Dáváme prostor všemu a všem (bez cenzury)

!

zprávy reportáže názory kultura zábava sport

èasopis tøineckého gymnázia

3. èíslo (listopad 2000) / 3. roèník

Postøehy z uplynulého mìsíce aneb dìje se na této škole

V tomto èísle:

Další nový státní svátek

Po pøeètení èlánku z minulého èísla Prostoru „Kdo si vymaloval, ten se mᓠsi studenti nìkterých tøíd, chtìjí (chtìli) také sami vymalovat tøídu jako to bylo umožnìno 4.B.

???

Mobilní telefony studentù obtìžují vyuèující a celou výuku. Nìkteøí profesoøi jsou pøímo nepøíèetní po zazvonìní mobilu v jejich hodinách.

???

10. øíjna 2000 bylo rozhlasem sdìleno, že se každý student bude fotit digitálním fotoaparátem pro potøeby školy. Tato informace se stala tématem dne. Školou se nesly pocity strachu, odporu, nenávisti. Ale po nìkolika dnech vše utichlo. Nikdo se k tomu oficiálnì nevyjádøil ani do Prostoru ani na studentské radì. Ani studenti ani vyuèující. Ani anonymnì. Byla to pøíliš „nafouknutá bublina“, která již nikoho nezajímá? Bylo to tak závažné, jak se na první pohled zdálo? Jak to vše dopadlo, stejnì nikdo vìdìt nechce nebo, že bych se mýlil? Pokud ano, že by pak lidé (mladí i dospìlí) na tøineckém gymnáziu byli tak neschopní nìco øešit, když mají tolik „øeèí“?

???

Nìkteøí studenti mìli vìtší plány než vymalování tøídy. Pokusili se zpestøit zešedivìlou (hnijící) a barevnou stejnorodost budovy naší školy. Narozdíl od 4.B, chtìli takto uèinit bez povolení vedení školy, možná jako pøekvapení. A tak pøi mìsíèním svitu dne 15. 10. 2000 zapoèali své dílo nad vchodem do staré pøístavby ze dvora. Pøi realizaci jejich projektu byli zadrženi policií, tedy z pravdìpodobného pøekvapení pravdìpodobnì sešlo.

KM

I studenti mají hlad Stojím si tak ve frontì v bufetu a jsem už na øadì. Mám v plánu koupit si dva jableèné koláèe, jelikož už pøede mnou nikdo nestojí, jsem si jistá, že jsou moje. Už otevírám pusu, abych øekla:,,Dva jableèné koláèe, prosím.“Ale v tom se pøede mì postaví jistá paní profesorka a s úsmìvem na tváøi øekne paní bufeaèce:,,Koláèe jsou už jenom tøi? Tak mi je dejte všechny!“(áááááááááá) Nevìøím vlastním uším. ,,Moje“

cena: 2,- Kè

dva koláèe nesním já, ale paní angliètináøka. Nezbývá mi nic jiného než si koupit nìco jiného. Je to nespravedlivé. Proè páni profesoøi nemusí stát ve frontì ani v bufetu ani v jídelnì? Proè? Protože jsou starší? Ne, tím to nebude. Je to nejspíš tím, že jim ještì nikdo neøekl, že i studenti mají hlad. PS: Pokraèování pøíštì. Pokusíme se zjistit proè.

E

Lenoch je ten, kdo nepøedstírá že pracuje. (Allais)

17. listopad byl vyhlášen za státní svátek - Den boje za svobodu a demokracii. Tento svátek pøipadne v tomto roce na pátek.

Bažantnice

10. listopadu 2000 probìhne v „rybárnì“ bažantnice tøineckého gymnázia.

KM

Listopadová soutìž

ètìte na stranì 3

!!! Rozhovor s Jurajem Pucim !!! Anketa: sport !!! Scio testy !!! Slezsko nebo Morava !!! Pøíhody, názory, globalizace !!! Ze sportovních výsledkù

Milenci na parapetu Objímající se tìla na chodbì, u stìny, v šatnách … No a co má beat? Parapetová láska kvete v každém vìku, a tedy i na našem gymnáziu. Na tom není pøece nic špatného, a musíte mi dát všichni za pravdu. Je to rozhodnì lepší, kdyby tam chlapec svíral místo ladné dívky injekèní støíkaèku. Zatímco kdysi to bylo nìco neskuteènì nemravného, dnešní sexu chtivá doba má práh morálky posunut proklatì nízko. Vlastnì až na samém dnì. Jsou profesoøi, kteøí studující milence odhánìjí a vyhrožují jim persekucí, jsou takoví, kteøí je stoprocentnì

tolerují a najdou se také takoví, kteøí si z nich dokonce utahují. Nejsem si sice jist, jestli se dá jít za objímání do vìzení, ale nemyslím si, že by se to Amorovým pøátelùm mohlo pøihodit. Co takhle zavøít profesory za rušení milostného klidu? Co dodat na závìr tohoto láskyplného èlánku? Profesoøi, pøi procházení kolem milencù se dívejte na podlahu. Milenci, omezte dobu trvání milostného objetí na pøijatelnou mez. Pøestávky jsou pøece nejkrásnìjší èást dne studenta.

Klasické jsou knihy, které chce mít každý pøeètené, ale nikdo nechce èíst. (Twain)

Modernost je víra, že èlovìk nedìlá skvìle jen stroje, ale i sebe. (Honzl)

David Heczko

Dáváme prostor všemu a všem (bez cenzury)

PROSTOR

Strana 2

SCIO testy aneb byli studenti podvedeni? Scio testy jsou dobrovolné celorepublikové standardizované testy z rùzných pøedmìtù pro støední školy. Výsledky z tìchto testù slouží k srovnání vìdomostí studenta s vìdomostmi jiných studentù také na jiných školách. Naše gymnázium se také zapojilo do psaní tìchto testù. Ale již od zaèátku se mezi studenty projevoval odpor psát tyto testy, platit za nì peníze, a také zde byly urèité obavy, které se teï ukázaly správné. Nìkteøí profesoøi výsledky Scio testù vzali pøíliš vážnì. Kam se podìly ty slova vedení školy, že to nic nebude, že výsledky budou sloužit

hlavnì nám (studentùm), pro naše potøeby, abychom po-

rovnali své vìdomosti s ostatními. Zdá se, že výsledky dnes slouží spíše profesorùm. Je to spravedlivé? Když si vzpomenu, že studenti k psaní tìchto dobrovolných testù byli pøinuceni. Ano. Vzpomínám, nìkterým dokonce bylo vysvìtlováno, proè by mìli psát Scio testy. Když si vzpomenu, že za každý test museli studenti platit 10 Kè, což byl jeden z problémù. Vím, škola platila víc. Ale pokud tyto testy vzali nìkteøí vyuèující takto vážnì. Pak mohu tvrdit, že Scio testy byly písemky a ještì jsem nevidìl, že by studenti vyuèujícím za písemky platili. Klidnì mohli všichni studentùm hned øíct: „Bude to na

známky, pokud dopadnete špatnì, budeme to s vámi všechno probírat znova a znova, dokud se to všechno nenauèíte.“. Byly by to pak Scio testy? Bylo by to pak všechno v souladu s pravidly pro psaní tìchto testù? Co z toho všeho plyne? Že postoj nìkterých profesorù k tìmto výsledkùm není zcela v poøádku. A co na pøipomínku studenta vedení školy na studentské radì øeklo: „Je to vaše chyba, že jste testy nebrali zodpovìdnìji.“ Jako bych slyšel: „Je to vaše chyba, že jste se k psaní SCIO testù nechali pøinutit, že jste se nechali námi oklamat.“

Studenti byli pøinuceni psát dobrovolné testy, tak proè k nim pøistupovat zodpovìdnì. Psaní Scio testù vzali nìkteøí tak zodpovìdnì, že si pøi vybírání správné odpovìdi, házeli kostkou. Nìkteøí opisovali. Studenti byli obelháni tím, že výsledky budou sloužit hlavnì jim. Právì tímto byli nìkteøí pøinuceni. A nakonec se studenti od vedení školy na studentské radì na pøipomínku, že nìkteøí profesoøi vyvozují dùsledky z tìchto výsledkù, dozvídají, že je to vina studentù. Scio testy tedy potøebovali hlavnì profesoøi a škola. Výsledky slouží uèitelùm. Studenti z toho získali jenom problémy. Studenti byli podve-

deni.

Anketa, názory

ANKETA sport

Odpovídalo 89 studentù. Omlouváme se za možné chyby ve jménech nìkterých osob uvedených v této anketì. ! Zajímᚠse o sport? (Sleduješ …) ano(82), ne(7) ! Dìlᚠnìjaký sport? Jaký? žádný(21), fotbal(10), volejbal(10), tenis(8), basketbal(7), atletika(5), gauèing(4), chlasting(3), hokej(3), aerobik(3), karate(2), orientaèní bìh(2), lyže(2), házená(2), šachy, florbal, tanec, posilování, plavání, kolo, vysokohorská turistika, ! Mᚠnìjaký sportovní vzor? ne(47), ano(12), Homer J. Simpson(6), O. Šípková(3), tisíc vzorù(3), Jordan(2), Stallone(2), Mannheim(2), je jich hodnì(2), S. Gráfová, Peruán(kùò), Dvoøák, Doktor, Pelé, Max Cavalera, Kuczynská, M. Jonesová ! Co øíkᚠna výkony èeských sportovcù v Sydney? dobré(21), mohlo to být lepší(12), bídné(10), super(7), ujde(8), jak kdo(5), nic moc(4), nuda(4), nic moc(3), prùmìr(2), hmm(2), sráèi(2), je mi to jedno(2), dìs, prùmìrné, úpadek, jsou komerèní, snesitelné, zklamání, nesledovala jsem ! Jaký sport upøednostòuješ? (Sleduješ…) hokej(24), fotbal(9), basketbal(7), žádný(6), volejbal(6), skok do výšky(4), kryglistika(4), tenis(3), krasobruslení(3), atletika(3), plavání(2), jízda na koni(2), cyklistika(2), ženské zápasící v bahnì(2), bìh(2), všechny, formule, desetiboj, dálka, disk, maratón, gauèing, lyžování, nedívám se na televizi, surfování ! Která sportovní hvìzda se ti zdá nejpøitažlivìjší? Kurnikovová(19), Šebrle(14), žádná(10), p. prof. Bury(7), nevím(6), Jágr(3), Havlát(3), Dvoøák(3), Eva Durèáková(3), Berger(2), Formanová(3), Ujèík(2), Železný(2), p. prof. Latochová(2), P. Gøegoøek, Páleníèek, J. Stebel, Severka, Nesta, Agassi, Burianová, Polert, Euge, Wiliamsová ! Dìkujeme za vaše odpovìdi

Kamil Mrázek

Helena Uhláøová, Marie Koláøová, Petra Lancová, Petra Drongová

Focení Na zaèátku øíjna jsme ve tøídì uslyšeli hlášení o tom, že se budeme fotit. Tyto fotky mìly být použity do našich osobních záznamu v poèítaèi. Ve tøídì tato zpráva vzbudila bouøi nevole. Poèítali jsme s tím, že se budeme fotit v den tohoto (ne)potìšujícího oznámení. Ale byli jsme nepøíjemnì pøekvapeni, když ani poslední hodinu kdy jsme mìli psát písemku, se tak nestalo. Naše oèekávání bylo uspokojeno až dalšího dne. Když zazvonilo na poslední hodinu,

vstoupila profesorka a oznámila nám, že se budeme fotit. Zavedla nás ke knihovnì a pak to pøišlo. Místo neznámého fotografa tam sedìl (známý) pan profesor Moèkoø a jakmile nás zøel, zavelel: „Do øady podle abecedy a ticho!“ Nikdo si nedovolil odporovat. Vùbec nejvìtším problémem bylo pro nás tváøit se na fotce pøirozenì a inteligentnì. Co bychom si nalhávali, ne všem se to povedlo. Nìkterým se po zezøení své fotky projevila jejich srdeèní slabost. Doufám,

že podobné akce už škola poøádat nebude, jelikož se ukázaly (alespoò v naší tøídì) životu nebezpeèné!

Helena Uhláøová

Moudré je myslet skepticky a poèínat si optimisticky. (Hesse)

Lidem nezáleží na správných myšlenkách a názorech, nejèastìji se spokojují už jen s tím, že mají slova, kterých by mohli používat. (Goethe)

Redakèní strana

PROSTOR

Strana 3

Slovo šéfredaktora Bezplatná inzerce pro studenty

Vážení profesoøi, milí studenti a ètenáøi! Školní rok se nám každým mìsícem zkracuje, ale poøadové èíslo Prostoru každým mìsícem stoupá, a kdo si dìlá sbírku, pak mu každý mìsíc o jedno èíslo èasopisu pøibývá. Dnes již ètete tøetí èíslo (listopadové) tohoto školního roku a zároveò 21. èíslo èasopisu Prostor za celé pùsobení na této škole. Tento mìsíc slaví Prostor dva roky od svého vzniku. Ano, 2. listopadu 1998 vyšlo první èíslo nového studentského èasopisu, který dostal název Prostor. Co vám pøinášíme v tomto èísle, vidíte sami. Co vám pøineseme dále, uvidíte. Jaká pøekvapení chystáme pro studenty, pro ètenáøe? A na jaký dárek se mohou tìšit pouze naši pøedplatitelé? To všechno se oficiálnì dozvíte, doufám, brzy. Jedna pøipravovaná akce bude záviset také na vašem zájmu.

!!!

Chcete nìco prodat, koupit, nabídnout, vymìnit, je tu pro vás bezplatná inzerce pro studenty.

Levné mob. tel. nové i Kamil Mrázek (KM) použité, Twist i Go sady, P.S.: Pište (i anonymnì) své názory, problémy, èlánky, básnièky, levné SIM karty a dobíjecí pøipomínky, otázky, návrhy a jiné do èasopisu. K tìmto úèelùm kupóny. vám slouží naše schránka pøed dìjepisnou uèebnou, e-mailová adresa redakce ([email protected]) a on-line služby na Informace: Siedlaczek(6.B) internetových stránkách Prostoru (Diskuzní fórum a Komentáøe k Prostoru). Prostor je tu pro vás.

Listopadová soutìž

Tento mìsíc vyhlašuje redakce Prostoru soutìž o názor(text) na téma: „Klady a zápory na tøineckém gymnáziu“. Soutìžní text oznaète slovem „sout잓 a pøipište vaše jméno, tøídu. Tyto údaje jsou pro redakci a budou sloužit pro pøedání ceny. Pokud nechcete, aby bylo vaše jméno v Prostoru zveøejnìno, pak pod soutìžní text uveïte také jakýkoliv pseudonym, který bude zveøejnìn místo vašeho jména. Kritéria pro hodnocení soutìžního textu mohou být: téma, ožehavost, výjimeènost, jedineènost, ètivost, zaujatost a jiné. Student jehož text(názor) se umístí na prvním místì získá 50,­ Kè, na druhém místì 30,- Kè a tøetí místo bude ohodnoceno finanèní èástkou 20,- Kè. Uzávìrka soutìže je 13. listopadu 2000. Vaše soutìžní texty vhoïte do schránky pøed dìjepisnou uèebnou nebo pošlete na e­mail redakce do uzávìrky. Za redakci pøeji mnoho úspìchu.

O mravní kultuøe svìdèí míra, v jaké dokážeme ovládnout temné stránky vlastního charakteru; o intelektuální kultuøe zase míra ovládnutí temných sil skrývajících se v našem myšlení. (Lubnicki)

KM

Víme-li, že šílenství je údìlem každého z nás, nesrozumitelné se stane srozumitelným a život se dá vysvìtlit. (Twain) Pokud chcete Prostor dostávat každý mìsíc, mùžete si ho stále objednat. Staèí vhodit papírek s nápisem „Objednávka“, se svým jménem a (pokud je) tøídou do schránky Prostoru pøed dìj. uè. nebo napsat na e-mail redakce. Objednávky mùžete rušit osobnì u Kamila Mrázka z 6.B pøed uzávìrkou dalšího èísla.

!!!

Vzkazy

Pomocí èasopisu mùžete poslat nìkomu vzkaz, pozdrav, pøání k svátku nebo narozeninám...

Vzkazy a inzeráty vhazujte do schránky Prostoru pøed dìjepisnou uèebnou nebo posílejte e-mailem.

Pøíštì v Prostoru: Anketa !!! Prostorové otázky a odpovìdi profesorù: Mgr. Romana Cieslarová !!! Mobily !!! Pøedbíhání !!! názory, reportáže atd.

Šéfredaktor:

Kamil Mrázek ([email protected])

Redaktoøi:

Helena Uhláøová Kamila Øímanová Petr Šèigel Eva Klusová Petra Drongová Honza Nieboras Petra Lancová Marie Koláøová David Heczko Jakub Szkandera Martin Valkus Pavla Sližová

Korektor:

Kamila Øímanová

Grafická úprava: Kamil Mrázek

vyšel: 30. øíjna 2000 náklad: 235 výtiskù vychází každý mìsíc uzávìrka dalšího èísla: 24. listopadu 2000 ètvrté èíslo vyjde: 5. prosince 2000 Internetová adresa: www.gymtri.cz/prostor e-mail: [email protected] Své názory, pøipomínky, myšlenky, èlánky a jiné vhazujte do schránky Prostoru pøed dìjepisnou uèebnou nebo pište na nᚠe-mail. Všechny otištìné èlánky nemusí vyjadøovat názory redakce.

Strana 4

PROSTOR

Rozhovor

Juraj Puci øíká, že chození je jeho poslání Jurac Puci je chodec (reportér), pìší koèovník (nomád), který se zapsal do Guinnessovy knihy rekordù. 11. øíjna 2000 mu zaèal další z jeho veøejných pochodù. Bìhem 30 dnù chce ujít pøes 1000 km novì vznikajícím Ostravským krajem. Cestou bude sbírat do své knihy pøání zástupcù jednotlivých obcí a mìst novì vznikajícímu kraji. Tuto akci poøádá jedna politická strana. Juraj Puci se narodil 15. dubna 1929 v Trebišovì na východním Slovensku. ! Jste chodec, jak jste se dostal k tomuto zájmu? Pùvodnì jsem byl novináø potom slovenský hlasatel v Praze a pro Mladý svìt jsem dìlal reportáže z dálkových pochodù. ! Proè chodíte? Nepovažuji chození za sport, chtìl jsem pìšky poznat celé tehdejší ÈSSR, protože mám rád procházky po své vlasti. ! Máte nìjaké jiné zájmy než chození? V mládí jsem hrával fotbal. Dnes je to sadaøství a psaní knih. ! Co vám chození pøináší? Meditaci a také mùžu poslouchat a setkávat se s lidmi. ! Co považujete za svùj nejvyšší výkon? Pochod Praha – Brno – Bøeclav ve 42 letech – 282 km non-stop za 48 hodin. Nejvíce mì pøi tom povzbuzovaly kilometrovníky po každých 100 metrech na, v té dobì ještì nevybudované, dálnici D1. Mìl jsem vypoèítané, že chci jít rychlostí 6 km/h, což znamená ujít tìchto 100 m za 1 minutu. ! Jak byste se charakterizoval? Neláká mì jezdit na kole nebo autem. Nechodím, že chci. Beru chození jako své poslání. Nikdy bych nedokázal chodit s tìžkým báglem, to už by mi klouby nemusely vydržet. ! Nebolí vás nohy, kdyz chodíte dlouhé túry? To je nejèastìjší otázka, kterou mi lidé pokládají. Chodím proto, aby mì nohy bolely. Veèer cítím pøíjemnou únavu, která se do rána rozplyne. Pokud to nìkdy pøeženu, poznám to tím, že mì nohy bolí i ráno. ! Kdy se vám chodí nejlépe? Ve kterém roèním období? Mám rád chùzi za deštì i v poøádné zimì. Neexistuje více než 10 nepøíjemných dnù v roce – silný vítr, d隝 se snìhem. Rád si také zpívám nebo pískám za deštì. ! Chodíte jenom, když se vám chce nebo nìkdy musíte? Když poøádám napøíklad nìjaký rekord, tak jsem v takové euforii, že ráno mám vždycky chu jít. Nìkdy se rozejdu hned s rychlostí 5,5 až 6 km/h jindy to trvá až dvì hodiny. V prùbìhu veøejného pochodu, tedy nìjakého nahlášeného rekordu, jsem nikdy nebyl nemocný, proto považuji chození za své poslání. ! Jaký byl vᚠnejvìtší úspìch? Guinnessùv rekord – 366 dní od 15. 4. 1998 (mé 69. narozeniny) až 15. 4. 1999 (mé 70. narozeniny) – 13 151 km – pochod k sedmi køížkùm pøes 6 zemí (Rakousko. Maïarsko, Slovensko, Polsko, Nìmecko, Èesko). ! Sportoval jste v mládí? Hrál jsem fotbal za dorost a pak ještì nìjakou dobu za dospìlé. ! Píšete knihy, jak se jmenovala vaše první kniha? Má první kniha vyšla pod názvem „Na svetì jsme preto abysme chodili“. Tento název byl i názvem mého prvního èlánku, který mi uveøejnili v Mladém svìtì. ! Byla nìjaká túra, kdy jste si opravdu sáhl na dno svých sil? V roce 1965 z Èierné nad Tisou do Aše – 1018 km za 15 dní. Hroznì mi otekly nohy, vypadalo to, že už nikdy nebudu chodit, ale za rok jsem se z toho dostal. Chtìl bych tento pochod zkusit ještì jednou, ale netroufám si odhadnout, jak dlouho mi to bude trvat. ! Jaké nosíte boty pøi vašich túrách? Kupuji si a nosím zásadnì znaèkové boty, ty opravdu vydrží. Nikdy nekupuji boty na tržnici. Podle mì je to riziko. Dnes je to v oblasti obuvi snazší, kdysi se nedìlaly tak pohodlné boty. Èlovìk v nich musel chodit alespoò 14 dní, než je rozchodil. ! Jaké umíte jazyky? Èesky, slovensky, polsky - má žena byla Polka a obèas provázím po Praze polské turisty. Posledním cizím jazykem, který ovládám je ruština – v té dobì snad jazyk nepostradatelný. Kromì toho jsem provádìl po Praze anglické a nìmecké turisty. ! Jakou hudbu posloucháte? Dechovku. Za pochodu si zpívám slovenské lidové. ! Jak relaxujete za chùze? Refrénem „Uvolni se v kolenách, vykopávej špièky“ ! Co jíte? Za pochodu jen nìco lehkého – èaj s citrónem a medem, polévky, tvrdé rohlíky (jsou snadné na zažívání) s máslem a šunkou. Nikdy jsem nezkusil rozpustné vitamíny. Ráno nikdy nemám chu na snídani. Ta prý pøijde až asi dvì hodiny po tom, co vstanu. ! Odhadnete, kolik už jste za celý život nachodil kilometrù? Pøes 230 000 km. Chodím od roku 1965 a každý rok ujdu minimálnì 6000 km. ! Máte ještì nìjaké zajímavé informace pro ètenáøe? Nemám televizor, praèku ani lednièku. Televizor zabírá èas. Praèku nemám, abych byl zvyklý prát na cestách a lednièku doma nechci, nebo chci jíst dennì èerstvou stravu. Pokud se chci dívat na televizi, jdu na návštìvu, nebo do hospody. ! Co si pøejete do budoucna? Chci co nejvíce prodlouzit aktivní èinnost. Kdybych si dal jednou delší pauzu, už bych to nerozchodil. ! Dìkuji za rozhovor Radek Mannheim (5.B),

Kamil Mrázek

Rùzné

Podzimní depky

Strana 5

PROSTOR Pøíhoda se skøíòkou

Asi to všichni znáte, takové ty stavy, kdy byste do všeho nejradìji praštili, pár lidí kolem sebe povraždili, nìkoho zase zulíbali k smrti. Jste zmatení a poøádnì ani nechápete, co se kolem vás dìje. Obèas se vám chce úplnì šílenì breèet. Nìkdy byste se nejradìji smáli na celé kolo a potom zase nevíte co dìlat, abyste byli zase v pohodì … Vìøte, je tomu tak u mnoha lidí, jenže vy jste tak zaujatí sami sebou, že to ani nevnímáte. Podzim je podle mne asi ze všech období nejnostalgiètìjší a nejsmutnìjší. Nevím proè, možná je to zpùsobeno tím, že už zaèíná být chladnìji, všude kam se jen podíváte, je plno listí, šustí vám pod nohama, ale možná že tím to vùbec není. Nìkdo z vás tøeba vzpomíná na svou letní lásku, která naslibovala hory doly a teï jakoby na vás zapomnìla a neozývá se. Nìkolika lidí ve svém okolí jsem se zeptala, zdali na nì podzim pùsobí depresivnì nebo jej naopak mají rádi? Tady jsou jejich odpovìdi: — Ani ne, ale když si vzpomenu na školu, … — Já deprese vìtšinou neprožívám. — Jaro a léto jsou lepší, ale co se dá dìlat, brzy bude zima a budeme sáòkovat. Podzim nemám moc ráda. — Ne, já mám podzim rád. — Strašnì, lepší je zima. — Když je škaredì a sychravo, mám vìtšinou pitomou náladu, ale když je pìknì a teplo, je to v pohodì. — Na mne pùsobí všechna roèní období depresivnì. — Strašnì, nenávidím podzim. — Na mne pùsobí depresivnì každý den, kdy nevidím svého milovaného èlovìka. — Vùbec, já mám podzim rád. — Jo, pùsobí na mì trochu depresivnì, hlavnì když je ráno taková tma. — Ani ne. Mám rád, když mi pod nohama šustí listí a je tak chladno. Tak to vidíte sami. Názory na podzim se rozcházejí. Ale kdyby na vás obèas pøece jen nìjaká ta depka pøišla, nezoufejte!!! Øešení na tyhle stavy je nìkolik: mùžete napø. ve svém oblíbeném pyžamu zalézt ve tøi hodiny odpoledne do postele a spát v kuse 24 hodin (má to však jeden háèek, pokud tak totiž neuèiníte o víkendu, musíte si na druhý den sehnat omluvenku). Mùžete si také pustit své oblíbené CD a v klidu se pøi nìm doslova a do písmene vyøvat. Nebo se dá taky vytáhnout kámoše (kámošku) na diskotéku a sbalit tam nìjaký hezký kousek. Tyhle všechny recepty jsou celkem úèinné. Možná se vám to bude zdát smìšné, ale nejúèinnìjším øešením tìchto stavù je asi tohle: uvaøte si nìjaký dobrý èajíèek, otevøete tabulku èokolády (bez ohledu na svou štíhlou linii), vlastníte-li aromalampu, zapalte si ji, zalezte si hezky do svého „kutlošku“ nebo rovnou do postele a pøeètìte si nìjakou hezkou pohádku. Urèitì nìkde v knihovnì najdete knížky svých dìtských let. Pìkné pohádky psal tøeba H. Ch. Andersen, Božena Nìmcová, Václav Ètvrtek … Pohádkáøù je zkrátka hodnì a pokud byste ony knihy nenašli ve své knihovnì, podívejte se k nejmladším sourozencùm nebo pohledejte na pùdì, ve sklepì, u babièky, kdekoliv. Garantuji vám, že to funguje.

Pavla

Smích, tato køeè plic a oblièejových svalù, je úèinkem nepøedvídaného a naprosto jasného poznání naší pøevahy nad jiným èlovìkem. (Hobbes)

Nedávno se mi stala pøíhoda, na kterou jen tak nezapomenu. Ráno, když jsem šel po schodech dolù do šatny, jsem slyšel mòoukání a škrábání. Tak jsem se díval, jestli nenajdu nìco, co by mohlo tyto zvuky vydávat. Nic jsem však nenašel. Šel jsem se proto pøevléci. Když jsem otevøel skøíòku, všiml jsem si nìèeho dosti podivného. Na vìšáku visela taška a v ní se nìco hýbalo. Trochu mì to vylekalo, protože jsem nevìdìl, co to mùže být. Že by UFO? Že by Kriters? Ale to pøece ne! Vzal jsem tašku do rukou a podíval se dovnitø. Bylo tam èernobílé kotì. Oddychl jsem si a zároveò jsem dostal strach. Kde se tam vzalo? Kdo ho tam dal? Vždy klíèe mám jen já?

Vzal jsem kotì do rukou a pohladil ho. Ono však skoèilo na zem a uteklo. Když jsem to øíkal ve tøídì nìkolika spolužákùm, nikdo z nich mi to nechtìl vìøit. Pøed poslední hodinou jsem si všiml, že kotì nese paní uklízeèka do skladu. Øekl jsem jí, co se mi stalo. Ona jen kroutila hlavou. Pak øekla: „To snad není pravda.“ A vzala si ho domù. Je to opravdu na pováženou, že jsou mezi námi stále lidé, kteøí jsou schopni ubližovat bezbranným tvorùm. Nebo že by to byl nìjaký pøiblblý fór nìkterého z našich studentù? To ví pouze „pachatel“. A ještì nìco. Dejte si pozor! Èlovìk totiž nikdy neví, co na nìj mùže ze skøíòky vyskoèit.

Ano, mám na mysli pátek tøináctého. Díkybohu se to nestalo letos, ale je to už nìjaký ten pátek déle. Do té doby jsem nebyla nìjak zvl᚝ povìrèivá. Nìjaký pátek, o kterém všichni øíkají, jak bude hrozný, mì pøece nemùže rozházet, bude to pátek jako každý jiný. Jasnì … Všechno to zaèalo už ráno. V noci totiž vypnuli proud a mùj krásný nový elektrický budík tudíž nezazvonil. Svým vlastním instinktem jsem se probudila pøesnì o hodinu pozdìji, èili v 7:45. Už to byl úspìch – zbývalo mi totiž celých 15 minut do zaèátku vyuèování! Výtah naštìstí nᚠdùm nevlastní, nemìla jsem se tedy v èem zaseknout. Když jsem otevøela dveøe naší tøídy, bylo 8:10. Profesor za katedrou se na mì odmìøenì podíval, pøežvýkal mou omluvu v ústech a povídá: „No dobøe, stejnì už jsem tì zapsal. Mùžeš rovnou zùstat u tabule a povìz nám nìco o …“. Hrklo ve mnì. Na posledních nìkolik hodin jsem se vùbec nepøipravovala. Nedávno jsem totiž byla zkoušena. Nakonec se nad mou trémou slitoval a dal mi 4- za úèast. Toto ale krásnì zaèíná … Další hodinu se polovina naší tøídy pøesunula do laboratoøe. Myslela jsem si, že tady už se mi nemùže nic stát, ale chyba lávky. Už celkem uklidnìná jsem si pøipravovala preparát, jenže ten

mi vyklouzl z dlanì, spadl na zem (ještì se nerozbil) a já, ve snaze jej zvednout, jsem na nìj šlápla a už bylo po nìm … Kamarádka se nade mnou slitovala a veškerou ostatní práci radìji udìlala za mne. Další hodinu nás matematikáø pøekvapuje kratièkou provìrkou, která pøi všem neštìstí dopadla naštìstí na trojku. Pøíští dvì hodiny se pøežily bez vìtší újmy na zdraví a hlavnì na mozku. Pøišla jsem na obìd, ale mìla jsem chu odejít a vzdát to, protože øada byla až k záchodùm. Nakonec jsem si tu pùlhodinovou tlaèenici vystála, vzala si pøíbor, pøistoupila k okénku, pøejela èipem a milá paní kuchaøka mi sdìlila, že nemám obìd. V tu chvíli jsem byla na mrtvici. Nešlo ani tak o to, že jsem od rána nejedla, ale o tu øadu!!! Vzala jsem si tedy vìci ze skøíòky a šla domù. Tam mì èekalo další milé pøekvapení v podobì vzkazu od mamky: „umyj nádobí, utøi prach a vyluxuj byt“. Ne, ne, ne, to snad není pravda!!! Nedávno, když byl pátek 13. øíjna jsme si s kamarádkou pøipomnìly ony skvìlé zážitky a poøádnì jsme se nasmály. Ale øeknu vám tehdy mi do smíchu opravdu nebylo.

Úchvatný den

Martin

Samy

PROSTOR

Strana 6

Høích s prošlou záruèní lhùtou

Èlovìk sem tam nìco pokazí. Nìkdy se mu prostì nepovede to, co chtìl dokázat. Pak se vìtšinou vrhá na nìco, co ho nièí víc, než ona porážka. Všelijak se snaží zapomenout na to, co ho bolí. Ale zapomenutá bolest se po èase pøihlásí s ještì vìtší silou než døív. Jak na to? Když mne nìco bolelo, první, co jsem udìlal bylo, že jsem se nìèeho napil. Vìtšinou alkoholu. Vìøte nebo ne - pokud jsem to nepøehnal, bolest ustala. Pøišla „až“ za dvì hodiny. To když jsem vystøízlivìl. Co z toho vyplývá? Že alkohol nepomáhá. Zkusil jsem tedy cigarety. Tiše jsem si je balil ve volném èase, v dalším volném èase jsem je kouøil... A povedlo se mi zabít dvì mouchy jednou ranou: Nikdy jsem se nenudil, a bolest vždy zaruèenì ustala. Asi na deset minut. Sám sebe jsem

se ptal: Proè vlastnì kouøím? Proè piju? Odpovìï byla jednoduchá: Abych s tím mohl pøestat. Všechny tyhle krásné høíchy mìly jedno spoleèné: Mìly prošlou záruèní lhùtu. Nebo byly již neúspìšnì vyzkoušeny nìkým jiným. Bolest z mého tìla již vyprchala a já nevím proè, ale nechci si to pøiznat. Jako bych se chtìl poøád šárat ve starých vìcech. Není to tak s námi se všemi? Sním o jedné vìci. Že jednoho dne najdu høích, který je ještì se zárukou. Høích, který mne snad vysvobodí. A vím, že jedna taková vìc existuje. Ale která? Na to teprve musím pøijít. Na to bychom snad mìli pøijít spoleènì...

Nebojte se vyjádøit! Co si myslíte o úrovni této školy? Dotázaní profesoøi nechtìli odpovídat na tuto otázku. Bojí se vyjádøit? Jedna profesorka nám odpovìdìla, ale nechtìla, aby její odpovìï s jejím jménem byla zveøejnìna. Úroveò tohoto gymnázia se jí zdá celkem dobrá, ale chyba je spíše v lidech.

KM

student 2.B

Mohlo být hùø. Profesoøi se hodnì nechají ovlivnit svou momentální náladou.

student 3.C

Myslím, že je prùmìrná. Profesoøí také celkem ujdou.

student 4.B

Škola je o nièem. Hodnì profesorù je mìkkých a najde se tady jen pár, fakt dobrých profesorù. Nejvìtším problémem této školy je øeditel.

Petra Drongová, Petra Lancová

Èerný Princ

Žijeme v Tøinci na severní Moravì nebo ve Slezsku?

Zglobalizované hlavní mìsto Všichni to máme ještì v živé pamìti. Kouø, zmatek, pláè (z plynových štípavých granátù), køik, ale také práce pro sklenáøe a dlaždièe hlavního mìsta Prahy. Na stranì jedné odpùrci globalizace náramnì globalizovaní a organizovaní, na stranì druhé policisté v plném brnìní i pouze v uniformì, bez helem, za mizerný plat a odmìnu. Ti nejodvážnìjší byli ale dobøe odmìnìni a povýšeni. Létající dlažební kostky, kapka krve policisty nasnímána kamerou televize snad stokrát. Rozbité hlavy policistù, modøiny a škrábaneèky anarchistù. Protestním jazykem je italština a èeština. Èeští aktivisté rozbíjejí v noci McDonald’s a banky coby záøné pøíklady svìtové globalizace. A státníci? Ti sledují z oken Kongresu zásahy policistù, kteøí by bez vodních dìl a obrnìných transportérù mohli èelit nìkolikanásobné pøesile demonstrantù jen ztìží. Vedení policie poukazuje na to, jací jsou její muži hrdinové. Urèitì jsou, ale za hrdinství se najíst prostì nedá. Medaile … Zasedání mìnového fondu stát (nás) stálo více než jednu miliardu korun. Žádné obavy, vklad se nìkolikanásobnì vrátí, ujišují politici. Proè stát nefinancoval

Kultura

lepší výzbroj policistù a posílal do akce smìšnì vypadající policisty èelících proti dlažebním kostkám bez helem a chránièù. Po policejních akcích pøijde do klubka policistù ministr vnitra a chválí vedení. Na oèích je jim vidìt, jak by s chutí rozbili panu ministrovi jeho velectìnou pusu. Za to, že spousta jejich pøátel leží v nemocnici s rozmlácenými nosy a kostmi. Televize toèí. Toèí rozvášnìné demonstranty i ledovì klidné policisty. Øíkám si, co vedlo policisty k tomu, že nestrhli odznaky, nevzali do ruky dlažební kostky a spolu nerozmlátili Kongresové centrum? Zabránila jim v tom pøísaha? Co dodat? Rozhodnì by akce policistù nebylo tøeba v takovém rozsahu, kdyby nepøijelo tolik cizincù. Pakliže bychom jim zabránili pøejít hranice, celý svìt by nás obvinil z xenofobie. Mezi demonstranty jsou rozhodnì lidé, kteøí ví, o èem je tenhle svìt a proti èemu protestují. Chvála naší policii za skvìlé akce bez helem!

David Heczko

!

Nìkterým je to jedno, a nìkteøí podle toho rozlišují vzdìlanost èlovìka. Všichni vzdìlaní by mìli vìdìt, že žijeme ve Slezsku. Ve støedu 13. záøí 2000 vyšel v místním týdeníku Hutník èlánek „Tuènák Döme posílí Oceláøe“. Jedna z vìt autora znìla „Místo Slovenska ale zamíøil na Moravu.“. Tím mìl autor na mysli, že tento hráè zamíøil do Tøince. A nejen to, v rádiu slyšíme, jak se mluví o naší oblasti jako o severní Moravì a nikomu, ani mnì to nepøipadne divné. Jakmile jsem zjistil, že existují nìjaké námitky nìkterých lidí, zaèal jsem pátrat. Jeden z argumentù znìl: „To je jako byste mluvili, že Praha je na Moravì a ne v Èechách. Musím øíct, že tento argument mì dohnal k tomu, abych pátral po tom, kde opravdu žijeme? Marnì jsem hledal v souèasných mapách hranice Slezska, a tak jsem se musel uchýlit k starým mapám. A nejen to, v nynìjších mapách nejsou ani hranice Moravy. Na mapách jsou pouze okresy, podle kterých se urèuje, zda žijeme na Moravì nebo v Èechách. Jenže má to jednu chybu, hranice okresù v hranièní oblasti mezi Èechy a Moravou nejsou pravou hranicí Moravy a Èech. V dnešní dobì hranice Èech, Moravy a také Slezska již dávno nejsou zaznamenávány, èili dnes již podle správního dìlení neexistují. Pokud budou lidé stále používat slova Morava, Èechy, musí také používat slovo Slezsko a další slova dávno neexistujících celkù ležící v ÈR. A to znamená, že musí vìdìt, kde tyto hranice jsou. Proto radìji apeluji, nepoužívejte takovéto dìlení Èeské republiky. Ti, kteøí stále chtìjí používat slova Èechy, Morava, Slezsko, aby vypadali vzdìlanìji, by mìli znát, kde vlastnì

tyto hranice leží nebo se stane, že vás nìkteøí budou považovat za absolutní idioty, kteøí napø. neví, že tato oblast není Morava. Není to jen problém informaèních médií, ale také uèitelù ve školách, v nìkterých hodinách zemìpisu, jazykù pøi pøípravì k maturitním zkouškám, kde se uèí o našem kraji jako o severní Moravì. Kdo jiný má vìtší vliv na vzdìlanost než uèitelé. Kde je Slezsko? Hranicí Slezska je mimo jiné øeka Ostravice, která dìlí Ostravu na Slezskou Ostravu a Moravskou Ostravu, slezský Frýdek od moravského Místku. Na slezské stranì jsou mìsta Tøinec, Bohumín, Havíøov, Orlová, Karviná, Jablunkov, Èeský Tìšín…. Hlavním mìstem Slezska je Opava, kde se nachází ve Slezském museu, v archívech mnohé materiály o této oblasti. Vím, že mnì a pravdìpodobnì dalším lidem je to upøímnì jedno. A pokud uvažujete stejnì jako já, pak nepoužívejte zastaralé dìlení Èechy, Morava, Slezsko, protože pøi jejich používání musíte vìdìt, zda máte pravdu. Jen tak nebudete v oèích nìkterých lidí vypadat jako nevzdìlanci. Nikdy jsem nepsal o našem kraji jako o Slezsku nebo Moravì. Snad proto, že jsem o našem kraji nikdy nepsal. Snad proto, že takovéto dìlení neuznávám. Ale možná, když existují lidé, kteøí podle toho hodnotí vzdìlanost èlovìka, pøemýšlím, že zaènu takto dìlit naši Èeskou republiku a budu psát o našem kraji jako o Slezsku. Jen tak budu vypadat pro nìkteré vzdìlanìji, i když nedejte na první dojem.

Kamil Mrázek

Strana 7

PROSTOR

Zábava, poezie

Vetøelci v ústavu!

Ano. Nic zvláštního, máte pravdu. My z Prostoru jsme sem minulý rok vtrhli také jako vetøelci. Jsme ale pøece jenom studenti a ti vetøelci, o kterých bych vám ráda povìdìla …! Ne, nebojte se! Mars, neútoèí! Aspoò zatím ne … Zaútoèila na nás zvíøecí komise – nìkdy v záøí to byl vrabec. Pohyboval se v šatnách a sledoval práci uklízecí èety. Uklízeèky ho však odhalily a kupodivu z nìj mìly radost (aspoò ètyøi se na nìj pøibìhly podívat a samozøejmì zaèala diskuse o tom, jak je krásný …). Tak to bychom mìli vrabce. To by ještì nebylo nic, ale teï v øíjnu se sem pøiøítila koèka. Hezká, èernobílá a ta už se tolik nemaskovala. Chtìla totiž provìøit pohostinnost studentù.

Ano! Natolik byla drzá! Jako by už nám nestaèili profesoøi, ale je jasné, že jsme koèièku nemohli zklamat, a tak dostala pár kouskù salámu … Doufáme, že jsme si tedy u komise šplhli … No, jo. Teï pøijde to nejdùležitìjší Ta nejožehavìjší otázka: Kdo a kdy pøijde zkontrolovat profesory? Pøemýšlíte? (o pìt minut pozdìji) Ještì poøád pøemýšlíte? No, samozøejmì tìmi – ne – anebo ano – tìmi zvíøaty budeme my. Neurazte se! Samozøejmì jimi budeme až v dubnu na apríla. Vìøíte nám? Ten èas mùže pøijít kdykoliv nejen v dubnu (možná za mìsíc, možná v lednu …). Do té doby budeme støežit každý profesorský pohyb (i ten zvíøecí)…

Nezmanipulovatelný Podle vás jsem hloupý, a kdo z vás není, žijete v špatném domnìní, žijete jen v bludu, pokud si myslíte, že chytrý budu. Nechci být chytrý a být masou. Chci být hloupý a zùstat sebou.

Radši budu hlupákem než bych byl takovým chytrákem. Nebudu chytrý a pøikyvovat na všechno. Nejsem tak chytrý, aby mi to bylo jedno. Nebudu chytrý a myslet jen na peníze, budu radìji hloupý a myslet o trochu více.

Èerný Princ

Buïte chytøí, spokojení, já budu hlupák radìji.

Zeck

M

Èerný Princ

Õ

Dneska svítí mìsíc jasnì, asi proto, že je jasnì. Dneska svítí hvìzdy jasnì, asi proto, že je jasnì. Dneska obloha je vypadající jasnì, asi proto, že je jasnì. Dneska vnímám okolí tak jasnì, asi proto, že je jasnì. Dneska v mysli mám tak jasnì, asi proto, že je jasnì. Dneska vidím všechno jasnì, asi proto, že je jasnì. A nebo proto, ze není zatazeno. Dneska všechno co jasné, taky vidím jasnì, asi proto tak rád píšu básnì.

Martin Mrajca (4.B)

Život

Polibek

Pøijmi dopis kratièký a v nìm pozdrav malièký od toho, kdo život by za tebe dal

Milování bez líbání je je jako rùže bez vùnì, vždy láska bez polibku ani být nemùže.

Vím, že nemᚠani zdání, jak na tebe vzpomínám, vím, že tì to ranní, ale já tì stále ráda mám.

Nechtìla jsem ti s tím ublížit, chci jen to, co každá øádná odpus, že jsem byla protivná a mìj mì stále rád.

Je-li ti život tìžký a stane se peklem, skoè po hlavì do záchodu, a pøikryj se deklem!

Leady

Budu svobodnì myslet, mít vlastní názory, myslet také na lidi, chytrákùm navzdory, a doufat, že lidi jednou pochopí, jací, jací jsou na svìtì chytráci, kteøí si myslí, že všichni jsme hlupáci.

Z cigaret dým zas ohlodává snùšku nudy z nebes tobì danou Láhev se tøpytí ve tmì duha z ní povstává a v plamenech konèí tvá cesta snù Z cigaret dým nìžnì za tebe se mazlí s pøítelkyní jedinou modrou oblohou Z cigaret dým tì líbá na krku a dál tì tiše zabíjí v tìch letních dnech.

Jasný den

Každá žena si myslí, že je nenahraditelná, je ale pøesvìdèená, že mùže nahradit každou jinou. (Pitigrilli)

Kdysi jsme cestovali tam, kde bylo možné vidìt nìco pìkného. Dnes cestujeme tam, kde je mozné parkovat. (Fernandel)

Jen svìt II

Stojíš s batohem slunce na zádech ruku nataženou kamsi do dalekého známa Podrážky bot se líbají se smyslnì tekoucím èerným asfaltem Èekᚠna náhodu Boha hraješ si na všechno a pøitom jsi nic Stojíš ruku mᚠnataženou a auta projíždìjí kolem To je život.

Beruška

•–

Radši mít vlastní názory, než poslouchat vaše bláboly. Chci mít také vlastní hlavu, vyjádøit se pøece mohu.

Jen svìt I

POEZIE

Mít nìkoho rád a neumìt mu polibek dát je jako u studánky stát a žízni umírat.

Leady

Mozek je aparát, pomocí kterého si myslíme, že myslíme. (Tuwim)

PROSTOR

Strana 8

Ze sportovních výsledkù

Kopaná

V okresním kole naši fotbalisté nedokázali navázat na loòský úspìch a po bezgólové remíze s tøineckým uèilištìm a porážce 0:3 se SOŠ Frýdek-Místek skonèili své úèinkování ve skupinì.

Støedoškolský atletický pohár

Oblastní kolo mìlo velmi vysokou sportovní úroveò. Dìvèata v sestavì Mrózková, sestry Stenchlákovy, Nastulczyková, Jakešová, Walachová, Cieslarová, Sikorová, Mitrengová a Buzašová vyhrály a postupují na celostátní finále 10. – 12. listopadu v Jablonci. Hoši bojovali stateènì a po kvalitním výkonu skonèili na 5. místì.

Pøespolní bìh

Starší žáci a žákynì postoupili tøetím místem z okrskového kola do okresního finále, kde hoši obsadili ètvrté místo a dívky skonèily páté. Dorostenci vybojovali cenné 2. místo hlavnì díky Sklenáøovi (1. místo) a Cieslarovi (3. místo), Vitasek byl 21., Gawel (31.) a Ježek (47.). Dorostenky (Przyczková (1. místo), Sikorová (3.), Kozielková (5.), Cieslarová (10.), Kluzová (13.) byly v okrese poprvé v historii poraženy a to dìvèaty z Gymnázia Frýdlánt, na oblastní kolo do Bruntálu však díky stejnému bodovému zisku pojedou také.

Hokejbal

Naši dorostenci letos nezaváhali, dokázali si poradit i s favority z tøineckého uèilištì a v konkurenci sedmi družstev získali okresní titul. Sestava: Šèigel, Nìmèík, Èavoj, Šiška, Kadlubiec, Boruta, Malík, Vitasek, Galuszka, Starý, Kozák, Maliga, Richter. Starší žáci byli rovnìž úspìšní. Nejdøíve vyhráli okrsek zde v Tøinci a pak v okresním finále obsadili druhé místo za tøineckou 1. ZŠ. Sestava: Špok, Hudcovský, Turoò, Rajèáni, Steber, Kozák, Fildán, Pilch, Klus, Bocek, Lamacz.

Halová kopaná

Na 4. ZŠ v Tøinci naši mladí fotbalisté získávali zkušenosti a obsadili 7. místo.

Oèekáváné akce

2. 11. 10. – 12. 11. listopad 28. 11.

Do toho!

oblastní finále v pøespolním bìhu republikové finále Støedoškolského atlet. poháru Novináøský kalamáø – házená (starší žáci) okresní kolo v plavání

Tak, teï ještì najít tu z(a)tracenou permanentku, ukázat ji tomu protivnému dìdkovi u vchodu a mohu jít. Pøivítá mì dunivý zvuk bubnù a øev ostatních fanouškù. Atmosféra jakoby houstne a pøestože veškeré dìní „spoèívᓠna ledì, všichni, vèetnì hráèù, se dostávají do varu. Pøesnì tak, jde o tøinecký hokej. Kdo byl na jednom jediném zápase, dá mi za pravdu, že tamní atmosféra je prostì nìco úžasného. A kdo nᚠzimní stadion ještì nenavštívil, radím mu, aby tak uèinil co nejdøíve, jelikož pøichází o hodnì. Pøiznám se, že pravidlùm ledního hokeje nìjak zvl᚝ nerozumím. Vím pouze to, že

Sport

Souboj nervù vyhráli naši

Minulý týden se naše škola zúèastnila hokejbalových turnajù v kategoriích mladších i starších žákù. Mladší tým zaèínal již v okrskovém kole, ve kterém zmìøil síly s tøineckými základními školami. Nᚠcelek, složený pøedevším z hráèù hrajících lední hokej za tøinecký tým, si po dobrém výkonu zajistil postup do okresního kola. Tým straších hochù nastoupil rovnou do okresního kola. V turnaji se pøedstavilo sedm týmù: 4 z Frýdku-Místku, 2 z Tøince a 1 z Jablunkova. Ty byly rozdìleny do dvou skupin, ze kterých postoupily vždy dva nejlepší. Naši si v prvním utkání bez problému poradili s jednou s frýdeckých škol 4:0. Pak ale narazili na jednoznaènì nejvìtšího favorita turnaje støední školu z Kanady, která pøed dvìma lety vyhrála celorepublikové finále, o což se zasloužili pøedevším dva juniorští vicemistøi svìta Stejskal a Konderla. Ti nastoupili i v tomto turnaji a obrovskou mìrou se zasloužili o vítìzství svého týmu nad našimi 2:0. V posledním zápase naši ve vlažném tempu vyhráli 1:0 nad dalším týmem z Frýdku a ze druhého místa postoupili do semifinále. V tom si to rozdali s jablunkovskou zemìdìlskou školou, kterou porazili 2:0. Ve finále se jim naskytla pøíležitost oplatit Kanadì porážku ze

Mgr. Pavel Sikora

když se puk dostane do branky soupeøe, znamená to pro nás gól, v opaèném pøípadì je to špatné… Vždy když se dìje nìco kolem branky (naší i protivníkù), jsem jako u vytržení. Køièím, lámu si prsty, vlasy, hlavu, ale ze všeho nejradìji bych skoèila na hrací plochu a všechny, co mají jiné dresy než èervenobílé (vèetnì rozhodèích), bych klepla hokejkou po hlavì, aby mìli naši šanci dát gól. Jenže to nejde, a tak alespoò køièím a poté si øíkám: „Prosím tì, nejsi tady sama, tak tolik neøvi a trochu se mírni!!!“ Jenže rozhlédnu-li se kolem sebe, uvìdomím si, že ostatní lidé také køièí, a proto ve mnì znovu zvítìzí to horší (???) já a dìlám totéž co pøedtím s ještì vìtším

nasazením. Je sice fakt, že s pøibývajícími minutami ztrácím hlasivky a od tleskání mi èervenají prsty, ale mým tìlem koluje nepopsatelný pocit. V této chvíli by nìkdo mohl namítnout, že nìkdy pøece nemohu mít onen skvìlý pocit, když napøíklad prohráváme o tøi góly a zbývá jen pár sekund do konce. Není to pravda, ponìvadž i kdybychom prohrávali o 10 branek, já budu i pìt sekund pøed koncem vìøit v naši výhru. Jenže když si pak odehraný zápas promítnu ještì jednou, musím se nad sebou vážnì zamyslet. Co z toho mám? Jak øíkává moje maminka: „I když køièíte, jak chcete, chleba levnìjší stejnì nebude!“

Pavla

základní skupiny. Hned v úvodu nastøelil Èavoj bøevno soupeøovy branky. Pak ale utekl Stejskal a nedal našemu brankáøi Šèigelovi nejmenší šanci. V poloèase tak naši prohrávali 0:1 a nevypadalo to s jejich šancemi nijak valnì. Ve druhé šestiminutovce naši dokázali Kanadu zatlaèit pøed jeji branku a tìsnì pøed koncem vyrovnat. Pak nastaly drobné zmatky, protože nikdo neèekal, že nìkterý s týmu dokáže s Kanadou uhrát nerozhodný výsledek. Nakonec se dohodlo tøíminutové prodloužení. V tom se nic zajímavého nestalo a ke slovu tak pøišly samostatné nájezdy. Ty se promìnily v souboj brankáøù, když v první sérii, ve které mìly oba týmy ètyøi pokusy, nepadla ani jedna branka. I pøi dalších nájezdech pøedvádìli brankáøi excelentní výkony a i po sedmém pokusu byl stav 0:0. K osmému nájezdu se postavil Nìmèík a koneènì se mu podaøilo pøekonat skvìlého Gabriela v brance Kanady. Ještì však nebylo vyhráno, Kanada mìla možnost vyrovnat. Šèigel však i po osmé zachoval klidné nervy a poslední støelu turnaje zlikvidoval. Pøekvapení bylo na svìtì. sport

%

Bystøice ještì neprohrála

21. a 22. 10. se na pùdì Základní školy v Bystøici nad Olší konalo 4. a 5. kolo páté moravskoslezské florbalové ligy. Domácí tým, po tøech kolech druhý, se utkal se dvìma soupeøi ze støedu tabulky. V sobotu porazili rýmaøovské medvìdy vysoko 16:4 a v nedìli v mnohem zajímavìjším utkání DTJ Frýdek-Místek 6:2. Po pìti kolech si tedy udrželi neporazitelnost. O tu však budou muset bojovat v následujících dvou kolech, kdy budou hostit Vikingy z Pøíbora a FbK Havíøov „B“. Pøijïte je povzbudit.

PŠ