Daniel 8: Proroctví o 2300 dnech jednoduše Mnoho adventistů říká, že nechápou rok 1844 a Vyšetřující soud, že to je pro ně příliš složité. Jiní to jen potvrzují tím, že probírají technické podrobnosti bez konce. Výsledkem je to, že mnozí si myslí, že stačí věřit prostému evangeliu a takovými věcmi se nezabývat. Ale to evangelium, o kterém oni hovoří, je téměř vždy daleko složitější v porovnání s proroctvím o 2300 dnech. Je těžké vidět rozdíl mezi tím, jak tito lidé představují Yahushuu jakožto Všemohoucího Eloaha, a pohanským římským císařem, kterého zbožňovali Římané. Je složité vidět rozdíl mezi Usmířením dokončeným na kříži a Římským krucifixem a křížovou cestou. Toto předstírání evangelijní jednoduchosti není ve skutečnosti jen komplikované a nemožné vysvětlit nebo pochopit, ale je to i návrat k Římu. Pravé evangelium je jasně předpovězeno v knize Daniel a předloženo v proroctví o 2300 dnech jednoduchým způsobem, bod za bodem, v Danieli 8 a 9. Kniha Daniel je jedna z nejvzrušujících knih Bible, protože nabízí takové podrobnosti v proroctví. Série impérií v Danieli 2 následují podrobnější vize ukazující historii Středního Východu a světa až do konce světa. Ale časové vize z Daniele 8 a 9 jsou mezi těmi nevýznamnějšími. Problémy uvedené v knize Daniel se objevují už v prvních verších. (Daniel 1,1) Léta třetího kralování Joakima krále Judského, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému, a oblehl jej. (Daniel 1,2) I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského, a něco nádobí domu Božího. Kterýž zavezl je do země Sinear, do domu boha svého, a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého. Celá kniha Daniel se zaměřuje na nepříjemnou situaci Jeruzaléma a chrámu v Jeruzalému, svatou svatyni, protože obojí bylo zničeno. Ale Danielův pohled jde dále než je pozemská situace, jde do té nebeské v každé události, a je to nejpodrobnější a přesto nejjednodušší vysvětlení evangelia v Bibli. Mít tyto dva body na mysli pomůže pochopit všechno v knize Daniel, včetně časových proroctví kapitol 8 a 9. (Daniel 8,13) Slyšel jsem, jak jeden svatý mluví. Jiný svatý se toho mluvícího otázal: „Jak dlouho bude platit vidění o každodenní oběti a o vzpouře, která pustoší a dovoluje šlapat po svatyni i zástupu?“ (Daniel 8,14) Řekl mi: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (bude očištěna).“ Smyslem evangelia je obnovení „svatyně a zástupů“. Proroctví 2300 dnů vytyčuje rok po roku, kdy a jak se to stane. Daniel rozpoznal, že každý den představuje jeden rok. Proto je taky tak ohromen délkou času v Danieli 8. To je taky důvod, proč rozpoznal blízkost naplnění Jeremiášova proroctví o zajetí na počátku Daniele 9,2. Ale nevěděl, kdy těch 2300 let neboli prorockých dnů začne, nebo jaké důležité události se nacházejí uvnitř této časové periody. Vysvětlení přichází zcela přirozeně v Danieli 9. (Daniel 9,24) Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých. (Daniel 9,25) Věz a pochop! Od vyjití slova o
navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. (Daniel 9,26) Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení. (Daniel 9,27) Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí.“ Z těchto veršů získáváme nejprve počáteční bod tohoto časového proroctví: vydání příkazu k obnově a znovuvystavění Jeruzaléma. Potřebujeme jen najít toto historické datum a všechna další data zapadnou na své místo. V roce 457 př. n. l. byl k tomu vydán Ezdráši dekret peršanským císařem jménem Artaxerxes Longimanus. Kopie tohoto dekretu se nachází v Ezdráši 7. Všechna dávná data jsou potvrzena odkazem na Prolemajův kanon, který je založen na datech mnoha zatmění (slunce, měsíce), a tak o nich s jistotou víme. Data v Danieli 8 a 9 tedy začínají rokem 457 př. n. l. a dají se jednoduše vypočítat: 457 př. n. l. 2300 dnů a 70 týdnů začíná. 408 př. n. l. Konec sedmi týdnů (49 dnů). 27 n. l. Konec sedmi týdnů a 62 týdnů. 31 n. l. Střed sedmdesátého týdne. 34 n. l. Konec sedmdesátého týdne. 1844 n. l. Konec 2300 dnů.
Pohled na tradičně uznávaná data pro každou ze zmíněných událostí ukazuje, že se přesně vyplnily. Město Jeruzalém bylo znovu vystavěno v roce 408 př. n. l., příchod Mesiáše Prince se naplnil v roce 27 n. l. při Yahushuově křtu, Mesiáš byl zahlazen při Jeho ukřižování v roce 31 n. l., 70 týdnů vyměřených pro židovský lid skončilo, když Sanhedrin oficiálně zavrhnul Mesiáše a jako důkaz toho bylo ukamenování Štěpána v roce 34 n. l., a nakonec Kristus vstoupil do nejsvětější části nebeské svatyně, aby učinil usmíření za hřích, v roce 1844 n. l. Když bude toto dílo očištění svatyně dokončeno, Kristus se navrátí, jak slíbil. Ale pro tuto událost není uvedeno žádné datum. Aby mohlo dojít k očištění svatyně a zástupů, to znamená lidí, následujících pět věcí musí nastat. Dají se napočítat na prstech jedné ruky. 1. 2. 3. 4. 5.
Jeruzalém a chrám znovu vystavěn Křest Yahushui Ukřižování Yahushui Evangelium posláno k pohanům Svatyně očištěna
Yahuwah jde jednoduše od toho pozemského a tělesného k tomu nebeskému a vnitřnímu. Každá z těchto událostí je nezbytná k obnovení svatyně a lidu. Když si stanovíme odlišný cíl, než je očištění svatyně a lidí, vytváříme pohanské náboženství. Ti, kdo touží jen po osobním spasení, imitují mysterijní kulty římského impéria, kulty, které slibovaly osobní spasení. To není to, co Eloah a Bible slibuje. On zaslíbil očištění a obnovení svatyně a lidí. Každá víra nebo evangelium, které slibuje něco jiného, je jednoduše falešné. Každá z těchto událostí je nezbytná. Když zavrhneme jen jednu z nich, vytváříme falešný systém víry pohanské náboženství. Pokud se zaměříme jen na jednu událost a opomeneme ostatní, například centrální událost ze všech, ukřižování, výsledkem je vytvoření náboženství, které se v zásadě neliší od kultu Mitraizmu nebo Dionýsova kultu. Opět, stáváme se sami pohany, mimo víru Eloaha Bible. Evangeličtí křesťané kladou velký důraz na skutečnost, že Yahushua, na rozdíl od mužských bohů těchto pohanských kultů, je historická osobnost a ne mýtus. Zároveň ho však vyjímají z Biblických dějin, když zapírají stejnou důležitost každé podstatné události v historii, která utváří plán spasení, neboli obnovení svatyně a lidu. K čemu dochází při každé z těchto historických událostí vedoucích k očištění svatyně a lidu? Znovuvystavění města a chrámu obnovilo chrámové služby, což byla konkrétní a viditelná reprezentace toho, co Yahuwah dělal pro lidstvo. Před příchodem Krista poukazovaly na boží milost vůči těm, kdo se na nich podíleli a zachovávali roční cyklus svátků, které představovaly, co se děje v plánu spasení. Těmito svátky byly Pesach, Svátek nekvašených chlebů, Letnice, Svátek troubení, Den smíření a Svátek stánků. Tyto byly všechny představeny jakoby v divadle v obnoveném chrámu v Jeruzalému. Každý z nich reprezentoval něco v průběhu dějin, skrze co je svatyně a lid obnoven. Jarní svátky se zaměřovaly na Yahushuovu pozemskou službu, smrt, vzkříšení a vzestup do svatého místa nebeské svatyně. Podzimní svátky se zaměřovaly na pozdější službu v nebeské svatyni.
Druhým krokem v božím plánu obnovení svatyně a lidu byla inaugurace Yahushuovy služby při jeho křtu. Byl prohlášen za syna Yahuwahova, ve kterém se Yahuwahovi zalíbilo, přímo hlasem Yahuwaha. Tento hlas nebyl slyšen veřejně od doby vydání Deseti přikázání na hoře Sinai. Yahushuovo dílo na zemi začalo. Yahushua přišel na zem a přinesl pravdu a život těm okolo něj skrze jeho učení a uzdravování. On byl to slovo učiněné tělem. To, co bylo známo o Yahuwahově vůli v deseti přikázáních verbálně, stalo se viditelné v živém těle a krvi. Třetím krokem v božském plánu obnovy svatyně a lidu bylo ukřižování Yahushui, jeho smrt, pohřbení, vzkříšení a vzestup na nebe. Život, smrt a vzkříšení Krista umožnilo, aby vstoupil do nebeské svatyně jako pravý velekněz, což znázorňoval v chrámové službě kněz, následujíc zákon, jenž je pěstounem, který nás má přivést ke Kristu. Tento krok byl nejen nezbytný pro naplnění proroctví, ale v tomto kroku byl Kristus kvalifikován k tomu, aby naplnil úlohu velekněze v nebeské svatyni. Čtvrtým krokem v tomto božím plánu bylo odejmout soustředěnost od pozemské svatyně a zvláštního lidu a obrátit pohled na pravou svatyni, nebeskou svatyni a na všechny lidi. Při odsouzení Štěpána nebyl židovský národ zavržen, ale všem národům byla dána stejná příležitost společně s Židy, aby se stali součástí obnoveného lidu. Namísto pozemského kněžství sloužil Yahushua jako kněz pro všechny lidi, kteří v něj věří a dokonce pro mnohé, kteří ho neznali, ale obrátili se k Yahuwahovi skrze dílo Ducha Svatého, kterého Yahushua posílal z nebeské svatyně. Potom přichází pátý a poslední krok. Dle modelu znázorněného skrze roční svátky, očištění svatyně, které začalo v roce 1844, odkazuje ke kněžské činnosti, která se konala v židovský Den smíření. Podzimní svátek Den smíření byl jediným dnem, kdy velekněz vcházel do nejsvětějšího místa chrámu, aby učinil usmíření pro svatyni, pro sebe a pro lid. Stejně tak Yahushua vstoupil do Nejsvětějšího místa nebeské svatyně v roce 1844. Tam vykonává dílo Usmíření. Když je Usmíření pro svatyni a lid dokončeno, vystoupí z tohoto Nejsvětějšího místa a dílo bude dokonáno. Uplyne pár dnů a pak se vrátí k zemi, aby přijal ty, jejichž hříchy byly vymazány skrze jeho Usmiřující přímluvy ve svatyni. Jejich hříchy nejsou jen odpuštěny. Ony jsou vymazány. S jásáním vstoupí tito lidé do oslavy nebeského Svátku stánků. Poselství o 2300 dnech nebo prorockých letech je jednoduché a přímé. Yahuwah poskytl podobenství, aby vysvětlil, co se chystá udělat, aby očistil a obnovil svatyni a lid. Yahushua, Yahuwahův syn, přišel, aby žil a zemřel mezi lidmi, byl vzkříšen a vystoupil do nebeské svatyně, aby tam sloužil jako pravý kněz pro lidi. Když se modlili za odpuštění, jejich hříchy byly umístěny do svatyně skrze Kristovy přímluvy. V roce 1844 započal Kristus dílo vymazání hříchů ze svatyně a lidí. Když toto dílo bude dokončeno, svatyně a lidi budou obnoveni. Toto je pravý plán spasení. Je na hony vzdálený od toho, který se nachází mezi dcerami Babylona. Babylon tvrdí, že zabitím jednoho muže ve Středním Východě se vyřešily všechny problémy. To je stará pohanská myšlenka. V dobách katastrof lidé používali obětování nevinných obětí k tomu, aby usmířili bohy a odvrátili neštěstí. To je stejná věrouka, která se nachází v dnešním evangelickém křesťanství. Je to vážný omyl, protože to vede jednotlivce nejen do mravní zkázy a ke konečné ztrátě věčného života, ale ovlivňuje to i politická rozhodnutí. Dnes je nejběžnějším politickým konceptem, že ukřižování více lidí na Středním Východě vyřeší
světové problémy a ustanoví nový světový řád, ráj na zemi. To se nestane. A sice proto, že se jedná o pohanský omyl, který nejen odporuje Yahuwahovu plánu spasení, ale je hrubě nelogický a stejně tak iracionální. Pravdou je těch pět velkých událostí plánu spasení. Každý jednotlivec se může na nich podílet. Čteme Bibli, abychom chápali plán spasení ve slově i typu. Jsme pokřtěni s Yahushuou a podílíme se na jeho životě a smrti a vzkříšení. Yahuwah Sám prohlašuje, že jsme Jeho milované děti, ve kterých má zalíbení. Spoléháme na Krista skrze víru, že nám budou naše hříchy, přestoupení desatera přikázání, odpuštěny. Spoléháme na Krista skrze víru, že naše hříchy budou navždy vymazány. Očekáváme Jeho druhý příchod, když budou provždy svatyně a lid obnoveni. Toto je ta trpělivost svatých. Zde jsou ti, kdo zachovávají přikázání Yahuwaha a mají víru Yahushuovu.
