mohou být příjemci dávek v těhotenství a mateřství a za splnění dalších podmínek vzniká na dávku právní nárok. Pojistný poměr vzniká ze zákona37, jakmile osoba začne vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost zakládající účast na nemocenském pojištění. Pouhé sjednání pracovního vztahu nestačí, musí dojít ke skutečnému započetí výkonu práce. Vznik pojištění je nutně vázán počátek výkonu práce. Pojistný poměr trvá po celou dobu vykonávané činnosti a zaniká dnem skončení činnosti. Po skončení pojistného poměru v určité lhůtě může ještě vzniknout nárok na dávku. Pojištěnec je chráněn v tzv. ochranné lhůtě38 po dobu sedmi kalendářních dnů od ukončení pracovního poměru, kdy mu budou vyplaceny dávky nemocenského pojištění stejně jako by pracovní poměr trval. Plynutí ochranné lhůty se zastavuje, započne-li osoba vykonávat další činnost, ze které vznikne nárok na nemocenské pojištění. Pokud však tato činnost trvala kratší dobu než je ochranná lhůta, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik kalendářních dnů činnost trvala. Zvýšená ochrana je poskytována budoucím matkám. Pokud zaměstnání nebo jiná pojištěná činnost skončila v době těhotenství, činí ochranná lhůta šest měsíců39. V této prodloužené ochranné lhůtě může vzniknout nárok nejen na peněžitou pomoc v mateřství, ale i na jiné dávky nemocenského pojištění, pokud jsou splněny podmínky nároku za doby trvání zaměstnání. V některých případech náleží dávky nemocenského pojištění i po uplynutí ochranné lhůty po skončení zaměstnání. Potom v případě, že budoucí matka je v době ukončení pracovního poměru práce neschopná a tato neschopnost trvá až do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, je dávka vyplácena i při vzniku nároku na peněžitou pomoc v mateřství po skončení ochranné lhůty. Skutečnost, že byla žena těhotná dokládá potvrzením lékaře. Ochranná lhůta plyne od skončení zaměstnání až do nástupu na mateřskou dovolenou nebo porodu, pokud nastane dříve. Poslední den ochranné lhůty připadá na den, který se číselně shoduje se dnem skončení zaměstnání; pokud takový není, končí posledním dnem v měsíci. 37

Zákon č. 187/2006 Sb., § 10 Zákon č. 54/1956 Sb., § 42, od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006 Sb., § 15 39 Zákon č. 187/2006 Sb., § 15, odst. 2 38

24

3. Druhy dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství V případě těhotenství a mateřství je snahou společnosti prostřednictvím právních norem zajistit matce co nejvyšší ochranu, a vytvořit tak podmínky k narození dítěte a následné péči o ně. Normy pracovního práva zakazují, aby žena vykonávala práci, která ohrožuje její těhotenství a dále definuje práce, které jsou ženám obecně zakázány. Zaměstnavatel je tak povinen ženu převést na jinou vhodnou práci. Pokud je příjem za práci, na niž byla tato žena převedena, nižší než příjem za předchozí práci, je ženě poskytován vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, jako dávka nemocenského pojištění. V době pokročilého těhotenství a v době péče o dítě po porodu, není možné, aby žena dále pracovala vzhledem ke svému zdraví a k biologickým zájmům dítěte. V pracovním právu opět nastává překážka v práci a ženě je poskytnuta mateřská dovolená. Matka získává nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Po uplynutí doby, kdy je dítě nejvíce biologicky závislé na matce, je třeba ženě nebo muži umožnit, aby dále pečovali o své dítě až do jeho vyššího věku. Na základě pracovněprávní úpravy je možné, aby o dítě pečovali oba rodiče současně; muž na základě rodičovské dovolené a žena nejprve na základě mateřské dovolené a po jejím uplynutí rovněž v rámci rodičovské dovolené.

Finančně je osoba pečující o dítě osobně celodenně a řádně

zabezpečena rodičovským příspěvkem, dávkou státní sociální podpory. Systém sociálního zabezpečení zahrnuje tedy několik druhů peněžitých dávek poskytovaných v těhotenství a mateřství z nemocenského pojištění, a to: •

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

•

peněžitá pomoc v mateřství,

•

nemocenské ve zvláštních případech, kdy není nárok na peněžitou pomoc v mateřství,

•

ošetřovné (podpora při ošetřování člena rodiny40) – nejde o typickou dávku poskytovanou v těhotenství a mateřství, ale je poskytována především matkám.

40

Od 1.1.2009 na zákl. zák. č. 187/2006 Sb. se používá nově pojem ošetřovné, který nahrazuje označení dávky užívané do 31.12.2008

25

3.1 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství41 je dávka nemocenského pojištění, která náleží zaměstnankyni, která konala práci, jež je těhotným ženám nebo matkám do konce devátého měsíce po porodu zakázána, nebo v době kojení, nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství nebo kojení, a je proto dočasně převedena na jinou práci. Jedná se tedy o dávku nemocenského pojištění, která má kompenzovat ženě mzdové dopady vyplývající z její ochrany před výkonem prací nebezpečných pro její těhotenství, resp. mateřství.

Základní podmínkou nároku je, že práce dosud vykonávaná je podle pracovněprávních předpisů těhotným ženám zakázána nebo podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství ze zdravotních příčin. Pro účely této dávky se pojem převedení na jinou práci pojímá šířeji, než ho chápe zákoník práce a zahrnuje rovněž snížení normovaného výkonu práce budoucí matky, nikoliv však snížení pracovního úvazku. Dále při přeložení na jiné místo, pokud by dojíždění na pracoviště ohrozilo dle lékařského posudku těhotenství nebo zdraví ženy, popř. z důvodu výkonu práce na pracovišti, které je těhotným ženám zakázáno42.

Vyrovnávací příspěvek je poskytován v těhotenství ode dne převedení až do nástupu mateřské dovolené. Po dobu mateřství se vyrovnávací příspěvek většinou neposkytuje, neboť matka zůstává na mateřské dovolené a je zabezpečena peněžitou pomocí v mateřství. Po ukončení mateřské dovolené je poskytován nejdéle do konce devátého měsíce po porodu nebo v době kojení.

41

Zákon č. 88/1968 Sb., § 4; zák. č. 187/2006 Sb., § 42 (účinný od 1. 1. 2009) Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní 42

26

3.2 Peněžitá pomoc v mateřství Účelem dávky je zabezpečit matku v době, kdy již nemůže pracovat z důvodu pokročilého těhotenství a po stanovenou dobu po porodu v souvislosti s péčí o novorozené dítě. Aby mohla být dávka poskytnuta, musí zaměstnankyně současně splnit čtyři základní podmínky43:

1. musí být účastna nemocenského pojištění a nastoupit mateřskou dovolenou v době trvání tohoto pojištění nebo v době, kdy jsou zachovány nároky z dřívějšího pojištění (tj. v ochranné lhůtě), 2. v posledních dvou letech před porodem musí být účastna nemocenského pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů (tzv. čekací doba), 3. těhotenství musí skončit porodem, 4. musí dojít u zaměstnankyně ke ztrátě příjmů.

Budoucím matkám je poskytována mimořádná ochrana a takto stanovené podmínky většina z nich splní.

ad 2. - Stanovená doba účasti na nemocenském pojištění (čekací doba) Peněžitá pomoc v mateřství náleží zaměstnankyni, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna nemocenského pojištění alespoň po dobu 270 dnů. Tuto dobu zjišťujeme vždy ke dni porodu; může být splněna v několika částech a jedná se vždy o trvání nemocenského pojištění. Má-li žena více zaměstnání, podmínka musí být splněna v každém takovém zaměstnání, přičemž každá doba se započte pouze jednou. Mohou být započteny i doby pojištění v zahraničí. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) musí dále splnit dobu trvání nemocenského pojištění jako OSVČ 180 dnů v období jednoho roku před porodem, tzn. musí být zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok uplatněn až do doby poskytnutí peněžité pomoci v mateřství.

43

Zákon č. 88/1968 Sb., § 6, od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006 Sb., § 32

27

ad 3. - Podmínka skončení těhotenství porodem Pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství je předpokladem, že zaměstnankyně porodila. Za porod se považuje pro tento účel takové ukončení těhotenství, kdy bylo do matriky novorozených zapsáno narozené dítě. Zaměstnankyně má nárok na peněžitou pomoc v mateřství i v případě, že se dítě narodí mrtvé. Tato skutečnost má vliv na dobu poskytování dávky. Při potratu nárok nevzniká, vždy se považuje za nemoc a je poskytováno nemocenské. V některých případech tato podmínka nemusí být splněna a nárok bude uznán, a to tehdy, jestliže o peněžitou pomoc v mateřství žádá zaměstnankyně, která převzala do své trvalé péče nahrazující péči mateřskou dítě, jehož matka zemřela nebo jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného úřadu.

ad 4. - Podmínka ztráty příjmu Žena nesmí mít příjem z výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, ze které je peněžitá pomoc v mateřství poskytována. Osobě samostatně výdělečně činné náleží peněžitá pomoc v mateřství ode dne, od kterého již osobně nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

3.2.1 Doba poskytování Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské dovolené44, a to od počátku šestého týdne před očekávaným porodem, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Den očekávaného porodu se do této doby nepočítá. Peněžitá pomoc v mateřství nenáleží za období, za které je vyplácen započitatelný příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, ze kterého je dávka poskytována s výjimkou příjmů, které ji náleží i za dobu poskytování této dávky, i když nevykonávala tu činnost, za kterou jí náleží započitatelný příjem (jedná se např. o roční odměny, podíly na hospodářském výsledku předchozích období apod.).

Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, je dávka vyplácena také 28 týdnů.

Vyčerpá-li však

zaměstnankyně před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu. 44

Zákon č. 88/1968 Sb., §§ 7, 10, 11 – 13, od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006 Sb., § 33

28

Porodila-li zaměstnankyně dvě a více dětí, je peněžitá pomoc v mateřství poskytována po dobu 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

Doba poskytování této dávky zaměstnankyni, která dítě porodila, nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu. Zaměstnankyně, která převzala do své trvalé péče nahrazující péči mateřskou dítě, které jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela, má nárok na poskytnutí peněžité pomoci v mateřství ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě stará, nejdéle však po dobu 22 týdnů. Po stejnou dobu má nárok na tuto dávku i muž, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, případně matka dítěte sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné a dlouhodobé onemocnění; další podmínkou je, že matka sama peněžitou pomoc v mateřství nepobírá. Muž musí splnit čekací dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech ke dni převzetí dítěte.

Den převzetí je den, kdy bylo dítě převzato na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Tzn. dnem nabytí právní moci či vykonatelnosti rozhodnutí. Jestliže bylo dítě převzato dříve (fakticky o ně bylo pečováno) než rozhodnutí nabylo právní moci, nelze vyplácet za tuto dobu dávku peněžité pomoci v mateřství.

Dítě může převzít do trvalé péče žena i muž, nebo je svěřeno do společné péče manželů. Je-li převzato dítě do 7 let věku, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství po dobu 22 týdnů ode dne převzetí. Tato doba má posloužit ke sblížení rodiny a zaběhnutí denního režimu, kdy dítě přechází do nového prostředí. Nemusí se tedy jednat o nově narozené dítě, ale i o dítě až do sedmi let věku. Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství se v případě převzetí více dětí neprodlužuje.

29

3.2.2 Přerušení poskytování peněžité pomoci v mateřství K přerušení poskytování peněžité pomoci v mateřství45 dochází z důvodu zdravotních na straně dítěte nebo na straně ženy.

Je-li dítě převzato ze zdravotních důvodů do péče zdravotnického zařízení a zaměstnankyně zatím nastoupí do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství. Ode dne, kdy zaměstnankyně přestane pracovat a dítě se opět vrátí do její péče, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, nejdéle však do dosažení jednoho roku věku dítěte.

V případě onemocnění matky je poskytování peněžité pomoci v mateřství přerušeno se souhlasem příslušné okresní správy sociálního zabezpečení dnem, kdy podle lékařského posudku není schopna o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění a dítě převzala do péče jiná osoba nebo bylo převzato do péče kojeneckého ústavu či jiného zařízení preventivní péče. Po návratu matky k péči o dítě pokračuje vyplácení peněžité pomoci v mateřství jako ve výše uvedeném příkladu.

Dále může nastat situace, kdy se matka o dítě nestará, opustí je a toto dítě je svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů. Potom peněžitá pomoc v mateřství nenáleží za dobu, kdy matka o dítě nepečuje a tato doba se nevylučuje z celkové doby nároku.

Peněžitá pomoc v mateřství náleží také žákyním a studentkám, které z důvodu těhotenství přeruší studium a splňují přitom ostatní podmínky pro nárok. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje ode dne přerušení studia, nejdříve však od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Doba poskytování se však vždy počítá od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, jak jej určil lékař.

45

Zákon č. 187/2006 Sb., § 36

30

3.3 Nemocenské ve zvláštních případech, kdy není nárok na peněžitou pomoc v mateřství V případech, kdy budoucí matka nesplňuje podmínku čekací doby a není účastna nemocenského pojištění po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech před porodem, uzná lékař v souvislosti s těhotenstvím a porodem ženu práce neschopnou, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Pracovní neschopnost ukončuje uplynutím šestého týdne po porodu. Protože i tato dávka náleží z každého pojistného poměru, musí být také v každém z nich splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění samostatně. Jestliže se doby, které se započítávají do čekací doby 270 dnů navzájem překrývají, lze je započítat jen jednou. Budoucí matky, které nesplní podmínky pro vznik nároku na nemocenské dávky, mohou být zabezpečeny rodičovským příspěvkem podle zákona o státní sociální podpoře již od porodu.

3.4 Ošetřovné Ošetřovné46 je dávkou nemocenského pojištění, která je omezena na dobu stanovenou zákonem a náleží pojištěnci, který nemůže pracovat z důvodu ošetřování nemocného člena rodiny. Při stanovení nároku na dávku je zkoumána podmínka společné domácnosti a rodinný stav žadatele o dávku. Zde je nejvíce ze všech dávek zúžen rozsah příjemců dávky. Nárok mají zaměstnanci v pracovním poměru, nikoliv už zaměstnanci pracující na základě dohody o pracovní činnosti, domáčtí pracovníci, osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanci na nepravidelnou výpomoc, studenti a žáci, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby. Důvodem pro poskytnutí ošetřovného je onemocnění dítěte mladšího 10 let, neboť se má za to, že dítě není schopno se o sebe samo postarat. Ošetřovné je poskytováno v případě: •

péče o nemocné dítě mladší 10 let,

46

Zákon č. 54/1956 Sb., § 25 – název dávky „podpora při ošetřování člena rodiny“, od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006 Sb., § 39

31

•

péče o zdravé dítě mladší 10 let v případě uzavření dětského výchovného zařízením nařízení karantény nebo pro nemoc osoby, která o dítě pečuje,

•

ošetřování jiného nemocného člena rodiny, kdy je třeba péče další osoby. Tuto nezbytnost posuzuje lékař.

Podmínka společné domácnosti je definována tak, že pro účely nemocenského pojištění platí, že domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Prokazuje se společným trvalým bydlištěm. Tato podmínka se nevyžaduje, jde-li o ošetřování dítěte do 10 let jedním z jeho rodičů. Délka poskytování dávky47: •

po dobu 9 kalendářních dnů vdané ženě nebo ženatému muži,

•

po dobu 16 kalendářních dnů, pokud mají v péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky48.

V praxi se však ve většině případů jedná o matky ošetřovaných dětí. Žádost o výplatu ošetřovného matka uplatní na předepsaném tiskopise. Ošetřovné nenáleží v ochranné lhůtě.

47

Zákon č. 187/2006 Sb., § 40 Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění č. 143/1965 Sb., § 41 (zrušeno zák. č. 187/2006 Sb.)

48

32

4. Výpočet dávek a jejich výše Výše nemocenského, podpory při ošetřování člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství se odvozuje příslušnou procentní sazbou z denního vyměřovacího základu49, který se zjišťuje za určité časové období (tzv. rozhodné období)50. Tímto způsobem se nevypočítává pouze vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, který je určován jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem před převedením ženy na jinou práci a průměrným denním započitatelným příjmem v jednotlivých kalendářních měsících po převedení (podrobnosti k vyrovnávacímu příspěvku v těhotenství a mateřství zakotvuje § 4 a násl. zákona č. 88/1968 Sb.)51.

4.1 Započitatelný příjem Při výpočtu se vychází z rozhodného období a započitatelného příjmu pojištěnce, aby bylo možno stanovit denní vyměřovací základ a následně dávku z nemocenského pojištění. Započitatelným příjmem se rozumí mzda, plat a další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu sociálního pojištění. Je to úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském a důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se rozumí plnění, které bylo v penězích, nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k dobru, a nebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Tolik definice daná shora uvedeným zákonem k 1. 1. 2008. Rozumějme, že co je zdaněno, je i zahrnuto do vyměřovacího základu pro sociální pojištění. Poslední novela upřesnila, že zahrneme i částku ve výši 1 % ze vstupní ceny motorového vozidla poskytovaného pro služební i soukromé účely, dále částku odpovídající rozdílu mezi cenou

49

Zákon č. 54/1956 Sb., § 18, , s účinností od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006, § 18 Zákon č. 54/1956 Sb., § 17, odst. 1, s účinností od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006, § 18, odst. 8 51 Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů 50

33

obvyklou a cenou, za kterou je výrobek nebo služba poskytována a kterou zaplatil zaměstnanec. Snáze lze upřesnit příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují: •

náhrada škody podle zákoníku práce,

•

odstupné a další odstupné, odchodné, odbytné a odměna při skončení funkčního období,

•

věrnostní přídavek horníka dle zákona č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníkům,

•

odměny vyplacené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud jeho vytvoření není výkonem zaměstnání,

•

jednorázová

sociální

výpomoc

poskytnutá

zaměstnanci

k překlenutí

jeho

mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy atd., •

plnění poskytnuté poživateli starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

4.2 Rozhodné období Rozhodné období52 je 12 kalendářních měsíců předcházejících před měsícem vzniku nároku na dávku. V tomto období započteme kalendářní dny trvání pracovního poměru a vyloučíme nezapočitatelné dny. Kalendářní dny, které jsou vyloučeny z rozhodného období: •

dny pracovní neschopnosti, ošetřovného, čerpání peněžité pomoci v mateřství a rodičovské dovolené,

•

omluvené neplacené volno, které trvá celý den,

•

den, v němž po část dne zaměstnanec pracoval a po část dne byl práce neschopen (příjem za část dne ponechat),

•

dny pracovního volna, za něž nenáleží započitatelný příjem, pokud je počet kalendářních dnů v rozhodném období menší než 6 kalendářních dnů,

• 52

kalendářní dny před vznikem zaměstnání a po skončení zaměstnání.

Zákon č. 54/1956 Sb., § 18, odst. 1, od 1. 1. 2009 zák. č. 187/2006 Sb., § 18, odst. 8

34

Jestliže je třeba zjišťovat rozhodné období již v měsíci nástupu zaměstnance do zaměstnání, je rozhodným obdobím doba od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce. Jestliže není v rozhodném období 12 kalendářních měsíců žádný započitatelný příjem a ani žádný započitatelný kalendářní den, prodlužuje se rozhodné období postupně vždy o 3 kalendářní měsíce. Prodloužené rozhodné období bude tak činit 15, 18, 21… kalendářních měsíců.

Toto ustanovení je velmi důležité pro peněžité dávky v mateřství, zejména při tzv. „řetězení“ porodů. Tj. budoucí matka nastoupí na mateřskou dovolenou, následuje rodičovská dovolená do tří nebo čtyř let věku dítěte a v té době již očekává narození dalšího dítěte atd. Tím způsobem se rozhodné období prodlužuje na mnoho let. V praxi zjišťujeme, že matky tento mechanismus nepoškozuje, naopak zlepšuje jejich zabezpečení.

4.3 Denní vyměřovací základ a redukční hranice Denní vyměřovací základ53 je podíl započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v rozhodném období. Zjišťuje se tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období dělí počtem kalendářních dnů v rozhodném období (do tohoto počtu se však některé dny nezahrnují, a to proto, aby neodůvodněně nedocházelo k rozmělnění výše denního vyměřovacího základu – např. dny poskytování nemocenského, viz kap. 4.2). Výpočet se provede s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlení. Částka denního vyměřovacího základu podléhá redukci. Do 31.12.2008 činí redukční hranice 550 Kč a 790 Kč. •

Vypočtený základ denního vyměřovacího základu v pásmu od 0 Kč do 550 Kč se započítává ve výši 90 % a zaokrouhluje se na celé Kč nahoru.

•

Částka vypočteného denního vyměřovacího základu v pásmu nad 550 Kč do 790 Kč se započítává ve výši 60 % a zaokrouhluje se na celé Kč nahoru.

•

53

K částce vypočteného denního vyměřovacího základu nad 790 Kč se nepřihlíží.

Zákon č. 54/1956 Sb., § 18, odst. 8, písm. a) a b), od 1.1.2009 zákon č. 187/2006 Sb., § 18 a násl.

35

Maximální denní vyměřovací základ po celou dobu vyplácení dávky činí 639 Kč na den. (90 % z 550 Kč + 60 % z 240 Kč = 495 Kč + 144 Kč = 639 Kč). Výpočet denního vyměřovacího základu je pro všechny druhy dávek nemocenského pojištění obdobný.

4.3.1 Výpočet denní dávky peněžité pomoci v mateřství Procentní sazba zredukovaného denního vyměřovacího základu činí 69 % od 1. dne nároku. Redukční hranice jsou 550 Kč a 790 Kč jako u nemocenského, avšak do první redukční hranice se započítává 100 %. Z prvního redukčního pásma se započte 100 % z 550 Kč, z druhého redukčního pásma nad 550 Kč do 790 Kč se započte 60 % z 240 Kč (nad 790 Kč DVZ se nepřihlíží).

Tj. maximální denní vyměřovací základ činí 100 % z 550 Kč + 60 % z 240 Kč = 550 Kč + 144 Kč = 694 Kč po redukci a 69 % z 694 Kč činí maximální denní dávka 479 Kč. Z tohoto maxima denní dávky peněžité pomoci v mateřství je vyplaceno v měsíci s 30 kalendářními dny 14.370 Kč.

Peněžitá pomoc v mateřství studentek je stanovena zákonem ve stejné výši, a to 254 Kč na den pro všechny příjemkyně. V kalendářním měsíci s 30 dny je vyplaceno 7.620 Kč.

Nemocenské poskytnuté namísto peněžité pomoci v mateřství při nesplnění čekací doby se vyplácí stejně jako při dočasné pracovní neschopnosti.

4.3.2 Výpočet denní dávky ošetřovného Procentní sazba z redukovaného denního vyměřovacího základu činí 69 % od 1. dne ošetřování. Vypočtený denní vyměřovací základ je redukován jako u nemocenského, tj. 90 % z prvního redukčního pásma (0 Kč až 550 Kč) a 60 % z druhého redukčního pásma (550 Kč až 790 Kč), k částce nad 790 Kč se nepřihlíží.

To znamená, že denní vyměřovací základ může činit maximálně 639 Kč, po redukci 69 % z 639 Kč činí 441 Kč na den. Při maximální době čerpání ošetřovného v rozsahu 9 kalendářních dní je vyplaceno 3.969 Kč. 36

4.3.3 Výpočet vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl denního vyměřovacího základu zaměstnankyně zjištěného ke dni převedení na jinou práci a průměru jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých měsících po tomto převedení. Přitom se nepřihlíží k té části denního vyměřovacího základu, která přesahuje částku 639 Kč.

Nejprve je zjišťován denní vyměřovací základ zaměstnankyně před převedením na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, tedy z období 12 kalendářních měsíců před měsícem, kdy byla převedena. O započitatelném příjmu a rozhodném období platí totéž, co při stanovení nemocenského. Maximální denní vyměřovací základ po redukci tak činí 694 Kč na den.

Následně je zjišťován denní vyměřovací základ zaměstnankyně po převedení. Její započitatelný příjem v kalendářním měsíci se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, přitom jsou vyloučeny dny: •

pracovní neschopnosti a karantény,

•

trvání ošetřování,

•

omluvené nepřítomnosti, za které není náhrada příjmu,

•

neomluvené nepřítomnosti v práci.

Vyrovnávací příspěvek je vyplácen ve výši rozdílu denního vyměřovacího základu „před“ a průměrem započitatelných příjmů připadajících na 1 kalendářní den za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci.

Např. zaměstnankyně s denním vyměřovacím základem ve výši 639 Kč na den byla převedena na práci s platem (mzdou) 15.000 Kč měsíčně. V měsíci s 30 dny je její průměr na kalendářní den 500 Kč. Rozdíl mezi 639 Kč a 500 Kč činí 139 Kč; za 30 kalendářních dní převedení bude vyplaceno 4.170 Kč.

37

5. Příklady z praxe V níže uvedených příkladech z praxe je výpočet jednotlivých dávek nemocenského pojištění jak dle legislativy účinné od 1. 1. 2009, tak dle pravidel předchozí právní úpravy (do konce roku 2008). Toto srovnání vychází z potřeb praxe, kdy pro výplatu dávek, na něž vznikl nárok do 31.12.2008 a tento nadále trvá i v roce 2009

se vztahuje tzv.

přechodné období (použije se max. do max. do 31.12.2009).

5.1 Výpočet peněžité pomoci v mateřství Denní vyměřovací základ (dále jen „DVZ“) se zjišťuje vždy ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (dále jen „PPM“). U zaměstnankyně převedené na jinou práci z důvodu těhotenství nebo mateřství se DVZ zjišťuje ke dni převedení na jinou práci, pokud je to pro ni výhodnější. Pokud u zaměstnankyně vznikne nárok na další PPM v období do 4 let věku předchozího dítěte (tzv. řetězení porodů), považuje se za platný DVZ vypočtený pro předchozí PPM, pokud je vyšší než DVZ nově vypočtený pro druhou PPM. Maximální výše PPM je dána zákonem; minimální výše stanovena není. Je-li menší než výše rodičovského příspěvku dle zákona o státní sociální podpoře, pak ode dne porodu na základě žádosti o rodičovský příspěvek (dále jen „RP“) náleží matce doplatek rozdílu mezi PPM a RP. Při výpočtu PPM použijeme redukční hranice 550 a 790 Kč, přičemž v pásmu do 1. redukční hranice je částka započtena v plné výši, do 2. redukčního pásma 790 Kč se započte 60 % a k částce nad 790 Kč se nepřihlíží. Procentní sazba PPM je 69 % redukovaného DVZ od prvního dne čerpání po celou dobu. Příklad č. 1: Zaměstnankyně je od 21.1.2008 až do 10.6.2008 dočasně práce neschopná. Následujícím dnem, tedy 11.6.2008 nastupuje mateřskou dovolenou. Rozhodné období pro výpočet DVZ k vyplácení PPM je od 1.6.2007 do 31.5.2008. Maximální DVZ před redukcí činí 790 Kč, tj. po redukci 694 Kč. DVZ: 790 – 550 = 240 x 0,6 = 144 Kč; 550 – 0 = 550 x 1 = 550 Kč DVZ: 144 + 550 = 694 Kč

38

Z toho 69 % činí 478,86 Kč a zaokrouhluje se vždy na celé Kč nahoru, tj. 479 Kč. Denní dávka PPM je 69 % z DVZ po redukci z 694 Kč, tj. 694 x 69 % = 478,86 Kč po zaokrouhlení na celé Kč nahoru činí 479 Kč na den, za 30denní měsíc tedy 14.370 Kč.

Po 1. 1. 2009 PPM trvá a plátce je dávky je povinen bez žádosti příjemce dávky přepočítat denní vyměřovací základ (DVZ) podle nových redukčních hranic stanovených nařízením vlády ve výši 1. redukční hranice 610 Kč (dříve 550) a 2. redukční hranice 870 Kč (dříve 790 Kč). Dřívější maximální denní dávka 479 Kč se zvýší na 529 Kč, tj. o 50 Kč na den. Částku vypočteme u vysokého DVZ tak, že od 0 Kč do 610 Kč započteme 100 %, v rozmezí od 610 Kč do 870 započteme 60 % a k částce nad 870 Kč se nepřihlíží. Redukovaný DVZ potom činí 610 Kč + (870 – 610) x 60 % = 610 + 156 = 766 Kč Denní dávka PPM je 69 % z DVZ po redukci z 766 Kč, tj. 766 x 69 % = 528, 52 Kč po zaokrouhlení na celé Kč nahoru činí 529 Kč na den, za 30denní měsíc tedy 15.870 Kč. Z maximálního DVZ by podle pravidel platných od 1. 1. 2009 při vzniku nároku na dávku PPM nebo vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále „VPMT“) po 1. 1. 2009 byly použity nově 3 redukční hranice ve výši: 786 Kč, 1.178 Kč a 2.356 Kč. Do částky 1. redukční hranice započteme 100 %, do 2. redukční hranice pak 60 %, do 3. redukční hranice 30 % (k částce nad 3. redukční hranici se nepřihlíží). Výše dávky PPM činí od prvního kalendářního dne 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Na maximální výši dávky dosáhne pojištěný s měsíčním příjmem 71 000 a více, kdy měsíční výše PPM činí 28.890 Kč. Z částky do 786 Kč se započte

100 %,

tj. 786,00 Kč,

z částky od 786 do 1.178 Kč se započte

60 %,

tj. 392 x 60 % = 235,20 Kč,

z částky od 1.178 do 2.356 Kč se započte

30 %,

tj. 1.178 x 30 % = 353,40 Kč

Součet činí 1.374,60 Kč, po zaokrouhlení na celé Kč nahoru zjistíme maximální DVZ pro PPM ve výši 1.375 Kč na den. Maximální denní dávka je 70 % z 1.375 Kč, tj. 962,50 Kč po zaokrouhlení na celé Kč nahoru činí 963 Kč, při 30denní měsíci pak 28.890 Kč měsíčně.

39

Rozdíl ve výši dávky se vznikem v roce 2008 a 2009 činí u horní hranice výměry až 13.020 Kč měsíčně (28.890 – 15.870).

Příklad č. 2: Zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou dne 6. 1. 2005, dítě se narodilo 11. 2. 2005. DVZ před redukcí činil 600 Kč. Zaměstnankyně po skončení PPM požádala o rodičovskou dovolenou do věku 3 let dítěte. Po skončení rodičovské dovolené dne 11. 2. 2008 nastoupila znovu do zaměstnání, kde jí stále trval pracovní poměr, a dnem 14. 11. 2008 nastoupila na další mateřskou dovolenou. K porodu došlo 22.12.2008. DVZ před redukcí činil 618 Kč. Dalším PPM náleží od 14. 11. 2008 z vyššího DVZ 660 Kč, tedy z DVZ, který byl vypočten u předchozí PPM. Podle právní úpravy nesmí být nová PPM vypočtena z nižšího DVZ, než byla vypočtena předchozí PPM, pokud k nástupu na mateřskou dovolenou došlo do 4 let věku předchozího dítěte. PPM náleží po celou dobu nároku ve výši 426 Kč (660 Kč – 550 Kč = 110 Kč x 60 % = 66 Kč + 550 Kč = 616 Kč x 69 % = 425,04 Kč, po zaokrouhlení 426 Kč, tj. 12.780 Kč měsíčně). Po 1. 1. 2009 trvá nárok na vyplácení PPM z DVZ 660 Kč. Nový redukovaný DVZ činí 610 x 100 % + (660 – 610) x 60 % = 610 Kč + 30 Kč = 640 Kč; nová výše dávky činí 69 % z DVZ 640 Kč = 441,60 Kč, po zaokrouhlení 442 Kč na den, tj. 13.260 Kč měsíčně. Ze stejného vyměřovacího základu 660 Kč se vznikem nároku na dávku PPM v roce 2009 dostaneme započtení ve výši 100 %, protože 1. redukční hranice je vyšší. Denní dávka je navýšena o 1 %, tj. 660 Kč x 70 % = 462 Kč/ den, 13.860 Kč měsíčně. Tabulka č. 1 – Vývoj výše dávky PPM Vznik nároku na dávku Denní vyměřovací základ Do 31. 12. 2008

Přechodné období54

Po 1. 1. 2009

DVZ 790 Kč

479 Kč

496 Kč

556 Kč

DVZ 2.356 Kč

479 Kč

529 Kč

963 Kč

DVZ 1.096 Kč

479 Kč

529 Kč

681 Kč

Zdroj: legislativa, úprava: vlastní

54

Přechodné období se použije pro výplatu dávek, na něž vznikl nárok do 31.12.2008 a nadále trvá i v roce 2009 (max. do 31.12.2009)

40

5.2 Výpočet vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen „VPTM“) je další dávkou nemocenského pojištění, jejímž účelem je vyrovnat rozdíl mezi mzdou, kterou těhotná žena dosahovala před převedením na jinou práci, a mzdou, kterou má po tomto převedení, kdy nižšího příjmu dosahuje bez svého zavinění. VPTM tedy nelze poskytnout, pokud by ke snížení výdělku došlo z důvodu neomluvené absence nebo zkrácení pracovního úvazku.

Příklad č. 3 – Převedení na jinou práci Budoucí matka pracovala jako ošetřovatelka laboratorních zvířat. Po dobu těhotenství byla na základě doporučení ošetřujícího lékaře převedena na jinou práci od 18. 4. 2008. DVZ se stanoví stejně jako u pracovní neschopnosti. Pro VPTM a u PPM se příjem do první redukční hranice započítává plně a nikoliv jen z 90 % jako u nemocenského. Rozhodným obdobím je v tomto případě 1. 4. 2007 do 31. 3. 2008. DVZ vypočtený ze započitatelných příjmů v tomto období činí 610 Kč. Do 1. redukční hranice započteme 100 %, tj. 550 Kč, mezi 1. a 2. redukční hranicí 790 Kč započteme 60 %, tj. 610 Kč – 550 Kč = 60 Kč x 60 % = 36 Kč. DVZ po redukci činí 550 + 36 Kč = 586 Kč ke dni převedení na jinou práci. Po převedení na jinou práci v měsíci dubnu by dosáhla započitatelného příjmu 12.000 Kč. Průměr započitatelných příjmů připadajících na 1 kalendářní den v dubnu 2008 činí 400 Kč, tedy 12.000 Kč : 30 kalendářních dnů v dubnu. Vyrovnávací příspěvek je rozdíl mezi DVZ ke dni převedení na a průměru započitatelných příjmů připadajících na 1 kalendářní den, tedy 586 Kč – 400 Kč = 186 Kč / kalendářní den. V období 18. 4. – 30. 4. je 13 kalendářních dnů. Vyrovnávací příspěvek za měsíc duben 2008 náleží ve výši 186 Kč x 13 kalendářních dnů = 2.418 Kč.

Příklad č. 4 – Zproštění od nevhodných prací nebo snížení výkonu (normovaná práce) Budoucí matka pracovala jako zdravotní sestra. Po dobu těhotenství nevykonává noční služby, a to s platností od 1. 5. 2008. DVZ před převedením za období od 1. 5. 2007 do 30. 4. 2008 činil z dosaženého příjmu 293.825 Kč za 365 kalendářních dnů rozhodného období 805 Kč. Redukujeme od 2. redukční hranice 550 Kč a 790 Kč, k částce nad 2. redukční hranici se nepřihlíží.

41

805 – 790 =

15 Kč

k této částce se nepřihlíží,

tj. 0 Kč

790 – 550 = 240 Kč

z této částky započteme 60 %,

tj. 144 Kč

550 – 0 =

tuto částku započteme 100 %,

tj. 550 Kč

550 Kč

Redukovaný DVZ je 550 + 144 Kč = 694 Kč.

Po úpravě směn žena dosahuje po 1. 5. 2008 započitatelný příjem 19.500 Kč za 31 kalendářních dnů. Průměr započitatelných příjmů v měsíci květnu činí 629 Kč. Rozdíl mezi částkami 694 a 629 Kč činí 65 Kč za 1 kalendářní den. V květnu 2008 byla zaměstnankyně 10 dočasně v pracovní neschopnosti a čerpala 3 dny neplaceného volna. Pro výpočet měsíčního VPTM lze započíst jen 18 kalendářních dnů a vyplaceno je potom 65 Kč x 18 kal. dnů = 1.170 Kč.

5.3 Výpočet ošetřovného Výpočet se stanoví stejným způsobem jako nemocenské. Rozhodným obdobím je rovněž období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem vzniku nároku na dávku ošetřovného. Ošetřovné náleží od prvního dne ošetřování, nenáleží však za kalendářní den, v němž zaměstnanec pracoval i jen po část směny.

Příklad č. 5 Vdaná zaměstnankyně čerpá ošetřovné (dle předchozí právní úpravy – podporu při ošetřování člena rodiny) po dobu 9 kalendářních dnů (od 1. 12. 2008 do 9. 12. 2008). DVZ vypočtený z rozhodného období činí 533 Kč. Vyplácíme od 1. dne 69 % z DVZ 533 Kč za kalendářní den, tj. 368 Kč. Splňuje podmínku společné domácnosti a čerpá celý nárok 9 kalendářních dnů. Pokud by lékař stanovil potřebu ošetřování delší, byly by další dny ošetřování bez nároku na dávku a v zaměstnání by žena měla omluvenou nepřítomnost. Pokud by tato zaměstnankyně čerpala ošetřovné od 27. 12. 2008 do 4. 1. 2009, bude při přechodu do roku 2009 výše dávky přepočtena podle nových redukčních hranic, ale procentní sazba zůstane na 69 % z redukovaného DVZ.

42

Dřívější redukovaný DVZ 533 přepočteme z původního neredukovaného DVZ 613 Kč. Do 1. redukční hranice 610 Kč

započtu 90 %,

tj. 549 Kč

a do 2. redukční hranice 870 Kč

započtu 60 %, tj. (613-610) x 60 %,

tj. 1,80 Kč

celkem 549 Kč + 1,80 Kč = 550,80 Kč, po zaokrouhlení činí nový redukovaný DVZ 551 Kč, denní dávka bude 381 Kč.

Při vzniku nároku na ošetřovné v roce 2009 při stejném původním DVZ 613 Kč vypočteme: Do 1. redukční hranice 786

započtu 90 %,

tj. 551,70 Kč

po zaokrouhlení 552 Kč nový DVZ; denní dávka činí 60 % redukovaného DVZ 552 Kč, což je po zaokrouhlení 332 Kč na den.

Tabulka č. 2 - Vývoj výše dávky ošetřovného / POČR Vznik nároku na dávku Stejný DVZ 613 Kč před redukcí Do 31. 12. 2008 Přechodné období Denní dávka

Po 1. 1. 2009

368 Kč

381 Kč

332 Kč

Sazba

69 %

69 %

60 %

Doba poskytování v kal. dnech (osamělý rodič)

9 (16)

9 (16)

9 (16)

Vznik nároku na dávku Maximální denní dávka Do 31. 12. 2008 Přechodné období

Po 1. 1. 2009

Max. DVZ

790 Kč

870 Kč

2.356 Kč

Denní max. dávka

441 Kč

487 Kč

778 Kč

Zdroj: legislativa, úprava: vlastní

43

Příklad č. 6 Rozvedený otec, který nežije ve společné domácnosti se svým 6letým synem a bývalou manželkou, požádal o dávku ošetřovného na syna, který onemocněl. Lékař stanovil potřebu ošetřování na dobu 12 kalendářních dnů. Zaměstnanec má na podporu nárok, protože podmínka společné domácnosti nemusí být splněna při ošetřování dítěte vlastním rodičem u dítěte mladšího 10 let.

Prodloužená doba (16 kalendářních dnů) poskytování

ošetřovného náleží pouze tomu, kdo má v trvalé péči aspoň 1 dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý. Proto tento zaměstnanec má nárok pouze na 9 kalendářních dnů poskytování dávky a po další dny bude pouze omluven v zaměstnání.

Příklad č. 7 Matka dítěte žije ve společné domácnosti s druhem. Matka onemocněla a byla upoutána na lůžko a druh zůstal z práce doma, aby ošetřoval dítě své družky. Bude mít nárok na dávku, neboť s družkou a jejím dítětem žije ve společné domácnosti.

44

6. Nemocenské pojištění od 1. 1. 2009 Dne 1. 1. 2009 nabyl po dvojím odložení účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Novým zákonem došlo k sjednocení právní úpravy nemocenského pojištění, neboť se vztahuje nejen na zaměstnance, ale i na příslušníky Policie ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní a informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a na vojáky z povolání. Všechny tyto vyjmenované skupiny osob jsou nadále účastny nemocenského pojištění povinně. Zákon se vztahuje i na osoby samostatně výdělečně činné, avšak pro ně a zahraniční zaměstnance, kteří jsou činní v ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele zůstává nemocenské pojištění dobrovolné.

Na rozdíl od předchozí úpravy nemocenského pojištění, které bylo roztříštěno do mnoha právních předpisů, ať již šlo o dávky nemocenského pojištění či okruh pojištěných osob, je nová úprava koncipována tak, že obsahuje jak úpravu hmotněprávní, tak i organizační a procesní pro všechny pojištěnce. Ať již jde o okruh pojištěných osob, jejich nároky z nemocenského pojištění, stanovení rozhodného období, způsob výpočtu denního vyměřovacího základu, posuzování zdravotního stavu nebo organizační uspořádání nemocenského pojištění včetně řízení v tomto pojištění. Tím bude zajištěna jednotnost a přehlednost právní úpravy systému nemocenského pojištění. V důsledku přijetí nového zákona se ruší všechny předchozí zákony upravující nemocenské pojištění včetně jejich prováděcích předpisů. Pokud jde o pojistné, nemocenské pojištění bude nadále upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který je v souvislosti s přijatými novými zákony včetně zákona o nemocenském pojištění od 1. 1. 2009 novelizován55.

Současně s přijetím zákona

o nemocenském pojištění bylo třeba novelizovat celou řadu dalších zákonů včetně zákoníku práce.

Nové pojetí zákona přenáší provádění nemocenského pojištění od zaměstnavatele na správy sociálního zabezpečení a zavádí povinnost zaměstnavatelů finančně zabezpečit své zaměstnance v prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti, popř. nařízené karantény. Zaměstnavatelé budou nově zabezpečovat agendu související s výplatou náhrady mzdy v počátku pracovní neschopnosti, ale sníží se jim administrativní náklady na 55

Zákonem č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

45

provádění nemocenského pojištění a výplatu dávek. Zaměstnavatelé tak vlastně budou plnit v systému nemocenského pojištění úlohu v oblasti evidenční a oznamovací. Mimo tyto dvě zcela radikální změny zákon o nemocenském pojištění nově upravuje rozsah a podmínky účasti na nemocenském pojištění.

Podstatným způsobem mění obecné podmínky nároku na dávky, způsob stanovení rozhodného období pro výpočet dávek a zejména pak konstrukci výpočtu denního vyměřovacího základu, kde dochází ke změnám i v redukčních hranicích.

Nově je upraven i nárok na dávku při souběhu zaměstnání.

Pokud jde o dávky v

mateřské dovolené, je rozšířen okruh osob, které mohou pobírat peněžitou pomoc v mateřství o manžela ženy, která porodila a není-li manžel otcem dítěte, tak o otce dítěte, který bude o dítě pečovat, a to na základě písemného souhlasu matky.

Nově bude umožněno při ošetřování dítěte vystřídání rodičů. Zákon i nově definuje podmínky pro posuzování pracovní neschopnosti a zvyšuje odpovědnost lékařů za její posuzování. Velmi podrobně se zákon zabývá i odpovědností za přeplatky na dávkách nemocenského pojištění a stanoví sankce (pokuty) za neplnění nově stanovených povinností.

6.1. Okruh pojištěných osob Novým zákonem došlo ke sjednocení právní úpravy nemocenského pojištění jak pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), tak pro skupiny osob (příslušníci Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní a informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace o vojácích z povolání), jejichž účast na nemocenském pojištění byla upravena zvláštními právními předpisy. Zaměstnanci jsou i nadále povinně účastni nemocenského pojištění, na rozdíl od OSVČ, jejichž nemocenské pojištění zůstává dobrovolné.

Do okruhu povinně nemocensky pojištěných osob byly nově zahrnuty fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popř. do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto 46

vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce. Naopak do okruhu nemocensky pojištěných osob již nebudou patřit studenti, žáci, společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditních společností, jestliže mimo pracovně právní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni.

Na rozdíl od předchozí právní úpravy jsou nemocenského pojištění účastni jen ti členové družstva, u nichž členství v družstvu je podmíněno podle stanov pracovním vztahem k družstvu.

Nový zákon reaguje na členství České republiky v Evropské unii a zavádí pojem smluvní zaměstnanec56 a zahraniční zaměstnanec57.

6.2. Podmínky účasti na nemocenském pojištění Pojištění vzniká (jako v době před účinností tohoto zákona), vstupem do zaměstnání a zaniká skončením zaměstnání. Podmínkami pro účast na pojištění jsou: •

výkon práce na území ČR v zaměstnání vykonávaném v pracovně právním či pracovním vztahu, který může účast na tomto pojištění založit,

•

rozsah zaměstnání, který je určen minimálním počtem dnů byl zvýšen z 8 na 15 kalendářních dnů (zaměstnání trvalo nebo mělo trvat alespoň 15 kalendářních dnů),

•

minimální výše sjednaného příjmu byla zvýšena ze 400 Kč na 2.000 Kč (jedná se o tzv. rozhodný příjem, jehož hranice je stanovena na 2.000 Kč a bude zvyšována podle vývoje průměrné mzdy).

56

Smluvním zaměstnancem je zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je v „nesmluvní cizině“, tedy ve státu mimo území Evropské unie nebo některého ze států, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je pracovně činný v České republice u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky; tito zaměstnanci jsou účastni nemocenského pojištění (při splnění stanovených podmínek) povinně. 57 Zahraničním zaměstnancem je zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je v „nesmluvní cizině“, je-li pracovně činný v ČR přímo ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele; tito zaměstnanci mohou být účastni nemocenského pojištění pouze dobrovolně za stejných podmínek, které platí pro osoby samostatně výdělečně činné, přičemž sami plní i ty povinnosti, které jinak plní zaměstnavatel.

47

U krátkodobého zaměstnání, tj. zaměstnání kratšího než 15 kalendářních po sobě jdoucích dnů, které účast na nemocenském pojištění nezakládá, je třeba upozornit, že pokud se takovéto krátkodobé zaměstnání u téhož zaměstnavatele zopakuje v období alespoň 6 měsíců od skončení předchozího zaměstnání, pak další krátkodobé zaměstnání již účast na pojištění založí, pokud zaměstnanec dosáhne z tohoto zaměstnání rozhodného příjmu (alespoň 2.000 Kč). Podmínkou je, že předchozí zaměstnání založilo účast na nemocenském pojištění, nebo sice nezaložilo, ale zaměstnanec z něj dosáhl rozhodného příjmu.

Účast na nemocenském pojištění je zajištěna i zaměstnancům, jejichž zaměstnání je delší než 14 kalendářních dnů a sjednaný příjem je nižší než rozhodný příjem, nebo nemají sjednán příjem vůbec, avšak v některých měsících jejich příjem dosáhne částku rozhodného příjmu nebo bude vyšší. V takových případech se bude jednat o pojištění při zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnanec bude z takového zaměstnání účasten pojištění v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu.

6.3. Podmínky nároku na dávky a jejich výplatu Nárok na dávku vzniká, pokud podmínky pro vznik nároku byly splněny v době trvání pojištění nebo v době přerušení pojištění. V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku zjišťují v každém zaměstnání samostatně, ale je-li nárok na tutéž dávku současně z více pojištění, náleží dávky ze všech pojištění jen jednou. Při souběžných pracovních poměrech tedy bude dávka vypočtena z příjmu ze všech zaměstnání, ale bude poskytována jen jednou (s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství).

48

6.4. Ochranná lhůta Ochranná lhůta je u nemocenského 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění. Pokud pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik kalendářních dnů toto pojištění trvalo.

U žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, činí ochranná lhůta 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Pokud pojištění ženy trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů pojištění trvalo.

Ochranná lhůta neplyne z pojištěné činnosti poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu, ze zaměstnání, ve kterém zaměstnanec koná práci místo práce v jiném zaměstnání zakládajícím pojištění a ve kterém si sjednal na tuto pracovní (služební) volno, a také ze zaměstnání sjednaného jen na dobu voleného na zotavenou v jiném zaměstnání. Ochranná lhůta neplyne ani ze zaměstnání malého rozsahu, ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, pokud doba zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin.

6.5. Nemocenské Základní změnou u této dávky je převedení části zabezpečení v případě pracovní neschopnosti na zaměstnavatele. Zaměstnavatelé jsou z vyplácení dávek nemocenského pojištění zcela vyloučeni58. Během prvních dvou týdnů (tj. prvních 14 kalendářních dnů) dočasné pracovní neschopnosti totiž bude poskytovat zaměstnavatel zaměstnanci od 4. pracovního dne náhradu mzdy. Tato náhrada mzdy bude náležet pouze za dobu, v níž trvá pracovní vztah, který zakládá účast na nemocenském pojištění. Nemocenské bude náležet až od 15. kalendářního dne pracovní neschopnosti.

58

Vyloučeni jsou i ti zaměstnavatelé, kteří byli z hlediska nemocenského pojištění považováni do 31. prosince 2008 za tzv. organizace, které prováděly nemocenské pojištění svých zaměstnanců samy. Důvodem této změny je skutečnost, že nemocenské pojištění provádějí od 1. ledna 2009 pouze orgány nemocenského pojištění, tj. okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné služební útvary. Služební útvary provádějí nemocenské pojištění příslušníků Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace, vojáků z povolání, odsouzených ve výkonu trestu, kteří vykonávají práci ve výkonu trestu, a osob obviněných vykonávajících práci ve vazbě.

49

Podpůrčí doba trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény. V odůvodněných případech, při splnění podmínek stanovených zákonem, může být podpůrčí doba prodloužena maximálně o dalších 350 kalendářních dnů.

Poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dní, nejdéle však do dne, jímž končí pojištěná činnost.

Nová konstrukce výpočtu dávky přináší tři redukční hranice denního vyměřovacího základu.

Denní vyměřovací základ se upraví tak, že pro výpočet: a)

nemocenského a ošetřovného se do částky první redukční hranice počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží,

b) peněžité

pomoci

v mateřství

a

vyrovnávacího

příspěvku

v těhotenství a mateřství se do částky první redukční hranice počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží,

Výši redukčních hranic platných od 1. 1. kalendářního roku vyhlašuje ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením a pro rok 2009 budou použity v této výši: 1. redukční hranice: 786 Kč 2. redukční hranice: 1.178 Kč 3. redukční hranice: 2.356 Kč

50

Tabulka č. 3 – Přehled redukčních hranic Redukční hranice

Redukce denního vyměřovacího základu

První

Druhá

od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006

510 Kč

730 Kč

od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007

550 Kč

790 Kč

od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008

550 Kč

790 Kč

od 1. 1. 2009

786 Kč

1.178 Kč

Třetí

nezohledňuje se

2.356 Kč

Zdroj: legislativa, úprava: vlastní

Redukční hranice budou použity pro sociální události, jejichž vznik nastane od 1. 1. 2009. Pokud dojde ke vzniku sociální události do 31. 12. 2008, bude příslušnou dávku poskytovat zaměstnavatel až do jejího ukončení podle předchozí právní úpravy dané zákonem č. 54/1956 Sb.

Pro tyto případy se pro účely přepočítání výše dávek použijí redukční hranice denního vyměřovacího základu stanovené v souladu se zákonem č. 54/1956 Sb., a ty budou činit 610 Kč a 870 Kč; tj. namísto 1. redukční hranice 31.12.2008 ve výši 550 Kč se použije 610 Kč a namísto 2. redukční hranice ve výši 790 Kč se použije 870 Kč.

Výše nemocenského za kalendářní den činí: a) 60 % denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, b) 66 % denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, c) 72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, d) 100 % denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény v případech, kdy byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně podílel ve veřejném zájmu na provádění záchranných nebo likvidačních prací při požáru, ekologické nebo průmyslové havárii, při povodni, vichřici nebo vyšším stupni větrné pohromy nebo při jiných mimořádných

51

událostech, jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru ČR.

6.5.1 Sazba pojistného na nemocenské pojištění zaměstnavatele V souvislosti s novým zákonem o nemocenském pojištění byla zaměstnavatelům uložena povinnost vyplácet zaměstnancům po dobu prvních 14 kalendářních dnů (od 4. pracovního dne) dočasné pracovní neschopnosti náhradu mzdy. Tato povinnost je zaměstnavatelům kompenzována snížením jejich sazby pojistného na nemocenské pojištění. Namísto dosavadních 3,3 % bude platit na nemocenské pojištění 2,3 % v roce 2009 a 1,4 % od roku 2010 ze svého vyměřovacího základu. Zaměstnavatelům se v roce 2009 bude refundovat formou odpočtu od odváděného pojistného polovina z náhrady mzdy, kterou zaměstnancům vyplatili za prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti. Od roku 2010 se budou moci zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají více než 50 zaměstnanců, přihlásit do systému, založeném na refundaci poloviny náhrady mzdy a sazbě pro odvod pojistného na nemocenské pojištění vyšší než 1,4 %.

6.5.2 Sazba pojistného na nemocenské pojištění zaměstnance Sazba pojistného na nemocenské pojištění se od 1. 1. 2009 snižuje o 0,1 procentního bodu, u zaměstnance se proto celková výše sazby pro odvod pojistného a příspěvku snižuje z 8 % na 7,9 %.

6.6. Peněžitá pomoc v mateřství U této dávky nedochází k podstatným změnám. Došlo k rozšíření okruhu osob, které mohou mít nárok na tuto dávku. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství (dále jen „PPM“) má nově i pojištěnec, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. Dohoda musí obsahovat zákonem stanovené údaje a lze ji uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku 7. týdne po porodu dítěte.

52

Podmínkou nároku na PPM je účast pojištěnce (pojištěnky) na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM a nikoliv před porodem, jak stanovila předchozí právní úprava. Do doby účasti na nemocenském pojištění pro nárok na PPM se nově nezapočítává doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a doba neúspěšně ukončeného studia.

Podpůrčí doba u PPM začíná nástupem na PPM a v podstatě je nezměněna, pouze se připomíná, že již od roku 2008 v případě, že se jedná o zaměstnankyni, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená či z jiných vážných důvodů osamělá, činí 28 týdnů, tedy délka je stejná jako u ženy provdané.

Výše PPM činí od prvního kalendářního dne 70 % denního vyměřovacího základu.

6.7. Ošetřovné Ani tato dávka nedoznala podstatných změn. Nově je upřesněno, že zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o něj, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na poskytování PPM nebo má nárok na rodičovský příspěvek; to neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace zákonem stanovené, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.

Novinkou je ve stejném případě (péče), kdy náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných, možnost dávku přiznat oběma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Vystřídání je možné jen jednou.

Délka podpůrčí doby se nemění a činí 9 kalendářních dnů a u osamělých zaměstnanců 16 kalendářních dnů.

Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % denního vyměřovacího základu.

53

6.8. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Nový zákon nepřináší u této dávky žádné podstatné změny. Rozšiřují se pouze podmínky nároku na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen „VPTM“), kdy má tento nárok i zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních předpisů zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení.

VPTM se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo. Těhotné zaměstnankyni se tato dávka vyplácí nejdéle do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu.

54

Závěr Cílem této práce bylo poskytnutí stručného nástinu historie sociálního zabezpečení (s důrazem na dávky poskytované ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím) a rozboru platné právní úpravy tak, aby práce mohla sloužit jako podklad pro zpracování interní metodické pomůcky zaměstnavatele a zdroj informací pro příjemce dávek. Jak zmiňuji již v úvodu práce, vycházela jsem přitom z potřeb praxe, která ukázala, že pouhé popsání platné právní úpravy je nedostatečné. Jak pro odborné úseky zaměstnavatele, tak i pro příjemce dávek je důležité porovnání stavu s předchozí úpravou. Pro větší názornost je tedy práce zpracována tak, aby přehledným způsobem postihla změny, ke kterým došlo v souvislosti s účinností zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. Jak zmiňuji výše, cílem práce bylo dále zpracovat základ pro interní materiál zaměstnavatelů, který by sloužil nejen jako metodická pomůcka pro odborné úseky (zejména pak personální a mzdová oddělení), ale byl i zdrojem informací pro příjemce dávek. Tento záměr byl splněn pouze z části. Materiál obsahuje přehled dávek nemocenského pojištění poskytovaných ženám v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, vyjmenovává podmínky vzniku nároku a popisuje metodiku výpočtu. Vše deklaruje na výpočtech jednotlivých dávek a obsahuje rovněž přehledné srovnání, a proto se může stát dostatečným zdrojem informací zejména pro mzdové účetní. Ačkoliv jsou s účinností od 1. 1. 2009 veškeré dávky ze systému sociálního pojištění vypláceny příslušnými správami sociálního zabezpečení, jmenované odborné úseky zaměstnavatelů zůstávají nadále hlavními partnery pro zaměstnankyně a zaměstnance při řešení otázek výpočtu výše a ověřování vzniku nároku na jednotlivé dávky. Práce nepokrývá ucelenou problematiku sociálního zabezpečení matek; neobsahuje další možné zdroje, které těhotná žena či matka v souvislosti s porodem může čerpat. Nejsou obsaženy souvislosti s dávkami státní sociální podpory a sociální pomoci. Aby byla tato práce komplexním rádcem pro budoucí matky – zaměstnankyně, bylo by vhodné ji doplnit rovněž hlubšími souvislostmi s normami pracovního práva. Tato témata mohou být chápána jako tichá výzva k doplnění materiálu při jeho praktickém využití.

55

Použitá literatura a zdroje: 1. HEJKAL, Tomáš; ŠVÁCHOVÁ, Magdalena. Pracovní materiály ke kurzu „Nový zákon o nemocenském pojištění a novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení“. Kurz pořádán dne 16. 01. 2009 vzdělávací společností Studio W. 2. DANĚK, Antonín; DORČÁKOVÁ, Jana; LEIBLOVÁ, Zdeňka; MIKYSKA, Martin; KRATOCHVÍLOVÁ, Eva; LUKEŠOVÁ, Dana; PŘÍHODOVÁ, Věra; PŘIKRYLOVÁ, Helena; ŠUBRT, Bořivoj. „Abeceda mzdové účetní“. 19. vydání – Olomouc : ANAG, 2009. ISBN 978-80-7263-497-2. 3. TRÖSTER, P. a kol., Právo sociálního zabezpečení, 4. přepracované a doplněné vydání – Praha : C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4.

Internetové zdroje: 1. Česká správa sociálního zabezpečení, Nemocenské pojištění, komentář k novému zákonu o nemocenském pojištění. Dostupný z www < http://www.cssz.cz/cz/nemocenske-pojisteni/Novy-zakon-onemocenskem-pojisteni/> 2. Server Sbírky předpisů, provozovaný společností TORI Soft spol. s r. o. (sbírka předpisů umožňuje volný přístup k předpisům, které byly vydány ve Sbírce zákonů v posledních čtyřech týdnech; v rámci placené služby obsahuje archiv platných předpisů vydaných ve Sbírce zákonů od roku 1945, včetně tzv. "aktualizovaných" znění předpisů, kde jsou zapracovány všechny příslušné novely, v archivu jsou též naleznete, které byly vydány ve Finančním zpravodaji a Cenovém věstníku). Dostupný z WWW: http://www.sbirka.com/index.htm

56

Příloha

Právní předpisy upravující problematiku dávek nemocenského pojištění

59

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění zákona č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 239/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 2/2009 Sb. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 160/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 118/1994 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 306/1997 Sb., č. 93/1998 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 360/1999 Sb., č. 18/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 133/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 159/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 411/2000 Sb., č. 116/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 263/2002 Sb., č. 265/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 518/2002 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 424/2003 Sb., č. 425/2003 Sb., č. 453/2003 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 167/2004 Sb., č. 281/2004 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 501/2004 Sb., č. 168/2005 Sb., č. 361/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 24/2006 Sb., č. 70/2006 Sb., č. 81/2006 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 112/2006 Sb., č. 161/2006 Sb., č. 189/2006 Sb., 214/2006 Sb., č. 267/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 405/2006 Sb., č. 585/2006 Sb., 152/2007 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb. č. 270/2007 Sb., č. 152/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 479/2008 Sb., č. 189/2006 Sb., č. 152/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 305/2008 Sb. a zákona č. 382/2008 Sb. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění zákona č. 10/1993 Sb., č. 160/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 149/1995 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 113/1997 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 306/1997 Sb., č. 18/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 118/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 492/2000 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 263/2002 Sb., č. 309/2002 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 424/2003 Sb., č. 425/2003 Sb., č. 437/2003 Sb., č. 186/2004 Sb., č. 281/2004 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 168/2005 Sb., č. 253/2005 Sb., č. 361/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 62/2006 Sb., č. 189/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 585/2006 Sb., č. 153/2007 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 2/2009 Sb. Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění zákona č. 16/1959 Sb., č. 58/1964 Sb., č. 65/1965 Sb., č. 67/1965 Sb., č. 87/1968 Sb., č. 88/1968 Sb., zákonného opatření č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., č. 148/1983 Sb., č. 109/1984 Sb., č. 51/1987 Sb., č. 110/1990 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 306/1991 Sb., č. 550/ 1991 Sb., č. 582/1991 Sb., č. 235/1992 Sb., č. 589/1992 Sb., č. 59

Přehled legislativního rámce čerpán z internetové databáze www.sbirka.com

57

37/1993 Sb., č. 160/1993 Sb., č. 308/1993 Sb., č. 182/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 160/1995 Sb., č. 113/1997 Sb., č. 61/1999 Sb., nařízení vlády číslo 247/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., nařízení vlády č. 413/2000 Sb., č. 347/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 421/2003 Sb., č. 424/2003 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 168/2005 Sb., č. 361/2005 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb. zrušen zákonem č. 187/2006 Sb. Vyhláška č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech ve znění vyhlášky č. 155/1983 Sb., č. 79/1984 Sb., č. 135/1984 Sb., č. 59/1987 Sb., č. 148/1988 Sb., č. 123/1990 Sb., č. 263/1990 Sb., č. 501/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., č. 582/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., vyhlášky č. 30/1993 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., vyhlášky č. 312/1993 Sb., č. 196/1994 Sb., č. 248/1994 Sb., č. 207/1995 Sb., č. 282/1995 Sb., č. 133/1999 Sb., č. 415/2000 Sb., č. 248/2005 Sb. a vyhlášky č. 327/2007 Sb., zrušena zákonem č. 187/2006 Sb. Zákon č. 88/1968 Sb. o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., č. 73/1982 Sb., č. 57/1984 Sb., č. 109/1984 Sb., č. 51/1987 Sb., č. 103/1988 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 306/1991 Sb., č. 582/1991 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 266/1993 Sb., č. 308/1993 Sb., č. 182/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 113/1997 Sb., č. 61/1999 Sb., č. 237/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 421/2003 Sb., č. 169/2005 Sb., č. 155/2006 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb., zrušen zákonem č. 187/2006 Sb. Vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č. 95/1968 Sb., č. 113/1975 Sb., č. 165/1979 Sb., č. 79/1982 Sb., č. 154/1983 Sb., č. 80/1984 Sb., č. 134/1984 Sb., č. 239/1988 Sb., č. 263/1990 Sb., zákona č. 582/1991 Sb., vyhlášky č. 30/1993 Sb., č. 313/1993 Sb., č. 196/1994 Sb., č. 207/1995 Sb., č. 282/1995 Sb., č. 133/1999 Sb., č. 415/2000 Sb. a vyhlášky č. 326/2007 Sb., zrušena zákonem č. 187/2006 Sb.

58